Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNDGFD743I najdete zde
IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
I. OBECNÁ ČÁST
1. Zhodnocení platného právního stavu
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „návrh zákona“) obsahuje zejména transpozici změn provedených směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/927 ze dne 13. března 2024, kterou se mění směrnice 2011/61/EU a 2009/65/ES, pokud jde o pověření, řízení rizika likvidity, podávání zpráv pro účely dohledu, poskytování depozitářských služeb a služeb úschovy a poskytování úvěrů alternativními investičními fondy (dále jen „AIFMD II“). AIFMD II mění směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „směrnice UCITS“) a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU ze dne 8. června 2011 o správcích alternativních investičních fondů a o změně směrnic 2003/41/ES a 2009/65/ES a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 1095/2010, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AIFMD“).
Směrnice UCITS a AIFMD upravují činnost a působení investičních společností a investičních fondů v EU a do českého právního řádu jsou transponovány převážně v zákoně č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZISIF“). Proto i transpozice AIFMD II je navrhována primárně jako novela ZISIF, mění se však i další související zákony, konkrétně zákon č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDKT“) a zákon č. 84/2024 Sb., o trhu s nevýkonnými úvěry (dále jen „ZTNÚ“).
Vedle změn navrhovaných v souvislosti s transpozicí AIFMD II se navrhují i změny reagující na praxí identifikované nedostatky v současné právní úpravě. Tyto změny uvádí do souladu proces schvalování vedoucích osob ve vztahu k procesu, který byl zvolen pro schvalování osob u bank a obchodníků s cennými papíry, a je zavedena úprava rozdělení podílových fondů, po které jak trh, tak dohled volal. Další změny jsou převážně technického rázu a slouží k odstranění pochybností ve výkladu, případně zjednodušují stávající procesy.
V návaznosti na snahu EU zjednodušovat právní úpravu a odstraňovat zbytečnou administrativní zátěž deklarovala obdobný cíl i Česká národní banka (dále jen „ČNB“). Kromě změn, které může ČNB sama provést ve svých vyhláškách a úředních sděleních, existuje i národní právní úprava v zákonech, kterou je dle ČNB možné zrušit. V oblastech, které se týkají ZISIF, je navrhováno tyto podněty ČNB zapracovat.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a zhodnocení ve vztahu k rovnosti mužů a žen
AIFMD II novelizuje směrnici UCITS i AIFMD a snaží se odstranit neodůvodněné rozdíly. Ve většině oblastí jsou změny navrženy obdobně v obou směrnicích (pouze AIFMD se týká evropský pas depozitáře, fondy nabývající pohledávky z fondových úvěrů a sekuritizace), a to konkrétně v těchto oblastech:
1) nástroje pro řízení likvidity,
2) pověření třetích osob (outsourcing), včetně licenčních požadavků a požadavků na reporting,
3) evropský pas depozitářů,
4) poskytování nových služeb (administrace benchmarků, správa nevýkonných úvěrů, nabývání pohledávek z fondových úvěrů, spravování účelových společností v rámci sekuritizace),
5) fondy nabývající pohledávky z fondových úvěrů, včetně tzv. fondů poskytujících úvěry.
V zájmu zachování konkurenceschopnosti obhospodařovatelů sídlících v ČR a rozvoje kapitálového trhu využívá návrh zákona prakticky všech diskrecí, které AIFMD II předkládá (viz zprávu RIA). Jedná se zejména o evropský pas depozitářů podle AIFMD a umožnění administrace benchmarků a správy nevýkonných úvěrů pro směrnici UCITS i pro AIFMD. Diskrece umožňující zakázat poskytování spotřebitelských úvěrů a zakázat alternativním investičním fondům spravovat spotřebitelské úvěry byla využita jen částečně, a to tak, že investiční fondy nemohou poskytovat spotřebitelské úvěry (v ČR ani v zahraničí), nicméně mohou je spravovat. Zahraničním investičním fondům české právo nebrání poskytovat spotřebitelské úvěry v zahraničí, nicméně z podmínek v zákoně o spotřebitelském úvěru plyne, že nikdy nebudou moci získat povolení k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru (nebudou mít sídlo v ČR), a nemohou tedy poskytovat spotřebitelské úvěry v ČR. Nad rámec právní úpravy vyžadované AIFMD II se navrhuje výslovně umožnit nabývání pohledávek z fondových úvěrů a spravování společností v rámci sekuritizace i podlimitním fondům kvalifikovaných investorů, na které se směrnice AIFMD jinak nepoužije.
1) Nástroje pro řízení likvidity
Nástroje pro řízení likvidity (liquidity management tools, LMTs) jsou různé postupy používané k řízení rizika nesouladu likvidity (krátkodobé pohledávky jsou kryty dlouhodobými závazky). Toto riziko hrozí primárně u otevřených fondů, které mají povinnost na žádost investora odkoupit jeho podílové listy nebo investiční akcie vydané tímto fondem. Nástroje pro řízení likvidity pomáhají obhospodařovateli otevřeného fondu zvládat tlaky na odkup ze strany investorů ve vypjatých situacích a skrze zajištění stability, předvídatelnosti a důvěry, tak investory chrání.
Návrh zákona zavádí povinnost obhospodařovatele investičního fondu zavést alespoň dva z nástrojů pro řízení likvidity uvedených v seznamu; pro fondy peněžního trhu platí povinnost zavést alespoň jeden. Je tak na obhospodařovateli každého fondu, aby vhodně vybral konkrétní nástroje, které jsou pro jeho fond vhodné. Vhodnost se odvíjí zejména od specifické investiční strategie fondu, povaze investic z hlediska jejich likvidity nebo např. pravidlům pro vyplácení podílových jednotek nebo investičních akcií fondu.
Fond může vedle dvou povinně zavedených využívat i další nástroje, a to i zákonem nepředvídaných. Toto využívání však není považováno za zavedení nástrojů ve smyslu zákonné povinnosti. „Pozastavení vydávání a odkupování“ a „oddělení majetku“ (side pockets) jsou pak nástroje, které má mít fond k dispozici vždy, resp. využití je podmíněno existencí výjimečných okolností, v odůvodněných případech a s ohledem na zájmy investorů. Evropská komise na návrh evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (European Securities and Markets Authority, dále jen „orgán ESMA“) vydá k těmto nástrojům skrze prováděcí nařízení regulatorní technické normy (regulatory technical standards, dále jen „RTS“), které podrobněji vymezí jednotlivé nástroje a jejich praktické použití.
2) Pověření třetích osob
Pravidla pro pověření se rozšiřují i na ostatní činnosti, které obhospodařovatel provádí. Zavádí se nové informační povinnosti v souvislosti s pověřením jiné osoby. Tyto informace musí být poskytnuty ČNB již v průběhu licenčního řízení a musí být pravidelně aktualizovány.
3) Přeshraniční poskytování depozitářských služeb bez pobočky (tzv. evropský pas)
Návrh zákona využívá diskreci a rozšiřuje okruh osob, které mohou být depozitářem, o zahraniční banky se sídlem v jiném členském státě EU, které nemají pobočku v ČR. Toto je možné pouze pro speciální fondy a pro fondy kvalifikovaných investorů. Pro možnost využití služeb zahraničního depozitáře je nutné kladné rozhodnutí ČNB, které se vždy vztahuje jen ke konkrétnímu fondu. ČNB vydá kladné stanovisko za podmínky, že je prokázáno, že stávající nabídka služeb na „trhu depozitářů“ není schopna pokrýt potřeby dotčeného fondu s ohledem na jeho investiční strategii.
4) Poskytování nových služeb
Návrh zákona rozšiřuje okruh činností, které může investiční společnost nebo samosprávný investiční fond vykonávat. Jedná se o nabývání pohledávek z fondových úvěrů, spravování účelových společností v rámci sekuritizace, spravování nevýkonných úvěrů a možnost být administrátorem benchmarku podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1011 ze dne 8. června 2016 o indexech, které jsou používány jako referenční hodnoty ve finančních nástrojích a finančních smlouvách nebo k měření výkonnosti investičních fondů, a o změně směrnic 2008/48/ES a 2014/17/EU a nařízení (EU) č. 596/2014 (dále jen „nařízení o benchmarcích“). Významnou novou činností přiznanou obhospodařovatelům fondů podle AIFMD je nabývání pohledávek z fondových úvěrů (loan origination), nicméně ani současná právní úprava tomuto nijak nebránila, proto se navrhuje i nadále toto výslovně umožnit i ve vztahu k podlimitním fondům kvalifikovaných investorů (obdobně i ve vztahu k sekuritizaci).
5) Fondy nabývající pohledávky z fondových úvěrů, včetně tzv. fondů poskytujících úvěry
AIFMD II zavádí i novou úpravu ve vztahu k fondům nabývajícím fondové úvěry, včetně tzv. fondů poskytujících úvěry (loan originating funds, LOFs). Návrh zákona mimo jiné stanovuje požadavky na řídicí a kontrolní systém obhospodařovatele takových fondů a ukládá povinnosti co do nastavení a uplatňování zásad, postupů a procesů pro nabývání pohledávek z fondových úvěrů, resp. pro posuzování úvěrového rizika a pro správu a sledování úvěrového portfolia. Návrh zákona dále stanovuje limity ve vztahu k jednotlivému dlužníkovi (koncentrace rizika), nemožnost nabýt pohledávku z fondového úvěru vůči některým osobám, pravidla pro nakládání s výnosy z pohledávek z fondových úvěrů, zvláštní pravidla ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům, zákaz modelu originate-to-distribute a ponechání si podílu na převedené pohledávce z fondového úvěru (skin-in-the-game).
Pouze pro fondy poskytující úvěry platí, že by měly být zpravidla uzavřeného typu. Otevřeným může být jen tehdy, pokud je schopen na žádost ČNB prokázat, že systém řízení rizika likvidity tohoto fondu je slučitelný s jeho investiční strategií a pravidly pro zpětný odkup. Pouze pro fondy poskytující úvěry pak platí limity na využití pákového efektu.
Úpravy plynoucí z aplikační praxe a deregulace
Vedle změn navrhovaných v souvislosti s transpozicí AIFMD II se navrhují i změny reagující na praxí identifikované nedostatky v současné právní úpravě. Tyto změny uvádí do souladu proces schvalování vedoucích osob ve vztahu k procesu, který byl zvolen pro schvalování osob u bank a obchodníků s cennými papíry. Dále je na základě připomínek dohledu i trhu zavedena úprava rozdělení podílových fondů. Další změny jsou převážně technického rázu a slouží k odstranění pochybností ve výkladu, případně zjednodušují stávající procesy za účelem snížení administrativní zátěže jak pro účastníky finančního trhu, tak pro ČNB.
V § 13 a 43 ZISIF se mění rozhodný den, k jakému vzniká oprávnění obhospodařovat a administrovat nesamosprávný investiční fond. Rozhodující pro vznik oprávnění bude nově vznik funkce statutárního orgánu, respektive uzavření smlouvy o administraci, nikoliv až zápis v obchodním rejstříku, který již nemusí odpovídat skutečnému stavu, kdy došlo ke změně obhospodařovatele/administrátora. V § 193 ZISIF se upřesňují povolené odchylky při ocenění. V § 231 ZISIF se upřesňuje transpozice čl. 80 UCITS, kdy se rozšiřuje okruh osob, které mají povinnost poskytnout sdělení klíčových informací. V § 310 ZISIF se upřesňuje, že zahraniční investiční fond srovnatelný se speciálním fondem musí být obhospodařován obhospodařovatelem oprávněným přesáhnout rozhodný limit. V § 457 ZISIF se upřesňuje, že sdělení klíčových informací nemusí ČNB zasílat fondy kvalifikovaných investorů. Navrhuje se zrušit řízení o dodatečném povolení podle § 507 ZISIF, kdy je postačující řízení o změně rozsahu povolení. Mění se způsob schvalování vedoucích osob (§ 515 až 518 ZISIF), které již v jiných oblastech na finančním trhu neprobíhá v rámci správního řízení (ČNB může zahájit správní řízení, má-li pochybnosti o vhodnosti vedoucí osoby).
V návaznosti na snahu EU zjednodušovat právní úpravu a odstraňovat zbytečnou administrativní zátěž deklarovala obdobný cíl i ČNB. Kromě změn, které může ČNB sama provést ve svých vyhláškách a úředních sdělení, existuje i národní právní úprava v zákonech, kterou je dle ČNB možné zrušit. V oblastech, které se týkají ZISIF, se jedná konkrétně o zrušení provádění ex ante kontroly depozitářem investičního fondu (§ 73 ZISIF), zrušení požadavku na minimální kapitál investičního fondu (§ 208, 280 až 282, 465, 550 a 552 ZISIF), zrušení veřejnoprávního dohledu nad výborem odborníků pro oceňování nemovitostí (zrušení oznamovací povinnosti v § 469 a zrušení deliktů v § 601 odst. 5, § 615 odst. 3 a § 619 odst. 3 ZISIF), vypuštění požadavku na prokazování svéprávnosti (§ 516, nově § 21a, 48a a § 519 ZISIF), zrušení povinnosti informovat ČNB o neschválení účetní závěrky (§ 456 ZISIF) a zrušení reportingu osob podle § 15 ZISIF, který neplyne z práva EU (§ 477 ZISIF). Předkladatel názor s ČNB sdílí, a tak i tato novela obsahuje deregulaci ve výše zmíněných oblastech.
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace či ve vztahu k rovnosti mužů a žen.
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy
Navrhovaná právní úprava si klade za cíl zejména transponovat do českého právního řádu AIFMD II, resp. změny, které provádí ve směrnici UCITS a AIFMD. Tato povinnost ČR vyplývá z jejího členství v EU, kdy lhůta pro transpozici uplyne 16. dubna 2026, kdy by měla transponovaná právní úprava i nabýt účinnosti (s výjimkou čl. 20a směrnice UCITS a změn čl. 24 AIFMD, které by měly nabýt účinnosti 16. dubna 2027). Kromě toho se provádí oprava některých nedostatků a nejasností stávající právní úpravy, které identifikovala praxe (orgán dohledu a účastníci trhu), případně se odstraňuje nadměrná administrativní zátěž způsobená národní právní úpravou nad rámec požadavků práva EU (tzv. goldplating). Cílem je posílit konkurenceschopnost českého fondového podnikání a podpořit tak rozvoj kapitálového trhu v ČR. Vyjasněním některých pravidel pak dojde k posílení právní jistoty.
4. Zhodnocení souladu návrhu zákona s ústavním pořádkem ČR
Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem ČR. Některé novelizační body terminologicky zohledňují čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a snaží se nahradit zažitý pojem „poplatky“ pojmem „úplata“, aby se toto odlišilo od veřejnoprávních poplatků obdobných daním (resp. aby pojem „poplatek“ byl používán jen v tomto významu). Zejména v oblasti fondového podnikání je pojem „poplatek“ hodně používán (vstupní poplatek, výstupní poplatek, poplatek za obhospodařování, ...), ať již v českém právu, tak v právu EU, proto je snaha o nahrazení tohoto pojmu velkou výzvou. Věříme však, že z důvodu jednoty terminologie práva jde o změnu potřebnou s tím, že obdobná změna byla třeba s účinností od ledna 2018 provedena v zákoně č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPKT“).
Návrh zákona přihlíží zejména k čl. 98 odst. 1 Ústavy, podle kterého lze do činnosti ČNB zasahovat pouze na základě zákona. Návrh zákona respektuje obecné zásady ústavního pořádku ČR, např. zásady vyplývající z pojmu demokratického právního státu (čl. 1 Ústavy) a zásadu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Dále se zohledňuje princip, že vlastnictví zavazuje a že co není zakázáno, je dovoleno.
5. Zhodnocení souladu návrhu zákona s předpisy EU
Navrhovaná právní úprava je primárně transpozicí AIFMD II, případně respektuje existující právní předpisy EU. Některé dílčí změny se týkají národní právní úpravy, tj. otázek, které právo EU neupravuje. Návrh zákona je v souladu s právními akty EU (zejména směrnicí UCITS a AIFMD), s judikaturou soudních orgánů EU a s obecnými právními zásadami práva EU, zejména se zásadou proporcionality a subsidiarity, se zásadou rovného zacházení, zásadou nediskriminace a právní jistoty. Návrh zákona nemá dopad do oblasti základních lidských práv a je slučitelný s Evropskou úmluvou o lidských právech a příslušnou judikaturou.
6. Zhodnocení souladu návrhu zákona s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána
Na oblast investičních společností a investičních fondů přímo nedopadá žádná mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána. Návrh zákona je tedy v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána.
7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy, zhodnocení dopadů na veřejné rozpočty a zhodnocení dopadů na podnikatelské prostředí
Vzhledem k povaze navrhované právní úpravy lze předpokládat spíše mírně pozitivní hospodářský a finanční dopad. Ačkoli dlouhodobým cílem rozvoje kapitálových trhů je vyšší využití kapitálových trhů, které ve svém důsledku pomůže celé ekonomice, tak změny provedené v AIFMD II jsou spíše drobné povahy a nelze tak očekávat zásadní dopady. Změny přinesou větší administrativní zátěž pro obhospodařovatele investičních fondů, což může vést k posílení ochrany spotřebitele (a dlouhodoběji k posílení důvěry v kapitálový trh), případně to může usnadnit přeshraniční působení (typicky ve vztahu k fondům nabývajícím pohledávky z fondových úvěrů), nicméně ČR je ve fondovém podnikání stále spíše importní než exportní zemí (tj. české fondy nejsou příliš nabízeny v zahraničí). Lze případně očekávat zvýšení dostupnosti fondových úvěrů pro podnikatele ze strany zahraničních investičních fondů, přesné dopady se ale jen obtížně odhadují. Navíc ČR dnes neklade žádné překážky tomu, aby zahraniční investiční fondy poskytovaly podnikatelům fondové úvěry. Nově se tedy bude jednat o upřesnění povinností pro jejich poskytování, které může potenciálně vést i ke snížení ochoty nabízet takové úvěry. Po konzultaci s trhem nebude umožněno investičním fondům poskytovat spotřebitelské úvěry, což ovšem není změna oproti dnešku, když fondy také neposkytují spotřebitelské úvěry. Dochází tedy k vyjasnění právního stavu, který by měl ve výsledku poskytnout větší právní jistotu.
V souvislosti s přijetím návrhu zákona nejsou očekávány přímé dopady na státní rozpočet, ani na rozpočet územních samosprávných celků. Nicméně lze očekávat lehce negativní dopady na rozpočet ČNB v návaznosti na rozšíření okruhu dohlížených povinností (pozitivní dopady s ohledem na zrušení některých povinností budou spíše marginální).
8. Zhodnocení, zda návrhem zákona není zakládána veřejná podpora
Navrhovaná právní úprava neobsahuje žádnou přímou ani nepřímou veřejnou podporu a uplatňuje se na dotčené subjekty finančního trhu jednotně. Navrhované změny nijak nezasahují do alokace veřejných zdrojů.
9. Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Navrhovaná právní úprava zachovává základní rámec práv a povinností fyzických i právnických osob. Dílčí změny, a tedy i dopady se týkají např. zavedení povinnosti aplikovat nástroje pro řízení likvidity, rozšíření informačních povinností v případě outsourcingu a možnosti (tedy práva) poskytovat nové typy služeb, jako je správa nevýkonných úvěrů či administrace benchmarků. Nedochází k zásahům do základních práv ani ke vzniku povinností, které by přesahovaly rámec regulace finančního trhu.
10. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné sociální dopady, protože necílí na žádné specifické skupiny obyvatel. U navrhované právní úpravy se nepředpokládá žádný dopad na životní prostředí, protože neobsahuje žádná specifická pravidla, která by cílila na životní prostředí (nad rámec odkazů na přímo použitelné předpisy EU týkající se financování udržitelnosti a transparentnosti v této oblasti, které se aktualizují, ale jsou již dnes v ZISIF promítnuty).
11. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů, vysvětlení účelu navrhovaného zpracování osobních údajů a popis návaznosti na stávající nebo již připravovaná zpracování osobních údajů, posouzení navrhovaného řešení zpracování z hlediska nezbytnosti a přiměřenosti ve vztahu k jím sledovanému účelu a posouzení rizik pro práva a svobody fyzických osob a možných opatření k jejich snížení
Návrh rozšiřuje okruh činností, které mohou vykonávat investiční fondy a jejich obhospodařovatelé. S těmito novými oprávněními je spojeno rozšíření rozsahu zpracování osobních údajů.
Popis zamýšlených zpracování a jejich účelů
Návrh výslovně opravňuje investiční fondy: nabývat a spravovat pohledávky z fondových a nevýkonných úvěrů, spravovat účelové společnosti v rámci sekuritizace, outsourcovat části své činnosti třetím subjektům a současně rozšiřuje oznamovací a evidenční povinnosti vůči ČNB, včetně povinnosti sdělovat informace o vedoucích osobách, osobách s rozhodovací pravomocí nebo pověřených osobách. Tato zpracování se týkají údajů fyzických osob v postavení dlužníků, statutárních zástupců právnických osob, jejich vedoucích pracovníků a dalších subjektů údajů.
Fondy budou zpracovávat následující kategorie údajů: identifikační a kontaktní údaje (jméno, bydliště, telefon, e-mail), finanční a úvěrové údaje (výše závazků, příjmy, bonita, platební historie, kreditní skóre), údaje o právním postavení (např. výkon funkce statutárního orgánu) a údaje vyplývající ze smluvních vztahů a jejich plnění (smluvní dokumentace, výzvy apod.).
Účel zpracování osobních údajů
Clem zpracování osobních údajů je řízení úvěrového rizika, ochrana investorů a finanční stabilita.
Posouzení nezbytnosti a přiměřenosti zpracování ve vztahu k účelu
Fondy by bez těchto údajů nemohly řádně spravovat pohledávky ani plnit požadavky jejich regulace.
Posouzení rizik pro práva a svobody fyzických osob
Navržená úprava přináší následující rizika: riziko úniku nebo zneužití údajů, zejména při nedostatečném zabezpečení systémů fondů nebo zpracovatelů, riziko nedostatečné informovanosti subjektů údajů o novém správci údajů, typicky v případě převodu pohledávky z banky na fond (tzv. sekundární zpracování), riziko nejasného vymezení rolí mezi správcem a zpracovatelem, především v případech outsourcingu (např. správa portfolia, správa údajů), riziko zpracování údajů neslučitelným způsobem (např. použití údajů pro prediktivní modely, analýzy výnosnosti portfolia apod.) a riziko přístupu více subjektů k údajům bez jednotného rámce odpovědnosti a informovanosti, např. při sekuritizaci (nabývání a spravování pohledávek z nevýkonných úvěrů).
Navrhovaná opatření ke snížení rizik
Zavedení interních politik pro správu úvěrových dat, včetně bezpečnostních opatření, řízení přístupů, hodnocení rizik a přezkumu kompatibility účelů.
12. Zhodnocení korupčních rizik (CIA)
V rámci postupu CIA zpracovatelé návrhu zákona dospěli k závěru, že právní úprava žádným způsobem neusnadňuje korupční jednání a ani neznesnadňuje jeho odhalování. U navrhované právní úpravy se tak nepředpokládá vznik nových ani změna existujících korupčních rizik.
13. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
U navrhované právní úpravy se nepředpokládá žádný dopad na bezpečnost nebo na obranu státu.
14. Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů
U navrhované právní úpravy se nepředpokládá žádný dopad na rodiny.
15. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Transpozice právní úpravy investičních fondů nabývajících pohledávky z fondových úvěrů představuje potenciálně další alternativní možnost financování pro územní samosprávné celky, nicméně tato možnost existuje již dnes, dochází pouze k její harmonizaci a možnosti přeshraničního působení, dopady tedy budou spíše zanedbatelné, neboť územní samosprávné celky spíše využívají úvěrového financování poskytovaného bankami.
16. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
Navrhovaná právní úprava není v rozporu se zásadami digitálně přívětivé legislativy.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K části první, čl. I
Změna zákona o investičních společnostech a investičních fondech
K bodům 1 až 4 (poznámka pod čarou číslo 1 věty druhá až pátá):
S ohledem na čl. 3 odst. 1 třetí pododstavec AIFMD II se do poznámky pod čarou doplňuje odkaz na tuto směrnici. Současně se doplňují i další novely směrnice UCITS a AIFMD.
Kromě toho se pro úplnost doplňuje odkaz na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2034 ze dne 27. listopadu 2019 o obezřetnostním dohledu nad investičními podniky a o změně směrnic 2002/87/ES, 2009/65/ES, 2011/61/EU, 2013/36/EU, 2014/59/EU a 2014/65/EU, která je transponována primárně v ZPKT. Tato směrnice měnila čl. 7 směrnice UCITS a čl. 9 AIFMD ve vztahu k požadavkům na kapitál. Tato směrnice byla v ČR transponována zákonem č. 96/2022 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti finančního trhu zejména v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie týkajících se unie kapitálových trhů (dále jen „CMU novela“).
Protože je první odkaz na poznámku pod čarou číslo 1 v § 1 ZISIF, navrhuje se tuto změnu provést před změnami navrženými v § 8 ZISIF.
Ačkoli se podle čl. 55 odst. 5 věty třetí Legislativních pravidel vlády text v poznámkách pod čarou zpravidla samostatně nenovelizuje, je běžnou praxí snaha udržet text v poznámkách pod čarou (které jinak nejsou právně závazné) aktuální. Navíc ve vztahu k odkazu na AIFMD II jde o požadavek vyplývající z práva EU (čl. 3 odst. 1 třetí pododstavec AIFMD II), vyžadující při transpozici na transponovanou směrnici odkázat: „Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.“. Viz k tomu též čl. 20 odst. 5 Metodických pokynů pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii (dále jen „Metodické pokyny“): „Referenční povinnost v návrhu transpozičního právního předpisu se plní prostřednictvím odkazu na transponovanou směrnici formou poznámky pod čarou v souladu s Legislativními pravidly vlády.“.
Obecně není žádoucí na směrnice EU odkazovat v normativním textu, protože směrnice EU nemají přímou závaznost, ale zavazují členský stát EU – viz čl. 288 třetí pododstavec Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“): „Směrnice je závazná pro každý stát, kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům.“. Viz k tomu též čl. 20 odst. 1 Metodických pokynů: „Transpoziční předpisy musí naplňovat cíl a účel stanovený transponovanou směrnicí.“. Viz též čl. 20a Metodických pokynů, který upravuje, kdy je možno v normativním textu použít odkaz na směrnici. Viz též čl. 291 odst. 1 SFEU: „Členské státy přijmou veškerá nezbytná vnitrostátní právní opatření k provedení právně závazných aktů Unie.“.
K bodu 5 (poznámka pod čarou číslo 2):
S ohledem na množství navrhovaných změn se navrhuje nové znění poznámky pod čarou číslo 2. Při té příležitosti se pro přehlednost mění uspořádání této poznámky, a to tak, že jsou uvedena pouze nařízení Evropského parlamentu a Rady (tzv. Level 1) a na nařízení Evropské komise (tzv. Level 2) se odkazuje hromadně po vzoru ZPKT. V současné době se nařízeními Evropské komise, které provádí nebo doplňují směrnice z poznámky pod čarou č. 1 nebo nařízení z poznámky pod čarou č. 2, rozumí:
· Nařízení Komise (EU) č. 583/2010 ze dne 1. července 2010, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES, pokud jde o klíčové informace pro investory a podmínky, které je třeba splnit při poskytování klíčových informací pro investory nebo prospektu na jiném trvalém nosiči, než je papír, nebo prostřednictvím internetových stránek, ve znění opravy.
· Nařízení Komise (EU) č. 584/2010 ze dne 1. července 2010, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES, pokud jde o formu a obsah standardního oznámení a osvědčení SKIPCP, využívání elektronické komunikace mezi příslušnými orgány pro účely oznamování a postupy pro ověřování na místě a šetření a výměnu informací mezi příslušnými orgány, v platném znění.
· Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 231/2013 ze dne 19. prosince 2012, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU, pokud jde o výjimky, obecné podmínky provozování činnosti, depozitáře, pákový efekt, transparentnost a dohled, v platném znění.
· Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 593/2014 ze dne 3. června 2014, kterým se stanoví prováděcí technické normy, pokud jde o formát oznámení podle čl. 16 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 345/2013 o evropských fondech rizikového kapitálu.
· Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 594/2014 ze dne 3. června 2014, kterým se stanoví prováděcí technické normy, pokud jde o formát oznámení podle čl. 17 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 346/2013 o evropských fondech sociálního podnikání.
· Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 694/2014 ze dne 17. prosince 2013, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2011/61/EU, pokud jde o regulační technické normy určující typy správců alternativních investičních fondů.
· Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/514 ze dne 18. prosince 2014 o informacích, které mají podávat příslušné orgány Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy v souladu s čl. 67 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU.
· Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/438 ze dne 17. prosince 2015, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES, pokud jde o povinnosti depozitářů, v platném znění.
· Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1212 ze dne 25. července 2016, kterým se stanoví prováděcí technické standardy s ohledem na standardní postupy a formuláře pro podávání informací v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES.
· Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/480 ze dne 4. prosince 2017, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/760, pokud jde o regulační technické normy týkající se finančních derivátových nástrojů, které slouží výhradně pro účely zajištění, dostatečně dlouhé doby trvání evropských fondů dlouhodobých investic, kritérií pro hodnocení trhu z hlediska potenciálních kupců a pro ocenění aktiv určených k prodeji a typů a náležitostí zařízení pro neprofesionální investory.
· Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/708 ze dne 17. dubna 2018, kterým se stanoví prováděcí technické normy, pokud jde o vzor oznámení, který budou používat správci fondů peněžního trhu při podávání zpráv příslušným orgánům podle čl. 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1131.
· Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/990 ze dne 10. dubna 2018, kterým se mění a doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1131, pokud jde o jednoduché, transparentní a standardizované (STS) sekuritizace a komerční papíry zajištěné aktivy, požadavky na aktiva obdržená na základě reverzního repa a metody hodnocení úvěrové kvality, v platném znění.
· Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/819 ze dne 1. února 2019, kterým se doplňuje nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 346/2013, pokud jde o střety zájmů, měření sociálního dopadu a informace poskytované investorům v oblasti evropských fondů sociálního podnikání.
· Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/820 ze dne 4. února 2019, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 345/2013, pokud jde o střety zájmů v oblasti evropských fondů rizikového kapitálu.
· Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/2139 ze dne 4. června 2021, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852, pokud jde o stanovení technických screeningových kritérií pro určení toho, za jakých podmínek se hospodářská činnost kvalifikuje jako významně přispívající ke zmírňování změny klimatu nebo k přizpůsobování se změně klimatu, a toho, zda tato hospodářská činnost významně nepoškozuje některý z dalších environmentálních cílů, v platném znění.
· Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/2178 ze dne 6. července 2021, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 upřesněním obsahu a struktury informací, které mají zveřejňovat podniky podle článků 19a nebo 29a směrnice 2013/34/EU v souvislosti s environmentálně udržitelnými hospodářskými činnostmi, a upřesněním metodiky za účelem plnění této povinnosti zveřejňování informací, v platném znění.
· Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2022/1288 ze dne 6. dubna 2022, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2088, pokud jde o regulační technické normy, které upřesňují podrobnosti týkající se obsahu a struktury informací ve vztahu k zásadě „významně nepoškozovat“ a které upřesňují obsah, metodologie a strukturu informací ve vztahu k ukazatelům udržitelnosti a nepříznivým dopadům na udržitelnost a obsah a strukturu informací ve vztahu k prosazování environmentálních nebo sociálních vlastností a cílů udržitelných investic v dokumentech před uzavřením smlouvy, na webových stránkách a v pravidelných zprávách, v platném znění.
· Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/2486 ze dne 27. června 2023, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 stanovením technických screeningových kritérií pro určení toho, za jakých podmínek se hospodářská činnost kvalifikuje jako významně přispívající k udržitelnému využívání a ochraně vodních a mořských zdrojů, k přechodu na oběhové hospodářství, k prevenci a omezování znečištění nebo k ochraně a obnově biologické rozmanitosti a ekosystémů, a toho, zda tato hospodářská činnost významně nepoškozuje některý z dalších environmentálních cílů, a kterým se mění nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/2178, pokud jde o specifické zveřejňování informací v souvislosti s těmito hospodářskými činnostmi.
· Prováděcí nařízení Komise (EU) 2024/910 ze dne 15. prosince 2023, kterým se stanoví prováděcí technické normy ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES, pokud jde o formu a obsah informací, které mají být oznamovány v souvislosti s přeshraničními činnostmi subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP), správcovskými společnostmi SKIPCP a výměnou informací mezi příslušnými orgány o přeshraničních oznámeních, a kterým se mění nařízení Komise (EU) č. 584/2010 (dále jen „nařízení Komise 2024/910“).
· Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2024/911 ze dne 15. prosince 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES, pokud jde o regulační technické normy upřesňující informace, které mají být oznamovány v souvislosti s přeshraničními činnostmi správcovských společností a subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP).
· Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2024/912 ze dne 15. prosince 2023, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU, pokud jde o regulační technické normy upřesňující informace, které mají být oznamovány v souvislosti s přeshraničními činnostmi správců alternativních investičních fondů.
· Prováděcí nařízení Komise (EU) 2024/913 ze dne 15. prosince 2023, kterým se stanoví prováděcí technické normy ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU, pokud jde o formu a obsah informací, které mají být oznamovány v souvislosti s přeshraničními činnostmi správců alternativních investičních fondů a s výměnou informací mezi příslušnými orgány o přeshraničních oznámeních.
I s ohledem na to, že poznámka pod čarou nemá právní závaznost, nelze tato doplnění vnímat jako věcnou změnu a obsah poznámky pod čarou číslo 2 je nutno vždy posuzovat materiálně, a to zejména s ohledem na směrnice Evropského parlamentu a Rady uvedené v poznámce pod čarou číslo 1 a s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady uvedené v poznámce pod čarou číslo 2. Výčet nařízení Evropské komise v poznámce pod čarou číslo 2 má primárně pomocný charakter, aby umožnil adresátům normy lepší orientaci v souvisejících právních předpisech, které jsou samy o sobě přímo závazné – viz k tomu čl. 288 druhý pododstavec SFEU: „Nařízení má obecnou působnost. Je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.“. Toto zahrnuje i nařízení vydaná Evropskou komisí, jakožto orgánem EU, viz čl. 288 první pododstavec SFEU: „Pro výkon pravomocí Unie přijímají orgány nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska.“. A to bez ohledu na to, že čl. 290 odst. 1 první pododstavec SFEU o nich hovoří jako o nelegislativních aktech: „Legislativním aktem lze na Komisi přenést pravomoc přijímat nelegislativní akty s obecnou působností, kterými se doplňují nebo mění některé prvky legislativního aktu, které nejsou podstatné.“. Kromě takzvaných delegovaných aktů („v přenesené pravomoci“) podle čl. 290 SFEU vydává Evropská komise i takzvané implementační akty („prováděcí“) podle čl. 291 odst. 2 SFEU: „Jsou-li pro provedení právně závazných aktů Unie nezbytné jednotné podmínky, svěří tyto akty prováděcí pravomoci Komisi nebo ve zvláštních, náležitě odůvodněných případech a v případech uvedených v článcích 24 a 26 Smlouvy o Evropské unii Radě.“. Podrobnosti přijímání prováděcích aktů upravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (vydané podle čl. 291 odst. 3 SFEU), které upravuje tzv. komitologii.
K náležité odborné péči patří i znalost těchto předpisů, a to bez ohledu na to, zda jsou či nikoli uvedeny v poznámce pod čarou číslo 2. Typicky se bude jednat o nařízení Evropské komise, která budou vydána k provedení směrnice UCITS a AIFMD po změnách provedených AIFMD II.
Protože je první odkaz na poznámku pod čarou číslo 2 v § 1 ZISIF, navrhuje se tuto změnu provést před změnami navrženými v § 8 ZISIF. Související změny se provádí i v § 302, 303, 461, 599, 604 a 612 ZISIF.
K bodu 6 (poznámka pod čarou číslo 3):
Jako legislativně-technická oprava se aktualizuje odkaz v poznámce pod čarou číslo 3. Protože první výskyt odkazu na tuto poznámku pod čarou je v § 2 ZISIF, navrhuje se tuto změnu provést před změnami navrženými v § 8 ZISIF.
K bodům 7 a 8 (§ 5 nové odstavce 2 a 5, přečíslování stávajících odstavců 2 a 3):
V souladu s přílohou I AIFMD se stanovuje, že obhospodařovatel může v rámci obhospodařování fondů nabývat pohledávky z fondových úvěrů a provádět sekuritizaci. K těmto činnostem není potřeba zvláštní oprávnění, nicméně pro případ outsourcingu se na ně kladou nižší požadavky, jako by se jednalo o outsourcing administrace (viz § 26a a 53a).
V odstavci 5 se definuje nabývání pohledávek z fondových úvěrů, kdy podle písmene a) jde o úvěry a zápůjčky poskytnuté přímo fondem, zatímco dle písmene b) jde o specifické případy postoupení pohledávky. Pokud nejsou splněny požadavky písmene b), pak postoupená pohledávka není pohledávkou z fondového úvěru (např. pokud jeden fond postupuje pohledávku na jiný fond, pak se již nebude jednat o fondový úvěr). Definice se inspiruje definicemi spotřebitelského úvěru a nevýkonného úvěru v jiných zákonech, nicméně nehovoří se zde záměrně o odložené platbě. Rovněž je vhodné upozornit, že repo obchody nejsou úvěrovými obchody (viz definici v § 215 odst. 4 ZISIF).
Činnosti uvedené v příloze I AIFMD nejsou diskrecí (na rozdíl od činností v čl. 6 odst. 4 AIFMD) a členské státy EU tak musí umožnit všem správcům podle této směrnice (tj. oprávněným přesáhnout rozhodný limit), aby nabývali pohledávky z fondových úvěrů (originating loans on behalf of an AIF) a aby spravovali účelové společnosti v rámci sekuritizace (servicing securitisation special purpose entities) – viz přílohu I bod 2 úvodní část ustanovení AIFMD: „K dalším činnostem, které může správce navíc vykonávat při kolektivní správě alternativního investičního fondu, patří:“. Na rozdíl od čl. 6 odst. 4 AIFMD nerozlišuje příloha I AIFMD, zda se jedná o externího správce (external AIFM, tj. investiční společnost) nebo o samosprávný investiční fond (internally managed AIF) – viz k tomu též čl. 6 odst. 3 AIFMD: „Členské státy vyžadují, aby žádný samosprávný alternativní investiční fond nemohl provádět jiné činnosti než vnitřní správu tohoto alternativního investičního fondu v souladu s přílohou I.“. Nad rámec působnosti AIFMD bylo rozhodnuto, že by tyto činnosti měly být povoleny i ve vztahu k podlimitním fondům kvalifikovaných investorů, na které se AIFMD nevztahuje, protože se nepodařilo nalézt důvody, proč jim v tomto bránit. Navíc by se jednalo fakticky o změnu stávajícího stavu, kdy dnešní právní úprava jim v tomto také nebrání (ve smyslu „co není zakázáno, je dovoleno“).
K bodu 9 (poznámka pod čarou číslo 19):
Jako legislativně-technická změna se aktualizuje odkaz v poznámce pod čarou číslo 19 – zohledňuje se, že nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1131 ze dne 14. června 2017 o fondech peněžního trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení o fondech peněžního trhu“) bylo novelizováno. Protože první výskyt odkazu na tuto poznámku pod čarou je v § 6 ZISIF, navrhuje se tuto změnu provést před změnami navrženými v § 8 ZISIF.
