Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Vypořádání připomínek
k návrhu nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 189/2019 Sb., o způsobu určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení

V Praze dne 3. června 2025

Dokument obsahuje zásadní připomínky, ale žádná z nich není předmětem rozporu.
Zásadní připomínky
Připomínkové místo
Připomínka
Vypořádání

Nejvyšší soud
1.1. K návrhu nařízení vlády obecně

Čl. I Nařízení č. 189/2019 Sb., o způsobu určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení, se mění takto: 1. V § 1 odst. 1 písm. a) se za slova „v bytovém družstvu“ doplňuje: „s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu“. 2. V § 3 odst. 1 se za druhou větu vkládá věta: „Rozhodným je stav k okamžiku rozhodování o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty“. 3. V § 4 odst. 1 se slova „„ceny sledovaných druhů nemovitostí““ nahrazují slovy „„Ceny nemovitostí"“. 4. V § 4 odst. 1 se slova „Statistická hodnota se určuje na základě průměrné kupní ceny a průměrné velikosti odpovídající kraji, popřípadě okresu a velikosti obce dlužníkova bydliště; v případě Prahy se namísto kraje použije hlavní město Praha a namísto okresu se použije oblast Prahy podle vyhlášky upravující oceňování majetku1).“ nahrazují větou „Statistická hodnota se určuje na základě průměrné kupní ceny a průměrné velikosti odpovídající okresu, popřípadě velikosti obce dlužníkova bydliště; v případě Prahy se namísto okresu použije údaj Hlavní město Praha.“.
Připomínky JUDr. Tomáše Zadražila, soudce stážisty občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu
K čl. I – návrh na doplnění nových novelizačních bodů 1. a 2.
Do čl. I. Navrhuji doplnit tyto další (první a druhý) novelizační body:
1. V § 1 odst. 1 písm. a) se za slova „v bytovém družstvu“ doplňuje: „s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu“.
2. V § 3 odst. 1 se za druhou větu vkládá věta: „Rozhodným je stav k okamžiku rozhodování o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty“.
Problematikou družstevního podílu v bytovém družstvu a rozhodného okamžiku pro určení hodnoty obydlí se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 31. července 2023, sen. zn. 29 NSČR 44/2021, uveřejněném pod číslem 70/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, s následující právní větou:
Hodnota obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení podle § 398 odst. 6 insolvenčního zákona, musí být určena nejpozději v okamžiku, kdy insolvenční soud schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty a ukládá dlužníku povinnost vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty (§ 406 odst. 1 a odst. 3 písm. e/ insolvenčního zákona). Do té doby insolvenčnímu soudu nic nebrání v tom, aby zohlednil případné změny týkající se skutečností rozhodných pro stanovení hodnoty tzv. chráněného obydlí podle prováděcího právního předpisu. Jsou-li splněny podmínky pro vydání obydlí insolvenčnímu správci ke zpeněžení, nemůže insolvenční soud místo toho dlužníku uložit doplatit jen rozdíl mezi hodnotou obydlí a jeho hodnotou určenou podle prováděcího právního předpisu (hodnotou tzv. chráněného obydlí). Ve smyslu ustanovení § 398 odst. 6 insolvenčního zákona lze považovat za obydlí, které (případně) dlužník nemusí být povinen vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení, rovněž družstevní byt, respektive družstevní podíl (v bytovém družstvu). To však platí za předpokladu, že s družstevním podílem je spojeno právo nájmu družstevního bytu, který je dlužníkovým obydlím.
V odůvodnění (odst. 25 a násl.) Nejvyšší soud vysvětlil, že sdílí názor, že ve smyslu ustanovení § 398 odst. 6 insolvenčního zákona lze považovat za obydlí, které (případně) dlužník nemusí být povinen vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení, rovněž družstevní byt, respektive družstevní podíl (v bytovém družstvu). To však platí za předpokladu, že s družstevním podílem je spojeno právo nájmu družstevního bytu, který je dlužníkovým obydlím. S takovou možností počítá nejen § 1 odst. 1 písm. a/ nařízení vlády, ale také ustanovení § 610 písm. i/ zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), ve znění účinném od 1. ledna 2021. Uvedený závěr odpovídá též specifické povaze bytového družstva, jakož i smyslu a účelu, který takové (bytové) družstvo plní.
Soudní praxe je potud ustálena v závěrech, podle kterých základním účelem bytového družstva je zajištění bytových potřeb svých členů (srov. § 727 odst. 1 zákona o obchodních korporacích). Důvodem (smyslem) nabytí družstevního podílu v bytovém družstvu zpravidla je – na rozdíl od nabývání účastí v jiných typech obchodních korporací – zajištění bydlení jakožto jedné ze základních životních potřeb. Družstevní podíl, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, je věcí v právním smyslu, se kterou se na „bytovém trhu“ běžně obchoduje, a je vnímán jako plnohodnotná alternativa k vlastnictví bytových jednotek. Tržní (obvyklá) cena, kterou musí zájemce uhradit za převod družstevního podílu, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, zpravidla řádově odpovídá cenám, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky, které svými vlastnostmi odpovídají pronajímanému družstevnímu bytu (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019, jakož i judikaturu v něm dále označenou).
Důvod, pro který by družstevní byt (respektive družstevní podíl v bytovém družstvu, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu), neměl být považován za obydlí ve smyslu ustanovení § 398 odst. 6 insolvenčního zákona, Nejvyšší soud nenachází.
(…)
Přestože insolvenční zákon, ani prováděcí právní předpis (nařízení vlády) výslovně nestanoví, k jakému okamžiku má být určena hodnota obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení, je z povahy věci zřejmé, že se tak musí stát nejpozději v okamžiku, kdy insolvenční soud schvaluje oddlužení plněním splátkové kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty a ukládá dlužníku povinnost vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty (srov. § 406 odst. 1 a odst. 3 písm. e/ insolvenčního zákona). Do té doby insolvenčnímu soudu nic nebrání v tom, aby zohlednil případné změny týkající se skutečností rozhodných pro stanovení hodnoty tzv. chráněného obydlí, včetně počtu zohledňovaných osob.
Navrhuji proto promítnout tyto závěry ustálené judikatury Nejvyššího soudu přímo do textu právní normy, a to jednak upřesněním, že jde o družstevní podíl v bytovém družstvu, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, a jednak doplněním stanovení rozhodného okamžiku, k němuž má být určena hodnota obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení.

