Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam KORNDBSDCZ7M najdete zde


                ÚŘAD VLÁDY ČR

VYPOŘÁDÁNÍ ZÁSADNÍCH PŘIPOMÍNEK K MATERIÁLU S NÁZVEM:	                                           Část materiálu: VIII.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů

Zásadní připomínky uplatněné připomínkovými místy uvedenými v čl. 5 odst. 1 písm. a) až c), g) a h) Legislativních pravidel vlády

	Resort
	Zásadní připomínky
	Vypořádání

	Ministerstvo financí
	K důvodové zprávě – finančním dopadům
Vzhledem k aktuální rozpočtové situaci a pokračujícímu konsolidačnímu úsilí požadujeme, aby veškeré plánované výdaje byly pokryty v rámci limitů kapitoly bez dodatečných nároků na státní rozpočet. Uvedenou informaci požadujeme doplnit do všech příslušných částí materiálů. V tomto kontextu rovněž uvádíme, že v návaznosti na velikosti rozpočtů kapitol Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo vnitra, by měly být tyto kapitoly schopny nalézt předpokládané výdaje ve výši jednotek milionů korun ve svých kapitolách.
Ministerstvo financí zásadně nesouhlasí s jakýmkoliv dopadem nad rámec stanovených limitů v oblasti objemu prostředků na platy a počtu míst na dotčených kapitolách. Do relevantních částí materiálu (důvodová zpráva) požadujeme doplnit výslovnou deklaraci, že veškeré dopady v oblasti počtu míst a objemu prostředků na platy spojené s přijetím navrženého zákona budou plně a výhradně zabezpečeny v rámci stanoveného limitu počtu míst a objemu prostředků na platy příslušných rozpočtových kapitolách, tj. bez nároku na jejich jakékoliv navýšení.
V předloženém materiálu jsou zmiňovány i dopady na policejní orgány (MV, případně i jiná ministerstva). Požadujeme, aby důvodová a předkládací zpráva byly upraveny tak, aby z nich bylo zcela zřejmé, že veškeré tyto dopady budou vykryty v rámci schválených personálních 
a výdajových limitů dotčených kapitol bez navyšujících požadavků na státní rozpočet.
	Akceptováno.
Důvodová a předkládací zpráva byly upraveny v požadovaném smyslu. 

	Úřad pro ochranu osobních údajů
	K § 396 odst. 1
Požadujeme následující přeformulaci: 
V § 396 odstavec 1 zní: „(1) Údaji o účastníkovi, údaji požadovanými výhradně za účelem identifikace uživatele, údaji o provozu a údaji o obsahu se rozumějí údaje vymezené v čl. 3 bodech 9 až 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 (dále jen „data“).“ Adaptační novela, kterou se do části páté doplňuje hlava XII Evropský vydávací příkaz a evropský uchovávací příkaz podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543 používá pojem „data“, nikoliv pojem „údaj“, který se používá v nařízení. 
V oddílu 1, společné ustanovení, v § 396 odst. 1 se navrhuje: „(1) Daty o účastníkovi, daty o provozu, daty o obsahu a daty požadovanými výhradně za účelem zjištění totožnosti uživatele se rozumějí údaje vymezené v čl. 3 bodech 9 až 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1543.“
Předkladatel to odůvodňuje tím, že v trestním zákoníku a v § 7b tr. ř. se používá pojem „data“, který je jednotně užíván i v rámci rekodifikace trestního práva procesního a předpokládá se jeho užití i u příkazu k vydání dat (stávající § 88a tr. ř.). 
Pojem „data“ použitý v § 7b tr. ř. a zvažovaný v rekodifikaci trestního práva je však implementací Úmluvy Rady Evropy o počítačové kriminalitě 
č. 104/2013 Sb.m.s., která sleduje kriminologické hledisko a pracuje s pojmem data jako elektronické informace, ve smyslu jako nástroj nebo objekt trestné činnosti, a to bez ohledu na to, zda obsahují osobní údaje.
Oproti tomu novela je adaptací nařízení (EU) 2023/1543, které výslovně a prvořadě sleduje hlediska a pravidla GDPR. Čl. 24 adaptovaného nařízení stanovuje: „Při uplatňování tohoto nařízení by členské státy měly zajistit, aby osobní údaje byly chráněny a zpracovávány v souladu s nařízením (EU) 2016/679 a směrnicí (EU) 2016/680, jakož i směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES (8), a to i v případě pozdějšího používání, zasílání nebo dalšího předávání získaných údajů.“ Hlediskem GDPR je však vztah dat ke konkrétní osobě 
a ochrana jejího soukromí a zamezení zneužití. 
Společná ustanovení by proto měla odpovídat a vystihovat prvořadé hledisko GDPR, totiž že předmětem vydávacího a uchovávacího příkazu jsou „údaje o účastníkovi“ ve smyslu čl. 3 bodu 9 až 12 nařízení, která jsou obsažená v datech. 
Proto ÚOOÚ navrhuje, aby údaji o účastníkovi, údaje požadované výhradně za účelem identifikace uživatele, údaje o provozu a údaje o obsahu byly v § 396 odstavci 1 výslovně uvedeny a označeny v souladu a adaptovaným nařízením a aby teprve po jejich uvedení následovala legislativní zkratku „data“. Tato změna zajistí koncepční správnost prvotnosti ochrany údajů dle GDPR a nenaruší jednotnost a srozumitelnost terminologie a vyloučí významový posun pojmu údaj (osobní údaj).
	Neakceptováno. 
Připomínka byla změněna na doporučující (zástupci ÚOOÚ bude dána možnost se k této otázce vyjádřit při přípravě koncepční úpravy v oblasti e-důkazů v rámci rekodifikace trestního práva procesního)
Primárním smyslem a účelem nařízení 2023/1543 je zajištění efektivního získávání elektronických důkazů pro účely trestního řízení, přičemž se nejedná vždy jen o důkazy obsahující osobní údaje. Ochrana osobních údajů není primárním účelem nařízení, nařízení pouze obsahuje obvyklou formulaci, že je třeba zajistit standard ochrany osobních údajů v souladu s evropským právním rámcem.
Nařízení je tedy předpisem stejného typu jako Úmluva 
o počítačové kriminalitě a sleduje shodné cíle, podle nařízení jde ostatně vyžadovat obdobné druhy kategorií dat jako podle Úmluvy 
o počítačové kriminalitě (nad jejich rámec pak upravuje i údaje 
o obsahu). Ostatně aktuálně probíhají na úrovni EU diskuze ohledně vztahu nařízení k sjednanému Druhému dodatkovému protokolu k Úmluvě o počítačové kriminalitě, který také upravuje možnost požadovat po poskytovateli elektronických služeb údaje o uživatelích aj., kdy je ambicí, aby postupy podle nařízení a dodatkového protokolu byly co nejvíce shodné. 
Zvolená terminologie přitom nic nemění na ochraně osobních údajů, které budou postupem podle nařízení získány, neboť požadavky na jejich ochranu vyplývají z jiných právních předpisů. V tomto směru je tedy nerozhodné, zda je užit pojem „data“ nebo „údaje“. 
 

