Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNDLMBS4FB najdete zde
IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
Obecná část
Hodnocení dopadů regulace (RIA)
Hodnocení dopadů regulace (RIA) nebylo u tohoto návrhu zákona provedeno v souladu s Plánem legislativních prací na rok 2025 (usnesení vlády č. 920 ze dne 11. prosince 2024).
Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Dne 30. 4. 2024 byla v Úředním věstníku publikována směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1203 ze dne 11. dubna 2024 o trestněprávní ochraně životního prostředí a o nahrazení směrnic 2008/99/ES a 2009/123/ES (dále jen „směrnice“ nebo „směrnice 2024/1203“), která revidovala seznam trestných činů proti životnímu prostředí dosud obsažený ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí, který zároveň doplnila o další trestné činy založené na nejzávažnějších porušeních právních předpisů Unie v oblasti životního prostředí. Kromě změn ve vymezení jednání, která by měla být trestná, došlo i k přehodnocení minimálních výší sankcí, která za tato jednání mohou být ukládána. Směrnice 2024/1203 rovněž obsahuje ustanovení o harmonizaci délky promlčecích dob, o zajištění a konfiskaci, stanoví ochranu oznamovatelů a požaduje umožnění použití vyšetřovacích nástrojů, které mají členské státy k dispozici v případě organizovaného zločinu. Návrh v neposlední řadě klade důraz na školení, prevenci, národní strategie boje proti environmentálním trestným činům a sběr informací o počtu oznámených, vyšetřovaných či spáchaných trestných činů proti životnímu prostředí. Implementační lhůta uplyne dne 21. května 2026.
Tato směrnice tedy rozvíjí problematiku na evropské úrovni dnes upravenou směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/123/ES ze dne 21. října 2009, kterou se mění směrnice 2005/35/ES o znečištění z lodí a o zavedení sankcí za protiprávní jednání, které jsou v českém právním řádu zohledněny.
Jelikož ne všem požadavkům nově plynoucím z unijní legislativy v oblasti trestněprávní ochrany životního prostředí český právní řád vyhovuje, je třeba přistoupit ke zpracování implementační novely. Cílem tohoto návrhu zákona je tudíž zajistit implementaci požadavků vyplývajících ze směrnice 2024/1203 do českého právního řádu.
Trestné činy proti životnímu prostředí jsou v trestním zákoníku zařazeny do hlavy VIII jeho zvláštní části (§ 293 až § 308 tr. zák.). Ne všechny trestné činy soustředěné v této hlavě nicméně slouží k implementaci stávající směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2008/99/ES ze dne 11. dubna 2024 o trestněprávní ochraně životního prostředí, na druhou stranu, ne u všech jednání dle této směrnice je jí požadovaný postih uskutečňován podle některého z trestných činů soustředěných v této hlavě; obdobné pak platí i ve vztahu ke směrnici 2024/1203, která uvedenou směrnici nahrazuje. S ohledem na charakterem upravované materie je zřejmé, že trestní právo v souladu se zásadou ultima ratio pouze doplňuje ochranu, která je životnímu prostředí poskytována jinými právními odvětvími, v tomto případě typicky cestou správních předpisů, které jsou silně ovlivněny evropským a mezinárodním právem (v řadě případů právní regulace vyplývá z přímo aplikovatelných nařízení). Charakteristickým znakem pro trestné činy proti životnímu prostředí tudíž je, že se povětšinou jedná o blanketní skutkové podstaty, k jejímuž naplnění je třeba, aby došlo k porušení povinností stanovených zvláštními právními předpisy (včetně povinností stanovených přímo aplikovatelnými nařízeními).
Zcela zásadní většina protiprávních činů namířených proti životnímu prostředí jako takovému zůstává v České republice předmětem správního práva a je řešena v rovině přestupkového práva. Tato skutečnost byla předmětem kritiky během 8. kola vzájemných hodnocení[footnoteRef:1] zaměřeného na praktické provádění a fungování evropských politik v oblasti předcházení a potírání trestné činnosti proti životnímu prostředí. [1: Jde o periodický hodnotící mechanismus v rámci EU v oblasti justice a vnitra, jehož jednotlivá kola se zaměřují vždy na konkrétní věcnou problematiku. Hodnotící zpráva ČR v 8. kole vzájemných hodnocení byla přijata v prosinci 2018. Viz též Prevence a potírání trestné činnosti související s odpady - Ministerstvo vnitra České republiky]
Počet případů protiprávního jednání namířeného proti životnímu prostředí řešených ve správněprávní rovině má narůstající tendenci, počet registrovaných skutků v trestněprávní rovině je poměrně nízký, nezahrnuje však latentní kriminalitu. Přes veškerou snahu o zlepšení, je efektivita postihování tohoto druhu kriminality v ČR stále nízká.
Ke statistickým datům, jak je tento druh kriminality stíhán, lze odkázat na Zprávu o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku na území České republiky v roce 2024[footnoteRef:2], v níž se uvádí, že „Oblast kriminality páchané proti životnímu prostředí (environmentální kriminality) zůstává stále velmi latentní. Ve srovnání s ostatní kriminalitou se mohou zdát statistické údaje marginální, ale environmentální kriminalitu je třeba vnímat v kontextu činností také správních orgánů, které jsou ve většině těchto případů orgány vymáhajícími právo. Statisticky vykazuje trestná činnost proti životnímu prostředí za rok 2024 mírný nárůst zjištěných skutků. Z hlediska absolutních čísel bylo v této oblasti spácháno v roce 2024 celkem 313 (+40) skutků. Obecně lze konstatovat, že v posledních 3 letech dochází k mírnému nárůstu každoročně v počtu desítek registrovaných skutků. K největšímu nárůstu o 16 skutků došlo týrání zvířat a zanedbání péče o zvíře (§ 302, 302a a 303), kam spadají zejména případy týrání zvířat, tzv. množíren domácích mazlíčků, a otravy karbofuranem. Jedná se o kategorii, u které je evidován nárůst zejména v posledních dvou letech, po novelizaci předmětných skutkových podstat v trestním zákoníku. U ostatních trestných činů došlo k nárůstu v řádu jednotek. Na tomto úseku kriminality bylo stíháno celkem 115 osob a 2 osoby právnické. Celkově způsobené škody dosáhly 4,5 milionu Kč, přitom zejména u nelegálního nakládání s odpady (§ 298) je vyčíslování škody s ohledem na následné dopady a projevy v jednotlivých složkách životního prostředí v horizontu let velmi problematické“. [2: Ministerstvo vnitra. Zpráva o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku na území České republiky. 2025. Dostupné na: https://mv.gov.cz/clanek/statistiky-kriminality-dokumenty.aspx.]
Obdobně pak Zpráva o činnost státního zastupitelství za rok 2024[footnoteRef:3] uvádí, že „pokud se jedná o trestnou činnost proti životnímu prostředí v užším smyslu, pak v rovině objasněné kriminality převládá trestný čin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 TrZ, pro který bylo stíháno 19 osob (oproti 23 osobám v roce 2023) a trestný čin neoprávněného nakládání s odpady podle § 298 TrZ s celkem 5 stíhanými osobami (oproti 10 osobám v roce 2023). Výskyt ostatních trestných činů spadajících do užšího rámce závadového jednání směřujícímu proti životnímu prostředí jako celku byl jinak zcela ojedinělý, což z hlediska relevance vylučuje možnost dalšího statistického či zobecňujícího hodnocení. Z pohledu evidovaných případů lze nicméně trendově poukázat především na přetrvávající kriminalitu v oblasti odpadového hospodářství, zejména nelegální dovoz odpadů ze zahraničí s falzifikací dovozní dokumentace a dále ochrany vodních zdrojů.“. [3: Nejvyšší státní zastupitelství. Zpráva o činnosti státního zastupitelství za rok 2024. 2025. Strana 51. Dostupné na: https://verejnazaloba.cz/nsz/cinnost-nejvyssiho-statniho-zastupitelstvi/zpravy-o-cinnosti/zprava-o-cinnosti-za-rok-2024/.
]
Nízkým počtům stíhaných osob pak odpovídají i nízké počty odsouzených osob [za trestné činy relevantní z pohledu dosavadní směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí bylo v období let 2000 až 2004 odsouzeno cca 100 fyzických a 8 právnických osob, přičemž celkem 60 fyzickým osobám byl jako hlavní trest uložen podmíněný trest odnětí svobody, pouze 2 nepodmíněný trest odnětí svobody (a to za trestný čin podle § 299 tr. zák.), peněžitý trest pak byl jako trest hlavní uložen 24 pachatelům – fyzickým osobám, jeho nejvyšší výměra činila 500 000 Kč; pokud jde o odsouzené právnické osoby, 6 z nich byl jako hlavní uložen peněžitý trest (nejvyšší výměra činila 600 000 Kč), 2 pak trest zákazu činnosti].
Ať už stojí za současnou nízkou kvantitou řešení protiprávních jednání proti životnímu prostředí v rámci trestního práva míra latence související kriminality, její nízká objasnitelnost, nastavení současného trestněprávního rámce, nebo je snad taková trestná činnost skutečně v České republice páchána pouze ve výše uvedeném rozsahu, je nízký podíl registrované trestné činnosti proti životnímu prostředí z celkové registrované kriminality v kontrastu s údaji EU[footnoteRef:4] a Programu OSN pro životní prostředí (UNEP)[footnoteRef:5], dle kterých je environmentální kriminalita třetí nejrozšířenější trestnou činností na světě, přinášející celosvětově ztráty v řádu bilionů Kč ročně. [4: Generální sekretariát Rady EU. The EU's fight against environmental crime. 2023. Dostupné na: https://www.consilium.europa.eu/en/infographics/eu-fight-environmental-crime-2022/.] [5: United Nations Environment Programme. Environmental crime and the SDGs. 2021. Dostupné na: https://www.unep.org/news-and-stories/speech/environmental-crime-and-sdgs.]
Cílem předloženého návrhu zákona je přizpůsobit českou právní úpravu požadavkům směrnice 2024/1203, k dosažení čehož se navrhují určité dílčí úpravy stávajících skutkových podstat trestních činů (např. poškození a ohrožení životního prostředí, neoprávněné vypuštění znečišťujících látek aj.), zavedení nových trestných činů za jednání, která by dnes byla v zásadě postižitelná jako obecný trestný čin poškození a ohrožení životního prostředí, popř. poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti, ne však zcela (např. neoprávněné provozování zařízení s nebezpečnými látkami nebo směsmi), popř. která by postižitelná nebyla (např. nedovolené provedení záměru podléhajícího posouzení vlivů na životní prostředí). Změny jiných trestných činů, které nejsou implementačními, byly navrženy pouze v případě, pokud to bylo nezbytné pro zachování vnitřní souladnosti trestního zákoníku.
Významnou změnu představuje zakotvení trestných činů těžkého poškození životního prostředí (§ 292a tr. zák.) a těžkého poškození životního prostředí z nedbalosti (§ 292b tr. zák.), kterými se navrhuje postihovat nejzávažnější protiprávní jednání proti životnímu prostředí, která působí zničení anebo trvalé nebo dlouhodobé závažné poškození některé složky životního prostředí nebo stanoviště v evropsky chráněné lokalitě nebo v ptačí oblasti, a to ve značném rozsahu nebo na značném území, nebo zničení anebo trvalé nebo dlouhodobé závažné poškození mimořádně hodnotného ekosystému. Takové jednání je v mezinárodním kontextu označováno jako tzv. ekocida, která je obecně jednáním s katastrofálními důsledky pro životní prostředí.
Trestnost zůstává navázána na rozpor s jiným (správně)právním předpisem, kterým se rozumí i přímo aplikovatelný akt EU, popř. v případě trestného činu neoprávněného vypuštění znečišťujících látek (§ 297 tr. zák.) na rozpor s mezinárodní smlouvou, event. na jednání bez povolení vyžadované podle takového předpisu. Nekonstruuje se tedy žádný autonomní trestný čin, který by na porušení správního práva nenavazoval.
Zároveň při této příležitosti došlo ke sjednocení přístupu k těmto trestným činům směřujícím proti životnímu prostředí nebo proti jeho jednotlivým složkám, ať již v otázce míry zavinění, kdy trestnou činnost namířenou proti jedné složce životního prostředí bylo možné spáchat i z prosté nedbalosti, byť proti složkám jiným byla vyžadována hrubá nedbalost (ta je ostatně vyžadována i ve vztahu k trestnému činu poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti), tak v otázce ve vymezení jednotlivých kvalifikačních okolností.
V důsledku směrnice dochází rovněž k poměrně výraznému navýšení trestních sazeb.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie a judikaturou ESLP
Navrhovaná právní úprava je v souladu s předpisy tvořícími ústavní pořádek České republiky. Návrh zákona respektuje zásadu, podle níž lze státní moc uskutečňovat pouze na základě zákona a v jeho mezích.
