Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNDK9DFTG2 najdete zde
VIII.
VYPOŘÁDÁNÍ PŘIPOMÍNEK K MATERIÁLU S NÁZVEM:
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Podle Jednacího řádu vlády byl materiál rozeslán do mezirezortního připomínkového řízení dopisem ministra dopravy dne 5. srpna 2025, s termínem sdělení připomínek do 2. září 2025. Vyhodnocení tohoto řízení je uvedeno v následující tabulce:
Rezort
Vypořádání
Ministerstvo vnitra
K čl. I bodu 5 – k § 125d odst. 4:
Návrh zakotvuje v několika zákonech podobně formulované skutkové podstaty přestupků, které spočívají v nesplnění zákonem a vyhláškou stanovené informační povinnosti vlastníků a správců pozemních komunikací, provozovatelů dráhy, přístavů, přístavišť a letišť (čl. I bod 4, čl. II bod 3, čl. III bod 4, čl. IV bod 7 a čl. VI bod 3).
Horní hranice sazby pokuty se u všech zmíněných přestupků navrhuje ve shodné výši. V zákoně o silničním provozu je však rovněž zakotvena dolní hranice sazby pokuty 10 tis. Kč. Další novelizované zákony dolní hranici neobsahují. Máme za to, že pro existenci uvedeného rozdílu není věcný důvod, neboť jde ve všech případech o porušení podobných informačních povinností, které má též podobnou (či spíše shodnou) typovou závažnost. Důvodová zpráva se ke zmíněnému rozdílu nevyjadřuje. Příčinou je zřejmě skutečnost, že v zákoně o silničním provozu předkladatel využil již existující pásmo pokuty od 10 tis. do 100 tis. Kč pro některé přestupky. To však podle našeho názoru nemůže být postačujícím důvodem pro přísnější postih ve srovnání s porušením obdobné povinnosti v jiných zákonech. Navrhujeme proto sazby pokut za nově navržené přestupky sjednotit.
Akceptováno
Sazba pokuty za přestupek stanovená zákonem o silničním provozu bude sjednocena se sazbami pokut za obdobné přestupky stanovenými v dalších zákonech, jejichž změna je navrhována, tj. bude stanovena pouze její horní hranice. Změny v zákoně o silničním provozu budou vypadat následovně:
Ministerstvo financí
K celému materiálu - rozpočtové dopady:
Podle důvodové zprávy vyplývají požadavky na vybudování Informačního systému veřejné dopravy (včetně provozu 255 mil. Kč), posuzování souladu s požadavky stanovenými ve specifikacích přijatých Evropskou komisí (4 mil. Kč - pokrytí z limitu) a požadavek 1 místo pro Ministerstvo dopravy (cca 1 mil. Kč).
Vzhledem k aktuálním možnostem státního rozpočtu a stavu veřejných financí je nezbytné, aby veškeré požadavky byly pokryty v rámci schválených rozpočtových limitů dotčených subjektů bez dodatečných nároků na státní rozpočet (vč. systemizovaných míst a objemu finančních prostředků na platy). Informaci o pokrytí je třeba uvést ve všech relevantních částech materiálu (především v důvodové zprávě - obecné části, bodu G.1. a v předkládací zprávě), obdobně jako je v materiálu uvedeno pokrytí v rámci rozpočtových limitů Ministerstva dopravy u posuzování souladu s požadavky stanovenými ve specifikacích přijatých Evropskou komisí. V návaznosti na informace obsažené v důvodové zprávě se uvedené týká rozvoje Celostátního dopravního informačního systém (předpoklad pokrytí z prostředků ze Státního fondu dopravní infrastruktury), vybudování Informačního systému veřejné dopravy (včetně provozu) a dalších předložených rozpočtových dopadů.
Vysvětleno
Navržené změny vyvolávají dopady ve 4 oblastech.
1) 1. Výdaje na rozvoj celostátního dopravního informačního systému
Jedná se o výdaje Ředitelství silnic a dálnic s. p. Důvodová zpráva podrobně popisuje odhadovanou výši těchto výdajů, na co budou použity i skutečnost, že tyto náklady budou, jako doposud, hrazeny z prostředků Státního fondu dopravní infrastruktury. Nejedná se tedy o výdaje hrazené ze státního rozpočtu.
2) 2. Výdaje na informační systém veřejné dopravy
I v případě těchto výdajů důvodová zpráva podrobně popisuje odhadovanou výši těchto výdajů a na co budou použity. Tyto výdaje bude hradit Ministerstvo dopravy, bude se tedy jednat o výdaje hrazené ze státního rozpočtu.
3) 3. Zřízení 1 systematizovaného místa v Ministerstvu dopravy
Důvodová zpráva uvádí odhadovanou výši dotčených výdajů i jejich využití, přičemž také uváděla, že odpovídající požadavky budou uplatněny standardní cestou v rámci jednání o systemizaci služebních a pracovních míst. Toto vyhodnocení však bude upraveno.
4) 4. Výdaje na posuzování shody
Jde o výdaje spjaté s výkonem nové agendy zakládané zákonem dle požadavků unijního práva, přičemž důvodová zpráva uvádí jejich odhadovanou výši. V případě těchto výdajů platí, že budou hrazeny ze státního rozpočtu, nicméně v důvodové zprávě je v tomto případě výslovně uvedeno, že budou hrazeny ze schváleného rozpočtového limitu výdajů Ministerstva dopravy.
Důvodová zpráva tedy dostatečně popisuje dopady, které návrh vyvolává na veřejné rozpočty, včetně uvedení jejich výše, zdroje financování, subjektů, kterých se týkají, účelu využití, i rozložení v čase.
Pokud jde o výdaje uvedené shora pod bodem 2, navržená právní úprava směřuje k digitalizaci a zpřístupňování celé řady údajů. S tím jsou pochopitelně spojeny náklady, zejména na vznik či rozvoj příslušných informačních systémů, a bohužel nelze konstatovat, že jsou takovéto kroky rozpočtově neutrální. Návrh usnesení vlády neobsahuje úkol ministra financí zabezpečit pokrytí těchto nákladů finančními prostředky. Současně bude důvodová zpráva doplněna sdělením, dle něhož krytí zvýšených výdajů ze státního rozpočtu bude předmětem dalších jednání při sestavování státního rozpočtu na příslušný rok.
Pokud jde o výdaje uvedené shora pod bodem 3, v důvodové zprávě bude uvedeno, že návrh zákona zakládá v oblasti inteligentních dopravních systémů správní agendu v rozsahu 1 systemizovaného služebního místa, kterou však Ministerstvo dopravy zabezpečí ze stávajících personálních zdrojů, a to i s využitím umělé inteligence.
K rozpočtovým dopadům:
Žádáme o zpřehlednění rozpočtových dopadů (ideálně formou tabulky) tak, aby bylo jednoznačné a zřejmé, jaké dopady návrh vyvolává, v jaké výši a kterých subjektů se týkají a jak jsou rozloženy v čase, tj. v jednotlivých letech.
Vysvětleno
Veškeré požadované údaje jsou v důvodové zprávě uvedeny, a to v obecné části v kapitole G.1. věnující se dopadům navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty. Nepovažujeme za nezbytné vytvářet tabulku, k tomu Ministerstvo dopravy v minulosti nepřistupovalo a takovýto požadavek nevyplývá ani z legislativních pravidel vlády. Šlo by o nadbytečnou úpravu důvodové zprávy, neboť v příslušné kapitole důvodové zprávy jsou přehledně (po jednotlivých odstavcích) textově popsány dopady, které návrh vyvolává na veřejné rozpočty, včetně uvedení jejich výše, zdroje financování, subjektů, kterých se týkají, účelu využití, i rozložení v čase.
Digitální a informační agentura
K čl. I bodu 2 návrhu zákona (k § 2 písm. kk))
K tzv. celostátnímu dopravnímu informačnímu systému – upozorňujeme, že v případě výdaje souvisejícího s informačními a komunikačními technologiemi je nutné získat za podmínek podle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, a usnesení vlády ze dne 27. ledna 2020, č. 86, souhlasné(á) vyjádření (stanovisko) sekce Hlavního architekta eGovernmentu Digitální a informační agentury (OHA).
Vysvětleno
Upozornění připomínkového místa bereme na vědomí a potvrzujeme, že počítáme s tím, že bude postupováno v souladu se zákonem.
Nejedná se však o připomínku ve smyslu legislativních pravidel vlády, která by směřovala ke změně normativního textu nebo jiné části legislativního materiálu.
K čl. I bodu 3 návrhu zákona (k § 124 odst. 3)
Upozorňujeme, že ŘSD je v pozici správce celostátního dopravního informačního systému orgánem veřejné moci ve smyslu zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, a je povinna dodržovat povinnosti podle tohoto zákona.
Vysvětleno
I v tomto případě bereme upozornění připomínkového místa na vědomí, přičemž se nejedná o připomínku ve smyslu legislativních pravidel vlády, která by směřovala ke změně normativního textu nebo jiné části legislativního materiálu.
K čl. I bodu 3 návrhu zákona (k § 124 odst. 3)
Pokud jde o povinnost orgánů uvedených v ustanovení poskytovat údaje pro vedení systému, tato povinnost se realizuje prostřednictvím registrace agendy ve spojení s ust. § 5 odst. 1 zákona o základních registrech. Reglementace této povinnosti specifickým zákonným ustanovením je nadbytečná, a navrhujeme ji proto odstranit.
Vysvětleno
Připomínka upozorňuje na ustanovení zákona o základních registrech, které upravuje využívání údajů vedených v informačních systémech orgány veřejné moci (v rozsahu potřebném k provedení úkonu orgánu veřejné moci a v rámci výčtu údajů zpřístupněných tomuto orgánu pro výkon agendy).
Navržená právní úprava se však týká povinnosti určitých subjektů poskytovat Ředitelství silnic a dálnic s. p. některé údaje, tak aby tyto údaje mohly být vedeny v informačním systému spravovaném Ředitelstvím silnic a dálnic s. p.
Navíc, povinnost poskytovat vybrané údaje se netýká jen správních orgánů, ale i jiných subjektů.
Dle názoru předkladatele je nezbytné, aby taková povinnost byla zakotvena zákonem. Jde o standardní ustanovení objevující se v mnoha zákonech v gesci Ministerstva dopravy.
K čl. I bodu 3 návrhu zákona (k § 124 odst. 3)
Stanovení rozsahu údajů vedených v systému nelze bezvýjimečně delegovat na prováděcí právní předpis. Osobní údaje musejí být uvedeny přímo v zákoně, s tím, že ostatní údaje musejí být uvedeny alespoň obecným popisem, s tím, že prováděcí právní předpis stanoví toliko podrobnosti. Za legislativně čisté považuje Digitální a informační agentura reglementaci údajů např. u evidence motorových vozidel (§ 4 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích).
Vysvětleno
Navržená právní úprava se principiálně netýká osobních údajů. Údaje, které budou poskytovány a vedeny v celostátním dopravním informačním systému, jsou obecně vymezeny v navrženém znění § 2 písm. kk) zákona o silničním provozu. Jde o vybrané údaje o
1. obecné, místní a přechodné úpravě provozu na pozemních komunikacích,
2. parkovištích a jejich dostupnosti a
3. situaci v provozu na pozemních komunikacích.
Podrobnosti stran těchto údajů budou obsaženy ve vyhlášce, přičemž se bude vycházet z přílohy III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU ze dne 7. července 2010 o rámci pro zavedení inteligentních dopravních systémů v oblasti silniční dopravy a pro rozhraní s jinými druhy dopravy, v platném znění. Obecné vymezení v zákoně a uvedení podrobností ve vyhlášce přitom vlastně odpovídá požadavku uvedenému i v samotné připomínce.
Konkrétní vymezení údajů vedených v celostátním dopravním informačním systému je ostatně již dnes upraveno ve vyhlášce, a to ve vyhlášce č. 3/2007 Sb., o celostátním dopravním informačním systému, ve znění pozdějších předpisů.
Vzhledem k tomu, že rozsah údajů vedených v celostátním dopravním informačním systému bude vycházet z výše uvedené směrnice a bude nezbytné i v budoucnu zajišťovat soulad s touto směrnicí, je mnohem flexibilnější zakotvení detailní úpravy v prováděcím právním předpise než na úrovni zákona, neboť v návaznosti na případné změny směrnice nemusí být nutné měnit zákon a postačí změna vyhlášky.
Úřad vlády ČR – Odbor kompatibility
Upozorňujeme, že transpoziční lhůta ke směrnici 2023/2661 uplyne již v prosinci tohoto roku. Návrh transpoziční úpravy tedy není předkládán včas. Nadto, dle čl. 2 odst. 1 druhého pododstavce, resp. v čl. 17 odst. 1 směrnice 2023/2661 měla být provedena částečná transpozice již do 21. března 2025.
Vysvětleno
Upozornění bereme na vědomí. Transpozice směrnice bude dosaženo se zpožděním, což přiznáváme i v důvodové zprávě. Zpoždění souvisí se zaměřením se na plnění jiných politických a odborných priorit Ministerstva dopravy v končícím volebním období Poslanecké sněmovny.
