Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam KORNDFBH6CTH najdete zde


                Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti se smlouvami o finančních službách uzavíranými na dálku
Závěrečná zpráva o hodnocení dopadů regulace (RIA)


	


Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA)
NÁVRH ZÁKONA, KTERÝM SE MĚNÍ NĚKTERÉ ZÁKONY V SOUVISLOSTI SE SMLOUVAMI O FINANČNÍCH SLUŽBÁCH UZAVÍRANÝMI NA DÁLKU


Obsah
Shrnutí závěrečné zprávy RIA	4
A.	Důvod předložení a cíle	6
Definice problému	6
Existující právní stav	7
Identifikace dotčených subjektů	7
Popis cílového stavu	8
Zhodnocení rizika nečinnosti	8
B.	Konzultace	8
C.	Návrh variant, jejich hodnocení a výběr nejvhodnějšího řešení	9
C.1 Potvrzení smlouvy uzavřené po telefonu	10
C.2 Jazykové požadavky na informační povinnosti	11
C.3 Přísnější požadavky na předsmluvní informace	12
C.4 Odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru	13
C.5 Vrácení plnění poskytnutého před odstoupením od pojistné smlouvy	15
C.6 Náležité vysvětlení	17
D.	Implementace a vynucování	19
E.	Přezkum účinnosti	19
F.	Zdroje dat	19


Seznam užitých zkratek
CCD1 – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS
CCD2 – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2225 ze dne 18. října 2023 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice 2008/48/ES
CRD – směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES
DMFS, Směrnice – směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2673 ze dne 22. listopadu 2023, kterou se mění směrnice 2011/83/EU, pokud jde o smlouvy o finančních službách uzavřené na dálku, a zrušuje směrnice 2002/65/ES
DMFSD – směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES
EU – Evropská unie
MCD – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010
MF – Ministerstvo financí 
MPO – Ministerstvo průmyslu a obchodu
SME – mikropodnik a malý a střední podnik ve smyslu doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků
ZSÚ – zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru


V.

		

Shrnutí závěrečné zprávy RIA

	1. Základní identifikační údaje

	Název návrhu: Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti se smlouvami o finančních službách uzavíranými na dálku

	Zpracovatel / zástupce předkladatele:
Ministerstvo financí 
	Předpokládaný termín nabytí účinnosti
účinnost zákona od 6/2026

	Implementace práva EU: ano
- termín stanovený pro implementaci: 12/2025
- jde návrh nad rámec požadavků stanovených předpisem EU?: ne

	2. Cíl návrhu zákona 

	Transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2673 ze dne 22. listopadu 2023, kterou se mění směrnice 2011/83/EU, pokud jde o smlouvy o finančních službách uzavřené na dálku, a zrušuje směrnice 2002/65/ES

	3. Agregované dopady návrhu zákona

	Návrh zákona obecně upravuje vztahy mezi poskytovateli finančních služeb a spotřebiteli při sjednávání finančních služeb na dálku.
Návrh má primárně plnit funkci záchranné sítě - zajišťovat ochranu spotřebitelů u těch finančních služeb sjednávaných na dálku, které nemají svou zvláštní úpravu nebo které jsou z působnosti existující sektorové regulace vyloučeny (např. některé finanční inovace, neúčelové hypotéky zajištěné nerezidenční nemovitostí, některé spořicí a vkladové produkty nebo některá neživotní pojištění). Upravuje se vztah sektorových úprav a návrhu, kdy pokud v oblastech předsmluvních informací, náležitého vysvětlení a existence práva na odstoupení od smlouvy existuje sektorová úprava, použije se vždy pouze tato sektorová úprava bez ohledu na její šíři.
Návrh dále stanoví nová, resp. modifikuje některá stávající práva spotřebitelů, a to zejména v rámci informačních povinností a náležitého vysvětlení. Naopak právo na odstoupení od smlouvy omezuje tím, že zavádí prekluzivní lhůty pro jeho uplatnění.
Pro všechny finanční služby, bez ohledu na existující sektorovou regulaci, nově stanoví pravidla na ochranu před nekalými praktikami při sjednávání finančních služeb v on-line rozhraní (tzv. dark patterns).
Nad rámec regulace finančních služeb návrh dále přináší úpravu v oblasti odstoupení od smlouvy, která se vztahuje na všechny obchodníky při sjednávání smluv se spotřebiteli v on-line rozhraní, tj. při jakémkoli on-line prodeji zboží nebo poskytování služeb spotřebiteli. V případě takto sjednané smlouvy bude mít spotřebitel možnost odstoupit od smlouvy také v on-line rozhraní, a to prostřednictvím tzv. tlačítka pro odstoupení od smlouvy.
Dopady nově zaváděné regulace vyplývají pro regulované subjekty zejména z nutnosti přizpůsobit svou podnikatelskou činnost novým povinnostem. Dopady na spotřebitele spočívají v rozšíření jejich práv spojených se sjednáváním služeb na dálku. V souvislosti se změnami v regulaci vznikají také dopady na straně orgánů dohledu.

	3.1 Dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty: ne

	Vzhledem k rozsahu změn stávajících povinností dohlížených subjektů se nepředpokládají zvýšené náklady na straně orgánů dozoru. Dopady na státní rozpočet a jiné veřejné rozpočty se tak neočekávají.

	3.2 Dopady na mezinárodní konkurenceschopnost: ne

	3.3 Dopady na podnikatelské prostředí: ano 

	Již nyní je současná právní úprava z velké části kompatibilní s úpravou obsaženou v DMFS. Náklady bude návrh zákona představovat pro poskytovatele finančních služeb s ohledem na změny ve stávajících pravidlech a zavedení nových povinností (změny v předsmluvních informacích, náležité vysvětlení, zákaz tzv. dark patterns při využívání on-line rozhraní). Snížení nákladů může návrh přinést těm poskytovatelům finančních služeb, které jsou již nyní regulovány, s ohledem na to, že zejména v oblasti předsmluvních informací a náležitého vysvětlení se budou řídit pouze sektorovou právní úpravou. Oproti tomu návrh zlepšuje pozici podnikatelů zavedením prekluzivní lhůty pro uplatnění práva spotřebitele odstoupit od smlouvy.
V souvislosti se zavedením povinného tlačítka na odstoupení od smlouvy sjednané na dálku v on-line rozhraní lze očekávat vznik nákladů u všech retailových obchodníků prodávajích své zboží nebo služby on-line (náklady související s úpravou on-line rozhraní). 