Tuto připomínku hodnotíme jako zásadní.

Čl. I […] 3. V § 4 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: „(3) Pokud je obydlím dlužníka spoluvlastnický podíl na věci, statistická hodnota obydlí stanovená podle § 5 nebo § 6 se nekrátí rozsahem velikosti spoluvlastnického podílu.“. […]
Připomínky JUDr. Tomáše Zadražila, soudce stážisty občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu
K čl. I bodu 3. návrhu nařízení
K otázce určení hodnoty potřebné k zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti v případě, že jde o zpeněžení ideálního podílu k věci, se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 21. prosince 2023, sen. zn. 29 NSČR 190/2022, uveřejněném pod číslem 103/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, s touto právní větou:
Pro účely posouzení, zda dlužník není povinen vydat ke zpeněžení své „obydlí“ (§ 398 odst. 6 insolvenčního zákona), se v případě, že jde o zpeněžení ideálního podílu k věci (o zpeněžení nehmotné věci v právním smyslu), který dlužníku zajišťuje bydlení „ve věci“, v „části věci“ nebo „v součásti věci“ („věci“ coby hmotné věci v právním smyslu), určí výsledná hodnota potřebná k zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti tak, že se stanoví v rozsahu daném velikostí ideálního podílu k věci, který má být zpeněžen.
V odůvodnění tohoto usnesení přitom Nejvyšší soud vyložil, že bez zřetele k tomu, že nařízení vlády takovou možnost neupravuje, se úprava obsažená v § 398 odst. 6 insolvenčního zákona uplatní také tehdy, je-li dlužník pouze „úplným vlastníkem“ spoluvlastnického podílu k věci (k hmotné věci v právním smyslu), na jehož základě užívá jako své obydlí celou „věc“ (např. dům nebo jednotku jako hmotnou věc v právním smyslu), „část věci“ (např. byt v domě jako hmotné věci v právním smyslu) nebo „součást věci“ (např. dům jako stavbu, která je součástí pozemku). Užívání věci, části věci nebo součásti věci k bydlení nad míru danou velikostí spoluvlastnického podílu se přitom nepromítá v očekávané hodnotě spoluvlastnického podílu pro účely jeho zpeněžení (obydlí dlužníka).
Je-li ovšem ve výše uvedeném smyslu (zpeněžitelným) obydlím dlužníka i spoluvlastnický podíl dlužníka k věci, pak v témže duchu je obydlím, které si dlužník může zajistit ve svém bydlišti, opět jen spoluvlastnický podíl dlužníka k věci v dlužníkově bydlišti. Spoluvlastnický podíl k věci, s nímž nařízení vlády nepočítá jako s obydlím dlužníka, totiž buď není „obydlím dlužníka“ vůbec, nebo jím musí být ve smyslu § 398 odst. 6 insolvenčního zákona pro účely poměření daných pojmů (zpeněžitelného obydlí dlužníka na straně jedné a obydlí, které si dlužník může zajistit ve svém bydlišti) na obou stranách „rovnice“.
Jinak řečeno (shrnuto), pro účely posouzení, zda dlužník není povinen vydat ke zpeněžení své „obydlí“ (§ 398 odst. 6 insolvenčního zákona), se v případě, že jde o zpeněžení ideálního podílu k věci (o zpeněžení nehmotné věci v právním smyslu), který dlužníku zajišťuje bydlení „ve věci“, v „části věci“ nebo „v součásti věci“ („věci“ coby hmotné věci v právním smyslu), určí výsledná hodnota potřebná k zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti tak, že se stanoví v rozsahu daném velikostí ideálního podílu k věci, který má být zpeněžen (srov. odstavce 57-60 odůvodnění citovaného usnesení Nejvyššího soudu).
Stávající novelizační bod ad 3, podle něhož má být v § 4 za odstavec 2 vložen nový odstavec 3, který zní: „(3) Pokud je obydlím dlužníka spoluvlastnický podíl na věci, statistická hodnota obydlí stanovená podle § 5 nebo § 6 se nekrátí rozsahem velikosti spoluvlastnického podílu.“, není v souladu s touto ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Jelikož nedošlo ke změně insolvenčního zákona, mělo by novelizované nařízení vlády (jako podzákonný předpis) sledovat výklad insolvenčního zákona podaný Nejvyšším soudem v citovaném usnesení.
Důvodová zpráva sice cituje právní větu usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 190/2022, avšak jeho závěry nereflektuje.
Pokud důvodová zpráva (v obecné části v kapitole 1 písm. d/ a e/ a ve zvláštní části k navrhovanému § 4 odst. 3) odkazuje na analýzu nejednotné rozhodovací praxe, nelze než podotknout, že rozhodovací praxi soudů sjednotil Nejvyšší soud citovaným rozhodnutím publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (srov. § 14 odst. 1 a § 24 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích).
Navrhuji proto vypustit navrhované znění novelizačního bodu ad 3. a nahradit jej úpravou souladnou s citovanými závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2023, sen. zn. 29 NSČR 190/2022, uveřejněného pod číslem 103/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní.