Navrhujeme předně vyjasnit, jak je zajištěna implementace unijních předpisů, které jsou již použitelné. Poukazujeme na fakt, že k výše uvedeným pěti nařízením Komise v přenesené pravomoci (nebo také „specifikacím“) není vypracována, resp. vykazována žádná implementační úprava. Srovnávací tabulky nejsou zpracovány. Z jednotlivých předpisů vyplývá, že obsahují ustanovení, která přijetí implementačních opatření vyžadují. Příkladmo uvádíme čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1, čl. 5, čl. 6 odst. 2 a čl. 8 nařízení č. 305/2013, které obsahují formulace „členské státy zajistí“, „členské státy určí orgány“ či „členské státy podají zprávu“. Obdobně čl. 3 odst. 1, čl. 5 odst. 3, čl. 8 odst. 1 a čl. 9 nařízení č. 885/2013, které také od členského státu vyžadují určení oblastí, určení subjektu či poskytnutí informací. V případě nařízení č. 886/2013 jde o čl. 5 odst. 1, čl. 7 odst. 2, čl. 9 odst. 1 a čl. 10 nařízení. U nařízení 2017/1926 jde o čl. 3 odst. 1, 4 a 5, čl. 5 odst. 4, čl. 8 odst. 1, čl. 9 odst. 1 a 3 a čl. 10 – např. povinnost zřídit vnitrostátní přístupový bod či provádět posuzování shody. U nařízení 2022/670 jde o č. 3 odst. 1 a 5, určité formulace článků 4 až 7, čl. 12 odst. 1 a 3 a čl. 13 nařízení. Je nutno vyjasnit, jak jsou uvedená ustanovení implementována do vnitrostátního právního řádu, a to i v kontextu čl. 5 „základní“ směrnice. Případně pokud doposud implementována nebyla, zda by neměla být implementována nyní s ohledem na technologický pokrok.
V tomto smyslu je nutné zvážit i důslednější implementaci definic ze „základní“ směrnice, neboť je na ně v některých specifikacích odkazováno – viz čl. 2 nařízení 2017/1926 a čl. 2 nařízení 2022/670.
Akceptováno částečně
Implementace vybraných ustanovení zmíněných nařízení Evropské komise nebyla předmětem předloženého návrhu zákona. Předkladatel považuje za nezbytné řádně, úplně a co nejdříve provést do vnitrostátního právního řádu směrnici (EU) 2023/2661. Jak bylo výše uvedeno, již teď je zřejmé, že transpozice bude dosaženo s dílčím zpožděním, jehož rozsah je třeba co nejvíce minimalizovat.
Zmíněná nařízení Evropské komise jsou přitom účinná již mnoho let (i nejnovějšímu nařízení 2022/670 předcházelo nařízení (EU) 2015/962), přičemž Evropská komise proti České republice nikdy nezahájila řízení pro porušení unijního práva z důvodu absence implementace či nesprávné aplikace nařízení (přitom je prostřednictvím zpráv pravidelně podrobně informována o problematice inteligentních dopravních systémů v České republice). To právě souvisí i s tím, že až na výjimky v České republice právní úpravou nebylo zavedeno mandatorní užívání aplikací a poskytování služeb inteligentních dopravních systémů, čímž Česká republika využívá svého práva dle čl. 5 odst. 1 směrnice 2010/40/EU ve znění směrnice (EU) 2023/2661, jež bylo též potvrzeno judikaturou Soudního dvora Evropské unie navazující na 2 žaloby podané v minulosti Českou republikou, tedy rozsudkem ze dne 26. července 2017 ve věci C‑696/15 P.
Ve světle unijní právní úpravy lze nicméně konstatovat, že v dílčím rozsahu povinné poskytování služeb inteligentních dopravních systémů bylo zavedeno právní úpravou České republiky, a to dokonce před samotným přijetím směrnice 2010/40/EU. Tyto služby jsou poskytovány v rozsahu předvídaném § 124 odst. 3 zákona o silničním provozu a vyhláškou č. 3/2007 Sb., o celostátním dopravním informačním systému, ve znění pozdějších předpisů. Některé údaje, na které pamatuje tato vnitrostátní právní úprava, jsou totiž daty spadajícími pod působnost unijní právní úpravy; jde například (dle unijní úpravy) o data týkající se dočasně kluzké vozovky, zvířat, osob, překážek či předmětů na vozovce, nezajištěného místa nehody, krátkodobých prací na silnici, uzavírky silnic atd.). Tato vnitrostátní právní úprava se aplikuje společně s dotčenými nařízeními Evropské komise obsahujícími přímo použitelná pravidla.
Z výše popsaného práva členských států, obsaženého v čl. 5 odst. 1 směrnice 2010/40/EU, stanoví směrnice (EU) 2023/2661 nově výjimky, kdy v jí stanoveném rozsahu je třeba zajistit dostupnost a přístupnost vybraných dat a dále poskytování vybraných služeb inteligentních dopravních systémů. K tomu přesně cílí předložený návrh zákona. Pokud jde o poskytování služeb inteligentních dopravních systémů, dle přílohy IV směrnice 2010/40/EU ve znění směrnice (EU) 2023/2661 jde o služby minimálních univerzálních informací o dopravním provozu souvisejících s bezpečností silničního provozu. Poskytování těchto služeb je blíže regulováno nařízením (EU) 886/2013. Ve vztahu k tomuto nařízení se proto rozhodl předkladatel v návaznosti na připomínky Odboru kompatibility vypracovat srovnávací tabulku, která bude nově součástí předkládaného legislativního materiálu.
K ustanovením nařízení Evropské komise výslovně zmiňovaným Odborem kompatibility lze stručně uvést, že návrhem zákona, jenž má do českého právního řádu transponovat směrnici (EU) 2023/2661, bude řešena i jejich aplikace v České republice. Tato ustanovení se týkají
a) přístupových bodů, kterými bude celostátní dopravní informační systém ve smyslu zákona o silničním provozu, a to pro všechna data vymezená v příloze III směrnice 2010/40/EU ve znění směrnice (EU) 2023/2661, vyjma posledně zmiňované kategorie dat o umístění přístupových uzlů pro všechny druhy pravidelné dopravy, u nichž návrh zákona rovněž předpokládá, že budou zpřístupněny prostřednictvím Ministerstva dopravy (což je vykazováno zejména jako transpozice čl. 6a odst. 1 a přílohy III směrnice 2010/40/EU ve znění směrnice (EU) 2023/2661),
b) posuzování souladu s požadavky, na které pamatuje návrh změny zákona o pozemních komunikacích, dle něhož jej provádí pověřená právnická osoba zřízená či založená Ministerstvem dopravy (což je vykazováno jako transpozice čl. 6 odst. 6 pododst. třetího směrnice 2010/40/EU ve znění směrnice (EU) 2023/2661).
Pokud jde o podávání zpráv Evropské komisi, tuto povinnost plní pravidelně Ministerstvo dopravy, aniž by se to jakkoli normovalo ve vnitrostátní právní úpravě.
Pokud jde o ustanovení nařízení Evropské komise upravující určení oblastí či úseků transevropské silniční sítě vyžadujících zavedení vybraných služeb nebo určení prioritních zón pro poskytování dynamických informací, tato ustanovení si vykládáme ve znění shora uvedeného rozsudku Soudního dvora Evropské unie a práva přiznaného členským státům Evropským parlamentem a Radou v čl. 5 směrnice 2010/40/EU; toto právo však omezila směrnice (EU) 2023/2661 vložením čl. 6a a příloh III a IV do směrnice 2010/40/EU, což návrh zákona plně zohledňuje.
Lze tak shrnout, že ustanovení nařízení Evropské komise, na která se dotazuje připomínkové místo, buď není třeba legislativně provádět s odkazem na čl. 5 odst. 1 směrnice ve světle zmiňované judikatury Soudního dvora Evropské unie anebo budou aplikována přes navržená ustanovení zákona a prováděcího právního předpisu (jde o otázku přístupových bodů a subjektu posuzování souladu s požadavky), nicméně tato ustanovení vykazujeme jako transpoziční vůči směrnici (čl. 6 odst. 6, čl. 6a odst. 1 a přílohy III směrnice 2010/40/EU ve znění směrnice (EU) 2023/2661). S nutností zpracovávání dalších srovnávacích tabulek se tudíž předkladatel neztotožňuje.
Vzhledem k předešlé připomínce týkající se definic, jež jsou používány také pro účely přímo použitelné úpravy, navrhujeme zvážit podrobnější implementaci také nových definic. Např. definic v čl. 4 bodu 2, čl. 4 bodu 14, čl. 4 bodu 19 a 20 a čl. 4 bodu 24 směrnice. U čl. 4 bodech 25 a 26 směrnice rovněž navrhujeme zvážit, zda postačí jejich provedení ve vyhlášce, když směrnice vyžaduje např. označení informace za relevantní, resp. určení hlavních silnic. Spíše předpokládáme, že půjde pouze o faktické označení či určení, tedy není nutné navrhovat tomu odpovídající speciální procesní ustanovení.
Vysvětleno
Definice obsažené v čl. 4 bodů 2, 14, 19, 20 a 24 směrnice 2010/40/EU ve znění směrnice (EU) 2023/2661 nenavrhujeme provádět ve vnitrostátní právní úpravě, protože nejsou uvedeny v ustanoveních podléhajících transpozici do českého právního řádu. Obvykle jde o pojmy, které se vztahují k činnosti Evropské komise a vydávání jejích specifikací.
Pokud jde o čl. 4 body 25 a 26 směrnice 2010/40/EU ve znění směrnice (EU) 2023/2661, počítáme s jejich provedením primárně skrze prováděcí právní předpis. Teprve provádějí právní předpis totiž dle navrženého znění zákona o silničním provozu detailně stanoví rozsah údajů vedených v celostátním dopravním informačním systému, rozsah a způsob jejich poskytování a způsob jejich zveřejňování. Pojem „podkladové informace“ bude tedy relevantní pro určení, které údaje mají být Ředitelství silnic a dálnic s. p. poskytovány, a pojem „hlavní silnice“ bude relevantní pro určení, kterých kategorií pozemních komunikací se předmětné údaje budou týkat.
K čl. 5 odst. 1 větě druhé - V návaznosti na připomínku ke specifikacím výše navrhujeme u čl. 5 odst. 1 věty druhé směrnice, konkrétně formulaci „Tím není dotčeno právo jednotlivých členských států rozhodnout o vlastním zavedení těchto aplikací a služeb na svém území.“ postavit najisto, zda ČR doposud přijala nějaké rozhodnutí v tomto duchu.
Vysvětleno
Až na níže uvedené výjimky, v České republice právní úpravou nebylo zavedeno mandatorní užívání aplikací a poskytování služeb inteligentních dopravních systémů, čímž Česká republika využívá svého práva dle čl. 5 odst. 1 směrnice 2010/40/EU, jež bylo též potvrzeno judikaturou Soudního dvora navazující na 2 žaloby podané v minulosti Českou republikou, tedy rozsudkem ze dne 26. července 2017 ve věci C‑696/15 P. Z uvedeného práva členských států pak směrnice (EU) 2023/2661 nově stanoví výjimky, kdy v jí stanoveném rozsahu je třeba zajistit dostupnost a přístupnost vybraných dat a dále poskytování vybraných služeb inteligentních dopravních systémů. K tomu přesně cílí předložený návrh zákona.
Ve světle unijní právní úpravy lze konstatovat, že v dílčím rozsahu povinné poskytování služeb inteligentních dopravních systémů bylo zavedeno právní úpravou České republiky, a to dokonce před samotným přijetím směrnice 2010/40/EU. Tyto služby jsou poskytovány v rozsahu předvídaném § 124 odst. 3 zákona o silničním provozu a vyhláškou č. 3/2007 Sb., o celostátním dopravním informačním systému, ve znění pozdějších předpisů. Některé údaje, na které pamatuje tato vnitrostátní právní úprava, jsou totiž daty spadajícími pod působnost unijní právní úpravy; jde například (dle unijní úpravy) o data týkající se dočasně kluzké vozovky, zvířat, osob, překážek či předmětů na vozovce, nezajištěného místa nehody, krátkodobých prací na silnici, uzavírky silnic atd.). Tato vnitrostátní právní úprava se aplikuje společně s dotčenými nařízeními Evropské komise obsahujícími přímo použitelná pravidla.
Čl. 5 odst. 2 a 3 – Jakou podobu bude mít spolupráce dle čl. 5 odst. 2 a 3? Lze k tomuto ustanovení vykázat odpovídající kompetenční ustanovení?
Akceptováno
Obecná ustanovení unijního práva předpokládající spolupráci členských států Ministerstvo dopravy standardně nenavrhuje transponovat do českého právního řádu. V kontextu stávající a navrhované právní úpravy i kompetenčního zákona je zřejmé, že orgánem zajišťujícím předmětnou spolupráci je Ministerstvo dopravy. Srovnávací tabulka bude doplněna odkazem na příslušné ustanovení v kompetenčním zákoně.
K čl. 6a odst. 1 - Navrhujeme vyjasnit, jak předkladatel rozumí čl. 6a odst. 1 pododstavci druhému a třetímu. Rozdíl spočívá zřejmě ve formulacích data odpovídající podkladovým informacím v. další data odpovídající všem stávajícím podkladovým informacím. Podle bodu 17. preambule by snad v druhém případě (ve druhé fázi) mělo jít o zpřístupnění starších dat. Tak to tedy bude zohledněno i v prováděcí úpravě?
Vysvětleno
Ano, lze uvést, že u dat uvedených v druhém podstavci vznikne povinnost členských států Evropské unie zajistit jejich dostupnost a skrze přístupové místo přístupnost dříve než v případě dat dle třetího pododstavce, vyjma dat, u kterých toto rozlišení nemůže z povahy věci nastat (jako například u dynamických dat týkajících se dostupnosti parkovacích míst nebo u dat týkajících se dopravního provozu souvisejících s bezpečností silničního provozu). Rozdíl mezi oběma skupinami dat popisuje bod 17 preambule, jak správně uvádí připomínkové místo. Tam, kde je to relevantní, má být dle směrnice nejprve zajištěna dostupnost a přístupnost nově vzniklých či aktualizovaných informací, ve druhé fázi pak i starších informací.
Uvedené rozlišení bude zohledněno v předpokládané prováděcí právní úpravě, která detailně stanoví rozsah údajů vedených v celostátním dopravním informačním systému, rozsah a způsob jejich poskytování a způsob jejich zveřejňování.