K bodu 10 (§ 8 nový odstavec 4):
Využívá se diskrece v čl. 15 odst. 4g AIFMD a zakazuje se samosprávným investičním fondům poskytovat spotřebitelské úvěry (nemohou tedy získat povolení k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru). K bližším důvodům nevyužití diskrece viz závěrečnou zprávu RIA.
K bodu 11 (§ 9 nové odstavce 5 a 6):
V odstavci 5 se reaguje na požadavky trhu, kdy některé banky vyžadují u těchto transakcí souhlas valné hromady. Přitom u nesamosprávného investičního fondu by valná hromada neměla zasahovat do investičních rozhodnutí obhospodařovatele. Současně obhospodařovatel jedná s odbornou péčí a řídí střety zájmů podle ZISIF, není tedy nutno požadovat aplikaci obdobných pravidel podle zákona o obchodních korporacích.
V odstavci 6 se využívá se diskrece v čl. 15 odst. 4g AIFMD a zakazuje se nesamosprávnými investičním fondům poskytovat spotřebitelské úvěry (nemohou tedy získat povolení k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů). K bližším důvodům nevyužití diskrece viz závěrečnou zprávu RIA.
K bodům 12 až 18 (§ 11 a nová poznámka pod čarou číslo 27):
S ohledem na změny v čl. 6 směrnice UCITS a v čl. 6 se rozšiřuje rozsah služeb, které může investiční společnost poskytovat, a provádějí se související změny. Související změny se navrhují také v § 26a, 53a, 459, 460, 479 a 485 ZISIF a v § 2, 3, 4, 20 a 39 ZTNÚ.
Ve vztahu k některým službám jde o diskreci členského státu EU, kterou se Česká republika rozhodla využít (blíže k tomu viz závěrečnou zprávu RIA). Konkrétně rozšíření v čl. 6 směrnice UCITS a v čl. 6 AIFMD jsou dobrovolná a týkají se možnosti být administrátorem benchmarku (administration of benchmarks) podle nařízení o benchmarcích (to platí pro AIFMD i pro směrnici UCITS). Pouze AIFMD pak ve svém čl. 6 dává členským státům EU možnost umožnit externím správcům (tj. investičním společnostem oprávněným přesáhnout rozhodný limit) správu úvěru (credit servicing activities) podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2167 ze dne 24. listopadu 2021 o správcích úvěru a obchodnících s úvěry a o změně směrnic 2008/48/ES a 2014/17/EU, tj. správu nevýkonných úvěrů.
V § 11 odst. 1 ZISIF se doplňuje možnost být administrátorem benchmarku a současně se zavádí poznámka pod čarou č. 27, která obsahuje odkaz na nařízení o benchmarcích. Související změna se provádí v § 479 odst. 1 písm. j).
V § 11 odst. 2 ZISIF se s ohledem na změny v čl. 6 směrnice UCITS a v čl. 6 AIFMD ruší povinnost mít oprávnění k individuálnímu portfolio managementu jako předpoklad pro výkon jiných činností srovnatelných s investičními službami. Namísto toho se upřesňuje, že investiční společnost nesmí být administrátorem benchmarků ve vztahu k fondům, které obhospodařuje, ani nesmí poskytovat spotřebitelské úvěry. Závěrem se upřesňuje, že osoba ze zemí mimo EU nemůže provádět činnosti, které jsou v sektorových předpisech vyhrazeny subjektům z EU. Z tohoto hlediska nelze AIFMD a směrnici UCITS vnímat jako lex specialis, který tento princip prolamuje, protože z ničeho nelze dovodit, že toto mělo být záměrem nové úpravy.
V § 11 odst. 4 ZISIF se reflektují změny v čl. 6 směrnice UCITS, kdy se např. ruší zákaz přijímat a předávat pokyny, čímž se odstraňuje neodůvodněný rozdíl mezi směrnicí UCITS a AIFMD.
V § 11 odst. 5 ZISIF se reaguje na změny v čl. 6 směrnice UCITS a v čl. 6 AIFMD, kdy např. AIFMD uvádí toto: „jakýkoli jiný úkol nebo činnost, které správce již vykonává ve vztahu k alternativnímu investičnímu fondu, který spravuje v souladu s tímto článkem, nebo ve vztahu ke službám, které poskytuje v souladu s tímto odstavcem, za podmínky, že každý potenciální střet zájmů vyplývající z výkonu tohoto úkolu nebo činnosti vůči jiným stranám je náležitě řešen“ (ve směrnici UCITS je text téměř totožný). Toto v zásadě odpovídá již dnešní české právní úpravě v § 11 odst. 5 a § 508 ZISIF, nicméně v zájmu úplnosti transpozice se doplňuje požadavek na řízení střetů zájmů.
V § 11 odst. 9 se ex lege umožňuje investiční společnosti vykonávat správu nevýkonných úvěrů (tj. k této činnosti nepotřebuje žádné další povolení).
K bodu 19 [§ 13 odst. 1 písm. c)]:
Vyjasňuje se okamžik, kdy vzniká podnikatelské oprávnění, a to nikoli na zápis statutárního orgánu do obchodního rejstříku, ale na vznik funkce statutárního orgánu. Obdobná změna se provádí v § 43 ZISIF, kde se navíc nově zohledňuje i existence smlouvy o administraci.
Ohledně vzniku práva obhospodařovat nesamosprávný investiční fond s právní osobností není ZISIF konzistentní, neboť podle § 13 odst. 1 písm. c) ZISIF oprávnění k obhospodařování nesamosprávného investičního fondu s právní osobností vzniká dnem, kdy je toto oprávnění zapsáno do obchodního rejstříku. Oprávněním podle § 13 odst. 1 písm. c) ZISIF je zřejmě myšleno oprávnění ve smyslu § 9 odst. 1 ZISIF, tedy oprávnění nesamosprávného investičního fondu s právní osobností, který je oprávněn se obhospodařovat prostřednictvím právnické osoby, která je jeho individuálním statutárním orgánem a zároveň jeho obhospodařovatelem (§ 9 odst. 2 ZISIF). Statutárním orgánem se tato právnická osoba stává okamžikem účinnosti volby valnou hromadou, tedy nikoliv až zápisem do obchodního rejstříku, jenž má pouze deklaratorní účinky.
Sporná a v praxi problematická je tak otázka vzniku oprávnění k obhospodařování nesamosprávného fondu, kdy mezi okamžikem zvolení statutárního orgánu a vznikem oprávnění k obhospodařování ve smyslu § 13 odst. 1 písm. c) ZISIF, tj. okamžikem jeho zápisu do obchodního rejstříku, může nastat i poměrně dlouhý časový úsek (např. z důvodu rejstříkového sporu). Navrhuje se, aby byla výše popsaná nekonzistence v ZISIF odstraněna tím, že rozhodným okamžikem pro vznik oprávnění obhospodařovat bude i podle § 13 odst. 1 písm. c) okamžik vzniku funkce statutárního orgánu, nikoliv zápis v obchodním rejstříku.
Pokud by rozhodným okamžikem byl až zápis v obchodním rejstříku, může toto mít z hlediska praktického dopadu na investory nežádoucí důsledky. Může např. dojít k situaci, že se právnická osoba (investiční společnost) stane volbou statutárním orgánem investičního fondu, nebude však podle § 13 odst. 1 ZISIF oprávněna k jeho obhospodařování. Vznikne tak mezidobí, kdy může být obtížné odlišit, k jakým úkonům je daná právnická osoba (investiční společnost) oprávněna jako statutární orgán v rámci běžného obchodního vedení a zastupování a jaké úkony by představovaly obhospodařování daného investičního fondu, ke kterému ještě oprávněna není.
K bodu 20 (§ 15a odst. 2):
S ohledem na snahu o snížení administrativní zátěže se navrhuje zrušit oznamovací povinnosti osob podle § 15 ZISIF, které neplynou z práva EU. Kromě § 15a ZISIF se v této souvislosti mění i § 477 a § 616 odst. 4 ZISIF.
K bodu 21 (poznámka pod čarou číslo 6):
Jako legislativně-technická oprava se aktualizuje odkaz v poznámce pod čarou číslo 6. Protože první výskyt odkazu na tuto poznámku pod čarou je v § 17 ZISIF, navrhuje se tuto změnu provést před vložením nového § 20b ZISIF.
K bodu 22 (nové § 20b a 20c):
Upravují se požadavky na řídicí a kontrolní systém podle čl. 15 odst. 3 AIFMD ve vztahu k nabývání pohledávek z fondových úvěrů (loan origination) - viz definici pohledávky z fondového úvěru v § 5 odst. 5 ZISIF. Původně se zvažovalo, že úprava nabývání pohledávek z fondových úvěrů investičními fondy bude upravena v nařízení vlády č. 243/2013 Sb., o investování investičních fondů a o technikách k jejich obhospodařování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NVIT“), nicméně se jako problematická ukázala působnost AIFMD versus působnost NVIT. AIFMD totiž není produktovou regulací a reguluje fondy skrze jejich správce (tj. je regulací správců/obhospodařovatelů). Oproti tomu NVIT se vztahuje pouze na české investiční fondy a nemá přeshraniční působnost. Pokud by tedy transpozice byla provedena v NVIT, pak by mohlo dojít ke konfliktu se zahraničním právem, kdy by zahraniční úprava regulovala správce, zatímco česká právní úprava by v téže situaci upravovala fond. Do té míry, do jaké by se jednalo o harmonizovanou právní úpravu, by problém nastat neměl, nicméně pokud by šlo o národní diskrece či goldplating, mohlo by dojít ke konfliktu. Zároveň by hrozila i opačná situace, kdy by transpozice AIFMD byla vztažena jen na české investiční fondy, nicméně pokud by český správce obhospodařoval zahraniční fond, mohlo by toto zůstat bez regulace (pokud bude zahraniční úpravy vycházet ze stejného principu, tj. z regulace správce, nikoli fondu). Z těchto důvodů bylo usouzeno, že je nutno provést transpozici přímo v zákoně.
K § 20b:
Podle odstavce 1 písm. a) platí, že obhospodařovatel podle AIFMD, který obhospodařuje fond, který se zabývá nabýváním pohledávek z fondových úvěrů (AIFs that engage in loan origination – viz k tomu bod 16 preambule první větu AIFMD II), zavede, udržuje a uplatňuje zásady, postupy a procesy pro nabývání pohledávek z fondových úvěrů. AIFMD v čl. 15 odst. 3 prvním pododstavci písm. d) rozlišuje mezi „loan originating activities“ a „granting loans“, nicméně v českém jazyce je obtížné toto od sebe odlišit a ani český překlad směrnice toto výrazněji neodlišuje („činností poskytování úvěrů“ versus „poskytování úvěrů“). Je současně otázkou, zda se má jednat o rozdílné pojmy, např. v tom, že pojem „granting loans“ nezahrnuje nepřímé sjednávání úvěrů. Nicméně tomu by neodpovídala definice „loan origination“, která říká v návětí toto: “loan origination” or “originating a loan” means the granting of a loan: (i) directly (...); or (ii) indirectly (...). Pro účely transpozice tedy vycházíme z předpokladu, že jde o synonyma.
Podle odstavce 1 písm. b) až d) pak obhospodařovatel podle AIFMD, který obhospodařuje fond, který se zabývá nabýváním pohledávek z fondových úvěrů, včetně případů, kdy je na tento fond pohledávka z fondového úvěru postoupena (including when they gain exposure to loans through third parties), zavede, udržuje a uplatňuje zásady, postupy a procesy pro posuzování úvěrového rizika a pro správu a sledování úvěrového portfolia. Česká transpozice o postoupení mlčí, protože buď jde o pohledávku z fondového úvěru a pak je možnost postoupení (v určitých případech) pokryta přímo v definici, anebo jde o jinou pohledávku, a pak nejde o pohledávku z fondového úvěru. Tyto zásady, postupy a procesy udržuje aktuální a účinné a pravidelně je přezkoumává, alespoň jednou ročně.
Podle odstavce 2 výše uvedené neplatí pro pohledávky z akcionářských úvěrů [viz definici v odstavci 4 písm. a)], nepřesahuje-li jmenovitá hodnota pohledávek z akcionářských úvěrů souhrnně 150 % kapitálu dotčeného fondu [viz definici v odstavci 4 písm. b)].
Odstavec 3 obsahuje dvě definice pro účely odstavce 2 (a § 37c odst. 1 a § 37k odst. 5), kdy se podle čl. 4 odst. 1 písm. aq) a as) AIFMD vymezují pojmy „pohledávka z akcionářského úvěru“ (shareholder loan) a „kapitál fondu“ (capital of the AIF) – pozor, neplést s pojmem „fondový kapitál“ (net asset value, NAV) podle § 16 odst. 5 druhé věty ZISIF. Pohledávka z akcionářského úvěru je podkategorií pohledávky z fondového úvěru.
K § 20c:
V návaznosti na čl. 14 odst. 2a UCITS a čl. 14 odst. 2a AIFMD se upravuje tzv. white label, tj. situace, kdy je fond obhospodařován z podnětu někoho jiného (kdo může, ale nemusí, fondu propůjčit své jméno a kdo může, ale nemusí, být promotérem tohoto fondu). V návaznosti na to se upravují pravidla pro řízení střetů zájmů (obdobně pro administrátora v § 47b), a to včetně souvisejících oznamovacích povinností v § 456 a souvisejících deliktů v § 599 odst. 1 písm. a) a § 604 odst. 1 písm. e) a m).
K bodu 23 (nové § 21a a 21b):
Sjednocuje se přístup k schvalování vedoucích osob s jinými předpisy na finančním trhu, jako je ZPKT nebo zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.
K § 21a
Do § 21a jsou přesunuty požadavky na vedoucí osoby a osoby, které skutečně řídí činnost obhospodařovatele ve vztahu k tomuto fondu ze současného § 515. Změnou oproti současnému stavuje je odst. 4, který je transpozicí čl. 7 odst. 1 písm. b) AIFMD resp. čl. 8 odst. 1 písm. c) UCITS, podle nichž se vyžaduje, aby vedoucí osoby se věnovaly své činnosti na plný úvazek.
K § 21b
Zavádí se nově povinnost obhospodařovatele posuzovat samostatně vhodnost vedoucí osoby a osoby, která činnost skutečně řídí, a to ve vztahu k požadavkům podle § 21a a reagovat průběžně, pokud tyto požadavky nejsou dodržovány.
K bodům 24 až 26 [§ 22 odst. 2 písm. d) bod 4, § 22 odst. 3 písm. h), § 22 odst. 5, § 49 odst. 3 písm. g), § 234 odst. 4 písm. b), § 253 odst. 2 a § 255 odst. 1 písm. b)]:
V celém ZISIF se sjednocuje terminologie tak, aby se nehovořilo o poplatcích (ve smyslu čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod: „Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.“), ale o úplatách. Obdobná změna byla provedena i v ZPKT zákonem č. 204/2017 Sb. Na některých místech se mezi úplatou a poplatky rozlišuje, typicky nově v rámci sousloví „srážky, přirážky, úplaty nebo poplatky“, a to v situaci, kdy se může jednat o veřejnoprávní poplatky. Související změny jsou provedeny i v § 190, 211 a 220 ZISIF.
K bodu 27 (nový § 26a):
V souladu s článkem 13 odst. 1, 2 a 4 směrnice UCITS a článkem 20 odst. 1 až 6 AIFMD se upravuje, že pravidla pro outsourcing (a pro sub-delegaci) se použijí i ve vztahu k jiným službám podle § 11 ZISIF, než je obhospodařování a administrace. Přísnější požadavky jsou kladeny na outsourcing správy portfolia a řízení rizik, což je obdobně aplikováno i ve vztahu k investiční službě správy portfolia (současně se na toto neuplatní pravidla podle ZPKT). Pro činnosti podle § 5 odst. 2 se stejnou logikou aplikují méně přísnější pravidla pro outsourcing jiných činností. Související změna se provádí v § 33 a 53a ZISIF.
K bodu 28 (§ 28):
Staví se najisto, že pravidla plynoucí z AIFMD neplatí pro podlimitní fondy kvalifikovaných investorů. Současně se legislativně-technicky přesouvá odkaz na § 20a ZISIF. Obdobná úprava je i ve vztahu k administraci v § 56 ZISIF.
K bodu 29 (§ 29):
S ohledem na to, že UCITS i AIFMD odkazují na obdobné použití čl. 15 MiFID, staví se najisto, že platí požadavek na počáteční kapitál podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2019/2033 ze dne 27. listopadu 2019 o obezřetnostních požadavcích na investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 1093/2010, (EU) č. 575/2013, (EU) č. 600/2014 a (EU) č. 806/2014 (dále jen „IFR“).
K bodu 30 (§ 30 odst. 2):
Jedná se o legislativně-technickou změnu, kterou se reaguje na změnu provedenou v § 30 odst. 1 ZISIF CMU novelou. Alternativně bylo zvažováno vypuštění odstavce 2 pro duplicitu s odstavcem 1, nicméně to by znamenalo revizi odkazů na § 30 ZISIF a ve výsledku více novelizačních bodů, proto byla zvolena varianta úpravy odstavce 2 tak, aby byl v souladu s odstavcem 1. Věcně se nicméně nejedná o změnu, kdy čl. 13 odst. 3 IFR říká toto: „Investiční podnik, který neprovozuje činnost po dobu jednoho roku ode dne, kdy začal poskytovat investiční služby nebo vykonávat investiční činnosti, použije k výpočtu uvedenému v odstavci 1 předpokládané fixní režijní náklady obsažené v prognózách pro prvních 12 měsíců obchodování, jak je předložil spolu s žádostí o povolení.“.
K bodům 31 a 32 (§ 33):
Primárně se zohledňuje věcná změna v tom, jak UCITS a AIFMD odkazují na MiFID, kdy nově neodkazují na obdobné použití pravidel pro outsourcing (místo toho mají vlastní pravidla), ale odkazují na obdobné použití pravidel pro řízení střetů zájmů. Kromě toho se provádí legislativně technické opravy zájmena a dvojího použití slov „pro jiného“.
K bodu 33 (nové hlavy VI a VII, tj. § 37a až 37k, nová poznámka pod čarou č. 28):
Upravují se nástroje pro řízení likvidity (§ 37a a 37b ZISIF) a nabývání pohledávek z fondových úvěrů (§ 37c až 37k ZISIF). Nástroje pro řízení likvidity jsou společné pro AIFMD i pro směrnici UCITS, zatímco nabývání pohledávek z fondových úvěrů se týká jen AIFMD.
K § 37a: Definují se základní pojmy pro nástroje pro řízení likvidity (liquidity management tools, LMTs).
V odstavci 1 písm. a) se definuje „obhospodařovatel otevřeného fondu“, kterým se vymezuje působnost této úpravy a jedná se svým způsobem o legislativní zkratku. Tato zkratka nezahrnuje obhospodařovatele, na které se nevztahuje ani směrnice UCITS, ani AIFMD, protože taková úprava by šla nad rámec požadavků práva EU (jde o tzv. podlimitní správce, kteří nejsou oprávnění přesáhnout rozhodný limit – v kontextu českého práva půjde vždy o fondy kvalifikovaných investorů). Zatímco u standardních fondů směrnice UCITS předpokládá, že budou vždy z principu otevřené, tak u alternativních investičních fondů podle AIFMD je umožněno i to, aby byly uzavřené a pak by se na ně tato úprava rovněž neměla vztahovat (opět v ČR půjde téměř výhradně o fondy kvalifikovaných investorů). Ohledně povinností obhospodařovatele otevřeného fondu viz § 37b a 465 ZISIF.
V odstavci 1 písm. b) jsou souhrnně vyjmenovány nástroje pro řízení likvidity v mírně pozměněném pořadí, než v jakém jsou uvedeny v příloze IIa směrnice UCITS a v příloze V AIFMD, aby pokud možno obdobné nástroje byly řazeny za sebou (konkrétně „úplata za odkup“ a „úplata proti zředění“).
