Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                Nejvyšší soud
PŘIPOMÍNKY
k návrhu nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 189/2019 Sb., o způsobu určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení
Zásadní připomínky
K návrhu nařízení vlády
1. Obecně

	
Čl. I 
Nařízení č. 189/2019 Sb., o způsobu určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení, se mění takto: 
1. V § 1 odst. 1 písm. a) se za slova „v bytovém družstvu“ doplňuje: „s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu“. 
2. V § 3 odst. 1 se za druhou větu vkládá věta: „Rozhodným je stav k okamžiku rozhodování o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty“. 
3. V § 4 odst. 1 se slova „„ceny sledovaných druhů nemovitostí““ nahrazují slovy „„Ceny nemovitostí"“. 
4. V § 4 odst. 1 se slova „Statistická hodnota se určuje na základě průměrné kupní ceny a průměrné velikosti odpovídající kraji, popřípadě okresu a velikosti obce dlužníkova bydliště; v případě Prahy se namísto kraje použije hlavní město Praha a namísto okresu se použije oblast Prahy podle vyhlášky upravující oceňování majetku1).“ nahrazují větou „Statistická hodnota se určuje na základě průměrné kupní ceny a průměrné velikosti odpovídající okresu, popřípadě velikosti obce dlužníkova bydliště; v případě Prahy se namísto okresu použije údaj Hlavní město Praha.“.

	

Připomínky JUDr. Tomáše Zadražila, soudce stážisty občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu
K čl. I – návrh na doplnění nových novelizačních bodů 1. a 2.
Do čl. I. Navrhuji doplnit tyto další (první a druhý) novelizační body:
1. V § 1 odst. 1 písm. a) se za slova „v bytovém družstvu“ doplňuje: „s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu“.
2. V § 3 odst. 1 se za druhou větu vkládá věta: „Rozhodným je stav k okamžiku rozhodování o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty“.
Problematikou družstevního podílu v bytovém družstvu a rozhodného okamžiku pro určení hodnoty obydlí se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 31. července 2023, sen. zn. 29 NSČR 44/2021, uveřejněném pod číslem 70/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, s následující právní větou: 
Hodnota obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení podle § 398 odst. 6 insolvenčního zákona, musí být určena nejpozději v okamžiku, kdy insolvenční soud schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty a ukládá dlužníku povinnost vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty (§ 406 odst. 1 a odst. 3 písm. e/ insolvenčního zákona). Do té doby insolvenčnímu soudu nic nebrání v tom, aby zohlednil případné změny týkající se skutečností rozhodných pro stanovení hodnoty tzv. chráněného obydlí podle prováděcího právního předpisu. Jsou-li splněny podmínky pro vydání obydlí insolvenčnímu správci ke zpeněžení, nemůže insolvenční soud místo toho dlužníku uložit doplatit jen rozdíl mezi hodnotou obydlí a jeho hodnotou určenou podle prováděcího právního předpisu (hodnotou tzv. chráněného obydlí). Ve smyslu ustanovení § 398 odst. 6 insolvenčního zákona lze považovat za obydlí, které (případně) dlužník nemusí být povinen vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení, rovněž družstevní byt, respektive družstevní podíl (v bytovém družstvu). To však platí za předpokladu, že s družstevním podílem je spojeno právo nájmu družstevního bytu, který je dlužníkovým obydlím.
V odůvodnění (odst. 25 a násl.) Nejvyšší soud vysvětlil, že sdílí názor, že ve smyslu ustanovení § 398 odst. 6 insolvenčního zákona lze považovat za obydlí, které (případně) dlužník nemusí být povinen vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení, rovněž družstevní byt, respektive družstevní podíl (v bytovém družstvu). To však platí za předpokladu, že s družstevním podílem je spojeno právo nájmu družstevního bytu, který je dlužníkovým obydlím. S takovou možností počítá nejen § 1 odst. 1 písm. a/ nařízení vlády, ale také ustanovení § 610 písm. i/ zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), ve znění účinném od 1. ledna 2021. Uvedený závěr odpovídá též specifické povaze bytového družstva, jakož i smyslu a účelu, který takové (bytové) družstvo plní. 
Soudní praxe je potud ustálena v závěrech, podle kterých základním účelem bytového družstva je zajištění bytových potřeb svých členů (srov. § 727 odst. 1 zákona o obchodních korporacích). Důvodem (smyslem) nabytí družstevního podílu v bytovém družstvu zpravidla je – na rozdíl od nabývání účastí v jiných typech obchodních korporací – zajištění bydlení jakožto jedné ze základních životních potřeb. Družstevní podíl, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, je věcí v právním smyslu, se kterou se na „bytovém trhu“ běžně obchoduje, a je vnímán jako plnohodnotná alternativa k vlastnictví bytových jednotek. Tržní (obvyklá) cena, kterou musí zájemce uhradit za převod družstevního podílu, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, zpravidla řádově odpovídá cenám, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky, které svými vlastnostmi odpovídají pronajímanému družstevnímu bytu (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019, jakož i judikaturu v něm dále označenou). 
Důvod, pro který by družstevní byt (respektive družstevní podíl v bytovém družstvu, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu), neměl být považován za obydlí ve smyslu ustanovení § 398 odst. 6 insolvenčního zákona, Nejvyšší soud nenachází. 
(…)
Přestože insolvenční zákon, ani prováděcí právní předpis (nařízení vlády) výslovně nestanoví, k jakému okamžiku má být určena hodnota obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení, je z povahy věci zřejmé, že se tak musí stát nejpozději v okamžiku, kdy insolvenční soud schvaluje oddlužení plněním splátkové kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty a ukládá dlužníku povinnost vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty (srov. § 406 odst. 1 a odst. 3 písm. e/ insolvenčního zákona). Do té doby insolvenčnímu soudu nic nebrání v tom, aby zohlednil případné změny týkající se skutečností rozhodných pro stanovení hodnoty tzv. chráněného obydlí, včetně počtu zohledňovaných osob.
Navrhuji proto promítnout tyto závěry ustálené judikatury Nejvyššího soudu přímo do textu právní normy, a to jednak upřesněním, že jde o družstevní podíl v bytovém družstvu, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, a jednak doplněním stanovení rozhodného okamžiku, k němuž má být určena hodnota obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení.

