Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNDL68XYVC najdete zde
ÚŘAD VLÁDY ČR
V.
VYPOŘÁDÁNÍ PŘIPOMÍNEK K MATERIÁLU S NÁZVEM:
Návrh vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
Dle Jednacího řádu vlády byl materiál rozeslán do meziresortního připomínkového řízení dopisem ministra životního prostředí dne 3. září 2025, s termínem dodání stanovisek do 24. září 2025. Vyhodnocení tohoto řízení je uvedeno v následující tabulce:
Resort
Připomínky
Vypořádání
Ministerstvo zemědělství
Bez připomínek
Ministerstvo financí
V úvodní větě Čl. I upozorňujeme na chybu v čísle vyhlášky č. 175/2026 Sb. Správně má být uvedeno č. 175/2006 Sb.
Akceptováno
Ministerstvo pro místní rozvoj
Bez připomínek
Ministerstvo zdravotnictví
Bez připomínek
Ministerstvo spravedlnosti
Bez připomínek
Ministerstvo zahraničních věcí
Bez připomínek
Ministerstvo kultury
Bez připomínek
Ministerstvo obrany
Bez připomínek
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Bez připomínek
Ministerstvo průmyslu a obchodu
V čl. I úvodní větě doporučujeme za slova „ve znění vyhlášky“ doplnit všechny novely vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a opravit chybně napsané číslo vyhlášky „č. 175/2026 Sb.“.
Akceptováno
V podpisové doložce doporučujeme zrušit slovo „životního prostředí“ pro nadbytečnost.
Akceptováno
V bodu U v obecné části Důvodové zprávy na straně 6 doporučujeme v nadpise slovo „lobování“ nahradit slovem „lobbování“.
Akceptováno
V bodu U v obecné části Důvodové zprávy na straně 6 doporučujeme zavádějící text „V souvislosti s přípravou, projednáváním a předložením návrhu novely vyhlášky č. 395/1992 Sb. nebyly ze strany lobbovaných osob vedeny žádné lobbistické kontakty ve smyslu § 2 a 12 zákona č. 168/2025 Sb., o regulaci lobbování“ upravit například tímto způsobem:
„V souvislosti s přípravou, projednáváním a předložením návrhu novely vyhlášky č. 395/1992 Sb. nedošlo k žádnému lobbování ve smyslu § 2 a 12 zákona č. 168/2025 Sb., o regulaci lobbování.“.
Akceptováno
Ministerstvo vnitra
K názvu návrhu:
Za slova „o ochraně přírody a krajiny“ doporučujeme doplnit slova „, ve znění pozdějších předpisů“.
Akceptováno
K čl. I – k úvodní větě:
1. Zmíněná vyhláška č. 175/2026 Sb. by se správně měla nazývat „vyhláška č. 175/2006 Sb.“, doporučujeme proto odkaz v tomto smyslu upravit.
2. Před slova „se mění takto“ doporučujeme umístit čárku.
Akceptováno
K čl. I bodu 2 – k textu novelizačního bodu:
Za slova „který zní“ doporučujeme umístit dvojtečku.
Akceptováno
Ministerstvo dopravy
Bez připomínek
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Bez připomínek
Úřad vlády – odbor kompatibility
Po stránce formální:
Předkladatel částečně splnil formální náležitosti týkající se vykazování slučitelnosti s právem EU, jak vyplývají zejména z Legislativních pravidel vlády, v platném znění, a z Metodických pokynů pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii, v platném znění.
K důvodové zprávě
Obecnou část důvodové zprávy, bod E., bude zřejmě v souvislosti se směrnicí 2025/1237 potřeba upravit, pokud jde o implementační charakter předloženého návrhu (viz níže v obecné připomínce ke směrnici 2025/1237).
Dále by v této části důvodové zprávy měla být uvedena rovněž směrnice 92/43/EHS, která je výše uvedenou směrnicí 2025/1237 novelizována.
Po stránce materiální:
Stav relevantní právní úpravy v právu EU:
Návrh vyhlášky má zřejmě implementační vztah ke:
● směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/1237 ze dne 17. června 2025, kterou se mění směrnice Rady 92/43/EHS, pokud jde o status ochrany vlka (Canis lupus).
Návrhu vyhlášky se dotýkají níže uvedené předpisy Evropské unie, které měl předkladatel zohlednit v rámci důvodové zprávy:
● směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, v konsolidovaném znění.
Připomínky a případné návrhy změn:
Obecně ke směrnici 2025/1237
Předkladatel v předkládací i důvodové zprávě uvádí, že návrh vyhlášky reaguje na změnu míry ochrany vlka obecného v rámci tzv. Bernské úmluvy a ve směrnici 2025/1237, která novelizuje směrnici 92/43/EHS. Vzhledem k tomu, že směrnice nejsou přímo účinné jako nařízení, je nutné je transponovat do vnitrostátního právního řádu. To se vztahuje i na směrnici 2025/1237, byť jde o velmi krátký předpis. Máme tedy za to, že by čl. 1 odst. 2 směrnice 2025/1237 měl být návrhem transponován. Nadto čl. 2 druhý pododstavec dotčené směrnice stanoví povinnost referenčního odkazu na tuto směrnici, která nyní není splněna.
Pro úplnost připomínáme, že stávající znění vyhlášky je v databázi ISAP vykázáno jako implementační vůči směrnici 92/43/EHS.
Návrh požadujeme upravit, resp. doplnit v souladu s připomínkou, pokud předkladatel nevysvětlí, kde jinde v právním řádu bude transpoziční povinnost ke směrnici 2025/1237 splněna. Důvodová zpráva by pak měla být adekvátně upravena.
Závěr:
Návrh vyhlášky se nejeví být s právem EU v rozporu, nejasnosti ohledně transpozice směrnice 2025/1237 je však třeba vysvětlit a návrh doplnit.
Akceptováno
V textu návrhu vyhlášky byl doplněn odkaz směrnici 2025/1237 a zároveň byla doplněna důvodová zpráva v části E, dle požadavku předkladatele připomínky.
Jako příloha materiálu byla doplněna srovnávací tabulka ke směrnici 2025/1237.
Úřad vlády – vedoucí Úřadu vlády
Bez připomínek
Úřad vlády – ministr pro evropské záležitosti
Bez připomínek
Liberecký kraj
-
Kraj Vysočina
Připomínka k Čl. I bodu 1 a 2:
Navrhujeme, aby vlk zůstal zařazen v bodě 1. přílohy III. k vyhlášce č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, tzn. mezi druhy kriticky ohroženými.
Nesouhlasíme s oslabením ochrany vlka dle návrhu – přeřazení z kategorie „kriticky ohrožený“ na „ohrožený“ druh. Stav populace vlka v České republice je dle důvodové zprávy považován za příznivý, nicméně do aktuálního hodnocení stavu se dle důvodové zprávy nepromítly aktuálně zjištěné případy pytláctví (a ty mohou být větší se zmírněním ochrany vlka – menší právní odpovědnost).
Návrat vlků do české krajiny navíc proběhl relativně nedávno, nelze podle nás predikovat stav vlka v naší krajině v delším časovém horizontu, zejména s ohledem na ohrožující faktory uvedené v důvodové zprávě. Navržené oslabení ochrany vlka je dle našeho názoru ohrožující pro zachování příznivého stavu druhu, neboť početnost tohoto druhu není v krajině stabilizovaná. Úprava je problematická i vzhledem k navrhované novele zákona o ochraně přírody a krajiny, podle něhož by se oslabovala ochrana jednotlivců (což je u velkých savců problematické).
V Kraji Vysočina se řešilo za poslední dva roky celkem 6 škod, neřešila se situace s problematickým či nebezpečným chováním vlka. Tyto situace jsou navíc dostatečně řešeny v Pohotovostním plánu.
Na základě výše uvedeného a s ohledem na požadavek směrnice o stanovištích na zachování příznivého stavu druhu považujeme zmírnění ochrany vlka za velmi pravděpodobný ohrožující faktor, pro který nejsou v současné době relevantní důvody.
Vysvětleno
Vlk obecný zůstává zvláště chráněným druhem a navržené snížení stupně ochrany neovlivní možnosti řešit ohrožující faktory, jako je mortalita v souvislosti s dopravou (a tedy řešení prostupnosti krajiny), stejně jako riziko nelegálního lovu. Povinností členských států je i v případě uplatnění režimu dle čl. 14 směrnice o stanovištích, zachování příznivého stavu druhu. I proto bude i nadále nutné věnovat faktorům, které vedou k ohrožení druhu, adekvátní pozornost. Pokud by do budoucna došlo ke zhoršení stavu druhu v důsledku těchto nebo dalších vlivů, může to vést i k opětovnému zpřísnění ochrany druhu v ČR.
