Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNDEHHAD2T najdete zde
IV.
- 8 -
Důvodová zpráva
I. Obecná část
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je návrhem čistě implementačním, který je reakcí na návrh směrnice Rady (EU), kterou se mění směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní, COM(2024) 497 (dále jen „DAC 9“).
Samotný návrh zákona pak obsahuje opatření požadovaná DAC 9 na posílení správní spolupráce v daňové oblasti, a to zavedením mezinárodní výměny informačních přehledů k dorovnávacím daním.
Zhodnocení platného právního stavu
Současná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.
Mezinárodní správní spolupráce je dnes nedílnou součástí správy daní. Samotný pojem mezinárodní spolupráce při správě daní zahrnuje spolupráci ve formě výměny informací, pomoci při doručování, účasti na úkonech, dílčích řízeních nebo jiných postupech správce daně a provádění souběžných daňových kontrol. Výměna informací pak může probíhat na žádost, spontánně či automaticky. Právní úprava mezinárodní správní spolupráce v České republice zohledňuje příslušné právní předpisy Evropské unie, mezinárodní standardy a instrumenty mezinárodního práva veřejného na výměnu informací a poskytování vzájemné pomoci a správní spolupráce.
Základním předpisem evropského práva (s výjimkou nepřímých daní) je pro oblast mezinárodní spolupráce při správě daní směrnice Rady 2011/16/EU, o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS, označovaná zkratkou DAC (directive on administrative cooperation). Tato směrnice byla již osmkrát znovelizována, zpravidla za účelem doplnění nového okruhu automaticky vyměňovaných informací, prostřednictvím následujících směrnic:
· směrnice Rady 2014/107/EU, zavádějící automatickou výměnu informací oznamovaných finančními institucemi (DAC 2), která je transponována zákonem č. 106/2016 Sb.,
· směrnice Rady (EU) 2015/2376, zavádějící automatickou výměnu informací o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem (DAC 3), která je transponována zákonem č. 92/2017 Sb.,
· směrnice Rady (EU) 2016/881, zavádějící automatickou výměnu informací oznamovaných nadnárodními skupinami podniků (DAC 4), která je transponována zákonem č. 305/2017 Sb.,
· směrnice Rady (EU) 2016/2258, upravující přístup daňových orgánů k informacím pro boj proti praní peněz (DAC 5), která je transponována zákonem č. 94/2018 Sb.,
· směrnice Rady (EU) 2018/822, zavádějící povinnou automatickou výměnu informací o přeshraničních uspořádáních, která se mají oznamovat (DAC 6), která je transponována zákonem č. 343/2020 Sb.,
· směrnice Rady (EU) 2020/876 ze dne 24. června 2020, kterou se mění směrnice 2011/16/EU s cílem řešit naléhavou potřebu odkladu některých lhůt pro podávání a výměnu informací v oblasti daní v důsledku pandemie COVID-19 (DAC COVID), která je transponována zákonem č. 299/2020 Sb., a nařízením vlády č.367/2020 Sb.
· směrnice Rady (EU) 2021/514, kterou se mění směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní, a kterou se mimo jiné zavádí povinná automatická výměna informací oznamovaných provozovateli platforem (DAC 7), která je transponována zákonem č. 343/2020 Sb.,
· směrnice Rady (EU) 2023/2226 ze dne 17. října 2023, kterou se mění směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní (DAC 8), kterou se navrhuje transponovat návrhem zákona, který je v současnosti projednáván poslaneckou sněmovnou (ST781).
· směrnice Rady (EU) 2025/… ze dne …. … 2025, kterou se mění směrnice 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní (DAC 9), kterou se navrhuje transponovat tímto návrhem zákona.
Žádná právní úprava v současnosti neupravuje automatickou výměnu informací týkající se informačních přehledů k dorovnávacím daním.
Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy a odůvodnění jejích hlavních principů
Tato část se kumulativně věnuje jak otázce odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, tak vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy. Navrhovaná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.
Účelem návrhu zákona je především včasná a řádná transpozice části směrnice DAC 9 upravující výběr a další sdílení zvláštního podání – tzv. Informačního přehledu k dorovnávací dani („úprava Informačního přehledu dle DAC 9“)[footnoteRef:2]. Transpoziční předpis k uvedené části DAC 9 musí být v platnosti nejpozději 31. prosince 2025 a nabýt účinnosti 1. ledna 2026. [2: Kromě dále v textu popsané úpravy Informačního přehledu obsahuje směrnice DAC 9 změnu:
- čl. 8 odst. 3a směrnice DAC, která odstraňuje nově zjištěný nesoulad mezi textem tohoto ustanovení a směrnicí DAC8 upraveným zněním přílohy I směrnice DAC (týkající se tzv. pravidel oznamování a náležité péče ve vztahu k informacím o finančních účtech oznamovaných příslušnými finančními institucemi); a
- zvláštních povinností týkajících se všech druhů automatické výměny, konkrétně i) uchovávání záznamů informací získaných automatickou výměnou informací a ii) potvrzování platnosti údajů o DIČ každého daňového poplatníka, na kterého se vztahuje automatická výměna informací.
Transpozice těchto změn do vnitrostátního práva bude provedená z praktických důvodů zvláštní právní úpravou.]
Pokud by Česká republika uvedenou část DAC 9 řádně a včas neimplementovala, nedostála by svým závazkům vůči Evropské unii se všemi důsledky s tím spojenými.
DAC 9 pozměňuje a doplňuje DAC. Původní DAC byla transponována zákonem o mezinárodní spolupráci při správě daní, proto transpozice úpravy Informačního přehledu dle DAC 9 spočívá především ve změnách a doplněních zákona o mezinárodní spolupráci při správě.
Hlavní principy
Úprava Informačního přehledu dle směrnice DAC 9 je úpravou výběru a dalšího sdílení zvláštního podání – tzv. Informačního přehledu k přiřazované dorovnávací dani, jako jednoho konkrétního prvku řešení implementovaného podle úpravy směrnice Rady (EU) 2022/2523 ze dne 14. prosince o zajištění globální minimální úrovně zdanění nadnárodních skupin podniků a velkých vnitrostátních skupin v Unii (dále jen „směrnice o druhém pilíři“).
