Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNDM2F6FC0 najdete zde
IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
OBECNÁ ČÁST
1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), byl v roce 2013 přijat v reakci na nový občanský zákoník, který přinesl zásadní změny nejen do oblasti soukromého práva jako celku, ale i katastru nemovitostí (dále jen „katastr“). Od své účinnosti byl katastrální zákon sice šestnáctkrát novelizován, vždy se však jednalo pouze o dílčí novely související s přijetím jiných zákonů tak, aby byl zajištěn soulad zákona s jinými nově přijímanými zákony nebo jejich novelami. Katastrální zákon byl v rámci rekodifikace občanského práva nepochybně podařeným výsledkem, avšak za více než dekádu od jeho přijetí, kdy samozřejmě vyvstala v praxi řada aplikačních problémů, je nezbytné jej podrobit celkové revizi.
Podle § 1 katastrálního zákona je katastr veřejným seznamem a tato veřejnost je v právním prostředí České republiky, zejména v kontextu právní úpravy občanského zákoníku, nezbytným předpokladem právní jistoty při nakládání s nemovitostmi. To však neznamená absolutní nadřazenost veřejnosti katastru jiným veřejným zájmům, naopak je nezbytné, aby veřejnost katastru byla vyvažována vůči ochraně jiných veřejných zájmů, zejména pak vůči zájmu na ochraně osobních údajů a soukromí. Vzhledem k tomu, že protiprávní využívání dat katastru se v posledních letech stalo závažným problémem, je třeba nastolit rovnováhu mezi otevřeností katastru a ochranou osobních údajů.
V souvislosti se zásadní reformou soukromého práva byla zásadně reformována i právní úprava katastru, zejména oblast týkající se zápisu vlastnických a jiných věcných práv. Došlo ke sloučení právní úpravy do té doby obsažené ve dvou různých zákonech, a to v zákoně č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a zákoně č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), přičemž problematika řešená těmito zákony se v mnohých ohledech prolínala. Zároveň bylo zakotveno důsledné uplatňování zásad, na kterých je veřejná evidence nemovitostí založena, tak, aby se na zápisy v takové evidenci bylo možné co nejvíce spolehnout. Po více než deseti letech účinnosti zákona a praktického fungování těchto převratných změn, kdy byly poměrně zásadně novelizovány právní předpisy, s nimiž je právní úprava katastru úzce spjata, zejména občanský zákoník, občanský soudní řád nebo exekuční řád, a přijaty nové předpisy, např. zákon o veřejných dražbách a stavební zákon, je tak nezbytné provést i odpovídající komplexní úpravy na straně právního předpisu týkajícího se evidence nemovitostí a právních vztahů k nim. V důsledku sjednocení zápisů vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, která byla podle předchozí právní úpravy členěna na zápisy vkladem a zápisy záznamem, na zápisy výhradně vkladem, byly vyhodnoceny některé aplikační problémy v rámci vkladového řízení.
Také právní úprava obnovy katastrálního operátu byla v rámci reformy soukromého práva převzata pouze s drobnými úpravami z předchozí právní úpravy. V praxi se tato ustanovení osvědčila, avšak některé postupy v rámci obnovy katastrálního operátu je třeba optimalizovat tak, aby bylo dosaženo zvýšení obsahové kvality zejména technické části operátu.
Celá právní úprava správního trestání na úseku katastru byla v podstatě beze změny převzata z předchozí právní úpravy, a to ze zákona č. 344/1992 Sb. V roce 2016 sice došlo k dílčí úpravě v souvislosti s přijetím zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, avšak právní úprava obsažená v katastrálním zákoně je již zastaralá a neodpovídá současnému vývoji, a to jak z hlediska intenzity závažnosti přestupků a způsobu vymáhání, tak i výše sankcí.
Současná právní úprava neobsahuje žádné ustanovení, které by bylo v rozporu se zákazem diskriminace, a netýká se rovného postavení mužů a žen.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Základním principem návrhu právního předpisu je vyhodnocení naplnění cílů reformy soukromého práva a na ni navazující právní úpravy katastru, dosažení optimalizace postupů při zápisech vlastnických a jiných práv do katastru a uvedení právní úpravy do souladu se současným vývojem soukromého práva a požadavky na ochranu osobních údajů.
Jedním z nejdůležitějších cílů předloženého návrhu je zvýšit ochranu osobních údajů, které jsou obsahem katastru a umožnit lepší obranu proti nelegálnímu vytěžování a zneužívání údajů katastru. To vše při zachování veřejnosti katastru přiměřeně k účelům, kterým má podle § 1 odst. 2 zákona sloužit.
Největších změn dozná problematika poskytování údajů z katastru. Údaje katastru, které neobsahují údaje o osobách, jako jsou údaje katastrálních map a popisné údaje o nemovitých věcech, budou poskytovány zcela volně jako otevřená data (dále také „OpenData“). Naopak údaje katastru, které obsahují údaje o osobách, údaje o právech nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí, budou poskytovány pouze ve standardizovaných výstupech a pod podmínkou prokázání totožnosti žadatele. U vybraných typů údajů, které jsou z pohledu ochrany osobních údajů a soukromí nejvýznamnější, bude navíc vyžadováno i uvedení účelu jejich zamýšleného užití, který musí být v souladu s účely uvedenými v § 1 odst. 2 zákona. Uvedené účely budou evidovány a užití údajů v rozporu se zákonem stanovenými účely, jejich neoprávněné šíření nebo neoprávněné vytěžování bude postihováno jako přestupek podle zákona. To podstatně přispěje ke zvýšení ochrany osobních údajů, avšak zároveň bude zachována veřejnost v katastru v rozsahu, který je nezbytný k zajištění právní jistoty osob, které z údajů katastru v dobré víře vycházejí.
Dojde k upřesnění skutkových podstat přestupků tak, aby byla postihována pouze nejvýznamnější jednání, která představují významné překážky při správě katastru, a v konečném důsledku bylo podporováno přesné, účinné a účelné správní trestání. Na jedné straně tak dojde ke zrušení vybraných skutkových podstat, které se již z pohledu současného vývoje jeví jako nepodstatné či velmi obtížně prokazatelné, na straně druhé je zdůrazněn význam a škodlivost protiprávních jednání, která představují výrazný zásah do zájmu chráněného zákonem. Přímo úměrně této škodlivosti a také s ohledem na vývoj inflace a průměrnou mzdu v České republice jsou zvyšovány horní hranice sazeb pokut, jež lze za tyto přestupky uložit.
Za účelem zvýšení kvality obsahu katastrálního operátu a posílení právní jistoty vlastníků byly vyhodnoceny jako nezbytné některé úpravy postupů při obnově operátu. Jedná se zejména o úpravu jednotlivých ustanovení tak, aby byla zajištěna vhodnější a efektivnější činnost komise pro zjišťování průběhu hranic a její povahy, a posílen význam výsledků zjišťování průběhu hranic jako podkladu pro vyhotovení obnoveného operátu.
Novela obsahuje také úpravy a upřesnění katastrálního zákona v návaznosti na zjištění ze správní nebo aplikační praxe, zejména v souvislosti s průběhem a zefektivněním vkladového řízení. Dochází rovněž k odstranění některých překážek, které brání digitalizaci postupů při správě katastru.
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Základním cílem návrhu právního předpisu je revize fungování katastru po více než deseti letech od zásadní rekodifikace soukromého práva. To je nezbytné pro zajištění souladu právní úpravy katastru s požadavky moderní společností a jejími nároky na postup digitalizace a ochranu osobních údajů a soukromí.
Bez navržených změn nelze dosáhnout optimalizace, zvýšení efektivity a zjednodušení postupů katastrálních úřadů, a to při zachování, a pokud možno zvýšení kvality katastrální evidence. Stejně tak nelze beze změny právní úpravy dosáhnout vyšší míry ochrany osobních údajů, které jsou obsahem katastru.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná právní úprava odpovídá ústavnímu pořádku a právnímu řádu České republiky, zejména ústavnímu zákonu č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky.
5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Předložený návrh zákona není v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii, s právními předpisy či obecnými zásadami práva Evropské unie, ani s judikaturou Soudního dvora Evropské unie.
Problematiky, kterou návrh upravuje, se z předpisů Evropské unie konkrétně dotýká
· nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES, v platném znění,
· nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení,
· směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru a
· nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).
Návrh zákona je s uvedenými předpisy v souladu. Ve vztahu ke směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru, dochází k rozšíření údajů, které budou poskytovány jako otevřená data. V současnosti jsou takto poskytovány údaje katastrálních map, nově budou poskytovány i údaje souboru popisných informací bez údajů o právech a údajů o cenách. Pro údaje o právech a údaje o cenách bude i nadále platit, že se jedná o údaje, na které se směrnice nevztahuje, a to s ohledem na čl. 1 odst. 2 písm. f), podle kterého se směrnice nevztahuje na údaje, k nimž je omezen přístup na základě režimů přístupu v členských státech. Tímto režimem, který omezuje přístup k daným údajům, je v České republice právě právní úprava poskytování údajů v katastrálním zákoně.
Posouzení souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů je uvedeno v části obsahující zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů.
6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Problematiky, kterou návrh upravuje, se z mezinárodních smluv dotýká Aarhuská úmluva, a to v části týkající se přístupu k environmentálním informacím. Údaje katastru, které mohou být informacemi o životním prostředí, budou podle návrhu zveřejňovány jako otevřená data, a budou tak každému přístupné v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) a písm. b) podbod ii) předmětné úmluvy.
7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
V rozpočtové kapitole Českého úřadu zeměměřického a katastrálního vyvolá navrhovaná právní úprava požadavky na finanční zajištění úprav informačního systému katastru tak, aby katastrální úřady mohly při správě katastru postupovat v souladu s navrhovaným zněním zákona. Tyto požadavky budou zajištěny v rámci schváleného rozpočtu rozpočtové kapitoly Českého úřadu zeměměřického a katastrálního na příslušný rok bez dodatečných nároků na státní rozpočet.
Náklady na úpravu informačního systému jsou odhadovány na 80 miliónů Kč. Oproti tomu stojí přínosy, které se projeví zejména ve snížení nákladů na odesílání informace o zaplombování (přibližně 25 miliónů ročně) nebo na postupování podání v důsledku změny místní příslušnosti (cca statisíce ročně). Tyto úspory se budou projevovat dlouhodobě a budou alespoň částečně kompenzovat rostoucí náklady na výkon státní správy, zejména v oblasti poštovného, kdy např. v roce 2026 je odhadovaný nárůst prostředků potřebných na úhradu poštovních služeb v důsledku jejich zdražení oproti předchozímu roku odhadován na cca 16 až 20 miliónů Kč.
Zvýšení správního poplatku za přijetí žádosti o potvrzení geometrického plánu se pozitivně projeví v příjmech státního rozpočtu, stejně tak i stanovení jasnějších pravidel při vybírání správního poplatku za přijetí návrhu na vklad. V závislosti na vývoji realitního trhu a výstavby, a z toho vyplývajících požadavků na dělení pozemků a zápis nových staveb, lze odhadovat zvýšení příjmů státního rozpočtu o 60 miliónů Kč ročně.
Ke zvýšení příjmů státního rozpočtu povede i zavedení nového správního poplatku za výpis z evidence podle § 52 odst. 5 katastrálního zákona. Výnos z tohoto poplatku bude podmíněn zájmem veřejnosti o tento výstup, a proto jej nelze bez předchozích praktických zkušeností odhadnout.
Úspory spočívající ve zvýšení efektivity práce zaměstnanců v důsledku jednodušších a jasnějších pravidel a automatizace některých zápisů nejsou kvantifikovatelné, i přesto jsou velmi důležité, neboť alespoň částečně kompenzují narůstající složitost práce zaměstnanců katastrální úřadů vyplývající ze změn právních předpisů s dopadem do oblasti katastru, v poslední době např. změny v oblasti stavebního práva.
Celkově jsou veškeré změny navrhovány tak, aby buďto z dlouhodobého hlediska vedly k úsporám, nebo je snížení příjmů státního rozpočtu v důsledku některých jednotlivých opatření cíleně kompenzováno jinými opatřeními (např. sjednocení správního poplatku za vydání výpisu z katastru bez ohledu na počet nemovitostí je kompenzováno zvýšením poplatku za výstupy z historických operátů).
Dopad do podnikatelského prostředí bude pozitivní, neboť dojde k vyjasnění a zpřesnění postupů při zápisu do katastru, což sníží administrativní zátěž spočívající v odstraňování vad různých podání.
8. Zhodnocení, zda návrhem zákona není zakládána veřejná podpora
Navrhovanou právní úpravou není zakládána veřejná podpora. Veřejná podpora je termín vycházející ze Smlouvy o fungování Evropské unie, kdy se jí rozumí každá podpora poskytnutá v jakékoli formě státem nebo z veřejných prostředků, která narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňuje určité podniky nebo určitá odvětví výroby a ovlivňuje obchod mezi členskými státy. Podpora, která splňuje uvedená kritéria, je neslučitelná se společným trhem Evropské unie, a tedy zakázaná. Návrh zákona nepracuje s rozdělováním veřejných prostředků, neobsahuje přímé nebo nepřímé zvýhodnění určitých podniků nebo odvětví a nemá selektivní charakter.
9. Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob a sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopadů na ochranu práv dětí, a dopadů ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen a dopadů na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava má dopad na práva a povinnosti fyzických a právnických osob zejména v oblasti poskytování údajů z katastru, tento dopad je podrobně popsán dále v obecné části v bodě 10 a ve zvláštní části důvodové zprávy.
Navrhovaná právní úprava nemá žádné sociální dopady na specifické skupiny obyvatel, na osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením, národnostní menšiny, a na ochranu práv dětí. Navrhovaná právní úprava nemá žádný dopad ve vztahu k zákazu diskriminace a k rovnosti mužů a žen.
Navrhovaná právní úprava nemá žádné dopady na životní prostředí.
10. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Popis návaznosti na dosavadní zpracování osobních údajů
Navrhovaná právní úprava mění jeden z dosavadních způsobů zpracování osobních údajů, které jsou obsahem katastru, a to poskytování těchto údajů, a současně zavádí jedno nové zpracování osobních údajů, kterým je systematická evidence o poskytnutí výstupů z katastru (auditní stopa) obsahující údaje o žadatelích, o čase a předmětu poskytnutí a o uvedeném účelu. Posouzení dopadů se proto vztahuje jak ke změně stávajícího zpracování (poskytování údajů), tak k tomuto nově zaváděnému zpracování, které je samostatně posouzeno v pododdílu o nezbytnosti a přiměřenosti a v posouzení rizik.
Stávající způsob zpracování osobních údajů spočívající v jejich poskytování je v katastrálním zákoně upraven tak, že obecně platí, že nahlížení do katastru a poskytování výpisů, opisů a kopií z katastrálního operátu není žádným způsobem podmíněno, a jediným regulačním mechanismem je úplata za poskytované údaje. Zároveň není zjišťována ani uchována informace o tom, komu byly konkrétní osobní údaje poskytnuty. Výjimkou jsou výstupy, které byly již v minulosti shledány jako zasluhující zvláštní pozornost z pohledu ochrany osobních údajů a soukromí, a to údaje o přehledu vlastnictví osoby z území České republiky, údaje ze sbírky listin a údaje o dosažených cenách nemovitostí. Poskytování těchto typů výstupů má speciální režim, kdy není umožněno nahlížení, podmínkou poskytnutí je prokázání totožnosti žadatele, a o tom, komu byly tyto výstupy poskytnuty, se vede zvláštní evidence. Tato evidence sama pak obsahuje další osobní údaje (údaje o žadatelích), přičemž přístup k údajům této evidence není zákonem nijak upraven.
Takto široce koncipovaný a volný přístup k osobním údajům obsaženým v katastru byl v minulosti přirozeně omezen technickými možnostmi – každý, kdo chtěl shromáždit větší množství údajů, musel osobně navštívit veškerá katastrální pracoviště nebo všechna tato pracoviště obeslat s příslušným dotazem. To bylo značně časově i finančně náročné, což významně omezovalo riziko pro práva a svobody fyzických osob. Digitalizace údajů katastru a s tím spojené poskytování údajů v elektronické podobě, které je dnes již zcela převažující formou poskytování údajů z katastru, však toto riziko podstatně zvýšily, a proto je třeba nově hledat rovnováhu mezi veřejností katastru a ochranou osobních údajů.
Účel zpracování osobních údajů
Poskytování údajů katastru v případech, kdy jsou jeho předmětem osobní údaje, které jsou obsahem katastru, je zpracováním osobních údajů ve smyslu obecného nařízení o ochraně osobních údajů. Účelem tohoto zpracování je zajištění právní jistoty při nabývání nemovitých věcí a věcných práv k nim, a dále také snížení transakčních nákladů, negativních externalit a nákladů na řešení sporů, které by plynuly z neznalosti údajů o nemovitosti. Rovněž s ohledem na podstatu a účinky věcných práv jako práv působících „erga omnes“ je žádoucí, aby měl každý možnost se o obsahu a existenci těchto práv dozvědět, neboť každý musí respektovat (nerušit) oprávněného při výkonu těchto práv.
Veřejnost katastru je v právním prostředí České republiky, zejména v kontextu právní úpravy občanského zákoníku, nezbytným předpokladem právní jistoty při nakládání s nemovitostmi. Občanskoprávní úprava nabývání věcných práv a zásada materiální publicity veřejných seznamů tak, jak jsou upraveny občanským zákoníkem, vyžadují obecnou, formální publicitu katastru – na jejím předpokladu je založena celá řada ustanovení občanského zákoníku, zejm. § 980 až 984.
To však neznamená, že je nezbytné, aby byl veřejný každý jednotlivý údaj katastru nebo aby byly všechny údaje katastru dostupné za stejných podmínek. Veřejnost katastru není samoúčelná (katastr není veřejný proto, aby byl veřejný), ale je přirozeně limitována účely, ke kterým má katastr sloužit. Proto je možné a žádoucí s ohledem na tyto účely a objektivní potřeby veřejnosti přístup k údajům katastru diferencovat. O to navrhované změny právní úpravy veřejnosti katastru a poskytování údajů usilují tak, aby současně došlo ke zvýšení ochrany osobních údajů vedených v katastru a zároveň nedošlo ke snížení právní jistoty osob jednajících v dobré víře ve vztahu k nemovitým věcem nebo nepřiměřenému nárůstu pracnosti a zátěže na straně katastrálních úřadů.
Právním základem zpracování spočívajícího v poskytování údajů katastru a ve vedení evidence o jejich poskytnutí je splnění právní povinnosti správce a splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci podle čl. 6 odst. 1 písm. c) a e) nařízení (EU) 2016/679, ve spojení s čl. 6 odst. 3 téhož nařízení podle katastrálního zákona ve znění navrhované úpravy. Účel zpracování je vymezen v § 1 odst. 2 katastrálního zákona a tímto účelem je zpracování též omezeno ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. b) téhož nařízení.
Správcem osobních údajů při poskytování údajů katastru a při vedení evidence o jejich poskytnutí je Český úřad zeměměřický a katastrální. Osoba, která údaje z katastru získá, se ve vztahu k jejich následnému zpracování stává samostatným správcem a nese odpovědnost za soulad tohoto zpracování s nařízením (EU) 2016/679; tato skutečnost je rovněž důvodem, proč je vedení evidence o příjemcích nezbytné pro výkon práv subjektu údajů podle čl. 15 uvedeného nařízení.
Nezbytnost a přiměřenost zpracování ve vztahu k účelu
S ohledem na shora popsaný účel zpracování osobních údajů spočívající v poskytování údajů katastru je možné údaje katastru rozlišit a přístup k nim diferencovat, a to podle kritéria
· obsahového (zda se jedná o takové údaje katastru, které obsahují i údaje o osobách, údaje o právech nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí, či nikoliv),
· rozsahu a struktury (zda se jedná o velký rozsah údajů nebo jsou požadovány údaje v jiné struktuře, než jaká je obvykle potřebná pro naplnění některého z účelů podle § 1 odst. 2 katastrálního zákona).
Údaje katastru, které neobsahují údaje o osobách, údaje o právech nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí (např. údaje o druzích pozemků, výměrách parcel, údaje katastrální mapy apod.), dále také označované jako technické údaje, je navrhováno poskytovat zcela volně jako tzv. OpenData. Již v současnosti jsou takto poskytovány údaje katastrálních map, nově bude poskytování otevřených dat rozšířeno i na popisné údaje o nemovitých věcech. Jelikož nejde o osobní údaje, není důvod omezovat jejich poskytování a posuzovat jeho nezbytnost nebo přiměřenost.
Údaje katastru, které obsahují údaje o osobách, údaje o právech nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí, dále také označované jako právní údaje (např. údaje o vlastnictví, zástavních právech, nařízených exekucích apod.), mají být podle návrhu poskytovány pouze ve standardizovaných výstupech; jiný rozsah a struktura nebudou možné s dále uvedenou výjimkou, kterou jsou tzv. speciální výstupy. Tyto standardizované výstupy budou omezeny na takový obsah, který je nezbytný k naplnění výše uvedeného účelu, tj. obsah, který je schopný pokrýt běžné potřeby veřejnosti, které jsou v souladu s účely podle § 1 odst. 2 katastrálního zákona. Speciální výstupy pro speciální potřeby budou vyžadovat prokázání právního zájmu (např. údaje poskytnuté na žádost banky o tom, ke kterým nemovitostem je zapsáno zástavní právo pro tuto banku). Tím bude naplněn požadavek nezbytnosti a přiměřenosti.
Problematika nezbytnosti a přiměřenosti při poskytování právních údajů úzce souvisí také s tím, zda tyto údaje budou či nebudou poskytovány anonymně. Při anonymním poskytování neznámým osobám totiž není zřejmé, v jakém rozsahu konkrétní osoba údaje získává, a není tak možné přijmout opatření, která by zabránila protiprávnímu vytěžování údajů katastru. Proto je navrhováno, aby se podmínkou veškerého poskytování osobních údajů z katastru, údajů o právech a údajů o dosažených cenách nemovitostí stalo prokázání totožnosti žadatele. V této souvislosti je navrhováno zavést úplnou a systematickou evidenci o poskytnutí všech výstupů z katastru obsahujících údaje o osobách, údaje o právech nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí. To následně umožní, aby osoba, jejíž osobní údaje byly z katastru poskytnuty, mohla získat informaci, komu byly její údaje poskytnuty a mohla tak vůči příjemci údajů uplatňovat svá práva plynoucí z obecného nařízení o ochraně osobních údajů, a v případě, že dojde ke zneužití těchto údajů, se také mohla zákonem předvídanými prostředky bránit. Obojí přitom bez informace, komu byly údaje z katastru poskytnuty, není možné buďto vůbec nebo pouze velmi obtížně.
Deanonymizace poskytování právních údajů katastru je klíčovým opatřením k posílení ochrany osobních údajů, neboť nejen umožní v plném rozsahu naplnit právo subjektu osobních údajů na poskytnutí informací podle článku 15 obecného nařízení o ochraně osobních údajů, ale je také předpokladem a nutnou podmínkou účinnosti dalších navazujících opatření zejména kontrolního a sankčního charakteru. Bez této změny nebude subjekt údajů moci reálně naplňovat svá práva plynoucí z obecného nařízení o ochraně osobních údajů, neboť nebude vědět, vůči komu je má uplatňovat, a orgány katastru a zeměměřictví nebudou schopné účinně kontrolovat a sankcionovat neoprávněné použití či šíření údajů katastru, ani zamezovat neoprávněnému vytěžování těchto údajů.
Údaje o tom, komu byly poskytnuty údaje katastru, jsou však nezbytné nejen pro naplnění výše uvedených účelů, ale také například pro evidenční ochranu podle zákona o informačních systémech veřejné správy nebo pro předcházení a odhalování trestné činnosti. Ochrana těchto významných veřejných zájmů je významně ztížena, nejsouli k dispozici údaje o tom, kdo získal údaje o právních vztazích ke konkrétní nemovitosti.