Tuto připomínku hodnotíme jako zásadní.
Připomínky Oddělení dokumentace a analytiky judikatury ČR
K čl. I bodu 3. návrhu nařízení
Jak vyplývá z odůvodnění návrhu nařízení, pracuje se s tím, že existují dvě metodiky výpočtu u podílového spoluvlastnictví, tedy, že podílové spoluvlastnictví je v hodnotě chráněného obydlí zohledněno (tzn. zjištěná hodnota chráněného obydlí se krátí podle velikosti podílu) nebo že se podílové spoluvlastnictví nezohledňuje v hodnotě chráněného obydlí (tzn. hodnotou chráněného obydlí bude hodnota celé nemovitosti bez ohledu na velikost spoluvlastnického podílu dlužníka).
Návrh se přiklání k nezohledňování velikosti spoluvlastnického podílu, přičemž se konstatuje, že „Záměrem navrhované právní úpravy je výslovné zakotvení metodiky určení spoluvlastnického podílu v nařízení vlády. Tím se sleduje za cíl jednak zajistit jednotný postup při aplikaci ochrany obydlí dlužníka, jednak reflektovat závěry formulované Nejvyšším soudem ČR v otázce zohlednění spoluvlastnických podílů dlužníků pro účely určování hodnoty chráněného obydlí.“ Odůvodnění si tedy klade za cíl reflektovat závěry formulované Nejvyšším soudem.
To se však vůbec nedaří. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 21. 12. 2023, sen. zn. 29 NSČR 190/2022, uveřejněném pod číslem 103/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.190.2022.3 (mj. zmiňovaném v odůvodnění návrhu s citací právní věty) vyjadřuje k této otázce tak, že se přiklání k metodice, která hodnotu chráněného obydlí krátí podle velikosti spoluvlastnického podílu.
V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění usnesení [pozn.: případně též na připomínky JUDr. Tomáše Zadražila shora].
Nelze tedy hovořit o reflektování judikatury Nejvyššího soudu za situace, kdy Nejvyšší soud v rámci svého úkolu, spočívajícím ve sjednocování judikatury, sjednotí judikaturu svým sbírkovým rozhodnutím, ve kterém vybere (podle odůvodnění návrhu nařízení) jednu metodiku, kdežto návrh vybere „tu druhou“ metodiku, a jedním dechem konstatuje, že reflektuje judikaturu Nejvyššího soudu.
Z toho důvodu se navrhuje sladění obsahu návrhu nařízení vlády s výše označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Tuto připomínku hodnotíme jako zásadní.
Akceptováno částečně

