Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNDLSJSEUC najdete zde
IX.
Vypořádání připomínek k materiálu s názvem:
Návrh zákona,
Dle Jednacího řádu vlády byl materiál rozeslán do meziresortního připomínkového řízení dopisem ministra průmyslu a obchodu dne 25. září 2025, s termínem dodání stanovisek do 23. října 2025. Vyhodnocení tohoto řízení je uvedeno v následující tabulce:
Resort
Připomínky
Vypořádání
MPSV
Zásadní:
K § 12:
Navrhovaná právní úprava v § 12 obsahuje možnost předkládat dokumenty nezbytné pro prokázání shody, vyhotovení certifikátu o shodě i prohlášení o shodě v jazyce českém, slovenském nebo anglickém. Současně důvodová zpráva, čl. 1.1 uvádí: „Návrh zákona dopracovává v právu ČR některá ustanovení AI aktu tak, aby tento mohl být na území ČR plně uplatňován, prováděn a vymáhán.“
S ohledem na účel navrhované právní úpravy, okruh subjektů, které budou uživateli dotčených produktů AI v České republice, nepovažujeme anglický jazyk za vhodný jako alternativu. Anglický jazyk lze ponechat jako doplňující pro jazyk český, případně slovenský – ale nikoliv jako jeden z možných.
Čl. 44 odst. 1 předmětného nařízení uvádí, že „Certifikáty vydané oznámenými subjekty v souladu s přílohou VII se vyhotovují v jazyce, který je snadno srozumitelný příslušným orgánům v členském státě, v němž je oznámený subjekt usazen.“ Nicméně s certifikáty a dotčenými dokumenty budou pracovat i jiné subjekty. Rovněž, pro účely vymahatelnosti práva, je vhodné zachovat základní dokumenty povinně v jazyku, který je v daném státě úřední.
Neakceptováno
Navrhovaný § 12 upravuje tři případy, kdy je možné využít anglický jazyk:
· odstavec 1 umožňuje oznámenému subjektu vyhotovit certifikát v anglickém jazyce;
· odstavec 2 umožňuje poskytovatelům předložit orgánům dozoru na jejich žádost veškeré informace a dokumentaci nezbytnou k prokázání shody v anglickém jazyce;
· odstavec 3 umožňuje poskytovateli vypracovat prohlášení o shodě v anglickém jazyce.
Níže uvádíme důvody, proč předkladatel připomínky směřující k vypuštění anglického jazyka či jeho uvedení pouze jako volitelné doplňkové varianty neakceptuje.
V první řadě zdůrazňujeme, že anglický jazyk je navrhován pouze jako alternativní možnost vedle českého a slovenského jazyka.
Za druhé, jedním z primárních cílů návrhu zákona je vytvořit flexibilní právní rámec, podpořit rozvoj českých inovací a zvýšit konkurenceschopnost českých podniků tak, aby Česká republika mohla od počátku konkurovat ostatním zemím v oblasti umělé inteligence. Současně je cílem vytvářet prostředí přívětivé pro podnikatele a usilovat o přilákání zahraničních subjektů. Máme za to, že umožnění využití anglického jazyka a práce s dokumenty v angličtině v rozsahu navrženém v § 12 lze považovat za legitimní a přiměřený prostředek k dosažení těchto cílů.
Rovněž zdůrazňujeme, že veřejný ochránce práv ve své tiskové zprávě ze dne 30. 10. 2025 konstatoval, že úřady by měly usilovat o dostatečné jazykové vybavení svého personálu a že minimálním standardem by měla být angličtina (dostupná zde: https://www.ochrance.cz/aktualne/jak_si_porozumet_s_urady_ombudsman_zjistil_ze_urady_nevyrizuji_podani_v_cizich_jazycich_jednotne/)
Pokud jde o odstavec 1, tedy možnost vydání certifikátu v anglickém jazyce, zdůrazňujeme, že certifikát má podobu stručného dokumentu s jasně stanovenou strukturou a obsahuje náležitosti vyžadované příslušnou legislativou, zejména nařízením o AI. Jedná se fakticky o deklaraci splnění stanovených náležitostí, nikoli o text vyžadující složitou jazykovou interpretaci. Máme tedy za to, že obava z nesrozumitelnosti pro dozorový orgán není zcela opodstatněná, jelikož jazykové nároky jsou minimální.
Požadavek na výlučné použití českého jazyka by naopak znamenal umělé zvýšení administrativní zátěže pro certifikované subjekty, protože pro využití certifikátu v jiných členských státech (vyjma Slovenska, kde češtinu recipročně pokládáme za srozumitelný jazyk) by jinak musely zajišťovat formalistické úřední překlady. To by představovalo zbytečný mezikrok a administrativní náklad bez přidané hodnoty, což by mohlo snížit konkurenceschopnost českých oznámených subjektů. Už jen pro dokreslení situace předkladatel uvádí, že v případě, kdy subjekt potřebuje přeložit (jakýkoliv) dokument z českého jazyka do jiného – českému prostředí méně blízkého – jazyka, je nucen často vyhotovovat úřední překlady dva, a to nejprve do „pomocného, zprostředkovacího“ jazyka (ve velké většině případů anglického jazyka) jako mezikrok, násl. do cílového jazyka, a to z důvodu prosté nedostupnosti přímých překladatelských služeb.
V českém prostředí by se zároveň nejednalo o úplné novum, jelikož obdobné využití anglického jazyka již v obdobných situacích dovoluje zákon č. 375/2022 Sb., o zdravotnických prostředcích a diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, v účinném znění (k tomuto srov. zejména jeho § 8 odst. 1).
Pokud jde odstavec 2, tak v tomto ohledu zdůrazňujeme, že zakotvení varianty anglického jazyka coby jazyka pro komunikaci poskytovatelů s úřady bylo součástí připomínek zaslaných předkladateli při jednáních o návrhu zákona předcházejících MPŘ, přičemž se zavedením anglického jazyka se předkladatel ztotožnil a vybrané možnosti normoval prostřednictvím § 12 návrhu. Bude se jednat především o technickou dokumentaci, zkušební protokoly a další podklady, které jsou ve velké většině případů zpracovávány již primárně v anglickém jazyce, jenž je v daném oboru běžným pracovním jazykem vývojářů a výrobců. Požadavek na jejich povinný překlad do českého jazyka by znamenal výraznou administrativní i finanční zátěž bez odpovídajícího přínosu.
V případě odstavce 3 a prohlášení o shodě se opět jedná o dokument s předem danou strukturou, popsanou v příloze V nařízení o AI, tedy o standardizovaný formulářový dokument.
V neposledním řadě uvádíme, že s ohledem na regulovanou povahu oblasti a požadavky kladené na odbornou způsobilost zaměstnanců dozorových orgánů má předkladatel za to, že tyto orgány budou disponovat kvalifikovanými zaměstnanci s dostatečným jazykovým vybavením pro účely výkonu dozoru. Doplňkově lze uvést, že dozorové orgány mohou v případě potřeby využít rovněž moderní překladové nástroje.
S ohledem na výše uvedené považuje předkladatel navržené řešení za přiměřené a odůvodněné.
Doporučující:
K § 19 odst. 1:
S ohledem na trend digitalizace doporučujeme, aby materiály byly zpřístupněny elektronickou formou. V tomto duchu doporučujeme znění odstavce upravit.
Neakceptováno
Máme za to, že současné znění § 19 elektronické výměny umožňuje. Očekáváme, že úřady budou tuto formu samy volit s ohledem na její praktičnost. Naopak nepovažujeme vhodné stanovovat elektronickou formu jako obligatorní, neboť se ve vzácných případech může jednat o obtížnější způsob předání materiálu.
Doporučující:
K § 20:
Není zřejmé, podle kterých objektivních kritérií se bude posuzovat závažnost porušení povinností. Navrhovaný postup lze uplatnit pouze v případech, kdy se jedná o porušení povinností, které není definováno jako přestupek. Doporučujeme znění návrhu upravit.
Akceptováno
Ustanovení § 20 odst. 1 bylo upraveno tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o porušení povinnosti stanovené v nařízení o umělé inteligenci, jejíž porušení je zároveň stanoveno jako skutková podstata přestupku podle tohoto zákona.
Doporučující:
K § 21 odst. 6:
Slovo „Subjektu“ je třeba opravit na „Subjekt“.
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno dle připomínky.
Zásadní:
K důvodové zprávě:
Z návrhu zákona není patrné, zda Ministerstvo průmyslu a obchodu nebo některý z uvedených dohledových orgánů bude sloužit podnikatelským subjektům i jako poradní orgán, nikoliv jen jako orgán dohledový/kontrolní. Žádáme o doplnění této informace v důvodové zprávě. Jedná se o složitou problematiku a domníváme se, že podnikatelské subjekty, které využívají nebo budou zavádět či vyvíjet různé modely AI v rámci svého působení by měly mít možnost před uvedením svých produktů, které mohou vykazovat znaky vysoce rizikového systému umělé inteligence, konzultovat tuto „rizikovost“ s příslušným orgánem tak, aby se vyhnuly případnému porušení právních předpisů a sankcí s tím spojených.
Akceptováno
Do zvláštní části důvodové zprávy k § 3 byla doplněna informace o tom, že úlohou orgánů dozoru nad trhem není pouze prosazování AI aktu skrze kontrolu a represivní opatření, ale také skrze proaktivní podporu compliance a metodické vedení.
Doporučující:
Návrh zákona obsahuje zvláštní úpravu řízení, avšak předpokládáme, že obecným právním předpisem zůstává zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Pro dosažení právní jistoty doporučujeme v důvodové zprávě popsat vztah mezi těmito právními předpisy.
Akceptováno
Byl doplněn stručný komentář do důvodové zprávy.
MSP
Doporučující:
K § 1:
V úvodní části ustanovení doporučujeme čárku za slovem „inteligenci“ přesunout za závorku zavádějící legislativní zkratku.
Akceptováno jinak
V návaznosti na jiné připomínky byla legislativní zkratka přesunuta.
Doporučující:
K § 2 odst. 2:
Dané ustanovení stanovuje pravomoc Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví kontrolovat dodržování povinností plynoucích z nařízení o umělé inteligenci a návrhu zákona. Podle důvodové zprávy přitom tuto pravomoc zakládá již nařízení o umělé inteligenci, případně plyne ze zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh. Je tedy otázkou, zda není navržený odstavec nadbytečný a zda pro založení kontrolní pravomoci nepostačuje odstavec 1, který stanoví Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví oznamujícím orgánem, případně zda by neměl být v § 2 odst. 2 doplněn odkaz na zákon č. 90/2016 Sb. Doporučujeme uvedené vyjasnit a návrh v návaznosti na to případně upravit.
Neakceptováno
Byť by bylo možné hovořit o nezbytnosti této úpravy, předkladatel ji ponechává a rozšiřuje v zájmu srozumitelnosti implementačního zákona pro jeho adresáty.
Doporučující:
K § 3 odst. 5:
Podle návrhu ustanovení orgány dozoru nad trhem vydávají a prodlužují platnost potvrzení podle čl. 36 odst. 9 nařízení o umělé inteligenci „ve vztahu k vysoce rizikovým systémům umělé inteligence, k dozoru nad jejichž poskytovateli jsou příslušné“. Upozorňujeme, že působnost orgánů dozoru nad trhem podle § 3 odst. 2 až 4 není primárně určena ve vztahu k poskytovatelům, ale ve vztahu k oblasti vysoce rizikového systému AI podle přílohy III nařízení o umělé inteligenci (viz návrh § 3 odst. 4), resp. k činnosti, při které je vysoce rizikový systém AI používán (viz návrh § 3 odst. 3). Teoreticky tak může dojít k situaci, kdy bude poskytovatel podléhat dozoru více orgánu dozoru nad trhem. Uvedené ustanovení by pak b ylo možné vykládat i tak, že vydat, resp. prodloužit platnost povolení může kterýkoliv z orgánů dozoru nad trhem. Z čl. 36 odst. 9 písm. a) nařízení o umělé inteligenci přitom plyne, že by měl potvrzení vydávat a jeho platnost prodlužovat orgán dozoru nad trhem, jež vykonává působnost ve vztahu k vysoce rizikovému systému AI, na který se certifikát vztahuje. Doporučujeme proto uvedené ustanovení upravit tak, aby bylo zřejmé, že potvrzení vydává a jeho platnost potvrzuje vždy orgán dozoru nad trhem, který vykonává dozorovou působnost ve vztahu k předmětnému vysoce rizikovému systému.
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno v souladu s touto a dalšími připomínkami.
Doporučující:
K § 7 odst. 1 a 3:
Druhou větu § 7 odst. 1 doporučujeme přesunout do odstavce 3, jelikož rovněž upravuje lhůtu pro rozhodnutí o žádosti o schválení testování.
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno v souladu s připomínkou.
Doporučující:
K § 10:
Jelikož § 10 upravuje pouze uchovávání dokumentace podle čl. 18 odst. 1 nařízení o umělé inteligenci, doporučujeme z názvu § 10 vypustit slova „Předání a“.
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno v souladu s připomínkou.
Doporučující:
K § 10 odst. 1:
(i)
Doporučujeme vypustit slova „po v něm stanovenou dobu“, která lze pokládat za nadbytečná. Povinnost je dostatečně specifikována v příslušném článku nařízení, navíc druhý odstavec takové upřesnění neobsahuje.
(ii)
Dále dáváme ke zvážení, zda slova „kteří jsou usazeni“ nenahradit obvyklejším ekvivalentem „kteří mají sídlo“. Slova „tohoto zajištění“ doporučujeme nahradit slovy „zajištění této úschovy“, aby text nenavozoval dojem, že jde o prostředek zajištění dluhu.
(iii)
V důvodové zprávě k § 10 odst. 1 doporučujeme uvést, že povinnost uchovávat dokumentaci pro povinné subjekty platí i v případech, kdy již předmětnou činnost nevykonávají, avšak stále existují. Dále v důvodové zprávě doporučujeme uvést, že návrh ve vztahu k právnickým osobám vychází z předpokladu, že povinnost uchovávat dokumentaci přechází na právní nástupce (srov. např. rozhodnutí NSS ze dne 22. 5. 2025, č.j. 1 As 29/2025-50).
Akceptováno jinak
Připomínka byla akceptována jinak s výjimkou doporučení nahradit pojem "usazení" pojmem "sídlo" a doporučení k doplnění důvodové zprávy o odkaz na rozhodnutí NSS ve věci 1 As 29/2025.
Zaprvé, lze souhlasit, že z hlediska českého právního řádu jde o konkrétnější a srozumitelnější výraz. Zároveň jej však nelze považovat za ekvivalent unijně právního pojmu usazení, který se nutně neváže na formální umístění sídla dotyčné právnické osoby. Změna formulace na "sídlo" by tak nebyla v plném souladu s AI aktem, který určuje příslušnost orgánů členského státu k jeho vymáhání právě s ohledem na kritérium usazení.
Zadruhé, z hlediska právní jistoty se předkladateli jeví vhodnější zakotvit pravidlo přechodu veřejnoprávních povinností podle citovaného rozhodnutí NSS přímo do normativního textu.
V neposlední řadě, zatřetí, formulace připomínkovaného ustanovení byla v návaznosti na připomínku ČTÚ upravena tak, aby v situacích, kdy žádná osoba nepokračuje v činnosti poskytovatele nebo zplnomocněného zástupce, zákon vyžadoval předání dokumentace příslušnému orgánu dozoru. Takováto úprava se jeví jako přívětivější a méně zatěžující pro své adresáty, zvláště jde-li o právní nástupce, kteří provoz takovéto činnosti nikdy ani nezamýšleli.
Doporučující:
K § 10 odst. 2:
Uvedené ustanovení stanoví veřejnoprávní povinnost. Proto by měl být výslovně upraven přechod povinnosti na právního nástupce. Jelikož nástupcem nutně nemusí být dědic, doporučujeme použít obecnější termín. V druhé větě dále doporučujeme doplnit pravidlo pro případ, kdy nebude žádný právní nástupce (např. dědické řízení bude zastaveno podle § 153 nebo § 154 zákona o zvláštních řízeních soudních). Doporučujeme proto § 10 odst. 2 formulovat následovně:
„(2) Je-li poskytovatel nebo jeho zplnomocněný zástupce fyzickou osobou, která má bydliště na území České republiky, přecházejí povinnosti spojené s uchováváním dokumentace podle čl. 18 nařízení o umělé inteligenci v případě úmrtí na osobu, která převezme majetek, s nímž je spojena povinnost podle čl. 18 odst. 1 nařízení o umělé inteligenci. Není-li taková osoba nebo je-li takovou osobou stát, zajistí úschovu dokumentace podle čl. 18 odst. 1 tohoto nařízení příslušný orgán dozoru nad trhem.“.
Akceptováno jinak
Ustanovení bylo s dílčími formálními změnami upraveno v souladu s požadavkem připomínkového místa.
Doporučující:
K § 12 odst. 1 a § 22 odst. 1:
Dáváme ke zvážení, zda v uvedených ustanoveních použité slovo „usazený“ nenahradit používanějším ekvivalentem „, který má bydliště nebo sídlo“.
Neakceptováno
Lze souhlasit, že z hlediska českého právního řádu jde o konkrétnější a srozumitelnější výraz. Zároveň jej však nelze považovat za ekvivalent unijně právního pojmu usazení, který se nutně neváže na formální umístění sídla dotyčné právnické osoby. Změna formulace na "sídlo" by tak nebyla v plném souladu s AI aktem, který určuje příslušnost orgánů členského státu k jeho vymáhání právě s ohledem na kritérium usazení.
Doporučující:
K § 12 odst. 2:
Pro zvýšení srozumitelnosti ustanovení doporučujeme za slovo „inteligence“ vložit slova „jejich předložením“.
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno v souladu s připomínkou.
Doporučující:
K § 13 odst. 1 a 2:
Návrh § 13 odst. 1 předpokládá zřízení regulačního sandboxu pro umělou inteligenci ze zákona, přičemž odstavec druhý následně stanoví, že roli zřizovatele regulačního sandboxu vykonává Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. V této souvislosti upozorňujeme, že čl. 57 odst. 1 první pododstavec nařízení o umělé inteligenci předpokládá, že regulační sandbox zřídí „příslušný orgán“, nikoliv zákon. Není proto zřejmé, zda regulační sandbox podle § 13 odst. 1 má být regulačním sanboxem pro AI ve smyslu čl. 57 odst. 1 prvního pododstavce, nebo zda stávajícím sandboxem ve smyslu druhého pododstavec čl. 57 odst. 1 nařízení o umělé inteligenci. Doporučujeme uvedené vyjasnit.
Vysvětleno
Formálně se nejedná se o stávající sandbox, ale o nově zřízený regulační sandbox pro AI. Požadavek nařízení je ovšem naplněn tím, že roli zřizovatele vykonává Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Tento má zároveň společně se svou příspěvkovou organizací, Českou agenturou pro standardizaci, v mezích stanovených AI aktem širokou míru uvážení ohledně parametrů fungování tohoto sandboxu.
I s ohledem na pododstavec druhý čl. 57 odst. 1 AI aktu se tak neztotožňujeme s přísným jazykovým výkladem vyžadujícím zřízení sandboxu úkonem/právním jednáním příslušného orgánu. Takovéto legislativní řešení by vedlo k právní nejistotě ohledně konkrétní povahy a postupu přijetí takovéhoto zřizovacího úkonu.
Doporučující:
K § 20:
Podle návrhu odstavce 1 může orgán orgánu dozoru nad trhem povinnou osobu upozornit na méně závažné porušení jakékoliv povinnosti stanovené nařízením o umělé inteligenci. Návrh odstavce 4 však naznačuje, že by se měl institut upozornění na porušení povinnosti použít pouze v případech, kdy porušení povinnosti naplňuje skutkovou podstatu přestupku, jelikož stanoví, že dojde-li k nápravě ve stanovené, orgán dozoru nad trhem nezahájí řízení o přestupku. Dáváme proto ke zvážení, zda by v odstavci 1 nemělo být obdobně jako v § 46 odst. 1 návrhu zákona o digitální ekonomice výslovně stanoveno, že se orgán dozoru nad trhem povinnou sobu upozorní pouze v případech, kdy porušení povinnosti naplňuje skutkovou podstatu přestupku podle návrhu zákona.
Akceptováno
Ustanovení § 20 odst. 1 bylo upraveno tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o porušení povinnosti stanovené v nařízení o umělé inteligenci, jejíž porušení je zároveň stanoveno jako skutková podstata přestupku podle tohoto zákona.
MV
Zásadní:
K části první – k § 5 odst. 2:
Ačkoli důvodová zpráva odůvodňuje délku lhůty 120 dnů pro vydání rozhodnutí zdlouhavostí a náročností procesu, délka této lhůty působí poněkud nesystémově v kontrastu s tím, že se výslovně zdůrazňuje požadavek na bezodkladné vydání rozhodnutí. Požadavek na bezodkladné vydání rozhodnutí je navíc nadbytečný, neboť obecně vyplývá z § 6 odst. 1 a § 71 odst. 1 správního řádu, a proto požadujeme jeho vypuštění bez náhrady.
Akceptováno jinak
Dle názoru předkladatele nelze požadavek na vydání rozhodnutí bez zbytečného odkladu označit v kontextu délky zvláštní lhůty pro vydání rozhodnutí v této věci za zbytečný.
Co se týče požadavků na vyřízení věci bez zbytečných průtahů/bez zbytečného odkladu upravených správním řádem, vypuštění požadavku na bezodkladnost vydání rozhodnutí by mohlo vést k výkladovým nejasnostem. Úmyslem předkladatele bylo upravit lhůty pro vydání rozhodnutí v takovýchto věcech komplexně, aby nepřipadaly v úvahu spory např. o to, zda se na rozhodování správního orgánu např. neuplatní obecné lhůty podle § 71 správního řádu s tím, že celková délka řízení je předkládanou zvláštní úpravou pouze „zastropována“ apod.
Co se týče tvrzeného dojmu nesystémovosti kombinace požadavků na bezodkladnost vydání rozhodnutí a lhůty v délce 120 dnů, lze zmínit, že NSS již měl příležitost vyjádřit se k ještě delší lhůtě kombinované s požadavkem na bezodkladnost v poměrech úpravy pobytu cizinců. V případě kombinace požadavku na bezodkladné vydání rozhodnutí a konkrétní lhůty v délce 270 dní poukázal, že takováto konstrukce odráží jednak zájem na co nejrychlejším vydání rozhodnutí, jednak objektivní náročnost/zdlouhavost úkonů prováděných v příslušném řízení. Srov. rozsudek NSS ze dne 9. srpna 2017, č.j. 5 Azs 151/2017 - 23.
Ve výše uvedeném smyslu byla doplněna zvláštní část důvodové zprávy.
Zásadní:
K části první – k § 7 odst. 3:
S ohledem na nutnost předcházet nejzávažnějším dopadům krizí a hybridních hrozeb a vzhledem k potenciálnímu zásadnímu významu systémů umělé inteligence pro ochranu kritické infrastruktury a pro plnění některých nejzávažnějších úkolů v oblasti vnitřní bezpečnosti České republiky požadujeme stanovit fikci souhlasu pro systémy podle přílohy III bodu 2, bodu 6 písm. d) a e) a bodu 7 písm. b) a d) nařízení o umělé inteligenci.
Navrhujeme následující znění:
„(3) Fikce schválení podle čl. 60 odst. 4 písm. b) nařízení o umělé inteligenci se pro účely schválení testování vysoce rizikového systému umělé inteligence v reálných podmínkách na území České republiky a plánu testování uplatní pouze ve vztahu k testování systémů uvedených v příloze III bodu 2, bodu 6 písm. d) a e) a bodu 7 písm. b) a d). O tom, že rozhodnutí není možné vydat do 30 dnů ode dne zahájení řízení, neboť se jedná o zvlášť složitý případ, příslušný orgán dozoru nad trhem žadatele v této lhůtě vyrozumí.“.
Částečně akceptováno
Předkladatel rozumí důvodům uváděným připomínkovým místem, nicméně navrhuje fikci souhlasu připustit skutečně jen v těch nejnutnějších případech, tj. v případě systémů AI uvedených v příloze III bodě 2, bodě 6 písm. d) a bodě 7 písm. b) AI aktu.
Zásadní:
K části první – k § 16:
Pokud jde o registraci vysoce rizikových systémů dle bodu 2 přílohy III (systémy kritické infrastruktury), domníváme se, že sama tato registrace může být vysoce riziková z hlediska ochrany reálných základů národní bezpečnosti a svrchovanosti, což unijní zákonodárce vyřešil tím, že jejich registraci nijak blíže neupravil a svěřil ji vnitrostátní úrovni. To platí také o registraci podle čl. 60 odst. 4 písm. c) nařízení o umělé inteligenci.
Domníváme se proto, že orgánům dozoru nad trhem by se mělo zpřístupňovat méně údajů. Konkrétně by mělo jít o následující údaje:
a) v příloze VIII oddílu A pouze údaje v rozsahu bodů 1 až 5, 7 a 10; v rámci bodu 5 se zpřístupní pouze informace o zamýšleném účelu systému umělé inteligence,
b) v příloze VIII oddílu B pouze údaje v rozsahu bodů 1 až 5, 8 a 9,
c) v příloze VIII oddílu C pouze údaje v rozsahu bodů 1 a 2 a
d) v příloze IX pouze údaje v rozsahu bodů 2, 3 a 5; v rámci bodu 3 se zpřístupní pouze informace o zamýšleném účelu a informace nezbytné pro identifikaci tohoto systému umělé inteligence.
Akceptováno jinak
Úprava, která byla předmětem původní připomínky, byla ve spolupráci s připomínkovým místem nahrazena komplexní novou úpravou registrace systémů AI v rámci Portálu kritické infrastruktury.
Zásadní:
K části první – k § 20 odst. 1:
Užité sloveso „porušuje“ v nedokonavém vidu implikuje buď soustavnost a opakovanost (více skutků), anebo se může jednat o trvající přestupek neboli jeden skutek (§ 8 zákona č. 250/2016 Sb.). Požadujeme vyjasnit záměr předkladatele (alespoň v důvodové zprávě).
Akceptováno
V návaznosti na připomínku ČTÚ byla formulace „porušuje“ změněna na „poruší“, tj. aby z návrhu nevyplývalo ani kritérium soustavnosti/opakovanosti protiprávního jednání pachatele, ani kritérium jediného skutku jako trvajícího deliktu. Institut upozornění na porušení povinnosti podle § 20 návrhu by mělo být možné využít v případě jakéhokoli přestupku podle navrhované úpravy, který naplní kritérium menší závažnosti.
Důvodová zpráva byla odpovídajícím způsobem doplněna.
Zásadní:
K části první – k § 20 odst. 4:
Za příhodnější řešení z hlediska obecného požadavku na dodržení procesní zásady legality (§ 78 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb.) považujeme, aby se řízení o přestupku při zjištění porušení povinnosti, které naplňuje formální i materiální znak přestupku, vždy zahájilo a současně s tím by orgán dozoru mohl fakultativně učinit upozornění a výzvu k nápravě (viz dikce „může“ v § 20 odst. 1). Pokud by ve stanovené lhůtě došlo k nápravě, vydalo by se rozhodnutí o přestupku, kterým by se sice vyslovila vina, ale neuložil by se správní trest (pokuta). Takové řešení obsahuje např. § 59 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů. Požadujeme dané ustanovení v tomto smyslu přehodnotit.
V této souvislosti je nutno upozornit, že s ohledem na materiálně-formální pojetí přestupku a procesní zásadu legality je správní orgán, jakmile se dozví o porušení povinnosti, které může naplňovat formální znaky skutkové podstaty přestupku, povinen hodnotit míru společenské škodlivosti (materiální znak). Jestliže správní orgán ještě před zahájením řízení o přestupku shledá, že závažnost porušené povinnosti je zcela zanedbatelná, pak se o přestupek nejedná, a řízení o něm tudíž nezahájí. Za přestupek by proto v zákoně mělo být označeno pouze takové porušení povinnosti, které v typických případech naplňuje materiální znak.
Akceptováno jinak
Zahájení řízení o přestupku v případě každého porušení nepovažujeme v daném případě za účelné ani vhodné. Takový postup by neodpovídal zásadě proporcionality a subsidiarity uplatňování odpovědnosti za přestupek, neboť by vedl k formalizovanému postihu i v případech méně závažných, snadno napravitelných pochybení. Tím by byla omezena preventivní funkce správního trestání a dozorové orgány by navíc byly zatíženy vedením přestupkového řízení i tam, kde lze nápravy dosáhnout efektivnějším způsobem. Z tohoto důvodu je navrhované upozornění koncipováno jako opatření neformální povahy. Tento postup odpovídá rovněž metodice Zásady tvorby právní úpravy přestupků Ministerstva vnitra. Až v případě, že k nápravě nedojde, zahájí příslušný orgán řízení o přestupku.
Zdůrazňujeme, že uvedená úprava přichází v úvahu pouze v případech, kdy jsou následky porušení povinnosti odstranitelné a kdy typová závažnost protiprávního jednání nedosahuje takové intenzity, aby vyžadovala uplatnění odpovědnosti za přestupek i přes případnou nápravu. Tento postup je tedy použitelný pouze u méně závažných porušení a nelze jej aplikovat na závažná porušení povinností, například na zakázané praktiky dle čl. 5 AI aktu.
V tomto smyslu však byla doplněna zvláštní část důvodové zprávy.
Zásadní:
K části první – k § 21 a 22:
Vzhledem k očekávané postupné proliferaci systémů umělé inteligence, které mohou být nasazeny v různých oblastech života společnosti, navrhujeme využít zvláštní úpravy podle čl. 99 odst. 8 nařízení o umělé inteligenci. V opačném případě bude předkladatel čelit dotazům, např. jak se má obec, jejíž škola nedodrží bezpečnostní omezení podle čl. 5 odst. 1 písm. f) nařízení o umělé inteligenci, vypořádat s pokutami s horní hranicí do 35 000 000 euro, které budou vyvolávat jen přesuny mezi veřejnými rozpočty a budou mít chilling efekt, což podle našich zkušeností s adaptací na GDPR není politicky snadné (bez ohledu na ústavní zákaz likvidačních pokut a další právní principy správního trestání). Řešení zvolené v § 62 odst. 5 zákona o zpracování osobních údajů (absence pokut) současně považujeme za problematické z hlediska systémové podpory dodržování nařízení o umělé inteligenci. Doporučujeme však stanovit výši pokuty lépe odpovídající českému právnímu řádu, například do 10 mil. Kč.
V návaznosti na uvedené navrhujeme návrh zákona doplnit o změnu zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, spočívající v úpravě návětí ustanovení § 63 odst. 2, kdy namísto právnické osoby se uvede pojem spravující orgán, který přesněji vyjádří vztah speciality sankčního ustanovení § 63 odst. 2 k § 21 a 22 návrhu zákona, a do § 63 odst. 2 se doplní nové skutkové podstaty přestupků. Navrhujeme do návrhu zákona vložit novou část třetí ve znění:
„ČÁST TŘETÍ
Změna zákona o zpracování osobních údajů
§ 25
Zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění zákona č. 448/2024 Sb., zákona č. 218/2025 Sb. a zákona č. 230/2025 Sb., se mění takto:
1. V § 63 odst. 2 se slova „Právnická osoba se dále“ nahrazují slovy „Spravující orgán se“.
2. V § 63 odst. 2 se na konci písmene d) slovo „nebo“ zrušuje.
3. V § 63 odst. 2 se na konci písmene e) tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena f) a g), která znějí:
„f) poruší některou z povinností podle § 39a odst. 5, nebo
g) poruší některou z jiných povinností uvedených v čl. 5, 26, 27, 50, 86 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1689.
CELEX 2024R1689“.
Alternativou k výše navrhovanému řešení by bylo zahrnutí výše pokuty přímo do návrhu zákona, tedy doplnit do ustanovení § 21 a § 22 nové odstavce ve znění:
„Pachatelům uvedeným v čl. 99 odst. 8 nařízení o umělé inteligenci lze uložit pokutu pouze do výše 10 000 000 Kč.“.
Akceptováno
Ve společných ustanoveních k přestupům byl doplněn strop pro přestupky pachatelů uvedených v čl. 99 odst. 8 AI aktu ve výši 10 000 000 Kč.
Zásadní:
K části první – k § 21 odst. 9:
1.
Požadujeme vyjasnit a případně náležitě upravit, zda je subjektem přestupku „běžná“ fyzická osoba nepodnikající, anebo podnikající fyzická osoba, popřípadě obě tyto osoby. To platí obdobně pro § 23 odst. 3 písm. a).
2.
Slovní spojení „v reakci na jejichž žádost podanou v rámci činností podle nařízení o umělé inteligenci“ v objektivní stránce skutkové podstaty přestupku nedává příliš smysl. Domníváme se, že zájmeno „jejichž“ by zřejmě mělo být nahrazeno zájmenem „jejich“. Požadujeme vyjasnit a poté náležitě upravit.
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno dle připomínky.
Zásadní:
K části první – k § 22 odst. 3 písm. a):
1.
Sloveso „využívá“, které vyjadřuje porušenu povinnost, by v souladu s obvyklou praxí při tvorbě skutkových podstat přestupků mělo být uvedeno na úplném začátku objektivní stránky skutkové podstaty přestupku.
2.
Nadto požadujeme alespoň v důvodové zprávě vyjasnit, zda nedokonavý vid slovesa „využívá“ implikuje, že se má jednat o trvající přestupek.
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno v souladu s připomínkou. Co se týká formulace objektivní stránky přestupku, máme za to, že toto porušení bude z povahy věci trvajícím přestupkem.
Zásadní:
K části první – k § 22 odst. 4 a 5:
Z hlediska obvyklé praxe při tvorbě skutkových podstat přestupků požadujeme oba odstavce sloučit do jednoho, neboť dvěma různým subjektům je uložena stejná informační povinnost podle § 8, jejíž porušení je znakem skutkové podstaty přestupku.
Akceptováno
Ustanovení byla upravena dle připomínky a sloučena.
Zásadní:
K části první – k § 23 odst. 3 písm. a):
Slovní spojení „správní orgán, který právnické nebo fyzické osobě žádost podal“ je poměrně neurčitým určením věcně příslušného správního orgánu k projednání přestupku (vizte § 10 správního řádu). Z hlediska právní jistoty a legitimního očekávání požadujeme dané ustanovení zpřesnit nebo alespoň vysvětlit v důvodové zprávě, o jaký správní orgán se jedná.
Akceptováno
Ustanovení bylo doplněno a vyjasněno.
Doporučující:
K části první – k § 1 písm. b):
Návrh zákona používá obrat „regulační sandbox pro umělou inteligenci“. Je třeba upozornit, že podobný institut již český právní řád zná v zákoně č. 328/2025 Sb., o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí – ten však ve svém § 63 (který se na základě navrhovaného § 15 nemá použít) pracuje se slovním spojením „kontrolované testovací prostředí“ a obrat „regulatorní sandbox“ dává jen do závorky (a zároveň používá slovo „regulatorní“, nikoli „regulační“).
Doporučujeme proto terminologii stran sandboxů udržovat jednotnou.
Vysvětleno
Z důvodu bezprostřední návaznosti navrhované úpravy na AI akt respektujeme v návrhu formulace uvedené v české verzi AI aktu (ústřední úlohou návrhu je právě adaptovat právní řád ČR na AI akt). Pakliže dojde prostřednictvím corrigend k sjednocení terminologie (např. na „regulatorní sandbox“), bude předkladatel na toto reagovat legislativně technickou novelou navrhované úpravy.
Doporučující:
K části první – k § 3 odst. 2 písm. d) a § 23 odst. 6:
Doporučujeme alespoň v důvodové zprávě vyjasnit, co má být obsahem zprávy o pokutách (má zpráva obsahovat počet pravomocných rozhodnutí o uznání viny z přestupku a uložení pokuty, popřípadě též počet těchto pravomocných rozhodnutí zrušených v přezkumném nebo novém řízení anebo v soudním řízení správním).
Neakceptováno
Obsah a metodika zprávy o pokutách by měly být upřesňovány v rámci neformální spolupráce mezi jednotlivými členskými státy, příslušnými dozorovými orgány a rovněž v rámci činnosti Evropské rady pro AI.
S ohledem na potřebu jednotného přístupu a na skutečnost, že aplikační praxe se bude teprve postupně vytvářet, nepovažuje předkladatel v této fázi za vhodné stanovovat konkrétní obsah zprávy.
Doporučující:
K části první – k § 4:
V textu návrhu zákona je § 4 vykazován jako implementační (je podtržen a doplněn číslem CELEX), avšak toto ustanovení není zařazeno v rozdílové tabulce. Zároveň upozorňujeme, že v čl. 77 odst. 2 nařízení o umělé inteligenci je uvedena povinnost členských států nahlásit orgány, které mají na starosti „dodržování povinností stanovených v právu Unie chránícím základní práva, včetně práva na nediskriminaci“, co má takový orgán ve vztahu k umělé inteligenci dělat, je však stanoveno v čl. 77 odst. 1. Proto se domníváme, že správně by v § 4 mělo být uvedeno, že veřejných ochránce práv má plnit povinnosti České republiky podle čl. 77 odst. 1.
Částečně akceptováno
Čl. 77 odst. 1 zakládá nové pravomoci národním orgánům veřejné moci (OVM) dohlížet na dodržování povinností stanovených v právu EU chránícím základní práva. Jde o vnitrostátní OVM, které již mají pravomoc dohlížet na dodržování nebo vymáhat povinnosti stanovené právem EU k ochraně základních práv, přičemž tyto nové pravomoci (např. vyžádání si dokumentace) vyplývají přímo z AI aktu a z příslušných právních předpisů upravujících činnost těchto orgánů.
Navrhovaný § 4 zakotvuje povinnost veřejného ochránce práv plnit závazky České republiky podle čl. 77 odst. 2 AI aktu, zejména sestavit, udržovat, zveřejňovat a oznamovat Evropské komisi seznam orgánů chránících základní práva, které splňují kritéria podle čl. 77 odst. 1, a tedy vykonávat koordinační funkci.
Podtržení však bylo odstraněno, neboť úprava podle § 4 není sama o sobě realizací povinnosti ČR vyplývající z práva EU. Jde pouze o vnitrostátně relevantní konkretizaci postupu při realizaci takovéto povinnosti.
Doporučující:
K části první – k § 5 odst. 1:
Za slova „řízení o“ doporučujeme vložit slova „žádosti o“, neboť dle čl. 46 odst. 1 nařízení o umělé inteligenci jde o řízení na žádost. Navíc pokud má být jediným účastníkem řízení žadatel, je žádoucí výslovně uvést, že se jedná o účastníka řízení o žádosti.
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno v souladu s připomínkou.
Doporučující:
K části první – k § 6:
1.
Není jasné, co se v první větě myslí v daném kontextu slovem „následně”, jestli po vydání rozhodnutí, po jeho oznámení nebo po právní moci rozhodnutí. Je žádoucí uvedené vyjasnit alespoň v důvodové zprávě.
2.
Ve větě druhé navrhujeme před slovo „rozhodnutí“ vložit slovo „vydání“.
Částečně akceptováno
V důvodové zprávě bylo vyjasněno, že jde o zvláštní úpravu nového rozhodnutí ve věci. Slovo „vydání“ bylo do úpravy doplněno v rámci zapracování doporučující připomínky NÚKIB.
Doporučující:
K části první – k § 7 odst. 1 a 3:
V nadpisu ustanovení navrhujeme slovo „Schválení“ nahradit slovem „Povolení“ a v odstavci 1 navrhujeme slovo „schválení“ nahradit slovy „žádost o povolení“. V odstavci 3 pak doporučujeme slovo „schválení“ za slovem „fikce“ nahradit slovy „udělení povolení“ a slova „schválení testování“ doporučujeme nahradit slovy „povolení testování“.
Dle našeho názoru by se namísto schválení mělo jednat o povolení, které je obvyklým veřejnoprávním pojmem v právním řádu České republiky. Navíc je nutno přihlédnout k terminologii v § 5 a § 6, v nichž se také hovoří o povolení.
Neakceptováno
Předkladatel si je vědom toho, že výraz „schválení“ nebývá českým veřejným právem v této souvislosti využíván. Jelikož ale předkládaný návrh zákona navazuje na přímo použitelný předpis, který tento termín používá, považuje předkladatel za vhodnější jej využít v zájmu přehlednosti a srozumitelnosti i pro účely návrhu implementačního zákona.
Doporučující:
K části první – k § 7 odst. 2:
1.
Pokud je účastníkem řízení o žádosti pouze žadatel, doporučujeme namísto „účastníka řízení“ nadále uvádět jen „žadatele“.
2.
Slovo „podání“ doporučujeme nahradit slovem „žádosti“. Žádost je druhem podání (§ 37 a § 45 správního řádu).
Částečně akceptováno
První část připomínky byla akceptována. Co se týče její druhé části, slovo „podání“ se v § 7 odst. 2 návrhu zákona nevyskytuje.
Doporučující:
K části první – § 10:
1.
Doporučujeme v zájmu sjednocení terminologie slovo „úschovu“ nahradit slovem „uchování“, a to jak v odstavci 1, tak v odstavci 2 předmětného ustanovení. Doporučujeme tak s odkazem na zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který užívá pojem „uchování dokumentů“ nebo „uchovávat dokumenty“.
2.
V této souvislosti dáváme ke zvážení, zda za porušení povinnosti podle § 10 odst. 1 nestanovit sankci. Přestupek je v návrhu zákona stanoven v § 21 odst. 2 pro poskytovatele za porušení některé z povinností v čl. 16 nařízení o umělé inteligenci, přičemž v čl. 16 písm. d) je stanovena povinnost uchovávat dokumentaci uvedenou v čl. 18. Navrhujeme stanovit, aby za dotčený přestupek odpovídaly i osoby uvedené v § 10 odst. 1 návrhu zákona, tj. likvidátor, insolvenční správce nebo jiná osoba podle zvláštního právního předpisu.
Akceptováno jinak
Ustanovení bylo přepracováno na základě připomínky ČTÚ. Nově počítá namísto úschovy s předáním dokumentace příslušnému orgánu dozoru po ukončení činnosti poskytovatele nebo zplnomocněného zástupce nebo jejich zániku/úmrtí bez právního nástupce.
Doporučující:
K části první – k § 13 odst. 4:
Doporučujeme vyjasnit terminologii ve vztahu k „rozpočtu“ – pokud je jím míněn státní rozpočet, mělo by to být výslovně uvedeno. Stejně tak by bylo třeba opravit slovní spojení „podle možností rozpočtu kapitoly“, aby bylo patrné, o jakou kapitolu státního rozpočtu (zřejmě Ministerstva průmyslu a obchodu) by se mělo jednat.
Akceptováno jinak
Na základě jiných připomínek byl odstavec 4 vypuštěn bez náhrady.
Doporučující:
K části první – k § 14:
Doporučujeme vyjasnit, v jakém právním režimu má být regulační sandbox pro umělou inteligenci provozován. V odstavci 1 se hovoří, že účast v něm vzniká na základě smlouvy, přičemž odkaz v poznámce pod čarou směřuje k § 1772 a následujícím občanského zákoníku. Zmíněná ustanovení ale neupravují typ smlouvy, ale institut veřejné soutěže o nejvhodnější nabídku, tedy mechanismus výběru druhé smluvní strany na základě posouzení její nabídky. Současně připomínáme, že poznámka pod čarou nemá normativní povahu – viz čl. 47 odst. 1 Legislativních pravidel vlády. Zároveň není zřejmé, zda tento ryze soukromoprávní institut je v daném případě využitelný, když problematika výběru soukromoprávních kontrahendů se státem standardně spadá do režimu veřejných zakázek. Důvodová zpráva výše nastíněné otázky nijak nezodpovídá a ani kapitola 12 její obecné části věnovaná Zhodnocení korupčních rizik se nevěnuje otázce výběru účastníků regulačního sandboxu pro umělou inteligenci.
Vysvětleno
Agentura ČAS bude s účastníkem uzavírat soukromoprávní smlouvu. Dle výkladu předkladatele nebude takováto smlouva představovat veřejnou zakázku, která by podléhala zákonu o zadávání veřejných zakázek, neboť se nebude jednat o poskytnutí dodávky, služby ani stavebních prací na účet zadavatele. V případě regulačního sandboxu pro umělou inteligenci bude provozovatel regulačního sandboxu naopak služby poskytovat, nikoliv je za úplatu přijímat.
Záměrem předkladatele rovněž nebyla úprava konkrétního smluvního typu upravujícího účast v sandboxu v návrhu zákona. Předpokládá se zde kombinace veřejně dostupných všeobecných podmínek a inominátní smlouvy. Návrh zákona však byl upraven v tom smyslu, že poznámka pod čarou pouze skrze odkaz na § 1724 a násl. OZ dále vyjasňuje, že režim účasti v sandboxu bude soukromoprávní, přičemž pravidla výběru účastníků jsou přenechána prováděcí unijní legislativě a na ně navazujícím smluvním podmínkám sandboxu.