Navrhovaná právní úprava respektuje čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, podle kterých lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, přičemž státní moc slouží všem občanům. Návrh zákona rovněž plně respektuje požadavek uvedený v čl. 39 Listiny základních práv a svobod, který stanoví výhradu zákona pro vymezení, jaká jednání jsou trestným činem a jaký trest nebo jiné újmy na právech nebo majetku lze za jeho spáchání uložit.
Navrhovaná právní úprava navazuje na čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod („Každý má právo na příznivé životní prostředí“) a čl. 7 Ústavy České republiky („Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.“), které garantují právo na příznivé životní prostředí a ukládají státu povinnost jeho ochrany. Předložený návrh zákona lze chápat i jako jeden z prostředků, kterými stát dbá o ochranu přírodního bohatství a tím naplňuje jak čl. 7 Ústavy České republiky [„Povinnost ochrany „přírodního bohatství“ (tj. životního prostředí) se vztahuje na vlastní činnost státních orgánů (sám stát je povinen k restrikci své činnosti, aby byl obecný zájem na ochraně dodržen), dále je stát povinen působit na soukromé subjekty. Stát působí na jiné subjekty prostřednictvím právní úpravy ochrany životního prostředí, prostřednictvím mechanismů monitorování stavu životního prostředí, energetické politiky a prostřednictvím řady dalších nástrojů, včetně ekonomických. Právní prostředky ochrany jsou jednak průřezové, uplatňované ve všech složkách životního prostředí, jednak je přijata speciální ochrana jednotlivých složek životního prostředí (např. ochrana ovzduší) a dále preventivní ochrana před hlavními zdroji ohrožování životního prostředí“[footnoteRef:6]], tak čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod [viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2003, sp. zn. IV. ÚS 707/02, podle kterého „posledně citované ustanovení (§ 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) zavazuje stát, aby takové právo zajistil, tedy aby vytvořil dostatečné zábrany před škodlivými zásahy a aby působil kontrolními a sankčními opatřeními k jeho naplnění“]. [6: SYLLOVÁ, Jindřiška. Čl. 7 [Ochrana přírody]. In: SLÁDEČEK, Vladimír, MIKULE, Vladimír, SUCHÁNEK, Radovan, SYLLOVÁ, Jindřiška. Ústava České republiky. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 92–93.]
Návrh zákona je v souladu s mezinárodními závazky České republiky v oblasti trestněprávní ochrany životního prostředí, k jejichž naplňování přispívá. Z těchto závazků lze jako významné pro navržená pravidla označit zejména Basilejskou úmluvu o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování ze dne 22. března 1989[footnoteRef:7], Úmluvu o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin ze dne 3. března 1973 (dále jen „úmluva CITES“)[footnoteRef:8], Úmluvu o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť ze dne 19. září 1979[footnoteRef:9], Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu ze dne 16. září 1987[footnoteRef:10] nebo Mezinárodní úmluvu o zabránění znečišťování z lodí ze dne 2. listopadu 1973[footnoteRef:11]. [7: Publikována pod č. 6/2015 Sb. m. s. Basilejská úmluva představuje dosud nejvýznamnější globální mezinárodně právní dokument upravující pohyb nebezpečných odpadů přes státní hranice za účelem jejich zneškodňování i využívání. Jejím cílem je snížit pohyb odpadů přes hranice států na minimum v souladu s postupy pro správné nakládání s těmito odpady z hlediska životního prostředí, zneškodňovat nebezpečné odpady a ostatní odpady co nejblíže jejich zdroji, minimalizovat vznik nebezpečných odpadů co do množství a nebezpečnosti, zajistit přísnou kontrolu pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a prevenci nelegální přepravy, zakázat přepravu nebezpečných odpadů do zemí, které nedisponují legislativní, administrativní a technickou kapacitou k jejich řízení a zneškodňování v souladu s environmentálně šetrnými metodami, pomáhat rozvojovým zemím a zemím s transformující se ekonomikou při transpozici systémů environmentálně bezpečného řízení nakládání s odpady, které jsou v těchto zemích vytvářeny. Jako jediná obsahuje výslovný požadavek, aby některá jednání, která jsou s ní v rozporu, byla považována za trestný čin.] [8: Publikována pod č. 572/1992 Sb. Cílem úmluvy CITES je ochrana ohrožených druhů živočichů a rostlin před hrozbou vyhubení v přírodě z důvodu nadměrného využívání pro komerční účely. Reguluje zejména obchod s exempláři ohrožených druhů získaných z volné přírody, kontroluje však i obchod s živočichy odchovanými v zajetí nebo člověkem vypěstovanými rostlinami druhů, které jsou v přírodě ohroženy.] [9: Publikována pod č. 107/2001 Sb. m. s. Cílem této úmluvy je chránit planě rostoucí rostliny a volně žijící živočichy evropského významu i jejich přírodní stanoviště (biotopy), a to zejména ohrožené druhy, stěhovavé druhy a druhy, jejichž ochrana vyžaduje spolupráci na celoevropské úrovni. Ve svých čtyřech přílohách definuje přísně chráněné druhy rostlin, přísně chráněné druhy živočichů, chráněné druhy živočichů a zakázané prostředky a způsoby zabíjení, odchytu a jiných forem využívání.] [10: Publikován pod č. 109/2003 Sb. m. s., jeho změny pak pod č. 110/2003 až 113/2003 Sb. m. s. Montrealský protokol je prováděcím protokolem Vídeňské úmluvy na ochranu ozonové vrstvy (1985), jehož cílem je přijímat a realizovat celosvětová opatření na vyloučení výroby a spotřeby téměř 100 regulovaných látek, které ozonovou vrstvu poškozují a mají vliv na oteplování klimatického systému Země. Upravuje nakládání s látkami označovanými jako freony a halony, výrobu a použití methylbromidu a od roku 2019 také nakládání s některými fluorovanými skleníkovými plyny, které mají výrazný vliv na změnu klimatu ve smyslu jeho oteplování a jejich spotřeba výrazně narostla.] [11: Publikována pod č. 52/2015 Sb. m. s. Úmluva MARPOL je klíčovým nástrojem pro ochranu mořského prostředí před znečištěním z lodní dopravy, a to jak z běžného provozu, tak z havárií. Zavazuje smluvní strany, aby zajistily, že jejich lodě budou vybaveny a provozovány tak, aby minimalizovaly riziko znečištění, a zároveň stanovuje povinnost zavést sankce za porušení jejích ustanovení.]
Na úrovni Rady Evropy byla dne 14. května 2025 v Lucemburku přijata Úmluva o trestněprávní ochraně životního prostředí[footnoteRef:12], která na úroveň Rady Evropy v zásadě přenáší pravidla směrnice 2024/1203 (úmluva však dosud nebyla otevřena k podpisu). [12: Cílem úmluvy je předcházet trestné činnosti v oblasti životního prostředí a potírat, podporovat vnitrostátní a mezinárodní spolupráci a stanovit minimální standardy, kterými se budou státy řídit ve svých vnitrostátních právních předpisech. Úmluva ve své úpravě vychází ze sektorových mezinárodních smluv týkajících se ochrany životního prostředí. Po vstupu v platnost půjde o první komplexní mezinárodní úmluvu upravující trestní odpovědnost za jednání poškozující životní prostředí. Obsahově vychází ze směrnice 2024/1203.]
Pokud jde o právo EU, hlavním nástrojem v oblasti ochrany životního prostředí prostřednictvím trestního práva je doposud směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí, pro trestněprávní ochranu je dále významná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/123/ES ze dne 21. října 2009, kterou se mění směrnice 2005/35/ES o znečištění z lodí a o zavedení sankcí za protiprávní jednání. Tyto směrnice nahrazuje směrnice 2024/1203, k jejíž transpozici navrhovaná právní úprava slouží.
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
Nepředpokládá se, že by navrhovaná právní úprava měla významné finanční dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty. Určité jednorázové náklady tak lze čekat pouze s potřebou úprav statistik a výkaznictví. S navrhovanou právní úpravou nejsou spojeny požadavky na nárůst počtu zaměstnanců.
Navrhovaná právní úprava není spojena s dopady na podnikatelské prostředí v České republice.
Zhodnocení, zda návrhem zákona není zakládána veřejná podpora
Navrhovaná právní úprava nezakládá veřejnou podporu.
Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Navrhovaná právní úprava sama o sobě nemá nové bezprostřední dopady do práv a povinností fyzických či právnických osob, dílčím rozšířením trestní represe dochází pouze ke zdůraznění povinnosti všech osob zdržet se protiprávního jednání, které je již nyní postižitelné jako přestupek.
Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny, s ohledem na počet vyživovaných členů, na případnou přítomnost hendikepovaných členů a rodiny samoživitelů, rodiny se třemi a více dětmi a další specifické životní situace, dále s ohledem na posílení integrity a stability rodiny a posílení rodinné harmonie, lepší rovnováhy mezi prací a rodinou a na posílení mezigeneračních a širších příbuzenských vztahů
Navrhovaná právní úprava není spojena s negativními sociálními dopady ani s dopady na specifické skupiny obyvatel, děti a na rodiny.
Zhodnocení dopadů stávající úpravy a navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Stávající ani navrhovaná právní úprava nemá bezprostřední dopady na rovnost mužů a žen a nevede k diskriminaci jednoho z pohlaví, neboť nijak nerozlišuje, ani nezvýhodňuje jedno z pohlaví a nestanoví pro ně odlišné podmínky.
Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava se omezuje na vymezení trestných činů a hranic trestů, které lze za ně uložit, a nijak nemění pravidla postupů orgánů činných v trestním řízení či jiných osob na trestním řízení zúčastněných, nemá tak dopady na ochranu soukromí a osobních údajů.
Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava, která se omezuje na vymezení trestných činů a hranic trestů, nemění úroveň korupčních rizik spjatých s trestním řízením ani opatření k jejich předcházení, řešení a postihování korupce. Navrhovaná právní úprava není spojena s žádnými vyššími korupčními riziky, než kterým čelí orgány činné v trestním řízení obecně. Korupční riziko pro ně není nové, je přítomno i při účinnosti stávající právní úpravy. Prostředky ochrany proti tomuto riziku jsou tudíž obsaženy již ve stávající právní úpravě. Předně jsou to zákonné požadavky a postupy při výběru osoby státního zástupce a soudce, u nichž jsou kladeny zvýšené nároky na jejich morální integritu a osobnostní záruky. Dále jsou to pak určité mechanismy kontroly, jež spočívají zejména ve výkonu dohledu vyššího státního zastupitelství nad nižším státním zastupitelstvím a v soudní fázi řízení pak v systému řádných a mimořádných opravných prostředků. Kromě těchto pojistek se čelí korupčnímu riziku i hrozbou trestního stíhání toho, kdo úplatek nabídl, poskytl nebo slíbil, jakož i toho, kdo si dal úplatek slíbit nebo jej přijal. Je-li pachatelem trestného činu přijetí úplatku úřední osoba, jde o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, kde hrozí trest odnětí svobody ve výši tři léta až deset let (v případě, kdy byl tento trestný čin spáchán v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch, je dána trestní sazba pět až dvanáct let). V případě podplacení je rovněž skutečnost, že byl tento trestný čin spáchán vůči úřední osobě, okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby (pachateli v tomto případě hrozí podle § 332 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody ve výši jeden rok až šest let).
Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná úprava nepřináší negativní dopady na bezpečnost nebo obranu státu; dopad na stav vnitřní bezpečnosti lze hodnotit jako pozitivní, neboť přispívá k efektivnímu postihu trestné činnosti, která může představovat zdroj příjmů umožňující páchání další trestné činnosti (zejména v případě organizovaného zločinu), což může přispět ke zvýšení vnitřní bezpečnosti v České republice.
Zhodnocení dopadů na životní prostředí
Navrhovaná úprava má pozitivní dopady na životní prostředí, když přispívá k účinnému postihu protiprávních činů proti životnímu prostředí a tím se podílí na jeho ochraně a v případě jeho poškození též na jeho nápravě.
Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navrhovaná právní úprava se nedotýká postavení územních samosprávných celků a nepřináší územní dopady.
Zhodnocení, zda návrh právního předpisu neobsahuje ustanovení, které by bylo svou povahou technickým předpisem podle právního předpisu upravujícího technické požadavky na výrobky, a informace o splnění oznamovací povinnosti podle tohoto právního předpisu
Žádné ustanovení navržené právní úpravy nemá povahu technického předpisu.
Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy, včetně zhodnocení rizika vyloučení nebo omezení možnosti přístupu specifických skupin osob k některým službám v důsledku digitalizace jejich poskytování (digitální vyloučení)
Navrhovaná právní úprava neupravuje poskytování služeb, nesouvisí tedy s digitalizací služeb a nemá tak negativní dopady na možnosti přístupu specifických skupin osob k nim.