	3.4 Územní dopady včetně dopadů na územní samosprávné celky (obce, kraje): ne 

	3.5 Sociální dopady: ne

	3.6 Dopady na rodiny: ne

	3.7 Dopady na spotřebitele: ano

	Dopady na spotřebitele de facto zrcadlí dopady na podnikatele. Návrh přináší spotřebitelům některé nová nebo upravená práva týkající se poskytování předsmluvních informací, náležitého vysvětlení a ochrany před nekalými praktikami při sjednávání finančních služeb v on-line rozhraní (tzv. dark patterns). Návrh dále usnadňuje spotřebiteli odstoupení od smlouvy sjednané v on-line rozhraní. Žádné zvláštní povinnosti se spotřebiteli návrhem zákona neukládají. Dochází dále k zavedením prekluzivní lhůty pro uplatnění práva spotřebitele odstoupit od smlouvy. 

	3.8 Dopady na životní prostředí: ne

	3.9 Dopady ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů: ne

	3.10 Dopady na výkon statistické služby: ne

	3.11 Korupční rizika: ne

	3.12 Dopady na bezpečnost nebo obranu státu: ne


A. Důvod předložení a cíle
Definice problému
Dne 28. 11. 2023 byla v Úředním věstníku EU publikována směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2673 ze dne 22. listopadu 2023, kterou se mění směrnice 2011/83/EU, pokud jde o smlouvy o finančních službách uzavřené na dálku, a zrušuje směrnice 2002/65/ES. Směrnice má být transponována do 24 měsíců od jejího vstupu v platnost (19. 12. 2025), účinnosti má potom nabýt 6 měsíců od transpozičního termínu (19. 6. 2026).
Nová Směrnice reaguje na technologický, produktový a legislativní vývoj na finančním trhu, kterému uzpůsobuje práva a povinnosti při sjednávání finančních služeb pro spotřebitele na dálku. Návrh má primárně plnit funkci „záchranné sítě“ – tj. zajišťovat ochranu spotřebitele v situaci, kdy vztah mezi obchodníkem a zákazníkem nepokrývá žádný evropský sektorový předpis, resp. který je z působnosti příslušného předpisu výslovně vyloučen. Takovými službami mohou být např. některé finanční inovace, neúčelové hypotéky zajištěné nerezidenční nemovitostí, některé spořicí a vkladové produkty nebo některá neživotní pojištění.
Směrnice ruší dosavadní sektorovou směrnici DMFSD. Nová pravidla se stávají součástí horizontální spotřebitelské regulace obsažené ve směrnici CRD. Část z nich se uplatní pouze vůči finančním spotřebitelským smlouvám uzavíraným na dálku, část pak pro všechny B2C vztahy, tj. i mimo finanční trh. Přesunem pravidel do CRD se tato úprava nově dostává do režimu maximální (plné) harmonizace. Členské státy tak v regulovaných oblastech obecně nemohou zavést nebo zachovat úpravu přísnější, pokud to Směrnice výslovně neumožnuje.
Obrázek 1 – DMFS: zrušení DMFSD a nová úprava v CRD
            