Doporučující:
K části první – k § 21 odst. 8:
Lze jistě diskutovat o tom, zda například čl. 31 odst. 2 nařízení o umělé inteligenci stanoví spíše „požadavky“ nebo „povinnost dodržovat požadavky“, ale z důvodu legislativní opatrnosti navrhujeme za slovo „povinnost“ doplnit „nebo nesplní požadavek“. V textu čl. 99 odst. 4 písm. f) nařízení o umělé inteligenci se objevuje odkaz na „požadavky a povinnosti“ a nelze vyloučit, že pozdější unijní judikatura tyto situace blíže rozliší.
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno dle připomínky.
Doporučující:
K důvodové zprávě – k obecné části bodu 1.3.4:
Ve druhém odstavci doporučujeme ve větě páté uvozené „V takovém případě …“ doplnit za slovo „tedy“ slova „kromě jiného“. Jde o to, aby uživatelé systémů umělé inteligence nenabyli mylného dojmu, že ostatní povinnosti podle GDPR (například hlásit data breaches podle čl. 32 nebo zpracovat hodnocení vlivu podle čl. 35) plnit nemusí.
V závěru dotčeného bodu doporučujeme uvést, že nařízení o umělé inteligenci také v omezeném rozsahu nepřímo mění směrnici 2016/680 o ochraně osobních údajů v trestněprávní oblasti, pokud jde o regulaci vzdálené biometrické identifikace (což plyne i z recitálu, ale důvodová zpráva se tomu dále nevěnuje).
Akceptováno
Důvodová zpráva byla upravena dle připomínky.
Doporučující:
K důvodové zprávě – ke zvláštní části, k § 1:
V pasáži věnované písm. c) doporučujeme zmínit § 39a až 39c a § 63 zákona 110/2019 Sb.: „Některé povinnosti, provádějící nařízení o umělé inteligenci, mohou ve zvláštních případech stanovit i jiné zákony, například zákon o zpracování osobních údajů č. 110/2019 Sb.“.
Akceptováno
Důvodová zpráva byla upravena s dílčí formulační změnou.
Připomínky legislativně technické a formálního charakteru:
Obecně:
Doporučujeme sjednotit používání zkratek „AI“ a „AI akt“, které např. v nynější podobě předkládací zprávy není jednotné a zkratky nejsou formálně zavedeny.
Akceptováno
Užívání pojmů bylo sjednoceno.
Připomínky legislativně technické a formálního charakteru:
K části první – k § 21 odst. 6:
Slovo „subjektu“ doporučujeme nahradit slovem „subjekt“.
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno dle připomínky.
Připomínky legislativně technické a formálního charakteru:
K důvodové zprávě – ke zvláštní části, k § 1 písm. c):
Doporučujeme slovo „Většina“ nahradit slovem „Většinu“.
Akceptováno
Důvodová zpráva byla upravena dle připomínky.
Připomínky legislativně technické a formálního charakteru:
K důvodové zprávě – ke zvláštní části, k § 21:
1.
Odkaz na GDPR je nutno upravit na „nařízení (EU) 2016/679“, (v poznámce pod čarou je číslo nařízení uvedeno správně).
2.
Slovo „technicky“ ve třetí větě doporučujeme opravit na slovo „techniky“.
Akceptováno
Důvodová zpráva byla upravena dle připomínky.
MZD
Zásadní:
K § 1 písm. b)
Dáváme na zvážení namísto slovního spojení „regulatorní sandbox pro umělou inteligenci“ využít spojení „kontrolované testovací prostředí“, a to v celém návrhu adaptačního právního předpisu.
Odůvodnění:
V návrhu zákona je použit pojem „regulatorní sandbox“, který vychází z českého překladu Nařízení o umělé inteligenci. Je však třeba upozornit, že tento pojem není jazykově konzistentní napříč právem EU. Ostatní jazykové verze Nařízení o umělé inteligenci používají vlastní ekvivalenty („Piaskownice regulacyjne“ v polštině, „Regulačné experimentálne prostredia“ ve slovenštině, nebo „KI-Reallabore“ v němčině). V dalších unijních aktech se pak objevují odlišné termíny – např. Nařízení o interoperabilní Evropě v čl. 2 pracuje s pojmem „regulační pískoviště pro interoperabilitu“, zatímco Nařízení o evropském prostoru pro zdravotní údaje (Nařízení EHDS) v čl. 40 hovoří o „digitálním testovacím prostředí“.
K výkladu jazykových verzí unijních předpisů se opakovaně vyjadřoval Soudní dvůr EU, zejména ve věci 283/81 CILFIT a dále např. ve věci C-457/05 Keller Holding. Podle judikatury jsou všechny jazykové verze právních aktů Unie autentické, a v případě rozdílů je třeba hledat výklad, který vychází z účelu a systematiky předpisu. Z judikatury proto vyplývá, že rozdílná jazyková znění právních aktů nemají vést k rozdílnému obsahu, nýbrž k identifikaci jednotného významu institutu, přičemž zároveň ukazují, že jazyková forma může být přizpůsobena kontextu daného právního prostředí.
Ve vnitrostátním právu se výraz regulatorního sandboxu objevuje v závorce v nadpisu § 63 zákona č. 328/2025 Sb., o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí (ve znění účinném od 1. 1. 2027). Ustanovení se věnuje projektu kontrolovaného testovacího prostředí a definuje ho jako „časově omezený regulační rámec, který umožňuje testování inovativních technologií, produktů a služeb v reálném prostředí tak, aby se usnadnil vývoj nebo standardizace inovativních technologií, produktů nebo služeb. Projekt kontrolovaného testovacího prostředí se řídí pravidly odchylnými od obecné právní úpravy stanovené jiným právním předpisem“. Z Uvedeného plyne, že zákonodárce tyto pojmy považuje za ekvivalentní, tedy že český pojem „projekt kontrolovaného testovacího prostředí“ je legislativním překladem nebo národním označením pro pojem regulatorní sandbox.
Databáze IATE (terminologická databáze EU) uvádí u pojmu „regulatorní sandbox/regulatorní pískoviště“ definici jako „mechanismus, s jehož pomocí regulační orgány a podniky v kontrolovaném reálném prostředí s nastavenými vhodnými zárukami posuzují slučitelnost regulačních pravidel a inovativních produktů“. Zároveň u pojmu „regulatorní pískoviště“ konstatuje, že jde o novotvar a doslovný překlad anglického „regulatory sandbox“, přičemž v závislosti na kontextu může být vhodné uvést i opisný překlad, jako např. „experimentální regulační prostředí“. Z obou definic (zákon č. 328/2025 Sb. a databáze IATE) platí, že obě definice odkazují ke stejnému institutu a lze je považovat za shodné pojmově, i když jejich slovní vyjádření se liší podle kontextu (právní vs. obecně regulační definice).
Dále, podle čl. 40 odst. 1 Legislativních pravidel vlády musí být právní předpis terminologicky jednotný a zároveň je třeba dbát souladu s navazujícími a souvisejícími předpisy různé právní síly. V českých překladech unijních nařízení přitom není terminologie jednotná (Nařízení o umělé inteligenci vs. Nařízení o interoperabilní Evropě), a proto nelze při volbě českého ekvivalentu vycházet pouze z překladu Nařízení o umělé inteligenci.
Skutečnost, že unijní právo užívá různé jazykové ekvivalenty pro pojem regulatorní sandbox (např. „regulační experimentální prostředí“, „digitální testovací prostředí“ či „regulatorní pískoviště“), neznamená odlišný obsah, ale pouze rozdílnou jazykovou formu pro tutéž právní konstrukci. Dle našeho názoru proto není při adaptaci nezbytné mechanicky přebírat anglický termín sandbox.
Přestože návrh adaptačního zákona v § 15 výslovně vylučuje použití § 63 zákona č. 328/2025 Sb., o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, domníváme se, že tato skutečnost neoslabuje potřebu terminologické jednotnosti. Vyloučení použití § 63 má zjevně věcný důvod, spočívající v odlišném rozsahu a procedurálních požadavcích upravených v unijním právu (čl. 57 a 58 nařízení o umělé inteligenci), nikoli v odlišném pojmovém vymezení samotného institutu kontrolovaného testovacího prostředí.
Vzhledem k tomu, že český právní řád již pojem „kontrolované testovací prostředí“ výslovně užívá a tento pojem zároveň pravděpodobně lépe vystihuje funkci a účel daného institutu, dáváme na zvážení pro účely vnitrostátní právní úpravy upřednostnit terminologii založenou na slovním spojení „kontrolované testovací prostředí“. Pokud bude v důvodové zprávě, případně v poznámce pod čarou nebo výkladové části uvedeno, že se jedná o implementaci institutu „regulatorního sandboxu“ dle čl. 57 a 58 Nařízení o umělé inteligenci, není nutné termín psát přímo do zákona.
Vysvětleno
Z důvodu bezprostřední návaznosti návrhu zákona na AI akt respektujeme formulace uvedené v české verzi AI aktu (ústřední úlohou tohoto návrhu je adaptovat právní řád ČR na AI akt). V tomto ohledu předkladatel rozlišuje mezi výkladem norem unijního práva a jednotným obsahem jeho institutů a formálnější otázkou vhodnosti volby pojmosloví v předpise unijního práva. Zatímco v případě prvého lze souhlasit, že vnitrostátní implementace by se měla řídit výkladem unijního práva s ohledem na všechny jeho jazykové verze, v tomto případě se jako problém nejeví riziko nejednotnosti výkladu práva EU, ale spíše právě vhodnost termínu označujícího institut, jehož obsah není sporný. Zavádění alternativní terminologie pro pojmy využívané AI aktem by přitom mohlo být pro adresáty spíše matoucí. To v očích předkladatele převažuje nad zájmem na terminologické jednotě vnitrostátního práva či dobrou praxí spočívající v omezování anglicismů. Pakliže dojde prostřednictvím corrigend k sjednocení terminologie (např. na „regulatorní sandbox“), bude předkladatel na toto reagovat legislativně technickou novelou adaptačního zákona nebo při jiné vhodné příležitosti.
Zásadní:
K § 3 odst. 1:
Navrhované znění § 3 postrádá dostatečně jasné vymezení vztahu mezi orgány dozoru nad trhem podle čl. 70 odst. 1 nařízení o umělé inteligenci a orgány dozoru nad trhem ve smyslu čl. 74 odst. 3 téhož nařízení.
Článek 70 odst. 1 nařízení stanoví povinnost určit alespoň jeden orgán dozoru nad trhem, kdy byly za tyto orgány určeny Česká národní banka, Úřad pro ochranu osobních údajů a Český telekomunikační úřad. Naproti tomu článek 74 odst. 3 výslovně upravuje orgány dozoru nad trhem pro vysoce rizikové systémy umělé inteligence, které jsou součástí produktů regulovaných harmonizačními právními předpisy Unie uvedenými v oddíle A přílohy I nařízení. Tento článek je proto třeba považovat za lex specialis vůči článku 70 odst. 1.
Příloha I nařízení výslovně zahrnuje mimo jiné nařízení (EU) 2017/745 a 2017/746, tj. právní rámec pro zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro. Tyto předpisy jsou v českém právním řádu implementovány zákonem č. 375/2022 Sb., o zdravotnických prostředcích, resp. zákonem č. 373/2022 Sb., o diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, které jasně vymezují působnost Státního ústavu pro kontrolu léčiv jako odvětvového orgánu dozoru. Z toho vyplývá, že v oblasti zdravotnických prostředků by měl být orgánem dozoru podle čl. 74 odst. 3 nařízení právě SÚKL.
Navrhované znění § 3 je nejasné a vnitřně rozporné, pokud jde o vymezení vztahu mezi orgány dozoru podle čl. 70 odst. 1 nařízení o umělé inteligenci a orgány dozoru podle čl. 74 odst. 3 téhož nařízení. Ze zákona není zřejmé, zda orgány dozoru uvedené v § 3 odst. 1 představují zároveň orgány dozoru ve smyslu čl. 74 odst. 3 druhého pododstavce nařízení. Pokud tomu tak je, je nezbytné výslovně stanovit mechanismus jejich koordinace s odvětvovými orgány dozoru.
Pokud naopak předkladatel počítá s uplatněním čl. 74 odst. 3 prvního pododstavce, měl by být tento vztah v zákoně jasně popsán, neboť z § 3 odst. 2 písm. a) lze dovodit, že Český telekomunikační úřad vykonává dozor nad dodržováním povinností podle nařízení o umělé inteligenci v plném rozsahu, což by odpovídalo postavení orgánu dozoru podle čl. 74 odst. 3 druhého pododstavce.
Z návrhu tedy není zřejmé, zda má ČTÚ plnit roli koordinačního orgánu vůči odvětvovým dozorovým orgánům, ani jak má být tato koordinace zajištěna. Text by měl tuto otázku upravit jednoznačně, aby nevznikaly pochybnosti o působnosti jednotlivých orgánů dozoru.
Částečně akceptováno
Ustanovení § 3 předkládaného návrhu poskytuje vyčerpávající výčet orgánů dozoru nad trhem. To ostatně plyne i z § 3 odst. 2 písm. a) návrhu, který zakotvuje zbytkovou působnost ČTÚ pro výkon dozoru, nestanoví-li odstavce 3 až 4 téhož paragrafu něco jiného.
Předkladatel dále navrhuje doplnění § 3 odst. 2, který by vymezení zbytkové působnosti ČTÚ rozšířil mimo oblast dozoru též na „další činnosti orgánu dozoru nad trhem“. Tím by mělo být zřejmé, že předkládaný návrh neposkytuje žádný prostor pro působnost SÚKL nebo jiného odvětvového orgánu dozoru založenou čl. 74 odst. 3 pododstavcem prvním AI aktu.
Co se týče problematiky spolupráce s odvětvovými orgány dozoru, na tuto se nevztáhne pouze obecná povinnost spolupráce mezi správními orgány zakotvená v § 8 odst. 2 správního řádu, ale také spolupráce zakotvená v nařízení o dozoru nad trhem s výrobky a zákoně o dozoru nad trhem s výrobky, pod který předkládaný návrh zákona podřazuje i orgány dozoru nad trhem podle § 3. Podle § 4 odst. 3 písm. a) zákona o dozoru nad trhem s výrobky jsou orgány dozoru povinny mezi sebou spolupracovat, přičemž jejich koordinaci zajišťuje na základě § 3 odst. 2 písm. a) tohoto zákona Ministerstvo průmyslu a obchodu. Tyto skutečnosti budou v zájmu přehlednosti doplněny do srovnávací tabulky.
Zásadní:
K § 17 a § 23 odst. 2
i) Požadujeme, aby krajské hygienické stanice byly vyjmuty jako orgány dozoru podle navrženého zákona, popřípadě, aby byly jasně zhodnoceny dopady regulace a v souvislosti s tím došlo (nemají-li být krajské hygienické stance z působnosti zákona vyňaty) k zakotvení závazku jejich personálního a materiálního posílení nad rámec stávajícího stavu s ohledem na specifičnost činností, jež se od nich v oblasti AI očekávají.
Výkon dozoru nad povinnostmi stanovenými v čl. 5 a čl. 16 nařízení o umělé inteligenci (jak vyplývá z § 21 odst. 1 a 2) pravděpodobně vyžaduje vysoce specializované znalosti v oblasti informačních technologií, datové a síťové analýzy, kybernetické bezpečnosti a algoritmických systémů. Je třeba říci, že krajské hygienické stanice takovou odbornou kompetencí v současné době nedisponují. Jejich působnost je tradičně zaměřena na výkon dozoru v oblasti ochrany veřejného zdraví podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a souvisejících předpisů, zejména v oblastech biocidních přípravků, potravin, obalů a chemických látek. Povinnosti stanovené čl. 5 (např. zákaz vytváření databází rozpoznávání obličejů, využívání podprahových technik) a čl. 16 (vysoce rizikové AI systémy) nesměřují k zajištění ochrany veřejného zdraví tak, jak je ochrana veřejného zdraví koncipována v zákoně o ochraně veřejného zdraví a jaké prostředky podle tohoto zákona mají orgány ochrany veřejného zdraví k dispozici. Orgány ochrany veřejného zdraví k zajištění kontroly těchto povinností nedisponují odbornou kompetencí v této oblasti.
Pro zajištění povinností v oblasti dozoru na trhem podle zákona o AI orgány ochrany veřejného zdraví by bylo nezbytné zajistit adekvátní personální a materiální zabezpečení, a to na úrovni každé krajské hygienické stanice. V konečném důsledku by bylo nutné zaměstnat na každé krajské hygienické stanici vysoce kvalifikované odborníky v oblasti informačních technologiích, datové a síťové analýzy, AI apod.
Dáváme ke zvážení předkladateli návrhu zákona pověření kontrolou povinností z nařízení o AI jednomu orgánu dozoru s patřičnou odbornou kompetencí, kde lze předpokládat vytvoření adekvátního prostředí pro rozvoj a podporu této agendy a naplnění požadavků zákona a nařízení.
Začlenění agendy dozoru nad systémy umělé inteligence by pro krajské hygienické stanice představovalo novou, zcela odlišnou oblast činnosti, jejíž výkon by vyžadoval zásadní posílení personálních a materiálních kapacit. Takový zásah by měl významný dopad na státní rozpočet i na organizační strukturu orgánů ochrany veřejného zdraví.
S ohledem na uvedené skutečnosti Ministerstvo zdravotnictví požaduje, aby byla doplněna RIA, důvodová zpráva a návrh usnesení vlády o zhodnocení personálních, odborných a finančních dopadů výkonu dozoru nad trhem s umělou inteligencí na všechny dotčené orgány státní správy, a aby tento návrh zároveň obsahoval požadavek na zajištění odpovídajících rozpočtových a personálních kapacit krajských hygienických stanic. Pokud k takovému zhodnocení dopadů a zajištění potřebných kapacit nedojde, Ministerstvo zdravotnictví požaduje, aby byly orgány ochrany veřejného zdraví z působnosti uvedených ustanovení vyňaty.
ii: Požadujeme uvedení návrhu zákona v části týkající se nastavení dozoru nad trhem s AI do souladu s nelegislativním materiálem č. 398/25, na který navazuje usnesení vlády č. 394 ze dne 28. května 2025.
Nelegislativní materiál č. 398/25, předložený vládě, předpokládá výkon dozoru nad trhem podle nařízení o umělé inteligenci výhradně prostřednictvím Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ). Z návrhu zákona však není zřejmé, na základě jakých skutečností se předkladatel odchýlil od schváleného konceptu a navrhuje zapojení širšího okruhu orgánů státní správy do této oblasti.
iii) Dále v této souvislosti požadujeme, aby s ohledem na připomínku výše, zpracovatel provedl řádné zhodnocení dopadů regulace, neboť je zřejmé, že nejspíše nejen v gesci MZD, si implementace a reálné kroky k naplněné tohoto zákona, vyžádá nemalé personální a organizační opatření, které nemůžeme nést. Z předložených materiálů máme za to, že nebyl adekvátním způsobem zhodnocen dopad zvýšeného personálního zabezpečení všech dotčených orgánů dozoru, kterých se bude podle § 17 výkon dozoru týkat. Zhodnocení musí zahrnovat jak očekávané počty nově požadovaných systemizovaných míst, tak jejich specializaci a související finanční dopad na státní rozpočet v souvislosti s platy a materiálně-technickým zabezpečením.
S ohledem na původně vládou schválený koncept dozoru povinností vyplývajících z nařízení o AI – usnesení vlády č. 394 ze dne 28. května 2025, pro který byl podklad materiál č.j. OVA 398/25, kterým byl orgánem dozoru navržen ČTÚ, je nutné změnu návrhu struktury orgánů dozoru v ČR adekvátním způsobem vysvětlit a odůvodnit, a to nejen v důvodové zprávě, ale především v hodnocení dopadů regulace (RIA), které však předkladatel do meziresortního řízení vůbec nepředložil. Rovněž je nezbytné určit, jak budou alokované prostředky určené výše uvedeným usnesením vlády realokovány do ostatních dotčených kapitol státního rozpočtu, zejména pak do kapitoly Ministerstva zdravotnictví.
Vysvětleno
i) Krajské hygienické stanice nejsou podle návrhu zákona zamýšleny jako orgány dozoru v oblasti dodržování AI aktu. Jelikož návrh zákona těmto žádné nové kompetence explicitně nesvěřuje, jakékoli explicitní vynětí by bylo též ve světle čl. 79 odst. 1 Ústavy pro účely normativního textu nadbytečné.
ii) Nelegislativní materiál schválený usnesením vlády č. 394 ze dne 28. května 2025 počítá se třemi orgány dozoru nad trhem, a to ČTÚ, ČNB a ÚOOÚ. Předkladatel proto považuje předložený návrh zákona za souladný s tímto starším vládním usnesením a k němu přiloženým materiálem. V případě ÚOOÚ pak každopádně nelze jeho navrhované kompetence svěřit ČTÚ z důvodu omezení vyplývajících z čl. 74 odst. 8 AI aktu.
iii) S ohledem na vypořádání výše nepovažuje předkladatel další doplnění hodnocení dopadů regulace za potřebné. Předkládaný návrh setrvává v intencích původního vládního zadání včetně analýzy dopadů, o kterou se toto zadání opíralo.
Doporučující:
K § 12 odst. 1
Doporučujeme za slova „čl. 44“ doplnit slova „odst. 1“, aby byl odkaz na článek konzistentní s odkazy v adaptačním zákoně na konkrétní povinnosti stanovené v nařízení. Odkaz na celý článek 44 by nebyl přesný, protože článek obsahuje i ustanovení o platnosti, prodloužení a pozastavení certifikátů (odstavce 2 a 3), která se k jazyku vůbec nevztahují.
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno v souladu s připomínkou.
Doporučující:
K § 12 odst. 3
Doporučujeme za slova „čl. 47“ doplnit slova „odst. 2“, aby byl odkaz na článek konzistentní s odkazy v adaptačním zákoně na konkrétní povinnosti stanovené v nařízení. Jazykové požadavky na EU prohlášení o shodě jsou výslovně stanoveny v čl. 47 odst. 2 nařízení, zatímco ostatní odstavce článku 47 upravují jiné aspekty (např. uchovávání, obsah a odpovědnost poskytovatele).
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno v souladu s připomínkou.
MZE
Doporučující:
K § 19 odst. 3:
Navrhujeme nahradit slova "Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost" slovy "Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost".
Pravděpodobně se jedná o chybu v psaní.
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno dle připomínky.
MZV
Zásadní:
K části první, ust. § 5 odst. 2:
MZV navrhuje v předmětném ustanovení doplnit možnost prodloužení stanovené lhůty, např. doplněním druhé věty ve znění „Pokud v průběhu lhůty podle věty první nelze zajistit podklady potřebné pro vyřízení žádosti, příslušný orgán dozoru nad trhem ji prodlouží o nezbytně nutnou dobu; o prodloužení lhůty a důvodech jejího prodloužení informuje žadatele.“.
Odůvodnění:
Dle MZV nemusí být v předloženém návrhu zákona lhůta stanovená pro rozhodnutí o žádosti o povolení uvedení vysoce rizikového systému umělé inteligence na trh nebo do provozu na území České republiky bez posouzení shody podle čl. 46 odst. 1 nařízení o umělé inteligenci dostatečná, a to s ohledem na povahu a složitost žádosti či jiné okolnosti konkrétního případu. Proto se navrhuje, aby zákon upravil i možnost prodloužení stanovené lhůty.
Neakceptováno
Lhůta pro vydání rozhodnutí předvídaná v § 5 odst. 2 je již nyní atypicky dlouhá. Zároveň bude platit obecné pravidlo podle § 71 odst. 4 správního řádu, podle nějž se nedodržení lhůt nemůže dovolávat ten účastník, který je způsobil. Příslušnému správnímu orgánu taktéž zůstane otevřená možnost přerušit v zákonem stanovených případech řízení. Přínos možnosti dále prodlužovat lhůtu pro vydání rozhodnutí tak není zřejmý. Zde je nutné též zmínit, že při dalším prodlužování výše uvedené lhůty může celé řízení o povolení uvedení vysoce rizikového systému AI na trh nebo do provozu pozbýt významu, neboť bude v mezičase dokončen proces posouzení shody.
Zásadní:
K části první, ust. § 12 odst. 1 až 3:
MZV požaduje v textu „českém, slovenském nebo anglickém jazyce“ nahradit čárku slovem „nebo“ a vypustit slova „nebo anglickém“, tzn. vypustit alternativu vyhotovení dokumentů uvedených v ust. § 12 odst. 1 až 3 v anglickém jazyce.
Odůvodnění:
Dle MZV je třeba přihlédnout k tomu, že anglický jazyk není v České republice úředním jazykem, resp. jazykem jednacím, a že připuštěním vyhotovení předmětných dokumentů v jiném než českém nebo slovenském jazyce (i přes pochopení „zájmu vyšší přívětivosti českého trhu a regulatorního prostředí v oblasti umělé inteligence pro adresáty“, jak se uvádí v důvodové zprávě k ust. § 12) dojde k nesystematické odchylce od „jazykového požadavku“ uplatňovaného ve správním řízení (viz ust. § 16 správního řádu) nebo v jiných právních předpisech (příkladem může být zákon č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů). Pokud by dokumenty uvedené v připomínkovaném ustanovení byly vyhotoveny v anglickém nebo jiném cizím jazyce (s výjimkou slovenštiny), měly by být opatřeny úředně ověřeným překladem do českého jazyka.
Neakceptováno
Navrhovaný § 12 upravuje tři případy, kdy je možné využít anglický jazyk:
· odstavec 1 umožňuje oznámenému subjektu vyhotovit certifikát v anglickém jazyce;
· odstavec 2 umožňuje poskytovatelům předložit orgánům dozoru na jejich žádost veškeré informace a dokumentaci nezbytnou k prokázání shody v anglickém jazyce;
· odstavec 3 umožňuje poskytovateli vypracovat prohlášení o shodě v anglickém jazyce.
Níže uvádíme důvody, proč předkladatel připomínky směřující k vypuštění anglického jazyka či jeho uvedení pouze jako volitelné doplňkové varianty neakceptuje.
V první řadě zdůrazňujeme, že anglický jazyk je navrhován pouze jako alternativní možnost vedle českého a slovenského jazyka.
Za druhé, jedním z primárních cílů návrhu zákona je vytvořit flexibilní právní rámec, podpořit rozvoj českých inovací a zvýšit konkurenceschopnost českých podniků tak, aby Česká republika mohla od počátku konkurovat ostatním zemím v oblasti umělé inteligence. Současně je cílem vytvářet prostředí přívětivé pro podnikatele a usilovat o přilákání zahraničních subjektů. Máme za to, že umožnění využití anglického jazyka a práce s dokumenty v angličtině v rozsahu navrženém v § 12 lze považovat za legitimní a přiměřený prostředek k dosažení těchto cílů.
Rovněž zdůrazňujeme, že veřejný ochránce práv ve své tiskové zprávě ze dne 30. 10. 2025 konstatoval, že úřady by měly usilovat o dostatečné jazykové vybavení svého personálu a že minimálním standardem by měla být angličtina (dostupná zde: https://www.ochrance.cz/aktualne/jak_si_porozumet_s_urady_ombudsman_zjistil_ze_urady_nevyrizuji_podani_v_cizich_jazycich_jednotne/)
Pokud jde o odstavec 1, tedy možnost vydání certifikátu v anglickém jazyce, zdůrazňujeme, že certifikát má podobu stručného dokumentu s jasně stanovenou strukturou a obsahuje náležitosti vyžadované příslušnou legislativou, zejména nařízením o AI. Jedná se fakticky o deklaraci splnění stanovených náležitostí, nikoli o text vyžadující složitou jazykovou interpretaci. Máme tedy za to, že obava z nesrozumitelnosti pro dozorový orgán není zcela opodstatněná, jelikož jazykové nároky jsou minimální.
Požadavek na výlučné použití českého jazyka by naopak znamenal umělé zvýšení administrativní zátěže pro certifikované subjekty, protože pro využití certifikátu v jiných členských státech (vyjma Slovenska, kde češtinu recipročně pokládáme za srozumitelný jazyk) by jinak musely zajišťovat formalistické úřední překlady. To by představovalo zbytečný mezikrok a administrativní náklad bez přidané hodnoty, což by mohlo snížit konkurenceschopnost českých oznámených subjektů. Už jen pro dokreslení situace předkladatel uvádí, že v případě, kdy subjekt potřebuje přeložit (jakýkoliv) dokument z českého jazyka do jiného – českému prostředí méně blízkého – jazyka, je nucen často vyhotovovat úřední překlady dva, a to nejprve do „pomocného, zprostředkovacího“ jazyka (ve velké většině případů anglického jazyka) jako mezikrok, násl. do cílového jazyka, a to z důvodu prosté nedostupnosti přímých překladatelských služeb.
V českém prostředí by se zároveň nejednalo o úplné novum, jelikož obdobné využití anglického jazyka již v obdobných situacích dovoluje zákon č. 375/2022 Sb., o zdravotnických prostředcích a diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro, v účinném znění (k tomuto srov. zejména jeho § 8 odst. 1).
Pokud jde odstavec 2, tak v tomto ohledu zdůrazňujeme, že zakotvení varianty anglického jazyka coby jazyka pro komunikaci poskytovatelů s úřady bylo součástí připomínek zaslaných předkladateli při jednáních o návrhu zákona předcházejících MPŘ, přičemž se zavedením anglického jazyka se předkladatel ztotožnil a vybrané možnosti normoval prostřednictvím § 12 návrhu. Bude se jednat především o technickou dokumentaci, zkušební protokoly a další podklady, které jsou ve velké většině případů zpracovávány již primárně v anglickém jazyce, jenž je v daném oboru běžným pracovním jazykem vývojářů a výrobců. Požadavek na jejich povinný překlad do českého jazyka by znamenal výraznou administrativní i finanční zátěž bez odpovídajícího přínosu.
V případě odstavce 3 a prohlášení o shodě se opět jedná o dokument s předem danou strukturou, popsanou v příloze V nařízení o AI, tedy o standardizovaný formulářový dokument.
V neposledním řadě uvádíme, že s ohledem na regulovanou povahu oblasti a požadavky kladené na odbornou způsobilost zaměstnanců dozorových orgánů má předkladatel za to, že tyto orgány budou disponovat kvalifikovanými zaměstnanci s dostatečným jazykovým vybavením pro účely výkonu dozoru. Doplňkově lze uvést, že dozorové orgány mohou v případě potřeby využít rovněž moderní překladové nástroje.
S ohledem na výše uvedené považuje předkladatel navržené řešení za přiměřené a odůvodněné.
Doporučující:
K důvodové zprávě:
MZV doporučuje, aby pátá část důvodové zprávy, jež se týká slučitelnosti předloženého návrhu s unijním právem, primárně obsahovala odůvodnění, proč je s unijním právem v souladu navrhovaný zákon, nikoli proč je s unijním právem v souladu již přijaté unijní nařízení – akt o umělé inteligenci. Navíc množství informací o souladu aktu o umělé inteligenci s unijním právem činí text méně přehledným. Proto se doporučuje, aby předmětná část důvodové zprávy byla upravena alespoň tak, aby byly jasně odděleny ty části textu, které hovoří o souladu navrhovaného zákona s unijním právem.
Vhodným se jeví i uvést před podrobnějším rozborem informaci, že předložený návrh je v souladu s unijním právem a judikaturou Soudního dvora.
Akceptováno
Důvodová zpráva byla upravena dle připomínky.
MD
Zásadní:
K § 12:
Ustanovení § 12 návrhu zákona dává oznámenému subjektu na výběr vydat certifikát podle čl. 44 nařízení EU 2024/1689 o umělé inteligenci (dále jen „akt o umělé inteligenci“) v českém, slovenském nebo anglickém jazyce podle jeho uvážení. Podle odkazovaného čl. 44 bodu 1. aktu o umělé inteligenci se však certifikáty vydané oznámenými subjekty vyhotovují v jazyce, který je snadno srozumitelný příslušným orgánům v členském státě, v němž je oznámený subjekt usazen. Jelikož příslušné orgány dozoru v České republice mají v souladu s § 16 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jednacím jazykem stanoven český, případně slovenský jazyk, je uvedení anglického jazyka jako jazyka cizího a orgánům dozoru ne snadno srozumitelného, zjevně v rozporu s čl. 44 aktu o umělé inteligenci.
Požadujeme proto uvedení anglického jazyka z § 12 odst. 1 návrhu zákona zcela vypustit. Obdobně v § 12 odst. 2 a 3 návrhu zákona ohledně předkládání a zajišťování dokumentů v anglickém jazyce požadujeme anglický jazyk vypustit. Uvedená změna nevylučuje možnost oznámenému subjektu vydat na požádání certifikát i v jiném jazyce.
Akceptováno jinak
Do návrhu zákona byla doplněna úprava umožňující orgánu dozoru, aby si v odůvodněných případech vyžádal podání či jeho přílohy ve strojově čitelné podobě.
Do důvodové zprávy bylo dále doplněno potvrzení, že možnost využívat v komunikaci s úřady angličtinu nemůže mít za následek snížení efektivity dozoru.
MF
Zásadní:
V předloženém materiálu je požadováno poskytnout v letech 2026-2028 ze státního rozpočtu finanční prostředky celkem ve výši 207 056 767 Kč (pro rok 2026 částku 61 097 649 Kč, pro rok 2027 částku 55 916 559 Kč a pro rok 2028 částku 90 042 559 Kč) a další odpovídající navýšení v následujících letech.
Dále je uvedeno, že kapitola MPO zajistí pro rok 2026 mzdové a další náklady ve výši 22 659 758 Kč, pro rok 2027 ve výši 7 765 543 Kč a pro rok 2028 ve výši 6 265 543 Kč. Požadavky na státní rozpočet k zajištění Ministerstvem financí tedy činí pro rok 2026 částku 38 437 891 Kč, pro rok 2027 částku 48 151 016 Kč a pro rok 2028 částku 83 777 016 Kč, tj. pro roky 2026-2028 celkem tedy 170 365 923 Kč.
Požaduje se, aby kapitola MPO zabezpečila požadované výdaje v rámci svého limitu výdajů, tj. v letech 2026-2028 celkem částku 36 690 844 Kč, a to reprioritizací agend, v rámci neobsazených míst a úsporami.
Zbylé požadované částky, tj. 170 365 923 Kč pro léta 2026-2028, které by mělo zabezpečit Ministerstvo financí a poskytnout do dalších kapitol, požaduje se zabezpečit v rámci limitů výdajů bez požadavku na navýšení dotčených kapitol v intencích návrhu rozpočtu na rok 2026 a SDV 2027 a 2028. Totéž platí i pro limit funkčních míst.
Zároveň se upozorňuje, že důvodová zpráva na str. 23 uvádí, že propočet požadavků pro státní rozpočet k zajištění Ministerstvem financí byl již obsažen v nelegislativním materiálu "Návrh k implementaci Aktu o umělé inteligenci v České republice", schváleném usnesením vlády č. 394 ze dne 28.5.2025, tj. před stanovením uvedených schválených limitů. V této souvislosti není jasná věta na str. 24 důvodové zprávy, že "Ministerstvo financí tyto nadpožadavky zohlední".
Akceptováno jinak
Důvodová zpráva byla ve spolupráci s připomínkovým místem přepracována. Materiál zejména nově nepředjímá zabezpečení financování nových agend ze strany připomínkového místa.
Zásadní:
K důvodové zprávě:
Důvodová zpráva ve své obecné části v bodu 7 konstatuje, že "Navíc jsou některé náklady zmírněny mechanismy hrazení služeb a certifikace subjekty působícími v odvětví AI. "a v bodu 7. 1 "Hospodářský a finanční dopad navrhované úpravy na státní rozpočet a ostatní rozpočty" předpokládá, že zvýšené náklady budou sanovány z plateb za vykonané posouzení shody (viz str. 36 a 37 DZ). V rámci důvodové zprávy však není nikde zmíněno, o jaký stávající druh platby se jedná a podle jakých právních předpisů a v jaké výši by měla být platba prováděna.
Zároveň není zřejmé, jakou povahu má mít tzv. poplatek podle čl. 62 AI Aktu. Pokud se má jednat o veřejnoprávní peněžité plnění, tak je nezbytné jej zakotvit v zákoně, včetně vymezení jeho konstrukčních prvků (např. správní poplatek). Pokud se má jednat o ryze soukromoprávní plnění, což se ale z povahy věci považuje spíše jako nepřiléhavé, tak je mimo jiné i tak nezbytné v rámci principu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, toto zakotvit ex lege. Zároveň soukromoprávní plnění může například podléhat dani z přidané hodnoty.
Požaduje se buď explicitně do důvodové zprávy doplnit, na základě kterých právních předpisů budou platby ukládány a v jaké výši, nebo v rámci návrhu zákona jejich právní úpravu zavést, pokud je třeba tuto materii adaptovat.
Akceptováno
Důvodová zpráva byla upravena tak, aby jasněji upřesnila, že (1) některé organizační složky státu (ÚOOÚ) a příspěvkové organizace (ČMI) budou na soukromoprávní bázi poskytovat služby oznámených subjektů podle AI aktu, přičemž (2) tyto služby budou naceněny tak, že by příjmy z nich měly pokrýt na ně vynaložené náklady. Soukromoprávní povaha vztahu mezi poskytovatelem a oznámeným subjektem odpovídá praxi v tomto odvětví, ve kterém bývají úkony oznámených subjektů související s posouzením shody vykonávány jakožto komerční činnost. Jak plyne mj. z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2025, čj. 11 A 131/2023-71, oznámené subjekty (resp. autorizované osoby podle zákona č. 22/1997 Sb.) se podílejí na výkonu státního zkušebnictví, čímž přispívají k ochraně veřejného zájmu. Nečiní tak však běžně z pozice subjektu veřejné správy či správního orgánu při výkonu státní správy, přičemž k realizaci úkonů spočívajících v posuzování shody dochází na základě nepojmenované smlouvy (bod 40 citovaného rozsudku). Byť se jedná o rozsudek vydaný v souvislosti s činností autorizovaných osob podle zákona č. 22/1997 Sb., s ohledem na podobnost této činnosti s činností oznámených subjektů v kontextu předpisů Nového legislativního rámce (mezi které patří unijní předpisy implementované skrze zákon č. 90/2016 Sb. i AI akt) je třeba učinit totožný závěr i pro tuto oblast. Lze však počítat s tím, že takovéto plnění nebude podléhat dani z přidané hodnoty, byť se nejedná o výkon veřejné správy. Posuzování shody v této oblasti totiž nepředstavuje činnost uvedenou v příloze 1 zákona o DPH. Zároveň nelze tvrdit, že by došlo k výraznému narušení hospodářské soutěže tím, že by ÚOOÚ nebyl považován za osobu povinnou k dani. Ve stanovených oblastech má totiž na posouzení shody (z AI aktu plynoucí) zákonný monopol ÚOOÚ, přičemž ÚOOÚ naopak podle návrhu zákona nemůže konkurovat soukromým subjektům v oblastech spadajících mimo tento zákonný monopol [srov. § 5 odst. 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů].
Závěr o soukromoprávní povaze jednání je pak třeba učinit též pro působení ÚOOÚ oznámeného subjektu. ÚOOÚ totiž bude o provedení činnosti spočívající v posuzování shody uzavírat smlouvy za peněžité protiplnění. Mimo jiné z rozsudku NSS ze dne 7. listopadu 2013, čj. 9 Afs 38/2013-53, č. 2984/2014 Sb. NSS, přitom vyplývá, že se případný veřejnoprávní charakter smlouvy posuzuje podle jejího obsahu. Aby byla smlouva považována za veřejnoprávní, musí být jejím obsahem založení, změna nebo zrušení práv a povinností v oblasti veřejného práva. Jak ale vyplývá z výše uvedeného, činnosti spočívající v posuzování shody (a smlouvy o nich uzavírané) nepředstavují výkon státní správy, byť jsou vykonávány ve veřejném zájmu. Vykonává-li tedy ÚOOÚ tutéž činnost jako jiný oznámený subjekt, je třeba učinit závěr, že ani v jeho případě nepůjde o výkon vrchnostenské správy a provedením činností spočívajících v posouzení shody (resp. ani sjednáním jejich provedení) nedojde ke vzniku, změně či zániku práv či povinností v oblasti veřejného práva.
Výkon činnosti oznámeného subjektu ze strany ÚOOÚ přitom již z návrhu zákona ex lege vyplývá, a to na základě jeho § 3 odst. 4 ve spojení s čl. 43 odst. 1 pododstavcem třetím AI, který pro vymezené systémy AI požaduje posouzení shody se zapojením orgánu dozoru nad trhem podle čl. 74 odst. 8 AI aktu. Úprava „poplatku“ ve smyslu čl. 62 odst. 3 AI aktu pak dále konkretizuje, jak si má ÚOOÚ při nacenění úkonů souvisejících s posouzením shody počínat.
Předkladatel dále počítá s tím, že se o jmenování oznámeným subjektem podle AI aktu bude ucházet ČMI, který je příspěvkovou organizací MPO. V jeho případě by však výkon činnosti oznámeného subjektu měl představovat jinou činnost příspěvkové organizace. Za tímto účelem by případně byla odpovídajícím způsobem upravena jeho zřizovací listina.
Do normativního textu bylo s ohledem na výše uvedené doplněno ustanovení, které výslovně počítá s tím, že ÚOOÚ bude ve věcech posouzení shody uzavírat úplatnou smlouvu. Tím by měla být posílena právní jistota na straně adresátů úpravy i celková srozumitelnost návrhu zákona.
Zásadní:
K důvodové zprávě:
Požaduje se odstranit či vysvětlit rozdíl mezi součtem částek uvedených v důvodové zprávě na str. 23, které představují požadavky pro státní rozpočet k zajištění Ministerstvem financí na roky 2027 a 2028 (konkrétně 48 151 016 Kč na rok 2027 a 83 777 016 Kč na rok 2028), a částkou uvedenou v bodě II.2.b návrhu usnesení ("uplatnit nadpožadavky nad rámec rozpočtového výhledu v celkové výši 145 959 118 Kč pro období 2027-2028"). Předpokládá se, že se jedná o totéž, neboť údaj na rok 2026 (38 437 891 Kč) se shoduje. Výše 145 959 118 Kč je také uvedena v tabulce na str. 24 důvodové zprávy, v řádku "Nová kapitola rozpočtu pro AI Akt", což je třeba více specifikovat.
Akceptováno
Důvodová zpráva byla upravena ve spolupráci s připomínkovým místem.
Zásadní:
K důvodové zprávě:
V kapitole 7.2 se požaduje uvést, kterých konkrétních veřejných subjektů se dopady týkají.
Částečně akceptováno
Okruh konkrétních veřejných subjektů nelze přesně určit, protože se odvíjí od jejich individuálního rozhodnutí zavést ve své činnosti systémy AI. Lze ovšem obecně uvést, že se takovýto dopad týká rozpočtu jakéhokoli subjektu veřejné správy odlišného od státu, jakož i jiné organizace zřízené k uspokojování potřeb veřejného zájmu, jež se pro takovéto využití rozhodne. V uvedeném smyslu byla důvodová zpráva doplněna.
Zásadní:
K § 9 odst. 1:
Požaduje se vysvětlit, o které konkrétní povinnosti se jedná, tj. o jaký okruh osob se jedná.
Doporučuje se nesprávně užité slovo "předmětná" vypustit, nebo nahradit jiným správným slovem. (např. "v něm stanovená povinnost").
Akceptováno jinak
Okruh řízení byl vymezen v důvodové zprávě.
Zásadní:
K § 13 odst. 4:
Požaduje se vypustit z § 13 ustanovení odstavce 4. Obsahuje popis činností, které jsou při sestavování rozpočtu standardní. Každý správce kapitoly je zodpovědný za zajištění financování svých činností.
Akceptováno
Odstavec 4 vypuštěn bez náhrady.
Doporučující:
K důvodové zprávě:
Vzhledem k tomu, že ve středním období se počítá s plnou úhradou provozních nákladů oznámeného subjektu prostřednictvím příjmů z vydaných certifikátů o shodě, bude nutné nastavit adekvátní cenovou politiku, která zajistí potřebnou výši příjmů a nezávislost na státním rozpočtu. Podrobnosti o cenové politice oznámeného subjektu předložená důvodová zpráva neobsahuje. Bylo by vhodné uvést orientační cenu služeb pro zajištění samofinancování.
Částečně akceptováno
Orientační cenu služeb oznámeného subjektu lze v této fázi pouze obtížně odhadovat. Do důvodové zprávy však bylo doplněno upřesnění, podle kterého bude povaha činnosti oznámeného subjektu komerční, pročež bude i jeho cenová politika nastavena tak, aby pokryla jeho náklady.
Doporučující:
K důvodové zprávě, I. Obecná část, kap. 5.2.1:
Upozorňuje se, že na str. 19 (poslední odstavec) je uvedeno, že adaptačním zákonem je zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, což je chybná informace, když tímto adaptačním zákonem je zákon č. 110/2019 Sb. o zpracování osobních údajů. Zákon č. 101/2000 Sb. byl zrušen v r. 2019.
Akceptováno
Důvodová zpráva byla opravena.