K bodu I. Neakceptováno
Ustanovení § 398 odst. 6 insolvenčního zákona užívá pojem „obydlí dlužníka“, avšak jeho obsah sám nevymezuje. Zákonodárce zjevně předpokládá, že konkretizace bude provedena v prováděcím předpise vydaném na základě zmocnění v § 431 písm. h) insolvenčního zákona. Tuto úlohu plní nařízení vlády č. 189/2019 Sb., jehož § 1 odst. 1 stanoví, že obydlím může být „každá věc užívaná k zajištění bytových potřeb dlužníka a jeho rodiny, zejména dům, jednotka nebo družstevní podíl v bytovém družstvu, nebo část věci užívaná k témuž účelu, je-li bytem“. Formulace „zejména“ potvrzuje demonstrativní výčet, přičemž přiléhá k právní definici věci v § 489 občanského zákoníku a zahrnuje jak hmotné, tak nehmotné předměty práv. Obydlí je tedy koncipováno jako funkční kategorie, rozhodující je faktické bydlení dlužníka. Ust. § 1 odst. 3 nařízení tuto koncepci potvrzuje, když říká, že „platí, že obydlí se nachází v místě dlužníkova bydliště, v němž se převážně zdržuje“.
Pokud dlužník věc fakticky k bydlení nevyužívá, ochranu na základě § 398 odst. 6 nezíská. Doplnění zvláštní podmínky výlučně pro družstevní podíl (podmínka spojení s právem nájmu) by proto bylo nadbytečné a vyvolalo by nutnost obdobně doplňovat i další (dosud v demonstrativním výčtu neuvedené) přípustné kategorie obydlí, což by odporovalo záměru zachovat otevřenou, funkčně vymezenou ochranu obydlí.
Předkladatel se plně ztotožňuje se závěrem Nejvyššího soudu, podle něhož „Rozhodným je stav k okamžiku rozhodování o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty“. Domnívá se však, že výslovná formulace tohoto okamžiku v podzákonném předpisu by opakovala již existující pravidlo obsažené v zákoně.
Podle § 154 odst. 1 o. s. ř. soud při rozsudku vychází ze skutkového stavu v době jeho vyhlášení, podle § 167 odst. 2 o. s. ř. se použije i pro usnesení. Insolvenční soud tudíž posuzuje všechny relevantní skutečnosti včetně hodnoty obydlí k okamžiku, kdy rozhoduje o schválení oddlužení (§ 406 odst. 1 insolvenčního zákona).
Současně na základě § 398 odst. 6 insolvenčního zákona insolvenční soud pracuje s hodnotou obydlí tak, jak je oceněna ve „zprávě pro oddlužení“. Tato zpráva je podle § 398a odst. 1 insolvenčního zákona předkládána před rozhodnutím o schválení oddlužení. Vycházíme tedy z předpokladu, že je-li v mezidobí zjištěna změna relevantních skutečností, soud má možnost ji zohlednit v okamžiku vydání svého rozhodnutí. Pouze pro doplnění potom uvádíme, že stejně tak insolvenční zákon nepočítá s tím, že by po schválení oddlužení mohl dlužník v dalším řízení uplatnit nárok na ochranu obydlí nebo namítat změnu okolností.
S ohledem na výše uvedené předkladatel navrhované novelizační body do návrhu textu nařízení vlády nezařadil.
K bodu II. Neakceptováno
V důvodové zprávě se uvádí, že navrhovaná novela nařízení vlády posiluje základní teze institutu chráněného obydlí, a sice že referenční hodnota chráněného obydlí, vůči které se posuzuje ocenění obydlí v insolvenčním řízení, je bez dalšího určena vždy výhradně výpočtem obsaženým v nařízení vlády č. 189/2019 Sb. Tento vzorec byl zamýšlen jako úplný a okruh posuzovaných atributů jako uzavřený, a proto by dle názoru předkladatele neměl připouštět navyšování či krácení hodnoty chráněného obydlí na základě dalších atributů v nařízení vlády explicitně neuvedených (např. úpravou hodnoty podle výše spoluvlastnického podílu, celkové míry srovnatelnosti obydlí dlužníka s jinými referenčními obydlími, mírou opotřebení obydlí, adekvátnosti specifickým životním potřebám obyvatelů aj.). V daném ohledu jde zejména
o explicitní zakotvení toho, že referenční hodnota chráněného obydlí se vždy vztahuje buď k hodnotě celého bytu či celého domu nezkrácené o výši spoluvlastnického podílu. Tento přístup mimo jiné reflektuje realitu trhu, kde je zpeněžení podílu složitější a výtěžek bývá nižší. Předkladatel i proto staví najisto, že referenční hodnota chráněného obydlí se vztahuje vždy k celému bytu či domu bez ohledu na výši spoluvlastnického podílu. Tento uzavřený model vylučuje jakékoli další modifikace hodnoty a zajišťuje předvídatelnost a konzistenci rozhodování v insolvenčním řízení.
Východiskem citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2023, sen. zn. 29 NSČR 190/2022, uveřejněném pod číslem 103/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, byla otázka, zda spoluvlastnický podíl dlužníka na rodinném domě podléhá ochraně podle § 398 odst. 6 insolvenčního zákona. Nejvyšší soud výslovně uvedl, že posuzuje pouze výklad samotného zákonného ustanovení, nikoli znění nařízení vlády č. 189/2019 Sb. Nicméně v bodě 60 usnesení konstruuje další atribut relevantní pro výpočet, a to poměrné krácení hodnoty chráněného obydlí podle velikosti ideálního podílu, pro které předkladatel v insolvenčním zákoně nenalézá oporu. Zákon hovoří o „hodnotě určené dle prováděcího předpisu ‒ násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti“. Nařízení vlády tuto částku konstruuje z průměrných cen Českého statistického úřadu, násobených koeficientem zohledňovaných osob a koeficientem růstu cen. Jde o paušální, statistický strop, který vyjadřuje, co zákonodárce považuje za přiměřenou hodnotu.