Ne všechna pravidla, která stanoví Směrnice, jsou nová. Část z nich se přebírá a modifikuje nebo doplňuje z dosavadní DMFSD – jedná se zejména o úpravu:
· předsmluvních informačních povinností – nové informační povinnosti, možnost vrstvení informací (layering), připomenutí možnosti odstoupit od smlouvy,
· práva na odstoupení od smlouvy – časové omezení možnosti odstoupit od smlouvy ve lhůtě 12 měsíců a 14 dnů od sjednání smlouvy a
· plateb za služby poskytnuté před odstoupením od smlouvy.
Novinkou v rámci již existujících pravidel je především možnost tzv. vrstvení předsmluvních informací při jejich poskytování elektronickými prostředky (layering). Vrstvení umožňuje přizpůsobit poskytování informací elektronickým komunikačním prostředkům.
Nově Směrnice upravuje zejména:
· poskytování náležitého vysvětlení a
· ochranu spotřebitele při sjednávání finančních služeb v on-line rozhraní – ochrana proti tzv. dark patterns.
Úprava předsmluvních informací, náležitého vysvětlení a existence práva na odstoupení od smlouvy daná Směrnicí se použijí pouze tehdy, pokud neexistuje jiná evropská sektorová úprava, a to bez ohledu na její šíři. Naopak pravidla na ochranu spotřebitele před nekalými praktikami při sjednávání finančních služeb v on-line rozhraní (dark patterns) a další ustanovení Směrnice se uplatní na všechny finanční služby, bez ohledu na existující sektorovou regulaci.
Nad rámec regulace finančních služeb Směrnice dále přináší úpravu v oblasti odstoupení od smlouvy, která se vztahuje na všechny obchodníky při sjednávání smluv se spotřebiteli v on-line rozhraní, tj. při jakémkoli on-line prodeji zboží, poskytování služeb nebo digitálního obsahu spotřebiteli. V případě takto sjednané smlouvy bude mít spotřebitel možnost odstoupit od smlouvy také v on-line rozhraní, a to prostřednictvím tzv. funkce nebo tlačítka pro odstoupení od smlouvy.
Cílem této funkce je umožnit spotřebiteli odstoupit od smlouvy stejně snadno, jako bylo možné ji uzavřít. Za tímto účelem bude muset obchodník spotřebiteli na svém on-line rozhraní poskytnout funkci pro odstoupení od smlouvy, která musí být spotřebiteli nepřetržitě dostupná po celou dobu lhůty pro odstoupení od smlouvy a musí být jasně a čitelně označena slovy „zde odstoupit od smlouvy“ nebo odpovídající jednoznačnou formulací. Pro spotřebitele by mělo být snadné a jednoduché tuto funkci nalézt a mít k ní přístup. Aby se zabránilo nezamýšlenému uplatnění práva na odstoupení od smlouvy, spotřebitel musí odstoupení potvrdit. K tomu využívaná funkce pro potvrzení musí být opět výrazně a čitelně označena slovy „potvrdit odstoupení od smlouvy“ nebo stejně jednoznačnou formulací.
Existující právní stav
Tím, že Směrnice nepředstavuje zcela novou právní úpravu, je již nyní do českého právního řádu částečně transponována, a to zejména v občanském zákoníku (ustanovení týkající se finančních služeb uzavíraných na dálku, zejména § 1841 až § 1851), v zákoně o České národní bance a v některých sektorových zákonech (ustanovení o dohledu a přestupcích v zákonu o spotřebitelském úvěru, zákonu o distribuci pojištění a zajištění, zákonu o podnikání na kapitálovém trhu a dalších). Do českého právního řádu tak bude potřeba transponovat primárně zmíněné nové instituty.
Identifikace dotčených subjektů
Budoucí tuzemská právní úprava bude mít na jednotlivé skupiny dotčených subjektů různé dopady (náklady a přínosy). Dotčenými subjekty zde jsou obecně zejména spotřebitelé, obchodníci poskytující finanční služby, stát a orgán dohledu. Relevantní budou zejména dopady na ochranu spotřebitele informovanost, právo na odstoupení, ochrana před nekalými praktikami při sjednávání finančních služeb v on-line rozhraní), na zajištění souladu podnikatelské činnosti s regulací (compliance náklady) nebo na konzistenci právní úpravy a výkon dohledových činností (efektivita, dopady na státní rozpočet).
Ve vztahu k povinnosti zpřístupnit spotřebiteli v on-line rozhraní funkci pro odstoupení od smlouvy jsou dotčenými subjekty všichni obchodníci sjednávající smlouvy se spotřebitelem on-line (prodejci zboží, poskytovatelé služeb). Tato oblast však nebude předmětem hodnocení dopadů regulace, neboť neumožňuje volbu způsobu transpozice této povinnosti do právního řádu.
Popis cílového stavu
Cílem je řádná transpozice Směrnice, která současně
· vhodně začlení nové instituty do stávající tuzemské regulace finančních služeb a úpravy uzavírání smluv elektronickými prostředky,
· bude minimalizovat dodatečné náklady vznikající adresátům regulace na zajištění souladu jejich činnosti s novou právní úpravou,
· přihlédne při formulaci práv spotřebitelů k principům behaviorální ekonomie a
· vytvoří předpoklady pro efektivní výkon dohledových činností.
Zhodnocení rizika nečinnosti
Řešení definovaného problému a dosažení cílového stavu vyžaduje legislativní řešení spočívající v transpozici DMFS do českých právních předpisů. S ohledem na skutečnost, že již nyní existuje právní úprava ochrany spotřebitele při poskytování (nejen) finančních služeb na dálku (občanský zákoník, zákon o ochraně spotřebitele), je vhodným řešením novelizace těchto právních předpisů. Rizikem legislativní nečinnosti je:
· možné zahájení řízení (ze strany EK) o nesplnění povinnosti uvést do souladu tuzemské právo s právem EU a s tím spojené riziko negativního dopadu na státní rozpočet a
· riziko žalob spotřebitelů na ČR za nezpřístupnění práv poskytnutých Směrnicí.
B. Konzultace
Veřejná konzultace MF k transpozici Směrnice
Konzultace MF s odbornou veřejností k transpozici Směrnice proběhla od 11. 3. do 5. 4. 2024. K tomuto účelu zpracovalo MF konzultační materiál, který byl publikován na webových stránkách MF a dále na specializovaném webu MF „Finanční gramotnost aneb Proč se finančně vzdělávat?“. Relevantní subjekty byly rovněž o zahájení konzultace informovány e-mailem.
Konzultace byla primárně zaměřena na tzv. národní diskrece, na možnost členského státu upravit si směrnicové pravidlo odchylně. MF se současně dotazovalo i na další regulatorní volby, které Směrnice členským státům dává, včetně těch, které má ČR již transponovány podle dosavadní směrnice 2002/65/ES v občanském zákoníku. Konzultace se zúčastnilo 9 respondentů z řad profesních sdružení finančních institucí, orgánu dohledu, jiných ministerstev a dalších osob.
Většina respondentů se u většiny otázek obecně vyslovila pro stabilitu tuzemské regulace a minimalistické pojetí transpozice – tj. pro takovou novelizaci, která co nejméně zasáhne do stávajícího znění českých zákonů. Protichůdné podněty a odpovědi zazněly k možnosti možnost vyžadovat k uzavření smlouvy sjednávané po telefonu následný písemný souhlas spotřebitele (čl. 8 odst. 6 CRD), kde oba názory bylo zastoupené rovnoměrně. Druhou oblastí, kde se respondenti plně neshodli na vhodném řešení, je nový institut ochrany proti některým praktikám využívaným při tvorbě a poskytování on-line rozhraní (např. internetových stránek nebo aplikací), tzv. dark patterns.