Touto směrnicí o druhém pilíři provedly členské státy EU („ČS EU“) dohodu, které bylo dosaženo v prosinci 2021 v rámci iniciativy tzv. Inkluzivního rámce OECD/G20 (dále jen „OECD/G20 IF“), zabývající se řešením problému rozdrobení základu daně a přesouvání zisku (base erosion profit shifting – „BEPS“). Konkrétněji směrnice o druhém pilíři vychází z příslušných modelových pravidel pro boj proti erozi základu daně (Global Anti-Base Erosion Rules – dále jen „GloBE pravidla“) dohodnutých v rámci OECD/G20 IF a zveřejněných 20. prosince 2021. Cílem směrnice o druhém pilíři je zajistit, aby velké skupiny nadnárodních podniků (multinational enterprises groups – dále jen „MNE“) či velké vnitrostátní skupiny působící pouze v rámci jednoho ČS EU[footnoteRef:3] (large scale domestic groups – dále jen „LSDG“)[footnoteRef:4] platily dohodnutou minimální úroveň daně z příjmů generovaných v každé jurisdikci, kde MNE působí. Subjekty spadající do působnosti těchto pravidel musí vypočítat svou efektivní daňovou sazbu pro každou jurisdikci, v níž působí, a zaplatit případný doplatek daně ve výši rozdílu mezi efektivní daňovou sazbou stanovenou ve vztahu ke každé jurisdikci a dohodnutou minimální 15% sazbou daně. Tento doplatek by měl být odveden v rámci úhrady tzv. dorovnávací daně, která se v prvním plánu vybírá v jurisdikci nejvyššího mateřského subjektu MNE (ultimate parent entity – dále také „UPE“). Součástí dohodnutého řešení je zároveň alternativa, kdy jednotlivé jurisdikce zavedou vlastní kvalifikovanou domácí dorovnávací daň (qualified domestic top-up tax – dále také „QDTT“), čímž si zachovají primární právo na dodanění příjmů dosažených ve své jurisdikci na uvedenou minimální úroveň 15 %. V této alternativě platí, že pokud právní a správní rámec QDTT splňuje podmínky tzv. bezpečného přístavu QDTT, zdanění uvedeného rozdílu QDTT na úrovni konkrétní jurisdikce vylučuje zahrnutí takto zdaněných zisků do základu dorovnávací daně splatné za celou MNE na úrovni UPE. [3: Tj. nemající v jiné jurisdikci ani stálou provozovnu. V opačném případě by se LSDG stala MNE.] [4: Zahrnutí LSDG do působnosti GloBE pravidel je specifickým řešením EU, které předloze OECD/G20 IF GloBE pravidlům neodpovídá. ČS EU se tak dohodly v rámci směrnici o druhém pilíři proto, aby srovnaly podmínky mezi MNE a LSDG a zamezily tak riziku, že povinnosti vyplývající z GloBE pravidel pro MNE by bez tohoto srovnání byly MNE napadeny jako způsobující diskriminaci MNE vůči LSDG. Vzhledem k tomu, že působení LSDG je omezeno vždy pouze na jeden konkrétní ČS, její podání GIR/IP se netýká GIR AEOI, potažmo tato odchylka od GloBE pravidel nemá žádný vliv na práva a povinnosti MNE skupin, na které jsou GloBE pravidla podle předlohy OECD IF zaměřena. ]
Článek 44 směrnice o druhém pilíři stanoví požadavky na podání Informačního přehledu, který musí být podán podle standardního vzoru a obsahuje určité specifikované údaje požadované GloBE pravidly/směrnicí o druhém pilíři. Konkrétněji jde o informace, které správce daně potřebuje k provedení odpovídajícího posouzení rizik a kontrole plnění daňových povinností subjektu, či jednotky bez právní osobnosti, patřícího do MNE, na kterou se vztahuje aplikace dorovnávací daně (dále také „MNE členská entita“). Informační přehled tedy bude obsahovat požadované údaje za celou MNE, jakož i její jednotlivé členské entity (v návaznosti na konkrétní jurisdikci).
Vzor Informačního přehledu byl jako součást GloBE pravidel připraven v rámci OECD/G20 IF (tento standardní vzor dále také jako GloBE Information Return – dále také „GIR“). Příslušný materiál OECD týkající se standardu GIR[footnoteRef:5] obsahuje jak všechny datové body, které mají být sdíleny v rámci v rámci ustáleného mechanismu tzv. automatické výměny informací pro daňové účely (Automatic Exchange of Information – dále také „GIR AEOI“), tak i vysvětlující pokyny k jejich pochopení a řádnému vyplnění[footnoteRef:6]. [5: Aktuální verze viz https://www.oecd.org/en/publications/tax-challenges-arising-from-the-digitalisation-of-the-economy-globe-information-return-january-2025_a05ec99a-en.html .] [6: Kromě uvedené i) příručky se vzorem GIR a pokyny pro jeho vyplnění, zveřejněné po jejím schválení OECD/G20 IF v červenci 2023 je na technické úrovni připraveno i příslušné ii) XML schéma pro vyplnění GIR a uživatelská příručka k němu a iii) návrh mnohostranné dohody mezi příslušnými orgány pro realizaci GIR AEOI („GIR MCAA“).]
Pokud jde o samotnou úpravu Informačního přehledu dle směrnice DAC 9, ta implementuje GIR/Informační přehled, odpovídající požadavkům jak článku 44 směrnice o druhém pilíři, tak standardu GIR připravenému v rámci OECD/G20 IF, do právního rámce EU pro sdílení daňově relevantních informací mezi příslušnými orgány ČS EU směrnice DAC.
V obecné rovině se tato úprava týká:
1. pravidel pro výběr Informačního přehledu od MNE členských entit v rámci ČS EU (dále také „oznamovací povinnost“), doplňující pravidla již implementovaná v rámci uvedeného čl. 44 směrnice o druhém pilíři[footnoteRef:7], [7: Do českého práva transponovaného zejména ustanoveními § 129 až 131 zákona č 416/2023 Sb., o dorovnávacích daních pro velké nadnárodní skupiny a velké vnitrostátní skupiny.]
1. implementace sdílení Informačních přehledů (vybraných v rámci oznamovací povinnosti) mezi příslušnými orgány ČS EU do rámce AEOI podle směrnice DAC, a
1. formální podoby Informačního přehledu.
Základní scénář pro podávání Informačního přehledu podle čl. 44 odst. 2 směrnice o druhém pilíři je takový, že každá MNE členská entita musí podat Informační přehled v členském státě EU, ve kterém se nachází. Podle tohoto scénáře by každá MNE členská entita MNE měla své daňové správě podávat rozsáhlé a komplexní podání, obsahující pro správu dorovnávacích daní vyžadované informace týkající se celé MNE, k níž členská entita patří. Proto je, obdobně jako v případě tvorby a výběru přehledu mezinárodního standardu tzv. zpráv podle zemí (country-by-country reports – dále také „CbCR“), obsahujícího informace o působení nadnárodních skupin v jednotlivých jurisdikcích, navrženo řešení, kdy je výběr Informačního přehledu delegován při splnění potřebných podmínek jen na určitý subjekt MNE (tzv. centrální podávání GIR/IP). Ustanovení čl. 44 odst. 3 směrnice o druhém pilíři v této souvislosti stanoví výjimku z lokální povinnosti v případě, kdy bude Informační přehled podán:
i) ve vyžadovaném rozsahu za celou MNE prostřednictvím UPE nebo jiné k tomu určené podávající členské entity (designated filing entity – dále také „DFE“); a zároveň
ii) tak bude učiněno v jurisdikci, jejíž příslušný orgán uzavřel s příslušným orgánem jurisdikce MNE členské entity (která by měla být od podání Informačního přehledu dle uvedeného čl. 44 odst. 3 osvobozena) příslušné mnohostranné ujednání o výměně informací mezi daňovými správami (dále také „GIR MCAA“). Tj. prováděcí technickou dohodu, na jejíž základě bude Informační přehled sdílen mezi jurisdikcemi, v nichž členské entity konkrétní MNE působí, v rámci GIR AEOI.