	Český telekomunikační úřad
	K § 408
V čl. 1 bodu 18 Návrhu (§ 408) je uvedeno, že „Poskytovatel nabízející služby v Evropské unii, který je povinen podle právního řádu státu, v němž má sídlo, určenou provozovnu nebo zástupce, uchovávat po stanovenou dobu data o provozu a zajišťovat veřejně dostupnou službu elektronických komunikací, může požádat o úhradu nákladů spojených s výkonem evropského vydávacího příkazu, na jehož základě byla poskytnuta data o provozu, za podmínek stanovených právními předpisy České republiky. Skutečnost, že poskytovatel nabízející služby v Evropské unii má povinnosti podle věty první, je povinen prokázat“.
V odůvodnění k tomuto navrhovanému ustanovení je uvedeno, že provádí článek 14 předmětného nařízení, podle něhož může poskytovatel služeb v souladu 
s vnitrostátním právem vydávajícího státu požádat 
o náhradu svých nákladů vydávajícím státem, stanoví-li tuto možnost vnitrostátní právo vydávajícího státu pro vnitrostátní příkazy v obdobných situacích – to se netýká nákladů na decentralizovaný informační systém. 

V odůvodnění nově navrhované hlavy 12 oddílu 3 novelizovaného zákona je uvedeno, že upravuje postup pro případy, kdy české orgány činné v trestním řízení vydají evropský vydávací nebo uchovávací příkaz a jeho výkon je třeba zajistit v jiném členském státu EU. 
Vydávajícím státem je tedy Česká republika a předmětná úhrada nákladů podle navrhovaného § 408 zákona č. 104/2013 Sb. se tedy vztahuje k poskytovatelům služeb usazeným mimo území České republiky. 
ČTÚ si není z dále uvedených důvodů jistý, zda navrhovaný § 408 zákona č. 104/2013 Sb. je zcela v souladu s adaptovaným článkem 14 nařízení.
Z odůvodnění k předmětnému ustanovení není zejména zřejmé, z jakého důvodu se úhrada nákladů vztahuje pouze k části „dat o provozu“, kterými disponuje poskytovatel veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, přičemž adaptované nařízení hovoří v čl. 3 bodu 11 o „údaji o provozu“ poskytovatele služby, kterým se rozumí ve smyslu čl. 3 bod 3 adaptovaného nařízení nikoli pouze poskytovatel služeb elektronických komunikací, ale i poskytovatelé dalších služeb. Pokud má být možnost požadovat úhradu předmětných nákladů vztažena pouze k poskytovateli veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jedná se o poskytování takových služeb, nikoli jejich zajišťování [k tomu viz například § 97 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů)], jak je uvedeno v první větě daného ustanovení Návrhu. Rovněž není zřejmé, zda se v předmětném navrhovaném ustanovení daty o provozu rozumí údaje o provozu ve smyslu č. 3 odst. 11 adaptovaného nařízení, či např. jejich část ve smyslu údajů o telekomunikačním provozu podle § 88a trestního řádu apod.
Současně ČTÚ není zřejmé, proč je podmínkou úhrady nákladů povinnost „zajišťovat“ (správně „poskytovat“) veřejně dostupnou službu elektronických komunikacích, když se jedná o právo, nikoli povinnost, se kterou může být spojena (pokud to příslušný právní řád stanoví) povinnost poskytovat a uchovávat údaje o provozu.
Dále rovněž ČTÚ není zřejmé, z jakého důvodu je v druhé větě předmětného ustanovení stanovena povinnost poskytovatele služeb (tj. veřejně dostupných služeb elektronických komunikací) prokazovat, že má povinnosti uchovávat údaje podle „svého“ právního řádu (jiného než českého). Tuto podmínku adaptované nařízení neobsahuje. V odůvodnění je pouze uvedeno, že pokud poskytovatel služeb doloží, že má obdobné povinnosti ve státě, v němž je usazen, pak se mu poskytne úhrada ve výši stanovené vyhláškou č. 462/2013 Sb., kterou vydal ČTÚ a která upravuje (mimo jiné) úhradu