V odstavci 1 písm. c) až k) jsou jednotlivé nástroje pro řízení likvidity definovány v souladu s evropskou předlohou. Při výkladu terminologie je třeba přihlížet i k eurokonformnímu výkladu (tj. ke směrnicím), a to včetně chystaných prováděcích předpisů k oběma směrnicím (viz odstavec 2). Připravují se také obecné pokyny orgánu ESMA pro výběr a kalibraci nástrojů pro řízení likvidity (návrhy obecných pokynů i prováděcích předpisů lze dohledat na stránkách orgánu ESMA). Je třeba brát v potaz, že české právo bude nutno aplikovat i na zahraniční investiční fondy, pokud je obhospodařuje obhospodařovatel na základě povolení uděleného ČNB. V tomto kontextu je vhodné si uvědomit, že čl. 34 nařízení o fondech peněžního trhu již od roku 2017 zná a používá „poplatky za likviditu v případě odkoupení“ (liquidity fees on redemptions), kontrolu odkupování (redemption gates) a pozastavení odkupů (suspension of redemptions) pro fondy CNAV investující do veřejného dluhu (fond peněžního trhu s konstantní čistou hodnotou aktiv investujícím do veřejného dluhu) a pro fondy LVNAV (fond peněžního trhu s nízkou volatilitou čisté hodnoty aktiv).
K § 37b: Obhospodařovatel otevřeného fondu musí podle odstavce 1 zvolit alespoň 2 nástroje pro řízení likvidity podle § 37a odst. 1 písm. b) bodů 2 až 8 (nevolí tedy ty podle bodů 1 a 9, ty mají zvláštní režim) – současně nesmí zvolit jen ty uvedené v bodech 6 a 7. Tuto volbu uvede ve statutu investičního fondu nebo ve srovnatelném dokumentu zahraničního investičního fondu.
Pokud jde o fond peněžního trhu, postačí zvolení jednoho nástroje. Podle odstavce 2 v rámci řídicího a kontrolního systému zavede zásady a postupy pro aktivaci a deaktivaci (zahájení a skončení používání) zvolených nástrojů. Odstavec 3 upravuje postup použití nástrojů pro řízení likvidity, a to nejen těch, které jsou uvedeny ve statutu (u těch postupuje podle odstavců 2, 5 a 6). Pozastavení vydávání a odkupování upravuje odstavec 4, přičemž ve vztahu k českým investičním fondům se použije i stávající právní úprava v § 134 až 141 ZISIF, na kterou odkazují i § 76, 163, 458, 556 a 600 ZISIF. K související změně dochází i v § 539 ZISIF.
Odstavce 5 a 6 upravují zvláštní podmínky pro nepeněžitý odkup podle § 37a odst. 1 písm. b) bod 8 ZISIF čili pokud si obhospodařovatel tento nástroj ve statutu nezvolí, nemusí k nim přihlížet. Tento nástroj lze aplikovat jen ve vztahu k profesionálním zákazníkům. Měl by odpovídat poměrnému podílu majetku, ledaže jde o ETF anebo jde o fond nabízený výhradně profesionálním zákazníkům.
Odstavec 7 umožňuje zvolit si i jiné než vymezené nástroje, např. tzv. soft closure (pozastavení jen odkupování nebo jen vydávání) či nepeněžité odkupy (redemption in kind) ve vztahu ke kvalifikovaným investorům, kteří nejsou profesionálními zákazníky. Dalšími nástroji obvyklými na finančním trhu jsou třeba:
· výstupní poplatek (exit fee), který není úplatou za odkup (redemption fee)
· minimální výše likvidních prostředků (liquidity buffer)
· vymezení období po založení fondu, ve kterém není umožněno odkupování (lock-up period)
· ujednání s určitou skupinou investorů (side letter)
· rozložení doby odkupu (slow payment)
· odkupování v zájmu fondu (buy back)
§ 37c: Podle odstavce 1 platí, že pokud fond nabývá pohledávky z fondových úvěrů, může mít expozici vůči jednomu dlužníkovi maximálně 20 % kapitálu fondu [viz definici v § 20b odst. 3 písm. b)], je-li dlužníkem některé ze zde vyjmenovaných finančních institucí. Omezením podle odstavce 1 není (podle odstavce 2) dotčena úprava v nařízení EuVECA, nařízení EuSEF a nařízení ELTIF.
Odstavec 3 pak upřesňuje, že limit podle odstavce 1 platí od data uvedeného ve statutu (nicméně toto datum nesmí být pozdější než 2 roky od zahájení úpisu fondu). Limit také přestane platit, pokud je zahájen prodej majetku fondu za účelem zrušení fondu s likvidací. Limit podle odstavce 1 lze také pozastavit na dobu nezbytně nutnou, nikdy však ne na dobu delší než 1 rok (je to v zájmu investorů, protože došlo ke zvýšení nebo ke snížení kapitálu fondu). Den, od kterého limit platí, upřesňuje odstavec 4 tak, že se zohlední povaha majetku ve fondu. Odstavec 5 pak dává ČNB možnost toto datum prodloužit až o další rok z důvodů zvláštního zřetele hodných (a po předložení odůvodněného investičního plánu).
§ 37d: Toto ustanovení brání nabývat pohledávky z fondových úvěrů vůči některým osobám, které jsou ve střetu zájmů. Typicky jde o obhospodařovatele (a jeho personál), depozitáře a osoby jím pověřené, administrátora (a jeho personál), osobu pověřenou obhospodařovatelem (a personál této osoby) a osobu v rámci konsolidačního celku obhospodařovatele (ledaže jde o finanční instituci, která neposkytuje peněžní prostředky zde uvedeným osobám).
§ 37e: Stanovuje se, že výnosy musí být vždy připsány zpět do fondu, nicméně je možno odečíst si z nich přípustné náklady. Podle § 241 odst. 1 písm. l) bodu 2 ZISIF (a § 293 odst. 1 ZISIF) musí být přípustné náklady zpřístupněny investorům.
§ 37f: Podle odstavce 1 platí, že je možné spravovat spotřebitelské úvěry, i když je nemůže investiční fond poskytovat (tj. typicky na něj budou postoupeny). ČR tedy nevyužívá diskreci podle čl. 15 odst. 4g věty první AIFMD, podle které je možné zakázat fondům správu spotřebitelských úvěrů poskytnutých na území ČR. Odstavce 2 a 3 pak specifikují přeshraniční situaci, která by měla platit recipročně i v jiných členských státech EU. Pokud totiž některý z nich využije diskreci a zakáže investičním fondům poskytovat spotřebitelské úvěry na svém území, nesmí bránit tomu, aby u něj byly nabízeny fondy, které poskytují spotřebitelské úvěry v jiných členských státech. V odstavci 4 se staví najisto, že povolení ke správě spotřebitelských úvěrů neznamená povolení k poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů.
§ 37g: Toto ustanovení zakazuje existenci fondů s modelem „originate-to-distribute“, což je dále pojištěno ještě v § 37j ZISIF, kde je upravena „skin-in-the-game“. Viz k tomu bod 20 preambule AIFMD II: „Aby se zabránilo morálnímu hazardu a zachovala celková úvěrová kvalita úvěrů poskytovaných alternativními investičními fondy, měly by se na tyto úvěry při převodu na třetí osoby vztahovat požadavky na ponechání si rizika. Z téhož důvodu by správci měli mít zakázáno spravovat alternativní investiční fond, který poskytuje úvěry výhradně za účelem jejich prodeje třetím stranám (strategie „originate-to-distribute“), bez ohledu na to, zda tento alternativní investiční fond splňuje definici alternativního investičního fondu poskytujícího úvěr. (...) Správce by měl na žádost příslušných orgánů svého domovského členského státu odůvodnit své rozhodnutí využít této odchylky od požadavků na ponechání si rizika a měl by být povinen průběžně dodržovat zastřešující zásadu zákazu strategií „originate-to-distribute“.“.
§ 37h: Podle odstavce 1 si musí fond ponechat 5 % z každé převáděné pohledávky z fondového úvěru, a to (podle odstavce 2) po dobu nejméně 8 let, případně do splatnosti. Odstavec 3 pak upravuje výjimky, např. rušení fondu s likvidací. Také v případě mezinárodních sankcí podle čl. 215 SFEU (pozastavení, omezení nebo úplné přerušení hospodářských a finančních vztahů s jednou nebo více třetími zeměmi, resp. omezující opatření vůči fyzickým nebo právnickým osobám a skupinám nebo nestátním subjektům). Anebo pokud je to v nejlepším zájmu investorů. Případně došlo ke zvýšení rizika a postupník je o tom informován. Podle odstavce 4 musí obhospodařovatel prokázat ČNB na její žádost splnění podmínek pro uplatnění některé z výjimek. Bod 20 preambule AIFMD II k tomu mimo jiné uvádí toto: „Úvěry by měly být poskytovány výhradně za účelem investování kapitálu nabytého alternativním investičním fondem v souladu s jeho investiční strategií a regulačními omezeními. Správce by však měl mít možnost provádět tuto investiční strategii v nejlepším zájmu investorů alternativního investičního fondu. To znamená, že je nezbytné umožnit odchylky od pravidel o ponechání si rizika v případech, kdy ponechání si části úvěru není slučitelné s prováděním investiční strategie alternativního investičního fondu nebo s regulačními požadavky, včetně požadavků na produkt, uloženými alternativnímu investičnímu fondu a jeho správci. K těmto případům patří situace, kdy by ponechání si části úvěru vedlo k tomu, že by alternativní investiční fond přesáhl své investiční nebo diverzifikační limity nebo porušil regulační požadavky, jako jsou omezující opatření přijatá podle čl. 215 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), nebo kdy alternativní investiční fond vstupuje do likvidace, nebo kdy se změnila situace dlužníka, jako v případě fúze nebo selhání dlužníka, pokud investiční strategie alternativního investičního fondu nezahrnuje správu klasifikovaných aktiv, nebo kdy dojde ke změně alokace aktiv alternativního investičního fondu, což má za následek, že alternativní investiční fond již nesleduje expozici vůči konkrétnímu odvětví nebo konkrétní kategorii aktiv.“.
§ 37i: Toto ustanovení obsahuje definici „fondu nabývajícího úvěry“ (loan-originating AIF), nicméně tato definice se uplatní jen pro účely § 37j a 37k ZISIF. Jde o fond, který investuje především (mainly) do pohledávek z fondových úvěrů nebo u nějž nabyté pohledávky z fondových úvěrů přesahují 50 % fondového kapitálu (net asset value, NAV) – nejde tedy o kapitál fondu podle § 20b odst. 3 písm. b). Bohužel AIFMD není v tomto ohledu zcela konzistentní a používá i jiná slovní spojení, např. „AIFs that engage in loan origination“ v čl. 15 odst. 3 a 4h AIFMD, „where an AIF it manages originates loans“ v čl. 15 odst. 4a AIFMD, „(t)he AIFM shall ensure that an AIF it manages does not grant loans“ v čl. 15 odst. 4e AIFMD, „(w)here an AIF originates loans“ v čl. 15 odst. 4f AIFMD, „AIFs that originate loans“ v čl. 15 odst. 4g, „where the whole or part of the investment strategy of those AIFs is to originate loans (...)“ v čl. 15 odst. 4h AIFMD či dokonce bez jakéhokoli upřesnění v čl. 15 odst. 4i AIFMD „An AIFM shall ensure that the AIF it manages retains 5 % of the notional value of each loan it has originated and subsequently transferred to third parties.“. Přechodná ustanovení v čl. 61 odst. 6 AIFMD používají důsledně pojem „AIFs that originate loans“. Pokud bychom byli opravdu důslední (a pojem „loan originating AIF“ brali jako synonymum, navzdory chybějící pomlčce), tak se na „loan-originating AIFs“ vztahují jen čl. 15 odst. 4b AIFMD ohledně limitu na pákový efekt (§ 37k ZISIF) a čl. 16 odst. 2a AIFMD ohledně otevřenosti/uzavřenosti takového fondu (§ 37j ZISIF). Zejména v anglickém jazyce působí tato nedůslednost zvláštně a není tak zcela zřejmé, zda jde o nedůslednost záměrnou (a některá ustanovení mají mít působnost širší) či zda mají být všechny výše uvedené pojmy vykládány jako synonyma. Český zákon volí cestu spíše doslovné transpozice s tím, že bude-li v budoucnu přijat jednotný evropský výklad, uplatní se eurokonformním výkladem i na české právo. Body preambule AIFMD II dávají v tomto ohledu vodítko pouze ve vztahu k § 20b odst. 1 ZISIF – viz bod 16 preambule AIFMD II první větu: „Na podporu profesionální správy alternativních investičních fondů a ke zmírnění rizik pro finanční stabilitu by měli správci alternativních investičních fondů, které se zabývají poskytováním úvěrů, bez ohledu na to, zda tyto alternativní investiční fondy splňují definici alternativních investičních fondů poskytujících úvěry, mít účinné zásady, postupy a procesy pro poskytování úvěrů.“ (v AJ: AIFs that engage in loan origination, regardless of whether those AIFs meet the definition of loan-originating AIFs). Obdobně v bodě 20 preambule AIFMD II druhá věta toto vyjasňuje ve vztahu k § 37g ZISIF: „Z téhož důvodu by správci měli mít zakázáno spravovat alternativní investiční fond, který poskytuje úvěry výhradně za účelem jejich prodeje třetím stranám (strategie „originate-to-distribute“), bez ohledu na to, zda tento alternativní investiční fond splňuje definici alternativního investičního fondu poskytujícího úvěr“ [V AJ: an AIF that originates loans (...), regardless of whether that AIF meets the definition of a loan-originating AIF]. V bodě 23 preambule AIFMD II zmiňuje čtvrtá věta „pravidla vztahující se na poskytování úvěrů a na alternativní investiční fondy poskytující úvěry“ (v AJ: the rules applicable to loan origination and to loan-originating AIFs), čili tyto 2 situace rozlišuje.
§ 37j: Podle odstavce 1 musí být fond nabývající úvěry (viz § 37i) uzavřeným fondem. Otevřeným fondem může být jen tehdy, splní-li podmínky podle odstavce 2. Podmínky podle odstavce 2 upřesní nařízení Evropské komise, které bude vydáno k provedení čl. 16 AIFMD (viz odstavec 3). Podle odstavce 4 platí, že požadavkem na uzavřenost fondu nejsou dotčeny požadavky podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 345/2013 ze dne 17. dubna 2013 o evropských fondech rizikového kapitálu, v platném znění (dále jen „nařízení EuVECA“), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 346/2013 ze dne 17. dubna 2013 o evropských fondech sociálního podnikání, v platném znění (dále jen „nařízení EuSEF“) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/760 ze dne 29. dubna 2015 o evropských fondech dlouhodobých investic, v platném znění (dále jen „nařízení ELTIF“).
§ 37k: Fond nabývající úvěry (viz § 37i ZISIF) má stanoveny v odstavci 1 limity na využití pákového efektu. Pokud je otevřeným fondem, pak je to 175 %, pokud je uzavřeným pak 300 %. Odstavec 2 upřesňuje, že se postupuje podle čl. 8 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 231/2013 ze dne 19. prosince 2012, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU, pokud jde o výjimky, obecné podmínky provozování činnosti, depozitáře, pákový efekt, transparentnost a dohled, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DA nařízení k AIFMD“). Podle odstavce 3 platí, že pokud je půjčka poskytnutá fondu kryta povinností investovat do fondu, do limitu se nezapočítává. Odstavec 4 pak upřesňuje postup v případě překročení limitů (obhospodařovatel zjedná nápravu). Pokud fond nabývá pouze pohledávky z akcionářských úvěrů, limity na pákový efekt pro něj pak podle odstavce 5 neplatí, pokud tyto úvěry nepřesahují 150 % kapitálu tohoto fondu (viz obdobné ustanovení v § 20b odst. 2 ZISIF) – viz definici kapitálu fondu v § 20b odst. 3 písm. b) ZISIF. Nicméně ČNB má možnost uplatnit své pravomoci ve vztahu k pákovému efektu podle § 548 ZISIF.
K bodu 34 [§ 43 odst. 1 písm. c)]:
Vyjasňuje se okamžik, kdy vzniká podnikatelské oprávnění, a to nikoli na zápis statutárního orgánu do obchodního rejstříku, ale na vznik funkce statutárního orgánu, resp. účinnost smlouvy o administraci. Obdobná změna se provádí v § 13 ZISIF.
Podle stávajícího znění ustanovení vzniká oprávnění administrovat nesamosprávný investiční fond s právní osobností až zápisem do obchodního rejstříku. Toto však není nutné ani žádoucí a plně postačuje, vznikne-li oprávnění na základě smluvního řešení. Administrace nespočívá v jednání za fond vůči třetím osobám a postavení administrátora zakládá typicky smlouva s obhospodařovatelem nebo případně, pokud taková smlouva neexistuje, provádí administraci sám obhospodařovatel (správcem) (přitom do obchodního rejstříku lze zapsat administraci jako podnikatelské oprávnění, bez nutnosti vazby na fond). Při současném znění navíc může nastat nežádoucí situace, kdy fond nemá v době do zápisu žádného administrátora (případně bez úmyslu stran přebírá roli administrátora obhospodařovatel).
K bodu 35 (§ 47b):
Viz odůvodnění § 20c ZISIF. Je vhodné, aby střety zájmů řídil i administrátor s tím, že pokud jde o podlimitní fondy kvalifikovaných investorů, platí výjimka podle § 56 ZISIF.
K bodu 36 (§ 48a a 48b):
Obdobně jako u obhospodařovatele se překlápí povinnosti ve vztahu k vedoucím osobám z § 515 a násl. do § 48a a 48b a zavádí se povinnost administrátora posoudit vhodnost vedoucí osoby.
K bodu 37 (§ 50 nový odstavec 2):
V souladu s článkem 13 odst. 3 směrnice UCITS a článkem 20 odst. 6a AIFMD se upravuje, že pravidla pro outsourcing (a pro sub-delegaci) se nepoužijí ve vztahu k nabízení investičních fondů, pokud tuto činnost provádí osoba, která k tomu má podnikatelské oprávnění a jedná vlastním jménem (on its own behalf), a tedy na vlastní odpovědnost. Jedná-li na odpovědnost administrátora, jde o outsourcing.
K bodu 38 (§ 53a):
Viz též odůvodnění § 5 odst. 2 a § 26a ZISIF. Pro outsourcing zde uvedených činností se použijí mírnější pravidla pro outsourcing administrace. Toto nově platí i pro investiční služby (pro ty se již nepoužije úprava podle ZPKT), administraci benchmarků, správu nevýkonných úvěrů, sekuritizaci a nabývání pohledávek z fondových úvěrů.
K bodu 39 (§ 56):
Staví se najisto, že pravidla plynoucí z AIFMD (konkrétně § 53a a 47b) se nepoužijí ve vztahu k administraci podlimitních fondů kvalifikovaných investorů.
K bodu 40 (§ 66b):
V souladu s článkem 20 odst. 16 AIFMD se upravuje, že informace předává depozitář i přímo zahraničním orgánům dohledu, zatímco nyní měla povinnost tyto informace předávat ČNB. Protože AIFMD reguluje obhospodařovatele a nikoli fondy, nemá smysl hovořit o orgánu dohledu fondu, protože ten by měl být shodný s orgánem dohledu obhospodařovatele.
K bodu 41 (poznámka pod čarou číslo 8):
Jako legislativně-technická oprava se aktualizuje odkaz v poznámce pod čarou číslo 8. Protože první výskyt odkazu na tuto poznámku pod čarou je v § 69 odst. 2 ZISIF, navrhuje se tuto změnu provést před doplněním nových odstavců 3 až 5 do § 69 ZISIF.