K čl. 7a – Navrhujeme vysvětlit, jak by předkladatel postupoval, kdyby bylo využito pravomoci Komise přijmout okamžitě použitelné prováděcí akty, jak jsou uvedeny v čl. 7a odst. 1 směrnice. Také opatření by mohlo směřovat i na pozastavení platnosti povinností stanovených směrnicí a týkalo by se tak na povinností stanovených předloženým návrhem.
Vysvětleno
Předpokládáme, že případné prováděcí akty dle čl. 7a směrnice 2010/40/EU ve znění směrnice (EU) 2023/2661 by měly formu přímo použitelných předpisů Evropské unie, které by se uplatnily v prostředí České republiky přednostně. Podobně to bylo v době pandemie COVID-19, kdy byla vydána nařízení prodlužující platnost řidičských průkazů či pravidelných technických prohlídek vozidel. V tuto chvíli může zákonná úprava na tyto akty stěží pamatovat.
K čl. 10 – Navrhujeme zvážit podrobnější implementaci čl. 10 odst. 1, 3 a 4 směrnice, jež se týká osobních údajů. Jsme názoru, že takto konkrétní ustanovení GDPR neobsahuje.
Akceptováno částečně
V první řadě zdůrazňujeme, že při charakteru dat, která upravuje směrnice (EU) 2023/2661, se nepočítá s tím, že by šlo o data osobní. Není zcela zřejmé, proč považuje unijní normotvůrce za potřebné v tuto chvíli stanovovat zvláštní pravidla zacházení s těmito daty coby osobními.
Princip omezeného účelu užití dat, jak je zmíněn v čl. 10 odst. 1 směrnice 2010/40/EU ve znění směrnice (EU) 2023/2661, každopádně vyplývá z obecného nařízení o ochraně osobních údajů. Ustanovení čl. 10 odst. 1 fakticky velmi vágně odkazuje na cíle sledované směrnicí (bezpečnost silničního provozu, ochrana před vnějšími hrozbami a zlepšení řízení provozu, mobility a incidentů), přičemž tyto cíle sleduje v obecné rovině i samotné poskytování služeb inteligentních dopravních systémů.
Specifická pravidla anonymizace a pseudoanonymizace předkladatel v návaznosti na vznesenou připomínku výslovně doplní do § 39a zákona o pozemních komunikacích.
K čl. 17 – Navrhujeme vyjasnit, kdo bude předkládat zprávy dle čl. 17 směrnice, a to jak úvodní zprávu, tak pravidelné zprávy o pokroku. Zprávy by nadto měly být vyhotovovány v souladu s prováděcím rozhodnutím Komise (EU) 2025/264. Nepostrádá předložený návrh odpovídající kompetenční ustanovení k provedení tohoto článku?
Akceptováno
Předmětné zprávy již celá léta pravidelně zasílá Evropské komisi Ministerstvo dopravy. Takováto ustanovení unijního práva Ministerstvo dopravy standardně nenavrhuje transponovat do českého právního řádu. Srovnávací tabulka bude doplněna odkazem na příslušné ustanovení v kompetenčním zákoně.
K přílohám III a IV:
Klíčovým ustanovení k provedení je čl. 6a směrnice 2010/40/EU, ve znění směrnice 2023/2661 (dále jen „směrnice“), společně s přílohou III a přílohou IV. Z uvedených směrnicových ustanovení vyplývá pro členské státy zejm. povinnost zpřístupnit data dle přílohy III směrnice a zavést služby dle přílohy IV směrnice. Proto by mělo být bez pochybností, jak jsou tyto povinnosti v našich podmínkách zajištěny. Jde-li o přílohu III směrnice, je nutno zajistit, aby byla přístupná data všech druhů dle sloupce 1 přílohy III, s pokrytím dle sloupce 2 přílohy III, ve lhůtách dle sloupce 3 přílohy III, resp. ve lhůtách pro starší data dle sloupce 4 přílohy III. Přístupnost má být zajištěna prostřednictvím vnitrostátních přístupových míst. Proto lze mít k navržené úpravě zákona – která má být, rozumíme-li správně, podstatně doplněná prostřednictvím prováděcí úpravy v nové vyhlášce o celostátním dopravním informačním systému, tudíž návrh není plnou transpozicí nové směrnice – doplňující komentáře a připomínky.
Vysvětleno
Ano, lze potvrdit, že transpozice příloh III a IV směrnice 2010/40/EU ve znění směrnice (EU) 2023/2661 bude plně dosaženo přijetím prováděcí právní úpravy, která detailně stanoví rozsah údajů vedených v celostátním dopravním informačním systému, rozsah a způsob jejich poskytování a způsob jejich zveřejňování. Prováděcí úprava bude vydána i k údajům týkajícím se umístění přístupových uzlů pro všechny druhy pravidelné dopravy.
Navrhované části druhá, třetí, čtvrtá a šestá zákona (silniční doprava, dráhy, vnitrozemská plavba, civilní letectví) jsou implementací pouze k bodu 4. přílohy III směrnice, tedy jednomu druhu dat z celkových 27? Pak je toto nutné vyznačit přesně i v rozdílové tabulce. Uvedené části návrhu tudíž zajišťují implementaci pouze části přílohy, nikoli celou. Ostatní druhy dat z přílohy mají být implementovány zejm. skrze navrhovaný § 124 odst. 3 zákona o silničním provozu a chystanou vyhláškou.
Akceptováno
Rozdílová tabulka bude upravena ve smyslu uplatněné připomínky.
Navrhujeme postavit najisto, jak bude zajištěna implementace sloupce 4. v příloze III směrnice, který se má zřejmě týkat starších dat. Data pro implementaci v některých případech nejsou ještě známa. Bude postačovat zajištění implementace vyhláškou?
Vysvětleno
Transpozice příloh III a IV směrnice 2010/40/EU ve znění směrnice (EU) 2023/2661 bude plně dosaženo přijetím prováděcí právní úpravy, která detailně stanoví rozsah údajů vedených v celostátním dopravním informačním systému, rozsah a způsob jejich poskytování a způsob jejich zveřejňování.
Při tvorbě návrhu vyhlášky bude v první řadě posouzeno, zda je ve čtvrtém sloupci přílohy III uvedené nějaké datum.
Pokud nikoli, buď je to proto, že rozlišení není z povahy věci smysluplné (jako například u dynamických dat týkajících se dostupnosti parkovacích míst nebo u dat týkajících se dopravního provozu souvisejících s bezpečností silničního provozu), nebo má být termín stanoven v budoucnu aktem Evropské komise v přenesené pravomoci. Stanovení dostupnosti a přístupnosti dat vyhláškou skýtá právě tu výhodu, že k tomu lze flexibilněji přistoupit, než pokud by bylo třeba měnit zákon. Současně je pozitivní, že Evropský parlament a Rada poměrně výrazně omezily prostor Evropské komise pro stanovení dotčených pravidel a čl. 7 odst. 4 stanoví různě dlouhé lhůty (minimálně však v rozsahu 2 let) od publikace aktu Evropské komise po jeho použitelnost (tedy termín uvedený ve čtvrtém sloupci přílohy III směrnice 2010/40/EU ve znění směrnice (EU) 2023/2661).
Je-li ve čtvrtém sloupci směrnice 2010/40/EU ve znění směrnice (EU) 2023/2661 nějaké datum uvedeno, bude posouzeno, zda je věcně smysluplné rozlišovat mezi údaji nově vzniklými či aktualizovanými a již existujícími, a to i se zohledněním nákladů případné přesahující transpozice. Pakliže bude rozlišováno mezi uvedenými údaji z hlediska zajištění jejich dostupnosti a přístupnosti, zřejmě bude třeba stanovit ve vztahu ke stejnému druhu dat 2 novelizační body, které nabydou účinnosti v odlišných termínech, dle přílohy III směrnice 2010/40/EU ve znění směrnice (EU) 2023/2661. Konkrétní legislativní technika nicméně ještě bude detailněji zvážena při tvorbě návrhu vyhlášky.
Je cílem předkladatele využít fakultativních ustanovení, která jsou v příloze III směrnice uvedena?
Vysvětleno
Otázka využití dílčích fakultativních ustanovení ještě bude posouzena při tvorbě návrhu vyhlášky, a to z hlediska věcné smysluplnosti dotčené úpravy, nákladů spojených s její aplikací a limitů předepsaných směrnicí.
Z důvodové zprávy vyplývá, že všech 27 kategorií dat uvedených v příloze III nebude vedeno v jednom informačním systému. Mělo by být ospravedlněno, proč jedna kategorie dat má být vedena mimo celostátní dopravní informační systém, v „Informačním systému veřejné dopravy“. Čili k provedení přílohy III směrnice bude nutné přijmout další (druhou) vyhlášku? Navrhovanou povinnost v zákoně o silniční dopravě pro vlastníky a správce pozemních komunikací tak nelze zajistit skrze navrhovaný § 124 odst. 3 zákona o silničním provozu, který také stanoví povinnost vlastníkům a správcům pozemních komunikací? Tento systém tedy bude také vnitrostátním přístupovým místem dle čl. 4 bodu 22 směrnice?
Vysvětleno
26 kategorií dat bude vedených v celostátním dopravním informačním systému. Jedna kategorie (týkající se přístupových uzlů pro všechny druhy pravidelné dopravy) bude vedena v jiném informačním systému, jenž by v budoucnu mohl posloužit k širší implementaci požadavků uvedených v nařízení (EU) 2017/1926. Ze směrnice 2010/40/ES ve znění směrnice (EU) 2023/2661 nevyplývá, že všechna data dle přílohy III musí být zpřístupněny výhradně přes jediné přístupové místo, respektive přes jediný informační systém veřejné správy. I příslušná nařízení Evropské komise (specifikace) počítají s přístupovými místy, nicméně na dotčených 26 kategorií dat, která budou zpřístupněna přes 1 přístupové místo, dopadají 3 nařízení Evropské komise (nařízení (EU) č. 885/2013, nařízení (EU) č. 886/2013 a nařízení (EU) 2022/670), zatímco na data týkající se přístupových uzlů dopadá jiné, čtvrté nařízení Evropské komise (nařízení (EU) 2017/1926).
Ministerstvo dopravy ještě zváží, zda k provedení předloženého návrhu zákona bude předložena 1 vyhláška nebo bude předloženo vícero vyhlášek. Předpokládá, že dosavadní vyhláška (vyhláška č. 3/2007 Sb., o celostátním dopravním informačním systému, ve znění pozdějších předpisů) bude zrušena a nahrazena novou.
K příloze IV směrnice uvádíme, že není postaveno najisto, jak je zaváděna služba dle přílohy IV směrnice. Nemělo by být stanoveno, kdo má povinnost službu minimálních univerzálních informací o dopravním provozu souvisejících s bezpečností silničního provozu poskytovat? Není tato služba službou dle výše zmiňované specifikace – nařízení č. 886/2013 – a tudíž je nutné provést řádnou implementaci tohoto nařízení, jak uvádíme výše?
Akceptováno jinak
Služba inteligentního dopravního systému dle přílohy IV směrnice 2010/40/EU ve znění směrnice (EU) 2023/2661 bude zavedena povinností Ředitelství silnic a dálnic s. p. vyjádřenou v § 124 odst. 3 zákona o silničním provozu, dle něhož je Ředitelství silnic a dálnic s. p. nejen správcem celostátního dopravního informačního systému, ale jeho prostřednictvím rovněž zveřejňuje údaje v něm vedené. Vyhláška Ministerstva dopravy pak stanoví způsob zveřejňování dotčených údajů. Tím bude zajištěna nejen dostupnost a přístupnost dotčených dat dle směrnice 2010/40/EU ve znění směrnice (EU) 2023/2661, ale i poskytování předmětné služby. K této službě bude mít kdokoli přístup a bude se tak moci seznámit s údaji týkajícími se kluzké vozovky, zvířat, osob, překážek či předmětů na vozovce, nezajištěného místa nehody nebo krátkodobých prací na silnici.
Navržená právní úprava jde tedy nad rámec zajištění pouhé přístupnosti dat (ve smyslu čl. 6a odst. 1 směrnice 2010/40/EU ve znění směrnice (EU) 2023/2661), kdy se počítá s tím, že relevantní údaje budou veřejně dostupné, dostane se k nim kdokoli (tedy jak uživatelé předmětných informací, tak koncoví uživatelé) a bude to bezplatně (ve smyslu čl. 6a odst. 2 směrnice 2010/40/EU ve znění směrnice (EU) 2023/2661).
Připomínka je akceptována v podobě vypracování srovnávací tabulky k nařízení (EU) č. 886/2013, jež bude součástí legislativního materiálu.
K čl. 2 odst. 1 pododstavci prvnímu a druhému směrnice 2023/2661 uvádíme, že uvedení ustanovení by nemělo být hodnoceno jako nerelevantní z hlediska transpozice, neboť stanoví lhůtu pro provedení transpozice, která je pro členské státy zavazující.
Akceptováno
Rozdílová i srovnávací tabulka byla doplněna ve smyslu uplatněné připomínky.
K čl. 2 odst. 1 pododstavci třetímu směrnice 2023/2661 dále uvádíme, že není jisté, zda je dostatečně naplněn požadavek na uvedení referenčního odkazu v navrhované implementační úpravě, neboť některé části návrhu (sektorové zákony) odkaz na směrnici neobsahují.
Akceptováno.
Obecný referenční odkaz na unijní směrnice v jednotlivých zákonech bude doplněn.
Hlavní město Praha
K části první čl. II bodům 3 (§ 35 odst. 8) a 4 (§ 35 odst. 9 písm. b)):
Požadujeme vypustit navrhované body 3 a 4.