Kulatý stůl MF k vybraným otázkám poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru
V roce 2021 zřídilo MF stálou diskusní expertní platformu – Kulatý stůl k vybraným otázkám poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru. Zde MF společně se zástupci orgánu dohledu, sdružení bankovních a nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, registrů klientských informací i spotřebitelských sdružení a poraden a finančního arbitra pravidelně diskutuje nejen aktuální otázky fungování a regulace spotřebitelského úvěrového trhu, ale také vývoj spotřebitelského práva v ostatních oblastech finančního trhu. Předmětem několika jednání kulatého stolu byla právě také problematika implementace DMFS.
Konzultace k pracovní verzi návrhu zákona transponujícího DMFS
Během procesu hodnocení dopadů regulace a v návaznosti na vznik pracovního verze paragrafového znění návrhu zákona konzultovalo MF v druhé polovině roku 2024 jednotlivé dílčí otázky s širokým okruhem dotčených subjektů (obdobným tomu, který byl osloven v rámci veřejné konzultace – viz výše) a také v rámci několika bilaterálních pracovních jednání.
Konzultace s Evropskou komisí a ostatními členskými státy EU
S cílem identifikovat možnosti vhodného provedení transpozice DMFS oslovilo MF napřímo Evropskou komisi, vybrané otázky pak také konzultovalo s ostatními členskými státy bilaterálně na pracovních jednáních probíhajících v institucích EU. MF se též aktivně zúčastnilo transpozičního workshopu k DMFS organizovaného Evropskou komisí (26. 6. 2024). Hlavní otázkou, která zde byla předmětem diskusí, byla aplikace institutu „záchranné sítě“ v případě, kdy konkrétní sektor finančního trhu sice má svou zvláštní evropskou úpravu, ale ta v plném rozsahu nepokrývá všechny instituty obsažené v DMFS nebo která některé produkty ze své působnosti výslovně vylučuje.
C. Návrh variant, jejich hodnocení a výběr nejvhodnějšího řešení
Výběr oblastí pro hodnocení variant
Předmětem variantního hodnocení jsou ta ustanovení Směrnice, která členským státům umožňují regulatorní volbu (tj. zejména takzvané národní diskrece). Hodnocení variant z hlediska nákladů a přínosů a následné doporučení vhodného řešení tak bude provedeno v následujících oblastech:
· Potvrzení smlouvy uzavřené po telefonu (možnost vyžadovat k uzavření smlouvy potvrzení nabídky učiněné po telefonu a písemný souhlas spotřebitele),
· Informační povinnosti (možnost stanovit jazykové požadavky na předsmluvní informace, možnost zavést přísnější požadavky na předsmluvní informace),
· Odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru (možnost použít na odstoupení od smlouvy v případě úvěrů vyňatých z působnosti CCD2/MCD namísto DMFS příslušnou úpravu těchto směrnic),
· Platba za služby poskytnuté před odstoupením od pojistné smlouvy (možnost zakázat platby za poskytnuté služby),
· Náležité vysvětlení (možnost stanovit způsob a rozsah vysvětlení).
V rámci těchto oblastí předkladatel do hodnocení dopadů zahrnul pouze vybrané varianty, které mají věcný i procesní potenciál řešit zkoumaný problém. Proč a jaké spektrum variant bylo do analýzy zařazeno (a které varianty naopak nikoli), je uvedeno v rámci popisu konkrétní hodnocené oblasti, resp. jejího zhodnocení a doporučení vhodného řešení.
K metodice analýzy přínosů a nákladů a k možnostem kvantifikace dopadů
Dopadová studie se v závěrečné zprávě vzhledem k povaze zkoumaného problému, kterým je vhodná implementace vybraných institutů a ustanovení DMFS, soustředí na převážně kvalitativní hodnocení. Přínosy zde budou spočívat primárně v rozšířených nebo posílených právech spotřebitele, které jsou obecně obtížně měřitelné. Dopad je zde totiž podmíněn tím, zdali a jak je budou spotřebitele v praxi využívat. Specifikem, které limituje identifikaci dopadu nejen ex-ante, ale i ex-post, je v daném případě navíc to, že se jedná o práva ze služeb, jejichž poskytovatelé nejsou objektem standardních reportovacích povinností vůči orgánu dohledu, jak je tomu u produktů a služeb podléhajících sektorové regulaci. Datová základna je z tohoto důvodu značně omezená. Náklady jednotlivých variant budou převážně přiřazovány adresátům regulace, tj. poskytovatelům služeb, a budou spočívat v nutnosti adaptace na nová nebo pozměněná pravidla. Některé náklady též budou identifikovány u orgánu dohledu.
V případě pravidel, které již dnes mají svůj odraz v tuzemské právní úpravě, je východiskem variantního řešení, tj. nulovou variantou, současný stav tuzemské regulace. V ostatních případech je nulovou variantou nevyužití dané diskrece.
C.1 Potvrzení smlouvy uzavřené po telefonu
Identifikace a znění ustanovení Směrnice
čl. 1 odst. 1 písm. a) DMFS, resp. čl. 8 odst. 6 CRD
6.   V případě, že se smlouva uzavírá na dálku po telefonu, mohou členské státy stanovit, že obchodník musí spotřebiteli nabídku potvrdit a že spotřebitel začne být nabídkou vázán až po jejím podpisu nebo po odeslání svého písemného souhlasu. Dále mohou stanovit, že toto potvrzení musí být doručeno na trvalém nosiči.
Popis problému
Směrnice umožňuje členským státům přijmout přísnější právní úpravu uzavírání smluv o finančních službách po telefonu. Členské státy mohou stanovit, že v případě těchto smluv musí obchodník nabídku učiněnou po telefonu spotřebiteli potvrdit a že spotřebitel je takovou nabídkou vázán až po jejím podpisu nebo odeslání písemného souhlasu.
Podle stávající úpravy je smlouva o finanční službě platně uzavřena již na základě telefonátu, vyjádří-li v jeho průběhu spotřebitel svůj souhlas, pokud zvláštní úprava nestanoví jinak (např. pokud je stanovena povinná písemná forma smlouvy). Dále platí § 1844 OZ o závaznosti informací sdělených před uzavřením smlouvy, tzn. že smlouva musí být v souladu s informacemi, které byly spotřebiteli sděleny před jejím uzavřením.
Uvedená diskrece je již nyní součástí CRD a dopadá na smlouvy o prodeji zboží nebo poskytování služeb jiných než finančních. ČR tuto diskreci využívá od 6. 1. 2023 na základě zákona č. 374/2022 Sb., kdy podle § 1825 odst. 2 OZ platí, že nabídku učiněnou prostřednictvím telefonu je podnikatel povinen spotřebiteli bez zbytečného odkladu potvrdit v textové podobě a spotřebitel je takovou nabídkou vázán až poté, co projeví svůj souhlas (elektronicky nebo podpisem potvrzení nabídky na listině).
Nevyužití diskrece pro finanční služby by znamenalo zachování stávajícího stavu, tj. možnost uzavírat smlouvy o finančních službách po telefonu, nevyplývá-li z jiných právních předpisů jinak. Využití diskrece by znamenalo změnu současné právní úpravy smluv o finančních službách uzavíraných na dálku.
Návrh variant řešení
· varianta 0: nevyužití diskrece (zachování současného stavu)
· varianta 1: částečné využití diskrece – pro finanční služby, u kterých je zavedeno právo na odstoupení
Variantu využití diskrece pro ty finanční služby, u kterých se neuplatní právo na odstoupení, nepovažuje předkladatel za relevantní, a do hodnocení ji proto nezahrnuje. 