Ve vztahu ke zvažované novele zákona o ochraně přírody a krajiny je potřebné uvést, že nelze „automaticky“ předjímat zařazení druhů ze současné kategorie „ohrožených“ do nově navrhované kategorie III, u níž by byla omezena ochrana jedinců. Souhlasíme, že je nutné zohlednit i populační charakteristiky jednotlivých druhů a v případě velkých savců s přirozeně málo početnými populacemi a nižší populační dynamikou je adekvátní zachovat ochranu na úrovni jedinců.
Pohotovostní plán považujeme ve shodě s Vámi za vhodný nástroj, který se bude i nadále uplatňovat s tím, že předpokládáme jeho aktualizaci ve vazbě na praktické zkušenosti (jako je Vámi zmíněná absence problematického chování ve smyslu ohrožení osob apod., ale přetrvávající případy navykání na hospodářská zvířata jako zdroj potravy). V tom by nyní měla napomoci i přijatá novela zákona č. 115/2000 Sb., která upřesní požadavky na zabezpečení hospodářských zvířat.
Připomínkové místo s návrhem vypořádání nesouhlasí.
Moravskoslezský kraj
Bez připomínek
Olomoucký kraj
Bez připomínek
Jihomoravský kraj
Bez připomínek
Karlovarský kraj
Bez připomínek
Pardubický kraj
Bez připomínek
Plzeňský kraj
Bez připomínek
Zlínský kraj
Bez připomínek
Středočeský kraj
Bez připomínek
Jihočeský kraj
Bez připomínek
Královéhradecký kraj
Bez připomínek
Magistrát hlavního města Prahy
Nesouhlasíme s přeřazením vlka obecného z kategorie kriticky ohrožený do kategorie ohrožený.
Zdůvodnění:
Argumentaci obsaženou v důvodové zprávě k návrhu vyhlášky (změna vyhlášky č. 395/1992 Sb.), která má zařazení druhu vlk obecný z „kriticky ohrožených“ přesunout do „ohrožených“ zvláště chráněných druhů lze shrnout do několika okruhů.
Změna vyhlášky má bezprostředně reagovat na přeřazení vlka v rámci příloh Úmluvy o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva) z kategorie „přísně chráněný“ do kategorie „chráněný“, a především na přijatou Směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2025/1237, kterou se mění směrnice Rady č. 92/43/EHS (Směrnice o stanovištích).
Samotná změna zařazení vlka v přílohách Bernské úmluvy a Směrnice o stanovištích, kterou je ochrana vlků zmírněna si však nijak nevynucuje analogickou změnu právních předpisů ČR, neboť jak Bernská úmluva, tak i směrnice č. 2025/1237 počítají s přísnější právní úpravou smluvních stran či členských států (čl. 12 Bernské úmluvy; bod č. 6 odůvodnění přijetí směrnice č. 2025/1237 s odkazem na čl. 193 Smlouvy o fungování Evropské unie: „Pro účely směrnice 92/43/EHS proto členské státy mají bez ohledu na změnu zavedenou touto směrnicí i nadále možnost zachovat status ochrany vlka na úrovni poskytované přísně chráněným druhům živočichů“.) Změna Bernské úmluvy a předpisů EU odráží totiž stav evropských populací vlka úhrnem, včetně prosperující populace v severní Evropě, na Balkáně nebo třeba Pyrenejích a ponechává jednotlivým státům možnost zachovat přísnější ochranu podle stavu populací na jejich území, který jistě není v každé zemi stejně nadějný.
Vývoj populace vlka obecného v ČR je jistě pozitivní, ale její stav není ještě na úrovni, která by si vyžadovala omezení ochrany vlka, zvláště když bránění hospodářským škodám způsobovaným vlkem je stejně tak možné za současné právní úpravy.
Důvodová zpráva uvádí velmi široký odhad počtu vlků, kteří se vyskytují na území ČR, z čehož lze dovodit, že skutečný stav populace vlků není předkladateli znám, a proto by při takto razantním snižování stupně ochrany vlka měl důsledně zohledňovat princip předběžné opatrnosti. Nadto překladatel sám uvádí, že uváděná čísla nereflektují případy nelegálně usmrcených vlků, které se podařilo odhalit v roce 2025. Předkladateli je jistě velmi dobře známo, jak složité je odhalování nelegálního pytláctví, přičemž případy odhalené pytláctví jsou jen špičkou ledovce.
Jak MŽP uvádí, bylo vydáno celkem 11 povolení výjimek (většinou ve formě opatření obecné povahy vydaných na základě § 56 odst. 4 ZOPK), týkajících se problémových jedinců, pokrývajících těžiště současného výskytu vlka v ČR, ale postup podle těchto výjimek nebyl dosud uplatněn.
Pokud se tedy případně nedaří předcházet případům hospodářských škod způsobovaných vlky, není to proto, že by je stávající právní úprava řešit neumožňovala. Dostupné právní instituty existují a jsou funkční. Není tedy důvod, proč by měla být tako významně omezena ochrana vlka namísto provádění opatření, která jsou již nyní k dispozici.
Důvodovou zprávou zmíněná možnost případů ohrožení bezpečnosti osob vyznívá velmi zavádějícím způsobem, či spíše strašením vlkem, neboť žádný takový případ nevyvolaný samotným člověkem nebyl v moderní historii zaznamenán. Řešení akutního ohrožení osob a majetku je pokryto nutnou obranou a krajní nouzí, které zbavují odpovědnosti i za porušení zákazů § 50 ZOPK.
Volání po “větší flexibilitě“ nebo “zjednodušení postupu příslušných orgánů“ není blíže vysvětleno a není jasné, jak by k tomu mohla napomoci navrhovaná změna. Pokud má být “větší flexibility“ dosaženo rozhodováním o zásahu mimo správní řízení, např. za použití kreativního výkladu pojmu „veřejná bezpečnost“, utrpí tím právo občanů účastnit se na ochraně přírody. Bude-li vlk obecný zařazen mezi zvláště chráněné druhy v kategorii „ohrožený“, mohlo by to vést i extenzivnímu výkladu právních norem, např. podle § 50 odst. 3 ZOPK, kdy by mohl např. požadován nezbytný zásah do jeho přirozeného vývoje v důsledku běžného obhospodařování nemovitostí nebo jiného majetku atd. možný s předchozím stanoviskem orgánu ochrany přírody, i bez něj, pokud půjde o naléhavý zásah z hlediska veřejné bezpečnosti.
Mohlo by tedy také hrozit, že právo občanských sdružení účastnit se ochrany přírody dané § 70 ZOPK, tj. jejich účast na řízení o povolení výjimky podle § 56 ZOPK (nutné k zásahu při současném zařazení vlka mezi „kriticky ohrožené“) se tak obejde.
Předložené hodnocení případných dopadů návrhu právního předpisu na práva osob se proto zdá být krátkozraké.
Navrhovaná změna je slabě odůvodněna, není přínosem pro ochranu přírody a domnělé zvýšení ochrany majetku provozovatelů pastevního chovu může být vykoupeno omezením práv občanů k přímé účasti na ochraně přírody. Překladatel navíc sám argumentuje tím, že v rámci stávající právní úpravy je vlk obecný dále zahrnut v rámci zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 100/2004 Sb. o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. A že tedy právní úprava stanovená těmito předpisy není předkládaným návrhem na novelizaci vyhlášky dotčena.
Předkládaný návrh na novelizaci vyhlášky se v tomto ohledu tedy zdá být o to více krokem nadbytečným. Samotný způsob, jakým je vyhláška novelizována, tedy účelové snížení úrovně ochrany pouze pro jeden jediný zvířecí druh a žádný další, lze považovat za velmi nestandardní a nesystémový krok, který nebyl řádně projednán s odbornou ani s širokou veřejností.
Předložená důvodová zpráva se rovněž více nezaobírá možnými dopady a riziky po případném přijetí předkládané novelizace vyhlášky v souvislosti s ustanoveními § 299 a § 300, zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku.
Přeřazení vlka obecného do nižší kategorie zvláštní ochrany nemá v podmínkách českého právního řádu praktický dopad. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“) rozlišuje zvláště chráněné druhy na kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené, avšak všechny tyto kategorie požívají v zásadě totožné úrovně právní ochrany. Rozdíly se týkají jen dílčích výjimek (§ 50 odst. 3 ZOPK), které však nelze aplikovat na druhy chráněné právem Evropské unie. Tento závěr je konstantně uváděn v odborných komentářích i právních výkladech (např. JUDr. RNDr. Jitka Jelínková, Ph.D., doc. JUDr. Vojtěch Stejskal, Ph.D., Mgr. Vojtěch Vomáčka, Ph.D., LL.M.), které jednoznačně dovozují, že aplikace § 50 odst. 3 ZOPK na druhy chráněné směrnicí o stanovištích by byla v rozporu se závazky ČR vyplývajícími z unijního práva. Jakýkoli zásah do vlka proto musí být řešen výhradně výjimkou podle § 56 ZOPK, při splnění tam stanovených podmínek. Přesun vlka mezi kategoriemi tak fakticky nezvyšuje flexibilitu při řešení problémových situací, jak je v důvodové zprávě deklarováno.