efektivně vynaložených nákladů za uchovávání a poskytování provozních a lokalizačních údajů. ČTÚ má pochybnost, zda se povaha hrazených „úkonů“ podle adaptovaného nařízení a úkonů, které jsou hrazeny podle vyhlášky č. 462/2013 Sb. shoduje a je vhodné ji tedy na danou situaci bez dalšího aplikovat. Rozhodující je povaha a rozsah požadovaných údajů podle adaptovaného nařízení. V tomto ohledu má ČTÚ za to, že by mělo být pro adresáta právní úpravy zřejmé, o jakou úhradu nákladů lze žádat již ze samotného normativního textu daného ustanovení, nikoli z jeho odůvodnění. Spojení „za podmínek stanovených právními předpisy České republiky“ se ČTÚ jeví příliš obecným a nedostatečným, když současně ani není uvedeno, u jakého orgánu České republiky má poskytovatel služeb o úhradu nákladů žádat, resp. který orgán má úhradu zajistit.
ČTÚ tedy navrhuje upravit předmětné ustanovení a jeho odůvodnění ve smyslu výše uvedených výhrad (konkrétní návrhy úprav ČTÚ nemůže navrhnout, když není z navrhovaného ustanovení zcela zřejmá, jak vyplývá z této připomínky ČTÚ, předkladatelova „koncepce“ předmětného ustanovení). 
	Akceptováno. 
Konstrukce navrženého ustanovení vychází z předpokladu, že poskytovateli služeb, který má zástupce nebo určenou provozovnu mimo území ČR (tj. není usazen v ČR), bude poskytnuta náhrada za údaje poskytnuté na základě konkrétní žádosti pouze v tom rozsahu, v jakém je poskytována tuzemským poskytovatelům. Podle české právní úpravy se přitom náhrada poskytuje pouze poskytovatelům, kteří mají tzv. „data retention“ povinnost podle zákona 
o elektronických komunikacích (podle § 97 odst. 3 ZEK). Půjde o úhradu efektivně a účelně vynaložených nákladů na poskytnutí provozních a lokalizačních údajů podle vyhlášky č. 462/2013 Sb., v jejíž příloze je obsažena „sazba“ za konkrétní poskytnutí údajů. Náklady hradí subjekt, který uplatnil žádost o poskytnutí provozních a lokalizačních údajů (§ 4 odst. 5 vyhlášky č. 462/2013 Sb.).
Naopak náklady na uchovávání provozních a lokalizačních údajů vznikají nezávisle na množství poskytovaných informací, proto jsou hrazeny cestou jediného orgánu (Ministerstvo vnitra – viz § 4 odst. 4 vyhlášky č. 462/2013 Sb.) bez ohledu na to, že údaje si mohou vyžádat i jiné orgány. Tyto náklady přímo nesouvisejí s konkrétní žádostí o uchování údajů, proto podle navržené právní úpravy hrazeny nebudou. 
Nařízení 2023/1543 na rozdíl od zákona o elektronických komunikacích nerozlišuje mezi provozními a lokalizačními údaji a tyto dvě kategorie spojuje do pojmu „provozní údaje“ (k tomu srov. čl. 3 odst. 11 nařízení 2023/1543). Provozními údaji se tedy rozumí provozní údaje podle čl. 3 odst. 11 nařízení 2023/1543 (k tomu srov. § 396 odst. 1 návrhu), ovšem náhrada bude poskytnuta pouze za ty údaje a v takovém rozsahu, jako je to možné vnitrostátně (tj. jde-li o odpovídající provozní nebo lokalizační údaj podle úhradové vyhlášky). 
Pokud jde o konkrétní formulaci § 408, navrhujeme ji upravit ve smyslu připomínky následovně: 
„Poskytovatel nabízející služby v Evropské unii, který podle právního řádu státu, v němž má sídlo, určenou provozovnu nebo zástupce, poskytuje veřejně dostupnou službu elektronických komunikací a je povinen uchovávat po stanovenou dobu data o provozu, může požádat o úhradu efektivně a účelně vynaložených nákladů na poskytnutí údajů o provozu na základě výkonu evropského vydávacího příkazu vydaného orgánem České republiky, v rozsahu 
a za podmínek stanovených právními předpisy České republiky. Skutečnost, že poskytovatel nabízející služby v Evropské unii má povinnost podle věty první, je povinen prokázat.“.