Vedení evidence o poskytnutí údajů z katastru je samo o sobě zpracováním osobních údajů žadatelů, a je proto i z tohoto pohledu nutné posoudit jeho nezbytnost a přiměřenost. Evidence zaznamenává, kdo a kdy získal určitý výstup a jaký účel uvedl; tyto údaje mohou nepřímo vypovídat o záměrech žadatele. Rozsah evidovaných údajů je proto omezen na údaje nezbytné k dosažení účelu (identifikace žadatele, čas a předmět poskytnutí, uvedený účel), nikoli nad tento rámec; evidence je koncipována jako neveřejná a přístup k ní je zákonem omezen. Tím je zásah do postavení žadatele udržen v míře přiměřené sledovaným cílům, jimiž jsou výkon práv subjektů údajů podle čl. 15 nařízení (EU) 2016/679, kontrola zákonnosti dalšího nakládání s údaji a ochrana dalších veřejných zájmů.
Doba uchování údajů v evidenci je stanovena na 3 roky. Tato doba odpovídá promlčecí době pro projednání přestupků podle § 57 odst. 1 ve spojení s § 30 zákona o odpovědnosti za přestupky, a je tak nezbytná k tomu, aby evidence mohla plnit svou kontrolní a důkazní funkci ve vztahu k případnému neoprávněnému užití či šíření údajů katastru. Doba 3 let zároveň nepřekračuje míru nezbytnou k dosažení tohoto účelu (čl. 5 odst. 1 písm. c) a e) téhož nařízení); po jejím uplynutí se údaje nezpracovávají.
Získávání a uchovávání údajů o tom, komu byly údaje katastru poskytnuty, bude znamenat na straně katastrálních úřadů zvýšení pracnosti při zpracování žádostí o poskytnutí těch údajů katastru, které jsou dosud poskytovány anonymně (bez prokázání totožnosti). Rovněž bude nutné vynaložit náklady na úpravu informačního systému katastru nemovitostí z hlediska jeho funkcionality, výkonnosti i kapacity uchovávaných údajů. Tyto náklady na straně správce jsou však, poměřováno ve vztahu k přínosům navrhovaného řešení, přiměřené. Zejména zvýšení pracnosti na straně katastrálních úřadů lze významně omezit využitím technických prostředků a automatizací některých úkonů např. automatizovaným načítáním údajů o žadatelích do informačního systému s využitím čteček identifikačních dokladů a údajů základních registrů. Z dlouhodobého hlediska tak přínosy významně převažují nad náklady navrhovaného řešení, neboť náklady na úpravu informačního systému katastru nemovitostí budou primárně jednorázového charakteru.
Pro ty typy výstupů, které již v minulosti byly vyhodnoceny jako zasluhující zvláštní pozornost z pohledu ochrany osobních údajů a soukromí, a to údaje o přehledu vlastnictví osoby z území České republiky, údaje ze sbírky listin a údaje o dosažených cenách nemovitostí, dojde ke zpřísnění stávajících podmínek poskytování. Doposud bylo poskytnutí těchto údajů podmíněno prokázáním totožnosti žadatele, nově je navrhováno požadovat navíc i uvedení účelu jejich zamýšleného užití, který je v souladu s účely uvedenými v § 1 odst. 2 zákona. Uvedené účely budou evidovány a v případě, že bude listina použita k jinému účelu, který je v rozporu se zákonem, bude věc řešena v přestupkovém řízení. Aby bylo postihování případných přestupků reálné a efektivní, dojde v této souvislosti ke změně příslušnosti k vyřizování daného typu přestupku z katastrálních úřadů na Český úřad zeměměřický a katastrální.
Navrhované řešení bude mít významný přínos v tom, že ve vztahu k příjemcům údajů bude poskytovat důrazné poučení o tom, že získané údaje katastru lze využívat pouze k legitimním účelům (když tento účel budou muset jako podmínku získání údajů uvést), a zároveň i vytvářet tlak na to, aby se tak skutečně dělo, neboť příjemce údajů si bude vědomý toho, že skutečnost, že údaje získal a k jakému účelu je získal, bude dohledatelná. Toto řešení zároveň umožní zachovat automatizovaný způsob poskytování těchto údajů. Pokud by totiž mělo být ve vztahu k tomuto typu údajů přijato řešení, které by automatizaci poskytování údajů znemožnilo (např. požadavkem na prokazování právního zájmu) došlo by k zásadnímu nárůstu nákladů a pracnosti na straně správce, resp. zpracovatele, které by nebylo možné zajistit v rámci stávajícího personálního a rozpočtového zabezpečení resortu katastru a zeměměřictví. Zároveň by případná deautomatizace těchto procesů znamenala i významné zvýšení nákladů a pracnosti na straně veřejnosti. Zvolené řešení však zachovává veškeré výhody automatizovaného poskytování údajů katastru v kombinaci s maximálním přínosem pro ochranu osobních údajů, kterého lze v rámci automatizovaného poskytování údajů dosáhnout.
Z hlediska ochrany osobních údajů je nejrizikovějším způsobem poskytování údajů katastru poskytování hromadných údajů v elektronické podobě. To proto, že tato data jsou automatizovaně zpracovatelná, a proto snáze zneužitelná, přičemž s ohledem na množství takto poskytovaných osobních údajů představuje jejich případné zneužití zvýšené riziko pro práva a svobody fyzických osob. Ve vztahu k tomuto způsobu poskytování údajů katastru tak naplnění požadavku nezbytnosti a přiměřenosti vyžaduje nevyšší míru omezení, která je v návrhu představována požadavkem na prokázání právního zájmu nebo jiného vážného důvodu. Příkladem situace, kdy bude dán právní zájem na poskytnutí takových údajů, může být požadavek banky na vyhotovení speciálního výstupu, který bude obsahovat údaje o všech nemovitostech, ke kterým je pro tuto banku zapsáno zástavní právo. Pak bude její právní zájem dán právě tím, že ve vztahu k daným nemovitostem vystupuje jako zástavní věřitel. Obdobně také pokud bude např. ČEZ požadovat údaje o všech nemovitostech, ke kterým je v jeho prospěch zapsáno věcné břemeno apod.
Posouzení rizik pro práva a svobody fyzických osob včetně navrhovaných opatření ke snížení riskantnosti
Navržená úprava u dosavadního zpracování (poskytování údajů) nezakládá nová rizika nad rámec rizik již existujících a tato rizika naopak snižuje. Zavedení evidence o poskytnutí údajů je však novým zpracováním, s nímž jsou spojena samostatná rizika, zejména riziko neoprávněného přístupu k evidenci a riziko získání přehledu o tom, kdo se zajímá o majetkové poměry konkrétní osoby.
Nejvýznamnějším rizikem přitom je to, že osoby, které získají údaje katastru, je budou dále zpracovávat v rozporu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů. Toto riziko nelze vyloučit, primární odpovědnost za to, aby údaje získané z katastru byly dále zpracovány legálně, totiž nese jejich správce, tedy osoba, která údaje z katastru získala. Navrhovaná úprava však tato rizika podstatným způsobem snižuje, a to několika způsoby:
1. Zmenšuje rozsah údajů, které lze získat bez prokázání právního zájmu, a tím omezuje rozsah údajů, které mohou být potenciálně zneužity.
2. Umožňuje identifikovat osoby, kterým byly údaje poskytnuty, což umožní při porušení podmínek poskytování údajů katastru efektivně zabránit těmto osobám v dalším získávání údajů katastru a subjektům údajů umožní získat skutečný přehled nad tím, kdo zpracovává jejich osobní údaje a uplatňovat tak vůči správci (osobě, která údaje z katastru získala) veškerá práva vyplývající z obecného nařízení.
3. Posilují se kontrolní a sankční mechanismy, zejména se výslovně zakotvuje dosud pouze dovozovaná kompetence Českého úřadu zeměměřického a katastrálního vykonávat kontrolu, zda jsou údaje katastru šířeny za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem.
4. Úprava problematiky vytěžování včetně stanovení sankce za protiprávní vytěžování umožní efektivněji bránit tomu, aby byly údaje katastru neoprávněny shromažďovány.
U nově zaváděné evidence se rizika snižují tím, že evidence je neveřejná, přístup k ní je zákonem omezen na vymezený okruh osob a orgánů, rozsah evidovaných údajů je omezen na nezbytné minimum a doba jejich uchování je omezena na 3 roky; výluka ze zpřístupnění evidence se uplatní pouze ve vztahu k informování subjektu údajů u zákonem vyjmenovaných orgánů, nikoli ve vztahu k samotné existenci evidence.
Navrhované změny jsou součástí širších opatření směřujících ke zvýšení ochrany osobních údajů. Mezi další opatření patří zejména minimalizace osobních údajů v listinách, cenová regulace a zvýšení informační hodnoty některých výstupů z katastru.
Z pohledu ochrany osobních údajů ve sbírce listin bude základním opatřením zajistit, aby v těch listinách, u kterých to umožňuje jejich povaha, zejména u listin veřejných, došlo k redukci údajů, které jsou k zápisu do katastru předkládány. Redukce by byla provedena samotným zhotovitelem příslušné listiny, který by z jejího obsahu vytvořil výpis, který by obsahoval pouze ty údaje, které jsou potřebné pro zápis do katastru.
Minimalizace osobních údajů již bylo dosaženo pro dědická usnesení (vyhláškou č. 286/2025 Sb., kterou se mění některé vyhlášky v souvislosti s přijetím novely zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a dalších souvisejících zákonů) a pro rozhodnutí soudů v civilních věcech (zákonem č. 269/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyhláškou č. 531/2025 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů). Do budoucna bude usilováno o rozšíření tohoto principu i na jiné vhodné typy listin.
V případě soukromých listin je třeba volit jiné řešení. Obsah těchto listin je projevem vůle jejich účastníků, a je tedy na těchto osobách, aby při sepisování právních listin vhodným způsobem omezily jejich obsah nebo jej rozdělily do více právních jednání tak, aby listiny předkládané k zápisu do katastru obsahovaly co nejméně údajů, které jsou soukromého charakteru. Typicky v případě dohody o vypořádání majetkových vztahů pro dobu po rozvodu manželství nic nebrání tomu, aby byla jako samostatná uzavřena dohoda o úpravě poměrů nezletilého dítěte pro dobu po rozvodu podle § 757 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku a jako samostatná dohoda o úpravě majetkových poměrů podle § 757 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku, když podle soudní judikatury jsou tyto dohody vzájemně nepodmíněné a nezávislé – viz např. NS 21 Cdo 783/2022. Stejně tak může být samostatně uzavřena dohoda o případném výživném, neboť tato dohoda není obligatorní součástí smluv předkládaných soudu podle § 757 občanského zákoníku (viz např. NS Cpjn 19/2007, které se týká předchozí právní úpravy, je však použitelné i ve vztahu k právní úpravě současné). V případě dohod o vypořádání zaniklého společného jmění manželů je pak možné uzavřít samostatně dohodu týkající se nemovitostí a samostatně dohodu, resp. dohody týkající se jiných majetkových hodnot, neboť občanský zákoník v 738 odst. 2 výslovně připouští, že dohodu o vypořádání lze uzavřít i jen ohledně části společných majetkových povinností a práv.
Je tedy na osobách, které jsou účastníky právních jednání, aby koncipovaly listiny pro zápis do katastru takovým způsobem, který minimalizuje údaje z jejich pohledu citlivé. Neexistuje jedno universální řešení a na řešení se musí aktivně podílet i ti, kdo určité údaje nechtějí zveřejňovat.
11. Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava nezakládá žádná nová korupční rizika.
12. Informace dle zákona o regulaci lobbování
Předkladatel v souvislosti s přípravou návrhu zákona zaznamenal 1 lobbistický kontakt, a to se Sdružením pro internetový rozvoj v ČR, z.s.p.o., ev. č. v registru lobbování RL4306332795.
13. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nemá vliv na bezpečnost nebo obranu státu.
14. Zhodnocení dopadů na rodiny
Návrh zákona nemá žádné dopady na rodiny.
15. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Návrh zákona nemá bezprostřední dopady do dané oblasti.
16. Zhodnocení, zda návrh právního předpisu neobsahuje ustanovení, které by bylo svou povahou technickým předpisem podle právního předpisu upravujícího technické požadavky na výrobky, a informace o splnění oznamovací povinnosti podle tohoto právního předpisu
Návrh neobsahuje ustanovení, která by svou povahou byla technickým předpisem ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
17. Informace o konzultaci návrhu právního předpisu s Evropskou centrální bankou a výsledku konzultace, podléhá-li návrh právního předpisu takové konzultaci
Návrh nepodléhá konzultaci s Evropskou centrální bankou.
18. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se zásadami digitálně přívětivé legislativy
1.1. Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default)
Návrh zákona je plně v souladu s uvedenou zásadou, neboť dochází k úplné digitalizaci některých postupů, např. výmazů práv omezených na dobu trvání života osoby nebo práv omezených na předem známou dobu.
1.2. Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost údajů a služeb
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh novely tuto oblast nijak nemění.
1.3. Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility)
Český úřad zeměměřický a katastrální nestanovuje v zákoně žádné adresné podmínky týkající se služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením.
1.4. Sdílené služby veřejné správy
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena.
1.5. Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.
1.6. Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.
1.7. Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip GDPR)
Soulad navrhované právní úpravy s dotčenou zásadou je zhodnocen v části „Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů“.
1.8. Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government)
Navrhovaná úprava je s touto zásadou v souladu, když rozsah údajů katastru, které jsou poskytovány jako otevřená data, se zvyšuje maximálním možným způsobem na veškeré údaje katastru, které neobsahují údaje o osobách, údaje o právech nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
ČÁST PRVNÍ – Změna katastrálního zákona
K čl. I bodu 1 (§ 1):
Ustanovení se doplňuje o další účely, ke kterým lze používat údaje získané z katastru tak, aby pokrývalo všechny relevantní legitimní možnosti užití těchto údajů. Současné účely pokrývají obvyklé veřejné zájmy jako je např. ochrana životního prostředí nebo památková péče, stejně jako běžné situace v oblasti soukromého života při nakládání s nemovitostmi, jako je například příprava smluvní dokumentace, řešení sousedských vztahů, zajištění či vymáhání pohledávek apod., které lze podřadit buďto pod ochranu práv k nemovitostem nebo pod hospodářský účel. Nejeví se však jako dostačují pro situace, kdy mají být údaje katastru použity například pro účely boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo jiných podobných činností. Proto je navrhováno rozšířit ustanovení o nový účel, kterým je plnění povinností vyplývajících z jiných právních předpisů nebo plnění úkolů orgánů veřejné moci. Zároveň se navrhuje doplnit také možnost užití údajů katastru pro novinářské účely, neboť novinářská činnost plní v demokratické společnosti významnou roli a není důvod bránit využití údajů katastru k tomuto účelu.
K čl. I bodu 2 [§ 2 písm. a)]:
S ohledem na změny vyplývající z nové právní úpravy stavebního řízení v oblasti dělení a scelování pozemků se upravuje definice pozemku. Definice se přitom zobecňuje tak, aby případné další změny stavebních předpisů nevyvolávaly potřebu novelizace tohoto ustanovení.
K čl. I bodu 3 [§ 2 písm. n)]:
Navrhuje se vymezit vytěžování údajů katastru, v návaznosti na to odlišit vytěžování povolené od nepovoleného (viz § 53 odst. 2) a následně nepovolené vytěžování postihovat [viz § 57 odst. 1 písm. c)]. Definice vytěžování obsahuje 2 znaky – automatizovaný způsob získávání a určitou kvantitu získávaných údajů, která se odvíjí buďto od potřeby konkrétního subjektu nebo od parametrů stanovených prováděcím předpisem.
K čl. I bodu 4 (§ 4 odst. 1):
Současná úprava zahrnuje pod legislativní zkratku „jiný oprávněný“ jak osoby, kterým svědčí věcné právo k věci cizí, nájem nebo pacht, tak osoby, které nejsou vlastníky, avšak fakticky vlastnická práva vykonávají (např. svěřenští správci, organizační složky státu, příspěvkové organizace, městské části apod.). To pak v dalším textu zákona neumožňuje dostatečné rozlišení, neboť některá pravidla se mají vztahovat na obě tyto skupiny, a jiná pravidla pouze na skupinu subjektů, které vykonávají vlastnické právo. To vede k obtížnému, někdy až nesprávnému výkladu některých ustanovení, a významně snižuje srozumitelnost zákona, a tím i právní jistotu jeho adresátů. Proto se navrhuje legislativní zkratku změnit na „oprávněný z věcného práva“ a omezit ji pouze na oprávněné z věcného práva k věci cizí, nájmu nebo pachtu. Ohledně osob, které nejsou vlastníky, avšak vlastnická práva vykonávají, pak v návaznosti na to bude ve společných ustanoveních nově upraveno, že se na ně obdobně použijí ustanovení tohoto zákona o vlastníkovi věci – viz nový § 59b.
K čl. I bodu 5 (§ 5):
Zavádí se legislativní zkratka „protokoly o řízení“, která bude využita dále v textu zákona v souvislosti s úpravou poskytování údajů z katastru. Zároveň se ustanovení doplňuje tak, aby zahrnovalo veškeré protokoly vedené při správě katastru.
K čl. I bodu 6 (§ 6):
Legislativně technická změna v návaznosti na úpravu v § 4 odst. 1. Viz odůvodnění k čl. I bodu 4.
K čl. I bodu 7 (§ 7) a k čl. I bodům 43 a 70 (§ 30 odst. 1, § 48 odst. 1):
K odst. 1
Veřejnost stále častěji využívá možnost činit podání vůči katastrálním úřadům v digitální podobě. To je žádoucí a vítané, zároveň však v důsledku toho, že se jedná o relativně novou problematiku, dochází k řadě chyb a problémů, například k tomu, že jako zápisné listiny jsou předkládány prosté skeny listin vyhotovených originálně v listinné podobě. Těmto problémům lze částečně předejít podrobnější úpravou problematiky, jaké listiny mohou být podkladem pro zápis do katastru.
Vzhledem k tomu, že při nakládání s nemovitostmi jde v řadě případů o významné finanční hodnoty, a také s ohledem na potřebu zajištění bezpečnosti realitního trhu a minimalizace rizika zápisu na základě podvržené listiny, se proto výslovně stanoví, že listiny pro zápis musí být předloženy buďto jako originály nebo jejich úředně ověřené kopie, resp. pro elektronickou podobu jako výstup z autorizované konverze. Taková právní úprava je obvyklá i v jiných právních předpisech, pokud jde o doložení významných skutečností – např. § 8 zákona o návykových látkách, § 61a energetického zákona, § 38a odst. 4 školského zákona, § 24b a 24c zákona o advokacii nebo § 25c odst. 5 zákona o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě.
Zároveň se upravuje výjimka pro situace, kdy je podkladovou listinou procesní úkon vůči orgánu veřejné moci, typicky žaloba podaná soudu. V případě takovýchto dokumentů je totiž běžné, že účastníci mají k dispozici pouze kopii žaloby potvrzenou podatelnou soudu, a požadavek na předložení originálu se tak jeví jako nepřiměřený.
K odst. 2
Do druhého odstavce se přesouvá část původního odstavce 1 věnovaná náležitostem listin v elektronické podobě. Přitom se vypouští požadavek, aby byla listina vyhotovená v elektronické podobě opatřena kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem.
Vzhledem k tomu, že není běžně možné zakoupit jednotlivé kvalifikované časové razítko, brání v současnosti tento požadavek tomu, aby v jednotlivém případě osoba, která je k tomu jinak technicky řádně vybavená, mohla vyhotovit listinu pro zápis do katastru v elektronické podobě. S ohledem na přijetí zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, jsou již všechny písemnosti orgánů veřejné moci předkládány včetně kvalifikovaného časového razítka, u soukromých listin však praxe ukazuje, že setrvávání na tomto požadavku je problematické a brání další digitalizaci.
Zároveň se v této souvislosti upravuje problematika ověřování platnosti elektronického podpisu tak, aby zejména právě pro situace, kdy listina nově nebude muset být opatřena kvalifikovaným časovým razítkem, bylo zřejmé, k jakému okamžiku má být platnost elektronického podpisu ověřována.
K odst. 3
Podle současné právní úpravy běží lhůta k prokázání pravosti podpisu, aniž by se o tom navrhovatel dozvěděl, resp. byl k tomu vyzván. Tato skutečnost působí v praxi jen obtížně řešitelné potíže, mimo jiné vede k tomu, že navrhovatelům se fakticky zkracuje doba pro prokázání pravosti podpisu o dobu potřebnou k tomu, aby katastrální úřad tuto skutečnost zjistil a navrhovatele k prokázání pravosti podpisu vyzval. Navrhuje se proto vázat počátek běhu této lhůty až k okamžiku odeslání výzvy k prokázání pravosti podpisu.
Počátek běhu lhůty nelze vázat na doručení, neboť v řadě případů by pro tento účel musel být ustanovován opatrovník, protože příslušné osobě není možné písemnosti doručit. Ten však nemůže prokázání pravosti podpisu zajistit, a docházelo by tak pouze k nežádoucímu prodloužení celého procesu a zbytečnému vynakládání prostředků státní rozpočtu bez skutečného výsledku. Je primárním zájmem účastníků vkladového řízení, aby předkládali listiny v takové podobě, aby na jejich základě mohl být proveden vklad, pokud tak nečiní, nelze kvůli tomu blokovat provádění zápisů z důvodu jejich nezastižitelnosti. Navrhované znění je tak pro řádně zastižitelné účastníky podstatným zlepšením, zatímco pro ty, kteří zastižitelní nejsou, se stav oproti současnosti nezmění.
Zároveň se navrhuje, aby pro daný účel nebylo přihlíženo k takovému ověření podpisu, které neumožňuje dostatečnou identifikaci podepisující osoby. V některých případech, kdy k ověření došlo v zahraničí, totiž ověřovací doložky neobsahují žádné relevantní informace o podepisující osobě ani o tom, zda a jakým způsobem byla totožnost podepisující osoby ověřujícím orgánem zjištěna. To může být zneužito ke zfalšování vkladové listiny, a proto se navrhuje pro účely vkladového řízení na takové podpisy hledět, jakoby úředně ověřeny nebyly, a požadovat prokázání pravosti podpisu i v těchto případech.
K odst. 4 a k § 30 odst. 1, § 48 odst. 1
S ohledem na vývoj soudní judikatury již současná praxe připouští, že spojení geometrického plánu s listinou nemusí být fyzické, ale postačí spojení obsahové, tedy právě odkazem na daný geometrický plán. Ten pak postačuje pouze přiložit. V případě geometrických plánů, které jsou vyhotovovány v elektronické podobě, je však již i požadavek na předložení nadbytečný – katastrální úřad tento geometrický plán má k dispozici a zároveň je zde jistota, že nemůže existovat odlišné vyhotovení téhož geometrického plánu (na rozdíl od plánů vyhotovovaných v listinné podobě).
Proto se navrhuje požadavek na připojení geometrického plánu zcela opustit a nahradit jej požadavkem na uvedení odkazu na příslušný geometrický plán, tj. na označení tohoto plánu vhodnými, jednoznačně identifikujícími údaji, přímo v textu dané listiny. To samozřejmě nic nemění na tom, že geometrický plán může být podle volby zhotovitele listiny připojen, a je-li s listinou nedílně spojen, pak je tím fakticky proveden i odkaz na takto připojený geometrický plán.
Navrhovaná úprava přispěje k další digitalizaci, neboť v případech, kdy soudy vyhotovovaly rozhodnutí, jehož součástí měl být geometrický plán, činily tak právě s ohledem na dosavadní znění § 7 odst. 3 zásadně v listinné podobě.
Obdobně se upravují i další ustanovení katastrálního zákona, která dosud vyžadovala předložení geometrického plánu.
K odst. 5
Potřeba prokázání pravosti podpisu je v současnosti ve vztahu k podpisům na plných mocích, na základě kterých byly soukromé listiny podepsány, dovozována výkladem. Vzhledem k důsledku, který je s nesplněním této povinnosti spojen (zastavení vkladového řízení), je však žádoucí, aby toto bylo upraveno výslovně a došlo k odstranění pochybností při aplikační praxi.
