Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam KORNDFBH6CTH najdete zde


                self primVisitHeading: aNode style: 'část'

IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti se smlouvami o finančních službách uzavíranými na dálku

I. OBECNÁ ČÁST
1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů
Návrh zákona transponuje směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2673 ze dne 22. listopadu 2023, kterou se mění směrnice 2011/83/EU, pokud jde o smlouvy o finančních službách uzavřené na dálku, a zrušuje směrnice 2002/65/ES (dále jen „DMFS“).
DMFS nahrazuje současnou směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES (dále jen „DMFSD“) a příslušnou úpravu přesouvá do horizontální spotřebitelské regulace ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (dále jen „CRD“). DMFS do značné míry přebírá stávající pravidla obsažená v DMFSD, která modifikuje a doplňuje o několik nových pravidel týkajících se sjednávání smluv v on-line prostředí. Nově také na uzavírání smluv o finančních službách na dálku vztahuje některá pravidla CRD, která se na oblast finančních služeb nyní nevztahují.
Uzavírání smluv o finančních službách na dálku je v České republice upraveno zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zejména v § 1841 až 1851, které upravují sdělení před uzavřením smlouvy, odstoupení od smlouvy, nevyžádaná obchodní sdělení a neobjednané plnění. Tato úprava představuje transpozici DMFSD. Pravidla stanovená v CRD jsou pak transponována zejména v § 1810 až 1840 občanského zákoníku.
Vzhledem k výše uvedenému je již nyní právní úprava obsažená v českém právním řádu částečně kompatibilní s úpravou obsaženou v DMFS. Návrh zákona tak transponuje pouze ty prvky DMFS, které dosud nejsou v české právní úpravě obsaženy nebo nejsou plně kompatibilní s DMFS, a to zejména v oblasti předsmluvních informací, odstoupení od smlouvy a ochrany spotřebitele v on-line prostředí.
Úprava se aplikuje vůči všem poskytovatelům finančních služeb sjednávaných na dálku a všem spotřebitelům. Úprava tedy není v rozporu se zákazem diskriminace a nemá žádné dopady na rovnost žen a mužů.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a zhodnocení ve vztahu k rovnosti žen a mužů a shrnutí nejdůležitějších změn oproti stávající právní úpravě
Návrh zákona transponuje DMFS a novelizuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále také „ZOS“). Návrh upravuje podmínky pro uzavírání smluv se spotřebiteli na dálku v oblastech, které nejsou dosud upraveny nebo které je potřeba přizpůsobit novému znění pravidel v DMFS. Smlouvou uzavřenou na dálku se rozumí taková smlouva, k jejímuž uzavření byl použit výlučně takový prostředek komunikace, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Jedná se tak typicky o smlouvy uzavřené po telefonu, prostřednictvím internetových stránek nebo aplikací. 
Již existující pravidla v občanském zákoníku pro uzavírání smluv o finančních službách na dálku budou doplněna nebo upravena zejména  v následujících oblastech:
· předsmluvní informace – nové informační povinnosti, možnost vrstvení informací sdělovaných elektronickými prostředky (tz. layering), pravidla pro informace sdělované po telefonu, připomenutí možnosti odstoupit od smlouvy při sdělení informací méně než jeden den před uzavřením smlouvy, 
· náležité vysvětlení – vysvětlení předsmluvních informací a základních znaků finanční služby,
· právo na odstoupení od smlouvy – časové omezení možnosti odstoupit od smlouvy při neposkytnutí předsmluvních informací a smluvních podmínek (nejpozději ve lhůtě 12 měsíců a 14 dnů od uzavření smlouvy).
Do zákona o ochraně spotřebitele se vkládá nová úprava v oblasti ochrany spotřebitele při uzavírání smluv o finančních službách na dálku v on-line rozhraní, tj. prostřednictvím internetových stránek nebo aplikací. Jedná se de facto o ochranu spotřebitele před nekalými praktikami v on-line prostředí, tzv. dark patterns.
Dále se doplňuje úprava dozoru a přestupků za porušení některých ustanovení občanského zákoníku obdobně, jako je tomu již nyní v oblasti uzavírání smluv na dálku nebo mimo obchodní prostory jiných než smluv o finančních službách (viz např. § 23 odst. 2 písm. a) nebo § 24 odst. 15 ZOS).
DMFS má sloužit primárně jako tzv. záchranná síť poskytující ochranu spotřebiteli v případě těch finančních služeb sjednávaných na dálku, které nemají svou vlastní evropskou sektorovou úpravu, resp. které jsou z působnosti platných evropských sektorových právních předpisů výslovně vyloučené. Nově se tak přímo v DMFS upravuje vztah sektorových úprav a DMFS, kdy v oblastech předsmluvních informací, náležitého vysvětlení a existence práva na odstoupení od smlouvy bude mít sektorová úprava vždy absolutní přednost, a to bez ohledu na šíři této úpravy. Tento princip je převzat i do návrhu transpoziční právní úpravy, kdy se v případě existence sektorové právní úpravy finančních služeb v těchto třech oblastech příslušná ustanovení občanského zákoníku vůbec nepoužijí. Oproti současnému stavu se jedná o změnu, dosud se obě úpravy použijí vedle sebe. Tento princip však neplatí pro ostatní pravidla, např. úprava tzv. dark patterns se uplatní na všechny finanční služby sjednávané na dálku v on-line rozhraní bez ohledu na to, zda pro ně platí sektorová právní úprava.