Dále byla doplněna a upravena důvodová zpráva. 


	Odbor kompatibility Úřadu vlády
	Obecně k provedení novely rámcového rozhodnutí 2003/577/SVV (ve vztahu ke směrnici 2014/42/EU 
a směrnici 2023/2843)
Máme pochybnosti, zda je rámcové rozhodnutí 2003/577/SVV dostatečným způsobem provedeno ve vztahu k důkazním prostředkům. Ustanovení § 226 odst. 1 zákona stanoví, že: „Ustanovení tohoto dílu se užijí na věc, která je nástrojem trestné činnosti, nebo na věc, která je výnosem z trestné činnosti, anebo na věc, která je náhradní hodnotou, má-li být zajištěna v jiném členském státu na základě příkazu k zajištění věci vydaného justičním orgánem nebo má-li být zajištěna v České republice na základě příkazu k zajištění věci vydaného justičním orgánem jiného členského státu v trestním řízení pro účely propadnutí nebo zabrání.“ Rámcové rozhodnutí 2003/577/SVV se však vztahuje na důkazní prostředky obecně. Jsme si vědomi, že směrnice 2014/42/EU nahradila úpravu dle rámcového rozhodnutí 2003/577/SVV, avšak nikoli ve vztahu k Dánsku a Irsku. Česká právní úprava by měla zohlednit, že by mělo být postupováno v souladu s rámcovým rozhodnutím 2003/577/SVV, jde-li příkazy k zajištění důkazních prostředků v rámci spolupráce ČR a Dánska nebo Irska.
	Vysvětleno. 
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání. 
Předně je třeba uvést, že připomínka se nevztahuje k předmětu úpravy předkládané novely, ale ke způsobu implementace směrnice 
o evropském vyšetřovacím příkazu, přičemž implementační novela prošla řádným legislativním procesem a v tomto směru nebyla odborem kompatibility Úřadu vlády (dále jen „OKOm“) nijak zpochybňována. Je proto poněkud překvapující, že OKOm s touto připomínkou přichází nyní.
Uvedená otázka se řešila při implementaci směrnice o evropském vyšetřovacím příkazu, přičemž se vycházelo ze znění článku 34 odst. 2 směrnice o evropském vyšetřovacím příkazu, který je formulován jinak než jeho odstavec 1 a také jinak než článek 39 nařízení 2018/1805/EU, které nahradilo rámcové rozhodnutí 2003/577/EU, pokud jde o zajištění pro účely konfiskace. Zatímco v článku 39 nařízení se stanoví, že toto nařízení nahrazuje ustanovení rámcového rozhodnutí 2003/577/SVV, pokud jde o zajištění majetku ve vztazích mezi členskými státy, jež jsou vázány tímto nařízením, v článku 34 odst. 2 směrnice se stanoví, že ustanovení rámcového rozhodnutí 2003/577/SVV týkající se zajištění důkazních prostředků se nahrazují pro ty členské státy, pro něž je tato směrnice závazná. Neuvádí se tedy, že je rámcové rozhodnutí nahrazeno jen mezi členskými státy v jejich vzájemných vztazích, ale pro tyto členské státy (bez dovětku uvedeného v nařízení a v kontrastu s odstavcem 1, kde se ve vztahu k mezinárodním smlouvám uvádí „Aniž je dotčeno jejich uplatňování mezi členskými státy a třetími zeměmi...“). Proto máme za to, že podle rámcového rozhodnutí již nemůžeme postupovat. 
Kromě toho spolupráce podle rámcového rozhodnutí 2003/577/EU nebyla v praxi příliš využívána, protože mnohem jednodušším postupem bylo využívání právní pomoci, tj. jako efektivnější se jevilo vůči Dánsku a Irsku postupovat podle existujících úmluv o právní pomoci. Postup vydání příkazu k zajištění je v porovnání s klasickou právní pomocí, kterou rámcové rozhodnutí 2003/577/EU nevylučuje, zbytečně komplikovaný. I kdyby tedy byl zaujat jiný výklad a úprava zpětně doplněna, české justiční orgány by neměly nejmenší důvod vydávat za účelem opatření důkazu v Dánsku nebo Irsku příkaz k zajištění, pokud by téhož cíle mohly dosáhnout podstatně jednodušeji. Kdyby v opačném směru nastala velmi nepravděpodobná situace, že by justiční orgány ČR obdržely z Dánska nebo Irska příkaz k zajištění za účelem opatření důkazního prostředku, vyřídily by jej jako žádost o právní pomoc. Předmětná právní úprava je účinná již řadu let a v praxi nepřinesla žádné obtíže.
Uvedené bylo doplněno do ST k rámcovému rozhodnutí 2003/577/SVV.