Nevyjadřuje však ekvivalent konkrétního „náhradního domu“
a nespojuje se s povinností dlužníka reálně obstarat jiné bydlení. Krácení této průměrné částky podle ideálního podílu proto metodicky neodpovídá. Průměrná cena je již definována pro celé byty/domy a žádné „poloviční byty“ nezná. Odlišný přístup by svou proporciací nutně deformoval statistický ukazatel a stavěl spoluvlastníka do horšího postavení oproti výlučnému vlastníkovi.
Připomínka k návrhu nařízení tvrdí, že „podzákonný předpis má sledovat výklad insolvenčního zákona podaný Nejvyšším soudem
v citovaném usnesení“. Lze však namítnout, že normotvorba vlády na základě čl. 78 Ústavy slouží k dovysvětlení výpočetní mechaniky, již zákon výslovně přenechal exekutivě. Návrh nařízení vlády, který explicitně stanoví, že statistická hodnota se podílem nekrátí, se tak drží v mezích zmocnění
Druhou část odůvodnění soud opírá o tezi, že chráněno je dle nařízení vlády toliko „obydlí“ v podobě hmotné věci v právním smyslu nebo reálně vymezenou částí věci. Přijetí této premisy vede k tvrzení, že spoluvlastnický podíl by chráněn být neměl. Současně však, s odkazem na § 398 odst. 6 insolvenčního zákona a na faktické užívání, připouští, že i spoluvlastnický podíl může být obydlím, neboť dlužníkovi reálně zajišťuje bydlení. Pro dosažení kompatibility obou pohledů se tedy dovozuje v bodech 57 – 60 citovaného usnesení, že podíl je sice obydlím, ale hodnota chráněného obydlí se musí zkrátit poměrem velikosti podílu.
Navržený postup podle názoru předkladatele nemá jednoznačnou zákonnou oporu. Ust. § 398 odst. 6 insolvenčního zákona, které pouze stanoví, že se porovnává hodnota, již lze zpeněžením obydlí očekávat, s hodnotou určenou prováděcím předpisem násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti, nikde nevyžaduje, aby obě veličiny byly totožného právního druhu či rozsahu. Rozhodující je, zda daná majetková hodnota plní funkci obydlí. Spoluvlastnický podíl tuto funkci jednoznačně plní. Citované usnesení nejdříve naznačuje, že podíl do kategorie „obydlí“ zcela nezapadá, a hned poté jej chrání pouze v redukovaném rozsahu. Tento postup může v praxi vyvolávat určitá interpretační východiska, která se jeví jako vzájemně obtížně slučitelná. Na jedné straně by podíl vůbec ochranu zasluhovat neměl, a současně je natolik relevantní, že je třeba jej poměřovat, ovšem jen po redukci hodnoty.
Současně zvolená „krátící“ metodika, tudíž nechrání jen věřitele, nýbrž selektivně postihuje určitou skupinu dlužníků, kterou zákon nijak nevymezuje. Ve svém důsledky tento přístup fakticky vytváří normu dvojí ochrany: plná ochrana pro výlučné vlastníky domů a bytů, redukovaná ochrana pro spoluvlastníky, ačkoli text § 398 odst. 6 žádnou podobnou diferenciaci nezná.
Stěžejní účel § 398 odst. 6 insolvenčního zákona, a to zachovat dlužníku minimální bytovou stabilitu během oddlužení, není
v usnesení explicitně uveden. Jestliže spoluvlastnický podíl dlužníku fakticky umožňuje užívat obydlí, pak teleologický výklad nutně vyžaduje chránit právě tuto faktickou funkci, nikoli striktně aritmeticky přepočtený zlomkový ideál. V daném ohledu se předkladatel snaží maximálně respektovat vůli zákonodárce, který do insolvenčního zákona zakotvil tento institut coby výjimku z obecného principu zpeněžování majetku dlužníků odůvodněnou sociálním významem obydlí pro úspěšné vrácení dlužníků do běžného socio-ekonomického života. Redukci chráněné hodnoty lze proto vnímat jako odchylující se od běžné životní reality rodinného bydlení, a proto i od cíle dosahovaného tímto institutem.
K bodu III. Částečně akceptováno
První část připomínky je akceptována způsobem, že v důvodové zprávě dojde k nahrazení dosavadní formulace „reflektuje“, namísto ní bude použita významově vhodnější formulace „zohledňuje, avšak se závěry se neztotožňuje“. Záměrem předkladatele bylo jednoznačně uvést, že předkladatel vzal v potaz rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, ačkoliv nesouhlasí se závěry o poměrném krácení statistické hodnoty chráněného obydlí podle spoluvlastnického podílu. Ve vztahu k druhé části připomínky předkladatel setrvává na svém stanovisku a navrhované řešení považuje za odpovídající záměru právní úpravy.

