Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam KORNDFBJFMKH najdete zde


                ÚŘAD VLÁDY ČR

VYPOŘÁDÁNÍ PŘIPOMÍNEK K MATERIÁLU S NÁZVEM: 
Část materiálu: VI.

Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů

Dle Jednacího řádu vlády byl materiál rozeslán do meziresortního připomínkového řízení dopisem ministra financí dne 1. dubna 2025, s termínem dodání stanovisek do 2. května 2025. Vyhodnocení tohoto řízení je uvedeno v následující tabulce:

	Č. res.
	Resort
	Č. př.
	Z/D
	Připomínky
	Vypořádání

	4.
	Ministerstvo práce a sociálních věcí
	1.
	D
	Doporučující připomínky

K návrhu ústavního zákona, Čl. 8a

1. Doporučujeme doplnit navržené znění čl. 8a tímto způsobem:
„Stát a územní samosprávné celky dbají o zdravé a udržitelné veřejné finance způsobem, který stanoví zákon.“

Odůvodnění:
Navržené ustanovení je formulováno velmi obecným způsobem – neurčitost pojmů „zdravé“ a „udržitelné“ veřejné finance, bez odkazu na konkrétní zákonný rámec, činí ustanovení výkladově nejasným a obtížně uchopitelným. Přitom se jedná o oblast, která je regulována řadou podrobných právních předpisů, jak je ostatně uvedeno v důvodové zprávě.
Ústava již přitom zná konstrukci typu „způsobem, který stanoví zákon“, kterou používá tam, kde je potřeba ponechat konkrétní úpravu na zákonodárci; máme za to, že je to i tento případ. Výše navržená formulace tak zachovává deklaratorní rovinu ústavního principu, ale zároveň zakotvuje jasný výkladový most ke konkrétní právní úpravě, čímž se zvyšuje právní jistota i použitelnost ustanovení.
Ostatně sám předkladatel v důvodové zprávě opakovaně odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/17, který nehovoří o obecném ústavním vymezení zákonného ukotvení hospodaření územních samosprávných celků, ale o konkrétním regulatorním rámci, „který musí územní samosprávné celky při svém hospodaření dodržovat“, přičemž „pravidla omezující schodkové hospodaření či zakotvující pevnou hranici zadlužených územních samosprávných celků představují onen regulatorní rámec, v němž se územní samosprávné celky musí pohybovat“. Argumentace předkladatele a odkaz na citovaný nález Ústavního soudu tak podporují doplnění námi navrhované.
	Nevyhověno. 

Má se jednat o základní ústavní princip, tj. primárně o usměrňující normu. Proto také je zařazena mezi základní ustanovení Ústavy do hlavy první. Odkaz na zákon by fakticky podřadil navržené ustanovení běžnému zákonodárství a jako princip by pozbyl smyslu – stal by se pouhým ústavním příkazem k tomu, že nějaký zákon o rozpočtové odpovědnosti má existovat. Takové ustanovení by nadto bylo pozvánkou pro Ústavní soud, aby začal posuzovat obsahový soulad různých rozpočtů s ústavním pořádkem, resp. zákonem. To však není cílem návrhu ani vládního programového prohlášení, které návrh realizuje – cílem návrhu není umožnit obsahový přezkum ústavnosti jednotlivých rozpočtů.

Ministerstvo financí uváží provázání nového ústavního principu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti a zákony o rozpočtových pravidlech obdobně, jako například zákon o životním prostředí a zákony v této oblasti rozvíjejí čl. 7 Ústavy.

	4.
	Ministerstvo práce a sociálních věcí
	2.
	D
	2. Dále doporučujeme upravit ustanovení tak, aby bylo zřejmé, jaká míra odpovědnosti za zdravé a udržitelné veřejné finance je vztahována ke státu a jaká k územním samosprávným celkům

Odůvodnění:
S ohledem na znění navrženého článku, ve kterém je použita spojka „a“ v kumulativním poměru ve spojení „stát a územní samosprávné celky“, působí formulace tím způsobem, že obě tyto entity jsou v oblasti veřejných financí ve zcela rovnocenném postavení. Takové pojetí však neodpovídá ústavní a ekonomické realitě. Stát nese odpovědnost za makroekonomickou stabilitu, tvorbu rozpočtové politiky, fiskální strategii a řídí největší objemy veřejných výdajů. Územní samosprávné celky naproti tomu hospodaří samostatně v rámci zákonného rámce a často podléhají rozhodnutí státu co do přerozdělení prostředků.

Máme za to, že by územně samosprávné celky neměly nést odpovědnost za stav veřejných financí jako celku, a to z důvodu, že z takové odpovědnosti vyplývá logicky též pravomoc, což by mohlo vést ke složitým kompetenčním problémům. Jsme si vědomi toho, že tento úmysl ústavodárce vyplývá do značné míry z důvodové zprávy, nicméně text článku tomuto záměru ne zcela odpovídá. I při vědomí toho, že ústavní principy jsou formulovány obecně, by bylo vhodné toto odlišit, aby nebylo možné dovozovat odpovědnost územně samosprávných celků za jiné než vlastní veřejné rozpočty.
	Nevyhověno.

Jedná se o návrh ústavního principu. Ústava sama pracuje s pojmem odpovědnost velmi obecně, přičemž (s výjimkou odpovědnosti za velezradu) má na mysli odpovědnost výhradně politickou, se kterou jsou spojeny výhradně politické sankce. Určovat míru politické odpovědnosti státu, resp. územních samosprávných celků za zdravé a udržitelné veřejné finance by bylo nadbytečné a bez praktického významu. Stanovení případné míry právní odpovědnosti (zda vůbec a jaké) pak má být záležitostí podústavní normotvorby.

Formulace ústavních principů je otázkou nejen právní, ale též politickou. Političnost a zároveň specifičnost ústavních textů velmi ilustrativním způsobem dokládá následující text: „Z povahy ústav a ústavních institucí vyplývá, že jde o právní vyjádření principů, institucí a procesů, které jsou pojmově interpretovatelné jen na základě politickovědního přístupu, a že právním zakotvením určitých ústavních principů je do práva přijímána i odpovídající interpretace jejich obsahu. … Mnozí právníci, a to i zdatní právní pozitivisté, ztroskotávají při interpretaci ústavy a ústavních institucí právě proto, že si neuvědomují zvláštní povahu ústavy. Ústava je „právo“, ale je právem „sui generis“, právem, které není zcela postižitelné metodami juristické interpretace.“, uvádí V. Klokočka v publikaci Ústavní systémy evropských států.