	Odbor kompatibility Úřadu vlády
	K čl. 3 bodu 4 písm. b)
Máme za to, že v § 235 odst. 2 ZMJS chybí provedení nového čl. 8 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2003/577/SVV, a to slova „neprodleně“ a slov „a uvědomí o tom příslušný orgán vydávajícího státu“.
	Vysvětleno. 
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání. 
Předmětný článek je implementován do § 235 odst. 3[footnoteRef:1] ve spojení s odst. 2 ZMJS[footnoteRef:2]. Ostatně tento článek se, pokud jde o vytýkané nedostatky, neměnil oproti jeho původnímu implementovanému znění.  [1:  Justiční orgán neprodleně vyrozumí příslušný justiční orgán jiného členského státu o odložení výkonu rozhodnutí, včetně důvodů odložení, a jeho předpokládané délce trvání, lze-li ji odhadnout, o dalších omezeních, která se vztahují na věc uvedenou v příkazu k zajištění věci, pokud jsou mu známa, a o zajištění výkonu rozhodnutí po pominutí důvodu odložení.]  [2:  Jakmile pomine důvod pro odložení výkonu rozhodnutí uvedeného v odstavci 1, justiční orgán zajistí jeho výkon.] 


	Odbor kompatibility Úřadu vlády
	K čl. 5 bodu 1 a dalším ustanovením směrnice 2023/2843
V souladu s novým zněním čl. 4 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2006/783/SVV by mělo být do § 293 odst. 3 ZMJS doplněno, že originály nebo ověřené kopie dokumentů lze v souladu s článkem 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2844 zaslat v elektronické podobě. 
Totéž platí obdobně pro čl. 6 bod 1, čl. 7 bod 1 písm. a) a čl. 8 bod 1 směrnice 2023/2843 (případy novel obdobných ustanovení rámcových rozhodnutí 2008/909/SVV, 2008/947/SVV a 2009/829/SVV).
	Vysvětleno.
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání. 
Po projednání se zástupci MSp, kteří se účastnili vyjednávání předmětného nařízení, uvádíme, že jejich smyslem nemá být rozšiřování výjimek z povinné komunikace prostřednictvím decentralizovaného informačního systému upravených v článku 3 nařízení 2023/2844, ale jejich smyslem má být, že pokud je dokument zaslán elektronicky v souladu s článkem 3 nařízení 2023/2844, má mít stejné účinky jako originál dokumentu, tj. v zásadě jde o nadbytečné vyjádření toho, co je obsaženo v článku 8 nařízení 2023/2844, který je přímo účinný. Proto není zapotřebí tato ustanovení implementovat. 

	Odbor kompatibility Úřadu vlády
	K čl. 5 bodu 2 písm. b)
Ve srovnávací tabulce ke směrnici 2023/2843 postrádáme u čl. 5 bodu 2 písm. b), resp. čl. 10 odst. 4 rámcového rozhodnutí 2006/783/SVV, provedení prvního pododstavce. To je třeba vyjasnit.
	Vysvětleno. 
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání. 
Uvedené ustanovení je implementováno § 287 odst. 2 a 3 ZMJS, což je ve srovnávací tabulce uvedeno.