K odst. 6
Navrhuje se omezit možnost podání návrhu na zápis práv do katastru v elektronické podobě, a to na podání prostřednictví datové schránky nebo portálu katastru a zeměměřictví. Důvodem je skutečnost, že podání prostřednictvím elektronické pošty není z pohledu uživatele žádným způsobem garantované – neexistuje jistota, že takové podání katastrálnímu úřadu skutečně dojde. Navíc takto činěná podání vykazují nejvyšší chybovost, velmi často jsou vyhodnocena jako neúčinná. Omezení elektronické komunikace na garantované prostředky zvýší právní jistotu podatelů a efektivitu činnosti katastrálních úřadů.
Obdobné omezení se navrhuje i pro případy, kdy orgány veřejné moci zasílají katastrálním úřadům listiny k zápisu práv do katastru přímo. V takovém případě tak budou činit prostřednictvím datové schránky nebo prostřednictvím k tomu určené webové aplikace. Určenou webovou aplikací se rozumí webová aplikace podle § 92 odst. 4 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, případně jiný obdobná aplikace, která by v budoucnu mohla za tímto účelem vzniknout.
K čl. I bodu 8 (§ 9 odst. 1):
Vzhledem k tomu, že údaje o doručených návrzích a listinách jsou součástí protokolů o řízení, které jsou součástí katastrálního operátu, vztahuje se na ně obecná úprava získávání údajů z katastru. K speciálnímu ustanovení obsaženém v § 9 odst. 1 druhé větě tak není žádný důvod, naopak je spíše matoucí, když není zcela zřejmé, jaký je jeho vztah k § 52 a násl. Proto se navrhuje druhou větu zrušit a poskytování údajů z protokolů řízení řešit pouze v rámci nového ustanovení § 55a.
Možnost nahlížet do přehledu doručených návrhů tedy zůstává i nadále zachována, neboť protokoly o řízení, které tento přehled obsahují, jsou podle § 5 odst. 2 písm. e) součástí katastrálního operátu, a tudíž údaje z tohoto přehledu jsou poskytovány standardními způsoby jako jakékoliv jiné údaje katastru podle § 52 až 55a katastrálního zákona.
Přehled doručených návrhů nebo listin je seznam údajů o tom, jaká řízení typu V (vklad) nebo Z (záznam, poznámka, změna jiných údajů katastru) byla zahájena a na základě jakých podkladů (listin) se tak stalo. Listiny samotné však nejsou součástí tohoto přehledu (v přehledu je pouze jejich identifikace, tj. např. že se jedná o zástavní smlouvu ze dne 3. března 2026) a nahlížení do nich po dobu, po kterou probíhá vkladové řízení, se bude i nadále řídit ustanoveními správního řádu o nahlížení do spisu. Poté, co je vklad povolen a proveden, a listina se stane součástí sbírky listin, a tedy součástí katastrálního operátu, se již bude podle návrhu její poskytování řídit novým pravidlem, kdy pro získání listiny ze sbírky listin bude třeba prokázat totožnost a uvést zamýšlený účel užití, který je v souladu účely katastru podle § 1 odst. 2.
K čl. I bodu 9 (§ 9 odst. 2):
Zásada pořadí zápisů je jednou ze základních zásad vedení katastru: její důsledné dodržování významně přispívá k právní jistotě všech osob vycházejících v dobré víře z údajů katastru a bezpečnosti realitního trhu. Současné znění zákona, které tuto zásadu zakotvuje, však neodpovídá tomu, jak je zásada v praxi aplikována. Ustanovení se proto upřesňuje tak, jak odpovídá potřebám praxe, avšak při zachování dosavadního smyslu ustanovení.
Zachování této zásady je nezbytné pouze tam, kde se zápisy vztahují k témuž předmětu – téže nemovitosti nebo totožnému spoluvlastnickému podílu na nemovitosti. Zápisy týkající se různých nemovitostí nebo odlišných spoluvlastnických podílů na téže nemovitosti spolu nemohou nikdy věcně souviset, proto neexistuje žádné riziko plynoucí z toho, že by tyto zápisy nebyly provedeny v určitém pořadí. Naopak u zápisů týkajících se téže nemovitosti nebo totožného spoluvlastnického podílu je věcná souvislost obvyklá.
Je možné, že v některých případech spolu věcně nesouvisí dokonce ani zápisy týkající se téže nemovitosti nebo totožného spoluvlastnického podílu, takové případy jsou však spíše výjimkou. Individuální posuzování toho, zda v konkrétním případě mezi určitými zápisy je či není souvislost, by bylo právně velmi komplikované a případné chybné vyhodnocení této otázky by mohlo vést k významnému snížení právní jistoty a důvěryhodnosti zápisů v katastru. V těchto případech (tj. v případě zápisů týkajících se téže nemovitosti nebo téhož spoluvlastnického podílu) je proto na pořadí zápisů třeba trvat bezvýjimečně, tedy i pro případy zápisů bez věcné souvislosti.
K čl. I bodu 10 (§ 12):
K odst. 1
Ustanovení se formulačně upravuje tak, aby lépe zohledňovalo skutečnost, že k tomu, aby mohl být proveden vklad do katastru, je zapotřebí nejen rozhodnutí katastrálního úřadu o jeho povolení, ale také vlastní podklad zápisu, kterým je vkladová listina. Vlastní zápis a jeho obsah totiž není určen rozhodnutím o povolení vkladu – tímto rozhodnutím je pouze řešena otázka, zda jsou předložené listiny způsobilé k tomu, aby podle nich byl proveden vklad.
Právo vzniká na základě listin a jeho obsah je určen obsahem listin, a rovněž i v případě deklaratorních vkladů je obsah práv dán obsahem vkladové listiny, nikoliv obsahem rozhodnutí o povolení vkladu. Tuto skutečnost navrhovaná úprava ustanovení vystihuje lépe, než dosavadní právní úprava.
K odst. 2
Právní úprava účinná do 31. prosince 2013 obsahovala určité definice zápisných listin, ty se však z pohledu nové právní úpravy nejevily vhodné, a proto nebyly převzaty – současná podoba katastrálního zákona tak tuto otázku vůbec neřeší. Dosavadní zkušenosti s aplikací současného katastrálního zákona pak ukazují, že nejvíce nejasností ohledně toho, jaká listina má být vkladovou listinou pro účely zápisu do katastru, nastává v případech, kdy právo vzniká či zaniká ze zákona. Navrhuje se proto tyto situace řešit výslovně, a to tak, že v takových případech je vkladovou listinou listina stanovená prováděcím právním předpisem. V současné době sice právní úprava umožňuje prováděcím právním předpisem vkladovou listinu stanovit, v praxi však soudy připouštějí i jiné listiny než ty, které jsou pro danou situaci prováděcím právním předpisem určeny. To vyvolává nežádoucí nejistotu a rozkolísanost praxe. Nadále by tedy v takových případech měla být podle zákona jedinou přípustnou vkladovou listinou listina určená katastrální vyhláškou.
K čl. I bodu 11 (§ 12a):
V současnosti se místní příslušnost katastrálních úřadů řídí podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) správního řádu místem, kde se nachází nemovitost. Toto pravidlo je pro správu katastru vhodné, avšak není dostatečné pro případy, kdy se smlouva týká nemovitostí v obvodu více katastrálních úřadů.
Navrhované ustanovení umožní „překročit“ místní příslušnost katastrálních úřadů a v případech, kdy se smlouva týká nemovitostí v obvodu více katastrálních úřadů, podat jeden společný návrh ohledně všech nemovitostí pouze jednomu z příslušných katastrálních úřadů. Zároveň budou účastníci řízení motivováni k podání pouze jednoho návrhu na vklad ve vztahu ke všem těmto nemovitostem tím, že za jeden návrh na vklad se vybírá jeden správní poplatek.
Navrhovaná zvláštní úprava místní příslušnosti přinese zjednodušení pro účastníky řízení a zefektivnění pro katastrální úřady, na jejichž straně odbourá jednak zbytečné postupování podání mezi katastrálními úřady, jednak vyšší pracnost spočívající v tom, že o jedné věci musí rozhodovat více katastrálních úřadů, kdy větší část jejich činnosti je duplicitní, resp. multiplicitní. Navíc při podání jediného návrhu na vklad katastrální úřady nebudou nuceny řešit právně komplikovanou otázku oddělitelnosti či neoddělitelnosti právních jednání týkajících se nemovitostí v obvodu různých katastrálních úřadů, což přispěje jak k vyšší efektivitě správního řízení, tak k lepší předvídatelnosti rozhodování katastrálních úřadů.
V případě, že navrhovatelé tuto možnost nevyužijí a podají samostatné návrhy přesto, že mohli podat návrh společný, budou katastrální úřady o jednotlivých návrzích rozhodovat samostatně. V případě, že budou podány samostatné návrhy na vklad na základě neoddělitelného právního jednání, budou katastrální úřady i nadále rozhodovat ve vzájemné spolupráci tak, aby o vkladu na základě neoddělitelného právního jednání bylo rozhodnuto stejným způsobem všemi příslušnými úřady, tj. aby všechny návrhy na vklad byly povoleny nebo všechny návrhy na vklad byly zamítnuty. Bude-li podán návrh na vklad na základě neoddělitelného právního jednání pouze k části nemovitostí, které jsou v obvodu působnosti jednoho katastrálního úřadu, aniž by byl podán návrh na vklad ve vztahu k nemovitostem v obvodu působnosti jiného katastrálního úřadu, bude postupováno stejným způsobem jako doposud, tj. vklad nebude možné povolit.
Pro řešení situací, které navrhované pravidlo neupravuje, se použije i nadále správní řád. Pokud by například došlo k tomu, že totožný návrh na vklad dojde více katastrálním úřadům ve stejnou dobu, použije se ustanovení správního řádu § 12 odst. 2 věty druhé, tedy místní příslušnost určí usnesením nejblíže společně nadřízený správní orgán. Není-li takového orgánu, určí místní příslušnost usnesením ústřední správní úřad, do jehož působnosti rozhodovaná věc náleží.
K čl. I bodu 12 (§ 13):
Legislativně technické zpřesnění v návaznosti na zavedení legislativní zkratky „vkladové řízení“ v § 12a.
V některých specifických situacích je velmi obtížné dospět výkladem současného ustanovení § 13 k žádoucímu závěru o tom, kdo je účastníkem vkladového řízení – například insolvenční správce zjevně není ani osobou, jejíž právo vzniká, mění se nebo se rozšiřuje, ani osobou, jejíž právo zaniká, mění se nebo se omezuje – pozice insolvenčního správce se totiž odvíjí od zcela jiných skutečností, než je vztah k právu zapisovanému do katastru. Ustanovení se proto upravuje tak, aby umožňovalo řešit i tyto ne zcela obvyklé, avšak v praxi nastávající situace. Mezi ně patří kromě jednání insolvenčního správce s dispozičním oprávněním při nakládání s majetkem zařazeným do majetkové podstaty například také situace při přímém prodeji zástavy zástavním věřitelem, při uzavření kupní smlouvy příklepem v nucené dražbě, jejímž navrhovatelem je zástavní věřitel, nebo při výmazu podzástavního práva, dochází-li současně k zániku práva zástavního.
K čl. I bodům 13 a 14 (§ 14 odst. 1):
V návaznosti na úpravy v dalších ustanoveních se navrhuje sjednotit terminologii používanou pro podání, kterým se zahajuje vkladové řízení, a to na „návrh na vklad“. V současném znění zákona je použití nejednotné, když v § 14 a 15 se používá sousloví „návrh na zahájení vkladového řízení“, v § 16, § 17 a § 18 odst. 7 se používá sousloví „návrh na vklad“ a v § 18 odst. 2 dokonce „návrh na povolení vkladu“. Toto sjednocení odpovídá praktickému používání a zároveň jde o v zákoně nejčastěji se vyskytující variantu.
U náležitosti návrhu na vklad spočívající v údaji o státním občanství u fyzických osob se upřesňuje, že se týká pouze osob, které nabývají vlastnické právo.
K čl. I bodu 15 (§ 14 odst. 2):
Navrhuje se posílit elektronickou komunikaci s katastrálními úřady u osob, kterým byla zřízena datová schránka bez žádosti, a to zavedením povinnosti pro tyto osoby činit návrh na vklad včetně příloh v elektronické podobě. Jde o povinnost, která je těmto osobám již uložena ve vztahu k insolvenčnímu řízení (§ 80a odst. 1 insolvenčního zákona) a rovněž v celém civilním právu procesním. Povinnost se bude vztahovat pouze k návrhům týkajících se činnosti, pro kterou byla osobě zřízena datová schránka bez žádosti.
Pro daný účel bude nezbytné důsledně rozlišovat jednotlivé typy datových schránek adekvátně rolím, ve kterých držitelé datových schránek při činění úkonů vůči katastrálnímu úřadu vystupují. Potřebu striktního rozlišování jednotlivých typů datových schránek dlouhodobě reflektuje i soudní judikatura, viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 60/2015-32, ve kterém se uvádí, že smyslem konstrukce více druhů datových schránek je důsledné rozlišování statusu adresáta, a obdobně i řada dalších rozhodnutí, které řeší zejména otázku doručení v případě, kdy je doručovaná písemnost nesprávně zaslána do datové schránky určené pro jinou roli, než v jaké adresát v dané souvislosti vystupuje, např. NSS č. j. 7 Afs 5/2013-50 nebo NS č. j. 23 Cdo 1850/2015.
Má-li tedy fyzická osoba datovou schránku z titulu svého podnikání, pak při nabývání věcných práv k nemovitostem pro svou vlastní osobu se na ni povinnost podat návrh na vklad elektronicky zásadně nevztahuje. Při nabývání vlastnického práva fyzickou osobou totiž katastrální úřad nerozlišuje, zda má být nemovitost užívána k podnikatelským či nepodnikatelským účelům. Nabyvatelem vlastnického práva je vždy řádně označená fyzická osoba jako taková, bez ohledu na případnou podnikatelskou činnost, a související účetní a daňové aspekty využívání nemovitosti nemají žádný vliv na zápis vlastnického práva fyzické osoby do katastru.
Má-li však fyzická osoba datovou schránku z titulu svého podnikání a návrh na vklad podává v rámci své podnikatelské činnosti při zastupování účastníka vkladového řízení, kdy věcná práva k nemovitostem nabývá zastoupený účastník vkladového řízení, pak se na ni povinnost podat návrh na vklad elektronicky vztahovat bude. Povinnost podat návrh na vklad v elektronické podobě tak typicky budou mít advokáti, kteří zastupují účastníka řízení při podání návrhu na vklad.
Současně se umožňuje, aby v odůvodněných případech mohly i tyto osoby učinit návrh na vklad v listinné podobě – typicky se bude jednat o situace, kdy návrh na vklad podává společně více osob a na některé z nich tato povinnost nedopadá, například v případě, kdy bytové družstvo převádí byt do vlastnictví člena družstva – fyzické osoby.
K čl. I bodu 16 (§ 14 odst. 3):
Dosavadní ustanovení se doplňuje o výjimku pro případ listin, které mají původ v zahraničí. Důvodem je skutečnost, že u takových listin je obvykle potřebné doložit také další doklady, typicky úředně ověřený překlad, apostilu nebo superlegalizaci, které nemůže zahraniční soud zajistit. Tyto podklady zásadně zajišťuje účastník vkladového řízení, a je tak na místě, aby toto řízení bylo zahájeno na základě jeho návrhu až poté, co bude mít tyto další podklady opatřeny.
K čl. I bodům 17 (§ 14 odst. 4) a 21 (§ 15 odst. 4):
Dosavadní ustanovení § 14 odst. 2 umožňuje zahájit vkladové řízení na základě veřejné listiny zaslané soudem nebo soudním exekutorem, aniž by bylo nutné podávat návrh na vklad. To ale v praxi působí značné potíže, neboť správní řád takový způsob zahájení správního řízení nezná. Mnohá důležitá ustanovení správní řádu jsou v důsledku toho na takto zahájená vkladová řízení zcela neaplikovatelná nebo aplikovatelná jen velmi obtížně (např. ustanovení o zastavení řízení). Přitom není důvod, proč by v takto zahájených vkladových řízeních mělo být z procesního hlediska postupováno odlišně od vkladových řízení zahájených na základě návrhu na vklad. Proto se navrhuje výslovně upravit, že i ve vkladových řízeních zahájených bez návrhu se postupuje podle těch ustanovení správního řádu, která upravují řízení o žádosti. Aby tato ustanovení byla aplikovatelná, zavádí se pro daný účel fikce, že takové vkladové řízení se považuje za řízení zahájené na základě návrhu toho účastníka vkladového řízení, jehož právo vzniká, mění se nebo se rozšiřuje.
V této souvislosti je nutné upravit i § 15 odst. 4, tj. postup v případě, že rozhodnutí nebo potvrzení soudu (příp. exekutora) vykazuje vady. Pojem „účastníci řízení“ bude v tomto ustanovení nahrazen pojmem „osoby, které se považují za navrhovatele“.
K čl. I bodu 18 (§ 15 odst. 1):
Legislativně technické úpravy v návaznosti na zavedení definice vkladové listiny v § 12.
K čl. I bodům 19 a 20 (§ 15 odst. 2 a 3):
V návaznosti na zavedení povinnosti podávat návrh na vklad v elektronické podobě pro osoby, kterým byla zřízena datová schránka bez žádosti, se upravuje postup v případě, kdy nebude návrh na vklad podán v zákonem stanovené podobě. Jako nejvhodnější se jeví využít postup, který je již v současnosti využíván v případech, kdy není splněna povinnost, že k návrhu na vklad musí být od samého počátku doložena vkladová listina. V takovém případě tedy bude navrhovatel vyrozuměn o tom, že návrh na vklad nevyvolal účinky zahájení vkladového řízení z důvodu nedodržení zákonem předepsané formy, na což může okamžitě reagovat podáním nového, bezvadného návrhu na vklad. Byl-li v souvislosti s neúčinným návrhem na vklad zaplacen správní poplatek, dojde na žádost poplatníka k jeho vrácení.
Zároveň se k odstranění pochybností výslovně doplňuje, že stejné důsledky jako nesplnění povinnosti přiložit k návrhu na vklad vkladovou listinu má i přiložení vkladové listiny v podobě, která není v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 nebo 2, tedy typicky přiložení prosté kopie nebo prostého skenu takové listiny. Povinnost přiložit k návrhu na vklad vkladovou listinu je řádně splněna pouze tehdy, pokud je tato listina předložena v originále, úředně ověřené kopii nebo jako výstup z autorizované konverze. Ačkoliv již v současné době je předmětné ustanovení takto vykládáno a aplikováno, je zejména s ohledem na jeho jednoznačnost vůči osobám, které činí návrh na vklad, namístě jej upřesnit.
V této souvislosti se také podrobněji upravují důsledky toho, že se k návrhu na vklad nepřihlíží. Zůstává zachováno, že o této skutečnosti katastrální úřad navrhovatele vyrozumí, a doplňuje se, že předložené listiny se vrátí navrhovateli. Pro případ, že je navrhovatelů více, se zavádí pravidlo, které umožní určit, kterému z navrhovatelů budou přílohy návrhu na vklad vráceny.
K čl. I bodu 22 (§ 16):
K odst. 1
Od účinnosti zákona byly na zasílání informace na zaplombování vynaloženy prostředky v celkové výši přibližně 300 milionů korun, přičemž pouze v jednotkách případů na zaslanou informaci vlastníci nějakým způsobem reagovali. Přitom samotná skutečnost, že vlastník nemovitosti bude tvrdit, že smlouva, podle které má být proveden vklad, je podvržená, nemůže sama o sobě vést k zamítnutí vkladu – i jednání vlastníka může být účelové, vedené např. snahou prodat nemovitost jinému, lepšímu kupci. Případné zfalšování smlouvy musí být prokázáno, což je problematika, kterou lze ve vkladovém řízení řešit pouze v případě, že je takový důkaz jednoduchý a snadno dostupný (např. zjištění, že doložka o ověření podpisu nebyla příslušným notářem ve skutečnosti vyhotovena), v opačném případě musí rozhodnout soud. Očekávání vkládaná do tohoto ustanovení při jeho přijetí se tak v praxi nenaplnila, a je potřebné na to reagovat.
Navrhuje se zasílání informací o plombě zcela automatizovat a realizovat výlučně elektronickými prostředky. V době, kdy současná právní úprava vznikala, neexistoval žádný důvěryhodný zdroj kontaktních údajů. To se však přijetím zákona o právu na digitální služby změnilo, a v současnosti je možné využívat kontaktní údaje vedené v základním registru obyvatel nebo základním registru osob. Z toho navrhovaná právní úprava vychází, a všem vlastníkům a oprávněným osobám, kteří si nechají zapsat kontaktní údaje do základního registru obyvatel nebo základního registru osob, bude informace o tom, že došlo k zaplombování, zasílána automaticky. Aby bylo možné dosáhnout zápisu kontaktních údajů i osobami, které nevyužívají elektronické prostředky identifikace, bude současně do zákona č. 12/2020 Sb. doplněna možnost zápisu kontaktních údajů s využitím služeb CzechPoint.
Tento způsob informování vlastníků a jiných oprávněných bude mnohem lépe chránit vlastníky proti případnému podvodu než současná právní úprava. Jednak proto, že umožňuje zastihnout vlastníka bez ohledu na to, kde se aktuálně nachází (např. na dlouhodobé zahraniční cestě), jednak proto, že dosavadní právní úprava neumožňovala o zaplombování informovat ty osoby, které neměly zřízenu ani službu sledování změn, ani datovou schránku, a současně se nezdržovaly na adrese trvalého bydliště (např. osoby v nemocnici apod.). Navrhovaná právní úprava tyto nedostatky odstraňuje.
Vedle toho má každý vlastník, který chce být informován o tom, že ohledně jeho nemovitosti bylo zahájeno vkladové řízení, také možnost nechat si zřídit službu sledování změn. Ta je do 20 nemovitostí včetně bezplatná, a ve vztahu k vlastníkovi dostupná bez ohledu na to, kde se aktuálně zdržuje (zda v místě trvalého pobytu či nikoliv).
K odst. 2
Pravidlo obsažené v současném znění 16 odst. 2 a 3 se navrhuje opustit, neboť tato odchylka od správního řádu se v praxi neosvědčila. Namísto toho se navrhuje upravit odchylně od správního řádu případy některých obeslání, u kterých se jedná pouze o formální naplnění požadavků správního řádu.
Vkladové řízení je řízením nesporným, kdy ve většině případů návrh na vklad podávají účastníci společně, zasílání některých informací proto postrádá smysl. Z tohoto důvodu se navrhuje upravit, že u řízení zahájených na základě návrhu na vklad odpadá povinnost odesílat oznámení o zahájení řízení podle § 47 správního řádu, pokud účastník sám návrh na vklad podal nebo obdržel informaci o zaplombování, a dále, že v případě, kdy katastrální úřad vklad povolí, odpadá povinnost zasílat seznámení s podklady pro rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu.
Z dosavadní právní úpravy není dostatečně zřejmé, jaký je vztah mezi informací o zaplombování, která je speciálním institutem katastrálního zákona, a informací o zahájení řízení podle správního řádu. Je zřejmé, že tyto instituty mají odlišné účely a také v řadě případů i odlišný okruh adresátů. To ale na druhou stranu nevylučuje, že informace o zaplombování může plnohodnotně splnit funkci, kterou má informace o zahájení řízení. Tento „průnik“ obou institutů se proto navrhuje upravit výslovně, a to jak s ohledem na právní jistou účastníků řízení a transparentnost postupů katastrálních úřadů vůči nim, tak s ohledem na požadavek procesní ekonomie tak, aby nedocházelo k duplicitnímu informování o fakticky stejné skutečnosti podle dvou různých předpisů.
K odst. 3
Problematiku podání společného návrhu vklad je v rámci vkladového řízení namístě upravit odlišně, a to s ohledem specifika vkladového řízení, kdy je nezbytné, aby bylo od počátku jisté, zda daný návrh na vklad vyvolal účinky zahájení vkladového řízení. Na zahájení řízení totiž musí bezprostředně navázat zaplombování a informování účastníků řízení o zaplombování, a v této souvislosti by zjišťování, zda návrh na vklad již byl podán všemi účastníky nebo nikoliv, mohlo vést k nežádoucím prodlevám, a tím ke snížení právní jistoty osob vycházejících z údajů katastru.