Vyhodnocení nákladů a přínosů u alternativních variant řešení (ve vztahu k variantě 0)
	Varianta 1 – částečné využití diskrece – pro finanční služby, u kterých je zavedeno právo na odstoupení

	Sledovaný subjekt
	Náklady a negativní dopady
	Přínosy a pozitivní dopady

	Spotřebitelé
	· právo, o které spotřebitel nemá vždy zájem (chce-li, aby smlouva platila okamžitě)
	· vyšší právní jistota při sjednání služby
· omezení rozhodnutí pod nátlakem

	Poskytovatelé služeb
	· vznik nákladů plynoucích z nepotvrzení telefonicky předběžně sjednané služby klientem (tj. když ke sjednání smlouvy nakonec nedojde)
	· 

	Dohled 
	· 
	· 

	Stát (regulátor)
	· 
	· 


Konzultace
Respondenti v konzultaci na věc vyjádřili poměrně různorodý pohled. Na straně jedné upozornili na specifika některých finančních služeb, kde by takové potvrzení bylo v rozporu s povahou daného finančního instrumentu (zejména v případě služeb uvedených v § 1847 občanského zákoníku, tj. služeb, u kterých se neuplatní právo na odstoupení od smlouvy – služby vztahující se k některým cenným papírům a cestovnímu pojištění). Jiní uvedli, že celkový rámec ochrany spotřebitele při poskytování finančních služeb na dálku je dostatečný i bez tohoto eventuálního dodatečného práva. Zastánci využití diskrece naopak zdůraznili přínosnost vyšší právní jistoty spotřebitele, omezení rozhodnutí učiněných pod nátlakem a také sjednocení režimu úpravy nabízení a poskytování služeb po telefonu. Mírně převažujícím názorem v konzultaci bylo, že přísnější úprava, předpokládající písemné potvrzení souhlasu ze strany spotřebitele s finanční službou nabízenou obchodníkem po telefonu, by se zavádět neměla.
Výběr a odůvodnění nejvhodnějšího řešení
S přihlédnutím k doporučením plynoucím z konzultací se navrhuje zachovat současný stav, tj. směrnicovou diskreci nezavádět. Hlavním identifikovaným přínosem se jeví být omezení sjednávání finančních služeb pod nátlakem poskytovatele, to však lze dostatečně realizovat prostřednictvím institutu odstoupení od smlouvy. Tam, kde právo odstoupení od smlouvy není ekonomicky smysluplné, resp. jde proti povaze dané služby (investiční služby, cestovní pojištění), povinnost potvrzení sjednání není žádoucí zavádět.
C.2 Jazykové požadavky na informační povinnosti
Identifikace a znění ustanovení Směrnice
čl. 1 odst. 4 DMFS, resp. nový čl. 16a odst. 2 CRD
2.   Členské státy mohou ve svých vnitrostátních právních předpisech ponechat v platnosti nebo zavést jazykové požadavky týkající se informací uvedených v odstavci 1 s cílem zajistit, aby tyto informace byly pro spotřebitele snadno srozumitelné.
Popis problému
Směrnice nově stanoví povinnost poskytnou spotřebiteli předsmluvní informace jasným a srozumitelným způsobem. Nadto dává Směrnice členským státům možnost ve své národní legislativě zachovat, případně stanovit jazykové požadavky, které by napomáhaly srozumitelnosti informací poskytnutých spotřebiteli. Využití diskrece umožňuje zavést konkrétní požadavky na jazyk použitý při poskytování předsmluvních informací nad rámec obecné povinnosti poskytovat předsmluvní informace srozumitelným způsobem obsažené v § 1811 OZ. Nevyužití diskrece znamená stanovit pouze obecnou povinnost bez dalších požadavků, tj. zákon by žádné konkrétní jazykové požadavky nad rámec obecné povinnosti poskytovat předsmluvní informace srozumitelným způsobem nestanovil.
Návrh variant řešení
· varianta 0: nevyužití diskrece (zachování současného stavu)
· varianta 1: zavedení povinnosti vybraných jazykových mutací u předsmluvních informací
Vyhodnocení nákladů a přínosů u alternativní varianty řešení (ve vztahu k variantě 0)
	Varianta 1 – zavedení povinnosti vybraných jazykových mutací pro předsmluvní informace

	Sledovaný subjekt
	Náklady a negativní dopady
	Přínosy a pozitivní dopady

	Spotřebitelé
	· nárůst objemu smluvní dokumentace
	· možný vyšší komfort informovanosti pro cizojazyčné zákazníky

	Poskytovatelé služeb
	· vznik nákladů na compliance s jazykovým požadavkem
	· 

	Dohled 
	· nutnost dohlížet nad správností jazykových mutací v poskytovaných informacích
	· 

	Stát (regulátor)
	· nutnost vybrat relevantní jazykové mutace
	· 


Konzultace
Z konzultace vyplynulo jednoznačné doporučení diskrece nevyužívat s tím, že obecný požadavek na jasnost a srozumitelnost informací stanovený v § 1811 OZ je zcela dostatečný. Povinnost jazykových mutací by dle některých mohla dávat smysl ve státě s více úředními jazyky, kterým ČR není. Někteří respondenti nicméně upozornili na obdobné požadavky obsažené v ustanoveních zákona o ochraně spotřebitele a zákona o bankách.
Výběr a odůvodnění nejvhodnějšího řešení
Doporučuje se diskreci nevyužívat, tj. realizovat variantu 0. Náklady povinnosti plynoucí z varianty 1 výrazně převládají nad identifikovanými přínosy. Příjemcem přínosu takového řešení by v České republice byl navíc zřejmě jen zcela marginální okruh zákazníků.
C.3 Přísnější požadavky na předsmluvní informace
Identifikace a znění ustanovení Směrnice
čl. 1 odst. 4 DMFS, resp. nový čl. 16a odst. 9 CRD
9. Členské státy mohou přijmout nebo ponechat v platnosti přísnější ustanovení o požadavcích na předsmluvní informace nad rámec těch, které jsou uvedeny v tomto článku, jsou-li daná ustanovení v souladu s právem Unie.
Recitál 28
(28) Směrnice 2002/65/ES stanovila možnost, aby členské státy ponechaly v platnosti nebo zavedly přísnější předpisy ve věci předběžných informací, jsou-li v souladu s právem Unie. Několik členských států v této souvislosti ponechalo v platnosti nebo zavedlo přísnější požadavky na informace. Možnost poskytovat vyšší úroveň ochrany spotřebitele, pokud jde o pravidla týkající se předsmluvních informací, by měla zůstat zachována. To by se mělo vztahovat jak na rozsah těchto informací, tak i na způsoby jejich předkládání. Uplatňování přísnějších pravidel může rovněž zahrnovat uplatňování požadavků stanovených v aktech Unie týkajících se konkrétních finančních služeb na finanční služby, na něž se dané odvětvové akty Unie nevztahují.
Popis problému
Směrnice obsahuje seznam informací, které spotřebitel musí obdržet před uzavřením smlouvy o finanční službě, a stanoví pravidla pro poskytování těchto informací. Tato úprava pokrývá případy, kdy sektorová úprava neexistuje nebo se na daný produkt nevztahuje. Platná tuzemská úprava předsmluvních informací je obsažena v občanském zákoníku (§ 1843 - § 1845).
Diskrece umožňuje členskému státu v podmínkách maximální harmonizace směrnice CDR přijmout nebo ponechat v platnosti případná přísnější ustanovení o požadavcích na předsmluvní informace nad rámec těch, které jsou ve Směrnici uvedeny, vycházejí-li daná ustanovení z práva Unie. Diskrece byla již součástí stávající DMFSD (čl. 4 odst. 2) a ČR ji využívá v rámci vybrané sektorové legislativy. Příkladem je zákon o spotřebitelském úvěru, který zavedl jednotnou sektorovou úpravu pro oblast spotřebitelských úvěrů, a aplikuje tak širší pravidla pro poskytování předsmluvních informací uvedená ve směrnicích CCD1 a MCD i na úvěry vyňaté z působnosti těchto směrnic (např. spotřebitelské úvěry nad 75 tisíc eur nebo neúčelové úvěry zajištěné tzv. nerezidenční nemovitostí). Zákon o distribuci pojištění a zajištění vylučuje některá pojištění ze své působnosti, předsmluvní informační povinnosti však vztahuje i na takto vyňatá pojištění.
Návrh variant řešení
· varianta 0: využití diskrece (zachování současného stavu)
· varianta 1: zrušení působnosti sektorových zákonů v případě předsmluvních informačních povinností u služeb v působnosti DMFS
Vyhodnocení nákladů a přínosů u alternativní varianty řešení (ve vztahu k variantě 0)
	Varianta 1 – zrušení působnosti sektorových zákonů v případě předsmluvních informačních povinností u služeb v působnosti DMFS

	Sledovaný subjekt
	Náklady a negativní dopady
	Přínosy a pozitivní dopady

	Spotřebitelé
	· snížení ochrany spotřebitele u služeb mimo působnost sektorové regulace
· oslabení transparentnosti regulace, vytvoření dvojího režimu regulace pro stejný typ finanční služby (zahrnující riziko regulatorní arbitráže)
	· 

	Poskytovatelé služeb
	· vznik dodatečných nákladů na compliance z dvojího režimu regulace
	· 