	Odbor kompatibility Úřadu vlády
	K čl. 6 bodu 4
Postrádáme implementaci nového čl. 22a odst. 2 rámcového rozhodnutí Rady 2008/909/SVV, podle kterého odchylně od odstavce 1 mohou být žádosti o průvoz podle čl. 16 odst. 1 zaslány rovněž prostřednictvím zabezpečených komunikačních kanálů pro vymáhání práva. Je třeba vyjasnit, kde se toto pravidlo odráží.
	Vysvětleno. 
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání. 
Zabezpečenými komunikačními kanály se rozumí postupy používané policejními orgány, neboť některé členské státy EU počítají v postupech týkajících se průvozů se zapojením policejních orgánů. V České republice je příslušným orgánem pro povolení průvozu Ministerstvo spravedlnosti a orgánem příslušným k zaslání žádosti o průvoz Nejvyšší státní zastupitelství a Ministerstvo spravedlnosti, přičemž tyto orgány nevyužívají v rámci svých postupů týkajících se průvozu policejní komunikační kanály, proto není třeba uvedené ustanovení implementovat. Ostatně kdyby taková potřeba výjimečně vyvstala, je možné využít článku 3 odst. 3 nařízení 2023/2844.
Využití těchto komunikačních kanálů jinými členskými státy EU nelze v ZMJS upravovat. 

	Odbor kompatibility Úřadu vlády
	K čl. 7 bodu 4
Postrádáme provedení věty druhé novelizovaného čl. 17 odst. 3 rámcového rozhodnutí 2008/947/SVV, dle kterého pro vyrozumění o skutečnostech a okolnostech uvedených v odst. 1 písm. c) se pokud možno použije formulář obsažený v příloze II. Je třeba vyjasnit, kde se toto pravidlo odráží.
	Vysvětleno. 
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání. 
Uvedené ustanovení je implementováno do § 333 odst. 2 ZMJS, což je uvedeno ve srovnávací tabulce. 

	Odbor kompatibility Úřadu vlády
	K provedení některých ustanovení nařízení 2023/1543:
1. Některá ustanovení nařízení 2023/1543 stanoví povinnost členským státům informovat Komisi, nebo povinnost něco Komisi oznámit a tato ustanovení jsou ve srovnávací tabulce označena jako nerelevantní z hlediska adaptace z důvodu přímé aplikace. Jedná se například o čl. 31 odst. 1 nebo čl. 32 odst. 2, které stanoví povinnost členských států oznámit Komisi příslušné orgány, resp. nástroje. Ustanovení, která stanoví povinnosti členským státům, doporučujeme neoznačovat jako z hlediska adaptace nerelevantní a ve srovnávací tabulce spíš uvést například obecné kompetenční ustanovení, o které se spolupráce s Evropskou komisí opírá, případně doplněné o informaci, že provedení bude zabezpečeno faktickým plněním. 
Totéž platí pro čl. 19 odst. 2 a 4 nařízení 2023/1543, které stanovují povinnosti členskému státu nebo jeho orgánům, a které proto není dle našeho názoru možno označovat je za nerelevantní z hlediska adaptace.
2. Některá ustanovení nařízení upravují postavení podezřelých osob. S ohledem na fakt, že v českém právním řádu není formalizováno právní postavení podezřelé osoby v trestním řízení, nejsou práva takových osob (např. podle čl. 1 odst. 2) uplatnitelná. Odbor kompatibility považuje absenci předmětné úpravy za dlouhodobý transpoziční deficit, a to i ve vztahu k jiným předpisům EU upravujícím trestní řízení, např. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2016/800 ze dne 11. května 2016 o procesních zárukách pro děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení. Nadto, z řízení o porušení Smlouvy ve věci C-681/24, které se týká transpozice směrnice 2013/48/EU, vychází z toho, že materiálně podezřelý v českém právu existuje, a to přinejmenším jako zadržená podezřelá osoba.
Máme za to, že v případě nařízení, které stanoví určitému okruhu adresátů práva, jak to činí nařízení 2023/1543 např. v čl. 1 odst. 2, je povinností členského státu upravit procesní právo tak, aby tato práva byla plně uplatnitelná. Řešením by mohlo být přinejmenším např. vypuštění, věty první, resp. reformulace navrhovaných § 402 odst. 6 a § 404 odst. 3.
	Ad 1. Akceptováno. 
Srovnávací tabulka byla upravena. 


