Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNDGPEDBGW najdete zde
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
OBECNÁ ČÁST
A Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů
V současnosti není předmět právní úpravy obsažený v implementovaném přímo použitelném předpisu Evropské unie, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1787 ze dne 13. června 2024 o snižování emisí metanu v odvětví energetiky a o změně nařízení (EU) 2019/942 (dále také jen „implementované nařízení EU“), v právním řádu České republiky obsažen. Implementované nařízení systematicky upravuje monitorování emisí metanu a možnosti jejich snižování, a to v oblastech:
· průzkumu a produkce ropy a fosilního plynu a získávání a zpracování fosilního plynu,
· neaktivních vrtů, dočasně odstavených vrtů a trvale zlikvidovaných vrtů,
· přepravy a distribuce zemního plynu, podzemního skladování a provozu zařízení LNG, včetně zkapalňování a zpětného zplyňování,
· aktivních hlubinných uhelných dolů a povrchových uhelných dolů, uzavřených hlubinných uhelných dolů a opuštěných hlubinných uhelných dolů,
· dovozu ropy, zemního plynu a uhlí, tj. emise metanu vznikající mimo EU u surovin uváděných na trh EU.
Mezi hlavní povinnosti, které jsou v implementovaném nařízení stanoveny patří:
· povinnost monitorování, vykazování a ověřování emisí metanu;
· zákaz přímého uvolňování nespáleného metanu do atmosféry („zákaz vypouštění“) a zákaz rutinního flérování;
· povinné zjišťování úniků metanu a opravy netěsností („kontroly LDAR“);
· požadavek transparentnosti dovozu fosilní energie a s ním spojených emisí metanu.
Aby mohlo být uvedené evropské nařízení v praxi aplikováno v České republice je nezbytné zajistit odpovídající působnost vnitrostátních orgánů, stanovit sankce za porušení povinností vyplývajících z nařízení a odstranit případné překryvy stávající vnitrostátní úpravy s implementovaným nařízením. Cílem navrhovaného zákona je tedy komplexní řešení adaptace českého právního řádu na výše citované nařízení.
B Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů
Cílem implementované právní úpravy na celoevropské úrovni je stanovení pravidel pro měření, vykazování, ověřování a snižování emisí metanu v odvětví energetiky, tedy emisí z těžebního průzkumu a produkce ropy a fosilního plynu, z neaktivních vrtů, dočasně odstavených vrtů a trvale zlikvidovaných vrtů, ze sběru a zpracování fosilního plynu, přepravy plynu, distribuce a podzemního uskladňování i ze zařízení pro zkapalněný zemní plyn a dále emisí metanu z aktivních hlubinných uhelných dolů, uhelných dolů povrchových a uzavřených nebo opuštěných hlubinných uhelných dolů.
Snaha EU o snižování antropogenních emisí metanu vychází především ze zjištění, že metan je mimořádně silný skleníkový plyn s výrazně vyšším potenciálem globálního oteplování nežli CO2 a jeho koncentrace v atmosféře v posledních desetiletích prudce vzrostla. Snížení emisí metanu v sektorech těžby uhlí, ropy a plynu patří k nejúčinnějším způsobům, jak globální oteplování zpomalit. Klíčové je však získat co nejpřesnější údaje o emisích metanu přímo na úrovni zdroje.
Evropská unie je závislá na dovozu fosilních paliv ze zemí mimo EU a tím významně přispívá i k celosvětovým emisím metanu. Proto je cílem právní úpravy mimo jiné zajistit, aby výrobci a dovozci z těchto zemí poskytovali transparentní údaje o emisích metanu souvisejících s produkcí ropy, zemního plynu a uhlí a byli nuceni své emise snižovat, nebo alespoň přesně monitorovat. Na dovozce do EU jsou proto implementovaným nařízením kladeny požadavky stran předkládání informací o emisích metanu spojených s dodávkami. Evropská komise do budoucna (od roku 2030) plánuje stanovit maximální přípustné hodnoty intenzity metanu související s produkcí uhlí, ropy a zemního plynu.
Jiných sektorů, než je popsáno výše, se návrh zákona ani implementované nařízení netýkají (tj. netýkají se emisí metanu zejména z odvětví zemědělství a odpadového hospodářství).