S ohledem na dosavadní praxi fungování CbCR AEOI je pravděpodobné, že centrální podávání GIR/IP za celou MNE prostřednictvím UPE či určeným DFE bude převládajícím přístupem nadnárodních podniků k vykazování informací požadovaných GloBE pravidly/směrnicí o druhém pilíři. Vzhledem k tomu, že GloBE pravidla (včetně standardu GIR a GIR AEOI) nejsou omezena pouze na ČS EU, ale vztahují se i na jakoukoli třetí jurisdikci, která provede jejich řádnou implementaci, je návrh DAC 9 připravený tak, aby jeho pravidla byla slučitelná s pravidly OECD/G20 IF upravujícími GIR AEOI. Samotná realizace GIR AEOI je však mimo předmět působnosti návrhu. Její realizace (společně s liberací české MNE členské entity od oznamovací povinnosti v České republice založené na obdržení GIR/Informačního přehledu z jurisdikce mimo EU) byla zohledněna při transpozici čl. 44 směrnice o druhém pilíři do českého práva v rámci ustanovení § 130 a 131 zákona č. 416/2023 Sb., o dorovnávacích daních pro velké nadnárodní skupiny a velké vnitrostátní skupiny (dále jen „zákon o dorovnávacích daních“).
Vysvětlení nezbytnosti
Návrh zákona implementuje do právního řádu ČR ustanovení nutná pro dosažení souladu právního řádu ČR s požadavky vyplývajícími z úpravy Informačního přehledu podle DAC 9. Konkrétně jde o implementaci Informačního přehledu do vnitrostátního právního rámce pro sdílení daňově relevantních informací mezi příslušnými orgány ČS EU, a to za účelem získání podkladů, bez nichž není možné provádět správu dorovnávacích daní podle zákona o dorovnávacích daních. Uvedenou transpozici nelze řešit jinak než legislativní cestou. Část ustanovení směrnice DAC 9 bude implementována na úrovni zákona, část následně prostřednictvím vyhlášky Ministerstva financí vydané na základě příslušného zmocňovacího ustanovení, které je součástí předkládaného návrhu právní úpravy[footnoteRef:8]. [8: Zde půjde zejména o transpozici Přílohy VII, nově vkládané směrnicí DAC 9 do směrnice DAC. První oddíl této Přílohy VII definuje některé pojmy v ní používané. Druhý oddíl popisuje pravidla pro podávání Informačního přehledu, která se vztahují na podávající subjekt nadnárodního podniku. Třetí oddíl obsahuje vzor Informačního přehledu k dorovnávací dani (který je v souladu s informačním přehledem dle modelových pravidel GloBE připravených v rámci OECD). ]
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Základní meze pro uplatňování právních předpisů stanoví Ústava a Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Povinnosti mohou být také ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny). K tomu se v daňové oblasti uplatní ještě ustanovení čl. 11 odst. 5 Listiny, které stanovuje, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.
Navržená právní úprava nezavádí ani nemění peněžitá plnění daňového charakteru, ale směřuje pouze ke zlepšení jejich správy prostřednictvím institutů mezinárodní spolupráce při správě daní.
Hlavní navrženou změnou je zavedení nového okruhu automatické výměny informací o dorovnávacích daních, v jehož rámci mají být vyměňovány informace o informačních přehledech k přiřazované dorovnávací dani.
Pro účely slučitelnosti zásahu navrženého opatření s ústavním pořádkem je třeba provést standardní test proporcionality, spočívající za prvé v posouzení vhodnosti, tedy toho, zda je navržené opatření schopné dosáhnout legitimního cíle, za druhé potřebnosti, tedy toho, zda nelze tohoto cíle dosáhnout méně intenzivním zásahem do základního práva, a konečně za třetí v poměřování významu dotčených zájmů.
V důsledku zavedení automatické výměny informací o dorovnávacích daních dojde ke snížení administrativní zátěže daňových subjektů a naplnění mezinárodních závazků České republiky, a tedy jde o opatření způsobilé dosáhnout sledovaného cíle, které není svévolné.
Pokud jde o poměřování dotčených zájmů, platí, že informace, které jsou předmětem nového okruhu automatické výměny informací, by stát v případě neexistence této právní úpravy musel získávat jinými, invazivnějšími nástroji, a proto tento zásah není nepřiměřeným. Z uvedených důvodů lze mít za to, že navrhovaný zásah do výše uvedených práv splňuje test proporcionality, a tudíž je proporcionální.
Ve vztahu k výměně informací se smluvními státy navíc platí, že zavedením nových institutů mezinárodní spolupráce při správě daní dochází k realizaci ústavní kautely dodržování závazků vyplývajících z mezinárodního práva podle čl. 1 odst. 2 Ústavy.
Navrhovaná právní úprava je z výše uvedených hledisek plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, a to i s judikaturou Ústavního soudu vztahující se k této problematice.
Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii
Návrh zákona se striktně drží rozsahu a předmětu úpravy Informačního předmětu podle DAC 9, kterou transponuje do právního řádu České republiky. Vzhledem k tomu, že vůči příslušné směrnici nebyly vznášeny žádné specifické námitky z hlediska její slučitelnosti s ostatními předpisy Evropské unie a návrh zákona nejde nad rámec směrnice, lze konstatovat, že i návrh zákona je plně slučitelný s právními předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie, jakož i s obecnými zásadami práva Evropské unie.
DAC 9 byla přijata s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU) a zejména na články 113 a 115 této Smlouvy v souladu se zvláštním legislativním postupem, přičemž bylo vydáno stanovisko Evropského parlamentu a Evropského hospodářského a sociálního výboru. Transponovaná pravidla dodržují základní práva a zásady uznávané Listinou základních práv Evropské unie. Tato směrnice rovněž usiluje o zajištění plného dodržování svobody podnikání.
Návrh zákona je plně slučitelný s právními předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie, jakož i s obecnými zásadami práva Evropské unie. Kromě článku 115 SFEU jako základu pro harmonizaci v oblasti přímých daní jsou členské státy povinny při výkonu svých pravomocí respektovat principy dané SFEU (zejména články 19 SFEU, 45 SFEU, 49 SFEU, 56 SFEU, 63 SFEU) a dbát na to, aby nedocházelo k neodůvodněné diskriminaci na základě státní příslušnosti nebo k neodůvodněnému omezování volného pohybu osob, služeb a kapitálu nebo svobody usazování, jak bylo opakovaně potvrzeno Soudním dvorem EU. Navrhovanou právní úpravou budou tyto principy plně respektovány.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána (tzv. prezidentské mezinárodní smlouvy), mají z hlediska hierarchie právních předpisů aplikační přednost před zákony a právními předpisy nižší právní síly. Vztah tzv. prezidentských mezinárodních smluv vůči vnitrostátním právním předpisům je vymezen v čl. 10 Ústavy, kde je princip aplikační přednosti těchto mezinárodních smluv výslovně stanoven. Stanoví-li tedy tzv. prezidentská mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se tato mezinárodní smlouva. Článek 10 Ústavy tak zaručuje, že při případném nesouladu vnitrostátního práva s tzv. prezidentskou mezinárodní smlouvou musí být respektována tzv. prezidentská mezinárodní smlouva. Mezinárodní smlouvy upravující daně přitom mají vždy povahu tzv. prezidentských mezinárodních smluv (čl. 49 písm. e) Ústavy ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny). Ústavní soud navíc v nálezu publikovaném pod č. 403/2002 Sb. rozhodl, že si tehdy platné mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách zachovávají hierarchickou přednost před zákonem.
Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod
Pokud jde o aplikaci Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (viz sdělení č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) v oblasti daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění plynoucích do veřejných rozpočtů, je třeba zajistit soulad daňových předpisů s touto úmluvou hned v několika oblastech.
Právo na spravedlivý proces
Jak již konstatováno v kontextu transpozic předchozích novel směrnice DAC, právo na spravedlivý proces garantované základními právy Úmluvy je transpozicí plně zachováno. Pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces, které je zaručeno ustanovením čl. 6 odst. 1 Úmluvy, lze poukázat na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ferrazzini proti Itálii. Podle tohoto rozhodnutí daňové záležitosti dosud tvoří součást tvrdého jádra výsad veřejné moci, přičemž veřejný charakter vztahu mezi daňovým poplatníkem a daňovým úřadem nadále převládá. Ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy se tak podle názoru Evropského soudu pro lidská práva nevztahuje na samotné daňové řízení v rozsahu, v němž se týká zjištění a stanovení daně, neboť se nejedná o řízení o občanských právech a závazcích.
Navrhovaná právní úprava nijak neomezuje možnost domoci se soudní ochrany, která proto zůstává i v tomto případě zajištěna. Lze tedy říci, že navrhovaná právní úprava je v souladu s požadavkem Úmluvy na zajištění práva na spravedlivý proces.
Právo na respektování soukromého a rodinného života
Automatická výměna informací o dorovnávacích daních se týká údajů obsažených v informačním přehledu podle zákona o dorovnávacích daních. Tato úprava se nevztahuje na fyzické osoby, pouze na právnické osoby. Účelem oznamování těchto informací je zajistit řádné plnění daňových povinností spojených s dorovnávacími daněmi.
Zároveň se při zaváděném druhu automatické výměny informací použije stávající § 21 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní upravující podmínky odmítnutí mezinárodní spolupráce. V podrobnostech lze odkázat na důvodovou zprávu k tomuto ustanovení.
Stejně jako v případě ostatních druhů automatické výměny informací v rámci daňové správní spolupráce probíhá výměna informací prostřednictvím kontaktních míst členských států Evropské unie a dalších smluvních států, což jsou orgány vázáné obdobnou daňovou mlčenlivostí jako český správce daně. Standard ochrany přístupu k informacím tedy zůstane zachován i po předání informací do těchto států.
Zákaz diskriminace
Zákaz diskriminace vyjádřený v článku 14 Úmluvy směřuje proti takovému zacházení, kdy by s osobami, které jsou ve stejném nebo obdobném postavení, bylo zacházeno nerovně, nebo naopak, kdy by s osobami, které se nacházejí v odlišném postavení, bylo zacházeno stejně. Pokud by tento přístup neměl žádné opodstatnění, tedy pokud by nebyl opřen o žádný legitimní a objektivní důvod, byl by diskriminační. Z hlediska navrhované právní úpravy lze konstatovat, že návrh žádné neoprávněné nerovné zacházení s daňovými subjekty nezakládá.
Celkové zhodnocení navržené právní úpravy
V rámci celkového zhodnocení navržené právní úpravy v kontextu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod lze konstatovat, že s ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je navrhovaná právní úprava plně slučitelná s touto Úmluvou.
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech ze dne 19. prosince 1966, vyhlášený ve Sbírce zákonů pod č. 120/1976 Sb. (dále jen „Pakt“), zakotvuje
· v článku 2 odst. 3 právo domáhat se ochrany před případným zásahem do práv garantovaných Paktem,
· v článku 3 zákaz diskriminace na základě pohlaví,
· v článku 14 a 15 právo na spravedlivý proces v trestních věcech,
· v článku 17 zákaz svévolných zásahů do soukromého života a
· v článku 26 zákaz diskriminace na základě dalších důvodů.
Tato práva mají zásadně stejný obsah jako obdobná práva zakotvená v Úmluvě, která byla posuzována výše. Výjimkou je zákaz diskriminace dle článku 26 Paktu. Zatímco zákaz diskriminace zakotvený v Úmluvě má povahu akcesorického práva (tedy se ho lze dovolat pouze spolu s porušením jiného práva), v případě Paktu má zákaz diskriminace povahu neakcesorickou, a tedy se jej lze dovolat přímo. Zhodnocení vztahu k zákazu diskriminace provedené v části 6.1.5. však nezáviselo na tom, zda má toto právo akcesorickou nebo neakcesorickou povahu. Na základě tohoto zhodnocení tedy lze dovodit, že navržená právní úprava je v souladu s článkem 26 Paktu.
S odkazem na výše uvedenou argumentaci k Úmluvě tedy lze konstatovat, že navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s Paktem.
Mezinárodní smlouvy o spolupráci při správě daní
Návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Pokud jde o oblast mezinárodní spolupráce při správě daní, je Česká republika stranou Úmluvy o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech, která byla ve Sbírce mezinárodních smluv publikována pod č. 2/2014 Sb. m. s. a která je pro Českou republiku platná od 1. února 2014.
Česká republika dále uzavřela 13 bilaterálních smluv o výměně informací v daňových záležitostech (tzv. smlouvy TIEA). Přesné podmínky a postupy výměny informací podle těchto smluv se mohou v některých drobných detailech lišit, ale jejich úprava vychází z modelové smlouvy TIEA Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a případné odchylky se netýkají základních pravidel spolupráce.
Navrhovaná právní úprava žádným způsobem nemění pravidla mezinárodní spolupráce obsažená v těchto smlouvách a je s nimi plně slučitelná.
Celkové zhodnocení slučitelnosti
Návrh zákona je plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy
V této části jsou uvedeny předpokládané hospodářské a finanční dopady navrhované právní úpravy na veřejné rozpočty, správce daně a dopady na daňové subjekty, jakožto hlavní adresáty navrhovaných změn právní úpravy.
Dopady na veřejné rozpočty zahrnují jak dopady na státní rozpočet, tak na ostatní veřejné rozpočty, což jsou především rozpočty krajů a obcí. Dopady na daňové subjekty představují dopady na osoby, kterým podle návrhu vznikají nové povinnosti, a to především v oblasti identifikace uživatelů kryptoaktiv a jejich oznamování správci daně.