Tuto připomínku hodnotíme jako zásadní.

	
Čl. I 
[…] 
3. V § 4 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: 

„(3) Pokud je obydlím dlužníka spoluvlastnický podíl na věci, statistická hodnota obydlí stanovená podle § 5 nebo § 6 se nekrátí rozsahem velikosti spoluvlastnického podílu.“. 
[…]

Připomínky JUDr. Tomáše Zadražila, soudce stážisty občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu
K čl. I bodu 3. návrhu nařízení
K otázce určení hodnoty potřebné k zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti v případě, že jde o zpeněžení ideálního podílu k věci, se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 21. prosince 2023, sen. zn. 29 NSČR 190/2022, uveřejněném pod číslem 103/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, s touto právní větou:
Pro účely posouzení, zda dlužník není povinen vydat ke zpeněžení své „obydlí“ (§ 398 odst. 6 insolvenčního zákona), se v případě, že jde o zpeněžení ideálního podílu k věci (o zpeněžení nehmotné věci v právním smyslu), který dlužníku zajišťuje bydlení „ve věci“, v „části věci“ nebo „v součásti věci“ („věci“ coby hmotné věci v právním smyslu), určí výsledná hodnota potřebná k zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti tak, že se stanoví v rozsahu daném velikostí ideálního podílu k věci, který má být zpeněžen.
V odůvodnění tohoto usnesení přitom Nejvyšší soud vyložil, že bez zřetele k tomu, že nařízení vlády takovou možnost neupravuje, se úprava obsažená v § 398 odst. 6 insolvenčního zákona uplatní také tehdy, je-li dlužník pouze „úplným vlastníkem“ spoluvlastnického podílu k věci (k hmotné věci v právním smyslu), na jehož základě užívá jako své obydlí celou „věc“ (např. dům nebo jednotku jako hmotnou věc v právním smyslu), „část věci“ (např. byt v domě jako hmotné věci v právním smyslu) nebo „součást věci“ (např. dům jako stavbu, která je součástí pozemku). Užívání věci, části věci nebo součásti věci k bydlení nad míru danou velikostí spoluvlastnického podílu se přitom nepromítá v očekávané hodnotě spoluvlastnického podílu pro účely jeho zpeněžení (obydlí dlužníka). 
Je-li ovšem ve výše uvedeném smyslu (zpeněžitelným) obydlím dlužníka i spoluvlastnický podíl dlužníka k věci, pak v témže duchu je obydlím, které si dlužník může zajistit ve svém bydlišti, opět jen spoluvlastnický podíl dlužníka k věci v dlužníkově bydlišti. Spoluvlastnický podíl k věci, s nímž nařízení vlády nepočítá jako s obydlím dlužníka, totiž buď není „obydlím dlužníka“ vůbec, nebo jím musí být ve smyslu § 398 odst. 6 insolvenčního zákona pro účely poměření daných pojmů (zpeněžitelného obydlí dlužníka na straně jedné a obydlí, které si dlužník může zajistit ve svém bydlišti) na obou stranách „rovnice“. 
Jinak řečeno (shrnuto), pro účely posouzení, zda dlužník není povinen vydat ke zpeněžení své „obydlí“ (§ 398 odst. 6 insolvenčního zákona), se v případě, že jde o zpeněžení ideálního podílu k věci (o zpeněžení nehmotné věci v právním smyslu), který dlužníku zajišťuje bydlení „ve věci“, v „části věci“ nebo „v součásti věci“ („věci“ coby hmotné věci v právním smyslu), určí výsledná hodnota potřebná k zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti tak, že se stanoví v rozsahu daném velikostí ideálního podílu k věci, který má být zpeněžen (srov. odstavce 57-60 odůvodnění citovaného usnesení Nejvyššího soudu).
Stávající novelizační bod ad 3, podle něhož má být v § 4 za odstavec 2 vložen nový odstavec 3, který zní: „(3) Pokud je obydlím dlužníka spoluvlastnický podíl na věci, statistická hodnota obydlí stanovená podle § 5 nebo § 6 se nekrátí rozsahem velikosti spoluvlastnického podílu.“, není v souladu s touto ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Jelikož nedošlo ke změně insolvenčního zákona, mělo by novelizované nařízení vlády (jako podzákonný předpis) sledovat výklad insolvenčního zákona podaný Nejvyšším soudem v citovaném usnesení. 
Důvodová zpráva sice cituje právní větu usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 190/2022, avšak jeho závěry nereflektuje.
Pokud důvodová zpráva (v obecné části v kapitole 1 písm. d/ a e/ a ve zvláštní části k navrhovanému § 4 odst. 3) odkazuje na analýzu nejednotné rozhodovací praxe, nelze než podotknout, že rozhodovací praxi soudů sjednotil Nejvyšší soud citovaným rozhodnutím publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (srov. § 14 odst. 1 a § 24 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích). 
Navrhuji proto vypustit navrhované znění novelizačního bodu ad 3. a nahradit jej úpravou souladnou s citovanými závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2023, sen. zn. 29 NSČR 190/2022, uveřejněného pod číslem 103/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní.