Odůvodnění:
Požadujeme vypuštění navrhovaných bodů 3 a 4, tedy skutkové podstaty přestupku a sankčního ustanovení, kdy máme za to, že nesplnění nově zakotvené povinnosti ze strany povinného subjektu by nemělo být přestupkem.
Předmětné přestupky by podle návrhu měly projednávat dopravní úřady (krajské úřady). Dopravní úřady jsou však už nyní značně přetíženy výkonem přestupkové agendy podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s přestupky ve velké dopravě, kdy tato agenda enormně narůstá s ohledem na masivní kontrolní činnost Inspekce silniční dopravy, která začala působit s účinností ode dne 1. července 2025. Dopravní úřady již nyní mají problém zajistit kvalifikované úředníky pro zpracovávání této přestupkové agendy.
Nová přestupková agenda by poté přinesla další významnou administrativní zátěž. Tato zátěž by se netýkala jenom administrace samotného přestupku, tedy úkonů správního orgánu v přestupkovém řízení, ale zcela nepochybně by souvisela i s nutností vyřešit otázky případné podjatosti, kdy není možné, aby dopravní úřad, což je např. v hlavním městě Praze Magistrát hlavního města Prahy, v přestupkovém řízení sankcionoval správce komunikací, jehož zakladatelem a jediným akcionářem je hlavní město Praha. Lze tedy očekávat, že podněty na protiprávní jednání by musely být postoupeny nadřízenému orgánu (Ministerstvu dopravy), který by pověřil řízením o přestupku jiný dopravní úřad.
Namísto vedení administrativně náročných přestupkových řízeních by tak plnění nově zakotvené povinnosti mohlo kontrolovat Ministerstvo dopravy v rámci vrchního státního odborného dozoru a v případě nedostatků využít institutů opatření k nápravě podle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění zákona č. 183/2017 Sb.
Vysvětleno
Zakotvení skutkové podstaty přestupku a odpovídajícího správního trestu je nezbytné k zajištění vymahatelnosti nově uložené povinnosti. Skutková podstata přestupku zde plní funkci pojistky pro případ, že by poskytování údajů Ministerstvu dopravy nefungovalo tak, jak se předpokládá. Její zakotvení je nezbytné z důvodu, že nositeli povinnosti poskytovat vybrané údaje nejsou správní orgány, ale mohou jimi být v některých případech i subjekty soukromoprávní (zejména v případě správců pozemních komunikací).
Pokud bude plnění předmětné povinnosti probíhat řádně, nedojde v praxi k projednávání přestupků a dopad na činnost správních orgánů tak bude skutečně marginální. Tento závěr podporuje i skutečnost, že přestupky spíše nebudou muset dopravní úřady samostatně vyhledávat, nýbrž budou projednávány na základě případných podnětů, typicky od Ministerstva dopravy.
Pouhý dohled a možnost uložení opatření k nápravě podle kontrolního řádu by nebyly dostatečným nástrojem, protože neslouží k postihování porušení povinností, nemají odpovídající odstrašující účinek, a slouží k odstranění již zjištěných nedostatků.
Pokud jde o námitku týkající se možné podjatosti, je třeba zdůraznit, že právní řád předpokládá posuzování podjatosti konkrétních úředních osob (§ 14 správního řádu). Podjatost úřední osoby však nelze dovozovat z pouhého pracovněprávního vztahu k územnímu samosprávnému celku (§ 14 odst. 2 správního řádu). V případech, kdy se zjistí vztah úřední osoby k předmětu řízení a zvláštní zájem na jeho výsledku, nastupuje standardní mechanismus vyloučení z projednávání věci. Tato úprava je dostatečná a není důvodem k rezignaci na zakotvení skutkové podstaty přestupku. Bude-li to odůvodněno, nelze přitom ani vyloučit pověření jiného dopravního úřadu vedením řízení.
Obavy z citelného nárůstu administrativní zátěže vyvolané zakotvením předmětné skutkové podstaty přestupku nejsou namístě a drtivá většina připomínkových míst (včetně krajů) je nesdílí.
Karlovarský kraj
K části první novelizace zákona o silničním provozu navrhujeme doplnit následující ustanovení
V § 2 se vkládá písmeno oo), které zní:
„jiná návyková látka je omamná a psychotropní látka, psychomodulační látka, zařazená psychoaktivní látka a jiná látka
s psychoaktivními účinky, jejíž užití může ovlivnit ovládací
a rozpoznávací schopnosti řidiče.“
Odůvodnění:
Stávající právní stav týkající se pojmu jiná návyková látka je v zákoně
o silničním provozu řešen v § 5 odst. 1 písm. g), kde je v rámci poznámky pod čarou č. 46 uveden odkaz na zákon č. 167/1998 Sb.,
o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Novelou zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, účinnou od 1. 1. 2025 však došlo k rozdělení původního pojmu „jiná návyková látka“, kdy aktuálně dle § 2 se pro účely tohoto zákona rozumí
a) návykovými látkami omamné látky a psychotropní látky přírodního nebo syntetického původu, které mají psychoaktivní účinky a současně jsou uvedeny v některé z příloh č. 1 až 7 nařízení vlády o seznamu návykových látek, s výjimkou látky konopí extrakt
a tinktura, která obsahuje nejvýše 1 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů a splňuje podmínku bezpečnosti podle zákona
o obecné bezpečnosti výrobků,
l) psychomodulačními látkami nové psychoaktivní látky a další látky s psychoaktivním účinkem, které nepředstavují závažné riziko pro veřejné zdraví nebo riziko závažných sociálních dopadů na jednotlivce a společnost a současně jsou uvedeny v nařízení vlády o seznamu psychomodulačních látek, a výrobky z nich,
s) zařazenými psychoaktivními látkami nové psychoaktivní látky, u nichž s ohledem na dosavadní vědecké poznatky nelze vyloučit závažná zdravotní a společenská rizika a současně jsou uvedeny
v nařízení vlády o seznamu zařazených psychoaktivních látek,
a výrobky z nich, přičemž užívání některých výše uvedených látek však nebude zákonem o návykových látkách omezováno či dokonce zakázáno. Z hlediska zákona o silničním provozu je však ve veřejném zájmu, aby užívání všech jiných návykových látek, které jsou schopné ovlivnit ovládací a rozpoznávací schopnosti řidiče bylo zakázáno, obdobně jak tomu je u alkoholu.
Proto je dle našeho názoru vhodné přímo v zákoně o silničním provozu uvést legální definici pojmu „jiná návyková látka“ tak, aby byl jednoznačně deklarován tento pojem, navazující na zákaz užít jinou návykovou látku během jízdy či řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po užití jiné návykové látky nebo v takové době po užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě řidič pod vlivem jiné návykové látky.
Vysvětleno
Jedná se o připomínku uplatněnou nad rámec návrhu zákona.
Návrh zákona je přitom striktně monotematický a jeho jediným cílem je transponovat do právního řádu České republiky směrnici (EU) 2023/2661. Přitom aktuálně reálně hrozí, že transpozice směrnice nebude dosaženo včas, a je nutno prosazovat co nejrychlejší a pokud možno bezproblémové projednání unijně relevantního návrhu zákona.
Předkladatel již v důvodové zprávě i v předkládací zprávě důrazně upozornil na skutečnost, že bude prosazovat v rámci dalšího projednávání ponechání této legislativní předlohy v navrženém rozsahu, aniž by byla doplňována o další témata, nesouvisející s transpozicí dotčené směrnice.
Rozšiřování předloženého návrhu zákona o nesouvisející témata by bylo ostatně v rozporu i s čl. 39 odst. 4 legislativních pravidel vlády.
Téma legitimně otevřené připomínkovým místem přitom zasluhuje podrobnější posouzení, projednání s dalšími dotčenými subjekty (zejména Ministerstvem zdravotnictví) a formulaci vhodného legislativního řešení.
Připomínku proto nelze akceptovat, nicméně můžeme přislíbit, že se touto problematikou budeme zabývat v brzké době v rámci přípravy dalšího návrhu novely zákona o silničním provozu, jenž by měl být předložen k projednání v polovině příštího roku.
V § 5 odst. 1 písm. g) navrhujeme zrušit slovo „alkoholem“
a poznámku pod čarou č. 46 („46) Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“) a text „(dále jen „jiná návyková látka“)“.
Odůvodnění:
V návaznosti na předchozí bod je pak nutno ze zákona odstranit odkaz na poznámku pod čarou č. 46 a dále text „dále jen jiná návyková látka“. Dále pak je třeba vypustit slovo „alkoholem“, protože ten je řešen v § 5 odst. 1 písm. f).
Vysvětleno
Viz vypořádání předchozí zásadní připomínky.
V § 84 odst. 3 navrhujeme slovo „psychoaktivních“ slovem „návykových“.
Odůvodnění:
V návaznosti na předchozí body se ukázala terminologická nejednotnost v § 84 odst. 3. Ten stanoví, že zdravotně způsobilý k řízení motorového vozidla není ten, kdo má poruchy chování způsobené závislostí na alkoholu nebo jiných psychoaktivních látkách podle posudku
o zdravotní způsobilosti.
Jiné návykové látky v námi navrhované definici již psychoaktivní látky zahrnují.
Vysvětleno
Viz vypořádání první zásadní připomínky.
V § 6 odst. 1 písm. h) navrhujeme doplnit za slovo „moped“ následující slovní spojení: „tříkolek, čtyřkolek, jakož i dalších obdobných vozidel, která nemají karoserii nebo nejsou povinně vybavena bezpečnostními pásy.“
Odůvodnění:
V současné době není uzákoněna povinnost pro řidiče tří a čtyřkolek (vozidel kategorie L5, L6 a L7). Paradoxně u tříkolových mopedů – vozidel kategorie L2e – tříkolového mopedu tato povinnost je, a to
i přesto, že má na rozdíl od obdobného vozidla kategorie L5e konstrukční rychlost omezenou na 45 km/h.
Dále je třeba vzít v úvahu, že čtyřkolky mohou být velmi různé. Od otevřené „buginy“, využívané pro nedovolené volnočasové jízdy v lesích, přes pracovní stroje či traktory, až třeba po uzavřená vozidla typu Aixam – kategorie L6eB, na které stačí řidičské oprávnění skupiny AM). Navíc otevřené čtyřkolky identického typu a výrobce mohou být zařazeny jak do kategorie L6, tak třeba do kategorie T3. Záleží pouze na tom, „jak si to výrobce nechá schválit“. Další okruh vozidel, která je třeba řešit, jsou „koloběžky“ bez sedátek, které nespadají pod vozidla kategorie L. Jízda na těchto vozidlech kategorie Z bez přílby je minimálně stejně riziková jako na motocyklech, mopedech či jiných vozidel, která sedadlo alespoň pro řidiče mají.
Pokud tato připomínka bude akceptována k řešení při další novele zákona o silničním provozu třeba cestou komplexnější úpravy dané problematiky, budeme jí považovat za vypořádanou.
Vysvětleno
Jedná se o připomínku uplatněnou nad rámec návrhu zákona.
Návrh zákona je přitom striktně monotematický a jeho jediným cílem je transponovat do právního řádu České republiky směrnici (EU) 2023/2661. Přitom aktuálně reálně hrozí, že transpozice směrnice nebude dosaženo včas, a je nutno prosazovat co nejrychlejší a pokud možno bezproblémové projednání unijně relevantního návrhu zákona.
Předkladatel již v důvodové zprávě i v předkládací zprávě důrazně upozornil na skutečnost, že bude prosazovat v rámci dalšího projednávání ponechání této legislativní předlohy v navrženém rozsahu, aniž by byla doplňována o další témata, nesouvisející s transpozicí dotčené směrnice.
Rozšiřování předloženého návrhu zákona o nesouvisející témata by bylo ostatně v rozporu i s čl. 39 odst. 4 legislativních pravidel vlády.
Téma legitimně otevřené připomínkovým místem přitom zasluhuje podrobnější posouzení, projednání s dalšími dotčenými subjekty (zejména Ministerstvem vnitra) a formulaci vhodného legislativního řešení. Ministerstvo dopravy se přitom aktuálně již zabývá řešením problematiky změny právní úpravy různých vozítek, u nichž není stávající regulace provozu, registrace či schvalování technické způsobilosti přiléhavá.
Připomínku však aktuálně nelze akceptovat.
K části páté novelizace zákona o pozemních komunikacích
V § 43 odst. 1 navrhujeme za souvětí: „ Bylo-li zjištěno překročení největší povolené hmotnosti vozidla i jízdní soupravy, určí se výměra pokuty podle největšího překročení.“ doplnit následující věty: „Pokud je projednáno ve společném řízení více skutků podle věty první, druhé nebo třetí, uložené pokuty se sčítají až do horní hranice pokuty za přestupky dle § 42a odst. 1 písm. r) nebo § 42b odst. 1 písm. u). Ustanovení přestupkového zákona o možnosti uložit pokutu ve vyšší sazbě se nepoužijí.“
V § 43 odst. 1 doplnit na konec následující věty: „Ustanovení přestupkového zákona o pokračování v přestupku a trvajícím přestupku se nepoužijí, a jednotlivé přestupky projedná samostatně nebo ve společném řízení každý správní orgán dle své místní příslušnosti.“
Odůvodnění:
Stává se, že jsou ve společném řízení zejména u vysokorychlostního vážení postiženi provozovatelé vozidel za vícero skutků, třeba i vícero vozidly (poprvé překročení nejvyšší povolené hmotnosti o 1,5 t, podruhé o 0,4 t a potřetí o 2,1 t a nelze jim uložit vyšší správní trest, než 27 000 Kč za všechny tyto přestupky dohromady. Takový provozovatel je trestán úplně stejně, jako kdyby se dopustil jediného skutku překročení hmotnosti o 2,1 t, což je proti smyslu individualizace správního trestu jako takového a jeho výchovné a preventivní funkci.