	Dohled 
	· dvojí režim aplikovaný při dohledu
	· 

	Stát (regulátor)
	· narušení jednotnosti právní úpravy v rámci sektorových zákonů
	· sjednocení regulace pro distančně poskytované služby mimo působnost sektorové regulace


Konzultace
Respondenti, kteří se zúčastnili konzultace, se jednoznačně shodli na vhodnosti zachování současného stavu tuzemské úpravy, kdy se sektorové předsmluvní informační povinnosti vztáhnou i na ty finanční služby, které jsou ze směrnicové sektorové úpravy vyloučené, a na které by se tedy, byly-li by poskytovány spotřebitelům na dálku, při nevyužití diskrece musela vztáhnout úprava DMFS. Respondenti zde zdůraznili zejména potřebu zachování jednotnosti sektorové úpravy, která poskytuje vyšší právní jistotu a snižuje náklady spojené s compliance a výkonem dohledu.
Výběr a odůvodnění nejvhodnějšího řešení
Identifikované náklady varianty 1 jednoznačně převládají nad jejími přínosy. Doporučuje se proto zachovat současný stav, tj. umožnit, aby finanční služby v působnosti DMFS podléhaly předsmluvním informačním povinnostem plynoucím ze sektorové právní úpravy.
C.4 Odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru
Identifikace a znění ustanovení Směrnice
čl. 1 odst. 4 DMFS, resp. nový čl. 16b odst. 7 CRD
7.   Odchylně od tohoto článku se členské státy mohou rozhodnout, pokud jde o právo na odstoupení od smlouvy nebo o dobu na rozmyšlenou, použít místo tohoto článku tato ustanovení pro následující finanční služby:
a) čl. 14 odst. 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/EU(*3) na smlouvy o úvěru vyňaté z oblasti působnosti uvedené směrnice podle čl. 3 odst. 2 uvedené směrnice a
b) články 26 a 27 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2225(*4) na úvěrové smlouvy vyňaté z oblasti působnosti uvedené směrnice podle čl. 2 odst. 2 uvedené směrnice.
Recitál 19
(19) V souladu se směrnicí 2014/17/EU a směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2225(13) mohou členské státy tyto směrnice uplatňovat v souladu s právem Unie v oblastech, které nespadají do oblasti jejich působnosti. Proto by mělo být upřesněno, že členské státy mohou na smlouvy o úvěru použít čl. 14 odst. 6 směrnice 2014/17/EU, a to navzdory skutečnosti, že tyto smlouvy jsou vyňaty z oblasti působnosti uvedené směrnice na základě čl. 3 odst. 2 uvedené směrnice. Podobně by mělo být upřesněno, že členské státy mohou na smlouvy o úvěru použít články 26 a 27 směrnice (EU) 2023/2225, a to navzdory skutečnosti, že tyto smlouvy jsou vyňaty z oblasti působnosti uvedené směrnice na základě čl. 2 odst. 2. uvedené směrnice.
-------------
(*3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17/ЕU ze dne 4. února 2014 o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení a o změně směrnic 2008/48/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010
(*4), (13) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2225 ze dne 18. října 2023 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice 2008/48/ES
Popis problému
Právo na odstoupení od smlouvy (resp. lhůta na rozmyšlenou) představuje obecně jeden z důležitých institutů ochrany spotřebitele. Ustanovení Směrnice výslovně umožňuje aplikovat namísto DMFS příslušnou sektorovou právní úpravu stanovenou ve směrnicích CCD2 a MCD i na úvěry vyloučené z jejich působnosti.
CCD2 lze tedy aplikovat například na
· smlouvy o spotřebitelském úvěru s celkovou výší úvěru přesahující 100 000 EUR nebo
· některé odložené platby.
MCD lze pak aplikovat například na
· smlouvy o spotřebitelském úvěru, které jsou zajištěny zástavním právem k nemovitosti, jež není určena k bydlení, nebo jiným srovnatelným zajištěním běžně používaným v členském státě na nemovitosti, které nejsou určené k bydlení, nebo které jsou zajištěny právem k nemovitosti, jež není určena k bydlení,
· smlouvy o spotřebitelském úvěru splácené z výnosu z prodeje nemovitosti nebo
· smlouvy o spotřebitelském úvěru, u nichž je úvěr poskytnut bezúročně a bez jakýchkoli jiných poplatků s výjimkou úhrady nákladů přímo spojených se zajištěním úvěru.
Evropská právní úprava spotřebitelských úvěrů je v ČR transponována jednotně v zákoně o spotřebitelském úvěru (nová směrnice CCD2 se aktuálně transponuje). Tento zákon se aplikuje i na některé spotřebitelské úvěry, které směrnice CCD1 a MCD z působnosti vyloučily, jako např. neúčelové hypoteční úvěry zajištěné tzv. nerezidenční nemovitostí nebo spotřebitelské úvěry nad 75 tis. eur. ČR tedy již výše uvedené diskrece fakticky využívá. Využití diskrece tedy znamená možnost zachovat stávající jednotnou úpravu v oblasti spotřebitelských úvěrů. Nevyužití diskrece by fakticky znamenalo vytvoření dvou právních režimů pro odstupování od smluv o úvěru (spadajících mimo působnost směrnic CCD2 a MCD) podle toho, zda byla smlouva uzavřena distančně, nebo nikoli.
Návrh variant řešení
· varianta 0: využití diskrece (zachování současného stavu)
· varianta 1: zrušení působnosti sektorových zákonů v případě práva na odstoupení u úvěrových služeb v působnosti DMFS 
Vyhodnocení nákladů a přínosů u alternativní varianty řešení (ve vztahu k variantě 0)
	Varianta 1 - zrušení působnosti sektorových zákonů v případě práva na odstoupení u úvěrových služeb v působnosti DMFS

	Sledovaný subjekt
	Náklady a negativní dopady
	Přínosy a pozitivní dopady

	Spotřebitelé
	· snížení ochrany spotřebitele u služeb mimo působnost sektorové regulace
· oslabení transparentnosti regulace, vytvoření dvojího režimu regulace pro stejný typ finanční služby
	· 

	Poskytovatelé služeb
	· vznik dodatečných nákladů na compliance
	· 

	Dohled 
	· změna legislativní základny pro výkon dohledové činnosti
	· 

	Stát (regulátor)
	· narušení jednotnosti právní úpravy v rámci sektorového zákona
	· sjednocení regulace pro distančně poskytované služby mimo působnost sektorové regulace