Doporučující:
K důvodové zprávě, I. Obecná část, kap. 7.1.1:
Není jasný bod f), kdo je oním oznámeným subjektem (totéž v tabulce na str. 38). Naopak v této kapitole chybí oproti tabulce na str. 24 Český metrologický institut. Dále v rámci ÚOOÚ chybí rozpočet na rok 2028 a v rámci uvedeného bodu f) doporučuje se opravit nadpis "2. Na rok 2026" na str. 37, který se týká roku 2027.
Akceptováno
Diskrepance vychází z toho, že roli oznámeného subjektu by měl plnit právě ČMI. Důvodová zpráva byla v bodě f) odpovídajícím způsobem doplněna. Nadpis byl rovněž opraven.
Doporučující:
K důvodové zprávě, I. Obecná část, kap. 11:
Doporučuje se z prvního odstavce ponechat jen text "Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů" a zbytek textu prvního odstavce kapitoly vypustit (jedná se o návod, co má obsahovat zhodnocení dopadů podle LPV).
Akceptováno
Požadovaná část prvního odstavce byla vypuštěna.
Doporučující:
K důvodové zprávě:
Již existuje regulační sandbox pro testování digitálních technologií, který byl založen ve spolupráci Ministerstva průmyslu a obchodu a CzechInvest s využitím prostředků z Národního plánu obnovy. Primárně se zaměřuje na podporu start-upů v oblasti finančních inovací a technologie distribuovaného registru. Nabízí se otázka možných synergií se zřizovaným sandboxem pro AI se zaměřením na malé a střední podniky a podniky začínající, např. pro oblast digitalizace finančních služeb. Tato možnost provázání spolupráce mezi oběma sandboxy by mohla být podchycena také v předložené důvodové zprávě.
Akceptováno jinak
Diskuzi o možnosti synergií se zřizovaným sandboxem pro AI v této fázi nepovažujeme za vhodné zahrnout. Fintech sandbox je poměrně čerstvě spuštěný a z hlediska MPO je prioritou jeho stabilizace a vyhodnocení prvních výsledků, než bude možné uvažovat o provázání s dalšími projekty.
Do důvodové zprávy ovšem navrhujeme doplnit následující pasáž: „V České republice již funguje specializovaný fintech sandbox, který byl zřízen za účelem podpory inovací na finančním trhu. Primárně se zaměřuje na podporu start-upů v oblasti finančních inovací a technologie distribuovaného registru. Fintech Sandbox jakožto projekt realizovaný Agenturou CzechInvest ve spolupráci s MPO a MF zahájil činnost v roce 2024 a dne 1. dubna 2025 byla vyhlášena první výzva s kapacitou pro 21 subjektů. Jeho cílem je snížit rizika nesouladu s právními předpisy a podpořit rozvoj českých fintech společností."
Doporučující:
K důvodové zprávě:
Celkově se doporučuje provést revizi důvodové zprávy po formální stránce, kdy obsahuje několik gramatických a textových nesrovnalostí (odsazení textu, mezery mezi slovy, skloňování), jež však nemají vliv na věcnou stránku materiálu.
Akceptováno
Důvodová zpráva byla revidována a upravena a doplněna v souladu s připomínkami různých připomínkových míst.
Doporučující:
K zákonu obecně
Doporučuje se doplnit do zákona definici "provozovatele" a definici "poskytovatele".
Neakceptováno
Definice provozovatele a poskytovatele je stanovena již samotným AI aktem, nepovažujeme tedy za vhodné v implementačním předpise zavádět jiné definice. Nicméně pro vyjasnění a větší přehlednost byla do důvodové zprávy doplněn přehled a definice subjektů dle AI aktu, včetně vysvětlení jejich práva a povinností.
Doporučující:
K § 2 odst. 1:
Doporučuje se přeformulovat celý odstavec následovně: "Oznamujícím orgánem podle čl. 70 odst. 1 nařízení o umělé inteligenci je Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno v souladu s připomínkou.
Doporučující:
K nadpisu § 3:
Doporučuje se slova "Okruh a příslušnost orgánů" nahradit slovy "Příslušnost orgánů".
Akceptováno jinak
V návaznosti na obdržené připomínky byl zvolen obecnější nadpis paragrafu, a to "Orgány dozoru nad trhem". To umožní formální sjednocení s nadpisem § 2, který nově zní "Oznamující orgán".
Doporučující:
K § 3 odst. 5:
Doporučuje se prověřit, zda je odkaz na čl. 36 odst. 9 správný, jelikož nařízení zde hovoří o certifikátech, nikoliv o potvrzeních.
Vysvětleno
Čl. 36 odst. 9 AI aktu upravuje situaci, kdy dojde ke zrušení jmenování oznámené osoby. Platnost certifikátů vydaných touto oznámenou osobou může přetrvávat dalších 9 měsíců, ale pouze za předpokladu, že jiná oznámená osoba písemně potvrdí, že bezprostředně převezme odpovědnost za tyto systémy a do 12 měsíců dokončí jejich nové posouzení, a zároveň příslušný vnitrostátní orgán (v daném případě orgány dozoru nad trhem) potvrdí, že u dotčených vysoce rizikových systémů AI neexistuje riziko pro zdraví, bezpečnost nebo základní práva. Ustavení § 3 odst. 5 se týká vydání potvrzení o neexistenci výše zmíněného rizika, resp. dodatečného prodloužení prozatímní platnosti certifikátu.
Doporučující:
K § 4:
V textu je třeba používat celý název, a to "Veřejný ochránce práv a ochránce práv dětí".
Doporučuje se text ustanovení upravit takto: "Povinnosti České republiky podle čl. 77 odst. 2 nařízení o umělé inteligenci plní veřejný ochránce práv a ochránce práv dětí." S ohledem na cíl srozumitelnosti právního řádu by však bylo vhodnější vložit tuto úpravu přímo do § 1a zákona o VOP.
Vysvětleno
Veřejný ochránce práv a ochránce práv dětí jsou dvě různé funkce, které zastávají různí lidé. Tyto funkce je naopak třeba odlišovat od instituce Kanceláře veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí, která sama výše uvedené funkce nevykonává, ale je pověřena plněním úkolů spojených s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činností jak veřejného ochránce práv, tak ochránce práv dětí (srov. § 25 zákona č. 349/1999 Sb.).
Doporučující:
K § 7 odst. 3:
Doporučuje se přeformulovat ne zcela jasnou druhou větu odstavce. Mohou nastat případy, kdy dotaz poskytovatele dojde nepříslušnému orgánu dozoru (v takovém případě není tímto okamžikem zahájeno řízení).
Neakceptováno
Není nám zřejmé, z čeho má namítaná nejasnost pramenit, je-li okamžik zahájení řízení určitelný na základě obecné úpravy správního řízení, zatímco fikce podle AI aktu je vyloučena.
Doporučující:
K § 8:
Doporučuje se vyjasnit, kdo je "potenciálním poskytovatelem", mají-li mu být ukládány povinnosti. Nařízení pojem sice používá, avšak nedefinuje jej.
Akceptováno jinak
Formulace byla změněna z "provozovatel nebo potenciální poskytovatel" na "osoba, jejíž žádosti o vydání tohoto rozhodnutí bylo vyhověno". Tím by měla být osoba nesoucí informační povinnost jednoznačně určena.
Doporučující:
K § 12 odst. 1, 2, 3:
Navrhuje se přeformulovat větu "Oznámený subjekt usazený v České republice vyhotoví certifikát podle čl. 44 nařízení o umělé inteligenci v českém, slovenském nebo anglickém jazyce." tak, aby byla v souladu s věcným řešením uvedeným v důvodové zprávě a aby bylo zřejmé, že se nejedná o alternativní výčet všech jazyků, ve kterých může být certifikát vyhotoven, čímž dojde ke splnění povinnosti. Současné znění totiž umožňuje výklad, že certifikát může být vyhotoven pouze v jednom z uvedených jazyků (např. jen v anglickém jazyce), což je zřejmě v rozporu s důvodovou zprávou. Ta uvádí, že vybrané povinnosti lze plnit kromě češtiny a slovenštiny také v anglickém jazyce (angličtina tedy má být přidána navíc pro zvýšení přívětivosti trhu).
Navrhované znění:
Varianta I
"Oznámený subjekt usazený v České republice vyhotoví certifikát podle čl. 44 nařízení o umělé inteligenci v českém nebo slovenském jazyce a současně v anglickém jazyce."
Varianta II
"Oznámený subjekt usazený v České republice vyhotoví certifikát podle čl. 44 nařízení o umělé inteligenci v českém nebo slovenském jazyce; zároveň může být certifikát vyhotoven i v anglickém jazyce.".
Vysvětleno
Alternativní výčet zvolených jazyků byl uveden záměrně, jelikož úmyslem předkladatele bylo umožnit též vydání certifikátu pouze v angličtině. Takovéto řešení je žádoucí, jelikož systémy AI jsou často poskytovány přeshraničně, přičemž angličtina je jazykem srozumitelným specialistům po celém světě. Stanovení požadavku na další jazykovou verzi vedle té anglické naopak není nutné, a to tím spíše, že i na českém trhu budou tak či onak působit poskytovatelé, jimž byl v jiném členském státě vyhotoven certifikát v angličtině nebo v jazyce v Česku běžně nesrozumitelném.
Důvodová zpráva byla upravena tak, aby z ní výše uvedené jasněji vyplývalo.
Doporučující:
K § 13 odst. 2:
Doporučuje se slova "Roli zřizovatele" nahradit slovem "Zřizovatelem" a zároveň slovo "vykonává" nahradit slovem "je".
Akceptováno jinak
Ustanovení bylo formulováno dle § 5 odst. 3 zákona č. 22/1997 Sb.
Doporučující:
K § 13 odst. 4:
Doporučuje se za slova "ekosystému umělé inteligence" vložit slova "podle nařízení o umělé inteligenci".
Neakceptováno
Na základě jiných připomínek byl odstavec 4 vypuštěn.
Doporučující:
K § 14 odst. 1:
Doporučuje se uvést, mezi kým má být předmětná smlouva uzavřena. Není zřejmé, z jakého důvodu jde o soukromoprávní smlouvu za situace, kdy sandbox zřizuje i provozuje orgán veřejné moci.
Vysvětleno
Smlouvu bude s účastníkem regulačního sandboxu uzavírat Česká agentura pro standardizaci, která by jakožto příspěvková organizace a priori neměla vykonávat vrchnostenskou správu. Tato skutečnost bude uvedena ve zvláštní části důvodové zprávy. Soukromoprávní režim účasti v regulatorním sandboxu je volen též v zájmu vyšší flexibility. Účast vznikající na základě správních aktů by byla administrativně náročnější a omezila by schopnost provozovatele sandboxu flexibilně reagovat na potřeby AI ekosystému.
Doporučující:
K § 14 odst. 3:
Dává se ke zvážení, zda by podmínky provozování regulačního sandboxu pro umělou inteligenci, včetně způsobilosti a kritérií výběru pro účast v něm, neměly být alespoň rámcově upraveny prováděcím právním předpisem a nikoli pouze na internetových stránkách.
Vysvětleno
Je třeba zdůraznit, že z právního hlediska půjde s ohledem na soukromoprávní úpravu vztahu mezi provozovatelem a účastníkem o smluvní podmínky, přičemž povinnost tyto zveřejnit se navrhuje upravit zejména v zájmu transparentního fungování sandboxu. Předkladatel má na základě zpětné vazby od sektoru za to, že tato úprava je vzhledem k novátorské povaze regulačního sandboxu vhodnější, jelikož umožňuje upravovat jeho fungování flexibilnějšími nástroji, které umožňují pružně reagovat jak na potřeby zřizovatele či provozovatele, tak na zkušenosti zapojených účastníků, což legislativní úprava neumožňuje. Navíc je nutné zdůraznit, že podmínky provozování sandboxu, včetně kritérií způsobilosti a výběru, budou dále upraveny implementačním aktem dle čl. 58 odst. 1 AI aktu. Návrh tohoto prováděcího aktu doposud nebyl přijat. V nedávné době teprve prošel veřejnou konzultací (dostupnou na https://digital-strategy.ec.europa.eu/cs/consultations/commission-seeks-feedback-draft-implementing-act-establish-ai-regulatory-sandboxes-under-ai-act). I po přijetí návrhu implementačního zákona tak bude třeba reagovat na vývoj pravidel na unijní úrovni.
V reakci na jiné připomínky však byla posílena kontrola ÚNMZ jakožto zřizovatele tím, že podmínky fungování sandboxu bude vydávat ÚNMZ na základě návrhu ČAS.
Doporučující:
K § 15:
Doporučuje se ustanovení vložit jako druhou větu § 13 odst. 1 nebo alternativně jako druhý odstavec tohoto paragrafu.
Neakceptováno
Překladatel má za to, takováto úprava by mohla snížit přehlednost předpisu.
Doporučující:
K § 16 odst. 1 a 2:
Doporučuje se slovo "sobě" nahradit slovy "své osobě".
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno dle připomínky.
Doporučující:
K § 21:
Upozorňuje se na nadměrný počet odstavců, neboť podle čl. 39 Legislativních pravidel vlády by zpravidla v jednom paragrafu nemělo být více jak šest odstavců. Doporučuje se proto zvážit rozdělení ustanovení.
Akceptováno
Systematika přestupků byla přepracována.
Doporučující:
K § 22 odst. 3 písm. a):
Doporučuje se slova "takový systém" vypustit a za slovo "využívá" vložit slova "vysoce rizikový systém".
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno dle připomínky.
Doporučující:
K § 22 odst. 4 a 5:
Doporučuje se slovo "informační" nahradit slovem "oznamovací", aby odkaz odpovídal názvosloví z § 8.
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno dle připomínky.
Doporučující:
K § 23 odst. 3 písm. a):
Doporučuje se upravit text tohoto ustanovení tak, aby z tohoto ustanovení jednoznačně vyplývalo, který správní orgán daný přestupek projednává. Toto nevyplývá ani z připojené důvodové zprávy a současně není z materiálu zřejmé, kdo je "žádajícím orgánem dozoru nad trhem".
Akceptováno
Ustanovení bylo doplněno a vyjasněno.
Český telekomunikační úřad
Zásadní:
V § 3 odst. 2 písm. a):
Za slovo „zákona“ doplnit slova „, a další činnosti orgánu dozoru nad trhem“ či jinou formulaci téhož významu.
Odůvodnění:
Stávající text hovoří toliko o dozoru nad předmětnými povinnostmi, avšak orgány dozoru budou rovněž např. orgánem, kterému jsou oznamovány závažné incidenty podle čl. 73 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1689 ze dne 13. června 2024, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro umělou inteligenci a mění nařízení (ES) č. 300/2008, (EU) č. 167/2013, (EU) č. 168/2013, (EU) 2018/858, (EU) 2018/1139 a (EU) 2019/2144 a směrnice 2014/90/EU, (EU) 2016/797 a (EU) 2020/1828 (akt o umělé inteligenci). Dále bude rovněž povolovat uvedení vysoce rizikového systému umělé inteligence na trh bez posouzení shody podle čl. 46 aktu o umělé inteligenci (dále jen „AIA“), schvalovat testování takového systému v reálných podmínkách podle čl. 60 AIA apod.
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno dle připomínky.
Zásadní:
V § 3 odst. 3:
Doplnit slova „, a povinností, které z nařízení o umělé inteligenci a tohoto zákona vyplývají v souvislosti se systémy umělé inteligence uváděnými na trh nebo do provozu za účelem jejich použití těmito osobami při výkonu takových činností, a další činnosti orgánu dozoru nad trhem ve vztahu k těmto systémům“ či jinou formulaci téhož významu a čárku na konci ustanovení nahradit tečkou.
Odůvodnění:
Navrhované ustanovení hovoří toliko o povinnostech osob, které podléhají dohledu České národní banky. Čl. 74 odst. 6 AIA je však širší, když hovoří o orgánu dozoru pro vysoce rizikové systémy umělé inteligence uváděné na trh, do provozu nebo využívaných finančními institucemi. Podle navrhovaného ustanovení by např. ČTÚ kontroloval plnění požadavků na vysoce rizikové systémy dodávané finančním institucím podle oddílu 2 kapitoly III AIA a jemu, nikoli České národní bance, by byly podle čl. 73 odst. 1 AIA poskytovatelem systému oznamovány závažné incidenty spojené se systémem umělé inteligence určeným kupříkladu k použití za účelem hodnocení úvěruschopnosti fyzických osob nebo jejich úvěrového bodování, což, předpokládáme, nebylo zamýšleno. Vzhledem k dosavadním diskuzím a odůvodnění Materiálu lze předpokládat, že dozor České národní banky by se patrně neměl omezovat pouze na vysoce rizikové systémy, ale měl by pokrývat též např. vybrané systémy podle čl. 50 AIA. Proto se ve formulaci, jejíž doplnění je připomínkou navrhováno, hovoří o systémech umělé inteligence obecně, nikoliv o vysoce rizikových systémech. Viz též odůvodnění připomínky č. 1.
Částečně akceptováno
Kompetence ČNB byly mírně upřesněny, nicméně stávající systém zůstává zachován při posílení rámce pro koordinaci výkonu dozoru nad systémy AI využívanými ve finančním sektoru.
Zásadní:
V § 3 odst. 4:
Doplnit slova „, a další činnosti orgánu dozoru nad trhem ve vztahu k těmto systémům“.
Odůvodnění:
Viz odůvodnění připomínky č. 1.
Akceptováno
Ustanovení bylo upravenou v souladu s připomínkou.
Zásadní:
V § 3 odst. 5:
Přesunout do § 2 Materiálu jako jeho odstavec 3 a přeformulovat takto: „Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví vydává potvrzení a prodlužuje prozatímní platnost certifikátu podle čl. 36 odst. 9 nařízení o umělé inteligenci.“.
Odůvodnění:
S ohledem na skutečnost, že daná činnost se bude týkat certifikátů vydávaných oznámenými subjekty, o jejichž oprávnění takové certifikáty vydávat bude rozhodovat Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví v postavení oznamujícího orgánu, který rovněž bude vykonávat dozor nad jejich činností, jeví se jako vhodnější orgán k vydávání potvrzení, které je spojeno s ponecháním předmětného, nikoliv neoprávněně vydaného (otázku, zda jde o ne/oprávněně vydaný certifikát musí zodpovědět příslušný oznamující orgán), certifikátu v platnosti, právě Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.
Otázkou dopadu zrušení jmenování oznámeného subjektu na jím vydané certifikáty se bude muset oznamující orgán zabývat již podle čl. 36 odst. 7 písm. a) AIA. Podle čl. 36 odst. 8 písm. a) AIA pak tentýž orgán bude muset i v případě pozastavení či omezení jmenování oznámeného subjektu hodnotit, zda v souvislosti s (nikoliv neoprávněně vydanými) certifikáty, jichž se pozastavení nebo omezení týká, neexistuje ohrožení zdraví, bezpečnosti nebo základních práv, tedy zda tyto chráněné zájmy neohrožují systémy, pro které byly tyto certifikáty vydány, neboť samotným certifikátem může být stěží ohroženo zdraví, bezpečnost či základní práva. Zejména v případech, kdy půjde o systémy certifikované subjektem oznámeným Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, by tak nebylo účelné, aby se toutéž věcí zabývaly vedle zmíněného orgánu též orgány dozoru nad trhem (ČTÚ, Česká národní banka a Úřad pro ochranu osobních údajů).
Vlastnostmi konkrétních systémů umělé inteligence se bude Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví muset zabývat rovněž v postavení zřizovatele regulačního sanboxu podle § 13 Materiálu.
Jestliže dříve přijatá evropská právní úprava zdravotnických prostředků obsahuje téměř totožné ustanovení, avšak namísto ponechání volby členským státům závazně určuje, že předmětná potvrzení bude vydávat orgán dozoru nad trhem, odlišným přístupem v případě AIA, kde je členským státům možnost volby vhodného orgánu ponechána, zřejmě dává evropský zákonodárce najevo, že řešení zvolené v čl. 46 odst. 9 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/745 ze dne 5. dubna 2017 o zdravotnických prostředcích, změně směrnice 2001/83/ES, nařízení (ES) č. 178/2002 a nařízení (ES) č. 1223/2009 a o zrušení směrnic Rady 90/385/EHS a 93/42/EHS není (pro účely AIA) zcela ideální.
Podle čl. 36 odst. 9 druhého pododstavce AIA pak daný orgán prodlužuje prozatímní platnost samotného certifikátu, nikoliv jím vydaného potvrzení. I v tomto směru by tak mělo být dané ustanovení upraveno.
Neakceptováno
Předkladatel i v návaznosti na třístranné rozhovory mezi MPO, ÚNMZ a ČTÚ stále zastává názor, že orgány dozoru nad trhem jsou nejvhodnějšími orgány příslušnými k postupům podle čl. 36 odst. 9 AI aktu.
Předkladatel nezpochybňuje, že se oznamující orgány musí zabývat otázkou dopadu omezení, pozastavení nebo zrušení jmenování na základě čl. 36 odst. 7 AI aktu, resp. že bude hodnotit možné ohrožení zdraví, bezpečnosti nebo základních práv při postupu podle čl. 36 odst. 8 AI aktu.
Zároveň však jazyk AI aktu v čl. 36 jasně rozlišuje mezi potvrzením podle odst. 8 a odst. 9 v tom smyslu, že první se týká oznámeným subjektem vydaných certifikátů a druhé certifikovaných vysoce rizikových systémů umělé inteligence. S přihlédnutím k předpokladu racionálního zákonodárce tak nelze předmět obou potvrzení (a jemu předcházejících hodnocení) považovat za totožný. Jako nejsmysluplnější vysvětlení rozdílu mezi oběma postupy se přitom jeví východisko, podle kterého by měl oznamující orgán při vydání potvrzení podle čl. 36 odst. 8 písm. a) AI aktu vycházet ze skutečností, které byl schopen zjistit při kontrole oznámeného subjektu, kdežto potvrzení podle čl. 36 odst. 9 písm. a) AI aktu by se mělo opírat též o hodnocení dotčeného systému AI a informace, které má k dispozici poskytovatel tohoto systému AI. Tomu ostatně také odpovídá určení místní příslušnosti pro vydání potvrzení podle čl. 36 odst. 9 písm. a) AI aktu podle umístění sídla dotčeného poskytovatele. Dozor nad poskytovateli systémů AI přitom bude spadat především do působnosti orgánů dozoru nad trhem.
Předkladatel však v návaznosti na obdrženou připomínku upravil formulaci § 3 odst. 5 návrhu zákona ve vztahu k otázce prodloužení prozatímní platnosti certifikátu.
Zásadní:
V § 10:
Navrhujeme doplnit skutkovou podstatu přestupku pro případ porušení povinností podle Materiálu.
Odůvodnění:
Bez odpovídající veřejnoprávní sankce by navrhovaná povinnost likvidátora, insolvenčního správce nebo jiné osoby podle zvláštního právního předpisu, případně dalších osob (viz připomínku č. 7) patrně nebyla vymahatelná.
Akceptováno
Skutková podstata byla doplněna.
Zásadní:
V § 10 odst. 1:
Odstranit slovo „svého“.
Odůvodnění:
Předmětná formulace s použitím slova „svého“ navozuje dojem, že jde o zánik likvidátora, insolvenčního správce nebo jiné osoby podle zvláštního právního předpisu, což zjevně nebylo zamýšleno
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno dle připomínky.
Zásadní:
V § 13 odst. 1 a ve zbylé části § 13:
Navrhujeme odstranit § 13 odst. 1 Materiálu a ve zbylé části § 13 Materiálu vyjasnit, který orgán bude vykonávat činnosti příslušného orgánu ve smyslu čl. 57 AIA.
Odůvodnění:
Regulační sandbox jako institut zřizuje již samotný AIA v čl. 3 bodu 55 a čl. 57 a násl. Není tedy nutné ho legislativně zřizovat znovu. Podle čl. 57 odst. 1 AIA lze navíc zřídit jeden regulační sandbox pro více členských států (společně s orgány těchto států), čemuž navrhované ustanovení neodpovídá, neboť pak by byl jeden sanbox zřizován např. pěti právními předpisy.
Podle čl. 3 bodu 55 a čl. 57 odst. 1 AIA má regulační sandbox (jako „produkt“, nikoliv toliko legislativně) zřídit příslušný orgán. Deklarace jeho zřízení v § 13 odst. 1 Materiálu v tomto směru patrně nemá žádný význam. V Materiálu je třeba toliko určit, kdo může regulační sanbox ve smyslu AIA zřídit.
Rovněž je nutno určit, který orgán (zda navrhovaný zřizovatel či provozovatel) bude příslušným orgánem ve smyslu čl. 57 odst. 6, 7 a 10 AIA apod.
Vysvětleno
Podle předkladatele nelze dobře konstatovat, že AI akt "zřizuje" sandbox, když už v první větě čl. 57 je stanovena povinnost "zřídit" sandbox národním orgánům. Co AI akt dle výkladu předkladatele činí, je definice institutu regulačních sandboxů pro AI. Předkladatel pak nemůže souhlasit ani s alternativní úpravou, která by upravovala kompetenci vybraného orgánu sandbox zřídit. Názorem předkladatele je, že AI akt se "zřízením" sandboxu počítá, nicméně akt zřízení sandboxu ex lege při souběžném určení zřizovatele z okruhu příslušných orgánů není v rozporu s jeho požadavky.
Připomínka v závěru směřuje k problematice spolupráce s jinými orgány (především v intencích dle čl. 57 AI aktu) – toto je podle názoru předkladatele zvláštní úprava k obecné povinnosti správních orgánů spolupracovat, která si nežádá implementační úpravu, protože se odvíjí od již existující působnosti příslušných orgánů. Bude přitom odpovědností zřizovatele/provozovatele si nezbytnou vyžádat.
Zásadní:
K § 17:
Navrhujeme odstranit.
Odůvodnění:
Ustanovení je duplicitní s novelizací § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele podle § 24 Materiálu a přímo použitelným čl. 3 bodem 26 AIA a čl. 74 odst. 1 AIA. Na tato ustanovení lze případně odkázat v důvodové zprávě.
Neakceptováno
Dle názoru předkladatele by odstranění § 17 návrhu zákona vedlo přinejmenším ke znepřehlednění navrhované úpravy. Zákon o dozoru nad trhem s výrobky totiž jednak obsahuje návrhem novelizovaný seznam orgánů dozoru v § 4, jednak též v § 2 upravuje působnost tohoto zákona, která zahrnuje uplatňování nařízení o dozoru nad trhem a při výkonu dozoru nad trhem s výrobky, na které se vztahuje nařízení o obecné bezpečnosti výrobků anebo předpis uvedený v příloze I nařízení o dozoru nad trhem. Jelikož AI akt není obsažen v příloze I nařízení o dozoru nad trhem, je v zájmu řádné implementace buď novelizovat též § 2 zákona o dozoru nad trhem s výrobky, nebo přijmout úpravu obdobnou té obsažené v § 17 předkládaného návrhu zákona. Předkladatel zvolil druhou zmíněnou variantu mj. s ohledem na méně častý způsob provázání AI aktu a nařízení o dozoru nad trhem s výrobky (formou odkazu v čl. 74 AI aktu bez současného rozšíření přílohy I nařízení o dozoru nad trhem s výrobky) a zahrnutí zvláštní úpravy některých postupů souvisejících s dozorem do předkládaného návrhu.
Zásadní:
Navrhujeme do Materiálu doplnit ustanovení o průkazu jako pověření ke kontrole, např. ve znění „Pověření ke kontrole při provádění dozoru má také formu průkazu, jehož vzor stanoví Ministerstvo průmyslu a obchodu vyhláškou“.
Odůvodnění:
Smyslem připomínky je zamezení nutnosti vydávat v každém jednotlivém případě pověření ke kontrole.
Akceptováno
Ustanovení o pověření ke kontrole bylo doplněno.
Zásadní:
V § 18:
Za slova „nad trhem“ doplnit slova „podle § 3“.
Odůvodnění:
Záměrem je postavit najisto, že jsou stanoveným způsobem informovány pouze orgány dozoru nad trhem „s umělou inteligencí“, nikoliv další orgány dozoru nad trhem s výrobky podle jiných právních předpisů.
Akceptováno jinak
Máme za to, že není třeba uvádět "podle § 3", jelikož je zřejmě, že jde o pouze o orgány vymezené podle § 3.
V návrhu zákona je jednotně využíván pojem "orgány dozoru nad trhem", resp. byla zavedena legislativní zkratka „orgán dozoru“ pro orgány dozoru nad trhem ve smyslu čl. 70 odst. 1 AI aktu.
Zásadní:
V § 22 odst. 6:
Odstranit slova „za porušení povinnosti“.
Odůvodnění:
Uvedená slova se v daném ustanovení nejeví nutná a mohla by vyvolávat zbytečné výkladové otázky (např., zda zákonodárce neměl mylně za to, že čl. 99 odst. 5 AIA se vztahuje na povinnosti uvedené v § 22 Materiálu).
Akceptováno jinak
V návaznosti na další připomínky byla formulace upravena.
Zásadní:
V § 23 odst. 6:
Navrhujeme na začátek § 23 odst. 6 Materiálu doplnit slova „Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví,“.
Odůvodnění:
Pokuty za porušení povinností (oznámených subjektů) podle AIA by měl podle § 23 odst. 1 a 3 písm. b) Materiálu ukládat také Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, a proto i on musí poskytovat ČTÚ informace potřebné pro vypracování zprávy podle čl. 99 odst. 11 AIA.
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno dle připomínky.
Doporučující:
V § 10 odst. 2:
Upravit tak, aby spojoval povinnost orgánu dozoru nad trhem uchovávat dokumentaci se skutečností, že v podnikání daného podnikatele žádná osoba nepokračuje, nikoliv, že jeho dědicem je stát, a upravit povinnost příslušné osoby tuto dokumentaci orgánu dozoru nad trhem předat.
Odůvodnění:
Ustanovení by se zřejmě mělo uplatnit i v případech, kdy dědictví nepřipadne státu, avšak dědicové předmětného majetku v dané podnikatelské činnosti nepokračují, a nestávají se tak sami poskytovateli systému umělé inteligence (srov. např. § 342 zákoníku práce). Orgán dozoru nad trhem pak stěží může zajistit uchování dokumentace, která mu nebyla osobou, která ji má k dispozici, předána.
Akceptováno
Ustanovení § 10 bylo odpovídajícím způsobem upraveno.
Doporučující:
V § 21 odst. 2:
Za slovo „Poskytovatel“ doplnit slova „vysoce rizikového systému umělé inteligence“.
Odůvodnění:
Jde pouze o sjednocení obdobných formulací v celém ustanovení § 21.
Akceptováno jinak
Systematika přestupků byla přepracována.
Doporučující:
V § 21 odst. 6:
Nahradit slovo „Subjektu“ za „Subjekt“.
Odůvodnění: Jde jen o jazykovou úpravu.
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno dle připomínky.
Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost
Zásadní:
K § 16:
Návrh zákona na tomto místě zavádí pouze oznamovací povinnost, ale již zde není řešeno, který subjekt povede národní databázi dle ustanovení čl. 49 odst. 5 nařízení o umělé inteligenci.
NÚKIB byl již ale dříve ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu osloven ohledně využití Portálu NÚKIB k vedení této národní evidence.
Jak již bylo dříve ze strany NÚKIB sděleno včetně podrobného odůvodnění, nepovažuje NÚKIB využití Portálu NÚKIB k tomuto účelu za koncepční a technicky vhodné.
Akceptováno
Předkladatel ani po vypořádání připomínek nenavrhuje využití Portálu NÚKIB pro účely národní databáze systémů AI.
Zásadní:
K § 19 odst. 1:
Navrhujeme ustanovení změnit následovně:
„Souvisí-liJe-li pro řádný postup v řízení vedeném orgánem dozoru nad trhem podle nařízení o umělé inteligenci nebo podle tohoto zákona vhodné posouzení s dodržováním požadavků na kybernetickou bezpečnost systému umělé inteligence stanovených v nařízení o umělé inteligenci, může si tento orgán vyžádat stanovisko Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost stanovených právními předpisy nebo předpisy Evropské unie, které regulují kybernetickou bezpečnost a spadají do působnosti Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, může si orgán dozoru nad trhem vyžádat stanovisko Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost z oblasti jeho působnosti. Orgán dozoru nad trhem zpřístupní poskytne Národnímu úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost podklady, které ohledně tohoto ve vztahu k tomuto systému umělé inteligence opatřil“
Odůvodnění:
Navrhujeme změnu textace ustanovení tak, aby bylo možné vyžádat stanoviska NÚKIB pouze z oblasti jeho působnosti a je-li to vhodné pro řádný průběh řízení. Zároveň byly doplněny také předpisy Evropské unie, jelikož ty mohou rovněž obsahovat požadavky z oblasti kybernetické bezpečnosti spadající do působnosti NÚKIB. Ustanovení bylo podrobeno dále formulačním změnám.
Částečně akceptováno
Řada navrhovaných formulačních změn byla do návrhu převzata. Pokud by však byl v návrhu stanoven požadavek na to, aby se součinnost týkala předpisů upravujících kybernetickou bezpečnosti a spadají do působnosti NÚKIB, navrhované ustanovení by patrně pozbylo svého smyslu ve světle obecné povinnosti správních orgánů spolupracovat při výkonu veřejné správy. Logikou navrhovaného § 19 odst. 1 je, že samotný AI akt klade požadavky na zajištění kybernetické bezpečnosti, aniž by odkazoval na relevantní unijní úpravu v této oblasti. Dle názoru předkladatele by tak pro výkon dozoru na úseku AI bylo žádoucí, kdyby orgány dozoru mohly v relevantních případech požádat NÚKIB o stanovisko s ohledem na jeho věcnou expertizu v této oblasti.
Připomínkové místo s vypořádáním nesouhlasí – ROZPOR
Zásadní:
K § 19 odst. 3:
Navrhujeme opravu názvu úřadu následovně: Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost.
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno dle připomínky.
Zásadní:
K § 21 odst. 1 a odst. 9 a § 23 odst. 3 písm. a).:
Navrhujeme připomínkou dotčené ustanovení vztáhnout na osobu provozovatele, a nikoliv pouze na právnické nebo podnikající fyzické osoby následovně:
„(1) Právnická nebo podnikající fyzická osobaProvozovatel se dopustí přestupku tím, že poruší některou z povinností podle čl. 5 nařízení o umělé inteligenci.“
Odůvodnění:
Domníváme se, že navrhovaná formulace vytváří mezeru v právu v tom, že by některé subjekty nemohly být postihnuty za zakázané praktiky. Navrhujeme v případě čl. 5 AI aktu odkazovat na provozovatele. Z navrženého textu vypadávají např. státní organizační složky, nepodnikající fyzické osoby.
U státu lze například poukázat na možné porušení čl. 5 odst. 1 písm. h) AI aktu. U fyzických osob připadá v úvahu zveřejnění trénovaného AI modelu umožňující realizaci některé ze zakázaných praktik.
Čl. 2 odst. 10 AI aktu podmiňuje neaplikaci na fyzické osoby čistě osobní neprofesionální činností. Jakmile by se tedy nejednalo pouze o osobní činnost, AI akt již na fyzickou osobu dopadne.
Na výše uvedené odkazujeme obdobně i v případě ustanovení § 21 odst. 9 a § 23 odst. 3 písm. a).
Akceptováno jinak
Úprava přestupků byla komplexně přepracována mj. při zohlednění této připomínky.
Zásadní:
K § 21 odst. 2:
Navrhujeme úpravu předmětného ustanovení následovně:
„Poskytovatel vysoce rizikového systému umělé inteligence se dopustí přestupku tím, že poruší některou z povinností podle čl. 16 nařízení o umělé inteligenci.“
Odůvodnění:
čl. 16 AI aktu se vztahuje pouze na poskytovatele vysoce rizikových systémů AI.
Akceptováno jinak
Úprava přestupků byla komplexně přepracována mj. při zohlednění této připomínky.
Doporučující:
K § 1:
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1689 ze dne 13. června 2024 má ve svém názvu přímo uvedené své zkrácené označení jako „Akt o umělé inteligenci“, ze kterého vychází i důvodová zpráva a která pak pracuje s obecně používáním označením „AI akt“. Doporučujeme tak v návrhu zákona z důvodu konzistentnosti využít jednu z těchto dvou variant.
Neakceptováno
Navzdory AI aktem zavedené zkratky „akt o umělé inteligenci“ se nejeví jako žádoucí takovouto zkratku využívat v normativním textu. Výraz „akt“ je v kontextu českého práva a právní doktríny značně obecný a nebývá obvykle spojován s obecně závaznými předpisy. Proto se z hlediska českého adresáta jeví jako srozumitelnější využít pojem „nařízení“. Podobným způsobem byla např. v návrhu zákona o digitální ekonomice (ST 10. volebního období č. 69) pro akt o správě dat zavedena zkratka „nařízení o správě dat“.
Doporučující:
K § 5 odst. 1:
Upozorňujeme na pravopisnou chybu ve slově „žadatel“.
Neakceptováno
V uvedeném slově nenacházíme žádnou pravopisnou chybu.
Doporučující:
K § 6:
V ustanovení § 6 je speciální procesní úprava v podobě zakotvení možnosti vydat rozhodnutí jako první úkon v řízení a vyloučení rozkladu v jednom ustanovení se samotným průběhem řízení, v § 9 je tato speciální procesní úprava vyloučena do zvláštního odstavce. Jeví se tedy vhodné přístup sjednotit.
Akceptováno
Úprava vydání rozhodnutí jako prvního úkonu v řízení a vyloučení odkladného účinku rozkladu bylo v § 6 vyčleněno do samostatného odstavce.
Doporučující:
K § 8:
Pojem „potenciální poskytovatel“ návrh zákona ani AI akt nedefinují. Není zřejmé, o koho se má a v jakých souvislostech jednat. Doporučujeme buď používat jednotný pojem „poskytovatel“ bez dalšího, tak jak jej užívá i samotné nařízení nebo v návrhu zákona pojem „potenciální poskytovatel“ definovat.
Akceptováno
Formulace byla změněna z „provozovatel nebo potenciální poskytovatel“ na „osoba, jejíž žádosti o vydání tohoto rozhodnutí bylo vyhověno“. Tím by měla být osoba nesoucí informační povinnost jednoznačně určena.
Doporučující:
K § 13 odst. 4 první větě:
Vývoj v tomto užití evokuje primárně např. zlepšení, vývoj nových funkcionalit apod. Doporučujeme zdůraznit alespoň v důvodové zprávě, že vývoj zahrnuje i rozvoj za účelem rozvíjení bezpečnosti regulačního sandboxu.
Akceptováno
Důvodová zpráva byla odpovídajícím způsobem doplněna.
Doporučující:
K § 23 odst. 4:
Navrhujeme odstavec 4 tohoto ustanovení přesunout až za promlčecí dobu k přestupkům (odst. 5) pro jednoznačnost, že se promlčecí doba podle odst. 5 vztahuje k přestupkům, a nikoliv k vymáhání pokut.
Popřípadě navrhujeme odstavec 5 přeformulovat následovně:
„Promlčecí doba přestupků podle tohoto zákona činí 5 let. Byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 8 let od jeho spáchání.“
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno dle připomínky.
ÚNMZ
Zásadní:
K § 11:
Vymezení působnosti zákona č. 90/2016 Sb. jako „Pro účely správního řízení o oznamování subjektů posuzování shody Evropské komisi…“ nepovažujeme za dostatečné. Okruh činností, které má ÚNMZ provádět v oblasti oznámených subjektů (a postupovat přitom podle zákona 90) je širší. Navrhujeme uvést paragraf v tomto znění:
„§ 11
Oznámené subjekty
Pro oznamování subjektů posuzování shody, jejich kontrolu a sankce za porušení jejich povinností, a postup při pozastavení, omezení nebo zrušení oznámení, včetně informačních povinností souvisejících s oznamováním, se použije zákon o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh3) obdobně, nestanoví-li nařízení o umělé inteligenci jinak.“
Částečně akceptováno
Odkaz na zákon č. 90/2016 Sb. lze rozšířit, aby z něj bylo patrné, že (1) v otázkách oznamování subjektů posuzování shody se odkazuje i na změny učiněných oznámení, přičemž se nemusí jednat pouze o vedení správního řízení, a (2) na postup ÚNMZ se subsidiárně použije i úprava kontroly oznámených subjektů podle tohoto zákona.
Co se týče problematiky správního trestání, předkladatel nepovažuje za vhodnou legislativní techniku rozšiřovat subjekt přestupků podle zákona č. 90/2016 Sb. odkazem. Provedl však srovnání skutkových podstat přestupků oznámených subjektů podle zákona č. 90/2016 Sb. a předkládaného návrhu, na základě kterého rozšířil skutkové podstaty přestupků návrhu o přestupky podle zákona č. 90/2016 Sb., které v něm doposud chyběly.
Zásadní:
K § 20:
Jelikož porušení povinnosti podle nařízení oznámeným subjektem bude řešit ÚNMZ, je třeba ustanovení paragrafu doplnit o oznamující orgán. Navrhujeme uvést např. v tomto znění:
„§ 20
Upozornění na porušení povinnosti
(1) Jestliže provozovatel nebo oznámený subjekt (dále jen „povinná osoba“) porušuje méně závažným způsobem povinnost stanovenou v nařízení o umělé inteligenci, může ji příslušný orgán dozoru nad trhem nebo oznamující orgán upozornit na toto porušení a vyzvat ji k nápravě v přiměřené lhůtě.
(2) Délka lhůty k nápravě podle odstavce 1 nesmí být kratší než 15 dnů ode dne doručení upozornění.
(3) Pokud povinná osoba, která byla upozorněna na porušení povinnosti, zjedná ve stanovené lhůtě nápravu, bez zbytečného odkladu tuto skutečnost a způsob zjednání nápravy oznámí orgánu dozoru nad trhem nebo oznamujícímu orgánu.
(4) Dojde-li k nápravě ve stanovené lhůtě, orgán dozoru nad trhem nebo oznamující orgán nezahájí řízení o přestupku a usnesením věc odloží. Usnesení o odložení věci poznamená do spisu.“
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno dle připomínky.
Zásadní:
K § 23 odst. 1 až 3:
Odkazy na odstavce § 21 je třeba upravit, aby odpovídaly aktuálnímu znění návrhu:
„(1) Přestupky podle § 21 odst. 8 projednává Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.
(2) Přestupky podle § 21 odst. 1 až 7 a § 22 projednává správní orgán, do jehož působnosti výkon dozoru spadá.
(3) Přestupky podle § 21 odst. 9 projednává (…)“
Akceptováno
Rozdělení příslušnosti k projednávání přestupků bylo upraveno.
ÚOOÚ
Zásadní:
Obecně:
Obecně
Úvodem je ÚOOÚ nucen vyjádřit své politování nad tím, že předkladatel věcně nevypořádal připomínky ÚOOÚ ze dne 14. srpna 2025, které uplatnil k pracovní verzi 3 k návrhu zákona o umělé inteligenci a o změně zákona č. 87/2023 Sb., o dozoru nad trhem s výrobky a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZAI“) datované 7. srpna 2025.
Předložený návrh zákona upravuje harmonizaci některých postupů na základě AIA, podmínky oznamování subjektů posuzování shody podle AIA, zřízení regulačního sandboxu pro AI a některé podmínky jeho provozu, povinnosti provozovatelů a výkon státní správy v oblasti AI. Jedná se tedy o implementaci části otázek, které by měly být upraveny ve vnitrostátní právní úpravě. V tomto ohledu se zdá, že stručnost návrhu zachovává příslib MPO vznesený ve veřejném prostoru, který slíbil minimální právní úpravu a zátěž pro podnikatele, zároveň je však otázkou, jak již bylo uvedeno, zda obsahuje vnitrostátní úpravu všech otázek, které by měly být upraveny. Velmi zkratkovitě jsou upraveny např. procesní postupy a předpisy, podle kterých by se při dozoru mělo postupovat.
Návrh se evidentně především zaměřuje na vysoce rizikové systémy AI. Otázkám spojeným s vysoce rizikovými systémy a jejich úpravou je ostatně věnována převážná část AIA, ze které vyplývá složitost a komplexnost dotčené problematiky.
Z pohledu dozorového úřadu na ochranu osobních údajů (DPA) je v první řadě třeba provést úvahu, zda je koncepčně a systematicky správné, aby úkoly orgánu dozoru nad trhem zřízeného podle navrženého zákona (MSA) vykonával ÚOOÚ, který je nezávislým dozorovým úřadem ve vztahu k základnímu právu na ochranu osobních údajů. Jde tedy zjevně o orgán zaměřující se primárně na jinou oblast vztahů, a nadto pověřený jinými úkoly, než je tomu u MSA. Skutečnost, že DPA plní odlišné úkoly, vede také tomu, že právní rámec stanoví odlišné způsoby a postupy, které vedou k dosahování souladu s právním rámcem na ochranu osobních údajů. Lze shrnout, že DPA byly výslovně zřízeny za účelem ochrany osobních údajů, přičemž tohoto účelu je dosahováno jednak aplikací zásad ochrany osobních údajů, jednak uplatněním speciálních institutů, které upravuje právní rámec ochrany osobních údajů. K tomu je na místě doplnit, že DPA jsou svěřeny i úkoly v oblasti vzdělávání.