Dopad na veřejné rozpočty
Příjmy
Pokud jde příjmovou stránku státního rozpočtu, zde je možné odkázat na informace popsané v obecné části důvodové zprávy legislativního materiálu s návrhem zákona o dorovnávacích daních pro velké nadnárodní a velké vnitrostátní skupiny (vyhlášeným po jeho přijetí pod č 416/2023 Sb.)[footnoteRef:9]. Předkládaný návrh představuje pouze jeden dílčí prvek implementace dorovnávacích daní dle GloBE pravidel v ČR a je s tímto typem daní specificky provázaný. [9: Více Sněmovní tisk 515/0.]
Výdaje
Nárůst výdajů z veřejných rozpočtů týkajících se přímo plnění povinností vyplývajících z úpravy Informačního přehledu dle směrnice DAC 9 bude spojen s jednorázovými a následně se opakujícími náklady na vývoj a provoz informačních a komunikačních technologií, které vzniknou správci daně v souvislosti se zajištěním realizace širšího rozsahu automatické výměny informací. Nové povinnosti týkající se vybírání a následného sdílení Informačního přehledu k dorovnávací dani v rámci automatické výměny informací vedou nejen k nárůstu objemu zpracovávaných informací, ale i ke zvýšení výdajů na vývoj a provoz informačních a komunikačních technologií správce daně a zvýšení nároků v personální oblasti. Dle současných odhadů by se měl tento nárůst výdajů na vývoj a provoz informačních a komunikačních technologií správce daně pohybovat v rozmezí 110 až 140 mil Kč. Vzhledem k tomu, že správci daně již nyní mají zkušenosti se zpracováváním a výměnou obdobných informací, které jim byly oznámeny, nebo které získali od orgánů jiného státu, např. ve vztahu k finančním účtům, by výdaje v personální oblasti neměly představovat významný nárůst. Je tedy předpokládáno, že veškeré výdaje i zvýšená potřeba v personální a platové oblasti budou pokryty v rámci schválených rozpočtových limitů a stanovených limitů počtu míst a objemu prostředků na platy dotčené rozpočtové kapitoly.
Dopad na daňové subjekty
Návrh nezakládá daňovým subjektům žádné povinnosti, a tedy ani žádné přímé ani nepřímé náklady.
Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava nepředpokládá žádný negativní dopad na práva specifických sociálních skupiny obyvatel, jako jsou zdravotně postižení, národnostní menšiny, zaměstnanci a jiné. Novela také nebude mít žádný dopad na ochranu práv dětí, ani na životní prostředí.
Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (DPIA)
Navrhovaná právní úprava neukládá nové zpracování osobních údajů. Předmětem automatické výměny informací obsažených v Informačním přehledu nejsou osobní údaje týkající se fyzických osob. Na základě navrhované právní úpravy tedy nebudou v souvislosti s plněním oznamovací povinnosti předávány oznamovatelem správci daně osobní údaje. Navrhovaná úprava se tedy nedotýká ochrany soukromí a osobních údajů.
Zhodnocení korupčních rizik navrhovaného řešení (CIA)
Obecně lze k navrhované úpravě ve vztahu ke vzniku korupčních rizik uvést následující:
Identifikace korupčních rizik
Přiměřenost
Pokud jde o rozsah působnosti správního orgánu, je rozhodující jak zákonný okruh působností jako takový, tak míra diskrece, kterou zákon při výkonu jednotlivých působností správnímu orgánu umožňuje, resp. kterou zákon předpokládá. Jakýkoli normativní text zakotvující určitou míru diskrece sám o sobě představuje potenciální korupční riziko. Proto se při přípravě takového ustanovení vždy poměřuje nutnost zavedení takové diskrece daného orgánu s mírou zásahu do individuální sféry subjektu, o jehož právech a povinnostech by se v rámci této diskrece rozhodovalo. Navržená právní úprava mění kompetence správních orgánů pouze způsobem, který zpřesňuje rozsah kompetencí stávajících, anebo zavádí kompetenci novou, a to pouze v rozsahu nezbytném pro úpravu vztahů, které mají být právní úpravou nově regulovány, přičemž míra diskrece je vzhledem k vymezení povinností minimální.
Standardnost
Z hlediska standardnosti lze uvést, že navržené změny napříč různými zákony provádějí dílčí a technické změny, jejichž prostřednictvím dochází zejména k reformulaci textu v zájmu lepší přehlednosti, nového systematického uspořádání a komplexního řešení dané problematiky. Standardizace a zpřehlednění úprav je proto jedním z cílů návrhu zákona. Významnější výše popsané změny jsou založeny na standardním odůvodnění.
Efektivita
Návrh zákona vychází z praktických poznatků aplikační praxe, a proto lze očekávat, že dojde k efektivní implementaci právních norem obsažených v tomto návrhu. Z hlediska efektivity lze k předložené úpravě rovněž uvést, že k uložení i k vynucování splnění povinnosti při správě daní je věcně a místně příslušný správce daně. Správce daně obvykle disponuje podklady pro vydání daného rozhodnutí, ale i potřebnými odbornými znalostmi, čímž je zaručena efektivní implementace dané regulace i její efektivní kontrola, případně vynucování. Nástroje kontroly a vynucování jsou v oblasti správy daní upraveny jako obecné instituty daňového řádu.
Odpovědnost
Zvolená právní úprava vždy jasně reflektuje požadavek čl. 79 odst. 1 Ústavy, podle něhož musí být působnost správního orgánu stanovena zákonem. Odpovědnou osobou na straně správce daně, resp. jiného správního orgánu, je v daňovém řízení vždy úřední osoba. Určení konkrétní úřední osoby je prováděno na základě vnitřních předpisů, resp. organizačního uspořádání konkrétního správního orgánu, přičemž popis své organizační struktury je správní orgán povinen zveřejnit na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Totožnost konkrétní úřední osoby je přitom seznatelná zákonem předvídaným postupem (srov. § 12 odst. 4 daňového řádu); úřední osoba je povinna se při výkonu působnosti správního orgánu prokazovat příslušným služebním průkazem.
Opravné prostředky
Z hlediska opravných prostředků existuje možnost účinné obrany proti nesprávnému postupu správce daně v první řadě v podobě řádného opravného prostředku, kterým je odvolání, resp. rozklad (srov. § 109 a násl. daňového řádu). V souladu s § 102 odst. 1 písm. f) daňového řádu má správce daně povinnost v rozhodnutí uvést poučení, zda je možné proti rozhodnutí podat zejména odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit a u kterého správce daně se odvolání podává, spolu s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku. Neúplné, nesprávné nebo chybějící poučení je spojeno s důsledky pro bono daného subjektu uvedenými v § 110 odst. 1 daňového řádu. Existuje také možnost užití mimořádných opravných prostředků dle daňového řádu (srov. § 117 a násl. daňového řádu). Vedle opravných prostředků daňový řád připouští rovněž jiné prostředky ochrany, kterými je třeba rozumět: námitku (srov. např. § 159 daňového řádu), stížnost (srov. § 261 daňového řádu), podnět na nečinnost (srov. § 38 daňového řádu).