	5.
	Ministerstvo pro místní rozvoj
	1.
	Z
	Zásadní připomínky:

Obecně
Požadujeme buď zpětvzetí návrhu, nebo jeho přepracování na samostatný ústavní zákon, který stanoví konkrétní pravidla pro zajištění zdravých a udržitelných veřejných financí – ústavní zákon o rozpočtové odpovědnosti, ústavní zákon o udržitelných veřejných financích nebo podobně.
Vzhledem k nekonkrétnosti navrhovaného ustanovení a velmi širokému prostoru pro jeho rozdílnou interpretaci lze s úspěchem pochybovat, zda má skutečně normativní význam, nebo je pouhou deklarací. Snaha o doplnění právního řádu o ustanovení bez normativního významu pak představuje porušení čl. 39 odst. 1 Legislativních pravidel vlády: „(1) Právní předpis obsahuje pouze ustanovení normativní povahy.“. Obecně by měl být právní řád pokud možno stabilní a obzvláště to platí o ústavním pořádku. Má-li dojít ke změně ústavního pořádku, musí mít změna normativní povahu (tedy zavést, změnit nebo zrušit obecně závazné pravidlo chování) a musí být nezbytná.
Nezbytnost navrhované ústavněprávní úpravy přitom nebyla v důvodové zprávě prokázána. Důvodová zpráva neidentifikovala problém, který by se dal navrhovaným ustanovením odstranit nebo zmírnit. Zůstává nejasné, jak by bylo možné navrhovaným ustanovením naplnit sledované cíle, tedy „dosáhnout zdravých a dlouhodobě udržitelných veřejných financí státu, které mu poskytnou dostatečný prostor pro rozhodování při realizaci rozpočtové a fiskální politiky, a to i v případě běžných konjunkturálních výkyvů, a zajistí respektování mezinárodních závazků“ a „zesílit závazek obezřetného hospodaření veřejných financí státu, včetně posílení jejich transparentnosti a efektivnosti a ve výsledku též podpořit konkurenceschopnost české ekonomiky“.
V navrhovaném znění by mělo ustanovení čl. 8a Ústavy smysl pouze ve vztahu k územním samosprávným celkům a pouze tehdy, pokud by bylo sporné, zda zákon č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, nepředstavuje nepřípustný zásah do ústavně zaručeného práva na samosprávu (čl. 8 a 101 odst. 3 Ústavy). Tato otázka však již byla zodpovězena nálezem Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 6/17 ze dne 20. března 2017, a to ve prospěch omezení práva na samosprávu zákonnými pravidly rozpočtové odpovědnosti. Na tento nález ostatně důvodová zpráva sama odkazuje.
Ve vztahu ke státu by pak měla ústavněprávní úprava smysl, jenom pokud by byla natolik konkrétní, aby mohl Ústavní soud např. zrušit zákon o státním rozpočtu pro rozpor s ústavním pořádkem. (Byť samozřejmě rozpočtové provizorium samo o sobě nemusí směřovat ke zdravějším a udržitelnějším veřejným financím.) Taková konkrétní ústavněprávní úprava by zjevně byla poněkud obsáhlejší, a proto by bylo vhodné ji do ústavního pořádku zařadit jako samostatný ústavní zákon, podobně jako je samostatnou součástí ústavního pořádku ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky.
Samozřejmě si uvědomujeme jistá úskalí takového řešení, která důvodová zpráva výstižně shrnuje: „V neposlední řadě pak v neprospěch této varianty svědčí také rigidita takových pravidel, která pak nejsou schopna reagovat na změny v úloze veřejných financí ve společnosti, jak se v současné době projevuje např. v Německu.“. Legislativní cestou by však bylo možné dosáhnout deklarovaného cíle pouze takto.
	Nevyhověno.
Formulace ústavních principů je otázkou nejen právní, ale též politickou. Političnost a zároveň specifičnost ústavních textů velmi ilustrativním způsobem dokládá následující text: „Z povahy ústav a ústavních institucí vyplývá, že jde o právní vyjádření principů, institucí a procesů, které jsou pojmově interpretovatelné jen na základě politickovědního přístupu, a že právním zakotvením určitých ústavních principů je do práva přijímána i odpovídající interpretace jejich obsahu. … Mnozí právníci, a to i zdatní právní pozitivisté, ztroskotávají při interpretaci ústavy a ústavních institucí právě proto, že si neuvědomují zvláštní povahu ústavy. Ústava je „právo“, ale je právem „sui generis“, právem, které není zcela postižitelné metodami juristické interpretace.“, uvádí V. Klokočka v publikaci Ústavní systémy evropských států.
Předkladatelé pochopitelně do jisté míry rozumějí uvedené připomínce připomínkového místa, která je téměř jistě vedena potřebou právní jistoty při intepretaci navrhované úpravy, která pochopitelně plyne z její jasné a jednoznačné formulace. Avšak, při čtení navrhovaného textu je třeba k takové intepretaci přistoupit s  „předporozuměním“, že navržené ustanovení má ambici stát se jednou z vůdčích idejí či jedním z klíčových principů, na kterých je ústavní text jako celek založen. Jedná se tedy spíše o ratio constitutionis než o ustanovení, které lze podrobit standardní normativní dogmatice v této podobě reprezentované čl. 39 odst. 1 LPV. V právní vědě takto pojednává o ústavních textech např. M. Jestaedt. V českém právním prostředí lze patrně odkázat na pojetí zakotvení rozpočtové odpovědnosti jako majáku, které proponuje především M. Antoš. Konečně, pokud jde o důvody přesvědčení předkladatele o vhodnosti či nutnosti zakotvení takového principu na úrovni ústavního textu, je o nich hovořeno na řadě míst důvodové zprávy.

Myšlenku samostatného ústavního zákona, podrobněji rozvádějícího pravidla rozpočtové odpovědnosti, ústavodárce již v minulosti odmítl, jak je ostatně popsáno v důvodové zprávě. Proto je nyní předkládán návrh ústavního principu, strukturálně zařazeného mezi základní ustanovení Ústavy, tj. do její hlavy první. Jeho význam je normativně – usměrňující: Na jednu stranu nejde o holou nenormativní deklaraci, ale nemá jít ani o podrobnou regulaci, příslušející podústavní právní úpravě.

Je podstatou jakýchkoli politických, potažmo právních principů, že nemají fungovat utilitárně a okamžitě, ale mají pozvolna a v dlouhodobém horizontu usměrňovat vývoj.

Právě stručnost a principiálnost návrhu je nejlepší zárukou jeho budoucí stability: čím více by bylo toto pravidlo podrobnější, tím více by bylo náchylné ke změnám. Nicméně stručnost nějaké normy neznamená, že se nejedná o normu. A právě Ústava, resp. její základní ustanovení, jsou tím nejvhodnějším místem pro formulaci zásadních státoprávních principů. Z tohoto důvodu je zvolena navržená forma v podobě programového ustanovení.

Co se týče nezbytnosti navrhované ústavní úpravy, zde je třeba opět zopakovat, že se jedná do značné míry o otázku především politického uvážení, přičemž v tomto případě jde o realizaci programového prohlášení vlády. 

Forma samostatného, tematického ústavního zákona by jednak vedla k tomu, že by tato forma ústavní normotvorby začala být vnímána jako standard a v důsledku by vedla k rozmělnění ústavy v materiálním slova smyslu – to by pak v posledku vedlo k devalvaci ústavy jako stabilního, stručného a proto srozumitelného jádra právního řádu.  

Je třeba též zdůraznit, že sama forma navrženého ustanovení byla široce konzultována s odborníky na ústavní právo, a to jak ve fázi pouhých úvah, tak při její samotné formulaci. Zvolená varianta pak vychází z cílů uvedených v důvodové zprávě při zohlednění jejich doporučení.

Důvodová zpráva byla doplněna o vztah subjektivních práv a programových ustanovení ústavy ve vazbě na případný soudní přezkum ústavnosti. A to zejména se zřetelem na nenarušení práva na samosprávu podle čl. 8 Ústavy.

V návaznosti na vypořádací jednání dne 19. května změněno na doporučující.

	6.
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	1.
	D
	Doporučující připomínky:

K čl. I

V čl. I návrhu pojem „zdravé a udržitelné veřejné finance“ není dostatečně specifikován v důvodové zprávě. Není zřejmé, co tento pojem konkrétně znamená. Navrhujeme doplnit detailní analýzu definici uvedeného pojmu.

	Nevyhověno.

Z pohledu předkladatele se vysvětlení uvedených pojmů dostatečně věnuje zvláštní část důvodové zprávy, která je zasazuje do kontextu evropského práva a judikatury Ústavního soudu. Přičemž jak plyne mj. z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/17 Ústavní soud za zdravé a udržitelné veřejné finance považuje takový stav, ve kterém není ohroženo plnění úkolů jednotlivých složek veřejné moci, a to ani v dlouhodobém horizontu.

	6.
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	2.
	D
	K důvodové zprávě

 Důvodová zpráva uvádí, že hlavním cílem doplnění Ústavy o princip rozpočtové odpovědnosti je dosažení zdravých a dlouhodobě udržitelných veřejných financí státu. Z důvodové zprávy není zřejmé, jak doplněním Ústavy o navrhovaný článek bude zajištěn vyrovnaný státní rozpočet, a tedy bude dosažen požadovaný cíl, kterým předkladatel zdůvodňuje potřebu doplnění Ústavy. 
Důvodová zpráva neuvádí v dostatečném rozsahu, z jakých důvodů není stávající zákonná úprava vyhovující a jak bude prakticky dosaženo, že změnou Ústavy nebude docházet k nepřiměřenému zadlužování státu. Zdůvodnění odkazuje jenom na období pandemie covid-19 s tím, že z předchozích zkušeností je zřejmé, že úprava pouze na úrovni běžného zákona je nedostatečná a překonaná. Jaké reálné důsledky na státní rozpočet by mělo, kdyby už v době pandemie byl přijat navrhovaný ústavní zákon? Z této úvahy lze následně dovodit praktické důsledky navrhované ústavní změny
	Vysvětleno.