Aktuální nemožnost sčítání „tabulkových“ pokut potvrdil i Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 6 As 221/2019-31. Problémy to dělá i při nízkorychlostním vážení zejména při výběru kaucí, které je pak nutné vracet – zvláště do zahraničí jsou s tím často spojeny technické
i finanční problémy. Tímto postupem je na druhou stranu vyloučena možnost správního orgánu u „tabulkových pokut“ za překročení nejvyšší povolené hmotnosti uložit pokutu ve vyšší sazbě (asperace) podle § 41 odst. 2 přestupkového zákona.
Pro veškeré přestupky dle § 42a odst. 1 písm. r) nebo § 42b odst. 1 písm. u) je třeba výslovně uzákonit možnost projednat porušení zjištěná např. při jedné jízdě vícero kontrolními vahami v obvodech různých správních orgánů bez ohledu na to, že dle současné úpravy přestupkového zákona by šlo o trvající resp. pokračující přestupek
a měl by jej projednávat ten správní orgán, v jehož správním obvodu vyšel přestupek nejdříve najevo dle § 62 odst. 4 přestupkového zákona.
Tím odpadnou spory a diskuse provozovatelů vozidel na toto téma, protože zájem společnosti na ochraně pozemních komunikací, do nichž investuje nemalé prostředky je prostě vyšší než nedbalost nebo třeba
i cílené přetěžování kamionů ze strany provozovatelů. To musí být vysoce ekonomicky nevýhodné, aby se vyplatilo buď požádat o zvláštní užívání pozemní komunikace, anebo zvolit jiný způsob přepravy.
Vysvětleno
Jedná se o připomínku uplatněnou nad rámec návrhu zákona.
Návrh zákona je přitom striktně monotematický a jeho jediným cílem je transponovat do právního řádu České republiky směrnici (EU) 2023/2661. Přitom aktuálně reálně hrozí, že transpozice směrnice nebude dosaženo včas, a je nutno prosazovat co nejrychlejší a pokud možno bezproblémové projednání unijně relevantního návrhu zákona.
Předkladatel již v důvodové zprávě i v předkládací zprávě důrazně upozornil na skutečnost, že bude prosazovat v rámci dalšího projednávání ponechání této legislativní předlohy v navrženém rozsahu, aniž by byla doplňována o další témata, nesouvisející s transpozicí dotčené směrnice.
Rozšiřování předloženého návrhu zákona o nesouvisející témata by bylo ostatně v rozporu i s čl. 39 odst. 4 legislativních pravidel vlády.
Téma otevřené připomínkovým místem přitom zasluhuje podrobnější posouzení, projednání s dalšími dotčenými subjekty a formulaci vhodného legislativního řešení.
Připomínku nelze akceptovat.
Liberecký kraj
V novele zákona 361/2000 Sb. je přidán nový přestupek (§ 125d, odst. 3): „Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že jako vlastník nebo správce pozemní komunikace v rozporu s § 124 odst. 3 neposkytne Ředitelství silnic a dálnic s. p. stanovené aktuální údaje.“
Z nového znění § 124 odst. 3 zároveň vyplývá, že do CDIS údaje vkládají kromě silničních správních orgánů též vlastníci komunikací. Zaznamenané údaje mají dle § 2 odst. kk) obsahovat údaje o parkování, místních a přechodných úpravách a situaci v provozu na komunikacích
a z návrhu není zřejmé, které údaje bude do systému zaznamenávat vlastník/správce komunikace, tudíž, kdy může být postižen za jejich nepředání do systému. Dosud byly místní a přechodné úpravy do systému vkládány silničními správními úřady ve chvíli, kdy byla taková úprava povolena.
Rozsah a způsob zaznamenání bude určen zvláštním předpisem, z tohoto návrhu tak nelze usuzovat, které konkrétní údaje budou svěřeny jako povinnost vkládat do systému vlastníkem komunikace. Pokud by takovým údajem měl být také údaj o uzavírkách, bude do systému vždycky vložen se zpožděním oproti zaznamenání úřadem, a tudíž zřejmě postižitelný dle ustanovení §125d, odst. 3.
Pro vysvětlení: přechodná úprava provozu je v největším objemu vydávána jinému subjektu, než je vlastník komunikace (typicky na žádost správců sítí) pro jejich opravy. Vlastník je účastníkem řízení dle správního řádu, avšak není fyzickým zhotovitelem stavby, a tudíž není ani schopen zodpovídat za časové provedení takové stavby. Při zpoždění stavby nebo pozdnímu začátku tak nemůže odpovídat za data aktuálně vložená do systému.
Vysvětleno
Vymezení údajů, které jsou jednotlivé subjekty povinny poskytovat, bude upraveno vyhláškou. Tak je tomu již nyní (viz vyhlášku č. 3/2007 Sb., o celostátním dopravním informačním systému, ve znění pozdějších předpisů). Lze přitom očekávat, že v rozsahu, v jakém uvedená vyhláška již stanoví poskytovaní konkrétních údajů jednotlivými subjekty, zůstane toto nastavení zachováno. To také znamená, že připomínkovým místem zmiňované údaje o uzavírkách a objížďkách budou i nadále povinny poskytovat silniční správní úřady, nikoli vlastníci pozemních komunikací (viz § 1 písm. e), § 2 odst. 4 a § 3 odst. 1 shora uvedené vyhlášky).
Pokud jde o údaje, které dosud poskytovány nejsou, jde zejména o údaje o místní a přechodné úpravě provozu a o parkovištích a jejich dostupnosti. Předpokládáme, že poskytování těchto údajů se bude týkat vlastníků či správců pozemních komunikací, neboť jimi standardně disponují, byť vnímáme, že poskytování údajů o přechodné úpravě provozu může být pro vlastníky či správce pozemních komunikací nová zátěž. Není však vhodnější subjekt, který by tyto údaje mohl poskytovat.
Otázka konkrétního vymezení údajů poskytovaných jednotlivými subjekty bude moci být diskutována v rámci projednávání návrhu vyhlášky, jejíž vydání návrh zákona předpokládá.
Zlínský kraj
(K důvodové zprávě, str. 8 a 10 ve spojení s čl. I. bodem 1 návrhu zákona): Nesouhlasíme s tvrzením zpracovatele, že zcela nové typy přestupků a jejich zjišťování, oznamování a projednávání bude finančně „marginální“, a to bez bližší specifikace jejich obsahu, který přitom není v návrhu novely dosud přesně vymezen. Přesto se předpokládá, že jejich projednávání v první instanci bude zajištěno obecními úřady ORP, KÚ a dalšími správními orgány. Vzhledem k tomu, že se jedná o nové typy přestupků, pro které je třeba vytvořit právní a technický rámec, který si vyžádá zcela jistě finanční náklady, žádáme doložit na základě, jakých podkladů dospěl zpracovatel k těmto závěrům.
Odůvodnění:
Návrh novely zákona 361/2000 Sb. transponuje do právního řádu ČR směrnici (EU) 2023/2661 a mimo jiné stanovuje za nedodržení stanovených zákonných povinností přestupky pro vybrané subjekty. V návrhu chybí informace, jaký je právní a technický rámec pro zjišťování, oznamování a projednávání nových typů přestupků, který není novelou v současné době stanoven.
V případě spáchání přestupku se předpokládá, že v první instanci budou projednávány obecními úřady ORP, KÚ a dalšími úřady. Nelze souhlasit, že je tato problematika pro kraje marginální, pokud není zřejmé z prováděcího předpisu jejich rozsah a podmínky praktického právního a technického rámce, který si vyžádá zcela jistě nevyčíslené finanční náklady. Pocit zpracovatele
o minimální finanční náročnosti není v návrhu nijak podpořen daty ani výpočtem.
Neakceptováno - ROZPOR
Zakotvení skutkových podstat přestupků a odpovídajících správních trestů je nezbytné k zajištění vymahatelnosti nově uložených povinností.
V zákoně o silničním provozu se navrhuje stanovit skutkovou podstatu přestupku jen ve vztahu k protiprávním jednáním vlastníků a správců pozemních komunikací, byť je okruh subjektů povinných poskytovat vybrané údaje širší. V první instanci je nebudou projednávat krajské úřady, ale 205 obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. V zákoně o dráhách se navrhuje stanovit skutkovou podstatu přestupku ve vztahu k protiprávním jednáním provozovatelů drah, přičemž tyto přestupky rovněž nebudou projednávat v první instanci krajské úřady, ale zejména Drážní úřad, a v případě městských drah obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Krajské úřady budou v první instanci projednávat přestupky vlastníků a správců pozemních komunikací v režimu zákona o silniční dopravě.
V zákoně o silniční dopravě a zákoně o dráhách bude povinnost oznamovat údaje týkající se stanic, zastávek a nástupišť nejprve vztažena pouze na městské uzly, jimiž je 10 měst v České republice.
Skutková podstata přestupku zakotvená v zákoně o silničním provozu, zákoně o silniční dopravě a zákoně o dráhách plní funkci pojistky pro případ, že by poskytování údajů Ředitelství silnic a dálnic s. p. nebo Ministerstvu dopravy nefungovalo tak, jak se předpokládá. Její zakotvení je nezbytné z důvodu, že nositeli povinnosti poskytovat vybrané údaje nejsou jen správní orgány, u nichž se plnění zákonných povinností předpokládá, ale mohou jimi být v některých případech i subjekty soukromoprávní (vlastníci a správci pozemních komunikací či provozovatelé dráhy). Je obecným zájmem, aby nově uložené povinnosti dotčené subjekty dobrovolně dle intencí právní úpravy plnily, neboť směřují k lepší informovanosti uživatelů silničního provozu a k možnosti pohybově a smyslově znevýhodněných občanů (včetně seniorů a rodičů s kočárky) řádně využívat veřejnou dopravu.
Pokud bude plnění předmětných povinností probíhat řádně, nedojde v praxi k projednávání přestupků a dopad na činnost správních orgánů tak bude skutečně marginální. Tento závěr podporuje i skutečnost, že přestupky spíše nebudou muset příslušné úřady samostatně vyhledávat, nýbrž budou projednávány na základě případných podnětů, typicky od Ředitelství silnic a dálnic s. p. nebo Ministerstva dopravy, která svá oznámení doloží veškerými potřebnými důkazy (neboť materiálně jde o to, že subjekt přestupku neposkytne požadované informace Ředitelství silnic a dálnic s. p. či Ministerstvu dopravy). To má zásadní pozitivní dopad na časovou náročnost zpracování přestupkového řízení.
Dodáváme též, že přestupková agenda se bude týkat poskytování statických dat (ve smyslu unijní směrnice) ze strany vlastníků a správců pozemních komunikací či provozovatelů drah, nikoli informací dynamických (s dynamickými informacemi se počítá toliko v případě údajů o parkovištích a jejich dostupnosti, které se však budou vztahovat pouze k parkovištím u transevropské silniční sítě).
Projednání přestupku vnímáme jako nejzazší možnost pro vynucení splnění zákonné povinnosti, která vychází z předpisu Evropské unie. Současně bude adresátem skutkové podstaty podle zákona o silničním provozu toliko vlastník či správce pozemní komunikace, nikoli však další povinné subjekty (jako například silniční správní úřady či Hasičský záchranný sbor).
Obavy z nárůstu administrativní zátěže vyvolané zakotvením předmětné skutkové podstaty přestupku nejsou namístě a drtivá většina připomínkových míst (včetně krajů) je nesdílí.
Vymezení konkrétních údajů, které budou jednotlivé subjekty povinny poskytovat, bude upraveno vyhláškou, jejíž návrh bude řádně projednán v mezirezortním připomínkovém řízení. To už je ostatně stávající stav (viz vyhlášku č. 3/2007 Sb., o celostátním dopravním informačním systému, ve znění pozdějších předpisů). K rozsahu a způsobu poskytování předmětných údajů bude tedy možné se v rámci připomínkového řízení vyjádřit.
(Obecně k celému návrhu zákona): Nesouhlasíme s povinností poskytování dat ITS omezenou pouze na síť TEN-T a vybrané městské uzly, jak stanovuje návrh novely zákona o provozu na pozemních komunikacích. Takto úzce vymezený přístup povede
k fragmentaci digitální vrstvy dopravní infrastruktury, přestože je obecně uznáváno, že fyzická a digitální vrstva mají tvořit propojený systém. Požadujeme proto zajištění souvislé digitální infrastruktury
a zajištění kontinuity digitální vrstvy ITS na celém území státu – včetně krajů (tj. silnic II. a III. třídy) – a to s garancí národní legislativy, nikoli jen v rozsahu striktně vymezeném směrnicí EU č. 2023/2661 o ITS.
Odůvodnění:
Řidiči nerozlišují, zda jedou po silnici ve správě státu, kraje nebo obce
a očekávají stejné, nepřetržité a aktuální dopravní informace, což je také jeden z deklarovaných cílů evropské směrnice o ITS.
Koordinace záchranných prací a mimořádných událostí vyžaduje aktuální data z celé sítě. Při sněhové kalamitě nebo hromadné nehodě spolupracují složky IZS, ŘSD i krajské SÚS, a bez jednotného datového prostředí se koordinace komplikuje. Veřejná osobní doprava, organizovaná kraji prostřednictvím integrovaných dopravních systémů (IDS), vyžaduje propojení městských uzlů
s regionální sítí.
V některých krajích, například ve Zlínském kraji, se na území nenachází žádný městský uzel, což zvyšuje riziko, že tamní systémy ITS nebudou plně integrovány do národního ITS. Problematika rozvoje ITS je pro území krajů, ale i středních a menších měst stále poměrně nová, s významným inovativním
a rozvojovým potenciálem.