Kontrolní mechanismy
Z hlediska systému kontrolních mechanismů je nutno uvést, že oblast daňového práva se pohybuje v procesním režimu daňového řádu, jenž obsahuje úpravu kontroly a přezkumu přijatých rozhodnutí, a to primárně formou opravných prostředků. Proti rozhodnutím je možno podat zejména odvolání anebo v určitých případech užít mimořádných opravných prostředků či jiných prostředků ochrany (viz předchozí bod). Vedle toho lze využít rovněž dozorčí prostředky, čímž je zaručena dostatečná kontrola správnosti a zákonnosti všech rozhodnutí vydávaných v režimu daňového řádu.
Soustavy orgánů vykonávajících správu daní současně disponují interním systémem kontroly v rámci hierarchie nadřízenosti a podřízenosti včetně navazujícího systému personální odpovědnosti. V případě vydání nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu je s odpovědností konkrétní úřední osoby spojena eventuální povinnost regresní náhrady škody, za niž v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu odpovídá stát.
Při správě daní se uplatňuje zásada neveřejnosti. Informace o poměrech daňových subjektů jsou tak chráněny povinností mlčenlivosti pod hrozbou pokuty do výše 500 000 Kč a nemohou být zpřístupněny veřejnosti. Tím ovšem nemůže být dotčeno právo samotného daňového subjektu na informace o něm soustřeďované. Toto právo je realizováno prostřednictvím nahlížení do spisu a osobních daňových účtů. Získání informací je daňovým subjektům umožněno také prostřednictvím daňové informační schránky podle daňového řádu.
Transparentnost
Z hlediska transparentnosti a otevřenosti dat lze konstatovat, že navrhovaná úprava nemá vliv na dostupnost informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.
Eliminace korupčních rizik
Navržená regulace byla v kapitole 8.1 analyzována z hlediska sedmi kritérií, pokud jde o identifikaci korupčních rizik. Byl prověřován potenciál korupčního rizika související nejen výhradně s agendou, která je předmětem navržené regulace (konkrétní klíčové změny), ale také s širším rámcem uvedené agendy (správa daní v širokém smyslu jako celek).
V rámci správy daní je podstatným faktorem i z hlediska korupčního rizika možnost ovlivnění výše stanovené daně. Tento faktor se projevuje i v rovině platební. Pokud jde o dopad navrhovaných změn, nelze jej identifikovat jako specifický ve srovnání s jinými změnami daňového práva, které jsou s ohledem na charakter této materie poměrně časté. V souvislosti s navrženými změnami se uplatní standardní rámec pro eliminaci korupčních rizik pro oblast správy daní v širokém smyslu. Opatření na eliminaci korupčních rizik lze různě klasifikovat. Rozlišovat lze např. preventivní a represivní opatření, opatření ex ante a ex post, opatření v rovině právních předpisů (legislativní) nebo v rovině správní praxe (nelegislativní).
V souvislosti s návrhem zákona nejsou zaváděny nové represivní nástroje zaměřené na eliminaci korupčních rizik. Vedle obecného trestněprávního protikorupčního rámce lze blíže připomenout zejména aspekty protikorupčního rámce spojené se státní službou. Mezi účinnými opatřeními daňového práva lze jmenovat např. uplatnění zásady neveřejnosti. Další represivní sankce jsou stanoveny trestním zákoníkem pro případ, že jednání konkrétní úřední osoby nebo skupiny úředních osob naplní podstatu trestného činu, například trestný čin přijetí úplatku.
Za další opatření k eliminaci korupčních rizik lze považovat odpovídající organizační zajištění výkonu příslušné agendy. V souvislosti se správou daní v širokém smyslu se hovoří o tzv. pravidlu čtyř nebo šesti očí. Podle něj by mělo být zajištěno, aby určitý postup úřední osoby byl kontrolován nebo dohlížen jednou nebo dvěma jinými osobami. Takový přístup je v kontextu České republiky běžným standardem, který není potřeba upravovat na úrovni právních předpisů. Existují jistě i další organizační a technická opatření na úrovni veřejné správy, avšak ta nejsou specifická pro tuto agendu.
Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
Zhodnocení dopadů na rodiny
Navrhovaná novela nepředpokládá žádné dopady na rodiny.
Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navrhovaná právní úprava nemá dopad na území ani územní samosprávné celky.
Zhodnocení souladu se zásadami pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy (DPL)
Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default)
Návrhem zákona předvídané procesy jsou procesy výlučně elektronického získávání a zpracování informací a jejich následného sdílení v rámci mezinárodně automatické výměny informací, která je v tomto případě jednotně koordinována Evropskou komisí ve spolupráci se Sekretariátem OECD[footnoteRef:10]. [10: Sdělování informací příslušným orgánům ostatních ČS EU bude probíhat pomocí standardního elektronického formuláře, který Evropská Komise vypracuje prostřednictvím příslušného prováděcího aktu.]
V obecné rovině pak lze konstatovat, že návrh naplňuje tuto zásadu v maximálních intencích, které jsou mu právním řádem České republiky umožněny.
Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost údajů a služeb (princip only once)
Návrh zákona je návrhem transpozičním a nad rámec požadavku evropského práva na zachování důvěrnosti informací je také v rámci směrnice DAC obecně zachován požadavek na udělení souhlasu zahraničního orgánu s použitím od něj získaných údajů o daňových subjektech pro jiné účely nežli pro správu daní.
V případě získávání informací správcem daně pak návrh vychází z obecné úpravy daňového řádu, kde podle § 58 odst. 3 je oprávněn získat informace od jiných osob pouze v případě, kdy je nemůže získat z vlastních zdrojů nebo od jiného orgánu veřejné moci, což je zcela v souladu s touto zásadou.
Návrh pak naplňuje zásadu opakovatelnosti a znovupoužitelnosti údajů v intencích výše řečeného.
Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility)
Tato zásada není návrhem zákona upravena, právní úprava se řídí obecnými právními předpisy upravující tuto problematiku.
Sdílené služby veřejné správy
Návrh zákona nepředpokládá odchylky od obecné právní úpravy při správě daní ani praxe orgánů Finanční správy České republiky.
Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy
Návrh zákona sám nijak nestanoví, jakým způsobem má příslušný orgán veřejné moci zajistit to, aby jím poskytované služby řádně fungovaly. Návrh zákona tedy nijak neupravuje topologie informačních systémů ani jejich komponent.
Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru
Návrh zákona, byť se týká mezinárodní spolupráce, neupravuje budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru. Podle směrnice DAC zřizuje příslušné informační systémy Evropská komise, tudíž není nutné ani možné tuto oblast normovat za pomoci tuzemského práva. Samotná interoperabilita pak vychází z povahy věci.
Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip nařízení o ochraně osobních údajů)
Návrh zákona je plně v souladu s touto zásadou.
Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government)
Zásada otevřenosti a transparentnosti je návrhem zákona naplněna v mantinelech základních zásad správy daní podle daňového řádu. Návrh zákona sám o sobě nikterak neomezuje otevřenost a transparentnost.
Technologická neutralita
Zákon neomezuje technické ani technologické prostředky, které mohou využívat dotčené subjekty. V rámci automatické výměny informací jsou jediná kritéria doručení dat ve stanoveném formátu a struktuře správci daně. Volba technického řešení je na samotných subjektech.