K nesystémovosti navrhovaného postupu
Navrhujeme namísto dílčí změny týkající se jediného druhu komplexní revizi vyhlášky č. 395/1992 Sb.
Odůvodnění:
Navržená úprava se zaměřuje výlučně na jeden druh, aniž by byla provedena komplexní revize celého seznamu zvláště chráněných druhů, ačkoli tato potřeba je dlouhodobě odborně zdůrazňována. Seznam obsažený ve vyhlášce č. 395/1992 Sb. již řadu let neodpovídá aktuálním poznatkům ochrany přírody ani svému účelu. Obsahuje řadu druhů, jejichž zařazení je sporné a zjevně neodpovídá zákonným kritériím vymezeným v § 48 odst. 1 ZOPK („ohrožené nebo vzácné, vědecky či kulturně velmi významné druhy“). Například druhy Brachinus spp. (prskavci rodu Brachinus), Oxythyrea funesta (zlatohlávek), Formica spp. (některé druhy mravenců), Bombus spp. (běžné druhy čmeláků) nejsou v českých podmínkách ani ohrožené, ani vědecky či kulturně významné natolik, aby jejich zařazení mezi zvláště chráněné bylo odůvodněné. Současně ve vyhlášce chybí druhy, u nichž by ochrana byla biologicky či ochranářsky žádoucí. Poslední významnější aktualizace proběhla před více než 15 lety a neřešila tuto disproporci, nýbrž pouze transponovala požadavky směrnice o stanovištích.
Závěr:
Z uvedených důvodů s návrhem vyhlášky nesouhlasíme. Namísto dílčí změny týkající se jediného druhu požadujeme komplexní revizi vyhlášky č. 395/1992 Sb., která:
· zohlední zákonná kritéria pro vyhlášení zvláště chráněných druhů (§ 48 odst. 1 ZOPK),
· odstraní druhy, jejichž zařazení neodpovídá skutečné míře ohrožení nebo významu,
· doplní druhy, u nichž je zvláštní ochrana potřebná,
· prováže kategorizaci se závazky vyplývajícími z práva EU a Bernské úmluvy,
· stanoví transparentní metodiku hodnocení stavu druhů a jejich stanovišť, jak předpokládá § 48 odst. 5 ZOPK i směrnice o stanovištích.
Návrh považujeme za nesystémový, nedostatečně odůvodněný a prakticky bez dopadu na právní praxi. Navrhujeme jeho stažení a přípravu celkové novelizace vyhlášky č. 395/1992 Sb.
Tyto připomínky jsou zásadní a vyjadřujeme NESOUHLASNÉ STANOVISKO S PŘEDKLÁDANÝM NÁVRHEM VYHLÁŠKY.
Vysvětleno
ČR, resp. členské státy skutečně nejsou povinny reagovat na změnu směrnice o stanovištích snížením ochrany vlka, ale navržené řešení, kdy bude zachováno zařazení druhu mezi zvláště chráněné, považujeme v aktuálních podmínkách za racionální jak z hlediska stavu populace druhu, tak míře působených škod a potřené akceptaci druhu veřejností a chovateli hospodářských zvířat.
Pokud jde o údaje o početnosti druhu na našem území, jsou dostupné expertní odhady (vycházející z monitoringu a dalších údajů o výskytu), nicméně samotná početnost není tím hlavním hlediskem, které by bylo zásadní pro navrženou změnu stupně ochrany - tím jsou především dlouhodobé trendy a komplexní hodnocení parametrů stavu druhu a jeho prostředí, které jsou součástí hodnocení (příznivého) stavu druhu z hlediska ochrany dle článku 17 směrnice o stanovištích. Toto hodnocení bylo zpracováno AOPK ČR, připomínkováno odbornou veřejností a v červenci 2025 odevzdáno v rámci pravidelného reportingu Evropské komisi. Dosažení příznivého stavu je předpokladem, aby mohl být režim čl. 14 směrnice o stanovištích uplatněn, ale současně je povinností příznivý stav zachovat. I při snížení stupně ochrany tak bude nutné nadále zachování stavu druhu a řešení ohrožujících faktorů věnovat pozornost.
I po navrhované změně míry ochrany MŽP předpokládá uplatnění přístupu dle Pohotovostního plánu se zaměřením na řešení pouze problematických jedinců s tím, že bude hledat cesty, jak postup v případě výskytu problematických jedinců vlka zefektivnit a zrychlit, aby tak nedocházelo k situacím, které budou snižovat společenskou akceptovatelnost tohoto druhu. Řešení spočívající v aplikaci opatření mimo správní řízení, omezování práv NNO nebo jiné přístupy považujeme taktéž za nevhodné (a navržené zachování zvláštní druhové ochrany, byť ve snížené kategorii naopak garantuje, že řešení v rámci správních postupů apod. budou zachována). Na základě dosavadních zkušeností se nicméně jeví jako potřebné věnovat v rámci Pohotovostního plánu pozornost odlišení přístupu k vlkům působícím hospodářské škody na dobře zabezpečených chovech a jedincům projevujících nebezpečné chování vůči lidem.
Pokud jde o potřebnost komplexní změny seznamu zvláště chráněných druhů (ZCHD), je možné samozřejmě plně s připomínkou souhlasit, a tato změna měla navázat na projednávanou novelu zákona o ochraně přírody, která však nebyla přijata. S výzvou uvedenou v závěru připomínek tedy souhlasíme, provedení komplexní úpravy seznamu zvláště chráněných druhů a samotného režimu ochrany v rámci zákona považujeme nadále za potřebné a budeme o projednání takové změny usilovat. Nyní předložená změna je nicméně přímou reflexí změny míry ochrany vlka v rámci směrnice o stanovištích a týká se tak tedy stejně jako změna příloh směrnice pouze tohoto druhu, byť se to může jevit jako nesystematické.
Navržená změna, jak uvádíte, vyvolává obavu ve vztahu k uplatnění trestněprávní odpovědnosti podle § 299 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Vlk je nicméně nejen zvláště chráněným živočichem, ale zároveň i exemplářem, na nějž se vztahuje ochrana dle úmluvy CITES a navazující právní úpravy v této oblasti v rámci EU. Trestně právní odpovědnost je vztažena v rámci trestního zákoníku k oběma těmto aspektům. Snížení míry ochrany (přeřazení do kategorie ohrožených) by samo o sobě skutečně vedlo k uvedené změně kvalifikace trestného činu až od 25 jedinců, nicméně vlka se nadále týká ochrana v rámci CITES, kde zůstává kvalifikace trestného činu již od jediného exempláře. Současné znění trestního zákoníku může vyvolávat (s ohledem na použité pojmosloví dle úmluvy CITES, kde je vlk zařazen do přílohy II, avšak zároveň se jedná o druh řazený v nejpřísnější kategorii dle nařízení (ES) č. 338/97 v příloze A) nejistotu, nicméně projednávána novela trestního zákoníku (aktuálně v MPŘ) transponující směrnici o trestněprávní odpovědnosti v oblasti životního prostředí, zakotvuje jednoznačnou vazbu na konkrétní přílohy nařízení (ES) č. 338/97 a odstraní uvedenou nejasnost. Nelegální, nepovolené usmrcení vlka současně bude nadále také trestným činem pytláctví. K oslabení v oblasti trestní odpovědnosti tedy nedochází.
Připomínkové místo s návrhem vypořádání nesouhlasí.
Nadále považujeme za neodůvodněné a nesystémové přeřazení vlka obecného (Canis lupus) z kategorie kriticky ohrožený do kategorie ohrožený. Není nám zřejmé, proč je nezbytné tuto změnu realizovat, když jak právo Evropské unie, tak Bernská úmluva členským státům výslovně umožňují zachovat přísnější ochranu. Samotné Ministerstvo životního prostředí tento fakt v rámci vypořádání připouští.
Za více než dvacet let přitom nedošlo k revizi seznamu zvláště chráněných druhů, a to včetně odstranění druhů, jejichž zvýšená ochrana není biologicky ani ochranářsky opodstatněná. Nyní se však navrhuje snížení ochrany právě u vlka – druhu, který byl teprve nedávno úspěšně navrácen do české krajiny, jehož populace se stále stabilizuje a který je podle dostupných údajů nadále ohrožen nelegálním lovem i ztrátou stanovišť.
Považujeme za alarmující, že vlk by měl požívat stejnou právní ochranu jako běžné a rozšířené druhy, např. veverka obecná či čmelák atd. Lze se oprávněně ptát, jaký praktický přínos má navrhovaná změna a v čí prospěch je ve skutečnosti činěna.
Za Magistrát hlavního města Prahy proto trváme na svém nesouhlasném stanovisku a na přesvědčení, že k přeřazení vlka do nižší kategorie ochrany není právní ani věcný důvod.
Český telekomunikační úřad
-
Český úřad zeměměřický a katastrální
Bez připomínek
Nejvyšší kontrolní úřad
-
Úřad pro ochranu osobních údajů
Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (dále jen „DPIA“) v oddílu N obecné části důvodové zprávy (dále jen „oddíl“) je vhodné reformulovat.
Vzhledem k tomu, že se návrh soukromí netýká, tak se to v oddílu vyjádří takto: „Návrh se netýká soukromí.“
Akceptováno
Akademie věd ČR
-
Českomoravská konfederace odborových svazů
-
Česká národní banka
Bez připomínek
Bezpečnostní informační služba
Bez připomínek
Český statistický úřad
Bez připomínek
Český báňský úřad
Bez připomínek
Národní bezpečnostní úřad
Bez připomínek
Ústav pro studium totalitních režimů
Bez připomínek
Úřad průmyslového vlastnictví
Bez připomínek
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
Bez připomínek
Nejvyšší správní soud
Bez připomínek
Nejvyšší státní zastupitelství
V rámci přípravy novely zákona č. 114/1992 o ochraně přírody a krajiny (sněmovní tisk 878, po 2. čtení a stanovisku garančního výboru) se počítalo s nově stanovenými kategoriemi ochrany I., II. a III. Za tímto účelem připravila Agentura ochrany přírody a krajiny indikativní seznam nově navržených kategorií ochrany dostupný na stránkách Agentury – Zvláštní ochrana druhů – navrhovaná úprava – AOPK ČR. Z položky na řádku 169 uvedené tabulky je zřejmé, že vlk obecný je zařazen v kategorii – 2 –„Vzácná šelma velmi ohrožená nelegálním lovem“. Jako prioritní druh z přílohy II. je zařazen i v příloze IV. Pro tento druh je realizován program péče.
Je zřejmé, že nejméně ohrožené druhy jsou řazeny do III. kategorie, kde jim není poskytována ochrana na úrovni jedince a má jít o druhy, které nejsou ohroženy přímou likvidací jednotlivých jedinců.
Nařízení (EU) č. 2023/966 z 15. května 2023 řadí vlka obecného do přílohy A, přičemž je zařazen do přílohy II. CITES. Podle definice v čl. 3 odst. 1 Nařízení (ES) č. 338/97 obsahuje příloha A a) druhy zařazené do přílohy I. CITES a b) i. druh, který je nebo může být předmětem poptávky za účelem využívání ve Společenství nebo mezinárodního obchodu a kterému buď hrozí vyhynutí, nebo je tak vzácný, že jakýkoli objem obchodu by ohrozil přežití druhu.
Vlk obecný je dále zařazen do přílohy II. Směrnice č. 92/43/EHS o stanovištích jako prioritní druh. Směrnice v čl. 1 písm. h) definuje jako „prioritními druhy“ druhy uvedené v písm. g) bod i), za jejichž zachování má Společenství (EU) zvláštní odpovědnost vzhledem k podílu jejich přirozeného areálu rozšíření na území uvedeném v článku 2; tyto prioritní druhy jsou v příloze II. označeny hvězdičkou. V konsolidované verzi směrnice Rady 92/43/EHS, pokud jde o status ochrany vlka (Canis lupus), je vlk obecný stále v příloze II. s hvězdičkou uveden jako prioritní druh, avšak byl přeřazen z přílohy IV. (druhy živočichů a rostlin v zájmu společenství, které vyžadují přísnou ochranu) do přílohy V. (druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, jejichž odebrání z volné přírody a využívání může být předmětem určitých opatření na jejich obhospodařování).
V důvodové zprávě k novele se mj. zdůrazňuje, že v současné době se na území ČR vyskytuje přibližně 250 až 400 jedinců, přičemž je doložen trvalý výskyt vlka ze všech pohraničních pohoří i z části vnitrozemských lesnatých oblastí. S ohledem na tento trend růstu populace vlka obecného, dostatek vhodných biotopů a obsazenost vhodných oblastí výskytu byl nyní v rámci reportingu podle Směrnice o stanovištích (v rámci Hodnotící zprávy dle čl. 17 Směrnice o stanovištích zaslané Evropské komisi v červenci 2025) stav druhu v ČR hodnocen nově jako příznivý. Dosažení (a zachování) příznivého stavu je mj. předpokladem pro uplatnění postupu podle výše zmíněného čl. 14 Směrnice o stanovištích. Do aktuálního hodnocení stavu (stav hodnocen podle dat ke konci roku 2024) se nicméně ještě nepromítly aktuálně zjištěné případy pytláctví, resp. nelegálního zabíjení jedinců vlka (v roce 2025 bylo zaznamenáno již 6 nelegálně usmrcených jedinců). Případný nárůst případů nelegálního zabíjení by spolu s dalšími faktory, jako je fragmentace krajiny a mortalita jedinců spojená s dopravou, mohly zachování příznivého stavu druhu podle požadavků směrnice o stanovištích ohrozit. I z tohoto důvodu je zachováno zařazení druhu mezi zvláště chráněné živočichy podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a snížení míry ochrany je reflektováno navrhovaným přeřazením do nejnižšího stupně ochrany (kategorie „ohrožený“) podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. Dále se zdůrazňuje, že s ohledem na požadavek směrnice o stanovištích na zachování příznivého stavu druhu (který byl u vlka takto nově za ČR reportován) je nezbytné zachovat přinejmenším současnou početnost a rozsah rozšíření vlka v ČR.
Údaje důvodové zprávy podle našeho názoru nekorespondují se zařazením vlka obecného do nejnižšího stupně ochrany ohrožených živočichů, a to jak s ohledem na indikativní seznam nově navržených kategorií ochrany Agentury ochrany přírody a krajiny jak je výše zmíněno, tak i s ohledem na rozporné údaje uváděné důvodovou zprávou k návrhu novely vyhlášky, kdy na jedné straně se naznačuje příznivá situace v trendu růstu populace vlka obecného v ČR, na straně druhé se uvádějí skutečnosti k případům nelegálního zabíjení vlků obecných, k nimž podle dostupných údajů v současnosti dochází.
Z tohoto důvodu máme za to, že zařazení vlka obecného do nejméně chráněné kategorie ohrožených živočichů se z hlediska shora uvedeného nejeví opodstatněným.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno
Kategorizace zvláště chráněných druhů navrhovaná v rámci projednávané (a již nepřijaté) novelizace zákona o ochraně přírody nebyla koncipována jako odstupňovaná (od nejnižší po nejvyšší), ale jedná se o tři odlišné režimy. Ty by měly reflektovat nejen míru ohrožení jednotlivých druhů, ale i jejich populační charakteristiky, nároky a ohrožující faktory. I proto nelze „automaticky“ překlápět současné kategorie do zvažované nové podoby kategorizace (tj. nynější kategorie „ohrožených“ druhů se nerovná kategorii III návrhu) a tomu odpovídala i podoba indikativního seznamu, který AOPK ČR vypracovala. Zároveň z věcného hlediska neplatí, že by do současné kategorie „ohrožených“ byly zařazovány pouze např. drobné druhy savců apod., ale jde o vyjádření míry ochrany s dílčími odlišnostmi z hlediska zákonných podmínek (režim „běžného obhospodařování nemovitostí“), které však v případě vlka nejsou relevantní.
Nyní předkládaný návrh přeřazení vlka do kategorie „ohrožených“ reaguje na změnu míry ochrany vlka na evropské úrovni - přeřazení druhu z přílohy IV směrnice o stanovištích, tedy z režimu „přísné ochrany“ do přílohy V, kde se uplatní odlišné požadavky na jeho ochranu. Zařazení vlka do přílohy II nebylo změnou směrnice dotčeno - tato příloha směrnice zahrnuje druhy, pro něž členské státy vymezují evropsky významné lokality - a není dotčeno ani navrženou změnou míry ochrany v rámci seznamu zvláště chráněných druhů. Stejně tak není dotčena regulace dle předpisů v oblasti obchodu s ohroženými druhy (CITES a úprava v rámci předpisů EU). Tuto úpravu považujeme (mj. s ohledem na potřebu kontroly nelegálního obchodu) nadále za relevantní.
Návrh jako další hledisko reflektuje také dosažení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany v ČR v rámci hodnocení zpracovávaného dle čl. 17 směrnice o stanovištích. Toto hodnocení bylo zpracováno AOPK ČR, připomínkováno odbornou veřejností a v červenci 2025 odevzdáno v rámci pravidelného reportingu Evropské komisi. Dosažení příznivého stavu je předpokladem, aby mohl být režim čl. 14 směrnice o stanovištích uplatněn, ale současně je povinností příznivý stav zachovat. I při snížení stupně ochrany tak bude nutné nadále zachování stavu druhu a řešení ohrožujících faktorů věnovat pozornost.
Připomínkové místo s návrhem vypořádání nesouhlasí.
Snížení statusu ochrany vlka podle Bernské úmluvy nezavazuje ČR k provedení této změny do svých právních předpisů. Lze v tomto směru souhlasit s připomínkami nevládních organizací, že nebyl podložen údaj o početnosti populace vlka v ČR ani o příznivém stavu druhu. Pokud byla předložena hodnotící zpráva podle čl. 17 Bernské úmluvy k důvodové zprávě k novele vyhlášky, může sice jít o jeden z argumentů ve vztahu k důvodnosti změny statusu, na druhé straně však byly dohledány informace zveřejňované Asociací na ochranu přírody a krajiny (které plynou např. z tabulky zveřejněné v sekci Ekologické údaje o předmětech ochrany – Ekologické údaje dle jednotlivých reportů v SDF (standardních datových formulářích). Tento materiál připojujeme v příloze. Jsou zde uvedeny mj. základní údaje o předmětech ochrany podle Směrnice Rady 92/43/EHS o stanovištích a dalších směrnic. Ze zveřejněné tabulky vyplývá, že údaje k druhu Canis lupus jsou v ČR známy pouze z Beskyd, kde žije populace o minimální početnosti 2 jedinců a maximální početnosti 7 jedinců, když údaje byly naposledy aktualizovány v roce 2020.
Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost
-
Nejvyšší soud
Bez připomínek
Státní úřad pro jadernou bezpečnost
Bez připomínek
Svaz měst a obcí ČR
-
Sdružení místních samospráv
I. Obecné připomínky
Souhlasíme s předloženým návrhem na změnu ochrany v případě vlka obecného (Canis lupus). Zároveň navrhujeme změnu ochrany u dalšího živočicha.
Vysvětleno
viz dále
I. Konkrétní připomínka
Připomínka č. 1 k příloze č. III části 2 (druhy silně ohrožené)
Požadujeme z této části odstranit savce bobra evropského (Castor fiber) a přesunout jej do části 3 – druhy ohrožené.
Odůvodnění:
Domníváme se, že počty jedinců tohoto druhu již byly natolik stabilizovány, aby mohl existovat i bez silné ochrany. S ohledem na tuto skutečnost jsme nuceni konstatovat, že v případě bobra evropského již navíc přerůstá míra škod způsobených tímto živočichem míru rozumné únosnosti. Stále častěji se na nás obrací naši členové s urgentní prosbou o řešení dané situace. Dle názoru některých odborníků se tento druh podařilo do Česka vrátit natolik úspěšně, že jeho počty způsobují velké problémy, které mnohdy kromě škod v oblasti zemědělství ohrožují druhotně také lidská obydlí a tím i zdraví.
Tato připomínka je zásadní.
Vysvětleno
Navržená úprava míry ochrany vlka obecného je přímou reflexí změn na evropské úrovni, resp. úrovni EU, tedy ochrany vlka v rámci Bernské úmluvy a směrnice 92/43/EHS „o stanovištích“. Tyto změny se týkaly pouze vlka a bobr evropský zůstává (jakkoli to je ve srovnání s vlkem věcně neadekvátní) mezi druhy zařazenými v příloze IV směrnice o stanovištích, tedy druhy vyžadujícími přísnou ochranu. Režimu přísné ochrany v rámci zákona o ochraně přírody a krajiny odpovídají pouze kategorie kriticky a silně ohrožených druhů. Snížení míry ochrany bobra evropského by tedy musela předcházet obdobná změna směrnice jako proběhla u vlka obecného.
Připomínkové místo se k návrhu vypořádání nevyjádřilo.
Agrární komora
Kritéria „problematického jedince“ – upřesnit metodicky
Problém: V terénu není jednotně vykládáno, kdy jde o jedince se sníženou plachostí/opakovanými škodami; praxe obcí a orgánů se liší.
Návrh úpravy: Doplnit do metodiky k vyhlášce minimální sadu znaků a důkazů (např. opakované prokazatelné škody na zabezpečených chovech v daném období, pohyb v intravilánu se sníženou plachostí; standardizace podkladů – fotodokumentace, záznamy, svědectví).
Odůvodnění: Zrychlí a sjednotí rozhodování o výjimkách (§ 56 ZOPK) při zachování požadavku na příznivý stav populace; snižuje prostor pro spory.
Standard důkazů z fotopastí a hlášení – sjednotit
Problém: Důkazy z fotopastí (myslivecké spolky, obce, chovatelé) jsou přijímány nejednotně, někdy bez základních metadat.
Návrh úpravy: Zavést evidenční list pozorování (GPS, datum/čas, kontakty, popis situace) a minimum parametrů snímků (EXIF, sekvence). V metodice uvést způsob archivace a předání AOPK/ORP.
Odůvodnění: Posílí kvalitu a použitelnost dat z celé ČR, aniž by se administrace výrazně ztížila.
„Rychlá větev“ postupu v akutních situacích
Problém: Při akutním riziku (opakované průniky do zajištěných chovů, ztráta plachosti u škol/farem) je potřeba rychlý, přehledný postup; zároveň je vhodná následná kontrola, aby nedocházelo k nadužívání.
Návrh úpravy: V metodice popsat dvoustupňový postup: (1) předběžné časově a místně omezené opatření s jasným rozsahem, (2) následná revize krajským/ústředním orgánem do X dnů.
Odůvodnění: Umožní rychlou reakci v terénu a zároveň zachová procesní kontrolu a evidence.
Prevence a kompenzace – shrnout minimální standard
Problém: Nároky na prevenci (oplocení, elektrické ohradníky, pastevečtí psi) jsou chovatelům známy různě; následné kompenzace se v praxi posuzují nerovnoměrně.
Návrh úpravy: V doprovodné metodice/FAQ přehledně uvést minimální standard prevence a odkazy na dostupné podpory; připojit 1–2 modelové příklady uznatelnosti škody vs. prevence.
Odůvodnění: Zvyšuje předvídatelnost rozhodování a snižuje počet sporů.
Regionální nerovnoměrnost
Problém: Konflikty jsou prostorově a sezónně nerovnoměrné; plošné postupy nejsou efektivní.
Návrh úpravy: V ročním metodickém plánu zveřejňovat mapu „hot spots“ a místa zvýšené ostražitosti (např. období odchovu mláďat) s doporučením intenzity kontrol/prevence.
Odůvodnění: Cílení opatření zlepší účinnost bez plošného zpřísňování.
Závěrem
Navržené přeřazení vlka do „ohrožený“ vnímáme jako příležitost nastavit přehlednější a pružnější postupy v terénu, aniž by byl ohrožen příznivý stav druhu. Navržené drobné úpravy/metodická doplnění míří na srozumitelnost, jednotný důkazní standard a rychlost‚ v situacích, které jsou pro obce, chovatele a myslivce nejcitlivější.
Vysvětleno
Vznesené připomínky a návrhy směřují do metodické oblasti a nelze je tedy přímo promítnout do navržené změny vyhlášky, resp. změny stupně ochrany vlka.
Jako nejvhodnější se jeví promítnutí těchto podnětů do připravované aktualizace Pohotovostního plánu pro řešení situací při výskytu problematických jedinců vlka obecného, který lze považovat za metodický dokument upravující přístup k ochraně vlka, resp. řešení vybraných problematických situací. V rámci aktualizace Pohotovostního plánu vnímáme jako potřebné věnovat pozornost zrychlení a zefektivnění postupu a současně odlišení přístupu k vlkům působícím hospodářské škody na dobře zabezpečených chovech a jedincům projevujících nebezpečné chování vůči lidem, což odpovídá návrhu uvedenému v připomínce ke specifikaci „znaků“ opakovaných škod, snížené plachosti apod.). Standardizaci důkazů aj. podkladů považujeme rovněž za smysluplnou, nicméně předávání těchto informací (např. od chovatelů či myslivců) je pouze na dobrovolné bázi a možnosti sjednocení v této oblasti jsou tedy omezené. Klíčový je případný rozvoj spolupráce jako takové.
Další aspekty, které zmiňujete, jako jsou standardy prevence apod. jsou již přinejmenším z části řešeny (viz Standard ochrany hospodářských zvířat před útoky velkých šelem vypracovaný AOPK ČR ve spolupráci s ČZU Praha) a metodické usměrnění v této oblasti (sjednocení přístupů k řešení náhrad škod aj.) je řešeno v návaznosti na úpravu danou zákonem č. 115/2000 Sb. Ten byl nyní novelizován (zákonem č. 70/2025 Sb. s účinností k 1. 1. 2026) a i v návaznosti na to vnímáme potřebu zajištění informování chovatelů a dalších dotčených subjektů.
Připomínkové místo se k návrhu vypořádání nevyjádřilo.
Hospodářská komora
-
Úřad Národní rozpočtové rady
-
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
-
Úřad pro zahraniční styky a informace
Bez připomínek
Ústav pro studium totalitních režimů
Bez připomínek
Zelený kruh
1. Nesouhlasíme s navrhovanou změnou seznamu zvláště chráněných druhů živočichů v příloze č. III, kde se dosavadní stupeň ohrožení vlka obecného (Canis lupus) mění ze stupně (kategorie) „kriticky ohrožený“ na „ohrožený“.
Zdůvodnění:
Předložená důvodová zpráva uvádí, že předkládaný záměr nijak nezasahuje do právní úpravy obsažené v dalších právních předpisech. Jedná se o nesprávné tvrzení, neboť předkládaná změna kategorie zvláště chráněného druhu přímo ovlivňuje faktickou trestní postižitelnost případů nelegálního nakládání se zvláště chráněným živočichem dle § 299 Zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Pokud bude vlk přeřazen z kategorie kriticky ohrožených druhů do kategorie ohrožených druhů, bude možné trestně stíhat pachatele nelegálního nakládání se zvláště chráněnými živočichy až v případě, že spáchá tento přečin (a bude mu prokázán) na více než 25 jedincích, oproti současnému stavu, kdy je možné postihnout pachatele, který tento trestný čin spáchal na jednom jedinci. Předkládaná legislativní úprava tak přímo ohrožuje cíle legislativní ochrany tohoto druhu včetně zachování příznivého stavu populace. Samotná důvodová zpráva uvádí, že nelegální zabíjení patří mezi nejvýznamnější rizikové faktory pro zachování stavu populace a upozorňuje na vzestup počtu nelegálně usmrcených jedinců v roce 2025. Předkládaný záměr na snížení legislativní ochrany vlka de facto vezme orgánům činným v trestním řízení možnost vyšetřovat případy nelegálního nakládání s vlkem a posílí pocit beztrestnosti u pachatelů této trestné činnosti. Na základě expertních odhadů i populačních studií je přitom zřejmé, že problematika nelegálního usmrcování velkých šelem je značně rozsáhlá a počty nalezených nelegálně usmrcených jedinců jsou jen zlomkem reálného rozsahu této nelegální činnosti. Za této situace je snížení legislativní ochrany druhu a vymahatelnosti práva velmi nežádoucí. Vlk obecný také není řazen v příloze I CITES jako druh přímo ohrožený vyhubením nebo vyhynutím.
Přeřazení v rámci Bernské úmluvy nebo Směrnice o Stanovištích není nutné implementovat do naší legislativy, pokud se jedná o snížení minimální ochrany. Česká legislativa pracuje na rozdíl od evropské legislativy se třemi kategoriemi ochrany, není proto zřejmé, proč se vlk má přeřadit právě do kategorie “ohrožený”, ve které je v současné době ze savců jen veverka obecná, plch velký a bělozubka bělobřichá, tedy hlodavci jejichž početnosti se v Česku pravděpodobně pohybují ve vyšších tisících nebo deseti tisících kusů. Srovnatelně početné druhy vlk (i mnohem početnější, jako je vydra říční nebo bobr evropský) jsou přitom v kategorii silně ohrožené, což by po všech stránkách byla jednoznačně vhodnější klasifikace i pro vlka bez toho, aby ovlivnila jeho pozici v trestním zákoníku. Navrhujeme proto, aby byl vlk chráněn jako druh silně ohrožený.
Důvodová zpráva uvádí početnost populace vlka v ČR 250 - 400 jedinců. Tento údaj není nijak podložen zdrojem a není tedy znám, jakou metodou byla tato početnost stanovena. V České republice neprobíhá celoplošný monitoring tohoto druhu. Pod hlavičkou různých organizací a institucí probíhá pouze monitoring ve vybraných modelových oblastech a napříč Českou republikou nejsou vždy sjednoceny metody a přístupy k vyhodnocení získaných dat z monitoringu tohoto druhu. Uváděná početnost populace je přitom jedním z hlavních argumentů pro předkládanou legislativní změnu.
Přeřazení do kategorie “ohrožený” neumožní zjednodušit Pohotovostní plán. Na většině území ČR jsou již vydána opatření obecné povahy, která kritické situace umožňují řešit. Česká legislativa navíc nerozlišuje míru ochrany druhu podle kategorizace, které určuje vyhláška č. 395/1992 Sb. Rychlý a efektivní zásah podstatně mnohem zásadněji komlikuje fakt, že vlk je uváděn jako druh zvěře podle zákona č. 449/2001, o myslivosti. Pokud tedy MŽP chce zvýšit operativnost a efektivitu zásových týmů, musí svou energii věnovat jednáním s MZe o změně zákona o myslivosti.
Připomínka je zásadní.
Vysvětleno
Vlk je nejen zvláště chráněným živočichem, ale zároveň i exemplářem, na nějž se vztahuje ochrana dle úmluvy CITES a navazující právní úpravy v této oblasti v rámci EU. Trestně právní odpovědnost je vztažena v rámci trestního zákoníku k oběma těmto aspektům. Snížení míry ochrany (přeřazení do kategorie ohrožených) by samo o sobě skutečně vedlo k uvedené změně kvalifikace trestného činu až od 25 jedinců, nicméně vlka se nadále týká ochrana v rámci CITES, kde zůstává kvalifikace trestného činu již od jediného exempláře. Současné znění trestního zákoníku může vyvolávat (s ohledem na použité pojmosloví dle úmluvy CITES, kde je vlk zařazen do přílohy II, avšak zároveň se jedná o druh řazený v nejpřísnější kategorii dle nařízení (ES) č. 338/97 v příloze A) nejistotu, nicméně aktuálně je projednávána novela trestního zákoníku (nyní v MPŘ) transponující směrnici o trestněprávní odpovědnosti v oblasti životního prostředí, která zakotví jednoznačnou vazbu na konkrétní přílohy nařízení (ES) č. 338/97 a odstraní uvedenou nejasnost. Nelegální, nepovolené usmrcení vlka současně bude nadále také trestným činem pytláctví. K oslabení v oblasti trestní odpovědnosti tedy nedochází.
ČR, resp. členské státy skutečně nejsou povinny reagovat na změnu směrnice o stanovištích snížením ochrany vlka, ale navržené řešení, kdy bude zachováno zařazení druhu mezi zvláště chráněné, považujeme v aktuálních podmínkách za racionální jak z hlediska stavu populace druhu, tak míře působených škod a potřebné akceptaci druhu veřejností a chovateli hospodářských zvířat.
Pokud jde údaje o početnosti druhu na našem území, jsou dostupné expertní odhady (vycházející z monitoringu a dalších údajů o výskytu), nicméně samotná početnost není tím hlavním hlediskem, které by bylo zásadní pro navrženou změnu stupně ochrany - tím jsou především dlouhodobé trendy a komplexní hodnocení parametrů stavu druhu a jeho prostředí, které jsou součástí hodnocení (příznivého) stavu druhu z hlediska ochrany dle článku 17 směrnice o stanovištích. Toto hodnocení bylo zpracováno AOPK ČR, připomínkováno odbornou veřejností a v červenci 2025 odevzdáno v rámci pravidelného reportingu Evropské komisi. Dosažení příznivého stavu je předpokladem, aby mohl být režim čl. 14 směrnice o stanovištích uplatněn, ale současně je povinností příznivý stav zachovat. I při snížení stupně ochrany tak bude nutné nadále zachování stavu druhu a řešení ohrožujících faktorů věnovat pozornost.
I po navrhované změně míry ochrany MŽP předpokládá uplatnění přístupu dle Pohotovostního plánu se zaměřením na řešení pouze problematických jedinců s tím, že bude hledat cesty, jak postup v případě výskytu problematických jedinců vlka zefektivnit a zrychlit, aby tak nedocházelo k situacím, které budou snižovat společenskou akceptovatelnost tohoto druhu. Řešení spočívající v aplikaci opatření mimo správní řízení, omezování práv NNO nebo jiné přístupy považujeme taktéž za nevhodné (a navržené zachování zvláštní druhové ochrany, byť ve snížené kategorii, naopak garantuje, že řešení v rámci správních postupů apod. budou zachována). Na základě dosavadních zkušeností se nicméně jeví jako potřebné věnovat v rámci Pohotovostního plánu pozornost odlišení přístupu k vlkům působícím hospodářské škody na dobře zabezpečených chovech a jedincům projevujícím nebezpečné chování vůči lidem. S potřebou zefektivnit postup dle Pohotovostního plánu ve vztahu k dalším předpisům (zejm. zákon o myslivosti) však souhlasíme.
Připomínkové místo se k návrhu vypořádání nevyjádřilo.
Svoboda zvířat
Nesouhlasíme s navrhovanou změnou seznamu zvláště chráněných druhů živočichů v příloze č. III, kde se dosavadní stupeň ohrožení vlka obecného (Canis lupus) mění ze stupně (kategorie) „kriticky ohrožený“ na „ohrožený“.
Zdůvodnění:
Důvodová zpráva uvádí odhad početnosti vlků, aniž by specifikovala zdroj či metodiku. Tento nejistý údaj je přitom jedním z hlavních podkladů pro navrhovanou změnu legislativy. Podle hodnocení Large Carnivore Initiative for Europe (IUCN, 2022) byly pouze tři z devíti evropských populací vlka hodnoceny jako „nejméně znepokojivé“, zatímco ostatní spadají do kategorií „téměř ohrožené“ či „zranitelné“. Většina populací tak stále nedosahuje příznivého stavu, a proto není namístě snižovat jejich ochranu, což by je navíc vystavilo ještě vyššímu riziku pytláctví, fragmentace prostředí či dopravní mortality.