Vzhledem k předmětu právní úpravy se neočekávají žádné dopady návrhu zákona ve vztahu k zákazu diskriminace, resp. rovnosti mužů a žen. Návrh neobsahuje žádná ustanovení, na základě kterých by mohl být zákaz diskriminace porušen.
C Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Aplikace implementovaného přímo použitelného nařízení EU v právním prostředí České republiky nezbytně vyžaduje úpravu národní legislativy, která určí konkrétní vnitrostátní orgány veřejné moci příslušné k činnostem náležejícím podle nařízení EU „příslušnému orgánu“ a jednoznačné rozdělení jejich kompetencí. Implementované nařízení EU rovněž vyžaduje, aby byly za porušení stanovených povinností v členských státech stanoveny přiměřené a účinné sankce. Lze tedy shrnout, že bez přijetí vnitrostátního adaptačního zákona by Česká republika nemohla dost dobře dostát závazkům vyplývajícím z jejího členství v EU a vystavovala by se riziku sankcí s tím spojených.
D Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Implementace nařízení vyžaduje stanovení kompetencí vnitrostátních orgánů. Předkládaná forma zákona naplňuje čl. 79 Ústavy, podle kterého lze působnost ministerstev a jiných správních úřadů stanovit pouze zákonem. Současně je takový postup v souladu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Formulace skutkových podstat přestupků a sankcí za jejich porušení pak odpovídá zásadě nullum crimen, nulla poena sine lege, která je zakotvena v čl. 39 Listiny.
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
E Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské Unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie, popřípadě s legislativními záměry a s návrhy předpisů Evropské unie
Návrh je předkládán za účelem adaptace českého právního řádu na přímo použitelný evropský předpis – nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1787 ze dne 13. června 2024 o snižování emisí metanu v odvětví energetiky a o změně nařízení (EU) 2019/942. Návrhem zákona jsou zakotveny kompetence správních orgánů k činnostem, které jsou dle nařízení po vnitrostátních orgánech požadovány. Sankce navržené za porušení povinností jsou podle požadavku implementovaného nařízení dostatečné (tedy účinné, přiměřené a zároveň odrazující).
S předpisy Evropské unie je návrh v souladu.
F Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, se předmětu navrhovaného zákona týká především Pařížská dohoda přijatá dne 12. prosince 2015 v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC). Smluvní strany Pařížské dohody se dohodly, že udrží nárůst průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a že budou usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí. Uvedený závazek byl dne 13. listopadu 2021 posílen přijetím Klimatického paktu z Glasgow v rámci UNFCCC, v němž konference smluvních stran UNFCCC, plnící roli zasedání smluvních stran Pařížské dohody, uznává, že dopady změny klimatu budou při nárůstu teploty o 1,5 °C mnohem nižší než při nárůstu o 2 °C, a vyslovuje odhodlání usilovat o to, aby se nárůst teploty omezil na 1,5 °C. Na COP26 v Glasgow byla zároveň přijata iniciativa Global Methane Pledge, v rámci které se podepsané státy zavazují snížit člověkem způsobené emise metanu o 30 % do roku 2030 oproti úrovni z roku 2020, a přispět tak k dodržení cílů Pařížské dohody o udržení oteplení planety na úrovni kolem 1,5 °C. K závazku přistoupila později také Česká republika a celkově ji podepsalo již více než 150 států světa.
Navrhovaná právní úprava je s těmito mezinárodními smlouvami plně v souladu.
G Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky
Navrhovaný zákon nemá přímý hospodářský ani finanční dopad na podnikatelské prostředí České republiky. Přímé náklady pak bezesporu vyplývají přímo ze samotného nařízení Evropské komise, které však samo již prošlo procesem hodnocení dopadů.[footnoteRef:2] Z tohoto posouzení vyplývá, že přijatá opatření, zejména legislativa týkající se metanu a související s balíčkem „Fit for 55“, umožní nákladově efektivně snížit až 77 % emisí metanu očekávaných do roku 2030 v sektorech ropy, plynu a uhlí, a to z environmentálního i sociálního hlediska. Zavedení systému měření, reportování a ověřování sice představuje náklady, avšak tyto výdaje by měly být vyváženy přínosy plynoucími ze snížení emisí metanu. Některé firmy navíc již dříve vykazovaly emise skleníkových plynů v rámci národních inventur nebo dobrovolných iniciativ (OGMP 2.0), a proto se nepředpokládá výrazné zvýšení jejich nákladů. Například dokument Mezinárodní agentury pro energii (https://www.iea.org/reports/emissions-from-oil-and-gas-operations-in-net-zero-transitions) uvádí, že náklady na snížení 50 % emisí metanu v sektoru ropy a zemního plynu se odhadují na 600 miliard USD. Tato částka však odpovídá pouze 15 % neočekávaného čistého zisku[footnoteRef:3] společností v tomto odvětví za rok 2022. Dokument zároveň zdůrazňuje, že opatření vyplývající z nařízení přispějí ke snížení plýtvání plynem a pomohou částečně kompenzovat počáteční investice. [2: COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT IMPACT ASSESSMENT REPORT Accompanying the Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on methane emissions reduction in the energy sector and amending Regulation (EU) 2019/942 - https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/ALL/?uri=CELEX:52021SC0459 ] [3: „windfall profit“ (a sudden increase in profits typically caused by an unexpected event or circumstance).]
Dle poskytnutých vyjádření od zástupců nařízením dotčených subjektů však bude implementace spojena s náklady na vyhovění novým povinnostem. Celkové náklady soukromého sektoru jsou odhadovány v jednotkách miliard Kč. Samozřejmě, že se jedná o předběžné odhady, pracující se značnou dávkou nejistoty, kdy prozatím nejsou známy delegované akty dle nařízení, které přesnou metodiku měření určí, proto některé z námi oslovených subjektů nebyly schopny v současné chvíli očekávané náklady vyčíslit. Zároveň je třeba uvážit výše popsané úspory. V případě plynárenství je vhodné dodat, že jak investiční, tak provozní náklady regulovaných subjektů (dle energetického zákona) mohou být v souladu s čl. 3 implementovaného nařízení promítnuty do regulované složky ceny plynu, hrazené koncovými spotřebiteli.
V souvislosti s novou legislativou ponese veřejná správa určité dodatečné výdaje, zejména v souvislosti s personálními požadavky Státní energetické inspekce, Českého báňského úřadu, České geologické služby a Ministerstva životního prostředí. Odhadovaná potřeba těchto institucí činí minimálně 21 nových pracovních míst:
· SEI 8 míst, roční náklady 6,3 mil. Kč,
· ČBÚ 8 míst, roční náklady 6,5 mil. Kč, okamžité investice ve výši 5 mil. Kč,
· ČGS 3 místa, roční náklady 5,2 mil. Kč, investice 10-20 mil. Kč v následujících 5-10 letech,
· MŽP 2 místa na zajištění agendy dle návrhu zákona, roční náklady 2 mil. Kč.
H Zhodnocení, zda návrhem zákona není zakládána veřejná podpora
Navrhovaná právní úprava nepředpokládá poskytování finančních prostředků ani jiných ekonomických výhod podnikům ze strany státu či veřejných subjektů. Návrh zákona nestanovuje žádné přímé ani nepřímé dotace, daňové úlevy, zvýhodněné úvěry či jiné formy podpory, které by mohly představovat veřejnou podporu.
Navrhovaná opatření směřují výhradně k regulaci a monitorování emisí metanu v odvětví energetiky v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1787 o snižování emisí metanu, přičemž jejich implementace nebude spojena s finanční podporou pro subjekty v dotčených sektorech. Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že návrh zákona nezakládá veřejnou podporu.
I Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Samotný přímo použitelný předpis, k jehož implementaci je návrh zákona předkládán, definuje subjekty práv a povinností, viz zejm. čl. 2 bod 3, podle něhož „provozovatelem“ je fyzická nebo právnická osoba, která provozuje nebo řídí zařízení, nebo v případech, kdy tak stanoví vnitrostátní právní předpisy, osoba, na kterou byly převedeny rozhodující ekonomické pravomoci nad technickým fungováním zařízení. Nařízení dále v bodech 9, 11, 12, 23, 58 a 59 definuje další subjekty, kterými jsou “provozovatel přepravní/distribuční soustavy“, „provozovatel dolu“, „podnik“, „producent“ nebo „dovozce“. „Dovozcem“ se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která v rámci obchodní činnosti uvádí na trh Unie ropu, zemní plyn nebo uhlí pocházející ze třetí země, včetně jakékoli fyzické nebo právnické osoby usazené v Unii, která je pověřena prováděním úkonů a formalit požadovaných podle kapitoly 5. K definici dovozce uvedené v čl. 2 bodu 59 je třeba dodat, že každý dovozce vykazuje plnění povinností vůči členskému státu, v němž má své sídlo (viz čl. 28 odst. 1).