Uživatelská přívětivost
Vzhledem k faktu, že návrh zákona transponuje evropské právo, kdy samotné informační systémy pro mezinárodní výměnu informací spravuje Evropská komise, nejsou v době tvorby tohoto zákona známy detaily technického řešení, na které bude navazovat technické řešení tuzemské.
Odůvodnění návrhu na vyslovení souhlasu Poslaneckou sněmovnou v prvém čtení
Předložený návrh zákona je ryze transpozičním předpisem, který nejde nad rámec požadavků stanovených v transponovaných předpisech Evropské unie a modelových pravidlech OECD. Vzhledem ke krátkému časovému intervalu pro implementaci DAC 9 a pro právní jistotu dotčených osob a orgánů veřejné moci je třeba přijmout zákon co nejdříve, aby Česká republika neporušovala své mezinárodní závazky. Kdyby zákon nebyl přijat včas, hrozí navýšení administrativní zátěže pro osoby ze soukromého sektoru. Z těchto důvodů je nutné, aby zákon nabyl platnosti co nejdříve.
II. Zvláštní část
(Poznámka pod čarou č. 1)
Z důvodů implementace DAC 9 tímto návrhem se do poznámky pod čarou č. 1 vkládá odkaz na tuto směrnici.
(§ 12b odst. 2)
V souvislosti s vložením nového oddílu 9 do hlavy III dílu 3 o automatické výměně informací se do § 12b vkládá odkaz na informace vyměňované prostřednictvím této nové automatické výměny informací.
(§ 12c odst. 1 písm. c))
Jedná se o legislativně technickou úpravu v souvislosti s doplněním písmene e).
(§ 12c odst. 1)
Na základě DAC 9 se doplňuje povinnost každoročně sdělovat Evropské komisi statistická data týkající se automatické výměny informací o dorovnávacích daních.
(část první hlava III díl 3 nový oddíl 9)
Nově vkládaný oddíl 9 upravuje klíčovou část celého návrhu – automatickou výměnu informací o dorovnávacích daních. Oddíl upravuje postupy, na jejichž základě se budou vyměňovat informace z informačního přehledu, který byl správcem dorovnávací daně získán od poplatníka dorovnávací daně, jako formulářové podání podle zákona o dorovnávacích daních pro velké nadnárodní skupiny a velké vnitrostátní skupiny, resp. podle daňového řádu.
K § 15zu
Jedná se o úvodní ustanovení, které popisuje v obecné rovině problematiku upravenou tímto oddílem. Při automatické výměně informací o dorovnávacích daních se poskytují informace týkající se informačního přehledu, což je pojem dále definovaný v následujícím paragrafu. Pojmy v tomto díle by měly být vykládány stejně jako pojmy podle zákona o dorovnávacích daních, které jsou podle zákona o dorovnávacích daních definovány pro účely dorovnávacích daní, jelikož tato právní úprava upravuje automatickou výměnu informací pouze pro účely dorovnávacích daní.
K § 15zv
Informační přehled k dorovnávací dani je podle zákona o dorovnávacích daních formulářovým podáním podle § 72 daňového řádu. Na základě automatické výměny informací o dorovnávacích daních se budou vyměňovat informace z informačního přehledu k přiřazované dorovnávací dani. A to pouze takové, které jsou obsaženy v informačním přehledu, který byl podán na základě tzv. central filing, tedy v situacích, kdy individuální povinnost každého poplatníka je splněna, protože informační přehled podala nejvyšší mateřská entita nebo určená podávající entita (§ 130 zákona o dorovnávacích daních). Automatická výměna se pak netýká informačních přehledů k české dorovnávací dani. Pojmem „informační přehled k přiřazované dorovnávací dani“ se rozumí také opravný informační přehled, který v souladu s daňovým řádem nahradí dosavadní podání.
K § 15zw
Navržená norma definuje klíčový pojem zúčastněný stát, tedy stát, který se podílí na této automatické výměně informací a se kterým budou informace vyměňovány.
K odstavci 1
Zúčastněným státem tedy bude buď provádějící stát (odstavec 2), anebo jiný stát (§ 2 zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní), který zavedl kvalifikovanou vnitrostátní dorovnávací daň (§ 4 odst. 3 zákona o dorovnávacích daních).
K odstavci 2
Provádějícím státem je stát, který zavedl kvalifikované pravidlo pro zahrnutí zisku (§ 4 zákona o dorovnávacích daních – IIR) nebo kvalifikované pravidlo pro nedostatečně zdaněný zisk (§ 5 zákona o dorovnávacích daních – UTPR). Provádějícím státem je také stát, který spolu s Českou republikou podepsal dokument k provedení mezinárodní smlouvy týkající se automatické výměny informací o dorovnávacích daních (Multilateral Competent Authority Agreement) a současně také zavedl kvalifikované pravidlo pro zahrnutí zisku (§ 4 zákona o dorovnávacích daních – IIR) nebo kvalifikované pravidlo pro nedostatečně zdaněný zisk (§ 5 zákona o dorovnávacích daních – UTPR).
K odstavci 3
Navržený odstavec z důvodu právní jistoty určuje, že zdaňovacím obdobím, na které odkazuje odstavec 2 (a za které se danou skupinou podává informační přehled), je zdaňovací období podle zákona o dorovnávacích daních (§ 115 nebo § 123).
K § 15zx
S ohledem na skutečnost, že při automatické výměně informací o dorovnávacích daních se vyměňují informace získané z informačního přehledu obdrženého správcem dorovnávací daně při správě dorovnávacích daní, je nutné stanovit pravidla pro předání takto obdrženého informačního přehledu ústřednímu kontaktnímu orgánu a následnou spolupráci obou orgánů (např. jeví-li se některé informace jako neúplné nebo nesprávné nebo při postupech podle § 15zz atp.). S ohledem na skutečnost, že správcem dorovnávací daně je v současné době Specializovaný finanční úřad a působnost ústředního kontaktního orgánu vykonává Generální finanční ředitelství jako jemu organizačně nadřízený orgán Finanční správy České republiky, neměla by tato spolupráce být obtížná.
K § 15zy (var. I)
K odstavci 1
Informace získané z informačního přehledu se v souladu s DAC9 vymění ve lhůtě 3 měsíců ode dne uplynutí lhůty pro podání informačního přehledu, pokud byl informační přehled v této lhůtě podán, nebo ode dne, kdy byl informační přehled skutečně podán. V prvním roce uplyne lhůta nejdříve 30. června 2026.
K odstavci 2
Navržený odst. 2 zajišťuje, aby byly kontaktnímu místu zúčastněného státu k dispozici vždy aktuální informace. Taková situace by mohla nastat například v případě, že by měl správce dorovnávací daně pochybnosti o informacích obsažených v podaném informačním přehledu a vyzval by poplatníka k jejich vyjasnění, případně k podání již upraveného dodatečného informačního přehledu.