K bodu 42 (§ 69 nové odstavce 3 až 5):
V souladu s článkem 21 odst. 5a AIFMD se využívá diskrece členského státu a umožňuje se, aby zahraniční banka z EU bez pobočky v ČR mohla být depozitářem speciálního fondu nebo fondu kvalifikovaných investorů (viz § 83 odst. 1 větu třetí ZISIF), pokud s tím bude souhlasit ČNB. Tito depozitáři by se nezapisovali do seznamů vedených ČNB (jsou schváleni jen ad hoc ve vztahu k danému fondu). Pro podlimitní fondy kvalifikovaných investorů toto není umožněno (viz § 83 odst. 1 čtvrtou větu ZISIF). Obhospodařovatel musí ČNB prokázat, že nabídka služeb depozitářů v ČR není schopna pokrýt potřeby dotčeného fondu s ohledem na jeho investiční strategii (tj. jde o neobvyklou investiční strategii, např. vysokofrekvenční obchodování či neobvyklá aktiva). ČNB z vlastní iniciativy pak ověřuje, že majetek obhospodařovaný podle AIFMD v ČR nepřesahuje 50 mld. €, tj. dle kurzu ČNB ke dni 23. července 2025 24,615 Kč/€ celkem 1 230,75 mld. Kč. Na konci roku 2024 bylo v nadlimitních fondech kvalifikovaných investorů přes 842 mld. Kč a ve speciálních fondech přes 523 mld. Kč, a dohromady více než 1 366 mld. Kč (v současné situaci tedy nemůže ČNB tuto diskreci využít, přesto se navrhuje tuto diskreci v zákoně upravit, pokud by došlo ke změně situace, ať již navýšení limitu v rámci EU anebo změně hodnoty majetku obhospodařovaného těmito fondy, třeba i z důvodu změny kurzu Kč/€). Související změny se provádí v § 83, 510, 532, 581, 585 a 591 ZISIF.
K bodu 43 [§ 73 odst. 1 písm. f)]:
Ruší se dosavadní dichotomie kontroly depozitářem, kdy některé pokyny musel depozitář kontroloval ex ante a jiné mohl kontrolovat až ex post. Nově se respektuje, že za pokyny nese primární odpovědnost obhospodařovatel a depozitář provádí vždy kontrolu až ex post. Tím není bráněno tomu, aby byla dohodnuta kontrola ex ante a poté se již nevyžaduje kontrola ex post.
K bodu 44(§ 77 nové odstavce 4 a 5 a nové poznámky pod čarou č. 29 a 30):
V souladu s článkem 22a odst. 1 písm. c) a článkem 22a odst. 4 druhou větou směrnice UCITS a článkem 22 odst. 11 druhým pododstavcem písm. c) a článkem 21 odst. 11 pátým pododstavcem druhou větou AIFMD se upravují podmínky, za kterých může depozitář pověřit centrálního depozitáře. Pokud je centrální depozitář centrálním depozitářem emitenta, pak se toto nepovažuje za pověření (outsourcing). Nicméně pokud je centrálním depozitářem investora, pak se na to nahlíží jako na pověření a musí být splněna pravidla pro pověření, zejména s patřičnou dovedností, péčí a opatrností rovněž provádí pravidelné kontroly a průběžné sledování třetí osoby, kterou pověřil plněním některých svých úkolů, a jednání této třetí osoby v souvislosti s úkoly, kterými byla pověřena (nemusí však jednat s patřičnou dovedností, péčí a opatrností při výběru a pověření tohoto centrálního depozitáře). Podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/392 ze dne 11. 11. 2016, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 909/2014, pokud jde o regulační technické normy v oblasti povolování, dohledu a provozních požadavků kladených na centrální depozitáře cenných papírů platí, že
· „centrálním depozitářem emitenta“ se rozumí centrální depozitář cenných papírů, který poskytuje základní služby uvedené v bodě 1 nebo 2 oddílu A přílohy nařízení (EU) č. 909/2014 ze dne 23. července 2014 o zlepšení vypořádání obchodů s cennými papíry v Evropské unii a centrálních depozitářích cenných papírů a o změně směrnic 98/26/ES a 2014/65/EU a nařízení (EU) č. 236/2012 v souvislosti s emisí cenných papírů a
· „centrálním depozitářem investora“ se rozumí centrální depozitář cenných papírů, který je buď účastníkem vypořádacího systému provozovaného jiným centrálním depozitářem, anebo který využívá třetí strany či prostředníka, který je účastníkem vypořádacího systému, jejž provozuje jiný centrální depozitář, v souvislosti s emisí cenných papírů.
K bodu 45 (§ 83 odst. 1 věta druhá):
Upřesňuje se, že pokud obhospodařovatel fondu podle nařízení EuVECA nebo nařízení EuSEF překročí rozhodný limit (anebo se dobrovolně podřídí režimu AIFMD), nemůže již využívat výjimku spočívající v tom, že jím obhospodařované fondy EuVECA/EuSEF nemusí mít depozitáře.
K bodu 46 (§ 83 odst. 1 věta čtvrtá):
Staví se najisto, že podlimitní fondy kvalifikovaných investorů nemohou mít za depozitáře zahraniční banku z EU bez pobočky v ČR, tj. ČNB nemůže vydat rozhodnutí podle § 69 odst. 3 ZISIF. Související změny se provádí v § 510, 532, 581, 585 a 591 ZISIF.
K bodům 47 a 48 (§ 162 odst. 2 a nový odstavec 3):
Staví se najisto, že právo hlasovat může plynou i ze stanov (nejenom ze zákona). V takovém případě musí být akcionáři pozvánka na valnou hromadu zaslána. Pokud jde o posouzení toho, zda lze valnou hromadu konat, i když nebyly splněny formální náležitosti pro její konání, pak se upřesňuje, že akcionář bez práva hlasovat na této valné hromadě nemusí k jejímu konání dávat svůj souhlas.
K bodu 49 (§ 190 odst. 2)
V celém ZISIF se sjednocuje terminologie tak, aby se nehovořilo o poplatcích (ve smyslu čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod: „Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.“), ale o úplatách. Obdobná změna byla provedena i v ZPKT zákonem č. 204/2017 Sb. Na některých místech se mezi úplatou a poplatky rozlišuje, typicky nově v rámci sousloví „srážky, přirážky, úplaty nebo poplatky“, a to v situaci, kdy se může jednat o veřejnoprávní poplatky. V tomto případě nepřipadají v úvahu srážky a přirážky (ty se případně zohledňují až v rámci § 130 odst. 1 a § 131 ZISIF). Související změny jsou provedeny i v § 22, 49, 211, 220, 234, 253 a 255 ZISIF.
K bodům 50 a 51 [§ 193 odst. 3 písm. b) body 1 a 2]
Jde o legislativně-technické upřesnění stávajícího textu, kdy se počítá aktuální hodnota podílového listu nebo investiční akcie, nikoli aktuální hodnota fondového kapitálu (fondový kapitál je jen základnou – viz § 190 odst. 2 a § 191 odst. 1 větu první ZISIF). Proto i odchylka by měla být počítána na ceně podílového listu, investiční akcie či jiného podílu a nikoli na hodnotě fondového kapitálu. Při výkladu ad absurdum by tak totiž bylo možné tolerovat jakoukoli odchylku, protože 0,25-0,5 % hodnoty fondového kapitálu bude téměř vždy vyšší než hodnota jednoho podílu (ledaže by podílů bylo méně než 200, resp. 400, pak by toto neplatilo vždy). Takový výklad by ale byl ve zjevném rozporu se záměrem zákonodárce.
K bodu 52 (zrušení § 208)
Zrušuje se požadavek na minimální kapitál investičního fondu. Do budoucna se budeme spoléhat na úspory z rozsahu a ekonomickou výhodnost, kdy obhospodařování malých fondů je z principu věci nevýhodné, nicméně není nutné toto regulovat veřejnoprávní úpravou. Související změny jsou provedeny i v nadpisu nad § 280 až 282, 465, 550 a 552 ZISIF.
K bodům 53 a 54 (§ 211)
V celém ZISIF se sjednocuje terminologie tak, aby se nehovořilo o poplatcích (ve smyslu čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod: „Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.“), ale o úplatách. Obdobná změna byla provedena i v ZPKT zákonem č. 204/2017 Sb. Na některých místech se mezi úplatou a poplatky rozlišuje, typicky nově v rámci sousloví „srážky, přirážky, úplaty nebo poplatky“, a to v situaci, kdy se může jednat o veřejnoprávní poplatky. Související změny jsou provedeny i v § 22, 49, 190, 220, 234, 253 a 255 ZISIF.
K bodu 55 [§ 220 odst. 1 písm. i)]
V celém ZISIF se sjednocuje terminologie tak, aby se nehovořilo o poplatcích (ve smyslu čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod: „Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.“), ale o úplatách. Obdobná změna byla provedena i v ZPKT zákonem č. 204/2017 Sb. Na některých místech se mezi úplatou a poplatky rozlišuje, typicky nově v rámci sousloví „srážky, přirážky, úplaty nebo poplatky“, a to v situaci, kdy se může jednat o veřejnoprávní poplatky. Související změny jsou provedeny i v § 22, 49, 190, 211, 234, 253 a 255 ZISIF. Kromě této legislativně-technické změny se však navrhuje provést i změnu obdobnou změně v § 241 odst. 1 písm. l) ZISIF, tj. nově rozlišit, které náklady nese investor a které náklady nese fond.
K bodu 56 [§ 220 odst. 1 písm. m)]
V zájmu přehlednosti se doplňuje odkaz na volbu nástrojů pro řízení likvidity podle § 37b odst. 1 ZISIF, kdy je ale současně nutno konstatovat, že zatímco § 220 ZISIF (statut) se týká všech českých fondů (kolektivního investování), tak § 37b odst. 1 se týká všech fondů obhospodařovaných českým obhospodařovatelem (tedy i zahraničních investičních fondů). Související změna (opět ve vztahu k českým fondům) se provádí i v § 241 odst. 1 písm. k) ZISIF.
K bodu 57(poznámka pod čarou číslo 11):
Jako legislativně-technická oprava se aktualizuje odkaz v poznámce pod čarou číslo 11. Protože první výskyt odkazu na tuto poznámku pod čarou je v § 225 ZISIF, navrhuje se tuto změnu provést před změnou § 231 ZISIF.
K bodům 58 a 59 (§ 231):
Upřesňuje se, že sdělení klíčových informací nemusí vždy poskytnout administrátor, ale může jej poskytnout i distributor (viz čl. 80 odst. 2 větu druhou směrnice UCITS: „intermediaries selling or advising investors on potential investments in UCITS“). Současně se ukládá povinnost tato sdělení distributorovi na jeho žádost poskytnout (viz čl. 80 odst. 2 větu první směrnice UCITS: „for each of the common funds it manages, a management company, which does not sell UCITS directly or through another natural or legal person who acts on its behalf and under its full and unconditional responsibility to investors provides key investor information to product manufacturers and intermediaries selling or advising investors on potential investments in such UCITS or in products offering exposure to such UCITS upon their request“). Je také nutno brát v potaz, že tím nejsou nijak dotčeny povinnosti podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2014 ze dne 26. 11. 2014 o sděleních klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou, v platném znění (dále jen „nařízení PRIIPs“), jejichž porušení je trestáno podle § 179 ZPKT. Viz k tomu též § 230 odst. 3 ZISIF, ze kterého plyne, že poskytnutím sdělení klíčových informací podle nařízení PRIIPs jsou splněny podmínky pro poskytnutí sdělení klíčových informací podle ZISIF, tak obráceně toto neplatí (tj. nestačí pouhé poskytnutí sdělení klíčových informací podle ZISIF, snad jen s výjimkou standardních fondů, které jsou nabízeny jen profesionálním zákazníkům, což je ale spíše jen teoretický koncept). Podle článků 13 a 14 nařízení PRIIPs platí, že sdělení klíčových informací poskytuje retailovým zákazníkům „osoba, která poskytuje poradenství o produktu s investiční složkou nebo takový produkt prodává“. Pokud jde o outsourcing, odpovědnost za splnění povinnosti nese administrátor. Nicméně osoba podle § 50 odst. 2 ZISIF jedná na vlastní odpovědnost, a proto je potřeba jí dát samostatnou odpovědnost i zde.
K bodu 60 (§ 238 odst. 1)
Jde o legislativně-technickou opravu. Opravuje se chybný odkaz, kdy nemělo být cílem, aby pololetní zpráva obsahovala informace o financování udržitelnosti a přečíslování písmen v § 234 odst. 1 ZISIF nebylo řádně promítnuto do § 238 odst. 1 ZISIF.
K bodu 61 [§ 241 odst. 1 písm. g)]
V návaznosti na změnu písmene a) v čl. 23 odst. 1 AIFMD se doplňuje požadavek na identifikaci fondu (the name of the AIF).
K bodu 62 [§ 241 odst. 1 písm. k)]
V návaznosti na změnu písmene h) v čl. 23 odst. 1 AIFMD se doplňuje požadavek na informování o nástrojích pro řízení likvidity [and of the possibility of, and conditions for, using liquidity management tools selected in accordance with Article 16(2b)].
K bodu 63 [§ 241 odst. 1 písm. l)]
V celém ZISIF se sjednocuje terminologie tak, aby se nehovořilo o poplatcích (ve smyslu čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod: „Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.“), ale o úplatách. Obdobná změna byla provedena i v ZPKT zákonem č. 204/2017 Sb. Na některých místech se mezi úplatou a poplatky rozlišuje, typicky nově v rámci sousloví „srážky, přirážky, úplaty nebo poplatky“, a to v situaci, kdy se může jednat o veřejnoprávní poplatky. Související změny jsou provedeny i v § 22, 49, 190, 211, 220, 234, 253 a 255 ZISIF. Současně se v návaznosti na nové písmeno ia) v čl. 23 odst. 1 AIFMD doplňuje požadavek na uvedení nákladů, které nese fond (tj. které nese investor nepřímo). Stávající písmeno i) v čl. 23 odst. 1 AIFMD vyžaduje toto: „popis všech poplatků, výdajů a srážek, které přímo či nepřímo hradí investoři, a jejich maximální výše“. Nové písmeno ia) pak vyžaduje toto: „a list of fees, charges and expenses that are borne by the AIFM in connection with the operation of the AIF and that are to be directly or indirectly allocated to the AIF“. Doplňuje se také transpozice čl. 15 odst. 4f druhé věty AIFMD (viz k tomu též § 37e a § 293 odst. 1 ZISIF).
K bodu 64 [§ 241 odst. 3 nová písmena b) až e)]
V návaznosti na doplnění nových písmen d) až f) v čl. 23 odst. 4 AIFMD se doplňují nová písmena i do § 241 odst. 3 ZISIF. Jde o složení portfolia pohledávek z fondových úvěrů (the composition of the originated loan portfolio), každoročně (on an annual basis) údaje o nákladech nesených investorem (all fees, charges and expenses that were directly or indirectly borne by investors) a každoročně (on an annual basis) údaje o osobách z koncernu obhospodařovatele, včetně účelových společností (any parent undertaking, subsidiary or special purpose entity utilised in relation to the AIF’s investments by or on behalf of the AIFM).
K bodům 65 a 66 (zrušení nadpisu nad § 280, zrušení § 280 až 282)
Zrušuje se požadavek na minimální kapitál investičního fondu. Do budoucna se bude regulace spoléhat na úspory z rozsahu a ekonomickou výhodnost, kdy obhospodařování malých fondů je z principu věci nevýhodné, nicméně není nutné toto regulovat veřejnoprávní úpravou. Související změny jsou provedeny i v § 208, 465, 550 a v § 552 ZISIF.
K bodům 67 až 69 (§ 302 odst. 2, § 303 odst. 2 a 4, § 461 odst. 3, nová poznámka pod čarou č. 31)
Jde o legislativně-technické opravy odkazů, kterými se reaguje na to, že nařízení Komise 2024/910 s účinností od 14. 7. 2024 zrušilo články 1 až 5 nařízení Komise (EU) č. 584/2010 ze dne 1. července 2010, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES, pokud jde o formu a obsah standardního oznámení a osvědčení SKIPCP, využívání elektronické komunikace mezi příslušnými orgány pro účely oznamování a postupy pro ověřování na místě a šetření a výměnu informací mezi příslušnými orgány a úprava byla přesunuta do nařízení Komise 2024/910. Z povahy věci je zřejmé, že se subjekty mají řídit aktuální právní úpravou, která je přímo použitelná a nepřihlížet k právní úpravě, na kterou odkazuje zákon, avšak která již byla zrušena (resp. nahrazena novým předpisem). Pro přehlednost uživatelů je však vhodné tuto legislativně-technickou změnu odkazů provést. S touto změnou souvisí i změna poznámky pod čarou č. 2 a změny v § 599 odst. 1 písm. a), § 604 odst. 1 písm. a) a § 612 odst. 1 písm. t) ZISIF, ačkoli tam jsou změny širší a týkají se více nově přijatých nařízení EU.
K bodu 70 (§ 310)
Jde o legislativně-technickou změnu, kterou se staví najisto, že obhospodařovatel, který není oprávněn přesáhnout rozhodný limit nemůže nikdy obhospodařovat zahraniční investiční fond srovnatelný se speciálním fondem, protože ČNB nikdy nebude moci vydat rozhodnutí o srovnatelnosti se speciálním fondem podle § 297 ZISIF, protože tomu brání § 297 odst. 1 a 2 ZISIF. Ustanovení § 310 ZISIF tak může být v tomto ohledu matoucí, a proto se navrhuje jen pro přehlednost zpřesnit.
K bodům 71 až 90 [§ 316 odst. 2 písm. b) a c) a nové písmeno d), § 318 odst. 2 písm. a) a b) a nové písmeno c), § 319 odst. 2 písm. b), § 320 odst. 2 písm. a), zrušení písmene b) a přečíslování písmene c), § 321 odst. 2 písm. a) a b), § 322 odst. 2 písm. a) a b), § 322 odst. 4, § 324 odst. 2 písm. a) a c), § 325 odst. 2, 3 a 5, § 326, § 327 odst. 1 písm. a) bod 4, nové body 5 a 6 a přečíslování stávajících bodů 5 a 6, § 327 nový odstavec 3 a přečíslování stávajícího odstavce 3, § 481 odst. 1 písm. h)]
V čl. 21 odst. 6 prvním pododstavci AIFMD se ve vztahu k depozitáři ze třetí země nahrazují písmena c) a d) a doplňuje se druhý pododstavec (viz § 327 ZISIF). Obdobné změny se provádí v čl. 35 odst. 2 AIFMD, kde se nahrazují písmena b) a c) (viz § 320 až 322 ZISIF), v čl. 36 odst. 1 AIFMD, kde se nahrazuje písmeno c) a vkládá písmeno d) (viz § 318 a 319 ZISIF), v čl. 37 odst. 7 prvním pododstavci AIFMD, kde se nahrazují písmena e) a f) a doplňuje se druhý pododstavec (viz § 481 ZISIF), v čl. 40 odst. 2 prvním pododstavci AIFMD, kde se nahrazují písmena b) a c) (§ 325 a 326 ZISIF) a v čl. 42 odst. 1 prvním pododstavci AIFMD, kde se nahrazují písmena c) a d) (viz § 316 a 324 ZISIF).
Zjednodušeně řečeno se ve vztahu ke třetím zemím (zemím mimo EU) nově namísto seznamu nespolupracujících zemí a teritorií vypracovaném Finančním akčním výborem proti praní peněz Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (FATF OECD) využívá označení jako vysoce riziková třetí země podle čl. 1 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/1675 ze dne 14. 7. 2016, kterým se směrnice (EU) 2015/849 Evropského parlamentu a Rady doplňuje o identifikaci vysoce rizikových třetích zemí se strategickými nedostatky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení Komise 2016/1675“). V ZISIF se toto dotýká dnešního textu v § 316 odst. 2 písm. c), § 318 odst. 2 písm. b), § 324 odst. 2 písm. c) a § 481 odst. 1 písm. g), respektive nepřímo všech ustanovení, která na tato ustanovení odkazují, kdy na § 318 odst. 2 písm. b) odkazují tato ustanovení: § 319 odst. 2 písm. b), § 320 odst. 2 písm. a), § 321 odst. 2 písm. a), § 322 odst. 2 písm. a), § 322 odst. 4, § 324 odst. 2 písm. a), § 325 odst. 2, 3 (úvodní část ustanovení) a 5, § 326 a § 327 odst. 1 písm. a) bod 4.