K odst. 4
Dále se navrhuje do katastrálního zákona doplnit speciální důvody zastavení vkladového řízení pro vybrané typy případů, které se v praxi katastrálních úřadů vyskytují s vyšší mírou četnosti, a jeví se tak vhodné a užitečné mít pro jejich řešení vlastní úpravu. Konkrétně jde o případy, kdy katastrální úřady obdrží vkladovou listinu, podle které má být proveden zápis práva, které je již zapsáno, nebo naopak výmaz práva, které zapsáno není (protože již bylo vymazáno nebo nikdy zapsáno nebylo). Správní řád umožňuje zastavit řízení o žádosti pouze v případě, kdy se žádost stala zjevně bezpředmětnou v průběhu řízení, v daném případě však jde o odlišnou situaci, kdy je žádost bezpředmětná od samého počátku. Řešení situace, kdy je žádost od počátku bezpředmětná, by se však z logiky věci nemělo lišit od řešení situace, kdy se žádost stane bezpředmětnou v průběhu řízení.
V praxi byla identifikována také potřeba vhodného řešení pro situace, kdy má být do katastru zapsán zahraniční svěřenský fond. Tyto fondy mají být v případě, kdy působí na území České republiky, zapsány v evidenci svěřenských fondů podle § 65a odst. 2 zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů. Tato povinnost ale není žádným způsobem vynucována, a nezřídka je porušována. Přitom aby mohlo být do katastru zapsáno právo pro zahraniční svěřenský fond, musí být ten fond uznáván v oblasti českého práva, což znamená, že je třeba posoudit, zda příslušná zahraniční právní úprava vykazuje stejné základní znaky jako česká úprava. K tomuto posouzení je pak mnohem lépe vybaven rejstříkový soud než katastrální úřad. Navrhuje se proto, aby v případech, kdy není zahraniční svěřenský fond zapsán v evidenci svěřenských fondů, bylo vkladové řízení zastaveno. Tím bude vytvářen tlak na úplnost této evidence a zároveň bude zajištěno, že posouzení, zda lze svěřenský fond uznat v oblasti českého práva, bude zajištěno na mnohem vyšší odborné úrovni. Viz také odůvodnění k čl. X.
K čl. I bodům 23 a 24 (§ 17 odst. 1 a 4):
V praxi nastávají obtížně řešitelné situace v případech, kdy zápis v katastru neodpovídá skutečnému stavu např. proto, že došlo k fúzi právnických osob, a tato skutečnost dosud nebyla v katastru vyznačena. Pokud v takové případě vydává orgán veřejné moci rozhodnutí, které se týká nemovitostí (např. je zřizováno daňové zástavní právo), musí toto rozhodnutí vycházet ze skutečného stavu a být adresováno skutečnému, v katastru nezapsanému vlastníku. Takové rozhodnutí pak ale nenavazuje na v katastru zapsaný stav, což brání tomu, aby na jeho základě byl proveden zápis do katastru. Skutečný vlastník pak může záměrně udržovat v katastru stav neodpovídající skutečnosti právě proto, aby zápisu práv na základě pro něj nevýhodného rozhodnutí bránil. Proto se navrhuje umožnit zápis do katastru i v případech, kdy návaznost vkladové listiny na zápis do katastru dokládá zápis ve veřejném rejstříku, typicky v obchodním rejstříku.
Obdobná úprava se navrhuje i v odstavci 4, kde se požadavek na závaznost rozhodnutí rozšiřuje osob, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno, i na jejich právní nástupce.
K čl. I bodu 25 (§ 17 odst. 5):
Legislativně-technická úprava v návaznosti na změny v § 16.
K čl. I bodu 26 (§ 17a):
K odst. 1 až 3
Navrhovanou úpravou má dojít k rozšíření stávajícího řešení obsaženého v katastrálním zákoně v dosavadním § 24 odst. 2 a 3 i na ostatní situace, kdy je v rámci soudního řízení, o kterém se do katastru zapisuje poznámka, řešena otázka, která má ve vztahu ke vkladovému řízení charakter otázky předběžné. Stávající řešení se ve vztahu k poznámkám spornosti za více než 10 let od účinnosti katastrálního zákona osvědčilo a jeho rozšíření umožní efektivně řešit další případy, kdy i přes ne zcela vyjasněnou právní situaci mají účastníci vkladového řízení zájem na nabytí nemovité věci nebo věcného práva k ní. Nakládání s nemovitou věcí nebude zbytečně a neúčelně blokováno – bude na úvaze každého, zda i přes vedené soudní řízení, o kterém se na základě zapsané poznámky dozví, učiní příslušné právní jednání a dobrovolně na sebe vezme riziko, že soudní řízení nedopadne podle jeho očekávání. Soudním řízením, o kterém se do katastru zapisuje poznámka, může být v této souvislosti nejen řízení o určení práva, konstitutivní rozhodnutí, kterým se práva mění, ruší nebo zakládají, či rozhodnutí, kterými se nahrazuje projev vůle k uzavření smlouvy týkající se nemovité věci, ale také soudní řízení vedená na základě žaloby podle části páté o. s. ř. (zejm. v restitučních věcech) či žaloby podle § 31 zákona č. 216/1994 Sb., pokud mohou vést ke zrušení rozhodnutí nebo rozhodčího nálezu, který byl nebo má být podkladem pro zápis do katastru.
K odst. 4
Zároveň se navrhuje zavedení nového speciálního důvodu pro přerušení vkladového řízení pro případy, kdy se katastrální úřad dozví, že byl podán návrh na odklad právní moci nebo vykonatelnosti rozhodnutí, podle kterého má být proveden vklad do katastru. V takových případech je naopak namístě vyčkat výsledného soudního rozhodnutí, neboť pokud by katastrální úřad na základě rozhodnutí soudu vklad povolil, a následně by došlo k odložení právní moci takového rozhodnutí, nebylo by podle současné judikatury možné tento stav zvrátit a právo zapsané podle rozhodnutí, jehož právní moc byla odložena, opět vymazat. To by vedlo k tomu, že v katastru by přetrvával zápis neodpovídající skutečnému stavu, což je nežádoucí. Nadto je rozhodování o odkladu právní moci významně rychlejší než rozhodování ve věci samé, tudíž posečkání na výsledek soudního rozhodnutí v těchto případě nepovede ke zbytečným průtahům při provádění zápisů práv do katastru.
K odst. 5 a 6
Na základě praktických zkušeností se navrhuje v případech, kdy byl podán návrh na nařízení předběžného opatření, vyčkat na vydání rozhodnutí o tomto návrhu. Povolením vkladu v období mezi podáním návrhu na vydání předběžného opatření a jeho vlastním vydáním by totiž ve většině případů byl zmařen smysl předběžného opatření. S ohledem na skutečnost, že soudy jsou povinny o nařízení předběžného opatření rozhodovat ve velmi krátkých lhůtách, nepovede tato změna ke zbytečných průtahům při provádění zápisů práv do katastru.
V případě, kdy lze povolit vklad až po uplynutí lhůty 20 dnů od zaplombování, má osoba, která by své zájmy chránila předběžným opatřením, dostatek času na to, aby zjistila, že vkladové řízení probíhá, a návrh na nařízení předběžného opatření podala. V případech, kdy 20denní lhůta nově nepoběží, je však časové okno pro zjištění toho, že bylo zahájeno vkladové řízení, a následnou reakci v podobě návrhu na nařízení předběžného opatření velmi krátké – s ohledem na potřebu ověřování údajů vůči základním registrům, další souvislosti technologického charakteru a potřebu katastrálního úřadu mít k dispozici všechny údaje nezbytné pro vydání rozhodnutí činí přibližně 5 dnů. To ale vzhledem k tomu, že nejpozději tentýž den, kdy je podán návrh na nařízení předběžného opatření, musí být složena jistota, nedostatečné – jistota totiž musí být v den podání návrhu na nařízení předběžného opatření již připsána na účtu soudu. Proto se navrhuje v těchto případech přerušit vkladové řízení již na základě pouhého oznámení záměru podat návrh na nařízení předběžného opatření. Bude-li do pěti dnů návrh na nařízení předběžného opatření skutečně podán, bude přerušení řízení pokračovat až do vydání rozhodnutí soudu o tomto návrhu. Nebude-li katastrálnímu úřadu do pěti dnů doloženo, že byl návrh na nařízení předběžného opatření podán, bude katastrální úřad ve vkladovém řízení pokračovat. Aby toto opatření nebylo možné zneužívat, budou popsané účinky spojeny pouze s prvním oznámením o záměru podat návrh na nařízení předběžného opatření.
K čl. I bodu 27 (§ 18 odst. 1 a 2):
V návaznosti na změny v § 16 je odpovídajícím způsobem upravováno i ustanovení § 18 tak, že doba 20 dnů, po kterou katastrální úřad nesmí povolit vklad, bude počítána ode dne, kdy došlo k zaplombování.
Zároveň se v novém odstavci 2 navrhuje upravit případy, kdy není třeba s povolením vkladu vyčkávat, neboť hodnověrnost předložených listin je dostatečně garantována. Stejně jako pro účely přezkoumávání vkladových listin i zde se jeví žádoucí rozlišovat mezi soukromými a veřejnými listinami. Veřejná listina zakládá podle § 568 občanského zákoníku vůči každému plný důkaz o původu listiny od orgánu nebo osoby, které ji zřídily, o době pořízení listiny, jakož i o skutečnosti, o níž původce veřejné listiny potvrdil, že se za jeho přítomnosti udála nebo byla provedena, dokud není prokázán opak. Pokud by tedy měl katastrální úřad vyčkávat s povolením vkladu na základě veřejné listiny, byla by tím bezdůvodně popírána její důkazní hodnota. Samozřejmě nelze vyloučit ani alternativu zfalšování veřejné listiny, toto riziko však lze eliminovat požadavkem, aby taková listina byla katastrálnímu úřadu předložena přímo jejím vyhotovitelem, kterým je buďto orgán veřejné moci, typicky soud, nebo notář. Je absurdní předpokládat, že například rozhodnutí soudu zaslané katastrálnímu úřadu z datové schránky soudu, který toto rozhodnutí vydal, by mohlo být zfalšovanou listinou. V popsaných případech je tak povinnost vyčkat s povolením vkladu 20 dnů od zaplombování nejen nadbytečná, ale i nežádoucí.
K čl. I bodu 28 (§ 18 odst. 3):
Navrhovaná změna reaguje na postupující digitalizaci tím, že dosavadní záznam ve spise bude nahrazen záznamem stejné skutečnosti v informačním systému katastru nemovitostí.
Zároveň se s ohledem na praktickou potřebu umožňuje vydat písemné rozhodnutí o povolení vkladu v případech, kdy návrhu na vklad není zcela vyhověno nebo je k tomu jiný vážný důvod. Příkladem takového vážného důvodu může být situace, kdy v důsledku jiných úkonů při správě katastru dojde k rozdělení nebo přečíslování parcel v průběhu vkladového řízení. Pak je namístě, aby bylo písemným rozhodnutím určeno, k jakým konkrétním a jak označeným nemovitostem se vklad povoluje, neboť k nemovitostem tak, jak jsou označeny v návrhu na vklad, již není možné vklad provést.
K čl. I bodu 29 (§ 18 odst. 6):
V důsledku úpravy § 18 odst. 1 dochází k vyčlenění problematiky zamítnutí vkladu do samostatného odstavce. Ustanovení se při této příležitosti upřesňuje a doplňuje o další důvody k zamítnutí vkladu, které vyplývají z aktuální judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 21 As 8/2025 – 40. Tyto nové důvody (zrušení rozhodnutí, které je vkladovou listinou, před povolením vkladu, a odložení právní moci nebo vykonatelnosti rozhodnutí, které je vkladovou listinou, před povolením vkladu) je obtížné podřadit pod přezkumné podmínky obsažené v § 17, neboť se jedná o skutečnosti, které nastávají až po podání návrhu na vklad, avšak mají „zpětné“ účinky k okamžiku podání návrhu na vklad. Proto se jeví vhodnější je v zákoně řešit samostatně a explicitně obdobně, jako je tomu již v současnosti v případě, že návrh na vklad ztratí své účinky.
Situace, kdy návrh na vklad ztratil před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky, neupravuje katastrální zákon, ale zvláštní právní předpisy, konkrétně § 76f odst. 2 o. s. ř., § 79e odst. 4 trestního řádu a § 2 odst. 3 zákona č. 279/2003 Sb. o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení. Navrhovaná právní úprava § 18 odst. 6 písm. b) tak nepřináší žádné změny, jelikož do předmětného ustanovení se v důsledku jiných změn přesouvá část dosavadního ustanovení § 18 odst. 1 druhé věty.
K čl. I bodu 30 (§ 18 odst. 8):
Společně s legislativně technickou změnou v důsledku přečíslování odstavce, na který je v textu odkazováno, se stejně jako ve všech ostatních případech, kdy dochází k přerušení vkladového řízení ze zákona, doplňuje, že o přerušení vkladového řízení katastrální úřad informuje účastníky řízení.
K čl. I bodu 31 (§ 18 odst. 10):
Odborná veřejnost vnímá jako problematické, že není možné „vzdát se“ práva na podání žaloby podle části páté občanského soudního řádu a pokračovat v navazujících vkladových řízení i v případech, kdy účastníci původního vkladového řízení, ve kterém došlo k zamítnutí vkladu, nemají zájem na podání žaloby, a naopak mají zájem na pokračování v navazujících vkladových řízeních. Navrhované ustanovení má umožnit řešení této situace mechanismem, který je obdobný mechanismu v současnosti využívanému v souvislosti se zápisy poznámek spornosti. Jedná se tedy o v praxi osvědčené řešení, které přispěje k tomu, aby bylo možné rychleji provést zápis na základě opravené vkladové listiny.
K čl. I bodu 32 (§ 18a):
Navrhované ustanovení vychází vstříc požadavkům laické i odborné veřejnosti na zjednodušení postupu při výmazu práv, která zanikla uplynutím doby, na kterou byla zřízena, a také při výmazu práv, která jsou omezena na dobu života oprávněné fyzické osoby.
V případě, kdy je trvání práva omezeno takovým způsobem, že je okamžik jeho zániku od samého počátku určitelný konkrétním datem, je možné provést výmaz takového práva zjednodušeným, automatizovaným způsobem, který je již v současné době využíván k plnění povinnosti katastrálního úřadu vymazat poznámku spornosti v případě, že žadatel nedoložil ani do dvou měsíců od doručení žádosti, že své právo uplatnil u soudu (viz § 986 odst. 1 občanského zákoníku). Bude-li však trvání práva omezeno takovým způsobem, že není od počátku zřejmé, kdy konkrétně tato doba uplyne, nelze podle tohoto ustanovení postupovat a výmaz zaniklého práva je třeba provést standardním postupem na základě řádné vkladové listiny.
Toto pravidlo však nelze aplikovat na zástavní práva, neboť u těch občanský zákoník výslovně počítá s tím, že mohou zůstat v katastru zapsána i po jejich zániku a vlastník nemovitosti pak může s pořadím takto zapsaného práva dále nakládat. Pro zástavní práva se tedy zavádí výjimka z uvedeného pravidla.
V případě práv zaniklých úmrtím pak bude výmaz proveden automatizovaně na základě údaje převzatého ze základního registru obyvatel obdobně, jako je tomu dnes u některých poznámek souvisejících s insolvenčním řízením, které jsou zapisovány a vymazávány automatizovaně na základě údajů insolvenčního rejstříku. Zjednodušený postup při výmazu práv zaniklých úmrtím oprávněné osoby bude možné použít, pouze pokud je možné údaj o úmrtí fyzické osoby převzít z registru obyvatel, tj. pokud je takový údaj v registru obyvatel obsažen a zároveň je možné ztotožnit osobu vedenou v katastru s osobou vedenou v registru obyvatel. V případě, kdy údaje o úmrtí fyzické osoby nebude možné převzít z registru obyvatel, bude nadále nutné postupovat stávajícím způsobem (tj. podat návrh na vklad a doložit vkladovou listinu), pro tyto případy však bude zavedeno osvobození od správního poplatku, aby nedocházelo k finanční diskriminaci těch vlastníků, jejichž nemovitosti byly zatíženy v dřívější době, oproti vlastníkům později zatížených nemovitostí.
K čl. I bodu 33 (§ 21 odst. 2):
S ohledem na postupující digitalizaci a na změny v obsahu pojmu záznam, ke kterým došlo s přijetím současného katastrálního zákona, ztratilo vracení záznamových listin praktický smysl. Ustanovení se proto upravuje takovým způsobem, že v případě neprovedení záznamu je výsledným úkonem katastrálního úřadu pouze vyrozumění navrhovatele o tom, že záznam nebyl proveden, a o důvodech jeho neprovedení.
K čl. I bodu 34 [§ 23 odst. 1 písm. n)]:
V návaznosti na změny v § 4 a § 59b se upřesňuje, že předmětné ustanovení se vztahuje na vlastníka nebo osobu, která vlastnické právo vykonává, nikoliv již na oprávněné z věcných práv k věci cizí, nájmu nebo pachtu.
K čl. I bodu 35 [§ 23 odst. 2 písm. m) až o)]:
K písm. m)
V souvislosti s novou úpravou obsaženou v § 17a odst. 3 se doplňuje nová poznámka, která má zajistit informování veřejnosti o tom, že může dojít ke změně zápisu práv v katastru v případě, že Nejvyšší soud na základě podaného dovolání nebo Ústavní soud na základě podané ústavní stížnosti zruší rozhodnutí, podle kterého je v katastru proveden zápis. Tato informace je již v současnosti v katastru zveřejňována, avšak pouze formou upozornění, což se s ohledem na důsledky, které mají být nově s touto informací spojovány, nejeví jako vhodné – v těchto souvislostech je namístě použít formu poznámky.
K písm. n) a o)
Viz odůvodnění k § 55a odst. 5.
K čl. I bodu 36 (§ 24):
Legislativně technická úprava související s novou úpravou v § 17a. Obsah odstavců 2 a 3 je nově obsahem § 17a odst. 1 a 2 s rozšířením i na ostatní situace, kdy je v rámci soudního řízení, o kterém se do katastru zapisuje poznámka, řešena otázka, která má ve vztahu ke vkladovému řízení charakter otázky předběžné. Logicky a systematicky patří řešení těchto otázek k úpravě vkladového řízení, kam je úprava dané problematiky přesouvána, nikoliv k úpravě poznámek.
K čl. I bodu 37 [§ 25 odst. 1 písm. a)]:
Ustanovení reaguje na změny v exekučním řádu a v zákoně o pozemních komunikacích, kdy podle § 9a zákona o pozemních komunikacích se na Ředitelství silnic a dálnic s. p. neuplatní zákaz nakládání s majetkem po doručení vyrozumění o zahájení exekuce podle exekučního řádu. Ustanovení je formulováno obecně tak, aby pro případ, že zvláštní předpisy v budoucnu vyjmou ze zákazu nakládání další subjekty, nebyla nutná novelizace katastrálního zákona.
K čl. I bodu 38 (§ 26):
V oblasti přezkumu způsobilosti listin k zápisu poznámek se judikatura vyvinula zcela odlišným směrem, než jaký byl při přijetí katastrálního zákona zamýšlen. Záměrem bylo, aby se přezkum u těch poznámek, které se zapisovaly i podle předchozí právní úpravy, oproti předchozí právní úpravě nezměnil, zároveň aby však bylo možné brát v úvahu specifika zcela nových typů poznámek vycházejících z nové občanskoprávní úpravy. Této diferenciace mělo být dosaženo použitím výrazu „přiměřeně“. V soudní judikatuře se však začaly objevovat požadavky, aby u zápisů poznámek byla návaznost na stav zápisů vyžadována bezvýjimečně stejně jako u záznamů. To však vzhledem k tomu, že formou poznámek jsou zapisovány zcela odlišné skutečnosti než záznamem, není vhodné. Ustanovení je proto třeba doplnit tak, aby dostatečně jednoznačně vyjadřovalo původní záměr, když současná textace se v tomto ohledu v praxi ukázala jako poskytující příliš velký prostor pro různé způsoby interpretace.
V případě, kdy jde o poznámku spornosti nebo o poznámku zapisovanou na základě žalobních návrhů, potvrzuje oprávněnost požadavku na návaznost na stav zápisů soudní judikatura, v případě soukromých listin a právních jednání ve formě notářského zápisu tento požadavek vyplývá z elementárního pravidla, že nikdo nemůže na druhého převést více práv než sám má.
U veřejných listin naopak není žádoucí, aby byla návaznost na stav zápisů přezkoumávána, neboť tyto listiny mohou v některých případech vyvolat účinky i vůči osobě vlastníka nemovitosti přesto, že tento není/nebyl účastníkem daného řízení. Například je-li vydán exekuční příkaz a následně na jeho základě je nemovitost vydražena, zanikne vlastnické právo dosavadního vlastníka i přesto, že nebyl povinným, neboť nabytí v dražbě je podle soudní judikatury originárním privilegovaným nabytím. Aby se vlastník mohl v takové situaci bránit, musí se o vydání exekučního příkazu dozvědět, což zajišťuje právě zápis poznámky. Výjimkou z tohoto principu je předběžné opatření, které, zakazuje-li nakládat s nemovitostí jiné osobě než knihovnímu vlastníkovi, nemůže tohoto vlastníka nijak omezovat.
K čl. I bodu 39 (§ 29):
Dosavadní znění katastrálního zákona připouští změnu hranice katastrálního území pouze na podkladě návrhu. Potřeba změny hranice katastrálního území však může být zjištěna i katastrálním úřadem při revizích údajů katastru, při obnově operátu nebo při dalších činnostech při správě katastru. Proto se navrhuje ustanovení upravit takovým způsobem, aby bylo možné změnu hranice katastrálního území provést i z moci úřední.
K čl. I bodu 40 (§ 29 odst. 2):
Ustanovení se upravuje v návaznosti na změny vyplývající z § 7 odst. 4.
K čl. I bodu 41 (§ 29 odst. 3):
V případě, kdy je hranice katastrálního území totožná s hranicí obce, je hranice obce určující, a hranici katastrálního území nelze změnit jinak, než jako důsledek změny hranice obce. Změna hranice obce je pak možná pouze na základě dohody obcí nebo pravomocného rozhodnutí o změně hranic obcí v souladu s ustanoveními § 26 a 26a zákona o obcích. Navrhované ustanovení toto pravidlo výslovně zakotvuje, aby bylo zřejmé, že v takovém případě není možné provést změnu hranice katastrálního území postupem podle nově doplňovaného odstavce 1, věty druhé.
K čl. I bodu 42 (§ 30 odst. 1):
Společně s úpravou navazující na změny v § 7 odst. 4 (vypuštění povinnosti přikládat geometrický plán) se ustanovení upřesňuje tak, že povinnost předložit doklad o způsobu užívání budovy se neuplatní, pokud je budova zapsána v registru územní identifikace, adres a nemovitostí. Ačkoliv takto je postupováno již v současnosti, ze znění zákona to není patrné, což je z pohledu adresátů právní normy nevhodné a matoucí.
K čl. I bodům 43 [§ 31 písm. a) a § 36 odst. 1] a 49 (§ 36 odst. 5):
Legislativně technická úprava související se změnou legislativní zkratky v § 4 odst. 1.
K čl. I bodu 44 (§ 31a):
V praxi dochází k případům, kdy vlastník ohlásí změnu jiných údajů (nejčastěji změnu druhu či způsobu využití pozemku) a k zápisu předloží listiny, které změnu formálně dokládají. Jedná se o listiny vyhotovené příslušným orgánem veřejné moci splňující všechny náležitosti, a zápis v katastrálním operátu je tak proveden v souladu s předpisy. Následně však katastrální úřad zjistí (např. ze sdělení orgánu veřejné moci, který listiny předložené k zápisu vyhotovil), že listiny předložené k zápisu byly dotčeným orgánem veřejné moci vydány na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu věci (např. na základě lživých a nepravdivých skutečností uvedených vlastníkem) a následně byly proto odpovídajícími zákonnými postupy zrušeny. Takové zápisy v katastru lze napravit až na základě nového ohlášení vlastníka či jiného oprávněného, který však na ohlášení nemá žádný zájem. Orgány veřejné moci (např. orgány ochrany ZPF či lesů, stavební úřad) ohlašovat změny údajů nemohou. Katastrální úřad napravit tento jistě nežádoucí stav nemůže ani z úřední moci, neboť změnu jiných údajů katastru z úřední moci neprovádí (pokud se nejedná o přebírání referenčních údajů z jiných registrů) a stav nelze napravovat ani v režimu opravy chyby v katastrálním operátu podle § 36 katastrálního zákona (zápis nebyl proveden zřejmým omylem). Navrhuje se proto umožnit řešení takové situace na základě zcela nového ustanovení.