Ad 2. Částečně akceptováno. 
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání. 
Není zřejmé, v čem je spatřován dlouhodobý transpoziční deficit a již vůbec ne ve vztahu k směrnici 2016/800/EU, vůči níž implementační předpis – zákon o soudnictví ve věcech mládeže – přiznává nad její rámec mladistvým právo na obhájce již od prvního úkonu v řízení proti nim a stejně tak dětem mladším 15 let právo na právního zástupce od stejného okamžiku. Předpisy EU užívají pojem „podezřelý“ z toho důvodu, že v některých členských státech EU je sdělováno podezření, což svou formálností a obsahem odpovídá našemu „sdělení obvinění“, resp. zahájení trestního stíhání. Pojem podezřelý je třeba vykládat s ohledem na směrnici 2013/48/EU 
a směrnici 2016/800/EU, které práva podezřelého spojují právě s tímto oficiálním sdělením (k tomu ostatně srov. recitál 16 nařízení 2023/1543/EU). Ostatně i nařízení 2024/3011/EU o předávání trestního řízení ve vztahu k podezřelému a obviněnému obsahuje obdobnou úpravu, tj. práva jim přiznává až od oficiálního sdělení. Ze žádného předpisu EU neplyne povinnost v určité fázi řízení formalizovat postavení podezřelého, předpisy EU pouze stanoví okamžik, od kterého jsou určitá práva jimi zaručená přiznána konkrétní osobě, přičemž tímto okamžikem je myšlen okamžik, kdy jsou tyto osoby formálně upozorněny orgány činnými v trestním řízení na to, že jsou podezřelé nebo obviněné. 
Jak již jsme uvedli výše, pojem „podezřelý“ v evropských předpisech nemusí nutně znamenat totéž co pojem „podezřelý“ ve vnitrostátním právu. Pojem „podezřelý“ je v trestním řádu používán v různých souvislostech a významech. Zatímco u zadrženého podezřelého 
a podezřelého ve zkráceném řízení lze dovodit, že je proti nim vedeno trestní řízení, což zakládá jejich určitá obhajovací práva (obdobná obviněnému, když § 76 odst. 5 i § 179b odst. 2 tr. řádu odkazují na 
§ 33 odst. 1 trestního řádu, kde je obsaženo i právo činit návrhy), 
u podezřelého v materiálním smyslu nelze tvrdit, že je osobou, proti níž je trestní řízení vedeno. Trestní řízení před zahájením trestního stíhání je vedeno tzv. „ve věci“ a materiálně podezřelý ani (oficiálně) neví, že je materiálně podezřelý (koneckonců se mu ani nedoručuje případné usnesení o odložení věci). Jestliže mu tato skutečnost není (oficiálně) známa, nelze od ní odvíjet oficiální procesní postavení 
a procesní práva. Jak by mohl uplatňovat práva podezřelého, když se od orgánů činných v trestním řízení nedozví, že je podezřelý? 
V daném případě tedy nejde o podezřelého v materiálním slova smyslu, který se v průběhu prověřování může měnit, ale pouze 
o zadrženého podezřelého a podezřelého ve zkráceném přípravném řízení. Ostatně článek 1 odst. 2 nařízení 2023/1543 odkazuje při realizaci tohoto práva na vnitrostátní předpisy. 
Vzhledem k tomu, že právo obviněného, zadrženého podezřelého a podezřelého ve zkráceném přípravném řízení činit návrhy je obsaženo v trestním řádu, který se subsidiárně užije i v řízení podle ZMJS, bylo předmětné ustanovení týkající se práva obviněného ze ZMJS vypuštěno s tím, že se uplatní právo přímo z nařízení, ovšem za podmínek stanovených trestním řádem. Obdobná úprava pak byla provedena i u evropského uchovávacího příkazu (§ 404) 
a u evropského vyšetřovacího příkazu (§ 374 odst. 5), kde je obdobná úprava. 

	Odbor kompatibility Úřadu vlády
	K čl. 3 bodu 13 ve spojení s čl. 5 odst. 4 písm. b):

Máme za to, že v navrhovaném § 403 odst. 1 absentuje podmínka podle návětí čl. 5 odst. 4 písm. b) – páchání zcela nebo zčásti pomocí informačního systému.
	Vysvětleno. 
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání. 
V daném ustanovení se pouze vyjadřuje, o které trestné činy podle českého trestního zákoníku se sazbou nižší, než jsou 3 roky, jde, konkrétně jde jen o trestné činy podle článku 5 odst. 4 písm. b) bodů i) až iii) nařízení, protože trestné činy dle písmene c) všechny splňují požadavky na výši trestní sazby dle písmene a). Návětí písmene b) je přímo aplikovatelné, tj. podmínka, že trestný čin musí být spáchán zcela nebo zčásti prostřednictvím informačního systému, se uplatní přímo z nařízení – ostatně na soulad s článkem 5 odst. 4 písm. b) se v § 403 odst. 1 přímo odkazuje. Uvedené bylo výslovně doplněno do důvodové zprávy. 