Povinné subjekty pak mají v nařízení v závislosti na odvětví, v němž působí, stanovené povinnosti týkající se monitoringu a vykazování emisí metanu, případně povinnost provádět opatření k minimalizaci těchto emisí (kontrola úniků a opravy netěsností, pravidla omezující přímé vypouštění metanu a flérování aj.). Dovozci mají povinnost smluvně zajistit se smluvními partnery ze zemí mimo EU, že všechny subjekty v dodavatelském řetězci splňují požadavky na monitorování emisí metanu a jejich snižování.
Práva fyzických či právnických osob mohou být v některých případech dotčena, pokud se zdroj emisí metanu nachází na jejich pozemku a nařízení u takového zdroje vyžaduje měření emisí metanu. Oprávněným osobám ke vstupu na cizí nemovitost proto návrh zákona nastavuje podmínky, za nichž musí vlastník dotčeného pozemku tento vstup osob provádějících měření emisí metanu strpět.
J Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
V souvislosti s navrženou právní úpravou se neočekávají žádné sociální dopady ani dopady na specifické skupiny obyvatel. Rovněž pokud jde o práva dětí, předkládaný návrh se této oblasti nijak nedotkne.
Ochrana životního prostředí snižováním emisí metanu z fosilní energie vyráběné či spotřebovávané v EU je obecným cílem přímo použitelného nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1787. Předkládaný návrh zákona tento cíl podporuje stanovením přiměřených sankcí za porušování povinností regulovaných subjektů a vymezením kompetencí státních orgánů k dohledu nad jejich plněním. Návrh zákona sám o sobě nezakládá nové činnosti, které by mohly mít negativní dopad na životní prostředí. Naopak, posílením kontroly a vymahatelnosti povinností přispěje ke snížení emisí metanu, což přispěje především k ochraně klimatu a zároveň podpoří i zlepšení kvality ovzduší. Lze tedy očekávat převážně pozitivní dopad na životní prostředí.
K Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Dopady do oblasti ochrany soukromí osobních údajů se ve vztahu k navrhované právní úpravě nepředpokládají.
L Zhodnocení korupčních rizik
Návrh zákona nevytváří nové finanční toky, nenavrhuje přidělování veřejných prostředků ani nestanovuje individuální rozhodování o poskytování výhod konkrétním subjektům.
Povinnosti dotčených subjektů a postupy státních orgánů při dohledu nad jejich plněním jsou jasně vymezeny a neponechávají prostor pro diskreční rozhodování, které by mohlo vést ke korupčnímu jednání.
Na základě uvedeného lze konstatovat, že návrh zákona nepředstavuje zvýšené korupční riziko.
M Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Návrh zákona nemá přímý dopad na bezpečnost nebo obranu státu, neboť se zaměřuje výhradně na regulaci emisí metanu v odvětví energetiky a dohled nad plněním stanovených povinností.
Nepředpokládá se ani vliv na fungování kritické infrastruktury v oblasti energetiky, jelikož návrh zákona nezavádí nové technické požadavky na provoz plynárenských nebo těžebních zařízení, ale pouze zajišťuje vymahatelnost stávajících pravidel. Naopak, posílení kontrolních mechanismů může přispět k provozní bezpečnosti těchto zařízení, zejména v souvislosti s prevencí úniků plynu.
Lze tedy konstatovat, že návrh zákona nemá negativní dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
N Zhodnocení dopadů na rodiny
Navržená právní úprava nevyvolá žádné dopady na rodiny, integritu či stabilitu rodiny, rodinnou harmonii, rovnováhu mezi prací a rodinou ani na mezigenerační a širší příbuzenské vztahy.
O Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navržená právní úprava není spojena s dopady na územní samosprávné celky ani s jinými územními dopady.
P Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
Návrh zákona je v souladu se Zásadami digitálně přívětivé legislativy, resp. nebrání jejich dodržování. Navrhovaná úprava nezakládá riziko digitálního vyloučení.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K § 1 – Předmět úpravy
V ustanovení § 1 je v návaznosti na implementované nařízení EU specifikován předmět navrhované právní úpravy.
K § 2 – Vykazování emisí metanu
Ustanovení § 2 až 6 náleží do části zákona, která se týká odvětví ropy a zemního plynu. V návaznosti na čl. 12 implementovaného nařízení EU, které zakotvilo povinnosti spojené s monitorováním a vykazováním emisí metanu v odvětví ropy a zemního plynu, toto ustanovení určuje vnitrostátní orgány oprávněné k přijímání emisních výkazů. Podle oblasti, v níž povinný subjekt působí jde o příslušný obvodní báňský úřad (odstavec 1) nebo Státní energetickou inspekci (odstavec 3). Výjimku povinnosti předkládat výkaz o emisích metanu pro dočasně odstavené vrty, kterou nařízení připouští, může na žádost provozovatele povolit obvodní báňský úřad. Emisní výkazy musí být ověřené akreditovaným ověřovatelem, s výjimkou některých případů, kdy implementované nařízení EU ověření nevyžaduje (např. výkazy s odhadovanými údaji, které se mají odevzdat podle čl. 12 odst. 1 již v roce 2025 nebo výkazy podle čl. 12 odst. 2).
K § 3 – Program zjišťování úniků a oprav netěsností (LDAR)
Ustanovení implementuje článek 14 nařízení (EU) 2024/1787 a určuje vnitrostátní orgány kompetentní přijímat a posuzovat od provozovatelů zařízení programy zjišťování úniků a oprav netěsností (Leak Detection and Repair - LDAR). Pro oblast vymezenou v § 2 odst. 1 je pověřeným orgánem obvodní báňský úřad a pro oblast vymezenou v § 2 odst. 3 je pověřeným orgánem Státní energetická inspekce.
Obvodní báňské úřady nebo Státní energetická inspekce mohou udělovat výjimky z četnosti provádění povinnosti kontrol LDAR oproti četnosti stanovené nařízením. V případě, že byl zjištěn únik, měla by být v souladu s nařízením provedena oprava ve stanovené lhůtě. Tuto lhůtu nemusí provozovatel dodržet, pokud to znemožňují objektivní důvody specifikované nařízením a pokud zároveň předloží harmonogram oprav a monitorování. Požadavky na obsah harmonogramu jsou nařízením stanoveny, a to zejm. v čl. 14 odst. 9 a dále v příloze II. Tím, kdo schvaluje odložení oprav, je pro oblast definovanou v § 2 odst. 1 obvodní báňský úřad, pro oblast definovanou v § 2 odst. 3 Státní energetická inspekce. Ve čtvrtém odstavci je určeno, komu je nutné předávat každoroční shrnující zprávu podle čl. 14 odst. 14 nařízení.
K § 4 – Omezení vypouštění a flérování
Ustanovení navazuje na stanovení pravidel pro vypouštění a flérování v článku 15 a násl. implementovaného nařízení EU. Určuje, který orgán posuzuje harmonogram provádění opatření k omezení vypouštění a flérování podle daného nařízení. Podle odstavce 8 v čl. 15 implementovaného nařízení je nutné tento harmonogram předložit za situace, kdy z vyjmenovaných objektivních důvodů nemůže provozovatel splnit požadavky ohledně vypouštění a flérování ve stanovených lhůtách. Předkládaný harmonogram má mimo jiné obsahovat doklad o tom, že jsou splněny podmínky pro odklad – tedy že existuje některý z důvodů uvedených v čl. 15 odst. 8 nařízení. Určené vnitrostátní orgány tak budou posuzovat splnění podmínek pro možnost postupovat podle harmonogramu a případně požadovat úpravy tohoto harmonogramu. Ve druhém odstavci je specifikováno, komu mají provozovatelé oznamovat možné případy vypouštění a flérování. Pro oblast definovanou v § 2 odst. 1 je pověřeným orgánem obvodní báňský úřad a pro oblast definovanou v § 2 odst. 3 je pověřeným orgánem Státní energetická inspekce. Oznámení musí provozovatelé učinit neprodleně po výskytu daného případu a následně každoročně předkládají pověřeným orgánům veškeré případy vypouštění a flérování ve formě výkazu.