Druhá změna spočívá v tom, že kromě uzavření dohody podle čl. 26 Modelové smlouvy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj o zamezení dvojího zdanění příjmů a majetku (OECD Model Tax Convention on Income and on Capital) (dále jen „Modelová smlouva OECD“) se vyžaduje i to, aby třetí země nebyla uvedena v příloze I závěrů Rady Evropské unie o revidovaném unijním seznamu jurisdikcí nespolupracujících v daňové oblasti – viz dokument C/2024/1804 z 26. února 2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/C/2024/1804/oj (dále jen „příloha I závěrů Rady“): fakticky se tím nahrazuje seznam nespolupracujících jurisdikcí FATF OECD (viz výše). Na čl. 26 Modelové smlouvy OECD dnešní ZISIF odkazuje v § 320 odst. 2 písm. b), § 321 odst. 2 písm. b), § 322 odst. 2 písm. b), § 325 odst. 3 písm. b) a § 481 odst. 1 písm. h). Na § 320 odst. 2 písm. b) odkazuje § 321 odst. 2 písm. a), § 322 odst. 2 písm. a), § 322 odst. 4, § 325 odst. 2, 3 (úvodní část ustanovení) a 5, § 326 a § 327 odst. 1 písm. a) bod 4. Na § 321 odst. 2 písm. b) odkazuje § 326 ZISIF.
Jisté specifikum obsahuje čl. 21 odst. 6 AIFMD (ve vztahu k depozitářům) a čl. 37 odst. 7 AIFMD (ve vztahu k obhospodařovatelům ze třetích zemí), kde se řeší situace, kdy se dotčená třetí země dostane na seznam nespolupracujících jurisdikcí nebo vysoce rizikových zemí až poté, co se stala depozitářem anebo poté, co jí bylo uděleno povolení (v ČR podle § 481 ZISIF), musí být do 2 let nominován nový depozitář (viz § 327 odst. 3 ZISIF), resp. dotčený obhospodařovatel musí tuto situaci napravit (pravděpodobně změnou sídla), konkrétně dle směrnice „take such measures as are necessary to rectify the situation in respect of the AIFs that it manages, taking due account of the interests of investors“ (viz § 481 odst. 3 ZISIF). Ve vztahu k depozitáři je potřeba konstatovat, že podmínku bude jen obtížné splnit, protože depozitář a fond by měly mít sídlo/pobočku ve stejné zemi čili buď bude muset dojít k přesunu sídla fondu (a poté jmenování nového depozitáře) anebo bude muset být vybrán depozitář z EU [viz § 60 odst. 2 ZISIF v kombinaci s § 325 odst. 1 písm. b) ZISIF], a to podle sídla obhospodařovatele (příp. dle jeho referenčního státu).
S ohledem na vzájemné odkazy jsou změny v § 316 až 327 ZISIF vzájemně provázány. V § 316 odst. 2 a § 318 odst. 2 ZISIF se seznam nespolupracujících zemí přesouvá z písmene c) do písmene d), resp. z písmene b) do písmene c) (a místo seznamu FATF OECD půjde o seznam Evropské komise) a současně se v novém písmeni d), resp. c), odkazuje na dohodu podle čl. 26 Modelové smlouvy OECD. V uvolněném písmeni c), resp. b), se pak dává odkaz na seznam vysoce rizikových třetích zemí podle pravidel pro praní špinavých peněz. Nařízení Komise 2016/1675 je totiž vydáno na základě čl. 9 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML směrnice“). Vysoce rizikovými třetími zeměmi se podle čl. 9 odst. 1 AML směrnice rozumí „jurisdikce třetích zemí, které mají ve svých vnitrostátních režimech pro boj proti praní peněz a financování terorismu strategické nedostatky představující významnou hrozbu pro finanční systém Unie“. Obdobné změny jsou provedeny v § 481 odst. 1 písm. g) a h) ZISIF.
Zatímco § 316 odst. 2 ZISIF řeší domovský stát obhospodařovatele, tak § 318 odst. 2 ZISIF řeší domovský stát fondu. § 319 a 320 ZISIF pak řeší pouze fond, protože obhospodařovatel je z EU. V § 321 a 322 ZISIF se reaguje na to, že odkaz na Modelovou smlouvu OECD se přesunul z § 320 odst. 2 písm. b) do § 318 odst. 2 písm. c) a v návaznosti na to se opravují odkazy bez věcné změny. V § 321 odst. 2 písm. b) a v § 322 odst. 2 písm. b) ZISIF není třeba doplňovat odkaz na přílohu I závěrů Rady, protože toto je již pokryto v § 318 odst. 2 písm. c) ZISIF (jde o jeden dokument a není tak na něj potřeba odkazovat vícekrát, i když souvisí s Modelovou smlouvou OECD) – tato věcná změna se tak promítá nepřímo, stejně jako odkaz na čl. 1 nařízení Komise 2016/1675. Na zrušení písmene b) v § 320 odst. 2 ZISIF reagují i změny v § 614 a 618 ZISIF. V § 324 ZISIF se změny týkají domovského státu fondu i obhospodařovatele. Změny v § 325 a 326 ZISIF vychází z totožné logiky jako změny v § 321 a 322 ZISIF, viz tedy odůvodnění výše. § 327 pak řeší i domovský stát depozitáře, který však nemusí být totožný s domovským státem fondu (typicky pokud tam má depozitář jen pobočku). Související oprava odkazu se provádí v § 579 ZISIF. Také se obdobně jako v § 481 odst. 3 ZISIF doplňuje pravidlo v § 327 odst. 3 ZISIF, pokud po jmenování depozitáře se země, ve které má sídlo, stane vysoce rizikovou nebo nespolupracující.
K bodu 91 (§ 350 odst. 5)
Dochází k vypuštění odkazu na schvalování vedoucí osoby, neboť likvidátor není osoba uváděná do funkce ani obhospodařovatelem, ani administrátorem, ale je jmenován a odvoláván ČNB. Požadavky na likvidátora se stanoví v § 349. Vypuštění odstavce nemá vliv na to, že se požadavky na vedoucí osoby na likvidátora nevztahují.
K bodu 92 (§ 356 odst. 2)
Ačkoli by to mělo plynout z relevantní judikatury, staví se najisto, že účastníky řízení jsou i další osoby, které se účastní přeměny.
K bodu 93 (§ 373)
Ruší se dnešní omezení, že přeměny podfondů jsou možné jen ve vztahu ke standardním fondům. Současně se umožňuje, aby byly možné přeměny, jichž se účastní současně podfondy a podílové fondy. V návaznosti na nástroje pro řízení likvidity (oddělení majetku) se výslovně upravuje také rozdělení podílového fondu, které se tímto ustanovením bude moci aplikovat i na podfondy.
K bodu 94 [§ 381 odst. 1 nové písmeno c) a přečíslování stávajících písmen c) až g)]
V návaznosti na navou úpravu v § 413a až 413h ZISIF se výslovně stanovuje, že přemenou se rozumí i rozdělení podílového fondu.
K bodu 95 (§ 381 zrušení odstavce 2 a označení odstavce 1)
Jde o legislativně-technickou změnu, kdy odstavec 1 taxativně vymezuje, co se rozumí přeměnou, z čehož je zřejmé, že jiné operace nejsou přeměnou a je proto nadbytečné je zakazovat jako zakázané přeměny.
K bodu 96 (nový oddíl 4 v části jedenácté hlavě IV, nové § 413a až 413h)
Upravuje se postup při rozdělení podílového fondu. Definice různých druhů rozdělení se inspirují v zákoně o přeměnách a jsou psány tak, aby nedošlo k možnému zmatení pojmů mezi terminologií těchto dvou zákonů. Protože je možná kombinace rozdělení a sloučení, je podrobná úprava do značné míry inspirována regulací sloučení podílových fondů (nicméně přeshraniční přeměny se pro zjednodušení nepřipouštějí). Na základě § 373 je nicméně možné kombinovat promiscue podílové fondy a podfondy. Obdobně jako dnes se neumožňuje snížení ochrany investorů, čili že nástupcem standardního fondu musí být vždy standardní fond. Nástupcem otevřeného fondu musí být vždy otevřený fond – to neplatí, jde-li o nástroj řízení likvidity, pak lze ze standardního fondu vyčlenit uzavřený fond, který bude i nadále standardním fondem (viz návrhy prováděcích předpisů Komise). Dnes se neumožňuje, aby se z fondu kvalifikovaných investorů mohl stát standardní fond, proto se toto neumožňuje ani v případě rozdělení. Ačkoli právo EU tuto právní úpravu vyžaduje, nedává jí jasné kontury, proto nejsou ustanovení označena jako transpoziční, ačkoli jsou pro správnou a úplnou transpozici nezbytná (minimálně ve vztahu k nástrojům pro řízení likvidity). Současně ale není nutné přebírat kompletní úpravu týkající se sloučení standardních fondů, nejde-li o sloučení standardních fondů (ve spojení s jejich rozdělením).
K bodu 97 (§ 431 odst. 1)
Protože osobou, se kterou by se primárně mělo jednat, má být obhospodařovatel standardního fondu, navrhuje se, aby žádost podal obhospodařovatel, protože lze předpokládat, že se bude jednat o stejnou osobu (zatímco administrátor speciálního fondu nemusí být budoucím obhospodařovatelem standardního fondu). Obhospodařovatel má pak zajistit, aby došlo ke schválení statutu a depozitáře (viz § 511 ZISIF).
K bodu 98 (§ 431 odst. 2)
Protože se při schvalování standardního fondu schvaluje i depozitář tohoto fondu, je vhodné, aby tato osoba byla výslovně uvedena jako účastník řízení. Současně, pokud by mělo dojít ke změně obhospodařovatele, je vhodné, aby účastníkem řízení byl i budoucí obhospodařovatel.
K bodu 99 (nové znění § 456)
Ruší se požadavek na informování ČNB o neschválení účetní závěrky. Podstatné informace získává ČNB z dohledového reportingu. Současně se v návaznosti na transpozici doplňují oznamovací povinnosti ve vztahu k white labelu (§ 20c a 47b).
K bodu 100 (§ 457 odst. 2)
Ruší se požadavek, aby fond kvalifikovaných investorů zasílal ČNB sdělení klíčových informací. Tím nejsou dotčeny povinnosti podle nařízení PRIIPs, pokud je tento fond nabízen zákazníkům, kteří nejsou profesionálním zákazníkem podle ZPKT.
K bodu 101 (§ 459 odst. 1)
I s ohledem na nový § 26a ZISIF se informační povinnost ČNB rozšiřuje i ve vztahu k outsourcingu jiných činností. Reflektují se tím i změny provedené v čl. 13 odst. 1 směrnice UCITS a čl. 20 odst. 1 AIFMD. Obdobná změna se provádí i v § 460 odst. 1 ZISIF ve vztahu k sub-delegaci.
K bodům 102 a 103 (§ 459 nové odstavce 2 a 4)
S ohledem na požadavky AIFMD II se upřesňují požadavky na reporting ve vztahu k outsourcingu. Další podrobnosti pak stanoví RTS, jejichž návrh předloží orgán ESMA Evropské komisi do 16. dubna 2027, což je i datum, od kterého mají být tyto změny účinné, lze tedy jen doufat, že i tyto RTS nabudou účinnosti co nejblíže tomuto datu, aby nebylo nutno nejprve plnit povinnosti bez znalosti těchto RTS a následně se pak těmto RTS dodatečně přizpůsobovat. Každopádně teprve RTS mají upravit četnost podávání zpráv a lhůty (the reporting frequency and timing), snad tedy nebudou v tomto retroaktivní a upraví i datum prvního reportingu, který má být pravděpodobně pravidelný a nikoli jen ad hoc před vlastním pověřením. Kromě RTS předloží orgán ESMA Evropské komisi do 16. dubna 2027 též návrh prováděcích technických norem (implementing technical standards, dále jen „ITS“), které stanoví další podrobnosti plnění těchto povinností. Ve vztahu k sub-delegaci se obdobná změna provádí v § 460 odst. 2 ZISIF.
K bodu 104 (§ 460 odst. 1)
Jde o změnu obdobnou změně v § 459 odst. 1 ZISIF, nicméně zde se provádí ve vztahu k sub-delegaci (tj. pověření dalšího pověřenou osobou).
K bodu 105 (§ 460 nový odstavec 2 a přečíslování stávajícího odstavce 2)
Jde o změnu obdobnou změně v § 459 odst. 2 ZISIF, nicméně zde se provádí ve vztahu k sub-delegaci (tj. pověření dalšího pověřenou osobou). Na rozdíl od § 459 ZISIF se nevyžadují informace podle § 459 odst. 2 písm. b), e) a f) ZISIF. Obdobně jako nový odstavec 2 v § 459 ZISIF má i toto ustanovení o rok odsunutou účinnost, tj. až od 16. dubna 2027.
K bodu 106 (§ 460 odst. 3)
Jde o legislativně-technickou změnu, kterou se odstraňuje zdvojený předmět („jinou osobu“ versus „dalšího“).
K bodům 107 až 110 (§ 463)
Upravují se informace, které se oznamují ČNB, a to s účinností od 16. dubna 2027. Bere se v potaz i to, že se na toto ustanovení odkazuje ve vztahu k osobám podle § 15 ZISIF, a to v § 15a, § 477 a § 616 odst. 4 ZISIF, a to s dřívější účinností, nicméně odkaz na § 463 odst. 2 a 3 ZISIF funguje v obou variantách (během dřívější i pozdější účinnosti). Jde o transpozici čl. 20a směrnice UCITS a čl. 24 AIFMD, nicméně tyto články jsou transponovány i jinde v ZISIF, typicky v § 459, 460 a 590 ZISIF. Ačkoli v § 590 ZISIF jde o transpozici čl. 25 AIFMD, tak tento odkazuje na údaje podle čl. 24 AIFMD, proto odložená účinnost funguje, i když jde o drobnou nepřesnost AIFMD II, která u čl. 25 AIFMD s odloženou účinností nepočítá (současně jde ale o čl. 20a směrnice UCITS, který má mít odloženou účinnost). Výkladem ale lze tento drobný nedostatek AIFMD II překlenout.
K bodu 111 (nové znění § 465)
V návaznosti na zrušení požadavku na minimální kapitál fondu se ruší i související reportovací povinnost. Související změny jsou provedeny i v nadpisu nad § 208, 280 až 282, 550 a 552 ZISIF. Na uvolněné místo se doplňuje transpozice AIFMD II, kdy na základě odstavce 1 oznámí obhospodařovatel otevřeného fondu ČNB výběr nástroje podle § 37b odst. 1 ZISIF a zásady a postupy podle § 37b odst. 2 ZISIF. Podle odstavce 2 písm. a) oznámí obhospodařovatel ČNB aktivaci a deaktivaci pozastavení vydávání a odkupování. Podle odstavce 2 písm. b) oznámí obhospodařovatel ČNB, pokud aktivuje nebo deaktivuje nástroj neobvyklým způsobem (tj. způsobem, který není součástí běžné činnosti podle statutu). Hodlá-li obhospodařovatel aktivovat oddělení majetku, oznámí to ČNB podle odstavce 3 předem.
K bodu 112 (nové znění § 469)
Ruší se reportovací povinnost ve vztahu k výboru odborníků, a to i v návaznosti na vyhlášku ČNB č. 197/2025 Sb., která nabyla účinnosti 1. července 2025 a tuto úpravu již fakticky zrušila na úrovni vyhlášky. Zůstává zachována povinnost reportovat o nemovitostech a účasti v nemovitostních společnostech, do nichž fond investuje.
K bodu 113 (nové znění § 476)
V návaznosti na změnu nastavení vedoucích osob se stanovuje povinnost obhospodařovatele a administrátora oznámit ČNB posouzení vhodnosti vedoucí osoby a doložit doklady o výsledku tohoto posouzení.
Obhospodařovatel a administrátor mají povinnost oznámit ČNB změnu vedoucí osoby 30 dnů před jejím uvedením do funkce a současně poskytnout ČNB informace nezbytné k posouzení, zda potenciální vedoucí osoba splňuje příslušné zákonné požadavky a je proto vhodná pro výkon předmětné funkce. Cílem je zajistit, že vedoucí osoby budou před jmenováním do funkce náležitě prověřeny nejen ze strany samotného obhospodařovatele či administrátora, ale rovněž ze strany ČNB tak, aby splňovaly požadavky na odbornou způsobilost a bezúhonnost. Předmětné ustanovení má rovněž zajistit skutečné ex ante oznámení o změně, přičemž toto oznámení nemá vliv na účinnost případného usnesení o volbě předmětného člena příslušného orgánu valnou hromadou.
Nově nebudou doklady specifikovány ve vyhlášce ČNB, ale jsou přímo vymezeny v odstavci 5.
K bodu 114 (nový § 476a)
Jelikož se systém schvalování vedoucích osob mění z řízení na oznámení, zavádí se možnost ČNB proaktivně zasáhnout v případě, že kandidát nesplňuje požadované podmínky. Pokud ČNB zahájí řízení, nemůže obhospodařovatel ani administrátor uvést vedoucí osobu do funkce a musí počkat na výsledek řízení ČNB.
K bodu 115 (§ 477 odst. 1)
S ohledem na záměr ulevit osobám podle § 15 ZISIF v reportingu (i s ohledem na to, že nad těmito osobami ČNB nevykonává dohled) se upravuje rozsah jejich oznamovacích povinností na nezbytné minimum vyžadované právem EU. I s ohledem na změny v § 463 ZISIF se odkazuje na § 463 odst. 2 a 3 ZISIF tak, aby odkaz fungoval před změnou § 463 ZISIF i po ní. Fakticky tak bude i nadále vyžadován reporting v mírně širším rozsahu, nicméně v této souvislosti je třeba konstatovat, že v čl. 3 AIFMD nebyly provedeny změny obdobné čl. 24 AIFMD, a proto tyto 2 ustanovení nejsou terminologicky zcela shodné. Čl. 3 odst. 3 písm. d) AIFMD tak vyžaduje, aby osoby podle § 15 ZISIF „pravidelně poskytovali příslušným orgánům svého domovského členského státu informace o hlavních nástrojích, s nimiž obchodují, a o hlavních expozicích riziku a nejvýznamnějších koncentracích alternativních investičních fondů, které spravují, aby příslušným orgánům umožnili účinným způsobem sledovat systémové riziko“. Oproti tomu čl. 24 odst. 1 AIFMD, který je transponován v § 463 odst. 2 a 3 vyžaduje po změnách provedených AIFMD II toto: „Správce pravidelně podává příslušným orgánům svého domovského členského státu zprávy o trzích, na nichž obchoduje jménem alternativních investičních fondů, které spravuje, a o nástrojích, s nimiž jejich jménem obchoduje. Správce poskytuje za každý alternativní investiční fond, který spravuje, informace o nástrojích, s nimiž obchoduje, o trzích, jichž je členem nebo na nichž aktivně obchoduje, a o expozicích a aktivech tohoto alternativního investičního fondu. Tyto informace zahrnují identifikátory, které jsou nezbytné pro propojení poskytnutých údajů o aktivech, alternativních investičních fondech a správcích s dalšími zdroji údajů o dohledu nebo veřejně dostupnými zdroji údajů.“. Před AIFMD II zní úprava takto: „Správce pravidelně podává zprávy příslušným orgánům svého domovského členského státu o hlavních trzích a nástrojích, s nimiž obchoduje jménem alternativních investičních fondů, které spravuje. Poskytuje informace o hlavních nástrojích, s nimiž obchoduje, o trzích, jichž je členem nebo na nichž aktivně obchoduje, a o hlavních investicích nesoucích riziko a nejvýznamnějších koncentracích rizik za každý jím spravovaný alternativní investiční fond.“ (AIFMD II tak mimo jiné vypouští slova „hlavní“ a „nejvýznamnější“, nicméně v čl. 3 AIFMD zůstala tato slova zachována). Teoreticky by tak nebylo nutno vyžadovat informace o trzích, na kterých osoby podle § 15 ZISIF obchodují, nicméně zachování této povinnosti nad rámec práva EU nebude fakticky příliš zatěžující. Vypouští se oznamovací povinnost podle § 462 a 475 ZISIF (skladba majetku, počet investorů, hodnota majetku a hlášení porušení povinností). Obdobná změna se provádí v § 15a ZISIF a související změna pak v § 616 odst. 4 písm. c) ZISIF.