Nad rámec úpravy týkající se smluv o finančních službách DMFS dále přináší i novou úpravu v oblasti odstoupení od smlouvy sjednané na dálku v on-line rozhraní, která se vztahuje na všechny obchodníky (podnikatele), tj. na jakýkoli on-line prodej zboží nebo služeb. V případě takto sjednané smlouvy bude mít spotřebitel možnost odstoupit od smlouvy, vedle jiných způsobů, také v on-line rozhraní, a to prostřednictvím tzv. tlačítka pro odstoupení od smlouvy.
Dochází tedy k určitému zpřísnění a zmodernizování regulace platné od roku 2002, což by mělo zajistit vyšší ochranu spotřebitelů.
Navrhovaná právní úprava nemění základní principy, na kterých je založena stávající právní úprava, a není tak, stejně jako současná právní úprava, v rozporu se zákazem diskriminace a nemá žádný dopad na rovnost žen a mužů.
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy
Navrhovaná právní úprava si klade za cíl řádně implementovat DMFS do českého právního řádu. V případě netransponování by se Česká republika vystavovala riziku zahájení řízení pro porušení čl. 258 a čl. 260 Smlouvy o fungování Evropské unie. Vyhodnocení způsobů transpozice těch ustanovení DMFS, které členským státům umožňují regulatorní volbu, tj. zejména takzvaných národních diskrecí, je obsahem Závěrečné zprávy z hodnocení dopadů regulace.
4. Zhodnocení souladu návrhu zákona s ústavním pořádkem ČR a ostatními součástmi právního řádu
Z ústavního pořádku České republiky nevyplývají specifické právní normy ústavněprávní síly dopadající na oblast uzavírání smluv o finančních službách na dálku.
Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem, zejména s
· čl. 2 odst. 3 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále jen „Ústava“), podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon,
· čl. 41 odst. 2 Ústavy, podle kterého má vláda právo zákonodárné iniciativy, a také v souladu s § 24 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, který mimo jiné uvádí, že ministerstva připravují návrhy zákonů a jiných právních předpisů týkajících se věcí, které patří do jejich působnosti, jakož i návrhy, jejichž přípravu jim uložila vláda,
· čl. 79 odst. 1 Ústavy, podle něhož lze působnost správních orgánů stanovit pouze zákonem.
Navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu s Listinou základních práv a svobod, vyhlášenou usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., jako součást ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina“), a to zejména s
· čl. 2 odst. 2 Listiny, podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví,
· čl. 4 odst. 1 Listiny, podle kterého mohou být ukládány povinnosti toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování lidských práv a svobod,
· čl. 2 odst. 3 Listiny, podle kterého každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nemůže být nucen činit, co zákon neukládá.
Návrh zákona se dotýká zejména ústavně zaručeného práva podnikat (čl. 26 Listiny). Při zásazích do tohoto základního práva návrh zákona plně respektuje zásadu, že při stanovení mezí základních práv musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu (čl. 4 odst. 4 Listiny). Zásahy jsou vyváženy legitimním zájmem na ochraně spotřebitele, což je i cílem DMFS, kterou navrhovaná úprava transponuje.
Pokud jde o postavení České národní banky, návrh zákona respektuje zásadu, že do činnosti České národní banky lze zasahovat pouze na základě zákona (čl. 98 odst. 1 Ústavy), a činí tak způsobem, který neohrožuje plnění jejího hlavního ústavně zakotveného cíle, jímž je péče o cenovou stabilitu.
Návrh zákona tedy splňuje ústavní požadavek stanovení povinnosti na úrovni zákona a vyhovuje též zásadám pro stanovení mezí základních práv a svobod podle čl. 4 Listiny. Navrhovaná právní úprava nijak nesnižuje práva dotčených subjektů a nejsou jí diskriminovány žádné specifické skupiny adresátů právních norem. Respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky, např. zásady vyplývající z pojmu demokratického právního státu (čl. 1 Ústavy), zásadu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí (čl. 2 odst. 2 Listiny) a v oblasti správního trestání zásadu nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege (čl. 39 Listiny), a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu.
Návrh zákona novelizuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, které představují obecnou právní úpravu a které se tak použijí vždy, neexistuje-li sektorová úprava finančních služeb nebo není-li v ní stanoveno jinak (platí zásada „lex specialis derogat legi generali“). Pro oblast předsmluvních informací, náležitého vysvětlení a existence práva na odstoupení od smlouvy se nově uplatní zvláštní pravidlo, podle něhož se v uvedených oblastech použije pouze sektorová legislativa, tj. příslušná pravidla sektorové legislativy en bloc bez ohledu na jejich rozsah. Toto pravidlo se však netýká úpravy tlačítka na odstoupení od smlouvy, která nezavádí žádné nové právo na odstoupení od smlouvy, ale upravuje další způsob uplatnění tohoto práva podobně, jako je tomu v případě formuláře na odstoupení od smlouvy.
V oblasti veřejnoprávní úpravy návrh zákona upravuje oblast dozoru nad dodržováním zákonem stanovených pravidel, zejména se stanoví působnost jednotlivých orgánů dozoru a přestupky. Pro činnost jednotlivých orgánů dozoru se pak použijí další právní předpisy upravující jejich činnosti, např. zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 500/2004 Sb, správní řád, ve znění pozdějších předpisů, nebo zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů.
5. Zhodnocení souladu návrhu zákona s předpisy Evropské unie
Návrh zákona je v souladu s právními akty Evropské unie, s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a s obecnými právními zásadami práva Evropské unie, zejména se zásadou proporcionality a subsidiarity, se zásadou rovného zacházení, zásadou nediskriminace a právní jistoty.
Navrhovaná právní úprava je implementací DMFS.
6. Zhodnocení souladu návrhu zákona s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Návrh zákona je plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána, včetně Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie, a dále s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. 