K čl. I bodu 45 (§ 35 odst. 1):
Terminologická úprava v návaznosti na změny v § 37 a § 57. V návaznosti na změny v § 4 a § 59b se rovněž upřesňuje, že pro revizi katastru není nutná součinnost zástavních věřitelů a dalších oprávněných z věcných práv k věci cizí.
K čl. I bodu 46 (§ 35 odst. 2):
Mechanismus odstraňování historických věcných práv se na základě dosavadních zkušeností mění a přesouvá do nového § 65a. Podrobněji viz odůvodnění k § 65a.
K čl. I bodu 47 (§ 36 odst. 2):
V souvislosti s úpravami v § 42 se vylučuje možnost žádat o opravu chybného údaje, pokud by tím docházelo k dodatečnému zpochybňování výsledků obnovy katastrálního operátu. Nadále přitom zůstává zachována možnost napravit i pochybení, ke kterým by případně při obnově operátu došlo; takové chyby však bude možné nadále opravit pouze z moci úřední. To samozřejmě nevylučuje, aby opravě z moci úřední předcházel podnět vlastníka či jiné osoby, která chybu zjistila, např. osoby vykonávající zeměměřické činnosti.
Nejde přitom o zpřísnění podmínek opravy chybných údajů v katastru, neboť již současná právní úprava nepřipouští, aby bylo podle ustanovení o opravě chyby zasahováno do výsledků obnovy operátu – viz např. rozsudek Krajského soudu v Plzni čj. 55 A 56/2024-57 ze dne 16. 10. 2025. Navrhovaná právní úprava pouze jednoznačněji a pregnantněji vyjadřuje již stávající stav, podle kterého nelze výsledky obnovy katastrálního operátu zpochybňovat prostřednictvím institutu opravy chyby. Smyslem je předcházet předem k nezdaru odsouzené snaze vlastníků zvrátit výsledek obnovy katastrálního operátu jiným způsobem, než jaký připouštějí právní předpisy. To pak vede pouze k zbytečné zátěži katastrálních úřadů, zeměměřických a katastrálních inspektorátů a nakonec i soudů, u kterých takové spory končí. Vše bez pozitivního výsledku pro vlastníka, který pouze plýtvá vlastními prostředky a časem i prostředky tohoto státu.
K čl. I bodům 48 (§ 36 odst. 4):
Navrhované znění odstraňuje výkladové potíže plynoucí ze současné nepřesné formulace předmětného ustanovení. Ta totiž nedostatečně rozlišuje, kdo má být o výsledku první, neformální fáze řízení o opravě chyby vyrozuměn, což vede v některých případech k procesním pochybením katastrálních úřadů.
K čl. I bodu 50 (§ 36 odst. 6):
Navrhuje se doplnit právní úpravu postupu pro případ opakujících se návrhů na opravu chyby stejného obsahu. V případech, kdy bylo ve věci pravomocně rozhodnuto o provedení nebo neprovedení opravy, totiž často dochází k opakovanému podávání nových návrhů na opravu chyby, jejichž účelem je zvrátit výsledek předchozího ukončeného řízení. Takové návrhy je nutno znovu vyřídit nejprve v neformální části řízení a až poté, kdy oprava chyby pokračuje fází správního řízení, lze toto řízení zastavit podle § 102 odst. 4 správního řádu (zastavení řízení z důvodu nesplnění podmínek pro vedení nového řízení).
To proto, že řízení o opravě chyby je katastrálním zákonem upraveno jako dvoufázové. V první fázi je vyřizován návrh na opravu chyby (případně prováděna oprava z úřední moci) mimo formální správní řízení, a tato fáze je ukončena doručením oznámení o provedené či neprovedené opravě chyby v katastrálním operátu. Teprve sdělí-li vlastník či oprávněný z věcných práv, že s oznámením katastrálního úřadu o provedené či neprovedené opravě chyby nesouhlasí, dojde doručením nesouhlasu k zahájení formálního správního řízení, jehož výsledkem je rozhodnutí ve věci.
Aby tedy bylo možné podání kvalifikovat jako nesouhlas, o kterém je ve formálním správním řízení rozhodováno, musí být podán oprávněnou osobou a zároveň musí jít o reakci na oznámení o provedení či neprovedení opravy chyby. Nesouhlasem ve smyslu § 36 zákona nemůže být jakékoli podání vlastníka či oprávněného z věcných práva směrující proti konkrétnímu údaji katastru. Nesouhlasem vlastník či jiný oprávněný reaguje na předchozí úkon katastrálního úřadu, kterým je oznámení o provedení či neprovedení opravy chyby, bez tohoto předchozího úkonu by nebylo s čím nesouhlasit.
Pokud je tedy katastrálnímu úřadu doručen nový návrh na opravu chyby ve stejné věci, ve které již bylo v předchozím formálním řízení rozhodnuto, že se nevyhovuje nesouhlasu s provedenou opravou nebo s tím, že se nejedná o chybu, musí katastrální úřad podle současné právní úpravy nejdříve návrh posoudit v neformální fázi řízení a doručit navrhovateli (příp. dalším dotčeným vlastníkům a oprávněným) oznámení o provedení či neprovedené opravě chyby. Teprve doručený nesouhlas s oznámením lze posoudit jako žádost ve smyslu § 101 písm. b) správního řádu a postupovat podle ustanovení správního řádu pro nové rozhodnutí.
Tento postup je však zbytečně administrativně a finančně náročný a ve výsledku jde o postup nehospodárný (již z podaného opakovaného návrhu je zpravidla zřejmé, že mu nebude možné vyhovět). Z tohoto důvodu se navrhuje do zákona výslovně uvést, že opakovaný návrh na opravu chyby v katastrálním operátu ve věci, ve které již bylo dříve pravomocně rozhodnuto, bude vyřizován jako žádost o nové řízení, tj. bez předchozí neformální fáze řízení o opravě chyby.
K čl. I bodům 51 až 56 (§ 37):
K odst. 1 a 3
Navrhuje se lépe vymezit povinnosti vlastníků vůči katastru tak, aby byla zajištěna jejich vymahatelnost a aby na ně bylo možno lépe navázat skutkové podstaty přestupků, zejména vypustit ty povinnosti, u kterých to zásadním způsobem nezkomplikuje správu katastru či nezpůsobuje nežádoucí a z moci úřední neřešitelné nesoulady mezi evidovaným a skutečným stavem.
Konkrétně se navrhuje vypustit povinnost zúčastnit se na výzvu katastrálního úřadu jednání, neboť katastrální úřady mohou zpravidla ve své činnosti pokračovat bez nutné účasti vlastníka nemovitosti (srovn. § 42 odst. 6 katastrálního zákona). Rovněž se navrhuje vypustit povinnost vlastníků a jiných oprávněných doplnit chybějící údaje a odstranit chyby v jimi vyhotovených listinách, které předkládají k zápisu do katastru, která měla význam za předchozí právní úpravy především u záznamových listin. V současnosti, kdy veškeré zápisy věcných práv probíhají v režimu vkladu, již je tato povinnost prakticky obsoletní.
Naopak se doplňuje nová povinnost předložit katastrálnímu úřadu listiny potřebné pro odstranění nesouladu mezi stavem evidovaným v katastru a skutečným stavem, který byl zjištěn při revizi katastru nebo při obnově katastrálního operátu. Tato povinnost je významná pro zajištění účelu revize katastru a obnovy katastrálního operátu, a to i s ohledem na skutečnost, že od roku 2018 jsou revize katastru systematicky prováděny a využívány ke zvýšení obsahové kvality zejména technické části operátu.
K odst. 2
V návaznosti na změny v § 4 a § 59b se upřesňuje, že povinnost nesporné hranice svých pozemků se týká pouze vlastníků, nikoliv zástavních věřitelů a dalších oprávněných z věcných práv k věci cizí.
K odst. 3
Současně se navrhuje rozšířit povinnost předložit katastrálnímu úřadu listiny potřebné pro odstranění nesouladu mezi stavem evidovaným v katastru a skutečným stavem, který byl zjištěn při revizi katastru nebo při obnově katastrálního operátu, i na právní nástupce vlastníka nebo jiného oprávněného. Nabyvatel nemovitosti má možnost se dozvědět o existujícím nesouladu, neboť informace o něm je v údajích katastru zveřejňována postupem podle § 43 odst. 9 a § 51 odst. 4 katastrální vyhlášky. Je-li nesoulad zveřejněn v údajích katastru již v okamžiku nabytí nemovitosti, počíná lhůta ke splnění povinnosti běžet již od tohoto okamžiku, dojde-li ke zveřejnění nesouladu až později, poběží lhůta od zveřejnění nesouladu. S ohledem na skutečnost, že tyto osoby vstupují do stavu, který nemohly ovlivnit, je právním nástupcům stanovena ke splnění této povinností lhůta delší než původnímu vlastníkovi tak, aby měli reálnou možnost nesoulad při vynaložení přiměřeného úsilí odstranit, a to 6 měsíců.
K čl. I bodu 57 (§ 38):
V návaznosti na změny v § 4 a § 59b se upřesňuje, že ustanovení se týká pouze vlastníků, nikoliv zástavních věřitelů a dalších oprávněných z věcných práv k věci cizí.
K čl. I bodu 58 (§ 40 odst. 2):
Obnova katastrálního operátu v rozsahu celého katastrálního území je v současnosti výjimkou, nikoliv pravidlem. Ustanovení se proto bez náhrady vypouští a ponechává se na katastrálním úřadu, aby s ohledem na potřeby správy katastru určil, v jakém rozsahu bude konkrétní obnova operátu prováděna.
K čl. I bodům 59 a 60 (§ 40 odst. 2 a 5):
Mechanismus odstraňování historických věcných práv se na základě dosavadních zkušeností mění a přesouvá do nového § 65a.
K čl. I bodu 60 (§ 40 odst. 4):
Navrhuje se ustanovení bez náhrady vypustit – není důvod, proč by v daných souvislostech neměla být dostačující občanskoprávní úprava správy pozůstalosti.
K čl. I bodu 61 (§ 41):
V důsledku prakticky dokončené digitalizace katastrálního operátu již řada původních důvodů, ze kterých mělo být přistoupeno k obnově katastrálního operátu, pozbyla smysl (typicky ztráta, zničení nebo poškození katastrálního operátu). Ustanovení je proto přeformulováno tak, aby odpovídalo současné realitě a potřebám účelné správy katastru.
K čl. I bodu 62 (§ 42):
Ustanovení § 42 je přeformulováno a rozšířeno, a to ve dvou ohledech. Jednak je sledováno vhodnější a jednoznačnější ukotvení činnosti komise pro zjišťování průběhu hranic a její povahy, jednak posílení významu výsledků zjišťování průběhu hranic jako podkladu pro vyhotovení obnoveného operátu, a to v návaznosti na soudní judikaturu týkající se této problematiky.
Činnost komise při zjišťování hranic bývá v praxi často mylně přisuzována katastrálnímu úřadu, což vede k nesprávně formulovaným námitkám, případně i návrhům na opravy chyb, v krajním případě i nesprávnému formulování rozhodnutí. Je proto žádoucí v zákoně zdůraznit zvláštní postavení komise jako orgánu jmenovaného za účelem provedení zjišťování hranic a složeného ze zástupců různých orgánů veřejné moci. S ohledem na občas se vyskytující pochyby o charakteru činností komise ve vztahu k zákonu č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, se navrhuje výslovně stanovit, že činnost komise není zeměměřickou činností, kterou zákon o zeměměřictví umožňuje provádět pouze odborně způsobilým osobám. Dále se navrhuje upravit, že zjišťování hranic není předmětem kontroly podle kontrolního řádu a nelze jej přezkoumávat soudem ve správním soudnictví.
Úprava si klade za cíl posílit vnímání komise jako orgánu odlišného od katastrálního úřadu a rozlišit činnosti prováděné katastrálním úřadem (zejm. rozhodování o námitkách) od činností náležejících komisi. S ohledem na toto rozlišení se ověřování dalších údajů, které jsou obsahem katastru, přesouvá do samostatného odstavce 9 a formulačně se upravuje tak, aby bylo zřejmé, že zde již nejde o činnost komise jako takové.
Dále se navrhuje vypustit možnost jmenování autorizovaného zeměměřického inženýra předsedou komise při zjišťování hranic. Změna reaguje na změny v zeměměřickém zákoně.
Při obnově katastrálního operátu novým mapováním je komisí zjišťován aktuální právní stav, a to za účasti vlastníků. Přestože má komise povinnost upozornit vlastníka na případný nesoulad mezi jím tvrzeným aktuálním stavem hranic pozemků a údaji dosavadního katastrálního operátu, dochází k případům, kdy vlastník s časovým odstupem zjistí, že určitý historický stav by pro něj byl nyní příznivější, a domáhá se opravy chyby způsobené podle jeho názoru nerespektováním dřívějších výsledků zeměměřických činností při zjišťování hranic. Navrhuje se proto doplnit povinnost komise poučit vlastníky, že údaje dosavadního katastrálního operátu se stanou neplatnými a budou dnem vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu nahrazeny novými, a nebude tudíž možné je dále jakkoliv využívat či se na ně odvolávat. V případě sporu o hranici pozemku je v takovém případě namístě odkázat na řešení v občanskoprávním řízení.
Odstavec 7 se rozšiřuje o výslovnou úpravu toho, za jakých podmínek se komisí zjištěná hranice považuje za hranici odsouhlasenou vlastníkem, a to i pro případy, kdy se vlastník nezúčastní zjišťování průběhu hranic, přestože tak učinit mohl. Nezúčastní-li se zjišťování hranic proto, že nebyl řádně obeslán a poučen, nebo proto, že mu v tom zabránily závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění, hranice se za odsouhlasenou nepovažuje a svůj nesouhlas s komisí zjištěným průběhem může vlastník uplatnit nejpozději v rámci námitkového řízení.
Změny v odstavcích 2 a 7 směřují ke zvýšení jistoty a legitimního očekávání vlastníků po ukončení zjišťování hranic, zejména z pohledu následných zásahů do tohoto stavu prostřednictvím námitek i nástrojem opravy chyby v katastrálním operátu, přitom reflektují i dostupnou judikaturu správního soudnictví týkající se dodatečných změn v názorech vlastníků (např. rozhodnutí KS v Brně čj. 31 A 54/2021-49, čj. 62 A 39/2023-177).
Odstavec 8 pak upravuje postup v případech, kdy výsledek zjišťování hranic trpí nedostatkem, který brání pokračovat v obnově katastrálního operátu.
Smyslem odstavce 9 je umožnit využít přítomnost zástupců katastrálního úřadu v komisi i k ověření dalších údajů, které jsou obsahem katastru, a zvýšit tak efektivitu tohoto procesu. Úkolem komise samotné jako speciálního správního orgánu je pouze zjišťování průběhu hranic, v této souvislosti však mohou být v terénu zjištěny i jiné skutečnosti, a ve vztahu k těmto zjištěním již nevystupují zaměstnanci katastrálního úřadu jako členové komise, nýbrž jako zástupci katastrálního úřadu.
K čl. I bodu 63 (§ 42a):
Navrhuje se nově upravit postup katastrálního úřadu v případech, kdy je v rámci obnovy operátu zjištěno, že došlo ke změně obvodu budovy již zapsané v katastru, typicky v důsledku přístavby. Tento mechanismus by měl umožnit, aby údaje v katastru v maximální možné míře odpovídaly skutečnosti, zároveň však také, aby byla respektována ochrana jiných veřejných zájmů v případech, kdy změny zjištěné v terénu byly provedeny v rozporu s právními předpisy, které ochranu těchto veřejných zájmů zajišťují. To bude řešeno vyznačením odpovídajícího upozornění.
V případě, kdy byla přístavba vybudována na pozemku určeném k plnění funkcí lesa, přičemž k odnětí pozemku, tj. k jeho uvolnění pro jiné využití než plnění funkcí lesa, podle § 15 a násl. zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), zůstane skutečnost, že se jedná o pozemek určený k plnění funkcí lesa, vyznačena i po zápisu přístavby do katastru. To umožní detekovat případy, kterými se mají zabývat orgány státní správy lesů. Český úřad zeměměřický a katastrální bude těmto orgánům poskytovat součinnost spočívající ve vytváření a zpřístupňování sestav s údaji o pozemcích, které vykazují uvedené znaky.
K čl. I bodu 64 (§ 43):
K odst. 1
Po dokončení digitalizace katastrálních map přináší praxe v některých případech potřebu přepracování katastrální mapy i v případě, kdy na daném katastrálním území je již mapa v digitální podobě vedena. Jde například o katastrální území, ve kterých byla katastrální mapa vedena ve speciálním režimu pro poddolovaná území s rozvolněnými požadavky na přesnost zobrazování změn, kde po ukončení těžby a poklesu terénu již pominuly důvody pro takový způsob vedení katastrální mapy. Navrhuje se proto úprava ustanovení tak, aby přepracování nebylo výlučně spojeno s první digitalizací katastrální mapy.
K odst. 2 a 3
V případě katastrální mapy, jejíž polohopis vychází z map v tzv. sáhovém měřítku a odpovídá jim tak i svou přesností, může v průběhu let dojít k postupnému zaměření a zpřesnění údajů o nemovitostech v uceleném území na podkladě vyhotovovaných geometrických plánů. V důsledku postupné aktualizace takové mapy způsobem "přizpůsobení změny mapě" však katastrální mapa zůstane ve stavu, kdy její polohopis svou přesností odpovídá původní grafické mapě, přestože k nemovitostem jsou z geometrických plánů k dispozici přesnější údaje o geometrickém a polohovém určení. Navrhuje se na takové ucelené části katastrálního území umožnit přepracování mapy podle údajů z geometrických plánů, tedy sjednotit polohopis katastrální mapy s přesnějším geometrickým a polohovým určením.
Pro případy, kdy by takovým postupem byly narušeny logické vazby okolního polohopisu katastrální mapy, se ponechává katastrálnímu úřadu možnost toto přepracování neprovést. Příkladem narušení logických vazeb okolního polohopisu může být situace, kdy je v katastru veden pozemek s šířkou 3 m, který slouží jako cesta a který se v důsledku nepřesnosti katastrální mapy fakticky nachází o 3 m vedle. Pokud by v takovém případě katastrální úřad provedl přepracování pouze ve vztahu k jedné hranici tohoto pozemku (na jedné straně cesty) tak cesta v mapě buďto zcela zanikne, nebo naopak bude v daném místě zobrazená jako 6 m široká, případně bude v mapě zubatá. Nápravy nepřesností je třeba provádět v širším uceleném území, nikoliv izolovaně, a to proto, aby nedocházelo k podobným nežádoucím situacím. To je vyjádřeno požadavkem na zachování logických vazeb polohopisu.
K čl. I bodu 65 (§ 45 odst. 1):
Dosavadní úprava vyložení obnoveného operátu je poplatná době, kdy byly katastrální mapy vedeny v analogové podobě. Ustanovení se proto navrhuje upravit tak, aby bylo možné využívat současné technické možnosti a vyložení operátu provádět elektronicky způsobem umožňujícím dálkový přístup. To zvýší komfort osob, které se potřebují s obsahem obnoveného operátu seznámit, sníží zátěž obcí a zefektivní činnosti katastrálního úřadu. Zároveň však zůstává zachována možnost seznámit se s obnoveným operátem ve fyzické podobě, a to na příslušném katastrálním úřadě.
K čl. I bodu 66 (§ 45 odst. 2):
Mechanismus odstraňování historických věcných práv se na základě dosavadních zkušeností mění a přesouvá do nového § 65a.
K čl. I bodu 67 (§ 45 odst. 3):
V návaznosti na změny v § 42 odst. 6 a aktuální soudní judikaturu, která již v současnosti odmítá možnost vlastníka dodatečně zpochybňovat dříve udělený souhlas s komisí zjištěným průběhem hranice, se navrhuje výslovně upravit, že námitka proti vlastníkem odsouhlasenému průběhu hranic je nepřípustná. Námitka proti komisí zjištěnému průběhu hranice tak bude možná pouze v případě, že tento průběh nelze považovat za odsouhlasený, tedy v případě, kdy se vlastník nezúčastnil zjišťování hranic proto, že nebyl řádně obeslán a poučen, nebo proto, že mu v účasti při zjišťování hranic zabránily závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění – viz nové znění § 42 odst. 7.
Dále se v návaznosti na změny v § 4 a § 59b upřesňuje, že možnost podání námitek proti obsahu obnoveného katastrálního operátu se týká pouze vlastníků, nikoliv zástavních věřitelů a dalších oprávněných z věcných práv k věci cizí.
K čl. I bodu 68 (§ 46 odst. 4):
S ohledem na skutečnost, že obnovu katastrálního operátu bude možné provádět i v menších územních celcích, upravuje se pravidlo pro vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu tak, aby bylo možné tuto změnu reflektovat a zvolit takový způsob vyhlášení platnosti, který odpovídá dané konkrétní situaci.
K čl. I bodu 69 (§ 48 odst. 1):
Viz odůvodnění k § 7 odst. 4.
K čl. I bodu 70 (§ 50 odst. 1):
V návaznosti na změny v § 4 a § 59b se upřesňuje, že pro zpřesnění hranice pozemků není nutná součinnost zástavních věřitelů a dalších oprávněných z věcných práv k věci cizí.
K čl. I bodům 71 a 72 (§ 50 odst. 2 a 4):
Při dělení pozemku, jehož hranice jsou v katastru evidovány údaji s nízkou přesností (zejména se jedná o hranice převzaté z grafické katastrální mapy v tzv. sáhovém systému), ale v terénu jsou tyto hranice označeny trvalým způsobem, obvykle rozhradou, vyhotovitel geometrického plánu prověřuje soulad označení hranice s jejím obrazem v katastrální mapě, přičemž přihlíží k přesnosti údajů katastru. V případě kladného vyhodnocení umístí znak, kterým označuje novou hranici, k existující rozhradě a písemně vyrozumí vlastníka sousedního pozemku, že rozhradu vyhodnotil jako jím respektovanou hranici a tento nový bod tak leží na hranici. Zároveň vyzve tohoto sousedního vlastníka, aby v případě, že nesouhlasí s tím, že rozhrada označuje hranici pozemků, tento nesouhlas písemně projevil.
Pokud vlastník nesouhlas neprojeví a respektuje hranici označenou vyhotovitelem geometrického plánu, je namístě takovou v terénu označenou hranici mít za identickou s hranicí vedenou v katastrální mapě. Proto je žádoucí, aby poloha nového znaku byla v katastru evidována jednoznačně jako lomový bod hranice pozemků, a to nejen z důvodu vyšší právní jistoty nabyvatele oddělovaného pozemku. Navrhované ustanovení proto umožní zapsat zpřesněné geometrické a polohové určení pozemku do katastru i v těchto případech.
Řešení otázky, za jakých podmínek má být společně s dělením pozemku zapsána změna údajů o geometrickém a polohovém určení pozemku, se ponechává na prováděcím přepisu, neboť se jedná o míru detailu nevhodnou pro úroveň zákona.
V odstavci 4 se navrhuje legislativně technická úprava v návaznosti na vložení nového odstavce 2.