Je třeba připomenout, že většina DPA se nachází v počátečním procesu implementace závazků plynoucích z AIA, byť již byly zpravidla učiněny počáteční kroky a určeny orgány, které připravují návrh vnitrostátního zákona, či budou vykonávat některé kompetence podle AIA. Dosavadní zkušenosti v tomto ohledu svědčí o tom, že v DPA ČS EU není volen jednotný či převažující model ochrany osobních údajů ve vztahu k modelům a systémům AI, v tomto ohledu se spíše mluví o fragmentárním přístupu. Nicméně model nezávislého dozorového úřadu jako MSA, který byl v počátečním období předpokládán, se prozatím jeví spíše jako výjimka.
Otázkou je především, zda je správné a vhodné, aby funkci MSA vykonával DPA. Vzhledem k tomu, že AIA akcentuje obecný dozor DPA, lze se domnívat, že tuto roli při ochraně práva na ochranu osobních údajů, případně nepřímo ve vztahu k právu na ochranu soukromí, je třeba považovat za primární. Ostatní základní práva lze tímto způsobem chránit pouze nepřímo. Tak také lze chápat zmínku, že právo na ochranu osobních údajů může přispívat k širší ochraně základních práv. Posun směrem k MSA je přitom odlišnou kompetencí, která není identická s dosavadním směřováním a pojetím nezávislých dozorových DPA. V případě tohoto modelu totiž vzniká vcelku logický problém, totiž kdo bude vykonávat roli nezávislého dozorového úřadu ve vztahu k systémům, ve vztahu k nimž bude DPA vykonávat právě roli MSA.
Na druhé straně je třeba uvést, že DPA se již aktivně zapojily do digitální problematiky a připravují se plnohodnotně plnit svou roli v oblasti ochrany osobních údajů v souvislosti s přijetím nových aktů v digitálním prostoru. Na takovou roli jsou vcelku pochopitelně připraveny. V tomto ohledu také budou spolupracovat s ostatními úřady a budou plnit různorodé úkoly, především roli dozorovou, vzdělávací, metodickou a další, tak jak to předpokládá GDPR. Předpokládá se rovněž vydávání stanovisek či vyjádření k otázkám souladu s ochranou osobních údajů.
Zároveň je třeba doplnit, že odklon od současného nezávislého postavení DPA směrem k jiné roli by mohl zpochybnit či zkomplikovat možnost nezávislého přezkumu v ad hoc konkrétních situacích tvrzeného porušení ochrany osobních údajů ve vztahu k systémům či modelům AI, jak již bylo dříve uvedeno.
Z výše uvedených důvodů se naléhavě požaduje zvážit a přehodnotit vhodnost navrhovaného postavení ÚOOÚ jako MSA. Naopak by ÚOOÚ měl vykonávat nezávislý obecný dozor systémů (modelů) AI z pohledu základního práva na ochranu osobních údajů, případně dalších základních práv, k jejichž ochraně může přispívat nepřímo. Tímto způsobem by ÚOOÚ mohl přispívat k plnění úkolů v oblasti lidskoprávního dozoru nad AI.
Částečně akceptováno
Předkladatel setrvává na svém původním stanovisku, podle nějž musí být ÚOOÚ určen jako orgán dozoru nad trhem.
Co se týče námitek neúplnosti předkládané adaptační úpravy, lze pouze uvést, že tyto lze pouze obtížně zapracovat v oblastech, ve kterých se připomínky omezují na obecný komentář bez uvedení příkladů konkrétních nedostatků. V případě dalších konkrétnějších připomínek k tvrzené neúplnosti předkládaného návrhu zákona uvádí předkladatel konkrétnější vypořádání.
Dále je třeba upozornit, že v ČR patrně neexistuje jiný vhodný orgán příslušný k dozoru nad systémy AI uvedenými v čl. 74 odst. 8 AI aktu, jelikož podle tohoto ustanovení musí dozor nad vymezenými systémy AI vykonávat pouze (1) DPA podle GPDR, (2) dozorový orgán podle směrnice (EU) 2016/680 nebo (3) jiný orgán určený podle podmínek stanovených v čl. 41 až 44 směrnice (EU) 2016/680.
Z čl. 74 odst. 8 AI aktu zároveň nevyplývá žádná kvalifikace způsobu výkonu dozoru nad v něm uvedenými systémy AI nebo statusu příslušného orgánu dozoru nad trhem (MSA). Připomínkovým místem navrhované odchylky od statusu (či funkce) ÚOOÚ jakožto orgánu dozoru nad trhem by tak byly v rozporu s požadavky AI aktu.
Ze skutečnosti, že AI akt výslovně počítá s tím, že orgánem dozoru nad trhem může být i DPA podle GDPR, dále plyne, že svěření působnosti DPA podle GPDR a orgánu dozoru nad trhem (MSA) podle AI aktu jednomu úřadu může stěží ipso facto představovat porušení unijního práva. Předkládaný návrh zákona ostatně ani žádným způsobem nezasahuje do zákona č. 110/2019 Sb., kterým se ÚOOÚ zřizuje. Úplná nezávislost (jazykem GDPR) tohoto úřadu je i tak nadále garantována. Není zřejmé, jakým způsobem by tato mohla být ohrožena či omezena souběžným plněním úkolů orgánu dozoru nad trhem podle AI aktu, nicméně ÚOOÚ i v takovém případě nic nebrání takovýmto obavám předejít skrze vhodné nastavení interních procesů a dělby práce.
Přesto byla ale do návrhu doplněna úprava explicitně vyjímající výkon pravomoci soudů a státních zástupců z dozoru ÚOOÚ. Podobně byl doplněn nový paragraf podrobně upravující výkon činnosti posuzování shody ze strany ÚOOÚ a jeho vazbu na problematiku jeho výkonu dozoru nad dodržováním AI aktu.
Zásadní:
K návrhu usnesení:
Bod II se označuje jako podbod 1 a doplňuje se podbod 2, který zní: „2. ministru financí zajistit finanční zdroje navýšením výdajů střednědobého výhledu kapitoly 343 – Úřad pro ochranu osobních údajů na rok 2027 o 2 542 819 Kč, a to s trvalým vlivem“.
Odůvodnění:
ÚOOÚ vyjednal v návrhu státního rozpočtu na rok 2026 finanční prostředky pro 2 nová služební místa. Vzhledem k tomu ÚOOÚ potřebuje pro svou novou působnost plynoucí z AIA celkem 4 služební místa, požaduje ÚOOÚ, aby mu vláda přiznala finanční prostředky rovněž na 2 klíčová služební místa, a to od roku 2027. Za účelem vyloučení rozporu v rámci přípravy rozpočtu a střednědobého výhledu je nezbytné, aby vláda stanovila požadavek explicitně.
Výše uvedené částky odpovídají vstupnímu parametru 150 % průměrného platu na položce 5013 podle střednědobého výhledu státního rozpočtu na rok 2027 v kapitole 343 – Úřad pro ochranu osobních údajů po 5. běhu přípravy státního rozpočtu.
K zabezpečení identifikovaných potřeb je nutné navýšit objem prostředků na platy na RP 5013 v celoročním vyjádření o 1 886 364 Kč s trvalým vlivem. V rámci úpravy střednědobého výhledu kapitoly bude nezbytné v této souvislosti zajistit i související příslušenství, které činí v celoročním vyjádření: Navýšení sociálního pojištění za zaměstnavatele na RP 5031 s trvalým vlivem: 467 818 Kč. Navýšení zdravotního pojištění za zaměstnavatele na RP 5032 s trvalým vlivem: 169 773 Kč. Navýšení přídělu do FKSP na RP 5342 s trvalým vlivem: 18 864 Kč. Příslušenství celkem s trvalým vlivem: 656 455 Kč.
Celkem se tedy jedná o legitimní potřebu navýšení výdajů střednědobého výhledu kapitoly 343 – Úřad pro ochranu osobních údajů na rok 2027 o 2 542 819 Kč, a to s trvalým vlivem.
Vysvětleno
Předkladatel souhlasí s tím, že je nezbytné zajistit odpovídající technické, finanční a personální kapacity, které umožní řádnou ochranu základních práv při využívání systémů umělé inteligence.
Předkladatel se v této souvislosti účastnil několika jednání zaměřených na zajištění adekvátního financování dozorových a dalších příslušných orgánů v rámci implementace AI Aktu a této problematice se průběžně věnuje. MPO je současně připraveno podpořit příslušné orgány v případě, že v souvislosti s plněním svých úkolů požádají o navýšení finančních či personálních kapacit.
Právě s ohledem na důležitost této problematiky byla otázka finančního, personálního a technického zajištění zahrnuta i do nelegislativního materiálu „Návrh implementace Aktu o umělé inteligenci v České republice“, který byl schválen usnesením vlády č. 394 ze dne 28. května 2025.
Nepovažujeme však nyní za žádoucí tento požadavek nyní stanovovat v rámci usnesení.
Připomínkové místo s vypořádáním nesouhlasí – ROZPOR
Zásadní:
K důvodové zprávě:
Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (dále jen „DPIA“) v oddílu 11 obecné části důvodové zprávy (dále jen „oddíl“) je nezbytné přepracovat. Tato připomínka je zásadní.
Odůvodnění:
Předně, v nadpisu nemá být obsažen pokyn z LPV. Nadpis má tedy znít: „Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů“. Co se týká vztahu AIA a GDPR, ten se DPIA přímo netýká a partie 5.1.2.2 v důvodové zprávě neexistuje. Cílem DPIA není vyhodnocení vlivu AIA na ochranu osobních údajů, nýbrž výlučně ZAI.
Akceptováno
Kapitola 11 důvodové zprávy byla přepracována.
Zásadní:
V § 2 odst. 1:
Dává ÚOOÚ ke zvážení opačný slovosled.
Odůvodnění:
Předkladatel navrhuje logiku: „český úřad XY je úřadem AB podle AIA“. ÚOOÚ dává ke zvážení gramaticky vhodnější formulaci: „úřadem AB podle AIA je český úřad XY“.
Neakceptováno
Provedení této změny zapříčinilo formulační nejednotnost ve srovnání s § 3 odst. 1 předkládaného návrhu zákona.
Zásadní:
Na základě § 3 je potřeba rozlišit kompetence jednotlivých úřadů a to promítnout v celém ZAI.
Odůvodnění:
V ZAI absentuje přesné rozhraničení působnosti ČTÚ, ČNB a ÚOOÚ; od povolování až po přestupky. ÚOOÚ považuje za vhodnější nemísit jednotlivé úřady do jednoho ustanovení. Např. ČNB a ÚOOÚ mají zásadně odlišnou působnost.
Částečně akceptováno
Vymezení kompetencí orgánů dozoru nad trhem bylo zpřesněno na základě dalších obdržených připomínek. S ohledem na otázku rozčlenění paragrafu podle jednotlivých správních úřadů ovšem předkladatel setrvává na původně zvolené úsporné technice, která se zdá být dostatečně přehledná a srozumitelná.
Zásadní:
V § 3 odst. 1:
Se slova „a Úřad pro ochranu osobních údajů“ zrušují.
Neakceptováno
Předkladatel tuto připomínku nemůže akceptovat s ohledem na povinnost ČR vymezit okruh orgánů dozoru nad trhem mj. v souladu s čl. 74 odst. 8 AI aktu. Ve zbytku předkladatel odkazuje na vypořádání k obecnému komentáři připomínkového místa k návrhu zákona.
Zásadní:
V § 3 odst. 4:
Slova „vykonává dozor nad dodržováním povinností“ se nahrazují slovy „dozoruje dodržování povinností při zpracování osobních údajů,“
Odůvodnění:
ÚOOÚ opakovaně vysvětloval MPO, že jeho institucionální pojetí článku 74 odst. 8 AIA je chybné. Jedním z důsledků je, že ZAI ignoruje NSZ a vyšší soudy, které jsou na základě českého právního řádu rovněž funkcionálními MSA podle článku 74 odst. 8 AIA.
Neakceptováno
Na povinnosti ČR vyplývající z čl. 74 odst. 8 AI aktu nic nemění to, zda bude úřad orgánu dozoru nad trhem podle AI aktu pojímán institucionálně či funkčně. I v případě funkčního pojetí MSA bude určený orgán povinen plnit všechny úkoly související s funkcí orgánu dozoru nad trhem podle AI aktu, nikoli jen jejich arbitrárně zvolenou výseč. Proto této připomínce nelze vyhovět.
Zásadní:
Do § 3:
Se doplňuje NSZ a vyšší soudy.
Odůvodnění:
Nelze ignorovat, že podle českého právního řádu jsou rovněž funkcionálními MSA (srov. zejm. § 122d zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích nebo § 12l zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství).
Akceptováno jinak
Odkaz připomínkového místa na zákony č. 6/2002 Sb. a 283/1993 Sb. [jakož i implicitně naznačovaná analogie implementací směrnice (EU) 2016/680] není případný. Z rozdílové tabulky k návrhu zákona č. 110/2019 Sb. je patrné, že skrze § 50 odst. 1 tohoto zákona český zákonodárce využil možnosti nabízené čl. 41 odst. 3 směrnice (EU) 2016/680, podle nějž může být jako dozorový úřad podle této směrnice určen DPA podle GDPR. Naopak připomínkovým místem citovaná úpravu představuje vnitrostátní realizaci výjimek podle čl. 45 odst. 2 směrnice (EU) 2016/680, nikoli výkon funkce orgánu dozoru, ať již podle citované směrnice nebo dokonce podle AI aktu.
Je ovšem na místě uvést, že výše uvedeným není dotčena výjimka chránící nezávislost justičních orgánů, která je zakotvena v čl. 74 odst. 8 větě druhé AI aktu. Proto byla do návrhu doplněna úprava explicitně vyjímající výkon pravomoci soudů a státních zástupců z dozoru ÚOOÚ.
Zásadní:
V § 3 odst. 4:
Je nezbytné doplnit příslušnost a pravomoc ÚOOÚ.
Odůvodnění:
Český právní řád je na článek 74 odst. 8 AIA nezbytné adaptovat. To se nezajistní pouhým odkazem, nýbrž výčtem příslušností a pravomocí ÚOOÚ. Je nutné stanovit rozhraničení ve vztahu k ČTÚ a VOP a respektovat rozhraničení k jiným úřadům pro ochranu osobních údajů (NSZ a vyšší soudy).
Kromě toho je nutno upozornit na článek 43 odst. 1 závětí AIA, podle kterého si poskytovatel může zvolit kterýkoli z oznámených subjektů. ÚOOÚ nesouhlasí s tím, aby tím subjektem byl i on, což je nezbytné v ZAI výslovně stanovit.
Částečně akceptováno
Textace čl. 74 odst. 8 AI aktu českému zákonodárci neposkytuje diskreci ohledně vymezení působnosti k dozoru nad v něm uvedenými systémy AI. (Pomineme-li možné rozšíření působnosti příslušného úřadu, což ale připomínkové místo nepožaduje.) V úvahu zde tak připadá doplnění příslušnosti a pravomoci ÚOOÚ, které by spočívalo v opsání výčtu systémů AI uvedených v čl. 74 odst. 8 AI aktu. Předkladatel považuje za přehlednější formu odkazu.
Byť by tuto skutečnost bylo patrně možné dovodit ze zásady enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, ohledně (ne)možnosti volby oznamujícího orgánů předkladatel souhlasí, že právní jistotě může přispět doplnění úpravy, podle níž vykonává ÚOOÚ funkci oznámeného subjektu pouze v případech výslovně upravených v AI aktu. Odpovídající formulace byla doplněna do nového paragrafu upravujícího roli ÚOOÚ při posuzování shody.
Zásadní:
V § 3 odst. 5:
Odstavec 5 je nezbytné přepracovat.
Odůvodnění:
Nelze stanovit působnost takto paušálně. Např. ÚOOÚ nemůže odpovídat za to, že není ohroženo zdraví, bezpečnost a ze základních práv může sledovat jen ochranu osobních údajů, potažmo soukromí.
Neakceptováno
Požadavky na šetření dopadů na zdraví, bezpečnost a základní práva jsou pilířem regulatorních požadavků vyplývajících z AI aktu (srov. bod 1 preambule, čl. 1 nebo četné zmínky těchto právem chráněných statků v kapitole III oddíle 2 AI aktu). Roli orgánu dozoru nad trhem nelze řádně vykonávat bez hodnocení dopadu systémů AI na tyto právem chráněné statky. Jakožto orgán dozoru nad trhem bude ÚOOÚ navíc nejpovolanějším orgánem k přezkoumávání vlastností systémů AI. Proto jsou ostatně k postupu podle čl. 36 odst. 9 AI aktu povolány orgány dozoru nad trhem, jelikož při postupu podle čl. 36 odst. 8 AI aktu bude oznamující orgán hodnotit pouze rizika související s certifikáty vydanými oznámenými subjekty, nikoli systémy AI jako takovými.
Zásadní:
V § 4:
Číslovka „2“ se nahrazuje číslovkou „1“.
Odůvodnění:
ÚOOÚ upozorňoval předkladatele, že působnost VOP a ÚOOÚ není založena článkem 77 odst. 2 AIA, ale odstavcem 1. Důvodová zpráva zcela mlčí, proč předkladatel i nadále považuje odstavec 2 za zmocnění.
Neakceptováno
Působnost VOP a ÚOOÚ nejenže není založena článkem 77 odst. 2, není založena ani článkem 77 odst. 1 AI aktu. Na základě čl. 77 AI aktu jsou "pouze" svěřovány nové pravomoci orgánům ochrany základních práv, jejichž stávající působnost založená vnitrostátním právem odpovídá kritériím vymezeným v čl. 77 odst. 1 AI aktu.
Navrhovaný § 4 na tomto nic nemění, pouze svěřuje plnění povinností České republiky vyplývajících z čl. 77 odst. 2 AI aktu VOP. Ve zbytku uplatňování čl. 77 AI aktu není předkládaným návrhem zákona dotčeno.
Zásadní:
V § 4:
Doplňují se slova: „s výjimkou ochrany osobních údajů“. Rovněž je nezbytné dopracovat vztah VOP a ÚOOÚ.
Odůvodnění:
Je všeobecná shoda na tom a ČR to tak oznámila i KOM, že VOP nebude dozorovat ochranu osobních údajů. Tento výklad potvrdil i AI Office na workshopu o provazbách mezi AIA a GDPR 30. září 2025.
Akceptováno jinak
Navrhovaný § 4 nezakotvuje příslušnost VOP k dozoru nad dodržováním pravidel ochrany osobních údajů, proto by bylo požadované doplnění nadbytečné.
V zájmu zdůraznění nutnosti hledat shodu i při činnostech podle čl. 77 odst. 2 AI aktu však byla doplněna úprava, podle níž má k notifikaci orgánu podle čl. 77 odst. 1 AI aktu docházet po dohodě s tímto orgánem.
Zásadní:
K §§ 5, 6, 7 a 9:
Je nezbytné dopracovat.
Odůvodnění:
Adaptace na článek 46 AIA, odchylka od postupu posuzování shody, je příliš stručná. Pro ÚOOÚ je to zásadní, protože ZAI zatím počítá s tím, že ÚOOÚ bude správním úřadem, který takové řízení povede.
Ze ZAI nevyplývá, jak je řízení zahájeno, kdo je jeho účastníkem, jaké mohou být výsledky takového řízení. Lhůta 120 dnů je příliš krátká (navíc ÚOOÚ není schopen se současnými personálními a finančními zdroji vůbec takové řízení vést) a měla by být výrazně delší a zároveň obsahovat úpravu přerušení řízení, pokud bude například třeba vyžádat znalecký posudek. Zároveň je třeba stanovit, zda má být řízení dvoustupňové, zejména s ohledem na článek 46 odst. 3, 4 a 5 AIA.
Neakceptováno
Poukazuje-li připomínkové místo na stručnost § 5 až 7 a 9 návrhu zákona, předkladatel počítá s tím, že se zde použije obecná úprava podle správního řádu. Poznatek o subsidiárním použití správního řádu byl taktéž doplněn do důvodové zprávy na základě jiné připomínky.
Obecná úprava podle správního řádu bude platit pro zahájení řízení, účastenství (v rozsahu neupraveném předkládaným návrhem zákona), podobu a okolnosti vydání rozhodnutí i dvoustupňovost správního řízení v uvedených věcech, resp. vyřizování opravných prostředků obecně. Zároveň není zřejmé, proč by obecná úprava správního řízení ve výše uvedených oblastech nebyla pro účely postupů podle AI aktu vhodná.
Co se týče délky zvláštní lhůty pro vydání rozhodnutí podle čl. 46 AI aktu, je třeba uvést, že další prodlužování této lhůty (ať již jejím formálním prodloužením nebo rozšířením možných způsobů jejího stavění) by mohlo vést k vyprázdnění smyslu tohoto řízení. Bude-li totiž řízení o povolení uvedení systému AI na trh nebo do provozu příliš zdlouhavé, dojde v mezičase k zajištění požadovaného posouzení shody tohoto systému AI, pročež by další pokračování v takovémto řízení pozbylo smyslu.
Zásadní:
K § 10:
Je nezbytné přepracovat.
Odůvodnění:
Kopie dokumentace podle článku 18 odst. 1 AIA bude předána ČTÚ, ČNB, anebo ÚOOÚ? V hraničních případech o tom rozhodne kdo?
Akceptováno jinak
Příslušnost orgánu dozoru nad trhem vyplývá z § 3 návrhu zákona. V případě sporů o příslušnost mezi orgány dozoru nad trhem se použije obecná úprava řešení kompetenčních sporů. V zájmu srozumitelnosti byl však do § 10 doplněn explicitní odkaz na § 3 ve vztahu k příslušnosti orgánu dozoru nad trhem.
Zásadní:
K § 17:
Je nezbytné přepracovat.
Odůvodnění:
Vzhledem k tomu, že předkladatel označil ÚOOÚ za MSA, znamená to, že ÚOOÚ má postupovat podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1020 ze dne 20. června 2019 o dozoru nad trhem a souladu výrobků s předpisy a o změně směrnice 2004/42/ES a nařízení (ES) č. 765/2008 a (EU) č. 305/2011 (MSR) a zákona č. 87/2023 Sb., o dozoru nad trhem s výrobky a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o dozoru nad trhem s výrobky), ve znění pozdějších předpisů. To je zcela nepřijatelné. ÚOOÚ odmítá zakázat nebo omezit dodávání určitého výrobku na trh nebo nařídit jeho stažení z trhu nebo z oběhu podle článku 14 odst. 4 MSR.
Akceptováno jinak
Jelikož AI akt nestanovuje specifický režim dozoru pro orgány uvedené v čl. 74 odst. 8, ale zároveň v čl. 74 odst. 1 stanoví použití nařízení (EU) 2019/1020 na dozor nad systémy AI, není z hlediska kompatibility s AI aktem možné této připomínce vyhovět.
Do zvláštní části důvodové zprávy byl však doplněn podrobný přehled o tom, jakým způsobem se kompetence podle zákona č. 87/2023 Sb. uplatní v oblasti dozoru nad systémy AI.
Zásadní:
K § 18
Je nezbytné dopracovat.
Odůvodnění:
Toto ustanovení je zásadně nedostatečné. Jak již ÚOOÚ překladatele upozorňoval, nestačí jen informovat o zahájení kontroly. Primárně je třeba si poskytovat součinnost a vést společné kontroly. Při vydávání správních aktů by měl ČTÚ vycházet ze závazných stanovisek ÚOOÚ. Ustanovení § 19 odst. 2 ZAI však není dostatečné.
Pokud se ČNB cítí být institucionálním MSA a má na to prostředky a zdroje, nehodlá to ÚOOÚ zpochybňovat. Jak však již ÚOOÚ předkladatele upozorňoval, v § 18 chybí normování výměny informací ČNB s ostatními úřady.
Neakceptováno
Spolupráci při výkonu veřejné správy již nyní obecně upravuje § 8 odst. 2 správního řádu, přičemž koordinaci obsahu plánů kontrol dále požaduje § 27 kontrolního řádu. Tuto obecnou úpravu předkladatel považuje za dostačující k tomu, aby byla mezi orgány dozoru nad trhem ve vhodných případech možná domluva na společných kontrolách a další operativní spolupráce při výkonu dozoru.
Zakotvení úpravy závazných stanovisek vydávaných ÚOOÚ pro účely výkonu dozoru nad dodržováním AI aktu jinými orgány dozoru nad trhem se nejeví jako žádoucí či vhodné. Orgány dozoru nad trhem by měly svůj dozor nad různými segmenty AI ekosystému koordinovat, aniž by jeden do působnosti druhého závazně ingerovaly. Naopak jejich působnost v jiných oblastech (např. na úseku ochrany osobních údajů, jde-li o ÚOOÚ) předkládaným návrhem zákona není dotčena.
Požadavku na rozšíření informační povinnosti na ČNB předkladatel bohužel nemůže vyhovět s ohledem na citlivost problematiky dohledu nad bankovním sektorem, resp. nad dalšími aktéry finančního trhu.
Zásadní:
K § 19 odst. 2:
Je nezbytné dopracovat.
Odůvodnění:
Předně, součinnost ÚOOÚ nemůže být jen fakultativní, ale musí být obligatorní. Dále je třeba zohlednit, že ÚOOÚ není jediným úřadem, který má v působnosti ochranu osobních údajů. V neposlední řadě je z legislativně technického hlediska zvláštní, že ačkoliv všude jinde v ZAI je ÚOOÚ MSA, zde jím najednou není.
Neakceptováno
Máme za to, že bude vždy záležet na konkrétních okolnostech dané věci, a tedy na uvážení orgánu dozoru nad trhem, zda je v daném případě nezbytné vyžádat si stanovisko ÚOOÚ. Orgán dozoru nad trhem je v rámci své působnosti oprávněn posoudit, zda řešená otázka vyžaduje odborné posouzení ze strany tohoto úřadu. V situacích, kdy je orgánem dozoru nad trhem sám ÚOOÚ, pak nepovažujeme za potřebné zvlášť upravovat spolupráci uvnitř jednoho správního úřadu.
Zásadní:
K § 23 odst. 2:
Je nezbytné přepracovat.
Odůvodnění:
Navržené rozhraničení přestupkové působnosti ve smyslu: „Přestupky podle § XX odst. 1, odst. 2 písm. a) až e) a g) a § XY projednává správní orgán, do jehož působnosti výkon dozoru spadá.“ je zcela nedostatečné.
Akceptováno
Příslušnost orgánů dozoru k přestupkům byla formulována po vzoru vymezení příslušnosti k dozoru obsaženém v § 3.
Zásadní:
K § 23 odst. 6:
Označuje se jako nový paragraf.
Odůvodnění:
Tato právní norma souvisí s přestupky jen nepřímo.
Neakceptováno
Jde o povinnost vyjmenovaných orgánů poskytovat informace o správních pokutách uložených v rámci přestupkového řízení, proto považujeme za vhodné, aby tato povinnost byla upravena právě v tomto paragrafu.
Zásadní:
V § 24:
V bodu 1 písmeno p) se zrušuje a v bodu 2 řádek „Úřad pro ochranu osobních údajů“ zrušuje.
Odůvodnění:
Z výše popsaných důvodů ÚOOÚ nesouhlasí s tím, aby byl začleněn do zákona o dozoru nad trhem s výrobky.
Neakceptováno
Předkladatel setrvává na svém původním stanovisku, podle nějž musí být ÚOOÚ určen jako orgán dozoru nad trhem, viz vypořádání připomínek výše.
TAČR
Zásadní:
K § 13 a násl:
Návrh zákona se vymezuje vůči § 63 zákona č. 328/2025 Sb., o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, ale není zřejmé, z jakého důvodu tak činí a nevyužívá již existující základní ustanovení pro implementaci právní úpravy institutu regulatorního sandboxu (důvodová zpráva upřesňuje, že by se tak návrh dostal do nesouladu s případnou terciární legislativou, nicméně nijak dále neobjasňuje, v čem vidí potenciální kolizi). Tento přístup povede k roztříštění právní úpravy regulatorních sandboxů, jejichž zavádění teprve probíhá, a budou tak vznikat regulatorní sandboxy různých typů dle různých zákonů, namísto jednotné a přehledné právní úpravy.
Návrh zároveň předpokládá účast v regulatorním sandboxu na základě soukromoprávní smlouvy, což neodpovídá aktuálním trendům nastavení vztahů v rámci veřejné správy, přičemž institut regulatorního sandboxu významným způsobem zasahuje do oblasti veřejného práva. Klíčovými znaky regulatorního sandboxu jsou testování inovativních technologií v kontrolovaném testovacím prostředí, časové a místní ohraničení testovacího prostředí, a potenciální možnost vybočení ze stávajícího regulatorního rámce za účelem testování inovativního řešení. Z návrhu vyplývá, že regulátorem v oblasti AI je Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, který je i zřizovatelem sandboxu, nicméně není nijak nastaven vztah k ústředním orgánům státní správy, v jejichž působnosti jsou předpisy, z nichž by případně bylo třeba stanovit výjimky za účelem testování inovativních technologií v oblasti AI ze strany účastníků sandboxu (např. zákon o ochraně osobních údajů). Z návrhu není zřejmé, zda se taková možnost vůbec předpokládá.
Doporučujeme sjednotit úpravu v návaznosti na § 63 zákona č. 328/2025 Sb., o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí.
Vysvětleno
Předkladatel si je vědom znění § 63 zákona č. 328/2025 Sb. (dále jen „ZoVaVaI“) a s gestorem tohoto zákona navržené vyloučení vypořádával ještě před mezirezortním připomínkovým řízením.
Předkladatel v MPŘ předložil návrh zákona o umělé inteligenci ve smyslu materiálu schváleného usnesením vlády č. 394 ze dne 28.5.2025, jehož součástí je i zřízení regulačního sandboxu pro umělou inteligenci, předkladatel tento úkol provedl prostřednictvím ustavujících ustanovení § 13 předkládaného návrhu zákona. Takto dojde k založení zákonné působnosti uvedených orgánů a k institucionálnímu zřízení ze zákona. Před samotným vyhlášení s provozem sandboxu souvisejících výzev musí příslušné orgány provést nezbytné organizační a investiční kroky, neboť funkce sandboxu, jak jsou uvedené v AI aktu, jsou relativně široké.
(Ad soukromoprávní/veřejnoprávní smlouva):
ZoVaVaI pracuje s regulatorním sandboxem jako s časově omezeným projektem, na který lze poskytnout účelovou podporu – ve formě např. dotace nebo návratné finanční výpomoci – a je pravdou, že poskytnutí takovéto účelové podpory zakládá smlouva o poskytnutí podpory, která je veřejnoprávní smlouvou.
V případě předkládaného návrhu zákona hovoří § 14 o soukromoprávní smlouvě, kterou bude založena účast (typicky) soukromoprávního subjektu-podnikatele v regulačním sandboxu pro umělou inteligenci za předpokladu jeho úspěchu v příslušné výzvě. Tomuto soukromoprávnímu subjektu nebude na základě jeho účasti v sandboxu poskytována finanční podpora ve smyslu účelové podpory ZoVaVaI.
Co se týče otázky nepokutovatelnosti v souvislosti s účasti v sandboxu, předkladatel uvádí, že ustanovení čl. 57(12) AI aktu vnímá jako přímo účinné a dostatečně určité.
Pokud připomínkové místo hovoří o stanovení pravidel odchylných od obecné právní úpravy stanovené jiným právním předpisem ve smyslu § 63 odst. 1 ZoVaVaI, předkladatel nemůže podmínku splnit, neboť pravidla jsou obsažena v nařízení EU, která předkladatel nemůže derogovat či zmírňovat zákonem. Předkladatel pro úplnost dodává a beze zbytku souhlasí s tím, že zainteresované strany nemohou činit výjimky z pravidel stanovených EU nařízením prostřednictvím soukromoprávní smlouvy (avšak nic takového není v materiálech předkladatele ani naznačeno).
(Ad omezená doba):
Pokud připomínkové místo hovoří o nutnosti omezené doby, předkladatel vidí význam v stanovování maximální (tj. omezené) doby pro zapojení účastníka v sandboxu, nikoliv ve vztahu k trvání sandboxu jako takového, jehož existenci mají členské státy povinnost zajistit, kdy tento by měl být zřízen na dobu neurčitou.
Co se týče spolupráce s jinými orgány (především v intencích dle čl. 57 AI aktu), předkladatel považuje i s ohledem na potenciálně různé formy potřebné spolupráce jiných orgánů za dostatečně konkrétní stávající požadavky AI aktu, resp. správního řádu, co se týče spolupráce v rámci veřejné správy. Bude pak povinností zřizovatele/provozovatele a dotčeného orgánu nezbytnou spolupráci zajistit.
Co se v neposlední řadě týče otázky transparentnosti, beze zbytku platí, že pro zájemce o účast v regulačním sandboxu musí být pravidla transparentní, objektivní a po přijetí do regulačního sandboxu neměnná. Vzhledem k novátorské podstatě regulačního sandboxu je dle názoru předkladatele žádoucí upravit možnost upravovat sandbox flexibilnější formou tak, aby bylo možné pružněji reagovat na potřeby jak zřizovatele/provozovatele, tak na zkušenosti zapojených účastníků, což zákonná forma vylučuje. Z jednání se zapojenými orgány vyplynula shoda na povinnosti provozovatele zveřejňovat podmínky regulačního sandboxu pro umělou inteligenci na webových stránkách, tato povinnost byla do návrhu zákona na návrh provozovatele regulačního sandboxu zapracována jako zákonná. Tímto zákon zajistí nezbytné minimum transparentnosti.
Doporučující:
K § 13 a násl.:
Doporučujeme sjednocení pojmosloví se zákonem č. 328/2025 Sb., o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, který hovoří o “regulatorním sandboxu”, nikoliv “regulačním sandboxu”. Uvedený pojem rovněž více odpovídá anglickému ekvivalentu “regulatory sandbox” a jeho významu, kdy se zřizuje testovací prostředí pod dohledem regulátora v rámci regulace, nikoliv za účelem “regulovat něco”, což by odpovídalo pojmu “regulační”.
Vysvětleno
Z důvodu bezprostřední návaznosti návrhu zákona na AI akt předkladatel respektuje v návrhu normativního textu formulace uvedené v české verzi AI aktu (ústřední úlohou předkládaného návrhu je právě adaptovat právní řád ČR na AI akt). Terminologické odlišení vnímá předkladatel jako užitečné i z toho důvodu, že se podle jeho výkladu nejedná o jednu a tutéž věc (k tomu srov. vypořádání předcházející připomínky).
ÚZS
Zásadní:
Doplnit odkaz o sankcích – např. do § 23 návrhu zákona.
Odůvodnění:
Navrhujeme doplnit alespoň zmínku o tom, že sankce za přestupky jsou ukládány na základě AI Aktu. Dojde tak k lepšímu a jednoznačnému propojení s AI Aktem, rovněž tak k explicitnější určitelnosti sankcí.
V návrhu zcela absentuje určení příslušných orgánů pro projednávání přestupků podle § 21 odstavců 5 až 9. Také jsme nedohledali stanovení výše sankce pro přestupky podle § 21.
Akceptováno jinak
Úprava přestupků bylo opraveno tak, aby byla stanovena příslušnost pro všechny stanovené přestupky. Pokud jde o propojení výše sankce přímo s nařízením, na základě dalších připomínek byly přímo do návrhu zákona doplněny horní hranice pokut. Propojení je vysvětleno v důvodové zprávě.
Zásadní:
K části první § 19 odst. 3
Požadujeme upravit.
Odůvodnění:
Při čekání na vydání stanoviska NÚKIB nebo ÚOOÚ se pozastavuje lhůta pro vedení řízení. To může být problematické vzhledem k tomu, že zákon nestanovuje žádnou pevnou lhůtu na vydání stanoviska, a při delší prodlevě nemá účastník řízení možnost použít opatření proti nečinnosti podle správního řádu, protože lhůty neběží.
Neakceptováno
Navrhovaný § 19 odst. 3 nic nemění na povinnosti příslušného orgánu dozoru nad trhem i NÚKIB a ÚOOÚ jednat v souladu se zásadou rychlosti, jak je zakotvena v § 6 správního řádu. Ústavně konformní čtení navrhované úpravy (zejména ve světle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) rovněž nepřipouští výklad, který by umožnil neomezené průtahy ve vedeném řízení. K tomuto srov. mj. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. srpna 2024, č. j. 7 Afs 285/2023-24, bod 11, podle kterého na běh lhůty pro vydání rozhodnutí nemohou mít vliv úkony správního orgánu, které jsou nesmyslné a neúčelné, resp. nesměřují ke zjištění podstatných okolností. V případě neúměrných průtahů v důsledku mezinárodního dožádání je pak správní orgán povinen vážit protichůdné zájmy na rychlém vyřízení věci a na využití dožádané informace pro účely běžícího řízení (bod 12 téhož rozsudku). Byť jde o rozhodnutí ve věci mezinárodního dožádání v kontextu správy daní, s ohledem na ústavní rozměr ochrany rychlosti rozhodování orgánů veřejné moci se budou obdobné zásady vztahovat i na použití navrhovaného § 19 odst. 3.
Doporučující:
K důvodové zprávě:
Návrh: V důvodové zprávě (str. 19) nahradit zmínku o zákoně č. 101/2000 Sb. za zákon č. 110/2019 Sb.
Odůvodnění:
Současný adaptační zákon týkající se ochrany osobních údajů, je zákon č. 110/2019 Sb., který nahradil zákon č. 101/2000 Sb., jenž je zmíněný v textu důvodové zprávy.
Akceptováno
Odkaz byl opraven.
Doporučující:
Zpřesnit a definovat podstatné pojmy související se systémy AI.
Odůvodnění:
Jsme si vědomi přístupu předkladatele návrhu, tedy adaptovat AI Akt jen na nezbytně nutné minimum. Přesto doporučujeme, s ohledem na konformitu výkladu, definovat tyto pojmy:
-
regulatorní sandbox – pokud návrh pracuje s tímto pojmem, musí být zřejmé, co přesně se tímto pojmem myslí (neboť podle § 15 návrhu zákona se nepoužije § 63 z. č. 328/2025 Sb., který definici sandboxu ve svém odst. 1 zavádí), je proto vhodné zakotvit z pohledu právní jistoty tuto definici přímo do návrhu zákona (a nespoléhat se na určitou definici v AI Aktu),
-
alespoň rámcová definice žadatele, či
-
alespoň rámcová definice zavádějícího subjektu.
Částečně akceptováno
Nepovažujeme za vhodné v návrhu zákona definovat pojmy, které jsou již vymezeny samotným AI aktem (čl. 3 bod 4 definice zavádějícího subjektu, čl. 3 bod 55 definice regulatorního sandboxu). Nařízení je přímo použitelné ve všech členských státech a definice obsažené v AI aktu jsou proto bez dalšího závazné i v českém právním řádu.
Máme za to, že opětovné zavedení totožných definic v implementačním předpise je tak nežádoucí, jelikož by takový postup mohl vést k riziku nesprávné interpretace.
Zároveň však byly v obecné části důvodové zprávy stručně vymezeny subjekty dle AI aktu.
Doporučující:
Doplnit povinnost kategorizace systémů AI podle 4 úrovní rizika do návrhu zákona.
Odůvodnění:
Důvodová zpráva uvádí: „Právnické osoby, které AI systémy vyvíjejí, poskytují nebo nasazují, mají podle AI aktu řadu právních povinností: Kategorizace systému podle rizika: musí určit, zda jejich AI systém spadá do: zakázaných systémů (čl. 5), vysoce rizikových systémů (čl. 6–29), systémů s omezeným rizikem (např. chatboti), nebo obecných modelů AI (GPAI systémů).“.
Znamená to tedy, že jak vývojář, provozovatel či i osoba zavádějící systém AI (do svého prostředí), bude mít povinnost provést interní analýzu, do jaké úrovně kategorie systém AI spadá? Pokud ano, je vhodné tuto povinnost uvést rovnou do textu zákona, neboť AI Akt počítá s touto povinností především ve vztahu k vysoce rizikovým systémům AI, u zbylých dvou úrovní rizika nemusí tato povinnost být zřejmá (a tím pádem se bude jednat o stav, který není compliance).
Vysvětleno
Jakýkoli provozovatel musí učinit analýzu toho, jaký AI systém provozuje. Tato povinnost vyplývá implicitně již ze samotného AI aktu. Každý provozovatel musí vědět, zda jeho systém spadá mezi zakázané systémy, vysoce rizikové systémy, systémy s omezeným rizikem nebo obecné modely AI, aby byl schopen plnit povinnosti, které se k dané kategorii vážou.
Nepovažujeme proto za účelné tuto povinnost výslovně stanovovat v implementačním zákoně, neboť nejde o samostatnou povinnost, ale o logický předpoklad plnění povinností podle nařízení. V případě nesprávného posouzení ponese provozovatel odpovědnost primárně za nesplnění konkrétních povinností vztahujících se k dané kategorii systému, nikoli za samostatné porušení povinnosti provést kategorizaci.
Doporučující:
Doplnit základní zásady související s AI.
Odůvodnění:
Jsme si vědomi toho, že návrh zákona není žádným etickým kodexem nebo obdobným materiálem, přesto by si návrh zákona, upravující oblast umělé inteligence, která nesouvisí jen s technickými, ale rovněž etickými principy, zasloužil doplnit alespoň o ty nejpodstatnější – jako např. zásada transparentnosti, zásada zákazu předpojatosti či zásada vysvětlitelnosti atd.
Vysvětleno
Návrh zákona představuje implementační předpis k přímo použitelnému předpisu EU a jeho cílem je minimalistická implementace pouze těch otázek, které jsou ponechány na vnitrostátní úpravě (zejména institucionální zajištění dozoru, procesní pravidla a sankce). Cílem zákona není opětovně upravovat věcný obsah, který je již upraven přímo použitelným unijním předpisem.
AI akt již sám obsahuje určité požadavky, které odrážejí etické principy regulace umělé inteligence. Tyto principy se promítají zejména do:
- požadavků na transparentnost (srov. např. ustanovení o transparentnosti určitých systémů AI a povinnostech informovat uživatele o interakci se systémem AI),
- požadavků na řízení rizik, kvalitu dat a prevenci diskriminace (včetně požadavků na vhodné postupy správy dat u vysoce rizikových systémů AI),
- požadavků na lidský dohled,
- požadavků na technickou dokumentaci a vedení záznamů, aj.
Máme za to, že v tyto povinnosti naplňují právě takové zásady, které jsou v připomínce požadovány (transparentnost, nepředpojatost, vysvětlitelnost, odpovědnost). Pravidla stanovená v AI aktu navíc zohledňují Etické pokyny pro zajištění důvěryhodnosti UI vydané Expertní skupinou na vysoké úrovni pro umělou inteligenci (recitál 7 AI aktu).
Rovněž je třeba zdůraznit, že doplnění obecných zásad do implementačního předpisu by bylo nad rámec nezbytné implementace a mohlo by vyvolat interpretační nejistotu, zejména pokud by formulace zásad nebyla zcela totožná s koncepcí AI aktu.
Doporučující:
Doplnit ustanovení ke školení zaměstnanců.
Odůvodnění:
Školení zaměstnanců v oblasti AI (a používání systémů AI jako takových) je jedním z klíčových předpokladů k tomu, aby nedocházelo k nesprávnému užívání systémů AI, a tedy k potenciálním únikům údajů a jiných citlivých informací do kybernetického prostoru. Samotný AI Akt tuto oblast zmiňuje pouze malou zmínkou. Ostatně například nově schválený italský zákon o umělé inteligenci se školení alespoň rámcově věnuje.
Proto navrhujeme, alespoň rámcově vymezit, že předpokladem užívání systému AI – např. v rámci orgánů veřejné moci – je školení zaměstnanců v této oblasti. Nejedná se o žádnou novou povinnost, pouze deklarování.
Neakceptováno
Není nám zcela zřejmé, k čemu připomínka konkrétně směřuje. Pokud směřuje k tomu, že zaměstnavatelé mají při užívání systémů AI v rámci svých pracovních činností školit své zaměstnance, máme za to, že není nezbytné takovou povinnost výslovně stanovovat v tomto zákoně. Vzdělávání a prohlubování kvalifikace zaměstnanců ve veřejné správě je již obecně upraveno v zákoně č. 234/2014 Sb., o státní službě, který upravuje jak vstupní vzdělávání, tak průběžné vzdělávání státních zaměstnanců.
Pokud pak jde o zaměstnance orgánů veřejné moci, které budou podle návrhu zákona vykonávat dozorovou činnost (např. ČTÚ), je zřejmé, že musí disponovat odpovídající odborností, včetně znalostí týkajících se systémů AI, neboť se bude jednat o součást jejich pracovní náplně. Vymezení požadavků na odbornost a personální zajištění je již obsaženo v důvodové zprávě, zejména v části týkající se zajištění personálních kapacit, kde je zdůrazněna potřeba dostatečné expertízy zaměstnanců vykonávajících dozor, což se promítá například do stanovení odpovídajících platových tříd. Další vzdělávání těchto zaměstnanců bude probíhat v souladu se služebním zákonem. Z tohoto důvodu nepovažujeme za potřebné tuto oblast upravovat duplicitně či deklaratorně v předkládaném zákoně.
Existující úprava (a povinnost) podle čl. 4 AI aktu by tak podle našeho názoru měla být postačující. Adresáti AI aktu budou navíc ke školení svého personálu motivování v rámci compliance s touto novou regulací.