K bodu 116 [§ 479 odst. 1 písm. e)]
Jde o legislativně-technickou změnu, která reaguje na zrušení § 515 až 518 ZISIF (a přesun jinam, včetně změny základních principů úpravy) tak, že se již nehovoří o schvalování vedoucích osob, ale o předpokladech k výkonu funkce. Rovněž se nově odkazuje na § 21a a 48a ZISIF.
K bodu 117 [§ 479 odst. 1 písm. j)]
S ohledem na zrušení § 507 ZISIF se upravuje písmeno j) v § 479 odst. 1 ZISIF a písmeno j) v § 481 odst. 1 ZISIF (tam se odkazuje na § 507 odst. 2 ZISIF, proto je toto upraveno ve zvláštním novelizačním bodu). Související změna se provádí také vypuštěním odstavce 2 v § 500 ZISIF. Místo zvláštního řízení podle § 507 ZISIF se uplatní obecné řízení o změně povolení podle § 500 ZISIF. ZISIF vychází v tomto ohledu již dnes z principu jednoho povolení – viz § 485 odst. 1 písm. e) ZISIF.
K bodům 118 a 119 [§ 479 odst. 1 písm. k) a nové písmeno m)]
S ohledem na změny v § 11 ZISIF se doplňují specifika pro administraci benchmarků. Protože investiční společnost nemůže poskytovat spotřebitelské úvěry, není toto téma zde řešeno. Pro správu nevýkonných úvěrů není specifické povolení potřeba (viz § 11 odst. 9 ZISIF). Ve vztahu k nabývání pohledávek z fondových úvěrů a správě účelových společností v rámci sekuritizace není pro tuto činnost (stejně jako dnes) vyžadováno zvláštní podnikatelské oprávnění a tato činnost bude součástí obhospodařování investičního fondu nebo zahraničního investičního fondu (viz § 5 odst. 2 ZISIF).
K bodu 120 (479 nové odstavce 3 až 6)
S ohledem na změny v čl. 7 směrnice UCITS a v čl. 7 AIFMD se navrhuje téměř doslovná transpozice, která ale fakticky neznamená mnoho věcných změn, protože řadu údajů ČNB vyžaduje již dnes v rámci vyhlášky ČNB č. 247/2013 Sb., o žádostech podle zákona o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o žádostech“). I v rámci kolektivního investování zde dochází k jisté harmonizaci práva EU, nicméně na rozdíl od ZPKT tato harmonizace nejde tak daleko, že by právo EU stanovovalo i vzor a přílohy vyhlášky, proto zmocnění pro ČNB stále zůstává. K odstavci 3 lze uvést, že funkce compliance zahrnuje soulad se všemi právními předpisy, tedy i s těmi, které jsou zde výslovně vyjmenovány a jde tedy svým způsobem o redundantní konstatování, které je však vyžadováno právem EU (resp. změna se provádí za účelem snazšího prokázání transpozice). Odstavec 4 pak upravuje podrobnosti pro účely pověření, které v zásadě odpovídají i změnám ohledně pravidelného reportingu v § 459 ZISIF. Obecně lze konstatovat, že outsourcing byl jedním z center zájmů při vyjednávání AIFMD II. V odstavci 5 se pak doplňují specifika ve vztahu k vedoucím osobám, která však zůstávají pouze součástí licenčního řízení a nepromítají se do úpravy vedoucích osob přesunuté z § 516 až 518 ZISIF do jiných ustanovení. Protože dnes obsahuje podrobnosti žádosti o souhlas podle § 515 ZISIF § 15 vyhlášky o žádostech, nicméně nově se místo souhlasu bude oznamovat, lze očekávat, že matérie bude přesunuta do vyhlášky ČNB č. 267/2020 Sb., o oznamování údajů obhospodařovatelem a administrátorem investičního fondu a zahraničního investičního fondu České národní bance, ve znění pozdějších předpisů. Odstavec 6 vyžaduje uvedení názvu a kódu sloužícího k identifikaci, nicméně tím by nemělo být bráněno tomu, aby žádost mohli podat zakladatelé společnosti ještě před jejím zápisem do obchodního rejstříku. Kódem sloužícím k identifikaci nemusí být jen IČ, ale i LEI (Legal Entity Identifier). Celá úprava v odstavcích 3 až 6 je transpoziční a je tak vyžadována jen ve vztahu k investiční společnosti oprávněné přesáhnout rozhodný limit (s povolením podle AIFMD) nebo oprávněné obhospodařovat standardní fondy (s povolením podle směrnice UCITS). Vyžadovat toto i pro investiční společnosti, které obhospodařují jen podlimitní fondy kvalifikovaných investorů by šlo nad rámec povinné transpozice, nicméně není vyloučeno, aby toto ČNB vyžadovala v rámci vyhlášky o žádostech (minimálně v rozsahu, v jaké to činí již dnes) věcně se nejedná o změny zásadní povahy.
K bodu 121 (§ 480 nový odstavec 4)
Provádí se změny obdobné § 479 odst. 3 až 6 ZISIF, resp. odkazuje se na jejich obdobné použití. Opět platí, že tato zákonná úprava se nepoužije ve vztahu k podlimitnímu fondu kvalifikovaných investorů.
K bodu 122 [§ 481 odst. 1 písm. b)]
Provádí se změny obdobné § 479 odst. 3 až 6 ZISIF, resp. odkazuje se na jejich obdobné použití.
K bodům 123 a 124 [§ 481 odst. 1 písm. g) a h)]
Provádí se změny obdobné změnám v § 316 až 327 ZISIF.
K bodu 125 [§ 481 odst. 1 písm. j)]
S ohledem na zrušení § 507 se provádí změny obdobné změnám v § 479 odst. 1 písm. j) ZISIF.
K bodu 126 (§ 481 nový odstavec 3)
Doplňuje se odstavec obdobný § 327 odst. 3 ZISIF, nicméně zohledňuje se, že evropská předloha se mírně liší. Zatímco § 327 odst. 3 ZISIF je transpozicí čl. 21 odst. 6 druhého pododstavce AIFMD, tak § 481 odst. 3 ZISIF je transpozicí čl. 37 odst. 7 druhého pododstavce AIFMD. Vychází se asi z předpokladu, že výměna depozitáře by nemusela být tak obtížná jako změna obhospodařovatele, nicméně není zcela jasné, jaké opatření má obhospodařovatel přijmout. Buď by musel změnit své sídlo, anebo by se musela změnit osoba obhospodařovatele. Jako nepravděpodobnější řešení se jeví založení dceřiné společnosti ve státě, který nebude považován za nespolupracující nebo vysoce rizikovou zemi, získání povolení a následně převod obhospodařování. Variantou může být, že přestane nabízet (či obhospodařovat) fondy v EU, nicméně pak není jasné, jak budou chráněni stávající investoři (těm by měla být pravděpodobně nabídnuta možnost ukončit investici bez srážky, např. po vzoru § 123, 207, 211, 250, 390, 391, 406, 407, 420 nebo 450 ZISIF).
K bodu 127 [§ 482 písm. e)]
Jde o legislativně-technickou změnu, která reaguje na zrušení § 515 až 518 ZISIF tak, že se již nehovoří o schvalování vedoucích osob, ale o předpokladech k výkonu funkce. Rovněž se nově odkazuje na § 48a ZISIF.
K bodům 128 a 129 (§ 484)
S ohledem na čl. 8 odst. 5 druhý pododstavec a čl. 37 odst. 8 první pododstavec písm. e) AIFMD se doplňuje, že požadavky na úplnost žádosti zahrnují i nové požadavky podle § 479 odst. 3, 5 a 6 ZISIF.
K bodům 130 až 132 [§ 485 odst. 1 písm. c) a d) a nové písmeno e)]
Ve vztahu k administraci benchmarků se doplňuje nové písmeno a současně se (jako legislativně-technická) změna odstraňují nadbytečná slova, kdy je zřejmé, že ČNB uděluje povolení maximálně v rozsahu žádosti o něj. Tím by nijak neměl být dotčen fakt, že lze žádat jen o některou z uvedených činností.
K bodu 133 (zrušení § 488)
S ohledem na zrušení schvalování vedoucích osob (dnes v § 515 až 518 ZISIF) se ruší i související úprava v § 488 ZISIF. Nově se vedoucí osoby neschvalují, ale jsou oznamovány ČNB (viz § 476 a 476a ZISIF).
K bodům 134 a 135 (§ 500)
Reflektuje se na zrušení § 488 a 507 ZISIF. Současně se staví najisto, že se obdobně použijí i § 479 až 484 ZISIF.
K bodu 136 [§ 506 odst. 1 písm. f)]
Výslovně se doplňuje možnost vyškrtnout osobu podle § 15 na základě její žádosti bez materiálního přezkumu toho, zda splňuje podmínky pro to, být v tomto seznamu zapsána (tyto osoby nejsou předmětem dohledu ČNB).
K bodu 137 [§ 506 odst. 2 písm. c a § 506a odst. 2 písm. e)]
Výslovně se upravuje situace, kdy osoby přestanou splňovat podmínky pro to, být v seznamu zapsány. Typicky by toto mělo mířit na situaci zahraničních investičních fondů ze zemí mimo EU ve chvíli, kdy Komise pro ně zavede evropský pas a přestane tak platit národní úprava – viz čl. 68 odst. 6 AIFMD.
K bodu 138 (zrušení hlavy VI v části třinácté, zrušení § 507)
Navrhuje se zrušit 507 ZISIF – viz odůvodnění u § 479 odst. 1 písm. j) ZISIF. Povolení k investičním službám je součástí povolení k činnosti investiční společnosti, viz k tomu třeba § 485 odst. 1 písm. e) ZISIF.
K bodu 139 (§ 510 odst. 2)
Staví se najisto, že zahraniční depozitář bez pobočky se do seznamů vedených ČNB nezapisuje.
K bodu 140 [§ 511 odst. 2 písm. a) bod 3]
Jde o legislativně-technickou změnu, která reaguje na zrušení § 515 až 518 ZISIF tak, že se již nehovoří o schvalování vedoucích osob, ale o předpokladech pro výkonu funkce. Rovněž se nově odkazuje na § 21a ZISIF.
K bodu 141 (zrušení hlavy XII v části třinácté, zrušení § 515 až 518)
Jde o legislativně-technickou změnu, která reaguje zrušením § 515 až 518 ZISIF na jejich materiální přesun jinam, tyto změny jsou pak reflektovány i ve zrušení požadavku na souhlas s ČNB s funkcí vedoucí osoby, tak jak jej § 515 až 518 ZISIF původně vyžadoval. V rámci redukce administrativní zátěže jsou tedy zrušeny.
K bodu 142 [§ 519 odst. 1 zrušení písmen a) a b), přečíslování stávajících písmen c) až f)]
Obdobně jako u vedoucích osob (§ 21a a 48a) se i zde odstraňují požadavky na svéprávnost a věk 18 let.
K bodu 143 [§ 519 odst. 1 písm. a)]
Obdobně jako u vedoucích osob (§ 21a a 48a) se i zde nahrazuje odkaz na překážky podle živnostenského zákona na překážky podle zákona o obchodních korporacích.
K bodu 144 (§ 523 odst. 7)
Umožňuje se stavění lhůty na žádost žadatele.
K bodu 145 (§ 532 odst. 1)
S ohledem na doplnění § 69 odst. 3 ZISIF a zrušení § 507 a 515 ZISIF se upravuje ustanovení, na základě kterého je ČNB oprávněna vydávat vyhlášky k náležitostem žádostí. Současně z tohoto ustanovení plyne, že žádosti se podávají výhradně elektronicky.
K bodu 146 [§ 539 nové znění písmene n)]
S ohledem na transpozici čl. 84 odst. 2 prvního pododstavce písmene b) směrnice UCITS a čl. 46 odst. 2 písm. j) a čl. 47 odst. 4 písm. d) AIFMD se stávající písmeno n) nahrazuje novým zněním, které odpovídá aktuální harmonizované úpravě. Související změny se provádí v § 556 ZISIF.
K bodu 147 [§ 539 nové písmeno o), přečíslování stávajících písmen o) až q)]
Navrhuje se doplnit opatření k nápravě, o odvolání vedoucí osoby, pokud by ČNB zjistila, že vedoucí osoba obhospodařovatele nebo administrátora není vhodná a nesplňuje tak požadavky podle § 21a resp. § 48a.
K bodům 148 a 149 (§ 550 a § 552 zrušení odstavce 3)
V návaznosti na zrušení požadavku na minimální kapitál fondu se ruší i související pravomoci ČNB. Nedosažení minimálního kapitálu fondu není důvodem pro zrušení tohoto fondu nebo pro odnětí povolení k činnosti samosprávného investičního fondu. Související změny jsou provedeny i v nadpisu nad § 208, 280 až 282 a 465 ZISIF.
K bodu 150 (nové znění dílu 14 v hlavě II části čtrnácté hlavě II, nové znění § 556)
S ohledem na zavedení nového nástroje pro řízení likvidity a současně zachování národní úpravy soft closures se jednotně upravují pravidla pro zavedení tohoto dohledového opatření s tím, že před vydáním rozhodnutí musí být obhospodařovateli dána možnost se vyjádřit, proto nelze vydat rozhodnutí bez správního řízení. Možnost vyjádřit se má obhospodařovatel i ve vztahu k předběžnému opatření.
K bodu 151 (nový díl 15 části čtrnácté hlavě II, nový § 556a, přečíslování stávajících dílů 15 a 16)
ČNB na základě svých zjištění nebo i na základě informací od obhospodařovatele či administrátora může zahájit řízení o odvolání osoby, pokud má důvodné pochybnosti, že je osoba ve vedení vhodná.
K bodu 152 (nový § 574a)
V návaznosti na požadavky čl. 98 odst. 3 směrnice UCITS a čl. 50 odst. 5f AIFMD se upravuje možnost ČNB požádat zahraniční orgán dohledu o přijetí opatření.
K bodu 153 [§ 579 písm. e)]
V návaznosti na změny v § 327 ZISIF se zde upravují odkazy bez věcné změny.
K bodům 154 až 156 (§ 581, včetně nadpisu)
V nadpise § 581 ZISIF se reflektuje rozšíření působnosti tohoto ustanovení. V odstavci 1 se upřesňuje, že informace o povoleních se mají orgánu ESMA zasílat podle AIFMD čtvrtletně, zatímco směrnice UCITS periodicitu nestanovuje čili z toho lze dovodit, že se mají zasílat bez zbytečného odkladu (průběžně). Jde o transpozici čl. 7 odst. 5 prvního pododstavce, čl. 67 odst. 3 a čl. 68 odst. 3 AIFMD. Ve směrnici UCITS je tato problematiku upravena v čl. 6 odst. 1 druhém pododstavci: „Veškerá udělená povolení se oznamují Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy), jenž na svých internetových stránkách zveřejní a aktualizuje seznam správcovských společností, jimž bylo vydáno povolení.“. V odstavci 3 se doplňuje zasílání informací o alternativních investičních fondech v působnosti AIFMD (transpozice čl. 7 odst. 5 prvního pododstavce AIFMD) a v odstavci 4 informací o zahraničních depozitářích bez pobočky (transpozice čl. 21 odst. 5a čtvrtého pododstavce AIFMD –související změny se provádí v § 69, 83, 532, 585 a v § 591 ZISIF).
K bodu 157 (§ 585 nový odstavec 2)
ČNB informuje orgán ESMA, pokud má podezření, že zahraniční depozitář bez pobočky (nad kterým tedy nevykonává dohled) porušil AIFMD. Současně informuje i domovský orgán dohledu tohoto depozitáře (viz § 591 ZISIF). Jde o transpozici čl. 50 odst. 5g věty první AIFMD. Související změny se provádí v § 69, 83, 532 a v § 581 ZISIF.
K bodu 158 (nové § 585a a 585b)
K § 585a: Podle odstavce 1 ČNB informuje o oznámeních podle § 465 odst. 2 a 3 ZISIF (týkající se aktivace a deaktivace nástrojů) orgán ESMA. Podle odstavce 2 informuje ČNB orgán ESMA, pokud přijme rozhodnutí podle § 539 písm. n) ZISIF, tj. pokud po obhospodařovateli požaduje, aby pozastavil vydávání a odkupování. Podle odstavce 3 může ČNB požádat zahraniční orgán dohledu, aby přijal obdobné opatření, přičemž o této žádosti informuje orgán ESMA. Pokud ČNB nevyhoví obdobné žádosti zahraničního orgánu dohledu, sdělí to podle odstavce 4 společně s odůvodněním orgánu ESMA. Podle čl. 50 odst. 5d AIFMD, resp. čl. 84 odst. 3d vydá orgán ESMA stanovisko k postupu podle odstavců 3 a 4. Pokud ČNB s tímto stanoviskem nesouhlasí, sdělí to podle odstavce 5 orgánu ESMA. Souvisejícími ustanoveními jsou § 590a a 591a.
K § 585b: V návaznosti na požadavky čl. 98 odst. 3 směrnice UCITS a čl. 50 odst. 5f AIFMD se upravuje povinnost ČNB informovat orgán ESMA, pokud požádá zahraniční orgán dohledu o přijetí opatření a současně se upravuje postup ČNB vůči orgánu ESMA, pokud obdrží obdobnou žádost o zahraničního orgánu dohledu. Souvisejícími ustanoveními jsou § 590b a 591b.
K bodům 159 až 161 (nadpis dílu 3 v hlavě V části čtrnácté, § 590, nové poznámky pod čarou č. 33 a 34)
Rozšiřuje se okruh osob, kterým má ČNB zasílat informace, a to o orgán EBA (European Banking Authority), orgán EIOPA (European Insurance and Occupational Pensions Authority) a ESCB (European System of Central Banks). Rozšiřuje se také okruh informací, které mají být takto zasílány. Jde o transpozici čl. 20a odst. 3 směrnice UCITS a čl. 25 odst. 2 AIFMD. Tyto změny mají posunutou účinnost o 1 rok na 16. dubna 2027, i proto číslování poznámek pod čarou navazuje na poznámky pod čarou v § 599 odst. 1 písm. a) ZISIF.
K bodu 162 (nové § 590a a 590b)
K § 590a: Podle odstavce 1 ČNB informuje o oznámeních podle § 465 odst. 2 a 3 ZISIF (týkající se aktivace a deaktivace nástrojů) ESRB, hrozí-li rizika pro stabilitu a integritu finančního systému. Podle odstavce 2 informuje ČNB ESRB, pokud přijme rozhodnutí podle § 539 písm. n) ZISIF, tj. pokud po obhospodařovateli požaduje, aby pozastavil vydávání a odkupování, a hrozí-li rizika pro stabilitu a integritu finančního systému. Podle odstavce 3 může ČNB požádat zahraniční orgán dohledu, aby přijal obdobné opatření, přičemž o této žádosti informuje ESRB, hrozí-li rizika pro stabilitu a integritu finančního systému. Pokud ČNB nevyhoví obdobné žádosti zahraničního orgánu dohledu, sdělí to podle odstavce 4 společně s odůvodněním ESRB, pokud byla ESRB informována o této žádosti. Souvisejícími ustanoveními jsou § 585a a 591a.