Konzultace
Respondenti, kteří se zúčastnili konzultace, se jednoznačně shodli na vhodnosti zachování současného stavu tuzemské úpravy, kdy se sektorová úprava odstoupení od smlouvy vztáhne i na některé spotřebitelské úvěry poskytované na dálku, které jsou vyloučené z působnosti evropských směrnic. Toto řešení dle respondentů a poskytuje vyšší transparentnost a právní jistotu a také snižuje náklady spojené s compliance a výkonem dohledu
Výběr a odůvodnění nejvhodnějšího řešení
Navrhuje se realizovat variantu 0, tj. zachovat současný regulatorní stav, předpokládající vztažení práva na odstoupení ze zákona o spotřebitelském úvěru také na spotřebitelské úvěry vyloučené z působnosti směrnic CCD2 a MCD. Identifikované náklady varianty 1 jednoznačně převládají nad jejími přínosy. 
C.5 Vrácení plnění poskytnutého před odstoupením od pojistné smlouvy
Identifikace a znění ustanovení Směrnice
čl. 1 odst. 4 DMFS, resp. nový čl. 16c odst. 2 CRD
2. Členské státy mohou stanovit, že při odstoupení od pojistné smlouvy nemůže být od spotřebitele požadováno zaplacení žádné částky.
Popis problému
Směrnice tento článek přejímá ze stávající DMFSD beze změny a stanoví diskreci spočívající v možnosti členského státu zakázat pojistiteli, aby v případě odstoupení od pojistné smlouvy sjednané na dálku po spotřebiteli požadoval zaplacení jakékoli částky. Vychází se z toho, že se jedná o obnos vyplacený pojišťovnou pojištěnému v důsledku pojistné události, tj. částku vyplaceného pojistného plnění nebo cenu poskytnuté asistenční nebo jiné služby sjednané v rámci pojištění, nikoli hodnotu odpovídající krytí nerealizovaných rizik v období před odstoupením od pojistné smlouvy.
Odstoupení od pojistné smlouvy uzavřené na dálku, včetně způsobu vzájemného vypořádání poskytnutých plnění mezi pojistitelem a pojistníkem, je upraveno v § 2808 odst. 3 až 5 občanského zákoníku. Podle něj pojistitel vrací pojistníkovi zaplacené pojistné, současně má však právo si odečíst to, co již z pojištění plnil (vyplacené pojistné plnění, poskytnutí sjednané služby – např. asistenční). Pokud pojistné plnění přesahuje výši zaplaceného pojistného, pak pojistník vrací pojistiteli částku zaplaceného pojistného plnění, která přesahuje zaplacené pojistné. Výsledkem tedy je, že si pojistitel a pojistník vzájemně vrací poskytnuté plnění.
Občanský zákoník současně stanoví (§ 2808 odst. 4), že v případě cestovního pojištění sjednaného na dobu kratší než jeden měsíc právo pojistníka na odstoupení vůbec nevzniká.
Obrázek 2 – Vrácení plateb při odstoupení od pojistné smlouvy

Návrh variant řešení
· varianta 0: nevyužití diskrece (zachování současného stavu)
· varianta 1: zákaz požadovat na pojistníkovi vrácení plnění poskytnutého pojistitelem před odstoupením od pojistné smlouvy sjednané se spotřebitelem na dálku
Vyhodnocení nákladů a přínosů u alternativní varianty řešení (ve vztahu k variantě 0)
	Varianta 1 - zákaz požadovat na pojistníkovi vrácení plnění poskytnutého pojistitelem před odstoupením od pojistné smlouvy

	Sledovaný subjekt
	Náklady a negativní dopady
	Přínosy a pozitivní dopady

	Spotřebitelé
	· zdražení pojištění všem spotřebitelům - započítání rizika nevrácení poskytnutého pojistného plnění do ceny pojištění (pojistného)
· zavedení karenční doby pro pojištění sjednávaná na dálku (která ji dnes ve své konstrukci nevyužívají)
	· možnost ponechání si plnění, které již proběhlo (před odstoupením od pojistné smlouvy)

	Poskytovatelé služeb
	· vznik dodatečných nákladů na compliance
· nutnost promítnout riziko do ceny pojištění nebo konstrukce produktu (karenční doba)
	· 

	Dohled 
	· vznik dvojího dohledového režimu
	· 

	Stát (regulátor)
	· narušení jednotné úpravy odstoupení od pojistné smlouvy a principu započtení pojistného plnění vůči zaplacenému pojistnému
	· 