Doporučující:
Provázat návrh zákona s ochranou osobních údajů.
Odůvodnění:
Systémy AI do velké míry souvisí s ochranou osobních údajů (a nejen s tou, viz níže). Doporučujeme primární předpisy v této oblasti – tj. nařízení GDPR a adaptační z. č. 110/2019 Sb. – provázat odkazem přímo v zákoně (obdobně jako např. v případě § 15 a 17 návrhu zákona).
Neakceptováno
Takovéto doplnění by mohlo být problematické, neboť vztah mezi regulací AI a ochranou osobních údajů je už určen na unijní úrovni (srov. např. čl. 2 odst. 7 AI aktu). Byť lze souhlasit, že současné znění unijního sekundárního práva v obou oblastech ponechává spoustu důležitých otázek nevyřešených, pokus o jejich zpřesnění v normativním textu by mohl vést k nechtěnému porušení unijního práva.
Doporučující:
Provázat návrh zákona s oblastí duševního vlastnictví (zejm. autorským právem).
Odůvodnění:
Systémy AI do velké míry souvisejí i s oblastí práv duševního vlastnictví – zejména autorským právem (viz trénování systémů AI na datech). Navrhujeme alespoň obecným způsobem provázat tento návrh zákona s předmětnými vnitrostátními a evropskými předpisy týkající se této oblasti (obdobně jako např. v případě § 15 a 17 návrhu zákona).
Neakceptováno
Podobně jako ochrana osobních údajů, i ochrana práv duševního vlastnictví je do značné míry harmonizována na unijní úrovni. Její vztah k regulaci AI je tedy rovněž otázkou výkladu unijního práva, přičemž není žádoucí poskytovat závazný výklad těchto otázek v právních předpisech členského státu.
Doporučující:
Namísto zkratky „nařízení o AI“ používat již zavedenou legislativní zkratku „akt o umělé inteligenci“, popř. zkratku „AI Akt“.
Odůvodnění: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1689 zavádí zkrácený název „akt o umělé inteligenci“. Navrhujeme tento zavedený pojem, popř. obecně používaný „AI Akt“ používat.
Neakceptováno
Byť je pravda, že nadpis AI aktu používá zkrácené označení "akt o umělé inteligenci", tento není nutné a podle stanoviska předkladatele ani vhodné přejímat jako zkratku též v kontextu vnitrostátní implementace. Označení "akt" je v kontextu českého práva a právní teorie značně obecný a není z něj bez dalšího kontextu patrné, že jde o právní předpis. Výraz "nařízení" je z tohoto hlediska v kontextu českého práva srozumitelnější.
Doporučující:
Doplnění zmínky o obecných systémech AI ve smyslu čl. 3 odst. 66 AI Aktu.
Odůvodnění: Podle čl. 3 odst. 66 AI Aktu se rozumí
„obecným systémem AI systém AI založený na obecném modelu AI, který je schopen sloužit různým účelům, a to jak pro přímé použití, tak pro integraci do jiných systémů AI.“.
Postrádáme zde alespoň rámcové zmínění o obecných systémech AI ve smyslu čl. 3 odst. 66 AI Aktu. Navrhujeme doplnit a uvést, že se ohodnocují podle stejné klasifikace jako systémy AI.
Vysvětleno
Takováto zmínka se nejeví jako potřebná a vhodná pro účely vnitrostátní implementace. Definice obecných systémů AI je obsažena již ve zmíněném čl. 3 bodě 66 AI aktu, přičemž ji z hlediska vnitrostátního zákonodárce nelze upravovat ani zpřesňovat bez rizika porušení unijního práva.
Doporučující:
Nahrazení skutečnosti „před uvedením do provozu nebo použitím“ (…) ve smyslu § 16 odst. 1 a 2 návrhu zákona za konkrétnější lhůtu, popř. popsat v důvodové zprávě.
Odůvodnění:
S ohledem na skutečnost, že se jedná o stěžejní okamžik, na který je navázána povinnost, je vhodnější, použít konkrétnější pojem/lhůtu. Každý si může pod pojmem „před uvedením do provozu nebo použitím“ představit něco jiného. Popřípadě alespoň popsat v důvodové zprávě (není-li možné, s ohledem na AI Akt, tuto lhůtu konkretizovat v textu zákona).
Akceptováno
Důvodová zpráva byla doplněna.
Doporučující:
Doplnění role Ministerstva průmyslu a obchodu do návrhu zákona.
Odůvodnění:
Pokud má mít Ministerstvo průmyslu a obchodu roli gestora AI Aktu, navrhujeme ji – vedle vymezení konkrétních práv a povinností s touto rolí spojených – přímo zakotvit do textu zákona (tj. obdoba zakotvení veřejného ochránce práv a dalších orgánů).
Podstatu role Ministerstva průmyslu a obchodu zmiňuje i důvodová zpráva (str. 12): „Klíčové role v implementaci AI aktu v České republice budou zastávat Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen „MPO“), Český telekomunikační úřad (dále jen „ČTÚ“), Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen „ÚNMZ“) a Česká agentura pro standardizaci (dále jen „ČAS“).“.
Částečně akceptováno
Do důvodové zprávy bylo doplněno upřesnění rolí MPO, ČTÚ a ÚNMZ při aplikaci návrhu zákona a AI aktu.
Doporučující:
Doplnění role SÚKL pro oblasti zdravotnických prostředků.
Odůvodnění:
Dozorovým orgánem pro oblast zdravotnických prostředků je SÚKL (požadavky na soulad s MDR, IVDR a zákonem o zdravotnických prostředcích). S ohledem na skutečnost, že nezbytnou součástí řady zdravotnických prostředků bude též systém AI, jako určité riziko se jeví překrývání působnosti mezi SÚKL a ČTÚ, který má dle návrhu zákona zajišťovat dozor nad plněním požadavků vyplývajících z nařízení o umělé inteligenci.
Proto navrhujeme:
1.
buď doplnění povinné součinnosti dalších dotčených orgánů dozoru dle zákona č. 89/2003 Sb., o dozoru nad trhem s výrobky (např. v rámci § 18 návrhu zákona), nebo
2.
doplnění explicitní povinnosti SÚKL vydat stanovisko, souvisí-li řízení vedené orgánem dozoru nad trhem (tj. ČTÚ) s dodržováním požadavků stanovených právními předpisy pro oblast zdravotnických prostředků (např. v rámci § 19 návrhu zákona).
Neakceptováno
Systematika nastavení dozoru vychází z usnesení vlády č. 394 ze dne 28. května 2025 a reflektuje požadavek na vytvoření funkčního modelu dozoru.
Předkladatel nepovažuje za vhodné, aby byl dozorový systém koncipován striktně podle jednotlivých věcných oblastí. Takový přístup by mohl vést ke vzniku několika desítek dozorových orgánů, kdy by každý vykonával dozor pouze ve své specializované oblasti. To by mohlo vést k nejednotnému výkonu dozoru a taktéž a věcným překryvům nebo kompetenčním nejasnostem.
Současně je třeba zohlednit vysoké nároky na odborné personální zajištění a technické kapacity spojené s dozorem v této oblasti. Z tohoto důvodu považuje předkladatel za efektivnější soustředit tyto kapacity do menšího počtu orgánů, což umožní jejich lepší specializaci.
Předkladatel však souhlasí s tím, že je vhodné, aby věcně příslušné orgány měly možnost vyjádřit se k otázkám spadajícím do jejich působnosti. Má však za to, že tato potřeba je dostatečně zajištěna povinností spolupráce podle § 4 odst. 3 zákona č. 87/2023 Sb., o dozoru nad trhem, jakož i podle správního řádu. Nepovažuje proto za účelné zavádět povinnost vyžadovat takové vyjádření v každém jednotlivém případě. Posouzení potřeby součinnosti je vhodné ponechat na uvážení orgánu dozoru.
Doporučující:
Doplnění role ČNB.
Z předloženého návrhu dle našeho názoru není jednoznačně patrná příslušnost/ kompetence ČNB na licencované aktivity. Domníváme se, že by měl předkladatel jasněji vymezit kompetenci ČNB a to tak, aby bylo beze všech pochybností zřejmé, na jaké činnosti se tato kompetence vztahuje. Podle návrhu zákona o AI je orgánem dozoru nad dodržováním povinností podle AIA v oblasti finančních institucí ČNB, a to „u osob, které podléhají jejímu dohledu podle zákona upravujícího činnost ČNB, při výkonu činností, ke kterým je třeba povolení, licence, registrace nebo oprávnění“ (viz též čl. 74 odst. 6 AIA). V ostatních případech, není-li stanoveno jinak, je orgánem dozoru ČTÚ. Z formulace vyplývá možnost dvoukolejnosti, kdy: ČNB bude dohlížet pouze na systémy AI používané k licencovaným činnostem (např. úvěrování, platební služby, investiční služby), zatímco ostatní použití AI (např. interní HR procesy, některý marketing, provozní optimalizace), byť vysoce rizikové podle přílohy III AI Actu, by spadalo pod ČTÚ. Žádáme o jednoznačné vymezení rozsahu působnosti ČNB i pro vysoce rizikové systémy AI mimo licencované činnosti, zejména pokud jsou úzce spojeny s řízením rizik nebo se vztahují k ochraně práv dotčených osob.
§ 3 Okruh a příslušnost orgánů dozoru nad trhem
(3)
Česká národní banka vykonává dozor nad dodržováním povinností, které z nařízení o umělé inteligenci a tohoto zákona vyplývají osobám, které podléhají dohledu České národní banky podle zákona upravujícího činnost České národní banky), při výkonu činnosti, kterou tyto osoby vykonávají na základě povolení, licence, registrace nebo oprávnění k činnosti uděleného Českou národní bankou,
Částečně akceptováno
Navrhovaná úprava je pojata záměrně tak, aby nepokrývala všechny systémy AI využívané finančními institucemi. Tato odráží formulaci samotného čl. 74 odst. 6 AI aktu (jak připomínkové místo uvádí) tím, že se pro účely vymezení příslušnosti ČNB zaměřuje nikoli pouze na osobu využívající systém AI, ale také na povahu a účel tohoto systému AI. Zatímco využití systémů AI pro účely činností licencovaných ze strany ČNB by mělo být součástí komplexního dohledu tohoto subjektu nad finančním trhem, jiná myslitelná využití systémů AI finančními institucemi (např. využití AI systému pro předběžné vyhodnocení odpovědí na inzerát s nabídkou práce apod.) nevyžadují expertizu ČNB v oblasti fungování finančního trhu a měla by naopak podléhat dozoru orgánu, který se podobnými systémy AI zabývá též v případě jiných subjektů. Rozlišovací kritérium využití při (ne)licencované činnosti se přitom v této souvislosti předkladateli nejeví jako nejasné. Podobně pak osoby, které nejsou subjekty finančního sektoru, v současnosti nespadají pod dohled ČNB, není tedy na místě je zahrnovat v zájmu zajištění komplexního dohledu ze strany ČNB.
Do návrhu však bylo na základě připomínky ČTÚ zahrnuto dílčí zpřesnění vymezení kompetencí ČNB jdoucí ruku v ruce s posílením nástrojů koordinace výkonu dozoru v oblastech, kde se může výkon dozoru ze strany ČNB a ČTÚ týkat téhož systému AI (byť půjde o rozdílné adresáty povinností).
Doporučující:
K části první § 3
Z důvodu legislativní čistoty navrhujeme zachovat ve výčtu jednotlivých orgánů dozoru v odstavcích 2, 3 a 4 stejné pořadí, v němž byly vyjmenovány v odst.1.
Akceptováno
Doporučující:
K části první § 5 odst. 2 a jinde:
Na některých místech návrhu zákona se používá pojem „příslušný orgán dozoru nad trhem podle § 3“, jinde jen „příslušný orgán dozoru nad trhem“. Z důvodu právní jistoty navrhujeme pojem napříč celým návrhem sjednotit, a to i s hledem na skutečnost, že se v zákoně objevují odkazy na zákon o dozoru nad trhem a nemusí být vždy zřejmé, že se jedná jen o dozor nad AI podle tohoto zákona (zejm. v § 17).
Akceptováno jinak
V návrhu zákona je jednotně využíván pojem "orgán dozoru".
Doporučující:
K části první § 8:
Toto ustanovení zavádí lhůtu 15 dnů na nahlášení změn, a to ode dne, kdy a) změny nastanou, b) se o změnách poskytovatel dozvěděl, c) se o změnách poskytovatel měl nebo mohl dozvědět. Už ale není stanoveno, od kterého z těchto tří případů se lhůta bude v praxi počítat. Bude-li to totiž od první, která nastane, pak lze uvažovat, že potenciálně se o změnách může poskytovatel dozvědět i dříve, než nastanou, případně by se o nich může dozvědět už ve chvíli, kdy nastanou. Případ, kdy se o změnách poskytovatel skutečně dozví, je však vždy později, než kdy se o změnách mohl dozvědět nebo kdy už nastaly. Proto je lhůta od „poskytovatel se dozvěděl“ nadbytečná, protože by se vzhledem k dalším dvěma možnostem nikdy nevyužila.
Akceptováno
Doporučující:
K části první § 10 odst. 1:
Navrhujeme nahradit slovo „svého“ slovem „jeho“.
Odůvodnění:
Jazykově nesedí zájmeno „svého“, neboť nezaniká likvidátor, insolvenční správce ani jiná osoba, nýbrž poskytovatel.
Akceptováno jinak
Slovo "jeho" bylo na základě připomínky ČTÚ odstraněno bez náhrady. Ustanovení § 10 bylo zároveň koncepčně přepracováno.
Doporučující:
K části první § 13 odst. 4:
Navrhujeme doplnit odstavec 4 například ve znění:
„(4) Ministerstvo průmyslu a obchodu zajistí ve spolupráci s Českou národní bankou možnost zapojení regulovaných subjektů do sandboxu pro finanční sektor, který umožní testování inovativních řešení umělé inteligence při zajištění ochrany spotřebitele.“.
Odůvodnění:
Subjekty potřebují bezpečný rámec pro testování nových AI řešení bez rizika sankcí. Zapojení ČNB zaručí regulatorní jistotu.
Neakceptováno
Zapojení jiných (sektorových) regulátorů bude vyplývat z nastavení konkrétní aktivity sandboxu. Byť se ztotožňujeme s významem poskytnutí bezpečného rámce pro testování nových AI řešení pro finanční sektor, deklarovat na úrovni zákona pouze vybrané konkrétní regulátory nebo specifická zaměření sandboxu se nejeví jako vhodné. Lze ovšem počítat s tím, že nově zřizovaný AI sandbox bude z velké části poskytovat řešení právě pro subjekty působící v odvětvích, kde je nejvyšší potenciál pozitivních dopadů účasti v něm.
Doporučující:
K části první § 16 odst. 1 písm. b)
Navrhujeme za číslici „VIII“ doplnit slova „nařízení o umělé inteligenci“.
Odůvodnění:
Doplnění navrhujeme z důvodu právní jistoty, neboť obvykle platí, že není-li specifikováno, jedná se o přílohu k danému zákonu, což ale v tomto případě neplatí.
Akceptováno jinak
Úprava registrace systémů AI byla v návaznosti na obdržené připomínky koncepčně přepracována.
Doporučující:
K části první § 16:
Navrhujeme doplnit ustanovení ve znění:
„Oznamovací povinnost se vztahuje pouze na systémy umělé inteligence, jejichž výstupy přímo ovlivňují rozhodování o právech, povinnostech nebo smluvním postavení klienta.“.
Odůvodnění:
Interní analytické modely (např. predikce retence, antifraud) nemají přímý právní dopad. Vymezení zabrání přeregulaci a ponechá prostor pro vývoj.
Neakceptováno
Úprava registrace systémů AI byla v návaznosti na obdržené připomínky koncepčně přepracována. Požadavek připomínkového místa by však měl již v současnosti vycházet ze skutečnosti, že registrovány budou pouze systémy AI, které jsou v kritické infrastruktuře využívány jako bezpečnostní komponenta.
Doporučující:
K části první § 18:
Dáváme ke zvážení změny ve struktuře výměny informací mezi orgány dozoru nad trhem.
Odůvodnění:
Jsme si vědomi skutečnosti, že ČNB vzhledem k povinnosti mlčenlivosti není oprávněna nic hlásit. Nicméně podle důvodové zprávy jsou tato hlášení prevencí před duplicitními kontrolami. Vzhledem k tomu, že ČNB dohlíží nad systémy umělé inteligence a ÚOOÚ nad vysoce rizikovými systémy umělé inteligence, dávalo by smysl, aby ČNB alespoň informativně oznamovala provádění kontrol ÚOOÚ, který dohlíží stejné subjekty jako ČNB.
Jelikož ČNB by měla dohlížet jiné subjekty než ČTÚ, v tomto případě by nemělo k duplicitním kontrolám docházet a informování ČNB ze strany ČTÚ tak nedává smysl.
Neakceptováno
Byť si je předkladatel vědom nevýhod zvoleného řešení, musí na tomto trvat s ohledem na rizika spojená s únikem, byť kusých, informací z dohledové činnosti ČNB, jejíž součástí bude i dozor nad dodržováním AI aktu. Ve finanční sféře může i rozšíření nepodložené domněnky vést k propadu důvěry vůči dotčené finanční institucí a k následnému "bank run", který může mít zásadní dopady na celou ekonomiku. Z tohoto důvodu předkladatel respektuje negativní stanovisko ČNB a MF k takovéto informační povinnosti.
Dle názoru předkladatele naopak není a priori vyloučeno, aby finanční instituce spadající pod dohled ČNB mohla zároveň podléhat též dozoru ČTÚ z titulu využití systému AI mimo rámec její činnosti spadající do působnosti finanční regulatoriky. Proto se odstranění povinnosti ČTÚ informovat o zahájených kontrolách ČNB nejeví jako žádoucí.
Doporučující:
K části první § 19 odst. 1:
Navrhujeme zobecnit analogickým způsobem jako v odst. 2 a namísto „v nařízení o umělé inteligenci“ uvést „v právních předpisech upravujících kybernetickou bezpečnost“.
Neakceptováno
Tato formulace byla zvolena záměrně specificky s ohledem na požadavky na kybernetickou bezpečnost upravené samotným AI aktem.
Doporučující:
K části první § 19:
Požadujeme doplnit nový odstavec ve znění:
„Orgány, které si poskytují stanoviska nebo podklady podle tohoto zákona, zachovají důvěrnost obchodního, bankovního a pojišťovacího tajemství a zajistí, aby tyto informace nebyly předány třetím osobám.“.
Odůvodnění:
S cílem zajistit právní ochranu interních modelů a datových procesů pojišťovny navrhujeme toto doplnění, neboť AI modely a datové zdroje představují duševní vlastnictví pojišťoven. Bez výslovné ochrany hrozí únik know-how a narušení důvěry.
Neakceptováno
Povinnost důvěrnosti je již stanovena v AI aktu v čl. 78. Nepovažujeme za nutné tuto povinnost duplicitně upravovat v implementačním předpise.
Doporučující:
K části první § 21 odst. 2
Navrhujeme za slovo „poskytovatel“ doplnit slova „vysoce rizikového systému umělé inteligence“.
Odůvodnění:
Doplnění navrhujeme z důvodu právní jistoty a zachování konzistence napříč zákonem.
Akceptováno jinak
Úprava přestupků byla komplexně přepracována.
Doporučující:
Nad rámec návrhu:
Dáváme ke zvážení vypracování vzorové DPIA.
Odůvodnění:
Ocenili bychom, kdyby ze strany úřadu vznikla vzorová DPIA pro zavedení AI systému s důrazem na odlišnosti od zpracování, které není prováděno AI, a současně čemu je třeba se detailněji věnovat.
Vysvětleno
Předkladatel je nucen upozornit, že jde o otázku jdoucí za hranice jeho zákonných kompetencí, byť může obecně potvrdit, že podporuje vznik a udržování aktuálních a přehledných soft law a vzorových dokumentů.
SPČR
Zásadní:
K § 8 - Oznamovací povinnost při změně skutečností:
V návrhu je stanoveno, že změny je nutné oznámit příslušnému orgánu dozoru nad trhem do 15 dnů ode dne, kdy nastaly a provozovatel nebo potenciální poskytovatel se o nich dozvěděl nebo měl a mohl dozvědět. Navrženou lhůtu považujeme za nedostatečnou a navrhujeme ji prodloužit na 30 dnů, včetně případného upřesnění, zda se jedná o kalendářní či pracovní dny.
Návrh nového znění § 8 - Oznamovací povinnost při změně skutečností
Dojde-li ke změnám skutečností týkajících se podmínek pro vydání rozhodnutí podle § 5 nebo 7, je dotčený provozovatel nebo potenciální poskytovatel systému umělé inteligence povinen tyto změny oznámit příslušnému orgánu dozoru nad trhem do 15 30 dnů ode dne, kdy nastaly a provozovatel nebo potenciální poskytovatel se o nich dozvěděl nebo měl a mohl dozvědět.
Odůvodnění navrhované změny
Navrhovaná lhůta 15 dnů pro oznámení změn se jeví poměrně krátkou, a to především z důvodů:
•
některé změny rozhodných skutečností mohou vyžadovat interní analýzu, nebo právní posouzení, jejichž doba vyřízení může přesáhnout 15 dnů;
•
v některých případech bude nutná koordinace více subjektů (např. pokud provozovatel bude spolupracovat s více partnery nebo dodavateli), což bude vyžadovat časovou rezervu pro získání a ověření informací;
•
delší lhůta umožní předcházet neúplným nebo nepřesným oznámením, které by mohly vést k následnému nesprávnému rozhodnutí orgánu dozoru;
•
Akt o umělé inteligenci nestanoví konkrétní lhůtu, přičemž lhůtu v délce 30 dnů lze v těchto případech považovat za přiměřenou.
Doporučujeme proto zvážit prodloužení lhůty, aby bylo možné ze strany povinného subjektu lhůtu reálně dodržet bez rizika nepřesných nebo opožděných oznámení.
I při prodloužení lhůty zůstane zachován účel dotčeného ustanovení, tedy orgán dohledu bude mít zajištěn přístup k aktuálním informacím i o následném vývoji podmínek ve věci, ve které rozhodl, a to bez nepřiměřeného zatížení provozovatelů.
Neakceptováno
Máme za to, že subjektivní povaha navrhované lhůty v původní délce z velké části reaguje na obavy uváděné připomínkovým místem. Upozorňuje-li připomínkové místo na možnou složitost dopadů určité změny vyžadující interní analýzu, lze analogicky odkázat např. na rozhodovací praxi ve věci subjektivní promlčecí lhůty. Tato již před vstupem současného § 619 odst. 2 občanského zákoníku (jež pracuje s formulací obdobnou navrhované úpravě) v účinnost dovozovala, že ve složitých případech se počátek běhu subjektivní lhůty může odvíjet např. až od okamžiku vydání rozhodnutí o (ne)existenci sporné pohledávky, byť je takovéto rozhodnutí samo pouze deklaratorní (srov. např. rozsudek NS ze dne 27. března 2003, sp. zn. 33 Odo 766/2002). Byť se tento rozsudek týká výkladu počátku běhu lhůty v kontextu soukromého práva, měly by se jeho východiska uplatnit i zde, neboť jde o věcně podobný typ problému.
Též s ohledem potřebu vyžádat si informace od třetích osob nelze dovozovat, že nečinnost třetí osoby lze přičítat k tíži nositele informační povinnosti.
V neposlední řadě je nutné zmínit, že navrhovaná informační povinnost se týká povolení k činnostem, které představují výjimku z běžného rámce posuzování shody systémů AI, nikoli obecný požadavek dopadající plošně na podniky působící v AI ekosystému. Panuje zde veřejný zájem na tom, aby takovéto formy provozu systémů AI probíhaly v úzkém kontaktu s orgány dozoru nad trhem. Též proto se jeví jako žádoucí, aby povinná osoba poskytla relevantní informace spíše dříve než později, byť mohou být bez zavinění povinné osoby neúplné. Na tuto skutečnost může povinná osoba ostatně orgán dozoru nad trhem upozornit a své podání následně též doplnit, je-li to účelné.
Zásadní:
K § 23 - Společná ustanovení k přestupkům:
V textaci § 23 chybí určení projednávajícího subjektu u přestupků uvedených v § 21 odst. 5, 6, 7, a 8., proto požadujeme jejich doplnění, tak jako je tomu v případě § 21 odst. 1 až 4).
Akceptováno
Rozdělení příslušnosti k projednávání přestupků bylo upraveno.
SEČR
Zásadní:
K § 8 - Oznamovací povinnost při změně skutečností:
Žádáme úpravu lhůty oznamovací povinnosti při změně skutečnosti z 15 dnů na 30.
Návrh nového znění
§ 8
Oznamovací povinnost při změně skutečností
Dojde-li ke změnám skutečností týkajících se podmínek pro vydání rozhodnutí podle § 5 nebo 7, je dotčený provozovatel nebo potenciální poskytovatel systému umělé inteligence povinen tyto změny oznámit příslušnému orgánu dozoru nad trhem do 15 30 dnů ode dne, kdy nastaly a provozovatel nebo potenciální poskytovatel se o nich dozvěděl nebo měl a mohl dozvědět.
Odůvodnění:
Navrhovaná lhůta 15 dnů pro oznámení změn se jeví poměrně krátkou, a to především z důvodů:
některé změny rozhodných skutečností mohou vyžadovat interní analýzu, nebo právní posouzení, jejichž doba vyřízení může přesáhnout 15 dnů;
v některých případech bude nutná koordinace více subjektů (např. pokud provozovatel bude spolupracovat s více partnery nebo dodavateli), což bude vyžadovat časovou rezervu pro získání a ověření informací;
delší lhůta umožní předcházet neúplným nebo nepřesným oznámením, které by mohly vést k následnému nesprávnému rozhodnutí orgánu dozoru;
Akt o umělé inteligenci nestanoví konkrétní lhůtu, přičemž lhůtu v délce 30 dnů lze v těchto případech považovat za přiměřenou.
Žádáme proto zvážit prodloužení lhůty, aby bylo možné ze strany povinného subjektu lhůtu reálně dodržet bez rizika nepřesných nebo opožděných oznámení.
I při prodloužení lhůty zůstane zachován účel dotčeného ustanovení, tedy orgán dohledu bude mít zajištěn přístup k aktuálním informacím i o následném vývoji podmínek ve věci, ve které rozhodl, a to bez nepřiměřeného zatížení provozovatelů.
Neakceptováno
Máme za to, že subjektivní povaha navrhované lhůty v původní délce z velké části reaguje na obavy uváděné připomínkovým místem. Upozorňuje-li připomínkové místo na možnou složitost dopadů určité změny vyžadující interní analýzu, lze analogicky odkázat např. na rozhodovací praxi ve věci subjektivní promlčecí lhůty. Tato již před vstupem současného § 619 odst. 2 občanského zákoníku (jež pracuje s formulací obdobnou navrhované úpravě) v účinnost dovozovala, že ve složitých případech se počátek běhu subjektivní lhůty může odvíjet např. až od okamžiku vydání rozhodnutí o (ne)existenci sporné pohledávky, byť je takovéto rozhodnutí samo pouze deklaratorní (srov. např. rozsudek NS ze dne 27. března 2003, sp. zn. 33 Odo 766/2002). Byť se tento rozsudek týká výkladu počátku běhu lhůty v kontextu soukromého práva, měly by se jeho východiska uplatnit i zde, neboť jde o věcně podobný typ problému.
Též s ohledem potřebu vyžádat si informace od třetích osob nelze dovozovat, že nečinnost třetí osoby lze přičítat k tíži nositele informační povinnosti.
V neposlední řadě je nutné zmínit, že navrhovaná informační povinnost se týká povolení k činnostem, které představují výjimku z běžného rámce posuzování shody systémů AI, nikoli obecný požadavek dopadající plošně na podniky působící v AI ekosystému. Panuje zde veřejný zájem na tom, aby takovéto formy provozu systémů AI probíhaly v úzkém kontaktu s orgány dozoru nad trhem. Též proto se jeví jako žádoucí, aby povinná osoba poskytla relevantní informace spíše dříve než později, byť mohou být bez zavinění povinné osoby neúplné. Na tuto skutečnost může povinná osoba ostatně orgán dozoru nad trhem upozornit a své podání následně též doplnit, je-li to účelné.
Zásadní:
K § 23 - Společná ustanovení k přestupkům:
V textaci § 23 chybí určení projednávajícího subjektu u přestupků uvedených v § 21 odst. 5, 6, 7, a 8., proto požadujeme jejich doplnění, tak jako je tomu v případě § 21 odst. 1 až 4).
Akceptováno
Rozdělení příslušnosti k projednávání přestupků bylo upraveno.
KVOP
Zásadní:
K personálnímu posílení instituce:
Po opakovaných jednáních dostala Kancelář veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí příslib jednoho plného úvazku navíc, což reflektuje důvodová zpráva návrhu zákona. V této situaci jde o naprosté minimum možného.
Nejde pouze o to, že veřejný ochránce práv je jedním z orgánů ochrany základních práv podle čl. 77 AI aktu a že podle návrhu zákona má seznam těchto orgánů vést. Také nejde pouze o zajištění kapacit v oblasti zájmu stále poměrně nové národní lidskoprávní instituce (NHRI). Téma (zejména rizik) AI prostupuje nejrůznějšími oblastmi, kterými se zabýváme (výslovně třeba v oblasti rovného zacházení). Například budeme muset tato rizika identifikovat, sledovat situaci u nás i v zahraničí, spolupracovat s různými orgány a plně využívat nové nástroje dané AI aktem.
Kancelář samozřejmě neplánuje zajišťovat nějakou vlastní robustní AI expertízu, ale bude nutné se v tématu orientovat, neustále se vzdělávat a koordinovat činnosti napříč naší institucí.
AI Akt klade velký důraz na potřebu chránit základní práva a také na to, aby vnitrostátní orgány měly zajištěny dostatečné technické, finanční a lidské zdroje. Proto důrazně žádám, aby byly tyto zdroje zajištěny napříč veřejnou správou – přinejmenším v rozsahu, který navrhovatel uvedl v důvodové zprávě (str. 22 – 39). Bez dostatečných kapacit hrozí bezzubá, povrchní nebo jinak omezená ochrana základních práv ve vztahu k AI. Taková ochrana v případném přezkumu neoobstojí.
Vysvětleno
Předkladatel souhlasí s tím, že je nezbytné zajistit odpovídající technické, finanční a personální kapacity, které umožní řádnou ochranu základních práv při využívání systémů umělé inteligence.
Předkladatel se v této souvislosti účastnil několika jednání zaměřených na zajištění adekvátního financování dozorových a dalších příslušných orgánů v rámci implementace AI Aktu a této problematice se průběžně věnuje. MPO je současně připraveno podpořit příslušné orgány v případě, že v souvislosti s plněním svých úkolů požádají o navýšení finančních či personálních kapacit.
Právě s ohledem na důležitost této problematiky byla otázka finančního, personálního a technického zajištění zahrnuta i do nelegislativního materiálu „Návrh implementace Aktu o umělé inteligenci v České republice“, který byl schválen usnesením vlády č. 394 ze dne 28. května 2025.
Zásadní:
K § 4 (Veřejný ochránce práv):
Akceptuji zákonem navrhovanou roli sestavit a udržovat, zveřejňovat a oznamovat Evropské komisi seznam orgánů chránících základní práva, které splňují kritéria podle čl. 77 odst. 1 AI Aktu.
Rád bych se také vyjádřil k připomínce Ministerstva financí č. 11 , která zní:
K § 4: V textu je třeba používat celý název, a to "Veřejný ochránce práv a ochránce práv dětí". Doporučuje se text ustanovení upravit takto: "Povinnosti České republiky podle čl. 77 odst. 2 nařízení o umělé inteligenci plní veřejný ochránce práv a ochránce práv dětí." S ohledem na cíl srozumitelnosti právního řádu by však bylo vhodnější vložit tuto úpravu přímo do § 1a zákona o VOP.
Upozorňuji na to, že veřejný ochránce práv a ochránce práv dětí jsou dvě různé funkce, kterou zastávají různí lidé (sdílí Kancelář veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí). Návrh zákona počítá s tím, že povinnosti podle čl. 77 odst. 2 AI Aktu plní veřejný ochránce práv.
Neakceptováno
Předkladatel setrvává na původní textaci navrhovaného § 4.
Zásadní:
K § 12 (Jazykové požadavky):
Podporuji možnost využít angličtinu jako jeden z jazyků pro splnění některých povinností vyplývajících z nařízení.
Akceptováno
Předkladatel vítá podporu veřejného ochránce práv pro anglický jazyk.
HKČR
Obecná připomínka:
Hospodářská komora ČR považuje předložený návrh zákona za příliš úzce technokratický, postrádající jasné řešení dopadů AI v oblasti pracovního práva a HR procesů. V návrhu postrádáme účast Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále „MPSV“) jako orgánu dozoru nad AI v HR, ačkoli HR AI (náborové algoritmy, hodnocení zaměstnanců) je výslovně řazeno mezi vysoce rizikové systémy.
Neakceptováno
Dle názoru předkladatele může rozšiřování okruhu orgánu dozoru vést k paradoxně kontraproduktivním důsledkům. Relativně úzký okruh orgánů dozoru byl zvolen záměrně s cílem koncentrovat expertizu v této oblasti. Tím je dosaženo úspor na personálních i jiných nákladech na straně jedné a vyšší jednoty ve správní praxi orgánů dozoru na straně druhé.
Obecná připomínka:
Sandbox je navržen jen v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu ČR/České agentury pro standardizaci, bez účasti sociálních partnerů. Hrozí, že se z něj stane čistě technické testování, a nikoli platforma pro ověření dopadů AI na pracovní trh a zaměstnance.
Vysvětleno
Předkladatel podporuje zahrnutí sociálních partnerů do diskuzí ohledně nastavení a chodu regulačního sandboxu podle AI aktu. Takovéto zapojení však předkladatel nepovažuje za nutné či žádoucí formalizovat zakotvením do normativního textu, naopak považuje vstřícné a proklientské nastavení sandboxu zejména za otázku správného nastavení faktických otázek jeho institucionálního rámce.
Zásadní:
K § 3 Okruh a příslušnost orgánů dozoru nad trhem:
Požadujeme doplnit mezi orgány dozoru také MPSV, a to s působností a dohledem nad systémy AI používanými v pracovněprávních vztazích (nábor, hodnocení, ukončování pracovních poměrů).
Odůvodnění:
HR AI je v příloze III Aktu o umělé inteligenci (dále „AI akt“) označeno jako vysoce riziková oblast. Současný návrh zákona neobsahuje žádný mechanismus dozoru nad těmito aplikacemi. MPSV je věcně příslušným orgánem, má k dispozici Státní úřad inspekce práce a kompetence v oblasti ochrany zaměstnanců.
Neakceptováno
Orgány dozoru nad trhem byly navrženy nelegislativním materiálem „Návrh implementace Aktu o umělé inteligenci v České republice“, který byl schválen vládou ČR dne 28. května 2025 usnesením č. 394. Proto předkladatel nepovažuje za vhodné a předvídatelné toto institucionální nastavení takto zásadně měnit v této pokročilé fázi jednání o implementaci AI aktu v ČR.
Zásadní:
K § 4 Veřejný ochránce práv:
Požadujeme doplnit povinnost Veřejného ochránce práv spolupracovat se Státním úřadem inspekce práce a Úřadem pro ochranu osobních údajů při šetření podnětů souvisejících s diskriminačním či netransparentním využíváním AI.
Odůvodnění:
Ochrana základních práv v praxi vyžaduje meziresortní spolupráci, zejména v oblasti pracovněprávních vztahů a ochrany osobních údajů.
Neakceptováno
Nepovažujeme za nutné do návrhu zákona doplňovat obligatorní povinnost spolupráce s jinými správními úřady (s výjimkou § 19). Máme za to, že tato spolupráce by měla být zajištěna na základě § 8 správního řádu.
Zásadní:
K § 8 Oznamovací povinnost při změně skutečností:
Navrženou lhůtu 15 dnů považujeme za nedostatečnou a požadujeme ji prodloužit na 30 dnů, včetně případného upřesnění, zda se jedná o kalendářní či pracovní dny takto:
„Dojde-li ke změnám skutečností týkajících se podmínek pro vydání rozhodnutí podle § 5 nebo 7, je dotčený provozovatel nebo potenciální poskytovatel systému umělé inteligence povinen tyto změny oznámit příslušnému orgánu dozoru nad trhem do 15 30 dnů ode dne, kdy nastaly a provozovatel nebo potenciální poskytovatel se o nich dozvěděl nebo měl a mohl dozvědět.“.
Odůvodnění:
V návrhu je stanoveno, že změny je nutné oznámit příslušnému orgánu dozoru nad trhem do 15 dnů ode dne, kdy nastaly a provozovatel nebo potenciální poskytovatel se o nich dozvěděl nebo měl a mohl se dozvědět.
Navrhovanou lhůtu 15 dnů pro oznámení změn považujeme za poměrně krátkou, a to především z těchto důvodů:
-
některé změny rozhodných skutečností mohou vyžadovat interní analýzu, nebo právní posouzení, jejichž doba vyřízení může přesáhnout 15 dnů;
-
v některých případech bude nutná koordinace více subjektů (např. pokud provozovatel bude spolupracovat s více partnery nebo dodavateli), což bude vyžadovat časovou rezervu pro získání a ověření informací;
-
delší lhůta umožní předcházet neúplným nebo nepřesným oznámením, které by mohly vést k následnému nesprávnému rozhodnutí orgánu dozoru;
-
AI akt nestanoví konkrétní lhůtu, přičemž lhůtu v délce 30 dnů lze v těchto případech považovat za přiměřenou.
Navrhujeme proto zvážit prodloužení lhůty, aby bylo možné ze strany povinného subjektu lhůtu reálně dodržet bez rizika nepřesných nebo opožděných oznámení.
I při prodloužení lhůty zůstane zachován účel dotčeného ustanovení, tedy orgán dohledu bude mít zajištěn přístup k aktuálním informacím i o následném vývoji podmínek ve věci, ve které rozhodl, a to bez nepřiměřeného zatížení provozovatelů.
Částečně akceptováno
Máme za to, že lhůta 15 dnů je přiměřená, neboť se jedná o povinnost informovat o změnách. Obdobné lhůty pro informační povinnost jsou stanoveny např. v zákoně č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Podobná lhůta je stanovena rovněž v návrhu zákona o digitální ekonomice (§ 14). Důvodová zpráva byla upřesněna v tom smyslu, že se jedná o kalendářní dny.
Zásadní:
K § 13 a 14 Zřízení a provoz regulačního sandboxu pro umělou inteligenci a Podmínky provozování regulačního sandboxu pro umělou inteligenci:
Požadujeme do § 14 doplnit povinnost provozovatele sandboxu zajistit účast zástupců sociálních a hospodářských partnerů (odbory, zaměstnavatelské svazy) při nastavování podmínek a výběru projektů.
Odůvodnění:
AI má zásadní dopady na pracovní trh. Aby sandbox naplnil cíl podpořit důvěryhodné využívání AI, musí reflektovat i sociální a pracovněprávní aspekty.
Vysvětleno
Předcházení negativních dopadů AI na pracovní trh a zaměstnance přímo vyplývá z AI aktu několika klíčovými způsoby, zejm. prostřednictvím stanovením konkrétních zákazů škodlivých praktik [čl. 5(1)(f)), klasifikace systémů AI v oblasti zaměstnávání jako vysoce rizikových (příloha III (4)(a)(b)] a zavedením povinností a mechanismů kontroly na ochranu základních práv, které prostupují napříč AI aktem (např. identifikace a zmírnění rizik pro zdraví, bezpečnost a základní práva prostřednictvím systému řízení rizik).
Zásadní:
K § 23 Společná ustanovení k přestupkům:
Požadujeme odpovídajícím způsobem doplnit či vyjasnit ustanovení § 23, a to z důvodu nekompletnosti uvedení příslušnosti k projednávání přestupků v návaznosti na ustanovení § 21.
Odůvodnění:
Ustanovení § 23 odst. 1 až 3 pojednávají o příslušnosti k projednávání přestupků v návaznosti na výčet skutkových podstat přestupků uvedených v ustanovení § 21 odst. 1 až 4. Domníváme se, že by měla být příslušnost k projednávání přestupků v § 23 stanovena také pro skutkové podstaty přestupků uvedených v ustanovení § 21 odst. 5 až 9. Je třeba upřesnit, zda je k projednávání přestupků uvedených v ustanovení § 21 odst. 5 až 9 příslušný Český telekomunikační úřad, kdy toto vyplývá z ustanovení § 23 odst. 4.
Akceptováno
Ustanovení § 23 bylo upraveno tak, aby byla stanovena příslušnost pro všechny stanovené přestupky.
Doporučující:
Upozorňujeme na formální nedostatky v § 21 odst. 6 a 9 viz opravený text níže:
„(6) Subjektu zavádějící vysoce rizikový systém umělé inteligence se dopustí přestupku tím, že poruší některou z povinností podle čl. 26 nařízení o umělé inteligenci.
(9) Právnická nebo fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že poskytne nesprávné, neúplné nebo zavádějící informace oznámenému subjektu, oznamujícímu orgánu nebo orgánu dozoru nad trhem v reakci na jejichž žádost podanou v rámci činností podle nařízení o umělé inteligenci.“.
Odůvodnění:
Legislativně technická připomínka.
Akceptováno jinak
Připomínkovaná ustanovení byla podrobena komplexní revizi, při níž byla zohledněna mj. tato připomínka.
Doporučující:
K § 16 odst. 1 písm. a) a b) Oznamování některých vysoce rizikových systémů umělé inteligence:
Doporučujeme osvětlit v důvodové zprávě, zda zplnomocněný zástupce dle tohoto ustanovení oznamuje údaje pouze o sobě, nebo by měl oznámit také údaje o poskytovateli systému AI, jenž jej zmocnil, případně doporučujeme text tohoto ustanovení přeformulovat.
Odůvodnění:
Z textace ustanovení není zcela zřejmé, zda zplnomocněný zástupce (dle tohoto ustanovení) oznamuje údaje pouze o sobě, nebo by měl oznámit také údaje o poskytovateli systému AI, jenž jej zmocnil.
Akceptováno
Do zvláštní části důvodové zprávy bylo doplněno upřesnění oznamovací povinnosti.
Doporučující:
K § 20 odst. 1 Upozornění na porušení povinnosti:
Doporučujeme sousloví „méně závažným způsobem“ v § 20 odst. 1 vydefinovat v důvodové zprávě.
Odůvodnění:
Domníváme se, že sousloví „méně závažným způsobem“ je velmi vágní a může být nazíráno značně subjektivně.
Částečně akceptováno
Doplnění pokusu o definici tohoto relativně neurčitého právního pojmu by mohlo narazit z hlediska navazující správní a justiční praxe. Byl však doplněn následující stručný výklad tohoto pojmu: „Posouzení bude vždy záležet na hodnocení okolností konkrétní věci ze strany příslušného správního orgánu, tedy např. postoji pachatele k jeho protiprávnímu jednání, uskutečněným nebo hrozícím důsledkům tohoto jednání apod. Využití tohoto institutu je vhodné zejména tehdy, jsou-li následky porušení odstranitelné a závažnost jednání neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku. Naopak patrně nebude možné ho využít u závažných případů, jako jsou např. zakázané praktiky podle čl. 5 AI aktu. Jde o pojem používaný i v jiných právních předpisech, například v zákoně č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti.“
Doporučující:
K důvodové zprávě:
Doporučujeme doplnit do důvodové zprávy doporučení, aby firmy zpracovaly interní AI policy s důrazem na HR procesy, lidský dohled a transparentnost.
Akceptováno
Do důvodové zprávy bylo doplněno stručné doporučení k zavádění takovýchto politik.
Doporučující:
K RIA:
Doporučujeme v RIA posílit odhad nákladů na compliance pro malé a střední podniky v oblasti HR AI, včetně nákladů na školení a audit algoritmů.
Částečně akceptováno
Relevantní část důvodové zprávy byla pozměněna, aby více zdůraznila specifické postavení SME.
ČAK
Zásadní:
K části první:
Obecná připomínka
Do návrhu zákona navrhujeme doplnit nový paragraf, který včetně poznámky pod čarou zní:
„§ XY
Výkon regulované činnosti
Vykonává-li provozovatel činnost upravenou jiným právním předpisem prostřednictvím systému umělé inteligence, je povinen při tom dodržovat podmínky stanovené jiným právním předpisemx). Dozor nad výkonem takové činnosti vykonává orgán příslušný podle jiného právního předpisu.
-------
x) Například zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů, zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýru a techniků činných ve výstavbě.“
Odůvodnění:
Navrhované ustanovení stanoví povinnost provozovatelů dodržovat podmínky stanovené zvláštními právními předpisy při výkonu činností, které jsou těmito předpisy regulovány, v případech, kdy jsou tyto činnosti vykonávány prostřednictvím systému umělé inteligence.