Zvláštní část
K bodu 1 (§ 33)
Účinná lítost je jedním z důvodů zániku trestní odpovědnosti pachatele za spáchaný trestný čin. Zánikem trestní odpovědnosti v důsledku účinné lítosti se sleduje ochrana některých důležitých společenských zájmů, vztahů a hodnot před škodlivými následky, kterým lze zamezit nebo je lze napravit i po dokonání trestného činu. Zákon dává přednost ochraně těchto statků před zájmem na trestním stíhání pachatele. K rozhodnutí zamezit nebo napravit škodlivý následek spáchaného činu je pachatel veden slibem beztrestnosti, tj. zánikem jeho trestní odpovědnosti, která vznikla jako důsledek spáchaného trestného činu.
V souladu s účelem účinné lítosti jsou v § 33 tr. zák. uvedena taxativním výčtem ustanovení těch trestných činů (zločinů i přečinů), jejichž škodlivé následky jsou z určitých důvodů natolik nežádoucí nebo závažné, že jim je třeba zabránit nebo je napravit i za cenu beztrestnosti pachatele. Přitom jde o trestné činy, u kterých lze těmto škodlivým následkům zamezit nebo je napravit, takže pachatel má reálnou možnost tak učinit a tím splnit podmínky účinné lítosti. Mezi uvedené trestné činy patří dnes většina trestných činů obsažených v hlavě VIII zvláštní části trestního zákoníku, včetně obecných trestných činů poškození a ohrožení životního prostředí (§ 293 tr. zák.) a poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti (§ 294 tr. zák.). Není rozumného důvodu, proč do tohoto výčtu nezařadit i nové speciální trestné činy ohrožující jednotlivé složky životního prostředí. Naproti tomu tento důvod zániku trestní odpovědnosti nesvědčí novým trestným činům těžkého poškození životního prostředí (§ 292a tr. zák.) a těžkého poškození životního prostředí z nedbalosti (§ 292b tr. zák.), neboť v těchto případech jde o tzv. poruchové trestné činy, kde již k zamezení vzniku škodlivému následku trestného činu nebo jeho nápravě pojmově nemůže dojít.
K bodu 2 (§ 119b)
Navrhované znění § 119b tr. zák. reaguje na požadavky vyplývající z čl. 3 odst. 1 směrnice 2024/1203, podle něhož mají členské státy zajistit, aby jednání bylo považováno za protiprávní i v případě, kdy „k němu bylo uděleno oprávnění příslušného orgánu členského státu, pokud toto oprávnění bylo získáno na základě podvodného nebo korupčního jednání, vydírání či nátlaku nebo pokud takové oprávnění zjevně porušuje příslušné hmotněprávní požadavky“.
Pro zajištění jednoznačné souladnosti právního řádu s požadavky směrnice se proto navrhuje zakotvit nové výkladové pravidlo obecnějšího charakteru (vzhledem k jeho obsahu není nutné omezovat jej pouze na oblast některých trestných činů proti životnímu prostředí, když i sama směrnice 2024/1203 upravuje trestný čin, který je řazen mezi trestné činy obecně nebezpečné).
Pokud určitý právní předpis vyžaduje k určité činnosti souhlas, povolení, licenci nebo jiné oprávnění, k vydanému souhlasu, povolení, licenci nebo jinému oprávnění se nepřihlíží, pokud byly získány násilím, pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy, lstí, uvedením někoho v omyl, využitím něčího omylu, zamlčením podstatných skutečností, zneužitím tísně nebo závislosti jiného anebo za poskytnutí, nabídnutí nebo slíbení úplatku. Není přitom třeba, aby v řízení podle tohoto jiného předpisu došlo ke zrušení rozhodnutí apod.
Směrnice nicméně vyžaduje, aby za protiprávní bylo považováno i jednání, které je vykonáváno po získání požadovaného souhlasu nebo na základě povolení, licence nebo jiného oprávnění, které bylo získáno bez shora uvedeného nepřípustného ovlivňování, za předpokladu, že „takové oprávnění zjevně porušuje příslušné hmotněprávní požadavky“. Nový § 119b tr. zák. je výkladovým ustanovením k těm skutkovým podstatám, které trestnost určitého jednání výslovně podmiňují nedostatkem souhlasu (licence, povolení, jiného oprávnění) nebo výslovně tím, že jde o jednání v rozporu s jiným právním předpisem. Jde tedy o ty skutkové podstaty obsahující tzv. specifický znak protiprávnosti, na který se rovněž musí vztahovat zavinění. To se tedy týká i otázky, zda vydaná licence (povolení, jiné oprávnění) zjevně porušuje podmínky vyžadované jiným právním předpisem, popř. zda souhlas zcela zjevně vydán být neměl.
K bodům 3 až 7 (§ 281 a § 282)
Čl. 3 odst. 2 písm. l) směrnice 2024/1203 stanoví výčet jednání, která mají být trestná ve vztahu k radioaktivnímu materiálu a radioaktivním látkám, pokud taková jednání a takové materiály či látky spadají do oblasti působnosti směrnice Rady 2013/59/Euratom, směrnice 2014/87/Euratom nebo směrnice 2013/51/Euratom (pokud takové jednání způsobuje nebo může způsobit smrt nebo těžkou újmu na zdraví osob, podstatné zhoršení kvality ovzduší, půdy či vody nebo podstatnou škodu na ekosystému, živočiších či rostlinách). V kontextu trestního zákoníku jde o látky, na které dopadají trestné činy podle § 281 a § 282 tr. zák.
Směrnice požaduje, aby trestná byla výroba, zpracování, manipulace, používání, držení, skladování, přeprava, dovoz, vývoz nebo ukládání těchto materiálů nebo látek, což stávající trestní zákoník plně nepokrývá, když nekriminalizuje jejich „zpracování, manipulaci, používání nebo skladování“, které tak mohou být postižitelné jenom prostřednictvím § 293 nebo § 294 tr. zák. (poškození a ohrožení životního prostředí, popř. poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti), což s ohledem na charakter těchto materiálů a látek a rizikům, která s sebou nese jakékoli nakládání s radioaktivní látkami, vysoce nebezpečnými látkami, jaderným materiálem a zvláštním štěpným materiálem prováděné bez příslušného povolení, nelze považovat za postačující.
Rozšíření objektivní stránky těchto trestných činů se promítá i do změny jejich názvů.
K bodu 8 (§ 292a a § 292b)
Směrnice 2024/1203 ve svém čl. 3 odst. 2 vymezuje jednání, která mají členské státy považovat za trestné činy. V čl. 3 odst. 3 směrnice pak požaduje po členských státech zajistit, aby „trestné činy související s jednáním uvedeným v odstavci 2 představovaly kvalifikované trestné činy, pokud takové jednání způsobuje:
a) zničení nebo rozsáhlou a podstatnou škodu, která je buď nevratná, nebo dlouhodobá, na ekosystému podstatné velikosti či environmentální hodnoty nebo na stanovišti v chráněné lokalitě, nebo
b) rozsáhlou a podstatnou škodu, která je buď nevratná, nebo dlouhodobá na kvalitě ovzduší, půdy nebo vody“.
Za tento „kvalifikovaný trestný čin“ (terminologií směrnice) přitom musí být možné uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let [čl. 5 odst. 2 písm. b) směrnice 2024/1203].
V odůvodnění směrnice se k čl. 3 odst. 3 směrnice uvádí: „Trestné činy spočívající v úmyslném jednání uvedeném v této směrnici mohou mít katastrofální následky, například rozsáhlé znečištění, průmyslové havárie s vážnými dopady na životní prostředí nebo rozsáhlé lesní požáry. Pokud tyto trestné činy způsobují zničení nebo rozsáhlou a podstatnou škodu, která je buď nevratná, nebo dlouhodobá, na ekosystému značné rozlohy nebo environmentální hodnoty nebo na stanovišti v chráněné lokalitě nebo způsobují rozsáhlou a podstatnou škodu, která je buď nevratná, nebo dlouhodobá, na kvalitě ovzduší, půdy nebo vody, měly by takové trestné činy s katastrofálními následky představovat kvalifikovaný trestný čin, a proto by za ně měly být ukládány přísnější tresty než tresty použitelné v případě jiných trestných činů vymezených v této směrnici. Tyto kvalifikované trestné činy mohou zahrnovat jednání srovnatelné s „ekocidou“, která je již zahrnuta v právu některých členských států a o níž se diskutuje na mezinárodních fórech.“
Je na členských státech, zda přistoupí k zakotvení kvalifikovaných skutkových podstat nebo samostatného trestného činu.
Jelikož směrnice vyžaduje tento přísnější postih i u jednání, která mají spíše charakter vytváření podmínek pro jednání, která teprve k takovému poškození mohou vést (viz např. návrh § 298b odst. 1 tr. zák., který je dokonán již uvedením stanoveného přípravku na trh, nicméně ke škodě na životním prostředí dojde až jeho užíváním zákazníkem, který si jej koupil), byla zvolena cesta zakotvení nového trestného činu (ostatně obdobný samostatný trestný čin nalezneme v italské, belgické nebo francouzské úpravě; v této souvislosti lze upozornit i na snahy o zahrnutí trestného činu ekocidy do Římského statutu Mezinárodního trestního soudu).
Oproti trestnému činu poškození a ohrožení životního prostředí podle § 293 tr. zák. jde o poruchový trestný čin, tj. k jeho dokonání je třeba, aby došlo k poškození životního prostředí. Musí se přitom jednat o zničení nebo trvalé anebo dlouhodobé závažné poškození některé ze složek životního prostředí, mezi které se – nad rámec dnešního vymezení v § 293 tr. zák. – doplňuje i ekosystém (k tomu viz blíže odůvodnění novely § 293 odst. 1 a § 294 odst. 1 tr. zák.), které postihlo značné území, popř. k jehož reparaci je třeba vynaložit náklady velkého rozsahu (oproti trestnému činu poškození a ohrožení životního prostředí, které se děje na větším území, popř. vyžaduje náklady k odstranění následků alespoň ve značném rozsahu), popř. se týká mimořádně hodnotných ekosystémů (typicky národní parky, chráněné krajinné oblasti) nebo stanovišť v evropsky chráněné lokalitě nebo v ptačí oblasti[footnoteRef:13]. [13: Podle čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2024/1203 se stanovištěm v chráněné lokalitě rozumí „jakékoli stanoviště druhů, pro které je určitá oblast označena jako zvláště chráněná oblast v souladu s čl. 4 odst. 1 nebo 2 směrnice 2009/147/ES [směrnice o ochraně volně žijících ptáků], či jakékoli přírodní stanoviště nebo stanoviště druhů, pro které je určitá lokalita označena jako zvláštní oblast ochrany v souladu s čl. 4 odst. 4 směrnice 92/43/EHS [směrnice o stanovištích], nebo pro které je lokalita uvedena na seznamu lokalit významných pro Společenství v souladu s čl. 4 odst. 2 směrnice 92/43/EHS“; chráněnými lokalitami se tedy rozumí evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti [§ 3 odst. 1 písm. q) a § 45e odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů].
]
Při posuzování závažnosti poškození půdy, vody, ovzduší, ekosystému nebo jiné složky životního prostředí se zohlední výchozí podmínky dotčené složky životního prostředí, rozsah poškození, jeho trvalost a možnost obnovy a náklady na tuto obnovu, je-li možné tyto náklady posoudit (viz návrh § 301a odst. 1 tr. zák., čl. 3 odst. 6 směrnice 2024/1203), vymezení značného rozsahu a značného území je ponecháno aplikační praxi, která tak může individuálně posoudit každý případ negativního zásahu do určité složky životního prostředí a posoudit tak, zda dané jednání naplňuje parametry ekologické katastrofy či nikoli.
Kvalifikační okolnosti jsou do značné míry přejímány z trestného činu poškození a ohrožení životního prostředí, s výjimkou těch, které jsou znakem této nové skutkové podstaty a s výjimkou kvalifikační okolnosti spočívající v opětovném spáchání (k tomu viz odůvodnění návrhu nového znění § 293 odst. 2 tr. zák.). Zároveň dochází k zavedení kvalifikační okolnosti spočívající ve způsobení smrti, a to v návaznosti na doplnění této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby v § 293 odst. 4 tr. zák. a, a okolnosti spočívající ve skutečnosti, že pachatel se trestného činu dopustil jako člen organizované skupiny (zapojení různých typů organizovaných struktur je v environmentální kriminalitě častým jevem).
Jelikož ekologické katastrofy jsou spíše důsledkem nedbalostního jednání, zavádí se i nedbalostní forma tohoto jednání.
K bodu 9 (§ 293 odst. 1 a § 294 odst. 1)
Objektem trestného činu poškození a ohrožení životního prostředí podle § 293 tr. zák. a poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti podle § 294 tr. zák. je zájem na ochraně životního prostředí, kde je ochrana poskytována životnímu prostředí jako celku.
Předmětem útoku u těchto trestných činů je kterákoli složka životního prostředí, z nichž trestní zákoník výslovně uvádí půdu, vodu a ovzduší, nebo i více těchto složek zároveň.
Životním prostředím je podle § 2 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, „vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje“, přičemž tento zákon demonstrativně jako složky životního prostředí uvádí ovzduší, vodu, horniny, půdu, organismy, ekosystémy a energie.
Jelikož trestnými činy podle § 293 nebo § 294 tr. zák. se zpravidla zasahuje do ekosystému a narušuje se jeho ekologická stabilita, kdy předmětem útoků bývá vícero složek životního prostředí, navrhuje se výslovně doplnit mezi složky životního prostředí i samotný ekosystém [ekosystémem se přitom rozumí „funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase“ – viz § 3 odst. 1 písm. l) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), což koresponduje i s vymezením ekosystému, jak je obsaženo v čl. 2 odst. 2 písm. c) směrnice 2024/1203]. K věcné změně nicméně nedochází.
K bodu 10 (§ 293 odst. 1)
Trestný čin poškození a ohrožení životního prostředí podle § 293 tr. zák. je implementačním ustanovením k čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice 2024/1203. Členské státy přitom musí podle čl. 5 odst. 2 písm. c) této směrnice stanovit za toto jednání horní hranici trestní sazby v minimální výši pěti let – navrhovaná změna uvádí českou právní úpravu do souladu s tímto požadavkem.
K bodu 11 (§ 293 odst. 2)
Vypuštění dnešního § 293 odst. 2 písm. c) a d) tr. zák. souvisí se zavedením trestného činu těžkého poškození životního prostředí (§ 292a tr. zák.) a těžkého poškození životního prostředí z nedbalosti (§ 292b tr. zák.), jejichž prostřednictvím bude možné postihnout případy, kdy poškozením životního prostředí dojde k následkům dnes v těchto kvalifikačních okolnostech předvídaných.
Zároveň dochází k vypuštění kvalifikační okolnosti spočívající v opětovném spáchání – tím se rozumí případy, kdy pachatel opakuje trestný čin uvedený v § 293 odst. 1 tr. zák., tedy především vícečinný souběh těchto trestných činů, nemusí se v tomto případě jednat o postih recidivy (není třeba, aby byl pachatel za takový čin již pravomocně odsouzen), přičemž ani není stanovena maximální doba, která mezi jednotlivými trestnými činy může uběhnout (v případě recidivy tak je vzhledem k formálnímu pojetí trestného činu znak opakovanosti naplněn vždy, pokud k dalšímu jednání dojde do okamžiku, kdy se na pachatele hledí, jako by za předchozí trestný čin odsouzen nebyl). Okolnost, že se pachatel dopustil více trestných činů, popř. že je speciálním recidivistou, bude možné – s ohledem na zvýšení trestní sazby v § 293 odst. 1 tr. zák. – dostatečně náležitě zohlednit v úvahách o druhu a výši trestu ukládaného podle základní skutkové podstaty, kdy skutečnost, že se pachatel dopustil opakované trestné činnosti, bude obecnou přitěžující okolností.
Na druhou stranu se doplňuje kvalifikační okolnost spočívající ve skutečnosti, že se pachatel trestného činu dopustil jako člen organizované skupiny.
K bodu 12 (§ 293 odst. 3)
Řada trestných činů v oblasti trestných činů proti životnímu prostředí podmiňuje použití vyšší trestní sazby zištným úmyslem, nikoli však všechny (viz např. § 298 tr. zák.). Navrhuje se přístup k této otázce sjednotit, aby nebylo zapotřebí prokazovat úmysl k získání prospěchu určitého rozsahu a aby bylo postačující z hlediska subjektivní stránky způsobení tohoto těžšího následku z nedbalosti.
K bodu 13 (§ 293 odst. 4)
Jak bylo uvedeno v odůvodnění změny výše trestní sazby uvedené v § 293 odst. 1 tr. zák., trestný čin poškození a ohrožení životního prostředí podle § 293 tr. zák. je implementačním ustanovením k čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice 2024/1203. Pokud je tímto jednáním způsobena smrt, musí členské státy podle čl. 5 odst. 2 písm. a) této směrnice zabezpečit, aby bylo možné uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let – navrhovaná změna uvádí českou právní úpravu do souladu s tímto požadavkem.
K bodu 14 (§ 294 odst. 1)
S ohledem na obecné zvýšení trestní sazeb u trestných činů proti životnímu prostředí, ke kterým došlo v návaznosti na požadavky směrnice (viz její čl. 5 odst. 2), dochází i u trestného činu poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti ke zvýšení horní hranice trestní sazby [byť jde o nedbalostní jednání, lze stávající trestní sazbu (max. 6 měsíců) považovat za nepřiměřeně mírnou, jde-li o jednání namířené proti životnímu prostředí, k odstranění jehož následků je třeba vynaložit náklady ve značném rozsahu, tj. náklady nejméně v částce 1 mil. Kč].
K bodu 15 (§ 294 odst. 2)
Vypuštění dnešního § 294 odst. 2 písm. b) a c) tr. zák. souvisí se zavedením trestného činu těžkého poškození životního prostředí a těžkého poškození životního prostředí z nedbalosti, jejichž prostřednictvím bude možné postihnout případy, kdy poškozením životního prostředí dojde k následkům dnes v těchto kvalifikačních okolnostech předvídaných.
K bodu 16 (§ 294a)
Ustanovení § 294a tr. zák. (poškození vodního zdroje) podmiňuje trestnost pachatele tím, že jeho jednáním dojde k poškození vodního zdroje, u kterého je stanoveno ochranné pásmo, tak, že „zanikne nebo je značně oslaben důvod pro zvláštní ochranu vodního zdroje“. Znak „zánik nebo značné oslabení důvodu k ochraně vodního zdroje“ je třeba interpretovat jako zánik nebo významné omezení kvality a výjimečnosti vodního zdroje, které vedly k jeho zvláštní ochraně, tj. jde o ty situace, kdy v důsledku jednání pachatele přestaly být naplněny, popř. v dohledné době přestanou být naplněny, zákonem stanovené podmínky odůvodňující vyhlášení ochranného pásma [§ 30 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 21 zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve znění pozdějších předpisů]. V návaznosti na znění nového § 294a odst. 2 tr. zák., které je implementačním ustanovením, se tento znak skutkové podstaty nově vymezuje tak, že jde o jednání, kterým může být způsobeno „podstatné zhoršení stavu nebo ekologického potenciálu útvaru povrchové vody nebo stavu útvaru podzemní vody“, neboť z hlediska možných následků by obě formy nelegálního nakládání s vodami měly být totožné.
· „Stavem povrchových vod“ se rozumí obecné vyjádření stavu útvaru povrchové vody určené ekologickým nebo chemickým stavem, podle toho, který je horší (ekologickým stavem se rozumí vyjádření kvality struktury a funkce vodních ekosystémů vázaných na povrchové vody) „stavem podzemních vod“ pak obecné vyjádření stavu útvaru podzemní vody určené kvantitativním nebo chemickým stavem, podle toho, který je horší [§ 2a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů].
· „Ekologický potenciál“ určuje stav silně ovlivněného nebo umělého vodního útvaru povrchové vody, způsob jeho hodnocení stanoví Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství vyhláškou (aktuálně jde o vyhlášku č. 98/2011 Sb., o způsobu hodnocení stavu útvarů povrchových vod, způsobu hodnocení ekologického potenciálu silně ovlivněných a umělých útvarů povrchových vod a náležitostech programů zjišťování a hodnocení stavu povrchových vod).
Stávající znění § 294a tr. zák. bylo v návaznosti na požadavky směrnice 2024/1203 doplněno o novou skutkovou podstatu spočívající v neoprávněném odebírání vody. Jde o reakci na požadavek plynoucí z čl. 3 odst. 2 písm. m), podle něhož mají členské státy zajistit trestnost jednání spočívající v „odběru povrchové nebo podzemní vody ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES (směrnice, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky), pokud takové jednání způsobuje nebo může způsobit podstatné zhoršení ekologického stavu nebo ekologického potenciálu útvarů povrchových vod nebo kvantitativního stavu útvarů podzemních vod“.
Podmínky pro odběr vody jsou stanoveny v § 8 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), nová skutková podstata tak doplňuje ochranu poskytovanou proti neoprávněnému odboru povrchové či podzemní vody vodním zákonem.
V návaznosti na doplnění nové skutkové podstaty se přistoupilo i ke změně názvu tohoto trestného činu.
Z hlediska zavinění je vyžadován úmysl či hrubá nedbalost (viz čl. 3 odst. 4 směrnice 2024/1203).
Navrhované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby korespondují s těmi, které jsou navrhovány u ostatních trestných činů proti životnímu prostředí a které zvyšují společenskou škodlivost spáchaného jednání (jednak skutečnost, že se pachatel trestného činu dopustil jako člen organizované skupiny, jednak získání značného prospěchu).
Výše trestních sazeb vychází z požadavků směrnice [čl. 5 odst. 2 písm. e)].
K bodu 17 (§ 295 odst. 1)
Také u trestného činu poškození lesa, který jinak nepředstavuje implementační ustanovení směrnice 2024/1203, ani implementační ustanovení nahrazované směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí či jiného předpisu Evropské unie, dochází k dílčím změnám.
S ohledem na obecné zvýšení trestních sazeb u trestných činů proti životnímu prostředí, ke kterým došlo v návaznosti na požadavky směrnice (viz její čl. 5 odst. 2), dochází i u tohoto trestného činu ke zvýšení horní hranice trestní sazby, aby zůstal zachován poměr mezi jednotlivými skutkovými podstatami (navrhuje se zvýšení horní hranice trestní sazby z dnešních dvou let na tři léta, což např. koresponduje s obdobnou změnou, jaká byla provedena u trestného činu poškození vodního zdroje a neoprávněného odběru vody podle § 294a tr. zák.). Rovněž se navrhuje změnit míru požadovaného zavinění, kde – stejně jako v dalších skutkových podstatách směřujících k ochraně životního prostředí či jeho jednotlivým složkám – bude vyžadována alespoň hrubá nedbalost. Jednání, která budou spáchána z prosté nedbalosti, budou napříště sankcionovatelná jako přestupek podle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
K bodu 18 (§ 295 odst. 2)
V rámci kvalifikované skutkové podstaty trestného činu poškození lesa dochází k doplnění dvou nových okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, a to jednak skutečnosti, že pachatel se trestného činu dopustil jako člen organizované skupiny, jednak získání značného prospěchu. Jde o dvě okolnosti, které zvyšují škodlivost daného jednání, která odůvodňuje přísnější postih. Naproti tomu dochází k vypuštění kvalifikační okolnosti spočívající v opětovném spáchání – tím se rozumí případy, kdy pachatel opakuje trestný čin uvedený v § 295 odst. 1 tr. zák., tedy především vícečinný souběh těchto trestných činů, nemusí se v tomto případě jednat o postih recidivy (není třeba, aby byl pachatel za takový čin již pravomocně odsouzen), přičemž ani není stanovena maximální doba, která mezi jednotlivými trestnými činy může uběhnout (v případě recidivy tak je vzhledem k formálnímu pojetí trestného činu znak opakovanosti naplněn vždy, pokud k dalšímu jednání dojde do okamžiku, kdy se na pachatele hledí, jako by za předchozí trestný čin odsouzen nebyl). Okolnost, že se pachatel dopustil více trestných činů, popř. že je speciálním recidivistou, bude možné – s ohledem na zvýšení trestní sazby v § 295 odst. 1 tr. zák. – dostatečně náležitě zohlednit v úvahách o druhu a výši trestu ukládaného podle základní skutkové podstaty, kdy skutečnost, že se pachatel dopustil opakované trestné činnosti, bude obecnou přitěžující okolností.
Kvalifikační okolnost spočívající ve způsobení škodlivého následku (vznik holé seče nebo proředění) na celkové značné ploše lesa zůstává zachována.
K bodům 19 a 27 (zrušení § 296, § 301a)
Protože obsah stávajícího § 296 tr. zák. je pro řádné provedení směrnice 2024/1203 třeba navázat k více trestným činům a zároveň je třeba upravit další společná ustanovení, zařazuje se toto ustanovení systematicky za § 301 tr. zák., tj. za poslední z trestných činů obsažených v hlavě VIII zvláštní části trestního zákoníku, pro které bude jeho obsah relevantní.
Do nového § 301a tr. zák. se přesouvá obsah dnešního § 296 tr. zák. beze změny, s výjimkou § 296 odst. 3 tr. zák., kdy provozování zařízení, ve kterém je prováděna nebezpečná činnost nebo v němž se skladují nebo používají nebezpečné látky nebo směsi, bude nově posuzováno nikoli jako poškození a ohrožení životního prostředí nebo jako poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti, ale jako trestný čin neoprávněného provozování zařízení s nebezpečnými látkami nebo směsmi podle navrhovaného § 298d tr. zák. (obsahem § 301a tr. zák. tak bude vymezení většího území a vymezení větší a značné plochy lesa – viz § 301a odst. 3 a 4 tr. zák.).
Jelikož směrnice vyžaduje, aby členské státy zajistily, že při posuzování některých znaků budou brána v úvahu určitá kritéria (viz čl. 3 odst. 6 až 8 směrnice 2024/1203), přistoupilo se k jejich zahrnutí do nového společného ustanovení, které tak v tomto ohledu nemá charakter výkladového ustanovení, nýbrž stanovuje určitá vodítka pro jejich výklad [kritéria pro posuzování závažnosti poškození složek životního prostředí, pro posuzování, zda jednání může způsobit poškození složek životního prostředí, a pro posuzování rozsahu nakládání s odpady či s komoditami nebo výrobky, které mají největší dopad na celosvětové odlesňování (dřevo, skot, káva, sója, palma olejná, kakao, kaučuk)].
Odstavec pátý obsahuje definici pojmu nakládání s odpadem, kterou přebírá z § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, kde zároveň výslovně uvádí, že se jedná i o dozor nad těmito činnostmi a následnou péči o místa odstranění, včetně činností prováděných obchodníkem nebo zprostředkovatelem, což je požadavek plynoucí z čl. 3 odst. 2 písm. f) směrnice 2024/1203.
K bodu 20 (§ 297)
Shodně jako nahrazovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/35/ES ze dne 7. září 2005 o prosazování mezinárodních norem týkajících se znečištění z lodí a o zavedení správních sankcí za protiprávní jednání v oblasti znečišťování, tak i směrnice 2024/1203 vyžaduje kriminalizaci nelegálního vypouštění znečišťujících látek z lodí.
Podle čl. 3 odst. 2 písm. i) směrnice 2024/1203 má být trestné „vypouštění znečišťujících látek z lodí spadající do oblasti působnosti článku 3 směrnice 2005/35/ES v jakékoli oblasti vymezené v čl. 3 odst. 1 uvedené směrnice, které způsobuje nebo může způsobit zhoršení kvality vody nebo poškození mořského prostředí, kromě případů, kdy jsou tyto látky vypouštěny za podmínek stanovených v článku 5 uvedené směrnice, jež umožňují výjimku“. Uvedená směrnice 2005/35/ES přitom navazuje na Mezinárodní úmluvu o zabránění znečišťování z lodí z roku 1973 (tzv. MARPOL) a Protokol k této úmluvě z roku 1978 (viz sdělení č. 52/2015 Sb. m. s. a sdělení č. 53/2015 Sb. m. s.).
Třebaže současná právní úprava v zásadě požadavkům směrnice vyhovuje, došlo k dílčím změnám, a proto se pro přehlednost přistoupilo k nahrazení dnešního znění zněním novým:
a) Navrhuje se změnit míru požadovaného zavinění, kde – stejně jako v dalších skutkových podstatách směřujících k ochraně životního prostředí či jeho jednotlivým složkám – bude vyžadována alespoň hrubá nedbalost, což koresponduje i s požadavky směrnice 2024/1203 (viz její čl. 2 odst. 4)
b) Dochází ke zvýšení trestních sazeb tak, aby česká právní úprava byla v souladu s čl. 5 odst. 2 písm. d) směrnice 2024/1203.
c) Dochází k úpravě okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby – shodně jako v jiných případech dochází, s ohledem na celkové zvýšení trestních sazeb, k vypuštění opětovného spáchání trestného činu jako kvalifikační okolnosti, stejně tak jako se vypouští okolnosti spočívající ve způsobení závažného a rozsáhlého poškození jakosti vody, živočišných nebo rostlinných druhů nebo jejich částí, nebo poškození životního prostředí, k jehož odstranění je třeba vynaložit náklady ve velkém rozsahu, neboť při vzniku těchto následků bude namístě uvažovat o postihu za trestný čin podle § 292a nebo § 292b tr. zák.
K bodu 21 (§ 297a)
Dalším novým trestným činem, jehož zavedení se navrhuje v návaznosti na požadavky směrnice 2024/1203, je trestný čin neoprávněné recyklace lodi. Trestnost tohoto jednání je požadována čl. 3 odst. 2 písm. h) této směrnice, podle něhož mají členské státy povinnost zajistit kriminalizaci „recyklace lodí, na niž se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1257/2013, pokud toto jednání není v souladu s požadavky uvedenými v čl. 6 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení“.
Recyklace lodí je regulovaný proces likvidace lodí, který zajišťuje, že veškeré nebezpečné materiály a odpady z vyřazené lodi budou správně zpracovány a znovu využity v souladu s mezinárodními a evropskými předpisy. Účelem uvedeného nařízení je zvýšit bezpečnost, ochranu lidského zdraví a mořského prostředí v průběhu celého životního cyklu lodi, zejména s cílem zajistit, aby se s nebezpečným odpadem vzniklým při recyklaci lodi nakládalo způsobem šetrným k životnímu prostředí.
Základem evropské právní úpravy je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1257/2013 ze dne 20. listopadu 2013, o recyklaci lodí a o změně nařízení (ES) č. 1013/2006 a směrnice 2009/16/ES, na které navazují adaptační zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů.
Požadavkem směrnice 2024/1203 je tedy zajistit trestnost úmyslného porušení povinnosti majitele lodi zajistit, aby loď (lodí se podle tohoto nařízení přitom rozumí „plavidlo jakéhokoli druhu, i odstrojené nebo tažené, které je nebo bylo provozováno v námořním prostředí, včetně ponorných plavidel, plovoucích zařízení, plovoucích plošin, samozdvižných plošin, plovoucích zásobovacích plošin (FSU) a výrobních, skladovacích a vykládacích plavidel“) určená recyklaci byla recyklována pouze v zařízeních na recyklaci lodí, která jsou uvedena na evropském seznamu.
Toto jednání je dnes postižitelné jako přestupek podle § 78 odst. 3 písm. o) bod 3, popř. § 79 odst. 3 písm. o) bod 3 zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, ve znění pozdějších předpisů.
Výše trestních sazeb vychází z požadavků směrnice [čl. 5 odst. 2 písm. d)].
K bodu 22 (§ 298)
Shodně jako nahrazovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí, tak i směrnice 2024/1203 vyžaduje kriminalizaci nelegálního nakládání s odpady a jejich nelegální přepravy.
Podle čl. 3 odst. 2 písm. f) směrnice 2024/1203 má být trestný:
„sběr, přeprava nebo zpracovávání odpadů, provozní dohled nad těmito postupy a následná péče o místa k odstraňování, včetně činností prováděných obchodníkem nebo zprostředkovatelem, pokud se takové jednání:
i) týká nebezpečného odpadu, jak je definován v čl. 3 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES (směrnice o odpadech), a týká se množství jiného než zanedbatelného; nebo
ii) týká jiných odpadů, než jsou odpady uvedené v bodě i), a způsobuje nebo může způsobit smrt nebo těžkou újmu na zdraví osob, podstatné zhoršení kvality ovzduší, půdy či vody nebo podstatnou škodu na ekosystému, živočiších či rostlinách“.
Podle čl. 3 odst. 2 písm. f) směrnice 2024/1203 má být trestná:
„přeprava odpadu ve smyslu čl. 2 bodu 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157 (nařízení o přepravě odpadů), pokud se takové jednání týká množství jiného než zanedbatelného, ať již je provedena jednorázově nebo v několika zásilkách, které spolu zřejmě souvisejí“.
Třebaže současná právní úprava v zásadě požadavkům směrnice vyhovuje, došlo k dílčím změnám, a proto se pro přehlednost přistoupilo k nahrazení dnešního znění zněním novým.
V rámci prvního odstavce, který jinak nepředstavuje implementační úpravu (jde nicméně o reakci na požadavky Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování), dochází ke změně míry požadovaného zavinění, kde – stejně jako v dalších skutkových podstatách směřujících k ochraně životního prostředí či jeho jednotlivým složkám – bude vyžadována alespoň hrubá nedbalost, nikoli tedy pouze prostá nedbalost. Dále pak i v tomto ustanovení dochází ke zvýšení trestních sazeb, a to v návaznosti na obdobnou změnu navrhovanou v návaznosti na požadavky směrnice 2024/1203 v § 298 odst. 2 tr. zák. (míra kriminalizace v případě nelegálního přeshraničního převozu odpadu by neměla být nižší než v případě převozu vnitrostátního).
V druhém odstavci se promítají nové požadavky plynoucí z unijní legislativy, které rozlišují nakládání s nebezpečným (§ 7 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech) a jiným odpadem. Formy nakládání s odpady jsou pak vymezeny v § 301a odst. 6 tr. zák.
Rozlišování nebezpečného a jiného odpadu se promítá i do vymezení kvalifikačních okolností, které jsou jinak v zásadě přebírány ze současné úpravy. Oproti ní nicméně dochází k vypuštění kvalifikační okolnosti spočívající v opětovném spáchání trestného činu (k odůvodnění lze poukázat na odůvodnění změny § 293 odst. 2 tr. zák. aj.), naopak jako novou kvalifikační okolnost se navrhuje zavést spáchání ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, což je i reakcí na množící se aktivity typu nelegální přeshraniční přepravy odpadů ze zahraničí za účelem jejich uložení v ČR (k tomu blíže např. Koncepce boje proti organizovanému zločinu do roku 2030[footnoteRef:14]). [14: Ministerstvo vnitra. Koncepce boje proti organizovanému zločinu do roku 2030. 2025. Dostupné na: https://mv.gov.cz/clanek/bezpecnostni-hrozby.aspx?q=Y2hudW09Mg%3D%3D.
]
Jako další kvalifikační okolnost se navrhuje zakotvení způsobení smrti - § 298 tr. zák. je implementačním ustanovením k čl. 3 odst. 2 písm. f) směrnice 2024/1203. Pokud je tímto jednáním způsobena smrt, musí členské státy podle čl. 5 odst. 2 písm. a) této směrnice zabezpečit, aby bylo možné uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let – navrhovaná změna uvádí českou právní úpravu do souladu s tímto požadavkem.
Z hlediska zavinění je vyžadován úmysl či hrubá nedbalost (viz čl. 3 odst. 4 směrnice 2024/1203).
Výše trestních sazeb vychází z požadavků směrnice [čl. 5 odst. 2 písm. a) a d)].
K bodu 23 (§ 298a)
Prostřednictvím trestného činu podle § 298a tr. zák. se dnes postihuje neoprávněná výroba a jiné nakládání s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu. Jde o problematiku, která byla předmětem úpravy nahrazované směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí, požadavek na kriminalizaci tohoto jednání plyne i ze směrnice 2024/1203.
Směrnice 2024/1203 nicméně přichází i s požadavky na trestní postih za nelegální nakládání i s dalšími látkami (výrobky, přípravky), které lze obecně charakterizovat jako látky (výrobky, přípravky), nakládání s nimiž je s ohledem na škodlivost pro zdraví člověka nebo pro životní prostředí regulováno; navrhuje se proto postih za nelegální nakládání s těmito látkami (výrobky, přípravky) koncentrovat do jednoho ustanovení.
Látkami (výrobky, přípravky), nelegální nakládání s nimiž je předmětem navrhované úpravy, jsou:
a) látky poškozující ozonovou vrstvu (popř. výrobky nebo zařízení, které takovou látku obsahují nebo jejichž fungování je na takové látce závislé),
b) fluorované skleníkové plyny (popř. výrobky nebo zařízení, které takový plyn obsahují nebo jejichž fungování je na takovém plynu závislé),
c) rtuť, její sloučeniny nebo směsi (popř. výrobky s přidanou rtutí),
d) chemické látky, včetně chemické látky obsažené ve směsi nebo předmětu, jejichž vlastnosti (např. toxicita, karcinogenita, perzistence, bioakumulace) jsou tak závažné, že jejich výroba, dovoz, vývoz, uvádění na trh, skladování a další nakládání podléhají přísné regulaci či úplnému zákazu,
e) přípravky (pomocné přípravky) na ochranu rostlin a
f) biocidní přípravky.
K § 298a odst. 1 písm. a)
Přebírá se stávající úprava obsažená v § 298a odst. 1 tr. zák., která se adaptuje na nové požadavky plynoucí ze směrnice 2024/1203, která ve svém čl. 3 odst. 2 písm. s) požaduje oproti nahrazované směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí i trestnost uvolňování látek poškozujících ozonovou vrstvu (což lze považovat ze dnes již trestné „nakládání“) a kterou dochází k rozšíření též na výrobky a zařízení takové látky obsahující či vypouštějící nebo na nich závislé, což muselo být v novém znění reflektováno.
K § 298a odst. 1 písm. b) a c)
Z čl. 3 odst. 2 písm. t) směrnice 2024/1203 plyne povinnost členských států zajistit, aby byla trestná „výroba, uvádění na trh, dovoz, vývoz, používání, nebo uvolňování fluorovaných skleníkových plynů, ať už se jedná o látky vyskytující se samostatně nebo ve směsi, jak jsou uvedeny v čl. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/573 (nařízení o fluorovaných skleníkových plynech), nebo výroba, uvádění na trh, dovoz, vývoz nebo používání výrobků a zařízení a jejich částí, které fluorované skleníkové plyny obsahují nebo jejichž fungování je na těchto plynech závislé, jak je uvedeno v čl. 2 písm. b) uvedeného nařízení, nebo uvádění těchto výrobků a zařízení do provozu“.
Toto nařízení navazuje na Pařížskou dohodu o změně klimatu ze dne 12. prosince 2015[footnoteRef:15] a reaguje na vysoké emise fluorovaných skleníkových plynů, které mají i tisícinásobně větší dopad než oxid uhličitý, jehož význam pro znečištění atmosféry (tzv. uhlíková stopa) je mediálně podstatně sledovanější. [15: Publikována pod č. 64/2017 Sb. m. s., pro Českou republiku vstoupila dohoda v platnost dne 4. listopadu 2017. Pařížská dohoda formuluje dlouhodobý cíl ochrany klimatu, jímž je přispět k udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C a obsahuje závazky ke snižování emisí skleníkových plynů. V rámci Pařížské dohody se Česká republika s ostatními členskými státy EU přihlásila společně snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o nejméně 40 % ve srovnání s rokem 1990.]
Neoprávněné nakládání s fluorovanými skleníkovými plyny nebylo dosud výslovně v tomto rozsahu v trestním zákoníku upraveno (v úvahu přichází zejména trestný čin poškození a ohrožení životního prostředí, kterým nicméně nelze postihnout všechny formy jednání, která podle směrnice postižitelná být mají). Nová právní úprava tak doplňuje ochranu dnes poskytovanou zákonem č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech, ve znění pozdějších předpisů.
K § 298a odst. 2
Z čl. 3 odst. 2 písm. d) směrnice 2024/1203 plyne povinnost členských států zajistit, aby byla trestná „výroba, používání, skladování, dovoz nebo vývoz rtuti, sloučenin rtuti, směsí rtuti a výrobků s přidanou rtutí, pokud toto jednání není v souladu s požadavky stanovenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 (nařízení o rtuti) a způsobuje nebo může způsobit smrt nebo těžkou újmu na zdraví osob, podstatné zhoršení kvality ovzduší, půdy či vody nebo podstatnou škodu na ekosystému, živočiších či rostlinách“. Byť text směrnice 2024/1203 neobsahuje explicitní požadavek, aby trestné bylo i uvádění rtuti (sloučenin rtuti, směsí rtuti a výrobků s přidanou rtutí) na trh, je třeba upozornit, že podle čl. 2 odst. 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 ze dne 17. května 2017 o rtuti a o zrušení nařízení (ES) č. 1102/2008 se za uvedení na trh považuje rovněž dovoz, který již směrnice 2024/1203 explicitně zakazuje [viz i čl. 2 odst. 1 směrnice 2024/1203, podle kterého „pojmy použité v této směrnici pro účely popisu jednání uvedeného v čl. 3 odst. 2 se v příslušných případech vykládají v souladu s definicemi stanovenými v právních předpisech Unie uvedených v čl. 3 odst. 1 písm. a)].
Rtuť je velmi toxickou látkou, která představuje závažnou hrozbu jak pro lidské zdraví (především pro svoji neurotoxicitu), tak pro životní prostředí, zejména díky své schopnosti kumulovat v živých organismech a přenášet se potravním řetězcem. Zároveň většina emisí rtuti a s tím souvisejících rizik vystavení se jejím vlivům vzniká v souvislosti s činnostmi člověka.
Neoprávněné nakládání se rtutí nebylo dosud výslovně v tomto rozsahu v trestním zákoníku upraveno (v úvahu přichází zejména trestný čin poškození a ohrožení životního prostředí, kterým nicméně nelze postihnout všechny formy jednání, která podle směrnice postižitelná být mají). Nová právní úprava tak doplňuje ochranu dnes poskytovanou zákonem č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon).
K § 298a odst. 3 písm. a)
Z čl. 3 odst. 2 písm. c) bodů i), ii) v) a vi) směrnice 2024/1203 plyne povinnost členských států zajistit, aby byla trestná „výroba, uvádění nebo dodávání na trh, vývoz nebo používání látek samotných, obsažených ve směsích nebo v předmětech, včetně jejich začlenění do předmětů, pokud toto jednání způsobuje nebo může způsobit smrt nebo těžkou újmu na zdraví osob, podstatné zhoršení kvality ovzduší, půdy či vody nebo podstatnou škodu na ekosystému, živočiších či rostlinách“, pokud se tak děje v rozporu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1021 ze dne 20. června 2019 o perzistentních organických znečišťujících látkách nebo nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí. Obecně řečeno se jedná o látky, jejichž vlastnosti (jako např. toxicita, karcinogenita, perzistence, bioakumulace) jsou tak závažné, že jejich výroba, dovoz, vývoz, uvádění na trh, skladování a další nakládání podléhají přísné regulaci či úplnému zákazu.
Nakládání s těmito látkami nebylo dosud výslovně v tomto rozsahu v trestním zákoníku upraveno (v úvahu přichází zejména trestný čin poškození a ohrožení životního prostředí, kterým nicméně nelze postihnout všechny formy jednání, která podle směrnice postižitelná být mají). Nová právní úprava tak doplňuje ochranu dnes poskytovanou zákonem č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon).
K § 298a odst. 3 písm. b)
Z čl. 3 odst. 2 písm. c) bodu iii) směrnice 2024/1203 plyne povinnost členských států zajistit, aby byla trestná „výroba, uvádění nebo dodávání na trh, vývoz nebo používání látek samotných, obsažených ve směsích nebo v předmětech, včetně jejich začlenění do předmětů, pokud toto jednání způsobuje nebo může způsobit smrt nebo těžkou újmu na zdraví osob, podstatné zhoršení kvality ovzduší, půdy či vody nebo podstatnou škodu na ekosystému, živočiších či rostlinách … a nesplňuje požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 (nařízení o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh)“.
Cílem ustanovení je ochrana lidského života a zdraví a životního prostředí před negativními dopady nebezpečných či neschválených přípravků na ochranu rostlin (pesticidů, herbicidů, fungicidů apod.). Tyto látky mají biologicky aktivní účinky, které sice slouží k ochraně plodin, ale mohou také představovat vážné riziko pro necílové organismy a dlouhodobě zatěžovat okolní ekosystém.
Nakládání s těmito látkami nebylo dosud výslovně v tomto rozsahu v trestním zákoníku upraveno (v úvahu přichází zejména trestný čin poškození a ohrožení životního prostředí, kterým nicméně nelze postihnout všechny formy jednání, která podle směrnice postižitelná být mají). Nová právní úprava tak doplňuje ochranu dnes poskytovanou zákonem č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů.
K § 298a odst. 3 písm. c)
Z čl. 3 odst. 2 písm. c) bodu iv) směrnice 2024/1203 plyne povinnost členských států zajistit, aby byla trestná „výroba, uvádění nebo dodávání na trh, vývoz nebo používání látek samotných, obsažených ve směsích nebo v předmětech, včetně jejich začlenění do předmětů, pokud toto jednání způsobuje nebo může způsobit smrt nebo těžkou újmu na zdraví osob, podstatné zhoršení kvality ovzduší, půdy či vody nebo podstatnou škodu na ekosystému, živočiších či rostlinách … a nesplňuje požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012 (nařízení o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání).
Cílem ustanovení je ochrana lidského života a zdraví a životního prostředí před riziky spojenými s biocidními přípravky (např. dezinfekční prostředky, insekticidy apod.). Tyto látky jsou vysoce účinné proti škodlivým organismům, ale zároveň mohou být toxické, karcinogenní a perzistentní a představovat vážné ohrožení životních podmínek.
Nakládání s těmito látkami nebylo dosud výslovně v tomto rozsahu v trestním zákoníku upraveno (v úvahu přichází zejména trestný čin poškození a ohrožení životního prostředí, kterým nicméně nelze postihnout všechny formy jednání, která podle směrnice postižitelná být mají). Nová právní úprava tak doplňuje ochranu dnes poskytovanou zákonem č. 324/2016 Sb., o biocidních přípravcích a účinných látkách a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o biocidech).
Pokud se v § 298a tr. zák. (i v dalších relevantních ustanoveních implementujících směrnici 2024/1203) hovoří o uvedení na trh, rozumí se tím celní propuštění do volného oběhu v Evropské unii nebo první dodání či poskytnutí jiné osobě v Evropské unii, za úplatu nebo bezplatně, a to i tehdy, pokud se tak děje prostřednictvím informačních a komunikačních technologií (evropské předpisy za uvedení na trh považují i použití látek, výrobků nebo zařízení vyrobených pro vlastní použití, což lze nicméně spíš podřadit pod rovněž trestné „jiné nakládání“).
Rovněž se – oproti současné úpravě – specifikuje, že dovozem či vývozem se rozumí dovoz na celní území Evropské unie nebo vývoz z celního území Evropské unie. Dovozem (vývozem) se totiž dnes v kontextu trestního zákoníku rozumí přeprava z ciziny do České republiky či naopak[footnoteRef:16], což neodpovídá požadavkům směrnice 2024/1203, resp. chápání pojmu dovoz/vývoz, jak jej užívají předpisy EU, jejichž porušení má podle směrnice 2024/1203 být trestným činem (viz např. čl. 3 odst. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, podle kterého se „dovozem“ rozumí „fyzické uvedení na celní území Společenství“). [16: Viz např. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023 – komentář k § 298a tr. zák. („Dovozem takové látky je její přeprava z ciziny do České republiky, vývozem naopak její přeprava z České republiky do jiného státu, a to v obou případech bez ohledu na způsob dopravy a způsob a místo překročení státní hranice. Nezáleží ani na účelu dovozu nebo vývozu.“).]
Z hlediska zavinění je vyžadován úmysl či hrubá nedbalost (viz čl. 3 odst. 4 směrnice 2024/1203).
Navrhované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby korespondují s těmi, které jsou navrhovány u ostatních trestných činů proti životnímu prostředí a které zvyšují společenskou škodlivost spáchaného jednání (jednak skutečnost, že se pachatel trestného činu dopustil jako člen organizované skupiny, jednak získání značného prospěchu, způsobení smrti).
Výše trestních sazeb vychází z požadavků směrnice [čl. 5 odst. 2 písm. a) a e)].
K bodu 24 (§ 298b až 298e)
K § 298b
Dalším novým trestným činem, jehož zavedení se navrhuje v návaznosti na požadavky směrnice 2024/1203, je trestný čin neoprávněného uvádění na trh některých výrobků a komodit ohrožujících životní prostředí (§ 298b tr. zák.).
Tento trestný čin je reakcí na dvě ustanovení implementované směrnice, a to čl. 3 odst. 2 písm. b) a čl. 3 odst. 2 písm. p). Podle těchto ustanovení mají členské státy povinnost zajistit kriminalizaci následujících jednání:
· „uvádění na trh výrobku v rozporu se zákazem nebo jiným požadavkem zaměřeným na ochranu životního prostředí, kdy použití výrobku ve větším měřítku, čímž se rozumí použití výrobku více uživateli bez ohledu na jejich počet, vede k vypouštění, emisím nebo uvolňování materiálů nebo látek, energie nebo ionizujícího záření do ovzduší, půdy nebo vody, a které způsobuje nebo může způsobit smrt nebo těžkou újmu na zdraví osob, podstatné zhoršení kvality ovzduší, půdy či vody nebo podstatnou škodu na ekosystému, živočiších či rostlinách“ [čl. 3 odst. 2 písm. b) směrnice 2024/1203] a
· „uvádění nebo dodávání relevantních komodit nebo relevantních produktů na trh Unie nebo jejich vývoz z trhu Unie v rozporu se zákazem stanoveným v článku 3 nařízení (EU) 2023/1115 (nařízení o dodávání na trh Unie a vývozu z Unie některých komodit a produktů spojených s odlesňováním a znehodnocováním lesů), kromě případů, kdy se takové jednání týká zanedbatelného množství“ [čl. 3 odst. 2 písm. p) směrnice 2024/1203].
K odstavci 1
Oproti jiným trestným činům, jejichž kriminalizace je po členských státech požadována, není „uvádění na trh výrobku v rozporu se zákazem nebo jiným požadavkem zaměřeným na ochranu životního prostředí“ vázáno na porušení konkrétního nařízení Evropské unie, popř, na porušení pravidel plynoucích z právních předpisů jednotlivých členských států, jimiž byly implementovány požadavky konkrétních evropských směrnic přijatých k ochraně životního prostředí. Bod 17 odůvodnění k tomuto uvádí: „Tato směrnice označuje za trestný čin uvedení na trh v rozporu se zákazem nebo jiným požadavkem zaměřeným na ochranu životního prostředí výrobku, jehož používání ve velkém rozsahu vede k vypouštění, emisím nebo uvolňování určitého množství materiálů nebo látek, energie nebo ionizujícího záření do ovzduší, půdy nebo vody a způsobuje nebo může způsobit podstatnou škodu na životním prostředí nebo lidském zdraví. V této souvislosti by měl být zákaz nebo jiný požadavek zaměřený na ochranu životního prostředí stanovený v oblasti práva Unie, která má mezi svými cíli stanovenu ochranu životního prostředí nebo je na ni zaměřena, včetně zachování, ochrany a zlepšování kvality životního prostředí, ochrany lidského zdraví, obezřetného a racionálního využívání přírodních zdrojů nebo boje proti změně klimatu, nebo na podporu opatření na mezinárodní úrovni k řešení regionálních nebo celosvětových problémů životního prostředí. Naopak, pokud je takový zákaz nebo požadavek stanoven v jiných oblastech práva Unie, které mají jiné cíle, například ochranu zdraví a bezpečnosti pracovníků, neměl by se uvedený trestný čin na takové jednání vztahovat.“.
Může se tak jednat např. o uvedení na trh určitých produktů (např. hraček nebo oblečení), které obsahují určité množství škodlivé látky (např. ftalátů), která se při používání uvolňuje do prostředí. V případě masivnějšího používání těchto produktů pak může dojít např. ke kontaminaci vody, zároveň půjde o zdravotní riziko u uživatelů.
Implementační úprava v tomto nerozlišuje, „v jaké oblasti práva Unie“ byl ten který předpis vydán, když trestnost odvozuje od charakteru výrobku nelegálně uváděného na trh [musí se jednat o výrobek, jehož použití ve větším rozsahu vede k vypouštění, emisím nebo uvolňování materiálů, látek, energie nebo ionizujícího záření do půdy, vody nebo ovzduší, což představuje ohrožení života nebo zdraví lidí (může tím být způsobena těžká újma na zdraví nebo smrt) anebo životní prostředí (může dojít k závažnému poškození půdy, vody, ovzduší, ekosystému nebo jiné složky životního prostředí)].
K odstavci 2
Smyslem postihu tohoto jednání je boj proti celosvětovému odlesňování, a s tím souvisejícími emisemi skleníkových plynů a úbytku biologické rozmanitosti. K odlesňování za účelem získání daných komodit a k výrobě produktů z daných komodit často dochází mimo území Evropské unie. Bez ohledu na to, zda se v daném místě jedná o legální či nelegální aktivitu, považuje EU odlesňování za účelem produkce daných komodit a výrobu daných produktů za natolik škodlivou pro životní prostředí, že se rozhodla omezit přístup těmto komoditám a produktům na svůj trh. Jejich uvádění či dodávání na trh v rozporu se stanovenými pravidly pak bylo směrnicí 2024/1203 označeno za trestné; ustanovení, které je předmětem této části odůvodnění, slouží k provedení tohoto požadavku směrnice.
Relevantními komoditami dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1115, o dodávání na trh Unie a vývozu z Unie některých komodit a produktů spojených s odlesňováním a znehodnocováním lesů, jsou skot, kakao, káva, palma olejná, kaučuk, sója a dřevo. Relevantními produkty pak produkty uvedené v příloze I k tomuto nařízení (např. čokoláda, palmový olej, kaučukové pneumatiky, sójové boby a další, které obsahují relevantní komodity, byly jimi krmeny nebo byly vyrobeny za jejich použití).
Zákaz, jehož porušení je kriminalizováno tímto trestným činem, spočívá v tom, že se relevantní komodity a produkty nesmějí uvádět či dodávat na trh nebo vyvážet, bez kumulativního splnění podmínek, že
· nezpůsobují odlesňování (tj. relevantní produkty obsahují, byly krmeny anebo vyrobeny za použití takových relevantních komodit, které byly vyprodukované na půdě, na níž po 31. prosinci 2020 nedošlo k odlesňování; v případě relevantních produktů, které obsahují dřevo nebo byly vyrobeny za použití dřeva, pak jde o skutečnost, že toto dřevo bylo vytěženo v lese, aniž by to vedlo ke znehodnocování lesů po 31. prosinci 2020),
· byly vyprodukovány v souladu s příslušnými právními předpisy země produkce a
· vztahuje se na ně prohlášení o náležité péči.
Z hlediska zavinění je ve vztahu k oběma skutkovým podstatám vyžadován úmysl či hrubá nedbalost (viz čl. 3 odst. 4 směrnice 2024/1203).
Navrhované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby korespondují s těmi, které jsou navrhovány u ostatních trestných činů proti životnímu prostředí a které zvyšují společenskou škodlivost spáchaného jednání (jednak skutečnost, že se pachatel trestného činu dopustil jako člen organizované skupiny, jednak získání značného prospěchu).
Ustanovení § 298b odst. 1 tr. zák. je, jak bylo uvedeno, implementačním ustanovením k čl. 3 odst. 2 písm. b) směrnice 2024/1203. Pokud je tímto jednáním způsobena smrt, musí členské státy podle čl. 5 odst. 2 písm. a) této směrnice zabezpečit, aby bylo možné uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let – navrhovaná změna uvádí českou právní úpravu do souladu s tímto požadavkem a zavádí ve vztahu k § 298b odst. 1 tr. zák. kvalifikovanou skutkovou podstatu spočívající ve způsobení smrti.
Výše trestních sazeb vychází z požadavků směrnice [čl. 5 odst. 2 písm. a) a d)].
K § 298c
Dalším novým trestným činem, jehož zavedení se navrhuje v návaznosti na požadavky směrnice 2024/1203, je trestný čin nedovoleného provedení záměru podléhajícího posouzení vlivů na životní prostředí (§ 298c tr. zák.).
Trestnost tohoto jednání je požadována čl. 3 odst. 2 písm. e) této směrnice, podle něhož mají členské státy povinnost zajistit kriminalizaci „provádění záměrů ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. a) (provádění stavebních prací nebo výstavba jiných zařízení nebo děl, jiné zásahy do přírodního prostředí a krajiny včetně těch, které se týkají těžby nerostných surovin), jak je uvedeno v čl. 4 odst. 1 a 2, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU (směrnice o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí), pokud je toto jednání prováděno bez povolení a způsobuje nebo může způsobit podstatné zhoršení kvality ovzduší nebo půdy či kvality nebo stavu vody nebo podstatnou škodu na ekosystému, živočiších či rostlinách“.
Předmětem posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví jsou stavby, zařízení, činnosti a technologie uvedené v příloze č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), a stavby, zařízení, činnosti a technologie, které podle stanoviska orgánu ochrany přírody vydaného podle zákona o ochraně přírody a krajiny mohou samostatně nebo ve spojení s jinými významně ovlivnit předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti. Jde tak o ty záměry, které by mohly mít významný vliv na životní prostředí, a musejí proto pro své provedení získat povolení následující po posouzení z hlediska jejich vlivů na životní prostředí. Smyslem daného ustanovení je tedy předběžná ochrana životního prostředí.
Z hlediska zavinění je vyžadován úmysl (viz čl. 3 odst. 4 směrnice 2024/1203 a contr.).
Navrhované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby korespondují s těmi, které jsou navrhovány u ostatních trestných činů proti životnímu prostředí a které zvyšují společenskou škodlivost spáchaného jednání (jednak skutečnost, že se pachatel trestného činu dopustil jako člen organizované skupiny, jednak získání značného prospěchu).
Výše trestních sazeb vychází z požadavků směrnice [čl. 5 odst. 2 písm. d)].
K § 298d
Shodně jako nahrazovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí, tak i směrnice 2024/1203 vyžaduje kriminalizaci neoprávněného provozování zařízení s nebezpečnými látkami nebo směsmi.
Toto jednání je dnes posuzováno jako trestný čin poškození a ohrožení životního prostředí podle § 293 tr. zák., popř. jako trestný čin poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti podle § 294 tr. zák. (viz § 296 odst. 3 tr. zák., podle kterého „poškozením nebo ohrožením půdy, vody, ovzduší nebo jiné složky životního prostředí se rozumí i provozování zařízení, ve kterém je prováděna nebezpečná činnost nebo v němž se skladují nebo používají nebezpečné látky či směsi, bez povolení podle jiného právního předpisu“).
I s ohledem na potřebu statistického sledování (viz čl. 22 směrnice 2024/1203) se navrhuje tuto problematiku vyčlenit z těchto obecných trestných činů a zakotvit nový samostatný trestný čin.
Toto nové ustanovení provádí čl. 3 odst. 2 písm. j) směrnice 2024/1203, podle něhož mají členské státy povinnost zajistit kriminalizaci „provozování nebo uzavření zařízení, ve kterém je prováděna nebezpečná činnost nebo v němž se skladují nebo používají nebezpečné látky nebo směsi, pokud toto jednání a tato nebezpečná činnost, látka nebo směs spadají do oblasti působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU (směrnice o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek) nebo směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU (směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění) a pokud toto jednání způsobuje nebo může způsobit smrt nebo těžkou újmu na zdraví osob, podstatné zhoršení kvality ovzduší, půdy či vody nebo podstatnou škodu na ekosystému, živočiších či rostlinách“.
Sektorové právní předpisy stanovují přísné podmínky, jak s danými látkami nakládat, jak daná zařízení provozovat a jak je řádně uzavřít. Porušení těchto podmínek, byť i z hrubé nedbalosti, může vytvořit situaci, kdy hrozí závažné poškození životního prostředí. Trestnost není vázána pouze na vznik škody, postačuje, že provoz (či nově výslovně i ukončení provozu) daného zařízení může vážně poškodit životní prostředí. To odpovídá zásadě předběžné opatrnosti, kdy cílem je odvrátit riziko dříve, než dojde k nevratným následkům. Ustanovení tedy postihuje možnost vzniku znečištění zejména v průběhu průmyslových činností a průmyslových havárií, které jsou často spojeny s nebezpečnými činnostmi a látkami.
Z hlediska zavinění je vyžadován úmysl či hrubá nedbalost (viz čl. 3 odst. 4 směrnice 2024/1203).
Navrhované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby korespondují s těmi, které jsou navrhovány u ostatních trestných činů proti životnímu prostředí a které zvyšují společenskou škodlivost spáchaného jednání (jednak skutečnost, že se pachatel trestného činu dopustil jako člen organizované skupiny, jednak získání značného prospěchu).
Pokud je tímto jednáním způsobena smrt, musí členské státy podle čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2024/1203 zabezpečit, aby bylo možné uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let – navrhovaná změna uvádí českou právní úpravu do souladu s tímto požadavkem a zavádí u tohoto trestného činu i kvalifikovanou skutkovou podstatu spočívající ve způsobení smrti.
Výše trestních sazeb vychází z požadavků směrnice [čl. 5 odst. 2 písm. a) a d)].
K § 298e
Dalším novým trestným činem, jehož zavedení se navrhuje v návaznosti na požadavky směrnice 2024/1203, je trestný čin neoprávněného provozování zařízení používaného k činnostem v odvětví ropy nebo zemního plynu v moři (§ 298e tr. zák.).
Trestnost tohoto jednání je požadována čl. 3 odst. 2 písm. k) této směrnice, podle něhož mají členské státy povinnost zajistit, aby byla trestná „výstavba, provoz nebo demontáž zařízení, pokud takové jednání a takové zařízení spadá do působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/30/EU (směrnice o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři) a pokud toto jednání způsobuje nebo může způsobit smrt nebo těžkou újmu na zdraví osob nebo podstatné zhoršení kvality ovzduší, půdy či vody nebo podstatnou škodu na ekosystému, živočiších či rostlinách“.
Zařízení pro těžbu ropy a plynu (vrtné plošiny, těžební věže atd.) pracují s nebezpečnými látkami a často v extrémních podmínkách. Vzhledem k závažnosti rizik je vyžadována nejvyšší míra odborné péče, kdy její nedodržení (včetně z hrubé nedbalosti) vystavuje životní prostředí významnému riziku.
Činnosti v odvětví ropy nebo zemního plynu v moři vymezuje § 2 odst. 1 písm. g) zák. č. 158/2000 Sb., o vyhledávání, průzkumu a těžbě nerostných zdrojů z mořského dna a o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři, jako všechny činnosti spojené se zařízením nebo propojenou infrastrukturou, včetně návrhu, plánování, výstavby, provozu a odstavení zařízení nebo propojené infrastruktury, a týkající se průzkumu a těžby ropy nebo zemního plynu, s výjimkou přepravy ropy nebo zemního plynu z jednoho pobřeží na druhé.
Zařízením se pak dle § 2 odst. 1 písm. h) téhož zákona rozumí stacionární, pevně ukotvené nebo mobilní zařízení nebo soubor zařízení, která jsou vzájemně trvale propojena mosty nebo jinými konstrukcemi, jež jsou používány k činnostem v odvětví ropy nebo zemního plynu v moři nebo v souvislosti s těmito činnostmi; mobilní vrtné jednotky na moři jsou považovány za zařízení pouze v případě, že jsou v pobřežních vodách ukotveny za účelem vrtání vrtu, těžby nebo jiných činností souvisejících s ropou nebo zemním plynem v moři.
Neoprávněné provozování zařízení používaného k činnostem v odvětví ropy nebo zemního plynu v moři nebylo dosud výslovně v tomto rozsahu v trestním zákoníku upraveno (v úvahu přichází zejména trestný čin poškození a ohrožení životního prostředí, kterým nicméně nelze postihnout všechny formy jednání, která podle směrnice postižitelná být mají). Nová právní úprava tak doplňuje ochranu dnes poskytovanou zákonem č. 158/2000 Sb., o vyhledávání, průzkumu a těžbě nerostných zdrojů z mořského dna a o bezpečnosti činností v odvětví ropy a zemního plynu v moři.
Z hlediska zavinění je vyžadován úmysl či hrubá nedbalost (viz čl. 3 odst. 4 směrnice 2024/1203).
Navrhované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby korespondují s těmi, které jsou navrhovány u ostatních trestných činů proti životnímu prostředí a které zvyšují společenskou škodlivost spáchaného jednání (jednak skutečnost, že se pachatel trestného činu dopustil jako člen organizované skupiny, jednak získání značného prospěchu).
Pokud je tímto jednáním způsobena smrt, musí členské státy podle čl. 5 odst. 2 písm. a) směrnice 2024/1203 zabezpečit, aby bylo možné uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let – navrhovaná změna uvádí českou právní úpravu do souladu s tímto požadavkem a zavádí u tohoto trestného činu i kvalifikovanou skutkovou podstatu spočívající ve způsobení smrti.
Výše trestních sazeb vychází z požadavků směrnice [čl. 5 odst. 2 písm. a) a d)].
K bodu 25 (§ 299 a § 300)
K § 299
Shodně jako nahrazovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí, tak i směrnice 2024/1203 vyžaduje kriminalizaci nelegálního nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami, kdy dochází k určitému zpřesnění.
Podle směrnice 2024/1203 má být trestné
· usmrcování, ničení, odebírání, držení, prodej nebo nabízení k prodeji jedince či jedinců druhů volně žijících živočichů nebo planě rostoucích rostlin uvedených v příloze IV nebo příloze V, pokud se na druhy v této příloze vztahují stejná opatření jako na druhy uvedené v příloze IV, směrnice Rady 92/43/EHS [směrnice o stanovištích] a jedince nebo jedinců druhů uvedených v článku 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES [směrnice o ochraně volně žijících ptáků], kromě případů, kdy se toto jednání týká zanedbatelného množství těchto jedinců [čl. 3 odst. 2 písm. n)] a
· obchod s jedincem nebo jedinci druhů volně žijících živočichů nebo planě rostoucích rostlin, nebo s jejich částmi nebo odvozeninami, které jsou uvedeny v přílohách A a B nařízení Rady (ES) č. 338/97 [nařízení o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi], a dovoz jedince nebo jedinců takových druhů, nebo jejich částí nebo odvozenin, které jsou uvedeny v příloze C tohoto nařízení, kromě případů, kdy se toto jednání týká zanedbatelného množství jedinců těchto druhů [čl. 3 odst. 2 písm. o)].
Třebaže současná právní úprava v zásadě požadavkům směrnice vyhovuje, došlo v kriminalizaci neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami k vícero změnám, a proto se pro přehlednost přistoupilo k nahrazení dnešního znění zněním novým:
· Obdobně jako u jiných trestných činů proti životnímu prostředí dochází ke sloučení úmyslné i nedbalostní formy jednání do jedné skutkové podstaty.
· Dochází ke zpřesnění terminologie, která se týká exemplářů – pojem „exemplář“ je pojmem vymezeným nařízením Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, podle něhož je exemplářem „živočišný nebo rostlinný jedinec, ať živý nebo neživý, patřící k některému z druhů zařazených do příloh A až D, jakákoli jeho část nebo odvozenina, ať tvoří součást jiného zboží či nikoli, jakož i jakékoli jiné zboží, u něhož je podle průvodních dokumentů, obalu nebo označení či etikety nebo jakýchkoli jiných příznaků patrné, že představuje nebo obsahuje části či odvozeniny živočichů nebo rostlin uvedených druhů, pokud takové části či odvozeniny nejsou vyňaty z působnosti ustanovení tohoto nařízení nebo ustanovení týkajících se přílohy, do které je dotyčný druh zařazen, a to vyznačením této skutečnosti v dotyčných přílohách“. Trestní zákoník, jako jediný právní předpis České republiky, pracuje s pojmy „exemplář chráněného druhu“ a „exemplář druhu přímo ohroženého vyhubením nebo vyhynutím“, aniž by ze zákona plynulo, které exempláře spadají do které kategorie – toto rozlišení se, v souladu se směrnicí 2024/1203, specifikuje odkazem na příslušnou přílohu nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (navazující na úmluvu CITES).
· Změny kvalifikačních okolností, resp. vypuštění dnešního § 299 odst. 3 písm. b) a § 299 odst. 4 písm. c) tr. zák., souvisejí se zavedením trestného činu těžkého poškození životního prostředí a těžkého poškození životního prostředí z nedbalosti, jejichž prostřednictvím bude možné postihnout případy, kdy nelegálním nakládáním s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami dojde k následkům dnes předvídaným v § 299 odst. 3 písm. b) a § 299 odst. 4 písm. c) tr. zák.
K § 300
Dalším novým trestným činem, jehož zavedení se navrhuje v návaznosti na požadavky směrnice 2024/1203, je trestný čin šíření invazních nepůvodních druhů rostlin a živočichů. Trestnost tohoto jednání je požadována čl. 3 odst. 2 písm. r) této směrnice, podle něhož mají členské státy povinnost zajistit kriminalizaci dovozu na území Unie, uvádění na trh, držení, chovu, přepravy, používání, výměny, umožnění rozmnožování, pěstování nebo kultivace, uvolňování do životního prostředí nebo šíření invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii, pokud je takové jednání v rozporu s omezeními stanovenými v čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 ze dne 22. října 2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů nebo podmínkou povolení vydaného podle čl. 8 tohoto nařízení nebo oprávnění uděleného podle čl. 9 uvedeného nařízení, pokud způsobuje nebo může způsobit smrt nebo těžkou újmu na zdraví osob, podstatné zhoršení kvality ovzduší, půdy či vody nebo podstatnou škodu na ekosystému, živočiších či rostlinách.
Invazní druhy rostlin a živočichů (v podmínkách České republiky např. bolševník velkolepý, netýkavka žláznatá, norek americký, nutrie říční aj.) představují vážnou hrozbu pro přírodní lokality po celém světě a jsou – vedle vzrůstajícího využívání přírodních zdrojů, znečišťování životního prostředí a změny klimatu – považovány za jeden z hlavních negativních faktorů ohrožujících stávající biodiverzitu původních ekosystémů. Šíření těchto druhů může ovlivnit strukturu a funkci ekosystémů přírodních stanovišť, kromě toho mohou mít invazní nepůvodní druhy také závažný nepříznivý dopad na lidské zdraví a hospodářství.
Základem evropské právní úpravy nakládání s invazními nepůvodními druhy je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 ze dne 22. října 2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů, na které navazuje prováděcí nařízení komise (EU) 2016/1141, kterým se přijímá seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014, které již bylo několikrát novelizováno. Pro druhy zařazené na unijním seznamu jsou nařízením stanoveny zákazy jejich uvolňování do životního prostředí, dovozu nebo převážení na území EU, držení, chovu nebo pěstování a uvádění na trh. Z těchto zákazů mohou členské státy povolit výjimku pouze ve velmi omezeném okruhu případů, konkrétně pro účely výzkumu, ex-situ ochrany či využití invazního nepůvodního druhu k léčebným účelům (v ostatních případech může jít jen o výjimečné důvody naléhavého veřejného zájmu, kdy je nezbytné žádat Evropskou komisi o oprávnění k povolení výjimky).
Na tuto úpravu navazuje zákon č. 364/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti invazních nepůvodních druhů.
Nový trestný čin tak doplňuje ochranu poskytovanou proti těmto jednáním zákonem o ochraně přírody a krajiny [přestupku podle § 87 odst. 1 písm. m) tohoto zákona nebo podle § 88 odst. 1 písm. s) tohoto zákona se dopustí ten, kdo zavleče, vysadí nebo šíří invazní nepůvodní druh s významným dopadem na Evropskou unii, který byl zařazen na unijní seznam; přestupku podle § 87 odst. 3 písm. q) tohoto zákona nebo podle § 88 odst. 2 písm. r) tohoto zákona se pak dopustí ten, kdo poruší podmínky povolení k využívání invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu nebo nepostupuje podle pohotovostního plánu v případě úniku nebo rozšíření invazního nepůvodního druhu na unijním seznamu v rozporu s čl. 8 odst. 2 nebo 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014].
Z hlediska zavinění je vyžadován úmysl; hrubá nedbalost je vyžadována pouze pro jednání obsažená v návrhu § 300 odst. 2 tr. zák. (viz i čl. 3 odst. 4 směrnice 2024/1203) – ustanovení § 300 odst. 1 tr. zák. totiž spočívá v porušení omezení stanovených v čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014, podle něhož je zakázáno invazní nepůvodní druhy s významným dopadem na Unii přivážet na území Unie, a to včetně převozu přes toto území pod celním dohledem, držet, chovat, přepravovat do, z nebo v rámci Unie, uvádět na trh, využívat či vyměňovat, nechat rozmnožovat, pěstovat nebo kultivovat, uvolňovat do životního prostředí, jde-li o záměrné jednání.
Navrhované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby korespondují s těmi, které jsou navrhovány u ostatních trestných činů proti životnímu prostředí a které zvyšují společenskou škodlivost spáchaného jednání (jednak skutečnost, že se pachatel trestného činu dopustil jako člen organizované skupiny, jednak získání značného prospěchu, způsobení smrti).
Výše trestních sazeb vychází z požadavků směrnice [čl. 5 odst. 2 písm. a) a e)].
K bodu 26 (§ 301)
Podle čl. 3 písm. q) směrnice 2024/1203 mají členské státy povinnost zajistit kriminalizaci „jakékoliv jednání, které způsobí poškození stanoviště v chráněné lokalitě nebo vyrušení živočišných druhů uvedených v příloze II písm. a) směrnice Rady 92/43/EHS v chráněné lokalitě ve smyslu čl. 6 odst. 2 uvedené směrnice, je-li toto poškození nebo vyrušení významné“, což v porovnání s požadavky plynoucími z nahrazované směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí znamená rozšíření kriminalizace o jednání spočívající ve vyrušení uvedených živočišných druhů v chráněné lokalitě.
Podle čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2024/1203 se stanovištěm v chráněné lokalitě rozumí „jakékoli stanoviště druhů, pro které je určitá oblast označena jako zvláště chráněná oblast v souladu s čl. 4 odst. 1 nebo 2 směrnice 2009/147/ES [směrnice o ochraně volně žijících ptáků], či jakékoli přírodní stanoviště nebo stanoviště druhů, pro které je určitá lokalita označena jako zvláštní oblast ochrany v souladu s čl. 4 odst. 4 směrnice 92/43/EHS [směrnice o stanovištích], nebo pro které je lokalita uvedena na seznamu lokalit významných pro Společenství v souladu s čl. 4 odst. 2 směrnice 92/43/EHS“; chráněnými lokalitami se tedy rozumí evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti [§ 3 odst. 1 písm. q) a § 45e odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny].
Vyrušování chráněných živočichů („disturbance of species“) je obecně zakázáno § 50 zákona o ochraně přírody a krajiny, kdy se nejedná, jak by se z textu mohlo zdát, o zásahy charakteru hlučných činností, ale obecně jde o činnosti, které ohrožují volně žijící živočichy tím, že ničí jejich biotopy, poškozují hnízda, ztěžují rozmnožování, brání v migraci apod., čímž dochází k rušení v jejich přirozeném vývoji.
K bodu 28 (§ 367 odst. 1 a § 368 odst. 1)
Jedná se o legislativně technickou změnu reagující na změnu názvů trestných činů podle § 281 a § 282 tr. zák.
K bodům 29 a 30 (poznámka pod čarou č. 1)
Navrhuje se doplnit do poznámky pod čarou obsahující seznam směrnic, jejichž převažující obsah je implementován trestním zákoníkem, odkaz na směrnici 2024/1203, která je z podstatné části prováděna trestním zákoníkem, čímž bude splněna i informační povinnost plynoucí z čl. 28 odst. 1 směrnice („Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici.“). Zároveň se vypouští odkaz na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/123/ES ze dne 21. října 2009, kterou se mění směrnice 2005/35/ES o znečištění z lodí a o zavedení sankcí za protiprávní jednání, které jsou směrnicí 2024/1203 nahrazeny.
K čl. II (účinnost)
Datum nabytí účinnosti je stanoveno s přihlédnutím ke lhůtě stanovené pro implementaci směrnice 2024/1203, kdy podle jejího čl. 28 odst. 1 „členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 21. května 2026“.
2