Úřad pro ochranu osobních údajů
2.1. K návrhu nařízení vlády obecně

Předkladatel opomenul oslovit ÚOOÚ. ÚOOÚ proto požaduje, aby předkladatel podnikl opatření, aby k tomuto nedopatření nedocházelo.
null
Akceptováno částečně

Předkladatel při rozesílání návrhu v MPŘ postupoval v souladu s čl. 5 odst. 1 písm. b) Legislativních pravidel vlády, podle něhož „Návrh věcného záměru obdrží prostřednictvím knihovny jiné ústřední orgány státní správy…pokud se jich věcný záměr týká z hlediska jejich působnosti nebo jako organizačních složek státu“. Věcný záměr návrhu nařízení vlády se netýká ochrany soukromí, ani osobních údajů, a proto nebyl ÚOOÚ mezi připomínková místa zařazen. Předkladatel nicméně rozumí připomínce, že z hlediska bodu 17. obecné části důvodové zprávy se ÚOOÚ k návrhu vztahuje. S ohledem na tuto připomínku předkladatel v budoucnu zváží konzultaci návrhů obdobné povahy s ÚOOÚ i nad rámec zákonných požadavků.

2.2. K dokumentu Důvodová zpráva: bodu 17

Jelikož se navrhovaná právní úprava soukromí a osobních údajů netýká, tak se to pouze konstatuje a tím oddíl tím končí. Druhá věta je proto nadbytečná. Oddíl by proto měl znít: „Navrhovaná právní úprava se netýká ochrany, ani osobních údajů.“.
Akceptováno

Znění upraveno podle navrhované připomínky, s doplněním chybějícího slova, konzultováno s připomínkovým místem.
„Navrhovaná právní úprava se netýká ochrany soukromí, ani osobních údajů.“.

Doporučující připomínky
Připomínkové místo
Připomínka
Vypořádání

Ministerstvo financí
1.1. K návrhu nařízení vlády: čl. I bodu 2

Doporučujeme slova „V § 4 odst. 1 se slova“ nahradit slovy „V § 4 odst. 1 se věta druhá“ a dále pak slova „nahrazují větou“ nahradit slovy „nahrazuje větou“.
Akceptováno

Předkladatel s připomínkou souhlasí, nicméně ji z technických důvodů nemohl provést a uvést do souladu s Legislativními pravidly vlády. V důsledku chyby na portálu e-Legislativa nebylo možné chybu odstranit, neboť systém nedokázal zpracovat středník ve větě. Tato skutečnost byla řádně nahlášena a podle sdělení dodavatele by měla být v nejbližší době odstraněna. Předkladatel potvrzuje k datu vypořádání připomínek akceptaci připomínky a bod upravil po aktualizaci portálu.

1.2. K návrhu nařízení vlády: čl. I bodu 8 odst. 1

Dáváme ke zvážení, zda za slova „velikost obce v daném okresu“ nevložit slova „; v případě Prahy se použije údaj pro Hlavní město Prahu“.
Neakceptováno

Tato formulace je již obsažena v navrhovaném obecném ustanovení § 4 odst. 1 nařízení. Předkladatel proto považuje její opětovné užití v ustanovení § 5 odst. 1 za nadbytečné. Pokud by předkladatel připomínku akceptoval a znění upravil, bylo by nutné odpovídajícím způsobem upravit i další ustanovení návrhu nařízení, aby byla zachována jeho systematika.

1.3. K návrhu nařízení vlády: čl. I bodům 10 až 12

Vzhledem k navrženým legislativním úpravám § 7doporučujeme tyto novelizační body sloučit do jednoho novelizačního bodu a ten označit: „§ 7 včetně nadpisu zní:“
Totožná připomínka i bodům 13 a 14.
Vysvětleno

Způsob úpravy a struktura novelizačních bodů vychází z technických možností portálu e-Legislativa. Některé novelizační body nelze technicky sloučit. Přesto předkladatel považuje navrhované novelizační body za souladné se zněním Legislativních pravidel vlády.

1.4. Ke zvláštní části důvodové zprávy

K § 4 odst. 1
Doporučujeme v případě hlavního města Prahy zachovat dosavadní členění na oblasti dle vyhlášky č. 441/2013 Sb., k provedení zákona o oceňování majetku (oceňovací vyhláška), ve znění pozdějších předpisů.
Smyslem změny dotčeného nařízení vlády č. 189/2019 Sb., je dle našeho názoru „zpodrobnění“ územního členění, kdy se z krajských statistických údajů přechází na statistické údaje okresní, s čímž lze souhlasit. Avšak oproti tomu se v případě hlavního města Prahy jde návrh opačný směrem, tzn. proti správnému trendu, jímž je „zpodrobnění“ hodnotových údajů o území (v daném případě Prahy). Do budoucna doporučujeme zvážit vhodnost nahrazení statistické hodnoty jiným typem hodnoty, například zjištěnou hodnotou, nebo tržní hodnotou, protože statistická hodnota nezohledňuje všechna specifika
Vysvětleno

Jak je uvedeno v důvodové zprávě, v případě Hlavního města Prahy došlo ke změně metodického přístupu. Prvním důvodem je skutečnost, že nová publikace Českého statistického úřadu sleduje data pouze na úrovni celého Hlavního města Prahy a nově nespecifikuje menší územní celky. Navrhovaná právní úprava proto pro účely výpočtů použije údaj pro Hlavní město Prahu namísto původního okresního členění reflektujícího hodnoty za jednotlivé městské části. Podle analyzovaných dat je navíc podíl dlužníků, u nichž insolvenční správce navrhl nevydání obydlí ke zpeněžení, v Hlavním městě Praze nejnižší ze všech krajů. Počet těchto případů se pohybuje pouze v jednotkách až nižších desítkách, což činí Hlavní město Prahu nejméně zastoupeným krajem v rámci sledovaných dat. Dopad ustanovení § 5 odst. 2, resp. § 6 odst. 2, je v Hlavním městě Praze a dalších ekonomicky silnějších lokalitách nejcitelnější, a to vzhledem ke korektivu, který stanoví, že statistická hodnota může činit nejméně dvě desetiny a nejvýše dvojnásobek hodnoty pro celou ČR.