K § 5 – Soupis neaktivních, dočasně odstavených a trvale zlikvidovaných vrtů
Ministerstvo životního prostředí vede soupis neaktivních, dočasně odstavených a trvale zlikvidovaných vrtů podle požadavků článku 18 implementovaného nařízení. Touto činností může pověřit jím zřízenou organizaci, přičemž v tomto případě připadá v úvahu Česká geologická služba. Částečným podkladem pro vedení soupisu je již nyní vedený registr starých důlních děl podle § 35 horního zákona. Částečně pak příslušné podklady budou dodávat provozovatelé těchto vrtů. Ve druhém odstavci je stanovena povinnost pro provozovatele poskytovat součinnost příslušnému orgánu při vedení soupisu výše uvedených vrtů. Tato povinnost vychází z obecného zakotvení o povinnosti poskytovat součinnost v čl. 5 odst. 2 implementovaného nařízení a jejíž nedodržení mají členské státy sankcionovat podle výslovného ustanovení čl. 33 odst. 5 písm. a).
K § 6 – Sanace, regenerace a trvalá likvidace neaktivních, dočasně odstavených a trvale zlikvidovaných vrtů
Ustanovení navazuje na požadavek článku 18 odst. 6 a odst. 9 implementovaného evropského nařízení. Povinnost zajistit sanaci, regeneraci a trvalou likvidaci vrtu mají primárně provozovatelé vrtů. Pokud není možné provozovatele či osobu za vrt odpovědnou určit, nebo pokud tyto osoby předloží Ministerstvu průmyslu a obchodu dostatečné důkazy, že nemají dostatek finančních prostředků na splnění povinnosti související se sanací a regenerací či trvalou likvidací vrtu, má tuto povinnost osoba pověřená Ministerstvem průmyslu a obchodu. Podle implementovaného nařízení musí být do 5. srpna 2026 zpracovány plány zmírňování emisí v souvislosti se sanací, regenerací a trvalou likvidací vrtů.
Ve třetím odstavci je stanoven obvodní báňský úřad jako příslušný orgán, jemuž provozovatel (nebo osoba pověřená ministerstvem průmyslu a obchodu, viz odstavec 2) předkládá plán na zmírňování emisí. Příslušný orgán posuzuje, zda je plán vypracován v souladu s požadavky implementovaného evropského nařízení a zda zohledňuje nejnovější vědecké poznatky a nejlepší dostupné techniky. Podle nařízení je povinností příslušného orgánu také zpřístupnit výkazy a plány na zmírňování emisí podle výše uvedeného článku Evropské komisi a veřejnosti.
K § 7 – Aktivní hlubinné a povrchové uhelné doly
Ustanovení § 7 a 8 náleží do části zákona, která se týká odvětví uhlí (hlubinných a povrchových uhelných dolů). Cílem ustanovení § 7 je implementace článků 19 až 23 nařízení (EU) 2024/1787 týkajících se aktivních uhelných dolů, jak hlubinných (větrací šachty, degazační systémy a degazační stanice, doprovodná potěžební činnost a oblast dolu), tak i povrchových (emise během těžebního procesu, doprovodné potěžební činnosti a oblast dolu). Pravidelné roční vykazování emisí (viz čl. 20 nařízení) se provádí příslušnému obvodnímu báňskému úřadu. Provozovatel degazační stanice je dále povinen oznamovat místně příslušnému obvodnímu báňskému úřadu všechny relevantní případy vypouštění a flérování metanu. Tento krok je nezbytný pro zajištění transparentnosti a monitorování emisí metanu.
K § 8 – Uzavřené hlubinné uhelné doly a opuštěné hlubinné uhelné doly
Implementované nařízení EU vyžaduje v čl. 25 provést soupis uzavřených a opuštěných hlubinných uhelných dolů (v nichž byl provoz ukončen po 3. srpnu 1954). Ministerstvo životního prostředí je odpovědné za zpracování a zveřejnění tohoto soupisu, přičemž může tuto činnost delegovat na organizaci, kterou zřídilo, konkrétně na Českou geologickou službu.