K odstavcům 3 a 4
Navrhuje se do zákona stanovit pravidla pro rozsah předávaných informací jednotlivým zúčastněným státům (v anglickém originále dissemination approach). Pravidla jsou následující:
1. Celý informační přehled obdrží stát, ve kterém je umístěna nejvyšší mateřská entita.
2. Celý obecný oddíl informačního přehledu obdrží každý stát, ve kterém je umístěna členská entita.
3. Obecný oddíl bez shrnutí na vysoké úrovni (high-level summary) obdrží stát, který zavedl pouze kvalifikovanou vnitrostátní daň (QDMTT-only Jurisdictions), pokud
a) je z tohoto státu členská entita skupiny,
b) společný podnik nebo členská entita skupiny společných podniků (§ 110 zákona o dorovnávacích daních), pokud tento stát společné podniky kvalifikovanou vnitrostátní dorovnávací daní zdaňuje,
c) pokud tento stát zdaňuje kvalifikovanou vnitrostátní dorovnávací daní entitu, která není z žádného státu.
4. Jurisdikční oddíl/y (týkající se výpočtu, přidělení a připsání efektivní daňové sazby a dorovnávací daně v daném státě) obdrží stát, který má právo na zdanění podle GloBE pravidel. Přičemž stát, který má zavedené pravidlo pro nedostatečně zdaněný zisk a jeho podíl na celkové dorovnávací dani nadnárodní skupiny (UTPR Percentage) je nulový, obdrží pouze tu část informačního přehledu, která obsahuje informace o přiřazení dorovnávací daně podle pravidla pro nedostatečně zdaněný zisk ve vztahu k tomuto provádějícímu státu (odpovídá výňatku z oddílu 3.4.3 vzoru Informačního přehledu).
K § 15zy (var. II)
K odstavci 1
Informace získané z informačního přehledu se v souladu s DAC9 vymění ve lhůtě 3 měsíců ode dne uplynutí lhůty pro podání informačního přehledu, pokud byl informační přehled v této lhůtě podán, nebo ode dne, kdy byl informační přehled skutečně podán. V prvním roce uplyne lhůta nejdříve 30. června 2026.
K odstavci 2
Navržený odst. 2 zajišťuje, aby byly kontaktnímu místu zúčastněného státu k dispozici vždy aktuální informace. Taková situace by mohla nastat například v případě, že by měl správce dorovnávací daně pochybnosti o informacích obsažených v podaném informačním přehledu a vyzval by poplatníka k jejich vyjasnění, případně k podání již upraveného dodatečného informačního přehledu.
K odstavci 3
Stanoví se zmocnění pro vydání vyhlášky Ministerstvem financí. Navržené znění stanoví její meze tak, že rozsah předávaných informací jednotlivým provádějícím státům musí být v souladu s prováděcím rámcem k modelovým pravidlům Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (§ 2 odst. 4 zákona o dorovnávacích daních). Tento v anglickém originále nazvaný dissemination approach je konkrétně stanoven v dokumentu, který upravuje vzor informačního přehledu.[footnoteRef:11] Zejména je však Ministerstvo při vydávání vyhlášky omezeno výkladem těchto pravidel, který musí být v souladu s právem Evropské unie. [11: OECD (2025), Tax Challenges Arising from the Digitalisation of the Economy – GloBE Information Return (January 2025): Inclusive Framework on BEPS, OECD/G20 Base Erosion and Profit Shifting Project, OECD Publishing, Paris, https://doi.org/10.1787/a05ec99a-en.]
K § 15zz
K odstavci 1
V souladu s čl. 9a DAC 9 se stanoví povinnost ústředního kontaktního orgánu vyrozumět svůj zahraniční protějšek o svých pochybnostech o obsahu zaslaných částí informačního přehledu. Vzhledem k faktu, že ústřední kontaktní orgán není správcem dorovnávací daně, tak z povahy věci může odhalit pouze zcela zjevné chyby. Samotnou kontrolu pak provádí správce dorovnávací daně. K závěru, že je předaná informace nesprávná, může dojít i správce dorovnávací daně, který by měl tuto informaci na základě § 15zx odst. 2 předat ústřednímu kontaktnímu orgánu, který po jejím posouzení osloví příslušné kontaktní místo zúčastněného státu.
K odstavci 2
Stanoví se explicitně nad rámec § 15zx povinnost ústředního kontaktního místa poskytnout údaje o vadách informačního přehledu obdrženého ze zahraničí správci dorovnávací daně. Tento pak na základě daňového řádu zahájí kontrolní postupy a v případě zjištění jiných údajů tyto předá podle § 15zx odst. 1 písm. b) ústřednímu kontaktnímu místu. To informace neprodleně předá podle § 15zy odst. 2.
K odstavci 3
Toto ustanovení normuje situace, kdy člen skupiny oznámí správci dorovnávací daně podle § 130 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 130 odst. 2 zákona o dorovnávacích daních, že byla jeho povinnost informační přehled splněna, a od příslušného zahraničního partnera nebyly ve lhůtě pro předání informačního přehledu předány informace z informačního přehledu. V takovémto případě by mělo dojít k předání informací od správce dorovnávací daně podle § 15zx odst. 2 ústřednímu kontaktnímu orgánu a ten by měl bezodkladně zahraniční orgán kontaktovat. Na základě odpovědi ze zahraničí by pak měl správce dorovnávací daně zvolit odpovídající postup.
Pokud nebyl informační přehled podán nejvyšší mateřskou entitou nebo určenou podávající entitou a toto potvrdí příslušný zúčastněný stát, může pak správce daně považovat požadavky pro výjimku z povinnosti podat informační přehled k přiřazované dorovnávací dani za nesplněné a bude po konkrétním poplatníkovi podání informačního přehledu k dorovnávací dani.
K odstavci 4
Ustanovení odstavce 3 stanoví postup zrcadlově k odstavci 2, tj. pro případy, kdy v zahraničí bylo oznámeno, že v České republice měl být podán informační přehled, a ve lhůtě nebyly příslušné informace předány. V okamžiku, kdy dostane ústřední kontaktní orgán od zahraničního partnera informace, že mu měly být předány informace z informačního přehledu, by měl ústřední kontaktní orgán bez zbytečného odkladu zahájit příslušné postupy pro zjištění důvodů, na jejichž základě k automatické výměně informací nedošlo. Pro tyto postupy se použije daňový řád obdobně. Pokud ústřední kontaktní orgán dospěje k závěru, že mají být tyto informace předány, tak o předpokládaném předání informuje svůj zahraniční protějšek. Předání by pak mělo proběhnout bez zbytečného odkladu, nejpozději do 3 měsíců ode dne obdržení žádosti.
(Přechodné ustanovení)
Přechodné ustanovení upravuje první použití automatické výměny informací o dorovnávacích daních. První povinnost podat informační přehled je na základě Modelových pravidel a prováděcího rámce k nim pro většinu skupin stanovena do 30. června 2026. Informace obsažené v informačním přehledu podaném do této lhůty pak kontaktní orgán v souladu s navrženým přechodným ustanovením předá do 31. prosince 2026.
(Účinnost)
Datum účinnosti zákona se navrhuje v souladu s implementační lhůtou na 1. leden 2026.