Regionální dopravní informační centra (regional NAPs) hrají klíčovou roli při řízení provozu, koordinaci objízdných tras a krizovém řízení na krajských silnicích. Jejich činnost je přirozeně provázána se sítí TEN-T, protože dopravní události na hlavních tazích mají bezprostřední dopad na provoz v regionální síti a obráceně.
Neakceptováno - ROZPOR
Omezení na vybrané městské uzly se týká pouze údajů o stanicích, zastávkách a nástupištích poskytovaných podle zákona o silniční dopravě a zákona o dráhách, nikoli údajů podle zákona o silničním provozu.
Návrh novely zákona o silničním provozu povinnost poskytování předmětných údajů nikterak geograficky (na konkrétní kategorie pozemních komunikací) neomezuje.
Ani v současnosti nejsou údaje poskytované do celostátního dopravního informačního systému zákonem o silničním provozu omezeny pouze na určité pozemní komunikace. Totéž platí pro absenci omezení ve stávajícím znění vyhlášky provádějící § 124 odst. 3 zákona o silničním provozu, jíž je vyhláška č. 3/2007 Sb., o celostátním dopravním informačním systému, ve znění pozdějších předpisů.
Pokud jde o vymezení relevantních údajů v nové vyhlášce, jejíž přijetí je předpokládáno, určité geografické omezení se předpokládá u nových typů údajů, které se doposud Ředitelství silnic a dálnic s. p. neposkytovaly, konkrétně údajů o místní nebo přechodné úpravě provozu a údajů o parkovištích a jejich dostupnosti. Zde bude rozsah údajů z hlediska dotčených pozemních komunikací vycházet z požadavků směrnice 2010/40/EU ve znění směrnice (EU) 2023/2661. Zjevným důvodem je, aby nedošlo k neúměrnému rozšíření povinností a k prudkému nárůstu administrativní zátěže subjektů, které údaje poskytují. Návrh vyhlášky bude zvlášť projednáván v meziresortním připomínkovém řízení, a připomínková místa tak budou mít možnost se k němu vyjádřit
Je třeba zdůraznit, že některá jiná připomínková místa (například Karlovarský kraj) naopak požadují, aby byla povinnost poskytování údajů omezena pouze na nejnutnější rozsah. Navržené řešení představuje vyvážený kompromis mezi potřebou zajištění dostupnosti dat a ochranou dotčených subjektů před nadměrnou administrativní zátěží, při současném respektování závazků vyplývajících České republice z unijního práva.
Pakliže jde o argumentaci připomínkového místa právem Evropské unie, platí, že Evropská unie postupuje při zavádění funkčního řešení služeb inteligentních dopravních systémů systematicky a postupně. V této souvislosti odkazujeme na pojednání v preambuli směrnice (EU) 2023/2661. Pokud by se interoperabilita a dostupnost dat v celoevropském měřítku měla už nyní vztahovat na plošné pokrytí a vynucené skokové zavádění poskytování datových sad z celé dopravní sítě, pak by to bylo vyžadováno shora uvedenou směrnicí (její přílohou III). S ohledem na vysoké finanční a organizační nároky však nebylo ani na unijní úrovni přistoupeno k vynucenému plošnému zpřístupňování všech dat souvisejících s poskytováním služeb inteligentních dopravních systémů či přímo k plošnému poskytování těchto služeb. Počítá se s postupným zaváděním, což návrh novely zákona o silniční dopravě a zákona o dráhách respektují a v budoucnu to zohlední též návrh vyhlášky provádějící navrženou novelu zákona o silničním provozu.
S ohledem na preambuli směrnice lze pak v budoucnu též počítat s dalším postupným rozšiřováním geografických oblastí a datových sad.
Vnitrostátní přístupový bod (NAP) vytvářený v rámci Ředitelství silnic a dálnic s. p. bude přitom projektován na sběr všech údajů souvisejících s poskytováním služeb inteligentních dopravních systémů.
Lze uzavřít, že Ministerstvo dopravy coby předkladatel návrhu zákona nemůže aktuálně přistoupit k neúměrnému rozšíření povinností a k prudkému nárůstu administrativní zátěže subjektů, které údaje poskytují. To ostatně konvenuje i první připomínce Zlínského kraje dožadující se prokázání toho, že dopady výkonu související přestupkové agendy budou marginální.
Středočeský kraj
Změna zákona o silniční dopravě
Znění novely:
1. V § 20 se doplňují odstavce 3 a 4, které včetně poznámky pod čarou č. 45 znějí:
„(3) Vlastníci pozemních komunikací nebo jejich správci, je-li výkon správy pozemních komunikací zajišťován jejich prostřednictvím, jsou povinni poskytovat Ministerstvu dopravy aktuální údaje o umístění zastávek linkové osobní dopravy v jednotlivých směrech vedení spojů na jimi vlastněné nebo spravované pozemní komunikaci na území městského uzlu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího rozvoj transevropské dopravní sítě45), o přístupnosti těchto zastávek a o přístupových cestách k nim. Tyto údaje Ministerstvo dopravy po jejich obdržení zveřejní.
(4) Rozsah údajů o umístění zastávek, jejich přístupnosti a přístupových cestách k nim a způsob poskytování a zveřejňování těchto údajů stanoví prováděcí právní předpis.“
Z dostupných zjištění nedisponuje jak vlastník pozemních komunikací, tak ani správce pasportem umístění zastávek linkové osobní dopravy v jednotlivých směrech vedení spojů na jimi vlastněné nebo spravované pozemní komunikaci, a dále pak zejména informacemi o přístupnosti těchto zastávek a o přístupových cestách k nim. Dle našeho názoru by poskytovatel daného seznamu měl být organizátor veřejné dopravy namísto správce. Z faktického hlediska vlastník pozemních komunikací vůbec nepřijde do styku se seznamem umístění jednotlivých zastávek a jejich přístupových cest k nim. Proto se domníváme, že příslušnou povinnost by neměl mít na starost explicitně vlastník pozemních komunikací.
Navrhujeme následující úpravu:
1. V § 20 se doplňují odstavce 3 a 4, které včetně poznámky pod čarou č. 45 znějí:
„(3) Samosprávné celky nebo organizátoři veřejné dopravy, jsou povinni poskytovat Ministerstvu dopravy aktuální údaje o umístění zastávek linkové osobní dopravy v jednotlivých směrech vedení spojů na jimi vlastněné nebo spravované pozemní komunikaci na území městského uzlu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího rozvoj transevropské dopravní sítě45), o přístupnosti těchto zastávek a o přístupových cestách k nim. Tyto údaje Ministerstvo dopravy po jejich obdržení zveřejní.
(4) Rozsah údajů o umístění zastávek, jejich přístupnosti a přístupových cestách k nim a způsob poskytování a zveřejňování těchto údajů stanoví prováděcí právní předpis.“
V souladu s touto změnou by měl být adekvátně upraven také zbytek znění novely zákona – tedy nahrazením termínů „Vlastník pozemních komunikací nebo jejich správce“ termíny „Samosprávné celky nebo organizátoři veřejné dopravy.“
Akceptováno jinak
Vlastník nebo správce pozemní komunikace musí mít přehled o umístění dopravního značení, tj. i o umístění zastávek linkové osobní dopravy, na jím vlastněných (spravovaných) pozemních komunikacích. Je pravdou, že nemusí disponovat všemi dalšími požadovanými údaji, zejména o přístupnosti zastávek.
Návrh proto bude upraven tak, že bude zakotveno výslovně oprávnění vlastníka nebo správce pozemní komunikace vyžádat si tyto údaje od organizátora integrovaných dopravních systémů, který mu je bude povinen poskytnout. Tím bude návrh adekvátně upraven v intencích uplatněné připomínky.
Jihomoravský kraj
Část první (Změna zákona o silničním provozu), čl. I, bod 3 (navrhovaný § 124 odst. 3)
Návrh – nahradit slova „silniční správní úřady podle zákona o pozemních komunikacích1)“ (jako instituce povinné poskytovat aktuální údaje do celostátního dopravního informačního systému) slovy „správní orgány stanovující místní a přechodnou úpravu provozu“.
Odůvodnění:
Silniční správní úřady (jako úřady s působností podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, nestanovují místní a přechodnou úpravu provozu podle § 77 zákona č. 361/2000 Sb. a právě úřady příslušné ke stanovení úpravy provozu by měly poskytovat do dopravního informačního systému patřičné údaje. Byť výkon obou působnosti se často potkává u téhož subjektu veřejné správy, v praxi se u obecních úřadů (obcí s rozšířenou působností) nemusí jednat o totožné pracovníky, např. některé obce s rozšířenou působnost mají tyto agendy zcela oddělené.
Alternativně:
Pokud zůstane povinnost poskytovat informace do celostátního dopravního informačního systému také pro silniční správní úřady, pak JMK navrhuje kompetenci vhodným způsobem doplnit silničním správním úřadům do zákona č. 13/1997 Sb., aby tato povinnost nebyla zakotvena jen v jiném právním předpisu, a to zejména s ohledem na to, že silničními správními úřady jsou všechny obecní úřady (i v základní úrovni).
Vysvětleno
Vymezení konkrétních údajů, které jsou jednotlivé subjekty povinny poskytovat, bude upraveno vyhláškou. Tak je tomu již nyní (viz vyhlášku č. 3/2007 Sb., o celostátním dopravním informačním systému, ve znění pozdějších předpisů). Lze přitom očekávat, že zůstane principiálně zachováno, jak poskytování údajů probíhá nyní, tj. údaje, které do celostátního dopravního informačního systému nyní poskytují silniční správní úřady, budou poskytovat i nadále (viz § 2 odst. 4 a § 3 odst. 1 shora uvedené vyhlášky).
Pokud jde o údaje, které dosud poskytovány nejsou, jde zejména o údaje o místní a přechodné úpravě provozu a o parkovištích a jejich dostupnosti. Předpokládáme, že poskytování těchto údajů bude uloženo vlastníkům či správcům pozemních komunikací, neboť jimi standardně disponují. V zákoně o silničním provozu jsou jakožto nositelé povinnosti poskytovat údaje uvedeni i vlastníci a správci pozemních komunikací, přičemž konkrétní vymezení údajů, které budou vlastníci či správci pozemních komunikací povinni poskytovat, bude upraveno vyhláškou. K návrhu této vyhlášky se budou moct připomínková místa vyjádřit, až bude projednáván v mezirezortním připomínkovém řízení.
Část první (Změna zákona o silničním provozu), čl. I, bod 3 (navrhovaný § 124 odst. 3)
Návrh – doplnit za slova „…. povinni poskytovat Ředitelství silnic a dálnic s. p. aktuální údaje, které mají být vedeny v celostátním dopravním informačním systému“ slova „a jsou jim z jejich činnosti známy.“
Podle důvodové zprávy má jít i o údaje o skutečnostech, které nemusí být vlastníkům nebo správcům komunikací (ale i jiným institucím) známé. A to například údaje o dočasně kluzké vozovce, zvířatech, osobách, překážkách a předmětech na vozovce, nezajištěném místě nehody, krátkodobých pracích na silnici, vozidlu v protisměru, nezajištěné zablokované silnici, snížené viditelnosti a mimořádných povětrnostních podmínkách. Jde o dynamicky se měnící údaje o aktuální situaci na komunikaci, které se řada z povinných institucí nemusí dozvědět, případně se je může dozvědět až zpětně.
Vysvětleno
Návrh zákona počítá s 3 typy údajů zpřístupňovaných přes celostátní dopravní informační systém, a to s údaji o obecné, místní a přechodné úpravě provozu na pozemních komunikacích, o parkovištích a jejich dostupnosti a o situaci v provozu na pozemních komunikacích. Je třeba zdůraznit, že posledně zmiňovaná skupina údajů je pokryta již stávající vnitrostátní právní úpravou, a to dokonce z hlediska jejich obsahu a geografického pokrytí (tedy kategorií pozemních komunikací, k nímž se vztahují) ve výrazně větším rozsahu, než vyžaduje unijní právo. Příklady údajů zmiňovaných připomínkovým místem (například o dočasně kluzké vozovce, překážkách na vozovce apod.) se týkají těchto typů údajů.
Pokud jde o údaje, které dosud poskytovány nejsou, jde zejména o údaje o parkovištích a jejich dostupnosti a o místní a přechodné úpravě provozu na pozemních komunikacích. Předpokládáme, že poskytování těchto údajů se bude týkat vlastníků či správců pozemních komunikací, neboť jimi standardně disponují, byť vnímáme, že poskytování údajů o přechodné úpravě provozu může být pro vlastníky či správce pozemních komunikací nová zátěž. Není však vhodnější subjekt, který by tyto údaje mohl poskytovat. Rozsah těchto údajů bude omezen primárně na to, co vyžaduje směrnice 2010/40/EU ve znění směrnice (EU) 2023/2661. V tomto kontextu odkazuje předkladatel na přílohu III uvedené směrnice. Údaje o parkovištích a jejich dostupnosti se budou vztahovat toliko k parkovištím u transevropské silniční sítě. Údaje o místní a přechodné úpravě provozu se rovněž nebudou zdaleka týkat všech pozemních komunikací, ale primárně transevropské silniční sítě, dálnic, případně silnic I. třídy, takže budou vztaženy k pozemním komunikacím ve vlastnictví státu. Některé údaje se pak dle směrnice vztahují vedle státních komunikací na komunikace v tzv. městských uzlech, jimiž je 10 měst v České republice.
Dodáváme též, že požadováno je poskytování statických informací ze strany vlastníků nebo správců pozemních komunikací, nikoli informací dynamických (s dynamickými informacemi se počítá toliko v případě údajů o parkovištích a jejich dostupnosti, které se však budou vztahovat pouze k parkovištím u transevropské silniční sítě).