Cíl navržené úpravy nelze redukovat na krátkodobě vyrovnaný rozpočet. Úprava nepředkládá banální právní povinnost každoročně vyrovnaného rozpočtu, nýbrž takový stav veřejných financí, který nebude ohrožovat chod státu a nedojde k nebezpečí vzniku neschopnosti státu plnit své základní funkce. Tedy například stavy platebních neschopností, státních bankrotů a podobně, jejichž součástí je minimálně částečné převzetí politické moci a rozhodování ve státě nadnárodními institucemi typu Mezinárodního měnového fondu, Světové banky či nadnárodních skupin soukromého kapitálu. Z ekonomického hlediska jsou takovéto stavy řešeny většinou výprodeji aktiv infrastrukturních zdrojů příjmů a podvázáním sociálních systémů státu, což v důsledku vede k až k odmítnutí demokratického způsobu vlády a jeho potenciálnímu nahrazení autoritativní formou vlády. Navržená úprava má ambici takovému vývoji zabránit.

	6..
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	3.
	D
	K důvodové zprávě

 Důvodová zpráva dále uvádí, že poplatník, pokud odvádí pojistné, by měl mít zaručené protiplnění v podobě důchodu, nemocenského pojištění apod., s tím, že zdravé a udržitelné finance jsou povinností státu. Bylo by možné předpokládat, že ústavní úpravou fiskální politiky se dosáhnou větší omezující limity pro jednotlivé složky státní moci a občan dostane záruku státu s vyrovnaným rozpočtem? Lze dovodit, že podobné úvahy nevedou k dosažení praktického výsledku. A na zajištění zdravého a udržitelného stavu veřejných financí by se měly využívat jiné, více efektivní prostředky. Argument, že je nutná ústavní úprava, protože úprava běžným zákonem není dostatečná, není náležitě zdůvodněn. Stejně jako je v rámci legislativního procesu možné změnit běžnou zákonnou úpravu, bude možné změnit i ústavní zákon, pokud se vytvoří dostatečný konsensus.

	Vysvětleno.
	
Připomínkové místo zcela nekonkrétně uvádí: „Lze dovodit, že podobné úvahy nevedou k dosažení praktického výsledku. A na zajištění zdravého a udržitelného stavu veřejných financí by se měly využívat jiné, více efektivní prostředky.“  Předkladatel nezpochybňuje, že mohou existovat více efektivní prostředky k dosahování zdravých a udržitelných veřejných financí, z textu připomínky však není vůbec zřejmé, o jaké prostředky by se mělo jednat, ani z ní nijak neplyne a předkladatel není schopen dovodit, že by navržená právní úprava vylučovala jejich praktické použití. Pokud by se nadto nejednalo o prostředky ústavněprávního charakteru, pak by byly zcela mimo rámec předlohy a debaty o ní. 

	6.
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	4.
	D
	K důvodové zprávě

Důvodová zpráva uvádí, že v odůvodněných případech bude možné zvyšovat míru zadlužení, ale nespecifikuje, v jakých případech bude takové jednání považováno ještě za ústavní a kdy už se bude jednat o jednání v rozporu s ústavním pořádkem. Jakým způsobem se bude posuzovat ústavnost zákonů, když by se mělo posuzovat, zda jejich přijetí nevede stát k rozpočtově neodpovědnému zadlužování?
V případě, že Ústava bude doplněna o požadované ustanovení, hrozí destabilizace právního systému, a to z důvodu, že právní normy bude možné přezkoumávat z pohledu ústavnosti a zároveň nebude jasně dané, jaká jsou objektivní kritéria tohoto posouzení. Jaké budou konkrétní důsledky nedodržení nastaveného ústavního pravidla? Pokud nebudou prakticky žádné, resp. nebudou mít takovou povahu, aby se dosáhlo stanoveného cíle, tj. zdravých a odpovědných veřejných financí, tak jaký má smysl zasahovat do Ústavy.
	Vysvětleno. 

Konstatování, že „právní normy bude možné přezkoumávat z pohledu ústavnosti a zároveň nebude jasně dané, jaká jsou objektivní kritéria tohoto posouzení“ lze vnímat jako žehrání na existující systém soudního přezkumu ústavnosti. Kdy při výběru referenčního rámce samotného přezkumu ústavnosti je prostor pro Ústavní soud značně široký. Toto však není chybou abstraktně formulovaného ústavního principu, nýbrž imanentním znakem ústavního soudnictví jako takového. Objektivní kritérium, po kterém volá připomínkové místo, by znamenalo vydat se numerickou formou ústavní úpravy rozpočtové odpovědnosti, která však byla z důvodů uvedených v důvodové zprávě a po konzultacích s ústavními právníky odmítnuta jako nevhodná.

	6.
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	5.
	D
	Závěr:

Z výše uvedených důvodů nepovažujeme doplnění Ústavy o princip rozpočtové odpovědnosti za vhodné. Jedná se ve své podstatě o narušení ekonomických principů a zákonitostí
	Nevyhověno.

Podstatou práva je regulace a regulace – jakákoli regulace – vždy a bez výjimky představuje snahu o ovlivnění přirozeného běhu věcí, a tedy případně i o narušení (přirozených) „ekonomických principů a zákonitostí“. Nadto připomínkové místo vůbec nespecifikuje, jaké ekonomické principy a zákonitosti mají být dle něho narušeny. 

	7.
	Ministerstvo spravedlnosti
	1.
	D
	Doporučující připomínky:

K důvodové zprávě

Cílem návrhu je zakotvení principu rozpočtové odpovědnosti státu a územních samosprávných celků na ústavní úrovni. Ohledně obsahu navrhovaného znění do Ústavy doplňovaného ustanovení lze uvést, že je příliš obecné a není jasné, jaké konkrétní důsledky může přijetí předloženého návrhu přinést. Nicméně lze očekávat, že v případě přijetí předloženého návrhu bude v budoucnu docházet k přezkumu ústavnosti právních předpisů i z hlediska jejich souladu se zakotvovaným principem rozpočtové odpovědnosti, a tedy ke konkretizaci doplňovaného ustanovení. V tomto ohledu lze pak považovat za zvláštní, že předkladatel v důvodové zprávě uvádí, že „není úmyslem … dopustit přílišnou judicializaci problematiky veřejných financí“ a že „úpravu nelze v žádném případě vnímat jako … volnou licenci pro Ústavní soud, aby v případě kontroly ústavnosti autoritativně určoval modely daňových systémů, systémů sociálního zabezpečení nebo systému zdravotní péče.“ Nabízí se otázka, proč předkladatel předkládá předmětnou změnu úpravy, když si nepřeje některé z potenciálních důsledků, které její přijetí může přinést. Lze uvést, že omezování aplikace navrhované normy nemusí být vhodné s ohledem na požadavek nezávislosti rozhodování soudů, a zvláště Ústavního soudu, i na princip dělby státní moci, a proto doporučujeme zvážit přeformulování této pasáže důvodové zprávy. Zároveň se výše uvedené pasáže důvodové zprávy mohou zdát nekonzistentní s odůvodněním čl. I zvláštní části důvodové zprávy, že nově vkládaný princip rozpočtové odpovědnosti má představovat zájem, „který má stát povinnost zohlednit při každé činnosti státu.“ Doporučujeme tedy ve výše naznačeném smyslu upravit důvodovou zprávu a předcházet její nekonzistenci.

	Nevyhověno.

Je záměrem předkladatele, aby navržené ustanovení bylo výrazně obecné a mělo charakter ústavněprávního principu; a je charakteristickou vlastností principů, že mají široký dosah a jejich konkrétní dopady nelze předem přesně změřit, ale toliko do určité míry odhadnout. Předkladatelé v důvodové zprávě  - která je zásadním dokladem ústavodárcova úmyslu a tak i klíčovým prostředkem výkladu – jasně konstatují, že cílem navržené právní úpravy není otevřít dveře k pozitivní normotvorbě Ústavního soudu v oblasti sociální a daňové, ale že Ústavní soud má zůstat ve své roli negativního zákonodárce, a i to jen v případech extrémních excesů (např. kdyby rozpočet vůbec nepočítal s mandatorními výdaji). Určitá judicializace problematiky zakotvení rozpočtové odpovědnosti ze strany Ústavního soudu je očekávatelná, ba předpokládatelná.

Diskreci při výkladu práva nelze nikdy beze zbytku eliminovat a vždy bude do určité míry rizikem. Uvedená formulace je však projevem záměru předkladatele, který takto vyjadřuje smysl a účel zákona s ohledem na vyloučení možných pochybností při budoucí interpretaci normy, včetně možné interpretace soudem. Což je zcela v souladu s teorií interpretačních metod a jejich využití při aplikaci práva. Formulaci není možné chápat jako diktát ústavnímu soudu ve snaze narušit dělbu moci.