Konzultace
Z konzultace vyplynula jednomyslná preference zachování současného stavu obsaženého v občanském zákoníku, tj. nesouhlas s využitím diskrece spočívající v zákazu inkasa plateb od spotřebitele při odstoupení od pojistné smlouvy uzavřené na dálku.
Výběr a odůvodnění nejvhodnějšího řešení
Jednoznačným doporučením plynoucím jak z jednotlivých identifikovaných nákladů a přínosů, tak z proběhlých konzultací, je realizovat variant 0, tj. zachovat současný stav. Vytvářet dvoukolejný regulatorní a dohledový režim (spotřebitelská pojištění sjednaná na dálku vs. všechna ostatní) pro institut odstoupení od pojistné smlouvy a současně relativizovat princip vzájemného vyrovnání (mezi pojistníkem a pojistitelem) by mělo vážné dopady do cenotvorby a konstrukce pojištění, které by v důsledku zdražilo pojištění, příp. zhoršilo jeho dostupnost.
C.6 Náležité vysvětlení
Identifikace a znění ustanovení Směrnice
čl. 1 odst. 4 DMFS, resp. nový čl. 16d odst. 2 CRD
[1. Členské státy zajistí, aby obchodníci byli povinni poskytnout spotřebiteli náležité vysvětlení týkající se navrhovaných smluv o finančních službách, která spotřebiteli umožní posoudit, zda jsou navrhovaná smlouva a doplňkové služby přizpůsobeny jeho potřebám a finanční situaci. Toto vysvětlení se spotřebiteli poskytne bezplatně a před uzavřením smlouvy. Vysvětlení musí obsahovat tyto prvky: a) požadované předsmluvní informace; b) základní rysy navrhované smlouvy, včetně případných doplňkových služeb; c) konkrétní důsledky, které by mohla navrhovaná smlouva mít pro spotřebitele, připadá-li to v úvahu, včetně důsledků neschopnosti spotřebitele splácet nebo jeho prodlení při splácení.]
2. Členské státy mohou stanovit způsob a rozsah, v jakém je vysvětlení podle odstavce 1 poskytováno. Členské státy mohou způsob a rozsah poskytování vysvětlení přizpůsobit konkrétním okolnostem souvisejícím se situací, ve které je finanční služba nabízena, komu je nabízena a jaký druh finanční služby je nabízen.
Recitál 39
(39) Smlouvy spadající do oblasti působnosti této směrnice mohou mít různou finanční povahu, a mohou se tedy značně lišit. Členské státy by proto měly mít možnost přizpůsobit způsob, jakým je toto vysvětlení poskytováno, okolnostem, za jakých je finanční služba nabízena, a tomu, zda spotřebitel potřebuje pomoc, s přihlédnutím ke znalostem a zkušenostem spotřebitele v oblasti finanční služby a k její povaze. Aby bylo zajištěno, že spotřebitel obdrží náležité vysvětlení, měly by členské státy vybízet obchodníky, aby toto vysvětlení spotřebiteli poskytovali jednoduchým a jasným způsobem v zájmu spotřebitele.
Popis problému
DMFS nově stanoví pro obchodníky povinnost poskytnout spotřebiteli náležité vysvětlení týkající se navrhovaných smluv o finančních službách uzavíraných na dálku. Toto vysvětlení, které se spotřebiteli musí poskytnout před uzavřením smlouvy bezplatně, zahrnuje vysvětlení předsmluvních informací, základních rysů navrhované smlouvy, včetně případných doplňkových služeb a konkrétních důsledků, které by mohla navrhovaná smlouva mít pro spotřebitele, připadá-li to v úvahu, včetně důsledků neschopnosti spotřebitele splácet nebo jeho prodlení při splácení. Cílem této povinnosti je zajistit, aby spotřebitel před podpisem smlouvy lépe porozuměl finanční službě nabízené obchodníkem a mohl kvalifikovaněji posoudit, zda navrhovaná smlouva a doplňkové služby odpovídají jeho potřebám a finanční situaci.
V oblasti regulace finančních služeb tato povinnost není nová, stejná povinnost je obsažena například ve směrnicích CCD1 a MCD (čl. 5 odst. 6 CCD1, čl. 16 MCD, poskytnutí náležitého vysvětlení), obdobná pak ve směrnici IDD (čl. 20 odst. 1 IDD, poskytnutí doporučení s vysvětlením, proč daný pojistný produkt nejlépe splňuje požadavky a potřeby zákazníka). Uvedené povinnosti jsou pak transponovány v zákoně o spotřebitelském úvěru (§ 94 odst. 2 ZSÚ) a v zákoně o distribuci pojištění (§ 79 odst. 2 ZDPZ – vysvětlení dopadů sjednání nebo podstatné změny pojištění na zákazníka, včetně souvisejících rizik, jako součást záznamu z jednání).
Smlouvy spadající do oblasti působnosti DMFS se týkají různých finančních služeb, které se svou složitostí mohou značně lišit. Směrnice (v režimu maximální harmonizace) proto umožňuje upravit způsob a rozsah poskytování náležitého vysvětlení a přizpůsobit je povaze nabízené finanční služby a zkušenostem konkrétního spotřebitele v dané oblasti. Stejná diskrece byla již obsažena ve směrnicích CCD1 a MCD, při transpozici však nebyla využita. Nevyužití diskrece by odpovídalo současnému právnímu stavu v oblasti regulace spotřebitelských úvěrů a distribuce pojištění, v nichž je stanovena pouze obecná povinnost poskytovat vysvětlení. Využití této diskrece by vyžadovalo specifikování konkrétních okolností a situací, případně produktů samotných, pro které by se stanovil zvláštní režim poskytování náležitého vysvětlení.
Návrh variant řešení
· varianta 0: nevyužití diskrece (zachování současného stavu)
· varianta 1: specifikace náležitého vysvětlení pro vybrané finanční služby
Vyhodnocení nákladů a přínosů u alternativní varianty řešení (ve vztahu k variantě 0)
	Varianta 1 - specifikace náležitého vysvětlení pro vybrané finanční služby

	Sledovaný subjekt
	Náklady a negativní dopady
	Přínosy a pozitivní dopady

	Spotřebitelé
	· právo (obdržet podrobné náležité vysvětlení), o které spotřebitel nemusí mít zájem
· další nárůst (před)smluvní klientské dokumentace
	· sporná lepší informovanost a předpoklady pro racionálnější rozhodování

	Poskytovatelé služeb
	· vznik dodatečných nákladů na compliance u vybraných finančních služeb
	· 

	Dohled 
	· vznik dvojího dohledového režimu (náležité vysvětlení obecné vs. náležité vysvětlení specifikované)
	· 

	Stát (regulátor)
	· nutnost kasuistiky v zákoně
· absence potřeby zvláštního režimu pro konkrétní finanční služby
· vytvoření dvoukolejného režimu náležitého vysvětlení v právním řádu
	· 


Konzultace
Převládajícím názorem v konzultaci bylo, že specifikaci náležitého vysvětlení pro poskytování různých finančních služeb pro spotřebitele na dálku není potřebné zavádět. Někteří z respondentů oproti tomu navrhovali zavést režim kontrasignace náležitého vysvětlení (tj. potvrzení přijatého vysvětlení spotřebitelem) nebo možnost požadovat pro poskytnutí takového vysvětlení fyzický kontakt s pracovníkem poskytovatele.
Výběr a odůvodnění nejvhodnějšího řešení
Navrhuje se realizovat variantu 0, tj. zachovat současný stav předpokládající pouze obecnou povinnost poskytovat náležité vysvětlení. Východiskem je, že v danou chvíli není identifikována taková finanční služba (poskytovaná spotřebiteli na dálku a nespadající pod sektorovou regulaci), která by si specifikaci náležitého vysvětlení vyžadovala. Kromě toho lze s ohledem na poznatky behaviorální ekonomie považovat za sporné, zdali by přísnější povinnost týkající se náležitého vysvětlení měla u spotřebitelů odraz v jejich vyšší informovanosti a následné vyšší racionalitě při rozhodování o sjednání finanční služby. Stejně tak se navrhuje nezavádět povinnou kontrasignaci, která mívá obvykle jen formální účinek.
D. Implementace a vynucování
Transpozice Směrnice bude provedena formou novelizace občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele. Vynucování právní úpravy je zajištěno standardními nástroji správního trestání, které je v pravomoci příslušných orgánů dohledu. Soukromoprávní uplatňování práv plynoucích z právní úpravy v rámci mimosoudního systému řešení spotřebitelských sporů zachovává současné institucionální a procesní nastavení. Návrh zákona neobsahuje řešení, která by představovala zvýšené riziko z hlediska proveditelnosti a vynutitelnosti.
E. Přezkum účinnosti
Účinnost transpozice DMFS do občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele bude přezkoumávána průběžně v souvislosti se změnami legislativy v EU a s vývojem na tuzemském trhu. Za adekvátní časový horizont přezkumu účinnosti lze v tomto ohledu považovat 5 let od účinnosti zákona. Jako žádoucí se jeví zaměřit při přezkumu pozornost na dopady nově navrhované funkcionality odstoupení od smlouvy.
F. Zdroje dat
· Vyhodnocení konzultace Ministerstva financí k transpozici nové směrnice upravující sjednávání finančních služeb pro spotřebitele na dálku (DMFS)

Kontakt na zpracovatele RIA: Jan Urbanec, Ministerstvo financí, odbor Finanční trhy III, tel. 2 5704 3208, 
e-mail: jan.urbanec@mfcr.cz 
19
image1.png

image2.png