Dále uvádíme, že formulace z § 2 odst. 5 stávající vyhlášky č. 3/2007 Sb. směruje ke způsobu sběru údajů správci pozemních komunikací („prostřednictvím informačního systému správy a údržby vybudovaného v rámci celostátního dopravního informačního systému z pozemních komunikací“), nikoli k rozsahu poskytovaných údajů (dosavadní způsob sběru údajů přitom není návrhem zákona dotčen).
Konkrétní rozsah a způsob poskytování údajů bude podrobně stanoven ve vyhlášce, která bude projednána v rámci mezirezortního připomínkového řízení, a kraje tak budou mít možnost se k němu separátně vyjádřit.
Část první (Změna zákona o silničním provozu), čl. I, bod 4 (navrhovaný § 125d odst. 3)
Návrh - buď rozšířit okruh subjektů zaváděného přestupku na všechny adresáty povinností podle § 124 odst. 3 nebo navrhovanou skutkovou podstatu nezavádět vůbec.
Odůvodnění:
Subjektem přestupku spočívajícího v neposkytnutí stanovených aktuálních údajů ŘSD (do celostátního dopravního informačního systému) v rozporu s povinností podle § 124 odst. 3 v novém znění mají být pouze vlastníci nebo správci pozemní komunikace, ačkoli povinnosti k předávání informací jsou uloženy širšímu okruhu osob, případně institucí, byť nedisponují (soukromo)právní osobností. Tím je založen nedůvodný rozdíl ve stanovovaných povinnostech (odpovědnosti za jejich nedodržení).
Důvodová zpráva tento rozdílný přístup vysvětluje pouze úvahou, že u správních orgánů a bezpečnostních sborů lze plnění povinnosti předpokládat a u vlastníků a správců je žádoucí založit přestupkovou odpovědnost. Důvody k takové úvaze osvětleny nejsou, přitom vlastníci a správci jsou kromě účelových komunikací rovněž subjekty veřejné správy (obdobně jako správní orgány a bezpečnostní sbory). Ostatně i pozice ŘSD je nedořešená, protože nejde ani o správní orgán ani o bezpečnostní sbor, ale současně není jako správce silnic mezi těmi, na které dopadá přestupková odpovědnost (přirozeně nikoli za neposkytnutí údajů do systému, které samo vede, ale za nevedení, nebo ne řádné vedení systému).
Platí i to, co je uvedeno v rámci 2. připomínky – vlastník (správce) komunikace se nemusí řadu údajů o aktuálním stavu komunikace vůbec dozvědět.
Vysvětleno
Vlastníci ani správci pozemních komunikací nejsou správním orgánem. Je proto žádoucí zajistit vynutitelnost veřejnoprávní povinnosti prostřednictvím skutkové podstaty přestupku. Skutková podstata přestupku zde plní funkci pojistky pro případ, že by poskytování údajů nefungovalo tak, jak se předpokládá.
Stran hrozícího postihu vlastníků či správců pozemních komunikací je přitom vhodné upozornit na následující skutečnosti. Ve věci poměrně omezeného rozsahu údajů poskytovaných vlastníky nebo správci nestátních pozemních komunikací odkazujeme na skutečnosti uvedené výše u předchozí připomínky (s tím souvisí i rozsah případného správního trestání). Oproti verzi návrhu zákona zaslané do mezirezortního připomínkového řízení bude spodní hranice sazby pokuty za uvedený přestupek zcela vypuštěna a bude tedy stanovena pouze její horní hranice. Zároveň bude umožněno vyřešit tento přestupek napomenutím namísto pokuty. V neposlední řadě platí, že přestupky budou projednávat obecní úřady obcí s rozšířenou působností (s čímž počítala již verze návrhu zákona zaslaná do připomínkového řízení).
Alternativní návrh spočívající v rozšíření subjektů přestupku na všechny adresáty povinnosti podle navrženého § 124 odst. 3 zákona o silničním provozu není vhodný, jelikož by adresátem skutkové podstaty přestupku byly správní orgány. V celém textu zákona o silničním provozu není obsažena jediná skutková podstata, která by specificky dopadala na správní orgány (třeba obecní úřady obcí s rozšířenou působností nebo Polici České republiky), byť jim stanoví zákon rovněž řadu povinností. Ve vztahu ke správním orgánům existují jiné prostředky, pomocí nichž lze dosáhnout postupu v souladu se zákonem.
Nejedná se tedy o nedůvodný rozdíl ve stanovovaných povinnostech ani v odpovědnosti za jejich nedodržení. Návrh pouze zohledňuje odlišný charakter nositelů téže povinnosti a využívá vhodné prostředky, jak zajistit její plnění.
Ředitelství silnic a dálnic s. p. není adresátem skutkové podstaty přestupku z toho důvodu, že dle navržené právní úpravy mu není uložena povinnost poskytovat údaje, protože je správcem dotčeného informačního systému veřejné správy (nemá tak stanovenou povinnost poskytovat údaje sám sobě).
Část druhá (Změna zákona o silniční dopravě), čl. II, body 1, 2 a 3 [navrhovaná znění § 20 odst. 3, § 35 odst. 8 a 9 písm. b) zákona č. 111/1994]
Návrh – nezavádět navrhovanou povinnost vlastníků (a správců) pozemních komunikací (a s tím související přestupkovou odpovědnost) ohledně poskytování údajů o „přístupnosti těchto zastávek a o přístupových cestách k nim“.
Odůvodnění:
Zavádí se povinnosti vlastníků pozemních komunikací nebo jejich správců k poskytování údajů o umístění zastávek linkové osobní dopravy, o přístupnosti těchto zastávek a o přístupových cestách k nim. Ukládá se povinnost (a stanoví sankce za její nesplnění) k poskytování údajů, které vlastníci pozemních komunikací (nebo jejich správci) ani nemusí mít. Vlastnictví (správa) pozemních komunikací jako nemovitých věcí neimplikuje (a spravedlivě ani nemůže) mít informace o jiných nemovitých věcech jiných vlastníků. Vlastník (správce) pozemní komunikace nemusí mít informace o tom, jakým způsobem se lze dopravit k zastávce na jeho (jím spravované) komunikaci, protože „přístupová cesta“ se vůbec nemusí týkat jeho (jím spravované) nemovité věci. Je faktem, že vymezení rozsahu poskytovaných údajů je vyhrazeno prováděcímu právnímu předpisu, ale už princip – vynucení předávání údajů, které se netýkají majetku toho, komu je ukládána povinnost, je chybný. Podle přesvědčení JMK nevyplývá napadané řešení z žádného z evropských předpisů, které mají být navrhovanou novelou transponovány případně implementovány do českého právního řádu.
Alternativně:
Upravit text vložením věty na konec textu
„Informace o přístupnosti zastávek nebo o přístupových cestách k nim je povinen poskytnout vlastník nebo správce pozemní komunikace, na které je zastávka umístěna, jen pokud je současně vlastníkem nebo správcem těchto přístupových cest.“
Odůvodnění:
Stejné jako k první alternativě.
Akceptováno jinak - ROZPOR
Vlastník nebo správce pozemní komunikace musí mít přehled o umístění dopravního značení, tj. i o umístění zastávek linkové osobní dopravy, na jím vlastněných (spravovaných) pozemních komunikacích. Je však pravdou, že nemusí disponovat všemi dalšími požadovanými údaji, zejména o přístupnosti zastávek. Návrh proto bude upraven tak, že bude zakotveno výslovně oprávnění vlastníka nebo správce pozemní komunikace vyžádat si tyto údaje od organizátora integrovaných dopravních systémů, který mu je bude povinen poskytnout. Tím bude návrh adekvátně upraven v intencích uplatněné připomínky.
Předkladatel přitom nepopírá, že povinný subjekt bude nucen v některých případech fakticky zastávku navštívit a na místě ověřit její přístupnost. Vzhledem k tomu, že se v drtivé většině případů jedná o subjekty působící v oblasti veřejné správy, nejeví se jako ústavně právně problematické, aby získávaly a následně disponovaly předmětnými informacemi o zastávkách veřejné dopravy. Pro tyto subjekty jde v širokém slova smyslu o pečovatelskou veřejnou správu a je jejich obecným zájmem pomoci zajistit informace o reálné přístupnosti zastávek, aby i pohybově a smyslově znevýhodnění občané (včetně seniorů a rodičů s kočárky) mohli řádně využívat veřejnou dopravu. Je objektivně potřebné, aby veřejná správa tyto informace shromáždila.
Domníváme se, že je silný veřejný zájem na zajištění zpřístupnění dotčených údajů o zastávkách a současně jde též o závazek vyplývající z práva Evropské unie. Ostatně žádné jiné připomínkové místo (včetně krajů) ohledně popsaného návrhu právní úpravy na rozporu s předkladatelem nesetrvává.
Olomoucký kraj
K části první čl. I. (novelizace zákona o silničním provozu)
V § 2 se vkládá písmeno oo), které zní:
„jinou návykovou látkou je omamná a psychotropní látka, psychomodulační látka, zařazená psychoaktivní látka a jiná látka s psychoaktivními účinky, která je schopná ovlivnit ovládací a rozpoznávací schopnosti řidiče.“
Stávající právní stav týkající se pojmu jiná návyková látka je v zákoně
o silničním provozu řešen v § 5 odst. 1 písm. g), kde je v rámci poznámky pod čarou
č. 46 uveden odkaz na zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Novelou zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, účinnou od 1. 1. 2025 však došlo k rozdělení původního pojmu „jiná návyková látka“, kdy aktuálně dle § 2 se pro účely tohoto zákona rozumí:
a) návykovými látkami omamné látky a psychotropní látky přírodního nebo syntetického původu, které mají psychoaktivní účinky a současně jsou uvedeny v některé z příloh č. 1 až 7 nařízení vlády o seznamu návykových látek, s výjimkou látky konopí extrakt a tinktura, která obsahuje nejvýše 1 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů a splňuje podmínku bezpečnosti podle zákona o obecné bezpečnosti výrobků,
l) psychomodulačními látkami nové psychoaktivní látky a další látky
s psychoaktivním účinkem, které nepředstavují závažné riziko pro veřejné zdraví nebo riziko závažných sociálních dopadů na jednotlivce a společnost a současně jsou uvedeny v nařízení vlády o seznamu psychomodulačních látek, a výrobky z nich,
s) zařazenými psychoaktivními látkami nové psychoaktivní látky, u nichž s ohledem na dosavadní vědecké poznatky nelze vyloučit závažná zdravotní a společenská rizika a současně jsou uvedeny v nařízení vlády o seznamu zařazených psychoaktivních látek, a výrobky z nich, přičemž užívání některých výše uvedených látek však nebude zákonem o návykových látkách omezováno či dokonce zakázáno. Z hlediska zákona o silničním provozu je však ve veřejném zájmu, aby užívání všech jiných návykových látek, které jsou schopné ovlivnit ovládací a rozpoznávací schopnosti řidiče bylo zakázáno, obdobně jak tomu je u alkoholu.
Proto je dle našeho názoru vhodné přímo v zákoně o silničním provozu uvést legální definici pojmu „jiná návyková látka“ tak, aby byl jednoznačně deklarován tento pojem, navazující na zákaz užít jinou návykovou látku během jízdy či řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po užití jiné návykové látky nebo v takové době po užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě řidič pod vlivem jiné návykové látky.
Vysvětleno
Jedná se o připomínku uplatněnou nad rámec návrhu zákona.
Návrh zákona je přitom striktně monotematický a jeho jediným cílem je transponovat do právního řádu České republiky směrnici (EU) 2023/2661. Přitom aktuálně reálně hrozí, že transpozice směrnice nebude dosaženo včas, a je nutno prosazovat co nejrychlejší a pokud možno bezproblémové projednání unijně relevantního návrhu zákona.
Předkladatel již v důvodové zprávě i v předkládací zprávě důrazně upozornil na skutečnost, že bude prosazovat v rámci dalšího projednávání ponechání této legislativní předlohy v navrženém rozsahu, aniž by byla doplňována o další témata, nesouvisející s transpozicí dotčené směrnice.
Rozšiřování předloženého návrhu zákona o nesouvisející témata by bylo ostatně v rozporu i s čl. 39 odst. 4 legislativních pravidel vlády.
Téma legitimně otevřené připomínkovým místem přitom zasluhuje podrobnější posouzení, projednání s dalšími dotčenými subjekty (zejména Ministerstvem zdravotnictví) a formulaci vhodného legislativního řešení.
Připomínku proto nelze akceptovat, nicméně můžeme přislíbit, že se touto problematikou budeme zabývat v brzké době v rámci přípravy dalšího návrhu novely zákona o silničním provozu, jenž by měl být předložen k projednání v polovině příštího roku.
K části první čl. I. (novelizace zákona o silničním provozu)
V § 5 odst. 1 písm. g) se poznámka pod čarou č. 46 („46) Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“) a text „(dále jen „jiná návyková látka“)“ zrušují.
V návaznosti na předchozí bod je pak nutno ze zákona odstranit odkaz na poznámku pod čarou č. 46 a dále text „dále jen jiná návyková látka“.
Vysvětleno
Viz vypořádání předchozí připomínky.
Svaz měst a obcí ČR
K návrhu novely jako celku
Poskytnutí metodické a finanční podpory obcím
Obce a města obecně digitalizaci veřejné správy a digitální formu sdílení dat a zvýšení jejich dostupnosti a aktuálnosti občanům vítají. Návrh novely ovšem přináší nové povinnosti, které zejména malé obce administrativně a finančně zatíží (často nad míru jejich reálných možností).
Pro efektivní fungování rozšíření ITS tak obce potřebují dostatečnou pomoc při přípravu na plnění nových povinností. Navrhujeme, aby MD ve spolupráci s MV vytvořilo metodiku pro obce (jaká data a jak sbírat) a poskytlo jednotný software či webovou platformu pro předávání dat do CDIS, který bude pro obce bezplatný a uživatelsky jednoduchý.