K čl. I bodu 73 (§ 52):
K odst. 1
Dosavadní ustanovení § 52 odst. 1 se formulačně zjednodušuje a zároveň upřesňuje tak, jak odpovídá potřebám současné praxe. Přitom se vypouští jako zvláštní oprávnění právo nahlížet do katastru. Důvodem je skutečnost, že nahlížení na údaje z katastru je dlouhodobě pojímáno jako jeden ze způsobů získávání údajů z katastru. Proto bude pojem „nahlížení“ v zákoně nadále používán pouze v těch případech, kdy se jedná o pravidla týkající se výlučně tohoto konkrétního způsobu získávání údajů z katastru. V případech, kdy zákon bude hovořit o získávání údajů z katastru obecně, bude pod to zahrnuto i nahlížení; na nahlížení se tedy podle návrhu mají vztahovat veškerá pravidla obsažená v § 52 až 55a. Bez prokázání totožnosti tak bude možné nahlížet pouze na údaje katastru bez údajů o osobách, údajů o právních vztazích a údajů o dosažených cenách nemovitostí.
K odst. 2
K odstranění případných pochybností se výslovně upravuje, že nahlížení do katastru je bezplatné. Tak je tomu již podle současné právní úpravy, a tento princip zůstává zachován i nadále. Současně se zachová dosavadní pravidlo, podle kterého není možné formou nahlížení získávat údaje z katastru, jde-li o přehled vlastnictví z území České republiky, listiny ze sbírky listin nebo o údaje o dosažených cenách nemovitostí.
K odst. 3
Současný rozsah veřejnosti katastru je vnímán jako problematický s ohledem na ochranu osobních údajů, a v tomto ohledu nepřiměřený účelům, ke kterým mají údaje katastru v souladu s ustanovením § 1 odst. 2 sloužit. Veřejnost katastru totiž není absolutní a samoúčelná, a je tak přirozené a logické, že její meze by měly končit tam, kde již převažuje zájem na ochraně osobních údajů a soukromí. Tyto hranice je ale v praxi velmi obtížné najít, neboť existuje velká řada zcela legitimních důvodů pro užití údajů katastru, které by přílišné omezení veřejnosti katastru nedůvodně zkomplikovalo a způsobilo by, že katastr by fakticky přestal sloužit k účelům, pro které je veden.
Z výše uvedených důvodů je navrhováno, že přístup k údajům katastru a podmínky pro jejich získání bude diferencován, a to s ohledem na kritérium
· obsahové (zda se jedná o takové údaje katastru, které obsahují i údaje o osobách, údaje o právech nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí, či nikoliv),
· rozsahu a struktury (zda se jedná o velký rozsah údajů nebo jsou požadovány údaje v jiné struktuře, než jaká je obvykle potřebná pro naplnění některého z účelů podle § 1 odst. 2).
Údaje katastru, které neobsahují údaje o osobách, údaje o právech nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí, budou nadále označovány jako technické údaje (např. údaje o druzích pozemků, výměrách parcel, údaje katastrální mapy apod.). Údaje katastru, které obsahují údaje o osobách, údaje o právech nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí, budou nadále označovány jako právní údaje (např. údaje o vlastnictví, zástavních právech, nařízených exekucích apod.).
Navrhuje se zachovat maximální rozsah přístupnosti technických údajů katastru. Tyto údaje budou poskytovány zcela volně jako tzv. OpenData (viz změny v § 53 a nový § 55a odst. 4). Již v současnosti jsou takto poskytovány údaje katastrálních map, nově dojde k rozšíření o popisné údaje o nemovitých věcech.
Naopak získávání právních údajů se navrhuje, při zachování veřejnosti, podřídit režimu, kdy tyto údaje bude možné získat pouze po prokázání totožnosti. To vytvoří dosud chybějící předpoklad k tomu, aby mohla být prováděna efektivní kontrola dalšího užití těchto údajů – bez znalosti, kdo konkrétní údaje katastru získal, je taková kontrola velmi obtížná, ne-li zcela nemožná. Tato změna rovněž umožní, aby každý mohl zjistit, kdo získal z katastru jeho osobní údaje, a lépe tak naplní požadavky čl. 15 obecného nařízení o ochraně osobních údajů.
Deanonymizace poskytování údajů z katastru je však důležitá nejen v souvislostech ochrany osobních údajů, ale i pro ochranu jiných významných veřejných zájmů, zejména pro prevenci a odhalování trestné činnosti. Zcela nezbytná je pak pro zajištění evidenční ochrany, kdy zákon o informačních systémech veřejné správy v § 5e výslovně počítá s tím, že správci informačních systémů veřejné správy mají poskytovat Ministerstvu vnitra, Policii České republiky nebo zpravodajským službám za účelem provádění opatření k evidenční ochraně údajů záznamy o poskytnutí údajů z informačního systému veřejné správy. Takové údaje však nelze poskytovat, pokud vůbec neexistují, a by mohly vzniknout, musí být údaje katastru poskytovány pouze konkrétním, identifikovaným osobám.
Prokázat totožnost za účelem získání údajů z katastru bude možné všemi způsoby, které umožňuje správní řád, zákon o elektronické identifikaci a zákon o právu na digitální služby.
K odst. 4
Údaje katastru, které mají z hlediska jejich poskytování i v dosavadní právní úpravě zvláštní režim, a to právě s ohledem na jejich význam z pohledu ochrany osobních údajů a soukromí (údaje o přehledu vlastnictví osoby z území České republiky, údaje ze sbírky listin a údaje o dosažených cenách nemovitostí), budou mít zvláštní režim i nadále, a jejich ochrana bude navíc posílena požadavkem na uvedení zamýšleného účelu jejich užití, který musí být v souladu s účely uvedenými v § 1 odst. 2 zákona.
Již v současnosti je možné používat údaje katastru pouze k vymezeným účelům a užití údajů katastru v rozporu s účely uvedenými v § 1 odst. 2 zákona je přestupkem. Této skutečnosti si však žadatelé o údaje katastru mnohdy nejsou vůbec vědomi a neprovádějí tak žádné vyhodnocení toho, zda je jejich požadavek v souladu se zákonem či nikoliv. Navrhované opatření sleduje důslednější naplňování tohoto již platného pravidla, neboť zajistí, že žadatel, který bude muset uvést zamýšlený účel užití údajů katastru, si mnohem hlouběji uvědomí toto omezení, než jak by se stalo, pokud by byl například pouze poučen. Žadatel zde nebude v pozici, kdy pouze pasivně přijímá informaci o tom, že údaje katastru může použít pouze ke stanoveným účelům, ale musí aktivně provést vyhodnocení, zda důvod, proč chce údaje katastru získat, v tomto smyslu obstojí. To může vést i k přehodnocení záměru žadatele získat konkrétní podobu údajů katastru. Tímto požadavkem je tedy vytvářen prostor, aby žadatel znovu vyhodnotil jednak potřebnost požadovaných údajů a jednak jejich zamýšlené užití.
Účel zamýšleného užití údajů bude žadatel povinen pouze uvést, nikoliv prokázat. Pro případ důvodných pochybností o tvrzeném účelu zamýšleného užití údajů však bude mít katastrální úřad možnost vyžádat jeho doplnění nebo doložení s tím, že, nevyhoví-li žadatel výzvě, úřad údaje neposkytne.
Požadavek konkrétního vymezení účelu je třeba vykládat ve vazbě na zásadu účelového omezení podle čl. 5 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) 2016/679. Zamýšlený účel proto nemá být formulován pouze obecně či neurčitě, nýbrž tak, aby bylo zřejmé, k jakému konkrétnímu legitimnímu cíli má užití údajů katastru sloužit.
Například u novinářských účelů lze splnění povinnosti uvést účel dovodit tehdy, pokud žadatel uvede konkrétní informační účel ve veřejném zájmu a současně buď označí konkrétní nemovitou věc, k níž se uvedený účel vztahuje (například ověření vlastnické vazby, zástavních práv, věcných břemen, nabývacího titulu, poznámek či průběhu řízení ve vztahu k této nemovité věci), anebo identifikuje konkrétní osobu, jíž se šetření týká, a uvede věcně a časově vymezený rámec informační potřeby (například ověření majetkové vazby této osoby k nemovitým věcem v souvislosti s konkrétním veřejným zájmem, včetně vymezení konkrétního právního vztahu, okruhu transakcí či časového období) tak, aby účel nebyl formulován obecně a bylo zřejmé, proč je poskytnutí údajů nezbytné a přiměřené. Tyto dva okruhy odrážejí dvě typické výchozí situace novinářské činnosti: v prvním je východiskem konkrétní nemovitá věc a teprve se zjišťuje její vlastník, ve druhém je naopak známa konkrétní osoba a ověřují se její majetkové vazby. Smyslem je umožnit přezkoumatelné posouzení legitimity žádosti a současně respektovat ochranu redakčního tajemství; žadatel proto není povinen sdělovat konkrétní reportážní záměr ani zdroj informací. V případě pochybností bude doplnění vyžadováno pouze v rozsahu nezbytném k posouzení konkrétnosti a legitimity uvedeného účelu.
Zavedením požadavku na uvedení zamýšleného účelu užití údajů katastru u vybraných typů údajů katastru nedochází k dotčení práva na informace – toto právo zůstává zachováno ve stávajícím rozsahu, když užití údajů katastru je vázáno na účely stanovené katastrálním zákonem již od 1. září 2000, a od tohoto data je také užití údajů katastru k jiným účelům správním deliktem. Toto stávající pravidlo se nemění, je v zákoně pouze důsledněji akcentováno tak, aby mohlo být reálně lépe naplňováno.
U většiny údajů katastru však uvedení účelu zamýšleného užití nebude potřebné ani nadále. Tato podmínka se týká pouze tří speciálních typů výstupů z katastru, které však nejsou v naprosté většině případů pro běžný realitní obchod a zajištění právní jistoty nabyvatelů potřebné. V této souvislosti je třeba důsledně odlišovat zcela konkrétní typ výstupu z údajů katastru, kterým je přehled vlastnictví, který obsahuje identifikaci listů vlastnictví, na kterých je zapsáno vlastnické právo pro konkrétní osobu (jehož poskytnutí bude nově podmíněno uvedením zamýšleného účelu užití v souladu s účely katastru), od údaje o vlastnictví v obecném smyslu (což je jednotlivý údaj o právu, jehož získání bude vyžadovat pouze prokázání totožnosti), který je obsahem celé řady výstupů z katastru včetně toho nejběžnějšího a nejtypičtějšího, a to výpisu z listu vlastnictví. Získání výpisu z listu vlastnictví, jakožto nejúplnějšího obrazu o zapsaném právním stavu nemovitosti, tedy bude podle navrhovaného znění vyžadovat pouze prokázání totožnosti.
Uvede-li žadatel nepravdivé údaje o účelu zamýšleného užití údajů o přehledu vlastnictví osoby z území České republiky, údajů ze sbírky listin nebo údajů o dosažených cenách nemovitostí, bude se jednat o přestupek – viz odůvodnění k změně v § 57 odst. 1 písm. b) zákona. Přestupkem však nebude, pokud žadatel uvede určitý zamýšlený účel a následně použije získané údaje k jinému legitimnímu účelu proto, že se jeho potřeby objektivně změnily, neboť na takovém jednání není nic společensky škodlivého.
Obsah dosavadního odstavce 4 se ve zobecněné podobě převádí do § 55a odst. 2.
K odst. 5 a 6
Již dosavadní právní úprava ukládá povinnost vést evidenci osob, kterým byly poskytnuty údaje katastru, v těch případech, kdy je poskytnutí údajů podmíněno prokázáním totožnosti. Chybí však podrobnější pravidla pro vedení této evidence, zejména jakou dobu v ní mají být údaje uchovávány a komu mohou být poskytovány. Nově se tedy navrhuje stanovit, že údaje budou uchovávány po dobu 3 let. S ohledem na ochranu osobních údajů, které jsou v této evidenci vedeny, a také s ohledem na účel této evidence, je evidence koncipována jako neveřejná – přístup k údajům v ní vedeným mohou získat pouze osoby, o kterých byly údaje z katastru získány, a orgány veřejné moci, pokud tak stanoví jiný právní předpis.
Zároveň se upravuje výjimka pro orgány veřejné moci, které provádějí takové činnosti, jež by prozrazením informace o tom, že příslušný orgán údaje katastru získal, mohly být zmařeny – typicky půjde o zpravodajské služby nebo policii. U vyjmenovaných orgánů jde pouze o výluku ze zpřístupnění této informace vůči dotčenému subjektu údajů z důvodu ochrany účelu vyšetřování či bezpečnostní činnosti, nikoli však o výjimku z vedení (logování) auditní stopy, ani z výkonu kontroly a dozoru podle jiných právních předpisů.
K čl. I bodu 74 (§ 53):
K odst. 1
Současné ustanovení § 53 odst. 1 omezuje užití veškerých údajů katastru na taxativně vyjmenované účely. Řada údajů katastru má však primárně technický charakter, a není důvod, proč by takové údaje nemohly být publikovány jako tzv. OpenData bez toho, aby bylo jejich další využití jakkoliv limitováno. Proto se navrhuje doplnit, že údaje katastru, které jsou technického charakteru, tj. neobsahují údaje o osobách, údaje o právních vztazích a údaje o dosažených cenách nemovitostí, lze využívat bez omezení. To je ostatně v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru.
K odst. 2
Listiny uchovávané ve sbírce listin v řadě případů obsahují i údaje, které přímo nesouvisí se zápisem prováděným do katastru. Tyto údaje mohou mít citlivou povahu a neoprávněné nakládání s nimi může představovat zásah do soukromí. To platí obzvláště v případech, budou-li vytrženy z kontextu předmětné listiny a použity samostatně. Případné zneužití těchto údajů s sebou nese podstatně vyšší riziko pro práva a svobody fyzických osob, než jak je tomu u údajů, které se zápisem do katastru přímo souvisejí. Proto se navrhuje, aby užití těchto údajů bylo striktně omezeno účely katastru a dále navazujícím určitým účelem jejich zamýšleného užití, který žadatel uvedl. Rovněž je nutné chránit kontext těchto údajů s danou listinou, a proto se je jejich zveřejňování výslovně zakazuje.
Při zpracování osobních údajů, které jsou součástí údajů katastru, včetně údajů obsažených ve sbírce listin, musí ten, kdo tyto údaje získal, respektovat nejen účelové omezení jejich užití podle § 1 odst. 2 zákona, ale také veškeré zásady nakládání s osobními údaji podle obecného nařízení o ochraně osobních údajů a zákona č. 110/2019 Sb. (například novinář musí zvážit podle § 17 odst. 1 uvedeného zákona, zda je zveřejnění osobních údajů přiměřené účelu, tedy právu veřejnosti na informace). Ve vztahu k § 53 odst. 2 to prakticky znamená například to, že při případném zveřejňování v rámci novinářského účelu novinář listinu znečitelní/začerní v částech, ve kterých obsahuje údaje, které nesouvisejí s nemovitostmi nebo s právem zapisovaným do katastrem.
K odst. 3
Databáze katastru čelí stále četnějším a sofistikovanějším snahám o vytěžování údajů katastru i v případech, kdy je to nežádoucí, neboť jde o údaje o osobách, o právních vztazích nebo o dosažených cenách nemovitostí. Navrhované ustanovení jednoznačně stanoví, které údaje katastru je možné vytěžovat a které naopak ne. Vytěžování údajů katastru v rozporu s tímto ustanovením pak bude podle § 57 přestupkem.
K odst. 4
Z původního znění § 53 se zachovává pravidlo, že údaje katastru lze šířit pouze se souhlasem Českého úřadu zeměměřického a katastrálního a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem, které se upřesňuje v tom smyslu, že i rozsah šíření musí být v souladu s podmínkami stanovenými prováděcím předpisem. Dále se doplňuje, že Český úřad zeměměřický a katastrální vykonává kontrolu, zda jsou údaje katastru šířeny v souladu s právní úpravou, což je nezbytné, aby bylo možné prokazovat a postihovat případné nelegální šíření údajů katastru. Toto oprávnění je dovozováno již ze současné právní úpravy, jeho výslovné zakotvení však odstraní případné pochybnosti a zabráním možným sporům.
K čl. I bodu 75 (§ 55):
K odst. 1 a 2
Navrhuje se upravit v zákoně dosud neřešenou otázku příslušnosti katastrálních úřadů a Českého úřadu zeměměřického a katastrálního k poskytování údajů katastru. Vzhledem k pokročilé digitalizaci katastrálního operátu již nemusí být v řadě případů poskytování údajů omezeno na standardní místní příslušnost tak, jak je upravena ve správním řádu – tato příslušnost se proto upravuje speciálně.
K odst. 3
Údaje katastru mají být stejně jako doposud poskytovány na požádání, s ohledem na pokročilou digitalizaci procesů při poskytování údajů se v odstavci 3 upřesňuje, že požádat lze rovněž prostřednictvím příslušného webového rozhraní, tj. prostřednictvím webové aplikace dálkového přístupu nebo webových služeb dálkového přístupu.
Zároveň se zakotvuje postup katastrálního úřadu při odmítnutí žádosti o poskytnutí údajů z katastru s tím, že katastrální úřad písemně uvědomí žadatele a sdělí mu důvody odmítnutí žádosti. V případě, kdy bylo o poskytnutí údajů požádáno ústně, však bude sdělení o odmítnutí poskytnutí údajů vydáváno pouze na žádost žadatele. V takové situaci totiž bude odmítnutí provedeno jako výsledek osobní komunikace s žadatelem, přičemž lze důvodně předpokládat, že žadatel v návaznosti na proběhlou komunikaci může svůj požadavek na poskytnutí daného typu údajů zcela přehodnotit, a vydání sdělení ve všech případech by bylo zcela zbytečným úkonem.
V ostatním platí, že na poskytování údajů katastru se použije část čtvrtá správního řádu.
K odst. 4
Navrhuje se výslovně stanovit, že údaje katastru nemohou být poskytovány v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím nebo zákona o právu na informace o životním prostředí. Tím však nedojde k žádné faktické změně oproti současnému stavu, neboť zákon o svobodném přístupu k informacím a zákon o právu na informace o životním prostředí se na poskytování údajů katastru nepoužijí již v současnosti, jelikož katastrální zákon obsahuje vlastní komplexní úpravu poskytování údajů pro tuto oblast. Skutečnost, že jde o komplexní úpravu vylučující použití výše uvedených předpisů, byla opakovaně potvrzena soudní judikaturou (např. NSS č. j. 1 As 28/2010-86, NSS č. j. 7 As 124/2017-21, NSS č. j. 1 As 159/2019–31 a řada dalších).
Vzhledem k tomu, že použití zákona o svobodném přístupu k informacím a zákona o právu na informace o životním prostředí je v případě údajů katastru vyloučeno již podle současného stavu, nedochází navrhovanou úpravou k žádnému zásahu do práva na informace ani do práva na informace o životním prostředí. Navíc veškeré údaje katastru, které mohou být informacemi o životním prostředí, budou podle návrhu zveřejňovány jako otevřená data (viz nový § 55a odst. 4), a tedy i z tohoto důvodu nemůže být právo na informace o životním prostředí navrhovanou právní úpravou dotčeno.
Ačkoliv skutečnost, že údaje katastru nemohou být poskytovány v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím nebo zákona o právu na informace o životním prostředí, dostatečně vyplývá již ze současné soudní judikatury, v praxi se velmi často objevují požadavky, které jsou s judikatorními závěry v rozporu. Explicitní řešení této otázky v zákoně přispěje ke snížení zbytečné zátěže spočívající v odmítání nedůvodných požadavků na poskytnutí údajů katastru v režimu výše jmenovaných zákonů, a v případech, kdy se takové požadavky i přesto objeví, zjednoduší jejich odmítnutí.
Zároveň se nic nezmění na současné praxi, kdy v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím nebo zákona o právu na informace o životním prostředí je možné poskytovat statistické údaje odvozené z údajů katastru. Ustanovení je inspirováno obdobným ustanovením obsaženým v § 5b zákona o zeměměřictví.
K čl. I bodu 76 (§ 55a a § 55b):
K § 55a odst. 1 až 4
V § 55a se nově, a to zvlášť pro každou jednotlivou část katastrálního operátu, které jsou stanoveny v § 5 odst. 2, stanoví základní pravidla pro poskytování údajů katastru. Odstavec 2 se přitom přebírá co do základu z dosavadního § 52 odst. 4.
V odstavci 1 se pak promítá požadavek na to, aby bylo z důvodu ochrany osobních údajů rozlišováno mezi poskytováním standardizovaných výstupů, které by měly zajistit naplnění většiny obvyklých požadavků vycházejících z některého z účelů podle § 1 odst. 2 (tyto výstupy pak budou poskytovány bez dalšího, pokud půjde o technické údaje katastru, po prokázání totožnosti, pokud půjde o právní údaje, nebo po prokázání totožnosti a uvedení účelu zamýšleného použití údajů v případě, že půjde o přehled vlastnictví, údaje ze sbírky listin nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí), a poskytováním tzv. speciálních výstupů, tj. výstupů v jiné struktuře, než jaká je obvykle potřebná pro naplnění některého z účelů podle § 1 odst. 2, kde bude nutné prokázat právní zájem nebo jiný vážný důvod.
Za jiný vážný důvod lze v souladu se soudní judikaturou k ustanovení § 38 odst. 2 správního řádu, která bude aplikovatelná i na dané ustanovení, považovat například uplatnění nároků z náhrady škody nebo studijní, pedagogické a vědecké účely.
K § 55a odst. 5
Dosavadní ustanovení upravující poskytování služby sledování změn se přesouvá do nového § 55a s následujícími změnami:
Doplňuje se okruh osob oprávněných využívat tuto službu o nájemce a pachtýře, a dále také o osoby odpovědné za správu domu v bytovém spoluvlastnictví. V případě osob odpovědných za správu domu v bytovém spoluvlastnictví bude výkon toho oprávnění podmíněn zápisem poznámky o tom, kdo je osobou vykonávající správu domu, s vazbou ke konkrétní nemovitosti. To proto, že nezbytným předpokladem toho, aby mohla být služba sledování změn poskytována osobám osob odpovědným za správu domu, je, aby bylo možné automatizovaně zjistit, která konkrétní osoba je odpovědná za správu kterého konkrétního domu. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná garantovaná evidence osob odpovědných za správu domu, musí být vytvořen mechanismus, kterým umožní ve vztahu ke konkrétnímu domu zapsat do katastru informaci o tom, kdo je osobou příslušnou ke správě domu. Mezi poznámky bude proto zároveň doplněn nový typ poznámky „poznámka o osobě odpovědné za správu domu v bytovém spoluvlastnictví“ (viz doplnění nového písm. n) do § 23 odst. 2 zákona).
Praxe ukázala, že z hlediska případného podvodu týkajícího se nemovitostí je obzvláště rizikové, pokud by služba sledování změn byla založena na základě zfalšované plné moci. Odhalení padělku při poměrně krátké interakci, ke které při zakládání zákaznického účtu na katastrálním pracovišti dochází, nemusí být možné. Založením zákaznického účtu služby sledování změn na základě podvržené plné moci je pak dosaženo stavu, kde se vlastník nedozví o tom, že ohledně jeho nemovitosti je vedeno vkladové řízení, neboť tato informace bude od vlastníka odkloněna.
K § 55b odst. 1
Již v současné právní úpravě je zakotveno oprávnění organizačních složek státu a územních samosprávných celků získávat údaje katastru bezúplatně. Toto oprávnění se rozšiřuje na veškeré orgány veřejné moci (nikoliv pouze ty, které mají organizačně povahu samostatných organizačních složek státu, organizační hledisko by v této souvislosti nemělo být rozhodující) a také na další subjekt, který sice nemá povahu orgánu veřejné moci, avšak působí ve veřejném zájmu, jako je veřejný ochránce práv.
K § 55b odst. 2
Výkon zeměměřických činností není možný bez toho, aby měl zeměměřič k dispozici k tomu potřebné údaje katastru. To se promítá do navrhovaného ustanovení.
K § 55b odst. 3
Stanovení podrobností prováděcím právním předpisem, konkrétně forem, podmínek a úplat za poskytování údajů katastru, se osvědčilo a je přebíráno z dosavadní právní úpravy; při této příležitosti je rozšiřováno i na poskytování údajů z pozemkových knih a dalších historických operátů, které mají katastrální úřady v úschově.