Nařízení dále požaduje za účelem monitorování a snížení emisí metanu z historických těžebních činností, aby od 5. května 2026 bylo prováděno měření emisí metanu u uzavřených a opuštěných hlubinných uhelných dolů, jejichž provoz byl ukončen po 3. srpnu 1954. Báňský úřad může v souladu s nařízením (čl. 25 odst. 4) umožnit výjimku z této povinnosti.
Emise se vykazují podle požadavků článku 25 nařízení, a to příslušnému obvodnímu báňskému úřadu. Odpovědný je za to v případě uzavřených hlubinných uhelných dolů provozovatel, sekundárně potom stát (MPO/MŽP). V případě hlubinných dolů, které spadají pod definici opuštěného uhelného dolu pak pouze stát (MPO/MŽP).
Odstavec 5 reflektuje požadavek čl. 26 odst. 1 implementovaného nařízení EU a stanoví společnou kompetenci Ministerstva životního prostředí a Ministerstva průmyslu a obchodu ke zpracování a provádění plánu na zmírňování emisí metanu z uzavřených/opuštěných hlubinných uhelných dolů.
Odstavec 6 implementuje čl. 26 odst. 3 nařízení o alternativním využití opuštěných hlubinných uhelných dolů a určuje ministerstvo životního prostředí jako orgán, který je příslušný toto povolení vydávat.
K § 9
Ustanovení navazuje na články 27 až 29 implementovaného přímo použitelného nařízení EU tím, že stanoví, kterému kompetentnímu orgánu v rámci ČR mají dovozci adresovat své výkazy a prokazovat plnění stanovených povinností.
Implementované nařízení rozděluje plnění povinností dovozců, kteří umisťují na trh EU ropu, uhlí nebo zemní plyn, do několika fází:
Od roku 2025 – povinnost poskytovat požadované informace o produkci jednotlivých fosilních paliv přijaté od producenta/vývozce ze třetí země. Není-li dovozce schopen požadované informace získat a poskytnout, je povinen podat příslušnému orgánu zdůvodnění a popis opatření přijatých k jejich získání. (čl. 27)
Od 2027 – povinnost prokázat, že nově uzavřené dovozní smlouvy (uzavřené po 4. srpnu 2024) na ropu, plyn a uhlí zajišťují, že vývozci podléhají stejným požadavkům na monitorování, podávání zpráv a ověřování jako výrobci v EU. U smluv uzavřených před účinností nařízení pak musí dovozci vyvinout „veškeré přiměřené úsilí“, aby zajistili soulad s požadavky. (čl. 28)
Od 2028 – povinnost uvádět intenzitu emisí metanu pro dodávky fosilních paliv ze smluv uzavřených po účinnosti nařízení (tj. po 4. srpnu 2024). Povinnosti uvedené v čl. 29 nařízení se týkají jak dovozců, tak i producentů v EU.
Od 2030 – u smluv uzavřených po 5. srpnu 2030 budou muset dovozci prokázat, že intenzita metanu při výrobě ropy, plynu a uhlí dovážených na trh EU je pod maximálními hodnotami, které stanoví Komise v sekundárním právním předpisu.
K § 10 – Ověřovatelé
Ustanovení navazuje na články 8 a 9 implementovaného nařízení EU a určuje, který vnitrostátní orgán může akreditovat ověřovatele. V souladu s nařízením bude příslušným orgánem akreditační orgán České republiky, kterým je Český institut pro akreditaci (ČIA).
K § 11 – Vstup na cizí nemovitosti
Ustanovení nastavuje podmínky, za nichž musí vlastník dotčeného pozemku umožnit uvedeným oprávněným osobám vstup na svou nemovitost a strpět v nezbytném rozsahu prováděné úkony, např. měření emisí metanu.
K § 12 – Opatření k nápravě
Ustanovení o nápravných opatřeních má zajistit účinné vynucení plnění povinností, které ukládá implementované nařízení. Správní orgán by měl mít možnost podle situace a okolností zjištěného porušení povinností uložit provedení nápravného opatření spolu se sankcí za přestupek anebo samostatně, např. při upuštění anebo podmíněném upuštění od uložení trestu.