	9.
	Ministerstvo vnitra
	1.
	Z
	Zásadní připomínky:

Obecně k návrhu

Ačkoliv jsme si vědomi závazku vlády v jejím programovém prohlášení, nedomníváme se, že by novela Ústavy ve smyslu nového čl. 8a byla skutečně přínosná. Navrhovaná úprava není dostatečně regulativní a s přihlédnutím k proklamativnímu charakteru čl. 8a by bylo vhodnější jeho obsah umístit spíše do preambule, pokud by v Ústavě měl být zakotven.

Přestože jsme si vědomi závazku daného v programovém prohlášení vlády, pokud by navrhovaná novela neměla být doprovázena úpravou stávajícího zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ve znění pozdějších předpisů, nebo přijetím jiné zákonné úpravy, která by tuto materii řešila na podústavní úrovni, nepovažujeme tento návrh za dostatečně opodstatněný. Za relevantní by bylo možné považovat úvahu o vytvoření skutečné „finanční ústavy“, obdobné té, kterou má například Rakouská republika (ústavní zákon č. 45/1948, ve znění pozdějších předpisů), jež by systémově nahradila či doplnila stávající zákonnou úpravu v České republice. S ohledem na aktuální znění navrhované novely, která de facto do Ústavy pouze přebírá část stávajícího § 2 odst. 1 zákona o rozpočtové odpovědnosti, máme za to, že je předložený návrh nadbytečný.
	Nevyhověno.

Formulace ústavních principů je otázkou nejen právní, ale též politickou. Političnost a zároveň specifičnost ústavních textů velmi ilustrativním způsobem dokládá následující text: „Z povahy ústav a ústavních institucí vyplývá, že jde o právní vyjádření principů, institucí a procesů, které jsou pojmově interpretovatelné jen na základě politickovědního přístupu, a že právním zakotvením určitých ústavních principů je do práva přijímána i odpovídající interpretace jejich obsahu. … Mnozí právníci, a to i zdatní právní pozitivisté, ztroskotávají při interpretaci ústavy a ústavních institucí právě proto, že si neuvědomují zvláštní povahu ústavy. Ústava je „právo“, ale je právem „sui generis“, právem, které není zcela postižitelné metodami juristické interpretace.“, uvádí V. Klokočka v publikaci Ústavní systémy evropských států. 

Předkladatelé pochopitelně do jisté míry rozumějí uvedené připomínce připomínkového místa, která je téměř jistě vedena potřebou právní jistoty při intepretaci navrhované úpravy, která pochopitelně plyne z její jasné a jednoznačné formulace. Avšak, při čtení navrhovaného textu je třeba k takové intepretaci přistoupit s  „předporozuměním“, že navržené ustanovení má ambici stát se jednou z vůdčích idejí či jedním z klíčových principů, na kterých je ústavní text jako celek založen. Jedná se tedy spíše o ratio constitutionis než o ustanovení, které lze podrobit standardní normativní dogmatice v této podobě reprezentované čl. 39 odst. 1 LPV. V právní vědě takto pojednává o ústavních textech např. M. Jestaedt. V českém právním prostředí lze patrně odkázat na pojetí zakotvení rozpočtové odpovědnosti jako majáku, které proponuje především M. Antoš. Konečně, pokud jde o důvody přesvědčení předkladatele o vhodnosti či nutnosti zakotvení takového principu na úrovni ústavního textu, je o nich hovořeno na řadě míst důvodové zprávy.

Myšlenku samostatného ústavního zákona, podrobněji rozvádějícího pravidla rozpočtové odpovědnosti, ústavodárce již v minulosti odmítl, jak je ostatně popsáno v důvodové zprávě. Proto je nyní předkládán návrh ústavního principu, strukturálně zařazeného mezi základní ustanovení Ústavy, tj. do její hlavy první. Jeho význam je normativně – usměrňující: Na jednu stranu nejde o holou nenormativní deklaraci, ale nemá jít ani o podrobnou regulaci, příslušející podústavní právní úpravě.

Je podstatou jakýchkoli politických, potažmo právních principů, že nemají fungovat utilitárně a okamžitě, ale mají pozvolna a v dlouhodobém horizontu usměrňovat vývoj.

Právě stručnost a principiálnost návrhu je nejlepší zárukou jeho budoucí stability: čím více by bylo toto pravidlo podrobnější, tím více by bylo náchylné ke změnám. Nicméně stručnost nějaké normy neznamená, že se nejedná o normu. A právě Ústava, resp. její základní ustanovení, jsou tím nejvhodnějším místem pro formulaci zásadních státoprávních principů. Z tohoto důvodu je zvolena navržená forma v podobě programového ustanovení.

Pokud se týče nezbytnosti navrhované ústavní úpravy, zde je třeba opět zopakovat, že se jedná do značné míry o otázku především politického uvážení, přičemž v tomto případě jde o realizaci programového prohlášení vlády. 

Je třeba též zdůraznit, že sama forma navrženého ustanovení byla široce konzultována s odborníky na ústavní právo, a to jak ve fázi pouhých úvah, tak při její samotné formulaci. Zvolená varianta pak vychází z cílů uvedených v důvodové zprávě při zohlednění jejich doporučení.

Důvodová zpráva byla doplněna o vztah subjektivních práv a programových ustanovení ústavy ve vazbě na případný soudní přezkum ústavnosti. A to zejména se zřetelem na nenarušení práva na samosprávu podle čl. 8 Ústavy.

V rámci vypořádání per rollam dne 15. května 2025 změněno na doporučující.

	9.
	Ministerstvo vnitra
	2.
	Z
	K důvodové zprávě

Předkladatel v důvodové zprávě především prostřednictvím judikatury Ústavního soudu zdůvodňuje, proč by se měl princip rozpočtové odpovědnosti vztahovat i na územní samosprávné celky. Z důvodové zprávy rovněž vyplývá, že územní samosprávné celky budou povinny tento princip zohlednit jak při sestavování, tak při naplňování svého rozpočtu. Předkladatel však již podrobněji nevymezuje konkrétní dopady, které by uvedená novela měla mít na územní samosprávné celky.

V této souvislosti tedy požadujeme jednoznačně objasnit, jaké konkrétní právní důsledky jsou u uvedené formulace „dbát o zdravé a udržitelné veřejné finance“ pro územní samosprávné celky předpokládány. Současně považujeme za nutné upřesnit, jaká konkrétní další opatření by případně na nový čl. 8a navazovala, popřípadě jak se promítnou do zákonné úpravy týkající se územních samosprávných celků, zejména do obecního zřízení, krajského zřízení a zákona o hlavním městě Praze.
	Nevyhověno.

Úmysl zakotvit rozpočtovou odpovědnost na úrovni ústavního principu je výsledkem přesvědčení, že udržitelné veřejné finance jsou záležitostí natolik vážnou a determinující funkčnost státu a společnosti, že jejich osud nelze ponechat pouze na výsledku politického zápasu. Ústavodárce naznal, že důležitost udržitelných financí opravňuje jeho zařazení mezi základní principy určující charakter státu, ale rovněž i jako pravidlo, které určitým způsobem (minimálně co do výsledku) ovlivňuje střet jednotlivých politických proudů a ideologií. V tomto smyslu tedy lze připustit určitou oprávněnost námitky depolitizace, avšak ústavodárce má za to, že závažnost problému takový krok vyžaduje.

Navrhovanou úpravu rozpočtové odpovědnosti je tak třeba v tomto kontextu vnímat jako bazální oprávnění pro regulatorní rámec finančního hospodaření státu, jakož i jednotlivých forem jeho administrativního a samosprávného členění.

Z důvodů vymezených v důvodové zprávě se jeví, že je přípustné a vhodné princip rozpočtové odpovědnosti vztáhnout i na území samosprávy, tak aby bylo zajištěno nakládání s veřejnými prostředky „ku prospěchu a v zájmu všech jejich občanů“ a aby bylo současně dostatečně garantováno právo na územní samosprávu jednotlivých občanů vyžadující udržitelně hospodařící územně samosprávné celky, které řádně plní své funkce v rámci státu.

Případných navazujících opatření na podústavní úrovni může být mnoho a jejich konkrétní podoba bude záviset na aktuální politické většině. Samo zakotvení navrženého principu pak nevyžaduje změnu jiných zákonů.

V rámci vypořádání per rollam dne 15. května 2025 změněno na doporučující.

	9.
	Ministerstvo vnitra
	3.
	D
	Doporučující připomínky: 

K obecné části důvodové zprávy – k bodu 5

Úvodní část ustanovení dle našeho názoru nadbytečně obsahuje popis mezinárodních smluv, který odpovídá charakteru tzv. prezidentských smluv, a to bez dalších souvislostí, navrhuje ji tedy vypustit. Informace o tom, že se jedná o prezidentskou smlouvu, může být případně zahrnuta v rámci popisu Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, nicméně není to nezbytné, neboť se v tomto případě jedná o návrh ústavního zákona. Zároveň upozorňujeme na skutečnost, že zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami by mělo být provedeno nejen ve vztahu k prezidentským smlouvám, ale obecně ke všem mezinárodním smlouvám, jimiž je Česká republika vázána

	Nevyhověno.

Odstavec se z pohledu předkladatele nejeví jako nadbytečný, nýbrž jako vhodný úvod celé části důvodové zprávy. Posouzení souladu bylo provedeno se všemi mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

	9.
	Ministerstvo vnitra
	4.
	D
	K obecné části důvodové zprávy – k bodu 5.1

1. V prvním odstavci doporučujeme doplnit datum, kdy Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii vstoupila pro Českou republiku v platnost, tj. 3. dubna 2019. Dále doporučujeme uvést číslo, pod kterým bylo ve Sbírce mezinárodních smluv uveřejněno sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přístupu České republiky ke smlouvě.
2. Ve druhém odstavci větě první doporučujeme nahradit slova „měla by být účinná výhradně pro“ slovy „vztahuje se v plném rozsahu bez dalšího pouze na“.

	Vyhověno.

Důvodová zpráva byla upravena.

	9.
	Ministerstvo vnitra
	5.
	D
	Připomínky legislativně technické:

K čl. I – k novelizační větě

S ohledem na čl. 55 odst. 3 a čl. 58 odst. 2 písm. a) Legislativních pravidel vlády doporučujeme upravit znění navrhovaného čl. I následujícím způsobem: „V ústavním zákoně č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění …, se za čl. 8 vkládá nový čl. 8a, který zní:…“.
	Nevyhověno.

Předkladatel má za to, že předložené znění je plně v souladu s uvedenými články LPV.

	9.
	Ministerstvo vnitra
	6.
	D
	K čl. II

Navrhujeme pod označení článku II doplnit nadpis „Účinnost“.
	Vyhověno.

Nadpis byl doplněn.

	12.
	Ministerstvo zemědělství
	1.
	D
	Doporučující připomínka:

Ministerstvo zemědělství s myšlenkou zakotvení rozpočtové odpovědnosti na ústavní úrovni, jakož i s principiálními východisky návrhu popsanými v důvodové zprávě, souhlasí. Máme však pochybnosti o tom, zda zvolený způsob bude mít účinky, které si od návrhu předkladatel slibuje. 

Obsahem návrhu je toliko převzetí první části § 2 odst. 1 zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o ustanovení proklamativní, které svůj skutečný obsah naplní až konkrétními opatřeními upravenými dále v zákoně o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Povýšení tohoto ustanovení na ústavní úroveň však nevyhnutelně vyvolá otázku, jakým obsahem je naplnit. Z důvodu absence jakékoliv další konkretizace přímo v Ústavě bude třeba při výkladu tohoto ustanovení použít právě zákon o rozpočtové odpovědnosti. Tím však padá jeden z hlavních argumentů pro zakotvení pravidla rozpočtové odpovědnosti v Ústavě v navržené podobě, tedy zamezení změkčování zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. 

Máme za to, že je vhodné návrh nejprve projednat v rámci širší odborné diskuse i s územními samosprávnými celky, a to včetně jeho dosahu do roviny ústavněprávní, resp. rozhodovací praxe Ústavního soudu. Zde na rozdíl od předkladatele vidíme prostor k judicializaci problematiky veřejných financí.
	Vysvětleno.

Formulace ústavních principů je otázkou nejen právní, ale též politickou. Političnost a zároveň specifičnost ústavních textů velmi ilustrativním způsobem dokládá následující text: „Z povahy ústav a ústavních institucí vyplývá, že jde o právní vyjádření principů, institucí a procesů, které jsou pojmově interpretovatelné jen na základě politickovědního přístupu, a že právním zakotvením určitých ústavních principů je do práva přijímána i odpovídající interpretace jejich obsahu. … Mnozí právníci, a to i zdatní právní pozitivisté, ztroskotávají při interpretaci ústavy a ústavních institucí právě proto, že si neuvědomují zvláštní povahu ústavy. Ústava je „právo“, ale je právem „sui generis“, právem, které není zcela postižitelné metodami juristické interpretace.“, uvádí V. Klokočka v publikaci Ústavní systémy evropských států. 

Předkladatelé pochopitelně do jisté míry rozumějí uvedené připomínce připomínkového místa, která je téměř jistě vedena potřebou právní jistoty při intepretaci navrhované úpravy, která pochopitelně plyne z její jasné a jednoznačné formulace. Avšak, při čtení navrhovaného textu je třeba k takové intepretaci přistoupit s  „předporozuměním“, že navržené ustanovení má ambici stát se jednou z vůdčích idejí či jedním z klíčových principů, na kterých je ústavní text jako celek založen. Jedná se tedy spíše o ratio constitutionis než o ustanovení, které lze podrobit standardní normativní dogmatice v této podobě reprezentované čl. 39 odst. 1 LPV. V právní vědě takto pojednává o ústavních textech např. M. Jestaedt. V českém právním prostředí lze patrně odkázat na pojetí zakotvení rozpočtové odpovědnosti jako majáku, které proponuje především M. Antoš. Konečně, pokud jde o důvody přesvědčení předkladatele o vhodnosti či nutnosti zakotvení takového principu na úrovni ústavního textu, je o nich hovořeno na řadě míst důvodové zprávy.

Myšlenku samostatného ústavního zákona, podrobněji rozvádějícího pravidla rozpočtové odpovědnosti, ústavodárce již v minulosti odmítl, jak je ostatně popsáno v důvodové zprávě. Proto je nyní předkládán návrh ústavního principu, strukturálně zařazeného mezi základní ustanovení Ústavy, tj. do její hlavy první. Jeho význam je normativně – usměrňující: Na jednu stranu nejde o holou nenormativní deklaraci, ale nemá jít ani o podrobnou regulaci, příslušející podústavní právní úpravě.

Je podstatou jakýchkoli politických, potažmo právních principů, že nemají fungovat utilitárně a okamžitě, ale mají pozvolna a v dlouhodobém horizontu usměrňovat vývoj.

Právě stručnost a principiálnost návrhu je nejlepší zárukou jeho budoucí stability: čím více by bylo toto pravidlo podrobnější, tím více by bylo náchylné ke změnám. Nicméně stručnost nějaké normy neznamená, že se nejedná o normu. A právě Ústava, resp. její základní ustanovení, jsou tím nejvhodnějším místem pro formulaci zásadních státoprávních principů. Z tohoto důvodu je zvolena navržená forma v podobě programového ustanovení.

Absence konkrétních parametrů přímo v Ústavě však nepovede k výkladu pouze prostřednictvím zákona o rozpočtové odpovědnosti. Ústavní soud není při soudním přezkumu ústavnosti zákona vázán normami podústavními, zejména pak při výkladu textu Ústavy. Právě jejich soulad může s ústavním pořádkem poměřován, což se týká i zákona o rozpočtové odpovědnosti, jehož přílišnému změkčení by pak mohl v krajním případě naopak zabránit.

Je třeba též zdůraznit, že sama forma navrženého ustanovení byla široce konzultována s odborníky na ústavní právo, a to jak ve fázi pouhých úvah, tak při její samotné formulaci. Zvolená varianta pak vychází z cílů uvedených v důvodové zprávě při zohlednění jejich doporučení.

	19.
	Úřad vlády České republiky - Odbor kompatibility
	1.
	D
	Po stránce formální:

Předkladatel splnil částečně formální náležitosti týkající se vykazování slučitelnosti s právem EU, jak vyplývají zejména z Legislativních pravidel vlády, v platném znění, a z přílohy k usnesení vlády ze dne 12. října 2005 č. 1304, o Metodických pokynech pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii, v platném znění.

Odůvodnění v bodě 4 obecné části Důvodové zprávy doporučujeme dopracovat, viz připomínky uvedené níže.
	Bere se na vědomí.

	19.
	Úřad vlády České republiky - Odbor kompatibility
	2.
	D
	Po stránce materiální:

Stav relevantní právní úpravy v právu EU: 

Právo EU neupravuje výslovně požadavek na způsob legislativního zakotvení závazku plynoucího již z primárního práva EU, totiž že činnosti členských států EU v oblasti realizace hospodářské a měnové politiky vycházejí mj. a zejm. ze zásady zdravých veřejných financí.