K § 55b odst. 4
Do § 55b odst. 4 se přesouvá obsah dosavadního ustanovení § 55 odst. 7. Již současná právní úprava umožňuje podle § 55 odst. 7 vytvářet z údajů katastru a zveřejňovat souhrnné přehledy o půdním fondu. Tyto přehledy o půdním fondu jsou však pouze jedním z možných statistických výstupů, které lze z údajů katastru vytvářet, předmětné pravidlo se proto zobecňuje na statistické výstupy obecně. Výstup obsahující údaje o půdním fondu bude samozřejmě vyhotovován i nadále.
K čl. I bodu 77 (§ 56):
Změny, ke kterým má dojít v oblasti poskytování údajů katastru, by byly neúčinné, pokud by se stejná základní pravidla neaplikovala v případech, kdy k poskytování údajů katastru dochází prostřednictvím osob, které vydávají ověřené výstupy z informačních systémů veřejné správy podle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů. I na tyto osoby je proto nezbytné přenést stejné povinnosti, které vyplývají z § 52 odst. 3 až 6 pro katastrální úřady a pro Český úřad zeměměřický a katastrální.
K čl. I bodu 78 (§ 57):
K odst. 1
Stávající skutková podstata přestupku podle § 57 odst. 1 písm. a) spočívající v užití údajů katastru v rozporu s § 1 odst. 2 se upravuje v důsledku toho, že některé údaje katastru budou nadále otevřenými daty, které bude možné používat zcela volně, které bude možné používat zcela volně.
V návaznosti na nové pravidlo týkající se užití údajů obsažených v listinách uložených ve sbírce listin, které zjevně nesouvisejí s nemovitostí nebo s právem zapisovaným do katastru, se doplňují samostatné skutkové podstaty přestupků postihující jejich neoprávněné samostatné užití a jejich zveřejnění.
Doplňují se také nové typy přestupků spočívající v uvedení nepravdivých údajů o účelu zamýšleného užití vybraných typů údajů v návaznosti na nový § 52 odst. 4 a v neoprávněném vytěžování údajů katastru v návaznosti na nový § 53 odst. 3. Stávající skutková podstata neoprávněného šíření údajů katastru se upřesňuje v návaznosti na změnu v § 53 odst. 4.
K odst. 2
Skutkové podstaty se upravují tak, aby byla postihována pouze nejvýznamnější jednání, která brání správě katastru, přitom je zároveň bráno v úvahu i hledisko objektivní prokazatelnosti těchto jednání. U omisivních typů přestupků, kterým nepředchází časově jednoznačná výzva ke splnění zákonné povinnosti, je totiž obvykle velmi obtížné určit, kdy ke spáchání přestupku došlo, a tedy zda v době, kdy je zahájeno jeho projednávání, již nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek uplynutím promlčecí doby.
V souladu s vypuštěním některých povinností z § 37 jsou vypuštěny i těmto povinnostem odpovídající skutkové podstaty. Namísto nich bude nově přestupkem nepředložení listin k odstranění nesouladu mezi stavem evidence v katastru a skutečností vlastníkem nemovitosti, a to v návaznosti na doplnění této povinnosti do § 37 odst. 1 písm. e) a § 37 odst. 2. Spáchání bude vázáno na projednání nesouladu při revizi katastru, resp. obnově operátu a marné uplynutí lhůty pro vyřešení nesouladu, stanovené ve výzvě. S ohledem na zveřejnění nesouladu postupem podle § 43 odst. 9 a § 51 odst. 4 katastrální vyhlášky (a tedy možnosti případného nabyvatele nemovitosti dozvědět se o existujícím nesouladu) bude deliktním jednáním i udržování takového stavu, aniž by jej vlastník sám vyvolal (přechod odpovědnosti za neřešený nesoulad na další vlastníky nemovitosti v souladu s § 8 zákona o odpovědnosti za přestupky).
K odst. 3 až 6
Je navrhováno oddělit správní tresty za přestupky podle § 57 odst. 1 a odst. 2. U prvních jmenovaných se s ohledem na zpravidla závažnější zásah do zájmu chráněného zákonem výrazně zvyšuje horní hranice pokuty na 100 000 Kč pro fyzické osoby a na 1 000 000 Kč pro podnikající fyzické osoby a právnické osoby.
U přestupků souvisejících se zneužitím údajů obsažených ve sbírce listin, které zjevně nesouvisejí s nemovitostí nebo s právem zapisovaným do katastru, se sankce ještě zvyšují, a to z důvodu podstatně vyššího rizika zásahu do soukromí a práv fyzických osob, zejména pokud jde o údaje týkající se rodinných, majetkových či jiných osobních poměrů.
S ohledem na závažnost těchto typů přestupků je výše pokut aktualizována tak, aby s ohledem na inflaci a průměrnou mzdu stále naplňovaly požadované funkce správních trestů. Pokud byla výše pokut v zákoně č. 344/1992 Sb. stanovena na trojnásobek a pětinásobek minimální mzdy pro fyzické osoby a třiceti a padesátinásobek minimální mzdy pro podnikající fyzické osoby a právnické osoby, odpovídalo to v roce 1992 částkám 11 000 Kč pro fyzické osoby a 110 000 Kč pro podnikající fyzické osoby a právnické osoby. V roce 2013 již těmto sazbám odpovídaly částky 42 500 Kč pro fyzické osoby a 425 000 Kč pro podnikající fyzické osoby a právnické osoby. Do současného katastrálního zákona byly za tyto přestupky převzaty sazby 50 000 Kč a 100 000 Kč, což již u podnikajících fyzických osob a právnických osob neodpovídalo původnímu záměru zákona č. 344/1992 Sb. S ohledem na aktuální výši minimální mzdy je navrhováno výši těchto pokut úměrně upravit a vrátit se i k původnímu výraznému odlišení sazeb pro podnikající fyzické osoby a právnické osoby, neboť ty zpravidla tento přestupek páchají v rámci své podnikatelské činnosti za účelem zisku. Tímto krokem by se zároveň posunula délka promlčecí doby na 3 roky podle § 30 zákona o odpovědnosti za přestupky, aniž by bylo potřeba ji speciálně upravovat v katastrálním zákoně.
U podnikajících fyzických osob a právnických osob je dále navrhováno zavést i další druh správního trestu, kterým je zveřejnění rozhodnutí o přestupku, který by byl volitelně ukládán spolu s pokutou, a to za účelem posílení funkce správního trestu ve smyslu generální prevence.
Rovněž se umožňuje zvýšit sankci v případě opakovaného spáchání přestupku, a to až na dvojnásobek horní hranice sazeb pro jednotlivé typy přestupků uvedených v § 5 odst. 1.
K čl. I bodu 79 (§ 59):
Příslušnost k vyřizování přestupků spočívající v neoprávněném užití údajů katastru, v neoprávněném vytěžování údajů katastru a v neoprávněném šíření údajů katastru se přenáší na Český úřad zeměměřický a katastrální, řešení přestupků podle § 57 odst. 2 je navrhováno přenést na zeměměřické a katastrální inspektoráty. Tyto úřady jsou totiž k jejich řešení mnohem lépe odborně vybaveny, a je tak výrazně větší předpoklad, že bude docházet k úspěšnému postižení deliktních jednání.
K čl. I bodu 80 (§ 59a):
K odst. 1
V návaznosti na úpravu v zákoně o právu na digitální služby se upravuje portál katastru a zeměměřictví. Účelem portálu je především zajistit komunikaci ze strany podatelů vůči katastrálním úřadům, tak i opačným směrem. Provozovatelem portálu bude Český úřad zeměměřický a katastrální, nikoliv katastrální úřady, které však budou adresáty digitálních úkonů činěných prostřednictvím portálu. Proto je třeba odchylně od § 5 zákona o právu na digitální služby stanovit, že osvědčení o provedení digitálního úkonu poskytuje nikoliv orgán veřejné moci, vůči kterému uživatel služby úkon učinil, nýbrž provozovatel portálu.
K odst. 2
Aby bylo možné některé procesy při správě katastru více digitalizovat, navrhuje se, aby bylo možné prostřednictvím portálu vyjadřovat i souhlasy s některými skutečnostmi, zejména se zjištěným průběhem hranic při obnově operátu.
K odst. 3
Pro zajištění kybernetické bezpečnosti a řádného provozu portálu je potřebné ochránit infrastrukturu portálu před kybernetickými útoky a jinými nelegálními či nežádoucími aktivitami. Proto se navrhuje umožnit provozovateli portálu, aby mohl zabránit v přístupu k portálu tomu, kdo přetěžuje technologickou infrastrukturu portálu, používá jej k jinému účelu, než k jakému má být podle zákona používán, nebo jeho prostřednictvím vytěžuje údaje katastru.
Dosavadní zkušenosti zejména z oblasti poskytování údajů z katastru ukazují, že je nezbytné, aby měl provozovatel portálu, kterým je Český úřad zeměměřický a katastrální, dostatečná oprávnění k tomu, aby pro případ různých útoků zajistil provozuschopnost technické infrastruktury. Ta již v minulosti opakovaně čelila významným provozním problémům způsobeným právě snahou o nelegální vytěžování údajů katastru. Například v prosinci roku 2025 došlo k násobnému navýšení požadavků nepřihlášených uživatelů webové aplikace Nahlížení, které bylo třeba neprodleně řešit blokováním příslušného rozsahu IP adres. Charakteristika provozu z těchto IP adres ukazovala na automatizované/robotické vytěžování údajů katastru včetně osobních údajů vlastníků a jiných oprávněných osob. Přístup k osobním údajům katastru byl zaznamenán z velkého množství zahraničních IP adres, a to i ze zemí mimo Evropskou unii (např. z Ruské federace) a jednoznačně porušoval provozní podmínky užívání aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí. Bez toho, aby Český úřad zeměměřický a katastrální zabránil těmto přístupům, by došlo k tomu, že pro běžného uživatele by se webová aplikace Nahlížení stala nedostupnou.
K čl. I bodu 81 (§ 59b):
K odst. 1
Současná úprava zahrnuje pod legislativní zkratku „jiný oprávněný“ jak osoby, kterým svědčí věcné právo k věci cizí, nájem nebo pacht, tak osoby, které nejsou vlastníky, avšak fakticky vlastnická práva vykonávají (např. svěřenští správci, organizační složky státu, příspěvkové organizace, městské části apod.). To pak neumožňuje v ustanoveních, která tento pojem používají, dostatečně rozlišit, kterých osob se příslušné pravidlo týká, neboť některá pravidla se mají vztahovat na obě tyto skupiny, a jiná pravidla pouze na skupinu subjektů, které vykonávají vlastnické právo. Proto se navrhuje v § 4 legislativní zkratku změnit na „oprávněný z věcného práva“ a omezit ji pouze na oprávněné z věcného práva k věci cizí, nájmu nebo pachtu, a ohledně osob, které nejsou vlastníky, avšak vlastnická práva vykonávají, upravit ve společných ustanoveních, že se na ně obdobně použijí ustanovení tohoto zákona o vlastníkovi věci. Jinou osobou, která není vlastníkem, avšak vlastnická práva vykonává, je typicky správce pozůstalosti nebo likvidační správce. Může se však jednat i o jiné osoby, kterým v konkrétních souvislostech právní úprava přiznává takové postavení, že tyto osoby jsou ve vztahu k nemovitostem účastníky soudních nebo jiných řízení, která se těchto nemovitostí týkají, na místě vlastníka.
K odst. 2 až 4
Současná právní úprava neobsahuje vhodné pravidlo pro řešení situací, kdy v rámci některých postupů při správě katastru vystupuje více osob, typicky spoluvlastníci. Úprava obsažená v § 1126 a násl. občanského zákoníku není beze zbytku použitelná, když například nelze reálně uvažovat o tom, že by na návrh vlastníka rozhodoval soud o tom, zda spoluvlastníci odsouhlasí komisí zjištěný průběh hranice, neboť to s ohledem na časový rámec daného procesu není myslitelné.
Navrhuje se proto zavést řešení, které pro úkony spoluvlastníků při obnově operátu a při zpřesnění hranice pozemku bude vyžadovat stejnou většinu, jaká je občanským zákoníkem vyžadována k rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, neboť se jedná o svým významem obdobnou situaci. Pokud bude mít některý ze spoluvlastníků odlišnou představu o průběhu hranice pozemků, kterou se mu nepodaří v rámci zjišťování průběhu hranic prosadit, neboť bude v menšině, může se obrátit na soud, aby rozhodl, zda část zemského povrchu určená v katastru vedenou hranicí na straně jedné a jím tvrzenou hranicí na straně druhé je jeho vlastnictvím či nikoliv.
Z obdobných důvodů se navrhuje zavést pravidlo, které upraví případy, kdy je nemovitost předmětem společného jmění manželů či partnerů nebo předmětem společenství jmění.
K odst. 5
Současná právní úprava neumožňuje efektivní řešení situací, kdy v rámci některých postupů při správě katastru vystupují ve vztahu k nemovitosti spoluvlastníci v režimu bytového spoluvlastnictví. Navrhuje se proto, aby při obnově operátu, zpřesnění hranice pozemku, revizi katastru a změně jiných údajů katastru týkajících se nemovitosti, která je v bytovém spoluvlastnictví, bylo společenství vlastníků jednotek zástupcem vlastníků jednotek. Zároveň však, aby nemohlo společenství vlastníků jednotek jednat v rozporu s vůlí většiny vlastníků jednotek, se navrhuje upravit, že pokud by úkon učinili společně vlastníci jednotek stejnou většinou, jaká potřebná ke změně prohlášení vlastníka, bude rozhodovat vůle těchto vlastníků.
K odst. 6
Efektivitu postupů při obnově katastrálního operátu lze významně zvýšit jejich digitalizací. To však vyžaduje, aby mohli vlastníci účastnící se zjišťování hranic na místě v terénu v elektronické podobě podepsat, že se zjištěným průběhem hranice souhlasí. Jelikož není běžné, aby byl vlastník v terénu vybaven uznávaným elektronickým podpisem, navrhuje se pro tento účel využít i prosté elektronické podpisy, a to za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem. Tyto podmínky pak budou garantovat vyšší úroveň bezpečnosti, než jakou má samotný prostý elektronický podpis.
K čl. I bodu 82 (§ 60 odst. 2 a 3):
K odst. 2
Pro účely poskytování údajů z katastru se zavádí fikce, že listiny ze sbírky listin pozemkové knihy, podle kterých je v katastru dosud zapsáno právo, se považují za součást sbírky listin katastru, a poskytují se tedy podle stejných pravidel jako ostatní listiny, které jsou standardní součástí katastrálního operátu. To přispěje ke zjednodušení a zefektivnění postupů při poskytování těchto listin jak z pohledu katastrálních úřadů, tak z pohledu uživatelů katastru.
K odst. 3
V návaznosti na změny v občanském soudním řádu a ve vyhlášce o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy je třeba v zákoně reflektovat nový typ vkladových listin, kterými jsou výpisy z rozhodnutí soudu. Pravidla týkající se vlastních rozhodnutí soudu přitom nejsou použitelná beze zbytku, bude je tedy na místě aplikovat přiměřeně.
K čl. I bodu 83 (§ 62 odst. 2):
Katastrálním úřadům byly v minulosti svěřeny do úschovy pozemkové a železniční knihy, avšak pouze po dobu, po kterou jsou tyto dokumenty potřebné pro správu katastru, nejméně do doplnění pozemků evidovaných dosud zjednodušeným způsobem do katastrálních map. Zákon však žádným způsobem neřeší, co se má stát poté, co potřeba těchto dokumentací pro správu katastru pomine. Katastrální úřady nejsou původci těchto dokumentací a ani právními nástupci těchto původců, proto nelze uplatnit standardní postupy podle zákona o spisové službě a archivnictví – aby se tak mohlo stát, je třeba založit fikci, že katastrální úřady se považují za původce těchto dokumentů.
K čl. I bodu 84 (§ 62 odst. 3):
Ačkoliv historická zástavní práva převzatá z pozemkových knih jsou nejčastějším problémem, praxe ukázala, že v konkrétních situacích působí zcela shodný problém i jiná, méně častá věcná práva převzatá z pozemkových knih, zejména právo předkupní. Navrhuje se proto umožnit stejným mechanismem, který je již v současnosti používán pro výmaz historických zástavních práv, vymazat i další obdobná věcná práva.
Navrhované ustanovení se nevztahuje na věcná břemena, neboť ta nelze považovat za věcná práva obdobná zástavnímu nebo předkupnímu práva. Výmazy historických věcných břemen jsou s ohledem na jejich odlišnou povahu řešeny odlišným mechanismem, který je nově upraven v § 62 odst. 4 a § 65a.
K čl. I bodu 85 (§ 62 odst. 4):
Dosavadní obsah odstavce 4 je fakticky nahrazen novou právní úpravou obsaženou v § 65a. Ustanovení proto bude zrušeno, avšak s ohledem na časové souvislosti až s účinností rok po účinnosti § 65a.
K čl. I bodu 86 (§ 62 odst. 5 a 6):
K odst. 5
Namísto dosavadního odstavce 4 se zavádí nové pravidlo, které má jiným způsobem přispět k očištění katastrálního operátu od již neaktuálních zápisů. V současné době je totiž v katastru stále zapsána řada věcných práv, povětšinou převzatých z bývalé pozemkové knihy, zemských desek nebo železniční knihy, která svědčí osobám, jež s ohledem na možnou délku lidského života již musely dávno zemřít, a tudíž tato práva zanikla. Získat listiny dokládající úmrtí těchto osob však bývá velmi obtížné, a v řadě případů i zcela nemožné. Navrhuje se proto v případech, kdy oprávněná osoba již objektivně nemůže být naživu (narodila se před více než 120 lety nebo její právo bylo zapsáno do bývalé pozemkové knihy, zemských desek, železniční knihy nebo evidence nemovitostí před více než 120 lety), provést výmaz takových práv zjednodušeným způsobem z moci úřední.
K odst. 6
Pravidlo obsažené v novém znění odstavce 5 je z logiky věci použitelné pouze na fyzické osoby. V katastru je však i řada zápisů týkajících se zaniklých právnických osob. Navrhuje se proto doplnit ustanovení, které umožní tyto neaktuální zápisy z katastru odstraňovat na základě údajů vedených v registru osob. Vychází se přitom z řešení, které je již v současnosti obsahem katastrální vyhlášky a v praxi se osvědčilo. Dosavadní pravidlo obsažené ve vyhlášce se tedy navrhuje převzít do zákona a upravit tak, aby vhodně navazovalo na jiná pravidla, jejichž smyslem je umožnit výmazy dávno neaktuálních zápisů věcných práv.
K čl. I bodu 87 (§ 62 odst. 8):
Navrhuje se doplnit fikci zániku omezení převodu nemovitostí podle § 58 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 1991. Tato omezení s ohledem na dobu, ve které byla zřizována, již s pravděpodobností hraničící s jistotou zanikla, v řadě případů je však obtížné či dokonce nemožné získat listinu dokládající jejich zánik. Avšak i v případech, kdy výmaznou listinu je možné získat, jeví se požadavek na to, aby byl výmaz těchto omezení prováděn standardním způsobem na základě listin, již nepřiměřeně formální a prakticky zbytečný. Navíc, i kdyby tato omezení v jednotlivých případech stále trvala, již by neplnila žádnou funkci a neměla by pro oprávněné žádný reálný přínos. Navrhuje se proto, aby byl výmaz všech těchto omezení proveden bez dalšího z moci úřední. Tím dojde k očištění katastrálního operátu od dalšího historického zatížení již neaktuálními zápisy.
K čl. I bodu 88 (§ 63 odst. 2):
V návaznosti na změny v § 4 a § 59b se upřesňuje, že předmětné ustanovení se vztahuje na vlastníka nebo osobu, která vlastnické právo vykonává, nikoliv již na oprávněné z věcných práv k věci cizí, nájmu nebo pachtu.
K čl. I bodu 89 (§ 64 odst. 1):
Legislativně technická změna v návaznosti na úpravu v § 4 odst. 1.
K čl. I bodu 90 (§ 65a a § 65b):
K § 65a:
Navrhované ustanovení umožní očištění katastrálního operátu o historické zápisy věcných práv, která jsou v absolutní většině případů již zaniklá nebo promlčená, prokázat jejich zánik či promlčení je však velmi náročné a v řadě případů prakticky nemožné. Ustanovení je inspirováno dosavadním ustanovením § 65, podle kterého v minulosti došlo k vyřešení problému tzv. nedostatečně identifikovaných vlastníků.
Postup předvídaný v § 65, který se osvědčil, se navrhuje přiměřeně uzpůsobit potřebě výmazu věcných práv k věci cizí. Údaje o takových věcných právech budou zveřejněny jednak centrálně Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním, jednak lokálně na úředních deskách příslušných katastrálních a obecních úřadů s výzvou pro neznámé oprávněné, aby se ke svým oprávněním přihlásili. Pokud tak do roka od zveřejnění výzvy neučiní, dojde k výmazu dosud zapsaného práva.
Roční lhůta k tomu, aby se neznámí oprávnění přihlásili, je již v současnosti aplikována podle § 35 v rámci revize katastru. Od roku 2022 totiž platí právní úprava, která umožňuje vymazat, resp. nepřevzít takové historické zápisy věcných práv do obnoveného operátu, pokud se neznámí oprávnění v příslušné lhůtě nepřihlásí, a to jak v rámci revize katastru, tak v rámci obnovy katastrálního operátu, a také v rámci pozemkových úprav. Dosavadní zkušenosti ukazují, že zvolený mechanismus je funkční a roční lhůta dostatečná.
Ustanovení navazuje na změny v § 62 odst. 4 a bude aplikovány na případy, kdy nebude možné dosáhnout výmazu proto, že dosud neuplynuly lhůty uvedené v § 62 odst. 4.
K § 65b:
Navrhované ustanovení umožní například to, aby si katastrální úřady mohly samy ověřit údaj o době trvání svěřenského fondu uvedený v návrhu na vklad a nemusely vyžadovat, aby jim byly předkládány listiny tuto skutečnost prokazující. To přispěje k tomu, že do sbírky listin nebudou zakládány listiny, u kterých je to s ohledem na jejich soukromý charakter nežádoucí, a dojde tak nejen ke snížení zbytečné administrativy, ale zároveň i ke zvýšení ochrany osobních údajů a soukromí.
K čl. I bodu 91 [§ 66 odst. 1 písm. d)]:
Legislativně technické zpřesnění v návaznosti na sjednocení terminologie používané pro podání, kterým se zahajuje vkladové řízení, a to na „návrh na vklad“.
K čl. I bodu 92 [§ 66 odst. 1 písm. j)]:
Zmocnění se upravuje v návaznosti na nový § 50 odst. 2, který předpokládá, že podrobné podmínky, při jejichž splnění se společně s dělením pozemku zapíše změna údajů o geometrickém a polohovém určení pozemku, má stanovit prováděcí právní předpis.
K čl. I bodu 93 [§ 66 odst. 1 písm. l)]:
Zpřesnění a legislativně technická úprava v návaznosti na změny v § 55a odst. 5 (rozšíření subjektů, kterým je služba poskytována) a změny v § 55b odst. 3.
K čl. I bodu 94 [§ 66 odst. 1 písm. m) a n)]:
Zmocnění se upravuje v návaznosti na § 55b odst. 3 a § 59b odst. 6 zákona.
K čl. II (přechodným ustanovením):
K bodu 1 a 2: Postupy zahájené před účinností zákona budou dokončeny podle dosavadní právní úpravy. Pouze u vyjmenovaných ustanovení se navrhuje využít novou právní úpravu k dokončení již zahájených procesů, neboť to může vést k jejich zefektivnění, aniž by došlo k zásahu do právní jistoty či legitimních očekávání dotčených osob.
K bodu 3: Zavedení automatizovaných výmazů práv zaniklých uplynutím doby je technicky možné pouze u těch práv, která jsou odpovídajícím způsobem zapsána od samého počátku, tj. pouze u práv zapsaných po účinnosti novely.
K bodu 4: S ohledem na souvislost s novou právní úpravou v § 42 se navrhuje, že právní úprava obsažená v § 36 odst. 2 se použije v až případech, kdy byla obnova katastrálního operátu zahájena po účinnosti tohoto zákona.