Cílem ustanovení není zavádět nové povinnosti ani rozšiřovat věcnou působnost připravovaného zákona. Jedná se o upřesňující normu, jejímž účelem je výslovně deklarovat, že využití systému umělé inteligence při výkonu regulované činnosti nemá za následek vyloučení, omezení ani oslabení povinností stanovených zvláštními právními předpisy, které výkon těchto činností upravují. Ustanovení tak přispívá ke zvýšení právní jistoty jak na straně provozovatelů, tak na straně adresátů činností vykonávaných podle zvláštních právních předpisů.
Vzhledem k dynamickému rozvoji technologií umělé inteligence lze očekávat, že tyto systémy budou stále častěji využívány také v rámci výkonu regulovaných činností. Na rostoucí význam systémů umělé inteligence například ve zdravotnictví ostatně poukazuje i Evropská komise. Umělá inteligence má nepochybně značný potenciál pro zvýšení efektivity, kvality a dostupnosti široké škály služeb, současně však přináší i nová rizika spojená s transparentností, předvídatelností a odpovědností za rozhodovací procesy.
Systém umělé inteligence musí být vnímán jako nástroj, který může činnost odborníka nebo regulovaného subjektu doplňovat či podporovat, nikoli nahrazovat zákonem stanovenou osobní odpovědnost za výkon regulované činnosti. Je proto nutné zdůraznit, že povinnost řídit se zvláštními právními předpisy přetrvává a systém umělé inteligence není možné uplatňovat takovým způsobem, který by obcházel, oslaboval nebo nahrazoval zákonné povinnosti z těchto zvláštních právních předpisů vyplývající. Zákonodárce v jednotlivých právních odvětvích stanovil standardy péče, odbornosti a odpovědnosti, jejichž dodržování představuje klíčový prvek ochrany adresátů těchto služeb, a to zejména spotřebitelů, jejichž ochrana představuje jeden ze základních principů zakotvených i v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1689 o umělé inteligenci (viz např. recitál 9 a 45). Národní právní úprava by tak přirozeně navázala na tento princip a konkretizovala by jej v kontextu výkonu činností regulovaných vnitrostátními právními předpisy.
Z uvedených důvodů proto navrhujeme doplnit do zákona ustanovení ve výše uvedeném znění.
Vysvětleno
Předkladatel se ztotožňuje s potřebou zajistit, aby provozovatelé dodržovali podmínky stanovené zvláštními právními předpisy vztahujícími se na výkon jejich činnosti. Je však zároveň třeba upozornit, že nové povinnosti provozovatelů podle AI aktu (resp. podle navazující implementační legislativy) budou platit souběžně s jejich povinnostmi vyplývajícími z výkonu regulované činnosti. Zároveň svěřením kompetence k dozoru nad AI aktem vybranému okruhu orgánů dozoru nad trhem není dotčena kompetence jiných orgánů vykonávajících dozor nad dodržováním regulované činnosti. Navrhované doplnění tak dle názoru předkladatele není potřebné.
Nad rámec výše uvedeného lze zmínit, že orgány dozoru nad trhem budou povinny dodržovat při výkonu dozoru lidskoprávní garance, které mohou být o to přísnější v případě vybraných svobodných povolání. Např. v případě advokátů dovodil Evropský soud pro lidská práva, že prostory jejich kanceláří spadají pod ochranu podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy, přičemž ve své rozhodovací praxi zohledňuje potřebu chránit mj. jejich povinnost mlčenlivosti (srov. rozsudek ESLP ze dne 24. července 2008 ve věci stížnosti č. 18603/03, André a další proti Francii, body 36 až 41).
Doporučující:
K § 3 odst. 4 zákona:
Citované ustanovení zákona stanovuje, že Úřad pro ochranu osobních údajů (dále „ÚOOÚ“) vykonává dozor nad dodržováním povinností v souvislosti s vysoce rizikovými systémy umělé inteligence v čl. 74 odst. 8 nařízení o umělé inteligenci.
Zdůrazňujeme, že je nezbytné zajistit, aby při výkonu dozorové pravomoci podle čl. 74 odst. 8 nařízení o umělé inteligenci zůstala zachována plná institucionální a funkční nezávislost ÚOOÚ, který by se mohl stát ve stejné věci dozorovým orgánem také pro oblast zpracování osobních údajů. Zachování nezávislosti ÚOOÚ je nezbytným předpokladem pro zajištění objektivního, důvěryhodného a právně předvídatelného výkonu dozoru v oblasti využívání vysoce rizikových systémů umělé inteligence.
Akceptováno
Předkladatel se ztotožňuje s potřebou zachovat standard úplné nezávislosti ÚOOÚ jakožto dozorového orgánu na úseku ochrany osobních údajů, jak je zakotven v čl. 52 odst. 1 GDPR a blíže proveden v zákoně č. 110/2019 Sb. Tato nezávislost ÚOOÚ není předkládaným návrhem dotčena. V tomto ohledu byla doplněna zvláštní část důvodové zprávy k § 3 odst. 4.
MVVI
Zásadní:
K § 2 odst. 2:
V návrhu zákona absentuje podrobnější institucionálně-procesní adaptace českého právního řádu na implementaci požadavků nařízení o umělé inteligenci do vztahů mezi oznamujícím orgánem a oznámenými subjekty. Nařízení o umělé inteligenci předjímá řadu vztahů mezi oznamujícím orgánem a oznámenými subjekty. Z návrhu zákona však není nikterak patrné, v jakém procesním režimu budou tyto vztahy uskutečňovány.
Tyto nejasnosti vyplývají především z nejasného právního režimu certifikátu podle čl. 44 nařízení o umělé inteligenci. Tyto certifikáty budou vydávány oznámenými subjekty, tj. soukromými osobami, které byly jmenovány (ustaveny) oznamujícím orgánem (orgánem veřejné moci). Je třeba vyjasnit, zda certifikát vydaný oznámeným subjektem je soukromoprávním jednáním oznámeného subjektu, anebo zda se jedná o akt vrchnostenský. Charakter certifikátu, možnost odvolat se proti certifikátu, možnost prodloužení certifikátu ze strany orgánu dozoru nad trhem a možnost nahrazení certifikátu povolením podle čl. 46 nařízení o umělé inteligenci, by nasvědčovaly spíše tomu, že se jedná o veřejnoprávní akt.
Je-li certifikát aktem veřejnoprávním, byť vydaný soukromou osobou, pak je nutné, aby návrh zákona v souladu s českým ústavním a správním právem předjímal, jakým způsobem bude na oznámené subjekty delegována pravomoc výkonu veřejné správy. V této souvislosti lze např. doporučit, aby zákon podrobněji upravoval proces udělování oprávnění k výkonu činnosti oznámeného subjektu. Až na základě takového udělení oprávnění (nařízení o umělé inteligenci označuje toto udělení oprávnění jako „jmenování“, viz např. čl. 28 odst. 1, čl. 29 odst. 4, čl. 36) budou oznámené subjekty oprávněny vykonávat působnost dle nařízení. Taková úprava je přitom běžná v jiných českých správních předpisech, které předjímají případy, kdy je výkon veřejné správy delegován na soukromé osoby (viz např. § 54 a násl. zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích).
Dále je třeba vyjasnit, celou řadu dalších procesních otázek, které zůstávají v návrhu zákona nevyřešeny, např.:
a)
k jakému orgánu bude podáváno odvolání proti rozhodnutím oznámených subjektů (čl. 44 odst. 3 Nařízení o umělé inteligenci),
b)
jakou formu bude mít žádost oznamujícího orgánu o zrušení nebo pozastavení certifikátů podle čl. 36 odst. 7 písm. c) Nařízení o umělé inteligenci; pokud zákon nezakotví právně závaznou formu takového úkonu (např. rozhodnutí), bude se moci jednat jen o nezávazný úkon; taková situace by však oslabovala efektivitu mechanismů předjímaných v Nařízení o umělé inteligenci,
c)
kdo je účastníkem řízení, v němž bude vydáno rozhodnutí o omezení nebo zrušení jmenování oznámeného subjektu; pokud bude na takové řízení aplikováno ust. § 27 správního řádu, pak účastníkem bude nejen sám oznámený subjekt (§ 27 odst. 1 písm. b) správního řádu), ale rovněž všichni poskytovatelé systémů vysoce rizikové AI, jimž daný oznámený subjekt vystavil certifikáty (§ 27 odst. 2 správního řádu), …
Vysvětleno
Otázka právní povahy certifikátu vydaného oznámeným subjektem podle přímo použitelného předpisu EU nebo podle zákona č. 90/2016 Sb., resp. autorizovanou osobou podle zákona č. 22/1997 Sb., již byla do značné míry vyjasněna soudy. Jak plyne z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2025, čj. 11 A 131/2023-71, tyto osoby se podílejí na výkonu státního zkušebnictví, čímž přispívají k ochraně veřejného zájmu. Nečiní tak však z pozice subjektu veřejné správy či správního orgánu při výkonu státní správy, ale jako osoby soukromého práva na základě nepojmenované smlouvy (bod 40 citovaného rozsudku). Byť se jedná o rozsudek vydaný v souvislosti s činností autorizovaných osob podle zákona č. 22/1997 Sb., s ohledem na podobnost této činnosti s činností oznámených subjektů v kontextu předpisů Nového legislativního rámce (mezi které patří unijní předpisy implementované skrze zákon č. 90/2016 Sb. i AI akt) je třeba učinit totožný závěr i pro tuto oblast. Pro konkrétní právní důsledky této skutečnosti včetně případné obrany proti nezákonnému postupu oznámeného subjektu lze patrně odkázat na některá východiska usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 6. září 2012, čj. Konf 25/2012-9, byť je též nutné zohlednit odlišnosti právního kontextu, v němž bylo vydáno.
S ohledem na výše uvedené je třeba konkrétní otázky položené připomínkovým místem následovně:
a) Odvolání proti rozhodnutí oznámeného subjektu podle čl. 44 odst. 3 pododstavce druhého AI aktu se podává samotnému oznámenému subjektu, který toto „odvolání“ též vyřizuje. V praxi se tak jedná o smluvně upravený přezkumný mechanismus svého druhu. Termín „odvolání“ není v tomto kontextu příliš šťastně zvolený s ohledem na své veřejnoprávní konotace, nicméně je v této souvislosti již zaužívaný (srov. čl. 4 odst. 7 rozhodnutí č. 768/2008/ES).
b) S ohledem na status žádosti podle č. 36 odst. 7 písm. c) AI aktu je na místě opatrnost z hlediska vnitrostátního zákonodárce, protože povaha této žádosti může být předmětem výkladu Soudního dvora EU. Závazný výklad její povahy na vnitrostátní úrovni by se tak mohl dostat do rozporu s jednotným unijním výkladem obsahu tohoto institutu. Lze přitom doplnit, že povaha žádosti oznamujícího orgánu je zakotvena právě již na úrovni unijní, jakkoli bude vyžadovat dodatečný výklad ze strany správních úřadů a soudů. Z hlediska vnitrostátní implementace tak postačuje dostatečně přesně vymezit správní úřad kompetentní k jejímu vydávání, čemuž předkládaný návrh dostává.
S ohledem na účinnost ochrany veřejného zájmu na zajištění shody výrobků však již nyní platí informační povinnost oznámeného subjektu o změně (a tedy i případném pozbytí oprávnění k vydávání certifikátů v určité oblasti) jeho jmenování výrobcům (čl. 36 odst. 5 AI aktu), jejíž porušení se vymezuje jako skutková podstata přestupku. Oznamující orgán navíc o žádosti o pozastavení či zrušení certifikátů informuje příslušné orgány členského státu usazení dotčeného poskytovatele. Tyto tak mohou samy přijmout nutná opatření nezávisle na tom, zda oznámený subjekt dotčené certifikáty formálně pozastaví/zruší. Platí totiž, že certifikát je „pouze“ právně vyžadovaným dokladem posilujícím důvěryhodnost příslušného systému AI, nikoli veřejnoprávním osvědčením, které by bylo třeba právně odklidit před zásahem orgánů dozoru nad trhem.
V neposlední řadě platí, že bude-li mít žádost podle čl. 36 odst. 7 písm. c) AI aktu závaznou povahu, půjde o rozhodnutí podle správního řádu, které bude možné také v souladu se správním řádem vykonat (provést exekuci), nebude-li jej dotčený oznámený subjekt ochoten splnit sám.
c) Zvláštní úprava účastenství v řízení o změnách jmenování subjektu posuzování shody není běžná ani v kontextu oznamování podle zákona č. 90/2016 Sb., ani v kontextu autorizace podle zákona č. 22/1997 Sb., přičemž není zřejmé, proč by měla být v kontextu umělé inteligence činěna výjimka. Není ani obecně zřejmé, proč by mělo být zákonem omezováno účastenství osob, které by skutečně mohly být rozhodnutím o změně jmenování přímo dotčeny. Jde-li o otázku rychlosti zákroku proti nezákonně si počínajícímu oznámenému subjektu, může oznamující orgán některé otázky upravit zatímně předběžným opatřením. Zároveň však platí, že rychlost reakce je žádoucí spíše na straně dozoru vykonávaného nad systémy AI již uvedenými na trh nebo do provozu, na což zvláštní procesní úpravou reaguje i předkládaný návrh zákona. Jak bylo přitom uvedeno výše, (ne)existence platného certifikátu nemá na možnost zásahu orgánu dozoru nad trhem přímý vliv. Skutečně, orgán dozoru nad trhem je takovýto certifikát povinen toliko "řádně zohlednit", naopak jím není vázán [srov. čl. 11 odst. 5 nařízení (EU) 2019/1020 ve spojení s čl. 74 odst. 1 AI aktu; o povinnosti právní akt „zohlednit“ (angl. take into consideration, fr. prendre en considération) hovoří judikatura Soudního dvora EU ve spojení s unijním soft law, srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 13. prosince 1989 ve věci C-322/88, Grimaldi].
Doporučující:
K § 3 odst. 2 písm. a):
Doporučujeme ust. písm. a) formulovat následovně: „vykonává působnost orgánu dozoru nad trhem podle nařízení o umělé inteligenci a tohoto zákona, není-li v odstavcích 3 až 4 stanoveno jinak,“.
Z důvodové zprávy je zřejmé, že záměrem předkladatele bylo, aby ČTU disponoval zbytkovou kompetencí ve vztahu ke zbývajícím dvěma orgánům dozoru nad trhem. Užitá formulace „vykonává dozor nad dodržováním povinností“ však tomuto záměru neodpovídá. Jelikož ani nařízení o umělé inteligenci a ani návrh zákona neobsahují legální definici pojmu „dozor“, je třeba obrat „výkon dozoru“ vykládat tak, co běžně tento obrat v českém právu znamená. Nelze tedy dospět k závěru, že by působnost k „výkonu dozoru“ měla zahrnovat jiné činnosti, než jaké jsou běžnou součástí správního dozoru (např. kontroly, monitoring, ukládání nápravných opatření). V takovém případě by však ČTU nebyl oprávněn např. vydávat povolení podle čl. 46 nařízení o umělé inteligenci, neboť vedení správního řízení a vydávání povolení k určité činnosti není součástí dozorové kompetence.
Z těchto důvodů považujeme za vhodnější obrat „vykonávat působnost orgánu dozoru nad trhem“, neboť ta je širší než působnost „vykonávat dozor“.
Akceptováno jinak
Připomínka byla akceptována odlišně, a to doplněním formulace „a další činnosti orgánu dozoru nad trhem“ do § 3 odst. 2 písm. a) návrhu zákona.
Doporučující:
K § 3 odst. 5:
Podle předmětného ustanovení orgány dozoru nad trhem vydávají a prodlužují platnost potvrzení podle čl. 36 odst. 9 nařízení o umělé inteligenci. Doporučujeme změnit znění návrhu zákona tak, aby bylo jasně patrné, jaké procesní instituty českého práva se pro tyto činnosti použijí.
Užití termínu „potvrzení“ budí dojem, že úkon, který orgány dozoru nad trhem budou vydávat (příp. jehož platnost budou prodlužovat), bude mít charakter osvědčení podle části čtvrté správního řádu.
Charakter certifikátu podle čl. 44 AI aktu však nasvědčuje spíše tomu, že daný úkon bude mít účinky rozhodnutí podle § 9 správního řádu.
Je proto třeba vyjasnit, zda orgány dozoru nad trhem budou při činnosti podle § 3 odst. 9 návrhu zákona postupovat ve správním řízení anebo podle části čtvrté správního řádu.
Vysvětleno
Certifikát podle čl. 44 AI aktu není rozhodnutím ve smyslu správního řádu. Oznámené subjekty jsou soukromými osobami, které sice plní úkoly ve veřejném zájmu, ale nefigurují při tomto jako správní orgány. Jejich postavení lze totiž přirovnat k postavení autorizovaných osob ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb., které bylo výše uvedeným způsobem charakterizováno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2021, č. j. 6 A 71/2020-71 (srov. též navazující rozsudek Městského soudu v Praze v téže věci ze dne 30. 1. 2025, č. j. 11 A 131/2023-71).
Je tak i bez bližší specifikace zřejmé, že ani potvrzení ve smyslu čl. 36 odst. 9 AI aktu nebude rozhodnutím. Nadto je třeba uvést, že o kategorizaci určitého správního aktu tak či onak rozhoduje jeho faktická povaha, nikoli formální označení, byť snad v textu zákona.
Doporučující:
K § 6:
Doporučujeme vypustit slova „podle § 3“ pro jejich nadbytečnost. Orgány dozoru nad trhem jsou vymezeny v § 3. Na jiných místech, kde jsou zmiňovány orgány dozoru nad trhem, není v návrhu zákona výslovně zmíněno, že se jedná o orgány „podle § 3“ (k tomu viz např. § 5 odst. 2, § 7, § 8).
Akceptováno
V návrhu zákona je jednotně využíván pojem „orgány dozoru“.
Doporučující:
K § 6:
Ustanovení § 6 umožňuje zrušit nebo změnit povolení mj. z toho důvodu, že orgán dozoru nad trhem „následně zjistí, že podmínky podle čl. 46 nařízení o umělé inteligenci nejsou splněny“. V případě rušení pravomocného povolení pro dodatečně zjištěný rozpor s právními předpisy je úprava v § 6 duplicitní k úpravě přezkumného řízení, která je obsažena ve správním řádu a která upravuje identický institut.
Doporučujeme proto v návrhu zákona provázat znění § 6 s úpravou přezkumného řízení obsaženou v § 94 a násl. správního řádu, aby v budoucnu nevznikaly nejistoty ohledně toho, zda a případně jaká ustanovení správního řádu mají být na tento postup aplikována. V tomto ohledu např. doporučujeme:
a)
zavést odchylku od ust. § 95 odst. 1 a 2 správního řádu, tj. výslovně uvést, že přezkumné řízení smí provést orgán, který povolení vydal, i tehdy, když k přezkumu neobdržel podnět od účastníka. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětné řízení bude mít jediného účastníka, a to žadatele, je krajně nepravděpodobné, že by žadatel sám podal podnět k přezkumu;
b)
vyloučit aplikaci § 96 odst. 1 správního řádu;
c)
prodloužit lhůtu pro vydání rozhodnutí v přezkumném řízení, která je zakotvena v § 97 odst. 2 správního řádu;
Pro úplnost upřesňujeme, že výše uvedená připomínka se netýká zrušení nebo změny povolení z důvodu „změny skutečností rozhodných pro udělení tohoto povolení“, neboť pro vydávání takového rozhodnutí se uplatní ust. § 101 písm. e) ve spojení s ust. § 102 správního řádu, a nikoli ustanovení o přezkumném řízení.
Neakceptováno
Předkladatel nesdílí názor, že je navrhovaný § 6 duplicitní k úpravě přezkumného řízení.
Zaprvé, navrhovaná úprava nečiní rozdíl mezi zjištěním o nenaplnění podmínek podle čl. 46 AI aktu a následnou změnou rozhodných skutečností, o níž připomínkové samo místo uvádí, že se bude subsidiárně řídit obecnou úpravou nového rozhodnutí ve věci. Ze systematického hlediska tak nic nenasvědčuje tomu, že by pro tyto dvě varianty měla platit odlišná procedurální úprava.
Zadruhé, přezkumné řízení je ve své podstatě koncipováno jako mimořádný opravný prostředek. Tomu nasvědčují nejen připomínkovým místem zmiňované lhůty podle § 96 odst. 1 správního řádu, ale i skutečnost, že je k tomuto řízení v zásadě příslušný nadřízený správní orgán správního orgánu, který přezkoumávané rozhodnutí vydal (§ 95 odst. 1 a 2 správního řádu). Navrhovaná úprava je ovšem koncipována odlišně. Nečiní z hlediska prvoinstanční příslušnosti žádný rozdíl oproti řízení podle § 5 odst. 1 navrhované úpravy.
V neposlední řadě, zatřetí, v praxi nemusí být vždy jednoznačně patrný rozdíl mezi výše uvedenými podmínkami vydání rozhodnutí podle § 6. Tím spíše se proto výklad rozlišující mezi procedurálními režimy pro vydání takového rozhodnutí na základě naplnění té či oné podmínky nejeví jako únosný.
Z výše uvedených důvodů má předkladatel za to, že se úprava přezkumného řízení na navrhovaný § 6 nevztáhne ani subsidiárně.
Doporučující:
K § 7 odst. 2:
Dáváme ke zvážení, zda předmětné ustanovení není nadbytečné, neboť je duplicitní k ust. § 37 odst. 3 a § 45 odst. 2 správního řádu.
Pokud by se ust. § 7 odst. 2 návrhu zákona mělo uplatnit paralelně s ust. § 45 odst. 2 správního řádu, znamená to, že se toto ustanovení uplatní přednostně jako lex specialis? Dáváme ke zvážení, zda by taková přednostní aplikace § 7 odst. 2 nevedla k tomu, že v souvislosti s výzvou ke změně či doplnění žádosti nebude možné přerušit běh lhůty pro vydání rozhodnutí? Ust. § 7 odst. 2 totiž možnost přerušení nepředjímá a § 45 odst. 2 správního řádu nebude možné použít, neb se jedná o úpravu obecnější.
Vysvětleno
Předkladatel nepovažuje navrhovaný § 7 odst. 2 za duplicitní k §§ 37 odst. 3 a 45 odst. 2 správního řádu, tato ustanovení se totiž zabývají pouze výzvou ke změně podání, které je vadné. Navrhovaná úprava je předkládána zejména s ohledem na § 41 odst. 8 správního řádu, který obecně upravuje problematiku změny (byť bezvadného) podání před vydáním rozhodnutí ve věci. V průběhu řízení o schválení testování vysoce rizikového systému AI může dojít příslušný orgán dozoru nad trhem k závěru, že žádosti může vyhovět za předpokladu, že dojde k úpravě plánu testování podle čl. 60 odst. 4 písm. b) AI aktu. Toho lze docílit změnou původního podání žadatele, ale obecná úprava podle § 41 odst. 8 správního řádu pro toto není vhodná, protože (1) vychází ze změny podání na žádost samotného žadatele a (2) podmiňuje povolení změny podání hrozbou vážné újmy podateli.
Doporučující:
K § 10 odst. 1:
Doporučujeme vypustit insolvenčního správce z okruhu osob, které jsou povinny uchovávat dokumentaci. Působnost likvidátora je zbytková ve vztahu k působnosti insolvenčního správce (§ 70 odst. 1 Insolvenčního zákona). V případě, že je insolvenční řízení vedeno vůči dlužníkovi v likvidaci, neměla by být působnost insolvenčního správce stanovena alternativně ve vztahu k působnosti likvidátora (tj. že úschovu dokumentace zajistí likvidátor nebo insolvenční správce). V případě takto vymezené působnosti pak není patrné, jestli je uschování dokumentace součástí povinností insolvenčního správce anebo jestli zůstává povinností likvidátora, který vykonává vše, co nepřešlo na insolvenčního správce.
Akceptováno jinak
Navrhovaná úprava byla zpřesněna v návaznosti na existující úpravu uchování vybrané dokumentace na základě § 158a občanského zákoníku.
Doporučující:
K § 13 odst. 4:
Ustanovení odst. 4 doporučujeme zrušit pro nadbytečnost. Povinnost zajistit dostatečné zdroje je zakotvena v čl. 57 odst. 4 nařízení o umělé inteligenci. Jde o bezprostředně použitelnou normu chování, kterou musí ČR (prostřednictvím svých orgánů zodpovědných za přípravu a schvalování rozpočtu) respektovat. Není proto důvod toto ustanovení opakovat v zákoně.
Akceptováno
Úprava byla vypuštěna.
Doporučující:
K § 20 odst. 1:
Zavedení legislativní zkratky v závorce nic nemění na tom, jakým způsobem je formulován podmět předmětné věty. Navzdory zavedené zkratce se tedy v dané větě vyskytuje vícečetný podmět (provozovatel nebo oznámený subjekt).
Doporučujeme proto ust. § 20 odst. 1 formulovat následovně: „Jestliže provozovatel nebo oznámený subjekt (dále jen „povinná osoba“) porušují méně závažným způsobem povinnost stanovenou v nařízení o umělé inteligenci, může je příslušný orgán dozoru nad trhem upozornit na toto porušení a vyzvat je k nápravě v přiměřené lhůtě.“.
Akceptováno jinak
Ustanovení bylo přepracováno.
Doporučující:
K § 21 až § 23:
Doporučujeme doplnit nadpisy k oběma ustanovením. Dáváme ke zvážení, zda by nebylo vhodné změnit uspořádání odstavců v § 21 a § 22 tak, že by první ustanovení obsahovalo pouze přestupky poskytovatelů a druhé ustanovení by obsahovalo přestupky jiných osob. Pak by k § 21 mohl být doplněn nadpis „Přestupky poskytovatelů“ a k § 22 by mohl být doplněn nadpis „Ostatní přestupky“.
Dále doporučujeme ustanovení § 22 odst. 6 a § 23 odst. 7 vyčlenit do samostatného paragrafu. Tím by rovněž došlo ke snížení počtu odstavců ve stávajících paragrafech 21 až 23 a byl by tak zajištěn lepší soulad s požadavky zakotvenými v čl. 39 odst. 2 legislativních pravidel vlády.
Akceptováno jinak
Systematika přestupků byla komplexně upravena v návaznosti na jiné připomínky.
Doporučující:
K § 21 odst. 6:
Slovo „subjektu“ doporučujeme nahradit za slovo „subjekt“.
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno dle připomínky.
Doporučující:
K § 23 odst. 3:
Skutková podstata přestupku je v § 21 odst. 4 návrhu zákona vymezena jako porušení některé z povinností podle čl. 23 nařízení o umělé inteligenci. Působnost k projednání přestupku v § 23 odst. 3 je však popsána pouze ve vazbě na porušení čl. 23 odst. 6 Nařízení o umělé inteligenci.
Z návrhu zákona tak není patrné, jaký orgán bude příslušný k projednání přestupku podle § 21 odst. 4 v případě, že tento přestupek bude např. spočívat v porušení čl. 23 odst. 7 nařízení o umělé inteligenci.
Doporučujeme ust. § 23 odst. 3 formulovat více obecně, aby byla působnost orgánů příslušných k projednání přestupku zřejmá ve všech případech.
Akceptováno
Rozdělení příslušnosti k projednávání přestupků bylo upraveno.
Doporučující:
K § 13 ad.:
Doporučujeme zvážit zaváděnou terminologii (regulační sandbox). Uvědomujeme si, že na straně EK na v rámci překladů do CZ používána nejednotná terminologie (např. regulační sandbox, regulatorní sandbox, regulatorní pískoviště, regulační pískoviště) s tím, že toto se týká i ostatních národních jazyků.
Vysvětleno
Z důvodu bezprostřední návaznosti návrhu zákona na AI akt respektujeme formulace uvedené v české verzi AI aktu (ústřední úlohou předkládaného návrhu je právě adaptovat právní řád ČR na AI akt). Zvolená formulace navíc i terminologicky odlišuje regulační sandbox od úpravy regulatorního sandboxu podle zákona č. 328/2025 Sb., jejíž použití je zákonem vylučováno.
Doporučující:
K § 15 a příslušné části zvláštní části důvodové zprávy, s. 55:
Žádáme specifikovat, které požadavky dané AI aktem se mohou dle předkladatele dostat do rozporu s požadavky stanovenými pro regulatorní sandboxy dle zákona č. 328/2025 Sb., o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí.
Doplňujeme, že v rámci předchozí komunikace, vč. „neformálního“ připomínkového kola, předkladatel uváděl jiné způsoby odůvodnění jím zvoleného postupu, spočívající ve vyloučení inovací jako definičního, resp. podstatného prvku uvažovaného regulačního sandboxu.
Uvědomujeme si, že vlastní prováděcí nařízení jsou na úrovni EK stále v přípravě, zároveň však upozorňujeme, že předkladateli byl předmětný pozměňovací návrh, jímž byly do návrhu zákona o výzkumu během jeho projednávání v Poslanecké sněmovně zavedeny ony požadavky pro regulatorní sandboxy, postoupen právě v souvislosti s budoucí potřebou implementace AI aktu a že předkladatel s jeho zněním souhlasil.
Akceptováno jinak
Nejprve předkladatel doplňuje následující vysvětlení k indikátorům ověření naplnění cílů inovace jakožto obecné minimální náležitosti podle § 63 ZoVaVaI, konkrétně návětí odst. 3 a písm. c).
Předkladatel chápe užitečnost kvantifikace parametrů pro hodnocení naplnění, nicméně v této fázi a s ohledem na očekávané vydání harmonizační terciární legislativy nepovažujeme podmínku za šťastnou a s ohledem prioritizaci regulatorního učení fakticky realizovatelnou.
Dále očekáváme, že zejm. první výzvy budou nastaveny s důrazem zejm. na compliance, resp. regulatorní očekávání účastníka sandboxu, a nikoliv tak, aby minimální náležitostí výzvy byla předem kvantifikovatelná míra inovací. Zdůrazňuje se, že vyloučení § 63 ZoVaVaI v návrhu zákona současně nebrání tomu, aby zřizovatel/provozovatel sandboxu – momentálně však toto předpokládáme spíše v pozdějších výzvách – stanovil konkrétní podmínky nebo kritéria reflektující míru inovativnosti (pokud to bude příhodné s ohledem na konkrétní nastavení výzvy, bude se jednat o odpovědnost zřizovatele/provozovatele). Ani tehdy však k takovému postupu není nezbytné vytvářet zvláštní úpravu formou "jiného právního předpisu", postačí, aby byl parametr inovativnosti konkretizován v rámci příslušné výzvy.
Dále s ohledem na inherentní povahu inovací v oblasti AI a s ohledem na rychlost vývoje v oboru je velmi obtížné s předstihem stanovovat, podle jakých měřítek by měla být inovativnost hodnocena, a následně obhájit, zda byl projekt skutečně „dostatečně inovativní“. Takto nastavený parametr by mohl v praxi vést k formalizaci a obrannému vykazování.
Dále připomínkové místo požaduje od předkladatele informaci, v čem by dosavadní požadavky dle § 63 ZoVaVaI mohly být v rozporu s evropskou legislativou. Pakliže se jedná pouze o AI akt v užším slova smyslu, předkladatel upravuje znění DZ k § 15 násl. „které na regulační sandbox klade AI akt a na AI akt něj navazující terciární legislativa“, Pakliže se jedná o tyto prováděcí akty, jejichž obsah není znám, uvádí předkladatel, že s ohledem na nikoliv zanedbatelnou dobu, která je vyžadována legislativním procesem, je předkladatel názoru, že rozhodnutí (též s ohledem na další skutečnosti odůvodněné dříve) o vyloučení obecné úpravy je třeba učinit už v této fázi. Předkladatel nemůže doložit konkrétní rozpor, protože terciární legislativa zatím neexistuje, přesto je názoru, že v tomto konkrétním případě je racionální jednat preventivně.
K dalším důvodům vyloučení použití § 63 ZoVaVaI předkladatel odkazuje na vypořádání obdobné připomínky Odboru kompatibility ÚV.
V neposlední řadě si předkladatel dovoluje odlišit otázku vhodnosti či nevhodnosti úpravy obsažené v § 63 ZoVaVaI v obecné rovině od otázky použitelnosti této úpravy na konkrétní regulační sandbox upravený AI aktem. Pro účely předkládaného návrhu je rozhodné druhé.
Z výše uvedených důvodů se předkladatel rozhodl aplikaci této minimální zákonné náležitosti vyloučit. Zároveň však připomínku částečně akceptuje v tom smyslu, že rozšiřuje důvody ZoVaVaI též ve zvláštní části důvodové zprávy.
Zmocněnkyně pro lidská práva
Zásadní:
V návrhu chybí provedení článku 85 nařízení o umělé inteligenci, který zakotvuje právo vznést stížnost orgánu dozoru nad trhem, jež se vyřizuje v souladu se specializovanými postupy, které orgány dozoru nad trhem pro tyto účely stanoví – není jasné, kde jsou tyto postupy na vnitrostátní úrovni zakotveny či stanoveny, a jak má ten, kdo chce vznést stížnost, procesně postupovat. Možnost podat stížnost k příslušnému dozorovému orgánu je pouze zmíněna v důvodové zprávě.
Akceptováno jinak
Zvláštní implementační úprava není nutná, neboť se na tyto stížnosti obecně použije úprava podnětu podle § 42 správního řádu. Výkaznictví kompatibility bude odpovídajícím způsobem upraveno.
Zásadní:
K § 3:
Navrhujeme doplnit v § 3 nový odst. 6 v následujícím znění: „Orgán dozoru nad trhem a oznamující orgán vykonávají své působnosti nestranně a nezávisle na jiných subjektech i na politickém vlivu. Za tímto účelem musí být zajištěny dostatečné personální, odborné a finanční zdroje odpovídající rozsahu úkolů dle tohoto zákona a dle nařízení o umělé inteligenci.“
Odůvodnění:
Čl. 70 nařízení zdůrazňuje princip nezávislosti a klade důraz na dostatečné personální a finanční kapacity příslušných vnitrostátních orgánů. Považujeme za vhodné zakotvit tyto povinnosti přímo na národní úrovni v zákoně o umělé inteligenci. Bez jejich výslovného zakotvení v národní úpravě může hrozit faktická nevymahatelnost regulačního rámce.
Neakceptováno
Navrhované garance vyplývají již ze samotného textu AI aktu. Doplnění takovéto formulace by dle názoru předkladatele nepřispělo k lepší vymahatelnosti požadavků kladených na příslušné orgány. Česká republika bude povinna výše uvedené požadavky naplňovat de facto, přičemž jí v případě jejich nedodržení bude hrozit řízení o porušení Smluv nebo (zvláště bude-li nedodržení požadavků součástí širšího kontextu ohrožení hodnoty právního státu) též omezení příjmů z unijního rozpočtu na základě mechanismu podmíněnosti.
Zásadní:
K § 5:
Navrhujeme § 5 odst. 2 doplnit následujícím způsobem: „O žádosti o povolení podle odstavce 1 rozhodne příslušný orgán dozoru nad trhem bez zbytečného odkladu, nejpozději do 60 dnů ode dne zahájení řízení. Dočasné nasazení bez předchozího posouzení shody trvá jen po dobu nezbytně nutnou k odvrácení naléhavé hrozby a nesmí přesáhnout den, kdy příslušný orgán dozoru nad trhem o žádosti rozhodne.“
Odůvodnění:
Doplnění ustanovení slouží ke zpřesnění toho, že žadatel tímto způsobem nesmí dlouhodobě obcházet nastavená pravidla, ale pouze dočasně, po dobu řízení, což je v souladu s účelem čl. 46 nařízení o umělé inteligenci.
Neakceptováno
Doplnění se nejeví jako potřebné. Zaprvé, omezení doby trvání povolení do okamžiku dokončení procesu posuzování shody již vyplývá z čl. 46 odst. 1 AI aktu. Podobné platí i pro nasazení systému AI před dokončením posouzení i ze strany orgánu dozoru nad trhem v situacích podle čl. 46 odst. 2 AI aktu, kde citovaný odstavec 2 upravuje zánik práva systém AI používat při zamítnutí žádosti o povolení ze strany orgánu dozoru. Zadruhé, existence zvláštních okolností opodstatňující výjimečné nasazení systému AI v souladu s čl. 46 AI aktu je jednou podmínek vydání příslušného povolení. Přestanou-li tyto okolnosti panovat, příslušný orgán dozoru nad trhem toto povolení zruší postupem podle § 6 předkládaného návrhu zákona, přičemž tak může učinit i prvním úkonem v řízení.
Zásadní:
K § 9:
Navrhujeme § 9 odst. 1 upravit, resp. doplnit následujícím způsobem: „Účastníkem řízení podle čl. 73 odst. 8, čl. 76 odst. 3, čl. 79 odst. 5, čl. 80 odst. 6 a čl. 83 odst. 2 nařízení o umělé inteligenci je pouze osoba, které má být předmětná povinnost ukládána. Příslušný orgán přizná postavení účastníka také osobě, jejíž práva mohou být rozhodnutím přímo dotčena, nebo právnické osobě hájící veřejný zájem ochrany základních práv, prokáže-li naléhavý právní zájem.“
Odůvodnění:
Nařízení o umělé inteligenci akcentuje transparentnost a odpovědnost. Zdůrazňuje význam zapojení dotčených osob či subjektů. Jejich zapojení posiluje legitimitu rozhodnutí u zásahů do základních práv a snižuje možná procesní pochybení ze strany státu při provádění nařízení o umělé inteligenci. Takový přístup by se opíral o čl. 41 a čl. 47 Listiny základních práv EU, které garantují právo na účinný opravný prostředek, jakož i z obecné zásady dobré správy v unijním správním právu. Smyslem předmětného nařízeni (zejm. čl. 1 odst. 2 a recitálů k ochraně základních práv) je právě ochrana jednotlivce před riziky AI, a tato ochrana nemůže být reálně naplněna, pokud dotčená osoba nemá možnost vstoupit do řízení a ovlivnit jeho výsledek. Podle ustálené judikatury SDEU (např. věc C-349/07 Sopropé a věc C-72/12 Gemeinde Altrip) je právo být vyslechnut nezbytným prvkem jakéhokoli řízení, které se může negativně dotknout práv jednotlivce. SDEU též akcentuje právo „dotčené veřejnosti“ podílet řízeních, jež se jí týkají.
Neakceptováno
Jedná se o řízení, jejichž účelem je ochrana v situacích, kdy některý systém AI nefunguje správně a vznikají tedy různá rizika (například v případě závažného incidentu nebo pokud systém představuje riziko pro zdraví). Řízení upravuje správní postupy orgánu dozoru nad trhem, které spočívají ve zjednání nápravy v případě trvajícího protiprávního stavu. Existuje proto veřejný zájem na jejich rychlém vyřízení. Vyšší počet účastníků řízení a případné úkony správního orgánu vedoucí k (ne)přiznání účastenství dalším osobám by mohl dosažení rozhodnutí naopak zpomalit. Případné zapojení orgánů chránících základní práva (dle čl. 77) přitom je již umožněno samotným nařízením (např. čl. 73 odst. 7 nebo čl. 79 odst. 2). V krajních případech, ve kterých by byla na svých právech zkrácena osoba, která nebyla účastníkem řízení, pak zůstává otevřena i možnost obrany v podobě správní žaloby.
Zásadní:
K § 13 až § 15:
Jednou ze záležitostí, kterou nařízení o umělé inteligenci předpokládá a ponechává její úpravu na členských státech, je zřízení regulačního (regulatorního) sandboxu. Předkladatel navrhovaného zákona ho zřizuje v § 13 s tím, že další podmínky jeho fungování stanoví v §§ 14–15.
Navrhujeme tuto část zákona přepracovat za využití úpravy z § 63 zákona č. 328/2025 Sb., o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, ve znění účinném od 1. 1. 2027.
Odůvodnění:
Předkladatel v důvodové zprávě uvádí, že při zřízení regulatorního sandboxu ex lege nebude potřeba stanovit podrobně formu jednání a náležitostí jeho fungování. Z § 13 navrhované úpravy tak není zjevná forma rozhodnutí, kterým je sandbox zřízen, ani jeho přezkoumatelnost. § 13 odst. 2 stanovuje zřizovatelem Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) a § 13 odst. 3 svěřuje nastavení podmínek provozování sandboxu a zajištění konkrétních úkonů a jednání souvisejících s tímto provozováním Českou agenturu pro standardizaci (ČAS)). § 14 stanoví, že jednotlivé projekty v rámci regulatorního sandboxu bude ČAS provozovat na základě soukromoprávní smlouvy. Tím podmínky zřízení kontrolovaného testovacího prostředí v zákoně o umělé inteligenci končí.
Považujeme tuto úpravu za nedostatečnou. Takové řešení je nepředvídatelné a potenciálně zneužitelné. Vzhledem k tomu, že regulatorní sandbox má podle čl. 57 odst. 12 nařízení o umělé inteligenci zajistit „nepokutovatelnost“ v rámci provozu sandboxu, jedná se o výjimku z aplikace některých zákonných ustanovení (nemá však sloužit k úplnému zbavení právní odpovědnosti). Funguje na principu tzv. „prosby nevymahatelnosti“. Samotné nařízení o umělé inteligenci v čl. 57 odst. 9 písm. a) vyžaduje, aby členské státy zvýšily ustanovením regulatorního sandboxu míru právní jistoty, což navrhovaná úprava nemusí splňovat.
Problematické se jeví zejména to, že by soukromoprávní smlouva podle § 14 odst. 1 zákona negovala jakákoliv zákonná ustanovení a umožňovala z nich výjimku. Takové řešení je velmi netransparentní. Česká právní úprava přitom již má právní úpravu regulatorního sandboxu, a to v § 63 zákona č. 328/2025 Sb., o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, ve znění účinném od 1. 1. 2027. § 63 tohoto zákona stanoví obecné podmínky pro zřízení sandboxu v ČR. Základním rozdílem od navrhované úpravy §§ 13–15 je, že § 63 zákona č. 328/2025 Sb. počítá s uzavřením veřejnoprávní smlouvy a také jasně stanoví, že kontrolované testování (sandbox) musí mít omezenou dobu trvání a jasně stanovená pravidla, kterými se projekt kontrolovaného testovacího prostředí řídí odchylně od právní úpravy stanovené právním předpisem. Další podmínky, např. náležitosti smlouvy, jsou jasně vymezeny v §§ 64–66 zákona č. 328/2025 Sb., o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, ve znění účinném od 1. 1. 2027.
V navrhovaném znění zákona o umělé inteligenci předkladatel použití § 63 zákona č. 328/2025 Sb. vylučuje (§ 15 předkládaného zákona).
Problematické se jeví též to, že v právní úpravě sandboxu není reflektována spolupráce s dalšími regulačními orgány, zejména orgány dozoru nad trhem a orgánem dle § 4 chránícím základní práva Nařízení přitom v článku 57odst. 4 a v bodu 139 preambule nutnost spolupráce a jejího rámce zmiňuje.
Navrhovaná úprava v zákoně o umělé inteligenci není transparentní, může vést ke zneužití, jelikož subjekty si mohou stanovit velmi volné podmínky. Bez stanovených kritérií měřitelnosti úspěchu sandboxu bude dozor nad dodržováním plánu obtížný. Dále proces není předvídatelný, když do nej není možné zvnějšku nahlédnout. Soukromoprávní smlouva by pak neměla zakládat výjimky ze zákona.
Jsme si vědomi toho, že dle čl. 58 nařízení přijme Komise prováděcí akty, kterými stanoví podrobná ustanovení pro zřízení, vývoj, provádění a provoz regulačních sandboxů pro AI a pro dohled nad nimi. I přesto navrhujeme příslušná ustanovení přepracovat tak, aby poskytovala větší záruky transparentnosti a ochrany před zneužitím a korespondovala s právní úpravou v § 63 zákona č. 328/2025 Sb., o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, ve znění účinném od 1. 1. 2027.
Vysvětleno
Předkladatel nepovažuje využití zákona č. 328/2025 Sb. (dále jen „ZoVaVaI“) za vhodné. ZoVaVaI pracuje s regulatorním sandboxem jako s časově omezeným projektem, na který lze poskytnout účelovou podporu např. ve formě dotace nebo návratné finanční výpomoci. Poskytnutí takovéto účelové podpory může zakládat smlouva o poskytnutí podpory, která je veřejnoprávní smlouvou.
V případě předkládaného návrhu zákona hovoří § 14 o soukromoprávní smlouvě, kterou bude založena účast (typicky) soukromoprávního subjektu – podnikatele v regulačním sandboxu pro umělou inteligenci za předpokladu jeho úspěchu v příslušné výzvě. Tomuto soukromoprávnímu subjektu nebude poskytována finanční podpora ve smyslu účelové podpory ZoVaVaI. Soukromoprávní povaha vztahu byla vybrána právě s ohledem na svou verzatilitu, přičemž mantinely smluvním vztahům mezi provozovatelem sandboxu a jeho účastenstvem nastavuje v první řadě samotný AI akt a na něj navazující terciární legislativa. Obecné podmínky provozu sandboxu navíc nebudou stanovovány jeho provozovatelem, nýbrž ÚNMZ jakožto zřizovatelem tohoto sandboxu. Tyto smluvní podmínky pak budou v zájmu transparentnosti zveřejněny.