Navrhovaná právní úprava je v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a svobod, zejména se zásadou práva na spravedlivý proces (článek 6 Úmluvy), uložení trestu jen na základě zákona (článek 7 Úmluvy) a práva nebýt souzen nebo potrestán dvakrát (článek 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě) a dále s judikaturou s tím související.
7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
Jak již bylo uvedeno v části „1 Zhodnocení platného právního stavu“, již nyní je současná právní úprava z velké části kompatibilní s úpravou obsaženou v DMFS.
Náklady bude návrh zákona představovat pro poskytovatele finančních služeb s ohledem na změny ve stávajících pravidlech a zavedení nových povinností (změny v předsmluvních informacích, náležité vysvětlení, zákaz tzv. dark patterns při využívání on-line rozhraní). Snížení nákladů může návrh přinést těm poskytovatelům finančních služeb, kteří jsou již nyní regulováni, s ohledem na to, že zejména v oblasti předsmluvních informací a náležitého vysvětlení se budou řídit pouze sektorovou právní úpravou.
V souvislosti se zavedením povinného tlačítka na odstoupení od smlouvy sjednané na dálku v on-line rozhraní lze očekávat vznik nákladů u všech retailových obchodníků prodávajících své zboží nebo služby on-line (náklady související s úpravou on-line rozhraní). 
Vzhledem k rozsahu změn stávajících povinností dohlížených subjektů se nepředpokládají zvýšené náklady na straně orgánů dozoru. Dopady na státní rozpočet a jiné veřejné rozpočty se tak neočekávají.
8. Zhodnocení,  zda návrhem není zakládána veřejná podpora
Návrhem zákona se nezakládá žádná veřejná podpora.
9. Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Návrh zákona při stanovení práv a povinností fyzických a právnických osob vychází z požadavků DMFS, které transponuje do českého právního řádu. Návrh zákona se dotýká práv a povinností spotřebitelů a podnikajících fyzických a právnických osob, a to zejména v oblasti stanovení jejich vzájemných práv a povinností v rámci soukromoprávních vztahů při uzavírání smluv o finančních službách na dálku se spotřebitelem.
Co se týče práv a povinností podnikajících fyzických a právnických osob, dochází jak ke změně obsahu stávajících povinností v oblasti předsmluvních informací, tak k úpravě nových povinností (náležité vysvětlení a ochrana spotřebitele v on-line rozhraní před dark patterns v oblasti finančních služeb, tlačítko pro odstoupení od smlouvy v on-line rozhraní pro všechny obchodníky prodávající své zboží a služby on-line). 
Právní postavení spotřebitelů, tj. jejich práva a povinnosti, de facto odráží zejména povinnosti nově stanovené podnikatelům (jim odpovídající práva nebo důsledky porušení povinností poskytovatele a zprostředkovatele stanovené ve prospěch spotřebitele). K drobnému omezení stávajících práv spotřebitele pak dochází u práva na odstoupení od smlouvy (časové omezení pro možnost odstoupit od smlouvy). Žádné zvláštní povinnosti se spotřebiteli návrhem zákona neukládají.
10. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava nemá žádné negativní sociální dopady. Navrhovaná právní úprava směřuje ke zlepšení postavení spotřebitelů při sjednávání smluv na dálku, zejména na trhu finančních služeb, neboť jim poskytuje vyšší ochranu.
Návrh zákona nemá žádné dopady na životní prostředí, ani na ochranu práv dětí.
11. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (DPIA)
Návrh zákona nezavádí žádné nové způsoby zpracování osobních údajů, ani nezavádí nové kategorie osobních údajů, které by měly být předmětem zpracování. Ke zpracování osobních údajů bude docházet v návaznosti na navrhovanou úpravu odstoupení od smlouvy v online rozhraní. Účel tohoto zpracování osobních údajů se nemění a navazuje na stávající způsoby realizace práva na odstoupení od smlouvy. Údaje požadované k realizaci odstoupení od smlouvy jsou pro daný účel nezbytné a přiměřené. Rizika pro práva fyzických osob při zpracování osobních údajů v návaznosti na návrh zákona nejsou spatřována. Navrhovaná právní úprava tak nebude mít žádné negativní dopady na ochranu soukromí a osobních údajů.
12. Zhodnocení korupčních rizik (CIA)
Navrhovaná právní úprava byla posuzovaná v souladu se schválenou vládní metodikou na hodnocení korupčních rizik (CIA – Corruption Impact Assessment). V rámci postupu CIA zpracovatelé návrhu dospěli k závěru, že právní úprava žádným způsobem neusnadňuje korupční jednání a ani neznesnadňuje jeho odhalování.
Navrhovaná právní úprava představuje implementaci práva Evropské unie, které navazuje na stávající, do českého práva již implementovanou, evropskou úpravu, kterou přizpůsobuje současným způsobům uzavírání smluv na dálku. Návrh nestanovuje odlišná pravidla nebo postupy a tedy nepředpokládá vznik nových ani změnu existujících korupčních rizik.
Rozhodovací pravomoci orgánů dozoru jsou transparentní, je vždy možné určit konkrétní subjekty, které jsou odpovědné za rozhodnutí, a možnost využití opravných prostředků není nijak omezena.
13. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nepředpokládá žádný dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
14. Zhodnocení dopadů na rodiny
Navrhovaná právní úprava se netýká postavení rodin nebo jejich členů a v této oblasti nepředpokládá žádný dopad.
15. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Z povahy věci nemá předkládaný návrh zákona žádné územní dopady nebo dopady na územně samosprávné celky.