K bodu 5: Nová pravidla pro vedení evidence osob, kterým byly poskytnuty údaje katastru, v těch případech, kdy je poskytnutí údajů podmíněno prokázáním totožnosti, se navrhuje aplikovat od účinnosti zákona i na dosavadní evidenci těchto osob. Není důvodné, aby byl zejména přístup k těmto údajům odlišný pouze v závislosti na tom, zda byly shromážděny před účinností novely nebo až poté – naopak je žádoucí, aby tato pravidla byla směrem do budoucnosti jednotná bez ohledu na dobu, kdy byly údaje zaevidovány.
K bodu 6: Je žádoucí, aby bylo možné kompetenci provést kontrolu souladu užití údajů katastru nebo jejich šíření s právními předpisy uplatnit i ve vztahu k údajům, které byly poskytnuty nebo rozšířeny před účinností novely. Samotná povinnost užívat údaje v souladu s účely katastru a šířit tyto údaje pouze se souhlasem Českého úřadu zeměměřického a katastrálního a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem totiž již v této době existovala.
K bodu 7: Změny právní úpravy obsažené v § 56 vyžadují úpravy informačního systému kontaktních míst veřejné správy, bez těchto úprav není možné posle nové právní úpravy postupovat.
K bodu 8 a 9: Změny v úpravě právních přestupků vyžadují, aby byly vyřešeny otázky s tím související, zejména otázka, kdo má dokončit zahájená přestupková řízení a podle jaké právní úpravy mají být tato řízení dokončena.
K bodu 10: V návaznosti na změny v § 25 odst. 1 písm. a), v exekučním řádu a v zákoně o pozemních komunikacích, kdy podle § 9a zákona o pozemních komunikacích se na Ředitelství silnic a dálnic s. p. neuplatní zákaz nakládání s majetkem po doručení vyrozumění o zahájení exekuce podle exekučního řádu, se umožňuje výmaz již zapsaných poznámek o zahájení exekuce, které nemají z pohledu správy katastru ani z pohledu uživatelů údajů katastru žádný význam, neboť s nimi není spojeno žádné omezení oprávnění nakládat s nemovitostí.
K části druhé (změna zákona o dani z nemovitých věcí)
K čl. III bodu 1 (§ 1b):
Vložením nového paragrafu dochází k definování nového pojmu „evidovaná výměra pozemku“ pro účely zákona o dani z nemovitých věcí, která vychází z údajů evidovaných v katastru. Tím dochází k lepšímu napojení na terminologii katastrálního zákona.
Výslovně se stanoví, že základem daně je údaj evidovaný v katastru, případně součin tohoto údaje a částky stanovené zákonem nebo vyhláškou. Výjimku tvoří stavební pozemky a zpevněné plochy pozemku, které nejsou v katastru evidovány jako samostatné druhy pozemků, ani nejsou vedeny v jiném veřejném registru. U těchto typů pozemků se proto nadále vychází ze skutečné výměry zjištěné k 1. lednu zdaňovacího období.
Evidovanou výměrou pozemku je buď přímo údaj o výměře uvedený v katastru, nebo rozdíl tohoto údaje a výměry části pozemku, na které se nachází stavební pozemek nebo zpevněná plocha pozemku, která není předmětem daně. Pokud je například na pozemku zahrady, která má podle katastru výměru 153 m2, stavební pozemek podle zákona o dani z nemovitých věcí o výměře 51 m2, činí evidovaná výměra zahrady 102 m2. V drtivé většině případů se bude jednat o údaj uvedený v katastru.
Tato úprava je komplementární k § 1a odst. 4 a 5, kde se pro účely stanovení druhu pozemku a způsobu jeho využití rovněž vychází z údajů evidovaných v katastru bez ohledu na skutečný stav. V obou případech se tedy posiluje princip právní relevance údajů z veřejné evidence, což přispívá ke snížení administrativní zátěže poplatníků i správců daně a k větší předvídatelnosti daňového procesu.
K čl. III bodu 2 (§ 5):
K odst. 1
Jedná se o úpravu v návaznosti na vložení písmen g) a h) do § 13a odst. 2. V souladu se stávající praxí se stanovuje, že cenou pozemku pro účely daně z nemovitých věcí je součin výměry parcely evidované v katastru a průměrné ceny na 1 m2 stanovené vyhláškou vydanou na základě zmocnění v § 17 tohoto zákona, kterou je aktuálně vyhláška č. 298/2014 Sb., o stanovení seznamu katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků, ve znění pozdějších předpisů. To platí i v případě, že by výměra parcely v katastru neodpovídala skutečnému stavu.
K odst. 2 a 3
Nahrazení výrazu „skutečná výměra“ výrazem „evidovaná výměra“ reflektuje faktickou praxi, kdy je základem daně údaj evidovaný v katastru, nikoli výměra zjištěná jiným způsobem. Cílem je předejít výkladovým nejasnostem při aplikaci zákona. Současně se posiluje právní jistota při stanovení základu daně.
K odst. 4
Vložení nového odstavce 4 představuje systémové doplnění, jehož cílem je zpřesnit vymezení základu daně u stavebního pozemku a zpevněné plochy pozemku. Současně se posiluje právní jistota při stanovení základu daně.
K čl. III bodu 3 [§ 13a odst. 2 písm. e)]:
Jedná se o legislativně-technickou úpravu v návaznosti na vložení písmen g) a h).
K čl. III bodu 4 [§ 13a odst. 2 písm. g) a h)]:
Doplnění písmen g) a h) rozšiřuje výčet situací, kdy poplatník není povinen podávat daňové přiznání nebo dílčí daňové přiznání, ani oznamovat změny.
Na základě nově vloženého písmena g) nebude muset poplatník podávat daňové přiznání, dojde-li ke změně druhu pozemku (např. z orné půdy na trvalý travní porost nebo z trvalého travního porostu na vodní plochu), ke změně způsobu využití pozemku (např. z využití jiná plocha na využití neplodná půda), nebo k doplnění dosud neevidovaného údaje, tedy pokud dosud nebyl v katastru evidován druh pozemku a nově je, případně pokud byl evidován druh pozemku, ale nebyl evidován způsob jeho využití a nově je tento údaj doplněn. Ve všech těchto případech nebude nově nutné daňové přiznání podávat.
V důsledku vložení písmena h) nebude muset poplatník podávat daňové přiznání ani v případech, kdy se změní výměra pozemku zařazeného do skupiny vybraných zemědělských pozemků, trvalých travních porostů, lesních pozemků, nevyužitelných ostatních ploch, jiných ploch, vybraných ostatních ploch a zastavěných ploch a nádvoří v důsledku změny výměry příslušné parcely v katastru.
Výjimkou z tohoto pravidla je případ, kdy se změní výměra lesního pozemku, na jehož části se nachází les ochranný nebo les zvláštního určení. V tomto případě stejně jako v případě změny výměry u stavebních pozemků a zpevněné plochy pozemku povinnost podat daňové přiznání nadále trvá. Důvodem je skutečnost, že stavební pozemky a zpevněné plochy pozemků nejsou evidovány v katastru, ani v jiném agendovém informačním systému nebo v některém ze základních registrů. V případě lesních pozemků, na nichž se nachází jak hospodářský les, tak les ochranný nebo les zvláštního určení, nemá v případě změny výměry správce daně informace o tom, zda se změnila výměra hospodářského lesa, jiného druhu lesa nebo obou, proto bude v těchto případech i nadále nutné v případě změny výměry pozemku podávat daňové přiznání. U lesních pozemků, na nichž se nachází pouze les hospodářský, povinnost podávat daňové přiznání nebude, neboť je zřejmé, že se jedná o změnu výměry hospodářského lesa.
Cílem je snížit administrativní zátěž poplatníků v případech, kdy je změna evidována v katastru a Český úřad zeměměřický a katastrální předává údaje z katastru orgánům Finanční správy ČR, které je zohlední při stanovení daně. Povinnost Českého úřadu zeměměřického a katastrálního poskytovat orgánům Finanční správy ČR potřebné údaje vyplývá z § 18 odst. 1 písm. i) zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky.
Je vhodné upozornit, že pokud kromě změny druhu pozemku, způsobu jeho využití nebo rozsahu jeho evidované výměry dojde zároveň k jiné změně rozhodné pro stanovení daně, která není uvedena v § 13a odst. 2, poplatník bude mít i nadále povinnost podat daňové přiznání.
Pokud dojde k více změnám, které jsou všechny uvedeny v § 13a odst. 2, daňové přiznání poplatník nepodává. Příkladem může být současná změna druhu pozemku, a změna místního koeficientu, kdy správce daně obě změny zjistí z dostupných evidencí a zohlední je při stanovení daně.
Současně je třeba zdůraznit, že nově vložené písmeno g) představuje ve vztahu k písmeni a) ustanovení ve smyslu lex specialis. To znamená, že i v případě, kdy změna druhu pozemku nebo způsobu jeho využití vede k tomu, že se na pozemek použije sazba podle jiného ustanovení tohoto zákona než v předchozím zdaňovacím období, poplatník není povinen podat daňové přiznání, pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 13a odst. 2.
K čl. III bodu 5 (§ 13a odst. 2 druhá věta):
Jedná se o legislativně-technickou úpravu v návaznosti na vložení písmene g).
K čl. IV (přechodné ustanovení):
Cílem přechodného ustanovení je zajistit právní kontinuitu při aplikaci zákona o dani z nemovitých věcí. Ustanovení výslovně stanoví, že pro zdaňovací období započatá před účinností novely, tedy před 1. červencem 2027, se použije dosavadní právní úprava. Tím se předchází retroaktivnímu působení nových pravidel a zajišťuje se právní jistota jak pro poplatníky, tak pro správce daně.
Vzhledem k tomu, že jedinou daňovou povinností, která se novelou fakticky mění, je povinnost podat daňové přiznání, vztahuje se přechodné ustanovení právě na ni. Pokud vznikla povinnost podat daňové přiznání v důsledku změn rozhodných pro stanovení daně před 1. červencem 2027, zůstává tato povinnost v platnosti i po 30. červnu 2027. To platí i v případech, kdy došlo ke změně druhu pozemku, způsobu jeho využití nebo změně evidované výměry pozemku.
K části třetí (změna zákona o obcích)
K § 31a:
Praxe ukázala, že původní znění ustanovení § 31a zákona o obcích v odst. 1 písm. b), které stanovilo (až na výjimky) povinnost žadatele přiložit k žádosti „geometrický plán“ a „doklad, který osvědčuje, že budova byla uvedena do užívání“, bylo v řadě případů nevyhovující.
Zejména v situacích, kdy budova již je zapsána v katastru nebo v registru územní identifikace, adres a nemovitostí (jako stavba bez č.p./č. ev.), obec může existenci stavby, resp. skutečnost, že byla uvedena do užívání, uvěřit jednoduše náhledem do veřejného seznamu. Nová právní úprava také pamatuje na to, že ne všechny stavby podléhají též zápisu do katastru. Namísto „geometrického plánu“ tak bude nově postačovat i zakreslení umístění budovy na podkladě katastrální mapy s parcelními čísly pozemků v případě, kdy se jedná o budovu, o které se nezapisují údaje do katastru. Současně se ukázala jako nevyhovující formulace „doklad, který osvědčuje, že budova byla uvedena do užívání“, když ne u všech staveb má žadatel takový doklad k dispozici (např. s ohledem na stáří stavby či právní úpravu účinnou v době provádění stavby). Zákonná právní úprava tak bude nově požadovat, aby žadatel prokázal uvedení budovy do užívání, aniž by ukládala povinnost předložit konkrétní „důkaz“ (vzhledem k tomu, že může jít o různé typy staveb). Žadatel tak bude oprávněn tuto skutečnost obci prokázat různými relevantními způsoby, typicky např. kolaudačním rozhodnutím či kolaudačním souhlasem, oznámením o záměru užívání stavby, atp.
Důkazem by mohlo být i svědecké prohlášení vlastníků sousedních nemovitostí nebo čestné prohlášení vlastníka budovy (žadatele), což bude praktické zejména v případě těch staveb, které byly realizovány zcela mimo kompetence stavebního úřadu.
K části čtvrté (změna zákona o hlavním městě Praze)
K § 14a:
Praxe ukázala, že původní znění ustanovení § 14a zákona o hlavním městě Praze v odst. 1 písm. b), které stanovilo (až na výjimky) povinnost žadatele přiložit k žádosti „geometrický plán“ a „doklad, který osvědčuje, že budova byla uvedena do užívání“, bylo v řadě případů nevyhovující.
Zejména v situacích, kdy budova již je zapsána v katastru nebo v registru územní identifikace, adres a nemovitostí (jako stavba bez č.p./č. ev.), obec může existenci stavby, resp. skutečnost, že byla uvedena do užívání, uvěřit jednoduše náhledem do veřejného seznamu. Nová právní úprava také pamatuje na to, že ne všechny stavby podléhají též zápisu do katastru. Namísto „geometrického plánu“ tak bude nově postačovat i zakreslení umístění budovy na podkladě katastrální mapy s parcelními čísly pozemků v případě, kdy se jedná o budovu, o které se nezapisují údaje do katastru. Současně se ukázala jako nevyhovující formulace „doklad, který osvědčuje, že budova byla uvedena do užívání“, když ne u všech staveb má žadatel takový doklad k dispozici (např. s ohledem na stáří stavby či právní úpravu účinnou v době provádění stavby). Zákonná právní úprava tak bude nově požadovat, aby žadatel prokázal uvedení budovy do užívání, aniž by ukládala povinnost předložit konkrétní „důkaz“ (vzhledem k tomu, že může jít o různé typy staveb). Žadatel tak bude oprávněn tuto skutečnost obci prokázat různými relevantními způsoby, typicky např. kolaudačním rozhodnutím či kolaudačním souhlasem, oznámením o záměru užívání stavby, atp.
Důkazem by mohlo být i svědecké prohlášení vlastníků sousedních nemovitostí nebo čestné prohlášení vlastníka budovy (žadatele), což bude praktické zejména v případě těch staveb, které byly realizovány zcela mimo kompetence stavebního úřadu.
K části páté (změna zákona o informačních systémech veřejné správy)
K § 9d odst. 1:
Způsob stanovení cen za poskytnutí výstupu tak, jak je upraven v zákoně o infomačních systémech veřejné správy, je zastaralý, neboť se odvíjí od počtu stran, který je poplatný době poskytování výstupů v listinné podobě. Při poskytování výstupů v elektronické podobě však již v řadě případů stránka jako měrná jednotka není vhodná, a katastrální předpisy v řadě případů nastavují měrné jednotky zcela odlišně. Proto se navrhuje doplnit § 9d odst. 1 zákona tak, aby měl řešení i pro případy, kdy cena výstupu není žádným způsobem odvozována od počtu stran.
K části šesté (změna zákona o správních poplatcích)
K čl. VIII bodům 1, 2, 4 a 6 [položka 119 písm. a), b) a e) a g)]:
Stanovení úplaty podle počtu nemovitostí je poplatné době, kdy se výpisy vyhotovovaly ručně, a více nemovitostí znamenalo vyšší pracnost. V současnosti již tento způsob stanovování výše správního poplatku působí spíše obtíže a zvyšuje administrativní náročnost poskytování údajů z katastru. Většina výpisů přitom obsahuje méně než 20 nemovitostí.
Současně se z písmene a), b) a g) [po přečíslování podle bodu 5 písm. f)] vyčleňují výstupy z historických evidencí, jejichž poskytování je podstatně pracnější než poskytování údajů z digitalizovaného katastrálního operátu. Pro tyto výstupy se vytváří nová položka, a navrhuje se zpoplatnit je odpovídajícím způsobem více oproti výstupům z katastrálního operátu.
K čl. VIII bodu 3 [položka 119 písm. d)]:
Správní poplatek za přijetí žádosti o potvrzení souladu očíslování parcel geometrického plánu s údaji katastru se navrhuje zvýšit ze 100 na 500 Kč při současném zrušení zohledňování počtu dotčených parcel. Výše tohoto poplatku nebyla v minulosti žádným způsobem valorizována (je neměnná od roku 1994), a tento poplatek tak v současnosti již zcela postrádá jakoukoliv regulační funkci.
Ve srovnání s obdobnými poplatky v zahraničí je současná výše poplatku prakticky zanedbatelná, a i po zvýšení bude tento poplatek stále nižší, než je tomu v okolních státech.
K čl. VIII bodu 5 [položka 119 písm. f)]:
Předmětná položka není v praxi prakticky využívána. Možnost nechat si udělat kopie dokumentů je v současnosti natolik rozšířená a snadno dostupná, že tato položka ztratila jakékoliv opodstatnění.
K čl. VIII bodu 7 (položka 119 poznámky)
Dosavadní poznámka č. 1 se stává změnou písmene a) obsoletní, obsah poznámky č. 2 dostatečně vyplývá ze zákona o zeměměřických a katastrálních orgánech. Namísto těchto poznámek se doplňuje nová poznámka vztahující se k písmeni e), jejímž smyslem je podpořit využití automatizovaných procesů při zpracování geometrických plánů. Proto se navrhuje pro případy, kdy bude geometrický plán katastrálnímu úřadu doručen prostřednictvím k tomu určené webové služby, aby byl poplatek podle písmene d) této položky snížen stejným způsobem, jako je tomu v případě, kdy jsou splněny podmínky § 9 zákona o správních poplatcích.
K čl. VIII bodu 8 [položka 120 písm. a)]:
Terminologie se uvádí do souladu s terminologií katastrálního zákona.
K čl. VIII bodu 9 [položka 120 písm. b)]:
Písmeno b) se zrušuje a nahrazuje se novým bodem 7. v části „Osvobození“. Současná konstrukce položky je problematická v případech, kdy dojde k změně výše správního poplatku v průběhu období, ke které jsou podávány návrhy na vklad na základě listin, které souvisejí s výstavbou téže veřejně prospěšné stavby.
K čl. VIII bodu 10 [položka 120 písm. c)]:
V návaznosti na změny v § 52 odst. 5 katastrálního zákona se stanoví výše správního poplatku za poskytnutí výpisu z evidence údajů o tom, kdo získal z katastru údaje o právech nebo o dosažených cenách nemovitostí, a údajů o tom, jaký účel zamýšleného užití uvedl žadatel o poskytnutí údajů z přehledu vlastnictví z území České republiky, ze sbírky listin a o dosažených cenách nemovitostí. Zároveň se umožňuje, aby osoba, které se tyto údaje týkají, získala výpis jednou ročně zdarma, pokud požádá o výpis prostřednictvím portálu katastru a zeměměřictví.
K čl. VIII bodu 11 (Osvobození – body 6 až 8):
K osvobození bodu 6:
V § 18a se nově umožňuje automatizovaný výmaz práv omezených na předem známou dobu a výmaz práv zaniklých úmrtím oprávněné osoby. Tento postup však zejména u dříve zapsaných práv nebude možné z objektivních důvodů využít a není žádoucí, aby ve stejné situaci byli někteří vlastníci správnímu poplatku za výmaz práva podrobeni a jiní nikoliv, a to pouze proto, že jejich práva byla zapsána v jiné době. Navrhuje se tudíž osvobození pro ty případy, kdy nelze výmaz práv omezených na předem známou dobu a výmaz práv zaniklých úmrtím oprávněné osoby automatizovat.
K osvobození bodu 7:
Viz odůvodnění k položce 120 písm. b).
K osvobození bodu 8:
Viz odůvodnění k položce 120 písm. c).
K čl. VIII bodům 12 a 13 (Poznámky):
K poznámkám bodu 2:
Aby nedocházelo ke zneužití právní úpravy vybírání správních poplatků tím, že bude účelově podáván jeden společný návrh na vklad i v případech, kdy musí být o jednotlivých částech návrhu na vklad vedeno samostatné správní řízení, navrhuje se stanovit, že správní poplatek se vybírá zvlášť za každou část návrhu na vklad do katastru, o které se vede samostatné vkladové řízení.
K poznámkám bodu 3:
Navrhuje se podrobněji upravit podmínky, za kterých se vybírají správní poplatky za přijetí návrhu na vklad tak, aby nebylo možné účelově sdružovat vzájemně nesouvisející podání pouze proto, aby byl vybrán nižší správní poplatek.
K poznámkám bodu 4:
S ohledem na zavedení fikce, podle které se řízení zahájená podle § 14 odst. 3 považují za řízení zahájená na základě návrhu toho účastníka vkladového řízení, jehož právo vzniká, mění se nebo se rozšiřuje, se upřesňuje, že na řízení zahájená bez návrhu se povinnost platit správní poplatek i nadále nevztahuje, resp. že tato povinnost se vztahuje pouze na případy, kdy byl návrh na vklad podán skutečně, nikoliv fiktivně.
K části sedmé (změna zákona o základních registrech)
K § 19 odst. 7:
Navrhuje se, aby bylo možné zapsat kontaktní údaje do registru obyvatel také prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy. V současnosti je možné tak učinit pouze prostřednictvím portálu veřejné správy, což vyžaduje využití prostředku elektronické identifikace. Osoby, které takový prostředek nemají nebo jej nechtějí používat, tak nemohou využít této zákonem dané možnosti. Informování na kontaktní údaje je přitom součástí celé řady procesů, a může významně přispět i nejen ke komfortu služeb pro občany, ale i ke zvýšení efektivity výkonu veřejné moci.
K části osmé (změna zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů)
K čl. X bodům 1 a 2 (k § 65a odst. 2):
Navrhuje se svázat zápis do katastru se zápisem zahraničního svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů. Doposud bylo pro zápis do evidence svěřenských fondů vyžadováno, aby svěřenský fond byl již tvořen majetkem, který je převážně umístěn na území České republiky, resp. aby ve svěřenském fondu již byla spravována nemovitá věc nacházející se v České republice. Dnes je v § 65a odst. 2 zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů uveden demonstrativní výčet situací, kdy zahraniční svěřenský fond působí na území ČR a musí se tedy evidovat. Z textace § 65a odst. 2 písm. c) zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů by bylo možné dovozovat, že vložení nemovité věci do zahraničního právního uspořádání má předcházet zápisu právního uspořádání v tuzemské evidenci. Skutečnost, že je nemovitá věc vložena do právního uspořádání, je jedním z předpokladů zápisu do evidence. Toto pořadí je však spíše arbitrární a působí v praxi problémy.
Navrhovaná změna § 65a odst. 2 písm. b) a c) zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů sleduje posílení transparentnosti majetkových struktur s vazbou na území České republiky a vytvoření účinného předpokladu pro provázání evidence svěřenských fondů s právními účinky zápisů do katastru. Navržená úprava přispěje k tomu, aby povinnost zápisu zahraničního svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů nemohla být obcházena tím, že fond vstoupí do majetkových vztahů v České republice ještě před svým zápisem a následně nesplní svou povinnost vůči evidenci svěřenských fondů. Opatření tak směřuje k zefektivnění evidence svěřenských fondů a k posílení právní jistoty i kontrolovatelnosti vlastnických struktur u majetku tvořícího právní uspořádání k nemovitému majetku, který se nachází na území České republiky.
K části deváté (změna zákona o právu na digitální služby)
K § 10 odst. 2:
Navrhuje se, aby bylo možné zapsat kontaktní údaje do registru obyvatel také prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy. V současnosti je možné tak učinit pouze prostřednictvím elektronického formuláře, což vyžaduje využití prostředku elektronické identifikace. Osoby, které takový prostředek nemají nebo jej nechtějí používat, tak nemohou využít této zákonem dané možnosti. Informování na kontaktní údaje je přitom součástí celé řady procesů, a může významně přispět i nejen ke komfortu služeb pro občany, ale i ke zvýšení efektivity výkonu veřejné moci.
K části desáté (Účinnost)
Navrhuje se účinnost zákona ke dni 1. července 2027, což je v souladu s principem jednotných dat účinnosti podle zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a Legislativních pravidel vlády.
V případě čl. I bodu 85 se navrhuje účinnost o rok odložit, neboť ustanovení, které je tímto bodem rušeno, ztratí svůj smysl až s odstupem od účinnosti zákona jako celku, a to s ohledem na důsledky, které vyplynou z aplikace nového § 65a.
51