Příslib nepokutovatelnosti pak vyplývá ze samotného čl. 57 odst. 12 AI aktu, přičemž se omezuje na otázku pokut (ne)uložených za porušení samotného AI aktu. Možnost negování jiných zákonných ustanovení se tak nejeví jako nutná a v žádném případě by k takovéto negaci nemělo docházet na základě smluvního vztahu avizovaného v předkládaném návrhu zákona.
Pokud připomínkové místo hovoří o nutnosti omezené doby, předkladatel vidí význam v stanovování maximální (tj. omezené) doby pro zapojení účastníka v sandboxu, kterou však lze upravit (a případně později měnit) ve smluvních podmínkách účasti v sandboxu. Naopak není žádoucí upravovat dobu trvání sandboxu jako takového, jehož existenci mají členské státy povinnost zajistit, kdy tento by měl být zřízen na dobu neurčitou.
Hovoří-li pak čl. 57 odst. 4 AI aktu o případné spolupráci s dalšími příslušnými orgány, potřeba spolupráce se bude vyvíjet v návaznosti na podobu regulačního sandboxu a projekty (potenciálních) poskytovatelů, co budou jeho účastníky. Z hlediska předkladatele tak není žádoucí konkrétní podobu takovéto spolupráce předjímat, zvláště lze-li pro účely případné spolupráce mezi zřizovatelem sandboxu a jinými správními orgány vyjít z existující úpravy podle § 8 odst. 2 správního řádu.
Zásadní:
K § 16:
Navrhujeme doplnit v § 16 nový odst. 3 v následujícím znění: „Zavádějící subjekty, které jsou podle čl. 27 nařízení o umělé inteligenci povinny provést posouzení dopadu vysoce rizikových systémů AI na základní práva, oznámí výsledek spolu s přijatými opatřeními příslušnému orgánu dozoru nad trhem.
Změní-li se účel, kontext nebo hlavní parametry systému, povinný subjekt bezodkladně posouzení dopadů na základní práva aktualizuje a znovu oznámí.”
Odůvodnění: Čl. 27 nařízení vyžaduje nejen provedení samotného posouzení dopadů na základní práva (Fundamental rights impact assessment for high-risk AI systems, FRIA), ale i jeho notifikaci a metodickou jednotnost (má vzniknout šablona od Evropského úřadu pro umělou inteligenci). Navrhované znění umožní orgánům ex ante přezkum přijatých opatření, zejména ve veřejném sektoru.
Dáváme též ke zvážení doplnit, že FRIA se vypracovává podle šablony zveřejněné Evropským úřadem pro umělou inteligenci (viz čl. 27 odst. 5 nařízení o umělé inteligenci); není-li dostupná, použije se dočasná metodika vydaná orgánem dozoru po konzultaci s orgánem dle § 4.
Vysvětleno
Předkladatel cílí na minimalistickou implementaci a nepovažuje za vhodné zavádět další nové povinnosti, které by přesahovaly rámec AI aktu. Takovéto doplnění by rovněž neodpovídalo jednomu z cílů AI aktu, tj. harmonizací pravidel pro systémy umělé inteligence.
Zásadní:
K § 22:
Navrhujeme § 22 odst. 2 písm. b) doplnit následujícím způsobem: „V rozporu s čl. 86 nařízení o umělé inteligenci neposkytne dotčené osobě jasné a smysluplné vysvětlení do 30 dnů ode dne podání žádosti či dotazu.“
Odůvodnění:
Skutková podstata přestupku, ve které není definováno, v jaké lhůtě má být dotčené osobě jasné a smysluplné vysvětlení poskytnuto, je nejasná a vágní. Vytváří riziko nutnosti dotvářet právo výkladovou praxí či skrze soudní spory.
Neakceptováno
Předkladatel považuje za žádoucí ponechat stanovení lhůty pro poskytnutí odpovědi na uvážení orgánu, který žádost podal, aby mohla být zvolena přiměřeně s ohledem na povahu požadované informace a charakter řešené záležitosti. V některých případech může být nezbytné, aby bylo vysvětlení poskytnuto v řádu několika dnů, v jiných věcech je naopak vhodné stanovit delší lhůtu.
Doporučující:
Dáváme ke zvážení zakotvit do přechodných a závěrečných ustanovení zákona povinnost státu dle nařízení zajistit zveřejnění jednotného kontaktního místa a kontaktních údajů všech příslušných orgánů (nejpozději do 2. srpna 2025) a jejich průběžnou aktualizaci.
Neakceptováno
Pro splnění těchto povinností ČR není nutná normativní implementace. Ke splnění dojde (došlo) faktickým jednáním gestora AI aktu a dalších relevantních orgánů.
Doporučující:
K důvodové zprávě:
Navrhujeme doplnit do zvláštní části důvodové zprávy k § 4 doplnit následující text: „S ohledem na expertizu veřejného ochránce práv a na jeho roli v českém systému ochrany základních práv jako národní lidskoprávní instituce a národní orgán pro rovné zacházení a ochranu před diskriminací se ovšem jeví jako vhodné, aby do budoucna převzal plnění uvedeného okruhu povinností.“
Odůvodnění:
Pravomoc a působnost VOP je kompletní a vymezená dostatečně široce, jak vyžaduje článek 77 nařízení. Národní lidskoprávní instituce neboli NHRI je nezávislá instituce, která má ochranu lidských práv stanovenou jako svou hlavní činnost bez ohledu na oblast. Novelou zákonem č. 77/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, je NHRI zřízena při Kanceláři veřejného ochránce práv. Obdobně národní orgán pro rovné zacházení a ochranu před diskriminací je samostatným orgánem, jehož činnost naplňuje Veřejný ochránce práv. Považujeme za vhodné tuto skutečnost zmínit v důvodové zprávě.
Akceptováno
Tato formulace byla do zvláštní části důvodové zprávy k § 4 zahrnuta.
Doporučující:
K § 4:
Navrhujeme doplnit v § 4 nový odst. 2 v následujícím znění „Po podání odůvodněné žádosti příslušného orgánu dle čl. 77 odst. 3 nařízení o umělé inteligenci je povinen orgán dozoru nad trhem zahájit testování vysoce rizikového systému AI technickými prostředky nejpozději do 30 dnů od doručení takové žádosti.”
Odůvodnění:
Vymezení a jasnější zakotvení součinnosti mezi orgány s konkrétními lhůtami na národní úrovni v souladu s čl. 77 odst. 3 nařízení o umělé inteligenci, jinak by hrozila nevymahatelnost práv.
Neakceptováno
Doplnění takovéto zvláštní úpravy se nejeví jako nutné. V míře, ve které otázka není upravena samotným AI aktem, se na spolupráci a poskytování součinnosti mezi správními orgány použije obecná úprava podle správního řádu.
KOM
Ke srovnávací tabulce (dále též „ST”):
Srovnávací tabulka k nařízení nemá dobrou vypovídací hodnotu. Ve většině požadavků nařízení se objevuje zhodnocení „nerelevantní z hlediska adaptace. Nařízení je přímo účinné“.
Předně, přímá účinnost (přesněji použitelnost) neznamená nerelevanci ustanovení. Nerelevantní je takové ustanovení, které v ČR nevyvolává žádné účinky.
Dále, samotné nařízení obsahuje mnoho ustanovení, která fakticky vyžadují přijmout/vykonávat nebo umožňují přijmout/vykonávat určité činnosti/úkony ve členských státech, popřípadě vyžadují přijetí odpovídajících sankcí. V některých případech předkladatel uvádí ID návrhu, tedy vykazuje dané ustanovení jako hodné provedení návrhem (jedná se o čl. 18 odst. 2, 28 odst. 1, 29 odst. 1, 36 odst. 9, 44 odst. 1, 47 odst. 2, 49 odst. 5, 57 odst. 1, 4, 6, 7 a 16, 60 odst. 4, 62 odst. 1, 70 odst. 1, 2, 3, 4, 5 a 8, 73 odst. 10, 74 odst. 1, 2, 6 a 8, 99 odst. 1, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9 a 11), a dále v několika případech vykazuje poslední novelu zákona o Policii (č. 230/2025 Sb.) spolu se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, či správní řád.
Jak uvádíme níže u věcných dotazů na implementaci nařízení, máme za to, že v mnohých případech je třeba implementaci vyjasnit.
Z hlediska formálního ještě k výkaznictví v ST příkladmo uvádíme:
ID návrhu zákona je v ST uvedeno u čl. 28 odst. 1, zatímco ostatní odstavce jsou hodnoceny jako nerelevantní z hlediska adaptace. V rozdílové tabulce je však u § 2 vykázána implementace čl. 28 jako celku (tedy čl. 28 odst. 1 až 7).
Akceptováno
Předkladatel zmíněné pasáže upravil.
Zmíněná nesrovnalost ve výkaznictví byla napravena.
K rozdílové tabulce (dále též „RT”):
U § 17 je v RT dvakrát uveden čl. 74 odst. 1, ve druhém případě se jedná o čl. 74 odst. 2.
§ 22 je v RT uveden celý, ačkoli dle návrhu zákona nejsou § 22 odst. 4 a 5 implementační ustanovení.
Akceptováno
Zmíněné nesrovnalosti byly napraveny.
Zásadní:
Obecně k návrhu zákona:
I. Návrh zákona je předkládán opožděně. Nařízení se dle čl. 113 použije ode dne 2. srpna 2026, některé zde uvedené kapitoly se však použijí již od 2. února 2025, případně 2. srpna 2025 a 2. srpna 2027. Toto konstatuje též předkladatel ve zvláštní části důvodové zprávy (k § 25).
II. Obdobně jako je tomu u mnohých dalších nařízení přijatých v nedávné době (např. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1781 ze dne 13. června 2024 o vytvoření rámce pro stanovení požadavků na ekodesign udržitelných výrobků, o změně směrnice (EU) 2020/1828 a nařízení (EU) 2023/1542 a o zrušení směrnice 2009/125/ES) mají být i v případě tohoto nařízení přijaty prováděcí akty (např. prováděcí akty, kterými se stanoví podrobná ustanovení pro zřízení, vývoj, provádění a provoz regulačních sandboxů pro AI a pro dohled nad nimi dle čl. 58 odst. 1) a akty v přenesené pravomoci (obecné zmocnění v čl. 97), které budou nařízení dále dotvářet. Praktické provádění nařízení má navíc být ještě podpořeno pokyny Evropské komise (viz čl. 96). V době přijímání návrhu zákona tak není znám celý rámec unijní úpravy dané problematiky, neboť Evropské komisi je dáno oprávnění podmínky nastavené nařízením upravovat dle vývoje a technického pokroku. To podstatně ztěžuje situaci při přípravě a formulaci textu adaptačního předpisu, stejně tak jako zhodnocení jeho slučitelnosti s – do určité míry – nepředvídatelnou budoucí unijní úpravou.
III. Aplikovatelnost nařízení ztěžuje rovněž to, že některá ustanovení odkazují na směrnice (směrnici 2016/680, 2022/2557), a tak
adresáti budou muset rozsah svých povinností v některých případech dohledávat přes směrnice, které jim nejsou určeny.
Akceptováno
Předkladateli byla gesce k implementaci AI aktu svěřena teprve na konci května 2025, nicméně podniká kroky k tomu, aby prodlení v implementaci nebylo dále prodlužováno.
Nejasnosti ohledně textu samotného AI aktu a jeho souvisejícího právního rámce předkladatel navrhuje vyjasnit tam, kde tohoto lze docílit s pomocí normativní implementace.
Zásadní:
V návrhu nalézáme jedinou svodnou skutkovou podstatu v § 21 odst. 2, která zřejmě má představovat jedinou sankci za všechny jednotlivé podrobné povinnosti nacházející se v kapitole III oddílu 2 nařízení. Máme za to, že takový způsob sankcionování není možný – je třeba jednotlivá protiprávní jednání popsat a jednoznačně sankcionovat.
Vysvětleno
Úprava formulace přestupků vychází z obdobné legislativní techniky, která byla použita při vymezení přestupků spočívajících v porušení obecného nařízení o ochraně osobních údajů v zákoně č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Článek 16 nařízení stanoví celkem 12 základních povinností, které jsou dále konkretizovány v navazujících ustanoveních; tato ustanovení zároveň obsahují další dílčí povinnosti. Povinnost je tedy v článku 16 vymezena obecně, přičemž její obsah je dále rozveden v jednotlivých článcích. Máme proto za to, že zvolený přístup je systematicky vhodnější. Je přívětivější pro adresáty právní úpravy a zároveň zvyšuje její přehlednost, neboť nedochází ke kumulaci četných a složitých odkazů na jednotlivá ustanovení nařízení. Současně se tím snižuje riziko, že některá povinnost nebo její podstatný prvek bude při formulaci skutkových podstat přestupků opomenut, a určité protiprávní jednání by tak nebylo postižitelné.
Zásadní:
Pochybnosti o dostatečném pokrytí sankcemi máme i v jiných případech. Jak je například postihováno porušení povinností podle čl. 4 (povinnost poskytovatelů systémů AI a subjektů zavádějících AI přijímat opatření k zajištění dostatečné úrovně gramotnosti v oblasti AI u svých zaměstnanců), čl. 6 odst. 4 (povinnost poskytovatele zdokumentovat své posouzení před uvedením systému na trh), čl. 8 (povinnost týkající se splnění požadavků vysoce rizikových systémů AI dle oddílu 2), čl. 11 (povinnost vypracovat technickou dokumentaci vysoce rizikového systému AI a pak ji náležitě aktualizovat), čl. 17 (povinnost zavést systém řízení kvality), čl. 18 (povinnost uchovávat předmětné dokumenty po dobu 10 let), čl. 19 (povinnost uchovávat protokoly generované vysoce rizikovými systémy AI), čl. 53 (povinnosti poskytovatelů obecných modelů AI), čl. 54 (zplnomocnění zástupce poskytovatelů obecných modelů AI) nebo čl. 55 (povinnosti poskytovatelů obecných modelů AI se systémovým rizikem)? Nedohledali jsme ani sankce za porušení povinností poskytovatelů mimo sandbox (čl. 60), provádění testování bez souhlasu subjektu (čl. 61), za porušení povinností týkajících se závažných incidentů (čl. 73), či porušení čl. 80 odst. 7 (pokuty za nesprávnou klasifikaci), apod.
Částečně akceptováno
K postihu porušení povinností uváděných připomínkovým místem předkladatel v první řadě uvádí, že základní pravidlo pro vymáhání AI aktu stanovené v jeho čl. 99 odst. 1 zní tak, že „[č]lenské státy v souladu s podmínkami stanovenými v tomto nařízení stanoví pravidla pro sankce a jiná donucovací opatření, která mohou rovněž zahrnovat varování a nepeněžní opatření, použitelná v případě porušení tohoto nařízení ze strany provozovatelů a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich řádného a účinného uplatňování[.]“ Ze znění čl. 99 AI aktu dále vyplývá, že zatímco sankce pro některá jeho porušení jsou upraveny přímo tímto nařízením, ve zbývajících oblastech ponechávají unijní spoluzákonodárci prostor pro uvážení členským státům. Předkladatel čte čl. 99 AI aktu tak, že členským státům neukládá povinnost vymezit každé jeho porušení jako veřejnoprávní delikt postižitelný sankcí. Na základě čl. 99 odst. 1 AI aktu má předkladatel naopak za to, že je Česká republika povinna postihovat každé porušení AI aktu takovou sankcí a/nebo donucovacím opatřením, které zajistí řádné a účinné uplatňování tohoto nařízení.
Na základě výše uvedeného východiska se předkladatel blíže vyjadřuje k porušením jednotlivých povinností zmiňovaným připomínkovým místem.
- K čl. 4 AI aktu: jedná se značně abstraktně formulovanou povinnost. Pokud by její porušení bylo vymezeno jako správní delikt, jednalo by se o zdroj značné právní nejistoty. Jako donucovací opatření v případě subjektu, který své povinnosti podle čl. 4 AI aktu zjevně nebude dodržovat, se nabízí soukromoprávní vymáhání, například skrze povinnost nahradit škodu způsobenou porušením jeho povinnosti odpovídajícím způsobem proškolit své zaměstnance.
- K čl. 6 odst. 4 AI aktu: skutková podstata odpovídajícího přestupku byla doplněna.
- K čl. 8 AI aktu: Podle čl. 16 písm. a) AI aktu jsou poskytovatelé povinni zajišťovat splnění požadavků stanovených v kapitole III oddíle 2 tohoto nařízení, sem spadá i jeho čl. 8. Proto je takovéto porušení pokryto skutkovou podstatou přestupku spočívajícího v porušení některé z povinností podle čl. 16 AI aktu.
- K čl. 11 AI aktu: čl. 11 AI aktu spadá do jeho kapitoly III oddílu 2, proto pro něj platí to samé jako pro čl. 8 tohoto nařízení.
- K čl. 17 AI aktu: na povinnost zavést systém řízení kvality odkazuje čl. 16 písm. c) AI aktu, proto je takovéto porušení pokryto skutkovou podstatou přestupku spočívajícího v porušení některé z povinností podle čl. 16 AI aktu.
- K čl. 18 AI aktu: na tuto povinnost odkazuje čl. 16 písm. d) AI aktu, proto platí totéž, co pro čl. 17 tohoto nařízení.
- K čl. 19 AI aktu: na tuto povinnost odkazuje čl. 16 písm. e) AI aktu, proto platí totéž, co pro čl. 17 a 18 tohoto nařízení.
- K čl. 53 až 55 AI aktu: tato ustanovení spadají do kapitoly V AI aktu. Podle čl. 88 odst. 1 AI aktu má EK výlučnou pravomoc dohlížet na dodržování kapitoly V (resp. tuto kapitolu prosazovat). Obáváme se, že stanovení vnitrostátních sankcí za porušení těchto ustanovení by proto bylo porušením AI aktu.
- K čl. 60 AI aktu: Neschválí-li orgán dozoru nad trhem (potenciálnímu) poskytovateli v souladu s čl. 50 odst. 4 písm. b) AI aktu testování v reálných podmínkách včetně příslušného plánu testování (resp. nejsou-li splněny další podmínky), bude jakékoli testování příslušného vysoce rizikového systému AI v reálných podmínkách v kontextu AI aktu představovat neoprávněné uvedení systému na trh anebo do provozu. Vývoj systémů AI je totiž na základě čl. 2 odst. 8 AI aktu z jeho působnosti vyňat pouze v rozsahu, ve kterém se nejedná právě o testování v reálných podmínkách. Neoprávněné testování prováděné v reálných podmínkách tak bude naplňovat přinejmenším kritéria pro uvedení na trh podle čl. 3 bodu 11 AI aktu, které může spočívat i v dodání systému AI pro vlastní použití v Unii se zamýšleným účelem. Hovoří-li čl. 60 odst. 2 AI aktu o testování v reálných podmínkách pouze v okamžiku před uvedením systému AI na trh nebo do provozu, je tomu tak proto, že po (oprávněném) uvedení tohoto systému na trh nebo do provozu pozbývá úprava povolení testování v reálných svého smyslu.
Při neoprávněném testování systému AI v reálných podmínkách tedy půjde o porušení AI aktu postižitelné na základě vnitrostátní úpravy, která jako přestupek vymezuje porušení čl. 16 AI aktu.
- K čl. 61 AI aktu: získání informovaného souhlasu podle čl. 61 AI aktu představuje jednu z podmínek legálního testování v reálných podmínkách podle čl. 61 odst. 4 tohoto nařízení. Nedodržení čl. 61 AI aktu tak bude mít totožné následky jako jiné neoprávněné testování v reálných podmínkách. (Srov. komentář k otázce sankce za porušení čl. 60 AI aktu výše.)
- K čl. 73 AI aktu: skutková podstata byla doplněna.
- K čl. 80 odst. 7 AI aktu: pokud poskytovatel nesprávně klasifikuje systém AI jako nikoliv vysoce rizikový s úmyslem obejít požadavky AI aktu a tento systém AI uvede na trh nebo do provozu, dopustí se tím porušení pravděpodobně celé řady povinností podle čl. 16 AI aktu (právě tyto požadavky obcházel). Proto mu bude také možné uložit správní trest za přestupek spočívající v porušení čl. 16 tohoto nařízení.
Zásadní:
Za nedostatečné považujeme provedení čl. 99 nařízení. Výše sankcí, přestože jsou uvedeny v nařízení, musí být i v zákoně, aby byl naplněn ústavní princip „není trestu bez zákona“. Je tudíž třeba provést čl. 99 odst. 3, 4, 5 a 6 (pro malé a střední podniky a podniky začínající). Navrhované § 22 odst. 6 a § 23 odst. 7 jsou nedostatečné. Čl. 99 odstavec 7, který obsahuje kritéria hodnocení, by měl být v ST provázán s § 37 a násl. zákona č. 250/2016 Sb. Zhodnocen by měl být i čl. 99 odst. 8 nařízení, neboť z k němu vykazovaného navrhovaného § 21 není jednoznačně seznatelné, do jaké míry mají být pokuty ukládány orgánům veřejné moci a veřejným subjektům v ČR usazeným.
Upozorňujeme rovněž, že podle čl. 99 odst. 2 bude třeba sankce oznámit i Evropské komisi.
Akceptováno
Horní hranice pokut byly doplněny přímo do návrhu zákona.
Zásadní:
K minimálním dobám stanoveným nařízením:
Některá ustanovení nařízení, např. čl. 19 odst. 1 nebo čl. 26 odst. 6, upravují minimální doby uchovávání (protokolů). Je třeba uvést, jak dlouho tedy bude uchovávání vyžadováno – to je důležité pro nastavení přesné povinnosti, která může být předmětem sankce.
V případě čl. 19 odst. 1 AI aktu platí, že doba uchování automaticky generovaných protokolů musí odpovídat zamýšleného účelu vysoce rizikového systémů AI, přičemž má trvat alespoň 6 měsíců. Čl. 19 odst. 1 AI aktu z tohoto pravidla umožňuje vnitrostátnímu právu se od tohoto pravidla odchýlit, ovšem nikoli jej upřesňovat. Pokus o vnitrostátní upřesnění této abstraktně vymezené doby by tak podle názoru předkladatele představoval porušení AI aktu. Relativně abstraktní vymezení doby uchování protokolů se přitom nejeví jakožto překážka uplatňování čl. 19 odst. 1 citovaného nařízení, byť bude pro aplikační praxi prospěšné překlenout dobu do vytvoření adekvátního penza rozhodovací praxe vytvořením soft law dokumentů.
Totéž platí pro čl. 26 odst. 6 AI aktu.
Zásadní:
K „opatřením“, která nařízení předvídá:
Některá ustanovení nařízení vyžadují přijetí „nápravných opatření“, „zmírňujících opatření“, apod. poskytovateli, distributorovi, zavádějícímu subjektu atd. (např. čl. 15 odst. 4 in fine, čl. 20 odst. 1, čl. 24 odst. 4, čl. 26 odst. 1, čl. 60 odst. 7 nařízení). Není třeba tato opatření blíže specifikovat?
Vysvětleno
K čl. 15 odst. 4 AI aktu: toto ustanovení hovoří o „zmírňujících opatřeních“ přijímaných poskytovateli [srov. čl. 16 písm. a) AI aktu] za účelem omezení negativních dopadů feedback loops vznikajících v případě systémů AI učících se i po uvedení na trh nebo do provozu. Jde tedy o opatření přijaté zpravidla soukromou osobou (poskytovatelem) spočívající ve způsobu vývoje a dalších vývojářských úpravách (aktualizacích softwaru) příslušných systémů AI. I s ohledem na pokračující rozvoj technologie AI není vhodné ze strany zákonodárce do takovýchto vývojářských rozhodnutí zasahovat.
K čl. 20 odst. 1 AI aktu: I v tomto případě představují zmiňovaná „nápravná opatření“ širokou škálu možných zásahů poskytovatele do podoby/fungování systému AI. Ani zde se nejeví jako vhodné podobu těchto nápravných opatření předjímat, neboť tato se bude odvíjet od povahy konkrétního nedostatku, který může spočívat v nedodržení jakéhokoli myslitelného požadavku shody.
K čl. 24 odst. 4 AI aktu: Pro toto ustanovení platí totéž, co je uvedeno k čl. 20 odst. 1 AI aktu.
K čl. 26 odst. 1 AI aktu: Specifikace technických a organizačních opatření přijímaných zavádějícími subjekty za účelem dodržení návodu k použití se nejeví jako žádoucí. Zaprvé, podobu těchto opatření již do určité míry blíže upřesňují odst. 2 až 6 totožného článku, jak je lépe patrné z anglického znění čl. 26 odst. 1 AI aktu. Za druhé, i v tomto případě platí, že pro různé zavádějící subjekty budou vhodná odlišná opatření. Zatřetí, konkretizací takovýchto opatření by se český zákonodárce dopouštěl závazného výkladu přímo účinné normy práva EU, čímž by se mohl dopustit porušení práva EU při jeho nevhodném nastavení.
K čl. 60 odst. 7 AI aktu: Podobně jako v případě čl. 20 odst. 1 a 24 odst. 4 AI aktu se nejeví jako žádoucí konkretizovat opatření reagující na závažné incidenty zjištěné v průběhu testování v reálných podmínkách. Škála takovýchto opatření bude odpovídat škále myslitelných závažných incidentů, přičemž poznatky o reakci na ně se budou vyvíjet se stavem poznání v tomto relativně novém odvětví. Předjímat jejich podobu z pozice normotvůrce se tak jeví jako problematické.
Zásadní:
K návaznosti na zákon o posuzování shody:
Máme za to, že bude třeba novelizovat i zákon č. 90/2016 Sb. K tomu viz i dále.
Například čl. 21 nařízení – jazyk stanovený členským státem – tím bude zřejmě český jazyk, což by mělo být uvedeno v zákoně o posuzování shody, části druhé hlavě I, obdobně jako se to tam uvádí u návaznosti na jiná nařízení EU. Obdobně čl. 44 odst. 1 – jazyk certifikátů vydaných oznámenými subjekty, a další případy, se kterými počítá § 12 návrhu (čl. 47 nařízení).
Dále, kdo bude jednat za ČR v případě podle čl. 41 odst. 6 nařízení? Ustanovení neupravuje pouze povinnosti a pravomoci Komise, jak uvádí ST. A dále, není třeba čl. 39 nařízení více provést (posouzení rovnocennosti – kdo jej bude provádět? nebo vše vyplyne z dohody uzavřené s EU)?
Dále, jsme si vědomi, že čl. 44 odst. 3 nařízení fakticky nelze v českém systému provést, protože oznámený subjekt působí na soukromoprávní bázi a nemá povahu státního orgánu (neuplatní se pak ani správní řád ani možnost odvolání, které se v nařízení předpokládá).
Částečně akceptováno
Dle vyhodnocení provedeného předkladatelem nespadá problematika posuzování shody systémů AI do věcné působnosti zákona č. 90/2016 Sb., jak je vymezena v jeho základním ustanovení hovořícím o výrobcích. Proto je také volena legislativní technika normativního odkazu na tento zákon, přičemž jsou některé otázky upravováno autonomně přímo v implementačním zákoně.
K jazykové problematice dle názoru předkladatele postačuje současné znění § 12 návrhu zákona, pod který by mělo být možné podřadit též otázku jazyka použitelného pro doložení informací či podladů podle čl. 21 odst. 1 AI aktu (srov. zejména § 12 odst. 2 návrhu zákona). V případech potenciálně nepokrytých návrhem zákona by se pak měl uplatnit § 16 odst. 1 správního řádu.
Co se týče implementace čl. 41 odst. 6 nařízení o umělé inteligenci, dle výkladu předkladatele je za tento a jiné úkoly členského státu odpovědný gestor tohoto nařízení, nestanoví-li právní předpis jinak. Normativní implementace by tak neměla být a priori nutná.
Článek 39 AI aktu vykládá předkladatel jako legem specialem k požadavku stanovenému v čl. 31 odst. 1 tohoto nařízení (resp. i vůči ostatním požadavkům podle čl. 31, půjde-li o posouzení rovnocennosti). Toto posouzení by tak měl provést oznamující orgán jakožto předběžnou otázku v řízení o oznámení. V zájmu posílení právní jistoty však byla tato skutečnost doplněna též do § 2 návrhu zákona.
Zásadní:
K čl. 19 odst. 1:
Zde nařízení stanoví povinnost „uživatelům vysoce rizikových systémů AI“, přičemž ale pojem uživatel je ve vlastním textu nařízení použit pouze zde. O jaké uživatele se má jednat? A jak se uživatel podle tohoto ustanovení liší od zavádějícího subjektu? Z anglického znění nařízení se jeví, že se jedná o nesprávný překlad a povinnost by se měla vztahovat na poskytovatele systémů. O pochybnostech, zda je k tomuto článku přiřazena i sankce, více viz připomínka výše (Obecně k implementaci nařízení 2024/1689, bod 1.).
Vysvětleno
Skutečně, s ohledem na další jazykové verze nařízení (např. AJ, FJ, DE a SK), které v čl. 19 odst. 1 AI aktu hovoří o povinnosti poskytovatele, lze souhlasit, že pojem „uživatel“ v české jazykové verzi čl. 19 odst. 1 tohoto nařízení představuje chybný překlad. Z tohoto důvodu by mělo být toto ustanovení vykládáno ve světle ostatních jazykových verzích jako požadavek na poskytovatele, nikoli uživatele.
Předkladatel podnikne kroky k zajištění opravy české jazykové verze nařízení.
K čl. 50:
Ustanovení nařízení umožnuje v jednotlivých odstavcích výjimky, pokud tak stanoví/umožňuje to zákon. O jaké zákony/případy půjde v České republice?
Vysvětleno
Předkladateli není známa žádná informační povinnost (nebo jiná povinnost týkající se transparence ve smyslu čl. 50 odst. 6 AI aktu), kterou by české vnitrostátní právo samotné spojovalo výslovně se zavádějícími subjekty. I ve spojení s bodem 137 odůvodnění AI aktu je ovšem patrné, že smyslem odkazu na unijní a vnitrostátní právo obsaženého v čl. 50 odst. 6 tohoto nařízení je především postavit najisto, že harmonizační úprava podle jeho čl. 50 nevylučuje souběžné uplatnění dalších informačních povinností. V praxi se bude jednat o celou řadu informačních povinností vyplývajících z rozličných požadavků sektorové regulace vztahujících se na využívání systému AI v té které oblasti. Lze uvést například situaci, kdy zavádějící subjekt využije pro účely svého audiovizuálního uměleckého díla deep fake, z čehož mu plyne informační povinnost podle čl. 50 odst. 4 AI aktu, ovšem zároveň je povinen v souvislosti s totožným dílem v jeho závěrečných titulcích na základě § 50 odst. 3 písm. d) zákona č. 496/2012 Sb. uvést, že výroba tohoto díla byla podpořena filmovou pobídkou.
Zásadní:
K čl. 55 odst. 1 písm. c):
Kdo je „příslušný vnitrostátní orgán” dle článku 55 odst. 1 písm. c)? Spadá tato situace pod § 2 odst. 2? Nebo to mají poskytovatelé podle čl. 55 odst. 3 hlásit orgánu dozoru nad trhem? A jak má poskytovatel přijít na to, jak v daném ustanovení vykládat slovo „případně”?
Vysvětleno
Předkladatel toto ustanovení vykládá vykládá jako povinnost poskytnout hlášení informací příslušným vnitrostátním orgánům závažné incidenty v případech, ve kterých je pro ně tato informace relevantní. Jde tedy o potvrzení, že v případě závažného incidentu dotýkajícího se též systému AI, nad kterým vykonává dozor příslušný orgán členského státu, je poskytovatel povinen takovýto incident oznámit též tomuto věcně a místně příslušnému orgánu dozoru nad trhem v souladu s čl. 73 AI aktu. Pokud výše uvedená situace nenastane, poskytovatel tuto povinnost nenese, proto zmíněné ustanovení obsahuje slovo „případně“.
Zásadní:
K článku 57 odst. 10:
Vnitrostátní orgány mají zajistit přidruženou účast orgánů na ochranu osobních údajů v provozu sandboxu. To nevidíme v návrhu nikde zajištěno, Úřad pro ochranu osobních údajů nikde nefiguruje. Viz také naše druhá připomínka k § 13.
Vysvětleno
Jedná se o povinnost, která příslušnému orgánu-zřizovateli sandboxu (tedy ÚNMZ) plyne přímo z čl. 57 odst. 10 AI aktu. Kompetence ÚOOÚ k ochraně osobních údajů pak vyplývá z § 50 odst. 1 zákona č. 110/2019 Sb. ve spojení s čl. 57 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2016/679. ÚNMZ a ÚOOÚ již jsou navíc na základě § 8 odst. 2 správního řádu povinny spolupracovat v zájmu dobré správy. Výslovné doplnění této skutečnosti též do předkládaného návrhu se tak nejeví jako potřebné.
Zásadní:
K čl. 57 odst. 11 a 12:
Žádáme o vyjasnění, jak bude zajištěna bezpečnost a ochrana zdraví při práci v sandboxech, pokud mají být rizika podle čl. 57 odst. 11 nařízení pouze „přiměřeně zmírněna“. Budou se uplatňovat stávající standardy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci i na sandboxy? A který orgán bude moci pozastavit proces nebo účast v sandboxu (i třeba Inspekce práce)?
Určitou odchylku navíc naznačuje i čl. 57 odst. 12 nařízení, který dokonce v některých případech předpokládá, že nebudou uloženy žádné správní pokuty. Jak má být toto ustanovení chápáno? Pokud by měly být umožněny určité úlevy ze správního trestání a odpovědnosti, bylo by potřeba podle našeho názoru tuto možnost zakotvit v zákoně (asi zákon č. 250/2016 Sb.).
Vysvětleno
Návrh zákona neumenšuje pravomoci jiných správních orgánů (kupř. inspekce práce), ani do nich žádným jiným způsobem nezasahuje. I v případě sandboxu pro umělou inteligenci nebude dotčen standard bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jak je upraven zejména v zákonech č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, a č. 309/2006 Sb., zákoně o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Kontrolu dodržování citovaných právních předpisů upravujících bezpečnost a ochranu zdraví při práci bude i v tomto případě provádět Inspekce práce na základě svých kompetencí podle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce.
Čl. 57 odst. 11 AI aktu ostatně o problematice BOZP ani výslovně nehovoří. „Pouze“ zakotvuje povinnost účastníka sandboxu provádět řízení rizik v oblasti zdraví, bezpečnosti a základních práv. Hovoří-li toto ustanovení příslušných vnitrostátních orgánech rozhodujících o dočasném či trvalém pozastavení účasti v sandboxu, je třeba přiznat, že se jeho formulace není šťastná. Spojení „příslušný (vnitrostátní) orgán“ je ovšem nařízením využíváno pro označení vnitrostátních orgánů prosazujících AI akt. Zároveň je třeba tuto formulaci chápat v kontextu celého odstavce 11, který hovoří o „dohledu“. AI akt přitom hovoří o orgánech provádějících „dohled“ (angl. surveillance) nad účastníky jako o orgánech podílejících se na provozu sandboxu. Pozastavení procesu nebo účasti v sandboxu tak bude provádět ČAS na základě nově navrhovaného § 13 odst. 4 návrhu zákona, resp. ÚNMZ, vyhradí-li si tuto pravomoc ve zřizovací listině ČAS. Tento postup je zároveň třeba odlišit od problematiky testování v reálných podmínkách, která na základě čl. 76 AI aktu spadá do kompetence orgánů dozoru nad trhem, a to i v případě testování prováděného účastníky sandboxu (k tomu srov. zejména odst. 2 citovaného ustanovení), kde může o pozastavení či ukončení tohoto testování rozhodnout příslušný orgán dozoru nad trhem podle čl. 76 odst. 3 písm. a) AI aktu.
Ustanovení čl. 57 odst. 12 AI čte předkladatel tak, že (1) účast v sandboxu a dodržení s tím souvisejících pravidel a podmínek nemá vliv na soukromoprávní odpovědnost účastníka. Dodržení v tomto ustanovení uvedených podmínek pak (2) sice nepředstavuje liberaci z odpovědnosti za spáchání veřejnoprávního deliktu spočívajícího v porušení AI aktu, ovšem omezuje diskreci orgánu projednávajícího tento delikt v tom smyslu, že pachateli za jeho spáchání nelze uložit pokutu. Totéž platí i pro jiné veřejnoprávní delikty, pokud jsou k jejich projednávání příslušné jiné orgány zapojené do „dohledu“ nad systémem AI v sandboxu (tj. orgány podílející se na provozu sandboxu). V kontextu předkládaného návrhu zákona se toto ustanovení vztáhne na přestupky projednávané ÚNMZ a případně též příslušnými orgány dozoru nad trhem, provádí-li účastník sandboxu testování v reálných podmínkách.
Předkladatel v důsledku výše uvedeného nepovažuje za potřebné čl. 57 odst. 12 AI aktu blíže provádět na vnitrostátní úrovni. Toto ustanovení je přímo účinné, příslušný správní orgán se jím tedy může při svém postupu bez dalšího řídit. Další doplnění či upřesnění této úpravy na vnitrostátní úrovni se nejeví jako potřebné, pročež předkladatel implementaci v tomto bodě nenavrhuje v souladu s obecným pravidlem, podle nějž členské státy v zásadě nemají promítat přímo účinné normy vyplývající z nařízení do vnitrostátního právního řádu (srov. rozsudek Soudního dvora ve věci 34/73, Variola).
Zásadní:
K čl. 60:
Nařízení v tomto ustanovení počítá se schvalováním (odst. 4 písm. b) i registrací (odst. 4 písm. c). Kdo bude tyto činnosti provádět a z čeho to vyplývá? Je i tato registrace pokryta § 16 návrhu, když tento článek tam není uveden?
Akceptováno
Testování bude schvalovat vnitrostátní orgán dozoru nad trhem postupem stanoveným mj. v § 7 a 8 předkládaného návrhu zákona. Naopak registraci uvedenou v čl. 60 odst. 4 písm. c) AI aktu bude (jak plyne z textu tohoto ustanovení) provádět samotný poskytovatel (resp. potenciální poskytovatel) tohoto systému AI. Na tuto situaci se použije úprava vnitrostátní registrace systémů AI uvedených v čl. 49 odst. 5 AI aktu, § 16 byl odpovídajícím způsobem doplněn.
Zásadní:
K čl. 63:
Pokud mají podle nařízení mikropodniky dodržovat určité povinnosti podle čl. 17 pouze zjednodušeným způsobem, mělo by být někde vymezeno, co tento zjednodušený způsob je – to bude sice asi stanoveno/naznačeno v pokynech Komise, ty ale nebudou mít povahu předpisu EU publikovaného v Úředním věstníku, tudíž tyto zjednodušené způsoby zřejmě bude třeba do českého právního řádu dopracovat.
Vysvětleno
Nepovažujeme za vhodné vymezovat či definovat v implementačním předpise zjednodušený způsob plnění povinností dle čl. 17 pro mikropodniky v okamžiku, kdy příslušné pokyny Komise k této problematice doposud nebyly přijaty. Takovýto postup by de facto představoval závazný výklad čl. 17 odst. 2 ve spojení s čl. 63 odst. 1 AI aktu, který by mohl založit rozpor implementační úpravy s právem EU.
Článek 17 odst. 2 ve spojení s čl. 63 odst. 1 AI aktu představují relativně abstraktní normu. Předkladatel v tomto ohledu chápe v čl. 63 předvídané pokyny Komise jako institut zakotvující legitimní očekávání adresátů. Byť se tak jedná o právně nezávazný soft law dokument, bude dotčeným provozovatelům zdrojem právní jistoty, přičemž jim poskytne též prostředek ochrany proti správní praxi, která se bude od pokynů odchylovat v jejich neprospěch (srov. např. rozsudek Soudního dvora ve spojených věcech C 189/02 P, C 202/02 P, C 205/02 P až C 208/02 P a C 213/02 P, Dansk Rørindustri a další proti Komisi, EU:C:2005:408, body 409 až 214, vydaný v kontextu unijní ochrany hospodářské soutěže).
K čl. 65 a 69:
Mělo by být stanoveno, kdo budou (jak budou vybíráni, kým jmenování) zástupci za Českou republiku v Evropské radě pro umělou inteligenci, případně který orgán bude moci za ČR žádat odborníky podle čl. 69 nařízení.
Neakceptováno
Práva a povinnosti, které ČR vyplývají z čl. 65 a 69 AI aktu, lze realizovat faktickým plněním bez normativní transpozice. Předkladatel proto nepovažuje za potřebné či žádoucí zakotvovat pro tento případ zvláštní zákonnou úpravu. Mělo by naopak postačovat, budou-li se orgány ČR řídit obecnými pravidly a zásadami pro zastupování ČR v orgánech a jiných institucích EU, jak ostatně v souvislosti s AI aktem již nyní činí.
K čl. 70:
Upozorňujeme, že povinnost podle čl. 70 odst. 2 a 6 nařízení (sdělení totožnosti oznamujících orgánů a orgánů dozoru a předložení zprávy o stavu finančních a lidských zdrojů Komisi) měla již být splněna k 2. 8. 2025. Byla daná povinnost alespoň v rámci možností bez zákonného rámce splněna fakticky?
Akceptováno
Tato povinnost byla předkladatelem ve stanoveném termínu splněna.
K čl. 71:
Bude nevložení údajů do databáze EU, popř. jiné opomenutí, sankcionováno ze strany Evropské komise, nebo má být ponecháno na sankcionování členskými státy? Pak by bylo třeba dopracovat sankce.
Částečně akceptováno
Poskytovatel je na základě čl. 16 písm. i) povinen splnit registrační povinnost stanovenou v čl. 49 odst. 1 AI aktu (jež dále odkazuje na databázi podle čl. 71), v případě zavádějícího subjektu pak na jeho registrační povinnost podle čl. 49 citovaného nařízení odkazuje jeho čl. 26 odst. 8. Podle předkládaného návrhu zákona tedy půjde o přestupky projednávané českými orgány dozoru nad trhem (srov. § 21 odst. 2 a 6 předkládaného návrhu).
Porušení tak budou postihována českými vnitrostátními orgány. Předkládaný návrh jejich činnost v této oblasti již předvídá, nicméně v zájmu úplnosti byly do návrhu doplněny skutkové podstaty přestupků spočívajících v nesplnění povinnosti podle čl. 49 odst. 2 AI aktu, resp. povinnosti předvídané v čl. 49 odst. 5 AI aktu, neboť čl. 16 tohoto nařízení odkazuje v případě poskytovatelů pouze na čl. 49 odst. 1.
Zásadní:
K čl. 73:
Bude pro účely naplnění čl. 73 (závažné incidenty) použitelný zákon o kybernetické bezpečnosti? Ustanovení čl. 73 vyžaduje určitá šetření poskytovatelem, na která mají navazovat opatření orgánů dozoru, což si zřejmě vyžádá určitý právní rámec. Navíc, informován má být i orgán podle čl. 77 odst. 1 nařízení (viz čl. 73 odst. 7), tedy zřejmě veřejný ochránce práv.
Vysvětleno
Zákon o kybernetické bezpečnosti (a relevantní unijní úprava kybernetické bezpečnosti, na niž navazuje nebo kterou provádí) je k úpravě hlášení závažných incidentů podle čl. 73 AI aktu paralelní. Některé incidenty tak budou relevantní jak z hlediska regulace AI, tak z hlediska ochrany kybernetické bezpečnosti, nemusí to však nutně platit vždy. Použitelnost zákona o kybernetické bezpečnosti na situace pokryté čl. 73 AI aktu však nebude (z hlediska kompatibility implementační úpravy) problematická, neboť tento sám implementuje unijní právo v oblasti kybernetické bezpečnosti, které s AI aktem na unijní úrovni koexistuje.
Co se týče potřeby normativní implementace čl. 73 AI aktu, podle předkladatele není nutné ani žádoucí upravovat šetření a vyhodnocení ze strany samotného poskytovatele. Z hlediska regulace by zde měla být relevantní pouze vynaložená péče a účinnost přijatých kroků poskytovatele, přičemž budou poskytovateli při nedostatečnosti jeho snah adekvátní opatření uložena příslušným orgánem dozoru nad trhem.
Nutné není ani upravovat opatření přijímaná orgány dozoru nad trhem. Čl. 73 odst. 7 AI aktu totiž obsahuje přímočaře formulovanou informační povinnost, kterou není nutné dále specifikovat. Čl. 73 odst. 8 AI aktu dále odkazuje na čl. 19 nařízení o dozoru nad trhem s výrobky, který se zabývá výrobky představujícími vážné riziko. Tento specifikuje, že orgán dozoru musí zajistit stažení výrobku představujícího vážné riziko z trhu nebo z oběhu, nenabízí-li se jiné účinné opatření. Stažení z trhu nebo z oběhu je pravomocí orgánů dozoru nad trhem vymezenou v čl. 16 odst. 2 písm. c) nařízení o dozoru nad trhem. Tato pravomoc byla ve vnitrostátním právu pro orgány dozoru zakotvena skrze § 6 odst. 2 písm. e) zákona č. 87/2023 Sb., o dozoru nad trhem s výrobky, který se použije i dozor nad systémy AI na základě § 17 předkládaného návrhu zákona.
Z obdobných důvodů již existuje dostatečná implementační úprava pro informační povinnost podle čl. 73 odst. 11 AI aktu, který odkazuje na čl. 20 nařízení o dozoru nad trhem s výrobky.