K § 590b: V návaznosti na požadavky čl. 98 odst. 3 směrnice UCITS a čl. 50 odst. 5f AIFMD se upravuje povinnost ČNB informovat ESRB, pokud požádá zahraniční orgán dohledu o přijetí opatření a současně se upravuje postup ČNB vůči ESRB, pokud obdrží obdobnou žádost o zahraničního orgánu dohledu. Souvisejícími ustanoveními jsou § 585b a 591b.
K bodu 163 (§ 591 nový odstavec 2)
ČNB informuje domovský orgán dohledu zahraničního depozitáře bez pobočky v ČR, pokud má podezření, že tento depozitář (nad kterým tedy nevykonává dohled) porušil AIFMD. Současně informuje i orgán ESMA (viz § 585 ZISIF). Jde o transpozici čl. 50 odst. 5g věty první AIFMD. Související změny se provádí v § 69, 83, 532 a v § 581 ZISIF.
K bodu 164 (nové § 591a a 591b)
K § 591a: Podle odstavce 1 ČNB informuje o oznámeních podle § 465 odst. 2 a 3 ZISIF (týkající se aktivace a deaktivace nástrojů) orgán dohledu státu, kde je fond nabízen nebo obhospodařován. Podle odstavce 2 informuje ČNB orgán dohledu státu, kde je fond nabízen nebo obhospodařován, pokud přijme rozhodnutí podle § 539 písm. n) ZISIF, tj. pokud po obhospodařovateli požaduje, aby pozastavil vydávání a odkupování. Pokud ČNB nevyhoví obdobné žádosti zahraničního orgánu dohledu, sdělí to podle odstavce 3 společně s odůvodněním tomuto orgánu dohledu. Podle čl. 50 odst. 5d AIFMD, resp. čl. 84 odst. 3d vydá orgán ESMA stanovisko k postupu podle odstavce 3. Pokud ČNB s tímto stanoviskem nesouhlasí, sdělí to podle odstavce 4 orgánu ESMA. Souvisejícími ustanoveními jsou § 585a a 591a.
K § 591b: V návaznosti na požadavky čl. 98 odst. 3 směrnice UCITS a čl. 50 odst. 5f AIFMD se upravuje postup ČNB, pokud obdrží obdobnou žádost o zahraničního orgánu dohledu, vůči žádajícímu orgánu dohledu. Souvisejícími ustanoveními jsou § 585b a 591b.
K bodu 165 [§ 599 odst. 1 písm. a) a nové poznámky pod čarou č. 35 až 48]
S ohledem na nedávno přijaté nařízení Evropské komise (viz výčet v odůvodnění změn poznámky pod čarou č. 2) se doplňují tato nařízení i do přestupků, nicméně z důvodu právní jistoty se odkazuje na konkrétní ustanovení a konkrétní nařízení, protože obecný odkaz s odkazem na poznámku pod čarou č. 2 [jako je např. v § 535 písm. a) bodě 3] by nebyl přípustný, a to i s ohledem na to, že poznámka pod čarou nemá právní závaznost. Současně se neodkazuje na ta nařízení Evropské komise, která ukládají povinnosti ČNB. Pro zjednodušení se výčet v § 599 odst. 1 písm. a) ZISIF neliší od výčtů v § 604 odst. 1 písm. a) a § 612 odst. 1 písm. t) ZISIF, a to zejména z důvodu snazší kontroly a případné aktualizace, nicméně vždy je v dovětku vyjádřeno, že musí jít o povinnosti adresované obhospodařovateli, administrátorovi nebo depozitáři. Obdobně některé povinnosti se vztahují třeba jen na fondy peněžního trhu, nicméně i s ohledem na rostoucí počet těchto nařízení Evropské komise by bylo obtížné udržet systematiku více kazuistickou, proto se volí v zásadě zachování stávající právní úpravy s doplněním nových předpisů. Pouze případný dovětek „v platném znění“ se navrhuje (po vzoru ZPKT) přesunout do poznámek pod čarou, a to tak, že dokud není příslušné nařízení novelizováno, tak toto není v poznámce pod čarou uvedeno a po novelizaci se toto doplní s tím, že se tato změna promítne napříč celým ZISIF, kde se na tuto poznámku pod čarou odkazuje. Viz k tomuto třeba změny v poznámce pod čarou č. 6, ale i aktualizace poznámek pod čarou č. 8, 11 či 19.
K bodu 166 [§ 599 odst. 1 písm. e)]
S ohledem na nové požadavky kladené na řídicí a kontrolní systém ve vztahu k nabývání pohledávek z fondových úvěrů se doplňuje související přestupek za porušení § 20b ZISIF.
K bodu 167 [§ 599 odst. 1 písm. h)]
Zavádí se přestupek za neposouzení vhodnosti vedoucí osoby, a tak se nezavádí přestupek na nesplnění požadavků na vedoucí osobu, neboť ten už je obsažen v povinnosti posoudit splnění podmínek na vhodnost této osoby.
K bodu 168 [§ 599 odst. 1 nová písmena l) až r) a přečíslování stávajících písmen l) až p)]
S ohledem na doplnění nových povinností ve vztahu k nabývání pohledávek z fondových úvěrů v § 37c až 37j ZISIF se doplňují i související přestupky.
K bodu 169 [§ 599 odst. 1 písm. w)]
S ohledem na revizi informačních povinností obhospodařovatele se revidují i související přestupky.
K bodu 170 (§ 599 odst. 6)
S ohledem na přečíslování písmen v § 599 odst. 1 ZISIF se opravuje odkaz tak, aby nedošlo k věcné změně a aby byly podchyceny i nové přestupky podle § 599 odst. 1 písm. l) až r) ZISIF.
K bodům 171 a 172 (§ 601 zrušení odstavce 5, přečíslování stávajících odstavců 6 až 9 a změny odstavců 6 a 8)
V návaznosti na zrušení právní úpravy výboru odborníků se ruší i související přestupek a provádí se související legislativně-technické opravy odkazů. Související změny se provádí i v § 234, 238, 266 až 271, 469, 546, 615 a 619 ZISIF.
K bodu 173 (nový § 603a)
V návaznosti na novou úpravu nástrojů pro řízení likvidity a souvisejících povinností obhospodařovatele v § 37b ZISIF se upravují i související přestupky.
K bodu 174 [§ 604 odst. 1 písm. a)]
Provádí se totožné změny jako v § 599 odst. 1 písm. a) a § 612 odst. 1 písm. t) ZISIF, nicméně zde se přestupky vztahují pouze k výkonu činnosti, kterou zahrnuje administrace investičního fondu nebo zahraničního investičního fondu. Blíže viz odůvodnění změn v § 599 odst. 1 písm. a) ZISIF.
K bodu 175 [§ 604 odst. 1 písm. e)]
S ohledem na novou úpravu řízení střetů zájmů, kdy se požadavek na řídicí a kontrolní systém se nově vztahuje též na řízení střetu zájmů podle § 47b, je potřeba zavést i přestupek pro případy nedodržení povinností stanovených v § 47b.
K bodu 176 [§ 604 odst. 1 písm. h)]
Zavádí se přestupek za neposouzení vhodnosti vedoucí osoby, a tak se nezavádí přestupek na nesplnění požadavků na vedoucí osobu, neboť ten už je obsažen v povinnosti posoudit splnění podmínek na vhodnost této osoby.
K bodu 177 [§ 604 odst. 1 písm. m)]
S ohledem na revizi informačních povinností administrátora se revidují i související přestupky.
K bodu 178 [§ 604 odst. 4 zrušení písmene c) a přečíslování stávajícího písmene d)]
S ohledem na zrušení § 456 ZISIF se ruší i související přestupek.
K bodům 179 až 181 (§ 604 odst. 5)
S ohledem na změny v § 231 ZISIF se provádí související změny i ve vztahu k přestupkům. Zejména se zohledňuje, že stávající text v § 231 ZISIF se označuje jako odstavec 1 a dále se zohledňuje nová povinnost vložená do § 231 odst. 2 ZISIF.
K bodu 182 (§ 609 odst. 1)
S ohledem na změny prováděné v terminologii napříč celým ZISIF, zejména pak ale v § 253 odst. 2 ZISIF se upravuje i terminologie souvisejícího přestupku.
Zavádí přestupek spočívající se v nesdělení klíčových informací osobě podle § 50 odst. 2 ZISIF a to v rozporu s § 231 odst. 2 ZISIF.
K bodu 183 (§ 611 odst. 6)
S ohledem na doplnění nové povinnosti do § 481 odst. 3 ZISIF se doplňuje i související přestupek.
K bodu 184 [§ 612 odst. 1 písm. t)]
Provádí se totožné změny jako v § 599 odst. 1 písm. a) a § 604 odst. 1 písm. a) ZISIF, nicméně zde se přestupky vztahují pouze k výkonu činnosti depozitáře. Blíže viz odůvodnění změn v § 599 odst. 1 písm. a) ZISIF.
K bodu 185 [§ 614 odst. 1 písm. f) a § 618 odst. 1 písm. f)]
S ohledem na změny v § 316 až 327 ZISIF se opravují odkazy, a to konkrétně odkaz na § 320 odst. 2 ZISIF.
K bodům 186 a 187 [§ 614 odst. 1 zrušení písmene i) a přečíslování stávajících písmen j) až p), § 614 odst. 7 písm. b), § 618 odst. 1 zrušení písmene i) a přečíslování stávajících písmen j) až p), § 618 odst. 7 písm. b)]
Ruší se přestupek, pokud vedoucí osoba vykonává svou funkci bez souhlasu ČNB, protože se nyní tato povinnost materiálně přesouvá na osobu, u níž funkci vedoucí osoby vykonává. Současně se již souhlas ČNB nevyžaduje, pouze se oznamují změny ve složení vedoucích osob.
K bodu 188 (§ 615 zrušení odstavce 3, přečíslování stávajících odstavců 4 až 7)
S ohledem na zrušení právní úpravy výboru odborníků se ruší i související přestupek za porušení § 269 odst. 2 ZISIF.
K bodu 189 (§ 615 zrušení odstavce 4, přečíslování stávajících odstavců 5 a 6)
S ohledem na změnu systému hlášení vedoucích osob podle § 467 ZISIF se ruší i tento přestupek.
K bodům 190 a 191 (§ 615 odst. 4 a 5)
S ohledem na zrušení a přečíslování odstavců se upravují odkazy tak, aby nedošlo k věcné změně.
K bodům 192 a 193 [§ 616 odst. 4 písm. c)]
S ohledem na zúžení informačních povinností osob podle § 15 ZISIF se upravuje i související přestupky.
K bodu 194 (§ 619 zrušení odstavce 3, přečíslování stávajících odstavců 4 až 7)
S ohledem na zrušení právní úpravy výboru odborníků se ruší i související přestupek za porušení § 269 odst. 2 ZISIF.
K bodu 195 (§ 619 zrušení odstavce 4, přečíslování stávajících odstavců 5 a 6)
S ohledem na změnu systému hlášení vedoucích osob podle § 467 ZISIF se ruší i tento přestupek.
K bodům 196 a 197 (§ 619 odst. 4 a 5)
S ohledem na zrušení a přečíslování odstavců se upravují odkazy tak, aby nedošlo k věcné změně.
K čl. II
Přechodná ustanovení
K bodům 1 až 12
Podle bodu 1 se dává obhospodařovateli 6 měsíců, aby se přizpůsobil nové právní úpravě (i s ohledem na to, že některým ustanovením se nebude moci přizpůsobit před účinností zákona a očekává se jen minimální legisvakance). Do té doby dodržuje pravidla přiměřeně (obdobné přechodné ustanovení ve vztahu k administrátorovi je v bodě 10). Bod 2 pozastavuje na dobu 6 měsíců aplikaci § 211 ZISIF na situace vynucené touto novelou tak, aby obhospodařovatelé nebyli tímto ustanovením limitováni při volbě nástrojů pro řízení likvidity. Podle bodu 3 nemusí investiční fond vzniklý před 15. dubnem 2024 plnit povinnosti podle § 37c, 37j a 37k ZISIF (povinnosti podle § 20b a 37d až 37h ZISIF však plnit musí). Bod 4 řeší situaci pro fond vzniklý po tomto datu, ale před účinností této novely (opět je zvoleno 6 měsíců na přizpůsobení se). Podle bodu 5 pak platí, že pokud fond přesahuje limity podle § 37c a 37k ZISIF, pak míru překročení už nesmí dále zvýšit, nicméně do 16. dubna 2029 ji není povinen snížit na požadovanou úroveň (protože není uvedeno jinak, lze se domnívat, že platí míra překročení těchto limitů ke dni účinnosti zákona, tj. k 16. dubnu 2026). Limity podle § 37c a 37k ZISIF se tak nepoužijí, nicméně fond není oprávněn míru překročení dále navyšovat. Současně platí, že pokud fond limity podle § 37c a 37k nepřekračuje, pak se pro něj tyto limity uplatní od účinnosti zákona (tj. není oprávněn je překročit). Bod 6 je obdobou bodu 3, nicméně nemá omezenou časovou platnost, avšak podmínkou je, aby fond nezískával další kapitál od investorů po 15. dubnu 2024 (tj. ode dne platnosti AIFMD II). Bod 7 umožňuje opt-in do nového režimu i pro fondy vzniklé před 15. dubnem 2024, nicméně musí toto oznámit ČNB. Bod 8 stanovuje výjimku pro pohledávky z fondových úvěrů nabyté před 15. dubnem 2024, ve vztahu, ke kterým není potřeba plnit § 20b a 37f až 37j ZISIF (jde tedy o ustanovení komplementární k bodu 1). Bod 9 řeší situace pro fondy vzniklé před účinností této novely a dává jim 6 měsíců na přizpůsobení se nové úpravě. Body 11 a 12 upravují postup ve vztahu k již zahájeným (a dosud neskončeným) řízením podle § 507 a 516 ZISIF.
K části druhé, čl. III
Změna zákona o dohledu v oblasti kapitálového trhu
K bodům 1 až 3 [§ 26 odst. 1, § 26 odst. 2 nové písmeno m), § 26 odst. 6]
V návaznosti na požadavky AIFMD II se mlčenlivost zaměstnanců ČNB prolamuje i ve vztahu ke správci daně. Jedná se o reakci zejména na kauzu cum-ex, která připravila Německo na daních o miliardy €. Tato kauza poukázala na potřebu, aby orgány dohledu nad finančním trhem spolupracovaly s orgány pro správu daní (a vice versa).
K části třetí, čl. IV
Změna zákona o podnikání na kapitálovém trhu
V § 25 odst. 1 větě první ZPKT se vypouští podmínka, podle níž může zahraniční osoba v rámci tzv. jednotného pasu poskytovat investiční služby v ČR bez umístění pobočky pouze dočasně nebo příležitostně. Zkušenosti z aplikační praxe ukázaly, že vzhledem k technologickému pokroku a stále většímu rozsahu investičních služeb poskytovaných čistě prostřednictvím digitálních (online) kanálů ztrácí požadavek na umístění pobočky v případě trvalého poskytování investičních služeb na relevanci.
K části čtvrté, čl. V
Změna zákona o správních poplatcích
K bodům 1 a 2 [příloha: položka 65 bod 9 zrušení písmene i) a přečíslování stávajících písmen j) až u), položka 66 bod 2 zrušení písmene b) a přečíslování stávajícího písmene c)]
S ohledem na zrušení řízení podle § 507 a 516 ZISIF se ruší i související správní poplatky.
K čl. VI
Přechodné ustanovení
Doplňuje se přechodné ustanovení obdobně podle zákona č. 163/2024 Sb.
K části páté, čl. VII
Změna zákona o trhu s nevýkonnými úvěry
K bodům 1 až 19 [§ 2 písm. b), § 3, § 4 nová písmena e) a f), § 11 odst. 2, § 15 odst. 1, § 20 odst. 1, § 32, 38, 39, 41 a 44]
V návaznosti na změny v § 11 odst. 9 ZISIF, kterými se umožňuje investičním společnostem, aby mohly spravovat nevýkonné úvěry, provádí se i související změny v ZTNÚ. V § 2 ZTNÚ se investiční fondy s právní osobností vylučují z definice obchodníka s úvěry (totéž platí i pro zahraniční investiční fondy, které mají sídlo v EU nebo které vykonávají svou činnost v EU). S tím souvisí i změny v § 3 odst. 3, § 20 odst. 1, § 38 odst. 2, § 39 odst. 4 a § 44 ZTNÚ. V § 3 odst. 1 ZTNÚ se ruší výjimka pro správu nevýkonného úvěru obhospodařovatelem investičního fondu nebo zahraničního investičního fondu, protože se u něj předpokládá, že bude plnit povinnosti obdobně jako správce nevýkonného úvěru. S tím souvisí i změny v § 4 ZTNÚ. V § 3 odst. 3 ZTNÚ se upravuje, že stejně jako pro banku a zahraniční banku také pro (zahraniční) investiční fond s právní osobností platí jen pravidla podle § 20 a 30 až 40 ZTNÚ, protože nejsou považováni za obchodníky s úvěry. Investiční fond se však doplňuje jen do § 20 ZTNÚ, proto se na něj § 19 ZTNÚ neuplatní. V § 4 písm. e) a f) ZTNÚ se stanovuje, že spravovat nevýkonné úvěry může i (zahraniční) investiční společnost. V § 11 odst. 2 písm. d) bodu 1, § 15 odst. 1 písm. e) a v § 32 se provádí zpřesnění textu ustanovení v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2167 ze dne 24. listopadu 2021 o správcích úvěru a obchodnících s úvěry a o změně směrnic 2008/48/ES a 2014/17/EU. V § 20 odst. 1 ZTNÚ se stanovuje, že (zahraniční) investiční fond s právní osobností poskytuje každé pololetí ČNB informace o nevýkonných úvěrech, které převedl na obchodníka s úvěry. V § 38 odst. 1 písm. d) se doplňuje chybějící odkaz. V § 38 odst. 3 písm. a) ZTNÚ se z důvodu konzistence se změnami v § 39 ZTNÚ provádí legislativně technické změny v terminologii a v odkazu. V § 39 odst. 4 ZTNÚ se upravuje související přestupek a v návaznosti na to se aktualizuje odkaz v § 39 odst. 5 ZTNÚ (dnešní odstavec 4). V § 41 odst. 2 se dává do souladu znění ustanovení s Obecnými pokyny EBA k vytvoření a vedení vnitrostátních seznamů nebo rejstříků správců úvěru podle směrnice (EU) 2021/2167, které EBA vydala na základě zmocnění v čl. 9 odst. 1 dané směrnice. S ohledem na změny v § 4 (zařazení investiční společnosti do množiny subjektů oprávněných spravovat nevýkonný úvěr) a vzhledem k tomu, že investiční společnost je oprávněna při správě nevýkonného úvěru přijímat peněžní prostředky, stanoví se v § 44 obdobné podmínky na ochranu přijatých peněžních prostředků jako pro správce nevýkonného úvěru.
K části šesté, čl. VIII
Účinnost
S ohledem na transpoziční lhůty AIFMD II se navrhuje dělená účinnost, a to 16. dubna 2026 a 16. dubna 2027 (ve vztahu k čl. 20a směrnice UCITS a čl. 24 AIFMD). U změn, které neplynou z AIFMD II se navrhuje účinnost rovněž 16. dubna 2026, a to zejména z důvodu přehlednosti pro adresáty normy, pro které by mohlo být komplikovanější aplikovat dělenou účinnost (navíc jde o změny deregulační, kterými se ruší stávající povinnosti, případně se vyjasňuje stávající právní úprava). Z tohoto hlediska je zde tedy spatřován naléhavý obecný zájem. Účinnost od 16. dubna 2027 se navrhuje u § 459 odst. 2 až 4, § 460 odst. 2 a 3, § 463 a 590 (včetně nadpisu dílu).
- 49 -