16. Zhodnocení souladu se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy
Navrhovaná právní úprava je implementací DMFS, která mimo jiné míří i na rozšíření ochrany spotřebitele při uzavírání smluv o finančních službách v on-line rozhraní. Návrh nijak nezasahuje do stávající právní úpravy činnosti orgánů dozoru a nemění již zavedené postupy pro komunikaci mezi orgány dozoru a dozorovanými osobami. Navrhovaná právní úprava není v rozporu se zásadami digitálně přívětivé legislativy.


II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST
ČÁST PRVNÍ – ZMĚNA ZÁKONA O OCHRANĚ SPOTŘEBITELE
K bodu 1 (§ 1, poznámka pod čarou č. 1):
V souvislosti s novou právní úpravou transponující DMFS do zákona o ochraně spotřebitele se upravuje poznámka pod čarou č. 1, aby odkazovala na příslušnou evropskou úpravu, tj. CRD ve znění DMFS.
K bodu 2 (§ 5e):
Při sjednávání finančních služeb na dálku prostřednictvím on-line rozhraní budou mít nově podnikatelé povinnost využívat pouze taková on-line rozhraní (např. webové stránky a aplikace), která nebudou klamat spotřebitele, manipulovat s ním nebo jinak narušovat nebo omezovat jeho schopnost činit samostatná a informovaná rozhodnutí.
Požadavek na ochranu spotřebitele před klamavými a manipulativními praktikami v on-line prostředí, tzv. dark patterns, představuje v rámci regulace finančních služeb zcela nový institut, který je zaměřen na ochranu spotřebitele v on-line prostředí vůči praktikám, které mohou být využívány k tomu, aby přiměly spotřebitele prostřednictvím struktury, koncepce nebo funkcí on-line rozhraní k chování nebo k rozhodnutí, které by pro spotřebitele mohlo mít negativní důsledky. Tyto praktiky mohou zahrnovat mimo jiné záměrně zneužívající rozvržení on-line rozhraní, jehož cílem je nasměrovat spotřebitele k volbě nebo krokům, z nichž má prospěch obchodník, které však nemusí být v zájmu spotřebitele, nebo prezentace možností volby jiným než neutrálním způsobem, například zvýrazněním určitých možností prostřednictvím vizuálních, zvukových nebo jiných prvků, když je spotřebitel žádán o rozhodnutí.
Úprava v DMFS představuje doplněk k úpravě nekalých obchodních praktik ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004. Některé praktiky používané obchodníky v on-line prostředí jsou tak již dnes zakázané, pokud naplňují znaky nekalé obchodní praktiky. Podle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, který transponuje příslušnou evropskou úpravu, jsou nekalé takové obchodní praktiky, které jsou v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušují nebo jsou způsobilé podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele ve vztahu k nabízené službě. Praktiky spadající mezi tzv. dark patterns budou považovány za nekalé a tedy zakázané v případě, že budou chování spotřebitele narušovat podstatným způsobem.
Toto ustanovení DMFS má předobraz v nařízení o digitálních službách. Obdobnou povinnost ve vztahu k tvorbě a poskytování on-line rozhraní mají již nyní provozovatelé online platforem.
K bodům 3 až 6 (§ 23 až 23d):
K § 23, 23a, 23b odst. 2 a 3, § 23d
V návaznosti na úpravu tlačítka pro odstoupení od smlouvy v § 1830a OZ se upravuje i působnost jednotlivých orgánů dozoru nad plněním této povinnosti. Vzhledem k charakteru tlačítka pro odstoupení od smlouvy, které představuje jeden ze způsobů, jakým lze odstoupit od smlouvy, podobně jako je tomu v případě vzorového formuláře pro odstoupení od smlouvy podle § 1830 odst. 2 OZ, je všem orgánům dozoru, které provádějí dozor nad dodržováním povinnosti stanovené v § 1830 odst. 2 OZ, dána pravomoc provádět dozor i nad dodržováním povinnosti stanovené v § 1830a OZ.
K § 23b odst. 1
V rámci jednotnosti dohledu na finančním trhu je dozor nad plněním povinností týkajících se tzv. dark patterns a povinností stanovených v občanském zákoníku svěřen České národní bance. Výčet ustanovení občanského zákoníků věcně odpovídá rozsahu dozoru České obchodní inspekce v § 23 odst. 2 písm. a) ZOS.
K bodům 7 až 13 (§ 24):
V návaznosti na změny provedené v jednotlivých ustanoveních zákona o ochraně spotřebitele a občanského zákoníku se upravuje výčet skutkových podstat přestupků. Výše pokut odpovídá výši pokut, jež je možné uložit za obdobné přestupky v případě obchodníků jiných než poskytovatelů finančních služeb (viz § 24 odst. 1 písm. a) nebo odst. 16).
K bodu 14 (příloha č. 3):
V souvislosti se zrušením DMFS a rozšířením působnosti zákona o ochraně spotřebitele také na finanční služby se upravuje příslušná položka týkající se působnosti České národní banky v oblasti uzavírání smluv o finančních službách na dálku.
ČÁST DRUHÁ – ZMĚNA OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU
K bodu 1 [§ 1820 odst. 1 písm. i)]:
V návaznosti na úpravu nového způsobu uplatnění práva na odstoupení od smlouvy uzavřené v on-line rozhraní podle § 1830a OZ se odpovídajícím způsobem upravuje příslušná předsmluvní informace. V rámci sdělení o právu na odstoupení od smlouvy podnikatel informuje spotřebitele také o možnosti odstoupit od smlouvy prostřednictvím tlačítka pro odstoupení od smlouvy a o jeho umístění (např. hypertextovým odkazem). Povinnost umožnit odstoupení prostřednictvím tlačítka pro odstoupení od smlouvy platí pouze pro ty smlouvy, které jsou uzavírané na dálku prostřednictvím on-line rozhraní. Pokud podnikatel takovou povinnost nemá, netýká se ho ani tato informační povinnost, tj. informace o neexistenci tlačítka pro odstoupení od smlouvy se nesděluje.