Zásadní:
K čl. 74:
Předpokládáme, že k naplnění tohoto článku se využije zákon o dozoru nad trhem s výrobky, jak naznačuje i § 17 návrhu. Využívá se čl. 74 odst. 7 nařízení?
Vysvětleno
Nepočítáme s využitím diskrece poskytnuté členským státům v čl. 74 odst. 7 AI aktu.
Zásadní:
K čl. 76:
Toto ustanovení předpokládá vydání povolení (odst. 2) i vznášení námitek (odst. 4) orgánem dozoru. Jak je to provedeno? Z čeho tato možnost orgánů vyplývá?
Vysvětleno
Testování systému AI v reálných podmínkách se povoluje na základě čl. 60 AI aktu. Článek 76 tohoto nařízení je třeba chápat jako procesní rámec, který úpravu testování v reálných podmínkách doplňuje. Proto by o povolení odchylky od čl. 60 odst. 4 písm. f) a g) AI aktu, kterou předvídá čl. 76 odst. 2 tohoto nařízení, měl orgán dozoru nad trhem rozhodnout v souvislosti se schválením testování v reálných podmínkách jako takovým v rámci postupu předvídaného v § 7 předkládaného návrhu zákona.
Podobně výskyt pojmu „námitka“ v čl. 76 odst. 4 AI aktu představuje ne zcela terminologicky šťastný odkaz na úkon předvídaný čl. 76 odst. 3 písm. b) tohoto nařízení. Zatímco úkony předvídané v čl. 76 odst. 3 AI aktu budou představovat opatření k nápravě, které již jsou implementovány skrze § 9 předkládaného návrhu zákona, čl. 76 odst. 4 AI aktu pouze stanoví bližší náležitosti tohoto rozhodnutí o opatření k nápravě. Jde přitom o přímo účinnou úpravu, která nevyžaduje další zpřesnění. Další normativní implementace tedy není na místě.
Zásadní:
K čl. 77:
Určení orgánu – kompetence pro veřejného ochránce práv je založena § 4 návrhu. Je ovšem diskutabilní, zda tato kompetence bude stačit, když veřejný ochránce práv má mít i značné pravomoci (žádosti o dokumentaci, apod.). Máme za to, že by bylo správnější dát i těmto pravomocím určitý právní rámec. Upozorňujeme, že podle čl. 77 odst. 2 mělo být příslušné určení učiněno již do 2. 11. 2024.
Neakceptováno
Relevantní pravomoci již veřejnému ochránci práv (i dalším orgánům, jako je v současnosti Úřad pro ochranu osobních údajů) již vznikly ex lege na základě čl. 77 AI aktu. Účelem § 4 překládaného návrhu není tyto pravomoci jakkoli zpřesňovat či opakovat v českém vnitrostátním právu. Jeho smyslem je naopak je v tomto specifickém případě svěřit plnění oznamovací a uveřejňovací povinnosti podle čl. 77 odst. 2 AI aktu jinému orgánu, než je gestor, s ohledem na větší expertizu veřejného ochránce práv v této oblasti.
K určení podle čl. 77 odst. 2 AI aktu došlo v řádném termínu, jeho výstup byl zveřejněn původně na webové stránce https://digitalnicesko.gov.cz/ai-akt/ (nyní nedostupná) a je v současnosti dostupný na https://mpo.gov.cz/cz/podnikani/digitalni-ekonomika/umela-inteligence/.
Zásadní:
K čl. 78:
Tážeme se, zda je dostatečně zajištěna důvěrnost, tedy případný postih za její porušení. Jakou právní úpravou se bude postih řídit? A jaká bude „bezpečnostní prověrka na příslušné úrovni“ podle čl. 78 odst. 3 in fine? Povinnost zajistit důvěrnost v souladu s tímto článkem se vyskytuje napříč nařízením (např. čl. 45 odst. 4, 53 odst.7, 55 odst. 3, ...) ale ve srovnávací tabulce je vše vyznačeno jako neadaptováno, přímo použitelné. Nicméně se domníváme, že je nutno nějakým způsobem důvěrnost zaručit a tedy adaptovat, případně odkázat na českou zákonnou úpravu, která povinnost mlčenlivosti již pro dotčené subjekty řeší.
Akceptováno
V první řadě uvádíme, že ochrana důvěrnosti ve smyslu čl. 78 AI aktu má svou rovinu institucionální a rovinu personální. Institucionální rovina problematiky důvěrnosti informací se odráží např. v požadavku na minimalizaci vyžadovaných údajů zakotveném v čl. 78 odst. 2 AI aktu nebo ve zvláštním kritériu zpřístupnění důvěrně vyměňovaných informací podle čl. 78 odst. 3 tohoto nařízení. V těchto oblastech již český právní řád poskytuje dotčeným osobám ochranu skrze ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu (včetně předběžného opatření v této věci), přičemž dotčený orgán dozoru by měl být od excesů odrazován i rizikem vzniku odpovědnosti státu za škodu. Co se týče personální roviny, jde zde v první řadě o zamezení tomu, aby osoby podílející se na provádění AI aktu prozradily citlivé údaje podle čl. 78 odst. 1 AI aktu. Zde právní řád pro takovéto osoby již zavádí povinnost mlčenlivosti na základě § 77 odst. 1 písm. g) služebního zákona, § 20 kontrolního řádu, § 15 odst. 3 správního řádu a § 303 odst. 2 písm. b) zákoníku práce. Dále platí, že přímo na základě čl. 78 AI aktu budou příslušné orgány povinny zavést účinná technicko-organizační opatření šetřící důvěrnost citlivých informací podle čl. 78 odst. 1 tohoto nařízení. Sem spadají i opatření v oblasti personální bezpečnosti zahrnující výběr spolehlivých osob, jejich vhodné proškolení nebo ochranu.
Co se týče zmínky o bezpečnostní prověrce v čl. 78 odst. 3 AI aktu, nemusí se zřejmě nutně jednat o osvědčení podle § 54 zákona č. 412/2005 Sb. nebo jemu obdobný dokument pocházející z jiné jurisdikce. Jak je patrné z čl. 78 odst. 1 AI aktu, tímto článkem zavedený požadavek na ochranu důvěrnosti zahrnuje širokou škálu různých druhů citlivých informací. „Bezpečnostní prověrka“ ve smyslu čl. 78 odst. 3 AI aktu by měla být chápána jako garance způsobilosti příslušné osoby šetřit důvěrnost relevantního druhu citlivých informací. Půjde-li o utajované informace, bude dotyčná osoba muset splňovat zákonné podmínky přístupu k utajovaným informacím příslušného stupně utajení, jak ostatně již plyne z právní úpravy ochrany utajovaných informací. Půjde-li naopak např. o (neutajované) citlivé informace týkající se vedení trestního řízení, mělo by postačovat prokázání, že k dokumentaci ve smyslu čl. 78 odst. 3 pododstavce druhého AI aktu mají přístup osoby, u nichž lze garantovat náležitý standard personální bezpečnosti. S ohledem tuto skutečnost se ovšem nejeví jako žádoucí zakotvovat podobu přesnou podobu této „prověrky“ z toho důvodu, že její podoba se bude lišit podle míry ochrany dokumentace, o přístup k níž se jedná.
Výše uvedené právní předpisy byly doplněny do srovnávací tabulky.
Čl. 79 až 82, popř. 83:
Zřejmě mají návaznosti na zákon o dozoru nad trhem s výrobky. Není v těchto případek potřeba upravit určité aspekty speciálně, zejména ochranný postup (čl. 81), jak tomu bylo např. v novele zákona o výrobcích s ukončenou životností (implementace nařízení o bateriích), nebo návrhu zákona o ekodesignu?
A jsou někde stanoveny sankce (pokuty) za nesprávnou klasifikaci, jak vyžaduje čl. 80 odst. 7?
Částečně akceptováno
V případě uváděných článků není zvláštní implementační úprava nutná. Znění čl. 79 až 83 AI aktu se ve spojení s nařízením o dozoru nad trhem s výrobky a jeho vnitrostátní implementací jeví jako dost jednoznačná a konkrétní na to, aby nevyžadovala úpravou obdobnou navrhovaným § 131a a 131b zákona o výrobcích s ukončenou životností. V zájmu efektivní vymahatelnosti se přesto v § 9 předkládaného návrhu zákona navrhuje umožnit zrychlení postupů orgánů dozoru podle těchto ustanovení skrze úpravu účastenství, možnost vydat rozhodnutí jako první úkon v řízení a vyloučení odkladného účinku opravných prostředků.
Zmíněná ustanovení jinak navazují na postupy zavedené nařízením o dozoru nad trhem s výrobky. Požadují-li tedy tato ustanovení AI aktu po orgánech dozoru nad trhem přijetí mnohdy vágně specifikovaných „opatření“, jde o opatření předvídaná nařízením o dozoru nad trhem s výrobky, přičemž kompetence tato opatření přijímat bude dotčeným orgánům dozoru nad trhem vyplývat ze zákona o dozoru nad trhem s výrobky.
Byla však doplněna úprava navazující na ochranný postup podle čl. 81 AI aktu ukládající orgánu dozoru, který uložil opatření podle čl. 79 odst. 5 AI aktu, povinnost zrušit opatření na základě rozhodnutí Komise o jeho neodůvodněnosti.
Co se týče pokut za nesprávnou klasifikaci podle čl. 80 odst. 7 AI aktu, dopustí se osoba takovýmto pokusem o obejití povinností poskytovatelů vysoce rizikových systémů AI zároveň vícenásobného porušení těchto povinností. Předkládaný návrh zákona tato porušení již vymezuje jako přestupky. Článek 80 odst. 7 AI aktu (který je třeba číst ve spojení s čl. 80 odst. 4) v tomto ohledu zmírňuje přísnost této úpravy tím, že takovýto postup omezuje na úmyslné pokusy o obejití povinností poskytovatele. Úmysl obejít tímto způsobem unijní úpravu pak lze vzít v potaz při individualizaci správního trestu v konkrétní věci.
Podobné platí i pro postup při zjištění formálního nesouladu upravený v čl. 83 odst. 1 AI aktu. Toto ustanovení představuje zvláštní úpravu, kdy případě formálních nedostatků nejprve vyzve provozovatele k nápravě, přičemž své pravomoci podle zákona o dozoru nad trhem s výrobky se využije až v případě nečinnosti poskytovatele v souladu s čl. 83 odst. 2 AI aktu.
K čl. 83:
K záležitostem formálního nesouladu zřejmě bude příslušný orgán dozoru. Jsou v zákoně (asi v zákoně o dozoru nad trhem) dostatečné nástroje, aby mohl přijmout opatření podle čl. 83 odst. 2 a naplnil tak tento článek?
Vysvětleno
Tyto potřebné kompetence příslušné orgány budou mít (zejména) díky čl. 14 a 16 nařízení (EU) 2019/1020 ve spojení s čl. 74 AI aktu, respektive na základě § 5 a 6 zákona č. 87/2023 Sb.
Zásadní:
Čl. 85 a 86:
Článek 85 je vykazován správním řádem; jak ale bude naplněn čl. 86? Neměla by být alespoň stanovena sankce, pokud zavádějící subjekt nepodává „smysluplná vysvětlení“ dotčené osobě?
Akceptováno
Navrhuje se vymezit porušení čl. 86 AI aktu jako přestupek, toto ustanovení je vykázáno jako adaptační k čl. 99 AI aktu.
Zásadní:
K čl. 87:
Máme za to, že v návaznosti na toto ustanovení by měla být zvážena novelizace zákona č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů. Je na předkladateli, aby zhodnotil, zda novelizace vyplývající z nařízení vůči zákonu o ochraně oznamovatelů zapadne do rámce § 2 tohoto zákona, např. zda spadne pod § 2 odst. 1 písm. b) či § 2 odst. 1 písm. d) bod 5 zákona o ochraně oznamovatelů. To je třeba obhájit. Každopádně ustanovení nařízení není „nerelevantní“ pro adaptaci, jak vyplývá ze ST.
Akceptováno
Řádná implementace čl. 87 AI aktu je dostatečně zajištěna skrze § 2 odst. 1 písm. b) a písm. d) bodem 5 zákona o ochraně oznamovatelů. Jednak jsou horní hranice pokut za přestupky podle navrhované úpravy vyšší než 100 000 Kč [§ 2 odst. 1 písm. b)], jednak lze § 2 odst. 1 písm. d) bod 5 zákona o ochraně oznamovatelů vyložit ve spojení s čl. 74 odst. 1 a čl. 87 AI aktu tak, že se ochrana podle tohoto zákona vztáhne i na oznamovatele porušení AI aktu.
Srovnávací tabulka byla odpovídajícím způsobem doplněna.
K čl. 95, čl. 96 odst. 2 a čl. 112 odst. 8:
Kdo bude kompetentní za Českou republiku? Ustanovení mluví pouze o „členských státech“, z § 2 návrhu se kompetence k tomuto nedá vyčíst. Obdobně čl. 112 odst. 8.
Vysvětleno
Předkladatel má za to, že výslovné určení kompetentního orgánu na úrovni zákona zde není nezbytné. Nebude-li zákonem určen orgán příslušný k plnění konkrétní povinnosti ČR vyplývající z AI aktu, měla by odpovědnost za její splnění připadnout gestorovi AI aktu ve smyslu Metodických pokynů pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii („Metodické pokyny“). Definice implementace v čl. 2 odst. 2 písm. a) Metodických pokynů totiž zahrnuje jak implementaci normativní, tak implementaci nenormativní/faktickou (srov. formulaci „a dalších opatření, která jsou nutná k zajištění řádné aplikace práva Evropské unie“). Z definice gestora v čl. 2 odst. 2 písm. g) Metodických pokynů je zároveň zřejmé, že tento nese odpovědnost za zajištění řádné implementace předpisu EU „jako celku“.
Zásadní:
K čl. 111 odst. 1, 2 a 3:
Nařízení zde předpokládá určitá přechodná období, která by měla být podle našeho názoru provedena do českého právního řádu, neboť předpokládá zatímní užití stávajících systémů podle vnitrostátního práva a jejich postupném náběhu na nařízení.
Akceptováno
Bylo navrženo přechodné ustanovení reflektující znění čl. 111 a 113 AI aktu.
K čl. 113:
Prováděcí vnitrostátní úprava je předkládána opožděně; některé kapitoly nařízení již mají být prováděny, a jako celek se nařízení má použít od 2. 8. 2026, což je obtížně realizovatelný termín. Viz také naše obecná připomínka (bod I.) výše.
Akceptováno
Předkladateli byla gesce k implementaci AI aktu svěřena teprve na konci května 2025, nicméně podniká kroky k tomu, aby prodlení v implementaci nebylo dále prodlužováno.
K § 1 návrhu:
Ustanovení není formulováno v souladu s čl. 48 Legislativních pravidel vlády.
Rovněž podtržení v případě úvodního ustanovení zajištujícím základní provazbu s nařízením není potřeba. Navrhujeme odpodtrhnout a nevykazovat ani v rozdílové tabulce.
Akceptováno
Návrh zákona a výkaznictví bylo odpovídajícím způsobem upraveno.
K § 2 návrhu:
Máme za to, že vzhledem k tomu, že některá ustanovení nařízení jsou velmi obecná (odkazují na členské státy obecně, např. čl. 95, čl. 99 odst. 11), měla by být stanovena obecná kompetence pro „zbytkové“ záležitosti vyplývající z nařízení, které nebudou speciálně pokryty jinak.
Neakceptováno
Předkladatel má za to, že takováto úprava není nezbytná. Nebude-li zákonem určen orgán příslušný k plnění konkrétní povinnosti ČR vyplývající z AI aktu, měla by odpovědnost za její splnění připadnout gestorovi AI aktu ve smyslu Metodických pokynů pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii („Metodické pokyny“). Definice implementace v čl. 2 odst. 2 písm. a) Metodických pokynů totiž zahrnuje jak implemtanci normativní, tak implementaci nenormativní/faktickou (srov. formulaci „a dalších opatření, která jsou nutná k zajištění řádné aplikace práva Evropské unie“). Z definice gestora v čl. 2 odst. 2 písm. g) Metodických pokynů je zároveň zřejmé, že tento nese odpovědnost za zajištění řádné implementace předpisu EU „jako celku“.
§ 4 návrhu:
Nemá být uveden odkaz spíše na čl. 77 odst. 1 nařízení (viz např. čl. 73 odst. 7 či čl. 79 odst. 2)?
Vysvětleno
Nikoli. Cílem navrhovaného § 4 není vymezit na vnitrostátní úrovni okruh orgánů chránících základní práva podle čl. 77 AI aktu. Charakteristiky těchto orgánů jsou již určeny již samotným čl. 77 odst. 1 AI aktu, přičemž jim zároveň samotný AI akt svěřuje určité pravomoci. Členské státy tak mohou okruh orgánů podle čl. 77 odst. 1 AI aktu ovlivnit pouze zřízením či upravením působnosti toho kterého orgánu. Ve vztahu k orgánům, které svou působností naplní kritéria podle čl. 77 odst. 1 AI aktu, mají členské státy povinnost vést tyto identifikovat, zveřejnit jejich seznam a poskytnout jej Komisi. Právě plnění těchto povinností se navrhuje svěřit VOP jakožto orgánu, který bude mít s ohledem na svou agendu a expertizu nejlepší přehled o systému ochrany základních práv v ČR.
Zásadní:
K § 5 návrhu:
Nařízení v článku 46 omezuje vydání povolení jen na tu dobu, dokud jsou prováděny nezbytné postupy posuzování shody. Dikce návrhu ale zní, jako by se s posouzením shody nepočítalo vůbec, jakkoliv je článek 46 zmiňován. Lhůta 120 dnů, ač v důvodové zprávě vysvětlená, se nám jeví v tomto kontextu příliš dlouhá. Požadujeme vysvětlit.
Vysvětleno
Z čl. 46 odst. 1 AI aktu se podává, že se jím předvídané povolení udělí „na omezenou dobu, dokud jsou prováděny nezbytné postupy posuzování shody.“ Z toho plyne, že příslušný orgán dozoru nad trhem bude povinen tuto časovou ohraničenost vydávaného povolení zohlednit ve výroku vydávaného rozhodnutí. Pokud by přitom došlo k pozdějšímu nepředvídanému vývoji, bude na něj moci orgán dozoru nad trhem reagovat postupem podle § 6 návrhu zákona.
Co se týče délky zvláštní lhůty pro vydání rozhodnutí v této věci, je třeba vyjít ze zpětné vazby obdržené předkladatelem, podle které může v jiných odvětvích i neproblematický postup posuzování shody pro svou složitost v řadě případů trvat i déle než rok. AI akt přitom nepředpokládá žádný mírnější standard kontroly ze strany orgánu dozoru nad trhem, naopak v čl. 46 odst. 3 podmiňuje vydání povolení závěrem orgánu dozoru nad trhem, že jsou splněny požadavky na vysoce rizikový systém AI stanovené v kapitole III oddíle 2 AI aktu. Navrhovaná (cca 4měsíční) lhůta pro vydání rozhodnutí tak stále umožňuje uvedení systému AI na trh ve výrazně kratším čase, aniž by zároveň vyprázdnila požadavek na přezkoumání dodržení požadavků stanovených pro vysoce rizikové systémy AI.
Zásadní:
K § 6 návrhu:
Nařízení v čl. 46 odst. 3 - 6 nepředpokládá, že by tam uvedený postup dělal orgán dozoru sám od sebe. Uvedeným ustanovením nařízení je stanoven přenos kompetence na Evropskou komisi (dále také jen „Komise“) ve chvíli, kdy povolení orgán vydá. Poté následuje patnáctidenní lhůta, kdy se Komise a jiné členské státy mohou vyjádřit, a orgán dozoru povolení zruší, až pokud je Komise považuje za nedůvodné. Tedy dle našeho názoru § 6 zasahuje do výlučných kompetencí Komise. Je zde i otázka právní jistoty žadatele, v návrhu není ani lhůta, po které již ke zrušení povolení dojít nemůže (pokud by nedošlo ke změně skutečností). Požadujeme vysvětlit, zda ustanovení § 6 návrhu pouze doplňuje přímo použitelná ustanovení čl. 46 na vnitrostátní úrovni, nebo zda se jedná o paralelní autonomní postup orgánu dozoru.
Vysvětleno
Postup předvídaný v § 6 návrhu zákona je paralelní k postupu podle čl. 46 odst. 3 až 6 AI aktu a nemá za cíl je implementovat (s dílčí výhradou čl. 46 odst. 6 AI aktu, kdy závěr Komise o neodůvodnosti rozhodnutí o povolení může představovat změnu rozhodné skutečnosti odůvodňující jeho zrušení postupem podle § 6 návrhu zákona). Výsostná kompetence Komise tak není dotčena. K postupu podle čl. 46 odst. 3 až 6 AI aktu ostatně dochází pouze v případě udělení povolení, nikoli jeho neudělení. Výklad, podle kterého by o odebrání jednou uděleného povolení mohla rozhodnout pouze Komise, by podle předkladatele byl problematický už jen proto, že by při podstatné změně okolností po dokončení postupu podle čl. 46 odst. 3 až 6 AI aktu zřejmě nebyl způsob, jak povolení příslušnému poskytovateli odejmout do formálního ukončení procesu posuzování shody.
Tato úprava je navrhována s ohledem na výjimečnou povahu povolení uvedení vysoce rizikového systému AI na trh bez posouzení shody. Zajištěním takovéhoto posouzení shody je pravidlem, od něhož AI akt umožňuje odchylku nikoli ve prospěch jednotlivých poskytovatelů, ale za účelem vyhovění výjimečným důvodům veřejného zájmu. Z této konstrukce by mělo též plynout, že takovéto povolení nemůže trvat např. při pominutí takovéhoto důvodu veřejného zájmu nebo při vyvstání nových skutečností svědčících o závadnosti příslušného systému AI. Proto považuje předkladatel za legitimní též omezení právní jistoty žadatele, jemuž byla ve veřejném zájmu a oproti jeho konkurentům poskytnuta dočasná výjimka z požadavků unijní regulace.
K § 7 návrhu:
Z hlediska systematiky rozdělení ustanovení do odstavců bychom doporučovali spojit poslední větu prvního odstavce, která pojednává o lhůtě, spolu s informacemi o lhůtách v odst. 3 tak, aby bylo chronologicky zřejmé, že fikce schválení při nečinnosti podle nařízení se neuplatní a o zvlášť složitých případech se bude rozhodovat až 90 dní, přičemž ale v takovém případě bude žadatel do 30 dní informován příslušným orgánem dozoru.
Akceptováno
Ustanovení bylo upraveno v souladu s připomínkou.
K § 10 odst. 2 návrhu:
Bylo opravdu úmyslem omezit uchovávání dokumentace po úmrtí FO pouze na případy, kdy připadne dědictví státu? Není takových případů minimum? Není třeba řešit i jiné případy nástupnictví než na stát?
Akceptováno
Příslušné ustanovení bylo upraveno z popudu připomínky MSp. Nově je výslovně stanoveno, že povinnost podle čl. 18 odst. 1 AI aktu přechází na právního nástupce zůstavitele, kterému připadne majetek, s nímž je tato povinnost spojena.
K § 11 návrhu:
1.Odkaz na zákon o posuzování shody se týká jeho použití pouze na postup oznamujícího orgánu vůči Evropské komisi. Na zbylé postupy posuzování shody se použije tento zákon jen v některých částech, v jiných je přímo použitelné nařízení, jak podrobně rozebírá důvodová zpráva. Ale v návrhu samotném chybí celá změnová ČÁST TŘETÍ – změna zákona o posuzování shody.
2.Dále, § 11 návrhu rozumíme tak, že fakticky pro řádnou aplikaci oddílu 4 a 5 nařízení (tedy od čl. 28 po čl. 49) bude využitelný – vedle návrhu a nařízení, i zákon o posuzování shody. Jde nám například o to, zda jsou dostatečně pokryty sankce za případná neplnění poskytovatelů či oznámených subjektů (čl. 31, 33, 43, 44, 45, 47, 48 odst. 3), protože ta se v návrhu neobjevují a nařízení v tomto odkazuje na vnitrostátní právo.
Akceptováno jinak
Ustanovení § 11 bylo upraveno v návaznosti na připomínky ÚNMZ jakožto budoucího oznamujícího orgánu podle AI aktu. Varianta změny zákona č. 90/2016 Sb. byla při přípravách návrhu zákona diskutována, nicméně byla vyhodnocena méně vhodná s ohledem na skutečnost, že tento zákon se zabývá posuzováním shody výrobků jakožto věcí hmotných. V současné podobě návrhu by novela tohoto zákona neměla být nutná, neboť návrh zákona obsahuje normativní odkaz na potřebné otázky upravené tímto zákonem.
Výše uvedeným způsobem ovšem nelze přistoupit k problematice sankcí za porušení povinností oznámených subjektů. V této souvislosti předkladatel předem uvádí, že porušení čl. 31 a 33 odst. 1, 3 a 4, jakož i čl. 34 je sankcionováno na základě čl. 99 odst. 4 písm. f) AI aktu. Tato porušení zároveň pro účely vnitrostátního práva vymezuje jako přestupky § 23 odst. 8 předkládaného návrhu.
Co se týče sankcionování porušení čl. 43 AI aktu, předkladatel jej považuje za nadbytečné, neboť na tento článek již odkazuje čl. 16 písm. f) AI aktu, jehož porušení je v návrhu vymezeno jako přestupek.
Co se týče sankcionování porušení čl. 44 AI aktu, předkladatel identifikoval v čl. 44 odst. 3 povinnost oznámeného subjektu, která by v předložené verzi návrhu mohla být obtížně postižitelná jako přestupek. Tato skutková podstata byla doplněna.
Skutková podstata přestupku spočívající v porušení čl. 45 AI aktu byla doplněna.
Co se týče sankcionování porušení čl. 47 AI aktu, předkladatel jej považuje za nadbytečné, neboť na tento článek již odkazuje čl. 16 písm. g) AI aktu, jehož porušení je v návrhu vymezeno jako přestupek.
Co se týče sankcionování porušení čl. 48 odst. 3 AI aktu, předkladatel jej považuje za nadbytečné, neboť na tento článek již odkazuje čl. 16 písm. h) AI aktu, jehož porušení je v návrhu vymezeno jako přestupek.
K § 12 návrhu:
Proč jsou jazykové požadavky řešeny zde navrženým způsobem, a nemůže být využita obdobná legislativní technika, která je použita v zákoně č. 90/2016 Sb., o posuzování shody? Ten v části druhé hlavě I vždy pro jednotlivá speciální nařízení upravuje i jazykové požadavky. K tomu viz i výše k části Obecně k implementaci nařízení 2024/1689, bodu 5.
Vysvětleno
Předkladatel nepřistoupil k doplnění zákona č. 90/2016 Sb. mj. proto, že část druhá hlava I upravuje zvláštní ustanovení pro výrobky upravené příslušnými nařízeními EU, přičemž systémy AI přísně vzato nejsou výrobky [k tomu srov. i fikci obsaženou v čl. 74 odst. 1 písm. b) AI aktu]. Legislativní technika § 12 je přitom odlišná právě z důvodu komplexnějšího normativního pojetí, než je přítomno v zákoně č. 90/2016 Sb. Odstavec 1 v návaznosti na čl. 44 odst. 1 normuje jako povinný alespoň 1 z uvedených jazyků. Odstavec 2 de facto hovoří o povinnosti orgánu dozoru nad trhem akceptovat informace a dokumenty nezbytné k prokázání shody ve stanovených jazycích. Odstavec 3 řeší standardizovaný formulářový dokument. Tato technika přitom není v českém právním řádu nová, srov. např. § 8 odst. 1 zákona č. 375/2022 Sb.
K § 12 odst. 2 návrhu:
1. K jakému ustanovení nařízení se § 12 odst. 2 vztahuje? Odstavec je vykázán jako implementační a v rozdílové tabulce uveden vůči čl. 44 odst. 1 a čl. 47 odst. 2 nařízení, těmto však odpovídají zde též uvedené § 12 odst. 1 a § 12 odst. 3.
Akceptováno
Rozdílová tabulka byla upravena.
Zásadní:
K § 13 odst. 2 a 3 návrhu:
Jaký je rozdíl mezi zřizovatelem a poskytovatelem sandboxu, tedy jaké kompetence mají ÚNMZ a Česká agentura pro standardizaci (ČAS) vůči sobě navzájem a ve vztahu k nařízení, které operuje s termínem „příslušné orgány“ (především čl. 57 nařízení)? Navíc k problematice pojmosloví viz výše Obecně k implementaci nařízení 2024/1689, bod 1. Nutno vyjasnit, které povinnosti týkající se sandboxu bude provozovat který orgán, a to zejména s ohledem na vydávání písemných dokladů o činnostech a výstupních zpráv, které budou poskytovatelé následně moci použít mj. k prokázání souladu v rámci postupu posuzování shody (čl. 57 odst. 7 nařízení). Předpokládáme, že podoba takových dokumentů bude ještě specifikována na úrovni prováděcích aktů (čl. 58 odst. 1 písm. b) nařízení).
A z jakého důvodu jsou vůči § 13 vykázány jako implementované čl. 57 odst. 1, 4, 6, 7 a 16, ale nikoli odst. 10 a 15, které se též vztahují na „příslušné vnitrostátní orgány”?
Částečně akceptováno
Ad 1. Dle čl. 57 odst. 1 AI aktu členské státy zajistí, aby jejich příslušné orgány zřídily alespoň jeden regulační sandbox pro AI na vnitrostátní úrovni. Dle čl. 3 bod 48 AI aktu se „příslušným vnitrostátním orgánem“ rozumí oznamující orgán nebo orgán dozoru nad trhem. Oznamujícím orgánem je dle návrhu ÚNMZ a tento byl určen zřizovatelem regulačního sandboxu pro AI. ČAS je státní příspěvkovou organizaci, vůči níž vykonává působnost zřizovatele ÚNMZ. Dle usnesení vlády č. 394 ze dne 28. května 2025 bylo vládou rozhodnuto, že orgánem pro realizaci regulačního sandboxu pro umělou inteligenci má být ČAS. Z tohoto důvodu byla v návrhu ZAI zvolena předmětná legislativní konstrukce. Je pravdou, že AI akt nepracuje s pojmy „zřizovatel“ a „provozovatel“, tyto jsou užity pro potřebu českého institucionálního nastavení. ÚNMZ vydává zřizovací listinu ČAS. Pokud AI akt přisuzuje konkrétní povinnosti „příslušným vnitrostátním orgánům“ ve smyslu čl. 57 odst. 1 vůči regulačnímu sandboxu a podobném (např. týkající se citovaných výstupních zpráv), konečnou odpovědnost za jejich plnění nese ÚNMZ jakožto zřizovatel jediného sandboxu pro AI v ČR, ovšem to nevylučuje možnost pověřit jejich plněním jinou entitu ČAS, zůstane-li zachována konečná kontrola ÚNMZ. V návaznosti na tuto úvahu a na obdržené připomínky se navrhuje
- v § 13 odst. 4 stanovit, že ČAS provádí úkony související s provozem sandboxu, které nepředstavují výkon působnosti v oblasti veřejné správy (jde o formulaci převzatou ze správního řádu a je jí myšlena správa vrchnostenská), s ohledem na soukromoprávní povahu účasti na sandboxu by se mělo jednat o většinu agendy s ním spojené.
- V § 13 odst. 2 se navrhuje stanovit zbytkovou působnost ÚNMZ jakožto zřizovatele.
- V § 14 odst. 3 se dále navrhuje stanovit, že |podmínky provozování sandboxu vydá ÚNMZ na návrh ČAS.
Takovéto řešení ponechává kontrolu a odpovědnost v rukou ÚNMZ jakožto příslušného orgánu podle AI aktu, ovšem zároveň řeší výslovně otázku delegace plnění úkolů příslušného orgánu provádějícího dohled nad sandboxem ČAS.
Ad 2. Odstavce 10 a 15 nebyly vykázány jako implementované, jelikož zákládají příslušným orgánům povinnosti, které dle stanoviska předkladatele není třeba dále konkretizovat.
Zásadní:
K § 13 odst. 4 návrhu:
Dle článku 57 odst. 4 nařízení mají příslušné orgány, které zřizují regulační sandbox (tedy dle viz výše ÚNMZ), přidělit dostatečné zdroje pro účinné a urychlené dosažení souladu s unijní úpravou. Návrh oproti tomu počítá pouze s tím, že finanční prostředky zajistí MPO podle možností rozpočtu. Tato formulace nařízení neodpovídá.
Tato připomínka je zásadní.
V odstavci 4 se mj. v návaznosti na požadavky nařízení zmiňují začínající a malé a střední podniky. Doporučujeme doplnění důvodové zprávy o vyjasnění, podle jakých kritérií se tyto podniky budou klasifikovat (SME zřejmě podle doporučení (2003/361/ES), jak ostatně napovídá čl. 63 odst. 1 nařízení), nicméně pro začínající podniky zřejmě vodítka neexistují žádná?). Mají-li mít tyto podniky nárok na finanční podporu jejich zapojení do sandboxu, případně na nižší pokuty, může alespoň nějaké orientační vodítko pro vymezení kritérií předejít sporům. Případné nižší pokuty ale musejí mít oporu v zákoně.
Částečně akceptováno
1. Předložené § 13 odst. 4 bylo v návaznosti na obdržené připomínky odstraněno.
2. SME budou dle výkladu předkladatele klasifikována podle zmíněného doporučení. Vodítka k pojmu začínajícího podniku (v anglické verzi startup) předkladateli známa nejsou, ale s ohledem na formulaci „včetně podniků začínajících“ má za to, že okruh SME pro účely AI aktu není o takovéto podniky rozšiřován, ale jde „pouze“ o výslovné potvrzení, že příslušná podpůrná opatření mají svědčit i jim. Důvodová zpráva byla doplněna.
Zásadní:
K § 14 odst. 3 návrhu:
Má se jednat o implementaci článku 57 odst. 7, případně čl. 63 nařízení? Pokud ano, není implementačně vyznačen. Pokud by „pokyny, jak plnit povinnosti a požadavky“ měly mít podobu povinností pro soukromé subjekty, není možno to činit pouhými pokyny ČAS uveřejněnými na internetu, neboť taková úprava musí mít formu zákona. To se týká i podmínek způsobilosti a ostatních kritérií z tohoto ustanovení, pokud by z nich měly vyplývat povinnosti pro účastníky.
Vysvětleno
Navrhované ustanovení není zamýšleno jako implementace ani jednoho ze zmíněných ustanovení AI aktu. Jeho smyslem je zajistit transparenci fungování sandboxu a podmínek účasti v něm, přičemž je vhodné ji zajistit explicitně s ohledem na soukromoprávní povahu vztahu mezi provozovatelem sandboxu a jeho účastníky.
Zásadní:
K § 15 návrhu:
Není jasný účel tohoto ustanovení. § 63 zákona č. 328/2025 Sb., o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí se vztahuje na poskytování účelové podpory na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí a výslovně uvádí, že se řídí pravidly odchylnými od obecné právní úpravy stanovené jiným právním předpisem. Jedná se tedy o úpravu speciální, která stojí vedle úpravy sandboxů pro umělou inteligenci a nemá před ní přednost. U sandboxů pro AI je vždy přednostní úprava přímo použitelného předpisu.
Pokud se jedná o implementaci čl. 57 odst. 4 nařízení, věta třetí, má být implementačně vyznačeno.
Požadujeme vyjasnit celou povahu ustanovení § 15 návrhu.
Vysvětleno
Je pravdou, že zákon č. 328/2025 Sb., o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí (ZoVaVaI) obsahuje v českém právním řádu obecnou právní úpravu sandboxů, tzn. obecné zákonné náležitosti, které musí české regulatorní sandboxy splňovat. Z povahy by tedy předmětné podmínky měly být podmínkami minimálními. Pokud by přitom konkrétní náležitost předepsaná obecným předpisem (ZoVaVaI) v zvláštním předpise absentovala, resp. o ní mlčela, použila by se právě obecná úprava, byť i dílčí. Předkladatel tedy stál před volbou náležitosti ZoVaVaI upravit speciálně v ZAI, nebo je vyloučit, příp. tyto přístupy kombinovat.
Předkladatel přitom hodnotí následující obecné náležitosti regulatorních sandboxů podle ZoVaVaI jako zbytečně restiktivní a obsáhlé:
- § 63 odst. 1: „pravidla odchylná od obecné právní úpravy stanovené jiným právním předpisem“ - Předkladatel nemůže podmínku splnit, neboť pravidla jsou obsažena v nařízení EU, která předkladatel nemůže derogovat či zmírňovat zákonem.
- § 63 odst. 1 a 3 písm. a) – „doba určitá“: Časové omezení by nemělo být vztaženo na sandbox jako takový (předkladatel nevidí důvod, proč sandbox nemůže být zřízen na dobu neurčitou), nýbrž na zapojení účastníka – jedná se o zcela odlišné otázky.
- § 63 odst. 1 a 3 písm. a) - indikátory ověření naplnění cílů inovace: Chápeme užitečnost kvantifikace parametrů pro hodnocení naplnění, nicméně v této fázi a s ohledem na očekávané vydání harmonizační terciární legislativy nepovažujeme podmínku za příhodnou. Dále očekáváme, že zejm. první výzvy budou nastaveny s důrazem zejm. na compliance a regulatorní očekávání. Současně nic nebrání tomu, aby zřizovatel/provozovatel sandboxu – spíše v pozdějších výzvách – stanovil konkrétní podmínky nebo kritéria reflektující míru inovativnosti (pokud to bude příhodné). K takovému postupu však není nezbytné vytvářet zvláštní právní úpravu, postačí, aby byl parametr inovativnosti konkretizován v rámci příslušné výzvy.
S ohledem na inherentní povahu inovací v oblasti AI je velmi obtížné předem stanovit, podle jakých měřítek by měla být inovativnost hodnocena, a následně obhájit, zda byl projekt skutečně „dostatečně inovativní“. Takto nastavený parametr by mohl v praxi vést k formalizaci a obrannému vykazování.
Dále z pohledu EU práva a zejm. z pohledu budoucího očekávání byť částečně harmonizovaných podmínek pro výběr (prostřednictvím terciární legislativy na základě čl. 58 AI aktu, přičemž v tuto chvíli nelze její znění předjímat) by šlo považovat národní pravidla nad rámec unijních pravidel za (preventivní) goldplating.
Z výše uvedeného vyplývá, že předkladatel nemohl zůstat pasivní a nezbývalo mu jinak než normy dle § 63 ZoVaVaI aktivně derogovat. S ohledem na rozsah potřebných derogací předkladatel zvolil derogaci celého paragrafu.
K § 16 návrhu:
Dle rozdílové tabulky a důvodové zprávy se jedná o implementaci čl. 49 odst. 5, který požaduje, aby se vysoce rizikové systémy AI uvedené v příloze III bodě 2 registrovaly na vnitrostátní úrovni. Čl. 49 upravuje především „registraci” do databáze EU dle čl. 71 – je proces oznámení dle § 16 dostatečným naplněním čl. 49 odst. 5? Neměla by registrace na vnitrostátní úrovni více odpovídat registraci do databáze dle čl. 71?
Co mají představovat jsou „údaje o sobě“? To je možné rozklíčovat až z příslušných příloh nařízení. Doporučujeme přeformulovat.
V odstavci 1 doporučujeme mezi písm. a) a b) doplnit spojku „nebo“, vzhledem k tomu, že zřejmě půjde vždy pouze o situaci podle čl. 49 odst. 1 (pro naplnění podmínek písm. a), případně podle čl. 49 odst. 2 (pro naplnění podmínek písm. b).
Akceptováno jinak
§ 16 byl přepracován.
K § 17 návrhu, k poznámce pod čarou č. 7:
Nařízení EU 2019/1020 bylo již několikrát novelizováno, proto je nutno do poznámky pod čarou doplnit dovětek „, v platném znění“.
Akceptováno
Poznámka byla upravena.
K § 20 návrhu:
Počítá-li odst. 1 návrhu s upozorněním na porušení povinnosti také oznámených subjektů, které by měly podle § 2 odst. 2 návrhu spadat pod dohled ÚNMZ, jenž však není orgánem dozoru, nýbrž oznamujícím orgánem, měl by být do odst. 1, 2 a 3 výslovně doplněn také oznamující orgán.
Akceptováno
Do § 21 byl rovněž doplněn oznamující orgán.
K § 21 návrhu:
Upozorňujeme, že §§ 21 a 22, které upravují přestupky, chybí opatření skupinovým nadpisem.
Akceptováno jinak
Systematika přestupků byla upravena v návaznosti na jiné připomínky.
K § 21 návrhu:
Podle zvláštní části důvodové zprávy není nutné výši horních hranic sankcí stanovených nařízením znovu stanovovat v zákoně. S takovým tvrzením nemůžeme – i s ohledem na právní jistotu adresátů zákona – souhlasit a uvítali bychom přinejmenším výslovnou provazbu na čl. 99 odst. 3-5 nařízení. Více viz také připomínka výše „obecně k implementaci nařízení“.
Akceptováno
Horní hranice byla doplněna přímo do návrhu zákona.
K § 23 odst. 1 – 3 návrhu:
Rozdělení projednávaných přestupků se jeví zmatečné, neměl by kupř. ÚNMZ spíše projednávat přestupky podle § 21 odst. 8 týkající se oznámených subjektů? Stejně tak odst. 3 pojednává o podané žádosti, tudíž by zřejmě měl být propojen s § 21 odst. 9. Doporučujeme provést revizi ustanovení.
K sankcionování dále Obecně i implementaci nařízení 2024/1689, bodu 2. výše.
Akceptováno
Znění připomínkovaného paragrafu bylo přepracováno.
SLPV
K § 1
Máme za to, že na konci první věty úvodní části ustanovení § 1 má být čárka až za závorkou, před body a) až d).
Akceptováno jinak
Ustanovení bylo upraveno v návaznosti na jiné připomínky.
K § 21
Ustanovení § 21 úzce stanovuje, že přestupku je možné se dopustit tím, že právnická nebo podnikající fyzická osoba poruší některou z povinností, v ustanovení § 21 konkrétně vyjmenovaných článků Nařízení o umělé inteligenci („Nařízení“). Žádné jiné porušení povinností z Nařízení se za přestupkové jednání obecně nepřipouští.
Máme za to, že mezi porušení zakládající protiprávní stav a s tím spojenou odpovědnost za přestupkové jednání má rovněž patřit také porušení dalších důležitých povinností, včetně například povinností provozovatelů AI modelů podle článků 53 a 55 Nařízení, které v podrobnostech odkazují na přílohy XI, XII a XIII Nařízení.
Neplnění povinností stanovených v čl. 53 a 55 Nařízení ze strany provozovatelů AI systémů přitom podstatným způsobem omezuje tvůrce (obecně držitele autorských práv) v jejich možnostech účinného vymáhání svých práv vůči provozovatelům AI, která jim plynou ze zákona č. 121/2000 Sb., Autorský zákon, v platném znění a souvisejících mezinárodních dohod, kterými je Česká republika v oblasti autorských práv vázána. Neplnění povinností v kapitole IV Nařízení by proto mělo rovněž zakládat přestupkové odpovědnosti na straně provozovatelů AI systémů.
Vysvětleno
Porušení čl. 53 a 55 AI aktu dle názoru předkladatele nelze určit jako přestupky, jelikož spadají do kapitoly V AI aktu, jejíž vymáhání spadá do výlučné působnosti Evropské komise na základě čl. 88 odst. 1 AI aktu. Z toho plyne, že dodržování těchto ustanovení (resp. celé kapitoly V AI aktu) bude vymáhat Evropská komise. Pokud bychom do implementačního zákona promítli jinou úpravu, hrozilo by jednak České republice řízení o porušení povinnosti, jednak by se pachatel takovéhoto přestupku nejspíše mohl u soudu s odkazem na princip přednosti práva EU domoci zrušení jakéhokoli správního trestu, co by mu byl na základě takto vymezeného přestupku uložen. Máme však za to, že svěření výlučné kompetence k vymáhání kapitoly V AI aktu Evropské komisi může být v určitém smyslu výhodou, jelikož zásah z její strany bude mít vliv na možnost vstupu na celý vnitřní trh EU, což může zejména v případě velkých poskytovatelů působit jako účinné odrazení od porušování AI aktu. Obdobně již Evropská komise vymáhá mnoho let evropské právo ochrany hospodářské soutěže nebo nově též nařízení o digitálních trzích a některé povinnosti velmi velkých online platforem podle nařízení o digitálních službách.
K § 23
V souladu s bodem 2 našich připomínek navrhujeme odpovídající rozšíření § 23 tak, aby přestupky za porušování povinností podle čl. 53 a 55 Nařízení měl za povinnost projednávat příslušný správní orgán.
Neakceptováno
Dozor nad povinnostmi poskytovatelů obecných modelů AI stanovených v čl. 53 a 55, k AI spadá do výlučné pravomoci Evropské komise (čl. 88 odst. 1).
V Praze 25. června 2026
Vypracovala: Mgr. Viola Fieberová Koblihová, LL.M.
Podpis:
Stránka 2 (celkem 2)