Samotný princip tzv. rozpočtové odpovědnosti právem EU upraven je, jak již výše zmíněným závazkem plynoucím z primárního práva EU – zejména Smlouvy o fungování EU (SFEU – čl. 119 a násl.) a na ni navazujícím Protokolem (č. 12) o postupu při nadměrném schodku, tak z předpisů sekundárního práva EU, jak na ně odkazuje předkladatel v bodě 4 obecné části Důvodové zprávy.
Požadavku na ústavní zakotvení pravidla vyrovnaného rozpočtu do vnitrostátních právních řádů členských států EU se dotýká úprava v tzv. Fiskálním paktu, o kterém pojednává návrh v bodě 5 obecné části Důvodové zprávy – tato mezinárodní úmluva není součástí práva EU, nicméně jejími stranami jsou členské státy EU (ČR úmluvu ratifikovala s účinností od 4/2019) a ambicí této právní úpravy bylo, aby se součástí primárního práva EU stala. V r. 2024 byla, v rámci postupu předvídaného v čl. 16 této úmluvy, na úrovni EU přijata úprava 3 předpisy sekundárního práva, a to nařízení Rady (EU) 2024/1263, nařízení Rady (EU) 2024/1264 a směrnice Rady (EU) 2024/1265 (viz připomínka níže), které společně zapracovávají do úpravy EU pravidla rozpočtové odpovědnosti z této Fiskální úmluvy. 

Úmluva požaduje ve svém čl. 3 týkajícím se tzv. rozpočtového paktu, aby tam uvedená pravidla rozpočtové odpovědnosti byla ve vnitrostátních právních řádech členských států stanovena „na základě závazných a trvalých předpisů přednostně na ústavní úrovni či předpisů, u nichž je jiným způsobem zaručeno, že budou v plném rozsahu respektovány a dodržovány po celou dobu vnitrostátního rozpočtového procesu.“

	Bere se na vědomí.

	19.
	Úřad vlády České republiky - Odbor kompatibility
	3.
	D
	Připomínky a případné návrhy změn:

Bod 4 obecné části Důvodové zprávy (DZ) doporučujeme přepracovat.

Návrh v této části neuvádí přímou souvislost s těmi požadavky práva EU, které váží na předmět úpravy předloženého návrhu, tedy na záměr upravit zásadu zdravých veřejných financí na ústavní úrovni. Pokud tento požadavek právo EU obligatorně nestanoví, viz naše vyjádření výše, mělo by to být takto v bodě 4 obecné části DZ konstatováno.

Při naposled předloženém návrhu ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti bylo na úrovni Legislativní rady vlády (LRV) konstatováno, že rozpočtová odpovědnost je požadavek vyplývající z práva EU, i když provádění rozpočtové politiky patří do kompetence jednotlivých členských států EU. Tehdy předložený návrh ústavního zákona se opíral zejména o zásady práva EU, směrnici Rady 2011/85/EU a přímo použitelná nařízení EU, na které odkazuje předkladatel v bodě 4 obecné části DZ. 

V nyní předloženém návrhu předkladatel vůbec neargumentuje směrnicí Rady 2011/85/EU4, která byla v mezičase novelizovaná směrnicí Rady 2024/1265 jakožto součástí balíčku 3 předpisů EU označovaných jako „reforma rámce správy ekonomických záležitostí“ („Tato pozměňující směrnice je součástí balíčku společně s nařízením Parlamentu a Rady (EU) 2024/1263 a nařízením Rady (EU) 2024/1264. Tyto tři legislativní akty /dále společně jen „reforma rámce správy ekonomických záležitostí“/ společně reformují rámec správy ekonomických záležitostí Unie..“.). Tyto předpisy EU společně začleňují do práva Unie obsah hlavy III (Rozpočtový pakt) Fiskální úmluvy – srov. bod 8 preambule směrnice Rady 2024/1265. Na Fiskální úmluvu však odkazuje předkladatel toliko v bodě 5 obecné části DZ, nikoli v rámci předpisů EU. Je tedy třeba odůvodnění v bodě 4 obecné části dopracovat.

Na konci bodu 4 tamtéž předkladatel uvádí nařízení EU 2024/1263, ale neuvádí jeho vazbu na pravidla, která zmiňuje pouze v bodě 5 jako mezinárodní závazek ČR, který se netýká práva EU.

Předpisy EU přijaté v rámci výše uvedené reformy správy ekonomických záležitostí již používají termín zdravé a udržitelné veřejné finance, zachovávají a posilují základní cíle rozpočtové kázně a kladou důraz na udržitelnost dluhu (cestou tzv. referenční trajektorie, základem je národní střednědobé fiskálně-strukturální plánování – srov. čl. 5 a násl. nařízení EU 2024/1263).

	Vyhověno.
 
Důvodová zpráva byla doplněna.

	19.
	Úřad vlády České republiky - Odbor kompatibility
	4.
	D
	Závěr:

Způsob legislativního zakotvení závazku plynoucího z práva EU, totiž zásady zdravých a udržitelných veřejných financí jako jedné z hlavních zásad v oblasti realizace hospodářské a měnové politiky jak Unie, tak jejích členských států, není v právu EU stanoven.

Doporučuje ho tzv. Fiskální pakt, jehož pravidla v oblasti rozpočtové odpovědnosti právo EU postupně přebírá.

Numerická pravidla a ochranná opatření vedoucí ke zdravým a udržitelným financím obsahuje nové přímo použitelné nařízení EU 2024/1263, na které se předkladatel odkazuje, v odůvodnění však postrádáme výslovné vyjádření vazby k cíli nyní předloženého návrhu, tj. k ústavnímu zakotvení obecného principu zdravých a udržitelných veřejných financí, které může být podstatné a určující i pro dodržení konkrétních závazků plynoucích z práva EU, zejm. ve světle naposled přijaté úpravy unijními předpisy pod výše uvedeným označením „reforma rámce správy ekonomických záležitostí“. Doporučujeme z tohoto pohledu dopracovat bod 4 obecné části Důvodové zprávy.

Návrh není v rozporu s právem EU
	Vyhověno. 

Důvodová zpráva byla doplněna.

	48.
	Krajský úřad Jihomoravského kraje
	1.
	D
	Doporučující připomínky:

1) V materiálu IV. („Důvodová práva“), v části „I. Obecná část“, některé uvedené názvy jednotlivých bodů neodpovídají plně dikci čl. 9 odst. 2 Legislativních pravidel vlády (dále jen „pravidla“), např.:
a) bod 3. by měl být nazván „Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky a s ostatními součástmi právního řádu“ – viz čl. 9 odst. 2 písm. d) pravidel,
b) název bodu 4. plně neodpovídá dikci čl. 9 odst. 2 písm. e) pravidel,
bod 6. by měl být nazván „Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky – viz čl. 9 odst. 2 písm. g) pravidel.
	Nevyhověno.

Článek 9 odst. 2 LPV stanoví požadavky na obsah důvodové zprávy, nikoliv na formální úpravu jejích nadpisů. Navržené nadpisy by svojí délkou nepřispívaly k čitelnosti a přehlednosti odůvodnění, naopak by ji zhoršovaly.

	48.
	Krajský úřad Jihomoravského kraje
	2.
	D
	2) Název materiálu V. doporučujeme ve smyslu pravidel formulovat takto: „Platné znění ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, s vyznačením navrhovaným změn a doplnění“.
	Nevyhověno.

Jedná se o nadbytečnou formulaci, která nenese žádný význam. Již z definice je platné znění skutečně „platným zněním“ předpisu.

	48.
	Krajský úřad Jihomoravského kraje
	3.
	D
	Závěr:
Dovolujeme si požádat o zohlednění výše uvedených připomínek k návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů.
	Bere se na vědomí.

	52.
	Krajský úřad Libereckého kraje
	1.
	Z
	Zásadní připomínka:

Máme za to, že ústavní zakotvení rozpočtové odpovědnosti je nadbytečné, úplně stačí současná právní úprava daná zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Navíc pokud jde o obce a kraje, ty 
(na rozdíl od státu) dlouhodobě velmi dbají na rozpočtovou odpovědnost a navrhovaný článek ústavy by mohl územním samosprávným celkům přinést spíše komplikace ústavního rázu (možné žaloby k ústavnímu soudu). Zároveň nutno konstatovat, že předmětný návrh na změnu ústavy je fakticky již neprojednatelný současnou poslaneckou sněmovnou vzhledem k legislativním lhůtám a blížícímu se konci funkčního období poslanecké sněmovny.
	Nevyhověno.