	Odbor kompatibility Úřadu vlády
	K čl. 3 bodu 18
Směrnice 2008/114/ES zmiňovaná v čl. 3 bodu 18 nařízení 2023/1543 byla zrušena směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 ze dne 14. prosince 2022 o odolnosti kritických subjektů a o zrušení směrnice Rady 2008/114/ES. 
Směrnice 2022/2557 je provedena do (návrhu) zákona o kritické infrastruktuře. Máme za to, že v navrhovaném § 396 odst. 2 by se slova „krizové řízení“ měla nahradit slovy „kritickou infrastrukturu“.
	Akceptováno jinak. 
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání. 
S ohledem na výsledek neformálních konzultací s OKOm, že vymezení pojmů ze směrnic nemusí být přenášeno do vnitrostátních předpisů a lze vycházet přímo ze směrnice, bylo předmětné ustanovení vypuštěno. 

	Odbor kompatibility Úřadu vlády
	K čl. 6 odst. 3
Není zřejmé, z jakého důvodu není vůči evropskému uchovávacímu příkazu provedeno ustanovení obdobné navrhovanému § 403 odst. 2.
	Vysvětleno. 
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání. 
Obdobné ustanovení není ve vztahu k evropskému uchovávacímu příkazu potřeba adaptovat, protože tento příkaz může být podle § 7b tr. ř. vydán v řízení o všech trestných činech a nevyžaduje se u něj příkaz soudce, tj. tato úprava je shodná s úpravou v nařízení (a pokud jde o vykonávací řízení, je dokonce širší).

	Odbor kompatibility Úřadu vlády
	K čl. 15 odst. 1
Postrádáme provedení sankce za porušení čl. 13 odst. 4 nařízení 2023/1543, ve vztahu k utajení a integritě.
	Akceptováno.
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání. 
Úprava byla doplněna (byť pojem důvěrnost dat zahrnuje i jejich tajnost).

	Odbor kompatibility Úřadu vlády
	K čl. 16 odst. 10
Postrádáme v § 401 provedení sankcí za neplnění povinností podle uznaného evropského vydávacího příkazu nebo evropského uchovávacího příkazu.
	Vysvětleno. 
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání. 
Článek 16 odst. 10 nařízení je třeba vykládat ve spojení s článkem 15 nařízení, který odkazuje na soulad s článkem 16 odst. 10 nařízení, tj. článek 16 odst. 10 neupravuje porušení jiných povinností, než které jsou uvedené v článcích 10 a 11 nařízení, pouze stanoví, že sankce má být uložena tehdy, pokud je podle vykonávajícího orgánu tento příkaz vykonatelný na území jeho státu. 

	Odbor kompatibility Úřadu vlády
	K § 406 odst. 2
Máme za to, že s ohledem na fakt, že relevantní čl. 17 odst. 7 nařízení 2023/1543 odkazuje na směrnici 2016/680 (kapitola V této směrnice se zabývá mj. zásadami, ochranou a zárukami pro předávání osobních údajů), měl by implementační § 406 odst. 2 odkázat na transpoziční právní úpravu, resp. mělo by být jasné, že předání údajů bude mít zajištěn „směrnicový“ standard. Relevantním se jeví nejvíce ustanovení zákona č. 273/2008 Sb., o Policii, do kterého byla směrnice 2016/680 transponována.
	Vysvětleno. 
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání. 
Směrnice 2016/680/EU ve vztahu k justiční spolupráci byla implementována do části druhé hlavy I ZMJS dílu 1 (§ 15 a násl.), což je explicitně uvedeno v § 406 odst. 2. Podle zákona o Policii ČR justiční orgány nepostupují. 

	Odbor kompatibility Úřadu vlády
	K § 408

1. Toto ustanovení dle rozdílové tabulky provádí čl. 14 odst. 1 nařízení 2023/1543, který stanoví členským státům povinnost informovat Komisi o svých vnitrostátních pravidlech pro poskytování náhrad nákladů. Provedení této povinnosti v § 408 postrádáme, tomu viz připomínka k provedení některých ustanovení nařízení 2023/1543, bod 1. 
2. Dále v tomto ustanovení postrádáme provedení výjimky podle čl. 14 odst. 2 nařízení 2023/1543.
	Ad 1. – Akceptováno. 
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání. 
Rozdílová tabulka byla upravena tak, aby odkazovala pouze na první větu článku 14 odst. 1 nařízení 2023/1543/EU. Pokud jde o větu druhou, bude vykázána ve srovnávací tabulce ve smyslu obecné připomínky OKOm. 


Ad 2. – Vysvětleno. 
Připomínkové místo souhlasí se způsobem vypořádání. 
Výjimka se uplatní přímo z nařízení, ostatně takovéto náklady se podle právního řádu ČR poskytovatelům (logicky) nehradí. 

V Praze dne 14. 2. 2025

Vypracovala:	Mgr. Lenka Trešlová		                  Podpis: ……………………………
2