Data ukazují, že vlci každoročně napadnou jen 0,065 % populace ovcí. Vědecké studie opakovaně prokázaly, že odstřel jednotlivých vlků nevede ke snížení počtu útoků na hospodářská zvířata. Naopak účinná jsou preventivní opatření (ochranné ohradníky, pastevečtí psi apod.), která však po snížení statusu nebudou mít stejnou finanční podporu, což by ohrozilo jejich uplatňování.
Výzkumy ukazují, že legální odstřel často vede k vyšší míře nelegálního zabíjení. Česká republika už nyní čelí vážnému problému pytláctví – jen v roce 2025 bylo zdokumentováno šest případů nelegálně usmrcených vlků. Samotná důvodová zpráva přitom uvádí, že právě nelegální zabíjení představuje jeden z nejvýznamnějších rizikových faktorů pro udržení příznivého stavu populace a upozorňuje na vzestup počtu nelegálně usmrcených jedinců.
Snížení legislativní ochrany vlka by v praxi znamenalo oslabení možností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat případy nelegálního nakládání s vlkem a zároveň by posílilo pocit beztrestnosti u pachatelů této trestné činnosti. Podle expertních odhadů i populačních studií jsou navíc doložené případy pouze špičkou ledovce a skutečný rozsah pytláctví je výrazně vyšší. Za této situace je jakékoli snížení ochrany druhu i vymahatelnosti práva vysoce nežádoucí.
Ekologická role vlka:
Vlk je vrcholový predátor, který zásadně přispívá k rovnováze ekosystémů a zdraví populací spárkaté zvěře. Zkušenosti z Finska ukazují, že po převedení vlka do nižší kategorie ochrany dochází k systematickému vybíjení (v sezóně 2023–2024 legálně utraceno 50 vlků v Laponsku), což zabránilo usazení stabilních smeček.
Snížení statusu ochrany vlka podle Bernské úmluvy nezavazuje ČR k provedení této změny do svých právních předpisů. ČR může a měla by zachovat přísnější ochranná opatření pro vlka pomocí národní legislativy v rámci ochrany biologické rozmanitosti a zajištění plnění závazku zachovat „příznivý stav“ druhu.
Vysvětleno
Údaje o početnosti druhu na našem území vycházejí z dostupných expertních odhadů (založených na monitoringu a dalších údajích o výskytu), nicméně samotná početnost není tím hlavním hlediskem, které by bylo zásadní pro navrženou změnu stupně ochrany - tím jsou především dlouhodobé trendy a komplexní hodnocení parametrů stavu druhu a jeho prostředí, které jsou součástí hodnocení (příznivého) stavu druhu z hlediska ochrany dle směrnice o stanovištích článku 17 směrnice o stanovištích. Toto hodnocení bylo zpracováno AOPK ČR, připomínkováno odbornou veřejností a v červenci 2025 odevzdáno v rámci pravidelného reportingu Evropské komisi. Dosažení příznivého stavu je předpokladem, aby mohl být režim čl. 14 směrnice o stanovištích uplatněn, ale současně je povinností příznivý stav zachovat. I při snížení stupně ochrany tak bude nutné nadále zachování stavu druhu a řešení ohrožujících faktorů věnovat pozornost.
Změna míry ochrany je navržena tak, aby byla současná míra podpory preventivních opatření (dostupné dotace, náhrada újmy za ztížené hospodaření) ale i náhrad škod zůstala zachována. To by mělo nadále přispívat k zajištění společenské akceptovatelnosti druhu.
Vlk je nejen zvláště chráněným živočichem, ale zároveň i exemplářem, na nějž se vztahuje ochrana dle úmluvy CITES a navazující právní úpravy v této oblasti v rámci EU. Trestně právní odpovědnost je vztažena v rámci trestního zákoníku k oběma těmto aspektům. Snížení míry ochrany (přeřazení do kategorie ohrožených) by samo o sobě skutečně vedlo k uvedené změně kvalifikace trestného činu až od 25 jedinců, nicméně vlka se nadále týká ochrana v rámci CITES, kde zůstává kvalifikace trestného činu již od jediného exempláře. Současné znění trestního zákoníku může vyvolávat (s ohledem na použité pojmosloví dle úmluvy CITES, kde je vlk zařazen do přílohy II, avšak zároveň se jedná o druh řazený v nejpřísnější kategorii dle nařízení (ES) č. 338/97 v příloze A) nejistotu, nicméně projednávána je novela (aktuálně v MPŘ) transponující směrnici o trestněprávní odpovědnosti v oblasti životního prostředí, která zakotví jednoznačnou vazbu na konkrétní přílohy nařízení (ES) č. 338/97 a odstraní uvedenou nejasnost. Nelegální, nepovolené usmrcení vlka bude nadále také trestným činem pytláctví. K oslabení v oblasti trestní odpovědnosti tedy nedochází.
ČR, resp. členské státy skutečně nejsou povinny reagovat na změnu směrnice o stanovištích snížením ochrany vlka, ale navržené řešení, kdy bude zachováno zařazení druhu mezi zvláště chráněné považujeme v aktuálních podmínkách za racionální jak z hlediska stavu populace druhu, tak míře působených škod a potřené akceptaci druhu veřejností a chovateli hospodářských zvířat.
Ing. Jan Drapák
K předloženému návrhu vyhlášky zasílám zásadní připomínky:
1. Změna Směrnice o stanovištích, nebo změna řazení vlka obecného (Canis lupus – dále jen jako „vlk“) v přílohách Bernské úmluvy není závazná pro členské státy a legislativa jednotlivých členských států si může ponechat jiný režim ochrany.
„Směrnice 92/43/EHS jako nástroj v oblasti životního prostředí umožňuje členským státům zachovávat nebo zavádět přísnější ochranná opatření za předpokladu, že jsou slučitelná se Smlouvami, jak je stanoveno v článku 193 Smlouvy o fungování Evropské unie. Pro účely směrnice 92/43/EHS proto členské státy mají bez ohledu na změnu zavedenou touto směrnicí i nadále možnost zachovat status ochrany vlka na úrovni poskytované přísně chráněným druhům živočichů.“ (Směrnice Evropského Parlamentu a Rady EU 2025/1237, ze dne 17. června 2025, kterou se mění směrnice rady 92/43/EHS, pokud jde o status ochrany vlka (Canis lupus).
Změna Směrnice EU a Bernské úmluvy reaguje na stav evropských populací vlka v rámci celé unie a nijak nezohledňuje situaci v jednotlivých členských zemích.
2. Početnost 250 – 400 jedinců, která je uvedena v důvodové zprávě, není nijak vědecky podložena. V první řade se jedná o poměrně velký rozptyl, který odkazuje, že skutečný počet není znám a jedná se pouze o hrubý odhad. V České republice neprobíhá žádné celostátní monitorování s jednotnou metodikou. Monitoring provádí několik organizací s různými metodikami a zejména pak pouze ve vybraných zájmových oblastech. Současná početnost a populační trend by přitom měl být zásadní pro určení statusu ochrany a nelze vycházet pouze z hrubých odhadů.
Dalším aspekty, který musí být při statusu ochrany zohledněny, jsou ohrožující faktory. V případě vlků se jedná zejména o fragmentaci krajiny, která vede ke srážkám s dopravními prostředky. To má dopad zejména na migrující jedince, kteří jsou klíčový pro udržení genového toku. Druhým významným negativním faktorem je pak pytláctví, které jak ve své zprávě uvádíte, stoupá a v budoucnu může mít dopad na příznivý stav. Pokud si předkladatel uvědomuje, že tyto ohrožující faktory stále přetrvávají a nejsou odstraněny, není logické snižovat ochranný status ohroženého druhu. Jelikož vlci migrují na velké vzdálenosti a spousta smeček u nás je přeshraničních, musí být brána v potaz i situace v okolních zemích. Na Slovensku po letech ochrany opět dochází k lovu vlků, což má dopad i na naše populace. V současnosti ani nevíme, jak se ke změně statusu vlků v rámci EU postaví jednotlivé členské státy, a jestli nebude snížený status ochrany zneužíván. Z toho důvodu urychlené snížení statusu ochrany vlků bez patřičných dat je velkým hazardem a mohlo by dojít k ohrožení příznivého stavu.