Ministerstvo pro místní rozvoj
2.1. K návrhu nařízení vlády: čl. I bodu 2

Doporučujeme slovo „slova“ nahradit slovy „věta druhá“ a slovo „nahrazují“ nahradit slovem „nahrazuje“.
Akceptováno

2.2. K návrhu nařízení vlády: čl. I bodům 10 až 12

Doporučujeme novelizační body sloučit, neboť je novým textem původní znění § 7 včetně nadpisu zcela nahrazováno.
Vysvětleno

2.3. K návrhu nařízení vlády: čl. I bodu 13 a 14

Doporučujeme novelizační body sloučit, neboť je novým textem původní znění § 8 zcela nahrazováno.
Vysvětleno

2.4. K návrhu změn nařízení vlády č. 189/2019 Sb.: § 5 odst. 1

V § 5 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „dle“ nahrazuje slovem „podle“.
Neakceptováno

Výraz „dle“ je součástí oficiálního názvu dokumentu Českého statistického úřadu, na který návrh nařízení vlády odkazuje. Předkladatel jej proto nemůže svévolně měnit.

Ministerstvo průmyslu a obchodu
3.1. K návrhu nařízení vlády obecně

1. Upozorňujeme, že mezi dokumenty v eKLEPu chybí platné znění.
Vysvětleno

Předkladatel s připomínkou souhlasí. Absence platného znění s vyznačením navrhovaných změn v systému eKLEP byla způsobena technickou chybou na portálu e-Legislativa. Tato chyba byla bezodkladně ohlášena a podle sdělení dodavatele by měla být v řešení.

3.2. K návrhu nařízení vlády obecně

2
. K čl. I bodu 2 návrhu nařízení vlády: Vzhledem k tomu, že se nahrazuje věta větou, je v souladu s Legislativními pravidly vlády třeba nahradit slovo „slova“ slovem „věta“ a slovo „nahrazují“ slovem „nahrazuje“.
Akceptováno

3.3. K návrhu nařízení vlády obecně

3. Na konci návrhu nařízení vlády doporučujeme doplnit podpisovou doložku.

Akceptováno

3.4. K návrhu nařízení vlády obecně

4.
„Odůvodnění“ doporučujeme v souladu s aktuálním zněním Legislativních pravidel vlády označit „Důvodová zpráva“.
Akceptováno

3.5. K návrhu nařízení vlády obecně

5.
V obecné části důvodové zprávy doporučujeme zvážit odstranění bodu 20, který se týká projednávání v Poslanecké sněmovně, neboť z hlediska návrhu nařízení vlády není relevantní.
Vysvětleno

Předkladatel vychází z technického nastavení dokumentů v prostředí portálu e-Legislativa a do struktury ani číslování novelizačních bodů nezasahuje.

3.6. K návrhu nařízení vlády obecně

6.
Jsme si vědomi, že ve zvláštní části důvodové zprávy je nadpis prvního bodu vygenerován systémem automaticky, nicméně není gramaticky správný (slova „K Celé Nařízení vlády“ by měla být nahrazena slovy „K celému nařízení vlády“).
Vysvětleno

Předkladatel vychází z nastavení dokumentů na portálu e-Legislativa. Chybu uvedenou v připomínce nelze v prostředí portálu e-Legislativa technicky odstranit.

3.7. K návrhu nařízení vlády obecně

Vysvětleno

Chyba systému

3.8. K návrhu nařízení vlády: Celé Nařízení vlády

Doplňuje se [Chybí model citace fragmentu], které zní:
„…“.
Vysvětleno

Chyba systému

3.9. K návrhu nařízení vlády: Celé Nařízení vlády

Doplňuje se [Chybí model citace fragmentu], které zní:
„“.
Vysvětleno

Chyba systému

3.10. K návrhu nařízení vlády: Celé Nařízení vlády

Doplňuje se [Chybí model citace fragmentu], které zní:
„“.
Vysvětleno

Chyba systému

3.11. K návrhu nařízení vlády: Celé Nařízení vlády

Doplňuje se [Chybí model citace fragmentu], které zní:
„“.
Vysvětleno

Chyba systému

3.12. K návrhu nařízení vlády: Celé Nařízení vlády

Doplňuje se [Chybí model citace fragmentu], které zní:
„“.
Vysvětleno

Chyba systému

Ministerstvo vnitra
4.1. K návrhu nařízení vlády obecně

Upozorňujeme, že v rámci návrhu na několika místech dochází k chybnému členění ustanovení, kdy § 5 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 8 odst. 1 nemají být dle novelizačních ustanovení členěny na pododstavce, avšak v platném znění s vyznačením navrhovaných změn obsahují několik pododstavců označených jako písmeno a). Doporučujeme provést v tomto směru revizi návrhu.
Vysvětleno

Na základě komunikace mezi předkladatelem a připomínkovým místem, bylo zjištěno, že se připomínka vztahuje k chybnému zobrazení v portálu e-Legislativa, u předkladatele je znění v pořádku, stejně tak v eKLEPu.