K § 13 – Přestupky
Návrh zákona v části zakotvující skutkové podstaty přestupků vychází ve svém výčtu i jeho systematice především z ustanovení čl. 33 odst. 5 implementovaného nařízení, kde je uveden souhrn protiprávních jednání, která mají být vnitrostátními orgány sankcionována. Zároveň je však systematika odstavců přizpůsobena subjektu přestupku, který je uveden v návětí.
Pokud jde o sankce za porušení povinností, nařízení požaduje, aby byly účinné, přiměřené a odrazující a zahrnovaly pokuty a penále přizpůsobené typu a závažnosti porušení, potenciální získané výhodě a způsobeným škodám na životním prostředí. Sankce jsou odstupňované podle závažnosti jednotlivých protiprávních jednání a zároveň kombinují horní pevnou hranici sazby pokuty (ve shodné výši pro fyzické osoby, podnikající fyzické osoby i právnické osoby) a pro osoby vytvářející obrat je doplněn způsob určení horní hranice pokuty procentem z čistého ročního obratu dosaženého za poslední ukončené účetní období.
K § 14 – Obecná ustanovení k přestupkům
Ustanovení rozděluje kompetence jednotlivých orgánů k projednání přestupku. Při ukládání sankcí by měl správní orgán kromě pravidel plynoucích z přestupkového zákona zohlednit také kritéria uvedená v implementovaném nařízení EU (čl. 33 odst. 6 a 7). Zároveň se výslovně uvádí, že orgány jsou povinny zpřístupnit veřejnosti požadované souhrnné informace o projednaných přestupcích, jak požaduje implementované nařízení EU (čl. 33 odst. 8).
K § 15 až 20 – Výkon státní správy
Kompetence příslušného orgánu podle implementovaného nařízení EU jsou návrhem rozděleny mezi Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Státní energetickou inspekci, Český báňský úřad a místně příslušné báňské úřady.
Implementované nařízení ve svých článcích 6 („Inspekce“) a 7 („Stížnosti“) upravuje specifickým způsobem postupy směřující k zajištění dodržování požadavků nařízení. Proto je třeba upravit vztah ke kontrolnímu řádu, který by měl být jakožto obecný předpis použitelný subsidiárně k postupům stanoveným přímo použitelným předpisem EU. Zároveň pojem „stížnosti“ používaný v čl. 7 nařízení je třeba v této souvislosti chápat spíše ve smyslu „podněty“ a nikoli jako stížnost upravenou ve správním řádu.
Ministerstvo životního prostředí si při kontrole plnění povinností ze strany dovozců ropy, zemního plynu a uhlí může od orgánů celní správy vyžádat součinnost v podobě poskytování informací o dovozech. Vzhledem k tomu, že tyto informace mohou podléhat povinnosti mlčenlivosti podle daňového řádu, je třeba stanovit v navrhovaném zákoně výjimku.
Pokud jde o každoroční podávání emisních výkazů, implementované nařízení požaduje po členských státech, aby tyto výkazy do tří měsíců od jejich obdržení ze strany povinných subjektů (ti mají lhůtu do 31. května) zpřístupnily veřejnosti a Evropské komisi. Zároveň je nezbytné, aby data byla předávána Českému hydrometeorologickému ústavu (ČHMÚ), a to s dostatečným časovým předstihem před jejich oficiálním zveřejněním. Data z výkazů budou totiž použita do národní inventury emisí a propadů skleníkových plynů, kterou ČHMÚ každoročně zpracovává v rámci závazků ČR vyplývajících z Pařížské dohody a současně v rámci povinného reportingu členských států EU (nařízení EU 2018/1999). Podle nařízení EU 2018/1999 jsou členské státy EU povinny reportovat předběžnou inventuru skleníkových plynů za uplynulý rok k 31. červenci.
§ 21 – ÚČINNOST
Vzhledem k implementační povaze předkládaného zákona je třeba zdůraznit naléhavý obecný zájem na co nejdřívější účinnost adaptačního zákona. Implementované nařízení EU je jako celek použitelné již od 4. srpna 2024, byť řada jeho ustanovení upravujících povinnosti subjektů má být aplikovatelná postupně, s různou délkou odkladu. Navrhuje se proto nabytí účinnosti dnem následujícím po dni jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv.