Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam KORNDM2F6FC0 najdete zde


                ÚŘAD VLÁDY ČR

Část materiálu: VIII.

VYPOŘÁDÁNÍ PŘIPOMÍNEK K MATERIÁLU S NÁZVEM: 		
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Podle Legislativních pravidel vlády byl materiál rozeslán do meziresortního připomínkového řízení dopisem předsedy Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. j. ČÚZK-056232/2025-11 dne 1. října 2025, s termínem dodání stanovisek do 30. října 2025. Vyhodnocení tohoto řízení je uvedeno v následující tabulce:

	Resort
	Č.
	Z 
	Připomínky
	Vypořádání

	1. Ministerstvo dopravy


	1.1
	Z
	K čl. I bodu 12 – k § 14 odst. 2
Požadujeme v § 14 odst. 2 vypustit podmínku spočívající v možnosti podání návrhu v listinné podobě v odůvodněných, avšak předloženým návrhem blíže nespecifikovaných případech. Navrhujeme například namísto této podmínky uvést taxativní výčet důvodů, kdy je možné přistoupit k podání návrhu v listinné podobě (třeba v případě, kdy je součástí návrhu geometrický plán, není z technických důvodů možné učinit podání elektronicky atp.).
Navrhované znění totiž může vytvářet právní nejistotu ohledně výkladu pojmu „odůvodněný případ“ a otevírat prostor pro rozdílné posuzování tohoto pojmu jednotlivými katastrálními úřady. Není ani zřejmé, jak bude řešeno, dospěl-li by správní orgán k názoru, že podání mělo být učiněno v elektronické podobě, tj. že nejsou dány důvody pro podání v listinné podobě.
Domníváme se, že tento neurčitý právní pojem může v praxi vést ke sporům a k možným excesům při výkonu správního uvážení.
Požadujeme tedy uvedené ustanovení upravit ve smyslu výše uvedeného.
	Vysvětleno.
Taxativní výčet důvodů není možný, neboť nelze předvídat všechny situace, které mohou v praxi nastat. Obecnost je v daném případě žádoucí a potřebná, aby umožnila reagovat na potřeby praxe. Katastrální úřady budou při své činnosti důsledně metodicky vedeny tak, aby k excesům při výkladu tohoto pojmu nedocházelo. 
Řešení situace, kdy katastrální úřad dospěje k závěru, že podání mělo být učiněno v elektronické podobě, ačkoliv bylo učiněno v podobě listinné, je obsaženo v § 15 odst. 2 – k takovému návrhu na vklad se nepřihlíží, katastrální úřad o tom účastníky uvědomí. Pokud by katastrální úřad vyhodnotil situaci nesprávně, což s ohledem na výše zmiňované metodické řízení ze strany ČÚZK lze očekávat pouze zcela výjimečně, lze se bránit s využitím institutu stížnosti nebo žalobou proti nezákonnému zásahu.
Jedná se o formulaci zcela běžně používanou v právních předpisech (8x v občanském zákoníku, 3x v zákoně o daních z příjmů, 3x v zákoně o zadávání veřejných zakázek, 4x v daňovém řádu 6x v zákoně o zvláštních řízeních soudních a v řadě dalších předpisů), není tak důvod předpokládat, že by její použití mělo působit obtíže.
To tím spíše, že pro řešení věcně zcela shodné situace je tato formulace použita v § 80a insolvenčního zákona (s účinností od 1.7.2017) a v § 37 soudního řádu správního (s účinností od 1.1.2026). Máme za to, že je žádoucí, aby stejné pravidlo, je-li obsahem různých předpisů, bylo formulováno stejně. Stejně formulována byla také změna občanského soudního řádu, která byla v minulém volebním období projednávána pod číslem sněmovního tisku 777, jehož proces projednání nebyl dokončen pouze z důvodu ukončení činnosti předchozí Poslanecké sněmovny a očekává se opětovné předložení v současném volebním období.
Připomínky č. 1.1, 9.1.4 a 24.5 se obsahově se překrývají, pokud jde o výjimku.

	
	1.2
	Z
	K čl. I bodu 38 – k § 36 odst. 2
Požadujeme zachovat možnost reklamace obnovy katastrálního operátu a následného přezkumu na základě návrhu podaného vlastníkem nebo oprávněným z věcného práva v případech zjevného nesouladu mezi evidovaným a skutečným stavem.
Navrhovaná úprava, která vylučuje tento návrh, pokud vlastník nebo jeho právní předchůdce mohl podat námitku proti obsahu obnoveného katastrálního operátu, totiž prakticky znemožňuje účinně zpochybnit chybně obnovený operát třeba v případech, kdy bývalý vlastník při obnově neprojevil zájem spolupracovat či byl fakticky nezastižitelný. 
V praxi se následně objevují situace, kdy se stav „de facto“ (například průběh vodního toku, hranice pozemků) rozchází se stavem „de iure“, což významně komplikuje přípravu a realizaci staveb dopravní infrastruktury.
Zachování možnosti přezkumu na návrh by umožnilo rychlejší a efektivnější nápravu chyb a přispělo k zachování právní jistoty vlastníků i orgánů veřejné moci.
	Neakceptováno.
Vlastník má možnost se bránit proti obnovenému operátu standardními nástroji v rámci obnoveného operátu, tzn. námitkami. Právě s ohledem na právní jistotu nelze akceptovat přístup, že by i mnoho let po vyhlášení platnosti obnoveného operátu měl nový vlastník možnost do něho zasahovat. K nápravě rozdílného stavu evidovaného v katastru oproti stavu skutečnému nemá sloužit institut opravy chyby, ale jiné nástroje (např. zápisy změn jiných údajů, revize údajů katastru apod.).
Ostatně ani soudní judikatura nepřipouští, aby bylo podle ustanovení o opravě chyby zasahováno do výsledků obnovy operátu – viz např. rozsudek Krajského soudu v Plzni čj. 55 A 56/2024-57 ze dne 16. 10. 2025, kde se na toto téma uvádí: 30. … obnova katastrálního operátu novým mapováním je formalizovaný postup, jehož výsledkem je obnovený katastrální operát a důsledkem, že se dosavadní katastrální operát stává neplatným. Jsou-li tedy po obnově katastrálního operátu zaznamenány údaje katastru v souladu s jeho výsledky, nemůže se jednat o jakoukoli chybu. …
32. Katastrální zákon obsahuje procesní instituty, které vlastníku pozemku umožňují zabránit tomu, aby zjištěné skutečnosti odpovídaly faktickému stavu. Jsou jimi, možnost účasti při zjišťování hranic a možnost vyjádřit nesouhlas s průběhem hranic do protokolu. Důsledkem nevyužití těchto práv pak je, využití výsledků zjišťování hranic k vyhotovení nových souborů geodetických a popisných informací. Finálním opravným prostředkem jsou pak námitky proti obsahu obnoveného katastrálního operátu. Důsledkem jejich nevyužití pak je to, že dnem vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu se dosavadní katastrální operát stává neplatným a nadále se používá obnovený katastrální operát. 
33. Institut opravy chyby podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona není opravným prostředkem proti výsledkům obnovy katastrálního operátu novým mapováním, neboť pro katastrální úřad je obnovený katastrální operát závazný. …
34. Tím, že žalobce nevyužil procesních možností ochrany svých práv v průběhu obnovy katastrálního operátu novým mapováním, nemůže jeho výsledek zvrátit. Jedinou možností je předložit novou listinu, ze které bude vyplývat, že skutečný průběh hranic je jiný.“
Již v současnosti tedy žádná možnost „reklamace“ obnovy katastrálního operátu neexistuje. Navrhovaná právní úprava to pouze jednoznačněji a pregnantněji vyjadřuje proto, aby předcházela předem k nezdaru odsouzené snaze vlastníků zvrátit výsledek obnovy katastrálního operátu jiným způsobem, než jaký připouští právní předpisy. To pak vede pouze k zbytečné zátěži katastrálních úřadů, zeměměřických a katastrálních inspektorátů a nakonec i soudů, u kterých takové spory končí. Vše bez pozitivního výsledku pro vlastníka, který pouze plýtvá vlastními prostředky a časem i prostředky tohoto státu. 
Připomínka 1.2. se týká stejného tématu jako připomínky č. 18.13, 23.6, 24.9. 

	
	1.3
	Z
	K čl. I bodu 47 – k § 37 odst. 3
Požadujeme vypustit celý odstavec 3.
Přenesení odpovědnosti za neodstraněné nedostatky či nesrovnalosti z původního vlastníka na nového vlastníka představuje pro nové nabyvatele, včetně státu (potažmo Ředitelství silnic a dálnic s. p.) nepřiměřenou zátěž a právní riziko.
V praxi by tato úprava znamenala, že by stát (resp. Ředitelství silnic a dálnic s. p.) musel v krátké lhůtě napravovat pochybení, která nevznikla jeho činností a která často nelze odstranit bez součinnosti předchozích vlastníků či bez nového správního řízení. Takový stav by mohl zásadně zpomalit proces majetkoprávního vypořádání a ohrozit harmonogram přípravy staveb.
	Neakceptováno
Vlastníci mají již podle stávající právní úpravy povinnost ohlásit katastrálnímu úřadu změny údajů katastru týkající se jejich nemovitosti. Důvodem je mj. skutečnost, že vybírání daně z nemovité věci vychází v některých případech z údajů katastru nemovitostí. Tuto povinnost má vlastník i v případě, že nemovitost nabyl za situace, kdy skutečný stav v terénu neodpovídal stavu evidovanému v katastru. Navrženým zněním se již zavedené obecné pravidlo pouze rozšiřuje na situace, kdy nesoulad zjistí katastrální úřad při revizi katastru a před odstraněním nesouladu dojde k převodu nebo přechodu vlastnického práva. Odstranění těchto nesouladů je i v zájmu vlastníka nemovité věci, neboť častokrát nesoulad mezi údaji v katastru a skutečným stavem může proces majetkového vypořádání výrazně zpomalit a v závěru by mohlo způsobit i problémy např. při zápisu stavby do katastru.
V případě, kdy jde o nemovitost nabývanou typicky pro účely výstavby silnic a dálnic, a je zřejmé, že v krátké době dojde ke změně druhu pozemku způsobené právě touto výstavbou, je k této skutečnosti již v rámci procesu revize přihlíženo.

	
	1.4
	Z
	K čl. I bodu 54 – k § 42
Požadujeme zachovat dosavadní praxi, podle níž je součástí komise, která zjišťuje hranice, autorizovaný zeměměřický inženýr. Tento požadavek vychází z toho, že autorizovaný inženýr v rámci své odbornosti poskytuje podporu při určování tzv. „hledané“ hranice v terénu, neboť je schopen interpretovat informace z map (hranice parcel) do skutečnosti (hranice pozemků) včetně odborného vysvětlení, jak s těmito údaji dále nakládat.
Dle naší zkušeností se stává, že na katastrálních úřadech nejsou běžně k dispozici osoby, které by měly odpovídající vzdělání, oprávnění nebo zkušenosti k vyjadřování se k patřičným otázkám. Současný mechanismus se proto jeví jako správně nastavený a fungující.
Pokud by tato odbornost v komisi chyběla, mohla by vznikat rizika zejména při sporných nebo nejasných hranicích, které jsou v terénu v současnosti již neznatelné (např. rozorané) nebo při obecných sporech o hranice, jejichž původní průběh znali pouze předchůdci vlastníků dotčených pozemků.
	Akceptováno částečně:
Připomínka bude i s ohledem vypořádání jiných připomínek zohledněna následovně:
§ 42 odst.2:
(2)	Zjišťování hranic provádí komise složená ze zaměstnanců katastrálního úřadu a ze zástupců obce a orgánů určených katastrálním úřadem. Předsedou komise je zaměstnanec katastrálního úřadu určený ředitelem katastrálního úřadu; ostatní členy komise jmenuje ředitel katastrálního úřadu na návrh předsedy komise. Předseda komise navrhne za člena komise také osobu odborně způsobilou k výkonu zeměměřických činností, vyhodnotí-li to jako potřebné s ohledem na kvalitu původního operátu a případné další skutečnosti, které by mohly mít vliv na výsledek zjišťování hranic.
Připomínky č. 1.4, 18.16, 22.1 se obsahově shodují v požadavku na zachování AZI.

	
	1.5
	Z
	K § 52
Požadujeme upravit § 52 tak, aby organizace podřízené Ministerstvu dopravy, které zajišťují výstavbu, modernizaci, opravy nebo údržbu dopravní infrastruktury ve vlastnictví státu (tj. například Ředitelství silnic a dálnic s. p. a Správa železnic, státní organizace), byly oprávněny získávat údaje z katastru nemovitostí bez nutnosti prokazovat právní důvod žádosti, a to v rozsahu nezbytném pro výkon své činnosti.
Navržené znění § 52 stanovuje, že údaje z katastru nemovitostí, zejména údaje o vlastnictví, zástavních právech či dosažených cenách, lze získávat pouze po prokázání totožnosti a právního důvodu žádosti.
Tato úprava je obecně správná z hlediska ochrany osobních údajů, avšak pro státní organizace vykonávající činnosti ve veřejném zájmu představuje neúměrnou administrativní zátěž a může mít negativní dopad na plynulost majetkoprávních procesů.
Ředitelství silnic a dálnic je státním podnikem, jehož činnost spočívá výhradně ve výstavbě, správě a údržbě dálnic a silnic I. třídy podle zákona o pozemních komunikacích a zákona o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury.
K naplňování této činnosti je nezbytné systematicky pracovat s údaji z katastru nemovitostí, zejména při výkupech pozemků, majetkoprávním vypořádání staveb a správě státního majetku.
Požadavek, aby státní organizace u každé jednotlivé žádosti dokládaly právní důvod, je zcela neúčelný, protože tento právní důvod vyplývá přímo z činnosti, které tyto státní organizace vykonávají. Takový administrativní požadavek by zpomaloval procesy a nepřinášel žádný přínos z hlediska ochrany dat.
Z těchto důvodů navrhujeme, aby byla do zákona výslovně vložena výjimka pro státní organizace ve smyslu výše uvedeného.
	Vysvětleno.
Z ustanovení § 52 neplyne, že údaje o vlastnictví, zástavních právech či dosažených cenách, lze získávat pouze po prokázání totožnosti a právního důvodu žádosti.
Navrhované ustanovení rozlišuje tři kategorie údajů:
1. „technické údaje“ ke kterým je zcela volný přístup,
2. údaje o osobách, právech a cenách, k jejichž získání je v obecné poloze třeba pouze prokázání totožnosti,
3. speciální podmnožinu údajů podle bodu 2, kterou jsou údaje sbírky listin, přehledu vlastnictví a údaje o cenách, k jejichž získání kromě prokázání totožnosti třeba i uvést právní důvod, nikoliv však jej prokazovat.
Získání standardních údajů o vlastnictví nebo o zástavních právech tak nebude vyžadovat doložení právního důvodu, ale pouze prokázání totožnosti. Žádná výjimka pro tyto organizace tudíž není potřebná.


	
	1.6
	Z
	K čl. I bodu 69 – k § 55a odst. 6
Požadujeme do tohoto ustanovení doplnit, že údaje z katastru nemovitostí se bezplatně poskytují také Ředitelství silnic a dálnic s. p., Správě železnic, státní organizaci, Ředitelství vodních cest ČR, resp. organizacím podřízeným Ministerstvu dopravy, které zajišťují výstavbu, modernizaci, opravy nebo údržbu dopravní infrastruktury ve vlastnictví státu.
V praxi je dlouhodobě neefektivní, aby si státní organizace mezi sebou smluvně „kupovaly“ data z katastru nemovitostí.
Bezúplatné poskytování údajů umožní přímé propojení informačních systémů Českého úřadu zeměměřického a katastrálního a státních organizací či podniků (Ředitelství silnic a dálnic s. p., Správa železnic, státní organizace, Ředitelství vodních cest ČR atp.) a odstraní duplicitní procesy, zrychlí přenos dat a ušetří finanční i lidské zdroje na obou stranách.
Tento přístup odpovídá principům hospodárnosti a efektivity výkonu veřejné správy.
	Neakceptováno.
Zkušenosti nejen z České republiky, ale i ze zahraničí ukazují, že pokud zcela odpadne regulační mechanismus úplat za údaje, jsou v řadě případů požadovány údaje nadbytečně a multiplicitně a významně se tím zvyšuje riziko jejich úniku a zneužití. Předkladatel má za to, že i státní organizace by měly být motivovány k tomu, aby získávaly a používaly data katastru pouze v nezbytně nutném rozsahu, samozřejmě s výjimkou otevřených dat, kde tento limit postrádá smysl.
Skutečnost, že státní organizace data katastru kupují, tak naopak významně přispívá k efektivitě procesů na obou stranách.
Předkladatel rovněž upozorňuje, že to, že dochází k platbám mezi státními subjekty, je zcela běžné i v řadě dalších situací, neexistuje tedy žádný takový princip, a nelze se na něj odvolávat. Resort ČÚZK jiným státním institucím platí částky v řádu desítek milionů.
Problematika propojení informačních systémů s otázkou úplatnosti či bezúplatnosti údajů vůbec nesouvisí. Přímé napojení informačních systémů je možné i v režimu úplatného poskytování údajů, což dokazuje praxe řady bank. 

	
	1.7
	Z
	K čl. III - k zákonu o správních poplatcích – k příloze, položce 120
Požadujeme doplnit mezi subjekty osvobozené od správních poplatků Ředitelství silnic a dálnic s. p., Správu železnic, státní organizaci, Ředitelství vodních cest ČR, resp. organizace podřízené Ministerstvu dopravy, které zajišťují výstavbu, modernizaci, opravy nebo údržbu dopravní infrastruktury ve vlastnictví státu.
Zpoplatňování úkonů, které probíhají mezi složkami státu, představuje zbytečnou administrativní zátěž a neefektivní „přelévaní“ veřejných prostředků.
Osvobození těchto organizací od správních poplatků přispěje ke zrychlení procesů majetkoprávního vypořádání a realizace dopravních staveb, aniž by tím vznikla reálná ztráta pro státní rozpočet.
	Neakceptováno.
Dosavadní zkušenosti nejen z České republiky, ale i ze zahraničí ukazují, že pokud zcela odpadne regulační mechanismus úplat za provedení určitých úkonů, snižuje se kvalita těchto úkonů a dochází k tomu, že orgány veřejné moci se stávají bezplatnou výstupní kontrolou. To pak v konečném důsledku vede k větší zátěži na obou stranách, neboť podání je třeba činit a vyřizovat opakovaně.
Předkladatel je přesvědčen, že i u úkonů mezi složkami státu má zpoplatňování význam, neboť bez sankce ztráty poplatku se snižuje důraz na kvalitu a bezchybnost, a tím i efektivita výkonu činností na obou stranách. 
Rovněž je třeba upozornit, že tento mechanismus se uplatňuje oboustranně, kdy např. katastrální úřady platí České poště za odesílání zásilek. Pokud by měl platit úvaha předložená připomínkovým místem, musely by všechny orgány veřejné moci a jiné složky státu být „osvobozeny“ například od poštovného či platby dálničních známek, což nejsou.
Problematika osvobození či neosvobození od správních poplatků nijak nesouvisí s rychlostí procesů majetkoprávního vypořádání a realizace dopravních staveb, neboť provedení úhrady správního poplatku je časově zcela minimální položka.
Nadto veřejně prospěšné stavby jsou již v současnosti na správních poplatcích významně zvýhodněny, a předkladatel toto zvýhodnění považuje za dostatečné.

	
	1.8
	
	K čl. I bodu 5 – k § 7 odst. 4
Doporučujeme v důvodové zprávě výslovně uvést, že musí-li být v listině odkaz na geometrický plán, rozumí se tím, že stačí, aby listina pouze odkazovala na geometrický plán. 
Tato připomínka cílí na překonání judikatury, která vychází z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 169/2022-93 ze dne 10. srpna 2022 a která požaduje doručovat rozhodnutí o vyvlastnění tak, že jeho součástí je geometrický plán. Tato judikatura přinesla podle našeho názoru pouze administrativní zátěž bez vlivu na činnost katastrálních úřadů.
	Vysvětleno.
K překonání judikatury založené na dosavadním znění katastrálního zákona dochází právě samotnou navrhovanou změnou. Důvodová zpráva bude doplněna takto:
„Proto se navrhuje požadavek na připojení geometrického plánu zcela opustit a nahradit jej požadavkem na uvedení odkazu na příslušný geometrický plán, tj. na označení tohoto plánu vhodnými, jednoznačně identifikujícími údaji, přímo v textu dané listiny. To samozřejmě nic nemění na tom, že geometrický plán může být podle volby zhotovitele listiny připojen, a je-li s listinou nedílně spojen, pak je tím fakticky proveden i odkaz na takto připojený geometrický plán.“

	
	1.9
	
	K čl. I bodu 15 – k § 15 odst. 2
Doporučujeme doplnit odstavec 2 tak, aby po vyrozumění navrhovatele byla listina s přílohami vrácena zpět navrhovateli.
V současném znění není jednoznačně stanoveno, jak bude naloženo s přílohami, které byly spolu s návrhem předloženy. Pro zajištění právní jistoty účastníků řízení je vhodné výslovně stanovit, že přílohy budou vráceny spolu s nepřijatým návrhem.
	Akceptováno.
Ustanovení bude upraveno následovně:
„(2) K návrhu na vklad se nepřihlíží, není-li
a) k návrhu přiložena vkladová listina,
b) vkladová listina předložena v podobě podle § 7 odst. 1 nebo 2, nebo
c) návrh podán na stanoveném formuláři nebo ve stanovené podobě.
(3) 	O tom, že se k návrhu nepřihlíží, vyrozumí katastrální úřad navrhovatele. Současně katastrální úřad vrátí navrhovateli přílohy návrhu, které byly předloženy v listinné podobě; je-li navrhovatelů více, vrátí katastrální úřad přílohy tomu z navrhovatelů, jehož právo podle příloh vzniká, mění se nebo se rozšiřuje; není-li takový nebo je-li jich více, pak tomu z navrhovatelů, který o jejich vrácení požádá nejdříve. Prosté kopie se nevrací.“
Připomínky 1.9 a 6.4 souvisí.

	
	1.10
	
	K čl. I bodu 22 – k § 18 odst. 6 písm. b) až d)
Doporučujeme v § 18 odst. 6 písm. b) až d) sjednotit užívanou terminologii. V písm. b) se užívá pojem rozhodnutí o povolení vkladu a naopak v písm. c) a d) se používá pojem povolení vkladu.
	Akceptováno.

	2. Ministerstvo průmyslu a obchodu

	2.1
	Z
	K čl. I bodu 8 – k § 12 odst. 2
Požadujeme přeformulovat § 12 odst. 2.
Odůvodnění:
Předkladatel zřejmě zamýšlí ustanovením § 12 odst. 2 zakotvit zákonné zmocnění pro vydání prováděcího předpisu, pravděpodobně katastrální vyhlášky. Prováděcí předpis má specifikovat, jaké listiny jsou listinami vkladovými v případě, kdy právo vzniká, mění se nebo zaniká ze zákona. Domníváme se, že takto formulované zákonné zmocnění je neurčité, a to hned ve dvou směrech:
- Není stanoveno, kdo prováděcí předpis vydá. Patrně by jím měl být Český úřad zeměměřičský a katastrální a měl by vydávat vyhlášku podle § 66 katastrálního zákona – nicméně v navrženém textu toto zákonné zmocnění absentuje.  
- Problematické je rozšiřování zákonného zmocnění formulací, že bude v určitém případě postupovat „obdobně“, jak to činí poslední věta § 12 odst. 2.
	Vysvětleno, částečně akceptováno.
V daném případě nemá jít o zmocnění pro vydání prováděcího předpisu. Toto zmocnění již v zákoně v současnosti obsaženo je, a to v § 66 odst. 1 písm. g). Smysl ustanovení je odlišný, a to vyloučit použití jiných listin než těch, které jsou na základě již existujícího zmocnění určeny prováděcím právním předpisem k řešení dané situace.
Je však možné, že tento smysl není z navrženého textu dostatečně zřejmý. Předkladatel tedy navrhuje text upravit následovně:
Stanoví-li zákon, že právo vzniká, mění se, zaniká nebo se promlčuje, ale listina, která v této souvislosti vzniká, neobsahuje údaje o právu potřebné pro zápis do katastru, stanoví vkladovou listinu prováděcí právní předpis je vkladovou listinou listina stanovená prováděcím právním předpisem.


	
	2.2

	
	K čl. I bodu 20 – k § 18 odst. 2
Doporučujeme v § 18 odst. 2 větě druhé a třetí slova „lze takto postupovat“ nahradit slovy „postupuje se takto“.
Odůvodnění:
Domníváme se totiž, že užití slova „lze“ by mohlo být vykládáno tak, že se pro katastrální úřad stanoví možnost správního uvážení, což ale neodpovídá úmyslu předkladatele, jak jej popsal v důvodové zprávě. Proto se nám jeví jako žádoucí vyhnout se slovu „lze“.
	Akceptováno.


	
	2.3
	
	K čl. I bodu 22 - k § 18 odst. 6
Doporučujeme v § 18 odst. 6 písm. b) zrušit slovo „své“.
Odůvodnění:
Doporučujeme v § 18 odst. 6 písm. b) zrušit slovo „své“ pro nadbytečnost.
	Vysvětleno.
Formulace, a to včetně slova „své“, je zvolena tak, aby odpovídala formulaci v právních předpisech, které otázku ztráty právních účinků návrhu na vklad upravují – konkrétně § 76f odst. 2 o. s. ř., § 79e odst. 4 trestního řádu a § 2 odst. 3 zákona č. 279/2003 Sb. o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení. Všechny tyto předpisy stanoví, že návrh na vklad ztrácí „své právní účinky“, a považujeme za žádoucí, aby katastrální zákon byl s těmito předpisy v maximálním souladu.

	
	2.4
	
	K čl. I bodu 35 – k § 31a
Doporučujeme v § 31a zrušit slovo „prokazatelně“.
Odůvodnění: 
Vycházíme z toho, že má-li katastrální úřad podle zákona něco zjistit, např. že zápis byl proveden na základě nesprávných podkladů, pak to musí být zjištěno prokazatelně, což odpovídá zásadě materiální pravdy podle § 3 správního řádu. V opačném případě by se jednalo o neprokázané spekulace, které nemohou být podkladem pro úřední úkon. Samo uvedení slova „prokazatelně“ ve světle správního řádu se jeví jako nadbytečné, a pokud by v textu návrhu zůstalo, prakticky by nemělo smysl.
	Akceptováno.
Slovo „prokazatelně“ bude nahrazeno slovem „zjevně“. Podle tohoto ustanovení by neměly být řešeny situace, které vyžadují komplikované právní posouzení, nesprávnost musí být zjevná.

	
	2.5
	
	K čl. I bodu 69 – k § 55a odst. 2
Doporučujeme text na konci odstavce 2 za písmenem c) vyčlenit do samostatného odstavce.
Odůvodnění: 
V § 55a odst. 2 normativní text (samostatná věta) pokračuje po posledním písmeni (písmeno c)). Tento legislativní postup se obecně nepreferuje. Doporučujeme proto text na konci odstavce 2 za písmenem c) vyčlenit do samostatného odstavce. 
Dále je otázka, zda navržený § 55a by neměl být rozdělen na dva paragrafy nebo přeformulován tak, aby neměl tolik odstavců (obecně je preferováno maximálně šest odstavců, byť při novelách se toto pravidlo zcela nedodržuje).
	Akceptováno částečně.
§ 55a bude rozdělen na 2 paragrafy.
Text na konci odstavce 2 za písmenem c) nebude vyčleněn do samostatného odstavce, neboť by logicky nezapadal mezi ostatní odstavce.

	
	2.6
	
	Ke zvláštní části důvodové zprávy, k bodu „K čl. I bodu 68 (§ 55)“
Ve zvláštní části důvodové zprávy doporučujeme doplnit bod „K čl. I bodu 68 (§ 55)“
Odůvodnění: 
Ve zvláštní části důvodové zprávy doporučujeme doplnit bod „K čl. I bodu 68 (§ 55)“. Normativní text totiž v § 55 odst. 3 a 4 přináší změnu právní úpravy poskytování údajů katastru nemovitostí. Tuto změnu pokládáme za důležitou a z tohoto úhlu pohledu se nám tato část důvodové zprávy jeví jako příliš stručná. Doporučujeme proto podrobněji popsat, proč je právě takováto změna právní úpravy zapotřebí.
	Akceptováno.

	
	2.7
	
	K obecné části důvodové zprávy, k bodu 7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet ….
Doporučujeme do bodu 7. obecné části důvodové zprávy doplnit vyčíslení předpokládané nákladové a výnosové stránky navrhovaných změn, které se promítnou do rozpočtové kapitoly Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, včetně časové osy.
Odůvodnění: 
V obecné části důvodové zprávy se hovoří o pozitivním dopadu na státní rozpočet, včetně nutnosti finančního zajištění úprav informačního systému katastru nemovitostí tak, aby katastrální úřady mohly při správě katastru postupovat v souladu s navrhovaným zněním zákona, který by měl nabýt účinnosti dnem 1. července 2027. Uvedené náklady finančního zajištění úpravy informačních systémů a příjmy za zvýšení správního poplatku za přijetí žádosti o potvrzení geometrického plánu nejsou kvantifikovány nebo porovnány.
	Akceptováno.
Důvodová zpráva bude doplněna.

	3. Ministerstvo obrany


	3.1
	Z
	K čl. I bodům 37 a 55 – k § 35 odst. 2 a § 42a
Obecná připomínka – Požadujeme, aby byla respektována práva vlastníka, tzn., aby nebylo možné změny v KN provést KÚ bez souhlasu vlastníka a zvážení všech dopadů, případně, aby vlastník, kterého se změna dotýká, měl možnost se takovému rozhodnutí ještě před samotným zápisem bránit, popř. ji poté napadnout.
Odůvodnění:
Dle § 35 odst. 1 katastrálního zákona revizi údajů katastru vyhlašuje příslušný katastrální úřad podle potřeby zajištění souladu údajů katastru s jejich skutečným stavem v terénu a provádí ji za součinnosti obcí, popřípadě též orgánů veřejné moci, a za účasti vlastníka. Zjistí-li nesoulad… projedná způsob jeho odstranění. Postup podle odstavce 2 však vlastníka zcela vynechává. Vliv dotčeného orgánu je pak takový, že může vyjádřit se zjištěným stavem nesouhlas a ten bude zapsán v katastru, přičemž není jasné, jaký význam tento zápis nesouhlasu vlastně má, jak dopadá na vlastníka pozemku a hlavně jaké má dopady ve vztahu k dalším právním povinnostem vlastníka vyplývající z ostatních právních předpisů (např. platba daně z nemovitosti). 
Samotný návrh, a především pak důvodová zpráva, tedy vůbec neřeší dopady takové právní úpravy.
Změna druhu a způsobu využití pozemků může komplikovat vlastníkovi (konkrétně Ministerstvu obrany) jeho nakládání s pozemkem (správu, vyřazení, prodej). Zápis údajů do katastru nemovitostí podle skutečného stavu může mít značné dopady pro vlastníka pozemku, protože např. rozdíl mezi ostatní plochou a ornou půdou ležící v daném období ladem, nebo mezi ostatní plochou a zamokřenou plochou v období suchého léta je skutečně velmi obtížné posoudit jak bez odborných znalostí, tak bez podrobných znalostí místních poměrů. 
	Vysvětleno.
Postavení vlastníka při revizích je upraveno v § 35 odst. 1 již nyní tak, že revize probíhá za účasti vlastníka, a na tom se navrženou novelou nic nemění. I nadále bude revize probíhat za účasti vlastníka. Vlastník má již podle stávajícího znění katastrálního zákona (§ 37 odst. 1 písm. d)) povinnost ohlásit všechny změny, které se týkají jeho nemovitosti. Při revizích údajů katastru se řeší až situace, kdy vlastník nesplnil tuto primární povinnost. 
Pokud jde o obnovu katastrálního operátu, i tam platí, že zjišťování hranice je prováděno za účasti vlastníků, a existuje možnost obrany v podobě námitek proti obnovenému operátu. 
Po projednání se zainteresovanými resorty navrhuje předkladatel zúžit princip zápisu podle skutečného stavu pouze na změny obvodu budov, zejm. v důsledku přístavby, v rámci pozemku zázemí stavby a změny obvodu vodních děl, které byly zjištěny v průběhu nového mapování. 

V § 35 by tedy zůstal zachován dosavadní stav,  § 42a by zněl následovně:
(1)	Zjistí-li katastrální úřad v rámci obnovy operátu, že z důvodu přístavby nebo jiných stavebních úprav došlo ke změně obvodu budovy, o které jsou v katastru vedeny údaje, a jedná-li se o změnu v rámci pozemku zázemí stavby podle stavebního zákona, zapíše katastrální úřad údaje o obvodu budovy do obnoveného katastrálního operátu podle skutečného stavu zjištěného v terénu, a to včetně související změny druhu pozemku. O tom, že došlo ke změně obvodu budovy, vyrozumí katastrální úřad příslušný stavební úřad. Vyjádří-li se stavební úřad do 45 dnů, že zjištěný stav není v souladu se stavebními předpisy, katastrální úřad zapíše do obnoveného operátu údaje podle skutečného stavu s upozorněním na nesoulad se stavebními předpisy. Obdobně katastrální úřad postupuje, zjistí-li v rámci obnovy operátu, že z důvodu stavebních nebo terénních úprav došlo ke změně obvodu vodního díla, o kterém jsou v katastru vedeny údaje.
(2)	Je-li změnou obvodu budovy nebo vodního díla zjištěnou v rámci obnovy operátu dotčený pozemek určený k plnění funkcí lesa, postupuje katastrální úřad podle odstavce 1 s tím, že zachová údaj, že se jedná o pozemek určený k plnění funkcí lesa.

	4. Ministerstvo spravedlnosti


	4.1
	Z
	K čl. I bodu 8 – k § 12 odst. 1
Nesouhlasíme s navrženým zněním § 12 odst. 1 předloženého návrhu zákona (vkladová listina jako předpoklad zápisu). Smyslem ustanovení je vyjádřit, že vklad je proveden na základě výsledku správního řízení, které je ukončeno rozhodnutím o povolení vkladu. Toto ustanovení nemá přímou souvislost s naukou o titulu a modu, která je, do určité míry, promítnuta i v účinném zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „OZ“). Modus v současném pojetí českého práva odpovídá svému historickému pojetí, tedy tomu, které dodnes zná rakouské právo; modus je jen „zákonem předepsaná forma za účelem zřízení [věcného práva]“ (cit. dle: Helmut Koziol – Rudolf Welser – Andreas Kletečka: Grundriss des bürgerlichen Rechts. Allgemeiner Teil, Sachenrecht, Familienrecht, I, s. 129–130, 264 a 355, marg. č. 382–385, 753 a 1008–1009). V žádném případě nevystupuje modus v účinném právu jako causa solutionis, k čemuž by mohla zvolená argumentace v důvodové zprávě k § 12 odst. 1 návrhu směřovat. Nutno podotknout, že v mnoha případech OZ ani nauku o titulu a modu nepřebírá, viz např. § 1105 OZ, který se vztahuje výslovně pouze na převod vlastnického práva; dále pak § 1243 a § 1262 OZ. Toto samo by mělo vylučovat obecnou argumentaci zvolenou navrhovatelem: listiny se pro dosažení správního rozhodnutí použijí i v případě, že modus není vyžadován, protože ke vzniku, zániku, změně nebo promlčení věcného práva dochází (typicky) mimovolně na základě naplnění skutkové podstaty zákonné normy, jak navrhovatel správně podotýká v odůvodnění navrhovaného § 12 odst. 2. Předmětem správního řízení, jehož výsledkem je rozhodnutí o povolení vkladu, je dokazování navrhovaných skutečností k zápisu příslušnými listinami. Avšak k vlastnímu vkladu dochází až na základě rozhodnutí, nikoliv listin, které byly využity k jeho dosažení. Požadujeme proto z návrhu bez náhrady vypustit návrh nového § 12 odst. 1 katastrálního zákona.
	Vysvětleno.
Vlastní zápis a jeho obsah není určen rozhodnutím o povolení vkladu, tímto rozhodnutím je pouze řešena otázka, zda jsou předložené listiny způsobilé k tomu, aby podle nich byl proveden vklad. Už sám pojem vkladová listina, stejně jako to, že podle § 5 odst. 2 se do sbírky listiny zakládají „na jejichž podkladě byl proveden zápis do katastru“ (a vždy tomu tak bylo i podle předchozí právní úpravy – srov. § 4 odst. 2 zákona č. 344/1992 Sb. ve znění účinném od 1.1.1993), svědčí o opaku. Stejně tak konsistentní judikatura týkající se oprav chyb v případech, kdy není zápis proveden v souladu s listinou, která byla jeho podkladem. Zápisy do katastru se vždy prováděly a provádějí na základě listin. Předmětem vkladového řízení je posouzení, zda předložená listina k navrhovanému zápisu způsobilá, tj. zda jej v dostatečném rozsahu dokládá. 
Ostatně v případě obsahově složitějších věcných břemen bývá přímo v textu samotného zápisu v některých případech odkazováno na obsah listiny. 
Právo vzniká na základě listin a jeho obsah je určen obsahem listin, a rovněž i v případě deklaratorních vkladů je obsah práv dán obsahem vkladové listiny, nikoliv obsahem rozhodnutí o povolení vkladu.
Všechny zápisy, a to včetně vkladu, se provádějí na základě listin, jak plyne mimo jiné i ze současného § 7 odst. 1 věty první, podle které „Zápisy práv se do katastru provádějí na základě písemností v listinné podobě nebo v elektronické podobě (dále jen „listina“).“
Zápisu na základě listiny však vždy předchází proces, ve kterém je způsobilost listiny k zápisu posuzována – ten je v případě zápisu záznamem nebo poznámkou relativně bezformální a odehrává se mimo správní řízení, zatímco v případě vkladu se odehrává v rámci správního řízení ukončeného rozhodnutím. Toto rozhodnutí je předpokladem provedení zápisu, nikoliv však jeho podkladem, tím je listina. Ostatně rozhodnutí o povolení vkladu se ani nevyhotovuje, ani nedoručuje účastníkům řízení, ani nezakládá do sbírky listin – do té se, jako podklad zápisu, zakládá právě vkladová listina.
Předkladatel vůbec netvrdí a ani nenaznačuje, že by snad měla obecně platit nauka o titulu a modu. Předkladatel si je velmi dobře vědom toho, že v řadě případů právo vzniká tzv. mimoknihovním způsobem, a z nově navrhovaného znění v tomto ohledu také nic podobného nevyplývá. 

	
	4.2
	Z
	K čl. I bodu 8 – k § 12 odst. 2
Nesouhlasíme s navrženými změnami v novém ustanovení § 12 odst. 2 návrhu zákona (taxativně vymezené vkladové listiny). Rozumíme snaze o zpřehlednění na základě dosavadních zkušeností, ale domníváme se, že je možné využít dosavadní zmocnění podle § 66 odst. 1 písm. g) katastrálního zákona. Zdvojení tohoto zmocnění v jiném ustanovení nepovede k výsledku odlišnému od dnešního stavu. Navíc se domníváme, že je zcela v pořádku, pokud soudy připouští v těchto případech různé druhy listin. Je třeba připomenout, že počet skutkových podstat, jejichž naplnění vede ke vzniku, změně, zániku nebo promlčení věcných práv, omezen je, ale okolnosti, které k jejich naplnění vedou, nejsou. Je proto žádoucí poskytnout nejširší možnou flexibilitu při zápisu věcných práv do katastru nemovitostí. Navíc připomínáme, že v těchto případech je tento zápis typicky deklaratorní, takže trvání na předepsaném seznamu listin sloužící jako poklad pro rozhodnutí o vkladu se může jevit jako formalismus. Z toho důvodu navržené řešení naopak může snižovat právní jistotu, neboť není vyloučeno, že listina, která by byla myslitelná pro vkladové řízení, nebude v podzákonném právním předpisu výslovně uvedena. Požadujeme proto z návrhu bez náhrady vypustit změnu § 12.
	Vysvětleno.
Praktická zkušenost překladatele ukazuje, že připuštění jiných listin než těch, které pro danou situaci určuje vyhláška, zásadně narušuje právní jistotu a legitimní očekávání. Flexibilita je namístě pouze tehdy, pokud přichází v úvahu více legitimních řešení. Není důvod, proč by vhodná listina, případně i více listin pro jednu situaci, nebyla v prováděcím předpisu uvedena, a pro případ, že tomu tak není, rovněž není žádný problém při nejbližší novelizaci listiny doplnit.
Vzhledem k tomu, že mechanismus části páté OSŘ neumožňuje sjednocování soudní judikatury v této oblasti, dochází v tomto ohledu k nežádoucím excesům v rozhodovací praxi, proto je potřebné, aby tento prostor byl uzavřen. Bohužel opakovaně dochází k tomu, že soudy nižších stupňů v jednoznačném rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu rozhodují ve věcech vkladu takovým způsobem, že posuzují vkladovou listinu podle jiných kritérií, než podle jakých je oprávněn ji posuzovat katastrální úřad, a v některých případech dokonce rozhodují o zcela odlišné věci, než o jaké rozhodoval katastrální úřad.

	
	4.3
	Z
	K čl. I bodu 19 – k § 17a
Požadujeme vypustit první větu § 17a odst. 2. Tato věta jednak nadbytečně opakuje základní principy materiální publicity katastru nemovitostí (to, že rozhodnutí o žalobě, o které je zapsaná poznámka, působí vůči osobám, jejichž práva byla zapsána až po zápisu poznámky) a zároveň zakotvením vyvratitelné domněnky („má se za to“) potenciálně může oslabit princip závaznosti rozhodnutí civilních soudů. Rozhodnutí civilního soudu má podle § 159 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinky pouze pro účastníky řízení, ledaže tak zvláštní zákon stanovuje jinak. Tím je vyjádřen princip závaznosti jako jedna ze dvou složek právní moci rozhodnutí. Zvláštním zákonem je např. § 985 OZ, který stanovuje v případě uplatnění poznámky rozepře: „Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.“. Toto ostatně vyplývá i z obecných pravidel materiální publicity katastru nemovitostí upravených v § 980 až 982 OZ. Katastrální zákon uvedený princip přebírá, a proto v případě současného znění § 24 odst. 3 stanovuje, že „Vyhoví-li soud žalobě, o které je zapsána poznámka spornosti zápisu, vymaže katastrální úřad všechny zápisy, vůči nimž poznámka spornosti zápisu působí.“. Pokud je tedy cílem uvedeným v odůvodnění k § 17a „rozšíření stávajícího řešení obsaženého v katastrálním zákoně v dosavadním § 24 odst. 2 a 3 i na ostatní situace, kdy je v rámci soudního řízení, o kterém se do katastru zapisuje poznámka, řešena otázka, která má ve vztahu ke vkladovému řízení charakter otázky předběžné“, pak by měl u práv zapsaných po zápisu poznámky následovat shodný závěr jako v současném znění § 24 odst. 3 katastrálního zákona uvedený výše. To však navrhovaná úprava ve větě první nečiní a namísto toho jednak stanovuje, že „rozhodnutí působí vůči všem osobám, jejichž práva byla zapsána po zápisu poznámky“, což je s ohledem na materiální publicitu katastru nemovitostí nadbytečné, a zároveň pro nastoupení takového následku zakotvuje vyvratitelnou domněnku, která je problematická z vícero úhlů pohledu. Obecně je otázkou, k čemu by tato domněnka měla sloužit, protože důkazní břemeno na zpochybnění působnosti rozhodnutí již podle stávající úpravy ponese osoba, která bude sporovat výmaz svého práva z katastru nemovitostí. Zakotvení vyvratitelné domněnky by zároveň vytvořilo pouze nejistotu ohledně závaznosti rozhodnutí soudu, která je přitom jednou ze základních složek rozhodnutí. Požadujeme proto z návrhu § 17a odst. 2 vypustit větu první.
	Akceptováno jinak, vysvětleno.
To, že rozhodnutí soudu o žalobě, o které je zapsaná poznámka, působí vůči osobám, jejichž práva byla zapsána až po zápisu poznámky, vyplývá ze současné právní úpravy pouze pro případy spadající do režimu § 985 a 986 občanského zákoníku, tj. případy, kdy se zapisuje poznámka spornosti. Problém však nastává v ostatních případech, kdy je v katastru zapsána poznámka o podané žalobě, ale nejedná se o poznámku spornosti. O takové případy se jedná, když je žalováno na určení, typicky vlastnického práva, jinou osobou než tou, které se právo přímo týká, a která má na požadovaném určení naléhavý právní zájem (např. nájemce, spoluvlastník, věřitel apod.). Právě v těchto případech v praxi nastávají problémy, neboť právní úprava pro ně nemá výslovné jednoznačné řešení. Předkladatel chce navrhovanou právní úpravou tyto problémy vyřešit, a to tím způsobem, že využije již osvědčené řešení pro poznámky spornosti, které rozšíří na všechny poznámky o žalobách, jejichž výsledkem má být deklaratorní rozhodnutí. 
Ustanovení je formulováno odlišně od stávajícího § 24 odst. 3 proto, že v případech, na které dopadá současný § 24 odst. 3 závaznost rozhodnutí, resp. jeho účinky vůči nabyvatelům, vyplývá z § 985 a 986 občanského zákoníku, a katastrální předpisy z toho již vycházejí a neopakují to. Pro situace, na které se dosah ustanovení nově rozšiřuje, však z občanskoprávní úpravy nic takového nevyplývá. Předkladatel je však přesvědčen, že i v těchto případech, kdy je nabyvatel poznámkou informován o tom, že probíhá soudní řízení, a že tedy aktuálně zapsaný vlastník nemusí být skutečným vlastníkem, by mělo být možné do katastru zapsat výsledek soudního řízení – to však za současné situace možné není, protože pro nového nabyvatele není výsledek dříve zahájeného sporu závazný. Pro tento účel, a pouze pro něj, má tedy být tedy předmětným ustanovení konstruována závaznost rozhodnutí.  
Předkladatel souhlasí s připomínkovým místem, že zvolená forma vyvratitelné domněnky není vhodná, a navrhuje namísto ní zavést domněnku nevyvratitelnou – ustanovení by tedy znělo. „Vyhoví-li soud žalobě, o které je zapsána poznámka, má seplatí pro účely zápisu do katastru za to, že rozhodnutí působí vůči všem osobám, jejichž práva byla zapsána po zápisu poznámky.


	
	4.4
	
	K čl. I bodu 20
Doporučujeme doplnit dvojtečku za slovo „znějí“.
	Akceptováno.

	
	4.5
	Z
	K čl. I bodu 24 – k § 18a
Zásadně nesouhlasíme s navrženým rozsahem skutkové podstaty normy v § 18a odst. 1 (vlastníkova hypotéka, knihovní služebnosti a právo stavby). Toto ustanovení znemožňuje hmotným právem uznané trvání vlastníkovy hypotéky podle § 1380 a násl. OZ ve spojení s § 1377 odst. 1 písm. e) OZ. Podle návrhu by zástavní právo zaniklo a bylo okamžitě vymazáno, takže vlastník věci by neměl možnost uvolněnou zástavu použít k zajištění jiného dluhu s tímto výhodným pořadím. Z hlediska praxe se jedná o velmi užitečný a flexibilní institut, který umožňuje dobře naplnit podstatu zajištění. Trváme proto na jeho zachování. Byť se na toto téma nevede doposud odborná debata, obdobný režim je představitelný i pro služebnosti a právo stavby. Máme však za to, že v tomto případě chybí zákonný poklad pro „uvolněné“ knihovní služebnosti a právo stavby; přičemž analogická aplikace příslušných ustanovení zástavního práva je vyloučena proto, že mlčení zákona není mezerou. Požadujeme proto upravit ustanovení tak, aby bylo umožněno trvání uvolněné vlastníkovy hypotéky.
	Akceptováno.
Do ustanovení bude doplněn výjimka pro zástavní právo. Za stávající text bude vložena věta: „To neplatí, jde-li o zástavní právo.“
Připomínky č. 4.5, 9.1.8, 9.2.13, 18.11 a 19.8 se obsahově shodují.

	
	4.6
	Z
	K čl. I bodu 24 – k § 18a
Nesouhlasíme se zněním navrženého § 18a odst. 1 ve slovech „omezeno na předem známou dobu“. Jakkoliv souhlasíme s navrhovatelem v dosažení sledovaného cíle (vyjma případů uvedených výše u předchozí připomínky), tato slova nejsou dostatečně přesná. Předem známou dobou může být jak zřízení práva, které zaniká konkrétním okamžikem určeným přesným časem (dies certus an et quando), tak zároveň může vést k zániku určeným na okamžik, který sice jistě nastane, ale není jisto kdy (dies certus an, incertus quando). Tyto případy nezahrnují jen případy podle navrhovaného § 18a odst. 2, tzn. dobu života osoby. Navrhujeme proto přeformulovat ustanovení tak, aby postihovalo výhradně případy dies certus an et quando, které podle důvodové zprávy navrhovatel zamýšlel.
	Akceptováno jinak.
Ustanovení bude přeformulováno následovně:
(1) Věcné právo k věci cizí, jehož trvání je omezeno na dobu určenou konkrétním datem nebo její délkou počítanou od konkrétního data, katastrální úřad vymaže automatizovaně po uplynutí této doby. To neplatí, jde-li o zástavní právo.


	
	4.7
	
	K čl. I bodu 43
Doporučujeme nahradit text „v písm. c)“ textem „v písm. d)“.
	Akceptováno.

	
	4.8
	
	K čl. I bodům 47 a 48
Tyto dva novelizační body působí vedle sebe zmatečně, neboť v bodě 47 je obsaženo nové znění ustanovení § 37 odst. 3 a v následujícím novelizačním bodě se navrhuje stejné ustanovení změnit. Doporučujeme věcně přehodnotit a formulačně upravit.
	Akceptováno. 
Bod 48 byl vypuštěn.

	
	4.9
	
	K čl. I bodu 51
Doporučujeme vypustit pro nadbytečnost slova „druhé větě“.
	Akceptováno.

	
	4.10
	Z
	K čl. I bodům 65 až 67 – k § 52 a 53
Chápeme snahu navrhovatele zavést vyšší standard ochrany osobních údajů a potažmo soukromí, ale je potřeba, aby tato snaha zohledňovala princip materiální publicity katastru nemovitostí. Souhlasíme s navrhovatelem v jeho snaze „zachovat maximální rozsah přístupnosti technických údajů katastru“. Z důvodové zprávy vyplývá, že významné omezení (obsahové, rozsahové a strukturní) se nemá týkat mj. údajů o právech (navrhovatel příkladmo uvádí např. údaje o vlastnictví, zástavních právech, nařízených exekucích apod.). S tímto záměrem souhlasíme, avšak poukazujeme na to, že toto z návrhu neplyne. Není totiž jasné, co se tedy myslí „údaji o osobách“ a „údaji o právních vztazích“, které omezenému režimu podléhají. V každém případě je třeba zachovat nejširší možný přístup k základním údajům o osobách oprávněných ze zapsaných práv (tj. alespoň jméno a příjmení) – a to přinejmenším v současném rozsahu, neboť jinak významně klesá uplatnění principu materiální publicity. Např. je sice dobré pro právní styk znát informaci, že určitá nemovitá věc je skutečně někým vlastněna, ale taková informace dostatečná pro zachování materiální publicity zjevně není. Obdobné platí rovněž v případě sbírky listin. 
Účel, který je stanoven v § 53 odst. 4 návrhu, je příliš úzký. Běžný právní styk se nevejde do stanoveného kritéria podle § 1 odst. 2 návrhu, tj. především „k ochraně práv k nemovitostem, pro účely daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, k ochraně životního prostředí, k ochraně nerostného bohatství, k ochraně zájmů státní památkové péče, pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, pro účely vědecké, hospodářské a statistické.“ Pokud např. má osoba zájem nabýt věcné právo k nemovitosti, toto právo ještě nevzniklo a nemůže být chráněno. Pro takovou osobu by pak nebylo možné získat informace relevantní pro její právní jednání. V takovém případě, vzhledem k tomu, že smyslem materiální publicity je mj. jistota v právním styku, by se tato právní jistota z právního styku vytratila. 
Požadujeme přeformulovat celé navrhované znění § 52 a násl. tak, aby nebylo v rozporu se zásadou materiální publicity podle hmotněprávní úpravy v OZ a nadále úprava poskytovala vysokou právní jistotu pro právní styk. Požadujeme vyhodnotit konkrétní dopady navrhované právní úpravy na praxi a podrobně popsat, jak se v praxi bude postupovat.

	Vysvětleno.
Pokud připomínkové místo uvádí, že „Není … jasné, co se tedy myslí „údaji o osobách“ a „údaji o právních vztazích“, které omezenému režimu podléhají.“ pak je třeba v první řadě zdůraznit, že základní údaje o osobách oprávněných ze zapsaných práv podle navrhovaného znění omezenému režimu nepodléhají. Získání těchto údajů je nově podmíněno pouze prokázáním totožnosti, což za omezení nelze považovat, neboť tuto podmínku může každý bez problému splnit. Veškeré údaje potřebné pro nabývání vlastnického a jiných věcných práv k nemovitostem tak nadále zůstávají přístupné bez omezení. 
Pojem „údaje o právních vztazích“ bude nahrazen pojmem „údaje o právech“, aby korespondoval s obsahem § 4 odst. 1 písm. e) a celé části druhé zákona, a bylo tak lépe patrné, co je tím pojmem míněno. Pojem „údaje o osobách“ bude vypuštěn, neboť tyto údaje jsou v rámci katastrální evidence vždy podmnožinou údajů o právech, tj. jsou zahrnuty již v pojmu „„údaje o právech“. 
Za určité omezení lze považovat až požadavek na uvedení právního důvodu, ten se však zavádí jako další podmínka pouze u speciálních typů výstupů z katastru, které nejsou v souvislostech § 980 až 986 občanského zákoníku vůbec potřebné. Pro naplnění těchto ustanovení, zejména principu materiální publicity, je potřebný odlišný typ údajů, než jsou údaje o přehledu vlastnictví, údaje ze sbírky listin a údaje o dosažených cenách nemovitostí. 
Je třeba důsledně odlišovat zcela konkrétní typ výstupu z údajů katastru, kterým je přehled vlastnictví, který obsahuje identifikaci listů vlastnictví, na kterých zapsáno vlastnické právo pro konkrétní osobu (ten bude nově podmíněn uvedením právního důvodu v souladu s účely katastru), od údaje o vlastnictví v obecném smyslu (což je údaj o právu, jehož získání bude vyžadovat pouze prokázání totožnosti), který je obsahem celé řady výstupů z katastru nemovití včetně toho nejběžnějšího a nejtypičtějšího, a to výpisu z listu vlastnictví. Získání výpisu z listu vlastnictví, jakožto nejúplnějšího obrazu o zapsaném právním stavu nemovitosti, tedy bude podle navrhovaného znění vyžadovat pouze prokázání totožnosti. To bude možné provést jak při prezenční přítomnosti, tak online s využitím prostředků elektronické identity nebo v případě právnických osob prostřednictvím přihlášení do zákaznického účtu, při jehož založení došlo ke ztotožnění této osoby. 
Základním výstupem z katastru nemovitostí, který umožňuje získat veškeré údaje potřebné z pohledu § 980 a 984 ObčZ (princip formální správnosti, princip materiální publicity), je výpis z listu vlastnictví. Na výpis z listu vlastnictví ani na jiné základní výstupy z údajů katastru (informace o jednotlivé nemovitosti, informace o řízení apod.) se nově zaváděné pravidlo o uvedení právního důvodu nevztahuje.
Pokud jde o přístup do sbírky listin, pak její obsah není pro běžný realitní obchod potřebný. Princip materiální publicity totiž vychází z domněnky správnosti a úplnosti zápisů v katastru, pro založení ochrany dobrověrného nabyvatele je tak podstatný pouze obsah vlastního zápisu, nikoliv obsah listiny, na jejímž základě byl zápis proveden. Naopak, pokud by z obsahu listiny mohly vyplynout okolnosti vzbuzující pochybnosti o nabytí zapsaného práva, mohla by znalost listiny ochranu poskytovanou dobrověrnému nabyvateli principem materiální publicity vyloučit. Nabyvatel vycházející v dobré víře ze stavu zápisů je povinen přesvědčit se pouze o tom, jaký je stav zápisů, a zásadně není povinen správnost zápisu žádným způsobem ověřovat, a to ani nahlédnutím do sbírky listin, což potvrzuje odborná literatura a soudní judikatura k principu materiální publicity. Nezpochybňujeme, že v jednotlivých konkrétních případech může být znalost obsahu listiny potřebná (např. pro účel vedení sporu), v těchto případech však již nejde o běžné situace a omezení tohoto přístupu tak žádným způsobem nenarušuje princip materiální publicity. 
Pokud jde o povinnost uvést právní důvod souladný s účely katastru, je (kromě opětovného zdůraznění skutečnosti, že tato povinnost se vztahuje pouze na vyprané typy výstupů z katastru, které nejsou nezbytné pro naplnění principu materiální publicity) třeba také upozornit, že již v současnosti je možné používat údaje katastru pouze k vymezeným účelům – viz stávající § 53 věta první a § 57 odst. 1 písm. a), podle kterého je užití údajů katastru v rozporu s § 1 odst. 2 přestupkem. Toto opatření pouze sleduje důslednější naplňování tohoto již platného pravidla.
Předkladatel má za to, že veškeré realitní transakce a s nimi související činnosti jsou dostatečně pokryty hospodářským účelem a že v tomto ohledu není důvod považovat účel, který je stanoven v § 53 odst. 4 návrhu, za příliš úzký. Předkladatel si je vědomý toho, že předmětná změna právní úpravy více akcentuje potřebu, aby účely stanovené v § 1 odst. 2 pokrývaly legitimní společenské potřeby, a proto v této souvislosti i na základě řady jiných připomínek provedl opětovné vyhodnocení této problematiky se závěrem, že výčet účelů v § 1 odst. 2 bude rozšířen, a to následovně: „a)  k ochraně práv k nemovitostem, pro účely daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, k ochraně životního prostředí, k ochraně nerostného bohatství, k ochraně zájmů státní památkové péče, pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, k plnění povinností vyplývajících z jiných právních předpisů nebo k plnění úkolů orgánů veřejné moci, pro účely vědecké, novinářské, hospodářské a statistické,“. 

	
	4.11
	
	K čl. I bodu 67 – k § 53 odst. 2
Doporučujeme v § 53 odst. 2 slovo „účel“ nahradit slovem „účely“.  
	Akceptováno.


	
	4.12
	Z
	K čl. I bodu 74 – k § 59b odst. 1
Chápeme záměr navrhovatele týkající se úpravy jiných oprávněných, že v případech, kdy se zapsanou nemovitou věcí nakládá osoba odlišná od vlastníka, použijí se na ni obdobně ustanovení dopadající na vlastníka nemovité věci. Ze slov „jiné osoby, které vykonávají vlastnické právo“ v daném ustanovení, ani z důvodové zprávy, však nevyplývá, které právní instituty připadají v úvahu. V potaz přichází celá řada rozdílných oprávněných z různých právních institutů – např. vlastník z podmíněného vlastnického práva podle § 2042 OZ, různé případy správce majetku (mj. i správce pozůstalosti). Požadujeme vyjasnit možné případy v důvodové zprávě.
	Akceptováno.
Důvodová zpráva bude doplněna následovně:
Jinou osobou, která není vlastníkem, avšak vlastnická práva vykonává, je typicky správce pozůstalosti nebo likvidační správce. Může se však jednat i o jiné osoby, kterým v konkrétních souvislostech právní úprava přiznává takové postavení, že tyto osoby jsou ve vztahu k nemovitostem účastníky soudních nebo jiných řízení, která se těchto nemovitostí týkají, na místě vlastníka.
Připomínky č. 4.12  9.2.31 se obsahově shodují.

	
	4.13
	Z
	K čl. I bodu 74 - k § 59b odst. 2
Nesouhlasíme s tvrzením navrhovatele obsaženým v příslušné části důvodové zprávy, že „[s]oučasná právní úprava neobsahuje pravidlo pro řešení situací, kdy v rámci některých postupů při správě katastru vystupují spoluvlastníci.“ V současnosti se úprava řídí § 1126 a násl. OZ, přičemž se jedná o správu, pro níž je třeba kvalifikovaná většina podle § 1129 OZ. Jenže tím, že by byla úprava nově obsažena v katastrálním zákoně (coby úprava zjevně speciální) ve zkrácené (navrhované) podobě, přichází přehlasovaní spoluvlastníci o možnosti ochrany, které jim nabízí úprava podle OZ. Upozorňujeme zde na možný zásah do ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 LZPS, pokud nebude umožněno spoluvlastníkovi se proti rozhodnutí většiny bránit. Navrhujeme buď ustanovení vypustit, nebo doplnit o možnosti ochrany srovnatelné se standardem podle OZ.
	Akceptováno.
Máme pochybnosti, zda je možné vyjádření souhlasu s průběhem hranice vůbec podřadit pod správu nemovitosti, a pokud ano, zda je úprava obsažená v § 1126 a násl. OZ beze zbytku použitelná. Např. asi nelze uvažovat o tom, že by na návrh vlastníka rozhodoval soud o tom, zda spoluvlastníci odsouhlasí komisí zjištěný průběh hranice, neboť to s ohledem na časový rámec daného procesu není myslitelné.
Do práva na ochranu vlastnictví být zasaženo nemůže, neboť obnovou operátu zásadně nedochází ke změně věcných práv. Pokud má některý ze spoluvlastníků odlišnou představu o průběhu hranice, může se obrátit na soud, aby rozhodl, zda část zemského povrchu určená v katastru vedenou hranicí na jedné straně a jím tvrzenou hranicí na druhé straně je jeho vlastnictvím či nikoliv. 
Je otázkou, zda s ohledem na výše uvedené je problém pouze v odůvodnění (tj. postačilo by upravit odůvodnění a pravidlo ponechat, ale jinak odůvodnit – nikoliv že současná právní úprava neobsahuje pravidlo pro řešení předmětné situace, ale že neobsahuje vhodné pravidlo pro řešení této situace), nebo zda má připomínkové místo problém se samotným pravidlem. Navrhujeme řešit úpravou odůvodnění. 

	
	4.14
	Z
	K čl. I bodu 74 - k § 59b odst. 2 
Z návrhu ustanovení i znění důvodové zprávy vyplývá, že smyslem je upravit situace pro (podílové) spoluvlastnictví podle § 1115 a násl. OZ. Avšak toto (podílové) spoluvlastnictví není jediným druhem spoluvlastnictví podle občanského zákoníku: vedle bytového spoluvlastnictví, které je zvlášť upraveno v § 59b odst. 2 návrhu, se jedná dále o přídatné spoluvlastnictví podle § 1223 a násl OZ a společenství jmění podle § 1236 a násl OZ. V obou těchto případech spoluvlastnictví se o společné věci rozhoduje odlišně od (podílového) spoluvlastnictví, které je ostatně konstruováno jako odlišný právní institut dopadající na skutkově odlišné případy. 
Kromě těchto dvou spoluvlastnictví je třeba poukázat na jeden zvláštní případ společenství jmění, u něhož se správa společné věci neřídí obecnými ustanoveními podle § 1236 a násl. OZ, a sice společné jmění manželů (partnerů) podle § 708 a násl. OZ. V případě společného jmění manželů úprava vychází z jiného standardu ochrany zájmů manželů (viz § 714 a 715 OZ) než v případě obecné úpravy společenství jmění podle § 1238 odst. 1 OZ. Podobně jako v předešlé připomínce upozorňujeme na standard ochrany spoluvlastníků podle OZ. V návaznosti na způsob řešení předešlé připomínky (ponechání úpravy rozhodování ve spoluvlastnictví) navrhujeme výslovně obsáhnout i tuto úpravu se srovnatelným standardem ochrany spoluvlastníků.
	Akceptováno.
Ustanovení upraveno následovně:
(2)          Týká-li se obnova operátu nebo zpřesnění hranice pozemku, který je ve spoluvlastnictví nebo v přídatném spoluvlastnictví, je ke shodě vlastníků na průběhu hranice pozemků třeba alespoň dvoutřetinové většiny spoluvlastníků počítané podle velikosti jejich podílů. 
(3)          Týká-li se obnova operátu nebo zpřesnění hranice pozemku, který je ve společenství jmění, je ke shodě vlastníků na průběhu hranice pozemků třeba alespoň dvoutřetinové většiny spoluvlastníků počítané podle počtu zúčastněných na společenství jmění.
(4)          Týká-li se obnova operátu nebo zpřesnění hranice pozemku, který je ve společném jmění manželů nebo ve společném jmění partnerů nebo v jiném obdobném majetkovém upořádání podle cizího práva, postačí, vyjádří-li souhlas se zjištěným průběhem hranice pozemků jeden z manželů nebo partnerů. To neplatí, vyjádří-li druhý z manželů nebo partnerů nesouhlas se zjištěným průběhem hranice pozemků.  


	
	4.15
	Z
	K čl. I bodu 78 – k § 62 odst. 4
Jakkoliv chápeme záměr navrhovatele „očistit“ záznamy v katastru od těch, které zaznamenávají věcná práva, která musela s největší pravděpodobností zaniknout, nesouhlasíme s navrženým zněním § 62 odst. 4. Nesouhlasíme s tím, aby byla formulována právní fikce zániku v navrženém ustanovení slovy „se považuje za zaniklé“. Takto by navrhovatel nenechal žádný prostor pro jakkoliv nepravděpodobné trvání věcného práva a hmotněprávně by zakotvil další způsob zániku. Požadujeme, aby bylo ustanovení formulováno tak, že je zánik konstatován pomocí vyvratitelné právní domněnky (slovy „má se za to, že“), která umožňuje případné vyvrácení. Toto řešení je konformní s § 980 odst. 2 in fine OZ, které rovněž staví na vyvratitelné domněnce. 
Zcela totožné požadujeme i pro případ výmazu omezení převodu nemovitostí zřízených podle § 58 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 1991, dále jen „obč. zák.“, podle navrhovaného § 62 odst. 6. V tomto případě je podle našeho názoru hrozba trvání tohoto práva o to významnější, když § 58 odst. 1 in fine obč. zák. dovolovalo rozšířit toto omezení i na dědice. Toto ustanovení se vztahovalo jak na soukromé vlastnictví, tak na vlastnictví osobní – nikoliv na jednotlivé druhy vlastnictví socialistického – což opět zvyšuje pravděpodobnost existence tohoto práva i v dnešní době. Jsem si vědomi, že podle § 61 obč. zák. zanikalo toto právo promlčením, domníváme se však, že toto nikterak nesnižuje možnost jeho trvání. Pro ujištění dodáváme, že nezpochybňujeme provedení výmazu z moci úřední.
	Akceptováno.
Ustanovení byla přeformulováno takto: „Má se za to, že věcné právo k věci cizí, jehož trvání bylo omezeno na dobu života fyzické osoby, zaniklo, pokud se oprávněná osoba narodila před více než 120 lety …“
(8) Má se za to, že omezení převodu nemovitostí zřízená podle § 58 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 1991, zanikla. Katastrální úřad tato omezení vymaže z katastru z moci úřední.
Připomínky č. 4.15 a 9.2.37 se obsahově shodují.

	
	4.16
	
	K čl. II bodu 2
Doporučujeme za slova „ode dne“ doplnit slovo „nabytí“.
	Akceptováno.

	
	4.17
	
	K čl. III
Doporučujeme do výčtu novelizujících zákonů k zákonu o správních poplatcích doplnit zákon č. 277/2025 Sb. 
	Akceptováno.

	
	4.18
	
	K obecné části důvodové zprávy
Doporučujeme v důvodové zprávě podrobněji zhodnotit soulad návrh u zákona s ústavním pořádkem. V této souvislosti především upozorňujeme na naše připomínky č. 13 až 15 (4.13 až 4.15), v návaznosti na které je třeba se zaměřit na to, zda nově navrhovaná úprava nezasahuje do ústavně chráněného vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
	Vysvětleno.
Do práva na ochranu vlastnictví být zasaženo nemůže, neboť obnovou operátu zásadně nedochází ke změně věcných práv. V tomto ohledu lze odkázat na konstantní soudní judikaturu, např. NSS Konf 90/2004-12, podle kterého … obnova katastrálního operátu je souborem úkonů evidenčního a technického rázu a … nesměřuje ke změně právních vztahů...“), NSS 5 As 277/2023-47, kde se uvádí, že „… V rámci obnovy katastrálního operátu není katastrální úřad oprávněn rozhodovat o existenci či rozsahu vlastnického práva k dotčené nemovitosti. Stěžovatelům nic nebrání v tom, aby se domáhali ochrany svých práv v občanskoprávním řízení, jestliže mají za to, že obsahem obnoveného katastrálního operátu je dotčeno jejich vlastnické právo.“, NSS sp. zn. 6 As 109/2022-62, ve kterém „…Nejvyšší správní soud opětovně zdůrazňuje, že správní orgány nerozhodovaly o tom, kudy sporná hranice skutečně vede. To nespadá do jejich kompetence. Způsob, jakým spornou hranici zobrazily, neurčuje rozsah vlastnického práva stěžovatelky. Ta se musí určení hranice a ochrany svého vlastnického práva případně domáhat v občanském soudním řízení. Zobrazení sporné hranice v obnoveném katastrálním operátu nepředjímá ani neurčuje výsledek tohoto řízení.“ a řadu dalších rozhodnutí.
Pokud má některý ze spoluvlastníků odlišnou představu o průběhu hranice, může se obrátit na soud, aby rozhodl, zda část zemského povrchu určená na jedné straně hranicí v katastru vedenou a na druhé straně hranicí jim tvrzenou je jeho vlastnictvím či nikoliv. 
Na tom se oproti dosavadnímu stavu nic nemění, neboť se nic nemění na podstatě a účelu procesu obnovy katastrálního operátu. Máme za to, že vyhodnocovat něco, u čeho novelou nedochází k žádné změně, není potřebné ani účelné.

	5. Ministerstvo práce a sociálních věcí


	5.1
	
	K čl. I bodu 2 – k § 4 odst. 1
Doporučujeme text bodu e) rozdělit do dvou bodů, aby bylo nepochybné, ke které části textu se vztahuje zaváděná legislativní zkratka.
	Akceptováno jinak.
Rozdělení do dvou bodů nepovažujeme za vhodné. Připomínkovým místem identifikovaný problém navrhujeme řešit vložením slov „údajů o“ před část textu, pro kterou je zaváděna legislativní zkratka. Tj. ustanovení bude znít: „e) údaje o právech včetně údajů o vlastnících, údajů o oprávněných z věcného práva k věci cizí, nájmu a pachtu (dále jen „oprávněný z věcného práva“) a údajů o dalších osobách, kterých se údaje o právech týkají,“

	
	5.2
	Z
	K čl. I bodu 12 – k § 14 odst. 2 a k odůvodnění tohoto ustanovení
V důvodové zprávě k tomuto bodu je uvedeno, že „(m)á-li tedy fyzická osoba datovou schránku z titulu svého podnikání, zatímco návrh na vklad se týká soukromých záležitostí této fyzické osoby, pak se na ni povinnost podat návrh na vklad elektronicky nevztahuje“.
Z navrženého ustanovení však nic takového neplyne. Má-li být uvedený text závazný, doporučujeme v tomto smyslu upravit přímo normativní text.
	Vysvětleno.
Toto vyplývá ze samotné podstaty a smyslu jednotlivých typů datových schránek. Potřebu striktního rozlišování jednotlivých typů datových schránek dlouhodobě reflektuje i soudní judikatura, viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2015, čj. 7 Afs 60/2015-32, ve kterém se uvádí, že smyslem konstrukce více druhů datových schránek je důsledné rozlišování statusu adresáta, a obdobně i řada dalších rozhodnutí, které řeší zejména otázku doručení v případě, kdy je doručovaná písemnost nesprávně zaslána do datové schránky určené pro jinou roli, než v jaké adresát v dané souvislosti vystupuje, např. NSS 7 Afs 5/2013-50 nebo NS 23 Cdo 1850/2015.
K důslednému rozlišování jednotlivých typů datových schránek adekvátně rolím, ve kterých držitelé datových schránek v rámci katastrálních procesů vystupují, jsou katastrální úřady metodicky vedeny již v současnosti, a v této souvislosti budou opětovně poučeny a proškoleny. 
Důvodová zpráva bude doplněna následovně:
K čl. I bodu 12 (§ 14 odst. 2):
Navrhuje se posílit elektronickou komunikaci s katastrálními úřady u osob, kterým byla zřízena datová schránka bez žádosti, a to zavedením povinnosti pro tyto osoby činit návrh na vklad včetně příloh v elektronické podobě. Jde o povinnost, která je těmto osobám již uložena ve vztahu k insolvenčnímu řízení (§ 80a odst. 1 insolvenčního zákona) a rovněž v celém civilním právu procesním. Povinnost se bude vztahovat pouze k návrhům týkajícím se činnosti, pro kterou byla osobě zřízena datová schránka bez žádosti. 
Pro daný účel bude nezbytné důsledně rozlišovat jednotlivé typy datových schránek adekvátně rolím, ve kterých držitelé datových schránek při činění úkonů vůči katastrálnímu úřadu vystupují. Potřebu striktního rozlišování jednotlivých typů datových schránek dlouhodobě reflektuje i soudní judikatura, viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 Afs 60/2015-32, ve kterém se uvádí, že smyslem konstrukce více druhů datových schránek je důsledné rozlišování statusu adresáta, a obdobně i řada dalších rozhodnutí, které řeší zejména otázku doručení v případě, kdy je doručovaná písemnost nesprávně zaslána do datové schránky určené pro jinou roli, než v jaké adresát v dané souvislosti vystupuje, např. NSS č. j. 7 Afs 5/2013-50 nebo NS č. j. 23 Cdo 1850/2015.
Má-li tedy fyzická osoba datovou schránku z titulu svého podnikání, pak při nabývání věcných práv k nemovitostem pro svou vlastní osobu se na ni povinnost podat návrh na vklad elektronicky zásadně nevztahuje. Při nabývání vlastnického práva fyzickou osobou totiž katastrální úřad nerozlišuje, zda má být nemovitost užívána k podnikatelským či nepodnikatelským účelům. Nabyvatelem vlastnického práva je vždy řádně označená fyzická osoba jako taková, bez ohledu na případnou podnikatelkou činnost, a související účetní a daňové aspekty využívání nemovitosti nemají žádný vliv na zápis vlastnického práva fyzické osoby do katastru nemovitostí. 
Má-li však fyzická osoba datovou schránku z titulu svého podnikání a návrh na vklad podává v rámci své podnikatelské činnosti při zastupování účastníka vkladového řízení, kdy věcná práva k nemovitostem nabývá zastoupený účastník vkladového řízení, pak se na ni povinnost podat návrh na vklad elektronicky vztahovat bude. Povinnost podat návrh na vklad v elektronické podobě tak typicky budou mít advokáti, kteří zastupují účastníka řízení při podání návrhu na vklad. 
Současně se umožňuje, aby v odůvodněných případech mohly i tyto osoby učinit návrh na vklad v listinné podobě – typicky se bude jednat o situace, kdy návrh na vklad podává společně více osob a na některé z nich tato povinnost nedopadá, například v případě, kdy bytové družstvo převádí byt do vlastnictví člena družstva – fyzické osoby.
Připomínky č. 5.2 a 15.4 se obsahově shodují.

	
	5.3
	Z
	K čl. I bodu 66 – k § 52 odst. 3
U nově zaváděné povinnosti prokazovat totožnost za účelem získat údaje o osobách, právních vztazích a dosažených cenách považujeme za nezbytné doplnit též způsob, jakým má být totožnost prokazována.
Bez tohoto doplnění nelze posoudit, jaký vliv tato povinnost bude mít na různé skupiny obyvatelstva, tudíž zda se nestane překážkou pro některé skupiny pro využívání informací z katastru nemovitostí za účelem stanoveným v § 1 odst. 2, a nebude tak narušen princip veřejnosti.
	Vysvětleno.
Totožnost lze prokázat všemi způsoby, které umožňuje správní řád, zákon o elektronické identifikaci a zákon o právu na digitální služby. Tyto předpisy řeší danou problematiku dostatečně a nevidíme důvod, proč by měly katastrální předpisy tuto otázku upravovat odlišným způsobem.
Důvodová zpráva bude doplněna následovně:
Prokázat totožnost za účelem získání údajů z katastru bude možné všemi způsoby, které umožňuje správní řád, zákon o elektronické identifikaci a zákon o právu na digitální služby.

	
	5.4
	Z
	K čl. bodu 66 – k § 52 odst. 4 a 5
Rozumíme důvodům, které předkladatele vedou ke zpřísnění podmínek pro získávání údajů uvedených v odst. 4. Máme nicméně za to, že navrhované opatření, tj. uvádění právního důvodu, k cíli popsanému v důvodové zprávě nepovede. Nevidíme problém v tom, když žadatel uvede zákonný důvod a využije získané informace k jinému, ale rovněž zákonnému účelu; ostatně ani předkladatel takové jednání nepovažuje za natolik společensky škodlivé, aby je označil za přestupek.
Nedokážeme si v praxi představit ani jinou sankci, např. v rámci občanskoprávního řízení, jelikož na tuto povinnost nenavazuje povinnost žadatele tuto informaci užít pouze k účelu, který uvedl (srov. navržené znění § 53). Ostatně i při doplnění takové povinnosti by bylo velmi obtížně představitelné, že by se osoba, která by se domáhala v občanskoprávním řízení svého práva souvisejícího s využitím získaných údajů k jinému legálnímu účelu, svého práva domohla, a to nejen z důvodu neunesení důkazního břemene.
Jsme proto přesvědčeni, že navržené opatření je zbytečné, a proto nevhodné nejen z hlediska ekonomických nákladů a z hlediska principů ochrany osobních údajů, ale zejména z důvodu, že zásada veřejnosti může být omezena jen z nezbytných důvodů vedoucích k deklarovanému cíli, za což toto opatření nepovažujeme.
Požadujeme proto vypuštění této povinnosti z návrhu zákona.
	Vysvětleno.
Opatření není zbytečné, neboť zajišťuje, že každý žadatel o tyto typy údajů si bude vědomý toho, že může údaje užít pouze k zákonem stanoveným účelům. Skutečnost, že důvod, který je v souladu s těmito účely, musí žadatel uvést, pak zajišťuje mnohem hlubší úroveň uvědomění si této skutečnosti, než jaká by byla dosažena například pouhým poučením. Žadatel zde není v pozici, kdy pouze pasivně přijímá informaci o tom, že údaje katastru může použít pouze ke stanoveným údajům, ale musí aktivně provést vyhodnocení, zda důvod, proč chce údaje katastru získat, v tomto smyslu obstojí. To může vést i k přehodnocení záměru žadatele tuto konkrétní podobu údajů katastru získat. Tj. tímto požadavkem je vytvářen prostor, aby žadatel znovu vyhodnotil jednak potřebnost požadovaných údajů a jednak zamýšlený účel jejich užití. 
Předmětné opatření přitom nepřináší žádné omezení veřejnosti katastru, neboť již v současnosti je možné používat údaje katastru pouze k vymezeným účelům – viz stávající § 57 odst. 1 písm. a), podle kterého je užití údajů katastru v rozporu s § 1 odst. 2 přestupkem. Toto opatření pouze sleduje důslednější naplňování tohoto již platného pravidla.
Překladatel má rovněž za to, že toto opatření povede mimo jiné i k posílení celospolečenského uvědomění, že údaje katastru nelze používat libovolně, a že za způsob jejich užití nese osoba, která tyto údaje získala, odpovědnost.

	
	5.5
	
	K důvodové zprávě – zvláštní části
Upozorňujeme na chybu v psaní v odůvodnění k čl. I. bodům 65 a 66 (§ 52), k odst. 5 („pod dobu“) a k čl. I. bodu 78 (§ 62 odst. 5 – namísto odst. 4).
	Akceptováno jinak.
Úvodní věta odůvodnění k § 62 odst. 5 bude zcela přeformulována.

	6. Ministerstvo pro místní rozvoj

	6.1
	Z
	K čl. I bodu 1 – k § 2
Požadujeme upravit novelizační bod takto:
„V § 2 písm. a) se slova „regulačním plánem, územním rozhodnutím, společným povolením, kterým se stavba umisťuje a povoluje, veřejnoprávní smlouvou nahrazující územní rozhodnutí, územním souhlasem nebo hranicí danou schválením navrhovaného záměru stavebním úřadem“ nahrazují slovy „rozhodnutím nebo jiným správním úkonem podle jiného právního předpisu“.
Odůvodnění: 
Požadujeme slovo „opatřením“ nahradit slovy „jiným správním úkonem“, protože pojem „opatření“ je z hlediska stavební legislativy spíše spojen se zakazujícími opatřeními ve smyslu § 294 stavebního zákona, nebo opatřeními k nápravě podle § 295 stavebního zákona. Pojem „jiný správní úkon“ je pojem obecnější a může třeba zahrnovat i opatření obecné povahy vydávané podle stavebního zákona či jiných předpisů. Pojem správní úkon proto může daleko vhodněji naplnit i účel důvodové zprávy, tedy stanovení obecného pojmu tak, aby zahrnoval i budoucí změny ve stavebním zákoně nebo jiných předpisech.
	Akceptováno.


	
	6.2
	
	K čl. I bodu 9 – k § 12a
Doporučujeme zvážit vypuštění první věty, případně její reformulaci. V poslední větě doporučujeme vypustit slovo „každý“.
Odůvodnění: 
Ustanovení i podle důvodové zprávy směřuje k založení speciality místní příslušnosti v případě, kdy návrh na vklad obsahuje nemovitosti ve správním obvodu více katastrálních úřadů. Z tohoto pohledu je proto relevantní pouze věta druhá, která založí speciální místní příslušnost katastrálního úřadu, u kterého byl podán návrh jako první, což je v zásadě obdoba § 11 odst. 2 správního řádu. První věta se jeví jako nadbytečná z toho důvodu, že vkladové řízení je řízením o návrhu, a tedy rozsah řízení určuje navrhovatel (žadatel). Ostatně i podle nově navrženého § 14 odst. 3 se řízení zahájené z moci úřední považuje za řízení zahajované na návrh. Jinými slovy to, že se vkladové řízení nyní nevede v celém rozsahu, není dáno tím, že by se vést nemohlo, protože tomu brání obsah návrhu na vklad, ale proto, že tomu brání pravidla o místní příslušnosti katastrálních úřadů.
	Akceptováno jinak.
V některých případech má být podle věty třetí zachováno rozhodování v rámci standardní místní příslušnosti vycházející z územní působnosti jednotlivých katastrálních úřadů. Význam první věty je tak dán tím, že podle věty druhé nemá být postupováno ve všech případech, kdy se návrh týká nemovitostí v obvodu působnosti více katastrálních, ale pouze v případech uvedených ve větě první. Pro případy, na které dopadá věta první, je pak potřeba stanovit zvláštní pravidlo místní příslušnosti, neboť není žádoucí, aby se tom, který z katastrálních úřadů povede řízení, mohly tyto úřady dohodnout (část pravidla plynoucího z § 11 odst. 2 správního řádu je třeba vyloučit proto, aby byly vždy zachovány účinky toho návrhu na vklad, které nastaly jako první). 
Aby byl popsaný záměr zřejmější, navrhuje se ustanovení přeformulovat takto:
§ 12a
(1)	Má-li právo vkladem vzniknout, změnit se nebo zaniknout nebo je-li řízení o povolení vkladu (dále jen „vkladové řízení“) zahájeno postupem podle § 14 odst. 3, vede se v celém rozsahu návrhu na vklad nebo v celém rozsahu listiny podle § 14 odst. 3 jedno vkladové řízení. Nacházejí-li se dotčené nemovitosti v územní působnosti více katastrálních úřadů, je místně příslušným ten z nich, kterému došel návrh na vklad nebo listina podle § 14 odst. 3, případně ten, kterému došel návrh na vklad nebo listina podle § 14 odst. 3 nejdříve. 
(2)	Nejedná-li se o případy uvedené v prvním odstavci, vede každý katastrální úřad samostatné vkladové řízení ve vztahu k nemovitostem, které se nacházejí v jeho územní působnosti. 

	
	6.3
	
	K čl. I bodu 13 – k § 14 odst. 3
Doporučujeme upravit novelizační bod takto:
„V § 14 se na konci odstavce 3 se doplňuje věta „Rozhodnutí nebo potvrzení soudu nebo soudního exekutora o právu, které se do katastru zapisuje vkladem, se považuje za úplný návrh na vklad.“.“.
Odůvodnění: 
Cílem návrhu je zjevně podřadit režim řízení zahajovaných postupem podle dnešního § 14 odst. 2 katastrálního zákona pod režim řízení o návrhu na vklad. Navrhovanou úpravou by však došlo k podřazení tohoto řízení pod výlučnou úpravu správního řádu, nikoliv však speciálních ustanovení katastrálního zákona. Podle našeho názoru postačí tyto listiny soudu či soudního exekutora právní fikcí považovat za úplný návrh na vklad, čímž dojde k podřazení i tohoto způsobu zahájení řízení pod režim vkladového řízení zahájeného na návrh. Současně pak lze podle našeho názoru co do okruhu účastníků řízení aplikovat bez dalšího § 13 katastrálního zákona. Věta za středníkem je navíc problematická. Pokud se toto řízení považuje za řízení zahájené na základě návrhu účastníka vkladového řízení, jehož právo vzniká, mění se nebo se rozšiřuje, znamená to, že tento účastník může s řízením minimálně teoreticky disponovat, tedy vzít například „žádost“ zpět, nebo ji zúžit.
	Vysvětleno.
Rozlišování mezi návrhem na vklad a vkladovou listinou je pro účely vkladového řízení velmi podstatné. Navrhovaná fikce by mohla přispět k rozmazání těchto hranic a znejasnění problematiky, a je tudíž nevhodná.
Cílem návrhu je, aby procesní postup v řízeních zahájených na základě návrhu na vklad a v řízeních zahájených doručením listiny od soudu nebo soudního exekutora byl ve všech ohledech shodný natolik, nakolik to je možné. Máme za to, že navrhovanou úpravou nedojde k podřazení tohoto řízení pod výlučnou úpravu správního řádu, neboť ustanovení je uvozeno slovy „nestanoví-li tento zákon jinak“.  
Co do okruhu účastníků řízení je § 13 katastrálního zákona aplikován bez dalšího i v současnosti, v tom problém není, problémy v praxi působí jiné aspekty tohoto speciálního typu vkladového řízení, zejména problematika zastavování řízení a také nemožnost osoby, v jejíž prospěch je právo zapisováno, disponovat s předmětem řízení. To, aby mohl účastník, který se považuje za navrhovatele, s předmětem řízení disponovat, považujeme za žádoucí, a je to jeden ze zamýšlených a chtěných důsledků této změny. 
Pokud totiž v současnosti dojde k tomu, že například exekutor zašle katastrálnímu úřadu vkladovou listinu, která vykazuje nějaké vady, např. není opatřena kvalifikovaným časovým razítkem, pak není jiná možnost, jak ukončit vkladové řízení, než vydat rozhodnutí o zamítnutí vkladu, posléze čekat 30 dnů, než marně uplyne lhůta pro podání žaloby podle části páté OSŘ, poté si vyžádat od soudu potvrzení o tom, že žaloba skutečně nebyla podána a teprve až soud tuto skutečnost potvrdí, je možné provést vklad v navazujícím vkladovém řízení zahájeném na základě opravené listiny. To je zbytečně časově i administrativně náročný postup, vhodnější by bylo, aby osoba, která má zájem na provedení zápisu, mohla s předmětem řízení disponovat a dosáhnout ukončení vkladového řízení jednodušším způsobem – jeho zastavením –, což umožní v navazujícím řízení pokračovat mnohem dříve.
Jak v případě zápisu práva ve vkladovém řízení, které bylo zahájeno na základě návrhu na vklad, tak v případě zápisu práva ve vkladovém řízení, které bylo zahájeno doručením listiny od soudu nebo soudního exekutora, jde o totéž – zápis soukromého práva v soukromém zájmu osoby, v jejíž prospěch má být právo zapsáno. Neexistuje žádný racionální důvod, proč by měl být procesní postup v těchto řízeních odlišný pouze proto, že k jeho zahájení došlo odlišným způsobem. Je-li shodný předmět a účel řízení, je žádoucí, aby byl shodný i postup.

	
	6.4
	
	K čl. I bodu 15 – k § 15 odst. 2
Doporučujeme upravit novelizační bod takto:
„V § 15 odstavec 2 zní:
„(2) Katastrální úřad vyrozumí navrhovatele o tom, že se k návrhu nepřihlíží. K návrhu na vklad se nepřihlíží, není-li
a) k návrhu přiložena vkladová listina,
b) vkladová listina předložena v podobě podle § 7 odst. 1 nebo 2, nebo
c) návrh podán na stanoveném formuláři nebo ve stanovené podobě.“.
Odůvodnění: 
Doporučujeme reformulaci novelizačního bodu z důvodu jeho případné lepší srozumitelnosti.
	Akceptováno jinak.
Souhlasíme, že je vhodné ustanovení strukturovat. Máme však za to, že návrh nerespektuje přirozenou logiku ani chronologii, když nejdříve hovoří o vyrozumění o tom, že se k návrhu nepřihlíží, a až poté určuje, kdy se k návrhu nepřihlíží. 
„(2) K návrhu na vklad se nepřihlíží, není-li
a) k návrhu přiložena vkladová listina,
b) vkladová listina předložena v podobě podle § 7 odst. 1 nebo 2, nebo
c) návrh podán na stanoveném formuláři nebo ve stanovené podobě.
(3) 	O tom, že se k návrhu nepřihlíží, vyrozumí katastrální úřad navrhovatele. Současně katastrální úřad vrátí navrhovateli přílohy návrhu, které byly předloženy v listinné podobě; je-li navrhovatelů více, vrátí katastrální úřad přílohy tomu z navrhovatelů, jehož právo podle příloh vzniká, mění se nebo se rozšiřuje; není-li takový nebo je-li jich více, pak tomu z navrhovatelů, který o jejich vrácení požádá nejdříve. Prosté kopie se nevrací.“

Připomínky 1.9 a 6.4 souvisí.


	
	6.5
	
	K čl. I bodu 16 – k § 15 odst. 3
Doporučujeme zvážit ponechání původního znění ustanovení, anebo pro účely postupu podle § 14 odst. 3 vyloučit větu druhou.
Odůvodnění: 
Ustanovení zjevně navazuje i na navrhované změny v § 14 odst. 3 katastrálního zákona, nicméně máme za to, že tato změna může způsobit naopak procesní komplikace, zejména při postupu podle nového znění § 14 odst. 3 katastrálního zákona. Má-li totiž katastrální úřad vyzvat k doplnění údajů i osoby, které se navrhovatele považují, pak to znamená, že tyto osoby fakticky doplňují údaje, které měly být obsaženy v rozhodnutí soudu či soudního exekutora. To by ale ve spojení s větou druhou znamenalo, že pokud soud nebo soudní exekutor v jeho rozhodnutí neuvede všechny potřebné údaje, pak katastrální úřad vyzve osobu, která se považuje za navrhovatele, aby tyto údaje doplnila. Pokud by je ale nedoplnila, tak se vkladové řízení zastaví, což by mohlo fakticky znamenat, že z důvodů nesoučinnosti osob uvedených v rozhodnutí soudu nebo soudního exekutora nebude stav v katastru nemovitostí odpovídat skutečnému právnímu stavu.
	Vysvětleno.
Toto pravidlo je obsaženo již v současné právní úpravě a jeho aplikace nezpůsobuje v praxi žádné problémy. V dané souvislosti se pravidlo pouze přizpůsobuje změně § 14 odst. 3.
Osoba, která má být k doplnění potřebných údajů vyzvána, je osoba, která má zájem na tom, aby byl zápis proveden, a tudíž lze důvodně očekávat a spravedlivě požadovat, aby údaje potřebné pro zápis doplnila. To, že pokud tak neučiní, povede k zastavení řízení, se přirozeně a logicky shoduje s postupem, v případech, kdy je vkladové řízení zahájeno na základě návrhu na vklad a navrhovatel nedoplní návrh na vklad, který má nedostatky bránící pokračování v řízení. Rozdíl je pouze v to, že v daném případě je návrh na vklad pouze fiktivní, požadavek na jeho doplnění i důsledek nedoplnění jsou však pro reálný i fiktivní návrh na vklad shodné.

	
	6.6
	
	K čl. I bodu 19 – k § 17a odst. 3
Doporučujeme slova „předchozích odstavců obdobně“ nahradit slovy „odstavců 1 a 2 obdobně“.
Odůvodnění: 
Legislativně technická úprava.
	Akceptováno.

	
	6.7
	
	K čl. I bodu 21 – k § 18 odst. 3
Doporučujeme poslední větu („Není-li návrhu na vklad zcela vyhověno nebo je-li k tomu jiný vážný důvod, vydá katastrální úřad o povolení vkladu rozhodnutí v písemné formě.“) z návrhu vypustit.
Odůvodnění: 
Předně věta první nového § 18 odst. 3 stanoví specialitu vůči správnímu řádu, to znamená, že v jiných případech musí být rozhodnutí vždy vyhotoveno v písemné formě. Z tohoto pohledu je poslední věta nadbytečná. Není jasné, co je myšleno tím, že k vyhotovení rozhodnutí je jiný vážný důvod. Toto řešení zakládá v podstatě správní uvážení katastrálního úřadu, kdy písemné vyhotovení rozhodnutí zhotoví, a kdy nikoliv, toto řešení je proto značně problematické z hlediska právní jistoty adresátů veřejné správy.
	Vysvětleno.
Poslední věta není nadbytečná, neboť v případě, kdy je k tomu dán jiný vážný důvod, umožňuje postupovat odlišně od věty první. Na právní jistotu účastníků vkladového řízení to nemá žádný vliv, a už vůbec ne negativní, neboť to pro ně znamená pouze to, že v některých případech dostanou „navíc“ písemně vyhotovené rozhodnutí o povolení vkladu.
Praktické zkušenosti ukazují, že existují situace, kdy je žádoucí takto postupovat, zejména pokud se v průběhu vkladového řízení změní označení předmětných nemovitostí (např. v důsledku obnovy katastrálního operátu), a katastrální úřad tak povoluje vklad k nemovitosti označené zcela jinak, než jak je uvedeno ve smlouvě a v návrhu na vklad. Bez toho by mohl být výsledek vkladového řízení pro účastníky velmi matoucí.

	
	6.8
	
	K čl. I bodu 24 – k § 18a
Doporučujeme reformulaci ustanovení tak, že toto právo vymaže katastrální úřad z moci úřední. 
Odůvodnění: 
Právo se samo o sobě vymazat nemůže. I výmaz tohoto práva se provádí na základě vkladového řízení, tedy na základě rozhodnutí katastrálního úřadu. Jinými slovy, odstavec 3 navrhovaného ustanovení odporuje slovům odstavců 1 a 2, tedy nedochází k výmazu samo o sobě, ale na základě rozhodnutí o povolení vkladu, tedy výmazu práva. To, že tak bude činěno automaticky, je věc technická, a není to podle našeho názoru nutné explicitně uvádět v textu zákona. Případně je nutné odstavce 1 a 2 upravit tak, že i toto vkladové řízení je zahájeno automatizovaně, pokud z údajů ze základního registru obyvatel vyplyne údaj o úmrtí oprávněné osoby. Výsledkem tohoto automatizovaného procesu pak může být rozhodnutí o povolení vkladu, které je prvním úkonem katastrálního úřadu v řízení.
	Částečně akceptováno, částečně vysvětleno.
Vkladové řízení bude nejen zahájeno automatizovaně, ale celé i provedeno automatizovaně, tj. automatizovaně bude vydáno rozhodnutí a následně bude automatizovaně proveden zápis. Celý proces tak proběhne bez ingerence uživatele s jedinou výjimkou, kterou je odeslání výsledného vyrozumění o provedení vkladu, které zatím zcela automatizovat nelze. 
V daném případě tak nejde a nemá jít pouze o to, že je výmaz prováděn z moci úřední, ale právě o to, že je celý postup automatizován. To není pouze technikálie, ale faktická odlišnost.
Z odstavců 1 a 2 žádným způsobem nevyplývá, a to zcela záměrně (nemá vyplývat), že by měl být výmaz proveden mimo režim vkladového řízení, proto je nezbytné, aby byl proces vkladového řízení zjednodušen pro tyto situace tak, aby byla automatizace celého procesu možná. Odstavec 3 navrhovaného ustanovení tak neodporuje slovům odstavců 1 a 2, pouze provádí toto zjednodušení.
Ustanovení bude upraveno tak, že výmaz provádí katastrální úřad, a to následovně:
§ 18a
(1)	Věcné právo k věci cizí, jehož trvání je omezeno na dobu určenou konkrétním datem nebo její délkou počítanou od konkrétního data, vymaže katastrální úřad automatizovaně po uplynutí této doby. To neplatí, jde-li o zástavní právo.
(2)	Věcné právo k věci cizí, jehož trvání je omezeno na dobu života fyzické osoby, vymaže katastrální úřad automatizovaně na základě údajů základního registru obyvatel, pokud je údaj o úmrtí oprávněné osoby v základním registru obyvatel obsažen. 
(3)	Ve vkladovém řízení podle odstavců 1 a 2 je vydání rozhodnutí o povolení vkladu prvním úkonem v řízení; toto rozhodnutí se vydává automatizovaně vyznačením informace o tom, že vklad byl povolen, do informačního systému katastru nemovitostí, tímto vyznačením rozhodnutí nabývá právní moci. 

	
	6.9
	Z
	K čl. I bodu 35 – k § 31a
Požadujeme do návrhu ustanovení doplnit výslovně, že katastrální úřad uvede soulad skutečného stavu se zapsaným v případě provedení zápisu údajů na základě listiny vyhotovené orgánem veřejné moci jen tehdy, pokud je tato listina zároveň zrušena.
Odůvodnění:
Pokud byl jiný údaj zapsán na základě listiny, která je veřejnou listinou, tedy např. správním aktem, pak nelze údaj v katastru „opravit“ jen na základě zjištění, že správní akt byl vydán na základě nesprávných či nepravdivých skutečností. V rozporu se zněním důvodové zprávy návrh ustanovení nereflektuje, že tyto listiny byly zároveň zrušeny, ale naopak stanoví, že změnu údajů lze provést jen na základě toho, že se katastrální úřad dozví, že listina byla vyhotovena na základě nesprávných či nepravdivých skutečností.
	Akceptováno.
Ustanovení bude upraveno následovně:
§ 31a
(1) Zjistí-li katastrální úřad, že zápis jiných údajů nebo jejich změn byl proveden na podkladě listin, jejichž obsah je zjevně nesprávný, uvede z moci úřední údaje katastru do stavu před tímto zápisem, jeli to s ohledem na aktuální stav údajů katastru možné; pro takovou změnu údajů katastru se použijí přiměřeně ustanovení o zápisu záznamem. Byl-li zápis jiných údajů nebo jejich změn proveden na podkladě listiny vyhotovené orgánem veřejné moci, lze takto postupovat pouze v případě, že tato listina byla předepsaným způsobem zrušena. 
(2) O změně údajů provedené podle odstavce 1 a jejích důvodech katastrální úřad učiní úřední záznam a vyrozumí o ní vlastníka. 

	
	6.10
	
	K čl. I bodu 37 – k § 35 odst. 2
Požadujeme úpravu nebo vypuštění novelizačního bodu.
Odůvodnění:
Přestože se ztotožňujeme s cílem právní úpravy, je nutné vyslovit pochybnosti o vhodnosti tohoto řešení. Revize katastru nemovitostí by totiž v tomto případě mohla zhojit nezákonný stav. Je totiž nutné poznamenat, že např. způsob využití pozemku je omezen nejen zákonnými předpisy, ale i správními úkony podle stavebního zákona. Např. změna druhu pozemku nad 300 m2 podléhá povolení stavebního úřadu, kdy stavební úřad zkoumá i soulad této změny s územně plánovací dokumentací. Tedy v extrémním případě by revizí údajů v katastru by mohlo dojít ke zhojení změny využití pozemku, kdy tento pozemek by byl původně zemědělským pozemkem náležejícím do zemědělského půdního fondu, nicméně následně by jej vlastník pozemku zalesnil. Fakticky se tak změnil způsob využití pozemku, nicméně právně jde nezákonný stav. Pokud by katastr nemovitostí při revizi uvedl nově zjištěný skutečný stav využití pozemku, pak by tento zapsaný stav fakticky nereflektoval protiprávní stav.
Dále požadujeme nahrazení pojmu „dotčený orgán“ pojmem „orgán veřejné moci“, který je použit v § 35 odst. 1 katastrálního zákona. Pojem dotčený orgán nelze ani použít, neboť pojem dotčený orgán je nutné vykládat v kontextu § 136 správního řádu.
	Akceptováno jinak.
Po projednání se zainteresovanými resorty navrhuje předkladatel zúžit princip zápisu podle skutečného stavu pouze na změny obvodu budov, zejm. v důsledku přístavby, v rámci pozemku zázemí stavby a změny obvodu vodních děl, které byly zjištěny v průběhu nového mapování. 

V § 35 by tedy zůstal zachován dosavadní stav,  § 42a by zněl následovně:
(1)	Zjistí-li katastrální úřad v rámci obnovy operátu, že z důvodu přístavby nebo jiných stavebních úprav došlo ke změně obvodu budovy, o které jsou v katastru vedeny údaje, a jedná-li se o změnu v rámci pozemku zázemí stavby podle stavebního zákona, zapíše katastrální úřad údaje o obvodu budovy do obnoveného katastrálního operátu podle skutečného stavu zjištěného v terénu, a to včetně související změny druhu pozemku. O tom, že došlo ke změně obvodu budovy, vyrozumí katastrální úřad příslušný stavební úřad. Vyjádří-li se stavební úřad do 45 dnů, že zjištěný stav není v souladu se stavebními předpisy, katastrální úřad zapíše do obnoveného operátu údaje podle skutečného stavu s upozorněním na nesoulad se stavebními předpisy. Obdobně katastrální úřad postupuje, zjistí-li v rámci obnovy operátu, že z důvodu stavebních nebo terénních úprav došlo ke změně obvodu vodního díla, o kterém jsou v katastru vedeny údaje.
(2)	Je-li změnou obvodu budovy nebo vodního díla zjištěnou v rámci obnovy operátu dotčený pozemek určený k plnění funkcí lesa, postupuje katastrální úřad podle odstavce 1 s tím, že zachová údaj, že se jedná o pozemek určený k plnění funkcí lesa.

	
	6.11
	
	K čl. I bodu 41 – k § 36 odst. 6
Doporučujeme úpravu ustanovení tak, aby bylo jasné, co se v daném případě vylučuje a jak se postupuje.
Odůvodnění: 
Domníváme se, že z hlediska procesní ekonomie a s ohledem na znění důvodové zprávy je vhodnější vyloučit přímo aplikaci § 101 písm. b). Dané ustanovení i praxe by totiž zjevně měly rozlišovat mezi novou žádostí ve smyslu § 101 písm. b) a opakovanou žádostí. V případě nové žádosti se totiž musí jednat o nové skutečnosti a důkazy, které odůvodňují zahájení nového řízení a vydání nového rozhodnutí. V případě opakované (totožné) žádosti totiž nastává překážka věci rozhodnuté i v tomto případě.
	Vysvětleno. 
Podle ustanovení správního řádu upravujících nové řízení (rozhodnutí) lze postupovat jen v případech, kdy žádost je prvním úkonem v procesu. Institut opravy chyby v katastrálním operátu je však z hlediska procesního velmi specifický. Řízení o opravě chyby je katastrálním zákonem upraveno jako dvoufázové. V první fázi jde o vyřizování návrhu na opravu chyby (případně provádění opravy z úřední moci) mimo formální správní řízení a tato je ukončena doručením oznámení o provedené či neprovedené opravě chyby v katastrálním operátu. Teprve sdělí-li vlastník či oprávněný z věcných práv, že s oznámením KÚ nesouhlasí, potom doručením nesouhlasu dojde k zahájení formálního správního řízení, jehož výsledkem je rozhodnutí ve věci. 
Je nutné si uvědomit, že aby bylo možné podání kvalifikovat jako nesouhlas, o kterém je ve formálním správním řízení rozhodováno, musí být podán oprávněnou osobou a hlavně musí jít o reakci na oznámení o provedení či neprovedení opravy chyby. Nesouhlasem nemůže být jakékoli podání vlastníka či oprávněného z věcných práva směrující proti konkrétnímu údaji katastru. Nesouhlasem vlastník či jiný oprávněný reaguje na předchozí úkon KÚ, kterým je oznámení o provedení či neprovedení opravy chyby. Bez tohoto předchozího úkonu by nebylo s čím nesouhlasit.
Pokud je tedy KÚ doručen nový návrh na opravu chyby ve stejné věci, ve které již bylo v předchozím formálním řízení rozhodnuto, že se nevyhovuje nesouhlasu s provedenou opravou nebo s tím, že se nejedná o chybu, musí KÚ podle současné právní úpravy nejdříve návrh posoudit v neformální fázi řízení a doručit navrhovateli (příp. dalším dotčeným vlastníkům a oprávněným) oznámení o provedení či neprovedené opravě chyby. Teprve doručený nesouhlas s oznámením lze posoudit jako žádost ve smyslu § 101 písm. b) správního řádu a postupovat podle ustanovení správního řádu pro nové rozhodnutí. 
Nový odstavec 6 řeší právě to, že KÚ při vyřizování opakovaného návrhu na opravu chyby přeskočí neformální část řízení a rovnou bude rozhodovat o žádosti ve formálním správním řízení.

	
	6.12
	Z
	K čl. I bodu 55 – k § 42a
Požadujeme úpravu nebo vypuštění novelizačního bodu.
Odůvodnění: 
Viz odůvodnění připomínky č. 10.
	Akceptováno.
Došlo k úpravě na základě projednání všech zainteresovaných resortů.

	
	6.13
	Z
	K čl. I bodům 63 a 82 – k § 50 novému odst. 2, § 66 odst. 1 písm. j)
Požadujeme v novelizačních bodech za slovo „dělením“ vložit slova „nebo scelením“.
Odůvodnění: 
Z hlediska terminologie stavebního zákona je vydáváno rozhodnutí o povolení dělení nebo scelení pozemků. Z hlediska stavebního zákona nejde o dva samostatné procesy, ale jen o jeden úkon stavebního úřadu.
	Vysvětleno, upraveno jinak. 
Ustanovení cílí na vložení nového bodu do stávající hranice výhradně v důsledku rozdělení pozemku. Při scelení k uvedenému důsledku nedochází a v této konkrétní souvislosti by tak uvedení scelení pozemků bylo nepatřičné. Ustanovení bude upraveno k větší srozumitelnosti okolností, za kterých ke vložení bodu dochází, a to následovně:
„Změnu údajů o geometrickém a polohovém určení pozemku zapíše katastrální úřad také v důsledku dělení sousedního pozemku, a to v rozsahu bodu na společné hranici, ze kterého nová hranice vychází. Podmínky pro tento postup stanoví prováděcí právní předpis.“

	
	6.14
	Z
	K čl. I bodu 69 – k § 55a
Požadujeme text odstavce 5 doplnit takto: „Osobám oprávněným vykonávat zeměměřické činnosti a autorizované osobě podle jiného právního předpisu se pro účel výkonu těchto činností poskytují údaje katastru bezúplatně; …“. 
Odůvodnění: 
Navržená právní úprava se doplňuje o poskytnutí dat katastru pro činnosti vykonávané autorizovanými osobami podle autorizačního zákona, které stejně jako zeměměřický inženýr potřebují uvedené údaje ke své činnosti. Výkon těchto činností není možný bez toho, aby měla autorizovaná osoba k dispozici k tomu potřebné údaje katastru nemovitostí.
	Vysvětleno.
Navržená právní úprava nijak nediskriminuje osoby autorizované podle jiného právního předpisu v přístupu k údajům katastru. Navržená právní úprava zejména stanoví, že osobám oprávněným vykonávat zeměměřické činnosti jsou údaje katastru poskytovány v jiné struktuře a rozsahu než běžným klientům. Vychází to z jejich specifických potřeb. Osoby autorizované podle jiného předpisu však údaje určené specificky pro zeměměřiče pro svoji činnost nijak nepotřebují.

	
	6.15
	Z
	K čl. I bodům 65 a 66 – k § 52 odst. 5
Důvodová zpráva popisuje tento odstavec následujícím způsobem: 
“Již dosavadní právní úprava ukládá povinnost vést evidenci osob, kterým byly poskytnuty údaje katastru, v těch případech, kdy je poskytnutí údajů podmíněno prokázáním totožnosti. Chybí však podrobnější pravidla pro vedení této evidence, zejména jakou dobu v ní mají být údaje uchovávány a komu mohou být poskytovány. Nově se tedy navrhuje stanovit, že údaje budou uchovávány po dobu 3 let. S ohledem na ochranu osobních údajů, které jsou v této evidenci vedeny, a také s ohledem na účel této evidence, je evidence koncipována jako neveřejná – přístup k údajům v ní vedeným mohou získat pouze osoby, o kterých byly údaje z katastru získány, a orgány veřejné moci, pokud tak stanoví jiný právní předpis.”
Navrhované právní ustanovení zcela postrádá hodnocení a zohlednění veřejné kontroly ze strany aktivních občanů, novinářů, organizací (například protikorupčních) a dalších osob, které využívají katastr  nemovitosti k analýze závažných kauz. Na jednu stranu je nutné chránit osobní údaje, nicméně je nutné rovněž pamatovat na to, aby údaje z katastru nemovitosti v přiměřené míře sloužily veřejné kontrole při nakládání s veřejnými prostředky.
Není vhodné, aby osoba, o které údaje z katastru byly získány, byla nově na tento fakt upozorněna a dokonce by jí byla sdělena identita osoby, která tyto informace získala. Pro pochopení nesouhlasu s tímto novým ustanovením lze uvést konkrétní příklady:
· Na počátku tohoto roku proběhla policejní razie v kauze MOTOL, kdy opět klíčovým startovacím podnětem pro práci policie byl podnět aktivního občana. Důležitým impulsem k tomu, že dochází k něčemu podezřelému, byly rovněž údaje z katastru nemovitosti, kdy náměstek ředitele Nemocnice Motol nabyl v posledním období stovky nemovitosti, na které si nemohl legálně vydělat. A opět i zde - pokud by tato klíčová osoba v kauze Motol byla s předstihem upozorněna na to, že se někdo zabývá podezřelým původem prostředků na nákup stovky nemovitosti (například si stahuje z katastru kupní smlouvy), tak by tímto opět evidentně došlo ke zmaření práce policie.
· Pokračovat lze například kauzou Bohemia Energy, která se týká milionu podvedených subjektů. Zde aktivní občan na základě údajů z katastru nemovitosti upozornil, že dochází k převodu nemovitosti majitelů Bohemia Energy na anonymní společnosti. Následně zasáhl do tohoto převodu soud a tento převod byl zablokován. Opět i zde by bylo zcela v rozporu s veřejným zájmem, aby dotyčné osoby byly upozorněny na to, že někdo analyzuje tento převod nemovitostí a získává například přehled o vlastnictví osoby.
Tímto způsobem lze vyjmenovávat desítky závažných kauz, jejichž analýza ze strany policejního orgánu by tímto mohla být ohrožena.
Kromě výše uvedeného by tato úprava vedla k ohrožení bezpečnosti whistleblowerů, kteří upozorňují na závažné kriminální zločiny a sami pak nezřídka čelí odvetným krokům. Pokud by totiž whistleblower pracoval s katastrem nemovitosti a vyžádal si například přehled vlastnictví, tak by jeho identita byla prozrazena dokonce potenciálnímu pachateli. Takovýto postup by byl zcela v rozporu s evropskými standardy pro ochranu whistleblowerů (oznamovatelů).
Mezi připomínkovými místy není uvedeno Nejvyšší státní zastupitelství, a proto požadujeme po navrhovateli této legislativní úpravy vyžádání si stanoviska právě této instituce a ideálně rovněž stanovisko protikorupčních organizací.
	Částečně vysvětleno, částečně akceptováno.
Navrhovaná úprava žádným způsobem nepočítá s tím, že by osoba, o které jsou údaje z katastru získávány, byla na tuto skutečnost upozorňována. Aby se o této skutečnosti dozvěděla, musela by se o to aktivně zajímat a informaci si vyžádat. Již to značně limituje možnost případného ohrožení oznamovatelů. Aby bylo toto riziko ještě více sníženo, navrhuje předkladatel poskytování údajů z evidence podle § 52 odst. 5 osobám, o kterých byly údaje z katastru získány, zpoplatnit. Zároveň ale jednou ročně bude výpis poskytován bezúplatně podobně, jako je tomu u záznamu o využívání údajů vedených v základním registru. 
Pro užití údajů pro účely vyšetřování trestní činnosti, zpravodajských služeb apod. bude doplněna výjimka.
Stejně jako může informace o tom, že jsou zjišťovány informace o něčím majetku, upozornit osoby, které páchají trestnou činnost, na to, že jejich činnost je prošetřována, tak může tato informace upozornit vlastníka na to, že je připravována trestná činnost týkající se jeho majetku. Taková informace pak může vést i k tomu, že je plánovanému trestnému činu zabráněno. Přitom osoba získávající údaje z katastru za účelem přípravy trestného činu by se mohla snadno vydávat za osobu, která chce tyto údaje použít k veřejné kontrole. Není totiž vůbec zřejmé, jak by taková skutečnost měla být prokazována. 
Ustanovení se navrhuje upravit následovně:
(5)	Český úřad zeměměřický a katastrální uchovává údaje o tom, kdo získal z katastru údaje o právech nebo o dosažených cenách nemovitostí, a údaje o tom, jaký účel zamýšleného užití údajů uvedl žadatel podle odstavce 4; po dobu 3 let od poskytnutí údajů. 
(6)	Údaje podle odstavce 5 jsou neveřejné a poskytují se pouze osobám, o kterých byly údaje z katastru získány, a orgánům veřejné moci, pokud tak stanoví jiný právní předpis. Údaje se poskytují na základě žádosti. Byly-li údaje poskytnuty Policii České republiky, státnímu zastupitelství, Finančnímu analytickému úřadu, České národní bance, Národnímu bezpečnostnímu úřadu, Ministerstvu vnitra nebo zpravodajským službám, poskytují se pouze tomu orgánu veřejné moci, kterého se týkají, nebo orgánu veřejné moci, o kterém tak stanoví jiný právní předpis.

Zákon o správních poplatcích
Položka 120 přílohy
c) Výpis z evidence podle § 52 odst. 5 katastrálního zákona za každou i započatou stránku ...................... Kč 50 
8. Od poplatku podle písmene c) této položky je osvobozena osoba, která požádá o výpis prostřednictvím portálu katastru a zeměměřictví, jedná-li se o první žádost o výpis z evidence podle § 52 odst. 5 katastrálního zákona v daném kalendářním roce.


	
	6.16
	Z
	K bodu 11 důvodové zprávy – Zhodnocení korupčních rizik
Zpracovatel důvodové zprávy a celého materiálu uvádí: “Navrhovaná právní úprava nezakládá žádná nová korupční rizika.”
Navrhovaná právní úprava zcela určitě zakládá nová korupční rizika a celý materiál se touto oblastí vůbec nezabývá viz výše uvedená připomínka.
	Neakceptováno.
Předkladatel žádná nová korupční rizika neidentifikoval. Pokud tato rizika identifikovalo připomínkové místo, pak žádáme o jejich sdělení tak, abychom na připomínku mohli reagovat. Bez informace, jaká konkrétní korupční rizika připomínkové místo shledalo, není možné připomínku vypořádat.

	
	6.17
	Z
	Připomínka k nastavení úplat od 1.7.2024 za výstupy obsahující úplné přehledy o vlastnictví nemovitého majetku konkrétního subjektu
Počínaje 1.7.2024 začalo platit nové nastavení úplat za výstupy z katastru nemovitosti. Velmi často se výše těchto úplat ztrojnásobila a pro aktivní občany, protikorupční organizace, whistleblowery či novináře je výše těchto úplat enormní. Jde přitom o subjekty, které plní úlohu veřejné kontroly, která je klíčová a právě od nich pochází často prvotní zjištění k odhalení závažných skutečností.
Dochází tedy k absurdní situaci, kdy osoby, které ušetří státu značné prostředky odhalením závažných skutečností, tak ještě státu navíc platí značné prostředky za informace vedoucí k tomuto odhalení. Je zřejmé, že důvodem dramatického zvýšení těchto poplatků je snaha omezit přístup k těmto informacím těm, kteří tyto informace zneužívají. Tento krok ovšem podvodníky od své činnosti neodradí, a naopak zásadní zvýšení poplatků omezí veřejnou kontrolu.
Řešením by zde bylo možnost vrácení poplatků v případě, že uživatel prokáže, že tyto výstupy z katastru nemovitosti byly využity pro účely veřejné kontroly. Druhou možností je nastavení těchto poplatků na rozumnou úroveň.
	Není připomínka k novele katastrálního zákona, ta tyto otázky vůbec neřeší.

	7. Ministerstvo zemědělství

	7.1
	Z
	K čl. I bodu 37 – k § 35 odst. 2, resp. příslušné části důvodové zprávy
Nově navrhovaná úprava v § 35 odst. 2 stanoví postup katastrálního úřadu v případech, kdy je v rámci revize katastru zjištěn nesoulad mezi údajem o druhu a způsobu využití pozemku evidovaným v katastru a reálným stavem v terénu. Dle důvodové zprávy by tento mechanismus měl umožnit, aby údaje v katastru v maximální možné míře odpovídaly skutečnosti, zároveň však také, aby byla respektována ochrana jiných veřejných zájmů v případech, kdy změny zjištěné v terénu byly provedeny v rozporu s právními předpisy, které ochranu těchto veřejných zájmů zajišťují. To má být řešeno vyznačením odpovídajícího upozornění v evidenci katastru.
V důsledku navrhované změny přechází v praxi velmi složitá problematika rozhodování v pochybnostech o charakteru pozemku na katastrální úřad, kdy jím primárně provedené posouzení skutečného stavu vyžaduje vedle aplikace katastrálního zákona i nezbytný výklad celé řady pojmů obsažených i v dalších právních předpisech, k jejichž aplikaci nejsou katastrální úřady způsobilé. Typicky půjde o výklad a následnou aplikaci základních pojmů uvedených v § 2 a 3 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZoL“), v § 1 odst. 1 až 5 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZoZPF“), či v § 2 písm. c) zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů.
V některých případech může u dotčeného pozemku např. dojít k dočasnému odnětí nebo omezení plnění funkcí lesa, proto skutečný stav nebude v souladu s údaji v katastru.
Jednotlivé orgány veřejné správy příslušné k rozhodování v pochybnostech o charakteru pozemků v rámci samostatně vedených řízení dle speciálních zákonů jsou tak navrhovanou úpravou fakticky převedeny do postavení dotčených orgánů, u nichž je navíc v případě jejich nečinnosti po 30tidenní lhůtě aplikována fikce souhlasu s vyznačením druhu a způsobu využití pozemku (tj. s rozhodnutím v pochybnostech) provedeným katastrálním úřadem. Uvedená konstrukce tak v konečném důsledku může vést k reálnému snížení ochrany celé řady veřejných zájmů včetně veřejného zájmu na zachování lesa (§ 1 ZoL) a veřejného zájmu na ochranně zemědělského půdního fondu (§ 1 ZoZPF). Změna zároveň přináší zcela reálné riziko dodatečné legalizace drobných černých staveb (respektive staveb nepodléhajících povolení stavebního úřadu), kdy v řadě případů bude k jejich legalizaci postačovat pouze ta skutečnost, že se oslovený dotčený orgán k faktické změně využití území ve stanovené 30tidenní lhůtě nevyjádří, v důsledku čehož dojde k aprobaci skutečného stavu, ke kterému mohlo dojít nezákonnou cestou, zápisem do katastru nemovitostí. Uvedený postup by tak neodpovídal ustálené rozhodovací praxi soudů na poli rozhodování v pochybnostech o druhu a způsobu využití pozemku (viz například rozsudek NSS č.j. 1 AS 24/2016-61 ze dne 13. 7. 2017 či rozsudek NSS č.j. 1 AS 492/2019-40 ze dne 27. 4. 2020).
Požadujeme proto zachování současného postupu při zjištění nesouladu mezi údajem o druhu a způsobu využití pozemku evidovaným v katastru a reálným stavem v terénu v rámci revize údajů katastru, případně úpravu upřesnění postupu jednání s příslušnými orgány státní správy, včetně právních důsledků v případě nesouhlasu dotčeného orgánu, neboť návrh nového ustanovení ani důvodová zpráva neuvádějí, jaké právní důsledky bude mít vyslovený nesouhlas dotčeného orgánu, pokud změna zjištěná v terénu byla provedena v rozporu s právními předpisy zajišťující ochranu jiných veřejných zájmů. V případě ponechání navrhované úpravy minimálně navrhujeme odstranění fikce souhlasu se zjištěným stavem, pokud dotčený orgán nevyjádří do 30 dnů od vyrozumění o zjištěných změnách svůj nesouhlas. 
V návaznosti na nově navrhovanou úpravu je upravena povinnost vlastníka nemovité věci, popřípadě jeho nástupce, doložit listiny potřebné k odstranění nesouladu mezi stavem evidovaným v katastru a skutečným stavem, který byl zjištěn při revizi katastru nebo při obnově katastrálního operátu. Nesplnění této povinnosti je posuzováno jako přestupek, avšak není opět stanoven další postup v důsledku nepředložení uvedené listiny (kromě toho, že povinná osoba nebude sankcionována, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby získala listinu, která je potřebná k odstranění nesouladu).
	Akceptováno.
Úprava byla vypuštěna.

	
	7.2
	Z
	K čl. I bodu 55 – k § 42a, resp. příslušné části důvodové zprávy
Jedná se o obdobné ustanovení jako v případě revize údajů, kdy v § 42a je opět, tentokrát v rámci obnovy katastrálního operátu, upraven postup při zjištění nesouladu mezi údajem o druhu a způsobu využití pozemku dosud evidovaného v katastru a skutečným stavem zjištěným v terénu. Ohledně odůvodnění a požadavků na úpravu odkazujeme na připomínku 1.  
	Akceptováno jinak.
Po projednání se zainteresovanými resorty navrhuje předkladatel zúžit princip zápisu podle skutečného stavu pouze na změny obvodu budov, zejm. v důsledku přístavby, v rámci pozemku zázemí stavby a změny obvodu vodních děl, které byly zjištěny v průběhu nového mapování. 

V § 35 by tedy zůstal zachován dosavadní stav,  § 42a by zněl následovně:
(1)	Zjistí-li katastrální úřad v rámci obnovy operátu, že z důvodu přístavby nebo jiných stavebních úprav došlo ke změně obvodu budovy, o které jsou v katastru vedeny údaje, a jedná-li se o změnu v rámci pozemku zázemí stavby podle stavebního zákona, zapíše katastrální úřad údaje o obvodu budovy do obnoveného katastrálního operátu podle skutečného stavu zjištěného v terénu, a to včetně související změny druhu pozemku. O tom, že došlo ke změně obvodu budovy, vyrozumí katastrální úřad příslušný stavební úřad. Vyjádří-li se stavební úřad do 45 dnů, že zjištěný stav není v souladu se stavebními předpisy, katastrální úřad zapíše do obnoveného operátu údaje podle skutečného stavu s upozorněním na nesoulad se stavebními předpisy. Obdobně katastrální úřad postupuje, zjistí-li v rámci obnovy operátu, že z důvodu stavebních nebo terénních úprav došlo ke změně obvodu vodního díla, o kterém jsou v katastru vedeny údaje.
(2)	Je-li změnou obvodu budovy nebo vodního díla zjištěnou v rámci obnovy operátu dotčený pozemek určený k plnění funkcí lesa, postupuje katastrální úřad podle odstavce 1 s tím, že zachová údaj, že se jedná o pozemek určený k plnění funkcí lesa.

	
	7.3
	Z
	K čl. I bodu 66 – k § 52 odst. 3 až 5, resp. resp. příslušné části důvodové zprávy, a k novele zákona o správních poplatcích pod čl. III materiálu (důvodové zprávě k této části)
Ačkoli chápeme a nijak nezpochybňujeme omezení (resp. podmínění) získávání údajů z katastru nemovitostí, požadujeme doplnit úpravu, případně minimálně důvodovou zprávu tak, aby bylo zejména jednoznačně patrné
1. že nahlížení do katastru nemovitostí bude bezplatné ve stejném rozsahu jako nyní, pouze bude třeba prokázat totožnost, bude-li nahlíženo na údaje o osobách a o právech;
2. jakým způsobem budou nově údaje zpřístupněny;
3. co vše lze v případě získávání údajů o přehledu vlastnictví osoby z území ČR, údajů ze sbírky listin a údajů o dosažených cenách nemovitostí podřadit pod právní důvody (např. situace, kdy si soused chce prověřit, kdo vlastní sousední nemovitou věc nebo situace, kdy by do katastru nemovitostí nahlížel makléř/kupující za účelem prověření údajů katastru pro přípravu kupní či jakékoli jiné smlouvy?) a jakým způsobem se budou prokazovat (případně jen uvádět) tyto právní důvody; doporučujeme uvést příklady těchto důvodů a vysvětlit, co vše lze do nich zahrnout, aby byly v souladu s účely uvedenými v § 1 odst. 2 zákona;
4. jakým způsobem ČÚZAK s údajem o právním důvodu naloží – bude jej tedy jen evidovat a nebude zkoumat jeho pravdivost a správnost či přípustnost s ohledem na účel uvedený v § 1 odst. 2 katastrálního zákona?;
5. jakým způsobem a zda bezplatně může osoba, o které jsou údaje získány, požádat o poskytnutí uchovaných informací příslušné osobě z určitého právního důvodu;
6. zda místo právního důvodu lze uvést předchozí souhlas osoby, které se údaj týká.
Novela zákona o správních poplatcích spočívá zejména v přenesení úplaty za poskytování údajů katastru do vyhlášky o poskytování údajů z katastru nemovitostí, přičemž tyto úplaty by se zřejmě až na uvedenou jednu výjimku neměly zvyšovat, ani se nenavrhuje zpoplatnit další poskytování údajů (nahlížení), žádáme toto postavit najisto.
	Akceptováno částečně.
Ad 1: To, že nahlížení je bezplatné, bude doplněno přímo do textu zákona do § 52 odst. 2.
(2) Nahlížení na údaje katastru je bezplatné. Údaje z přehledu vlastnictví z území České republiky, údaje ze sbírky listin a údaje o dosažených cenách nemovitostí formou nahlížení získávat nelze.
Ad. 2: Údaje katastru budou nadále zpřístupňovány stejnými způsoby jako doposud, v tomto ohledu nedochází k žádné změně.
Ad 3: Příkladmý výčet bude uveden přímo v zákoně. Zároveň bude doplněna důvodová zpráva k novému bodu 1, kterým dojde k rozšíření účelů katastru. Uvedené příklady lze podřadit pod hospodářský účel katastru. Důvody se budou pouze uvádět, nikoliv prokazovat, to je z textu návrhu dostatečně zřejmé.
Ad 4: Posouzení, zda uváděný právní důvod lze podřadit pod některý z účelů posle § 1 odst. 2 zákona, katastrální úřad provádět bude – v opačném případě by tento požadavek zcela ztrácel svůj smysl. Katastrální úřad však nebude přezkoumávat, zda je tento důvod skutečný, pak by totiž muselo být zákonem stanoveno nikoliv, že má žadatel důvod uvést, ale že jej má prokázat. 
V případě, kdy bude žádáno o údaje osobně na katastrálním pracovišti, bude vyhodnocení provedeno pracovníkem katastrálního úřadu, který žádost vyřizuje. Lze předpokládat, že ve většině případů půjde o typizované situace, a vyhodnocení tak nebude působit potíže. V menšině případů pak může být vyhodnocení složitější, v těchto případech budou katastrálním pracovištím poskytovat metodickou pomoc krajská oddělení metodiky a kontroly a v případě potřeby i Český úřad zeměměřický a katastrální.
V případě poskytování údajů v elektronické podobě si uživatelé budou moci vybrat z přednastavených typizovaných situací, a pokud nebude žádná vhodná, mohou buďto požádat o jejich doplnění nebo navštívit osobně libovolné katastrální pracoviště a postupovat viz výše.
Zároveň bude na základě požadavku ÚOOÚ doplněna skutková podstata přestupku spočívající v uvedení nepravdivých údajů o účelu zamýšleného užití údajů o přehledu vlastnictví osoby z území České republiky, údajů ze sbírky listin nebo údajů o dosažených cenách nemovitostí.
Ad 5: Problematika poskytování údajů z evidence podle § 52 odst. 5 byla na základě připomínek podrobněji upravena, a to následovně: 
 „(6)	Údaje podle odstavce 5 jsou neveřejné a poskytují se pouze osobám, o kterých byly údaje z katastru získány, a orgánům veřejné moci, pokud tak stanoví jiný právní předpis. Údaje se poskytují na základě žádosti.“
Žádost bude samozřejmě možné podat všemi způsoby, které připouští správní řád a zákon o právu na digitální služby.
Aby nedocházelo ke zneužití této možnosti (např. zahlcení úřadu žádostí podanou každý den, aby žadatel zjistil, že se od předchozího dne nic nezměnilo) bude doplněn i zákon o správních poplatcích, položka 120 sazebníku správních poplatků, o novou položku včetně osvobození:
„c) Výpis z evidence podle § 52 odst. 5 katastrálního zákona za každou i započatou stránku ….. Kč 50
8. Od poplatku podle písmene c) této položky je osvobozena osoba, která požádá o výpis prostřednictvím portálu katastru a zeměměřictví, jedná-li se o první žádost o výpis z evidence podle § 52 odst. 5 katastrálního zákona v daném kalendářním roce.“
Ad 6: Samotný souhlas není postačující. Nemění totiž nic na tom, že osoba, která údaje získá, je může používat pouze v souladu s účely stanovenými v § 1 odst. 2. To, že důvod, který je v souladu s těmito účely, musí žadatel uvést, pak zajišťuje mnohem hlubší úroveň uvědomění si této skutečnosti, než jaká by byla dosažena například pouhým poučením. Žadatel zde není v pozici, kdy pouze pasivně přijímá informaci o tom, že údaje katastru může použít pouze ke stanoveným údajům, ale musí aktivně provést vyhodnocení, zda důvod, proč chce údaje katastru získat, v tomto smyslu obstojí. To může vést i k přehodnocení záměru žadatele tuto konkrétní podobu údajů katastru získat. Tj. tímto požadavkem je vytvářen prostor, aby žadatel znovu vyhodnotil jednak potřebnost požadovaných údajů a jednak zamýšlený účel užití. To požadavek na souhlas osoby, které se údaj týká, nemůže zajistit.
Český úřad zeměměřický a katastrální v dané souvislosti nepočítá se zvyšováním úplat, k novelizaci vyhlášky o poskytování údajů však dojde. Tato novela bude předmětem řádného připomínkového řízení a všechna připomínková místa budou mít možnost se k případným změnám výše úplat vyjádřit.

	
	7.4
	Z
	K čl. I bodu 67 – k § 53 odst. 1 a 3, resp. příslušné části důvodové zprávy, a k čl. I bodu 71 – k § 57, resp. příslušné části důvodové zprávy
Opět požadujeme doplnit důvodovou zprávu a objasnit (uvést příklady) blíže, co vše lze podřadit pod účely uvedené v § 1 odst. 2 katastrálního zákona (např. příprava smluvní dokumentace vč. předsmluvní due diligence apod.), a dále, kdy je potřeba mít souhlas ČÚZAK. V té souvislosti pak také rozšířit důvodovou zprávu k odpovídajícím přestupkům podle § 57 odst. 1 katastrálního zákona.
	Částečně akceptováno, vysvětleno.
Byť požadavek na soulad užití údajů získaných z katastru s účely uvedenými v § 1 odst. 2 není nový, a tedy by neměla být nová ani otázka, jaké situace lze pod tyto účely podřadit (včetně odpovědí na ni), chápeme požadavek připomínkového místa v kontextu, kdy změnou právní úpravy dochází ke zvýšení důrazu na tento soulad.  Důvodová zpráva tak bude doplněna o nejběžnější situace, kterými jsou veškeré úkony související s nabýváním práv nebo s vymáháním pohledávek s využitím nemovitého majetku, které jsou podřaditelné pod hospodářský účel. Pokud připomínkové místo požaduje uvedení jiných konkrétních příkladů, prosíme o jejich sdělení, zapracujeme je.
V této souvislosti upozorňujeme, že na základě některých připomínek bude výčet účelů v § 1 odst. 2 rozšířen, a to následovně: „a)  k ochraně práv k nemovitostem, pro účely daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, k ochraně životního prostředí, k ochraně nerostného bohatství, k ochraně zájmů státní památkové péče, pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, k plnění povinností vyplývajících z jiných právních předpisů nebo k plnění úkolů orgánů veřejné moci, pro účely vědecké, novinářské, hospodářské a statistické,“. 
Zároveň také upozorňujeme, že až na výjimky nejsou při nabývání práv k nemovitostem potřebné takové údaje katastru, při jejichž získávání má být nově uváděn právní důvod jejich užití. Základním výstupem z katastru nemovitostí, který umožňuje získat veškeré údaje potřebné pro nabývání práv k nemovitostem (tj. údaje potřebné z pohledu § 980 až 986 občanského zákoníku), je výpis z listu vlastnictví. Na výpis z listu vlastnictví ani na jiné základní výstupy z údajů katastru (informace o jednotlivé nemovitosti, informace o řízení apod.) se nově zaváděné pravidlo o uvedení právního důvodu nevztahuje.
Pokud jde část připomínky týkající se šíření údajů katastru a skutkových podstat přestupků, pak nic z toho není nového. Dochází pouze k úpravě těchto ustanovení v návaznosti na změny jiných ustanovení, avšak beze změny podstaty jejich obsahu. V tomto ohledu bude rozšířena důvodová zpráva, předmětem odůvodnění však bude pouze to, co je nové, nikoliv to, co již je předmětem současné právní úpravy.

	
	7.5
	
	Připomínka formálního charakteru
Doporučujeme podpisovou doložku na konci zákona upravit tak, že zákon podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády.
	Akceptováno.

	
	7.6
	
	Připomínka formálního charakteru
Doporučujeme v předkládací zprávě opravit ve 4. odstavci „Největších“ na „Největší“.
	Akceptováno.


	8. Ministerstvo kultury


	8.1
	Z
	K čl. I bodu 66 – k § 52 odst. 3 až 5, resp. k § 1 odst. 2 písm. a)
Podle Ministerstva kultury by navrhovaná změna § 52 odst. 3 až 5 mohla vést k omezení poskytování informací z katastru nemovitostí médiím jakožto poskytovatelům mediálních služeb dle Evropského aktu o svobodě médií (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1083, kterým se stanoví společný rámec pro mediální služby na vnitřním trhu), případně k nežádoucím interpretačním sporům, zda činnost médií spadá například pod účel hospodářský dle § 1 odst. 2 zákona. Ministerstvo kultury upozorňuje, že informace o vlastnictví nemovitostí je významným zdrojem při práci investigativních novinářů, neboť tak lze nahlédnout mj. do majetkových poměrů politiků a dalších osob ve veřejném zájmu a následně o tomto informovat širokou veřejnost. V minulosti údaje katastru sloužily jako zásadní zdroj při vzniku investigativních textů, což přispívá v demokratické společnosti k nezbytnému svobodnému a demokratickému diskurzu. 
Dále je třeba zdůraznit, že dle judikatury správních soudů (konkrétně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2024, č. j. 1 As 237/2023-27, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2024, č. j. 10 A 53/2022-157) je dálkový přístup k informacím z katastru nemovitostí realizací práva na informace podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod, což navržený předpis nebo důvodová zpráva nijak nereflektují, resp. dále nevysvětlují. Podle judikatury je „katastr nemovitostí veřejný seznam, do něhož je oprávněn kdokoli nahlížet, aniž by musel prokazovat právní zájem nebo překonávat jiné formální překážky“. Omezení přístupu médií k údajům katastru by tak mohlo být v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. 
Ohledně nezbytné ochrany osobních údajů a soukromí Ministerstvo kultury dále doplňuje, že čl. 85 obecného nařízení o ochraně osobních údajů (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 – GDPR) výslovně uvádí zpracování osobních údajů pro novinářské účely; jde tedy o jeden z právních titulů pro zpracování osobních údajů. Poskytovatelé mediálních služeb zároveň mají povinnost vážit různé zájmy a minimalizovat případný zásah do práv třetích osob.
Vzhledem k tomu, že nově navržený § 52 odst. 4 odkazuje na § 1 odst. 2 písm. a) katastrálního zákona, v němž je uceleně vyjádřen účel katastru nemovitostí a vymezeny právní důvody poskytování údajů katastru, Ministerstvo kultury proto navrhuje doplnit právě toto úvodní ustanovení, tj. nový novelizační bod 1, který bude znít takto: 
„1. V § 1 odst. 2 písm. a) se slova „a statistické“ nahrazují slovy „ , statistické a novinářské“.
Následující body je nutné přečíslovat. 
	Akceptováno.
Na základě této a některých dalších připomínek bude § 1 odst. 2 doplněn následovně:
„a)  k ochraně práv k nemovitostem, pro účely daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, k ochraně životního prostředí, k ochraně nerostného bohatství, k ochraně zájmů státní památkové péče, pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, k plnění povinností vyplývajících z jiných právních předpisů nebo k plnění úkolů orgánů veřejné moci, pro účely vědecké, novinářské, hospodářské a statistické,“.


	
	8.2
	Z
	K čl. I bodu 66 – k § 52 odst. 3 až 5, resp. k § 1 odst. 2 písm. a)
Ministerstvo kultury zároveň připomíná, že zejména v případě přípravy investigativních reportáží o veřejně známých osobách nebo osobách, které mohou být nebezpečné, například zapojené do organizovaného zločinu, by sdělení údajů o osobě, která zjišťovala údaje z katastru nemovitostí, mohlo ohrozit nejen přípravu a zveřejnění dotčených reportáží, ale v krajním případě i zdraví a život novinářů. 
Ministerstvo kultury proto navrhuje následující znění § 52 odst. 5 upravit takto: 
„(5) Český úřad zeměměřický a katastrální uchovává údaje o tom, kdo získal z katastru údaje o osobách, o právních vztazích nebo o dosažených cenách nemovitostí, a údaje o tom, jaký právní důvod uvedl žadatel podle odstavce 4, po dobu 3 let. Tyto údaje jsou neveřejné a poskytují se pouze osobám, o kterých byly údaje z katastru získány, a orgánům veřejné moci, pokud tak stanoví jiný právní předpis. Na žádost toho, kdo údaje z katastru získal, může být osobám, o kterých byly údaje z katastru získány, přístup k údajům podle věty první odmítnut či omezen na nezbytnou dobu, pokud to bude přiměřené s ohledem na účel, k nimž mají být tyto údaje využity, zejména pokud mají být využity či byly využity pro účely výkonu svobody projevu.“.
	Vysvětleno, částečně akceptováno.
Navrhovaná úprava žádným způsobem nepočítá s tím, že by osoba, o které jsou údaje z katastru získávány, byla na tuto skutečnost upozorňována. Aby se o této skutečnosti dozvěděla, musela by se o to aktivně zajímat a informaci si vyžádat. Již to značně limituje možnost případného ohrožení oznamovatelů. Aby bylo toto riziko ještě více sníženo, navrhuje předkladatel poskytování údajů z evidence podle § 52 odst. 5 osobám, o kterých byly údaje z katastru získány, zpoplatnit. Zároveň ale jednou ročně bude výpis poskytován bezúplatně podobně, jako je tomu u záznamu o využívání údajů vedených v základním registru. 
Pro užití údajů pro účely vyšetřování trestní činnosti, zpravodajských služeb apod. bude doplněna výjimka.
Stejně jako může informace o tom, že jsou zjišťovány informace o něčím majetku, upozornit osoby, které páchají trestnou činnost, na to, že jejich činnost je prošetřována, tak může tato informace upozornit vlastníka na to, že je připravována trestná činnost týkající se jeho majetku. Taková informace pak může vést i k tomu, že je plánovanému trestnému činu zabráněno. Přitom osoba získávající údaje z katastru za účelem přípravy trestného činu by se mohla snadno vydávat za osobu, která chce tyto údaje použít k veřejné kontrole. 
Ustanovení se navrhuje upravit následovně:
 (5)	Český úřad zeměměřický a katastrální uchovává údaje o tom, kdo získal z katastru údaje o právech nebo o dosažených cenách nemovitostí, a údaje o tom, jaký účel zamýšleného užití údajů žadatel podle odstavce 4; po dobu 3 let od poskytnutí údajů. 
(6)	Údaje podle odstavce 5 jsou neveřejné a poskytují se pouze osobám, o kterých byly údaje z katastru získány, a orgánům veřejné moci, pokud tak stanoví jiný právní předpis. Údaje se poskytují na základě žádosti. Byly-li údaje poskytnuty Policii České republiky, státnímu zastupitelství, Finančnímu analytickému úřadu, České národní bance, Národnímu bezpečnostnímu úřadu, Ministerstvu vnitra nebo zpravodajským službám, poskytují se pouze tomu orgánu veřejné moci, kterého se týkají, nebo orgánu veřejné moci, o kterém tak stanoví jiný právní předpis.

Zákon o správních poplatcích
Položka 120 přílohy
c) Výpis z evidence podle § 52 odst. 5 za každou i započatou stránku ...................... Kč 50 
8. Od poplatku podle písmene c) této položky je osvobozena osoba, která požádá o výpis prostřednictvím portálu katastru a zeměměřictví, jedná-li se o první žádost o výpis z evidence podle § 52 odst. 5 katastrálního zákona v daném kalendářním roce.
Připomínky 8.2, 18.22 a 29.3 se obsahově shodují.

	
	8.3
	Z
	K čl. I bodu 67 – k § 53
Podle Ministerstva kultury vyžadovat souhlas Českého úřadu zeměměřického a katastrálního pro šíření údajů katastru může být v rozporu s funkcí médií v demokratické společnosti a není zde zajištěna rovnováha s ústavně zaručenými právy na informace 
a svobodu vyjadřování
Ministerstvo kultury proto navrhuje upravit znění navrhovaného § 53 odst. 3 takto: 
„(3) Šířit údaje katastru lze při výkonu svobody projevu, nebo se souhlasem Českého úřadu zeměměřického a katastrálního v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem. Český úřad zeměměřický a katastrální vykonává kontrolu, zda jsou údaje katastru šířeny v souladu s předchozí větou.“.
	Vysvětleno.
Uvedení zpracovaných údajů katastru v dokumentech (ve smlouvě, novinovém článku apod.) není jejich šířením obdobně jako např. uvedení informace o tom, co je obsahem filmu, není šíření audiovizuálního díla. Šířením by v dané souvislosti bylo například zveřejnění kompletního výpisu z listu vlastnictví, což však není pro výkon svobody projevu vůbec potřebné.

	
	8.4
	Z
	K čl. I bodu 84 – k § 66 odst. 1
Ministerstvo kultury dále s ohledem na stanovení konkrétního postupu ve výše uvedených případech navrhuje doplnit zmocnění ke stanovení podrobností řízení o přístupu dle § 52 odst. 5. 
Bod 84, resp. nové písmeno o) v § 66 odst. 1 tedy bude znít takto: 
„V § 66 odst. 1 se na konci písmene l) tečka nahrazuje čárkou a za písmeno l) se doplňují nová písmena m) až o), která znějí:
„m) formy, podmínky a úplaty za poskytnutí údajů z pozemkové knihy, železniční knihy a operátu bývalého pozemkového katastru,
n) případy a podmínky, při jejichž splnění lze vyjádřit souhlas se zjištěným průběhem a označením hranic v terénu podle § 42 odst. 3 nebo učinit jiný obdobný projev i s využitím jiného typu elektronického podpisu než zaručeného elektronického podpisu nebo uznávaného elektronického podpisu,
o) podrobnosti řízení o odmítnutí či omezení přístupu k údajům podle § 52 odst. 5.“.
	Neakceptováno.
Viz vypořádání připomínky č. 8.2

	9. Ministerstvo financí


	9.1.1
	Z
	K materiálu – obecně:
Ministerstvo financí požaduje doplnění samostatné části novelizující zákon o dani z nemovitých věcí s účinností od 1. ledna 2027. Navrhovaná úprava obsahuje rozšíření výčtu situací, kdy poplatník není povinen podávat daňové přiznání, a to na základě automatického poskytování údajů z katastru nemovitostí orgánům Finanční správy ČR. Za tímto účelem se v zákoně o dani z nemovitých věcí navrhuje rozšíření § 13a odst. 2, úprava § 5 a vložení nového § 1b.Těmito změnami dochází k explicitnímu navázání základu daně u pozemků na evidenci v katastru nemovitostí. V případě změny evidované výměry, druhu pozemku nebo způsobu jeho využití nebude nově nutné podávat daňové přiznání. Cílem je snížení administrativní zátěže poplatníků i správců daně, posílení právní jistoty a efektivnější provázání správy daně s údaji vedenými v katastru nemovitostí. Věcný obsah novely je předjednán s Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním a je jako samostatný dokument obsahující platné znění, novelizační body a podrobné odůvodnění přiložen k těmto připomínkám. 
	Akceptováno.
Na základě doplnění připomínkového místa bude účinnost navrhována k 1.7.2027.

	
	9.1.2
	Z
	K materiálu - obecně
Úplaty, zmiňované v čl. I novelizačních bodech 69. (§ 55a odst. 8), 83. (§ 66 odst. 1 písm. l)) a 84. (§ 66 odst. 1 písm. m)), odpovídají svou povahou správním poplatkům. Tyto platby jsou již nyní částečně obsaženy v položce č. 119 přílohy zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, který je výslovně označuje jako správní poplatky. Podle odborné literatury (Boháč R., Daňové příjmy veřejných rozpočtů, 2013, s. 111) jsou poplatky nenávratná, nedobrovolná, ekvivalentní a nesankční peněžitá plnění ukládaná na základě zákona, spravovaná státem nebo jinými osobami vykonávajícími veřejnou správu. Mají veřejnoprávní charakter a jsou příjmem veřejných rozpočtů. Aktuální právní úprava zákona o správních poplatcích tento charakter potvrzuje. Z pohledu Ministerstva financí je proto nezbytné zachovat veřejnoprávní povahu těchto plateb. Jakákoli transformace na soukromoprávní plnění by byla problematická z hlediska ústavnosti. Dané plnění by bylo skrytým poplatkem, a bylo by potenciálně v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod („Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona“) a judikaturou Ústavního soudu (nález Pl. ÚS 3/95 – tzv. „malé pivovary“), která zdůrazňuje, že ukládání povinností musí být jednoznačně stanoveno zákonem a nelze je přenášet na podzákonné normy či vytvářet nepřímé finanční povinnosti bez zákonného základu. Současný návrh novely katastrálního zákona neobsahuje žádné konstrukční prvky poplatků (např. vymezení předmětu poplatku, sazby, splatnosti, osvobození), což vede k právní nejistotě a může vyvolat pochybnosti o ústavní konformitě. Absence těchto prvků zároveň znemožňuje transparentní správu veřejných příjmů a kontrolu jejich zákonnosti, což je v rozporu s principy právní jistoty, předvídatelnosti a transparentnosti veřejných příjmů.  Ministerstvo financí proto požaduje návrh upravit tak, aby všechny úplaty byly poplatkem a zároveň upravit jejich základní konstrukční prvky zákonem.
	Předkladatel od návrhu ustupuje.
V dané souvislosti předkladatel provede pouze úpravu měrných jednotek správních poplatků a úpravu některých výstupů.

	
	9.1.3
	Z
	K čl. I bodu 8 – k § 12 odst. 1
Ministerstvo financí nesouhlasí s navrženou úpravou - předmětem řízení je přezkum listin a okolností a jeho výsledkem je pravomocné rozhodnutí o povolení vkladu. Samotný vklad se provádí na základě rozhodnutí, nikoliv „v souladu s listinou“.  Proto navržené znění § 12 odst. 1 není jen nepřesné, ale také věcně nesprávné, podle našeho názoru by měnilo i povahu vkladu z procesního úkonu na hmotněprávní formu. Katastrální zákon by měl zachovat současnou logiku: listiny dokazují právní důvod, rozhodnutí katastru je výsledkem řízení, a vklad je technický úkon podle rozhodnutí, nikoliv samostatný právní titul. 
	Vysvětleno.
Vklad je zápis, a zápis se provádí na základě listiny. Rozhodnutí o povolení vkladu říká, že vkladová listina je způsobilá k tomu, aby na jejím základě mohl být vklad/zápis proveden. U práv vznikajících na základě smlouvy je vklad způsobem vzniku – právo vzniká zápisem, důvodem vzniku práva je však smlouva, a ta obsah práva určuje (nikoliv rozhodnutí o povolení vkladu) a ta tím pádem také určuje obsah zápisu. Po celou historii provádění vkladů současnou (od vzniku katastru) i předchozí (po dobu vedení pozemkových knih) se vklady prováděly podle listin, nikoliv podle rozhodnutí.

	
	9.1.4
	Z
	K čl. I bodu 12 – k § 14 odst. 2
Ministerstvo financí požaduje tento odstavec přeformulovat nebo vypustit, neboť navrhovaná úprava je v rozporu s ústavními principy zejména s čl. 1 Ústavy (princip právního státu), čl. 3 odst. 1 Listiny (rovnost před zákonem) a čl. 36 odst. 1 Listiny (právo na soudní ochranu). Navrhovaná úprava narušuje princip rovného postavení účastníků před správním orgánem, který je zakotven v § 7 správního řádu, neboť zavádí rozlišení osob. Jednak osoby s povinně zřízenou datovou schránkou, které musí podávat návrh na vklad elektronicky a jednak ostatní osoby, které si mohou zvolit formu svého podání. Toto rozlišení nemá věcné opodstatnění a představuje diskriminaci na základě právního postavení osoby, což odporuje zásadám antidiskriminačního práva. Porušení zásady rovnosti účastníků vkladového řízení lze spatřit v tom, že návrh ustanovení ukládá různé procesní povinnosti různým skupinám účastníků bez věcného důvodu a vytváří neodůvodněné privilegované postavení pro osoby, které nemají povinně zřízenu datovou schránku. 
Navrhovaná výjimka pro „odůvodněné případy“ je právně nejistá (není definováno, co konkrétně představuje „odůvodněný případ“), diskriminační (nutí osoby s datovou schránkou žádat o „úlevu “od povinnosti) a procesně byrokratická (je vyžadováno zdůvodnění, které nemůže být v řízení objektivně posuzováno). Formulace je extrémně vágní a představuje právní nejistotu pro navrhovatele. 
Důvodová zpráva se explicitně odvolává na § 80a odst. 1 insolvenčního zákona, který zavádí podobnou povinnost elektronického podání. Tento příměr není adekvátní. Insolvenční řízení má specifickou povahu a povinnost se vztahuje jen na přihlášku pohledávky. Omezenou aplikací ustanovení § 80a insolvenčního zákona se ostatně zabýval Nejvyšší soud v usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 123/2021, ze dne 14. 12. 2022, kdy dospěl k závěru, že toto ustanovení se nepoužije v incidenčních sporech. Ustanovení by mělo být přeformulováno, text za středníkem by měl být vypuštěn, neboť navrhovaná právní úprava systematicky porušuje princip rovného postavení účastníků řízení, vytváří diskriminační praxi při výkonu veřejné správy, zvyšuje právní nejistotu a neřeší základní technické a sociální bariéry elektronické komunikace. Ačkoliv lze snahu o posílení elektronické komunikace s katastrálními úřady nepochybně vnímat pozitivně a jako krok správným směrem, má-li být elektronizace katastrálního řízení prospěšná, musí být koncipována jako volitelná možnost pro všechny účastníky s odpovídajícími podmínkami, nikoliv jako diskriminační povinnost pro vybrané skupiny. Účinnou kombinací pro podporu elektronického podání je finanční motivace (sleva, rychlejší zpracování), technické zjednodušení (uživatelsky přívětivé rozhraní) a vzdělávací podpora (školení, asistence).
	Vysvětleno.
Rozlišení mezi účastníky, kteří mají zřízenu datovou schránku a účastníky, kteří ji nemají, obsahuje už v současnosti řada jiných právních předpisů, a není na něm shledáváno nic protiústavního. Rozdílné postavení vyplývá už samotné existence datové schránky zřízené ze zákona, kdy držitel takové datové schránky musí povinně přijímat písemnosti od orgánů veřejné moci prostřednictvím tohoto kanálu a nemůže si pro příjem písemností zvolit žádný jiný. To, že se tato již existující povinnost doplňuje v principu stejnou povinností pouze mířící opačným směrem, je přirozené a logické. Rovněž na tom není nic bezdůvodného, jasným a zřejmým důvodem je posílení digitalizace příslušných procesů a zvýšení efektivity postupů orgánů veřejné moci.
Zásada procesní rovnosti postavení účastníků správního řízení je požadavkem na nestranný postoj správního orgánu, kdy nejsou neoprávněně zvýhodňovány nebo znevýhodňovány některé osoby, neznamená však absolutní rovnost osob, neboť správní řád například rozlišuje mezi neopomenutelnými a vedlejšími účastníky a stanoví jim v řízení různá práva. Tj. rovnost účastníků není totéž, co shodná práva. Účelem a smyslem § 7 správního řádu je zabránit tomu, aby se s osobami ve stejné nebo srovnatelné situaci zacházelo bez právního důvodu odlišně. O takovou situaci v daném případě nejde. Navrhované právní úprava tedy není v rozporu se zásadou zásady rovnosti účastníků správního řízení.
Skutečnost, že ustanovení § 80a insolvenčního zákona, které bylo inspirací pro dané řešení, má omezenou použitelnost, vyplývá z toho, že není součástí ustanovení, o kterých insolvenční zákon stanoví, že se použijí na incidenční spory, nikoliv z nějakého obecného principu, který by vylučoval jeho použitelnost i pro jiné typy řízení či pro jiná podání. To je zřejmé i ze skutečnosti, že obdobné pravidlo bylo zavedeno do soudního řádu správního (§ 37 ve znění účinném od 1.1.2026). Stejně formulována byla také změna občanského soudního řádu, která byla v minulém volebním období projednávána pod číslem sněmovního tisku 777, proces projednání však nebyl dokončen z důvodu ukončení činnosti předchozí Poslanecké sněmovny (nikoliv tedy z důvodu, že by snad dané pravidlo bylo jakkoliv problematické). 
V této souvislosti je také třeba upozornit, že obdobně mají osoby, kterým je ze zákona zřízena datová schránka, povinnost učinit podání datovou schránkou podle § 72 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. V principu stejné pravidlo pak má být zavedeno také novelou stavebního zákona pro podání žádosti podle části šesté stavebního zákona – viz sněmovní tisk č. 67.
Obdobné pravidlo je tedy již v současnosti obsahem několika právních předpisů, a to včetně předpisu, který spadá do gesce připomínkového místa, a v legislativním procesu jsou návrhy dalších předpisů, které jej mají zavést. 
Navrhovaná výjimka pro „odůvodněné případy“ je převzata z výše uvedených procesních předpisů, které řeší stejnou situaci (insolvenční zákon, soudní řád správní). Předkladatel má za to, že je žádoucí, aby stejné pravidlo, je-li obsahem různých předpisů, bylo formulováno stejně. 
Rovněž je třeba uvést, že se jedná o formulaci zcela běžně používanou v právních předpisech (8x v občanském zákoníku, 3x v zákoně o daních z příjmů, 3x v zákoně o zadávání veřejných zakázek, 4x v daňovém řádu, 6x v zákoně o zvláštních řízeních soudních a v řadě dalších předpisů), není tak důvod předpokládat, že by její použití mělo působit obtíže.
Pokud jde navrhovanou podporu elektronického podání, pak finanční motivace je obsažena v § 9 správního řádu (sleva 20 % při podání s využitím elektronického formuláře) a technická podpora je poskytována v podobě interaktivní webové aplikace, která účastníky vede a napomáhá ke správnému vyplnění. Tuto aplikaci Český úřad zeměměřický a katastrální provozuje dlouhodobě a od února 2024 se stala součástí Portálu katastru a zeměměřictví. Možnosti předkladatele v této oblasti jsou tak vyčerpány, a není důvod, proč by k dalšímu zvýšení digitalizace nemohlo být využito stejných postupů, jaké využívají jiné právní předpisy.   
Připomínky č. 1.1 a 9.1.4 se obsahově se překrývají, pokud jde o výjimku.

	
	9.1.5
	Z
	K čl. I bodu 14 – k § 15 odst. 1
Ministerstvo financí požaduje vložit do § 15 odst. 1 katastrálního zákona nové písm. d) v následujícím znění: 
„d) listina s vyčíslenou nabývací cenou, pokud není uvedena ve vkladové listině,“ 
a dosavadní písmeno d) označit jako písmeno e).  Tato úprava je nezbytná vzhledem k tomu, že Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1640 (AMLD6) v čl. 18 ukládá členským státům povinnost zajistit dostupnost údajů o nemovitostech, včetně historických cenových údajů, pro prevence praní peněz a financování terorismu. Tyto údaje mají být součástí mechanismů, které umožní orgánům přístup k informacím o vlastnictví nemovitostí a jejich hodnotě, včetně údajů z minulých transakcí. Česká republika je povinna tento požadavek implementovat do vnitrostátní právní úpravy. Současné znění § 15 katastrálního zákona stanoví povinnost připojit k návrhu na zahájení vkladového řízení vkladovou listinu, plnou moc či výpis z rejstříku, avšak neobsahuje povinnost doložit nabývací cenu, pokud není uvedena přímo ve smlouvě. Přitom cenový údaj je klíčový nejen pro AML kontrolu, ale i pro transparentnost trhu s nemovitostmi. Od roku 2014 se cenové údaje evidují v katastru podle vyhlášky č. 357/2013 Sb., nicméně jejich dostupnost je závislá na tom, zda byly zapsány z listiny. Povinnost doložit cenu při vkladu by zajistila úplnost evidence a umožnila plnění evropských závazků. Z hlediska principu právní jistoty a transparentnosti veřejných příjmů je nezbytné, aby požadavky na účastníky řízení byly předvídatelné a jednotné. Transparentní evidence cenových údajů je nezbytná pro veřejnou kontrolu trhu s nemovitostmi, pro fiskální politiku státu a pro plnění povinností podle AMLD6. Absence této povinnosti vede k neúplným datům, což ohrožuje schopnost státu kontrolovat rizika praní peněz a financování terorismu. Navrhované ustanovení se uplatní pouze tehdy, pokud cena není uvedena ve vkladové listině (např. kupní smlouvě). Listinou může být například potvrzení z dražby, znalecký posudek nebo jiný dokument, který jednoznačně vyčísluje nabývací cenu. Tím se zajistí jednotná praxe, úplnost údajů a soulad s evropskou legislativou.
	Neakceptováno.
Není zřejmé, jaký by měl být důsledek nesplnění navrhované povinnosti. Pokud však má mít tento požadavek reálný smysl, muselo by jeho důsledkem být buďto zamítnutí vkladu nebo zastavení vkladového řízení. To by ale znamenalo, že předmětným požadavkem je kladena další podmínka pro nabytí vlastnického práva, která nevyplývá z občanskoprávních předpisů. Kupující by tedy splnil všechny podmínky pro nabytí vlastnického práva vyplývající z občanského zákoníku, příp. dalších předpisů, a přesto by mu měl katastrální úřad v nabytí vlastnictví zabránit, pokud by mu nebyla listina s vyčíslenou nabývací cenou. To by zcela zásadním způsobem narušilo základní právo na legitimní očekávání nabytí majetku, a bylo by tak v rozporu s ústavními principy.
Katastrální předpisy neupravují a nemohou upravovat problematiku nabývání věcných práv k nemovitostem, zejména práva vlastnického, jejich úkolem je pouze upravovat, jak se tato práva evidují. Požadavkem připomínkového místa by se však fakticky stalo, že by katastrální předpisy upravovaly, za jakých podmínek je možné nabýt vlastnické právo. Vyjma elementárních podmínek plynoucích ze samotné podstaty a základních zásad provádění zápisů do katastru (např. že navrhovaný vklad musí být odůvodněn obsahem předložených listin nebo že musí navazovat na dosavadní zápisy) katastrální předpisy samy nezakládají podmínky, které jsou při povolování vkladu přezkoumávány, tyto povinnosti musí zásadně plynout již z jiných právních předpisů (např. požadavky na formu, na určitost právního jednání, na zveřejnění v registru smluv apod.). Pokud má být v rámci vkladového řízení přezkoumáváno jako jedna z podmínek to, že byla doložena listina dokládající kupní cenu, pak povinnost takovou listinu vyhotovit musí vyplývat z jiného právního předpisu a být podmínkou vzniku vlastnického práva. V opačném případě by docházelo k tomu, že katastrální úřad by odmítl umožnit vznik vlastnického práva přesto, že všechny podmínky pro jeho vznik byly splněny. 
Z pohledu katastru není problematické to, aby katastrální úřady danou skutečnost přezkoumávaly, ale to, na čem je povinnost přezkoumávat danou skutečnost založena. Pokud by taková povinnost měla být založena přímo katastrálními předpisy, pak by se jednalo o zcela nesystémový zásah do úpravy nabývání vlastnického práva a také do úpravy uzavírání kupních smluv. Fakticky by se jednalo zejména o nepřímou novelizaci ustanovení občanského zákoníku umožňujících ujednat kupní cenu způsobem jejího určení (§ 2080) a uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny (§ 2085 odst. 2), neboť tato ustanovení by byla negována požadavkem na vyčíslení konkrétní ceny. 
Předkladatel souhlasí s tím, že transparentní evidence cenových údajů je nezbytná pro veřejnou kontrolu trhu s nemovitostmi, pro fiskální politiku státu a pro plnění povinností podle AMLD6 a je připraven tuto evidenci vést. Aby se tak mohlo stát, je ale třeba vytvořit podmínky pro to, aby potřebné cenové údaje vznikaly, a to není a nemá být úkolem katastrálních předpisů. Tato problematika musí a z logiky věci může být řešena pouze těmi předpisy, které upravují proces, v jehož rámci cena vzniká, tedy proces nabývání vlastnického práva. 
Nadto ačkoliv připomínkové místo uvádí některé příklady možných listin dokládajících kupní cenu, pro řadu případů není zřejmé, co by takovou listinou mělo být, zejm. pro případ, že strany projeví vůli zavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny podle § 2085 odst. 2 občanského zákoníku nebo pro případy, kdy je kupní cena stanovena způsobem jejího určení (zcela konkrétní případ z katastrální praxe: kupní cena byla určena tak, že se bude rovnat celkové výši veškerých nákladů vynaložených kupujícím na výstavbu parkoviště s odkazem na smlouvu o zajištění výstavby parkoviště, ve které je popsána podoba parkoviště, které má být vybudováno).

	
	9.1.6
	Z
	K čl. I bodu 15 – k § 15 odst. 2
Ministerstvo financí požaduje větu třetí přeformulovat nebo vypustit. Návrh na vklad je procesní úkon a není-li podán na stanoveném formuláři a v předloženém „neformulářovém“ návrhu jsou označeny alespoň nemovitosti a práva, která mají být do katastru vložena, mají být účastníci vyzváni k odstranění vad návrhu na vklad, resp. k předložení návrhu na stanoveném formuláři. Opačný přístup by byl přepjatě formalistický i s ohledem na to, že formuláře, které jsou k dispozici na www.cuzk.gov.cz (Portál zeměměřictví a katastru, interaktivní aplikace, formulář .zfo a tištěný formulář), neodpovídají od účinnosti zákona č. 287/2025 Sb. (od 1. října 2025) vzoru formuláře návrhu na vklad dle vyhlášky č. 359/2013 Sb., o stanovení vzoru formuláře pro podání návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu. Podá-li např. osoba s povinně zřízenou datovou schránkou návrh na vklad v listinné podobě s odůvodněním (§ 14 odst. 2), může oprávněná úřední osoba katastrálního úřadu jen stěží objektivně posoudit, zda se jedná o kvalifikovaný (uznatelný) důvod (např. nefungující internetové připojení). Vyrozumění navrhovatele o tom, že se k návrhu nepřihlíží, navíc nemá povahu rozhodnutí ve správním řízení a není proti němu obrana, vyjma stížnosti podle § 175 správního řádu.
	Neakceptováno.
Existuje nepopiratelný celospolečenský zájem na bezproblémovém, rychlém a efektivním provádění zápisů do katastru. Tento zájem mají i samotní navrhovatelé, a je tak zcela legitimní požadovat, aby tento zájem fakticky projevili i tím, že budou činit podání v takové podobě, která efektivní a bezproblémové zpracování podání umožňuje.
Nejde přitom o žádný formalismus, ale přístup zachovávající smysl zákonného požadavku na využití formuláře. Formalizované podání s jasnou strukturou umožňuje efektivnější zpracování podání s výrazně nižším rizikem chyby. V rámci vkladového řízení přitom toto zpracování musí být provedeno tak, aby nejpozději následující pracovní den došlo k zaplombování. Poté již formulářová struktura ztrácí většinu svého významu, neboť ten byl podstatný právě v této úvodní fázi zpracování podání, kde má umožnit rychlou a jednoznačnou identifikaci informací podstatných pro vedení řízení, zápis do protokolů a následné zaplombování. Vyzývat poté, co k těmto úkonům již došlo, účastníky k odstranění vad podání tím, že předloží formulář, již postrádá praktický smysl – takový postup by pouze zbytečně zatěžoval jak katastrální úřad, tak účastníky vkladového řízení, byl by neodůvodněným formalismem a zbytečně by zvyšoval prostředky státního rozpočtu vykládané na poštovné. Připomínkovým místem navrhovaný postup tak nejen popírá roli a smysl formuláře, ale je ve své podstatě mnohem formalističtější než překladatelem navrhované řešení, které umožňuje situaci řešit pružněji a efektivněji, což je výhodné i pro účastníky vkladového řízení. 
Smysl vyzývat navrhovatele k odstranění vady spočívající v bezformálnosti podání je dán v těch procesech, kdy může strukturovanost informací být přínosem pro další vedení příslušného procesu – tj. samozřejmě existují i procesy, ve kterých připomínkovým místem navrhovaný postup je smysluplný a využitelný. Ve vkladovém řízení tomu tak však není, neboť významná část smyslu užití formuláře je koncentrována v úvodní části řízení, která musí podle zákona proběhnout dříve, než by reálně došlo k odstranění příslušného nedostatku. 
Řešení, kdy k podání či jiné písemnosti, pro kterou je právním předpisem předepsána určitá struktura, se při nedodržení této struktury nepřihlíží, je již v současnosti obsaženo v řadě jiných předpisů – např. v § 82a odst. 3 a § 123e odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, § 88 odst. 3 a § 142a odst. 2 zákona o zaměstnanosti, § 63 odst. 4 zákona o státní sociální podpoře, § 50b odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi, § 18 odst. 1 nebo § 97 odst. 4 insolvenčního zákona, § 35 odst. 4 exekučního řádu. Jedná se tedy o řešení osvědčené, a podle zkušeností předkladatele i vhodné.
Skutečnost, že určitý úkon nemá povahu rozhodnutí ve správním řízení, neznamená, že proti němu není obrana. Při správě katastru existuje celá řada takových úkonů, zejména záznam, poznámka a zápis jiných údajů katastru, a to včetně vyrozumění o tom, že záznam, poznámku nebo zápis jiných údajů nelze provést, neboť předložené listiny nejsou k požadovanému zápisu způsobilé. V praxi to nečiní žádné potíže, obrana je kromě stížnosti možná ve správním soudnictví žalobou proti nezákonnému zásahu, Takové žaloby jsou zřídkavé a případné závěry soudních řízení jsou důsledně promítány do praxe katastrálních úřadů.
Předmětná problematika pak žádným způsobem nesouvisí s otázkou souladu zveřejněného vzoru formuláře s vyhláškou. O nesouladu lze přitom hovořit pouze v případě listinné podoby formuláře, protože podle § 1 odstavce 1 je v příloze vyhlášky vzor listinné podoby formuláře. V případě, kdy je návrh na vklad vyplňován podle odstavce 2 prostřednictvím webové aplikace, již na přílohu odkazováno není, a o žádném nesouladu tak hovořit nelze. Tj. právě v případech, na které připomínkové místo míří, k žádnému nesouladu nedochází.

	
	9.1.7
	Z
	K čl. I bodu 21 – k § 18 odst. 3
Pojem „záznam“ je v katastrálním zákoně užíván jako terminus technicus pro jeden z druhů zápisů a tento význam by mu měl být zachován. V předpise veřejného práva by stejný pojem měl být užíván vždy ve stejném významu. Ministerstvo financí navrhuje přeformulování druhé a třetí věty, např. takto: „V informačním systému katastru nemovitostí se provede vyznačení údaje o vydání rozhodnutí o povolení vkladu práva, tímto okamžikem rozhodnutí o povolení vkladu práva nabývá právní moci.“
	Akceptováno jinak.
Ustanovení bylo upraveno následovně.
„Pokud je rozhodnutím, kterým se vklad povoluje, zcela vyhověno návrhu na vklad, rozhodnutí se písemně nevyhotovuje. Informace o tom, že rozhodnutí o povolení vkladu práva bylo vydáno, se vyznačí v informačním systému katastru nemovitostí; ustanovení § 67 správního řádu se nepoužije. Vyznačením této informace je rozhodnutí o povolení vkladu práva vydáno a nabývá právní moci. Není-li návrhu na vklad zcela vyhověno nebo je-li k tomu jiný vážný důvod, vydá katastrální úřad o povolení vkladu rozhodnutí v písemné formě.“ 

	
	9.1.8
	Z
	K čl. I bodu 24 – k § 18a odst. 1
Ministerstvo financí má za to, že dané ustanovení by znemožnilo uznání trvání vlastníkovy hypotéky podle § 1380 a násl. občanského zákoníku ve spojení s § 1377 odst. 1 písm. e) občanského zákoníku, resp. by zasáhlo do hmotněprávní možnosti pokračování zástavního práva i po zániku původního zajištěného dluhu, a tím by vlastník ztratil možnost zachovat pořadí zástavního práva a využít „uvolněnou“ zástavu k novému zajištění. Toto zajištění je velmi cenné – např. při refinancování úvěru, kde banka chce zachovat prioritu svého zástavního práva bez nutnosti nového vkladu.
	Akceptováno.
Do ustanovení bude doplněna výjimka pro zástavní právo. Za stávající text bude vložena věta: „To neplatí, jde-li o zástavní právo.“
Připomínky č. 4.5, 9.1.8, 9.2.13, 18.11 a 19.8 se obsahově shodují.

	
	9.1.9
	Z
	K čl. I bodu 24 – k § 18a odst. 3
Pojem „záznam“ je v katastrálním zákoně užíván jako terminus technicus pro jeden z druhů zápisů a tento význam by mu měl být zachován. Užití pojmu záznam v jiném významu, zde ve smyslu provedení automatizované operace/ události v ISK je nedůsledné a mohlo by být matoucí. Ministerstvo financí navrhuje přeformulování odstavce např. takto: „Ve vkladovém řízení podle odstavců 1 a 2 je vydání rozhodnutí o povolení vkladu prvním úkonem v řízení. Toto rozhodnutí se vydává automatizovaně prostřednictvím údaje o tom, že vklad byl povolen, do informačního systému katastru nemovitostí, a tímto okamžikem rozhodnutí nabývá právní moci.“.
	Akceptováno jinak.
Ustanovení bylo upraveno následovně.
„Ve vkladovém řízení podle odstavců 1 a 2 je vydání rozhodnutí o povolení vkladu prvním úkonem v řízení; toto rozhodnutí se vydává automatizovaně záznamemvyznačením informace o tom, že vklad byl povolen, do informačního systému katastru nemovitostí, tímto záznamemvyznačením rozhodnutí nabývá právní moci.“

	
	9.1.10
	
	K čl. I bodům 65 a 66 – k § 52
Předloženým návrhem dochází, mimo jiné, ke zcela zásadnímu omezení přístupu k datům z katastru nemovitostí pro neregistrovaného uživatele. Přístup k informacím o vlastnících nemovitostí by měl být nadále možný pouze pod podmínkou prokázání totožnost žadatele a zároveň uvedení právního důvodu jejich poskytnutí, který musí být v souladu s účely uvedenými v § 1 odst. 2 zákona. Tato změna je nepřiměřená a je v rozporu s účelem samotného katastru nemovitostí – podle § 1 zákona o katastru nemovitostí je totiž katastr nemovitostí veřejný seznam a zdrojem informací, které slouží k ochraně práv k nemovitostem. 
Veřejný seznam, kam se zapisují věcná práva k věcem, stojí na principu materiální publicity (neznalost zapsaných údajů nikoho neomlouvá), na principu přednosti zapsaného práva před právem nezapsaným (platí pro věcné právo k cizí věci) a na principu ochrany veřejné víry. V návaznosti na to, je navrhované omezení nepřiměřeným zásahem do práv vlastníků nemovitostí i veřejnosti.
 Pokud má být cílem navrhované změny obrana proti nelegálnímu vytěžování a zneužívání údajů katastru, této lze dosáhnout i mírnějšími prostředky – zpřísněním již nyní zavedeného ověření tzv. testu captcha. 
Nadto již za současného stavu, pokud někdo data z katastru využívá nezákonně, je povinností ČÚZK s pachatelem zahájit přestupkové řízení a v případě zneužití osobních údajů informovat Úřad pro ochranu osobních údajů. Pro zabránění nežádoucího stavu tak není omezení přístupu nezbytné – zákon již za současného znění zná prostředky ochrany.
Připomínka byla v průběhu vypořádání změněna na doporučující.
	Vysvětleno.
Připomínkové místo uvádí, že podle návrhu by přístup k informacím o vlastnících nemovitostí měl být nadále možný pouze pod podmínkou prokázání totožnost žadatele a zároveň uvedení právního důvodu jejich poskytnutí, který musí být v souladu s účely uvedenými v § 1 odst. 2 zákona. Ve skutečnosti je tomu ale odlišně - přístup k informacím o vlastnících a o věcných právech zatěžujících nemovitost je podle návrhu podmíněn pouze prokázáním totožnosti žadatele. To však nelze považovat za omezení veřejnosti, neboť tuto podmínku může reálně splnit každý. Nadále tak platí, že údaje katastru jsou přístupné každému a že veškeré údaje potřebné pro nabývání vlastnického a jiných věcných práv k nemovitostem nadále zůstávají přístupné bez omezení.
Uvedení právního zájmu se zavádí jako další podmínka pouze u tří speciálních typů výstupů z katastru, které však nejsou pro naplnění principu materiální publicity vůbec potřebné. Tj. i kdyby tyto výstupy veřejnosti nebyly poskytovány vůbec, byly by stále naplněny veškeré předpoklady potřebné k tomu, aby mohl být princip materiální publicity a další zásady veřejných seznamů zakotvené v občanském zákoníku naplňovány. Pro naplnění ustanovení § 980 až 986 občanského zákoníku, zejména principu materiální publicity, je totiž potřebný odlišný typ údajů, než jsou údaje o přehledu vlastnictví, údaje ze sbírky listin nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí. 
V této souvislosti je třeba důsledně odlišovat zcela konkrétní typ výstupu z údajů katastru, kterým je přehled vlastnictví, který obsahuje identifikaci listů vlastnictví, na kterých zapsáno vlastnické právo pro konkrétní osobu (ten bude nově podmíněn uvedením právního důvody v souladu s účely katastru), od údaje o vlastnictví v obecném smyslu (což je jednotlivý údaj o právu, jehož získání bude vyžadovat pouze prokázání totožnosti), který je obsahem celé řady výstupů z katastru nemovitostí včetně toho nejběžnějšího a nejtypičtějšího, a to výpisu z listu vlastnictví. Získání výpisu z listu vlastnictví, jakožto nejúplnějšího obrazu o zapsaném právním stavu nemovitosti, tedy bude podle navrhovaného znění vyžadovat pouze prokázání totožnosti. 
Základním výstupem z katastru nemovitostí, který umožňuje získat veškeré údaje potřebné z pohledu § 980 až 986 občanského zákoníku (princip materiální publicity a další zásady vedení veřejných seznamů), je výpis z listu vlastnictví. Na výpis z listu vlastnictví ani na jiné základní výstupy z údajů katastru (informace o jednotlivé nemovitosti, informace o řízení apod.) se nově zaváděné pravidlo o uvedení právního důvodu nevztahuje.
Pokud jde o návrhy technického řešení s využitím CAPTCHA, pak tento test je v současnosti již zcela neúčinný – jediným jeho efektem je obtěžování běžných uživatelů. Osoby, které chtějí tento test automatizovaně obejít, mají v současnosti k dispozici řadu možností, počínaje zaplacením extrémně levné pracovní síly v zahraničí (Potřebujete obejít CAPTCHA? Zaplaťte si armádu Indů - Root.cz) až po vytrénování AI k tomuto účelu (AI nyní dokáže projít přes systém CAPTCHA se 100% úspěšností | Svět hardware). Představa, že CAPTCHA je účinným prostředkem, je dnes již současnými technickými možnostmi zcela překonaná, a to bez ohledu na to, v jaké podobě je CAPTCHA implementována (Nejste robot? Jsem, ale umím to vyplnit lépe než člověk. Studie ukázala, že CAPTCHA už nefunguje – Živě.cz). 
Neúčinnost tohoto testu se plně ukázala v prosinci loňského roku, kdy skokově vzrostl počet požadavků na webovou aplikaci Nahlížení do katastru. Z analýzy dat z provozu bylo zřejmé, že se jedná o robotické vytěžování, kterému nečinilo překonání CAPTCHA naprosto žádné potíže. Naopak provozní data aplikace Nahlížení prokazují, že v současnosti si roboti již dokážou s tímto testem poradit rychleji a snadněji než lidský uživatel. 
Předkladatel dlouhodobě aktivně přijímá technická opatření různého typu, jejichž účelem je bránit nežádoucímu vytěžování údajů katastru. Každé z těchto opatření však po určitém čase ztratilo účinnost, neboť útočníci se jej naučili překonávat. Veškeré dostupné technické možnosti v této oblasti již byly vyčerpány.
Předkladatel nechal tuto problematiku posoudit odborníkem na oblast kyberbezpečnosti s jednoznačným závěrem, že efektivní řešení daného problému je možné pouze za předpokladu, že údaje katastru budou poskytovány jednoznačně identifikovaným, neanonymním osobám. To je základní opatření, které navrhovaná právní úprava přináší. 
Pokud jde o povinnost zahájit přestupkové řízení, pak má-li být možné nelegální vytěžování efektivně postihovat, je nezbytné vědět, s kým má přestupkové řízení vedeno. Tedy i proto, aby bylo možné tyto přestupky reálně postihovat, je deanonymizace poskytování údajů z katastru nezbytná.
Deanonymizace poskytování údajů z katastru je zároveň nezbytná pro plnění povinností vyplývajících z § 5e zákona o infomačních systémech veřejné správy, podle kterého je správce informačního systému povinen poskytovat Ministerstvu vnitra, Policii České republiky nebo zpravodajským službám za účelem provádění opatření k evidenční ochraně údajů na základě jejich požadavku záznamy o poskytnutí a využití údajů a o přístupu do informačního systému veřejné správy. Na jednáních se zástupci zpravodajských služeb, které v minulosti k tomuto tématu proběhly, se Český úřad zeměměřický a katastrální zavázal, že bude jak při změnách právní úpravy, tak při úpravách informačního systému postupovat tak, aby mohla být evidenční ochrana údajů co nejlépe zajišťována, tj. aby disponoval informacemi o tom, komu jsou údaje z katastru poskytovány.
Požadavek na prokázání totožnosti při poskytování údajů o právech a cenách je s ohledem na výše uvedené přiměřeným opatřením, které zejména
a) vyhoví požadavkům ÚOOÚ na úplnost auditní stopy zpracování osobních údajů,
b) vyhoví požadavkům ÚOOÚ, Policie a dalších subjektů, které jsou odpovědné za řešení přestupků či jiných deliktů, při jejichž spáchání byly údaje katastru nemovitostí využity,
c) vyhoví požadavků BIS na poskytování záznamů o poskytnutí údajů z infomačního systému veřejné správy (§ 5e zákona o informačních systémech veřejné správy) za účelem provádění opatření k evidenční ochraně údajů,
d) jako jediné umožní opravdu účinnou obranu proti nedovolenému robotickému vytěžování údajů katastru, které způsobuje mj. i nemalé ztráty v příjmech státního rozpočtu.

	
	9.1.11
	Z
	K čl. I bodům 65 a 67 – k § 52 ve spojení s § 53
Novelou ustanovení § 52 odst. 1. dochází k omezení práva nahlížejícího do katastru nahlížet, pořizovat si z něj pro svou potřebu opisy, jelikož užití těchto údajů je následně § 53 odst. 1 navázáno na účely stanovené § 1 odst. 2., který vymezuje především zájem státu na vedení katastru. Toto je v rozporu se zásadou materiální publicity a také se současným využitím údajů z katastru pro oprávněné zájmy nahlížejících jako je určení majetkových poměrů např. v civilním řízení, rozhodčím řízení, případně i exekučním řízení - tj. ochrana jiných práv než práv k nemovitostem. Nadto je třeba podotknout, že úzké vymezení účelu katastru v § 1 odst. 2 stěží pokryje širokou plejádu veřejných zájmů, které katastr implicitně plní. Takovým veřejným zájmem může být například předcházení páchání trestné činnosti nebo legalizace výnosů z ní (ostatně evropská právní úprava v této oblasti vyžaduje, aby členské státy za těmito účely zavedly a udržovaly přehled o nemovitostech). Dále návrh nijak neposuzuje dopad navržené právní úpravy na ústavou zaručené právo na informace, ani veřejný zájem na dozoru veřejnosti, který typicky plní nezávislá média, pro které jsou informace z katastru nemovitostí významným zdrojem. Ministerstvo financí požaduje navrženou úpravu § 52 a 53 vypustit nebo řádně posoudit její dopady a limity a následně závěry takového posouzení uvést v důvodové zprávě.
	Akceptováno jinak.
V dané souvislosti bude doplněna důvodová zpráva k § 52 odst. 4 následovně:
K odst. 4: 
Údaje katastru, které mají z hlediska jejich poskytování i v dosavadní právní úpravě zvláštní režim, a to právě s ohledem na jejich význam z pohledu ochrany osobních údajů a soukromí (údaje o přehledu vlastnictví osoby z území České republiky, údaje ze sbírky listin a údaje o dosažených cenách nemovitostí), budou mít zvláštní režim i nadále, a jejich ochrana bude navíc posílena požadavkem na uvedení zamýšleného účelu jejich užití, který musí být v souladu s účely uvedenými v § 1 odst. 2 zákona. 
Již v současnosti je možné používat údaje katastru pouze k vymezeným účelům a užití údajů katastru v rozporu s účely uvedenými v § 1 odst. 2 zákona je přestupkem. Této skutečnosti si však žadatelé o údaje katastru mnohdy nejsou vůbec vědomi a neprovádějí tak žádné vyhodnocení toho, zda je jejich požadavek v souladu se zákonem či nikoliv. Navrhované opatření sleduje důslednější naplňování tohoto již platného pravidla, neboť zajistí, že žadatel, který bude muset uvést zamýšlený účel užití údajů katastru, si mnohem hlouběji uvědomí toto omezení, než jak by se stalo, pokud by byl například pouze poučen. Žadatel zde nebude v pozici, kdy pouze pasivně přijímá informaci o tom, že údaje katastru může použít pouze ke stanoveným údajům, ale musí aktivně provést vyhodnocení, zda důvod, proč chce údaje katastru získat, v tomto smyslu obstojí. To může vést i k přehodnocení záměru žadatele získat konkrétní podobu údajů katastru. Tímto požadavkem je tedy vytvářen prostor, aby žadatel znovu vyhodnotil jednak potřebnost požadovaných údajů a jednak zamýšlený účel jejich užití. 
U většiny údajů katastru však uvedení účelu zamýšleného užití nebude potřebné ani nadále. Tato podmínka se týká pouze u tří speciálních typů výstupů z katastru, které však nejsou v naprosté většině případů pro běžný realitní obchod a zajištění právní jistoty nabyvatelů potřebné. V této souvislosti je třeba důsledně odlišovat zcela konkrétní typ výstupu z údajů katastru, kterým je přehled vlastnictví, který obsahuje identifikaci listů vlastnictví, na kterých zapsáno vlastnické právo pro konkrétní osobu (jehož poskytnutí bude nově podmíněno uvedením zamýšleného účelu užití v souladu s účely katastru), od údaje o vlastnictví v obecném smyslu (což je jednotlivý údaj o právu, jehož získání bude vyžadovat pouze prokázání totožnosti), který je obsahem celé řady výstupů z katastru nemovitostí včetně toho nejběžnějšího a nejtypičtějšího, a to výpisu z listu vlastnictví. Získání výpisu z listu vlastnictví, jakožto nejúplnějšího obrazu o zapsaném právním stavu nemovitosti, tedy bude podle navrhovaného znění vyžadovat pouze prokázání totožnosti. 
Uvede-li žadatel nepravdivé údaje o účelu zamýšleného užití údajů o přehledu vlastnictví osoby z území České republiky, údajů ze sbírky listin nebo údajů o dosažených cenách nemovitostí, bude se jednat o přestupek – viz odůvodnění k změně v § 57 odst. 1 písm. b) zákona. Přestupkem však nebude, pokud žadatel uvede určitý zamýšlený účel a následně použije získané údaje k jinému legitimnímu účelu proto, že se jeho potřeby objektivně změnily, neboť na takovém jednání není nic společensky škodlivého.
Obsah dosavadního odstavce 4 se ve zobecněné podobě převádí do § 55a odst. 2.  
Zároveň bude doplněn nový bod 1, kterým dojde k doplnění dalších účelů, a důvodová zpráva k němu následovně:
„a)  k ochraně práv k nemovitostem, pro účely daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, k ochraně životního prostředí, k ochraně nerostného bohatství, k ochraně zájmů státní památkové péče, pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, k plnění povinností vyplývajících z jiných právních předpisů nebo k plnění úkolů orgánů veřejné moci, pro účely vědecké, novinářské, hospodářské a statistické“.“
K čl. I bodu 1 (§ 1): 
Ustanovení se doplňuje o další účely, ke kterým lze používat údaje získané z katastru tak, aby pokrývalo všechny relevantní legitimní možnosti užití těchto údajů. Současné účely pokrývají obvyklé veřejné zájmy jako je např. ochrana životního prostřední nebo památková péče, stejně jako běžné situace v oblasti soukromého života při nakládání s nemovitostmi, jako je například příprava smluvní dokumentace, řešení sousedských vztahů, zajištění či vymáhání pohledávek apod., které lze podřadit buďto pod ochranu práv k nemovitostem nebo pod hospodářský účel. Nejeví se však jako dostačují pro situace, kdy mají být údaje katastru použity například pro účely boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo jiných podobných činností. Proto je navrhováno rozšířit ustanovení o nový účel, kterým je plnění povinností vyplývajících z jiných právních předpisů nebo plnění úkolů orgánů veřejné moci. Zároveň se navrhuje doplnit také možnost užití pro novinářské účely, neboť novinářská činnost plní v demokratické společnosti významnou roli a není důvod bránit využití údajů katastru k tomuto účelu.

	
	9.1.12
	Z
	K čl. I bodu 66 – k § 52 odst. 5
Ministerstvo financí požaduje stanovit počátek běhu 3leté lhůty (např. den přijetí žádosti nebo den získání informace).
	Akceptováno.
Text upraven „…po dobu 3 let od poskytnutí údajů.“

	
	9.1.13
	Z
	K čl. I bodu 67 – k § 53 odst. 3
První část připomínky
Ministerstvo financí požaduje slovo „kontrolu“ nahradit slovem „dozor“. To odpovídá charakteru činnosti, kterou bude Český úřad zeměměřický a katastrální vykonávat, tedy správní dozor nadřízeného orgánu vůči podřízeným subjektům. Srov. například také vymezení pojmu dozor v teorii správního práva: „aktivita, jejíž podstatou je pozorování určité činnosti nebo určitého stavu, na které navazuje hodnocení, popřípadě aplikace prostředků směřujících k zajištění účelu sledovaného dozorčí činností“ (HENDRYCH, Dušan, et  al. Správní právo. Obecná část. 8. vydání. Praha: C. H.  Beck, 2012, 826   s., s. 283. ISBN 978-80-7179-25). 
V této souvislosti Ministerstvo financí požaduje vyjasnit smysl a účel ustanovení § 42 odst. 1: „Zjišťování hranic není zeměměřickou činností, není předmětem kontroly podle kontrolního řádu a nelze jej přezkoumávat soudem ve správním soudnictví.“ Důvodová zpráva pouze uvádí, že „zjišťování hranic není předmětem kontroly podle kontrolního řádu a nelze jej přezkoumávat soudem ve správním soudnictví“, což však nevysvětluje, z jakého důvodu by zjišťování hranic nemělo podléhat postupům podle kontrolního řádu. Stejně tak se nevysvětluje, z jakého důvodu je zde vyloučen soudní přezkum zaručený čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
	Část návrhu, podle které zjišťování hranic předmětem kontroly podle kontrolního řádu a nelze jej přezkoumávat soudem ve správním soudnictví, byla na základě jiných připomínek vypuštěna, v důsledku čehož se připomínka stala obsoletní.


	
	9.1.14
	Z
	K čl. I bodu 68 – k § 55 odst. 4
Návrh uvádí, že na poskytování údajů katastru se nepoužije zákon o svobodném přístupu k informacím a zákon o právu na informace o životním prostředí. Tím patrně zasahuje do Listinou základních práv a svobod zaručeného práva na informace a práva na informace o životním prostředí, není-li přístup k těmto informacím zajištěn jiným srovnatelným způsobem. Takovéto posouzení však zcela absentuje v důvodové zprávě. Ministerstvo financí požaduje proto ustanovení vypustit nebo v důvodové zprávě důsledně posoudit jeho dopady. A to jak v části věnující se posouzení souladu s ústavním pořádkem, tak i do části týkající se souladu s normami mezinárodního práva, tedy zda návrh nezasahuje do práv zaručených Úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (tzv. Aarhuská úmluva, vyhlášena pod č. 124/2004 Sb. m. s.).
	Akceptováno.
DZ bude doplněna následovně:
Navrhuje se výslovně stanovit, že údaje katastru nemohou být poskytovány v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím nebo zákona o právu na informace o životním prostředí. Tím však nedojde k žádné faktické změně oproti současnému stavu, neboť zákon o svobodném přístupu k informacím a zákon o právu na informace o životním prostředí se na poskytování údajů katastru nepoužijí již v současnosti, neboť katastrální zákon obsahuje vlastní komplexní úpravu poskytování údajů pro tuto oblast. Skutečnost, že jde o komplexní úpravu vylučující použití výše uvedených předpisů, byla opakovaně potvrzena soudní judikaturou (např. NSS. 1 As 28/2010-86, NSS č. j. 7 As 124/2017-21, NSS č. j. 1 As 159/2019–31 a řada dalších). 
Vzhledem k tomu, že použití zákona o svobodném přístupu k informacím a zákona o právu na informace o životním prostředí je v případě údajů katastru vyloučeno již podle současného stavu, nedochází navrhovanou úpravou k žádnému zásahu do práva na informace ani do práva na informace o životním prostředí. Navíc veškeré údaje katastru, které mohou být informacemi o životním prostředí, budou podle návrhu zveřejňovány jako otevřená data (viz nový § 55a odst. 4), a tedy i z tohoto důvodu nemůže být právo na informace o životním prostředí navrhovanou právní úpravou dotčeno.
Ačkoliv skutečnost, že údaje katastru nemohou být poskytovány v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím nebo zákona o právu na informace o životním prostředí, dostatečně vyplývá již ze současné soudní judikatury, v praxi se velmi často objevují požadavky, které jsou s judikatorními závěry v rozporu. Explicitní řešení této otázky v zákoně přispěje ke snížení zbytečné zátěže spočívající v odmítání nedůvodných požadavků na poskytnutí údajů katastru v režimu výše jmenovaných zákonů, a v případech, kdy se takové požadavky i přesto objeví, zjednoduší jejich odmítnutí. 
Zároveň se nic nezmění na současné praxi, kdy v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím nebo zákona o právu na informace o životním prostředí je možné poskytovat statistické údaje odvozené z údajů katastru. Ustanovení je inspirováno obdobným ustanovením obsaženým v § 5b zákona o zeměměřictví.

	
	9.1.15
	Z
	K čl. I bodu 71 – k § 57 odst. 1 písm. a)
Tato připomínka souvisí s připomínkou k § 52 a 53. Zavedení skutkové podstaty přestupku spočívající v použití údajů katastru obsahující údaje o osobách, o právních vztazích nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí k jiným účelům než uvedeným v § 1 odst. 2 je neodůvodněné, v rozporu nejen se zásadou materiální publicity katastru nemovitostí. U přestupků dochází ke splnění znaku společenské škodlivosti již naplněním skutkové podstaty, avšak použití údajů z katastru nemovitostí pro ochranu jiných oprávněných zájmů osoby nahlížející nelze považovat za společensky škodlivé.
	Vysvětleno.
Tato skutková podstata není nově zaváděna. Jedná se o stávající skutkovou podstatu, která je pouze formulačně upravena tak, aby byla vyjádřena stejným způsobem jako ostatní skutkové podstaty.
Materiální publicita katastru je institutem ochrany dobrověrného nabyvatele, a získávání údajů katastru za účelem ochrany nabývání práv v dobré víře v údaje katastru je plně v souladu s hospodářským účelem uvedeným v § 1 odst. 2 katastrálního zákona. K žádnému rozporu s tímto principem tedy nedochází.

	
	9.1.16
	Z
	K čl. III bodu 1
Ministerstvo financí zásadně nesouhlasí se zrušením položky 119. Předmětem správních poplatků je podle § 2 odst. 1 zákona o správních poplatcích správní řízení upravené zvláštním právním předpisem a další činnosti správního úřadu související s výkonem státní správy. K nejčastějším činnostem správních úřadů, které souvisejí s výkonem státní správy, patří vydávání kopií, stejnopisů, opisů, fotokopií nebo výpisů ze spisů, z registrů, z knih, ze záznamů, z evidencí, z listin nebo z dalších materiálů. Tato činnost správních úřadů je předmětem zpoplatnění správním poplatkem podle položky 3 písm. a) sazebníku zákona o správních poplatcích. Vzhledem ke speciálním výstupům při poskytování údajů katastru byla tato činnost, která je nepochybně další činností správního úřadu související s výkonem státní správy, a tudíž podléhá správnímu poplatku, zařazena do samostatné položky 119. Její zrušení by bylo v zásadním rozporu s § 2 odst. 1 zákona o správních poplatcích. 
Převod činností za poskytování údajů katastru do vyhlášky o poskytování údajů z katastru nemovitostí by znamenalo krácení příjmů státního rozpočtu.
 Navíc návrh na úpravy výše úplat za činnost správního úřadu související s výkonem státní správy by neprocházel připomínkovým řízením, takže ostatním ústředním orgánům státní správy by byla odebrána možnost vyjádřit se k jejich navrhované výši. 
Argumentace, že v současnosti „dochází k nedůvodným disproporcím mezi zpoplatněním výstupů s obdobnou infomační hodnotou, neboť s ohledem na obtížnost provedení změn v zákoně je nemožné udržet soulad mezi vyhláškou a zákonem“, je neopodstatněná. Je pravdou, že sazby poplatků v položce 119 nebyly od roku 2004 valorizovány, ale navrhovatel zřejmě o navýšení správních poplatků neuvažoval, neboť nevyužil možnosti k navýšení sazeb v roce 2012, kdy došlo k úpravám v položce 119 zákonem č. 428/2012 Sb. a zákonem č. 503/2012 Sb. Stejně tak nebyla využita možnost navýšení správních poplatků v položce 119 v roce 2019, kdy zákonem č. 364/2019 Sb. došlo s účinností od 1. 1. 2020 k navýšení všech správních poplatků stanovených v položce 120.
	Akceptováno.
Návrh právní úpravy bude vypuštěn. V dané souvislosti bude provedena pouze úprava měrných jednotek, resp. výše správních poplatků.


	
	9.1.17
	Z
	K čl. III bodu 2
Ministerstvo financí požaduje ponechání předmětu správního poplatku v položce 119.
	Akceptováno.


	
	9.1.18
	Z
	K čl. III bodu 3
Ministerstvo financí nesouhlasí se zařazením nového bodu 7 do části Osvobození v položce 120 přílohy, neboť svým charakterem se nejedná o osvobození, ale o slevu na poplatku, kterou je třeba zařadit do ustanovení „Poznámky“.
	Akceptováno.


	
	9.1.19
	Z
	K čl. III bodu 5
K navrhovanému bodu 4 části Poznámky položky 120 přílohy Ministerstvo financí uvádí, že předmět správního poplatku v sazebníku zákona o správních poplatcích musí být definován stejně jako úkon prováděný správním úřadem podle zvláštního právního předpisu. Předmětem zpoplatnění v položce 120 písm. a) a b) je „přijetí návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí“. Katastrální zákon používá slovní spojení „návrh na zahájení řízení o povolení vkladu“ pouze ve spojení s formulářem pro podání návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu. Jak vyplývá z Důvodové zprávy – Zvláštní část k čl. I bod 11 (k § 14 odst. 1), v návaznosti na úpravy v dalších ustanoveních se navrhuje sjednotit terminologii používanou pro podání, kterým se zahajuje vkladové řízení, a to na „návrh na vklad“. S ohledem na tuto skutečnost požadujeme dát znění předmětů správních poplatků v položce 120 písm. a) a b) sazebníku do souladu s katastrálním zákonem, aby poplatníkovi bylo zřejmé, který úkon podle katastrálního zákona je zpoplatněn správním poplatkem.
	Akceptováno.
Předmět správního poplatku bude upraven takto: „a) Přijetí návrhu na vklad do katastru nemovitostí.“

	
	9.1.20
	Z
	K důvodové zprávě – obecné části
Je třeba doplnit vyčíslení a odůvodnění finančních dopadů do rozpočtové kapitoly Českého úřadu zeměměřického a katastrálního na zajištění úprav informačního systému katastru nemovitostí. Dále je třeba výslovně uvést, že tyto finanční dopady pokryje kapitola Českého úřadu zeměměřického a katastrálního v rámci limitů kapitoly na příslušný rok bez dodatečných nároků na státní rozpočet.
	Akceptováno.
Důvodová zpráva bude upravena následovně:
7.       Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky 
V rozpočtové kapitole Českého úřadu zeměměřického a katastrálního vyvolá navrhovaná právní úprava požadavky na finanční zajištění úprav informačního systému katastru nemovitostí tak, aby katastrální úřady mohly při správě katastru postupovat v souladu s navrhovaným zněním zákona. Tyto požadavky budou zajištěny v rámci schváleného rozpočtu rozpočtové kapitoly Českého úřadu zeměměřického a katastrálního na příslušný rok bez dodatečných nároků na státní rozpočet. 
Náklady na úpravu informačního systému jsou odhadovány na 80 miliónů Kč. Oproti tomu stojí přínosy, které se projeví zejména ve snížení nákladů na odesílání informace o zaplombování (přibližně 25 miliónů ročně) nebo na postupování podání v důsledku změny místní příslušnosti (cca statisíce ročně). Tyto úspory se budou projevovat dlouhodobě a budou alespoň částečně kompenzovat rostoucí náklady na výkon státní správy, zejména v oblasti poštovného, kdy např. v roce 2026 je odhadovaný nárůst prostředků potřebných na úhradu poštovních služeb v důsledku jejich zdražení oproti předchozímu roku odhadován na cca 16 až 20 miliónů Kč.
Zvýšení správního poplatku za přijetí žádosti o potvrzení geometrického plánu se pozitivně projeví v příjmech státního rozpočtu, stejně tak i stanovení jasnějších pravidel při vybírání správního poplatku za přijetí návrhu na vklad. V závislosti na vývoji realitního trhu a výstavby, a z toho vyplývajících požadavcích na dělení pozemků a zápis nových staveb, lze odhadovat zvýšení příjmů státního rozpočtu o 60 miliónů Kč ročně.
Ke zvýšení příjmů státního rozpočtu povede i zavedení nového správního poplatku za výpis z evidence podle § 52 odst. 5 katastrálního zákona. Výnos z tohoto poplatku bude podmíněn zájmem veřejnosti o tento výstup, a proto jej nelze bez předchozích praktických zkušeností odhadnout.
Úspory spočívající ve zvýšení efektivity práce zaměstnanců v důsledku jednodušších a jasnějších pravidel a automatizace některých zápisů nejsou kvantifikovatelné, i přesto jsou velmi důležité, neboť alespoň částečně kompenzují narůstající složitost práce zaměstnanců katastrální úřadů vyplývající ze změn právních předpisů s dopadem do oblasti katastru, v poslední době např. změny v oblasti stavebního práva. 
Celkově jsou veškeré změny navrhovány tak, aby buďto z dlouhodobého hlediska vedly k úsporám, nebo je snížení příjmů státního rozpočtu v důsledku některých jednotlivých opatření cíleně kompenzováno jinými opatřeními (např. sjednocení správního poplatku za vydání výpisu z katastru nemovitostí bez ohledu na počet nemovitostí je kompenzováno zvýšením poplatku za výstupy z historických operátů).
Dopad do podnikatelského prostředí bude pozitivní, neboť dojde k vyjasnění a zpřesnění postupů při zápisu do katastru, což sníží administrativní zátěž spočívající v odstraňování vad různých podání.

	
	9.1.21
	Z
	K důvodové zprávě – obecné části
Důvodová zpráva zcela rezignuje na skutečné posouzení dopadů, které má navrhovaná právní úprava. Požadujeme dopady posoudit a důvodovou zprávu doplnit. Zejména jde o část (4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky), ve které zcela absentuje posouzení dopadů na ústavně zaručené právo na informace, právo na informace o životním prostředí a právo na soukromí osoby, o které budou sdělovány údaje podle § 52 odst. 5. Stejně tak absentuje bližší posouzení souladu s předpisy Evropské unie (zejména pak směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru, pokud jde o omezení poskytovaných otevřených dat - bez údajů o osobách, údajů o právních vztazích a údajů o dosažených cenách nemovitostí). Zcela nepravdivé je tvrzení, že „Na oblast navrhované úpravy se žádná mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nevztahuje“. Požadujeme doplnit alespoň posouzení souladu s Aarhuskou úmluvou. Důvodová zpráva také zcela pomíjí dopady na podnikatelské prostředí spojené se zásadním omezením principu materiální publicity a případné dopady na obchod s nemovitostmi.
	Akceptováno.
DZ bude doplněna následovně:
5.	Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie 
Předložený návrh zákona není v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii, s právními předpisy či obecnými zásadami práva Evropské unie, ani s judikaturou Soudního dvora Evropské unie. 
Problematiky, kterou návrh upravuje, se z předpisů Evropské unie konkrétně dotýká 
· nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES, v platném znění,
· směrnice Evropského parlamentu a Rady č. (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru, v platném znění, a 
· nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). 
Návrh zákona je s uvedenými předpisy v souladu. Ve vztahu ke směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru, dochází k rozšíření údajů, které budou poskytovány jako otevřená data. V současnosti jsou takto poskytovány údaje katastrálních map, nově budou poskytovány i údaje souboru popisných informací bez údajů o právech a údajů o cenách. Pro údaje o právech a údaje o cenách bude i nadále platit, že se jedná o údaje, na které se směrnice nevztahuje, a to s ohledem na čl. 1 odst. 2 písm. f), podle kterého se směrnice nevztahuje na údaje, k nimž je omezen přístup na základě režimů přístupu v členských státech. Tímto režimem, který omezuje přístup k daným údajům, je v České republice právě právní úprava poskytování údajů v katastrálním zákoně.
Posouzení souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů je uvedeno v části obsahující zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů.
6.	Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Problematiky, kterou návrh upravuje, se z mezinárodních smluv dotýká Aarhuská úmluva, a to v části týkající se přístupu k environmentálním informacím. Údaje katastru, které mohou být informacemi o životním prostředí, budou podle návrhu zveřejňovány jako otevřená data, a budou tak každému přístupné v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. a) a písm. b) podbod ii).

	
	9.2.1
	
	K čl. I bodu 1 – k § 2 písm. a)
Doporučujeme zvážit, zda by nenormativní odkaz „podle jiného právního předpisu“ nebylo možné nahradit odkazem normativním. 
	Neakceptováno.
Uvedená obecná formulace byla zvolena s ohledem na velké množství různých listin, které přicházejí podle stávajícího stavebního zákona i předchozích právních úprav v úvahu. Normativní odkaz by tento problém nejen nevyřešil, ale ani by nebyl možný. 

	
	9.2.2
	
	K čl. I bod 2 – k § 4 odst. 1 písm. e)
Doporučujeme slova „oprávněný z věcných práv“ nahradit slovy „oprávněný z věcného práva“ v souladu s čl. 44 odst. 1 Legislativních pravidel vlády. Současně upozorňujeme, že legislativní zkratku „oprávněný z věcných práv“ neshledáváme za vhodnou, neboť zahrnuje i osoby oprávněné z nájmu a pachtu, což považujeme za nepřesné. Dáváme ke zvážení zavedení jiného označení, např. „oprávněný z dalších práv“, což by nemělo kolidovat s označením „oprávněný z jiného práva“ v nově vkládaném § 59b.
	Akceptováno částečně.
Zkratka bude uvedena v jednotném čísle. 
Nájem a pacht se z pohledu zápisů v katastru chovají velmi podobně jako věcná práva, a jejich podřazení pod tuto legislativní zkratku tak neshledáváme nevhodným. 

	
	9.2.3
	
	K čl. I bodu 3 – k § 5 odst. 2 písm. e)
Doporučujeme slova „a dalších postupech“ nahradit slovy „a o dalších postupech“.
	Akceptováno.

	
	9.2.4
	
	K čl. I bodu 5 – k § 7 odst. 6
Doporučujeme zrušit středníky a ze slovních spojení za středníky udělat samostatné věty. Obdobná připomínka se vztahuje k bodu 35 - § 31, k bodu 47 - § 37 odst. 3, k bodu 54 - § 42 odst. 2 a 6 a k bodu 69 - § 55a odst. 5.
	Vysvětleno.
Předkladatel má za to, že zvolený způsob vyjádření je vhodnější. Odsazením textů za středníkem do samostatných vět by do určité míry byla přerušena vazba na předchozí část věty, která je v dané souvislosti podstatná.

	
	9.2.5
	
	K čl. I bodu 9 – k § 12a
Upozorňujeme, že slovní spojení „vkladové řízení“ je legislativní zkratkou, která je zavedena až v § 13.  
Dále upozorňujeme, že není řešena situace, kdy návrh na vklad dojde více katastrálním úřadům ve stejnou dobu a ani z Důvodové zprávy nevyplývá, zda tato situace může nastat, popř. jak bude řešena.
	Akceptováno částečně, vysvětleno.
Legislativní zkratka bude zavedena již v § 12a.
Nestanoví-li katastrální zákon zvláštní pravidlo, použije se správní řád. V popsaném případě se tedy použije ustanovení správního řádu § 12 odst. 2 věty druhé - místní příslušnost určí usnesením nejblíže společně nadřízený správní orgán. Není-li takového orgánu, určí místní příslušnost usnesením ústřední správní úřad, do jehož působnosti rozhodovaná věc náleží.

	
	9.2.6
	
	K čl. I bodu 10 – k § 13
Doporučujeme zvážit, zda by nenormativní odkaz „podle jiného právního předpisu“ nebylo možné nahradit odkazem normativním. 
	Vysvětleno.
Předpisů, ze kterých plyne oprávnění jiné osoby nakládat s nemovitostí namísto vlastníka, je celá řada a další mohou vznikat. Normativní odkaz v dané souvislosti není vhodný.

	
	9.2.7
	
	K čl. I bodu 10 – k § 13
Doporučujeme slova „V § 13 se doplňuje“ nahradit slovy „Na konci § 13 se doplňuje“, a to v souladu s čl. 58 odst. 8 písm. a) Legislativních pravidel vlády. Obdobná připomínka se vztahuje k bodu 30. - § 26 a k bodu 70. - § 56.
	Akceptováno.

	
	9.2.8
	
	K čl. I bodu 13 – k § 14
Doporučujeme navržený text upravit následovně: V § 14 se za odstavec 3 doplňuje odstavec 4, který zní: „(4) Nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se ve vkladovém řízení zahájeném podle odstavce 3 podle ustanoveních správního řádu upravujících řízení o žádosti. Toto řízení se považuje za řízení zahájené na základě návrhu toho účastníka vkladového řízení, jehož právo vzniká, mění se nebo se rozšiřuje.“.
	Akceptováno.

	
	9.2.9
	
	K čl. I bodu 15 – k § 15 odst. 2
Doporučujeme slova „na konci textu“ nahradit slovy „na konci odstavce 2“ v souladu s čl. 58 odst. 8 písm. b) Legislativních pravidel vlády.
	Akceptováno.


	
	9.2.10
	
	K čl. I bodu 19 – k § 17a odst. 3
Doporučujeme slova „předchozích odstavců“ nahradit slovy „odstavců 1 a 2“.
	Akceptováno.

	
	9.2.11
	
	K čl. I bodu 20 – k § 18
Doporučujeme za slovo „znějí“ doplnit dvojtečku. V § 18 odst. 2 doporučujeme slova „předchozího odstavce“ nahradit slovy „odstavce 1“.
	Akceptováno.

	
	9.2.12
	
	K čl. I bodu 23 – k § 18 odst. 10
Doporučujeme slova „předchozí věty“ nahradit slovy „věty první“.  Dále upozorňujeme, že v § 18 odst. 7 je uvedeno „o řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem“, v § 18 odst. 10 je uvedeno „v řízení podle části páté občanského soudního řádu“. Ačkoliv je obojí správně a týká se téhož, neboť část pátá o. s. ř. upravuje řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, doporučujeme terminologii sjednotit na „řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem“.
	Akceptováno.

	
	9.2.13
	
	K čl. I bodu 24 – k § 18a odst. 1
Máme za to, že navržený text by měl z hlediska právní jistoty a souladu s občanským zákoníkem rozlišovat mezi typy věcných práv, nebo alespoň vyloučit z působnosti ustanovení zástavní právo, u něhož hmotné právo umožňuje jeho trvání po zániku zajištěné pohledávky.
	Akceptováno.
Do ustanovení bude doplněn výjimka pro zástavní právo. Za stávající text bude vložena věta: „To neplatí, jde-li o zástavní právo.“
Připomínky č. 4.5, 9.1.8, 9.2.13, 18.11 a 19.8 se obsahově shodují.

	
	9.2.14
	
	K čl. I bodu 27 – k § 23 odst. 2
Doporučujeme slova „V § 23 odst. 2 se na konci písmene l) tečka nahrazuje čárkou a za písmeno l) se doplňuje nové písmeno“ nahradit slovy „V § 23 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno“ v souladu s čl. 58 odst. 4 písm. b) Legislativních pravidel vlády. Obdobná připomínka se vztahuje k bodu 84. - § 66 odst. 1.
	Akceptováno.


	
	9.2.15
	
	K čl. I bodu 33 – k § 30
Doporučujeme vypustit tečku za slovem „nemovitostí“. 
	Akceptováno.

	
	9.2.16
	
	K čl. I bodu 43
Doporučujeme text „c)“ nahradit textem „d)“, neboť ke změně označení písmen dochází až následujícím novelizačním bodem 44.
	Akceptováno.

	
	9.2.17
	
	K čl. I bodu 45 – k § 37 odst. 1 písm. b) 
Doporučujeme zvážit, zda zde zaváděnou legislativní zkratku nezavést již v § 35 odst. 1, kde se pojem „nesoulad“ již vyskytuje. 
	Vysvětleno.
Zkratku nelze zavést zde, neboť by se týkala pouze nesouladů zjištěných v rámci revize katastru. Zkratka zaváděná v § 37 má širší dopad, a tím pádem i odlišný význam.

	
	9.2.18
	
	K čl. I bodu 46 – k § 37 odst. 2
Doporučujeme slova „slova „písm. b)““ nahradit slovy „text „písm. b)““ a slova „slovy „písm. a)““ nahradit slovem „textem „písm. a)““. Současně upozorňujeme, že text platného znění je třeba dát do souladu s textem novelizačního bodu (ve větě první není přeškrtnut text „nebo jiného oprávněného“). 
	Akceptováno.


	
	9.2.19
	
	K čl. I bodu 48 – k § 37 odst. 3 
Máme za to, že bod 48 je nelogický a nadbytečný, a to s ohledem na předcházející novelizační body 46 a 47. Doporučujeme jej vypustit. 
	Akceptováno

	
	9.2.20
	
	K čl. I bodu 51 – k § 40 odst. 2 
Doporučuje slova „ve větě druhé“ pro nadbytečnost zrušit a zrušení věty třetí a čtvrté provést samostatně.
	Akceptováno.


	
	9.2.21
	
	K čl. I bodu 54 – k § 42 odst. 2 
Doporučujeme zvážit, zda by v návrhu zákona nebylo vhodné podrobněji upravit statut a jednací řád komise, popřípadě doplnit informace týkající se postavení a jednání komise alespoň v Důvodové zprávě.
	Vysvětleno.
S ohledem na charakter činností komise, spočívajících zejména v šetření hranic v terénu v součinnosti s vlastníky, kdy neprobíhá standardní jednání a hlasování komise, není vhodné ji upravovat na úrovni podrobnosti statutu, jednacího řádu apod. 

	
	9.2.22
	
	K čl. I bodu 54 – k § 42 odst. 4 
Doporučujeme neadresné spojení „se zaznamenají“ doplnit určením toho, kdo záznam provede (například určený člen komise, předseda komise).
	Vysvětleno. 
Činnosti provádí komise, proto záznam může učinit kterýkoliv člen komise přítomný na zjišťování. Preferujeme proto ponechání trpného rodu, který je běžný i v jiných ustanoveních.

	
	9.2.23
	
	K čl. I bodu 54 – k § 42 odst. 5 
Doporučujeme slova „převezmou se“ nahradit slovy „převezme komise“.
	Vysvětleno. 
Tato činnost již není zjišťováním hranic a neprovádí ji komise. Výsledkem činnosti komise je konstatování skutečnosti, že existuje rozpor v tvrzení vlastníků, tato skutečnost je uvedena ve výsledku zjišťování průběhu hranic. Předmětné ustanovení popisuje následky tohoto stavu, kdy při pozdějším zpracování nového katastrálního operátu bude hranice přebírána z dosavadního operátu, neboť z důvodu neshody na jejím průběhu ji nebylo možné nově zaměřit.

	
	9.2.24
	
	K čl. I bodu 56 – k § 43 odst. 2 
Doporučujeme slova „podle předchozí věty“ nahradit slovy „podle věty první“. Obdobná připomínka se vztahuje k bodu 67. - § 53 odst. 3. Dále doporučujeme do Důvodové zprávy doplnit, co znamená termín „narušení logických vztahů okolního polohopisu“.
	Akceptováno.

	
	9.2.25
	
	K čl. I bodu 67 - § 53 odst. 2 
Pro přehlednost doporučujeme větu druhou definici pojmu „vytěžování“ přesunout do § 2 a vytvořit písmeno n).
	Akceptováno.
Došlo k rozdělení ustanovení do dvou částí. Část obsahující definici pojmu vytěžování byla přesunuta do definic, tato definice je neutrální a obsahuje 2 znaky – automatizovaný způsob získávání a určitou kvantitu získávaných údajů. V § 53 odst. 2 je zachováno pravidlo, kdy je vytěžování povoleno a kdy zakázáno. 
§ 2 
…
n)	vytěžováním údajů katastru jejich získávání automatizovaným způsobem osobou nebo skupinou osob v rozsahu, který překračuje osobní potřebu nebo porušuje podmínky stanovené pro poskytování údajů katastru prováděcím právním předpisem.
§ 53 odst. 2:
(2) Údaje katastru lze vytěžovat, jsou-li zpřístupněny jako otevřená data. Údaje katastru, které jsou zpřístupněny jiný způsobem, vytěžovat nelze.

	
	9.2.26
	
	K čl. I bodu 68 – k § 55 odst. 4 
Doporučujeme zvážit, zda část věty za středníkem není nadbytečná.
	Vysvětleno.
Tato formulace je již v současnosti použita v § 5b zeměměřického zákona, a to na základě požadavku komise LRV. Považujeme za žádoucí, aby to bylo v obou našich hlavních předpisech stejně.
Připomínky č. 9.2.26 a 17.8 se obsahově shodují.

	
	9.2.27
	
	K čl. I bodu 69 – k § 55a odst. 2 
Doporučujeme text za písmenem c) uvést jako samostatný odstavec.
	Vysvětleno.
Uvedení textu v samostatném odstavci by bylo krajně nevhodné - byla by tím narušena logika a konsistence celého paragrafu.

	
	9.2.28
	
	K čl. I bodu 69 – k § 55a odst. 5 
Doporučujeme slova „a o dosažených“ nahradit slovy „a údaje o dosažených“. 
	Akceptováno.

	
	9.2.29
	
	K čl. I bodu 70 – k § 56 
Doporučujeme slova „odst. 3 až 6“ nahradit slovy „odst. 3 až 5“, neboť § 52 odstavec 6 neobsahuje.  Doporučujeme upravit i v platném znění a Důvodové zprávě – Zvláštní část.
	V důsledku změn z vypořádání připomínek došlo k doplnění odstavce 6 do § 52.


	
	9.2.30
	
	K čl. I bodu 73
V úvodní větě tohoto novelizačního bodu doporučujeme za slovo „která“ vložit slova „včetně nadpisu“.
	Akceptováno.


	
	9.2.31
	
	K čl. I bodu 74 – k § 59b odst. 1 
Máme za to, že formulace „jiné osoby, které vykonávají vlastnické právo“ je velmi nejasná, neboť v úvahu přichází celá řada různých osob, kdy ale každý z těchto případů má zcela odlišný právní režim a rozsah oprávnění (např. správce majetku, správce pozůstalosti, vlastník z podmíněného převodu atd.). Doporučujeme vyjasnit v důvodové zprávě.
	Akceptováno.
Důvodová zpráva bude doplněna následovně:
Jinou osobou, která není vlastníkem, avšak vlastnická práva vykonává, je typicky správce pozůstalosti nebo likvidační správce. Může se však jednat i o jiné osoby, kterým v konkrétních souvislostech právní úprava přiznává takové postavení, že tyto osoby jsou ve vztahu k nemovitostem účastníky soudních nebo jiných řízení, která se těchto nemovitostí týkají, na místě vlastníka.
Připomínky č. 4.12  9.2.31 se obsahově shodují.

	
	9.2.32
	
	K čl. I bodu 73 – k § 59a odst. 1 
V § 59a odst. 1 je zavedena legislativní zkratka ke slovnímu spojení „portál katastru a zeměměřictví (dále jen „portál“)“. Toto slovní spojení se však v předloženém materiálu vyskytuje dříve, např. v § 7 odst. 6 či § 18 odst. 2. Doporučujeme tedy text návrhu zákona upravit v souladu s čl. 44 odst. 1 Legislativních pravidel vlády.
	Akceptováno.


	
	9.2.33
	
	K čl. I bodu 73 – k § 59a odst. 3 
Doporučujeme slova „v předchozích odstavcích“ nahradit slovy „v odstavcích 1 a 2“.
	Akceptováno.


	
	9.2.34
	
	K čl. I bodu 74
Doporučujeme přeformulovat bod 74. takto: „V části šesté se vkládá nový § 59b, který zní:“.
	Akceptováno jinak.
Bod 74 bude přeformulován následovně: „Na začátek části šesté se vkládá nový § 59b, který zní:...“.

	
	9.2.35
	
	K čl. I bodu 74 – k § 59b odst. 2
Občanský zákoník rozeznává více forem spoluvlastnictví, které se zásadně liší svou povahou, způsobem rozhodování i mírou ochrany spoluvlastníků (podílové spoluvlastnictví - § 1115 a násl. OZ, přídatné spoluvlastnictví - § 1223–1235 OZ, společenství jmění - § 1236 a násl. OZ, společné jmění manželů - § 708 – 715 OZ. Máme za to, že návrh směšuje právně neslučitelné režimy, vytváří nejistotu, snižuje úroveň ochrany spoluvlastníků. Podle našeho názoru by mohlo dojít k narušení systematiky OZ. Doporučujeme, aby předkladatel výslovně vymezil, že ustanovení se vztahuje pouze na podílové spoluvlastnictví podle § 1115 a násl. OZ.
	Akceptováno.
Ustanovení upraveno následovně:
(2)          Týká-li se obnova operátu nebo zpřesnění hranice pozemku, který je ve spoluvlastnictví nebo v přídatném spoluvlastnictví, je ke shodě vlastníků na průběhu hranice pozemků třeba alespoň dvoutřetinové většiny spoluvlastníků počítané podle velikosti jejich podílů. 
(3)          Týká-li se obnova operátu nebo zpřesnění hranice pozemku, který je ve společenství jmění, je ke shodě vlastníků na průběhu hranice pozemků třeba alespoň dvoutřetinové většiny spoluvlastníků počítané podle počtu zúčastněných na společenství jmění.
(4)          Týká-li se obnova operátu nebo zpřesnění hranice pozemku, který je ve společném jmění manželů nebo ve společném jmění partnerů nebo v jiném obdobném majetkovém upořádání podle cizího práva, postačí, vyjádří-li souhlas se zjištěným průběhem hranice pozemků jeden z manželů nebo partnerů. To neplatí, vyjádří-li druhý z manželů nebo partnerů nesouhlas se zjištěným průběhem hranice pozemků.  

	
	9.2.36
	
	K čl. I bodu 77
Doporučujeme tento bod přeformulovat následovně: „V § 62 odst. 3 se ve větě první za slova „zástavní práva“ vkládají slova „, předkupní práva a další obdobná věcná práva“,  ve větě druhé se slovo “zástavní“ za slovem „tato“ a slovo „zástavní“ za slovem „zaniklé“ zrušují a ve větě třetí se slovo „zástavních“ zrušuje.
	Akceptováno.

	
	9.2.37
	
	K čl. I bodu 78 – k § 62 odst. 4 a 6
Formulace „považuje se za zaniklé“ je nevyvratitelná právní fikce. Znamená to, že bez ohledu na realitu by právo bylo pokládáno za zaniklé. Domníváme se, že místo nevyvratitelné právní fikce by bylo vhodnější volit vyvratitelnou domněnku, např. formulaci „má se za to, že právo zaniklo“ -u fikce („považuje se za“) nelze prokázat opak – právo je prostě zaniklé, tečka; u domněnky („má se za to, že“) platí předpoklad zániku, dokud není prokázán opak.
	Akceptováno.
Ustanovení bude přeformulováno takto: „Má se za to, že věcné právo k věci cizí, jehož trvání bylo omezeno na dobu života fyzické osoby, zaniklo, pokud se oprávněná osoba narodila před více než 120 lety …“
Připomínky č. 4.15 a 9.2.37 se obsahově shodují.

	
	9.2.38
	
	K čl. II – k přechodným ustanovením bodu 1 
Doporučujme slova „dosavadních právních předpisů“ nahradit slovy „zákona č. 256/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem účinnosti tohoto právního předpisu“. Obdobná připomínka se vztahuje k bodům 5 a 7. Vzhledem k celkovému uspořádání přechodných ustanovení doporučujeme v bodě 1 z věty druhé vytvořit samostatný bod 2 a dosavadní body 2 až 9 označit jako body 3 až 10. 
	Akceptováno.

	
	9.2.39
	
	K čl. III bodu 5 – položce 120 přílohy, části Poznámky, bodu 3
Ve větě druhé doporučujeme slovo „listin“ nahradit slovy „vkladových listin“., aby byl soulad s větou první.
	Akceptováno.

	
	9.2.40
	
	K platnému znění – k § 15 odst. 3
Doporučujeme za slovo „navrhovatele“ vložit čárku v souladu s materiálem.
	Akceptováno.

	
	9.2.41
	
	K platnému znění -  k § 45 odst. 1 
Doporučujeme tečku za slovem „přístup“ vyznačit tučně a teču za slovem „úřadu“ naopak netučně.
	Akceptováno.

	
	9.2.42
	
	K platnému znění – k § 62 odst. 5
Doporučujeme text „§u 10“ nahradit textem „§ 10“.
	Neakceptováno.
Takový je oficiální název předmětného zákona.

	
	9.2.43
	
	K platnému znění – k § 64 odst. 1
Upozorňujeme, že termín „jiný oprávněný“ není nahrazen nově zavedeným pojmem „oprávněný z věcného práva“ (novelizační bod 2). Tuto změnu je třeba zohlednit v celém zákoně. 
	Akceptováno.

	
	9.2.44
	
	K platnému znění – k § 66 odst. 1 písm. d)
Jelikož je v § 13 zavedena legislativní zkratka „vkladové řízení“, doporučujeme ji užívat namísto slov „řízení o povolení vkladu“. Tuto změnu je třeba promítnout i do návrhu materiálu.
	Akceptováno jinak.

	
	9.2.45
	
	K důvodové zprávě – obecné části, části 16, bodu 1.1.
Doporučujeme slova „na dobru“ nahradit slovy „na dobu“.
	Akceptováno.

	
	9.2.46
	
	K důvodové zprávě – obecné části, části 16, bodu 1.3.
Doporučujeme slova „v zákona“ nahradit slovy „v zákoně“.
	Akceptováno.

	
	9.2.47
	
	K důvodové zprávě – zvláštní části, K čl. I bodu 69 odst. 8
Doporučujeme slovo „vypuštěním“ nahradit slovem “zrušením“.
	Akceptováno.

	
	9.2.48
	
	K důvodové zprávě – zvláštní části, K čl. I. bodu 78 
Doporučujeme v nadpise text „odst. 5“ nahradit textem „odst. 4“. 
	Akceptováno.

	10. Ministerstvo vnitra

	10.1
	Z
	Obecně k novele katastrálního zákona
Upozorňujeme, že návrh novely katastrálního zákona nevyužívá jednotnou terminologii pro stejné pojmy. Například v § 7 odst. 1 katastrálního zákona se uvádí, že „Zápisy práv se do katastru provádějí na základě písemností v listinné podobě nebo v elektronické podobě (dále jen „listina“).“. V § 7 odst. 2 větě první daného zákona se hovoří o „listině“ a v následujících dvou větách o „písemnosti“. Ustanovení § 55a opakovaně využívá termín „písemnost v listinné podobě“. V ustanovení § 59a odst. 1 katastrálního zákona je používán jen termín „písemnost“ a v § 62 odst. 2 předmětného zákona se užívá termín „dokument“. 
Vyvstává tak otázka, zda je dokumentem, písemností a listinou myšleno totéž a rovněž jaké požadavky na ně mají být kladeny. Terminologie by přitom měla vyplývat z obecných právních předpisů, které použité termíny dostatečně popisují. Speciální úprava je možná, měla by však být jednotná a jasná (např. termín „vkladová listina“). Požadujeme nejednotnost použité terminologie sjednotit, neboť v oblasti odborné správy dokumentů způsobuje nejasnosti v rámci výkladu požadavků katastrálního zákona.
	Vysvětleno.
Pojem listina je v katastrálním zákoně používán primárně v návaznosti na civilní předpisy, zejm. občanský zákoník. Významná je především vazba na ustanovení občanského zákoníku o soukromých a veřejných listinách – např. hovořit v § 7 odst. 3 o soukromém dokumentu namísto o soukromé listině by fakticky změnilo smysl ustanovení zcela nežádoucím způsobem (viz § 565 a násl. ObčZ). Přitom je zřejmé, že tento pojem tak, jak je v daných ustanoveních občanského zákoníku používán, nepředjímá podobu dané písemnosti. Použití pojmu dokument, který je charakteristický pro oblast spisové služby, není v poměrech zápisu práv do katastru vhodné a případné (až na výjimky – viz dále), a to i s ohledem na dlouhodobě zaužívaný pojem „vkladová listina“.
Použití pojmu písemnost v § 55 je nezbytné, neboť v dané souvislosti je nutno rozlišovat mezi listinnou a elektronickou podobou, a pojem listina tak není vhodný. Totéž platí pro použití pojmu písemnost v § 60 a § 66.
Tj. v ustanoveních, která primárně souvisí s důkazní hodnotou, je používán pojem listina, v ustanoveních, která primárně cílí na určení konkrétní podoby (elektronická vs  listinná), je používán v tomto ohledu neutrální pojem písemnost.
V § 62 je použit širší pojem dokument, neboť operát bývalého pozemkového katastru obsahuje typicky i mapové podklady, pro které není ani použití pojmu listina, ani použití pojmu písemnost vhodné.  
Pojmy listina, písemnost a dokument tak jsou používány cíleně a jednotně s ohledem na účel, který je v dané souvislosti sledován. Je-li tento účel a smysl odlišný, je zvolen ten z těchto pojmů, který daný účel sleduje nejlépe. 

	
	10.2.1
	Z
	K čl. I bodu 5 – k § 7 
V rámci odstavce 1 upozorňujeme na zavádějící a nepřesnou terminologii v nově navrhovaném ustanovení § 7 odst. 1 katastrálního zákona. Termín „listina“ předjímá listinnou formu vyhotovení dokumentu. Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „archivní zákon“), z principu obecně platného právního předpisu jasně a srozumitelně definuje v § 2 písm. e) pojem „dokument“, který v sobě zahrnuje jak analogovou, tak digitální formu vyhotovení. Stěžejním je nejspíše určení právní povahy dokumentu, tedy jeho doložení veřejnoprávnímu původci v podobě prvopisu, stejnopisu, či ověřené kopie. Přitom všechny zmíněné úrovně validity dokumentu jsou platnými právními předpisy dostatečně popsány. Termíny „prvopis“ (či originál), „stejnopis“ a případně „druhopis“ dokumentu definuje ustanovení § 16 odst. 3 vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „spisová vyhláška“). Dovětek za středníkem „to neplatí, je-li listinou procesní úkon vůči jinému orgánu veřejné moci“ je pak v přímém rozporu s požadavky na odbornou správu dokumentů veřejnoprávních původců definovaných v § 3 odst. 1 archivního zákona. Přijetí navrhovaného ustanovení by znamenalo vnesení nejednoznačnosti do stávajících obecných právních předpisů. Pokud již má být oblast příjmu dokumentů v rámci katastrálního zákona řešena, požadujeme ustanovení formulovat neutrálně ve vztahu k obecným právním předpisům, např. jej uvést ve znění: „Zápisy práv se do katastru provádějí na základě doručených dokumentů v listinné nebo v digitální podobě. Dokumenty musí být předloženy v podobě prvopisu, stejnopisu, nebo úředně ověřené kopie, předloženy mohou být též jejich výstupy z autorizované konverze dokumentů. Provádí-li se dokumentem důkaz, je možné jej předložit ve formě prosté kopie.“.
	Vysvětleno.
Připomínkovým místem navrhované znění nepřiměřeně a nesprávně zužuje dopad předmětného ustanovení. Pojmy prvopis a stejnopis definované spisovou vyhláškou se vztahují výlučně k vyhotovování dokumentů veřejnoprávními původci. Listiny, na základě kterých jsou prováděny zápisy do katastru, však velmi často vznikají mimo působnost předpisů o spisové službě, a nadto způsoby, které jsou pod tyto pojmy nepodřaditelné. Například kupní smlouva mezi dvěma soukromými osobami může být uzavřena tak, že jedna smluvní strana ji podepíše v listinné podobě, nechá autorizovaně zkonvertovat do elektronické podoby, a druhá smluvní strana následně připojí svůj elektronický podpis. 
Na dokumenty vznikající mimo působnost předpisů o spisové službě nelze klást požadavky těchto předpisů, a nelze jejich přijetí z tohoto důvodu odmítat. Proto není ani správné tvrzení, že „Dovětek za středníkem „to neplatí, je-li listinou procesní úkon vůči jinému orgánu veřejné moci“ je pak v přímém rozporu s požadavky na odbornou správu dokumentů veřejnoprávních původců definovaných v § 3 odst. 1 archivního zákona.“ V daném případě jde totiž o dokumenty, na které se dané ustanovení v okamžiku jejich vzniku a při jejich použití vůbec nevztahovalo.

	
	10.2.2
	Z
	K čl. I bodu 5 – k § 7
Věta první a druhá navrhovaného ustanovení § 7 odst. 2 katastrálního zákona duplikuje ustanovení § 6 odst. 1 a § 9 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů. Požadavek na platnost uznávaného elektronického podpisu a uznávané elektronické pečeti v době příjmu dokumentu se zdá být nepřiměřeným a s přihlédnutím na celý obsah podání odesílatele (průvodní dopis a přílohy, jejichž tvůrcem je jiný původce dokumentů) nerealizovatelným. K tomu archivní zákon po původcích dokumentů nevyžaduje udržování technologické platnosti jimi spravovaných dokumentů. Kontinuální připojování časových razítek u dokumentů veřejnoprávních původců je nadbytečné a neúměrně finančně nákladné. Důvěryhodnost informačních systémů veřejnoprávních původců je dána jejich transakčním protokolem, který zaznamenává veškeré změny a operace provedené s dokumentem (včetně ověření platnosti certifikátu při příjmu do systému) a je na základě požadavků národního standardu pro elektronické systémy spisové služby ukládán v denních dávkách s připojením elektronických zajišťovacích prvků. 
Část transakčního protokolu, který se váže k danému dokumentu, je pak možné ztvárnit a po připojení zajišťovacích prvků veřejnoprávního původce doložit jako důkaz o pravosti dokumentu v digitální podobě. V případě potřeby je dále možné doložit transakční protokol celého systému. Pro posouzení pravosti podpisu je rozhodný okamžik, kdy byl certifikát podpisu nebo pečeti připojen. To ostatně vyplývá z článku 32 nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „eIDAS“). Uvedené pak potvrdila též judikatura Evropského soudního dvora ve svém rozsudku ze dne 20. 10. 2022, Ekofrukt, C 362/21 „[…] Mezi další podmínky patří mimo jiné skutečnost, že požadavky článku 26 uvedeného nařízení byly splněny v době podpisu a že elektronický podpis byl vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronického podpisu.“. 
I s přihlédnutím k čl. 2 odst. 2 a 3 eIDAS a k závěru výše uvedeného judikátu („Pokud je taková kvalifikace zpochybněna v rámci soudního řízení, je vnitrostátní soud povinen ověřit, zda jsou splněny všechny kumulativní podmínky stanovené v čl. 3 bodu 12, což znamená, že musí zejména ověřit, zda jsou splněny podmínky uvedené v článku 26 a příloze I uvedeného nařízení.“) je patrné, že případné pochybnosti o aplikovaném elektronickém podpisu či pečeti bude řešit vnitrostátní soud, a to s přihlédnutím k platné legislativě daného členského státu. Požadujeme vypuštění navrhovaného odstavce, případně lze akceptovat ponechání původního znění § 7 odst. 2 katastrálního zákona. 
Dále upozorňujeme, že obecný požadavek na příjem dokumentů do informačního systému katastru nemovitostí v § 7 odst. 2 katastrálního zákona je v rozporu s navrhovaným § 59b odst. 4 a § 66 odst. 1 písm. n). Uvedené ustanovení umožňuje na základě prováděcí vyhlášky využití i jiného typu elektronického podpisu, nebo jiného způsobu projevu vůle, než je uvedeno v § 7 odst. 2. Jsme toho názoru, že výjimka stanovená vyhláškou pro validitu elektronických podpisů by měla být zmíněna již v ustanovení § 7 odst. 2 katastrálního zákona.
	Vysvětleno.
Ustanovení § 6 a 9 není duplikováno, neboť katastrální zákon upravuje danou otázku odlišně a speciálně, a to již v současném znění. 
Požadavek na platnost podpisu k okamžiku přijetí je naopak zcela klíčový, neboť u soukromých listin vznikajících zcela mimo režim spisové služby, které tvoří značnou část podkladů pro zápis do katastru, žádná garance daná transakčním protokolem neexistuje.
Požadavek na připojování časového razítka se zrušuje, v tomto ohledu tedy připomínce nerozumíme.
Pokud jde o odkaz na význam elektronického podpisu při rozhodování soudních sporů, pak účelem katastrálních předpisů je, aby zápisy do katastru byly prováděny takovým způsobem, aby přispívaly k právní jistotě a vzniku soudních sporů bránily, nikoliv aby vytvářely nežádoucí prostor pro jejich vznik. To samozřejmě žádným způsobem nebrání tomu, aby soud v případném sporu dané požadavky zohlednil.
Ustanovení § 59b odst. 4 se netýká listin pro zápis do katastru, které jsou předkládány podle § 7 – jedná se o zcela odlišné dokumenty ve zcela odlišných procesech.

	
	10.2.3
	Z
	K čl. I bodu 5 – k § 7
Není vhodné, aby lhůta k prokázání pravosti podpisů v odstavci 3 byla vázána na odeslání výzvy. Důvodová zpráva uvádí, že důvodem pro navrhovanou změnu je problematická stávající úprava, kdy lhůta běží od podání návrhu, aniž by se o tom navrhovatel dozvěděl. Lhůta však i dle navrhované úpravy začne běžet předtím, než se o tom navrhovatel dozví. Pokud se bude přihlížet i k neúspěšným pokusům o doručení (výzva byla odeslána, ale nebyla doručena), pak lhůta může i marně uplynout, aniž by se o tom navrhovatel dozvěděl. Vhodnější by proto bylo vázat běh lhůty až na doručení výzvy.
	Vysvětleno.
Počátek běhu lhůty nelze vázat na doručení, neboť v řadě případů by pro tento účel musel být ustanovován opatrovník, protože příslušné osobě není možné písemnosti doručit. Ten však nemůže prokázání pravosti podpisu zajistit, a docházelo by tak pouze k nežádoucímu prodloužení celého procesu a zbytečnému vynakládání prostředků státní rozpočtu bez skutečného výsledku. Je primárním zájmem účastníků vkladového řízení, aby předkládali listiny v takové podobě, aby na jejich základě mohl být proveden vklad, pokud tak nečiní, nelze kvůli tomu blokovat provádění zápisů z důvodu jejich nezastižitelnosti. 
Předkladatelem navrhované znění je pro řádně zastižitelné účastníky podstatným zlepšením, pro ty, kteří zastižitelní nejsou, se stav oproti současnosti nezmění.

	
	10.2.4
	Z
	K čl. I bodu 5 – k § 7
Předkladatel neuvádí přesvědčivé důvody pro vyloučení možnosti provést zápis na základě elektronického podání s uznávaným elektronickým podpisem (případně bez něj s následným potvrzením podle § 37 odst. 5 správního řádu), když se připouští jak listinné podání, tak podání prostřednictvím datové schránky (vedle podání prostřednictvím portálu). Odstavec 6 proto požadujeme upravit tak, aby rozšiřoval přípustné způsoby podání o podání prostřednictvím portálu, nikoliv aby omezoval obecné způsoby podání. Rovněž požadujeme alespoň v důvodové zprávě vyjasnit užití slov „webové aplikace“, resp. na jakou aplikaci a systém je cíleno.
	Neakceptováno.
Předkladatel má za to, že jeho praktické zkušenosti, a to v negativním smyslu, jsou v tomto ohledu natolik rozsáhlé, že jsou více než dostatečným odůvodněním. 
Nadto u e-mailu neexistuje ani garance doručení, ani není obecně považován za bezpečný komunikační kanál, pokud neobsahuje šifrovací technologie; v rámci přenosu je možné obsah e-mailové komunikace „odposlouchávat“. Skutečnost, že v době portálů a datových schránek je e-mail fakticky zastaralým řešením, je zjevným faktem. Z možných způsobů, jak učinit podání, jde o ten nejméně vhodný a vykazující nejvyšší chybovost.
Celá řada předpisů zužuje možnost učinit podání dokonce pouze na jeden kanál – viz např. § 33 odst. 3, § 43 odst. 3 a § 59 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, § 142a odst. 1 zákona o zaměstnanosti, § 109bu zákona o dani z přidané hodnoty, § 79 odst. 1 zákona o sociálních službách a řada dalších. 

	
	10.3
	Z
	K čl. I bodu 13 – k § 14 odst. 3
Jeví se jako nesystémové, aby se řízení, které je zahájeno tehdy, pokud příslušnému katastrálnímu úřadu došlo od soudu nebo soudního exekutora jeho rozhodnutí nebo potvrzení o právu, které se do katastru zapisuje vkladem, považovalo za řízení o žádosti. Takové řízení je (v kontextu správního řádu) řízením zahajovaným z moci úřední, neboť je zahájeno bez projevené vůle navrhovatele (nebo dokonce i proti jeho vůli) a je vedeno ve veřejném zájmu. Správní řád upravuje instituty jako zastavení řízení i ve vztahu k řízení zahájenému z moci úřední. Pro navrženou úpravu proto neshledáváme přesvědčivé důvody. Vhodnější by bylo, aby zákon stanovil, že katastrální úřad takové řízení zahájí na základě došlého soudního rozhodnutí, aby nebylo sporu o tom, že jde o řízení zahájené z moci úřední. Požadujeme ustanovení v daném smyslu upravit.
Současně upozorňujeme, že v platném znění katastrálního zákona s vyznačením navrhovaných změn je namísto slov „toto řízení se“ uvedeno slovní spojení „toto se řízení“.
	Neakceptováno.
Od 1. ledna 2014 do konce roku 2025 katastrální úřady zprocesovaly více než 10 a půl milionu vkladových řízení, z čehož přibližně 10 % bylo zahájeno postupem podle § 14 odst. 2 katastrálního zákona, tj. bez návrhu na vklad. To je dostatečný vzorek na to, aby předkladatel vyhodnotil jak obtíže, které jsou s vedením tzv. beznávrhových řízení spojeny, tak možnosti a způsob jejich řešení. Předkladatel je na základě časově i množstevně dostatečně rozsáhlé zkušenosti přesvědčen, že zvolený způsob je vhodný a že se v praxi osvědčí.
Důvody zastavení řízení, které správní řád upravuje pro řízení zahájená z moci úřední, nejsou pro vkladové řízení vhodné. Pro vkladové řízení bez ohledu na způsob jeho zahájení je celkově podstatně vhodnější procesní úprava řízení o žádosti. 


	
	10.4
	Z
	K čl. I bodu 17 – k § 16
1. První věta v § 16 odst. 1 se jeví jako nadbytečná. Správní řád nepředepisuje, jakou formou má správní orgán uvědomit účastníky řízení o zahájení řízení. Bude-li služba sledování změn naplňovat informační funkci v dostatečném rozsahu, pak není třeba zvláštní právní úpravy. 
2. Není zřejmé, zda je nezbytná druhá věta o vyloučení § 36 odst. 3 správního řádu, když samo toto ustanovení stanoví výjimku pro případ, že se žadateli v plném rozsahu plně vyhovuje. 
3. Vyloučení § 44 odst. 2 správního řádu není zdůvodněno, a proto nelze posoudit, zda jde o odchylku opodstatněnou. Pokud však pravidla v § 44 odst. 2 správního řádu nejsou z nějakého důvodu vyhovující, bylo by vhodnější navrhnout pozitivní úpravu namísto prostého vyloučení daného ustanovení.
4. Navrhovaný odstavec 2 se též jeví jako poněkud nadbytečný, neboť popisované situace lze řešit jako zjevně nepřípustné žádosti.
Požadujeme dané ustanovení dle výše uvedených připomínek upravit. 
	Vysvětleno, částečně akceptováno.
1. Máme za to, že věta nadbytečná není. Z právní úpravy není dostatečně zřejmé, jaký je vztah mezi informací o zaplombování, která je speciálním institutem katastrálního zákona, a informací o zahájení řízení podle správního řádu. Je však zřejmé, že tyto instituty mají odlišné účely a také v řadě případů odlišný okruh adresátů. To samozřejmě nevylučuje, že v některých případech může informace o zaplombování plnohodnotně splnit funkci, kterou má informace o zahájení řízení. Máme přitom za to, že tento „průnik“ obou institutů je namístě upravit výslovně, a to jak s ohledem na právní jistou účastníků řízení a transparentnost postupů KÚ vůči nim, tak i s ohledem na zájmy státu. Pokud by totiž došlo k zápisu na základě podvržené listiny, mohla by se tato otázka stát předmětem výkladu soudu v rámci řízení o náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem, a to s velmi nejistým výsledkem. Považujeme proto za velmi důležité tuto otázku výslovně a jednoznačně upravit a postavit tak najisto, jaké jsou povinnosti katastrálních úřadů.
2. Druhá věta § 16 odst. 1 je nezbytná, neboť podle § 36 odst. 3 i v případě, kdy se plně vyhovuje žadateli, je třeba dát možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí ostatním účastníkům řízení, kteří žadateli nejsou. Jsou však vždy buďto účastníky smlouvy, která je podkladem zápisu, nebo účastníky soudního či správního řízení, ve kterém byla vkladová listiny vydána, tj. s hlavním, a často jediným podkladem pro vydání rozhodnutí – vkladovou listinou, již seznámeni jsou.
3. Akceptováno. Ustanovení bude nahrazeno výslovným pravidlem takto: Vyžaduje-li jiný právní předpis, aby návrh na vklad podali účastníci společně, musí všichni účastníci učinit návrh současně. Je-li takový návrh na vklad podán pouze některými z účastníků, postupuje se obdobně podle § 15 odst. 2 a 3.
4. S ohledem na četnost těchto případů dáváme přednost výslovné úpravě. 

	
	10.5
	Z
	K čl. I bodu 19 – k § 17a
Odstavec 4 daného ustanovení je formulačně navržen tak, že řízení bude přerušováno ze zákona. Pak ale není jasné, jak se o tom účastníci řízení dozví. Požadujeme proto upravit ustanovení tak, aby o přerušení řízení v souladu se správním řádem rozhodoval správní orgán (usnesením).
	Vysvětleno, částečně akceptováno.
K přerušení řízení ze zákona dochází již podle současné právní úpravy podle § 18 odst. 6, a toto řešení se v praxi osvědčilo. Povinnost informovat účastníky řízení o tom, že k přerušení došlo, bude doplněna.
 (4) 	Dojde-li katastrálnímu úřadu od soudu nebo od toho, kdo na tom má právní zájem, informace o tom, že byl podán návrh na odklad právní moci nebo vykonatelnosti rozhodnutí, podle kterého má být proveden vklad do katastru, vkladové řízení se přerušuje do dne, kdy katastrálnímu úřadu dojde rozhodnutí soudu ve věci odkladu právní moci nebo vykonatelnosti rozhodnutí. O tom, že řízení je přerušeno, katastrální úřad informuje účastníky řízení.
Povinnost informovat účastníky řízení bude v této souvislosti doplněna i do § 18 odst. 6, nově odst. 8:
(8) Další vkladové řízení týkající se téže nemovitosti jako rozhodnutí o zamítnutí vkladu se po dobu stanovenou pro podání žaloby podle odstavce 7, a pokud je žaloba podána, až do dne, kdy je příslušnému katastrálnímu úřadu doručeno pravomocné rozhodnutí soudu ve věci vkladu, přerušuje. O tom, že řízení je přerušeno, katastrální úřad informuje účastníky řízení.

	
	10.6
	Z
	K čl. I bodu 31 – k § 29 odst. 1
Dle uvedeného ustanovení se změna katastrální hranice připouští i bez návrhu, je-li to potřebné pro správu katastru. Upozorňujeme, že pokud by ustanovení bylo v tomto znění schváleno, připouštělo by i takové změny katastrálních hranic z moci úřední (ex officio), v jejichž důsledku by došlo ke změně hranice území obcí [jelikož území obcí je tvořeno jedním nebo více katastrálními územími (§ 18 odst. 2 zákona o obcích), přičemž katastrální území je „technická jednotka, kterou tvoří místopisně uzavřený a v katastru společně evidovaný soubor nemovitostí", viz § 2 písm. h) katastrálního zákona]. Navrhované řešení se v tomto ohledu příčí platné právní úpravě, zákonu č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), neboť tento zákon připouští změnu hranice obcí jen na základě dohody obcí nebo při splnění zákonných podmínek (u tzv. „územních anomálií“) na základě rozhodnutí Ministerstva vnitra (viz dále). 
Podle ustanovení § 26 zákona o obcích změny území obcí, při nichž nedochází ke sloučení obcí, připojení obce nebo vzniku nové obce oddělením, se uskutečňují na základě dohody zúčastněných obcí po projednání s příslušným katastrálním úřadem. Podkladem ke změně území obcí, vymezeného jedním či více katastrálními územími (resp. promítnutí takové změny do katastru nemovitostí), je tedy dohoda obcí. Změnu území obcí z moci úřední zákon o obcích nepřipouští, až na jedinou výjimku týkající se „územní anomálie“ ve smyslu § 26a odst. 1 uvedeného zákona, tedy stavu, kdy území obce nebo jeho část je součástí katastrálního území jiné obce. O změně hranice obcí v takovém případě (jestliže obce ve stanovené lhůtě neuzavřou dohodu o změně obecní hranice) rozhoduje Ministerstvo vnitra. Smyslem této právní úpravy je, aby stav evidovaný v katastru nemovitostí odpovídal skutečnému právnímu stavu, což je však předmětem dokazování ve správním řízení, se zachováním procesních práv obcí jako účastníků řízení. Autoritativní změna obecní hranice z rozhodnutí Ministerstva vnitra, které je poté podkladem zápisu změn v katastru nemovitostí, je tedy možná pouze za předpokladu, že obce neuzavřou v zákonem stanovené jednoroční lhůtě, která běží od doručení výzvy Ministerstva vnitra, dohodu o změně hranice obcí, a za předpokladu, bude-li v řízení prokázáno, že zapsaný stav neodpovídá skutečnému právnímu stavu.
Popsaná právní úprava zákona o obcích souvisí s ústavním právem obcí na samosprávu. To je přitom vykonáváno ve vztahu k „území obce“. Obec je ve smyslu čl. 100 odst. 1 Ústavy České republiky pospolitostí osob (občanů obce) žijících na určitém území (území obce) a spravujících samostatně své záležitosti (právo na samosprávu). Právo na samosprávu je tudíž uplatňováno na území obce, které je vymezeno jedním či více katastrálními územími. Právo na územní samosprávu požívá ústavní ochrany, která je v čl. 101 odst. 4 Ústavy České republiky vyjádřena slovy „Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.“. Stejně tak i zákonné normy, které jsou podkladem pro zásahy veřejné (státní) moci do územní samosprávy, by měly omezit potenciální bezdůvodné zásahy státu do výkonu územní samosprávy. V zásadě platí, že legislativní zásahy do práva obcí na samosprávu by měly být vždy odůvodněné legitimním důvodem a měly by být přiměřené cílům, které legislativní návrh sleduje. I zákonodárce je tedy omezen limity vyplývajícími z ústavně zaručeného práva na samosprávu.
Zjištěné nesrovnalosti v evidenci katastru nemovitostí při revizi katastrálního operátu nejsou dle našeho názoru samy o sobě legitimním důvodem pro takovou autoritativní změnu ze strany katastrálního úřadu, která by měla za následek změnu průběhu obecní hranice. Navrhované znění ustanovení § 29 odst. 1 (pokud by v této podobě bylo schváleno) by přitom takové dopady připouštělo. 
Proto požadujeme, aby upravit znění dotčeného ustanovení tak, aby znělo: „Změnu hranice katastrálního území provádí katastrální úřad na základě návrhu obce nebo vlastníka změnou dotčeného pozemku. Změnu provádí katastrální úřad i bez návrhu, je-li to potřebné pro správu katastru; to neplatí, pokud by změna hranice katastrálního území měla za následek změnu hranice území obcí.“.
Variantně by bylo možné ponechat navrhované ustanovení § 29 odst. 1 a upravit ustanovení odstavce 2 (nově odstavce 3) na znění: „Zápis změny hranice katastrálního území, v důsledku níž dojde ke změně hranice obce, může být proveden pouze na základě dohody obcí nebo pravomocného rozhodnutí o změně hranic obcí.“.
	Akceptováno jinak.

Zapracováno dohodnuté znění.
„(3) Změnu hranice katastrálního území, která je současně hranicí obce, lze provést, pouze je-li důsledkem změny hranice obcex).“
Poznámka pod čarou bude odkazovat na zákon o obcích, ustanovení § 26 a 26a, tj. aby bylo zřejmé, že podmínky změny hranice obcí (dohoda obcí či pravomocné rozhodnutí) stanoví zvláštní zákon. Spolu s doplněním v důvodové zprávě, kde by bylo podrobněji vysvětleno, že změna hranice obcí je možná pouze na základě dohody obcí nebo pravomocného rozhodnutí o změně hranic obcí, jak vyplývá z ustanovení § 26 a 26a zákona o obcích.

	
	10.7
	Z
	K čl. I bodu 33 – k § 30 odst. 1
V souvislosti s navrhovanou úpravou katastrálního zákona a vzájemnou provázaností agendy přidělování čísel popisných/evidenčních se zapisováním budov do registru územní identifikace, adres a nemovitostí (dále jen „RÚIAN“) požadujeme, aby legislativním návrhem došlo i ke změně zákona o obcích v ustanovení § 31a odst. 1 písm. b), a současně ke změně zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 14a odst. 1 písm. b). Tato ustanovení upravují povinnost žadatele o přidělení čísla budově (popisného nebo evidenčního) doložit k žádosti adresované obci (obecnímu úřadu) geometrický plán a doklad, který osvědčuje, že budova byla uvedena do užívání.
Zákonný požadavek v § 31a odst. 1 písm. b) zákona o obcích, resp. v § 14a odst. 1 písm. b) zákona o hl. městě Praze na doložení příloh k žádosti o přidělení čísla budově je vykládán Ministerstvem vnitra (v rámci metodické pomoci poskytované obcím) ve spojitosti s katastrálním zákonem. Požadavek na předložení geometrického plánu a dokladu osvědčujícího užívání stavby je zákonem o obcích, resp. zákonem o hl. městě Praze stanoven nehledě na to, zda je stavba již evidována ve veřejném seznamu, tj. v RÚIAN a katastru nemovitostí jako stavba bez č.p./č.ev. Praxe obcí se proto v tomto směru různí a některé obce tyto přílohy v případě již evidovaných staveb nevyžadují, jiné trvají na tom, aby vlastník nemovitosti tyto přílohy dokládal i tehdy, je-li stavba ve veřejném seznamu již zapsána.
Proto navrhujeme ve spojitosti s novelou katastrálního zákona upravit citované ustanovení zákona o obcích a zákona o hlavním městě Praze tak, že dojde k rozšíření výjimek, kdy se přílohy žádosti nevyžadují. Povinnost dokládat zákonem stanovené přílohy by se neuplatnila, pokud by stavba již byla evidována v katastru nemovitostí nebo v RÚIAN (neboť v takových případech si obec může existenci stavby a způsob jejího využití jednoduše ověřit náhledem do uvedených registrů). V této souvislosti navrhujeme upravit ve shodě s metodickým doporučením Českého úřadu zeměměřického a katastrálního i typy příloh, které musí být k žádosti o přidělení čísla budově přiloženy. 
Smyslem navrhované úpravy je, aby obecní úřad měl na základě žadatelem předložených podkladů všechny podstatné informace ke stavbě, na jejichž základě bude moct posoudit, zda a jaké číslo budově přidělí (evidenční či popisné), a současně provést navazující zápis stavby do RÚIAN (pokud je obec též editorem odpovědným za zápis stavby do uvedeného RÚIAN).
S ohledem na výše uvedené požadujeme, aby předloženým návrhem byla citovaná ustanovení zákona o obcích a zákona o hl. městě Praze upravena takto:
· § 31a odst. 1 písm. b) zákona o obcích:
„(1) Čísla popisná a evidenční přiděluje obecní úřad
a) …
b) v ostatních případech na základě písemné žádosti vlastníka budovy, jejíž přílohou je geometrický plán a doklad, který osvědčuje, že budova byla uvedena do užívání dokumentace skutečného provedení stavby, popřípadě pasport stavby; přílohy příloha se nevyžadují nevyžaduje, dochází-li na základě žádosti vlastníka budovy k očíslování nebo k přečíslování budovy již zapsané v katastru nemovitostí nebo v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, anebo jde-li o budovy uvedené v § 31 odst. 2 písm. c).“,
· § 14a odst. 1 písm. b) zákona o hl. městě Praze:
„(1) Čísla popisná a evidenční přiděluje hlavní město Praha
a) …
b) v ostatních případech na základě písemné žádosti vlastníka budovy, jejíž přílohou je geometrický plán a doklad, který osvědčuje, že budova byla uvedena do užívání dokumentace skutečného provedení stavby, popřípadě pasport stavby; přílohy příloha se nevyžadují nevyžaduje, dochází-li na základě žádosti vlastníka budovy k očíslování nebo k přečíslování budovy již zapsané v katastru nemovitostí nebo v základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, anebo jde-li o budovy uvedené v § 14 odst. 2 písm. c).“.
	Akceptováno jinak.
Zapracováno dohodnuté znění.

	
	10.8
	Z
	K čl. I bodu 41 – k § 36 odst. 6
Popis navrhované změny § 36 odst. 6 v důvodové zprávě vyvolává pochybnosti o potřebnosti navrženého ustanovení. Odkazuje-li se v důvodové zprávě na využití § 102 odst. 4 správního řádu, pak tento postup není podmíněn předchozí „neformální částí řízení“, s níž se počítá u (prvotního) návrh na opravu chybného údaje. V situaci, kdy již bylo ve věci pravomocně rozhodnuto, je možné v případě opakovaného návrhu postupovat podle § 102 odst. 4 správního řádu bez dalšího. Požadujeme ustanovení vypustit. 
	Vysvětleno.
Podle ustanovení správního řádu upravujících nové řízení (rozhodnutí) lze postupovat jen v případech, kdy žádost je prvním úkonem v procesu. Institut opravy chyby v katastrálním operátu je však z hlediska procesního velmi specifický. Řízení o opravě chyby je katastrálním zákonem upraveno jako dvoufázové. V první fázi jde o vyřizování návrhu na opravu chyby (případně provádění opravy z úřední moci) mimo formální správní řízení a tato je ukončena doručením oznámení o provedené či neprovedené opravě chyby v katastrálním operátu. Teprve sdělí-li vlastník či oprávněný z věcných práv, že s oznámením KÚ nesouhlasí, potom doručením nesouhlasu dojde k zahájení formálního správního řízení, jehož výsledkem je rozhodnutí ve věci. Je nutné si uvědomit, že aby bylo možné podání kvalifikovat jako nesouhlas, o kterém je ve formálním správním řízení rozhodováno, musí být podán oprávněnou osobou a hlavně musí jít o reakci na oznámení o provedení či neprovedení opravy chyby. Nesouhlasem nemůže být jakékoli podání vlastníka či oprávněného z věcných práva směrující proti konkrétnímu údaji katastru. Nesouhlasem vlastník či jiný oprávněný reaguje na předchozí úkon KÚ, kterým je oznámení o provedení či neprovedení opravy chyby. Bez tohoto předchozího úkonu by nebylo s čím nesouhlasit.
Pokud je tedy KÚ doručen nový návrh na opravu chyby ve stejné věci, ve které již bylo v předchozím formálním řízení rozhodnuto, že se nevyhovuje nesouhlasu s provedenou opravou nebo s tím, že se nejedná o chybu, musí KÚ podle současné právní úpravy nejdříve návrh posoudit v neformální fázi řízení a doručit navrhovateli (příp. dalším dotčeným vlastníkům a oprávněným) oznámení o provedení či neprovedené opravě chyby. Teprve doručený nesouhlas s oznámením lze posoudit jako žádost ve smyslu § 101 písm. b) správního řádu a postupovat podle ustanovení správního řádu pro nové rozhodnutí. Nový odstavec 6 řeší právě to, že KÚ při vyřizování opakovaného návrhu na opravu chyby přeskočí neformální část řízení a rovnou bude rozhodovat o žádosti ve formálním správním řízení.

	
	10.9
	Z
	K čl. I bodu 60 – k § 46 odst. 4
Požadujeme upravit § 46 odst. 4 tak, aby vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu bylo na úřední desce katastrálního úřadu zveřejněno vždy a doručování jednotlivě vlastníkům nemovitostí bylo upraveno jako nadstandard pro případy, kdy je to s ohledem na počet vlastníků účelné. V důvodové zprávě pak požadujeme blíže vyjasnit, k jakému okamžiku dojde k vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu.
	Neakceptováno. 
Vyhlašování platnosti obnovy operátu se týká nikoliv pouze obnovy novým mapováním, ale i obnovy operátu přepracováním souboru geodetických informací, které může být prováděno v rozsahu pouze několika nemovitostí. V takovém případě je vhodnější vlastníkům doručovat adresně. 

	
	10.10
	Z
	K čl. I bodu 66 – k § 53 a násl.
1. Považujeme za nezbytné upozornit na skutečnost, že navrhovaná úprava problematiky poskytování údajů z katastru nemovitostí je přinejmenším sporná. Nejedná se o první snahu omezit možnost nahlížení do katastru nemovitostí. Tato proběhla již v roce 2021, avšak po tlaku odborné veřejnosti bylo od záměru upuštěno a nadměrné vytěžování dat ze strany komerčních subjektů bylo řešeno opatřeními proti robotům, jako je tzv. Turingův test (CAPTCHA), kdy anonymní nahlížení zůstalo zachováno.
2. Mezi hlavní argumenty odmítající omezení poskytování údajů z katastru nemovitostí patří předpoklad, že přístup k informacím je jedním ze základních principů demokratického právního státu. Omezovat ho lze pouze v souladu se zákonem, v případech, kdy to nejde jinak, a pouze na nezbytnou dobu. Katastr nemovitostí je ze zákona veřejný, občané mají právo do něj nahlížet bez nutnosti identifikace. Vedení katastru nemovitostí jakožto veřejného seznamu je založeno na principu formální a materiální publicity. Formální publicita veřejných seznamů znamená obecné volné zpřístupnění údajů zapsaných v těchto seznamech. Volným přístupem se pak rozumí, že žadatel o poskytnutí údajů z takové veřejnoprávní evidence nemusí splňovat žádné podmínky, zejména nemusí osvědčit právní zájem na poskytnutí požadovaných informací. Z údajů zapsaných v katastru nemovitostí se přitom dovozuje dobrá víra. Z principu materiální publicity se pak usuzuje, že neznalost zapsaných údajů nikoho neomlouvá. Přijetí návrhu učiní zjišťování informací z katastru nemovitostí komplikovanější, přitom stěžejní (a někdy fatální) důsledky případné neznalosti zápisů samozřejmě zůstávají zachovány.
3. Dle navrhovaného § 52 odst. 5 by katastrální úřad nově zpracovával osobní údaje o každém, kdo získal z katastru nemovitostí údaje o osobách, o právních vztazích nebo o dosažených cenách nemovitostí. Vedle osobních údajů vlastníků nemovitostí tak bude mít kompletní přehled o tom, kdo a kdy do katastru nahlíží a o jaké nemovitosti se zajímá. V konečném důsledku nelze jednoznačně shledat zájem na ochraně osobních údajů a soukromí.
4. Uvedená problematika je velmi často dávána do souvislosti s povinnostmi společenství vlastníků jednotek a bytových družstev, kdy tito musí kontrolovat například změny vlastnictví, průběhy řízení, zda na bytě neváznou exekuce a podobně. Zajisté se najdou i jiní oprávnění uživatelé jako jsou zemědělské podniky využívající údaje za účelem pachtování půdy. S pozicí těchto subjektů by se předkladatel měl rovněž vypořádat.
Požadujeme, aby se předkladatel výše uvedenými skutečnosti řádně zabýval v důvodové zprávě, a to u všech nových dotčených ustanovení, neboť bez odpovídajícího odůvodnění není možné navrhované omezení poskytování údajů z katastru nemovitostí podpořit.
	Vysvětleno.
ad 1. V minulosti bylo upuštěno od záměru vyžadovat prokázání totožnosti, nikoliv od záměru omezit možnost nahlížení. Takový záměr, tj. záměr omezit možnost nahlížení, předkladatel nikdy neměl. Od záměru vyžadovat prokázání totožnosti při poskytování osobních údajů bylo v minulosti upuštěno pouze proto, že neměl dostatečnou oporu v zákoně, což je tímto návrhem odstraňováno. 
Pokud jde o návrhy technického řešení s využitím CAPTCHA, pak tento test je v současnosti již zcela neúčinný – jediným jeho efektem je obtěžování běžných uživatelů. Osoby, které chtějí tento test automatizovaně obejít, mají v současnosti k dispozici řadu možností, počínaje zaplacením extrémně levné pracovní síly v zahraničí (Potřebujete obejít CAPTCHA? Zaplaťte si armádu Indů - Root.cz) až po vytrénování AI k tomuto účelu (AI nyní dokáže projít přes systém CAPTCHA se 100% úspěšností | Svět hardware). Představa, že CAPTCHA je účinným prostředkem, je dnes již současnými technickými možnostmi zcela překonaná, a to bez ohledu na to, v jaké podobě je CAPTCHA implementována (Nejste robot? Jsem, ale umím to vyplnit lépe než člověk. Studie ukázala, že CAPTCHA už nefunguje – Živě.cz). 
Neúčinnost tohoto testu se plně ukázala v prosinci loňského roku, kdy skokově vzrostl počet požadavků na webovou aplikaci Nahlížení do katastru. Z analýzy dat z provozu bylo zřejmé, že se jedná o robotické vytěžování, kterému nečinilo překonání CAPTCA naprosto žádné potíže. Naopak provozní data aplikace Nahlížení prokazují, že v současnosti si roboti již dokážou s tímto testem poradit rychleji a snadněji než lidský uživatel. 
Předkladatel dlouhodobě aktivně přijímá technická opatření různého typu, jejichž účelem je bránit nežádoucímu vytěžování údajů katastru. Každé z těchto opatření však po určitém čase ztratilo účinnost, neboť útočníci se jej naučili překonávat. Veškeré dostupné technické možnosti v této oblasti již byly vyčerpány.
Předkladatel nechal tuto problematiku posoudit odborníkem na oblast kyberbezpečnosti s jednoznačným závěrem, že efektivní řešení daného problému je možné, pouze pokud budou údaje katastru poskytovány jednoznačně identifikovaným, neanonymním osobám. To je základní opatření, které navrhovaná právní úprava přináší.
ad. 2. Nově zaváděná povinnost prokázat totožnost žádným způsobem neomezuje právo na informace. Možnost a schopnost prokázat totožnost má totiž každý, a každý tedy nadále může získávat údaje katastru. Nadále tak platí, že údaje katastru jsou přístupné každému a že veškeré údaje potřebné pro nabývání vlastnického a jiných věcných práv k nemovitostem nadále zůstávají přístupné bez omezení.
Požadavek na uvedení právního zájmu se zavádí jako další podmínka pouze u speciálních typů výstupů z katastru, které však nejsou pro naplnění principu materiální publicity vůbec potřebné. Tj. i kdyby tyto výstupy vůbec veřejnosti nebyly poskytovány, byly by naplněny veškeré předpoklady potřebné k tomu, aby mohl být princip materiální publicity naplňován a další zásady veřejných seznamů zakotvené v občanském zákoníku naplňovány. Pro naplnění ustanovení § 980 až 986 občanského zákoníku, zejména principu materiální publicity, je totiž potřebný odlišný typ údajů, než jsou údaje o přehledu vlastnictví, údaje ze sbírky listin nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí. 
V této souvislosti je třeba důsledně odlišovat zcela konkrétní typ výstupu z údajů katastru, kterým je přehled vlastnictví, který obsahuje identifikaci listů vlastnictví, na kterých zapsáno vlastnické právo pro konkrétní osobu (ten bude nově podmíněn uvedením právního důvody v souladu s účely katastru), od údaje o vlastnictví v obecném smyslu (což je údaj o právu, jehož získání bude vyžadovat pouze prokázání totožnosti), který je obsahem celé řady výstupů z katastru nemovití včetně toho nejběžnějšího a nejtypičtějšího, a to výpisu z listu vlastnictví. Získání výpisu z listu vlastnictví, jakožto nejúplnějšího obrazu o zapsaném právním stavu nemovitosti, tedy bude podle navrhovaného znění vyžadovat pouze prokázání totožnosti. 
Základním výstupem z katastru nemovitostí, který umožňuje získat veškeré údaje potřebné z pohledu § 980 až 986 občanského zákoníku (princip materiální publicity a další zásady vedení veřejných seznamů), je výpis z listu vlastnictví. Na výpis z listu vlastnictví ani na jiné základní výstupy z údajů katastru (informace o jednotlivé nemovitosti, informace o řízení apod.) se nově zaváděné pravidlo o uvedení právního důvodu nevztahuje.
Ad 3. Potřeba mít přehled o tom, kdo získává údaje z katastru, je dána jak zájmy osob, jejichž údaje byly poskytnuty, tak zájmy státu. Podle § 5e zákona o infomačních systémech veřejné správy je správce informačního systému povinen poskytovat Ministerstvu vnitra, Policii České republiky nebo zpravodajským službám za účelem provádění opatření k evidenční ochraně údajů na základě jejich požadavku záznamy o poskytnutí a využití údajů a o přístupu do informačního systému veřejné správy. Deanonymizace poskytování údajů z katastru je tak důležitá i pro zajišťování evidenční ochrany. Na jednáních se zástupci zpravodajských služeb, které v minulosti k tomuto tématu proběhly, se Český úřad zeměměřický a katastrální zavázal, že bude jak při změnách právní úpravy, tak při úpravách informačního systému postupovat tak, aby mohla být evidenční ochrana údajů co nejlépe zajišťována, tj. aby disponoval informacemi o tom, komu jsou údaje z katastru poskytovány.
Ad 4. Sledování změn údajů katastru je řešeno speciální službou, kterou mohou využívat osoby, v jejichž prospěch je do katastru zapsáno právo. Mezi tyto osoby budou doplněni i pachtýři a nájemci. Pokud jde o osoby odpovědné za správu domu, bylo zvoleno následující řešení.
Nezbytným předpokladem toho, aby mohla být služba sledování změn poskytována osobám osob odpovědných za správu domu, je to, aby bylo možné automatizovaně zjistit, která konkrétní osoba je odpovědná za správu kterého konkrétního domu. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná garantovaná evidence osob odpovědných za správu domu, musí být vytvořen mechanismus, kterým umožní ve vztahu ke konkrétnímu domu zapsat do katastru informaci o tom, kdo je osobou příslušnou ke správě domu. Mezi poznámky bude proto doplněn nový typ poznámky „poznámka o osobě odpovědné za správu domu v bytovém spoluvlastnictví“. 
Ustanovení § 55a odst. 5 bude upraveno následovně: „Na základě údajů katastru se poskytuje služba sledování změn v katastru zajišťující informování vlastníků, oprávněných z věcných práv, nájemců a pachtýřů o postupu zápisů elektronickými prostředky. Služba sledování změn v katastru se poskytuje také osobám odpovědným za správu domu v bytovém spoluvlastnictví, pokud je o této skutečnosti v katastru zapsána poznámka. Podání žádosti o poskytnutí služby sledování změn v katastru v zastoupení není přípustné; to neplatí, podává-li takovou žádost osoba, která je zákonným zástupcem nebo opatrovníkem zastoupeného.

	
	10.11
	Z
	K čl. I bodu 68 – k § 55
1. Odstavec 3 požadujeme přeformulovat takto: „Údaje katastru se poskytují na požádání. Požádat o poskytnutí údajů lze rovněž prostřednictvím příslušného webového rozhraní.“. Úprava formulace směřuje k tomu, aby se v ustanovení neužíval pojem žádost, když nemá jít o správní řízení (obdobnou úpravu by bylo vhodné provést i v ustanovení § 55a odst. 7). 
2. Pravidlo o použití části čtvrté správního řádu požadujeme z textu návrhu zákona vypustit a rozvést pouze v důvodové zprávě. Vycházíme z toho, že aplikovatelnost části čtvrté by měla být dána povahou postupu. Uvedené pravidlo by bylo potřebné pouze tehdy, pokud by se předkladatel domníval, že svou povahou je daný postup správním řízením, ale z nějakého důvodu by trval na tom, aby se na něj nevztahovala část druhá a třetí správního řádu.
	Akceptováno jinak.
Text bude upraven následovně: „Údaje katastru se poskytují na požádání; požádat o poskytnutí údajů lze rovněž prostřednictvím příslušného webového rozhraní. Odmítne-li úřad údaje poskytnout, písemně o tom uvědomí žadatele a sdělí mu důvody odmítnutí. Bylo-li o poskytnutí údajů požádáno ústně, vydá příslušný úřad žadateli písemné sdělení o odmítnutí poskytnutí údajů, pokud o to požádá.“

	
	10.12
	Z
	K čl. I bodu 69 - k § 55a odst. 1
Požadujeme alespoň do zvláštní části důvodové zprávy doplnit, co bude považováno za „jiný vážný důvod“, na základě kterého mohou být údaje z katastru nemovitostí poskytnuty v jiném rozsahu a struktuře. V předložené podobě je v tomto ohledu ustanovení neurčité a dává prostor vzniku nejistoty adresátů právní normy.
	Akceptováno.
Ustanovení je formulováno v tomto ohledu shodně jako ustanovení správního řádu o nahlížení do spisu. Bude tedy aplikovatelná judikatura k 38 odst. 2 SŘ, podle které mezi jiné vážné důvody patří např. uplatnění nároků z náhrady škody nebo studijní, pedagogické a vědecké účely. Do důvodové zprávy bude doplněno.

	
	10.13
	Z
	K čl. I bodu 71 - k § 57
1. V § 57 odst. 1 písm. b) požadujeme přesunout slova „v rozporu s § 53 odst. 2“ na konec skutkové podstaty, neboť taková konstrukce lépe vyjádří, že v § 53 odst. 2 jsou upraveny podmínky vytěžování údajů (nikoliv zákaz vytěžování údajů).
2. Skutkovou podstatu v § 57 odst. 2 požadujeme rozdělit do dvou samostatných skutkových podstat, z nichž jedna bude dopadat na vlastníka a druhá na právního nástupce vlastníka. Druhou větu obsahující liberační důvod pak považujeme vypustit pro nesystémovost. 
	Akceptováno.
ad 1 Akceptováno jinak. 
Ustanovení bylo upraveno následovně tak, aby odpovídalo způsobu, jakým jsou formulovány ostatní skutkové podstaty, a zároveň bylo vyhověno smyslu připomínky: „b) 	v rozporu s § 53 odst. 2 vytěžuje údaje katastru, jejichž vytěžování není dovoleno nebo“.
ad 2 Akceptováno rozdělení do dvou skutkových podstat. Druhá věta v § 57 odst. 2 bude vypuštěna.

	
	10.14
	Z
	K čl. I bodu 73 - k § 59a odst. 3
Dle odstavce 3 může Český úřad zeměměřický a katastrální zabránit v přístupu k portálu katastru a zeměměřictví tomu, kdo přetěžuje technologickou infrastrukturu portálu nebo jej používá k jinému účelu než uvedenému v § 59a odstavcích 1 a 2 nebo jeho prostřednictvím vytěžuje údaje katastru. Z normativního textu neplyne, co bude považováno za přetěžování technologické infrastruktury portálu, ani kdo k závěru o přetěžování dojde (důvodová zpráva dané také nijak nerozvádí). S ohledem na obecné požadavky přesnosti a jasnosti právní normy nelze navržené znění odstavce 3 akceptovat. 
Požadujeme tudíž uvedené ustanovení dopracovat a jeho zakotvení podpořit adekvátními argumenty ve zvláštní části důvodové zprávy.
	Vysvětleno.
Právní předpis záměrně používá obecný pojem tak, aby bylo možné reagovat na měnící realitu v závislosti na aktuálních možnostech infrastruktury a typu a intenzitě útoku či jiného nežádoucího jednání ve vztahu k této infrastruktuře.
K závěru o přetěžování může z logiky věci dojít pouze správce portálu, kterým je Český úřad zeměměřický a katastrální a který také příslušné opatření na základě tohoto závěru učiní. 
Již v současnosti čelí infrastruktura Českého úřadu zeměměřického a katastrálního významným provozním problémům. Například v prosinci roku 2025 došlo k násobnému navýšení požadavků nepřihlášených uživatelů webové aplikace Nahlížení, které bylo třeba neprodleně řešit blokováním příslušného rozsahu IP adres. Charakteristika provozu z těchto IP adres ukazuje na automatizované/robotické vytěžování údajů katastru nemovitostí včetně osobních údajů vlastníků a jiných oprávněných osob. Přístup k osobním údajům katastru byl zaznamenán z velkého množství zahraničních IP adres, a to i ze zemí mimo Evropskou unii (např. z Ruské federace) a jednoznačně porušoval podmínky užívání aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí.

	
	10.15
	Z
	K čl. II – k přechodným ustanovením
K bodu 6: Navrhujeme přehodnotit potřebnost navrženého ustanovení s ohledem na obecná pravidla o časové působnosti v § 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Navržené přechodné ustanovení je možné podle našeho názoru vypustit bez náhrady. V každém případě je požadujeme vypustit druhou větu pro nadbytečnost.
	Akceptováno.
Z přechodných ustanovení bude vypuštěn bod 6 a následující body přečíslovány.


	
	10.16
	Z
	K čl. II – k přechodným ustanovením
K bodu 7: Požadujeme zdůvodnit, z jakého důvodu má být v novém řízení příslušný správní orgán dle dosavadní právní úpravy.
	Vysvětleno.
Jedná se o přestupková řízení, která byla zahájena podle dosavadní právní úpravy, a proto by měla být dokončena podle dosavadních předpisů. Není zde žádný praktický důvod, aby docházelo k předávání řízení mezi správním orgánem příslušným do účinnosti novely a správním orgánem příslušným po účinnosti novely. Je to standardní přechodné ustanovení jako v jiných předpisech.

	
	10.17
	Z
	K čl. II – k přechodným ustanovením 
K bodu 8: Navrhované přechodné ustanovení je zřejmě nadbytečné, neboť již z obecných pravidel správního trestání plyne zákaz retroaktivity. Požadujeme jeho vypuštění.
	Akceptováno.
Z přechodných ustanovení bude vypuštěn bod 8 a následující přečíslován.

	
	10.18
	Z
	K důvodové zprávě
Záměr znesnadnit veřejnosti přístup k údajům o majitelích nemovitých věcí byl v minulosti kritizován a jak je výše uvedeno, předkladatel od jeho realizace tehdy upustil. Máme za to, že je nezbytné vyhodnotit důvod zavedení omezeného přístupu k těmto údajům v důvodové zprávě nejen z hlediska ochrany osobních údajů, ale i z hlediska ekonomického dopadu na dotčené subjekty (získávání informací o vlastnících nemovitých věcí bude nově zpoplatněno, což může např. v rámci společenství vlastníků jednotek při zjišťování, kdo je spoluvlastníkem, přinést nemalé náklady). Důvodovou zprávu proto požadujeme v uvedeném smyslu dopracovat.
	Vysvětleno.
Návrh otázku zpoplatnění vůbec neřeší a ani případná novela prováděcího předpisu s ničím takovým nepočítá. Tj. není pravdou, že získávání informací o vlastnících nemovitých věcí bude nově zpoplatněno. Získávání těchto informací zůstane zpoplatněno v dosavadním rozsahu.
V minulosti bylo upuštěno od záměru vyžadovat prokázání totožnosti, nikoliv od záměru přístup znesnadnit. Takový záměr, tj. záměr znesnadnit přístup k údajům katastru, předkladatel totiž nikdy neměl. Naopak při použití elektronické identity je přístup k údajům katastru snadnější než anonymní přístup při využití CAPTCHA. 
Od záměru vyžadovat prokázání totožnosti při poskytování osobních údajů bylo v minulosti upuštěno pouze proto, že neměl dostatečnou oporu v zákoně, což je tímto návrhem odstraněno.

	
	10.19
	
	Obecně
Domníváme se, že by součástí předkládaného materiálu měla být rovněž závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA), ve které by byly zváženy různé varianty řešení předkladatelem tvrzených a odstraňovaných problémů, mj. protiprávního využívání dat katastru nemovitostí, jelikož se dle našeho názoru jedná o závažnou problematiku, kdy je nezbytné důsledky jejího řešení důkladně zvážit, jak je ostatně uvedeno i v předchozích zásadních připomínkách.
	Vysvětleno.
Předmětná novela zákona je podle návrhu Plánu legislativních prací vlády bez RIA.

	
	10.20
	
	K čl. I bodu 12 – k § 14 odst. 2
Doporučujeme zvážit skutečnou potřebnost navrženého ustanovení. Není-li záměrem zákonodárce, aby se toto pravidlo zakotvilo obecně, pak by mělo být ve zvláštních zákonech zakotvováno výjimečně, jsou-li k tomu pádné důvody.
	Vysvětleno.
Máme za to, že toto pravidlo by mělo být pro správní řízení zakotveno obecně. V současnosti již je zavedeno v některých předpisech upravují civilní soudní proces (konkrétně v § 37 soudního řádu správního s účinností od 1.1.2026 a v § 80a insolvenčního zákona s účinností od 1.7.2017) a je zřejmé, že mělo být zakotveno pro celou oblast civilního procesu - viz změna občanského soudního řádu, která byla v minulém volebním období projednávána pod číslem sněmovního tisku 777, proces projednání však nebyl dokončen z důvodu ukončení činnosti předchozí Poslanecké sněmovny. 
Předkladatel má za to, že by bylo vhodné a žádoucí, aby stejné pravidlo bylo uplatňováno i ve správním řízení, neboť významně napomáhá digitalizaci a efektivitě výkonu státní správy. Správní řád však není v gesci předkladatele, a proto je navrhováno jeho zavedení pouze v rámci katastrálního zákona. Pokud však bude toto pravidlo v budoucnu zakotveno ve správním řádu, z katastrálního zákona bude vypuštěno. 

	
	10.21
	
	K čl. I bodu 20 – k § 18 odst. 2	
Doporučujeme zvážit, zda zkrácení lhůty pro provedení vkladu, byť je spjato s předložením veřejné listiny, nemůže vést ke zkrácení práv dotčených osob, které tak budou mít ztíženou možnost případné soudní obrany. I veřejné listiny, jak ostatně konstatuje předkladatel v důvodové zprávě, mohou být zfalšovány, a zákon navíc ani nestanoví, o jakou dobu může být nastavená dvacetidenní lhůta zkrácena (zda není možné tedy vklad provést prakticky okamžitě po podání návrhu). I když bude mít vlastník dotčené nemovité věci nastavené sledování stavu katastru nemovitostí, zkrácení doby může znesnadnit možnost jeho právní obrany.
	Vysvětleno.
Na možnost soudní obrany nemá předmětné ustanovení žádný vliv. Možnost soudní obrany se totiž odvíjí až od výsledku řízení, tj. od případného povolení vkladu, nikoliv již od jeho zahájení.
Pokud připomínkové místo zmiňuje možnost zfalšování veřejné listiny, pak to je v návrhu eliminováno požadavkem na to, že předmětnou veřejnou listinu musí předložit přímo její vyhotovitel. Představa, že by soud zfalšoval vlastní rozsudek nebo notář zfalšoval jím vyhotovovaný notářský zápis je pak zcela nemístná – pokud by došlo ke zfalšování veřejné listiny, pak by falzum logicky vytvářela jiná osoba než ta, která je v listině deklarována jako její vyhotovitel. Tato osoba by ale již nemohla listinu zaslat jménem soudu či notáře, protože takové zaslání musí proběhnout z datové schránky soudu nebo prostřednictvím portálu po přihlášení elektronickou identitou.
V případech, kdy bude veřejná listina předložena jinou osobou než vyhotovitelem nebo bude předložena takovým způsobem, který negarantuje, že je listina předložena přímo vyhotovitelem, 20denní lhůta poběží i nadále, na tyto případy nově zaváděná výjimka nedopadá.

	
	10.22
	
	K čl. I bodům 21 a 24 – k § 18 odst. 3 a § 18a odst. 3
Nevyhotovení písemného rozhodnutí může mít za následek neúplnost spisu vedeného katastrem nemovitostí v konkrétní věci. To pak může činit problémy při předávání spisů jiným správním orgánům, či při předání spisu k soudnímu přezkumu. Doporučujeme uvedené nahrazení písemné formy rozhodnutí doplnit o možnost ztvárnění transakčního protokolu o provedeném zápisu a v případě potřeby jej připojit jako důkaz o provedených operacích třetí straně. Ztvárnění transakčního protokolu lze nahradit i ztvárněním jiného (obdobného) prvku důvěryhodnosti informačního systému, jako je např. Audit Trail.
	Vysvětleno.
Je to otázka technického řešení, kterou není důvod předjímat v textu zákona.

	
	10.23
	
	K čl. I bodu 24 – k § 18a odst. 3
Ve vztahu k § 18a odst. 3 upozorňujeme, že vzhledem k prozatímní absenci obecné úpravy automatizovaného řízení (vydávání rozhodnutí) nejsou vyjasněny některé otázky, například z obecné úpravy vyplývá požadavek na elektronický podpis rozhodnutí oprávněnou úřední osobou. Adresátům rozhodnutí by rovněž mělo být zřejmé, že bylo rozhodnutí vydáno automatizovaně. Doporučujeme proto ještě navrženou úpravu v tomto ohledu doplnit (srov. např. § 61a zákona č. 242/2016 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších přepisů).
	Vysvětleno.
Ustanovení § 18a odst. 3 je třeba vykládat v návaznosti na ustanovení § 18 odst. 3, které vyhotovování rozhodnutí o povolení vkladu zcela eliminuje, když o povolení vkladu se bude nově provádět pouze vyznačení informace do informačního systému a ustanovení § 67 správního řádu se nepoužije. Náležitosti vyplývající z § 67 SŘ včetně podpisu oprávněné úřední osoby tedy v daném případě nebudou vyžadovány. Vyznačení informace o tom, že vklad byl povolen, do informačního systému pak lze bez problémů provést automatizovaně.	

	
	10.24
	
	K čl. I bodu 57 – k § 45 odst. 1
Slova „způsobem umožňující dálkový přístup“ fakticky znamenají kdekoliv na internetu, proto se v zájmu právní jistoty od užívání této formulace v právním řádu postupně upouští. Dáváme proto na zvážení úpravu používané terminologie. Například užitím slov „na svých internetových stránkách“ dojde k přesnému vymezení místa uveřejnění.
Tuto připomínku obdobně vztahujeme i k čl. I bodům 69 a 81 k navrhovanému § 55a odst. 9 a § 65a odst. 1. 
	Akceptováno.

	
	10.25
	
	K čl. I bodu 60 – k § 46 odst. 4
Doporučujeme stávající právní úpravu zachovat tak, aby vyhlášení platnosti obnoveného operátu zveřejnila na úřední desce rovněž obec, nikoliv jen katastrální úřad. Omezení přístupu není nijak zdůvodněno. 
	Vysvětleno.
Po dokončení digitalizace se pozměnila podstata obnovy katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací, do této činností obec nebude zapojena a přepracování se předpokládá spíše v rozsahu menších půdních celků (např. jednoho vlastníka). Nejde tak o omezení přístupu, ale o přizpůsobení změně koncepce. Naopak pro obec by to v tomto novém pojetí bylo zbytečným zatížením. 

	
	10.26
	
	K čl. I bodu 79 – k § 62 odst. 6
Navrhuje se doplnit fikci zániku omezení převodu nemovitostí podle § 58 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 1991, a to z důvodu tvrzeného neplnění funkce a žádného reálného přínosu těchto omezení. Vzhledem k tomu, že od zmíněného data uplynulo 34 let, je na místě zvážit, zda ve skutečnosti nedojde ke zrušení oprávnění, která mají stále svůj význam, zejména pak, má-li mít omezení právní účinky i na dědice. K takovému postupu katastrálního úřadu by dle našeho názoru mělo dojít jen na základě ověření této skutečnosti, a to v každém jednotlivém případě. Máme za to, že přínos z očištění katastru od potenciálně neaktuálních zápisů zde nepřeváží škody, které by mohly vzniknout na právech dotčených osob.
	Vysvětleno.
Podle § 58 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 1991, mohl věřitel uspokojení své pohledávky zajistit písemnou smlouvou uzavřenou s dlužníkem, kterou dlužník bere na sebe povinnost, že nepřevede svou nemovitost bez souhlasu věřitele na jiného, dokud pohledávka nebude uspokojena. Toto omezení pak zanikalo zánikem nebo promlčením pohledávky. Pravděpodobnost, že takto zajištěné pohledávky nejsou po více než 34 letech zaniklé nebo promlčené, je mizivá. V praxi tak zápis tohoto omezení znamená pro oprávněné osoby nikoliv výhodu, ale pouze zbytečné náklady, které jim vznikají tím, že musí dohledávat ve svých záznamech osud pohledávek zaniklých před desítkami let a potvrzovat vlastníkům nemovitostí zánik tohoto omezení. Tato zbytečná administrativa oprávněných osob i zatížených vlastníků bude navrhovaným ustanovením zrušena. 
Nadto je zřejmé, že tento původně socialistický institut nemá reálnou schopnost zajistit uspokojení pohledávky, ostatně proto byl před desítkami let opuštěn. I kdyby tak v ojedinělých případech výjimečně došlo k výmazu dosud existujícího oprávnění, neprojevilo by se to v majetkové sféře oprávněného žádným reálným zásahem.
Máme tedy za to, že přínosy navrhované úpravy naopak vysoce převažují nad možnými negativnímu dopady, přičemž tyto přínosy spočívají nejen v očištění katastru od neaktuálních zápisů, ale i v odbřemenění vlastníků a oprávněných osob od povinnosti se o výmaz těchto historických reliktů bez faktického významu postarat.

	
	10.27
	
	K čl. I bodu 69 – k § 55a odst. 2 písm. c)
Doporučujeme slovo „duplikát“ nahradit v souladu s ustálenou terminologií právních předpisů slovem „kopie“. Pojem „duplikát“ se vyskytuje převážně v souvislosti s vydáním náhradního průkazu či osvědčení o licenci.
	Vysvětleno.
Pojem kopie je používán pro něco odvozeného z listinného originálu, avšak nikoliv zcela totožného. V daném případě jde o totožný elektronický soubor pouze opatřený doložkou, která tuto totožnost osvědčuje. Nebráníme se hledat vhodnější pojem, ale máme za to, že pojem „kopie“ není v dané souvislosti vhodný.

	
	10.28
	
	K čl. I bodu 73 – k § 59a
1. V § 59a odst. 1 větě druhé doporučujeme upravit formulaci „přebírat písemnosti od katastrálních úřadů“ na slovní spojení „doručovat písemnosti katastrálních úřadů“.
2. U odstavce 2 upozorňujeme, že fikce podpisu pro úkony učiněné prostřednictvím informačního systému veřejné správy je obecně stanovená v § 8 zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Doporučujeme proto část první věty za středníkem pro nadbytečnost vypustit.
	Vysvětleno.
Ad 1: Ustanovení je psáno z pohledu uživatele – viz předcházející část věty „lze činit úkony vůči katastrálním úřadům“. Uživatel portálu ale písemnosti nedoručuje, nýbrž přebírá. Máme za to, že použití pojmu „doručovat“ v dané souvislosti není vhodné
ad 2: Máme za to, že v daném případě nejde o úkon ve smyslu § 8 zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Proto je zvláštní úprava potřebná.

	
	10.29
	
	K čl. I bodu 81 – k § 65a
Ač chápeme záměr předkladatele očistit katastrální operát od historických zápisů věcných práv, nejsme si zcela jistí vhodností zvolené fikce promlčení věcného práva k věci cizí. V důvodové zprávě postrádáme srovnání úpravy s obecnou úpravou promlčení v občanském zákoníku, pouze je uvedeno, že je těžké prokázat zánik těchto práv nebo jejich promlčení. 
V důvodově zprávě je uvedeno, že je ustanovení inspirováno funkčním § 65, avšak dle něj Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v součinnosti s obecním úřadem provádí šetření k dohledání vlastníka v dostupných evidencích. Tento postup bychom uvítali i u oprávněného z věcného práva k věci cizí.
Rovněž argumentace ustanovením § 35 obsahujícím materii revize údajů katastru nemovitostí není zcela přiléhavá. Dle stávajícího ustanovení musí vlastník nemovitosti při revizi katastru nemovitostí sdělit katastrálnímu úřadu, že věcné břemeno není 10 let vykonáváno a až následně je zveřejněna výzva po dobu 1 roku.
Doporučujeme ustanovení § 65a podrobně revidovat, především s ohledem na šetření práv nabytých v dobré víře, ve vztahu k občanskému zákoníku, a zvážit, zda není navrhovaný § 62 odst. 4 dostačující.
	Vysvětleno.
Skutečnost, že ustanovení je inspirováno funkčním § 65, neznamená, že je možné postup upravený v § 65 bezezbytku převzít. V případě vlastnického práva, které se nepromlčuje, bylo nezbytné, aby byla vyvinuta patřičná snaha o dohledání vlastníků. Ostatní věcná práva k věci cizí se však promlčují, a to je třeba odpovídajícím způsobem reflektovat. Snaha o dohledání oprávněných osob by byla pouze zbytečně vynaloženým úsilím, neboť dosavadní zkušenosti jak z aplikace § 35, tak z aplikace obdobných ustanovení v rámci obnovy katastrálního operátu a pozemkových úprav ukazují, že tato práva jsou vymazávána ve všech případech.
Právě s ohledem na dosavadní zkušenosti je předkladatel přesvědčen, že uvedeným ustanovením k zásahu do práv nabytých v dobré víře nedojde.
 

	
	10.30
	
	K čl. I bodu 81 – k § 65b
Ustanovení doporučujeme pro nadbytečnost vypustit. Využívání údajů z informačních systémů veřejné správy orgány veřejné moci je obecně řešeno v zákoně č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, a to prostřednictvím institutu registrace pro výkon agendy.
	Vysvětleno.
Institut registrace pro výkon agendy podle zákona o základních registrech se na situace podle § 65b nevztahuje. Využívání údajů z informačních systémů veřejné správy podle zákona o základních registrech je možné pouze v případech, kdy dotčené informační systémy vzájemně komunikují.  Ustanovení § 65b naopak pokrývá případy, kdy je nezbytné využívat údaje z neveřejných evidencí, avšak neexistuje vzájemná komunikace mezi informačními systémy, neboť se jedná o jednotlivé případy, kvůli kterým není zavádění takové komunikace efektivní a smysluplné. 

	
	10.31
	
	Nad rámec návrhu – k § 1 odst. 2 katastrálního zákona
S ohledem na skutečnost, že se jedná o celkovou revizi a aktualizaci katastrálního zákona, dáváme na zvážení doplnění ustanovení § 1 odst. 2 katastrálního zákona o „novinářské účely“. Důvodem je skutečnost, že katastr nemovitostí je důležitým zdrojem informací v rámci kontrolní funkce svobody tisku, a je-li v zákoně odkazováno na účely vědecké a hospodářské, není důvod opomíjet účely novinářské (srovnej též čl. 17 odst. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod). 
Návrh považujeme za relevantní s ohledem na navrhované ustanovení § 53 odst. 1 daného zákona (omezení využitelnosti údajů z katastru nemovitostí jen k účelům uvedeným v § 1 odst. 2) a skutkovou podstatu přestupku dle § 57 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, která při formalistickém výkladu může dopadat právě i na využití dat z katastru nemovitostí pro novinářské účely.
	Akceptováno.
Na základě této a některých dalších připomínek bude § 1 odst. 2 doplněn následovně:
„a)  k ochraně práv k nemovitostem, pro účely daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, k ochraně životního prostředí, k ochraně nerostného bohatství, k ochraně zájmů státní památkové péče, pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, k plnění povinností vyplývajících z jiných právních předpisů nebo k plnění úkolů orgánů veřejné moci, pro účely vědecké, novinářské, hospodářské a statistické,“.


	

	10.32
	
	K nadpisu
S ohledem na délku legislativního procesu je zcela nereálné, aby byl předkládaný zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv v roce 2025. Navrhujeme tuto část nadpisu právního předpisu upravit.
	Akceptováno.

	
	10.33
	
	K čl. I – k výčtu novel
1. Z hlediska logické posloupnosti navrhujeme ve výčtu novel vyměnit pořadí zákona č. 371/2021 Sb. a zákona č. 361/2021 Sb.
2. Za text „č. 287/2025 Sb.“ navrhujeme vložit chybějící čárku.
	Akceptováno.

	
	10.34
	
	K čl. I bodu 2 – k § 4 odst. 1 písm. e) 
Za slova „práv“) a“ navrhujeme vložit slovo „o“.
	Akceptováno.

	
	10.35
	
	K čl. I bodu 3 – k § 5 odst. 2 písm. e)
Pro zjednodušení novelizačního bodu navrhujeme slova „za slovo „katastru“ vkládá čárka, slova „ a o“ se zrušují a konci textu se“ nahradit slovy „slova „a o“ nahrazují čárkou a na konci textu písmene se“.
	Akceptováno.

	
	10.36
	
	K čl. I bodu 10 – k § 13
V souladu s čl. 58 odst. 8 písm. a) Legislativních pravidel vlády by začátek novelizačního bodu měl znít: „Na konci § 13 se doplňuje věta … “.
	Akceptováno.

	
	10.37
	
	K čl. I bodu 13 – k § 14 odst. 3
Vzhledem k čl. 69 odst. 2 Legislativních pravidel vlády doporučujeme slova „podle předchozí věty“ nahradit slovy „podle věty první“.
	Akceptováno.

	
	10.38
	
	K čl. I bodu 15 – k § 15 odst. 2
Podle čl. 58 odst. 9 Legislativních pravidel vlády znamenají slova „na konci textu“ doplnění slov před znaménko, kterým je odstavec ukončen. Doporučujeme tedy slova „na konci textu“ nahradit slovy „na konci odstavce“.
	Akceptováno.

	
	10.39
	
	K čl. I bodu 19 – k § 17a
Doporučujeme v odstavci 3 slova „podle předchozích odstavců“ nahradit slovy „podle odstavců 1 a 2“, viz čl. 69 odst. 2 Legislativních pravidel vlády.
	Akceptováno.

	
	10.40
	
	K čl. I bodu 20 – k § 18 odst. 2
1. Za slovo „znějí“ doporučujeme doplnit dvojtečku.
2. V § 18 odst. 2 nelze použít slov „podle předchozího odstavce“ (srov. čl. 69 odst. 2 Legislativních pravidel vlády).
	Akceptováno.

	
	10.41
	
	K čl. I bodu 23 – k § 18 odst. 8
1. Upozorňujeme, že po všech změnách v číslování odstavců v § 18 zůstává v odstavci 8 (původně odstavci 6) odkaz na odstavec 5 (nově jde o odstavec 7).
2. V § 18 odst. 10 nelze použít slov „podle předchozí věty“ (srov. čl. 69 odst. 2 Legislativních pravidel vlády).
	Akceptováno.

	
	10.42
	
	K čl. I bodu 24 – k § 18a odst. 3
V § 18a odst. 3 navrhujeme slova „podle předchozích odstavců“ nahradit formulací v souladu s legislativní praxí (srov. čl. 69 odst. 2 Legislativních pravidel vlády).
	Akceptováno.

	
	10.43
	
	K čl. I bodu 27 – k § 23 odst. 2 písm. m) 
Dle čl. 58 odst. 4 písm. b) Legislativních pravidel vlády navrhujeme úvodní část novelizačního bodu uvést ve znění: „V § 23 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno m), které zní:“.
	Akceptováno.

	
	10.44
	
	K čl. I bodu 28 – k § 24 odst. 2 a 3
Slova „se zrušují odstavce 2 a 3“ navrhujeme nahradit slovy „se odstavce 2 a 3 zrušují“, viz čl. 56 odst. 2 písm. e) Legislativních pravidel vlády.
	Akceptováno.

	
	10.45
	
	K čl. I bodu 30 – k § 26 
Dle čl. 58 odst. 8 písm. a) Legislativních pravidel vlády by začátek novelizačního bodu měl znít: „Na konci § 26 se doplňuje věta …“.
	Akceptováno.

	
	10.46
	
	K čl. I bodu 32 – k § 29 odst. 2
Slova „se věta druhá a třetí věta nahrazují“ navrhujeme nahradit v souladu s čl. 57 odst. 4 písm. b) Legislativních pravidel vlády slovy „se věty druhá a třetí nahrazují“.
	Akceptováno.

	
	10.47
	
	K čl. I bodu 34 – k § 31 písm. a)
Upozorňujeme, že v novelizovaném § 31 písm. a) se slovo „jiného“ nachází dvakrát, zatímco podle platného znění s vyznačením změn má být toto slovo zrušeno jen jedenkrát. Doporučujeme navrhovanou změnu zpřesnit.
	Akceptováno.

	
	10.48
	
	K čl. I bodu 39 – k § 36 odst. 4
1. Navrhujeme slova „první věta“ nahradit slovy „věta první“, dle čl. 57 odst. 4 písm. b) Legislativních pravidel vlády.
2. Za slovo „navrhovateli“ je nezbytné vložit chybějící tečku.
3. Slova „druhé větě“ doporučujeme nahradit slovy „větě druhé“.
	Akceptováno.

	
	10.49
	
	K čl. I bodu 43 – k § 37 odst. 1 písm. c)
Upozorňujeme, že v písmeni c) nelze navrhovanou změnu provést, neboť ještě nedošlo k novému označení pododstavců. Tento novelizační bod by měl být samostatný a měl by být uveden až za novelizačním bodem 45.
	Akceptováno částečně.
Bod 43 bude přeformulován následovně:
„V § 37 odst. 1 se v úvodní části ustanovení a v písm. d) slova „a jiní oprávnění“ zrušují.

	
	10.50
	
	K čl. I bodu 46 – k § 37 odst. 2
Navrhujeme slova „slova „písm. b)“ se nahrazují slovy „písm. a)““ nahradit slovy „text „písm. b)“ se nahrazuje textem „písm. a)““.
	Akceptováno.

	
	10.51
	
	K čl. I bodu 48 – k § 37 odst. 3
Novelizační bod je chybný, naznačenou změnu nelze v § 37 odst. 3 provést, protože má kompletně nové znění.
	Akceptováno.
Bod 48 byl vypuštěn.

	
	10.52
	
	K čl. I bodu 51 – k § 40 
Bod 51 je formulován poněkud zmatečně, neboť slova „ve větě druhé“ jsou zřejmě nadbytečná, a naopak chybí spojka „a“. Navrhujeme jej nově formulovat.
	Akceptováno.

	
	10.53
	
	K čl. I bodu 56 – k § 43 odst. 2
V § 43 odst. 2 nelze použít slov „podle předchozí věty“ (srov. čl. 69 odst. 2 Legislativních pravidel vlády).
	Akceptováno.

	
	10.54
	
	K čl. I bodu 59 – k § 45 odst. 3
V souladu s čl. 58 odst.6 písm. i) Legislativních pravidel vlády navrhujeme slova „za první větu“ nahradit slovy „za větu první“.
	Akceptováno.

	
	10.55
	
	K čl. I bodu 67 – k § 53 odst. 3
V § 53 odst. 3 nelze použít slov „s předchozí větou“ (srov. čl. 69 odst. 2 Legislativních pravidel vlády).
	Akceptováno.

	
	10.56
	
	K čl. I bodu 70 – k § 56
V souvislosti s odkazem na § 52 odst. 3 až 6, který je obsažen v doplňované větě, upozorňujeme, že § 52 nemá odstavec 6. Odkaz je nezbytné upravit.
	V důsledku změn z vypořádání připomínek došlo k doplnění odstavce 6 do § 52.


	
	10.57
	
	K čl. I bodu 73 – k § 59a
1. Upozorňujeme, že legislativní zkratka se dle čl. 44 odst. 1 Legislativních pravidel vlády zavádí za slovním spojením, které nahrazuje, a to na místě, kde je toto slovní spojení v právním předpisu použito poprvé. Portál katastru a zeměměřictví je zmíněn již v navrhovaném § 7 odst. 6 a dále v § 18 odst. 2. Nadto je nezbytné horní uvozovky před slovem „portál“ nahradit uvozovkami dolními.
2. V § 59a odst. 2 se jeví jako přesnější odkazovat na § 42 odst. 4, protože v odstavci 4 je zmíněn daný souhlas. 
Obdobně tuto připomínku vztahujeme k totožnému odkazu v navrhovaném § 59b odst. 4.
3. V § 59a odst. 3 nelze použít slov „předchozích odstavcích“ (srov. čl. 69 odst. 2 Legislativních pravidel vlády).
	Akceptováno.

	
	10.58
	
	K čl. I bodu 74 – k § 59b odst. 4
V předmětném ustanovení není použita legislativní zkratka „souhlas“ zavedená v § 59a odst. 2. Navrhujeme ustanovení přeformulovat.
	Akceptováno.

	
	10.59
	
	K čl. I bodu 76 – k § 62 odst. 2
Místo slova „vkládá“ doporučujeme užít slovo „doplňuje“, protože jde o konec odstavce, viz čl. 58 odst. 8 písm. b) Legislativních pravidel vlády.
	Akceptováno.

	
	10.60
	
	K čl. I bodu 77 – k § 62 odst. 3
Text novelizačního bodu 77 doporučujeme revidovat, neboť spojení „zaniklých zástavních práv“ se nachází ve větě třetí, nikoli ve druhé. Rovněž je nutné slova „první větě“ (a další formy) nahradit správným slovosledem dle Legislativních pravidel vlády.
	Akceptováno.

	
	10.61
	
	K čl. I bodu 81 – k § 65a odst. 1
Čárku za slovy „její dostatečnou identifikaci“ navrhujeme vypustit pro nadbytečnost.
	Akceptováno.

	
	10.62
	
	K čl. I bodu 81 – k § 65a odst. 4
Navrhujeme čárku za slovy „ustanovení o záznamu“ nahradit středníkem, viz navrhovaný § 62 odst. 4.
	Akceptováno jinak.
Slova „ustanovení o záznamu“ byla vypuštěna.

	
	10.63
	
	K čl. I bodu 84 – k § 66 odst. 1 písm. n)
1. V § 66 odst. 1 písm. n) se jeví jako přesnější odkazovat na § 42 odst. 4, protože v odstavci 4 je zmíněn daný souhlas. Zároveň není použita legislativní zkratka „souhlas“ zavedená v § 59a odst. 2.
2. Úvodní část novelizačního bodu by pak měla v souladu s čl. 58 odst. 4 písm. b) Legislativních pravidel vlády znít: „V § 66 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena m) a n), která znějí:“.
	Akceptováno.

	
	10.64
	
	K čl. II – k přechodným ustanovením
Tam, kde se odkazuje na konkrétní ustanovení zákona č. 256/2013 Sb., doporučujeme za označení těchto ustanovení vložit slova „zákona č. 256/2013 Sb.“.
	Akceptováno.

	
	10.65
	
	K čl. III – k výčtu novel
Doporučujeme za text „č. 230/2025 Sb.“ vložit chybějící čárku.
	Akceptováno.

	
	10.66
	
	K čl. III bodu 1 - k položce 119 přílohy zákona o správních poplatcích
Domníváme se, že bod 1 lze uvést ve znění: „Položka 119 se zrušuje.“.
	Návrh právní úpravy bude vypuštěn.

	
	10.67
	
	K čl. III bodům 2 až 5 – k položce 120 přílohy zákona o správních poplatcích
Navrhujeme ze znění novelizačních bodů vypustit slovo „přílohy“. 
S ohledem na rozsáhnou novelizaci položky 120 přílohy zákona o správních poplatcích však dáváme ke zvážení možnost zakotvení jediného novelizačního bodu, který by upravoval celé znění položky 120. 
	Akceptováno částečně.
Body 2 až 5 budou přeformulovány dle předchozí připomínky.

	
	10.68
	
	K důvodové zprávě
Doporučujeme provést revizi obecné části důvodové zprávy a vypustit duplicitní texty, srov. body 7 a 9 obecné části důvodové zprávy.  
	Akceptováno.

	
	10.69
	
	K návrhu usnesení vlády
Doporučujeme do návrhu usnesení vlády doplnit obvykle používaný bod IV o případné substituci, tedy „IV. z m o c ň u j e předsedu vlády, aby na základě odůvodněné žádosti ministra zemědělství pověřil plněním úkolu podle bodu III. 2 tohoto usnesení jiného člena vlády.“.
	Akceptováno.

	11. Ministerstvo zahraničních věcí


	11.1
	
	K čl. I bodům 67, 71 a 73 – k § 53 odst. 2, § 57 odst. 1 a § 59a odst. 3
MZV doporučuje věnovat pozornost použití pojmu „vytěžovat“ údaje z katastru nemovitostí a v této souvislosti také obsahu pojmu „otevřená data“.
Podle navrhovaného znění § 53 odst. 2 věty první je vytěžování možné pouze u otevřených dat z katastru nemovitostí s tím, že jiná data takto získat nelze. Věta druhá naopak definuje obecně vytěžování jako nežádoucí jednání, které by mělo být obecně postihováno. V tomto negativním smyslu o vytěžování hovoří i navrhované znění § 59a odst. 3. Vedle toho z navrhované formulace § 57 písm. a) naopak vyplývá, že postihováno je pouze nežádoucí vytěžování, resp. jak uvádí důvodová zpráva „neoprávněné vytěžování“. 
MZV proto doporučuje zvážit zavedení, resp. přeformulování definice „vytěžování“ (povoleného) a „neoprávněného vytěžování“, tj. primárně vydefinovat, jaká data a k jakému použití lze z katastru nemovitostí získávat. Následně je pak vhodné vymezit, co se považuje za neoprávněné vytěžování. V této souvislosti MZV doporučuje opětovně ze strany předkladatele posoudit, zda navrhované vymezení použití otevřených dat získaných (vytěžených) z katastru nemovitostí odpovídá definici pojmu „otevřená data“ uvedené v § 3a odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
	Akceptováno.
Došlo k rozdělení ustanovení do dvou částí. Část obsahující definici pojmu vytěžování byla přesunuta do definic, tato definice je neutrální a obsahuje 2 znaky – automatizovaný způsob získávání a určitou kvantitu získávaných údajů. V § 53 odst. 2 je zachováno pravidlo, kdy je vytěžování povoleno a kdy zakázáno. 
Katastrální právní úprava poskytování údajů je komplexní, ustanovení § 3a odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, se tedy nepoužije, a není tak důvod vyhodnocovat, zda použití otevřených dat získaných (vytěžených) z katastru nemovitostí odpovídá definici v něm obsažené.
§ 2 
…
n)	vytěžováním údajů katastru jejich získávání automatizovaným způsobem osobou nebo skupinou osob v rozsahu, který překračuje osobní potřebu nebo porušuje podmínky stanovené pro poskytování údajů katastru prováděcím právním předpisem.
§ 53 odst. 2:
(2) Údaje katastru lze vytěžovat, jsou-li zpřístupněny jako otevřená data. Údaje katastru, které jsou zpřístupněny jiný způsobem, vytěžovat nelze.

	
	11.2
	
	K návrhu obecně
MZV dává na zvážení, zda by neměla být zakotvena výjimka z uvedení právního důvodu pro ty žadatele, kteří žádají o údaje o přehledu vlastnictví osoby z území České republiky, údaje ze sbírky listin a údaje o dosažených cenách nemovitostí, a výstupy poskytnuté na základě této žádosti by se týkaly výhradně žadatele o tyto údaje.
	Vysvětleno.
V obecné poloze souhlasíme, že taková výjimka je logická. Znemožnila by však automatizované poskytování údajů katastru prostřednictvím dálkového přístupu, což je velmi problematické a mohlo by vést k významnému propadu příjmů státního rozpočtu za poskytování údajů. 

	12. Ministerstvo zdravotnictví 


	12.1
	
	K čl. I bodu 6 – k § 9 odst. 1
Doporučujeme novelizační bod reformulovat tak, aby byl v souladu s čl. 56 odst. 4 písm. a) Legislativních pravidel vlády (dále jen „LPV“), tj. měl by znít: 
„V § 9 odst. 1 se věta druhá zrušuje.“.
	Akceptováno.

	
	12.2
	
	K čl. I bodu 10 – k § 13
Doporučujeme návětí novelizačního bodu reformulovat podle čl. 58 odst. 8 písm. a) LPV, tak, že bude znít: 
„Na konci § 13 se doplňuje věta „…“.“.
	Akceptováno.

	
	12.3
	
	K čl. I bodu 13 – k § 14 odst. 3
Doporučujeme návětí novelizačního bodu reformulovat podle čl. 58 odst. 8 písm. b) LPV, tak, že bude znít:
„V § 14 se na konci odstavce 13 doplňuje věta „...“.“.
	Akceptováno.

	
	12.4
	
	K čl. I bodu 27 – k § 23 odst. 2
Doporučujeme návětí novelizačního bodu reformulovat podle čl. 58 odst. 4 písm. b) LPV, tak, že bude znít: 
„V § 23 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno m), které zní: „...“.“.
	Akceptováno.

	
	12.5
	
	K čl. I bodu 28 – k § 24
Doporučujeme návětí novelizačního bodu reformulovat podle čl. 56 odst. 2 písm. d) LPV, tak, že bude znít: 
„V § 24 se odstavce 2 a 3 zrušují a zároveň se zrušuje označení odstavce 1.“.
	Akceptováno.

	
	12.6
	
	K čl. I bodu 30 – k § 26
Doporučujeme návětí novelizačního bodu reformulovat podle čl. 58 odst. 8 písm. a) LPV, tak, že bude znít: 
„Na konci § 26 se doplňuje věta „…“.“.
	Akceptováno.

	
	12.7
	
	K čl. I bodu 39 – k § 36 odst. 4
Doporučujeme návětí novelizačního bodu reformulovat podle čl. 57 odst. 4 písm. a) LPV, tak, že bude znít: 
„V § 36 odst. 4 se věta první nahrazuje větou „…“.“.
	Akceptováno.

	
	12.8
	
	K čl. I bodu 43 – k § 37 odst. 1
Vzhledem k tomu, že k přeoznačení písmen b) až f) na písmena a) až e) dojde až následujícím novelizačním bodem (44), doporučujeme tento bod reformulovat tak, že bude znít:
„V § 37 odst. 1 v úvodní části ustanovení a v písm. d) se slova „a jiní oprávnění“ zrušují.“.
	Akceptováno.

	
	12.9
	
	K čl. I bodu 46 – k § 37 odst. 2
Slova „slova“ a „slovy“ doporučujeme v tomto novelizačním bodu nahradit slovy „text“ a „textem“, a to podle čl. 57 odst. 3 LPV.
	Akceptováno.

	
	12.10
	
	K čl. I bodu 48 – k § 37 odst. 3
Vzhledem k tomu, že novelizačním bodem č. 47 byl doplněn nový odstavec 3 tohoto ustanovení, doporučujeme ověřit správnost tohoto novelizačního bodu, který rovněž neodpovídá platnému znění s vyznačením navržených změn.
	Akceptováno.
Bod 48 byl vypuštěn.

	
	12.11
	
	K čl. I bodu 51 – k § 40 odst. 2
Novelizační bod doporučujeme reformulovat tak, že bude znít: 
„V § 40 odst. 2 se slova „nebo b)“ ve větě druhé, věta třetí a věta čtvrtá zrušují.“.
	Akceptováno.

	
	12.12
	
	K čl. I bodu 57 – k § 45 odst. 1
Doporučujeme druhou část návětí novelizačního bodu reformulovat podle čl. 58 odst. 8 písm. b) a g) LPV, tak, že bude znít: 
„… v § 45 odst. 1 se na konci věty první doplňují slova „způsobem umožňujícím dálkový přístup“ a na konci odstavce 1 se doplňuje věta „...“.“.
	Akceptováno.

	
	12.13
	
	K čl. I bodu 59 – k § 45 odst. 3
Slova „za první větu“ doporučujeme v novelizačním bodu nahradit slovy „za větu první“, a to podle čl. 58 odst. 6 písm. i) LPV.
	Akceptováno.

	
	12.14
	
	K čl. I bodu 70 – k § 56
Doporučujeme návětí novelizačního bodu reformulovat podle čl. 58 odst. 8 písm. a) LPV, tak, že bude znít: 
„Na konci § 56 se doplňuje věta „…“.“.
	Akceptováno.

	
	12.15
	
	K čl. I bodu 73 (část pátá)
Doporučujeme návětí novelizačního bodu reformulovat podle čl. 58 odst. 2 písm. c) LPV, tak, že bude znít: 
„Za část čtvrtou se vkládá nová část pátá, která včetně nadpisu zní: “…“.“.
	Akceptováno.

	
	12.16
	
	K čl. I bodu 76 – k § 62 odst. 2
Návětí novelizačního bodu doporučujeme reformulovat podle čl. 58 odst. 8 písm. b) LPV tak, že bude znít:
„V § 62 se na konci odstavce 2 doplňuje věta: „…“.“.
	Akceptováno.

	
	12.17
	
	K čl. I bodu 77 – k § 62 odst. 3
Znění novelizačního bodu neodpovídá vyznačeným změnám v platném znění; doporučujeme znění zrevidovat. 
	Akceptováno.

	
	12.18
	
	K čl. I bodu 84 – k § 66 odst. 1
Doporučujeme návětí novelizačního bodu reformulovat podle čl. 58 odst. 4 písm. b) LPV, tak, že bude znít: 
„V § 66 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena m) a n), která znějí: „...“.“.
	Akceptováno.

	
	12.19
	
	K čl. III
V úvodní větě tohoto článku doporučujeme doplnit absentující zkratku „Sb.“ za číslo zákona 42/2025 Sb., který je uveden ve výčtu novel zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích.
	Akceptováno.

	
	12.20
	
	K podpisové doložce
Podpisovou doložku doporučujeme sladit s Přílohou č. 1 k LPV, tj. neuvádět konkrétní osoby.
	Akceptováno.

	
	12.21
	
	K důvodové zprávě - obecné části – obecně
V obecné části důvodové zprávy jsou střídavě užívány výrazy „OpenData“ a „otevřená data“. Doporučujeme sjednotit, případně zavést legislativní zkratku.
	Akceptováno.

	
	12.22
	
	K důvodové zprávě - obecné části – ke kapitole 2
Ve třetím odstavci doporučujeme slovo „totožnost“ uvést ve správném tvaru, tj. „totožnosti“, ve vazbě „prokázání totožnosti“ (uvedeno „totožnost“).
	Akceptováno.

	
	12.23
	
	K důvodové zprávě - zvláštní části – k čl. I bodu 1 (§ 2)
Slovní spojení „stavebněprávní předpisy“ doporučujeme nahradit spojením „stavebně právní předpisy“, příp. jen „stavební předpisy“.
	Akceptováno.

	
	12.24
	
	K důvodové zprávě - zvláštní části – k čl. I bodu 9 (§ 12a)
Doporučujeme opravit chybu v psaní v posledním odstavci. Místo tvaru „nevyužijí“ je uvedeno slovo „nevyužití“. 
	Akceptováno.

	
	12.25
	
	K důvodové zprávě - zvláštní části – k čl. I bodu 11 (§ 14 odst. 1)
Doporučujeme opravit chybu v psaní ve slově „řízení“ (uvedeno „řízní“).
	Akceptováno.

	
	12.26
	
	K důvodové zprávě - zvláštní části – k čl. III bodu 1 (položce 119)
Doporučujeme opravit chybu v psaní ve slově „informační“ (uvedeno „infomační“).
	Akceptováno.

	
	12.27
	
	K předkládací zprávě
Ve čtvrtém odstavci doporučujeme opravit chybu v psaní ve slovu „největší“ ve vazbě „největší změny“ (uvedeno „Největších“) a slovo „totožnost“ dát do správného tvaru, tj. „totožnosti“, ve vazbě „prokázání totožnosti“ (uvedeno „totožnost“).
	Akceptováno.


	
	12.28
	
	K obálce
Ve sloupci „Obsah“ doporučujeme opravit chybu v psaní v bodě V. ve slově „vyznačením“ ve vazbě „s vyznačením navrhovaných změn“ (uvedeno „vyznačeným“).
	Akceptováno.

	13. Ministerstvo životního prostředí

	13.1
	Z
	Rozpor s povinnostmi podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (ZOPK)
Zásadně nesouhlasíme s navrženým zněním § 35 odst. 2 a § 42a katastrálního zákona: („Údaje o druhu a způsobu využití pozemku 
a od nich odvozené údaje o typu a způsobu ochrany pozemku katastrální úřad zapíše podle skutečného stavu zjištěného při revizi katastru/v terénu. Je-li zjištěný stav odlišný od stavu dosud evidovaného, vyrozumí katastrální úřad dotčené orgány o zjištěných změnách druhu nebo způsobu využití pozemků. Vyjádří-li dotčený orgán do 30 dnů se zjištěným stavem nesouhlas, katastrální úřad zapíše údaje podle skutečného stavu zjištěného při revizi katastru s upozorněním na nesouhlas dotčeného orgánu.“). 
Toto navržené znění je v přímém rozporu se ZOPK. Katastrálnímu úřadu umožňuje zaevidovat změnu údaje o druhu a způsobu využití pozemku na základě „skutečného stavu“ bez zajištění splnění zákonných povinností vyplývajících z ZOPK.
Pro některé kategorie zvláště chráněných území (ZCHÚ) je změna druhu pozemku nebo způsobu jeho využití zakázána na základě ZOPK a k provedení této změny je nezbytné povolení výjimky z tohoto zákazu. Pro některé další kategorie ZCHÚ a také v těch případech, kdy je změna druhu pozemku nebo způsobu jeho využití uvedena v bližších ochranných podmínkách konkrétních zvláště chráněných území, je k provedení předmětné změny nezbytný souhlas příslušného orgánu ochrany přírody.
Automatický zápis „skutečného stavu“ do katastru nemovitostí bez splnění uvedených právních povinností by fakticky obcházel příslušná ustanovení ZOPK a oslaboval právní ochranu těchto území.
	Od návrhu právní úpravy v daném rozsahu bylo upuštěno.

	
	13.2
	Z
	Zásadně nesouhlasíme se zrušením § 55 odst. 7 katastrálního zákona („Z údajů katastru se vytváří souhrnné přehledy o půdním fondu, které Český úřad zeměměřický a katastrální zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup.“) 
Zdůvodnění: údaje jsou v souladu se zákonem o ochraně ZPF využívány pro výkon státní správy na úseku ochrany zemědělského půdního fondu.
	Vysvětleno.
Ustanovení se neruší, pouze se přesouvá do § 55b odst. 4 a zobecňuje se. Výstup obsahující údaje o půdním fondu bude tedy i nadále vyhotovován, a to jako jeden z řady statistických výstupů vytvářených na základě údajů katastru. 
K odstranění pochybností bude v tomto ohledu doplněna důvodová zpráva.

	
	13.3
	Z
	Zásadně nesouhlasíme s navrženým zněním § 35 odst. 2 a § 42a katastrálního zákona („Údaje o druhu a způsobu využití pozemku a od nich odvozené údaje o typu a způsobu ochrany pozemku katastrální úřad zapíše podle skutečného stavu zjištěného při revizi katastru/v terénu. Je-li zjištěný stav odlišný od stavu dosud evidovaného, vyrozumí katastrální úřad dotčené orgány o zjištěných změnách druhu nebo způsobu využití pozemků. Vyjádří-li dotčený orgán do 30 dnů se zjištěným stavem nesouhlas, katastrální úřad zapíše údaje podle skutečného stavu zjištěného při revizi katastru s upozorněním na nesouhlas dotčeného orgánu.“)
Zdůvodnění: Rozpor s povinnostmi podle zákona č. 114/1992 Sb., 
o ochraně přírody a krajiny (zákon o ochraně přírody a krajiny) 
a s povinnostmi podle zákona 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (zákon o ochraně ZPF).
V souvislosti s navrženou změnou zákona nejsou řešeny právní důsledky změny údajů zapsané katastrálním úřadem. Navržené ustanovení katastrálnímu úřadu umožňuje zaevidovat změnu údaje o druhu a způsobu využití pozemku na základě „skutečného stavu“ bez zajištění splnění zákonných povinností vyplývajících z uvedených zvláštních právních předpisů. Automatický zápis „skutečného (zjištěného) stavu“ do katastru nemovitostí bez splnění povinností vyplývajících ze zvláštních právních předpisů prakticky oslabuje právní ochranu veřejných zájmů chráněných těmito předpisy. Ustanovení představuje značné riziko zneužití, resp. obcházení zákonných povinností a v důsledku umožňuje legalizovat využívání pozemků způsobem, který je v rozporu s těmito předpisy, včetně např. černých staveb. 
Z hlediska zákona o ochraně přírody a krajiny jsou změny druhu pozemku nebo způsobu jeho využití v některých případech zákonem přímo zakázány (např. v národních přírodních rezervacích podle § 29 a přírodních rezervacích podle § 34 zákona o ochraně přírody a krajiny) a k provedení takové změny je nezbytné povolení výjimky z tohoto zákazu (formou správního rozhodnutí). Pro některé další kategorie ZCHÚ je změna druhu pozemku (např. v rámci bližších ochranných podmínek národních parků podle § 16a – 16d zákona), vázána na souhlas příslušného orgánu ochrany přírody (formou správního rozhodnutí nebo závazného stanoviska pro navazující správní řízení). Provedení změny druhu pozemku může být vázáno také např. na závazné stanovisko podle § 4 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny v případě využívání významných krajinných prvků. 
Z hlediska zákona o ochraně ZPF je zakázáno 1) užívat nebo udržovat zemědělskou půdu v rozporu s charakteristikou druhu pozemku viz § 3 odst. 3 zákona o ochraně ZPF, a dále 2) užívat zemědělskou půdu k nezemědělským účelům bez souhlasu s odnětím ze zemědělského půdního fondu s výjimkou případů, kdy souhlasu není třeba viz § 3 odst. 2 písm. c) zákona o ochraně ZPF. Máme za to, že navržená úprava katastrálního zákona může být zneužita k obcházení těchto zákazů a je způsobilá narušit uplatňování zásad plošné ochrany zemědělské půdy obsažené v § 4 zákona o ochraně ZPF, pokud jde o dodatečné povolování staveb a s tím související dodatečné odnímání ze ZPF a dodatečné rozhodování o odvodech za odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu podle § 11 zákona o ochraně ZPF. 
	Akceptováno jinak.
Po projednání se zainteresovanými resorty navrhuje předkladatel zúžit princip zápisu podle skutečného stavu pouze na změny obvodu budov, zejm. v důsledku přístavby, v rámci pozemku zázemí stavby a změny obvodu vodních děl, které byly zjištěny v průběhu nového mapování. 

V § 35 by tedy zůstal zachován dosavadní stav,  § 42a by zněl následovně:
(1)	Zjistí-li katastrální úřad v rámci obnovy operátu, že z důvodu přístavby nebo jiných stavebních úprav došlo ke změně obvodu budovy, o které jsou v katastru vedeny údaje, a jedná-li se o změnu v rámci pozemku zázemí stavby podle stavebního zákona, zapíše katastrální úřad údaje o obvodu budovy do obnoveného katastrálního operátu podle skutečného stavu zjištěného v terénu, a to včetně související změny druhu pozemku. O tom, že došlo ke změně obvodu budovy, vyrozumí katastrální úřad příslušný stavební úřad. Vyjádří-li se stavební úřad do 45 dnů, že zjištěný stav není v souladu se stavebními předpisy, katastrální úřad zapíše do obnoveného operátu údaje podle skutečného stavu s upozorněním na nesoulad se stavebními předpisy. Obdobně katastrální úřad postupuje, zjistí-li v rámci obnovy operátu, že z důvodu stavebních nebo terénních úprav došlo ke změně obvodu vodního díla, o kterém jsou v katastru vedeny údaje.
(2)	Je-li změnou obvodu budovy nebo vodního díla zjištěnou v rámci obnovy operátu dotčený pozemek určený k plnění funkcí lesa, postupuje katastrální úřad podle odstavce 1 s tím, že zachová údaj, že se jedná o pozemek určený k plnění funkcí lesa.

	14. Digitální a informační agentura


	14.1
	Z
	K čl. I bodu 55 – k § 42a
Ustanovení § 42a návrhu zákona zní: „Údaje o druhu a způsobu využití pozemku a od nich odvozené údaje o typu a způsobu ochrany pozemku katastrální úřad do obnoveného katastrálního operátu zapíše podle skutečného stavu zjištěného v terénu. Je-li zjištěný stav…“
V případě souhlasu dotčeného orgánu o zjištěných změnách druhu nebo způsobu využití pozemků doporučujeme zapsat zjištěný stav do platného operátu ihned a zvýšit tak kvalitu evidovaných údajů. Zápis až ve chvíli vyhlášení obnoveného operátu je nadbytečnou prodlevou (i víceletou), která v okamžiku provedení zápisu již nemusí odpovídat skutečnosti.
	Ustanovení, kterému připomínka směřovala, se v důsledku jiných připomínek natolik změnilo, že se připomínka stala obsoletní.


	
	14.2
	
	K čl. I bodu 67 – k § 53 odst. 2
Navrhujeme přeformulovat definici vytěžování dat údajů katastru, která v současné podobě obsahuje jak oprávněné jednání – vytěžování otevřených dat, tak neoprávněné jednání – porušování podmínek pro vytěžování stanovených vyhláškou a přetěžování systému, což může působit horší srozumitelnost pro adresáty normy při její interpretaci. 
Bylo by možné uvažovat o rozdělení definice na vytěžování (po právu) a protiprávní vytěžování, které je následně sankcionováno v § 57 odst. 1 a § 59a odst. 3. V návaznosti na to by bylo proto dále třeba upravit formulace těchto dvou ustanovení (§ 57 odst. 1, respektive § 59a). 
O neoprávněném vytěžování hovoří zároveň již i vyhláška č. 358/2013 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí, která provádí katastrální zákon. Za účelem sjednocení užívané terminologie v zákoně a vyhlášce proto prosíme v rámci předkládaného návrhu o provedení úpravy ve výše uvedeném smyslu.
	Akceptováno jinak.
Došlo k rozdělení ustanovení do dvou částí. Část obsahující definici pojmu vytěžování byla přesunuta do definic, tato definice je neutrální a obsahuje 2 znaky – automatizovaný způsob získávání a určitou kvantitu získávaných údajů. V § 53 odst. 2 je zachováno pravidlo, kdy je vytěžování povoleno a kdy zakázáno. 
§ 2 
…
n)	vytěžováním údajů katastru jejich získávání automatizovaným způsobem osobou nebo skupinou osob v rozsahu, který překračuje osobní potřebu nebo porušuje podmínky stanovené pro poskytování údajů katastru prováděcím právním předpisem.
§ 53 odst. 2:
(2) Údaje katastru lze vytěžovat, jsou-li zpřístupněny jako otevřená data. Údaje katastru, které jsou zpřístupněny jiný způsobem, vytěžovat nelze.
Připomínka změněna na doporučující.

	
	14.3
	Z
	K čl. I bodu 66 – k § 52 odst. 5
Navrhovaná novela v ustanoveních § 52, § 53 a § 55 zákona bude mít zásadní dopad na vydávání ověřených výpisů na kontaktních místech veřejné správy (KMVS). Dle aktuálně platné právní úpravy jsou na KMVS vydávány výpisy z katastru nemovitostí v podobě výpisu z veřejného rejstříku dle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, v platném znění, a to bez nutnosti ztotožnění žadatele. Nově navrhovaná právní úprava katastrálního zákona předpokládá ztotožnění žadatele i v případě veřejného rejstříku. 
Na základě jednání DIA (OSEG) se zástupci ČÚZK, kde byla navrhovaná úprava vysvětlena, chápeme důvody pro nutnost ztotožnění a takto s nimi souhlasíme. Jedná se zejména o potřebu ČÚZK evidovat žadatele, kterým byl výstup poskytnut, aby měl ČÚZK možnost na základě žádosti subjektu údajů poskytnout informaci o subjektech, kterým byly jeho údaje poskytnuty (výpis o využití údajů).
Navrhovaná úprava nezakládá potřebu změny v zákoně č. 365/2000 Sb. Jedná se o veřejný rejstřík, ke kterému jsou KMVS zmocněna. Pro zajištění právní jistoty účastníků právních vztahů je ale nutné, aby byla navrhovaná úprava dostatečně určitá, srozumitelná a předvídatelná, proto navrhujeme do novely katastrálního zákona zapracovat následující:
K § 52 odst. 5 návrhu zákona
Pro účely vedení této evidence by bylo žádoucí, aby kontaktní místo veřejné správy, prostřednictvím kterého byl přístup do katastru nemovitostí realizován, evidovalo ztotožnění žadatele pro jednoznačné určení fyzické nebo právnické osoby, která o údaje požádala, a to v rozsahu: 
· je-li žadatelem fyzická osoba, jméno, příjmení, datum narození a dále jméno, příjmení a datum narození osoby, jejíž totožnost byla pro účely vydání ověřeného výstupu ověřena, včetně druhu a čísla průkazu, jímž byla totožnost zjištěna, je-li ověření totožnosti předepsáno; 
· je-li žadatelem právnická osoba, její obchodní firmu nebo název, adresu sídla, identifikační číslo, je-li přiděleno, a jméno, příjmení, datum narození osoby nebo osob, jednajících jménem této právnické osoby, nebo osoby jednající za právnickou osobu jejím jménem na základě zastoupení.
	Akceptováno jinak.
Předkladatel navrhuje připomínku vyřešit jinak, a to doplněním § 56 následovně:
Z katastru se vydávají ověřené výstupy z informačního systému veřejné správy podle jiného právního předpisu. Při vydávání ověřených výstupů ověřující postupuje obdobně podle § 52 odst. 3 až 6 a přiměřeně podle ustanovení zákona o informačních systémech veřejné správy upravujících vydávání ověřených výstupů z informačních systémů veřejné správy nebo jejich částí, které jsou neveřejnými evidencemi, rejstříky nebo seznamy. 


	
	14.4
	Z
	K čl. I bodu 69 – k § 55a
Na základě předchozích jednání navrhujeme v § 55a zmocnit KMVS k vydání údajů ze sbírky listin katastru či pozemkové knihy, jelikož se jedná o neveřejný výpis. Rozhodnutí v této věci však ponecháváme na ČÚZK.  
	Viz vypořádání předchozí připomínky.

	
	14.5
	Z
	K čl. I bodu 70 – k § 56
V ustanovení § 56 je uvedeno, že se při vydávání ověřených výstupů postupuje obdobně podle § 52 odst. 3 až 6. Návrh § 52 však obsahuje pouze odstavce 1 – 5. Prosíme tedy o úpravu znění návrhu.
Současně prosíme o doplnění, že ověřené výstupy z katastru vydávané prostřednictvím kontaktních míst veřejné správy se považují za veřejné výstupy z informačního systému veřejné správy.  
	V důsledku změn z vypořádání připomínek došlo k doplnění odstavce 6 do § 52.

	

	
	14.6
	Z
	K čl. II – k přechodným ustanovením
Do přechodných ustanovení bychom požadovali vložit odloženou účinnost pro KMVS, aby tak byla zajištěna přiměřená lhůta pro implementaci do informačního systému Czech POINT. Doporučujeme uvést alespoň jeden rok od účinnosti zákona.
	Akceptováno.
Přechodné ustanovení bude znít:
x. Ustanovení § 56 zákona č. 256/2013 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije, jakmile to umožní informační systém, jehož prostřednictvím je zajišťován výkon působnosti kontaktních míst veřejné správy, nejpozději však po uplynutí jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Do té doby lze vydávat pouze ověřené výstupy, které neobsahují údaje o právech a údaje o dosažených cenách nemovitostí.

	
	14.7
	Z
	K čl. IIII – k zákonu o správních poplatcích
Příloha č. 4 k vyhlášce č. 358/2013 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí stanovuje úplatu za dálkový přístup k údajům katastru s výstupy PDF. Konkrétně se jedná o:
· Evidence práv pro osobu – 150 Kč za výstup
· Přehled vlastnictví s nemovitostmi – 200 Kč za výstup. 
Vzhledem k tomu, že tyto výstupy by zde však byly poskytovány za vyšší úplatu než ověřený výstup z informačního systému veřejné správy (dle Položky 3 písm. d) zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích), tj. 100 Kč za první stránku A4 a 50 Kč za každou další i započatou stránku A4, navrhujeme upravit zákon č. 634/2004 Sb. a doplnit úplatu za poskytnutí obou výše uvedených výpisů z katastru nemovitostí na KMVS tak, aby byly částky totožné. 
	Akceptováno jinak.
Způsob stanovení cen za poskytnutí výstupu tak, jak je upraven v zákoně o infomačních systémech veřejné správy, je zastaralý, neboť se odvíjí od počtu stran, který je podstatný v listinné podobě. Při poskytování výstupů v podobě elektronické již v řadě případů stránka jako měrná jednotka není vhodná, a katastrální předpisy v řadě případů nastavují měrné jednotky zcela odlišně. Máme za to, že k odstranění tohoto problému je namístě novelizovat zákon o informačních systémech veřejné správy tak, aby pamatoval i na případy, kdy cena výstupu není žádným způsobem odvozována od počtu stran.
Předkladatel navrhuje vyřešit připomínku tak, že s novelou katastrálního zákona bude spojena drobná, věcně související novela zákona o informačních systémech veřejné správy, kterou bude nově upravena cena za výstupy z ISVS, které jsou oceňovány jiným mechanismem než na základě počtu stran.
Novela bude obsahovat následující změnu § 9d odst. 1 zákona č. 365/2000 Sb.:
(1) Správce informačního systému veřejné správy je oprávněn požadovat za poskytnutí výstupu z informačního systému veřejné správy ověřujícímu úplatu, a to za každý poskytnutý výstup z informačního systému veřejné správy částku, která je stanovena zvláštním právním předpisem jako poplatek za vydání výpisu z předmětného záznamu, jenž má jednu stránku16). Není-li zvláštním právním předpisem stanoven poplatek za vydání výpisu z předmětného záznamu, jenž má jednu stránku, je jí částka odpovídající 50 % částky, za kterou by byl výstup poskytnut přímo správcem informačního systému veřejné správy.

	15. Úřad pro ochranu osobních údajů

	15.1
	Z
	Do článku I se vkládá bod 0 (změna § 1 odst. 2 KZ).
Odůvodnění:
Má-li se deklarace právního zájmu vázat na § 1 odst. 2 KZ, je nutné § 1 odst. 2 KZ zpřesnit, protože stávající text je příliš obecný. Po vzoru německé praxe, která vychází z § 12 Grundbuchordnung, by právní zájem měl být konkrétní, aby byl přezkoumatelný a v pochybnostech doložitelný, např. „sepis smluv“, „pohledávka za dlužníkem“, „sousedský spor“ apod.
ČÚZaK by měl odepřít přístup do sbírky listin z nelegitimního zájmu jako je lov kontaktů, screening majetku a pouhá zvědavost. Příkladem je německý judikát OLG Bamberg WX17/23, kde tamní pozemková kniha odepřela přístup k údajům pro podnik, který chtěl hromadně oslovit vlastníky kvůli solárnímu projektu, a soud toto odepření potvrdil.
	Akceptováno částečně:
Do zákona byl doplněn příkladmý výčet zamýšlených účelů a možnost úřadu poskytujícího údaje vyžádat v případě důvodné pochybnosti o tvrzeném účelu zamýšleného užití údajů jeho doplnění nebo doložení s tím, že, nevyhoví-li žadatel výzvě, úřad údaje neposkytne.
(4)	Údaje o přehledu vlastnictví osoby z území České republiky, údaje ze sbírky listin a údaje o dosažených cenách nemovitostí lze z katastru získávat, pouze pokud žadatel vedle splnění podmínky podle odstavce 3 uvede určitý účel jejich zamýšleného užití, který je v souladu s některým z účelů uvedených v § 1 odst. 2, například příprava právního jednání týkajícího se nemovité věci, vymáhání pohledávky, šetření v souvislosti s uplatněním práva, vedení soudního nebo správního řízení, řešení sousedských vztahů, zpracování ocenění nebo znaleckého posudku týkajícího se nemovitosti. V případě důvodné pochybnosti o tvrzeném účelu zamýšleného užití údajů může úřad, který údaje poskytuje, vyžádat jeho doložení; nevyhoví-li žadatel výzvě, úřad údaje neposkytne. 
Dále byla způsobem dohodnutým s připomínkovým místem doplněna důvodová zpráva.

	
	15.2
	
	V článku I bodu 5 (§ 7 odst.  KZ) se zrušuje legislativní zkratka „listina“.
Odůvodnění:
Tato legislativní zkratka je matoucí. Pro listiny a elektronické dokumenty lze užít souhrnný pojem „písemnost“ či „dokument“.
	Vysvětleno.
Pojem listina je v katastrálním zákoně používán primárně v návaznosti na civilní předpisy, zejm. občanský zákoník. Významná je především vazba na ustanovení občanského zákoníku o soukromých a veřejných listinách – např. hovořit v § 7 odst. 3 o soukromém dokumentu namísto o soukromé listině by fakticky změnilo smysl ustanovení zcela nežádoucím způsobem (viz § 565 a násl. ObčZ). Přitom je zřejmé, že tento pojem tak, jak je v daných ustanoveních občanského zákoníku používán, nepředjímá podobu dané písemnosti. Použití pojmu dokument, který je charakteristický pro oblast spisové služby, není v poměrech zápisu práv do katastru vhodné a případné (až na výjimky – viz dále), a to i s ohledem na dlouhodobě zaužívaný pojem „vkladová listina“.
Použití pojmu písemnost je naopak žádoucí tam, kde potřeba rozlišovat mezi listinnou a elektronickou podobou, a pojem listina tak není vhodný, zejména v § 55, § 60 a § 66.
Tj. v ustanoveních, která primárně souvisí s důkazní hodnotou, je používán pojem listina, v ustanoveních, která primárně cílí na určení konkrétní podoby (elektronická vs  listinná), je používán v tomto ohledu neutrální pojem písemnost.
V § 62 je použit širší pojem dokument, neboť operát bývalého pozemkového katastru obsahuje typicky i mapové podklady, pro které není ani použití pojmu listina, ani použití pojmu písemnost vhodné.  
Pojmy listina, písemnost a dokument tak jsou používány cíleně a jednotně s ohledem na účel, který je v dané souvislosti sledován. Je-li tento účel a smyl odlišný, je zvolen ten z těchto pojmů, který daný účel sleduje nejlépe.

	
	15.3
	
	V článku I bodu 5 (§ 7 odst.  KZ) se zrušují slova „elektronický originál“.
Odůvodnění:
U elektronických dokumentů může být originálů potenciálně nekonečné množství na nejrůznějších nosičích; to, oč tu běží, je patrně to, že dokument je podepsaný kvalifikovaným elektronickým podpisem.
	Vysvětleno.
Skutečnost, že listina je podepsána elektronickým podpisem, nemusí znamenat, že jde o elektronický originál. Například listina vyhotovená výhradně v listinné podobě, která je následně autorizovaně zkonvertována do elektronické podoby, je rovněž podepsána elektronickým popisem, neboť jednou z náležitostí konverzní doložky je elektronický podpis osoby, která konverzi provedla, avšak o originál se nejedná. Proto je nezbytné pojem zachovat, aby zůstal zachován smysl, který má dané ustanovení mít. 
Z tohoto pohledu pak není na překážku, že elektronických originálů může být v zásadě nekonečné množství – podstatné je, že všechny mají stejnou důkazní hodnotu, a o to v dané souvislosti jde.

	
	15.4
	Z
	Článek I bod 12 (§ 14 odst. 2 KZ) je potřeba přeformulovat. 
Odůvodnění:
Je nutné upřesnit, že povinnost činit návrh na vklad do katastru nemovitostí prostřednictvím datové schránky zřízené bez žádosti (zejména fyzická osoba podnikající) nemá její držitel v případě, že dané právní jednání (např. nabytí nemovitosti manželi do SJM) nesouvisí s činností, v souvislosti s níž byla datová schránka zřízena. Opačný přístup by mohl být v rozporu s tzv. právem na analog, které doktrína obecně uznává.
	Vysvětleno.
Toto vyplývá ze samotné podstaty a smyslu jednotlivých typů datových schránek. Potřebu striktního rozlišování jednotlivých typů datových schránek dlouhodobě reflektuje i soudní judikatura, viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2015, čj. 7 Afs 60/2015-32, ve kterém se uvádí, že smyslem konstrukce více druhů datových schránek je důsledné rozlišování statusu adresáta, a obdobně i řada dalších rozhodnutí, které řeší zejména otázku doručení v případě, kdy je doručovaná písemnost nesprávně zaslána do datové schránky určené pro jinou roli, než v jaké adresát v dané souvislosti vystupuje, např. NSS 7 Afs 5/2013-50 nebo NS 23 Cdo 1850/2015.
K důslednému rozlišování jednotlivých typů datových schránek adekvátně rolím, ve kterých držitelé datových schránek v rámci katastrálních procesů vystupují, jsou katastrální úřady metodicky vedeny již v současnosti, a v této souvislosti budou opětovně poučeny a proškoleny. 
Důvodová zpráva bude doplněna následovně:
K čl. I bodu 12 (§ 14 odst. 2):
Navrhuje se posílit elektronickou komunikaci s katastrálními úřady u osob, kterým byla zřízena datová schránka bez žádosti, a to zavedením povinnosti pro tyto osoby činit návrh na vklad včetně příloh v elektronické podobě. Jde o povinnost, která je těmto osobám již uložena ve vztahu k insolvenčnímu řízení (§ 80a odst. 1 insolvenčního zákona) a rovněž v celém civilním právu procesním. Povinnost se bude vztahovat pouze k návrhům týkajícím se činnosti, pro kterou byla osobě zřízena datová schránka bez žádosti. 
Pro daný účel bude nezbytné důsledně rozlišovat jednotlivé typy datových schránek adekvátně rolím, ve kterých držitelé datových schránek při činění úkonů vůči katastrálnímu úřadu vystupují. Potřebu striktního rozlišování jednotlivých typů datových schránek dlouhodobě reflektuje i soudní judikatura, viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 Afs 60/2015-32, ve kterém se uvádí, že smyslem konstrukce více druhů datových schránek je důsledné rozlišování statusu adresáta, a obdobně i řada dalších rozhodnutí, které řeší zejména otázku doručení v případě, kdy je doručovaná písemnost nesprávně zaslána do datové schránky určené pro jinou roli, než v jaké adresát v dané souvislosti vystupuje, např. NSS č. j. 7 Afs 5/2013-50 nebo NS č. j. 23 Cdo 1850/2015.
Má-li tedy fyzická osoba datovou schránku z titulu svého podnikání, pak při nabývání věcných práv k nemovitostem pro svou vlastní osobu se na ni povinnost podat návrh na vklad elektronicky zásadně nevztahuje. Při nabývání vlastnického práva fyzickou osobou totiž katastrální úřad nerozlišuje, zda má být nemovitost užívána k podnikatelským či nepodnikatelským účelům. Nabyvatelem vlastnického práva je vždy řádně označená fyzická osoba jako taková, bez ohledu na případnou podnikatelkou činnost, a související účetní a daňové aspekty využívání nemovitosti nemají žádný vliv na zápis vlastnického práva fyzické osoby do katastru nemovitostí. 
Má-li však fyzická osoba datovou schránku z titulu svého podnikání a návrh na vklad podává v rámci své podnikatelské činnosti při zastupování účastníka vkladového řízení, kdy věcná práva k nemovitostem nabývá zastoupený účastník vkladového řízení, pak se na ni povinnost podat návrh na vklad elektronicky vztahovat bude. Povinnost podat návrh na vklad v elektronické podobě tak typicky budou mít advokáti, kteří zastupují účastníka řízení při podání návrhu na vklad. 
Současně se umožňuje, aby v odůvodněných případech mohly i tyto osoby učinit návrh na vklad v listinné podobě – typicky se bude jednat o situace, kdy návrh na vklad podává společně více osob a na některé z nich tato povinnost nedopadá, například v případě, kdy bytové družstvo převádí byt do vlastnictví člena družstva – fyzické osoby.
Připomínky č. 5.2 a 15.4 se obsahově shodují.

	
	15.5
	Z
	V článku I se za bod 65 vkládá nový bod 65a, kterým se blíže reguluje získávání údajů z katastru formou nahlížení.
Odůvodnění:
V KZ absentuje regulace nahlížení do KN. Vzhledem k tomu, že návrhem dochází ke zpřesnění získávání údajů z KN, bylo by žádoucí toto napravit, resp. blíže upravit. ÚOOÚ přitom chápe navrhované znění § 52 odst. 3 tak, že nemá a priori zcela vyloučit nahlížení do KN bez prokázání totožnosti.
	Vysvětleno.
Nahlížení je pouze jedním ze způsobů získávání údajů z katastru nemovitostí. V návrhu je tak zahrnuto pod obecnými pojmy získávání údajů (z pohledu žadatele) nebo poskytování údajů (z pohledu orgánů katastru). 
I na nahlížení se tedy podle návrhu mají vztahovat veškerá pravidla obsažená v § 25 až 55a. Bez prokázání totožnosti tak bude možné nahlížet pouze na údaje katastru bez údajů o osobách, údajů o právních vztazích a údajů o dosažených cenách nemovitostí. K odstranění pochybností bude v tomto ohledu doplněna důvodová zpráva následovně:
K odst. 1: 
Dosavadní ustanovení se formulačně zjednodušuje a zároveň upřesňuje tak, jak odpovídá potřebám současné praxe. Přitom se vypouští jako zvláštní oprávnění právo nahlížet do katastru. Důvodem je skutečnost, že nahlížení na údaje z katastru je dlouhodobě pojímáno jako jeden ze způsobů získávání údajů z katastru. Proto bude pojem „nahlížení“ v zákoně nadále používán pouze v těch případech, kdy se jedná o pravidla týkající se výlučně tohoto konkrétního způsobu získávání údajů z katastru. V případech, kdy zákon bude hovořit o získávání údajů z katastru obecně, bude pod to zahrnuto i nahlížení; na nahlížení se tedy podle návrhu mají vztahovat veškerá pravidla obsažená v § 52 až 55a. Bez prokázání totožnosti tak bude možné nahlížet pouze na údaje katastru bez údajů o osobách, údajů o právních vztazích a údajů o dosažených cenách nemovitostí.

	
	15.6
	Z
	K čl. I bodu 66 – k § 52
V článku I bod 66 (§ 52 odst. 3) je potřeba dopracovat. V článku I bodu 66 ustanovení § 52 odst. 4 zní: „Osobní údaje bezprostředně související s nemovitostí lze z katastru získat pouze pokud žadatel uvede účel jejich poskytnutí, který je v souladu s účely uvedenými v § 1 odst. 2. Údaje o přehledu vlastnictví osoby z území České republiky, listiny ze sbírky listin, vyjma výpisů z rozsudků a usnesení, a údaje o dosažených cenách nemovitostí lze z katastru získávat, pouze pokud žadatel prokáže právní zájem.“ V této souvislosti je také nutné dopracovat článek I bod 69 (§ 55a odst. 2 KZ).
Odůvodnění:
Navrhované znění § 52 odst. 3 KZ nereflektuje skutečnost, že příjemcem údajů z KN může být i právnická osoba, přičemž žadatelem bude v konkrétním případě fyzická osoba (např. zaměstnanec) – srov. rozsudek ESD J.M. v. Pankki S a finský DPA z 22. června 2023, sp.zn. C-579/21.
Ve vztahu k § 52 odst. 4 KZ je po vzoru německé právní úpravy (§ 12 Grundbuchordnung) shoda na tom, že poskytování osobních údajů z KN by se mělo vrátit do stavu před katastrálním zákonem, tedy deklaraci účelu jako výrazu právního zájmu žadatele (což je vhodnější pojem, než je právní důvod), doplněné o přestupek. 
Zároveň je Úřad toho názoru, že určité (a v legislativním textu taxativně vyjmenované) osobní údaje, zejména v podkladových dokumentech ze sbírky listin (s případnou výjimkou výpisů z rozsudků či usnesení ve smyslu novelizace OSŘ provedené zákonem č. 269/2025 Sb. – srov. také dále v odůvodnění připomínky č. 10) či kompletní přehled majetku fyzické osoby pro určité území, by neměly být poskytovány bez dalšího pouze po deklaraci právního zájmu, ale až na základě prokázání právního zájmu, a to nikoliv pouze formálně. Je také ke zvážení, zda zejména údaje o přehledu vlastnictví osoby z území celé České republiky vůbec poskytovat, s výjimkou soudů, notářů, exekutorů, OČTŘ apod. v rámci jejich činnosti.
	Akceptováno částečně, jinak.
Do zákona byl doplněn příkladmý výčet zamýšlených účelů a možnost úřadu poskytujícího údaje vyžádat v případě důvodné pochybnosti o tvrzeném účelu zamýšleného užití údajů jeho doplnění nebo doložení s tím, že, nevyhoví-li žadatel výzvě, úřad údaje neposkytne.
Dále byly doplněny skutkové podstaty přestupků související se zneužitím údajů katastru, zejména údajů obsažených v listinách založených ve sbírce listin – viz též vypořádání připomínky č. 15.8.
Současně byla doplněna i důvodová zpráva.

	
	15.7
	Z
	V článku I bodu 67 (§ 53 odst. 2 KZ) je nezbytné přepracovat.
Odůvodnění:
Toto ustanovení je vnitřně rozporné. Je třeba lišit vytěžování jako takové, vytěžování dovolené a vytěžování zakázané.
	Akceptováno.
Došlo k rozdělení ustanovení do dvou částí. Část obsahující definici pojmu vytěžování byla přesunuta do definic, tato definice je neutrální a obsahuje 2 znaky – automatizovaný způsob získávání a určitou kvantitu získávaných údajů. V § 53 odst. 2 je zachováno pravidlo, kdy je vytěžování povoleno a kdy zakázáno. 
§ 2 
…
n)	vytěžováním údajů katastru jejich získávání automatizovaným způsobem osobou nebo skupinou osob v rozsahu, který překračuje osobní potřebu nebo porušuje podmínky stanovené pro poskytování údajů katastru prováděcím právním předpisem.
§ 53 odst. 2:
(2) Údaje katastru lze vytěžovat, jsou-li zpřístupněny jako otevřená data. Údaje katastru, které jsou zpřístupněny jiný způsobem, vytěžovat nelze.

	
	15.8
	Z
	V článku I bodu 71 (§ 57 KZ) se vkládá písmeno aa), které zní: „aa) užije osobní údaje v rozporu s účelem, který uvedl podle § 52 odst. 4,“.
Odůvodnění:
Jedna věc je skutková podstata § 57 odst. 1 písm. a) KZ, která stíhá zneužití osobních údajů. Ale kromě toho je třeba stíhat rovněž podvodnou deklaraci.
	Akceptováno jinak.
Budou doplněny nové skutkové podstaty přestupků spočívající v 
· uvedení nepravdivých údajů o účelu zamýšleného užití údajů o přehledu vlastnictví osoby z území České republiky, údajů ze sbírky listin nebo údajů o dosažených cenách nemovitostí,
· užití údajů obsažených v listině založené ve sbírce listin, které zjevně nesouvisejí s nemovitostí nebo s právem zapisovaným do katastru, jinak než jako součást listiny k účelům uvedeným podle § 1 odst. 2,
· zveřejnění údajů obsažených v listině založené ve sbírce listin, které zjevně nesouvisejí s nemovitostí nebo s právem zapisovaným do katastru.
Rovněž budou zvýšeny sazby pro případ recidivy, a to až na dvojnásobek.

	
	15.9
	
	K čl. I bodu 81 – k § 65a
V článku I bod 81 (§ 65a KZ) je potřeba v odst. 3 a 4 prodloužit lhůtu, po jejímž uplynutí se uplatní vyvratitelná domněnka promlčení věcného práva k věci cizí, a to na 5 let. Současně v odst. 4 je vhodné upřesnit věcné právo, o něž se jedná, doplněním zájmena „jeho“ před slova „věcné právo“. 
Odůvodnění:
S ohledem na desetiletou lhůtu pro aplikaci vyvratitelné domněnky opuštění nemovité věci podle § 65 KZ se navržená jednoletá lhůta jeví jako nepřiměřeně krátká. Pro vyloučení pochybností, o jaké věcné právo se jedná (tj. věcné právo neznámého oprávněného k věci cizí podle odst. 1) doporučuje ÚOOÚ doplnit vztažné zájmeno „jeho“ nebo sousloví jinak upřesnit.
	Vysvětleno.
Jednoletá lhůta je v této souvislosti již využívána ve stávajícím § 35 odst. 2 katastrálního zákona a v § 8 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách, přičemž z praxe nejsou žádné poznatky, že by tato délka lhůty nebyla dostačující. Nadto výmaz bude proveden na základě vyvratitelné domněnky, takže není vyloučeno, aby bylo právo opětovně zapsáno, pokud se ukáže, že stále trvá.
Odstavec 4 bude doplněn ve smyslu připomínky.

	
	15.10
	Z
	K důvodové zprávě
Oddíl 10 (DPIA) je třeba dopracovat.
Odůvodnění:
Je potřeba vyhodnotit návaznost na regulaci výpisů podle novely OSŘ č. 269/2025 Sb. a vyhodnotit potřebnost změny dalších předpisů, zejména notářského řádu či zákona o nesporných řízeních. Co se týká návrhu zákona o odčerpání majetku z trestné činnosti, postoj Ministerstva spravedlnosti je tento: „Rozhodnutí o odčerpání majetku katastrálnímu úřadu soud neposílá, ale posílá se Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, a to ve zkrácené formě bez odůvodnění; tento úřad pak k návrhu na zápis vlastnického práva státu připojuje pouze toto zkrácené rozhodnutí bez odůvodnění.  Taková forma rozhodnutí se jeví být dostačující, neboť ve výroku rozhodnutí je pouze uvedeno, že se odčerpává nemovitá věc ve vlastnictví určité osoby, přičemž je označena údaji uvedenými v katastru nemovitostí. Žádné další osobní údaje ve výroku obsaženy nejsou. V tomto řízení se totiž na rozdíl od trestního řízení o trestném činu neprokazuje konkrétní trestný čin, ani zde poškozený neuplatňuje žádný nárok.“
Účely KN by bylo vhodné specifikovat (srov. připomínka č. 1 výše).
Dále je potřebné ve vztahu k poskytování dokumentů ze sbírky listin lépe rozlišit mezi údaji, které se váží přímo k nemovitosti a údaji, které se váží k nositeli věcných práv, přičemž některé (výpisy z rozsudku nebo usnesení ve smyslu § 158 odst. 5 resp. § 169 odst. 5 OSŘ) je možné poskytnout na základě pouhé deklarace právního zájmu, a které pouze na základě prokázání právního zájmu (popř. je poskytovat pouze oprávněným institucím), byť je to pracné (tuto pracnost je možné případně více zpoplatnit), neboť pro většinu případů je žadatel nepotřebuje a do soukromí nositele věcných práv zasahují zvýšenou měrou.
	Akceptováno částečně.
Ve vztahu k poskytování dokumentů ze sbírky listin je třeba uvést, že v této souvislosti není problémem pouze otázka pracnosti, ale také nemožnosti automatizace takového procesu. To by znemožnilo poskytování dálkovým přístupem a vedlo k propadu příjmů státního rozpočtu.
Pracnost ale také není možné zvýšit, neboť ta by musela být kompenzována zvýšením počtu pracovníků, kteří budou tuto práci vykonávat. To je však za současné rozpočtové situace nemožné. Nelze tedy přijímat žádná opatření, která by znamenala zvýšení pracnosti. 
Zvýšení ceny výstupu přitom není způsobilé tento problém vyřešit, neboť prostředky získané zvýšením ceny výstupu se žádným způsobem nepomítnou v prostředcích na platy osob, které by měly prokazování právního zájmu vyhodnocovat. 
DPIA bude na konci doplněna následovně:
Navrhované změny jsou součástí širších opatření směřujících ke zvýšení ochrany osobních údajů. Mezi další opatření patří zejména minimalizace osobních údajů v listinách, cenová regulace a zvýšení informační hodnoty některých výstupů z katastru nemovitostí.
Z pohledu ochrany osobních údajů ve sbírce listin bude základním opatřením zajistit, aby v těch listinách, u kterých to umožňuje jejich povaha, zejména u listin veřejných, došlo k redukci údajů, které jsou k zápisu do katastru předkládány. Redukce by byla provedena samotným zhotovitelem příslušné listiny, který by z jejího obsahu vytvořil výpis, který by obsahoval pouze ty údaje, které jsou potřebné pro zápis do katastru.
Minimalizace osobních údajů již bylo dosaženo pro dědická usnesení (vyhláškou č. 286/2025 Sb., kterou se mění některé vyhlášky v souvislosti s přijetím novely zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a dalších souvisejících zákonů) a pro rozhodnutí soudů v civilních věcech (zákonem č. 269/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyhláškou č. 531/2025 Sb., kterou se mění vyhláška č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy (jednací řád)). Do budoucna bude usilováno o rozšíření tohoto principu i na jiné vhodné typy listin.

	16. Úřad vlády České republiky
Odbor kompatibility

	16.1
	
	Po stránce formální
Předkladatel částečně splnil formální náležitosti týkající se vykazování slučitelnosti s právem EU, jak vyplývají zejména z Legislativních pravidel vlády, v platném znění, a z Metodických pokynů pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii, v platném znění.
K důvodové zprávě
V obecné části důvodové zprávy, části 5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy EU, je třeba název nařízení č. 910/2014 doplnit o dovětek „v platném znění”, neboť již bylo novelizováno. Před číslem tohoto nařízení dále chybí “č.”. V názvu nařízení 2016/679 pak chybí zkratka “(EU)” a datum vydání předpisu. Požadujeme upravit.

Po stránce materiální
Stav relevantní právní úpravy v právu EU:
Návrhu vyhlášky se dotýkají níže uvedené předpisy Evropské unie:
● nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES, v platném znění,
● nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů),
● směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru.

Připomínky a případné návrhy změn:
K bodu 14., 20. a 22. (§ 15 odst. 1 písm. a), § 18 odst. 1 a 6)
Upozorňujeme předkladatele, že v rámci databáze ISAP je stávající znění § 15 odst. 1 písm. a) vykázáno jako implementační k ustanovení čl. 69 odst. 5 nařízení č. 650/2012[footnoteRef:1]. Upravené znění § 15 odst. 1 písm. a), který je obsahově podobný stávajícímu znění, však opětovně v návrhu jako implementační k dotčenému ustanovení nařízení č. 650/2012 vykázán není, v důsledku čehož může dojít k neúplnému provedení požadavků vyplývajících z práva EU. Jestliže předkladatel ruší či mění ustanovení předpisu, která byla již dříve vykázána jako implementační, musí být zajištěno, že nebude snížena dosavadní míra implementace (viz čl. 15 odst. 2 Metodických pokynů). Pro zajištění řádné implementace požadujeme vykázat (resp. reimplementovat) ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) jako implementační vůči čl. 69 odst. 5 nařízení č. 650/2012, doplnit rozdílovou tabulku a upravit srovnávací tabulku. [1:  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení.] 

Připomínka se obdobně vztahuje také na § 18 odst. 1 a 6. Stávající znění § 18 odst. 1 je vykázáno v databázi ISAP jako implementační rovněž ke čl. 69 odst. 5 nařízení č. 650/2012.
Závěr:
Návrh zákona bude s právem EU slučitelný až po vyjasnění uvedených připomínek.
	Akceptováno.

	17. Kancelář veřejného ochránce práv

	17.1
	Z
	K čl. I bodu 38 – k § 36 odst. 2
Novela stanoví, že nelze podat návrh na opravu chybného údaje katastru vzniklého zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, pokud mohl vlastník nebo jeho právní předchůdce podat námitku proti obsahu obnoveného katastrálního operátu.
Samotné ustanovení nerozporuji. Postrádám však přechodné ustanovení. Obnovou katastrálního operátu prošla drtivá většina cca 13.000 katastrálních území v České republice. Uvedené ustanovení proto bude představovat obecné pravidlo platící pro většinu katastrálních území.
Podle důvodové zprávy k doplnění tohoto ustanovení došlo v souvislosti se změnou § 42 katastrálního zákona.
Navrhuji, aby omezení podat návrh na opravu chyby působilo do budoucna, tj. až v případech, kdy obnova katastrálního operátu bude provedena po účinnosti novely.
	Akceptováno.
Do textu novely zapracovat nové přechodné ustanovení:
„Ustanovení § 36 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije pouze v případech, kdy obnova katastrálního operátu byla zahájena po účinnosti tohoto zákona.“ 


	
	17.2
	Z
	K čl. I bodu 44 – k § 37 odst. 1 písm. c)
Ustanovení ukládá vlastníkovi povinnost, aby ohlásil změnu údajů katastru nemovitostí do 30 dnů od jejího vzniku a aby předložil listinu, která tuto změnu dokládá.
Připomínka se netýká drobné změny tohoto ustanovení, ale jeho smyslu a konstrukce:
· V případě samovolné změny druhu pozemku půjde o nesplnitelnou povinnost.
· V případě, kdy tato povinnost bude skutečně porušena, nepůjde o přestupek, neboť novela příslušnou skutkovou podstatu ruší. Porušení povinnosti proto nebude možné sankcionovat.
Kladu si proto otázku, jaký je vlastně smysl daného ustanovení.
Navrhuji ustanovení buď vypustit, nebo jej přeformulovat tak, aby lhůta 30 dnů počala běžet od vydání listiny. Současně navrhuji, aby porušení této povinnosti bylo sankcionováno jako přestupek.
	Vysvětleno:
Uvedené ustanovení není novelizováno věcně, pouze v rámci sjednocení terminologie „jiný oprávněný“. V praxi se vyskytují změny údajů katastru, ke kterým nevydává rozhodnutí ani jinou listinu žádný orgán veřejné moci (např. změny druhu pozemku v rámci zemědělského půdního fondu).
Skutečnosti, že porušení povinnosti není možné sankcionovat, si je předkladatel vědomý. V praxi je totiž porušení těchto povinností velmi obtížně zjistitelné a prokazatelné, a sankce by tudíž neměla reálný efekt. 
Porušení povinnosti tak reálně bude sankcionováno až poté, co je zjištěno v rámci revize. Povinnost má smysl, protože vytváří předpoklad právě pro to, aby mohl katastrální úřad v rámci revize vlastníky k plnění této povinnosti vyzývat, a následně sankcionovat.

	
	17.3
	Z
	K čl. I bodu 53 – k § 41
Podle tohoto ustanovení se přistoupí k provedení obnovy katastrálního operátu novým mapováním, má-li katastrální mapa nedostatečnou kvalitu, která nevyhovuje současným požadavkům na vedení katastru.
Nedostatečnou kvalitou budou patrně trpět všechny mapy mající svůj původ v 19. století a vycházející se stabilního katastru. Tyto mapy pokrývají většinou území České republiky. Nově upravené ustanovení se proto jeví jako příliš obecné.
Navrhuji, aby zákon formuloval jasněji důvody, kdy katastrální úřad přistoupí k provedení nového mapování. Například v katastrálním území s dokončenou komplexní pozemkovou úpravou; katastrální území by pak pokrývala digitální katastrální mapa v nejvyšší kvalitě.
	Vysvětleno.
O provedení nového mapování rozhoduje katastrální úřad na základě svých kapacitních možností s přihlédnutím k dostatečnosti stávajícího operátu pro správu katastru. Nelze říci, že pro správu katastru jsou obecně nedostatečné všechny katastrální mapy přepracované z map v sáhových měřítek, nedostatečná přesnost polohopisu častěji překáží jiným účelům.
Obecnost je tak do značné míry záměrná. Exaktní stanovení podmínek by znamenalo povinnost státu provádět činnost bez zajištění rozpočtem.

	
	17.4
	Z
	K čl. I bodu 54 – k § 42 odst. 4
Podle tohoto ustanovení se výsledky zjišťování hranic zaznamenají v protokolu. Protokol vlastníci podepíší a stvrdí tím souhlas se zjištěným průběhem a označením hranic v terénu.
Dané ustanovení neodpovídá § 51 odst. 3 a 5 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška). Podle vyhlášky vlastníci podepisují pouze soupis nemovitostí. Oproti tomu protokol o zjišťování hranic podepisují jen členové komise a soupis nemovitostí tvoří jeho přílohu.
Navrhuji dané ustanovení upravit tak, aby odpovídalo textu katastrální vyhlášky.
	Vysvětleno. 
Nesoulad je se stávajícím zněním prováděcích předpisů, ty však budou v návaznosti na novelu katastrálního zákona upraveny.

	
	17.5
	Z
	K čl. I bodu 66 – k § 52 odst. 4
Osoba požadující údaje o přehledu vlastnictví osoby z území České republiky, údaje ze sbírky listin a údaje o dosažených cenách nemovitostí bude muset uvést právní důvod, pro který tyto údaje požaduje. Tento důvod musí být v souladu s účelem, ke kterému lze údaje katastru nemovitostí použít.
Uvedenému omezení nerozumím. Katastr nemovitostí je veřejným seznamem, do nějž může nahlížet kdokoliv. Neznalost údajů v něm zapsaných neomlouvá.[footnoteRef:2] Tomu přímo odporuje požadavek, aby 1) žadatel uvedl důvod pro poskytnutí údaje a aby 2) katastrální úřad poskytl údaj pouze z určitých důvodů. V uvádění důvodu také nevidím smysl. Není mi jasné, jak se tím má – dle důvodové zprávy - posílit ochrana osobních údajů. [2:  	Ustanovení § 980 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.] 

Předkladatel navrhuje, aby se žádost o poskytnutí údajů vyřizovala podle části čtvrté správního řádu (§ 55 odst. 3). Nebude se tedy vydávat správní rozhodnutí. Mám však pochybnosti, zda takový postup připadá v úvahu, bude-li katastrální úřad odmítat žádosti o údaje (ze sbírky listin, o přehledu vlastnictví a o dosažených cenách nemovitostí) proto, že žadatel uvedl důvod, který neodpovídá stanovenému účelu. Zejména to platí v případě sbírky listin, která je součástí katastru[footnoteRef:3], a znovu opakuji, že katastr je veřejný.[footnoteRef:4] Odmítnutí poskytnout údaje proto, že žadatel uvedl nedostatečný důvod, představuje zásah do žadatelových práv. Katastrální úřad by proto měl vydat zamítavé rozhodnutí, v němž zdůvodní, proč žádosti nevyhověl. [3:  	Ustanovení § 5 odst. 2 písm. d) katastrálního zákona]  [4:  	Ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon).] 

Navrhuji proto, aby předkladatel vypustil z novely ustanovení § 52 odst. 4, tj. aby žadatel nemusel pro poskytnutí vymezených údajů uvádět právní důvod.
Pokud by předkladatel ustanovení zachoval, navrhuji, aby v novele stanovil, že bude-li katastrální úřad odmítat poskytnutí údaje dle § 52 odst. 4, bude o tom vydávat rozhodnutí podle části druhé správního řádu. Toto rozhodnutí může být prvním úkonem v řízení.
	Vysvětleno, částečně akceptováno.
Uvedení právního zájmu se zavádí jako další podmínka pouze u speciálních typů výstupů z katastru, které nejsou v souvislostech § 980 až 986 občanského zákoníku vůbec potřebné. Pro naplnění těchto ustanovení, a zejména principu materiální publicity, je potřebný odlišný typ údajů, než jsou údaje o přehledu vlastnictví, údaje ze sbírky listin a údaje o dosažených cenách nemovitostí. 
Základním výstupem z katastru nemovitostí, který umožňuje získat veškeré údaje potřebné z pohledu § 980 a 984 ObčZ, je výpis z listu vlastnictví. Na výpis z listu vlastnictví ani na jiné základní výstupy z údajů katastru (informace o jednotlivé nemovitosti, informace o řízení apod.) se nově zaváděné pravidlo o uvedení právního důvodu nevztahuje.
Argumentace tím, že katastr je veřejný, není případná, neboť katastr je a bude veřejný pouze v tom rozsahu, v jakém tak stanoví právní předpisy. Přitom není žádný rozumný důvod, proč by veřejnost katastru měla být bezbřehá a absolutní – právě naopak – veřejnost katastru má svůj smysl a účel, a její rozsah musí být tomuto účelu adekvátní.
Zároveň nevidíme důvod, proč by případné odmítnutí poskytnutí údajů z tohoto důvodu, které bude nepochybně zcela výjimečné a bude provedeno jako výsledek osobní komunikace s žadatelem, mělo být realizováno formou rozhodnutí. Lze důvodně předpokládat, že v takovém případě žadatel v návaznosti na proběhlou komunikaci může svůj požadavek na poskytnutí daného typu údajů zcela přehodnotit, a vydání rozhodnutí by tak bylo zcela zbytečným úkonem. Ostatně řada jiných postupů při správě katastru probíhá takto neformálně – typicky zápisy poznámek nebo zápisy jiných údajů katastru, aniž by to v praxi působilo jakékoliv obtíže. Máme za to, že tento osvědčený model je vhodný i pro postupy při poskytování údajů katastru. Postup při poskytování údajů katastru však bude pro tento účel třeba doplnit v tom smyslu, aby v případech, kdy se žadatel hodlá proti postupu katastrálního úřadu bránit, existovala písemnost, která skutečnost, že došlo k odmítnutí žádosti, potvrzuje – viz také připomínka č. 17.7.
Ustanovení tedy bude upraveno následovně: „(3) Údaje katastru se poskytují na požádání; požádat o poskytnutí údajů lze rovněž prostřednictvím příslušného webového rozhraní. Odmítne-li úřad údaje poskytnout, písemně o tom uvědomí žadatele a sdělí mu důvody odmítnutí. Bylo-li o poskytnutí údajů požádáno ústně, vydá příslušný katastrální úřad žadateli písemné sdělení o odmítnutí poskytnutí údajů, pokud o to požádá.“.

	
	17.6
	
	K čl. I bodu 66 (§ 52 odst. 4 a 5), bodu 67 (§ 53) a bodu 71 (§ 57)
Všechna uvedená ustanovení odkazují na účel katastru nemovitostí vymezený v § 1 odst. 2 katastrálního zákona.
Kladu si otázku, zda vypsané účely skutečně pokrývají všechny možnosti, ke kterým se údaje katastru nemovitostí používají. Na mysli mám konkrétně práci novinářů a médií, které údaje katastru nemovitostí běžně používají, když prověřují majetkové poměry veřejných funkcionářů (např. https://www.ceska-justice.cz/2021/02/stahnete-clanek-o-mych-nemovitostech-vyzyva-bradacova-ceska-justice-to-neudela/). Jejich činnost nedokážu zařadit pod žádný z účelů obsažených v § 1 odst. 2 katastrálního zákona. Zároveň jsem nezaznamenal, že by katastrální úřady novináře postihovaly.
Navrhuji, aby předkladatel zvážil úpravu ustanovení § 1 odst. 2 katastrálního zákona tak, aby v něm byl výše uvedený účel výslovně stanoven.
	Akceptováno.
Na základě této a některých dalších připomínek bude § 1 odst. 2 doplněn následovně:
„a)  k ochraně práv k nemovitostem, pro účely daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, k ochraně životního prostředí, k ochraně nerostného bohatství, k ochraně zájmů státní památkové péče, pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, k plnění povinností vyplývajících z jiných právních předpisů nebo k plnění úkolů orgánů veřejné moci, pro účely vědecké, novinářské, hospodářské a statistické,“.


	
	17.7
	Z
	K čl. I bodu 68 – k § 55 odst. 3
Údaje katastru se poskytují na základě žádosti, která se vyřizuje podle části čtvrté správního řádu.
Podání a vyřízení žádosti upravuje zákon. Při odmítnutí žádosti se však postupuje dle § 22 odst. 2 vyhlášky č. 358/2013 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí – katastrální úřad sdělí důvody, proč žádosti nevyhověl.
Navrhuji proces odmítnutí žádosti zakotvit přímo v katastrálním zákoně.
Dále navrhuji, aby oproti úpravě v části čtvrté správního řádu[footnoteRef:5] katastrální úřad sdělil důvody odmítnutí vždy (podle části čtvrté je sdělí jen na žádost dotčené osoby). Jelikož je katastr nemovitostí veřejným seznamem, měl by žadatel mít písemný doklad, proč z něho nemohl požadované údaje získat. [5:  	Ustanovení § 155 odst. 3 správního řádu.] 

	Akceptováno.
Ustanovení bude upraveno následovně: „(3) Údaje katastru se poskytují na požádání; požádat o poskytnutí údajů lze rovněž prostřednictvím příslušného webového rozhraní. Odmítne-li úřad údaje poskytnout, písemně o tom uvědomí žadatele a sdělí mu důvody odmítnutí. Bylo-li o poskytnutí údajů požádáno ústně, vydá příslušný katastrální úřad žadateli písemné sdělení o odmítnutí poskytnutí údajů, pokud o to požádá.“.

	
	17.8
	Z
	K čl. I bodu 68 – k § 55 odst. 4
„Na poskytování údajů katastru se nepoužije zákon o svobodném přístupu k informacím a zákon o právu na informace o životním prostředí; tyto údaje se podle zákona o svobodném přístupu k informacím a zákona o právu na informace o životním prostředí neposkytnou.“
První i druhá věta obsahují totožné sdělení. Navrhuji proto jednu z nich vypustit.
	Vysvětleno.
Tato formulace je již v současnosti použita v § 5b zeměměřického zákona, a to na základě požadavku komise LRV. Považujeme za žádoucí, a by to bylo v obou našich hlavních předpisech stejně.
Připomínky č. 9.2.26 a 17.8 se obsahově shodují.

	18. Hospodářská komora ČR

	18.1
	Z
	K čl. I bodu 5 – k § 7 odst. 2
Požadujeme znění daného ustanovení upravit následovně:
„(2) Je-li listina v elektronické podobě podepsána elektronickým podpisem, musí být k podepsání použit uznávaný elektronický podpis. Je-li písemnost v elektronické podobě zapečetěna elektronickou pečetí, musí být k pečetění použita uznávaná elektronická pečeť. Je-li písemnost opatřena jedním nebo více uznávanými elektronickými podpisy, musí obsahovat jedno kvalifikované časové razítko platné k okamžiku podání návrhu uznávaným elektronickým podpisem, musí být tento elektronický podpis k okamžiku podání návrhu na zápis platný nebo musí být možné jeho platnost ověřit na základě kvalifikovaného časového razítka platného k okamžiku podání návrhu; totéž platí pro uznávanou elektronickou pečeť.“.
Odůvodnění:
Kvalifikované časové razítko neověřuje platnost uznávaného elektronického podpisu, pouze zaznamenává, kdy byl učiněn projev vůle vyjádřený uznávaným elektronickým podpisem. Navrhuje se, že postačí, že při elektronickém podepisování vkladové listiny / smlouvy časové razítko připojí i jen jedna podepisující strana (typicky ten poslední podepisující). Platnost uznávaného elektronického podpisu musí být prokazována jiným způsobem.
	Vysvětleno.
Na základě praktických zkušeností bylo vyhodnoceno, že není žádoucí, aby bylo vždy trváno na tom, aby listina podepsaná elektronickým podpisem (či podpisy) byla zároveň i opatřena časovým razítkem. U jednoduchých listin typu potvrzení o zániku práva to zásadně ztěžuje vyhotovení takové listiny v elektronické podobě pro ty vyhotovitele, kteří takové úkony nečiní pravidelně. Smyslem je tedy úpravu zjednodušit a odbřemenit vyhotovitele listin od povinnosti použít časové razítko v případech, kdy to není nutné, neboť k okamžiku podání návrhu na vklad jsou všechny elektronické podpisy stále platné. 
Pokud by ale u některého z elektronických podpisů připojených k listině měla k okamžiku podání návrhu na vklad již vypršet platnost certifikátu, je k tomu, aby byla zachována možnost ověřit platnost takového podpisu, nutné k listině připojit časové razítko, a to před vypršením platnosti „podpisového“ certifikátu. Časové razítko přitom nezaznamenává, kdy byl učiněn projev vůle vyjádřený uznávaným elektronickým podpisem, nýbrž fixuje a garantuje stav listiny v okamžiku jeho připojení. Časové razítko totiž nemusí být připojováno současně s elektronickým podpisem, ale také i následně, a to i se značným časovým odstupem. Byl-li v době připojení časového razítka elektronický podpis platný, pak po dobu platnosti toho časového razítka je stále možné platnost tohoto podpisu ověřit i v případě, kdy platnost certifikátu, na kterém je podpis založen, již skončila. 
To je vyjádřeno části navrhovaného textu, ve které se uvádí, že musí být možné ověřit platnost elektronického „na základě kvalifikovaného časového razítka platného k okamžiku podání návrhu“. Tj. tento text neříká nic tom, že by časové razítko ověřovalo platnost elektronického podpisu, ale je možné tuto platnost ověřit proto, že byl časovým razítkem zafixován stav dokumentu v době, kdy byl podpis stále platný, a míří na případy, ve kterých by platnost elektronického podpisu s ohledem na expiraci certifikátu již bez připojeného časového razítka možné ověřit nebylo. 
Předkladatelem navrhovaná úprava je vstřícnější pro vyhotovitele listin, než úprava navrhovaná připomínkovým místem, aniž by to mělo negativní vliv na bezpečnost realitních transakcí.
Připomínky č. 18.1, 23.1 a 24.2 se obsahově shodují.

	
	18.2
	Z
	K čl. I bodu 5 – k § 7 odst. 4
Požadujeme znění daného ustanovení upravit následovně:
„(4) Týká-li se právo, které má být na základě listiny zapsáno do katastru, jen části pozemku evidovaného v katastru, musí listina obsahovat odkaz na geometrický plán, který část pozemku vymezuje, nebo musí být s listinou spojen geometrický plán, který část pozemku vymezuje, přičemž v takovém případě se geometrický plán považuje za součást listiny.“.
Odůvodnění:
Z odstavce 4 vyplývá, že listina musí obsahovat odkaz na geometrický plán (GP). Z daného ustanovení by se dalo usuzovat, že i v případě papírové podoby postačí pouze odkaz na geometrický plán bez nutnosti GP k listině fyzicky přikládat.
Vnímáme nesoulad mezi zněním zákona a důvodové zprávy, kde se nad rámec zákona uvádí, že v případě listinného GP je nutné tento GP navíc k listině fyzicky přiložit. Z důvodové zprávy dále vyplývá, že by se povinnost odkazu (bez nutnosti přiložení GP) týkala pouze elektronických geometrických plánů. 
S ohledem na dosavadní praxi a v případech starších vkladových listin splnění odkazu na geometrický plán není možné splnit, a proto navrhujeme ponechat možnost zachování ustálené dosavadní praxe jako alternativu k odkazům na geometrické plány. V opačném případě hrozí, že už existují vkladové listiny po účinnosti novely nebude možné zapsat.
	Vysvětleno.
Geometrické plány jsou vyhotovovány v elektronické podobě již více než 10 let (od 1. ledna 2014). Je krajně nepravděpodobné, že by v současnosti byl předkládán k zápisu geometrický plán vyhotovený v analogové podobě před tímto datem. Nicméně i pokud by se tak stalo, tak tento geometrický plán byl v minulosti potvrzen katastrálním úřadem, je tedy v dokumentaci katastrálního úřadu uložen, a odkaz na něj je tak dostačující.
V případě, že místo odkazu na geometrický plán bude tento plán nedílnou součástí listiny, bude z obsahu listiny jednoznačně zřejmé, čeho se týká, aniž by bylo potřebné na geometrický plán odkazovat. Trvat na odkazu na GP v takovém případě by bylo nutné považovat za nepřijatelný právní formalismus. V praxi je však odkaz na konkrétní geometrický plán v absolutní většině případů v listině uváděn již v současnosti, kdy je geometrický plán zároveň i k listině připojován, lze tak vycházet z toho, že tuto podmínku splňují i starší vkladové listiny.
Důvodová zpráva bude upravena, aby lépe vysvětlovala tyto okolnosti.
Připomínky č. 18.2, 19.1, 23.2 a 24.3 se obsahově shodují.

	
	18.3
	Z
	K čl. I bodu 6 – k § 9 odst. 1
Požadujeme poslední větu odst. zachovat a upravit do tohoto znění:
„(1) Dojde-li katastrálnímu úřadu návrh nebo jiná listina pro zápis práv do katastru, vyznačí u dotčených nemovitostí nejpozději následující pracovní den, že práva jsou dotčena změnou. Každý, kdo prokáže právní zájem, má právo nahlédnout do přehledu doručených návrhů nebo listin.“.
Odůvodnění:
Vypuštěním věty dochází k narušení principu materiální publicity, na kterém je postaven celý systém vkládání podání do KN. Po jeho zavedení se z mnohaměsíčních nepředvídatelných procesů stal proces jasně předvídatelný a funkční.
	Vysvětleno.
Vypuštěním předmětného textu k narušení principu materiální publicity nedochází. Možnost nahlížet do přehledu doručených návrhů je nadále zachována, neboť protokoly o řízení, které tento přehled obsahují, jsou podle § 5 odst. 2 písm. e) součástí katastrálního operátu, a tudíž údaje z tohoto přehledu jsou poskytovány standardními způsoby jako jakékoliv jiné údaje katastru podle § 52 až 55a katastrálního zákona. Přehled doručených návrhů nebo listin je tzv. protokol o řízení – tedy seznam údajů o tom, jaká řízení typu V (vklad) nebo Z (záznam, poznámka, změna jiných údajů katastru) byla zahájena a na základě jakých podkladů (listin).
Listiny samotné však nejsou součástí tohoto přehledu (v přehledu je pouze jejich identifikace, tj. např., že se jedná o zástavní smlouvu ze dne 3.3.2026) a nahlížení do nich po dobu, po kterou probíhá vkladové řízení, se bude i nadále řídit ustanoveními správního řádu o nahlížení do spisu (tj. stejně jako doposud, v tomto ohledu k žádné změně nedochází a dojít nemá). Poté, co je vklad povolen a proveden, a listina se stane součástí sbírky listin, a tedy součástí katastrálního operátu, již se bude podle návrhu její poskytování řídit novým pravidlem, kdy pro získání listiny ze sbírky listin bude třeba prokázat totožnost a uvést zamýšlený účel užití, který je v souladu účely katastru podle § 1 odst. 2 (doposud bylo pro získání listiny ze sbírky listin třeba pouze prokázat totožnost).
K odstranění pochybností bude v tomto ohledu doplněna důvodová zpráva.

	
	18.4
	Z
	K čl. I bodu 8 – k § 12 odst. 2
Požadujeme znění daného ustanovení upravit následovně:
„(2) Stanoví-li zákon, že právo vzniká, mění se, zaniká nebo se promlčuje, ale listina, která v této souvislosti vzniká, neobsahuje údaje o právu potřebné pro zápis do katastru, stanoví vkladovou listinu prováděcí právní předpis. Obdobně se postupuje, pokud v dané souvislosti žádná listina nevzniká. To neplatí v případě, že se jedná o deklaratorní zápis vzniku, změny, zániku nebo promlčení práva, přičemž z listiny je zřejmé, kterých nemovitostí se zápis týká. Za vkladovou listinu se u zápisu vzniku věcných břemen dle zvláštních předpisůxx považuje zejména pravomocné rozhodnutí o povolení záměru nebo potvrzení stavebního úřadu o tom, že se povolení považuje za udělené dle čl. 8 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1309 ze dne 29. dubna 2024 o opatřeních ke snížení nákladů na budování gigabitových sítí elektronických komunikací a vlastník dotčeného pozemku nevyjádřil nesouhlas.“.
Kdy poznámka pod čarou zní:
„xx § 104a zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a § 97b zákona č. 458/2000Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů“.
Odůvodnění:
Nemožnost zapisovat do katastru nemovitostí zejména zákonná věcná břemena na základě rozhodnutí stavebních úřadů, která vznikají konstitutivně okamžikem rozhodnutí stavebních úřadů vede k právní nejistotě zejména pro nabyvatele pozemků, na nichž věcné břemeno vázne. Dlouhodobý, právním předpisem nepodložený požadavek ČÚZK na zápis těchto věcných břemen formou souhlasného prohlášení povinného a oprávněného z věcného břemene vede právě k nemožnosti zapisovat tyto věcná břemena do katastru. Nelze akceptovat právní stav, kdy by podzákonný právní předpis (katastrální vyhláška) stanovoval, které listiny mají kvalitu vkladové listiny pro vklad práva vzniklého na základě (jiného) zákona. Takový postup by byl v rozporu se zásadou hierarchie právních předpisů a ústavněprávními principy dělby moci. 
Aktuální rozhodovací praxe soudů se kloní k tomu, že pro zápis těchto věcných břemen postačuje rozhodnutí stavebních úřadů. Z tohoto důvodu požadujeme, aby se zápisy zejména zákonných věcných břemen prováděly na základě rozhodnutí stavebních úřadů, tj. aby se za vkladové listiny považovaly rozhodnutí o povolení záměru, územního rozhodnutí nebo potvrzení stavebního úřadu o tom, že se povolení považuje za udělené dle čl. 8 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1309 ze dne 29. dubna 2024 o opatřeních ke snížení nákladů na budování gigabitových sítí elektronických komunikací. 
	Neakceptováno.
Katastrální zákon neřeší konkrétní typy vkladových listin pro konkrétní situace, pouze je obecně vymezuje. K řešení těchto podrobných otázek je zákonem určen prováděcí předpis. Řešit takovouto individuální situaci na úrovni zákona by zásadním způsobem narušovalo jeho systematiku a logiku.
Připomínka bude předmětem dalšího posouzení. Dojde-li k jejímu zohlednění, bude doplněna v budoucím návrhu katastrální vyhlášky.

Připomínky č. 18.4, 23.3 a 24.4 se obsahově shodují.

	
	18.5
	Z
	K čl. I bodu 9 - k § 12a
Požadujeme znění daného ustanovení upravit následovně:
„Má-li právo vkladem vzniknout, změnit se nebo zaniknout nebo je-li vkladové řízení zahájeno postupem podle § 14 odst. 3, vede se v celém rozsahu návrhu na vklad nebo v celém rozsahu listiny podle § 14 odst. 3 jedno vkladové řízení. Nacházejí-li se dotčené nemovitosti v územní působnosti více katastrálních úřadů, je místně příslušným ten z nich, kterému došel návrh na vklad nebo listina podle § 14 odst. 3, případně ten, kterému došel návrh na vklad nebo listina podle § 14 odst. 3 nejdříve. V ostatních případech, pokud si to navrhovatel zvolí, vede každý katastrální úřad samostatné vkladové řízení ve vztahu k nemovitostem, které se nacházejí v jeho územní působnosti.“.
Odůvodnění:
Z daného ustanovení vyplývá, že se vždy vede v celém rozsahu návrhu na vklad nebo v celém rozsahu listiny podle § 14 odst. 3 jedno vkladové řízení, a to i v případě, kdy bylo podáno více návrhů na vklad.
Z důvodové zprávy však vyplývá, že by šlo pouze o možnost danou navrhovateli. Poslední věta daného ustanovení je uvozena souslovím: „v ostatních případech (…)“, které je příliš obecné a nelze z něj dovodit možnost volby navrhovatele. Navrhujeme odstranit nesoulad mezi ustanovením zákona a důvodovou zprávou o výslovnou úpravu případné možnosti zvolit si jedno vkladové řízení.
	Vysvětleno.
Skutečnost, že navrhovatel si může zvolit, zda podá jeden či více návrhů na vklad, plyne již z první věty, a to právě z toho, že řízení se vede v celém rozsahu návrhu na vklad. Tento rozsah pak určuje právě navrhovatel, nikoliv katastrální úřad. 
Tj. podá-li na základě jedné smlouvy týkající se nemovitosti v obvodu působnosti více katastrálních úřadů navrhovatel samostatné návrhy na vklad ve vztahu k jednotlivým katastrálním úřadům, bude každý úřad vést řízení v rozsahu jemu podaného návrhu na vklad a vznikne povinnost uhradit správní poplatek za každý z takto podaných samostatných návrhů na vklad. Podá-li v takovém případě navrhovatel návrh na vklad jediný, bude vedeno jediné vkladové řízení, a také vznikne povinnost zaplatit jediný správní poplatek.
V případě zahájení vkladového řízení podle § 14 odst. 3 pak žádný návrh není podáván. 
Poslední věta navrhovaného ustanovení míří na případy, kdy nejde ani o žádnou ze situací uvedených ve větě první, tj. ani o situaci, kdy má právo vkladem vzniknout, změnit se nebo zaniknout (konstitutivní vklady, ty jsou vždy na návrh), ani o situaci, kdy je vkladové řízení zahájeno podle § 14 odst. 3 (deklaratorní vklady, kdy je řízení zahajováno bez návrhu), ale o situaci třetí – deklaratorní vklady zahajované na základě návrhu (fúze, prodeje podniku, přechody práv ze zákona apod.). V těchto případech se mnohdy jedná o tak obsáhlá podání, že z technických ani personálních důvodů není možné opustit dosavadní teritoriální přístup k vyřizování těchto podání.
Připomínky č. 18.5 a 19.2 se obsahově shodují.

	
	18.6
	Z
	K čl. I bodu 12 – k § 14 odst. 2
Požadujeme znění daného ustanovení upravit na základě níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Z textu nevyplývá, jak a případně z jakých listin katastr zajištuje, zda se týká návrh na vklad soukromých záležitostí, nebo podnikatelských aktivit.
Dále není možné z textu dovodit, zda bude rozlišováno, kdo návrh na katastr zaslal. Pokud je jedním z navrhovatelů banka, bude vždy nutné zaslat datovou zprávou, nebo vždy bude relevantní i fakt, že dalším navrhovatelem je i fyzická osoba a návrh na vklad se netýká podnikatelských aktivit této osoby.
	Vysvětleno, částečně akceptováno jinak.
Při nabývání vlastnického práva fyzickou osobou katastrální úřad neposuzuje, zda má být nemovitost užívána k podnikatelským či nepodnikatelským účelům. Nabyvatelem vlastnického práva je vždy řádně označená fyzická osoba jako taková bez ohledu na případnou podnikatelkou činnost. Související účetní a daňové aspekty využívání nemovitosti tak nemají vliv na zápis vlastnického práva fyzické osoby do katastru nemovitostí. 
Z hlediska navrhovaného ustanovení § 14 odst. 2 je pro podobu návrhu na vklad rozhodující skutečnost, v jakém postavení fyzická osoba podává návrh na vklad vůči katastrálnímu úřadu. Pokud například fyzická osoba nabývá vlastnické právo a zároveň podává návrh na vklad, takováto osoba nemá povinnost podat návrh na vklad datovou schránkou, jelikož s ohledem na výše uvedené fyzická osoba jakožto nabyvatel nemovitosti nevystupuje z pohledu zápisů do katastru v roli podnikatele. Pokud je však nabyvatelem nemovitosti fyzická osoba, kterou v rámci vkladového řízení zastupuje jiná osoba s povinně zřízenou datovou schránku, například advokát, má takovýto zástupce povinnost podat návrh na vklad datovou schránkou, jelikož podání návrhu na vklad souvisí s jeho činností advokáta. 
Důvodová zpráva k § 14 odst. 2 bude upřesněna následovně:
K čl. I bodu 12 (§ 14 odst. 2):
Navrhuje se posílit elektronickou komunikaci s katastrálními úřady u osob, kterým byla zřízena datová schránka bez žádosti, a to zavedením povinnosti pro tyto osoby činit návrh na vklad včetně příloh v elektronické podobě. Jde o povinnost, která je těmto osobám již uložena ve vztahu k insolvenčnímu řízení (§ 80a odst. 1 insolvenčního zákona) a rovněž v celém civilním právu procesním. Povinnost se bude vztahovat pouze k návrhům týkajícím se činnosti, pro kterou byla osobě zřízena datová schránka bez žádosti. 
Pro daný účel bude nezbytné důsledně rozlišovat jednotlivé typy datových schránek adekvátně rolím, ve kterých držitelé datových schránek při činění úkonů vůči katastrálnímu úřadu vystupují. Potřebu striktního rozlišování jednotlivých typů datových schránek dlouhodobě reflektuje i soudní judikatura, viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 60/2015-32, ve kterém se uvádí, že smyslem konstrukce více druhů datových schránek je důsledné rozlišování statusu adresáta, a obdobně i řada dalších rozhodnutí, které řeší zejména otázku doručení v případě, kdy je doručovaná písemnost nesprávně zaslána do datové schránky určené pro jinou roli, než v jaké adresát v dané souvislosti vystupuje, např. NSS č. j. 7 Afs 5/2013-50 nebo NS č. j. 23 Cdo 1850/2015.
Má-li tedy fyzická osoba datovou schránku z titulu svého podnikání, pak při nabývání věcných práv k nemovitostem pro svou vlastní osobu se na ni povinnost podat návrh na vklad elektronicky zásadně nevztahuje. Při nabývání vlastnického práva fyzickou osobou totiž katastrální úřad nerozlišuje, zda má být nemovitost užívána k podnikatelským či nepodnikatelským účelům. Nabyvatelem vlastnického práva je vždy řádně označená fyzická osoba jako taková, bez ohledu na případnou podnikatelkou činnost, a související účetní a daňové aspekty využívání nemovitosti nemají žádný vliv na zápis vlastnického práva fyzické osoby do katastru nemovitostí. 
Má-li však fyzická osoba datovou schránku z titulu svého podnikání a návrh na vklad podává v rámci své podnikatelské činnosti při zastupování účastníka vkladového řízení, kdy věcná práva k nemovitostem nabývá zastoupený účastník vkladového řízení, pak se na ni povinnost podat návrh na vklad elektronicky vztahovat bude. Povinnost podat návrh na vklad v elektronické podobě tak typicky budou mít advokáti, kteří zastupují účastníka řízení při podání návrhu na vklad. 
V případě, kdy bude jedním z navrhovatelů banka a druhým z navrhovatelů bude fyzická osoba, povinnost podat návrh na vklad v elektronické podobě nevznikne, neboť půjde o jiný odůvodněný případ, když je možné návrh na vklad učinit v listinné podobě, a to odůvodněný právě tím, že na druhého z navrhovatelů tato povinnost nedopadá. Jako typický případ je to uvedeno i v důvodové zprávě – viz text „Současně se umožňuje, aby v odůvodněných případech mohly i tyto osoby učinit návrh na vklad v listinné podobě – typicky se bude jednat o situace, kdy návrh na vklad podává společně více osob a na některé z nich tato povinnost nedopadá, například v případě, kdy bytové družstvo převádí byt do vlastnictví člena družstva – fyzické osoby.“.
Připomínky č. 18.6 a 19.3 se obsahově shodují.

	
	18.7
	Z
	K čl. I bodu 17 - k § 16 odst. 1
Požadujeme znění daného ustanovení vypustit a ponechat stávající znění:
„(1) Ustanovení § 47 správního řádu se nepoužije ve vztahu k účastníkům, kteří mají zřízenu službu sledování změn v katastru, a účastníkům, kteří podali návrh na vklad. Ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu se ve vkladovém řízení použije pouze v případě, že má být vydáno rozhodnutí o zamítnutí vkladu. Ustanovení § 44 odst. 2 správního řádu se ve vkladovém řízení nepoužije.“.
Alternativně navrhujeme následující úpravu ustanovení:
„O vyznačení, že právní poměry jsou dotčeny změnou, katastrální úřad informuje, nejpozději den poté, co ke změně došlo, vlastníka nemovitosti a oprávněného z věcných práv a dalších osobách, kterých se údaje o právech týkají zasláním informace na adresu podle § 14 odst. 1 písm. b) nebo prostřednictvím datové schránky; pokud ji mají osoby dle této věty zřízenou; katastrální úřad informuje vlastníka také elektronicky na e-mailovou adresu nebo zprávou na mobilní telefon. Ustanovení § 47 správního řádu se nepoužije ve vztahu k účastníkům, kteří mají zřízenu službu sledování změn v katastru, a účastníkům, kteří podali návrh na vklad. Ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu se ve vkladovém řízení použije pouze v případě, že má být vydáno rozhodnutí o zamítnutí vkladu. Ustanovení § 44 odst. 2 správního řádu se ve vkladovém řízení nepoužije.“.
Odůvodnění:
Novela navrhuje zcela zrušit povinnost KÚ informovat o zahájeném vkladovém řízení osoby, jejichž právní poměry jsou dotčeny změnou. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že očekávání vkládané do tohoto ustanovení se nenaplnila, protože případů, kdy někdo na základě takového oznámení vkladovou listinu rozporuje, je naprosté minimum. Dále se uvádí, že za dobu účinnosti katastrálního zákona (tedy přes 11 let) toto informování stálo stát cca 300 mil. Kč. S touto interpretací nelze souhlasit. To, že případů, kdy vlastník po obdržení oznámení navržený vklad a svůj podpis na vkladové listině rozporuje, je naprosté minimum, svědčí o naprostém opaku, tedy o tom, že zavedení této informační povinnosti (ve spojení s 20denní karenční lhůtou) se osvědčilo v maximální možné míře, protože de facto úplně odstranilo snahy o podvodné převody nemovitostí (které do účinnosti zákona a zavedení této informační povinnosti byly naopak časté). 
Ustanovení o informační povinnosti se tedy v praxi ukázalo jako nesmírně účinná prevence proti podvodům, protože podvodník ví, že mu podvod nejspíš neprojde, tak se do něj nepouští. Návrh na zrušení této povinnosti (tedy zrušení účinné prevence) pak může vést k návratu „starých časů“ podvodů s nemovitostmi.
Nelze akceptovat ani návazné tvrzení uvedené v důvodové zprávě, tedy že každý si může (do 20 nemovitostí bezplatně) zřídit službu sledování změn a tím zjistit, že bylo zahájeno vkladové řízení o jeho nemovitosti. To je sice formálně pravdivé, ale v praxi de facto nerealizovatelné zejména pro podvody nejvíce ohroženou skupinu vlastníků nemovitostí, a to jsou důchodci či staří lidé obecně. Navíc většina běžných vlastníků nemovitostí ani neví, že taková služba existuje ani jak si jí zařídit. Uváděná cena 300 mil. Kč za více než 11 let, tedy cca pouhých 27 mil. Kč ročně, se nejeví jako vysoká oproti tomu, jakým ztrátám a nákladům se podařilo tímto postupem zabránit, nehledě na příznivý sociální dopad, když byl odstraněn strach vlastníků nemovitostí z rizika jejich podvodného převodu.
Ke zvážení je ponechání informační povinnost alespoň vůči fyzickým osobám, což by vedlo ke značnému snížení nákladů na plnění povinnosti.
K alternativnímu návrhu: Je žádoucí, aby katastrální zákon řešil problematiku doručování samostatně, komplexně a neodkazoval pouze obecně na správní řád. Každý vlastník nemovitostí by měl být dostatečně informován o tom, jaké změny se dotýkají jeho nemovitosti. Nelze po nikom požadovat, aby měl zřízenou službu sledování změn v katastru, což je v navrhované úpravě hlavní formát informování vlastníků (a dalších relevantních osob). V rámci navrhované úpravy taktéž vypadl formát jednoduchého, ale efektivního informování v podobě e-mailových zpráv a zpráv na mobilní telefon.
Text „…, a účastníkům, kteří podali návrh na vklad“ doporučujeme vypustit, neboť navrhovaná úprava by nepokrývala případy, kdy dochází k zfalšování podpisů, vkladů apod. Katastr nemovitostí nemá možnost ověřit, zda se jedná o zfalšované podklady či nikoliv (v konkrétním případě - pokud by u souhlasných prohlášení ke zrušení věcného břemena strana povinná z věcného břemene zfalšovala podpis strany oprávněné, příslušné dokumenty následně předložila na katastr nemovitostí a ten by na základě těchto podkladů věcné břemeno vymazal, o čemž by strana oprávněná nebyla informována, neboť z pohledu navrhované úpravy je „účastníkem, který podal návrh na vklad“.
	Akceptováno jinak, částečně.
Představa připomínkového místa, že současná právní úprava efektivně chrání osoby, které by měly být postiženy podvodným jednáním, neodpovídá realitě. K osobám, které nemají zřízenu službu sledování změn ani datovou schránku a které se nenacházejí na adrese trvalého pobytu, např. osoby na LDN apod., se totiž informace o zaplombování nedostane ani podle současné právní úpravy. Tj. právě ve vztahu k osobám, které by mohly být případným podvodem nejvíce ohroženy, nezabezpečuje současná úprava žádnou jistotu. 
Preventivní funkci, kterou připomínkové místo zmiňuje, plní podle názoru předkladatele mnohem více a lépe existence služby sledování změn, neboť případný podvodník neví, zda osoba, na kterou cílí, má tuto službu zřízenu či ne, a zda se tedy o podvodu doví. Na tom se ani po novele nic nezmění. Existence této služby tak působí jako preventivní ochrana i pro osoby, které ji nevyužívají. 
Nadto není zřejmé, proč by zřízení této služby mělo být nerealizovatelné důchodce či staré lidé obecně. Zřízení služby nevyžaduje žádná dovednosti, znalosti ani technické prostředky, neboť jedním z možných způsobů je osobní návštěva libovolného katastrálního pracoviště.
Pokud by bylo informování v současné podobě omezeno pouze na fyzické osoby, tak by k žádnému snížení nákladů na plnění povinnosti nedošlo, neboť právnické osoby mají povinně datové schránky, do kterých je zasíláno bezplatně.
Informování v podobě e-mailových zpráv a zpráv na mobilní telefon bylo duplicitní k písemnému informování, a nepřinášelo tak žádné zvýšení právní jistoty. Naopak v případě podvodu by byly podvrženy i tyto údaje stejně jako jakékoliv jiné – z hlediska smyslu, který mělo předmětné ustanovení plnit, tedy byly zcela nefunkční, neboť byly sdělovány osobou, která činí návrh na vklad – v případě podvodu tedy podvodníkem.
V době, kdy současná právní úprava vznikala, neexistoval žádný důvěryhodný zdroj kontaktních údajů. To se však přijetím zákona o právu na digitální služby změnilo, a v současnosti je možné využívat kontaktní údaje vedené v ROB nebo ROS. Předkladatel proto na základě připomínky navrhuje upravit předmětné ustanovení následovně:
§ 16
(1)	O vyznačení, že práva jsou dotčena změnou, katastrální úřad informuje do 48 hodin účastníky řízení, kteří mají v základním registru zapsány kontaktní údaje, s využitím těchto kontaktních údajů.
(2)	Ustanovení § 47 správního řádu se nepoužije ve vztahu k účastníkům, kteří mají zřízenu službu sledování změn v katastru, účastníkům, kteří byli informováni podle odstavce 1 a účastníkům, kteří podali návrh na vklad. Ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu se ve vkladovém řízení použije pouze v případě, že má být vydáno rozhodnutí o zamítnutí vkladu.
Aby bylo možné dosáhnout zápisu kontaktních údajů i osobami, bude současně do zákona č. 12/2020 Sb. doplněna možnost zápisu kontaktních údajů s využitích CzechPoint.
Pokud jde o část připomínky směřující k vypouštění textu „…, a účastníkům, kteří podali návrh na vklad“, je třeba uvést, že institut informování o zahájení řízení podle správního řádu není určen k plnění preventivní funkce pro případy podvodu, ale k tomu, aby se osoba, která je účastníkem řízení, dozvěděla, že probíhá řízení, jehož je účastníkem. 
Preventivní funkci po výše popsaných změnách dostatečně zajišťuje služba sledování změn a informování na kontaktní údaje z ROB a ROS. 

	
	18.8
	Z
	K čl. I bodu 21 - k § 18 odst. 3
Požadujeme ustanovení upřesnit na základ níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Je třeba vyjasnit, zda bude vyrozumění o vkladu doručováno alespoň datovou schránkou, nebo nikoli. Pokud nebude vyrozumění o vkladu doručeno datovou zprávou a dojde jen k vyznačení v informačním systému, není jasné, jak se zástavní věřitelé/navrhovatelé dozví, že byl vklad povolen.
	Vysvětleno.
Ani v současné době nejsou účastníci vkladového řízení žádným způsobem informováni o tom, že došlo k povolení vkladu. Účastníci jsou vyrozuměni až o výsledku celého procesu, kterým není povolení vkladu, ale jeho provedení (povolení vkladu je předpokladem jeho provedení). Účastníci jsou tak v souladu s § 18 odst. 3 zákona (v návrhu označen jako odstavec 4 v důsledku přečíslování) informováni až o tom, jaký vklad byl do katastru proveden. Na tom se předmětným návrhem nic nemění. Nemění se tedy nic ani na tom, že vyrozumění o provedení vkladu je účastníkům řízení zasíláno v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu upravujícími problematiku doručování, tj. mají-li aktivní datovou schránku pro odpovídající roli, je jim přednostně doručováno do datové schránky
Připomínky č. 18.8 a 19.6 se obsahově shodují.

	
	18.9
	Z
	K čl. I bodu 22 - k § 18 odst. 6 písm. b)
Požadujeme ustanovení upřesnit na základě níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Je třeba upřesnit situace, které lze pod dané ustanovení podřadit (kdy dochází ke ztrátě právních účinků), a dále příp. doplnění těchto případů do důvodové zprávy.
	Vysvětleno.
Tyto situace neupravuje katastrální zákon, ale jiné právní předpisy – konkrétně § 76f odst. 2 o. s. ř., § 79e odst. 4 trestního řádu a § 2 odst. 3 zákona č. 279/2003 Sb. o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení. Na tom se novelou nic nemění. 
Do důvodové zprávy bude doplněno.
Připomínky č. 18.9 a 19.7 se obsahově shodují.

	
	18.10
	Z
	K čl. I bodu 22 - k § 18 odst. 6 písm. c)
Požadujeme ustanovení vypustit bez náhrady:
„c) právní moc nebo vykonatelnost rozhodnutí, které je vkladovou listinou, byla před povolením vkladu odložena nebo“.
Odůvodnění:
Při šikanózních řízeních to narušuje práva osob dotčených, pokud se vykonatelnost pouze odkládá, lze řízení přerušit a není třeba jej zamítat. Rozhodnutí o zamítnutí by mělo vyplývat ze skutkové podstaty nikoliv pouze z odkladu běhu lhůty.
	Neakceptováno. 
Pokud dojde k odkladu právní moci rozhodnutí, prováděl by katastrální úřad zápis na základě listiny, která nemá v daný okamžik žádné právní účinky. Nemůže se tedy jednat o důvod k pouhému přerušení řízení.
Soudní judikatura se vyslovila, že na základě rozhodnutí soudu, jehož právní moc nebo byla odložena, nelze vklad povolit – viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn., ve kterém se uvádí, že „… jednou z podmínek vkladu je, aby civilní rozsudek KS byl pravomocný a vykonatelný. … pokud by Nejvyšší soud již rozhodl o odkladu právní moci tohoto rozsudku a příslušné usnesení by bylo doručeno žalovanému, nebylo by možné civilní rozsudek KS za vkladovou listinu považovat, neboť by nebyla závazná (srov. § 159a o. s. ř.).“ Vzhledem k tomu, že podmínky pro povolení vkladu musí být splněny k okamžiku podání návrhu na vklad, přerušení řízení by nic neřešilo. I poté, co by se rozhodnutí stalo následně vykonatelným, by totiž katastrální úřad musel vklad zamítnout, protože tato skutečnost (vykonatelnost či právní moc) by neměla zpětné účinky k okamžiku podání návrhu na vklad.

	
	18.11
	Z
	K čl. I bodu 24 - k § 18a odst. 3
Požadujeme ustanovení upřesnit na základ níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Rozumíme důvodům této úpravy (zjednodušení a zautomatizování výmazu práv, která zanikla uplynutím doby, na kterou byla zřízena), avšak není nám jasné, jak, příp. jestli vůbec se banka jako zástavní věřitel dozví o automatickém výmazu věcného práva v informačním systému, jestli bude o tomto úkonu nějak vyrozuměna či nikoli.
	Akceptováno.
Do ustanovení bude doplněna výjimka pro zástavní právo. Za stávající text bude vložena věta: „To neplatí, jde-li o zástavní právo.“
Připomínky č. 4.5, 9.1.8, 9.2.13, 18.11 a 19.8 se obsahově shodují.

	
	18.12
	Z
	K čl. I bodu 31 - k § 29 odst. 1
Požadujeme znění daného ustanovení upravit následovně:
„(1) Změnu hranice katastrálního území provádí katastrální úřad na základě návrhu obce nebo vlastníka změnou dotčeného pozemku. Změnu provádí katastrální úřad i bez návrhu, je-li to potřebné pro správu katastru. Katastrální úřad provedení změny oznámí vlastníkovi dotčeného pozemku a oprávněnému z věcných práv k dotčenému pozemku.“.
Odůvodnění:
Při změně hranic katastrálních území dochází k výmazu věcných práv, aniž by se taková skutečnost oprávněným oznamovala. Vzhledem k tomu, že některé subjekty mají povinnost zřizovat věcná břemena ze zákona (srov. např. ustanovení § 25 odst. 4 energetického zákona), musejí být o těchto změnách informovány, aby mohly dostát zákonné povinnosti a věcná břemena znovu zřídit.
	Vysvětleno.
Změna hranice katastrálního území nemá žádný vliv existenci či zápisy věcných práv. Jedná se o zásah ryze administrativního charakteru, který je zcela bez dopadu do oblasti soukromých práv. Tj. dojde-li k tomu, že pozemek zatížený věcným břemenem, který se dosud nacházel v jednom katastrálním území, se po změně katastrální hranice nachází v jiném katastrálním území, pak je tento pozemek i nadále zatížen stále stejným věcným břemenem. Vlastníci nemovitostí jsou účastníky tohoto řízení, a tudíž jsou o jeho výsledku vždy informováni. K navrhované změně tedy není žádný důvod.
Připomínky č. 18.12, 23.5 a 24.8 se obsahově shodují.

	
	18.13
	Z
	K čl. I bodu 38 - k § 36 odst. 2
Požadujeme dané ustanovení bez náhrady vypustit:
„(2) Návrh na opravu chybného údaje katastru vzniklého zřejmým omylem při vedení a obnově katastru není přípustný ve věci, ve které mohl vlastník nebo jeho právní předchůdce podat námitku proti obsahu obnoveného katastrálního operátu. O tom, že podaný návrh je nepřípustný, katastrální úřad navrhovatele vyrozumí.“.
Alternativně navrhujeme následující úpravu daného ustanovení:
„(2) Návrh na opravu chybného údaje katastru vzniklého zřejmým omylem při vedení a obnově katastru není přípustný ve věci, ve které mohl vlastník nebo jeho právní předchůdce podat námitku proti obsahu obnoveného katastrálního operátu a od obnovení katastrálního operátu uběhlo méně než 12 měsíců. O tom, že podaný návrh je nepřípustný, katastrální úřad navrhovatele vyrozumí.“.
Odůvodnění:
Zpřísnění podmínek opravy chybných údajů v katastru je nutné vážit. Úplné znemožnění namítat obsah obnoveného katastrálního operátu (i v případě právních nástupců) bez dalšího je zjevně nepřiměřené. 
Vlastník nebo jeho zástupce nejsou schopni při vyložení obnoveného operátu v papírové podobě poznat, kudy hranice v terénu vede. Tímto by se legalizovaly všechny katastrální mapy digitalizované a v podstatě by nebyla legální možnost, jak řešit jejich opravy.
V důvodové zprávě je uvedeno, že zůstane zachována možnost napravit i pochybení, ke kterým by případně při obnově operátu došlo, ale tato věta by měla být uvedena přímo v zákoně a měla by být možnost chyby opravit i osobou vykonávající zeměměřické činnosti.
Dodatečná časová lhůta pro kontrolu obsahu a správnosti obnoveného katastrálního operátu a její případné namítání je tak na místě. Lhůta jednoho roku je pak přiměřená i pro případné komplikované situace spojené zejména s právním nástupnictvím (dědictví, řešení úpadku konkursem apod.).
	Neakceptováno.
Zde zavedená nepřípustnost návrhů na opravu chyby neznamená nemožnost provedení opravy chyby vzniklé zřejmým omylem při obnově katastru z moci úřední. Navrhované ustanovení má za cíl zamezit návrhům na opravu chyby spočívající v tom, že zpochybňují výsledky řádně provedené obnovy katastrálního operátu. Důvod zpochybňovat výsledek řádně provedené obnovy není dán, ať již od této obnovy uplynula jakkoli dlouhá doba. Když bude KÚ doručen návrh, který vyhodnotí tak, že se jedná o věc, která měla být řešena v námitkovém řízení, posoudí návrh jako nepřípustný. Pokud však při prošetření věci zjistí, že došlo ke zřejmému omylu v rámci procesu obnovy, nic mu nebrání provést opravu chyby z úřední moci. 
Nejde přitom o žádné zpřísnění podmínek opravy chybných údajů v katastru, neboť již současná právní úprava nepřipouští, aby bylo podle ustanovení o opravě chyby zasahováno do výsledků obnovy operátu – viz např. rozsudek Krajského soudu v Plzni čj. 55 A 56/2024-57 ze dne 16. 10. 2025, kde se na toto téma uvádí: 30. … obnova katastrálního operátu novým mapováním je formalizovaný postup, jehož výsledkem je obnovený katastrální operát a důsledkem, že se dosavadní katastrální operát stává neplatným. Jsou-li tedy po obnově katastrálního operátu zaznamenány údaje katastru v souladu s jeho výsledky, nemůže se jednat o jakoukoli chybu. …
32. Katastrální zákon obsahuje procesní instituty, které vlastníku pozemku umožňují zabránit tomu, aby zjištěné skutečnosti odpovídaly faktickému stavu. Jsou jimi, možnost účasti při zjišťování hranic a možnost vyjádřit nesouhlas s průběhem hranic do protokolu. Důsledkem nevyužití těchto práv pak je, využití výsledků zjišťování hranic k vyhotovení nových souborů geodetických a popisných informací. Finálním opravným prostředkem jsou pak námitky proti obsahu obnoveného katastrálního operátu. Důsledkem jejich nevyužití pak je to, že dnem vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu se dosavadní katastrální operát stává neplatným a nadále se používá obnovený katastrální operát. 
33. Institut opravy chyby podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona není opravným prostředkem proti výsledkům obnovy katastrálního operátu novým mapováním, neboť pro katastrální úřad je obnovený katastrální operát závazný. …
34. Tím, že žalobce nevyužil procesních možností ochrany svých práv v průběhu obnovy katastrálního operátu novým mapováním, nemůže jeho výsledek zvrátit. Jedinou možností je předložit novou listinu, ze které bude vyplývat, že skutečný průběh hranic je jiný.“
Navrhovaná právní úprava tedy pouze jednoznačněji a pregnantněji vyjadřuje již stávající stav, podle kterého nelze výsledky obnovy katastrálního operátu zpochybňovat prostřednictvím institutu opravy chyby. Smyslem je předcházet předem k nezdaru odsouzené snaze vlastníků zvrátit výsledek obnovy katastrálního operátu jiným způsobem, než jaký připouští právní předpisy. To pak vede pouze k zbytečné zátěži katastrálních úřadů, zeměměřických a katastrálních inspektorátů a nakonec i soudů, u kterých takové spory končí. Vše bez pozitivního výsledku pro vlastníka, který pouze plýtvá vlastními prostředky a časem i prostředky tohoto státu.
S ohledem na obavu z případné retroaktivity bylo doplněno přechodné ustanovení, které stanoví, že se § 36 odst. 2 v novém znění použije pouze v případě, že obnova operátu byla zahájena po účinnosti novely. 
Připomínky č. 18.13, 23.6, 24.9 se obsahově shodují. Obdobně připomínka 1.2.

	
	18.14
	Z
	K čl. I bodu 45 - k § 37 odst. 1 písm. b)
Požadujeme znění daného ustanovení upravit následovně:
„b) na výzvu katastrálního úřadu předložit ve stanovené lhůtě, ne však kratší než 3 měsíce, listiny, které lze po vlastníkovi s ohledem na okolnosti spravedlivě požadovat, potřebné k odstranění nesouladu mezi stavem evidovaným v katastru a skutečným stavem, který byl zjištěn při revizi katastru nebo při obnově katastrálního operátu (dále jen „nesoulad“),“.
Odůvodnění:
Nelze přenášet odpovědnost za nedostatky v úřední evidenci na soukromé subjekty. Rozumíme potřebě zajištění součinnosti nových vlastníků, ale navrhovaná změna povede v navrhované podobě k tomu, že za pochybení úřadů při dispozici s nemovitostmi, které jsou v řadě případů staré více než 20 let, ponesou odpovědnost a finanční dopady současní vlastníci. Ti přitom pochybení v dané době nemohli ani ovlivnit a s ohledem na značný odstup od doby, kdy ke vzniku nesouladu v katastru došlo, často ani nemají možnost, jak chyby napravit a katastrem požadované listiny zajistit. Navrženou změnou navíc fakticky dochází k neústavnímu retroaktivnímu prolomení promlčecích lhůt a dobré víry nových vlastníků.  
Důvodová zpráva sama navrhuje vázat delikt na revizi (obnovu) a běh lhůt i pro nástupce. Je proto vhodné zpřesnit vymezení „zavinění“ a kolizi s jinými procesy, jinak hrozí sankce za stav, který vlastník objektivně neovlivní, a současně i stanovit výši nákladů, které je po vlastníkovi legitimní požadovat za nápravu stavu, který nezavinil. 
Alternativně navrhujeme stanovit vlastníkovi právo na náhradu nákladů spojených se součinností poskytnou katastrálnímu úřadu při nápravě nesouladu, který nezavinil. 
	Vysvětleno.
Nedostatky v evidenci vznikly v důsledku nesplnění ohlašovací povinnosti vlastníků. Nejde tedy o žádné přenášení odpovědnosti, ale o vymáhání primární povinnosti ohlašovat změny údajů, když v rámci revize je zjištěno neplnění této povinnosti. 
Pokud není reálně možné listiny získat, pak se nejedná o zaviněné porušení povinnosti, a tudíž ani o přestupek, resp. právní úprava zná pro takový případ liberační důvod (§ 21 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Takové případy tedy nemohou být postihovány.
Připomínky č. 18.14. a 25.2 se obsahově shodují.