K bodu 2 (§ 1830a):
V souladu s novým čl. 11a CRD se upravuje zvláštní způsob pro uplatnění práva na odstoupení do smlouvy uzavřené v on-line rozhraní (např. prostřednictvím webové stránky nebo aplikace). Podnikatel bude muset nově spotřebiteli umožnit od takto uzavřené smlouvy odstoupit taktéž v on-line rozhraní, a to prostřednictvím využití tzv. tlačítka pro odstoupení od smlouvy nebo obdobného ovládacího prvku. Tato úprava se týká všech podnikatelů, kteří uzavírají se spotřebiteli smlouvy na dálku v on-line rozhraní, tj. při jakémkoli on-line prodeji zboží, poskytování služeb nebo digitálního obsahu spotřebiteli.
Tato úprava nekonstituuje žádné nové právo na odstoupení od smlouvy, představuje pouze úpravu dalšího možného způsobu, jakým lze právo na odstoupení od smlouvy realizovat. Použije se tak vždy, kdy vzniká spotřebiteli právo na odstoupení od smlouvy (uzavřené v online rozhraní) na základě občanského zákoníků nebo jiné sektorové právní úpravy. Uplatní se tedy i v případě těch finančních služeb, které mají vlastní sektorovou úpravu práva na odstoupení od smlouvy.
Cílem této úpravy je umožnit spotřebiteli odstoupit od smlouvy stejně snadno, jako ji uzavřel. Za tímto účelem by měl podnikatel spotřebiteli na svém on-line rozhraní poskytnout tlačítko pro odstoupení od smlouvy, které musí být spotřebiteli nepřetržitě dostupné po celou dobu lhůty pro odstoupení od smlouvy a musí být jasně a čitelně označeno slovy „zde odstoupit od smlouvy“ nebo odpovídající jednoznačnou formulací („odstup zde“, „odstoupení od smlouvy“ apod.). Pro spotřebitele by mělo být snadné a jednoduché toto tlačítko nalézt a mít k němu přístup. Spotřebitel by například neměl mít povinnost provádět úkony za účelem nalezení tlačítka nebo přístupu k němu, jako například stáhnout si aplikaci, pokud prostřednictvím dané aplikace nebyla uzavřena dotčená smlouva. Pro usnadnění tohoto procesu by podnikatel mohl například poskytnout hypertextové odkazy, které spotřebitele navedou na tlačítko pro odstoupení od smlouvy.
Aktivací tlačítka pro odstoupení od smlouvy bude spotřebitel vyzván k vyplnění prohlášení o odstoupení od smlouvy. V prohlášení o odstoupení od smlouvy by spotřebitel měl mít možnost buď sám uvést, nebo potvrdit podnikatelem předvyplněné informace týkající se totožnosti spotřebitele, identifikace dotčené smlouvy a elektronického prostředku určeného k zaslání potvrzení o odstoupení od smlouvy (např. e-mailová adresa spotřebitele). Například spotřebitel, který již prokázal svou totožnost třeba tím, že se přihlásil do svého uživatelského účtu, by měl mít možnost odstoupit od smlouvy, aniž by musel znovu uvést svou totožnost nebo případně identifikaci smlouvy, od níž si přeje odstoupit. Aby se zabránilo nezamýšlenému uplatnění práva na odstoupení od smlouvy ze strany spotřebitele, spotřebitel musí odstoupení potvrdit prostřednictvím tlačítka pro potvrzení, které musí být opět čitelně označeno slovy „potvrdit odstoupení od smlouvy“ nebo stejně jednoznačnou formulací. Bez zbytečného odkladu po odeslání prohlášení o odstoupení od smlouvy pak podnikatel spotřebiteli potvrdí, že toto prohlášení přijal. V potvrzení je dále potřeba uvést obsah prohlášení o odstoupení od smlouvy a dále datum a čas jeho odeslání spotřebitelem. Toto potvrzení spotřebitel obdrží způsobem, který uvedl v prohlášení o odstoupení od smlouvy.
Tlačítko na odstoupení od smlouvy je jedním ze způsobů, jak právo na odstoupení od smlouvy uplatnit, jeho zavedení tedy nenahrazuje další způsoby, ale naopak jeden přidává.
K bodu 3 [§ 1840 písm. f)]:
Povinnost podnikatele umožnit spotřebiteli odstoupit od smlouvy uzavřené na dálku v online rozhraní se týká i všech takto uzavíraných smluv o finančních službách. Do ustanovení se tedy doplňuje výjimka pro § 1830a, aby dané ustanovení dopadalo i na smlouvy o finančních službách.
K bodu 4 (§ 1843):
K § 1843 odst. 1
V návaznosti na změny ve výčtu předsmluvních informací v DMFS (nový čl. 16a CRD) se upravuje výčet informací, které je podnikatel povinen spotřebiteli sdělit před sjednáním smlouvy o finanční službě. Celkový rozsah předsmluvních informací se oproti stávající úpravě výrazně nemění, vzhledem k úpravám v § 1811 a 1820 OZ se již pro některé informace nevyužívají odkazy do těchto ustanovení (jejich obsah neodpovídá obsahu informací upravených v DMFS), ale jsou výslovně upraveny ve výčtu v § 1843 odst. 1. V případě využití zástupce nebo zprostředkovatele se i nadále sdělují údaje o obou podnikatelích, jak o zastoupeném, tak o zastupujícím, příslušná povinnost je doplněna do jednotlivých ustanovení.