3. V navrhované změně není nijak vysvětleno, jak by novela „zjednodušila postupy příslušných orgánů“. Veškeré uvedené nástroje na podporu soužití s vlky, jako jsou náhrady škod způsobených vybranými zvláště chráněnými druhy podle zákona č. 115/2000 Sb., náhrady za ztížené zemědělské hospodaření v oblastech výskytu vlka podle § 58 i podpora zabezpečení stád hospodářských zvířat z Operačního programu Životního prostředí fungují i za současné situace a změna statusu ochrany by nijak postupy o žádost nebo čerpání nezjednodušila, což by měla být zásadní snaha Ministerstva životního prostředí, pro snížení negativního postoje chovatelů k vlkům. Současný program péče poskytuje nástroj pro řešení výskytu problémových jedinců formou opatření obecné povahy. I přes snížení ochrany ze strany EU, je stále vlk řazen v příloze IV Směrnice o stanovištích. Není tedy na něj možné aplikovat výjimky § 50 odst. 3 ZOPK. Jakýkoli zásah (odchycení, usmrcení, rušení) lze pouze v souladu s právem EU provést prostřednictvím výjimky podle § 56 ZOPK, nikoli na základě § 50 odst. 3. Změna statusu ochrany vlků by tak neměla žádný vliv na program péče, ani by neposkytla „flexibilnější“ reakce. Ani případná změna plánu péče, není podmíněna přeřazením vlků do nižšího statusu ochrany.
4. Změna statusu ochrany vlků by mohla mít negativní dopad v případech nakládání s jedinci zvláště ohrožených druhů. Podle zákona č. 40/2009 Sb. Trestního zákoníku § 299 TZ „kdo v rozporu s jiným právním předpisem usmrtí, zničí, poškodí, odejme z přírody, zpracovává, doveze, vyveze, proveze, přechovává, nabízí, zprostředkuje, sobě nebo jinému opatří jedince zvláště chráněného druhu živočicha nebo rostliny nebo exemplář chráněného druhu a spáchá takový čin na více než dvaceti pěti kusech živočichů, rostlin nebo exemplářů“.
Jelikož je vlk v současnosti považován za kriticky ohrožený druh, odpadá u něj podmínka spáchání na minimálně dvaceti pěti kusech. Pro založení trestněprávní odpovědnosti postačí spáchání takového činu na jednom jedinci. Ustanovení § 300 TZ se zabývá obdobnou problematikou, avšak pro založení trestní odpovědnosti zde postačí i zavinění z nedbalosti. Přeřazení vlka do kategorie „ohrožený“ by tak přímo ovlivnilo trestní postižitelnost při nelegálním nakládání se zvláště chráněným druhem.
Závěrem
Přeřazení vlků do kategorie „ohrožený“ neposkytuje žádné výhody ani nástroje pro řešení naléhavých situací. Vlk by byl zařazen do kategorie vedle veverky obecné (Sciurus vulgaris), plcha velkého (Glis glis) a bělozubky bělobřiché (Crocidura leucodon). Tedy druhů, které se u nás vyskytují v počtu několika tisíc jedinců. Pro takovouto změnu není jediný logický důvod. V případě změny statusu ochrany, by se mělo postupovat jako u jiných podobných případů, jako například u rysa ostrovida (Lynx lynx). Vlk by tak putoval do kategorie „silně ohrožených“ druhů, kde by si zachoval svůj právní status a zároveň by změna reagovala na pozitivní populační vývoj.
Vysvětleno
ČR, resp. členské státy skutečně nejsou povinny reagovat na změnu směrnice o stanovištích snížením ochrany vlka, ale navržené řešení, kdy bude zachováno zařazení druhu mezi zvláště chráněné, považujeme v aktuálních podmínkách za racionální jak z hlediska stavu populace druhu, tak míře působených škod a potřebné akceptaci druhu veřejností a chovateli hospodářských zvířat.
Pokud jde údaje o početnosti druhu na našem území, jsou dostupné expertní odhady (vycházející z monitoringu a dalších údajů o výskytu), nicméně samotná početnost není tím hlavním hlediskem, které by bylo zásadní pro navrženou změnu stupně ochrany - tím jsou především dlouhodobé trendy a komplexní hodnocení parametrů stavu druhu a jeho prostředí, které jsou součástí hodnocení (příznivého) stavu druhu z hlediska ochrany dle článku 17 směrnice o stanovištích. Toto hodnocení bylo zpracováno AOPK ČR, připomínkováno odbornou veřejností a v červenci 2025 odevzdáno v rámci pravidelného reportingu Evropské komisi. Dosažení příznivého stavu je předpokladem, aby mohl být režim čl. 14 směrnice o stanovištích uplatněn, ale současně je povinností příznivý stav zachovat. I při snížení stupně ochrany tak bude nutné nadále zachování stavu druhu a řešení ohrožujících faktorů věnovat pozornost.
Vlk obecný zůstává zvláště chráněným druhem a navržené snížení stupně ochrany neovlivní možnosti řešit ohrožující faktory, jako je mortalita v souvislosti s dopravou (a tedy řešení prostupnosti krajiny), stejně jako riziko nelegálního lovu. Povinností členských států je i v případě uplatnění režimu dle čl. 14 směrnice o stanovištích, zachování příznivého stavu druhu. I proto bude i nadále nutné věnovat faktorům, které vedou k ohrožení druhu adekvátní pozornost. Pokud by do budoucna došlo ke zhoršení stavu druhu v důsledku těchto nebo dalších vlivů, může to vést i k opětovnému zpřísnění ochrany druhu v ČR.
I po navrhované změně míry ochrany MŽP předpokládá uplatnění přístupu dle Pohotovostního plánu se zaměřením na řešení pouze problematických jedinců s tím, že bude hledat cesty, jak postup v případě výskytu problematických jedinců vlka zefektivnit a zrychlit, aby tak nedocházelo tak k situacím, které budou snižovat společenskou akceptovatelnost tohoto druhu. Řešení spočívající v aplikaci opatření mimo správní řízení, omezování práv NNO nebo jiné přístupy považujeme taktéž za nevhodné (a navržené zachování zvláštní druhové ochrany, byť ve snížené kategorii, naopak garantuje, že řešení v rámci správních postupů apod. budou zachována). Na základě dosavadních zkušeností se nicméně jeví jako potřebné věnovat v rámci Pohotovostního plánu pozornost odlišení přístupu k vlkům působícím hospodářské škody na dobře zabezpečených chovech a jedincům projevujícím nebezpečné chování vůči lidem.
Vlk je nejen zvláště chráněným živočichem, ale zároveň i exemplářem, na nějž se vztahuje ochrana dle úmluvy CITES a navazující právní úpravy v této oblasti v rámci EU. Trestně právní odpovědnost je vztažena v rámci trestního zákoníku k oběma těmto aspektům. Snížení míry ochrany (přeřazení do kategorie ohrožených) by samo o sobě skutečně vedlo k uvedené změně kvalifikace trestného činu až od 25 jedinců, nicméně vlka se nadále týká ochrana v rámci CITES, kde zůstává kvalifikace trestného činu již od jediného exempláře. Současné znění trestního zákoníku může vyvolávat (s ohledem na použité pojmosloví dle úmluvy CITES, kde je vlk zařazen do přílohy II, avšak zároveň se jedná o druh řazený v nejpřísnější kategorii dle nařízení (ES) č. 338/97 v příloze A) nejistotu, nicméně aktuálně je projednávána novela trestního zákoníku (nyní v MPŘ) transponující směrnici o trestněprávní odpovědnosti v oblasti životního prostředí, která zakotví jednoznačnou vazbu na konkrétní přílohy nařízení (ES) č. 338/97 a odstraní uvedenou nejasnost. Nelegální, nepovolené usmrcení vlka bude nadále také trestným činem pytláctví. K oslabení v oblasti trestní odpovědnosti tedy nedochází.
Nesouhlas s vypořádáním.
Ministerstvo životního prostředí (dále „MŽP“) samo uvádí, že „současné znění trestního zákoníku může vyvolávat nejistotu“ a argumentuje jeho aktualizací. Novela trestního zákoníku není v současnosti projednávána a vzhledem k blížícímu konci současné vlády, ke změně již nedojde. Jak se k novele postaví nová vláda, není známo. Je zcela nelogické činit takovýto razantní krok, jako je přeřazení vlka obecného (Canis lupus) z kriticky ohrožených druhů mezi druhy ohrožené, těsně před koncem vládního mandátu a bez schválení dalších nutných úprav trestního zákoníku.
V zaslaném vypořádání MŽP neuvádí, jaká pozitiva by z takovéto přeřazení vzešla. Změna nepřináší žádné benefity při řešení konfliktů a pouze reaguje na změnu statusu EU. To je vzhledem k tomu, jaký negativní dopad může změna mít při řešení případu pytláctví, velice slabý argument.
MŽP zcela ignorovalo návrh o přeřazení vlků do kategorie „silně ohrožených“ a ve své odpovědi se k němu vůbec nevyjádřilo.
Urychlený proces bez rozsáhlé diskuze s odbornou veřejností a na konci mandátu působí neprofesionálně.
V Praze 30. října 2025
Vypracoval: JUDr. Eva Mazancová Podpis:
Stránka 34 (celkem 34)