Dále žádáme vyčlenit finanční prostředky (např. dotační titul ze SFDI nebo IROP) na podporu obcí při prvotní digitalizaci dat – zejména pro malé obce by jednorázové zmapování všech dopravních dat mohlo být nákladné. Tato podpora zajistí, že kvalita dat bude vysoká hned od počátku a obce nebudou přetíženy.
Vysvětleno
Pro předávání údajů do celostátního dopravního informačního systému bude zajištěno jednotné rozhraní, které práci s daty maximálně zjednoduší a odstraní nutnost vytvářet vlastní technická řešení na straně obcí.
Metodická podpora bude poskytována ze strany Ředitelství silnic a dálnic s. p., které obcím i dalším povinným subjektům poskytne potřebné pokyny a návody k plnění povinností vyplývajících z tohoto návrhu.
Uplatněná připomínka (metodické vedení, technické řešení či vyčlenění dotačního titulu) přitom nesměřuje ke změně normativního textu nebo jiné části legislativního materiálu.
K čl. I bod 4, § 125d odst. 3 a 4
Úprava sankčního režimu – důraz na spolupráci místo represí v počáteční fázi
Navrhujeme zavést přechodné ustanovení, které by v prvních letech po nabytí účinnosti zmírnilo hrozbu sankcí pro obce. Například stanovit, že v prvním roce účinnosti nebude za nesplnění povinnosti poskytovat data ukládána pokuta, ale pouze upozornění a výzva k nápravě. Případně snížit minimální sazbu pokuty pro první rok.
Cílem je vytvořit prostředí důvěry a ochoty – obce budou motivovány data dodat, aniž by se obávaly, že při sebemenším pochybení dostanou vysokou pokutu. Tento přístup je v souladu s tím, co MD deklaruje (že očekává spíše dobrovolné plnění).
Zároveň navrhujeme, aby ŘSD jako správce CDIS při zjištění chybějících či neaktuálních dat nejprve kontaktovalo obec a umožnilo nápravu v přiměřené lhůtě, než podá podnět k přestupku. Tento postup by mohl být zakotven buď přímo v zákoně, nebo v metodice MD.
Akceptováno jinak
Spodní hranice sazby pokuty za uvedený přestupek bude zcela vypuštěna a bude tedy stanovena pouze její horní hranice. Zároveň bude umožněno vyřešit přestupek napomenutím namísto pokuty.
A. Návrhy změn
Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích
1. V ustanovení § 19b odstavci 1 se věta druhá a třetí nahrazují větou, která zní:
„Po odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen bez zbytečného odkladu informovat provozovatele silničního vozidla a Policii České republiky o místě, kde je možné vozidlo vyzvednout, a o způsobu jeho vyzvednutí.“
1. Do ustanovení § 19b se vkládá nový odstavec 9, který zní:
„V případě, že provozovatelem odstraněného silničního vozidla je osoba s průkazem osoby se zdravotním postižením vydaným podle zákona upravujícího poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a odstraněné vozidlo na pozemní komunikaci stálo v souladu s právními předpisy, je vlastník pozemní komunikace po pominutí důvodu pro odstranění silničního vozidla povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. V případě, že není možné vozidlo vrátit, oznámí vlastník pozemní komunikace prokazatelně provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí.“
B. Odůvodnění
Ministerstvo dopravy předložilo návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Jelikož jedním z měněných zákonů je také zákon č. 13/1997 Sb., zákon o pozemních komunikacích, předkládáme návrhy změn zákona o pozemních komunikacích, které upravují efektivitu úklidu pozemních komunikací.
Včasné a úplné odklizení vozidel z prostoru komunikace je jedním ze zásadních předpokladů řádného provádění činností spojených s jejich údržbou, rekonstrukcí, čištěním, odstraňováním kalamitních situací či zajišťováním bezpečnosti. Jedná se o činnosti hrazené z veřejných rozpočtů a jejich efektivní provedení je prvořadým zájmem orgánu veřejné správy, která je iniciuje.
Současná legislativa upravuje problematiku odklizení vozidel z prostoru komunikace tak, že vlastník komunikace provede technický (přesun na jiné vhodné místo), nebo plnohodnotný odtah (odtah na odstavné parkoviště). Jakmile pomine důvod, pro který byl dočasný zákaz stání přijat, je vlastník komunikace povinen vrátit vozidlo bez zbytečného odkladu na původní místo, a pokud to není možné, oznámí vlastník komunikace informace k vyzvednutí vozidla provozovateli vozidla a Policii ČR.
Z praxe však vyplývá, že nutnost odvážet a následně vracet vozidla zpět na místo v souladu s § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích významně ovlivňuje efektivní provedení zejména úklidu a čištění komunikace, a navíc vrácení vozidla na původní místo pro vysoký počet obsazených parkovacích míst je téměř nereálné. Zvláště při plošně náročných činnostech, kdy je nezbytné odstranit velké množství vozidel, jejichž řidiči neuposlechli zákazu stanoveného dopravním značením, dochází k zablokování celého procesu a k řádově nižšímu výslednému standardu úklidu, než ke kterému by mohlo dojít na komunikaci od vozidel uvolněné. Výkon povinnosti vlastníka komunikace vozidla vrátit je tak velmi komplikovaný a především nehospodárný.
Stávající právní úprava poskytuje provozovatelům silničních vozidel prostor spoléhat se na povinnost vlastníka komunikace vrátit jejich vozidlo na původní místo. Takové chování má demoralizační vliv na řidiče ochotné značení respektovat a hatí původní záměr, kterým mělo být značením dosaženo a znehodnocuje tak samotný účel předmětné právní úpravy.
S ohledem na podporu zájmu efektivní správy pozemních komunikací, jejímiž vlastníky jsou nejčastěji města a obce, byl připraven tento pozměňovací návrh, ve kterém se navrhuje zrušit povinnost vlastníka pozemní komunikace vrátit vozidlo na místo, odkud bylo odtaženo. Tato změna přispěje k efektivnějšímu ošetření opakovaného porušování dočasného zákazu stání a přinese administrativní i finanční úspory vlastníkům komunikací.
Cílem kterékoli z uvedených činností není dosažení vyššího výběru pokut, ale vyklizení komunikace, aby mohl co nejsnadněji proběhnout úklid a prostředky vynakládané z veřejných rozpočtů byly vynaloženy co nejefektivněji a hospodárně.
Návrh zohledňuje rovněž situace, kdy by byl odtah vozidla na jiné místo nepřiměřeným zásahem do práv provozovatele vozidla. Jedná se o situace, kdy provozovatelem vozidla je osoba se zdravotním postižením. V takovém případě platí dosavadní výklad právní úpravy a vlastník komunikace vrátí vozidlo na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí, a to však pouze v případě, že takové vozidlo před umístěním dočasného značení parkovalo v souladu s předpisy.
Vysvětleno
Jedná se o připomínku uplatněnou nad rámec návrhu zákona.
Návrh zákona je přitom striktně monotematický a jeho jediným cílem je transponovat do právního řádu České republiky směrnici (EU) 2023/2661. Přitom aktuálně reálně hrozí, že transpozice směrnice nebude dosaženo včas, a je nutno prosazovat co nejrychlejší a pokud možno bezproblémové projednání unijně relevantního návrhu zákona.
Předkladatel již v důvodové zprávě i v předkládací zprávě důrazně upozornil na skutečnost, že bude prosazovat v rámci dalšího projednávání ponechání této legislativní předlohy v navrženém rozsahu, aniž by byla doplňována o další témata, nesouvisející s transpozicí dotčené směrnice.
Rozšiřování předloženého návrhu zákona o nesouvisející témata by bylo ostatně v rozporu i s čl. 39 odst. 4 legislativních pravidel vlády.
Téma otevřené připomínkovým místem přitom zasluhuje podrobnější posouzení, projednání s dalšími dotčenými subjekty a formulaci vhodného legislativního řešení.
Připomínku nelze akceptovat.
Sdružení místních samospráv ČR
Po prostudování předložených podkladů musíme konstatovat, že nejsme schopni posoudit dopady navrhované právní úpravy na samosprávy, neboť předložené materiály neobsahují zásadní informace ani teze prováděcích předpisů. Není zajištěna dostatečná informovanost dotčených subjektů o konkrétních povinnostech, které z návrhu budou obcím vyplývat, nemáme informace o rozsahu údajů vedených v celostátním dopravním informačním systému (ačkoliv Důvodová zpráva poskytuje jistý náhled), rozsahu a způsobu jejich poskytování a způsobu jejich zveřejňování, a tudíž nejsme schopni vyhodnotit jejich dopady na obce. Požadujeme tedy předložení uvedeného podkladu.
Vysvětleno
Domníváme se, že normativní text obsažený v návrhu zákona principy právní úpravy obsahuje. V důvodové zprávě je obsaženo zhodnocení dopadů na samosprávy. Rozlišováno je mezi dopady na samosprávy, které jsou spjaty s poskytováním vybraných dopravních údajů, a pak těmi, které souvisí s projednáváním vybraných přestupků. Návrh zákona představuje transpozici směrnice (EU) 2023/2661 a návrh zákona nelze koncipovat zcela bez dopadů na územní samosprávy.
Úprava navržená v zákoně o silničním provozu vymezuje povinnost poskytování údajů pouze typově. Konkrétní rozsah a způsob poskytování údajů bude podrobně stanoven ve vyhlášce, která bude projednána v rámci mezirezortního připomínkového řízení, a samosprávy tak budou mít možnost se k němu vyjádřit. Tento přístup je ostatně zvolen již v současné právní úpravě, tedy § 125 odst. 3 zákona o silničním provozu a vyhlášce č. 3/2007 Sb., o celostátním dopravním informačním systému, ve znění pozdějších předpisů. Úprava navržená v zákoně o silniční dopravě a zákoně o dráhách je pak konkrétnější, byť dílčí detaily stanoví rovněž budoucí prováděcí právní úprava. U úpravy navržené v zákoně o pozemních komunikacích, zákoně o vnitrozemské plavbě a zákoně o civilním letectví předkladatel dopady na územní samosprávy neidentifikuje.
K bodu 3 (§ 124 odst. 3 zákona o silničním provozu)
Požadujeme upravit uvedené ustanovení tak, aby stát (správce systému) sám zajistil získání požadovaných informací, a to přímo vlastními prostředky, bez nadbytečného zatěžování obcí. Jak již bylo uvedeno i v obecné otázce, z navrhovaného znění není zřejmé, jaké konkrétní povinnosti budou na obce přeneseny, neboť materiál neobsahuje návrh, ani teze prováděcích předpisů, které jsou pro posouzení klíčové.
Odůvodnění:
Ačkoliv vnímáme přínos uvedeného návrhu, přenesení uvedené povinnosti na obce by přineslo další administrativní zatížení obce, a to zvláště s ohledem na rozmanitost a kapacitní možnosti jednotlivých samospráv. Vzhledem k absenci návrhu prováděcích předpisů nemohou obce posoudit rozsah a dopad této nové agendy. Upozorňujeme, že navržený postup by mohl znamenat další zátěž na personální a rozpočtové kapacity menších obcí, což by mohlo vést k neefektivnímu plnění povinností napříč republikou. Tato skutečnost by jistě vyplynula z Hodnocení dopadů (RIA), které však bohužel nebylo pro tento návrh zpracováno.
Vysvětleno
Vymezení konkrétních údajů, které jsou jednotlivé subjekty povinny poskytovat, bude upraveno vyhláškou. Tak je tomu již nyní (viz vyhlášku č. 3/2007 Sb., o celostátním dopravním informačním systému, ve znění pozdějších předpisů).
Lze přitom očekávat, že v rozsahu, v jakém uvedená vyhláška již stanoví poskytovaní konkrétních údajů jednotlivými subjekty, zůstane toto nastavení zachováno.
Pokud jde o údaje, které dosud poskytovány nejsou, jde zejména o údaje o místní a přechodné úpravě provozu a o parkovištích a jejich dostupnosti. Předpokládáme, že poskytování těchto údajů se bude týkat vlastníků či správců pozemních komunikací, neboť jimi standardně disponují, byť vnímáme, že poskytování údajů o přechodné úpravě provozu může být pro vlastníky či správce pozemních komunikací nová zátěž. Není však vhodnější subjekt, který by tyto údaje mohl poskytovat. Rozsah těchto údajů bude omezen primárně na to, co vyžaduje směrnice 2010/40/EU ve znění směrnice (EU) 2023/2661. V tomto kontextu odkazuje předkladatel na přílohu III uvedené směrnice. Povinnost poskytovat údaje se tedy nebude nikterak týkat všech pozemních komunikací, ale celá řada údajů se bude vztahovat jen na transevropskou silniční síť, dálnice, případně silnice I. třídy, takže bude vztažena k pozemním komunikacím ve vlastnictví státu. Některé údaje se pak dle směrnice vztahují vedle státních komunikací na komunikace v tzv. městských uzlech, jimiž je 10 měst v České republice.
Konkrétní rozsah a způsob poskytování údajů bude podrobně stanoven ve vyhlášce, která bude projednána v rámci mezirezortního připomínkového řízení, a samosprávy tak budou mít možnost se k němu vyjádřit.
Požadavek na to, aby stát (správce systému) sám zajistil získání požadovaných informací, a to přímo vlastními prostředky, bez nadbytečného zatěžování obcí, nelze nikterak akceptovat. Navržená informační povinnost je nastavena spravedlivě a rozumně – informace budou poskytovat ty subjekty, které jimi disponují. Není v moci či možnostech Ředitelství silnic a dálnic s. p. zjistit údaje o místní či přechodné úpravě provozu u komunikací, které nikterak nespravuje. Tyto údaje musí poskytnout příslušní vlastníci či správci.
Zhodnocení dopadů na samosprávy je obsaženo v důvodové zprávě.
122