Nově jsou doplněny nebo upraveny informační povinnosti v
· odst. 1 písm. c) – původní informace podle § 1811 odst. 2 písm. a) OZ je doplněna o údaje o jiném prostředku komunikace nabízeném podnikatelem; doplnění odráží modernizaci způsobů komunikace se spotřebiteli,
· odst. 1 písm. d) – kontaktní údaje, kam může spotřebitel zaslat stížnost podnikateli,
· odst. 1 písm. e) a f) – údaje o veřejném rejstříku, v němž je podnikatel zapsán (je-li takový), a doplnění údajů o orgánu dohledu,
· odst. 1 písm. m) – údaje o environmentálních nebo sociálních cílech finanční služby, jsou-li součástí investiční strategie finanční služby, cílem je zajistit spotřebiteli informace o konkrétních cílech v oblasti životního prostředí nebo sociálních cílech, na které se finanční služba zaměřuje, aby mohl spotřebitel učinit informované rozhodnutí; pokud finanční služba žádné z těchto cílů nesleduje, tento údaj se neuvádí,
· odst. 1 písm. o) – důsledky plynoucí z prodlení spotřebitele s peněžitým plněním,
· odst. 1 písm. p) – zúžení stávající informace podle § 1820 odst. 1 písm. p) OZ pouze na smlouvy s trvajícím nebo opakujícím se plněním v souladu s novým čl. 16a odst. 1 písm. q) CRD ve znění DMFS,
· odst. 1 písm. r) – praktické pokyny pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy se blíže konkretizují (uvedení telefonního čísla, e-mailové adresy nebo jiného kontaktního údaje pro zaslání odstoupení) a doplňují o údaje týkající se možnosti odstoupit od smlouvy prostřednictvím tlačítka pro odstoupení v případě smlouvy uzavírané na dálku v on-line rozhraní.
K § 1843 odst. 2
Veškeré předsmluvní informace musí být pro spotřebitele snadno čitelné. Čitelností se rozumí, že informace jsou napsány písmem v čitelné velikosti a v barvách, které nesnižují srozumitelnost a čitelnost informací, včetně případů, kdy je dokument předložen, vytištěn nebo kopírován černobíle. Zároveň je třeba se co nejvíce vyhnout příliš zdlouhavým a složitým popisům, drobnému tisku a nadměrnému používání hypertextových odkazů, neboť tyto aspekty snižují porozumění ze strany spotřebitelů. Na žádost spotřebitele se zdravotním postižením je podnikatel povinen sdělit údaje v pro něj vhodném a přístupném formátu (např. ve formátu, který umožní seznámení se s jeho obsahem osobou se zrakovým postižením).
K § 1843 odst. 3
Zavádí se povinnost připomenout spotřebiteli jeho právo na odstoupení od smlouvy v těch případech, kdy spotřebitel obdrží předsmluvní informace podle odstavce 1 méně než jeden den před uzavřením smlouvy o finanční službě. 
Povinnost podnikatele je splněna odesláním požadované informace ve stanovené lhůtě. Lhůta začíná běžet první den následující po dni, v němž byla smlouva uzavřena, a končí uplynutím 7 dnů od uzavření smlouvy. Připomenutí je potřeba odeslat v textové podobě, tj. v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat (v digitální podobě).
K bodu 5 (§ 1843a):
Zavádí se možnost vrstvení předsmluvních informací, pokud jsou sdělovány elektronickými prostředky, tj. zejména prostřednictvím internetových stránek nebo aplikací (tzv. layering). Vrstvení umožňuje přizpůsobit sdělování předsmluvních informací technickým omezením určitých médií, například omezenému počtu znaků na displejích mobilních telefonů.
Předsmluvní informace jsou pro účely vrstvení rozděleny do dvou skupin. První skupinu tvoří základní (klíčové) předsmluvní informace, které je vždy nutné uvést v první vrstvě. Jedná se o informace o totožnosti podnikatele, předmětu jeho činnosti, popis hlavních vlastností finanční služby, celkovou cenu za poskytovanou službu, údaje o daních a případně dalších nákladech hrazených prostřednictvím podnikatele a informace o odstoupení od smlouvy. Druhou skupinu předsmluvních informací (všechny ostatní) lze zobrazit v dalších vrstvách, například je „zabalit“ pod nadpis a podrobnější sdělení těchto informací zobrazit jejich „rozklikem“.
I při vrstvení by měly být všechny informace pro spotřebitele snadno přístupné, použití dalších vrstev by nemělo odvádět pozornost spotřebitele od jejich obsahu a nemělo by zastírat klíčové informace. Pokud podnikatel využije vrstvení informací, musí spotřebiteli umožnit veškeré předsmluvní informace zobrazit, uložit i vytisknout jako jeden dokument. 
Cílem této úpravy je zlepšení orientace spotřebitele v předsmluvních informacích a tím i zvýšení ochrany spotřebitele.
K bodu 6 (§ 1844a odst. 2 a 3):
K odstavci 2
V souladu s požadavkem DMFS (nový čl. 16a odst. 3 CRD ve znění DMFS) se stanoví, že podnikatel musí spotřebitele informovat o tom, že je telefonický hovor nahráván nebo že může být nahráván (v případě, kdy podnikatel nahrává telefonické hovory pouze namátkově). Pokud podnikatel telefonické hovory se spotřebitel vůbec nenahrává, uvedená povinnost se na něj vůbec nevztahuje, tj. není nutné spotřebitele informovat o tom, že se telefonický hovor nenahrává.
K odstavci 3
V souladu s požadavkem DMFS dochází k úpravě sdělení předsmluvních informací v případě hlasové telefonní komunikace. Vzhledem k podstatě hlasové telefonní komunikace, může podnikatel spotřebiteli sdělit, pokud s tím spotřebitel výslovně souhlasí, pouze omezené předsmluvní informace. Jedná se o klíčové předsmluvní informace, stejné, které nelze vrstvit podle § 1843a OZ. Ohledně ostatních předsmluvních informací obchodník informuje spotřebitele o jejich povaze a dostupnosti (tj. o tom, kde je může nalézt, například na webových stránkách podnikatele).
Podnikatel sdělí všechny předsmluvní informace spotřebiteli ihned po uzavření smlouvy.
K bodu 7 (§ 1844b):
Pravidlo týkající se nevyžádaných obchodních sdělení DMFS z DMFSD nepřebírá. Problematika nevyžádaných obchodních sdělení je v českém právním řádu řešena jinými předpisy (např. zákon o elektronických komunikacích), úprava v občanském zákoníku je proto nadbytečná.
K bodu 8 (§ 1845):
Nově se upravuje požadavek na náležité vysvětlení předsmluvních informací, hlavních vlastností nabízené finanční služby a doplňkových služeb a dopadů uzavření smlouvy na spotřebitele, včetně důsledků prodlení. Cílem této úpravy je zajistit, aby spotřebitel před uzavřením smlouvy porozuměl finanční službě nabízené podnikatelem a mohl posoudit, zda navrhovaná smlouva a doplňkové služby odpovídají jeho potřebám a finanční situaci.
V případě vysvětlení předsmluvních informací se nejedná o jejich pouhou reprodukci, tyto informace mají být spotřebiteli vysvětleny tak, aby jim porozuměl. V rámci vysvětlení ostatních údajů se jedná o vysvětlení hlavních prvků nabídky, jako jsou celková cena, kterou má spotřebitel zaplatit, a popis hlavních rysů finanční služby a jejího dopadu na spotřebitele, včetně případného uvedení toho, zda doplňkové služby lze či nelze ukončit samostatně, a důsledků takového ukončení. S ohledem na konkrétní účinky navrhované smlouvy by měl podnikatel spotřebiteli rovněž vysvětlit hlavní důsledky nedodržení smluvních povinností.
Používá-li podnikatel k vysvětlení plně automatizované on-line nástroje, jako jsou například chatboti, roboporadenství nebo jiné interaktivní nástroje, měl by mít spotřebitel vždy právo na vysvětlení člověkem (tzv. právo na lidský zásah). Toto právo má spotřebitel nejen před uzavřením smlouvy, ale v odůvodněných případech též po uzavření smlouvy (např. v souvislosti s obnovováním nebo prodlužováním smlouvy, potížích spotřebitele během trvání smlouvy nebo při potřebě dalšího vysvětlení smluvních podmínek). Využití práva na lidský zásah by nemělo přinášet podnikateli nepřiměřenou zátěž, za splnění této povinnosti tak lze považovat zejména zajištění možnosti vysvětlení člověkem v rámci provozní doby podnikatele.
K bodu 9 (§ 1845a):
K § 1845a odst. 1
V souladu s DMFS se stanoví obrácené důkazní břemeno týkající se sdělení předsmluvních informací a náležitého vysvětlení. Jedná se o obdobu § 1839 OZ.
K § 1845a odst. 2
Stanoví se zvláštní pravidlo pro řešení střetu obecné úpravy předsmluvních informací v občanském zákoníku a zvláštních úprav obsažených v sektorových předpisech. Tato úprava vychází ze základního charakteru DMFS, která má sloužit primárně jako záchranná síť pro ty finanční služby, které nemají svou vlastní sektorovou regulaci.
V případě předsmluvních informací se tak výslovně stanoví, že pokud zvláštní zákon nebo přímo použitelný předpis EU (nařízení) upravuje poskytnutí předsmluvních informací, obecná úprava  občanského zákoníku se vůbec nepoužije a aplikuje se pouze příslušná zvláštní úprava. Toto platí i v případech, kdy zvláštní úprava stanoví pouze omezené nebo odlišné požadavky na předsmluvní informace. Výjimkou z tohoto pravidla je informace o právu na odstoupení od smlouvy podle § 1843 odst. 1 písm. q), která musí být spotřebiteli sdělena i v případě, kdy sice existuje zvláštní úprava předsmluvních informací, avšak neobsahuje informaci o odstoupení od smlouvy. Cílem této úpravy je, aby spotřebitel vždy obdržel informaci o tom, zda má, nebo nemá právo na odstoupení od smlouvy.
Toto pravidlo se uplatní zejména v případě spotřebitelských úvěrů (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů), pojištění (zákon č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění, ve znění pozdějších předpisů), investičních služeb (zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů) nebo panevropského osobního penzijního produktu (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1238 ze dne 20. června 2019 o panevropském osobním penzijním produktu).
K § 1845a odst. 3
Obdobně jako u předsmluvních informací se stanoví zvláštní pravidlo pro řešení střetu obecné úpravy náležitého vysvětlení v občanském zákoníku a zvláštních úprav obsažených v sektorových předpisech. Toto pravidlo se uplatní zejména v případě spotřebitelských úvěrů, pojištění nebo investičních služeb.
K bodům 10 a 11 (§ 1846):
K § 1846 odst. 1
V návaznosti na změny v § 1843 až 1845 OZ se upravuje text věty první. Věcně nedochází k žádné změně, i nadále platí, že lhůta pro odstoupení od smlouvy běží od uzavření smlouvy, nebo od sdělení předsmluvních informací a smluvních podmínek, byly-li sděleny až po uzavření smlouvy.
Úprava odstoupení pro životní pojištění je obsažena v části občanského zákoníku týkající se pojištění (§ 2758 an. OZ), v § 1846 OZ se tedy pro nadbytečnost zrušuje.