Úmysl ústavodárce ukotvit rozpočtovou odpovědnost na úrovni ústavního principu je výsledkem jeho přesvědčení, že udržitelné veřejné finance jsou záležitostí natolik vážnou a determinující funkčnost státu a společnosti, že jejich osud nelze ponechat pouze na výsledku politického zápasu. Ústavodárce naznal, že důležitost udržitelných financí opravňuje jeho zařazení mezi základní principy určující charakter státu, ale rovněž i jako pravidlo, které určitým způsobem (minimálně co do výsledku) ovlivňuje střet jednotlivých politických proudů a ideologií. V tomto smyslu tedy lze připustit určitou oprávněnost námitky depolitizace, avšak ústavodárce má za to, že závažnost problému takový krok vyžaduje.

K argumentaci připomínkového místa ohledně zodpovědného přístupu obcí a krajů ve vztahu k rozpočtové odpovědnosti lze patrně podotknout, že stávající uspokojivý stav není žádnou zárukou takové přístupu pro futuro a že s velkou pravděpodobností by bylo možno nalézti v množině 14 krajů a více než 6000 obcí, takové územně samosprávné celky, které rozpočtově odpovědně příliš nepostupují. Konečně, potenciální přezkum Ústavním soudem nelze vnímat jako prostou „komplikaci ústavního rázu“, nýbrž jako záruku ochrany a vymahatelnosti principu, který navrhovatelé vnímají jako nanejvýš žádoucí z hlediska fungování státu a požadavků na stát kladených ze strany jeho občanů. Potenciální kontrola Ústavním soudem je tak prevencí „bezzubosti“ navrhovaného ustanovení, které se předkladatelé chtějí z pochopitelných důvodů vyhnout.

V rámci vypořádání per rollam dne 15. května 2025 změněno na doporučující.

	53.
	Krajský úřad Moravskoslezského kraje
	1.
	D
	Doporučující připomínky:

Cílem předloženého návrhu ústavního zákona je vložit do Ústavy České republiky nový čl. 8a, který zní: „Stát a územní samosprávné celky dbají o zdravé a udržitelné veřejné finance.“.

Doporučujeme na závěr textu nového čl. 8a doplnit větu: „Podrobnosti stanoví zákon.“

Odůvodnění: 
Z uvedeného by mělo vyplývat, že na tento obecný ústavní požadavek navazuje nižší, zákonný předpis, který stanoví konkrétní podmínky a naplňování předmětného článku (např. zákon č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ve znění pozdějších předpisů, příp. další stávající nebo nové zákony). Ústava České republiky odkazuje v podrobnostech na zákon také v jiných svých článcích.
	Nevyhověno.

Smyslem a účelem navržené právní úpravy je doplnit Ústavu o základní ústavní princip, tj. primárně o usměrňující normu nebo tzv. programové ustanovení. Proto také je zařazena mezi základní ustanovení Ústavy do hlavy první. Odkaz na zákon by fakticky podřadil navržené ustanovení běžnému zákonodárství a jako princip by pozbyl smyslu – stal by se pouhým ústavním příkazem k tomu, že nějaký zákon o rozpočtové odpovědnosti má existovat. Rizikem vložení požadovaného textu je právě přenesení rozhodnutí o tom, jak moc má být stát rozpočtově odpovědný, na běžného zákonodárce. V takovém případě by i velmi rozvolněný zákon o rozpočtové odpovědnosti byl ústavně konformní. Navržená konstrukce naopak staví meze pro samotný takový podústavní předpis.

	74.
	Svaz měst a obcí
	1.
	Z
	Zásadní připomínka:

Svaz měst a obcí ČR vyjadřuje nesouhlas k návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. 

Idea ústavně zakotvit rozpočtovou odpovědnost v oblasti veřejných financí byla již neúspěšně prosazována v době Nečasovy vlády. Tehdejší snahou bylo zakotvení základních principů rozpočtové odpovědnosti v podobě ústavního zákona. Na něj měl navazovat již běžný zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Ten byl nakonec v období Sobotkovy vlády přijat přesunutím základních principů rozpočtové odpovědnosti do běžného zákona na základě ad hoc podaného poslaneckého návrhu obsahujícího desítky stran. Tehdejší opozice se snažila vyjmout územní samosprávné celky ze zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. 

Největší problém tohoto zákona pro územní samosprávné celky spočívá v tom, že ač by odpovědně hospodařily, v případě překročení hodnoty zadlužení veřejných financí nad 55% HDP se aktivuje dluhová brzda i pro každou z 6.250 obcí a 14 krajů. Zatím jsme ještě do aktivace dluhové brzdy poměrně daleko, ale nedávný pocovidový vývoj ukázal, že by to mohlo nastat v řádu několika let.  
Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti přezkoumal i Ústavní soud, načež neshledal zákon protiústavní ve vztahu k územním samosprávným celkům. 

Ministerstvo financí teď použilo některé z formulací odůvodnění nálezu Ústavního soudu pro snahu fakticky omezit dosud ústavně garantovaný rozsah samospráv. Považujeme to za nadbytečné a v kontextu dalších snah o okleštění garantovaných práv samospráv za nebezpečný precedent. 

Pokud se obecně přijímá stanovisko, že součástí veřejných financí jsou nejen finance státního rozpočtu, rozpočtu státních fondů, ale i dalších vládních institucí včetně územních samospráv či dobrovolných svazků obcí, považujeme za nadbytečné, aby explicitně v textu Ústavy byly zakotveny územní samosprávné celky. 

Návrh změny: 
"Stát při svém hospodaření dbá o zdravé a udržitelné veřejné finance"

Odůvodnění: 
Dle našeho přesvědčení i se znalostí vývoje debat kolem nastavení pravidel rozpočtové odpovědnosti by plně dostačovala tato formulace v případě, že je snahou Ministerstva financí do ústavního pořádku v této oblasti promítnout pouze proklamativní formulaci.
	Nevyhověno.

Úmysl zakotvit rozpočtovou odpovědnost na úrovni ústavního principu je výsledkem přesvědčení, že udržitelné veřejné finance jsou záležitostí natolik vážnou a determinující funkčnost státu a společnosti, že jejich osud nelze ponechat pouze na výsledku politického zápasu. Ústavodárce naznal, že důležitost udržitelných financí opravňuje jeho zařazení mezi základní principy určující charakter státu, ale rovněž i jako pravidlo, které určitým způsobem (minimálně co do výsledku) ovlivňuje střet jednotlivých politických proudů a ideologií. V tomto smyslu tedy lze připustit určitou oprávněnost námitky depolitizace, avšak ústavodárce má za to, že závažnost problému takový krok vyžaduje.

Navrhovanou úpravu rozpočtové odpovědnosti je tak třeba v tomto kontextu vnímat jako bazální oprávnění pro regulatorní rámec finančního hospodaření státu, jakož i jednotlivých forem jeho administrativního a samosprávného členění.

Z důvodů vymezených v důvodové zprávě se jeví, že je přípustné a vhodné princip rozpočtové odpovědnosti vztáhnout i na území samosprávy, tak aby bylo zajištěno nakládání s veřejnými prostředky „ku prospěchu a v zájmu všech jejich občanů“ a aby bylo současně dostatečně garantováno právo na územní samosprávu jednotlivých občanů vyžadující udržitelně hospodařící územně samosprávné celky, které řádně plní své funkce v rámci státu.

V rámci vypořádání per rollam dne 16. května 2025 změněno na doporučující.

	78.
	Úřad národní rozpočtové rady
	1.
	Z
	Zásadní připomínka:

NRR požaduje doplnit druhou větu do navrženého Čl. 8a, která bude znít: „Podrobnosti stanoví zákon.“ 

Odůvodnění: Aby uvedená věta v Ústavě nezůstala jen obecnou, neurčitou a tím pádem též snadno ignorovatelnou proklamací, je nezbytné k první větě dodat tuto větu druhou. Ta by jasně stanovila, že musí existovat právní norma nižší právní síly, než je Ústava, která přesněji definuje, jakým způsobem, a podle jakých pravidel stát a územní samosprávné celky skutečně naplňují tento ústavní požadavek, a také jak je technicky udržitelnost veřejných financí definována. Jde o podobnou větu, která se z identických důvodů objevuje na řadě míst Ústavy, kde je odkazováno na podrobnosti a detaily, které k základnímu ústavnímu principu musí stanovit běžný zákon. Touto normou nižší právní síly pak mohou být buď Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti (č. 23/2017 Sb.), Zákon o rozpočtových pravidlech (č. 218/2000 Sb.), jejich vhodná kombinace, či norma zcela nová, která by pro tyto účely vznikla.