Tuto připomínku hodnotíme jako zásadní.
Připomínky Oddělení dokumentace a analytiky judikatury ČR
K čl. I bodu 3. návrhu nařízení
Jak vyplývá z odůvodnění návrhu nařízení, pracuje se s tím, že existují dvě metodiky výpočtu u podílového spoluvlastnictví, tedy, že podílové spoluvlastnictví je v hodnotě chráněného obydlí zohledněno (tzn. zjištěná hodnota chráněného obydlí se krátí podle velikosti podílu) nebo že se podílové spoluvlastnictví nezohledňuje v hodnotě chráněného obydlí (tzn. hodnotou chráněného obydlí bude hodnota celé nemovitosti bez ohledu na velikost spoluvlastnického podílu dlužníka).
Návrh se přiklání k nezohledňování velikosti spoluvlastnického podílu, přičemž se konstatuje, že „Záměrem navrhované právní úpravy je výslovné zakotvení metodiky určení spoluvlastnického podílu v nařízení vlády. Tím se sleduje za cíl jednak zajistit jednotný postup při aplikaci ochrany obydlí dlužníka, jednak reflektovat závěry formulované Nejvyšším soudem ČR v otázce zohlednění spoluvlastnických podílů dlužníků pro účely určování hodnoty chráněného obydlí.“ Odůvodnění si tedy klade za cíl reflektovat závěry formulované Nejvyšším soudem.
To se však vůbec nedaří. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 21. 12. 2023, sen. zn. 29 NSČR 190/2022, uveřejněném pod číslem 103/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.190.2022.3 (mj. zmiňovaném v odůvodnění návrhu s citací právní věty) vyjadřuje k této otázce tak, že se přiklání k metodice, která hodnotu chráněného obydlí krátí podle velikosti spoluvlastnického podílu.
V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění usnesení [pozn.: případně též na připomínky JUDr. Tomáše Zadražila shora].
Nelze tedy hovořit o reflektování judikatury Nejvyššího soudu za situace, kdy Nejvyšší soud v rámci svého úkolu, spočívajícím ve sjednocování judikatury, sjednotí judikaturu svým sbírkovým rozhodnutím, ve kterém vybere (podle odůvodnění návrhu nařízení) jednu metodiku, kdežto návrh vybere „tu druhou“ metodiku, a jedním dechem konstatuje, že reflektuje judikaturu Nejvyššího soudu.
Z toho důvodu se navrhuje sladění obsahu návrhu nařízení vlády s výše označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Tuto připomínku hodnotíme jako zásadní.

Osoba pověřená k vypořádání připomínek