Delší lhůta pro odstoupení do smlouvy v případě penzijních produktů zůstává zachována, z důvodu právní jistoty adresátů právní normy se výslovně uvádí oba příslušné produkty, tedy jak původní penzijní připojištění, tak doplňkové penzijní spoření.
K § 1846 odst. 2
Nově se omezuje dosud časově neohraničené právo na odstoupení od smlouvy v případě chybějících předsmluvních informací a smluvních podmínek na 1 rok a 14 dnů od uzavření smlouvy. Toto časové omezení je však vázáno na podmínku, že spotřebiteli byla sdělena alespoň informace o právu na odstoupení od smlouvy se všemi náležitostmi podle § 1843 odst. 1 písm. q) OZ nebo jiného předpisu, podle kterého se tato informace poskytuje. Pokud tuto informaci spotřebitel neobdrží, nadále pak platí, že lhůta pro odstoupení od smlouvy skončí až po uplynutí 14 dnů od poskytnutí všech chybějících informací.
Zrušuje se pravidlo týkající se odstoupení od smlouvy v případě poskytnutí klamavého údaje spotřebiteli. Tato úprava je nyní obsažena v § 5d odst. 1 písm. a) ZOS a v občanském zákoníku je tedy nadbytečná.
K bodu 12 (§ 1847):
K písmeni c)
V souladu s DMFS (nový čl. 16b odst. 2 písm. c) CRD ve znění DMFS) se doplňuje výjimka z práva na odstoupení od smlouvy uzavřené na dálku v případě, kdy plnění bylo zcela poskytnuto na výslovnou žádost spotřebitele před tím, než uplatnil právo na odstoupení od smlouvy.
K písmeni d)
Obdobně jako u předsmluvních informací a náležitého vysvětlení se stanoví zvláštní pravidlo pro řešení střetu obecné úpravy práva na odstoupení od smlouvy v občanském zákoníku a zvláštních úprav obsažených v sektorových předpisech.
Výslovně se stanoví, že pokud zvláštní zákon nebo přímo použitelný předpis EU (nařízení) stanoví právo na odstoupení od smlouvy, obecná úprava občanského zákoníku v § 1846 se vůbec nepoužije a aplikuje se pouze příslušná zvláštní úprava. To se týká zejména spotřebitelských úvěrů, životního pojištění nebo kryptoaktiv jiných než tokenů vázaných na aktiva a elektronických peněžních tokenů (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1114 ze dne 31. května 2023 o trzích kryptoaktiv a o změně nařízení (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 1095/2010 a směrnic 2013/36/EU a (EU) 2019/1937).
K bodu 13 (§ 1848):
V souladu s DMFS (čl. 16b odst. 4 CRD ve znění DMFS) se upravuje pravidlo týkající se důsledků odstoupení od smlouvy o finanční službě pro další na ni navázané smlouvy. DMFS, na rozdíl od původního ustanovení v DMFSD, hovoří o doplňkových službách souvisejících se smlouvou o finanční službě, které poskytuje podnikatel nebo třetí strana na základě dohody mezi podnikatelem a touto třetí stranou. Nové znění § 1848 OZ tak lépe odpovídá obsahu příslušného ustanovení DMFS, když namísto „smlouvy spojené“ hovoří o „smlouvě vedlejší“. Pojem „smlouva spojená“ zahrnuje jiný okruh smluv, nutně nejde pouze o smlouvy závislé na smlouvě hlavní. Uvedené ustanovení tak, stejně jako DMFS, dopadá pouze na akcesorické závazky.
K bodu 14 (§ 1849)
V souladu s DMFS se zpřesňuje, že spotřebitel má zaplatit cenu za poskytnuté služby bez zbytečného odkladu, nikoli neprodleně.
V návaznosti na úpravy v § 1843 odst. 1 se upravuje odkaz na informaci o právu na odstoupení od smlouvy.
K bodu 15 (§ 1850):
V souladu s DMFS se zpřesňuje určení času pro vrácení vzájemných plnění v případě odstoupení od smlouvy spotřebitelem (bez zbytečného odkladu na místo neprodleně).
K bodu 16 (§ 2774 odst. 2):
V návaznosti na zrušení dosavadního pravidla § v 1845 se jeho obsah výslovně doplňuje do § 2774 odst. 2. Nedochází tak k žádné věcné změně. V případě obchodu na dálku pojistitel seznámí pojistníka s pojistnými podmínkami bezprostředně po uzavření pojistné smlouvy, pokud tak neučinil již před jejím uzavřením.
K bodu 17 (§ 2808 odst. 3):
Ustanovení § 2808 odst. 3 je transpozicí příslušného ustanovení DMFSD týkajícího se práva na odstoupení do smlouvy v případě pojistných smluv uzavřených na dálku. V souladu s DMFS dochází ke zpřesnění, lhůta pro odstoupení od smlouvy běží od uzavření smlouvy, nebo od sdělení předsmluvních informací a smluvních podmínek, byly-li sděleny až po uzavření smlouvy. Výslovně se tak doplňuje odkaz na předsmluvní informace, které se podle § 2760 věty první OZ poskytují podle jiného právního předpisu, konkrétně podle zákona č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění, ve znění pozdějších předpisů.
K bodům 18 a 19 (§ 3015, poznámka pod čarou č. 1):
V souvislosti se zrušením DMFSD se upravuje poznámka pod čarou č. 1, aby odkazovala na příslušnou evropskou úpravu, tj. na CRD ve znění DMFS.
ČÁST TŘETÍ – ÚČINNOST
V souladu s čl. 2 DMFS se navrhuje stanovit účinnost dnem 19. června 2026.
11