Závěr
Žádáme o zapracování naší připomínky.
	Vyhověno jinak.

Smyslem a účelem navržené právní úpravy je doplnit Ústavu o základní ústavní princip, tj. primárně o usměrňující normu nebo tzv. programové ustanovení. Proto také je zařazena mezi základní ustanovení Ústavy do hlavy první. Odkaz na zákon by fakticky podřadil navržené ustanovení běžnému zákonodárství a jako princip by pozbyl smyslu – stal by se pouhým ústavním příkazem k tomu, že nějaký zákon o rozpočtové odpovědnosti má existovat. Rizikem vložení požadovaného textu je právě přenesení rozhodnutí o tom, jak moc má být stát rozpočtově odpovědný, na běžného zákonodárce. V takovém případě by i velmi rozvolněný zákon o rozpočtové odpovědnosti byl ústavně konformní. Navržená konstrukce naopak staví meze pro samotný takový podústavní předpis.

Ministerstvo financí nicméně po diskusi s připomínkovým místem upravilo důvodovou zprávu k návrhu a při příštích úpravách vhodně prováže nový ústavní princip, pokud bude schválen, se zákonem o rozpočtové odpovědnosti a zákonem o rozpočtových pravidlech či dalšími normami obdobně, jako například zákon o životním prostředí a zákony v této oblasti rozvíjejí čl. 7 Ústavy.

V rámci vypořádání, které proběhlo za účasti členů Národní rozpočtové rady dne 19. května 2025, bylo toto řešení připomínkovým místem akceptováno.

	81.
	Úřad pro ochranu osobních údajů
	1.
	Z
	K důvodové zprávě nebo odůvodnění

Zásadní připomínka:

Zhodnocení dopadu navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (dále jen „DPIA“) v oddílu 8 obecné části důvodové zprávy (dále jen „oddíl“) zní: „Právní úprava se ochrany soukromí netýká.“  

Odůvodnění
Návrh má charakter ústavní zásady a nereguluje zpracování osobních údajů, a proto se DPIA nevypracovává. Oddíl to musí vyjádřit.
	Vyhověno. 

Důvodová zpráva byla upravena v souladu s připomínkou.

	140.
	Katedra ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

	1.
	D
	Doporučující připomínky:

Zakotvení nějaké formy rozpočtové odpovědnosti do Ústavy je obecně žádoucí. Udržitelné veřejné finance mají být ústavní hodnotou, kterou je žádoucí chránit, neboť řada funkcí státu v oblasti ochrany ústavních práv je bytostně závislá na dostatečných finančních zdrojích (od zdravotnictví, školství přes sociální systém až po výkon spravedlnosti). Možným rizikem navrhované úpravy je značná míra neurčitosti. Výklad pojmů uvedených v čl. 8a („zdravé“, „udržitelné“) bude v konečném důsledku příslušet Ústavnímu soudu a je nutno vzít v potaz, že novým čl. 8a se tak tvoří nové kritérium pro přezkum ústavnosti zákonů, zejména pak zákona o státním rozpočtu.  Ten tak bude potencionálně zrušitelný vždy v případě kolize s čl. 8a, poté, co obsah čl. 8a vyloží sám Ústavní soud.  Pouze rozumná zdrženlivost Ústavního soudu může bránit přílišné judicializaci politických sporů při schvalování rozpočtu. Neurčitost ústavních pojmů není ústavnímu právu cizí, spíše naopak. Každé takové nové zakotvení určitého principu však modifikuje přezkumnou roli Ústavního soudu a v důsledku dělbu moci mezi mocí zákonodárnou a soudní. Nejde o zásadní připomínku, ani výhradu, jen upozornění na nutné důsledky z návrhu plynoucí
	Bere se na vědomí.


Připomínky neuplatnila následující připomínková místa: Ministerstvo dopravy, Ministerstvo kultury, Ministerstvo obrany, Ministerstvo školství‚ mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo životního prostředí, Úřad vlády České republiky - Kabinet vedoucího Úřadu vlády, Úřad vlády České republiky - Ministr a předseda Legislativní rady vlády, Úřad vlády České republiky - Ministr pro evropské záležitosti, Úřad vlády České republiky - Ministryně pro vědu, výzkum a inovace a předsedkyně Rady pro výzkum, vývoj a inovace, Úřad vlády České republiky - Místopředseda vlády pro digitalizaci, Úřad vlády České republiky - Zmocněnec vlády pro lidská práva, Agrární komora, Akademie věd, Asociace krajů, Asociace malých a středních podniků a živnostníků, Asociace samostatných odborů, Bezpečnostní informační služba, Česká advokátní komora, Česká národní banka, Českomoravská konfederace odborových svazů, Český báňský úřad, Český statistický úřad, Český telekomunikační úřad, Český úřad zeměměřický a katastrální, Družstevní asociace, Energetický regulační úřad, Exekutorská komora, Finanční arbitr, Hlavní město Praha, Hospodářská komora, Kancelář Poslanecké sněmovny, Kancelář prezidenta republiky, Kancelář Senátu, Kancelář veřejného ochránce práv, Komora auditorů, Komora daňových poradců, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, Krajský úřad Jihočeského kraje, Krajský úřad Karlovarského kraje, Krajský úřad Kraje Vysočina, Krajský úřad Královéhradeckého kraje, Krajský úřad Olomouckého kraje, Krajský úřad Pardubického kraje, Krajský úřad Plzeňského kraje, Krajský úřad Středočeského kraje, Krajský úřad Ústeckého kraje, Krajský úřad Zlínského kraje, Národní bezpečnostní úřad, Národní sportovní agentura, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, Nejvyšší kontrolní úřad, Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, Nejvyšší státní zastupitelství České republiky, Notářská komora, Poslanecká sněmovna - zahraniční výbor, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Sdružení místních samospráv České republiky, Senát - zahraniční výbor, Správa státních hmotných rezerv, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Svaz průmyslu a dopravy České republiky, Technologická agentura, Unie zaměstnavatelských svazů České republiky, Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, Úřad pro zahraniční styky a informace, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Úřad průmyslového vlastnictví, Ústavní soud, Katedra finančního práva a finanční vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Katedra finančního práva a národního hospodářství Právnické fakulty Masarykovy univerzity, Katedra veřejných financí Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze, Poslanecký klub ANO 2011, Poslanecký klub České pirátské strany, Poslanecký klub Křesťanské a demokratické unie-Československé strany lidové, Poslanecký klub Občanské demokratické strany, Poslanecký klub Starostové a nezávislí, Poslanecký klub Svoboda a přímá demokracie, Poslanecký klub TOP 09, Rada hospodářské a sociální dohody České republiky, Rozpočtový výbor, Senát Parlamentu České republiky, Stálé zastoupení České republiky při Evropské unii, Americká obchodní komora v České republice, Asociace penzijních společností České republiky, Asociace pro devizový trh, Asociace pro kapitálový trh, Asociace úvěrových institucí, Centrální depozitář cenných papírů, CRIF – Czech Credit Buerau, a.s., Česká asociace pojišťoven, Česká bankovní asociace, Česká leasingová a finanční asociace České republiky, Česká televize, Česko-maďarská obchodní komora, Česko-německá obchodní a průmyslová komora, Český institut interních auditorů, Národní účetní rada, Rada pro veřejný dohled nad auditem, Sdružení obcí, vlastníků vodohospodářské infrastruktury, Sdružení podnikatelů a živnostníků České republiky, Státní energetická inspekce, Státní fond dopravní infrastruktury, Státní fond kinematografie, Státní fond kultury České republiky, Státní fond podpory investic, Státní fond životního prostředí, Státní pozemkový úřad, Státní tiskárna cenin, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní zemědělský intervenční fond, Svaz českých a moravských spotřebních družstev, Svaz českých a moravských výrobních družstev, Svaz obchodu a cestovního ruchu České republiky, Svaz účetních, Svaz zdravotních pojišťoven České republiky, Úřad práce České republiky - generální ředitelství, Ústav státu a práva AV ČR, v. v. i., Zemědělský svaz České republiky, Národní výbor Mezinárodní obchodní komory v ČR a Česká leasingová a finanční asociace České republiky, Ústav pro studium totalitních režimů, Generální inspekce bezpečnostních sborů.