4.2. K návrhu nařízení vlády: čl. I bodu 3 odst. 3

Nepovažujeme za vhodnou formulaci, že obydlím dlužníka je spoluvlastnický podíl na věci. Tento podíl bude zpravidla vyjádřen tak, že stanoví hodnotu majetku dlužníka v poměru k celkové hodnotě nemovitosti, nemusí přitom ani odpovídat části nemovitosti, kterou fakticky využívá dlužník jako své obydlí. Přesnější by bylo uvést, že pokud je obydlím dlužníka část věci užívaná k zajištění bytových potřeb dlužníka na základě spoluvlastnického podílu na této věci, nekrátí se statistická hodnota obydlí stanovená podle § 5 nebo 6 rozsahem velikosti tohoto spoluvlastnického podílu.
Obdobnou připomínku lze uplatnit ke stávajícímu znění § 1 odst. 1 písm. a) ve vztahu k družstevnímu podílu v bytovém družstvu, jelikož tento podíl sám o sobě vyjadřuje práva a povinnosti z členství v družstvu, která mohou zahrnovat právo bydlení. I zde by tak bylo vhodné provést úpravu ve smyslu, že obydlím není přímo družstevní podíl dlužníka, ale použije se pro určení hodnoty obydlí v případě, kdy je s družstevním podílem spojeno právo užívat byt a takový byt slouží jako dlužníkovo obydlí.
Neakceptováno

Nařízení vlády upravuje pojem obydlí v ustanovení § 1 a § 2. Cílem návrhu nařízení vlády není definovat pojem obydlí, ale stanovit způsob určení jeho hodnoty. V tomto bodě odkazujeme na vypořádání připomínky Nejvyššího soudu ČR.

4.3. K dokumentu Důvodová zpráva obecně

Doporučujeme upravit nadpis důvodové zprávy, resp. nahradit slovo „Odůvodnění“ slovy “Důvodová zpráva“.
Akceptováno

Ministerstvo zdravotnictví
5.1. K návrhu nařízení vlády: úvodní větě

V úvodní větě se na konci textu doplňují slova „, ve znění zákona č. 31/2019 Sb., zákona č. 588/2020 Sb. a zákona č. 252/2024 Sb.“.
Vysvětleno

Předkladatel vychází z nastavení dokumentů na portálu e-Legislativa, do automatizací nezasahuje. Název právního předpisu je automaticky generován.

5.2. K návrhu nařízení vlády: čl. I bodu 2

Doporučujeme slovo „slova“ nahradit slovem „věta“ a slova „nahrazují“ nahradit slovem „nahrazuje“ a na konec textu novelizačního bodu doplnit větu „Poznámka pod čarou č. 1 se zrušuje.“.
Akceptováno

5.3. K návrhu nařízení vlády: čl. I bodu 6

Doporučujeme na konci textu novelizačního bodu zrušit větu „Poznámka pod čarou č. 1 se zrušuje“., a to v souvislosti s připomínkou č. 2, k čl. I bodu 2.
Vysvětleno

Předkladatel vychází z technického nastavení portálu e-Legislativa a do automatizovaných procesů nezasahuje. Poznámka pod čarou se automaticky ruší po odstranění posledního odkazu v textu.

5.4. K návrhu nařízení vlády: čl. I bodu 11

Doporučujeme provést změnu § 7 odst. 1 a 2 obdobně jako v případě § 6 (viz bod 8), bude-li to s ohledem na zpracování v systému e-Legislativa a jeho funkcionality možné, a to následovně: „10. „V § 7 odstavce 1 a 2 znějí:“.
Vysvětleno

5.5. K návrhu nařízení vlády: čl. I bodu 13

Doporučujeme provést změnu § 8 odst. 1 a 2 obdobně jako v případě připomínky č. 4, k čl. I bodu 11.
Vysvětleno

5.6. K dokumentu Důvodová zpráva obecně

Doporučujeme v nadpisu slovo „Odůvodnění“ nahradit slovy „Důvodová zpráva“, a to v souladu s § 19 odst. 1 písm. a) zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), ve znění pozdějších předpisů, a čl. 14 odst. 1 Legislativních pravidel vlády.
Akceptováno

5.7. K dokumentu Důvodová zpráva: bodu 21

Doporučujeme doplnit text o informaci, že se jedná o postup v souladu s § 9 odst. 3 zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.
Neakceptováno

Předkladatel vychází z technického nastavení portálu e-Legislativa, v jehož rámci jsou jednotlivé body obecné části včetně konkretizace na odkazovaná ustanovení generovány automatizovaně. Tuto úpravu považuje předkladatel za nadbytečnou.

Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
6.1. K návrhu nařízení vlády obecně

Stanovisko OKOM viz příloha
Akceptováno

Úřad pro ochranu osobních údajů
7.3. K návrhu nařízení vlády obecně

Není zřejmé, proč je platné znění s vyznačením navrhovaných změn pouze v eSeLu a není uvedeno v eKLEPu.
Vysvětleno

7.4. K návrhu nařízení vlády: čl. I bodu 2

bod 2 má znít: „V § 4 odst. 1 se věta...“. Legislativní pravidla vlády č. 57 odst. 4 písm. b).
Akceptováno

Vypracoval: JULIE ČERNÁ