	
	18.15
	Z
	K čl. I bodu 54 - k § 42 odst. 1
Požadujeme znění daného ustanovení upravit následovně:
„(1) Zjišťování průběhu hranic pro obnovu katastrálního operátu novým mapováním (dále jen „zjišťování hranic“) se provádí za účasti vlastníků podle skutečného stavu v terénu. Zjišťování hranic není zeměměřickou činností, není předmětem kontroly podle kontrolního řádu a nelze jej přezkoumávat soudem ve správním soudnictví.“.
Odůvodnění:
Co je zeměměřickou činností, upravují § 3 a § 4 zákona č. 200/1994 Sb. Tvrzení, že zjišťování hranic není zeměměřickou činností, je s nimi v rozporu, a to zejména s § 4 odst. 1 písm. b) a f). Zákon by měl spíše definovat, co je zeměměřickou činností, a nikoli co jí není. V souladu s výše uvedeným jsme toho názoru, že navíc takové ustanovení do katastrálního zákona nepatří. Zjišťování hranic je zeměměřickou činností. Dochází zde k vyhotovení nového souboru geodetických informací katastru nemovitostí, který je zeměměřickou činností. Osoba odborně způsobilá vykonávat zeměměřické činnosti je garantem odborné kvality. Dle § 1 odst. 2 písm. a) slouží katastr mj. k ochraně práv k nemovitostem, což by bylo nezměněným zněním tohoto ustanovení hrubě narušeno.
	Akceptováno částečně.
Nově vkládaná věta do ustanovení § 42 odst. 1 bude znít takto: „Zjišťování hranic není zeměměřickou činností.“ 
Možnost kontroly tedy zůstane zachována a předmětem kontroly ZKI budou výsledky zjišťování hranic (tedy dokumentace vyhotovené po skončení vlastního šetření hranic v terénu). Kompetence vykonávat kontrolu výsledků ZPH bude doplněna do zákona č. 359/1992 Sb. o zeměměřických a katastrálních orgánech, který je aktuálně novelizován.
Připomínky č. 18.15, 22.1 a 24.10 se obsahově shodují v požadavku na ZemČ.

	
	18.16
	Z
	K čl. I bodu 54 - k § 42 odst. 2
Požadujeme znění daného ustanovení upravit následovně:
„(2) Zjišťování hranic provádí komise složená ze zaměstnanců katastrálního úřadu, zaměstnanců zhotovitele díla a ze zástupců obce a orgánů určených katastrálním úřadem. Předsedou komise je zaměstnanec katastrálního úřadu autorizovaný zeměměřický inženýr, osoba odborně způsobilá dle § 16a odst. 3) zákona č. 200/1994 Sb., nebo alespoň osoba odborně způsobilá vykonávat zeměměřické činnosti určenáý ředitelem katastrálního úřadu; ostatní členy komise jmenuje ředitel katastrálního úřadu na návrh předsedy komise.“.
Odůvodnění:
Je úzce provázáno s § 42 odst. 1, kdy je činnost komise vysoce odbornou zeměměřickou činností a je nutné mít minimálně v osobě předsedy komise garanta odborné kvality. Odborná způsobilost je nutná, nelze zjišťovat hranice s komisí, kde nikdo nebude mít zeměměřické vzdělání. Už v dosavadní úpravě zákona bylo toto zcela zásadně nesprávně stanovené. Zákon musí být obecný a nesmí se úzce zaměřovat pouze na obnovu katastrálního operátu novým mapováním intravilánu obcí realizovaným kapacitami katastrálních úřadů. Musí být použitelný i pro zjišťování průběhu hranic (ZPH) při komplexních pozemkových úpravách (KoPÚ) (ZPH při KoPÚ řeší § 8 odst. 2 vyhlášky č. 13/2014 Sb., kde je uvedeno: „Při zjišťování průběhu hranic se postupuje přiměřeně podle § 42 katastrálního zákona. Výsledkem zjišťování hranic obvodů pozemkových úprav jsou vždy lomové body s kódem kvality 3.“), kdy její zhotovitel je soukromá právnická osoba. Zaměstnanec katastrálního úřadu jako předseda komise zjišťování průběhu hranic při komplexních pozemkových úpravách nemůže být kompletně obeznámen s veškerými okolnostmi, které při tak komplexním a dlouhodobém procesu, jakým je komplexní pozemková úprava, má zhotovitel. Navrhované ustanovení § 42 odst. 1 a 2 spíše vypadá jako snaha nahradit nedostatečnou kvalifikaci zaměstnanců ČÚZK úpravou zákona.
	Akceptováno jinak.
Ustanovení § 42 odst. 2 bude upraveno takto (doplněna poslední věta): Zjišťování hranic provádí komise složená ze zaměstnanců katastrálního úřadu a ze zástupců obce a orgánů určených katastrálním úřadem. Předsedou komise je zaměstnanec katastrálního úřadu určený ředitelem katastrálního úřadu; ostatní členy komise jmenuje ředitel katastrálního úřadu na návrh předsedy komise. Předseda komise navrhne za člena komise také osobu odborně způsobilou k výkonu zeměměřických činností, vyhodnotí-li to jako potřebné s ohledem na kvalitu původního operátu a případné další skutečnosti, které by mohly mít vliv na výsledek zjišťování hranic.
Připomínky č. 1.4, 18.16, 22.1 se obsahově shodují v požadavku na zachování AZI.


	
	18.17
	Z
	K čl. I bodu 54 - k § 42 odst. 3
Požadujeme znění daného ustanovení upravit následovně:
„(3) Komise při zjišťování hranic poučí všechny přítomné osoby o tom, že údaje dosavadního katastrálního operátu se stanou neplatnými a budou dnem vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu nahrazeny novými. Komise rovněž upozorní osoby, kterých se to týká, na podstatný rozdíl mezi skutečným průběhem hranic a jejich vyznačením v dosud platném katastrálním operátu a informuje je o možnostech nápravy.“.
Odůvodnění:
Dle § 1 odst. 2 písm. a) slouží katastr mj. k ochraně práv k nemovitostem, což by bylo tímto odstavcem hrubě narušeno. Vlastníci mají právo znát jakékoliv odlišení mezi skutečným průběhem hranice a jejich vyznačením v dosud platném operátu, nikoli pouze podstatným. Zejména pokud by dosud evidovaná hranice, od které by se průběh vyšetřené hranice odlišoval, byla do KN zapsána vkladem, mohlo by dojít k zásadnímu právnímu rozporu. 
	Vysvětleno. 
Při obnově katastrálního operátu novým mapováním se pořizují nové údaje o geometrickém a polohovém určení pozemků podle aktuálního stavu vlastníky respektovaných hranic pozemků v terénu. Rozdíly oproti dosavadním údajům katastru jsou způsobeny mnoha různými vlivy a často souvisí s nedostatečnou přesností, nehomogenitou a neaktuálností dosavadních údajů. Upozorňování vlastníků na tyto nedostatky dosavadních údajů v případech, kdy nedosahují dostatečné intenzity, postrádá smysl a často by vedlo pouze ke zbytečnému narušení vztahů mezi vlastníky.

	
	18.18
	Z
	K čl. I bodu 56 - k § 43 odst. 1
Požadujeme dané ustanovení bez náhrady vypustit:
„(1) K obnově katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací (dále jen „přepracování“) se přistoupí, pokud lze vyšší kvality katastrální mapy dosáhnout bez zjišťování a měření průběhu hranic v terénu, a to s využitím údajů z výsledků zeměměřických činností již uložených v katastrálním operátu v průběhu předchozího vedení katastrální mapy.“.
Odůvodnění:
Není možné přepracovat soubor geodetických informací do vyšší kvality (bodů s kódy kvality 3) bez zjišťování průběhu hranic pozemků za účasti dotčených vlastníků. 
	Vysvětleno.
Ustanovení umožňuje přepracovat katastrální mapu v případě prostorů, kde obraz katastrální mapy neodpovídá souřadnicím polohy vedených v katastru s kódem charakteristiky kvality 3 (pořízených v průběhu vedení katastru). Dalším příkladem uplatnění je pak obnova operátu v případě katastrálních území vyřazených ze seznamu poddolovaných území – viz odůvodnění novely. Nejedná se o přepracování do vyšší kvality ve smyslu změny kódů charakteristiky kvality souřadnic podrobných bodů.

	
	18.19
	Z
	K čl. I bodu 61 - k § 48 odst. 1
Požadujeme znění daného ustanovení upravit následovně:
„(1) Je-li třeba předmět zápisu zobrazit do katastrální mapy, má-li být zpřesněno jeho geometrické a polohové určení nebo byl-li průběh hranice určen soudem nebo úřadem, musí listina, podle které má být proveden zápis do katastru, obsahovat odkaz na geometrický plán včetně úplného časového údaje o jeho potvrzení katastrálním úřadem, který byl podkladem pro její vyhotovení, nebo musí být s listinou spojen geometrický plán, přičemž v takovém případě se geometrický plán považuje za součást listiny.“.
Odůvodnění:
Od roku 2024 ČÚZK zveřejňuje elektronicky (ve formátu pdf) pro osoby odborně způsobilé vykonávat zeměměřické činnosti vyhotovené geometrické plány. Sice bez časových razítek a s přidanou stránkou na konci, kde je informace o zákazu použití mimo tvorbu záznamu podrobného měření změn. Avšak to nebrání tomu, aby z tohoto výstupu byl neoprávněně vyhotoven stejnopis geometrického plánu, nebo bylo neoprávněně sděleno číslo geometrického plánu. Pro eliminaci možného neoprávněného nakládání s geometrickými plány zveřejňovanými ČÚZK se také navrhuje, aby u nich ČÚZK nezveřejňoval údaje o potvrzení, a naopak tyto údaje požadoval uvést v listinách. 
S ohledem na dosavadní praxi a v případech starších vkladových listin splnění odkazu na geometrický plán není možné splnit, a proto navrhujeme ponechat možnost zachování ustálené dosavadní praxe jako alternativu k odkazům na geometrické plány. V opačném případě hrozí, že už existují vkladové listiny po účinnosti novely nebude možné zapsat.
	Neakceptováno
Není nám znám žádný úřad, který je oprávněný určovat průběh hranice. Taková právní úprava by byla obsoletní. 
V případě, že místo odkazu na geometrický plán bude tento plán nedílnou součástí listiny, bude z obsahu listiny jednoznačně zřejmé, čeho se týká, aniž by bylo potřebné na geometrický plán odkazovat. Trvat na odkazu na GP v takovém případě by bylo nutné považovat za nepřijatelný právní formalismus. V praxi je však odkaz na konkrétní geometrický plán v absolutní většině případů v listině uváděn již v současnosti, kdy je geometrický plán zároveň i k listině připojován, lze tak vycházet z toho, že tuto podmínku splňují i starší vkladové listiny.
V tomto ohledu bude doplněna důvodová zpráva.
Aby bylo možné geometrický plán použít např. pro zápis do katastru nemovitostí, nebo z něho vyhotovit stejnopis, musí být potvrzen katastrálním úřadem. Jakékoliv jiné používání je v rozporu s právními předpisy a v připomínce navržená úprava tomu nijak nezamezí. 
Připomínky č. 18.19, 23.7 a 24.11 se obsahově shodují.
Vypořádání musí být v souladu i s připomínkami č. 18.2, 19.1, 23.2 a 24.3.

	
	18.20
	Z
	K čl. I bodu 66 - k § 52 odst. 3 a 4
Požadujeme, aby se právní důvod bank/zástavních věřitelů pro přístup k údajům dle § 52 odst. 4 jako souladný s § 1 odst. 2 a dále umožnění dálkového přístupu doplnilo do důvodové zprávy.
Odůvodnění:
Je zásadní potvrdit, že i nadále zůstane zachován dálkový přístup (tj. že bude v souladu s požadavkem na prokázání totožnosti) a že banky budou mít přístup k citlivým údajů katastru (tj. že právním důvodem v souladu s § 1 odst. 2 bude např. ochrana práv k nemovitostem z pozice zástavního věřitele nebo oceňování nemovitostí).
	Vysvětleno.
Toto považujeme za zcela samozřejmé, a v důvodové zprávě je to jako typický příklad právního zájmu uvedeno již v obecné části důvodové zprávy, a to dokonce opakovaně. Viz např. v části 10:
„ … Příkladem situace, kdy bude dán právní zájem na poskytnutí takových údajů, může být požadavek banky na vyhotovení speciálního výstupu, který bude obsahovat údaje o všech nemovitostech, ke kterým je pro tuto banku zapsáno zástavní právo. Pak bude její právní zájem dán právě tím, že ve vztahu k daným nemovitostem vystupuje jako zástavní věřitel. …“
Připomínky č. 18.20 a 19.10 se obsahově shodují.

	
	18.21
	Z
	K čl. I bodu 66 - k § 52 odst. 4
Požadujeme znění daného ustanovení upravit následovně:
„(4) Údaje o přehledu vlastnictví osoby z území České republiky, údaje ze sbírky listin a údaje o dosažených cenách nemovitostí lze z katastru získávat, pouze pokud žadatel uvede právní důvod jejich poskytnutí, který je v souladu s účely uvedenými v § 1 odst. 2.“.
Pokud taktová úprava nebude akceptována, alternativně navrhujeme následující doplnění odst. 4:
„„(4) Údaje o přehledu vlastnictví osoby z území České republiky, údaje ze sbírky listin a údaje o dosažených cenách nemovitostí lze z katastru získávat, pouze pokud žadatel uvede právní důvod jejich poskytnutí, který je v souladu s účely uvedenými v § 1 odst. 2. Uvedení právního důvodu není potřeba, pokud by právním důvodem bylo plnění povinností žadatele stanovené jiným právním předpisem, nebo pokud by uvedení právního důvodu bylo s jiným právním předpisem v rozporu.“.
Odůvodnění:
Považujeme za nadbytečné zařazovat údaj o přehledu vlastnictví osoby a údaje o dosažených cenách nemovitostí do odst. 4 s nutností uvádění právního důvodu, když by bylo z hlediska sledovaného účelu zcela dostačující ho ponechat v současné úpravě, tj. se zjišťováním totožnosti žadatele. 
Současně je třeba respektovat ustanovení zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, podle něhož je znalec povinen zachovávat mlčenlivost. Z tohoto důvodu znalec není oprávněn uvádět právní důvod požadované informace o dosažené ceně ve vztahu ke zpracovávanému znaleckému posudku. Resp. takový požadavek by byl pak v rozporu s výše uvedeným požadavkem dle zákona o znalcích.
V textu odst. 4 doporučujeme doplnit, že kromě souladu s účely uvedenými v § 1 odst. 2 katastrálního zákona je druhou variantou, že jde o důvod, kterým jsou naplňovány povinnosti žadatele stanovené jinými právními předpisy (např. zákona o bankách, zákona o znalcích, zákona o oceňování majetku).
	Akceptováno částečně.
Na základě této a některých dalších připomínek bude § 1 odst. 2 doplněn následovně:
„a)  k ochraně práv k nemovitostem, pro účely daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, k ochraně životního prostředí, k ochraně nerostného bohatství, k ochraně zájmů státní památkové péče, pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, k plnění povinností vyplývajících z jiných právních předpisů nebo k plnění úkolů orgánů veřejné moci, pro účely vědecké, novinářské, hospodářské a statistické,“.
Přehled vlastnictví z území celé republiky podává významnou informaci o majetkových poměrech příslušné osoby, a je dlouhodobě vnímán z pohledu ochrany soukromí jako zasluhující zvláštní režim při poskytování údajů z katastru. Na tom byla učiněna shoda s Úřadem na ochranu osobních údajů již při novelizaci katastrálního zákona v roce 2009, kdy byly údaje přehledu vlastnictví vyhodnoceny jako takové, které mají podléhat zvláštnímu režimu (již od roku 2009 je jeho poskytnutí podmíněno prokázáním totožnosti a je vedena evidence osob, kterým byly tyto údaje poskytnuty). Od té doby význam a potřebu ochrany soukromí a osobních údajů podstatně vzrostly, čemuž je navrhované opatření přiměřené. V opačném případě (tj. bez doplnění požadavku na uvádění právního důvodu) by došlo k nivelizaci tohoto speciálního typu výstupu na úroveň běžných výstupů obsahujících osobní údaje, což je nežádoucí. Totéž obdobně platí i pro údaje o cenách. 
Přitom je třeba důsledně odlišovat zcela konkrétní typ výstupu z údajů katastru, kterým je přehled vlastnictví, který obsahuje identifikaci listů vlastnictví, na kterých zapsáno vlastnické právo pro konkrétní osobu (ten bude nově podmíněn uvedením právního důvodu v souladu s účely katastru), od údaje o vlastnictví v obecném smyslu (což je údaj o právu, jehož získání bude vyžadovat pouze prokázání totožnosti), který je obsahem celé řady výstupů z katastru nemovití včetně toho nejběžnějšího a nejtypičtějšího, a to výpisu z listu vlastnictví. Získání výpisu z listu vlastnictví, jakožto nejúplnějšího obrazu o zapsaném právním stavu nemovitosti, tedy bude podle navrhovaného znění vyžadovat pouze prokázání totožnosti. To bude možné provést jak při prezenční přítomnosti, tak online s využitím prostředků elektronické identity nebo v případě právnických osob prostřednictvím přihlášení do zákaznického účtu, při jehož založení došlo ke ztotožnění této osoby. 
Základním výstupem z katastru nemovitostí, který umožňuje získat veškeré údaje potřebné z pohledu ochrany právní jistoty nabyvatele, je výpis z listu vlastnictví. Na výpis z listu vlastnictví ani na jiné základní výstupy z údajů katastru (informace o jednotlivé nemovitosti, informace o řízení apod.) se nově zaváděné pravidlo o uvedení právního důvodu nevztahuje.
Požadavek na uvedení právního důvodu se zavádí jako další podmínka pouze u speciálních typů výstupů z katastru, které nejsou v souvislostech § 980 až 986 občanského zákoníku vůbec potřebné. Pro naplnění těchto ustanovení, zejména principu materiální publicity, je potřebný odlišný typ údajů, než jsou údaje o přehledu vlastnictví, údaje ze sbírky listin a údaje o dosažených cenách nemovitostí. 
Jedním z účelů, ke kterým mají údaje katastru podle § 1 odst. 2 sloužit, je oceňování nemovitostí. Pokud tedy znalec nebo odhadce uvede jako právní důvod poskytnutí to, že údaje budou využity k oceňování nemovitostí, pak zákonnou podmínku naplní, aniž by jakkoliv porušil povinnost mlčenlivost. Ta se totiž podle zákona vztahuje ke konkrétním skutečnostem, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své znalecké činnosti, tyto skutečnosti však není pro daný účel potřebné ani žádoucí uvádět.
Připomínky č. 18.21 a 19.9 se obsahově shodují.

	
	18.22
	Z
	K čl. I bodům 66, 67 - k § 52 odst. 5, k § 53 odst. 3 a k § 66 odst. 1
Požadujeme znění daného ustanovení v § 52 upravit následovně:
„(5) Český úřad zeměměřický a katastrální uchovává údaje o tom, kdo získal z katastru údaje o osobách, o právních vztazích nebo o dosažených cenách nemovitostí, a údaje o tom, jaký právní důvod uvedl žadatel podle odstavce 4, po dobu 3 let. Tyto údaje jsou neveřejné a poskytují se pouze osobám, o kterých byly údaje z katastru získány, a orgánům veřejné moci, pokud tak stanoví jiný právní předpis. Na žádost toho, kdo údaje z katastru získal, může být osobám, o kterých byly údaje z katastru získány, přístup k údajům podle věty první odmítnut či omezen na nezbytnou dobu, pokud to bude přiměřené s ohledem na účel, k nimž mají být tyto údaje využity, zejména pokud mají být využity či byly využity pro účely svobody projevu. Na postup podle předchozí věty se nevztahuje správní řád.“.
Požadujeme znění daného ustanovení v § 53 upravit následovně:
„(3) Šířit údaje katastru lze pouze při výkonu svobody projevu, jinak pouze se souhlasem Českého úřadu zeměměřického a katastrálního v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem. Český úřad zeměměřický a katastrální vykonává kontrolu, zda jsou údaje katastru šířeny v souladu s předchozí větou podmínkami uvedenými v jeho souhlasu.“.
Do § 66 odst. 1 požadujeme doplnit nové písmeno l) tohoto znění:
„l) podrobnosti řízení o odmítnutí či omezení přístupu k údajům podle § 52 odst. 5.“.
Odůvodnění:
Domníváme se, že navrhovaná novela není vhodně vyvážena, pokud jde o zájem na zachování ústavně zaručeného práva na svobodu projevu a přístup k informacím. Jsme toho názoru, že by do novely měly být zakotveny záruky pro zachování těchto práv a možnost jejich přiměřeného výkonu.
	Vysvětleno.
Uvedení zpracovaných údajů katastru v dokumentech (ve smlouvě, novinovém článku apod.) není jejich šířením obdobně jako např. uvedení informace o tom, co je obsahem filmu, není šíření audiovizuálního díla. Šířením by v dané souvislosti bylo například zveřejnění kompletního výpisu z listu vlastnictví, což však není pro výkon svobody projevu vůbec potřebné. Není proto žádný důvod zasahovat do ustanovení § 53 odst. 3.
Pokud jde ustanovení § 52 odst. 5, pak to žádným způsobem nebrání ani přístupu k informacím, ani svobodě projevu. Nadto připomínkové místo nenavrhuje, jakým způsobem by mělo být ověřováno, že údaje mají být využity právě pro účely svobody projevu. Nelze přitom opomenout, že informace o tom, že jsou zjišťovány informace o něčím majetku, může upozornit vlastníka na to, že je připravována trestná činnost týkající se jeho majetku. Taková informace pak může vést i k tomu, že je plánovanému trestnému činu zabráněno. Přitom osoba získávající údaje z katastru za účelem přípravy trestného činu by se mohla snadno vydávat za osobu, která chce tyto údaje použít k výkonu svobody projevu. Není totiž vůbec zřejmé, jak by taková skutečnost měla být prokazována. 
Ustanovení se navrhuje upravit následovně:
 (5)	Český úřad zeměměřický a katastrální uchovává údaje o tom, kdo získal z katastru údaje o právech nebo o dosažených cenách nemovitostí, a údaje o tom, jaký účel zamýšleného užití údajů uvedl žadatel podle odstavce 4; po dobu 3 let od poskytnutí údajů. 
(6)	Údaje podle odstavce 5 jsou neveřejné a poskytují se pouze osobám, o kterých byly údaje z katastru získány, a orgánům veřejné moci, pokud tak stanoví jiný právní předpis. Údaje se poskytují na základě žádosti. Byly-li údaje poskytnuty Policii České republiky, státnímu zastupitelství, Finančnímu analytickému úřadu, České národní bance, Národnímu bezpečnostnímu úřadu, Ministerstvu vnitra nebo zpravodajským službám, poskytují se pouze tomu orgánu veřejné moci, kterého se týkají, nebo orgánu veřejné moci, o kterém tak stanoví jiný právní předpis.

Zákon o správních poplatcích
c) Výpis z evidence podle § 52 odst. 5 katastrálního zákona za každou i započatou stránku ...................... Kč 50 
8. Od poplatku podle písmene c) této položky je osvobozena osoba, která požádá o výpis prostřednictvím portálu katastru a zeměměřictví, jedná-li se o první žádost o výpis z evidence podle § 52 odst. 5 katastrálního zákona v daném kalendářním roce.
Připomínky 8.2, 18.22 a 29.3 se částečně obsahově shodují.

	
	18.23
	Z
	K čl. I bodu 67 - k § 53 odst. 1
Požadujeme znění daného ustanovení upravit následovně:
„(1) Údaje katastru lze užít jen k účelům uvedeným v § 1 odst. 2; údaje katastru bez údajů o osobách, údajů o právních vztazích a údajů o dosažených cenách nemovitostí lze využívat bez omezení.“.
Odůvodnění:
V rámci procesu oceňování nemovitostí je nezbytné, aby znalci a odhadci měli přístup k informacím o skutečně realizovaných cenách. Pouze tak mohou splnit požadavky na stanovení obvyklé ceny v souladu se zákonem č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, konkrétně dle § 2 odst. 2, který stanovuje, že obvyklá cena se určuje porovnáním ze sjednaných cen.
Současně je třeba respektovat ustanovení zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, podle něhož je znalec povinen zachovávat mlčenlivost. Z tohoto důvodu znalec není oprávněn uvádět právní důvod požadované informace o dosažené ceně ve vztahu ke zpracovávanému znaleckému posudku. Resp. takový požadavek by byl pak v rozporu s výše uvedeným požadavkem dle zákona o znalcích.
	Vysvětleno.
Jedním z účelů, ke kterým mají údaje katastru podle § 1 odst. 2 sloužit, je oceňování nemovitostí. Pokud tedy znalec nebo odhadce uvede jako právní důvod poskytnutí to, že údaje budou využity k oceňování nemovitostí, pak zákonnou podmínku naplní, aniž by jakkoliv porušil povinnost mlčenlivost. Ta se totiž podle zákona vztahuje ke konkrétním skutečnostem, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své znalecké činnosti, tyto skutečnosti však není pro daný účel potřebné ani žádoucí uvádět.
Připomínky č. 18.23 a 19.11 se obsahově shodují.

	
	18.24
	Z
	K čl. I bodu 69 - k § 55a odst. 1
Požadujeme znění daného ustanovení upravit následovně:
„(1) Údaje katastru ze souboru popisných informací a z protokolů o řízení se poskytují jako standardizované výstupy v rozsahu a struktuře, které umožňuje informační systém katastru nemovitostí, zejména jako výstupy o nemovitosti, o listu vlastnictví, o přehledu vlastnictví osoby, o dosažených cenách nemovitostí a o průběhu řízení. V jiném rozsahu a struktuře lze údaje katastru poskytnout pouze osobě, které se tyto údaje týkají, nebo osobě, která na jejich poskytnutí prokáže právní zájem nebo jiný vážný důvod.“.
Odůvodnění:
Jedná se o velmi citlivý údaj pro běžné šíření. Ten, kdo prokáže právní zájem, může získat i placeným přístupem, ale v tomto rozsahu je tento údaj velmi citlivý z hlediska ochrany práv osobnosti.
	Vysvětleno.
Z připomínkovaného ustanovení plyne pouze požadavek na obsah a strukturu výstupu, nikoliv další podmínky, za kterých jsou jednotlivé typy vyjmenovaných výstupů poskytovány. Ty pak plynou zejména z § 52, což pro údaje o dosažených cenách znamená, že jsou poskytovány pouze osobám, které prokážou totožnost (§ 52 odst. 3) a uvedou právní důvod poskytnutí údajů, který je v souladu s účely uvedenými v § 1 odst. 2 (§ 52 odst. 4). Otázka úplat za poskytnutí cenových údajů rovněž není předmětným ustanovením řešena, ta je totiž řešena na základě zákonného zmocnění prováděcí vyhláškou, podle které je tento typ výstupů poskytován zásadně za úplatu.

	
	18.25
	Z
	K čl. I bodu 71 - k § 57 odst. 2
Požadujeme znění daného ustanovení upravit následovně:
„(2) Vlastník se dopustí přestupku tím, že do 1 roku od uplynutí lhůty podle § 37 odst. 1 písm. b) nebo § 37 odst. 3 nepředloží katastrálnímu úřadu listiny potřebné k odstranění nesouladu, ač o existenci nesouladu věděl nebo s přihlédnutím k okolnostem vědět měl a mohl; lhůta neběží po dobu, kdy je prokazatelně vedeno řízení, jehož výsledek je pro odstranění nesouladu rozhodný. Vlastník za přestupek neodpovídá, jestliže 
a) listinami potřebnými k odstranění nesouladu nedisponuje katastrální úřad, ačkoli by jimi disponovat měl, anebo
b) prokáže, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby získal listinu, která je potřebná k odstranění nesouladu, anebo by takovou listinu bylo možno získat pouze při vynaložení finančních prostředků převyšujících výši poplatku za návrh na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí.“.
Odůvodnění:
Nelze přenášet odpovědnost za nedostatky v úřední evidenci na soukromé subjekty. Rozumíme potřebě zajištění součinnosti nových vlastníků, ale navrhovaná změna povede v navrhované podobě k tomu, že za pochybení úřadů při dispozici s nemovitostmi, které jsou v řadě případů staré více než 20 let, ponesou odpovědnost a finanční dopady současní vlastníci. Ti přitom pochybení v dané době nemohli ani ovlivnit a s ohledem na značný odstup od doby, kdy ke vzniku nesouladu v katastru došlo, často ani nemají možnost, jak chyby napravit a katastrem požadované listiny zajistit. Navrženou změnou navíc fakticky dochází k neústavnímu retroaktivnímu prolomení promlčecích lhůt a dobré víry nových vlastníků.  
Důvodová zpráva sama navrhuje vázat delikt na revizi (obnovu) a běh lhůt i pro nástupce. Je proto vhodné zpřesnit vymezení „zavinění“ a kolizi s jinými procesy, jinak hrozí sankce za stav, který vlastník objektivně neovlivní, a současně i stanovit výši nákladů, které je po vlastníkovi legitimní požadovat za nápravu stavu, který nezavinil. 
Alternativně navrhujeme stanovit vlastníkovi právo na náhradu nákladů spojených se součinností poskytnou katastrálnímu úřadu při nápravě nesouladu, který nezavinil. 
	Vysvětleno.
Ustanovení § 57 odst. 2 se týká případů, kdy nebyly katastrálnímu úřadu předloženy listiny potřebné k odstranění nesouladu, který byl zjištěn při revizi katastru nebo při obnově katastrálního operátu.
Při revizi katastru a obnově operátu katastrální úřad řeší soulad údajů katastru se skutečným stavem v terénu (srov. zejm. první větu § 35 odst. 1 katastrálního zákona). Tyto postupy se tedy žádným způsobem netýkají právních vztahů k nemovitostem, neboť ty se v terénu žádným způsobem neprojevují (tj. v rámci revizí se neřeší otázka vlastnictví či zatížení nemovitosti zástavním právem apod.). Podrobně je rozsah údajů zjišťovaných v rámci revize upraven katastrální vyhláškou (§ 43 odst. 4) takto:
(4) Předmětem revize katastru jsou
a) hranice pozemků,
b) obvody budov a vodních děl,
c) druh pozemku, způsob využití pozemku,
d) typ stavby a způsob využití stavby, pokud katastrální úřad při přípravě revize zjistí, že je třeba prověřit rozdíly mezi evidovanými údaji a skutečným stavem, a
e) zápisy v záznamu pro další řízení z hlediska potřebnosti jejich dalšího evidování, sledování a řešení.
(5) Podle potřeby se dále revidují i
a) hranice katastrálního území,
b) zhušťovací body, podrobné polohové a výškové bodové pole,
c) další prvky polohopisu a
d) místní názvy a pomístní jména.
Pokud není reálně možné listiny získat, pak se nejedná o zaviněné porušení povinnosti, a tudíž ani o přestupek, resp. právní úprava zná pro takový případ liberační důvod (§ 21 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Takové případy tedy nemohou být postihovány.
K písm. a): Katastrální úřad nikdy nemůže disponovat listinami, kterému mu měl přeložit vlastník, a neučinil tak. Aktualizace tzv. jiných údajů katastru (tedy toho typu údajů katastru, jejichž aktuálnost se v rámci revize ověřuje, viz výše) je historicky od samého počátku založena na ohlašovací povinnosti vlastníků, připomínkovým místem navrhované ustanovení je tak v přímém rozporu s tímto základním aktualizačním mechanismem.
K písm. b): Napravení stavu, který je v rozporu s právními předpisy, nemůže být podmíněno tím, jaké náklady na odstranění tohoto závadného stavu vlastník vynaloží. Jako zcela absurdní je třeba odmítnout myšlenku, že by katastrální úřad hradil vlastníkovi náklady na to, aby uvedl stav do souladu s právními předpisy, jejichž naplňování mají chránit zcela jiné správní úřady – např. že by katastrální úřad zaplatil odvody za odnětí ze ZPF jen proto, že tak neučinil předchozí vlastník. Současný vlastník si koupil určitou věc v určitém stavu, a ve vztahu k této věci je povinen dodržovat povinnosti plynoucí z právních předpisů, v dané souvislosti zejm. předpisy stavebního práva, předpisy týkajících se ochrany ZPF či ochrany lesa a řady dalších právních předpisů. Na tom nemůže nic změnit skutečnost, že předchozí vlastník tyto povinnosti neplnit – to by vedlo k závěru, že když předchozí vlastník např. nezaplatil odvod za odnětí ze ZPF, tak současný vlastník již tak učinit nemusí a může udržovat pozemek ve stavu, kdy pozemek ZPF neslouží, ačkoliv k odnětí nikdy nedošlo. 
Zároveň ČÚZK usiluje o to, aby byla povinnost vlastníků předkládat listiny k odstranění nesouladu minimalizována, např. v rámci novelizace stavebního zákona prosazujeme, aby došlo k rozšíření případů, kdy není potřebné odnětí ze ZPF, a tudíž ani tyto změny nebude nově potřebné dokládat.
Souvisí s připomínkou č. 18.14. a 25.2

	19. 
Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR

Unie zaměstnava-telských svazů ČR


	19.1
	Z
	K čl. I bodu 5 – k § 7 odst. 4 a 5
Z odstavce 4 vyplývá, že listina musí obsahovat odkaz na geometrický plán. Z daného ustanovení by se dalo usuzovat, že i v případě papírové podoby postačí pouze odkaz na geometrický plán bez nutnosti GP k listině fyzicky přikládat.
Vnímáme nesoulad mezi zněním zákona a důvodové zprávy, kde se nad rámec zákona uvádí, že v případě listinného GP je nutné tento GP navíc k listině fyzicky přiložit. Z důvodové zprávy dále vyplývá, že by se povinnost odkazu (bez nutnosti přiložení GP) týkala pouze elektronických geometrických plánů. 
Návrh:
· V případě rozdílného postupu pro GP v elektronické a papírové podobě navrhujeme výslovnou úpravu v zákoně, v následující či obdobné textaci:
„Týká-li se právo, které má být na základě listiny zapsáno do katastru, jen části pozemku evidovaného v katastru, musí listina obsahovat odkaz na geometrický plán, který část pozemku vymezuje. V případě geometrických plánů v listinné podobě je nutné jej katastrálnímu úřadu k listině přiložit.“ 
	Vysvětleno.
Geometrické plány jsou vyhotovovány v elektronické podobě již více než 10 let (od 1. ledna 2014). Je krajně nepravděpodobné, že by v současnosti byl předkládán k zápisu geometrický plán vyhotovený v analogové podobě před tímto datem. Nicméně i pokud by se tak stalo, tak tento geometrický plán byl v minulosti potvrzen katastrálním úřadem, je tedy v dokumentaci katastrálního úřadu uložen, a odkaz na něj je tak dostačující.
V případě, že místo odkazu na geometrický plán bude tento plán nedílnou součástí listiny, bude z obsahu listiny jednoznačně zřejmé, čeho se týká, aniž by bylo potřebné na geometrický plán odkazovat. Trvat na odkazu na GP v takovém případě by bylo nutné považovat za nepřijatelný právní formalismus. V praxi je však odkaz na konkrétní geometrický plán v absolutní většině případů v listině uváděn již v současnosti, kdy je geometrický plán zároveň i k listině připojován, lze tak vycházet z toho, že tuto podmínku splňují i starší vkladové listiny.
Důvodová zpráva bude upravena, aby lépe vysvětlovala tyto okolnosti.
Připomínky č. 18.2, 19.1, 23.2 a 24.3 se obsahově shodují.

	
	19.2
	Z
	K čl. I bodu 9 – k § 12a 
Z daného ustanovení vyplývá, že se vždy vede v celém rozsahu návrhu na vklad nebo v celém rozsahu listiny podle § 14 odst. 3 jedno vkladové řízení, a to i v případě, kdy bylo podáno více návrhů na vklad.
Z důvodové zprávy však vyplývá, že by šlo pouze o možnost danou navrhovateli. Poslední věta daného ustanovení je uvozena souslovím: „v ostatních případech (…)“, které je příliš obecné a nelze z něj dovodit možnost volby navrhovatele.
Návrh:
· Navrhujeme odstranit nesoulad mezi ustanovením zákona a důvodovou zprávou a o výslovnou úpravu případné možnosti zvolit si jedno vkladové řízení, v následující či obdobné textaci.
„ (…) V ostatních případech, pokud si to navrhovatel zvolí, vede každý katastrální úřad samostatné vkladové řízení ve vztahu k nemovitostem, které se nacházejí v jeho územní působnosti.“
	Vysvětleno.
Skutečnost, že navrhovatel si může zvolit, zda podá jeden či více návrhů na vklad, plyne již z první věty navrhovaného ustanovení, a to právě z toho, že řízení se vede v celém rozsahu návrhu na vklad. Tento rozsah pak určuje právě navrhovatel, nikoliv katastrální úřad. Tj. podá-li na základě jedné smlouvy týkající se nemovitosti v obvodu působnosti více katastrálních úřadů navrhovatel samostatné návrhy na vklad ve vztahu je jednotlivým katastrálním úřadům, bude každý úřad vést řízení v rozsahu jemu podaného návrhu na vklad a vznikne povinnost uhradit správní poplatek za každý z takto podaných samostatných návrhů na vklad. Podá-li v takovém případě navrhovatel návrh na vklad jediný, bude vedeno jediné vkladové řízení, a také vznikne povinnost zaplatit jediný správní poplatek. V případě zahájení vkladového řízení podle § 14 odst. 3 pak žádný návrh není podáván. 
Poslední věta navrhovaného ustanovení míří na případy, kdy nejde ani o žádnou ze situací uvedených ve větě první, tj. ani o situaci, kdy má právo vkladem vzniknout, změnit se nebo zaniknout (konstitutivní vklady, ty jsou vždy na návrh), ani o situaci, kdy je vkladové řízení zahájeno podle § 14 odst. 3 (deklaratorní vklady, kdy je řízení zahajováno bez návrhu), ale o situaci třetí – deklaratorní vklady zahajované na základě návrhu (fúze, prodeje podniku, přechody práv ze zákona apod.). V těchto případech se mnohdy jedná o tak obsáhlá podání, že z technických ani personálních důvodů není možné opustit dosavadní teritoriální přístup k vyřizování těchto podání.
Připomínky č. 18.5 a 19.2 se obsahově shodují.

	
	19.3
	
	K čl. I bodu 12 – k § 14 odst. 2 
Prosím o vyjádření, jak a případně z jakých listin katastr zajištuje, zda se týká návrh na vklad soukromých záležitostí, nebo podnikatelských aktivit. Toto z textu nevyplývá.
Dále není možné z textu dovodit, zda bude rozlišováno, kdo návrh na katastr zaslal. Pokud je jedním z navrhovatelů banka, bude vždy nutné zaslat datovou zprávou, nebo vždy bude relevantní i fakt, že dalším navrhovatelem je i fyzická osoba a návrh na vklad se netýká podnikatelských aktivit této osoby.
Návrh:
· Prosíme o vysvětlení a výslovnou úpravu v zákoně.
	Vysvětleno, částečně akceptováno jinak.
Při nabývání vlastnického práva fyzickou osobou katastrální úřad neposuzuje, zda má být nemovitost užívána k podnikatelským či nepodnikatelským účelům. Nabyvatelem vlastnického práva je vždy řádně označená fyzická osoba jako taková bez ohledu na případnou podnikatelkou činnost. Související účetní a daňové aspekty využívání nemovitosti tak nemají vliv na zápis vlastnického práva fyzické osoby do katastru nemovitostí. 
Z hlediska navrhovaného ustanovení § 14 odst. 2 je pro podobu návrhu na vklad rozhodující skutečnost, v jakém postavení fyzická osoba podává návrh na vklad vůči katastrálnímu úřadu. Pokud například fyzická osoba nabývá vlastnické právo a zároveň podává návrh na vklad, takováto osoba nemá povinnost podat návrh na vklad datovou schránkou, jelikož s ohledem na výše uvedené fyzická osoba jakožto nabyvatel nemovitosti nevystupuje z pohledu zápisů do katastru v roli podnikatele. Pokud je však nabyvatelem nemovitosti fyzická osoba, kterou v rámci vkladového řízení zastupuje jiná osoba s povinně zřízenou datovou schránku, například advokát, má takovýto zástupce povinnost podat návrh na vklad datovou schránkou, jelikož podání návrhu na vklad souvisí s jeho činností advokáta. 
Důvodová zpráva k § 14 odst. 2 bude upřesněna následovně:
K čl. I bodu 12 (§ 14 odst. 2):
Navrhuje se posílit elektronickou komunikaci s katastrálními úřady u osob, kterým byla zřízena datová schránka bez žádosti, a to zavedením povinnosti pro tyto osoby činit návrh na vklad včetně příloh v elektronické podobě. Jde o povinnost, která je těmto osobám již uložena ve vztahu k insolvenčnímu řízení (§ 80a odst. 1 insolvenčního zákona) a rovněž v celém civilním právu procesním. Povinnost se bude vztahovat pouze k návrhům týkajícím se činnosti, pro kterou byla osobě zřízena datová schránka bez žádosti. 
Pro daný účel bude nezbytné důsledně rozlišovat jednotlivé typy datových schránek adekvátně rolím, ve kterých držitelé datových schránek při činění úkonů vůči katastrálnímu úřadu vystupují. Potřebu striktního rozlišování jednotlivých typů datových schránek dlouhodobě reflektuje i soudní judikatura, viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 60/2015-32, ve kterém se uvádí, že smyslem konstrukce více druhů datových schránek je důsledné rozlišování statusu adresáta, a obdobně i řada dalších rozhodnutí, které řeší zejména otázku doručení v případě, kdy je doručovaná písemnost nesprávně zaslána do datové schránky určené pro jinou roli, než v jaké adresát v dané souvislosti vystupuje, např. NSS č. j. 7 Afs 5/2013-50 nebo NS č. j. 23 Cdo 1850/2015.
Má-li tedy fyzická osoba datovou schránku z titulu svého podnikání, pak při nabývání věcných práv k nemovitostem pro svou vlastní osobu se na ni povinnost podat návrh na vklad elektronicky zásadně nevztahuje. Při nabývání vlastnického práva fyzickou osobou totiž katastrální úřad nerozlišuje, zda má být nemovitost užívána k podnikatelským či nepodnikatelským účelům. Nabyvatelem vlastnického práva je vždy řádně označená fyzická osoba jako taková, bez ohledu na případnou podnikatelkou činnost, a související účetní a daňové aspekty využívání nemovitosti nemají žádný vliv na zápis vlastnického práva fyzické osoby do katastru nemovitostí. 
Má-li však fyzická osoba datovou schránku z titulu svého podnikání a návrh na vklad podává v rámci své podnikatelské činnosti při zastupování účastníka vkladového řízení, kdy věcná práva k nemovitostem nabývá zastoupený účastník vkladového řízení, pak se na ni povinnost podat návrh na vklad elektronicky vztahovat bude. Povinnost podat návrh na vklad v elektronické podobě tak typicky budou mít advokáti, kteří zastupují účastníka řízení při podání návrhu na vklad.

V případě, kdy bude jedním z navrhovatelů banka a druhým z navrhovatelů bude fyzická osoba, povinnost podat návrh na vklad v elektronické podobě nevznikne, neboť půjde o jiný odůvodněný případ, když je možné návrh na vklad učinit v listinné podobě, a to odůvodněný právě tím, že na druhého z navrhovatelů tato povinnost nedopadá. Jako typický případ je to uvedeno i v důvodové zprávě – viz text „Současně se umožňuje, aby v odůvodněných případech mohly i tyto osoby učinit návrh na vklad v listinné podobě – typicky se bude jednat o situace, kdy návrh na vklad podává společně více osob a na některé z nich tato povinnost nedopadá, například v případě, kdy bytové družstvo převádí byt do vlastnictví člena družstva – fyzické osoby.“.
Připomínky č. 18.6 a 19.3 se obsahově shodují.

	
	19.4
	Z
	K čl. I bodu 17 – k § 16 odst. 1
Novela navrhuje zcela zrušit povinnost KÚ informovat o zahájeném vkladovém řízení osoby, jejichž právní poměry jsou dotčeny změnou. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že očekávání vkládané do tohoto ustanovení se nenaplnila, protože případů, kdy někdo na základě takového oznámení vkladovou listinu rozporuje je naprosté minimum. Dále se uvádí, že za dobu účinnosti katastrálního zákona (tedy přes 11 let) toto informování stálo stát cca 300 mil.Kč. S touto interpretací nelze v žádném případě souhlasit. To, že případů, kdy vlastník po obdržení oznámení navržený vklad a svůj podpis na vkladové listině rozporuje, je naprosté minimum, svědčí o naprostém opaku, tedy o tom, že zavedení této informační povinnosti (ve spojení s 20denní karenční lhůtou) se osvědčilo v maximální možné míře, protože de facto úplně odstranilo snahy o podvodné převody nemovitostí (které do účinnosti zákona a zavedení této informační povinnosti byly naopak časté). 
Ustanovení o informační povinnosti se tedy v praxi ukázalo jako nesmírně účinná prevence proti podvodům, protože podvodník ví, že mu podvod nejspíš neprojde, tak se do něj nepouští. Návrh na zrušení této povinnosti (tedy zrušení účinné prevence) pak může vést k návratu „starých časů“ podvodů s nemovitostmi a nejspíše k němu s vysokou pravděpodobností povede. 
Nelze akceptovat ani návazné tvrzení uvedené v důvodové zprávě, tedy že každý si může (do 20 nemovitostí bezplatně) zřídit službu sledování změn a tím zjistit, že bylo zahájeno vkladové řízení o jeho nemovitosti. To je sice formálně pravdivé ale v praxi de facto nerealizovatelné zejména pro podvody nejvíce ohroženou skupinu vlastníků nemovitostí, a to jsou důchodci či staří lidé obecně. Navíc většina běžných vlastníků nemovitostí ani neví, že taková služba existuje ani jak si jí zařídit. Uváděná cena 300 mil. Kč za více než 11 let, tedy cca pouhých 27 mil. Kč ročně, se nejeví jako vysoká oproti tomu, jakým ztrátám a nákladům se podařilo tímto postupem zabránit, nehledě na příznivý sociální dopad, když byl odstraněn strach vlastníků nemovitostí z rizika jejich podvodného převodu. 
Návrh:
Navrhujeme proto tuto informační povinnost ponechat zcela beze změny, tedy nerušit původní text ustanovení §16 odst. 1, nebo ho ponechat alespoň vůči fyzickým osobám, když lze souhlasit s tím, že právnické osoby si mohou ohlídat své nemovitosti mnohem lépe. Omezením informační povinnosti jen na fyzické osoby by samozřejmě došlo i ke značnému snížení nákladů na plnění této informační povinnosti.
	Akceptováno jinak, částečně.
Představa připomínkového místa, že současná právní úprava efektivně chrání osoby, které by měly být postiženy podvodným jednáním, neodpovídá realitě. K osobám, které nemají zřízenu službu sledování změn ani datovou schránku a které se nenacházejí na adrese trvalého pobytu, např. osoby na LDN apod., se totiž informace o zaplombování nedostane ani podle současné právní úpravy. Tj. právě ve vztahu k osobám, které by mohly být případným podvodem nejvíce ohroženy, nezabezpečuje současná úprava žádnou jistotu. 
Preventivní funkci, kterou připomínkové místo zmiňuje, plní podle názoru předkladatele mnohem více a lépe existence služby sledování změn, neboť případný podvodník neví, zda osoba, na kterou cílí, má tuto službu zřízenu či ne, a zda se tedy o podvodu doví. Na tom se ani po novele nic nezmění. Existence této služby tak působí jako preventivní ochrana i pro osoby, které ji nevyužívají. 
Nadto není zřejmé, proč by zřízení této služby mělo být nerealizovatelné důchodce či staré lidé obecně. Zřízení služby nevyžaduje žádná dovednosti, znalosti ani technické prostředky, neboť jedním z možných způsobů je osobní návštěva libovolného katastrálního pracoviště.
Pokud by bylo informování v současné podobě omezeno pouze na fyzické osoby, tak by k žádnému snížení nákladů na plnění povinnosti nedošlo, neboť právnické osoby mají povinně datové schránky, do kterých je zasíláno bezplatně.
Informování v podobě e-mailových zpráv a zpráv na mobilní telefon bylo duplicitní k písemnému informování, a nepřinášelo tak žádné zvýšení právní jistoty. Naopak v případě podvodu by byly podvrženy i tyto údaje stejně jako jakékoliv jiné – z hlediska smyslu, který mělo předmětné ustanovení plnit, tedy byly zcela nefunkční, neboť byly sdělovány osobou, která činí návrh na vklad – v případě podvodu tedy podvodníkem.
V době, kdy současná právní úprava vznikala, neexistoval žádný důvěryhodný zdroj kontaktních údajů. To se však přijetím zákona o právu na digitální služby změnilo, a v současnosti je možné využívat kontaktní údaje vedené v ROB nebo ROS. Předkladatel proto na základě připomínky navrhuje upravit předmětné ustanovení následovně:
§ 16
(1)	O vyznačení, že práva jsou dotčena změnou, katastrální úřad informuje do 48 hodin účastníky řízení, kteří mají v základním registru zapsány kontaktní údaje, s využitím těchto kontaktních údajů. 
(2)	Ustanovení § 47 správního řádu se nepoužije ve vztahu k účastníkům, kteří mají zřízenu službu sledování změn v katastru, účastníkům, kteří byli informováni podle odstavce 1 a účastníkům, kteří podali návrh na vklad. Ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu se ve vkladovém řízení použije pouze v případě, že má být vydáno rozhodnutí o zamítnutí vkladu.
Aby bylo možné dosáhnout zápisu kontaktních údajů i osobami, bude současně do zákona č. 12/2020 Sb. doplněna možnost zápisu kontaktních údajů s využitích CzechPoint.

	
	19.5
	Z
	K čl. I bodu 20 – k § 18 odst. 2 
Považujeme za zcela zásadní zachovat 20denní lhůtu pro povolení vkladu. Umožnění jakýchkoli výjimek z tohoto pravidla je kontraproduktivní a není k tomu reálný důvod. 
Změna počátku běhu 20denní lhůty pro povolení vkladu ode dne vyznačení plomby namísto dosavadního dne odeslání informace podle §16 odst. 1 je zcela v pořádku i v případě, že by informační povinnost zůstala zachována pro všechny nebo jen pro fyzické osoby (viz připomínka k §16 výše). 
Kontraproduktivní je však zavádění výjimky pro listiny sepisované notářem, byť posílané přímo notářem jako zástupcem účastníků, a to zejména v případě úplného zrušení informační povinnosti. Mohou totiž mj. nastat stejné situace jako před účinností katastrálního zákona, tedy že na straně prodávající bude vystupovat podvodník s kradeným či zfalšovaným dokladem, tedy smlouva bude uzavřena sice formálně správně i ve správné formě, ale podvodníkem, a skutečný vlastník se o jejím uzavření vůbec nedozví a pokud ano, tak nebude mít šanci (kvůli zkrácené, resp. de facto nulové lhůtě) reagovat, a to bez ohledu na to, zda má zřízenu službu sledování změn v katastru. Reálně se tak opět vrátí prostor pro již jednou vymýcené podvody s nemovitostmi jen s tím rozdílem, že dříve si takto podvodník u notáře „jen“ falešně ověřil podpis, nyní by u něj místo toho podepsal smlouvu. Věcný rozdíl v tom ovšem není. Tvrzení uváděná k tomuto bodu v důvodové zprávě jsou tak ve skutečnosti zavádějící a je zřejmé, že po 11 letech bez podvodů už se zapomíná, jak se tyto „podvody vlastně páchaly“.
Návrh:
Navrhujeme proto v nově upravovaném §18 odst. 2 ponechat výjimku pouze pro vklady podle §14 odst. 3, tedy celý text za slovem „nebo“ z návrhu vypustit: 
„(2)  Před uplynutím lhůty podle předchozího odstavce katastrální úřad povolí vklad pouze tehdy, pokud bylo vkladové řízení zahájeno postupem podle § 14 odst. 3. nebo pokud je vkladovou listinou veřejná listina o právním jednání a návrh na vklad podal prostřednictvím portálu katastru a zeměměřictví za všechny účastníky jejich zmocněnec, který vkladovou listinu sepsal. Je-li právní jednání, o kterém byla veřejná listina sepsána, učiněno za účastníka zmocněncem, lze takto postupovat, má-li plná moc formu veřejné listiny. Je-li společně s vkladovou listinou podle věty první předložena listina dokládající logickou mezeru mezi zápisem v katastru a navrhovaným vkladem, lze takto postupovat, je-li listina dokládající logickou mezeru veřejnou listinou. “
	Akceptováno jinak.
V rámci projednání se ukázalo, že hlavním motivem připomínky je zachování možnosti zabránit vkladu práva na základě neúčinných právních jednání, kdy současná úprava dává věřitelům prostor, aby takové právní jednání zachytili a předběžným opatřením dosáhli toho, aby katastrální úřad vklad zamítl.
V případech, kdy 20denní lhůta nově nepoběží, je však časové okno pro zjištění toho, že bylo zahájeno vkladové řízení, a následnou reakci v podobě návrhu na nařízení předběžného opatření velmi krátké. Aby bylo možné zachytit neúčinná právní jednání, navrhuje předkladatel následující opatření:
1) Věřitelé budou moci pro tyto případy využívat službu sledování změn v katastru, což jim umožní zachytit neúčinné právní jednání dříve, než je tomu v současnosti (bude řešeno úpravou § 23 a 65a).
2) Rozhodnutí o povolení vkladu nebude vydáváno dřív než za 5 pracovních dnů. Tuto dobu katastrální úřad potřebuje pro zpracování vkladového řízení s ohledem na nutnost ověřování údajů vůči základním registrům, další souvislosti technologického charakteru a potřebu mít k dispozici všechny údaje nezbytné pro vydání rozhodnutí. Dodržení této minimální doby bude zajištěno technicky (systémovým IT nastavením nemožnosti provést vklad dříve) nebo organizačně (pokynem v jednacím řádu katastrálních úřadů), případně kombinací těchto opatření.
3) Vkladové řízení bude v těchto případech přerušeno již na základě pouhého oznámení záměru podat návrh na nařízení předběžného opatření. Bude-li do pěti pracovních dnů návrh na nařízení předběžného opatření skutečně podán, bude přerušení řízení pokračovat až do vydání rozhodnutí soudu o tomto návrhu. Nebude-li katastrálnímu úřadu do stanovené lhůty doloženo, že byl návrh na nařízení předběžného opatření podán, bude katastrální úřad ve vkladovém řízení pokračovat. Aby toto opatření nebylo možné zneužívat, budou popsané účinky spojeny pouze s prvním oznámením o záměru podat návrh na nařízení předběžného opatření.


	
	19.6
	
	K čl. I bodu 21 – k § 18 odst. 3 
Dotaz/žádost o upřesnění:
Prosíme o vyjasnění, zda bude vyrozumění o vkladu doručováno alespoň datovou schránkou, nebo nikoli. Pokud nebude vyrozumění o vkladu doručeno datovou zprávou a dojde jen k vyznačení v informačním systému, není jasné, jak se zástavní věřitelé/navrhovatelé dozví, že byl vklad povolen.
	Vysvětleno.
Ani v současné době nejsou účastníci vkladového řízení žádným způsobem informováni o tom, že došlo k povolení vkladu. Účastníci jsou vyrozuměni až o výsledku celého procesu, kterým není povolení vkladu, ale jeho provedení (povolení vkladu je předpokladem jeho provedení). Účastníci jsou tak v souladu s § 18 odst. 3 zákona (v návrhu označen jako odstavec 4 v důsledku přečíslování) informováni až o tom, jaký vklad byl do katastru proveden. Na tom se předmětným návrhem nic nemění. Nemění se tedy nic ani na tom, že vyrozumění o provedení vkladu je účastníkům řízení zasíláno v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu upravujícími problematiku doručování, tj. mají-li aktivní datovou schránku pro odpovídající roli, je jim přednostně doručováno do datové schránky.
Připomínky č. 18.8 a 19.6 se obsahově shodují.

	
	19.7
	
	K čl. I bodu 22 – k § 18 odst. 6 
Dotaz/žádost o upřesnění:
Prosíme o upřesnění situací, které lze pod dané ustanovení podřadit (kdy dochází ke ztrátě právních účinků), a dále příp. doplnění těchto případů důvodové zprávy.
	Vysvětleno.
Tyto situace neupravuje katastrální zákon, ale jiné právní předpisy – konkrétně § 76f odst. 2 o. s. ř., § 79e odst. 4 trestního řádu a § 2 odst. 3 zákona č. 279/2003 Sb. o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení. Na tom se novelou nic nemění. 
Do důvodové zprávy bude doplněno.
Připomínky č. 18.9 a 19.7 se obsahově shodují.

	
	19.8
	
	K čl. I bodu 24 – k § 18a odst. 3 
Dotaz/žádost o upřesnění: 
Rozumíme důvodům této úpravy (zjednodušení a zautomatizování výmazu práv, která zanikla uplynutím doby, na kterou byla zřízena), avšak není nám jasné, jak, příp. jestli vůbec se banka jako zástavní věřitel dozví o automatickém výmazu věcného práva v informačním systému, jestli bude o tomto úkonu nějak vyrozuměna či nikoli.
	Akceptováno.
Do ustanovení bude doplněn výjimka pro zástavní právo. Za stávající text bude vložena věta: „To neplatí, jde-li o zástavní právo.“
Připomínky č. 4.5, 9.1.8, 9.2.13, 18.11 a 19.8 se obsahově shodují. 

	
	19.9
	Z
	K čl. I bodu 66 – k § 52 odst. 4 
Považujeme za nadbytečné zařazovat údaj o přehledu vlastnictví osoby a údaje o dosažených cenách nemovitostí do odst. 4) s nutností uvádění právního důvodu, když by bylo z hlediska sledovaného účelu zcela dostačující ho ponechat v současné úpravě, tj. se zjišťováním totožnosti žadatele. 
Současně je třeba respektovat ustanovení zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, podle něhož je znalec povinen zachovávat mlčenlivost. Z tohoto důvodu znalec není oprávněn uvádět právní důvod požadované informace o dosažené ceně ve vztahu ke zpracovávanému znaleckému posudku. Resp. takový požadavek by byl pak v rozporu s výše uvedeným požadavkem dle zákona o znalcích.
V textu odst. 4 doporučujeme doplnit, že kromě souladu s účely uvedenými v §1 ods.2 katastrálního zákona je druhou variantou, že jde o důvod, kterým jsou naplňovány povinnosti žadatele stanovené jinými právními předpisy (např. zákona o bankách, zákona o znalcích, zákona o oceňování majetku).
Návrh:
Navrhujeme proto variantně následující úpravu:
V1: Podřadit údaje o přehledu vlastnictví osoby a údaje o dosažených cenách pod §52 odst. 3 (podmínka prokázání totožnosti), a vymazat je z odst. 4. (tj. pro získání přehledu vlastnictví osoby v ČR a údajů o cenách bude postačovat prokázání totožnosti bez uvádění právního důvodu).
„(4)  Údaje o přehledu vlastnictví osoby z území České republiky, údaje ze sbírky listin a údaje o dosažených cenách nemovitostí lze z katastru získávat, pouze pokud žadatel uvede právní důvod jejich poskytnutí, který je v souladu s účely uvedenými v § 1 odst. 2.“
Anebo 
V2: pokud výše uvedené nebude možné, pak navrhujeme následující doplnění do odst. 4:
„(4)  Údaje o přehledu vlastnictví osoby z území České republiky, údaje ze sbírky listin a údaje o dosažených cenách nemovitostí lze z katastru získávat, pouze pokud žadatel uvede právní důvod jejich poskytnutí, který je v souladu s účely uvedenými v § 1 odst. 2. Uvedení právního důvodu není potřeba, pokud by právním důvodem bylo plnění povinností žadatele stanovené jiným právním předpisem, nebo pokud by uvedení právního důvodu bylo s jiným právním předpisem v rozporu.“ 
	Akceptováno částečně.
Na základě této a některých dalších připomínek bude § 1 odst. 2 doplněn následovně:
„a)  k ochraně práv k nemovitostem, pro účely daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, k ochraně životního prostředí, k ochraně nerostného bohatství, k ochraně zájmů státní památkové péče, pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, k plnění povinností vyplývajících z jiných právních předpisů nebo k plnění úkolů orgánů veřejné moci, pro účely vědecké, novinářské, hospodářské a statistické,“.
Přehled vlastnictví z území celé republiky podává významnou informaci o majetkových poměrech příslušné osoby, a je dlouhodobě vnímán z pohledu ochrany soukromí jako zasluhující zvláštní režim při poskytování údajů z katastru. Na tom byla učiněna shoda s Úřadem na ochranu osobních údajů již při novelizaci katastrálního zákona v roce 2009, kdy byly údaje přehledu vlastnictví vyhodnoceny jako takové, které mají podléhat zvláštnímu režimu (již od roku 2009 je jeho poskytnutí podmíněno prokázáním totožnosti a je vedena evidence osob, kterým byly tyto údaje poskytnuty). Od té doby význam a potřeba ochrany soukromí a osobních údajů podstatně vzrostly, čemuž je navrhované opatření přiměřené. V opačném případě (tj. bez doplnění požadavku na uvádění právního důvodu) by došlo k nivelizaci tohoto speciálního typu výstupu na úroveň běžných výstupů obsahujících osobní údaje, což je nežádoucí. Totéž obdobně platí i pro údaje o cenách.
Jedním z účelů, ke kterým mají údaje katastru podle § 1 odst. 2 sloužit, je oceňování nemovitostí. Pokud tedy znalec nebo odhadce uvede jako právní důvod poskytnutí to, že údaje budou využity k oceňování nemovitostí, pak zákonnou podmínku naplní, aniž by jakkoliv porušil povinnost mlčenlivost. Ta se totiž podle zákona vztahuje ke konkrétním skutečnostem, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své znalecké činnosti, tyto skutečnosti však není pro daný účel potřebné ani žádoucí uvádět.

Připomínky č. 18.21 a 19.9 se obsahově shodují.

	
	19.10
	Z
	K čl. I bodu 66 – k § 52 odst. 3 a 4 
Prosíme o potvrzení, že i nadále zůstane zachován dálkový přístup (tj. že bude v souladu s požadavkem na prokázání totožnosti) a že banky budou mít přístup k citlivým údajů katastru (tj. že právním důvodem v souladu s § 1 odst. 2 bude např. ochrana práv k nemovitostem z pozice zástavního věřitele nebo oceňování nemovitostí).
Návrh:
Navrhujeme, aby se výše uvedené (tj. právní důvod bank/zástavních věřitelů pro přístup k údajům dle § 52 odst. 4 jako souladný s § 1 odst. 2, a dále umožnění dálkového přístupu) doplnilo do důvodové zprávy.
	Vysvětleno.
Toto považujeme za zcela samozřejmé, a v důvodové zprávě je to jako typický příklad právního zájmu uvedeno již v obecné části důvodové zprávy, a to dokonce opakovaně. Viz např. v části 10:
„ … Příkladem situace, kdy bude dán právní zájem na poskytnutí takových údajů, může být požadavek banky na vyhotovení speciálního výstupu, který bude obsahovat údaje o všech nemovitostech, ke kterým je pro tuto banku zapsáno zástavní právo. Pak bude její právní zájem dán právě tím, že ve vztahu k daným nemovitostem vystupuje jako zástavní věřitel. …“
Připomínky č. 18.20 a 19.10 se obsahově shodují.

	
	19.11
	Z
	K čl. I bodu 67 – k § 53 odst. 1 
V rámci procesu oceňování nemovitostí je nezbytné, aby znalci a odhadci měli přístup k informacím o skutečně realizovaných cenách. Pouze tak mohou splnit požadavky na stanovení obvyklé ceny v souladu se zákonem č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, konkrétně dle § 2 odst. 2, který stanovuje, že obvyklá cena se určuje porovnáním ze sjednaných cen.
Současně je třeba respektovat ustanovení zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, podle něhož je znalec povinen zachovávat mlčenlivost. Z tohoto důvodu znalec není oprávněn uvádět právní důvod požadované informace o dosažené ceně ve vztahu ke zpracovávanému znaleckému posudku. Resp. takový požadavek by byl pak v rozporu s výše uvedeným požadavkem dle zákona o znalcích.
Návrh:
Navrhujeme vypustit z textu § 53 odst. 1 část týkající se údajů o dosažených cenách
Navrhujeme, aby znění paragrafu bylo následující:
(1) Údaje katastru lze užít jen k účelům uvedeným v § 1 odst. 2; údaje katastru bez údajů o osobách, údajů o právních vztazích a údajů o dosažených cenách nemovitostí lze využívat bez omezení.
	Vysvětleno.
Jedním z účelů, ke kterým mají údaje katastru podle § 1 odst. 2 sloužit, je oceňování nemovitostí. Pokud tedy znalec nebo odhadce uvede jako právní důvod poskytnutí to, že údaje budou využity k oceňování nemovitostí, pak zákonnou podmínku naplní, aniž by jakkoliv porušil povinnost mlčenlivost. Ta se totiž podle zákona vztahuje ke konkrétním skutečnostem, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své znalecké činnosti, tyto skutečnosti však není pro daný účel potřebné ani žádoucí uvádět.
Připomínky č. 18.23 a 19.11 se obsahově shodují.

	20. Notářská komora ČR


	20.1
	
	K § 14 odst. 1 písm. b) (nad rámec novely zákona)
Nad rámec stávajícího návrhu doporučujeme příslušně doplnit mezi náležitosti návrhu na vklad u fyzické osoby také „státní občanství“, s ohledem na skutečnost, že samotný formulář návrhu na vklad tuto položku (požadavek na uvedení státního občanství fyzické osoby) obsahuje.
	Akceptováno jinak.
Požadavek na státní občanství již do zákona byl doplněn poslední novelou katastrálního zákona. V této souvislosti bude upřesněno, že se týká pouze osob, které nabývají vlastnické právo.

	
	20.2
	
	K § 14 odst. 3 věta první a § 15 odst. 3 (nad rámec novely zákona)
Nad rámec stávajícího návrhu doporučujeme příslušně upravit větu první odkazovaného ustanovení, a to s ohledem na novou úpravu § 158 odst. 5, § 169 odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb. a § 92 vyhlášky č.  37/1992 Sb., obě účinné od 1. 1. 2026. 
Doporučujeme tedy v § 14 odst. 3 větě první nově uvést „výpis z rozsudku“, resp. i „výpis z usnesení“ (OSŘ) a „výpis z rozhodnutí o dědictví“ (JŘS), případně uvést odkazy na právní úpravu poznámkou pod čarou.
V návaznosti na tuto případnou změnu by bylo potřebné příslušně upravit i § 15 odst. 3.
	Akceptováno jinak.
Problematika výpisu z rozhodnutí byla doplněna do společného ustanovení.

	
	20.3
	
	K čl. I bodu 13 - k § 14 odst. 3 věta druhá
Doporučujeme slova „toto se řízení“ nahradit slovy „toto řízení se“.
	Akceptováno.

	
	20.4
	
	K čl. I bodu 70 - k § 56
Doporučujeme slova „až 6“ nahradit slovy „až 5“. V tomto ustanovení se odkazuje na § 52 odst. 3 až 6, dané ustanovení má pouze 5 odstavců. 
	V důsledku změn z vypořádání připomínek došlo k doplnění odstavce 6 do § 52.


	21. Česká advokátní komora


	21.1
	Z
	K čl. I bodu 20 – k § 18
Navržené ustanovení prolamuje dosavadní princip právní jistoty vlastníků nemovitých věcí, který spočívá v tom, že od vyznačení plomby běží dvacetidenní ochranná doba, po kterou nesmí katastrální úřad povolit vklad.
Smyslem a účelem dvacetidenní ochranné doby je zajistit, aby se skutečný vlastník nemovité věci dozvěděl, že jeho nemovitost je dotčena návrhem na vklad. Lze v této souvislosti připomenout, že při přijímání občanského zákoníku byla zvažována varianta, aby bylo zcela upuštěno od koncepce přechodu vlastnického práva zápisem do katastru nemovitostí jakožto veřejného rejstříku s tím, že k přechodu vlastnického práva by došlo uzavřením kupní smlouvy, přičemž zápis do katastru nemovitostí by byl již pouze deklaratorní. Proti této variantě se tehdy vyslovila podstatná část odborné veřejnosti s tím, že je zapotřebí vlastnické právo k nemovitým věcem v maximální možné šíři chránit před možnými podvody. Ze skutečnosti, že současná právní úprava zachovala přechod vlastnického práva k nemovitým věcem formou zápisu do katastru, a navíc s předmětnou dvacetidenní ochranou dobou, lze usuzovat, že vlastnictví nemovité věci požívá v ČR zvýšené ochrany. Pracovní návrh novely katastrálního zákona tuto ochranu prolamuje s lakonickým konstatováním, že v případě veřejné listiny je povinnost vyčkat s povolením vkladu 20 dnů od zaplombování nejen nadbytečná, ale i nežádoucí.
Zde je potřeba si uvědomit, co je to veřejná listina a jaké druhy veřejných listin dle právního řádu existují. Definice veřejné listiny je obsažena v občanském zákoníku, kde ji ust. § 567 definuje jako listinu vydanou orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci, resp. listinu, kterou za veřejnou listinu prohlásí zákon; to neplatí, pokud trpí takovými vadami, že se na ni hledí, jako by veřejnou listinou nebyla.
Lze připustit, že v případě soudního rozhodnutí, kde vlastnické právo k nemovité věci je „ověřeno“ pravomocným rozhodnutím soudu v dané věci, je dodržování dvacetidenní ochranné doby nadbytečné i nežádoucí, neboť ochrana vlastnického práva je zajištěna soudy v rámci daného soudního řízení. U veřejných listin sepsaných podnikateli (např. notářem nebo soudním exekutorem), kde povaha veřejnosti listin pochází nikoli z povahy jejich činnosti, ale protože tak stanoví zákon, však takovouto absolutní právní jistotu nalézt nelze. Je potřeba si uvědomit, že samotná tvorba veřejné listiny, jejíž původci jsou podnikatelé, může být do značné míry ovlivněna faktory, které nemá takovýto podnikatel šanci jakkoli ovlivnit – např. stane-li se obětí trestného činu vydírání. Takováto situace je v případě soudního rozhodnutí eliminována ústavními principy, na nichž spočívá moc soudní. V případě podnikatelů takováto garance dána není a mohou proto vznikat situace, kdy veřejná listina neodpovídá skutečnému projevu vůle dotčených osob (zejména vlastníka nemovité věci). Pracovní znění novely katastrálního zákona tak otevírá prostor pro korupční jednání a zároveň zbavuje vlastníka věci ochrany, kterou požívá podle stávajícího znění, a proto je nutné takovýto návrh odmítnout pro jeho nebezpečnost.
Důvodová zpráva k této změně uvádí, že "Veřejná listina zakládá podle § 568 občanského zákoníku vůči každému plný důkaz o původu listiny od orgánu nebo osoby, které ji zřídily, o době pořízení listiny, jakož i o skutečnosti, o níž původce veřejné listiny potvrdil, že se za jeho přítomnosti udála nebo byla provedena, dokud není prokázán opak." Zachování dvacetidenní lhůty je tedy podstatné proto, aby zapsaný vlastník mohl prokázat opak (např. že se právního jednání u notáře neúčastnil atd.), což nepřichází v úvahu v případě soudního rozhodnutí, které je pravomocné a vykonatelné.
Navržená změna rovněž podstatným způsobem zasahuje do hospodářské soutěže, když jedné skupině podnikatelů přináší konkurenční výhodu oproti ostatním podnikatelům. Podnikatelé, kteří jsou zákonem nadáni pravomocí sepisovat veřejné listiny, totiž požívají oproti ostatním podnikatelům obrovskou konkurenční výhodu garantovanou státem. Je to přitom pouze otázka rozhodnutí zákonodárce, kdo bude oprávněn veřejnou listinu sepisovat. Jak bylo uvedeno výše, veřejnou listinou není pouze rozhodnutí orgánu veřejné moci, ale i listiny, jejichž obsahem je soukromoprávní jednání, a to za podmínky, že je zákon za veřejnou listinu výslovně prohlašuje. Děje se tak typicky tehdy, pokud takovouto soukromoprávní listinu sepisuje podnikatel, kterému zákonodárce svěřil sepis veřejných listin. Může tak učinit ve vztahu ke kterémukoli podnikateli, neboť v tomto směru není vázán žádnou mezinárodní úmluvou nebo jiným nadnárodním pramenem práva.
Pokud jde o notáře, je potřeba zohlednit rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-575/16 ze dne 15. března 2018, které se týká posouzení toho, zda ČR porušila Smlouvu o fungování Evropské unie tím, že podmínila výkon funkce notáře státním občanstvím ČR. Soudní dvůr podrobil rozboru veškerou činnost notáře podle notářského řádu a dospěl k závěru, že notář nevykonává veřejnou moc – viz bod 130 rozhodnutí, který zní: Za těchto podmínek je třeba uzavřít, že notářské činnosti, tak jak jsou k okamžiku uplynutí lhůty stanovené ve druhém dodatečném odůvodněném stanovisku definovány v českém právním řádu, nejsou spjaty s výkonem veřejné moci ve smyslu čl. 51 prvního pododstavce SFEU.
K otázce sepisu veřejných listin o právních jednáních Soudní dvůr konstatoval následující:
107	Soudní dvůr v tomto ohledu rozhodl, že činnost spočívající v sepisování veřejných listin o právních jednáních takto svěřená notářům nevykazuje jako taková přímou a specifickou spojitost s výkonem veřejné moci ve smyslu čl. 51 prvního pododstavce SFEU (obdobně viz zejména rozsudky Komise v. Belgie, C47/08, EU:C:2011:334, bod 92, a ze dne 1. února 2017, Komise v. Maďarsko, C392/15, EU:C:2017:73, bod 120).
108	Soudní dvůr kromě toho upřesnil, že skutečnost, že daná činnost zahrnuje sepisování veřejných listin s takovými účinky, jako je důkazní síla a vykonatelnost, nemůže postačovat k tomu, aby tato činnost byla považována za přímo a specificky spjatou s výkonem veřejné moci ve smyslu čl. 51 prvního pododstavce SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. prosince 2011, Komise v. Nizozemsko, C157/09, nezveřejněný, EU:C:2011:794, bod 73 a citovaná judikatura).
109	Co se konkrétně týče důkazní síly notářského zápisu, je totiž třeba uvést, že se řídí právní úpravou dokazování zakotvenou v českém právním řádu. Důkazní síla přiznaná určité listině právními předpisy tedy nemá přímý dopad na otázku, zda činnost zahrnující sepsání této listiny sama o sobě představuje přímou a specifickou účast na výkonu veřejné moci, jak vyžaduje judikatura Soudního dvora (obdobně viz rozsudek ze dne 1. prosince 2011, Komise v. Nizozemsko, C157/09, nezveřejněný, EU:C:2011:794, bod 74 a citovaná judikatura).
110	Ani vykonatelnost veřejné listiny není projevem toho, že by měl notář pravomoci, které zahrnují přímou a specifickou účast na výkonu veřejné moci. I když je veřejná listina vykonatelná připojením doložky vykonatelnosti k této listině notářem, spočívá tato vykonatelnost na vůli stran učinit právní jednání nebo uzavřít dohodu po ověření jejich souladu s právními předpisy notářem a přiznat jim uvedenou vykonatelnost (obdobně viz rozsudek ze dne 24. května 2011, Komise v. Belgie, C47/08, EU:C:2011:334, bod 103).
Ačkoli dané rozhodnutí jistě není možné použít pro tvrzení, že notáři nemohou sepisovat veřejné listiny o soukromoprávním jednání, je na jeho základě nutné posuzovat otázku, nakolik je žádoucí, aby jeden podnikatel byl státní mocí v určité oblasti podnikání konkurenčně zvýhodněn oproti ostatním podnikatelům. Pro takovýto postup zákonodárce nevidíme žádné důvody – samotná skutečnost, že určitý podnikatel je oprávněn sepisovat veřejné listiny, nemůže být sama o sobě důvodem pro to, aby pro něj stát monopolizoval určitý segment trhu. A vezmeme-li v potaz, co bylo uvedeno výše ad a) z hlediska právní jistoty vlastníků nemovitých věcí, jeví se takovýto postup jako velmi rizikový a z hlediska upřednostňování zvláštní skupiny podnikatelů jako nepřijatelný.
Česká advokátní komora proto souhlasí s tím, aby dvacetidenní ochranná doba nebyla aplikována v případech, kdy jsou práva zapsaná v katastru nemovitostí dotčena rozhodnutím orgánu veřejné moci. V takovýchto situacích souhlasíme s odůvodněním, že je „povinnost vyčkat s povolením vkladu 20 dnů od zaplombování nejen nadbytečná, ale i nežádoucí“, neboť zbytečně prodlužuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci.
Na druhou stranu je nutné upozornit na škodlivost návrhu v té části, kde podobných účinků požívá i listina sepsaná podnikatelem, které zákon přiznává postavení veřejné listiny. V těchto případech je odstranění ochranné doby nebezpečné, neboť může docházet k jednání, na jehož základě nebude vlastník nemovité věci informován o změně jeho vlastnického práva.
	Neakceptováno.
Novela katastrálního zákona pouze reflektuje platnou právní úpravu, která o notářských zápisech o právních jednáních stanoví, že jsou veřejnými listinami (§ 6 notářského řádu) a že takové veřejné listiny podávají plný důkaz o příslušném projevu vůle (§ 568 odst. 2 občanského zákoníku).
Žádný z argumentů uvedených připomínkovým místem nemůže na platnosti a účinku uvedených ustanovení nic změnit.

	22. Česká komora zeměměřičů
	22.1
	Z
	K čl. I bodu 54 – k § 42 odst. 1
Návrh:
Zjišťování průběhu hranic pro obnovu katastrálního operátu novým mapováním (dále jen „zjišťování hranic“) se provádí za účasti vlastníků podle skutečného stavu v terénu. Zjišťování hranic provádí komise složená ze zaměstnanců katastrálního úřadu a ze zástupců obce, a orgánů určených katastrálním úřadem a osob odborně způsobilých pro výkon zeměměřických činností. Zjišťování hranic není je zeměměřickou činností. Zjišťování hranic není předmětem kontroly podle kontrolního řádu a nelze jej přezkoumávat soudem ve správním soudnictví. Předsedou komise je odborně způsobilá osoba dle § 16a odst. 3) zákona č. 200/1994 Sb., která je zaměstnanecem katastrálního úřadu, nebo autorizovaný zeměměřický inženýr určený ředitelem katastrálního úřadu; ostatní členy komise jmenuje ředitel katastrálního úřadu na návrh předsedy komise.
Odůvodnění:
Podle § 3 odst. 1 písmene a) zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením je zeměměřickou činností také související odborná činnost při určování rozměrů a prostorových vztahů za účelem správy katastru nemovitostí a tvorby hranic územních jednotek a nemovitostí. Za související odbornou činnost je třeba považovat i zjišťování hranic, kdy dochází k odbornému posouzení a zhodnocení stavu evidence nemovitostí v katastrálním operátu. Jde o posílení významu výsledků zjišťování průběhu hranic jako odborného podkladu pro vyhotovení obnoveného operátu v souladu s § 4 odst. 1 písmene b) a f) zákona č. 200/1994 Sb.
Je proto žádoucí v zákoně výslovně stanovit, že činnost komise vedené odborně způsobilou osobou v osobě předsedy je zeměměřickou činností, kterou zákon o zeměměřictví umožňuje provádět pouze odborně způsobilým osobám.
Dále je žádoucí, aby zákonná úprava byla v souladu s jiným právním předpisem vyhláškou č. 13/2014 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav, který se v podrobnostech odkazuje v § 8 na ustanovení tohoto zákona.
	Akceptováno částečně.
Nově vkládaná věta do ustanovení § 42 odst. 1 bude znít takto: „Zjišťování hranic není zeměměřickou činností.“ 
Možnost kontroly tedy zůstane zachována a předmětem kontroly ZKI budou výsledky zjišťování hranic (tedy dokumentace vyhotovené po skončení vlastního šetření hranic v terénu). Kompetence vykonávat kontrolu výsledků ZPH bude doplněna do zákona č. 359/1992 Sb. o zeměměřických a katastrálních orgánech, který je aktuálně novelizován.
Ustanovení § 42 odst. 2 bude upraveno takto (doplněna poslední věta): Zjišťování hranic provádí komise složená ze zaměstnanců katastrálního úřadu a ze zástupců obce a orgánů určených katastrálním úřadem. Předsedou komise je zaměstnanec katastrálního úřadu určený ředitelem katastrálního úřadu; ostatní členy komise jmenuje ředitel katastrálního úřadu na návrh předsedy komise. Předseda komise navrhne za člena komise také osobu odborně způsobilou k výkonu zeměměřických činností, vyhodnotí-li to jako potřebné s ohledem na kvalitu původního operátu a případné další skutečnosti, které by mohly mít vliv na výsledek zjišťování hranic.

Připomínky č. 18.15, 22.1 a 24.10 se obsahově shodují v požadavku na ZemČ.
Připomínky č. 1.4, 18.16, 22.1 se obsahově shodují v požadavku na zachování AZI.


	23. Svaz energetiky ČR


	23.1
	Z
	Svaz energetiky České republiky (SEČR) požaduje mj. zachování dosavadní praxe u geometrických plánů, umožnění zápisu zákonných věcných břemen na základě rozhodnutí stavebních úřadů a posílení právní jistoty vlastníků nemovitostí.
K čl. I bodu 5 – k § 7 odst. 2
V čl. I dosavadním novelizačním bodu 5 § 7 odst. 2 třetí věta před středníkem zní takto: „Je-li písemnost opatřena jedním nebo více uznávanými elektronickými podpisy, musí obsahovat jedno kvalifikované časové razítko platné k okamžiku podání návrhu“.

Návrh § 7 odst. 2 po úpravách zní:
„Je-li listina v elektronické podobě podepsána elektronickým podpisem, musí být k podepsání použit uznávaný elektronický podpis. Je-li písemnost v elektronické podobě zapečetěna elektronickou pečetí, musí být k pečetění použita uznávaná elektronická pečeť. Je-li písemnost opatřena uznávaným elektronickým podpisem, musí být tento elektronický podpis k okamžiku podání návrhu na zápis platný nebo musí být možné jeho platnost ověřit na základě kvalifikovaného časového razítka platného k okamžiku podání návrhu Je-li písemnost opatřena jedním nebo více uznávanými elektronickými podpisy, musí obsahovat jedno kvalifikované časové razítko platné k okamžiku podání návrhu; totéž platí pro uznávanou elektronickou pečeť.“.

Odůvodnění:
Kvalifikované časové razítko neověřuje platnost uznávaného elektronického podpisu, pouze zaznamenává, kdy byl učiněn projev vůle vyjádřený uznávaným elektronickým podpisem. Navrhuje se, že postačí, že při elektronickém podepisování vkladové listiny (smlouvy) časové razítko připojí i jen jedna podepisující strana (typicky ten poslední podepisující). Platnost uznávaného elektronického podpisu musí být prokazována jiným způsobem.
	Vysvětleno.
Na základě praktických zkušeností bylo vyhodnoceno, že není žádoucí, aby bylo vždy trváno na tom, aby listina podepsaná elektronickým podpisem (či podpisy) byla zároveň i opatřena časovým razítkem. U jednoduchých listin typu potvrzení o zániku práva to zásadně ztěžuje vyhotovení takové listiny v elektronické podobě pro ty vyhotovitele, kteří takové úkony nečiní pravidelně. Smyslem je tedy úpravu zjednodušit a odbřemenit vyhotovitele listin od povinnosti použít časové razítko v případech, kdy to není nutné, neboť k okamžiku podání návrhu na vklad jsou všechny elektronické podpisy stále platné. 
Pokud by ale u některého z elektronických podpisů připojených k listině měla k okamžiku podání návrhu na vklad již vypršet platnost certifikátu, je k tomu, aby byla zachována možnost ověřit platnost takového podpisu, nutné k listině připojit časové razítko, a to před vypršením platnosti „podpisového“ certifikátu. Časové razítko přitom nezaznamenává, kdy byl učiněn projev vůle vyjádřený uznávaným elektronickým podpisem, nýbrž fixuje a garantuje stav listiny v okamžiku jeho připojení. Časové razítko totiž nemusí být připojováno současně s elektronickým podpisem, ale také i následně, a to i se značným časovým odstupem. Byl-li v době připojení časového razítka elektronický podpis platný, pak po dobu platnosti toho časového razítka je stále možné platnost tohoto podpisu ověřit i v případě, kdy platnost certifikátu, na kterém je podpis založen, již skončila. 
To je vyjádřeno části navrhovaného textu, ve které se uvádí, že musí být možné ověřit platnost elektronického „na základě kvalifikovaného časového razítka platného k okamžiku podání návrhu“. Tj. tento text neříká nic tom, že by časové razítko ověřovalo platnost elektronického podpisu, ale je možné tuto platnost ověřit proto, že byl časovým razítkem zafixován stav dokumentu v době, kdy byl podpis stále platný, a míří na případy, ve kterých by platnost elektronického podpisu s ohledem na expiraci certifikátu již bez připojeného časového razítka možné ověřit nebylo. 
Předkladatelem navrhovaná úprava je vstřícnější pro vyhotovitele listin, než úprava navrhovaná připomínkovým místem, aniž by to mělo negativní vliv na bezpečnost realitních transakcí.
Připomínky č. 18.1, 23.1 a 24.2 se obsahově shodují.

	
	23.2
	Z
	K čl. I bodu 5 – k § 7 odst. 4
V čl. I dosavadním novelizačním bodu 5 § 7 odst. 4 se za slovo „vymezuje“ vkládají slova „, nebo musí být s listinou spojen geometrický plán, který část pozemku vymezuje, přičemž v takovém případě se geometrický plán považuje za součást listiny“.
Návrh § 7 odst. 4 po úpravách zní:
„Týká-li se právo, které má být na základě listiny zapsáno do katastru, jen části pozemku evidovaného v katastru, musí listina obsahovat odkaz na geometrický plán, který část pozemku vymezuje, nebo musí být s listinou spojen geometrický plán, který část pozemku vymezuje, přičemž v takovém případě se geometrický plán považuje za součást listiny.“.
Odůvodnění:
S ohledem na dosavadní praxi a v případech starších vkladových listin splnění odkazu na geometrický plán není možné splnit, a proto navrhujeme ponechat možnost zachování ustálené dosavadní praxe jako alternativu k odkazům na geometrické plány. V opačném případě hrozí, že už existující vkladové listiny po účinnosti novely nebude možné zapsat.
	Vysvětleno.
Geometrické plány jsou vyhotovovány v elektronické podobě již více než 10 let (od 1. ledna 2014). Je krajně nepravděpodobné, že by v současnosti byl předkládán k zápisu geometrický plán vyhotovený v analogové podobě před tímto datem. Nicméně i pokud by se tak stalo, tak tento geometrický plán byl v minulosti potvrzen katastrálním úřadem, je tedy v dokumentaci katastrálního úřadu uložen, a odkaz na něj je tak dostačující.
V případě, že místo odkazu na geometrický plán bude tento plán nedílnou součástí listiny, bude z obsahu listiny jednoznačně zřejmé, čeho se týká, aniž by bylo potřebné na geometrický plán odkazovat. Trvat na odkazu na GP v takovém případě by bylo nutné považovat za nepřijatelný právní formalismus. V praxi je však odkaz na konkrétní geometrický plán v absolutní většině případů v listině uváděn již v současnosti, kdy je geometrický plán zároveň i k listině připojován, lze tak vycházet z toho, že tuto podmínku splňují i starší vkladové listiny.
Důvodová zpráva bude upravena, aby lépe vysvětlovala tyto okolnosti.
Připomínky č. 18.2, 19.1, 23.2 a 24.3 se obsahově shodují. 
Vypořádání musí být v souladu i s připomínkami č. 18.19, 23.7 a 24.11.

	
	23.3
	Z
	K čl. I bodu 8 včetně poznámky pod čarou – k § 12 odst. 2
V čl. I dosavadním novelizačním bodu 8 § 12 odst. 2 se vkládají třetí a čtvrtá věta, které včetně poznámky pod čarou znějí: „To neplatí v případě, že se jedná o deklaratorní zápis vzniku, změny, zániku nebo promlčení práva, přičemž z listiny je zřejmé, kterých nemovitostí se zápis týká. Za vkladovou listinu se u zápisu vzniku věcných břemen dle zvláštních předpisůxx považuje zejména pravomocné rozhodnutí o povolení záměru.
__________
xx § 97b zákona č. 458/2000Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů“.

Alternativní varianta:
V čl. I dosavadním novelizačním bodu 8 § 12 odst. 2 se vkládají třetí a čtvrtá věta, které včetně poznámky pod čarou znějí: „To neplatí v případě, že se jedná o deklaratorní zápis vzniku, změny, zániku nebo promlčení práva, přičemž z listiny je zřejmé, kterých nemovitostí se zápis týká. Za vkladovou listinu se u zápisu vzniku věcných břemen dle zvláštních předpisůxx považuje zejména jednostranné prohlášení oprávněného z věcného břemene vzniklého dle zvláštních právních předpisůxx, k němuž bude připojeno zejména pravomocné rozhodnutí o povolení záměru a pravomocné kolaudační rozhodnutí nebo čestné prohlášení o dokončení stavby, v případě, že se kolaudační rozhodnutí nevyžaduje.
__________
xx § 97b zákona č. 458/2000Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů“.

Návrh § 12 odst. 2 po úpravách zní:
„Stanoví-li zákon, že právo vzniká, mění se, zaniká nebo se promlčuje, ale listina, která v této souvislosti vzniká, neobsahuje údaje o právu potřebné pro zápis do katastru, stanoví vkladovou listinu prováděcí právní předpis. Obdobně se postupuje, pokud v dané souvislosti žádná listina nevzniká. To neplatí v případě, že se jedná o deklaratorní zápis vzniku, změny, zániku nebo promlčení práva, přičemž z listiny je zřejmé, kterých nemovitostí se zápis týká. Za vkladovou listinu se u zápisu vzniku věcných břemen dle zvláštních předpisůxx považuje zejména pravomocné rozhodnutí o povolení záměru. 
__________
xx § 97b zákona č. 458/2000Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů“

Alternativní varianta:
Po úpravě novelizační bod 8 /§ 12 odst. 2/ zní:
„Stanoví-li zákon, že právo vzniká, mění se, zaniká nebo se promlčuje, ale listina, která v této souvislosti vzniká, neobsahuje údaje o právu potřebné pro zápis do katastru, stanoví vkladovou listinu prováděcí právní předpis. Obdobně se postupuje, pokud v dané souvislosti žádná listina nevzniká. To neplatí v případě, že se jedná o deklaratorní zápis vzniku, změny, zániku nebo promlčení práva, přičemž z listiny je zřejmé, kterých nemovitostí se zápis týká. Za vkladovou listinu se u zápisu vzniku věcných břemen dle zvláštních předpisůxx považuje zejména jednostranné prohlášení oprávněného z věcného břemene vzniklého dle zvláštních právních předpisůxx, k němuž bude připojeno zejména pravomocné rozhodnutí o povolení záměru a pravomocné kolaudační rozhodnutí nebo čestné prohlášení o dokončení stavby, v případě, že se kolaudační rozhodnutí nevyžaduje.
__________
xx § 97b zákona č. 458/2000Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů“.

Odůvodnění:
Nemožnost zapisovat do katastru nemovitostí zejména zákonná věcné břemena na základě rozhodnutí stavebních úřadů, která vznikají konstitutivně okamžikem rozhodnutí stavebních úřadů, vede k právní nejistotě zejména pro nabyvatele pozemků, na nichž věcné břemeno vázne. Dlouhodobý, právním předpisem nepodložený požadavek ČÚZK na zápis těchto věcných břemen formou souhlasného prohlášení povinného a oprávněného z věcného břemene vede právě k nemožnosti zapisovat tyto věcná břemena do katastru. Naopak aktuální rozhodovací praxe soudů se kloní k tomu, že pro zápis těchto věcných břemen postačuje rozhodnutí stavebních úřadů. Z tohoto důvodu, požadujeme, aby zápisy zejména zákonných věcných břemen se prováděly na základě rozhodnutí stavebních úřadů, tj. aby se za vkladové listiny považovaly rozhodnutí o povolení záměru, územního rozhodnutí. Zákonné věcné břemeno vzniká již po nabytí právní moci rozhodnutí o povolení záměru vydaného příslušným stavebním úřadem, a proto by pro vklad tohoto věcného břemene do katastru nemovitostí mělo být rozhodnutí o povolení záměru dostačující jako vkladová listina. Aktuálním přístupem katastrálních úřadů dochází ke stavu, kdy zákonná věcná břemena vznikla, ale katastrální úřady je odmítají zapsat do katastru nemovitostí. Námi navrhované úpravě svědčí taktéž aktuální přiléhavá rozhodovací praxe soudů.
V případě vzniku věcného břemene ze zákona podle § 97b energetického zákona se v souladu s aktuální judikaturou za vkladovou listinu navrhuje jako alternativní varianta jednostranné prohlášení oprávněného z tohoto věcného břemene o vzniku tohoto věcného břemene, k němuž bude připojeno pravomocné rozhodnutí povolení záměru podle stavebního zákona (§ 197 a následující stavebního zákona) a pravomocné kolaudační rozhodnutí, pokud jej zákon vyžaduje (§ 235 stavebního zákona), jinak čestné prohlášení oprávněného z věcného břemene o dokončení stavby. 
Zároveň nelze akceptovat právní stav, kdy by podzákonný právní předpis (katastrální vyhláška) stanovoval, které listiny mají kvalitu vkladové listiny pro vklad práva vzniklého na základě (jiného) zákona. Takový postup by byl v rozporu se zásadou hierarchie právních norem a ústavněprávními principy dělby moci.
	Neakceptováno.
Připomínka bude předmětem dalšího posouzení zejména s ohledem na aktuálně probíhající změny právní úpravy v souvisejících předpisech, konkrétně ve stavebním zákoně. Dojde-li k jejímu zohlednění, bude doplněna v budoucím návrhu katastrální vyhlášky.
Připomínky č. 18.4, 23.3 a 24.4 se obsahově shodují.

	
	23.4
	Z
	K čl. I bodu 17 – k § 16 odst. 1
V čl. I dosavadním novelizačním bodu 17 § 16 novém odst. 1 se vkládá první věta, která zní „O vyznačení, že právní poměry jsou dotčeny změnou, katastrální úřad informuje, nejpozději den poté, co ke změně došlo, vlastníka nemovitosti a oprávněného z věcných práv a dalších osobách, kterých se údaje o právech týkají zasláním informace na adresu podle § 14 odst. 1 písm. b) nebo prostřednictvím datové schránky; pokud ji mají osoby dle této věty zřízenou; katastrální úřad informuje vlastníka také elektronicky na e-mailovou adresu nebo zprávou na mobilní telefon.“ a slova „, a účastníkům, kteří podali návrh na vklad“ se zrušují.
Návrh § 16 odst. 1 po úpravách zní:
„O vyznačení, že právní poměry jsou dotčeny změnou, katastrální úřad informuje, nejpozději den poté, co ke změně došlo, vlastníka nemovitosti a oprávněného z věcných práv a dalších osobách, kterých se údaje o právech týkají zasláním informace na adresu podle § 14 odst. 1 písm. b) nebo prostřednictvím datové schránky; pokud ji mají osoby dle této věty zřízenou; katastrální úřad informuje vlastníka také elektronicky na e-mailovou adresu nebo zprávou na mobilní telefon. Ustanovení § 47 správního řádu se nepoužije ve vztahu k účastníkům, kteří mají zřízenu službu sledování změn v katastru, a účastníkům, kteří podali návrh na vklad. Ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu se ve vkladovém řízení použije pouze v případě, že má být vydáno rozhodnutí o zamítnutí vkladu. Ustanovení § 44 odst. 2 správního řádu se ve vkladovém řízení nepoužije.“.
Odůvodnění:
Jedná se o částečné modifikované navrácení původního znění odst. 1 (zvýrazněná část textu v úvodu odst. 1).
Je žádoucí, aby katastrální zákon řešil problematiku doručování samostatně komplexně a neodkazoval pouze obecně na správní řád. Každý vlastník nemovitostí by měl být dostatečně informován o tom, jaké změny se dotýkají jeho nemovitosti. Nelze po nikom požadovat, aby měl zřízenou službu sledování změn v katastru, což je v navrhované úpravě hlavní formát informování vlastníků (a dalších relevantních osob). V rámci navrhované úpravy taktéž vypadl formát jednoduchého, ale efektivního informování v podobě e-mailových zpráv a zpráv na mobilní telefon.
Text „…, a účastníkům, kteří podali návrh na vklad“ doporučujeme vypustit, neboť navrhovaná úprava by nepokrývala případy, kdy dochází ke zfalšování podpisů, vkladů apod. Katastr nemovitostí nemá možnost ověřit, zda se jedná o zfalšované podklady či nikoliv (v konkrétním případě – pokud by u souhlasných prohlášení ke zrušení věcného břemena strana povinná z věcného břemene zfalšovala podpis strany oprávněné, příslušné dokumenty následně předložila na katastr nemovitostí a ten by na základě těchto podkladů věcné břemeno vymazal, o čemž by strana oprávněná nebyla informována, neboť z pohledu navrhované úpravy je „účastníkem, který podal návrh na vklad“.
	Akceptováno jinak, částečně.
Mezi základní zásady občanského práva patří zásada, že práva patří bdělým (vigilantibus iura spripta sunt). Do katastru se zapisují práva, která jsou svým charakterem soukromá, a tudíž je primárně odpovědností nositelů těchto se o jejich ochranu aktivně starat (v první řadě tím, že je nechají zapsat do katastru). V tomto kontextu je zcela legitimní, aby vlastník zájem o ochranu svého práva projevil tím, že si nechá zřídit službu sledování změn – je to projevem jeho bdělosti. Představa, že stát má paternalisticky chránit i ty, kteří pro to sami nic nedělají, je rozporná s ústavní zásadou, že vlastnictví zavazuje. 
Preventivní funkci, kterou připomínkové místo zmiňuje, plní podle názoru předkladatele mnohem více a lépe existence služby sledování změn, neboť případný podvodník neví, zda osoba, na kterou cílí, má tuto službu zřízenu či ne, a zda se tedy o podvodu doví. Na tom se ani po novele nic nezmění. Existence této služby tak působí jako preventivní ochrana i pro osoby, které ji nevyužívají. 
Informování v podobě e-mailových zpráv a zpráv na mobilní telefon bylo duplicitní k písemnému informování, a nepřinášelo tak žádné zvýšení právní jistoty. Naopak v případě podvodu by byly podvrženy i tyto údaje stejně jako jakékoliv jiné – z hlediska smyslu, který mělo předmětné ustanovení plnit, tedy byly zcela nefunkční, neboť byly sdělovány osobou, která činí návrh na vklad – v případě podvodu tedy podvodníkem. Jeho zachování v podobě navrhované připomínkovým místem by tak nemělo žádný pozitivní efekt.
V době, kdy současná právní úprava vznikala, neexistoval žádný důvěryhodný zdroj kontaktních údajů. To se však přijetím zákona o právu na digitální služby změnilo, a v současnosti je možné využívat kontaktní údaje vedené v ROB nebo ROS. Předkladatel proto na základě připomínky navrhuje upravit předmětné ustanovení následovně:
§ 16
(1)	O vyznačení, že práva jsou dotčena změnou, katastrální úřad informuje do 48 hodin účastníky řízení, kteří mají v základním registru zapsány kontaktní údaje, s využitím těchto kontaktních údajů.
(2)	Ustanovení § 47 správního řádu se nepoužije ve vztahu k účastníkům, kteří mají zřízenu službu sledování změn v katastru, účastníkům, kteří byli informováni podle odstavce 1 a účastníkům, kteří podali návrh na vklad. Ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu se ve vkladovém řízení použije pouze v případě, že má být vydáno rozhodnutí o zamítnutí vkladu.
Aby bylo možné dosáhnout zápisu kontaktních údajů i osobami, bude současně do zákona č. 12/2020 Sb. doplněna možnost zápisu kontaktních údajů s využitích CzechPoint.
Pokud jde o část připomínky směřující k vypouštění textu „…, a účastníkům, kteří podali návrh na vklad“, je třeba uvést, že institut informování o zahájení řízení podle správního řádu není určen k plnění nějaké preventivní funkce pro případy podvodu, ale k tomu, aby se osoba, která je účastníkem řízení, dozvěděla, že probíhá řízení, jehož je účastníkem. 
Preventivní funkci po výše popsaných změnách dostatečně zajišťuje služba sledování změn a informování na kontaktní údaje z ROB a ROS.
Připomínky č. 23.4 a 24.6 se obsahově shodují.

	
	23.5
	Z
	K čl. I bodu 31 – k § 29 odst. 1
V čl. I dosavadním novelizačním bodu 31 § 29 odst. 1 se vkládá třetí věta, která zní: „Katastrální úřad provedení změny oznámí vlastníkovi dotčeného pozemku a oprávněnému z věcných práv k dotčenému pozemku.“.
Odůvodnění:
Při změně hranic katastrálních území dochází k výmazu věcných práv, aniž by se taková skutečnost oprávněným oznamovala. Vzhledem k tomu, že některé subjekty mají povinnost zřizovat věcná břemena ze zákona (srov. např. ustanovení § 25 odst. 4 a § 23 odst. 2 energetického zákona), musejí být o těchto změnách informovány, aby mohly dostát zákonné povinnosti a věcná břemena znovu zřídit.
	Vysvětleno.
Změna hranice katastrálního území nemá žádný vliv existenci či zápisy věcných práv. Jedná se o zásah ryze administrativního charakteru, který je zcela bez dopadu do oblasti soukromých práv. Tj. dojde-li k tomu, že pozemek zatížený věcným břemenem, který se dosud nacházel v jednom katastrálním území, se po změně katastrální hranice nachází v jiném katastrálním území, pak je tento pozemek i nadále zatížen stále stejným věcným břemenem. Vlastníci nemovitostí jsou účastníky tohoto řízení, a tudíž jsou o jeho výsledku vždy informováni. K navrhované změně tedy není žádný důvod.
Připomínky č. 18.12, 23.5 a 24.8 se obsahově shodují.

	
	23.6
	Z
	K čl. I bodu 38 – k § 36 novému odst. 2
V čl. I dosavadním novelizačním bodu 38 § 36 novém odst. 2 se za slovo „operátu“ vkládají slova „a od obnovení katastrálního operátu uběhlo méně než 12 měsíců“.
Návrh § 36 odst. 2 po úpravách zní:
„Návrh na opravu chybného údaje katastru vzniklého zřejmým omylem při vedení a obnově katastru není přípustný ve věci, ve které mohl vlastník nebo jeho právní předchůdce podat námitku proti obsahu obnoveného katastrálního operátu a od obnovení katastrálního operátu uběhlo méně než 12 měsíců. O tom, že podaný návrh je nepřípustný, katastrální úřad navrhovatele vyrozumí.“.
Odůvodnění:
Zpřísnění podmínek opravy chybných údajů v katastru je nutné vážit. Úplné znemožnění namítat obsah obnoveného katastrálního operátu (i v případě právních nástupců) bez dalšího je zjevně nepřiměřené. Dodatečná časová lhůta pro kontrolu obsahu a správnosti obnoveného katastrálního operátu a její případné namítání je tak na místě. Lhůta jednoho roku je pak přiměřená i pro případné komplikované situace spojené zejména s právním nástupnictvím (dědictví, řešení úpadku konkursem apod.).
	Neakceptováno.
Zde zaváděná nepřípustnost návrhů na opravu chyby neznamená nemožnost provedení opravy chyby vzniklé zřejmým omylem při obnově katastru z moci úřední. Navrhované ustanovení má za cíl zamezit návrhům na opravu chyby spočívající v tom, že zpochybňují výsledky řádně provedené obnovy katastrálního operátu. Důvod zpochybňovat výsledek řádně provedené obnovy není dán, ať již od této obnovy uplynula jakkoli dlouhá doba. Pokud bude KÚ doručen návrh, který vyhodnotí tak, že se jedná o věc, která měla být řešena v námitkovém řízení, posoudí návrh jako nepřípustný. Pokud však při prošetření věci zjistí, že došlo ke zřejmému omylu v rámci procesu obnovy, nic mu nebrání provést opravu chyby z úřední moci. 
Nejde přitom o žádné zpřísnění podmínek opravy chybných údajů v katastru, neboť již současná právní úprava nepřipouští, aby bylo podle ustanovení o opravě chyby zasahováno do výsledků obnovy operátu – viz např. rozsudek Krajského soudu v Plzni čj. 55 A 56/2024-57 ze dne 16. 10. 2025, kde se na toto téma uvádí: 30. … obnova katastrálního operátu novým mapováním je formalizovaný postup, jehož výsledkem je obnovený katastrální operát a důsledkem, že se dosavadní katastrální operát stává neplatným. Jsou-li tedy po obnově katastrálního operátu zaznamenány údaje katastru v souladu s jeho výsledky, nemůže se jednat o jakoukoli chybu. …
32. Katastrální zákon obsahuje procesní instituty, které vlastníku pozemku umožňují zabránit tomu, aby zjištěné skutečnosti odpovídaly faktickému stavu. Jsou jimi, možnost účasti při zjišťování hranic a možnost vyjádřit nesouhlas s průběhem hranic do protokolu. Důsledkem nevyužití těchto práv pak je, využití výsledků zjišťování hranic k vyhotovení nových souborů geodetických a popisných informací. Finálním opravným prostředkem jsou pak námitky proti obsahu obnoveného katastrálního operátu. Důsledkem jejich nevyužití pak je to, že dnem vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu se dosavadní katastrální operát stává neplatným a nadále se používá obnovený katastrální operát. 
33. Institut opravy chyby podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona není opravným prostředkem proti výsledkům obnovy katastrálního operátu novým mapováním, neboť pro katastrální úřad je obnovený katastrální operát závazný. …
34. Tím, že žalobce nevyužil procesních možností ochrany svých práv v průběhu obnovy katastrálního operátu novým mapováním, nemůže jeho výsledek zvrátit. Jedinou možností je předložit novou listinu, ze které bude vyplývat, že skutečný průběh hranic je jiný.“
Navrhovaná právní úprava tedy pouze jednoznačněji a pregnantněji vyjadřuje již stávající stav, podle kterého nelze výsledky obnovy katastrálního operátu zpochybňovat prostřednictvím institutu opravy chyby. Smyslem je předcházet předem k nezdaru odsouzené snaze vlastníků zvrátit výsledek obnovy katastrálního operátu jiným způsobem, než jaký připouští právní předpisy. To pak vede pouze k zbytečné zátěži katastrálních úřadů, zeměměřických a katastrálních inspektorátů a nakonec i soudů, u kterých takové spory končí. Vše bez pozitivního výsledku pro vlastníka, který pouze plýtvá vlastními prostředky a časem i prostředky tohoto státu.
S ohledem na obavu z případné retroaktivity bylo doplněno přechodné ustanovení, které stanoví, že se § 36 odst. 2 v novém znění použije pouze v případě, že obnova operátu byla zahájena po účinnosti novely.
Připomínky č. 18.13, 23.6, 24.9 se obsahově shodují. Obdobně připomínka 1.2.

	
	23.7
	Z
	K čl. I bodu 61 – k § 48 odst. 1
V čl. I dosavadním novelizačním bodu 61 § 48 odst. 1 se za slovo „soudem“ vkládají slova „nebo úřadem“ a za slovo „vyhotovení“ slova „, nebo musí být s listinou spojen geometrický plán, přičemž v takovém případě se geometrický plán považuje za součást listiny“.
Návrh § 48 odst. 1 po úpravách zní:
„Je-li třeba předmět zápisu zobrazit do katastrální mapy, má-li být zpřesněno jeho geometrické a polohové určení nebo byl-li průběh hranice určen soudem nebo úřadem, musí listina, podle které má být proveden zápis do katastru, obsahovat odkaz na geometrický plán, který byl podkladem pro její vyhotovení, nebo musí být s listinou spojen geometrický plán, přičemž v takovém případě se geometrický plán považuje za součást listiny.“.
Odůvodnění:
S ohledem na dosavadní praxi a v případech starších vkladových listin splnění odkazu na geometrický plán není možné splnit, a proto navrhujeme ponechat možnost zachování ustálené dosavadní praxe jako alternativu k odkazům na geometrické plány. V opačném případě hrozí, že už existují vkladové listiny po účinnosti novely nebude možné zapsat.
	Neakceptováno
Není nám znám žádný úřad, který je oprávněný určovat průběh hranice. Taková právní úprava by byla obsoletní. 
V případě, že místo odkazu na geometrický plán bude tento plán nedílnou součástí listiny, bude z obsahu listiny jednoznačně zřejmé, čeho se týká, aniž by bylo potřebné na geometrický plán odkazovat. Trvat na odkazu na GP v takovém případě by bylo nutné považovat za nepřijatelný právní formalismus. V praxi je však odkaz na konkrétní geometrický plán v absolutní většině případů v listině uváděn již v současnosti, kdy je geometrický plán zároveň i k listině připojován, lze tak vycházet z toho, že tuto podmínku splňují i starší vkladové listiny.
V tomto ohledu bude doplněna důvodová zpráva.
Připomínky č. 18.19, 23.7 a 24.11 se obsahově shodují.
Vypořádání musí být v souladu i s připomínkami č. 18.2, 19.1, 23.2 a 24.3. 

	24. Svaz průmyslu a dopravy ČR


	24.1
	Z
	K § 2 písm. m)
Navrhuje se definičně sjednotit termín „drobná stavba“ zde v zákoně č. 283/2021 Sb., stavební zákon.
Odůvodnění:
Definice pojmu „drobná stavba“ se svými parametry neopodstatněně odchyluje od totožného termínu definovaného zákonem č. 283/2021 Sb., stavební zákon. V důsledku tohoto rozporu dochází mnohdy k problémům při zápisech některých staveb do katastru nemovitostí. Stavební úřad, postupujíc dle úpravy v rámci stavebního zákona, k takové stavbě nevydává žádné listiny (kolaudace, souhlas s užíváním apod.), protože z jeho pohledu se jedná o drobnou stavbu, nicméně z hlediska zákona katastrálního se o drobnou stavbu nejedná a katastrální úřad tyto stavby nemá na základě čeho (kromě geometrického plánu) do evidence katastru nemovitostí zapsat, přestože z jeho pohledu by v katastru měly být.   
	Neakceptováno.
Na zachování kontinuity evidence staveb, které po změnách stavebního zákona přestaly podléhat procesům stavebního řádu při uvedení do provozu, je jednoznačný zájem z pohledu stanovených účelů katastru nemovitostí, zejména daňových, ochrany práv atd. Přizpůsobení obsahu katastru nemovitostí prioritám stavebního řádu by z pohledu uvedených účelů, ke kterým katastr slouží, bylo nežádoucí a vedlo by k významné ztrátě informační hodnoty katastru nemovitostí.
Pokud jde o listiny, na jejichž základě by měly být tyto stavby do katastru zapisovány, byla tato záležitost projednána s MMR se závěrem, že v těchto případech budou stavební úřady vydávat potvrzení o tom, že se jedná o stavbu, která nevyžaduje stavební povolení.

	
	24.2
	Z
	K čl. I bodu 5 – k § 7 odst. 2
Požadujeme upravit následovně:
Je-li listina v elektronické podobě podepsána elektronickým podpisem, musí být k podepsání použit uznávaný elektronický podpis. Je-li písemnost v elektronické podobě zapečetěna elektronickou pečetí, musí být k pečetění použita uznávaná elektronická pečeť. Je-li písemnost opatřena uznávaným elektronickým podpisem, musí být tento elektronický podpis k okamžiku podání návrhu na zápis platný nebo musí být možné jeho platnost ověřit na základě kvalifikovaného časového razítka platného k okamžiku podání návrhu Je-li písemnost opatřena jedním nebo více uznávanými elektronickými podpisy, musí obsahovat jedno kvalifikované časové razítko platné k okamžiku podání návrhu; totéž platí pro uznávanou elektronickou pečeť. 
Odůvodnění:
Kvalifikované časové razítko neověřuje platnost uznávaného elektronického podpisu, pouze zaznamenává, kdy byl učiněn projev vůle vyjádřený uznávaným elektronickým podpisem. Navrhuje se, že postačí, že při elektronickém podepisování vkladové listiny (smlouvy) časové razítko připojí i jen jedna podepisující strana (typicky ten poslední podepisující). Platnost uznávaného elektronického podpisu musí být prokazována jiným způsobem.
	Vysvětleno.
Na základě praktických zkušeností bylo vyhodnoceno, že není žádoucí, aby bylo vždy trváno na tom, aby listina podepsaná elektronickým podpisem (či podpisy) byla zároveň i opatřena časovým razítkem. U jednoduchých listin typu potvrzení o zániku práva to zásadně ztěžuje vyhotovení takové listiny v elektronické podobě pro ty vyhotovitele, kteří takové úkony nečiní pravidelně. Smyslem je tedy úpravu zjednodušit a odbřemenit vyhotovitele listin od povinnosti použít časové razítko v případech, kdy to není nutné, neboť k okamžiku podání návrhu na vklad jsou všechny elektronické podpisy stále platné. 
Pokud by ale u některého z elektronických podpisů připojených k listině měla k okamžiku podání návrhu na vklad již vypršet platnost certifikátu, je k tomu, aby byla zachována možnost ověřit platnost takového podpisu, nutné k listině připojit časové razítko, a to před vypršením platnosti „podpisového“ certifikátu. Časové razítko přitom nezaznamenává, kdy byl učiněn projev vůle vyjádřený uznávaným elektronickým podpisem, nýbrž fixuje a garantuje stav listiny v okamžiku jeho připojení. Časové razítko totiž nemusí být připojováno současně s elektronickým podpisem, ale také i následně, a to i se značným časovým odstupem. Byl-li v době připojení časového razítka elektronický podpis platný, pak po dobu platnosti toho časového razítka je stále možné platnost tohoto podpisu ověřit i v případě, kdy platnost certifikátu, na kterém je podpis založen, již skončila. 
To je vyjádřeno části navrhovaného textu, ve které se uvádí, že musí být možné ověřit platnost elektronického „na základě kvalifikovaného časového razítka platného k okamžiku podání návrhu“. Tj. tento text neříká nic tom, že by časové razítko ověřovalo platnost elektronického podpisu, ale je možné tuto platnost ověřit proto, že byl časovým razítkem zafixován stav dokumentu v době, kdy byl podpis stále platný, a míří na případy, ve kterých by platnost elektronického podpisu s ohledem na expiraci certifikátu již bez připojeného časového razítka možné ověřit nebylo. 
Předkladatelem navrhovaná úprava je vstřícnější pro vyhotovitele listin, než úprava navrhovaná připomínkovým místem, aniž by to mělo negativní vliv na bezpečnost realitních transakcí.
Připomínky č. 18.1, 23.1 a 24.2 se obsahově shodují.

	
	24.3
	Z
	K čl. I bodu 5 – k § 7 odst. 4
Požadujeme upravit následovně:
Týká-li se právo, které má být na základě listiny zapsáno do katastru, jen části pozemku evidovaného v katastru, musí listina obsahovat odkaz na geometrický plán, který část pozemku vymezuje, nebo musí být s listinou spojen geometrický plán, který část pozemku vymezuje, přičemž v takovém případě se geometrický plán považuje za součást listiny.
Odůvodnění:
S ohledem na dosavadní praxi a v případech starších vkladových listin splnění odkazu na geometrický plán není možné splnit, a proto navrhujeme ponechat možnost zachování ustálené dosavadní praxe jako alternativu k odkazům na geometrické plány. V opačném případě hrozí, že už existující vkladové listiny po účinnosti novely nebude možné zapsat.
	Vysvětleno.
Geometrické plány jsou vyhotovovány v elektronické podobě již více než 10 let (od 1. ledna 2014). Je krajně nepravděpodobné, že by v současnosti byl předkládán k zápisu geometrický plán vyhotovený v analogové podobě před tímto datem. Nicméně i pokud by se tak stalo, tak tento geometrický plán byl v minulosti potvrzen katastrálním úřadem, je tedy v dokumentaci katastrálního úřadu uložen, a odkaz na něj je tak dostačující.
V případě, že místo odkazu na geometrický plán bude tento plán nedílnou součástí listiny, bude z obsahu listiny jednoznačně zřejmé, čeho se týká, aniž by bylo potřebné na geometrický plán odkazovat. Trvat na odkazu na GP v takovém případě by bylo nutné považovat za nepřijatelný právní formalismus. V praxi je však odkaz na konkrétní geometrický plán v absolutní většině případů v listině uváděn již v současnosti, kdy je geometrický plán zároveň i k listině připojován, lze tak vycházet z toho, že tuto podmínku splňují i starší vkladové listiny.
Důvodová zpráva bude upravena, aby lépe vysvětlovala tyto okolnosti.
Připomínky č. 18.2, 19.1, 23.2 a 24.3 se obsahově shodují. 
Vypořádání musí být v souladu i s připomínkami č. 18.19, 23.7 a 24.11.

	
	24.4
	Z
	K čl. I bodu 8 – k § 12 odst. 2
Požadujeme doplnit nakonec odstavce následující větu. 
Stanoví-li zákon, že právo vzniká, mění se, zaniká nebo se promlčuje, ale listina, která v této souvislosti vzniká, neobsahuje údaje o právu potřebné pro zápis do katastru, stanoví vkladovou listinu prováděcí právní předpis. Obdobně se postupuje, pokud v dané souvislosti žádná listina nevzniká. To neplatí v případě, že se jedná o deklaratorní zápis vzniku, změny, zániku nebo promlčení práva, přičemž z listiny je zřejmé, kterých nemovitostí se zápis týká. Za vkladovou listinu se u zápisu vzniku věcných břemen dle zvláštních předpisůxx považuje zejména pravomocné rozhodnutí o povolení záměru nebo potvrzení stavebního úřadu o tom, že se povolení považuje za udělené dle čl. 8 Nařízení EP a ER (EU) 2024/1309 ze dne 29. dubna 2024 o opatřeních ke snížení nákladů na budování gigabitových sítí elektronických komunikací. 
(Poznámka pod čarou - XX § 97b zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 104a zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů)
Alternativní varianta:
 Stanoví-li zákon, že právo vzniká, mění se, zaniká nebo se promlčuje, ale listina, která v této souvislosti vzniká, neobsahuje údaje o právu potřebné pro zápis do katastru, stanoví vkladovou listinu prováděcí právní předpis. Obdobně se postupuje, pokud v dané souvislosti žádná listina nevzniká. To neplatí v případě, že se jedná o deklaratorní zápis vzniku, změny, zániku nebo promlčení práva, přičemž z listiny je zřejmé, kterých nemovitostí se zápis týká. Za vkladovou listinu se u zápisu vzniku věcných břemen dle zvláštních předpisů xx považuje zejména jednostranné prohlášení oprávněného z věcného břemene vzniklého dle zvláštních právních předpisůxx, k němuž bude připojeno zejména pravomocné rozhodnutí o povolení záměru a pravomocné kolaudační rozhodnutí nebo čestné prohlášení o dokončení stavby, v případě, že se kolaudační rozhodnutí nevyžaduje.
Poznámka pod čarou
xx § 97b zákona č. 458/2000Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů

Odůvodnění:
Nemožnost zapisovat do katastru nemovitostí zejména zákonná věcné břemena na základě rozhodnutí stavebních úřadů, která vznikají konstitutivně okamžikem rozhodnutí stavebních úřadů, vede k právní nejistotě zejména pro nabyvatele pozemků, na nichž věcné břemeno vázne. Dlouhodobý, právním předpisem nepodložený požadavek ČÚZK na zápis těchto věcných břemen formou souhlasného prohlášení povinného a oprávněného z věcného břemene vede právě k nemožnosti zapisovat tyto věcná břemena do katastru. Naopak aktuální rozhodovací praxe soudů se kloní k tomu, že pro zápis těchto věcných břemen postačuje rozhodnutí stavebních úřadů. Z tohoto důvodu, požadujeme, aby zápisy zejména zákonných věcných břemen se prováděly na základě rozhodnutí stavebních úřadů, tj. aby se za vkladové listiny považovaly rozhodnutí o povolení záměru, územního rozhodnutí nebo potvrzení stavebního úřadu o tom, že se povolení považuje za udělené dle čl. 8 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1309 ze dne 29. dubna 2024 o opatřeních ke snížení nákladů na budování gigabitových sítí elektronických komunikací.
V případě vzniku věcného břemene ze zákona podle § 97b energetického zákona se v souladu s aktuální judikaturou za vkladovou listinu navrhuje jednostranné prohlášení oprávněného z tohoto věcného břemene o vzniku tohoto věcného břemene, k němuž bude připojeno pravomocné rozhodnutí povolení záměru podle stavebního zákona (§ 197 a následující stavebního zákona) a pravomocné kolaudační rozhodnutí, pokud jej zákon vyžaduje (§ 235 stavebního zákona), jinak čestné prohlášení oprávněného z věcného břemene o dokončení stavby. 
Zároveň nelze akceptovat právní stav, kdy by podzákonný právní předpis (katastrální vyhláška) stanovoval, které listiny mají kvalitu vkladové listiny pro vklad práva vzniklého na základě (jiného) zákona. Takový postup by byl v rozporu se zásadou hierarchie právních norem a ústavněprávními principy dělby moci. 
	Neakceptováno.
Připomínka bude předmětem dalšího posouzení zejména s ohledem na aktuálně probíhající změny právní úpravy v souvisejících předpisech, konkrétně ve stavebním zákoně. Dojde-li k jejímu zohlednění, bude doplněna v budoucím návrhu katastrální vyhlášky.
Připomínky č. 18.4, 23.3 a 24.4 se obsahově shodují.

	
	24.5
	Z
	K čl. I bodu 12 - k § 14 odst. 2 
Povinnost elektronického podání by neměla být vůbec stanovena, případně aby byla formulována jednoznačněji. Pokud má být zachována, je nezbytné přesně vymezit liberační důvody, tedy situace, kdy lze návrh podat v listinné podobě, a to tak, aby byly předvídatelné a aplikovatelné bez nutnosti výkladu správního orgánu.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava zavádí povinnost elektronického podání návrhu na vklad pro osoby, kterým byla datová schránka zřízena bez jejich žádosti. Tato povinnost však naráží na praktické problémy, které nejsou v návrhu dostatečně reflektovány.
Subjekt, kterému byla zřízena datová schránka, nemá povinnost disponovat uznávaným elektronickým podpisem, který je vyžadován pro vkladovou listinu. Stejně tak v případě, kdy uznávaný elektronický podpis má, nemusí jej mít protistrana. Ta nemusí mít ani datovou schránku. V takovém případě není patrné, zda je toto „odůvodněným případem“ ve smyslu navrhované úpravy. Definice je tak vágní a působí právní nejistotu adresátů normy. 
Jako možné řešení se nabízí autorizovaná konverze dokumentu, která však klade zvýšené nároky na personální kapacity podávajícího subjektu, a tím i na mzdové prostředky. Tyto náklady nejsou kompenzovány úsporou na správním poplatku, což činí navrhovanou povinnost ekonomicky nevýhodnou.
	Vysvětleno.
Taxativní výčet liberačních důvodů není možný, neboť nelze předvídat všechny situace, které mohou v praxi nastat. Obecnost je v daném případě žádoucí a potřebná, aby umožnila reagovat na potřeby praxe. Katastrální úřady budou při své činnosti důsledně metodicky vedeny tak, aby k excesům při výkladu pojmu „odůvodněný případ“ nedocházelo. 
Jedná se o pojem zcela běžně používaný v právních předpisech (8x v občanském zákoníku, 3x v zákoně o daních z příjmů, 3x v zákoně o zadávání veřejných zakázek, 4x v daňovém řádu 6x v zákoně o zvláštních řízeních soudních a v řadě dalších předpisů), není tak důvod předpokládat, že by jeho použití mělo působit obtíže.
To tím spíše, že pro řešení věcně zcela shodné situace je tato formulace použita v § 80a insolvenčního zákona (s účinností od 1.7.2017) a v § 37 soudního řádu správního (s účinností od 1.1.2026). Máme za to, že je žádoucí, aby stejné pravidlo, je-li obsahem různých předpisů, bylo formulováno stejně. Stejně formulována byla také změna občanského soudního řádu, která byla v minulém volebním období projednávána pod číslem sněmovního tisku 777, proces projednání však nebyl dokončen z důvodu ukončení činnosti předchozí Poslanecké sněmovny.
V případě, že jediným řešením dané situace bude provedení autorizované konverze, jsou náklady na konverzi více než kompenzovány slevou na správní poplatku podle § 9 zákona o správních poplatcích, kterou lze právě v těchto případech využít.
Nadto je třeba zmínit i připravovanou elektronickou peněženku digitální identity, která v řadě případů umožní bezplatně získat elektronický podpis. Je tak důvodný předpoklad, že v době, kdy zákon vstoupí v účinnost, budou elektronické podpisy znatelně dostupnější a rozšířenější než v současnosti. 
Připomínky č. 1.1, 9.1.4 a 24.5 se obsahově se překrývají, pokud jde o výjimku.

	
	24.6
	Z
	K čl. I bodu 17 - k § 16 odst. 1 
Požadujeme upravit dle následujícího:
O vyznačení, že právní poměry jsou dotčeny změnou, katastrální úřad informuje, nejpozději den poté, co ke změně došlo, vlastníka nemovitosti a oprávněného z věcných práv a dalších osobách, kterých se údaje o právech týkají zasláním informace na adresu podle § 14 odst. 1 písm. b) nebo prostřednictvím datové schránky; pokud ji mají osoby dle této věty zřízenou; katastrální úřad informuje vlastníka také elektronicky na e-mailovou adresu nebo zprávou na mobilní telefon. Ustanovení § 47 správního řádu se nepoužije ve vztahu k účastníkům, kteří mají zřízenu službu sledování změn v katastru, a účastníkům, kteří podali návrh na vklad. Ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu se ve vkladovém řízení použije pouze v případě, že má být vydáno rozhodnutí o zamítnutí vkladu. Ustanovení § 44 odst. 2 správního řádu se ve vkladovém řízení nepoužije.

Odůvodnění:
Jedná se o částečné modifikované navrácení původního znění odst. 1 (zvýrazněná část textu v úvodu odst. 1).
Je žádoucí, aby katastrální zákon řešil problematiku doručování samostatně komplexně a neodkazoval pouze obecně na správní řád. Každý vlastník nemovitostí by měl být dostatečně informován o tom, jaké změny se dotýkají jeho nemovitosti. Nelze po nikom požadovat, aby měl zřízenou službu sledování změn v katastru, což je v navrhované úpravě hlavní formát informování vlastníků (a dalších relevantních osob). V rámci navrhované úpravy taktéž vypadl formát jednoduchého, ale efektivního informování v podobě e-mailových zpráv a zpráv na mobilní telefon.
Text „…, a účastníkům, kteří podali návrh na vklad“ doporučujeme vypustit, neboť navrhovaná úprava by nepokrývala případy, kdy dochází ke zfalšování podpisů, vkladů apod. Katastr nemovitostí nemá možnost ověřit, zda se jedná o zfalšované podklady či nikoliv (v konkrétním případě - pokud by u souhlasných prohlášení ke zrušení věcného břemena strana povinná z věcného břemene zfalšovala podpis strany oprávněné, příslušné dokumenty následně předložila na katastr nemovitostí a ten by na základě těchto podkladů věcné břemeno vymazal, o čemž by strana oprávněná nebyla informována, neboť z pohledu navrhované úpravy je „účastníkem, který podal návrh na vklad“.
	Akceptováno jinak, částečně.
Mezi základní zásady občanského práva patří zásada, že práva patří bdělým (vigilantibus iura spripta sunt). Do katastru se zapisují práva, která jsou svým charakterem soukromá, a tudíž je primárně odpovědností nositelů těchto se o jejich ochranu aktivně starat (v první řadě tím, že je nechají zapsat do katastru). V tomto kontextu je zcela legitimní, aby vlastník zájem o ochranu svého práva projevil tím, že si nechá zřídit službu sledování změn – je to projevem jeho bdělosti. Představa, že stát má paternalisticky chránit i ty, kteří pro to sami nic nedělají, je rozporná s ústavní zásadou, že vlastnictví zavazuje. 
Preventivní funkci, kterou připomínkové místo zmiňuje, plní podle názoru předkladatele mnohem více a lépe existence služby sledování změn, neboť případný podvodník neví, zda osoba, na kterou cílí, má tuto službu zřízenu či ne, a zda se tedy o podvodu doví. Na tom se ani po novele nic nezmění. Existence této služby tak působí jako preventivní ochrana i pro osoby, které ji nevyužívají. 
Informování v podobě e-mailových zpráv a zpráv na mobilní telefon bylo duplicitní k písemnému informování, a nepřinášelo tak žádné zvýšení právní jistoty. Naopak v případě podvodu by byly podvrženy i tyto údaje stejně jako jakékoliv jiné – z hlediska smyslu, který mělo předmětné ustanovení plnit, tedy byly zcela nefunkční, neboť byly sdělovány osobou, která činí návrh na vklad – v případě podvodu tedy podvodníkem. Jeho zachování v podobě navrhované připomínkovým místem by tak nemělo žádný pozitivní efekt.
V době, kdy současná právní úprava vznikala, neexistoval žádný důvěryhodný zdroj kontaktních údajů. To se však přijetím zákona o právu na digitální služby změnilo, a v současnosti je možné využívat kontaktní údaje vedené v ROB nebo ROS. Předkladatel proto na základě připomínky navrhuje upravit předmětné ustanovení následovně:
§ 16
(1)	O vyznačení, že práva jsou dotčena změnou, katastrální úřad informuje do 48 hodin účastníky řízení, kteří mají v základním registru zapsány kontaktní údaje, s využitím těchto kontaktních údajů.
(2)	Ustanovení § 47 správního řádu se nepoužije ve vztahu k účastníkům, kteří mají zřízenu službu sledování změn v katastru, účastníkům, kteří byli informováni podle odstavce 1 a účastníkům, kteří podali návrh na vklad. Ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu se ve vkladovém řízení použije pouze v případě, že má být vydáno rozhodnutí o zamítnutí vkladu.
Aby bylo možné dosáhnout zápisu kontaktních údajů i osobami, bude současně do zákona č. 12/2020 Sb. doplněna možnost zápisu kontaktních údajů s využitích CzechPoint.
Pokud jde o část připomínky směřující k vypouštění textu „…, a účastníkům, kteří podali návrh na vklad“, je třeba uvést, že institut informování o zahájení řízení podle správního řádu není určen k plnění nějaké preventivní funkce pro případy podvodu, ale k tomu, aby se osoba, která je účastníkem řízení, dozvěděla, že probíhá řízení, jehož je účastníkem. 
Preventivní funkci po výše popsaných změnách dostatečně zajišťuje služba sledování změn a informování na kontaktní údaje z ROB a ROS.
Připomínky č. 23.4 a 24.6 se obsahově shodují.

	
	24.7
	Z
	K čl. I bodu 20 – k § 18 odst. 1 
Informace o zaplombování (a i o provedení vkladu) má být zachována elektronickou formou.
Odůvodnění:
Navrhované zrušení zasílání informací o zaplombování bez adekvátní ekonomicky srovnatelné náhrady pro velké organizace považujeme za problematické z hlediska praktického fungování větších organizací. Elektronické informování o plombě datovou schránkou je dlouhodobě využíváno a jsou na něj zpravidla nastavené interní procesy, včetně automatizovaného zpracování těchto informací (návaznost na DPH, atp.). Změna tohoto systému by vyvolala potřebu úprav IT infrastruktury, což představuje nejen technickou, ale i finanční zátěž. Tato změna není v návrhu dostatečně odůvodněna z hlediska dopadů na praxi větších subjektů. V případě, kdy návrh na vklad podává protistrana, je tato informace klíčová i pro sledování plnění smluvní povinnosti.
Zároveň není z návrhu zřejmé, zda bude zachováno informování o provedení vkladu, které je z hlediska právní jistoty vlastníků a dalších oprávněných osob zásadní. Informace o tom, že vklad byl skutečně proveden, má zásadní význam pro právní účinky zápisu a pro další navazující úkony související s převodem majetku. Požadujeme, aby tato forma informování byla výslovně zachována a upravena tak, aby byla dostupná alespoň elektronicky.
	Vysvětleno.
Vzhledem k tomu, že informace o zaplombování není zasílána všem účastníkům řízení, je nanejvýš nevhodné, aby na ni byly navázány jakékoliv interní procesy. Ke sledování stavu řízení jsou určeny jiné metody, např. bezúplatná webová služba dálkového přístupu podle § 14a vyhlášky č. 358/2013 Sb.
Nově bude možné navázat interní procesy na zaslání informace o zaplombování na kontaktní údaj z ROS, která bude na rozdíl od současné informace o zaplombování posílána účastníků bez ohledu na to, zda vystupují na straně, která právo nabývá, nebo na straně, která právo pozbývá.
Pokud jde o informování o provedení vkladu, pak na tom se předmětným návrhem nic nemění. 

	
	24.8
	Z
	K čl. I bodu 31 – k § 29 odst. 1
Požadujeme upravit následovně:
Změnu hranice katastrálního území provádí katastrální úřad na základě návrhu obce nebo vlastníka změnou dotčeného pozemku. Změnu provádí katastrální úřad i bez návrhu, je-li to potřebné pro správu katastru. Katastrální úřad provedení změny oznámí vlastníkovi dotčeného pozemku a oprávněnému z věcných práv k dotčenému pozemku.
Odůvodnění:
Při změně hranic katastrálních území dochází k výmazu věcných práv, aniž by se taková skutečnost oprávněným oznamovala. Vzhledem k tomu, že některé subjekty mají povinnost zřizovat věcná břemena ze zákona (srov. např. ustanovení § 25 odst. 4 a § 23 odst. 2 energetického zákona), musejí být o těchto změnách informovány, aby mohly dostát zákonné povinnosti a věcná břemena znovu zřídit.
	Vysvětleno.
Změna hranice katastrálního území nemá žádný vliv existenci či zápisy věcných práv. Jedná se o zásah ryze administrativního charakteru, který je zcela bez dopadu do oblasti soukromých práv. Tj. dojde-li k tomu, že pozemek zatížený věcným břemenem, který se dosud nacházel v jednom katastrálním území, se po změně katastrální hranice nachází v jiném katastrálním území, pak je tento pozemek i nadále zatížen stále stejným věcným břemenem. Vlastníci nemovitostí jsou účastníky tohoto řízení, a tudíž jsou o jeho výsledku vždy informováni. K navrhované změně tedy není žádný důvod.
Připomínky č. 18.12, 23.5 a 24.8 se obsahově shodují.

	
	24.9
	Z
	K čl. I bodu 38 – k § 36 odst. 2
Navrhujeme zrušit text odstavce 2.
Návrh neopodstatněně a zásadním způsobem oslabuje pozici vlastníka ve vztahu k opravě chyb katastru. Z pohledu státní organizace je neakceptovatelný.
Alternativní varianta:
Návrh na opravu chybného údaje katastru vzniklého zřejmým omylem při vedení a obnově katastru není přípustný ve věci, ve které mohl vlastník nebo jeho právní předchůdce podat námitku proti obsahu obnoveného katastrálního operátu a od obnovení katastrálního operátu uběhlo méně než 12 měsíců. O tom, že podaný návrh je nepřípustný, katastrální úřad navrhovatele vyrozumí.

Odůvodnění:
Zpřísnění podmínek opravy chybných údajů v katastru je nutné vážit. Úplné znemožnění namítat obsah obnoveného katastrálního operátu (i v případě právních nástupců) bez dalšího je zjevně nepřiměřené. Dodatečná časová lhůta pro kontrolu obsahu a správnosti obnoveného katastrálního operátu a její případné namítání je tak na místě. Lhůta jednoho roku je pak přiměřená i pro případné komplikované situace spojené zejména s právním nástupnictvím (dědictví, řešení úpadku konkursem apod.). 
	Neakceptováno.
Zde zavedená nepřípustnost návrhů na opravu chyby neznamená nemožnost provedení opravy chyby vzniklé zřejmým omylem při obnově katastru z moci úřední. Navrhované ustanovení má za cíl zamezit návrhům na opravu chyby spočívající v tom, že zpochybňují výsledky řádně provedené obnovy katastrálního operátu. Důvod zpochybňovat výsledek řádně provedené obnovy není dán, ať již od této obnovy uplynula jakkoli dlouhá doba. Pokud bude KÚ doručen návrh, který vyhodnotí tak, že se jedná o věc, která měla být řešena v námitkovém řízení, posoudí návrh jako nepřípustný. Pokud však při prošetření věci zjistí, že došlo ke zřejmému omylu v rámci procesu obnovy, nic mu nebrání provést opravu chyby z úřední moci. 
Nejde přitom o žádné zpřísnění podmínek opravy chybných údajů v katastru, neboť již současná právní úprava nepřipouští, aby bylo podle ustanovení o opravě chyby zasahováno do výsledků obnovy operátu – viz např. rozsudek Krajského soudu v Plzni čj. 55 A 56/2024-57 ze dne 16. 10. 2025, kde se na toto téma uvádí: 30. … obnova katastrálního operátu novým mapováním je formalizovaný postup, jehož výsledkem je obnovený katastrální operát a důsledkem, že se dosavadní katastrální operát stává neplatným. Jsou-li tedy po obnově katastrálního operátu zaznamenány údaje katastru v souladu s jeho výsledky, nemůže se jednat o jakoukoli chybu. …
32. Katastrální zákon obsahuje procesní instituty, které vlastníku pozemku umožňují zabránit tomu, aby zjištěné skutečnosti odpovídaly faktickému stavu. Jsou jimi, možnost účasti při zjišťování hranic a možnost vyjádřit nesouhlas s průběhem hranic do protokolu. Důsledkem nevyužití těchto práv pak je, využití výsledků zjišťování hranic k vyhotovení nových souborů geodetických a popisných informací. Finálním opravným prostředkem jsou pak námitky proti obsahu obnoveného katastrálního operátu. Důsledkem jejich nevyužití pak je to, že dnem vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu se dosavadní katastrální operát stává neplatným a nadále se používá obnovený katastrální operát. 
33. Institut opravy chyby podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona není opravným prostředkem proti výsledkům obnovy katastrálního operátu novým mapováním, neboť pro katastrální úřad je obnovený katastrální operát závazný. …
34. Tím, že žalobce nevyužil procesních možností ochrany svých práv v průběhu obnovy katastrálního operátu novým mapováním, nemůže jeho výsledek zvrátit. Jedinou možností je předložit novou listinu, ze které bude vyplývat, že skutečný průběh hranic je jiný.“
Navrhovaná právní úprava tedy pouze jednoznačněji a pregnantněji vyjadřuje již stávající stav, podle kterého nelze výsledky obnovy katastrálního operátu zpochybňovat prostřednictvím institutu opravy chyby. Smyslem je předcházet předem k nezdaru odsouzené snaze vlastníků zvrátit výsledek obnovy katastrálního operátu jiným způsobem, než jaký připouští právní předpisy. To pak vede pouze k zbytečné zátěži katastrálních úřadů, zeměměřických a katastrálních inspektorátů a nakonec i soudů, u kterých takové spory končí. Vše bez pozitivního výsledku pro vlastníka, který pouze plýtvá vlastními prostředky a časem i prostředky tohoto státu.
S ohledem na obavu z případné retroaktivity bylo doplněno přechodné ustanovení, které stanoví, že se § 36 odst. 2 v novém znění použije pouze v případě, že obnova operátu byla zahájena po účinnosti novely. 
Připomínky č. 18.13, 23.6, 24.9 se obsahově shodují. Obdobně připomínka 1.2.

	
	24.10
	Z
	K čl. I bodu 54 – k § 42 odst. 1, 7 
(1)    Zjišťování průběhu hranic pro obnovu katastrálního operátu novým mapováním (dále jen „zjišťování hranic“) se provádí za účasti vlastníků podle skutečného stavu v terénu. Zjišťování hranic není je zeměměřickou činností, není je předmětem kontroly podle kontrolního řádu a nelze jej přezkoumávat soudem ve správním soudnictví.
(7)     Nepřítomnost vlastníka při zjišťování hranic není na překážku využití výsledků zjišťování hranic k vyhotovení nových souborů geodetických a popisných informací. Pokud vlastník přítomný při zjišťování hranic nevyjádřil nesouhlas se zjištěným průběhem hranice svého pozemku nebo pokud se vlastník zjišťování hranic nezúčastnil, přestože mu byla alespoň 15 30 dnů předem doručena pozvánka ke zjišťování hranic, ve které byl o důsledcích neúčasti řádně poučen, hledí se na hranici zjištěnou komisí jako na hranici odsouhlasenou vlastníkem. Prokáželi vlastník, že mu v účasti při zjišťování hranic bránily závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění, může nesouhlas s průběhem zjištěné hranice uplatnit nejpozději jako námitku proti obsahu obnoveného katastrálního operátu.
Odůvodnění:
Již v současnosti je tato vysoce odborná činnost vykonávána často neodborně, navrhovanou právní úpravou by k další degradaci řádného šetření hranic a vedlo by k zásadnímu oslabení právních jistot vlastníků.
	Akceptováno jinak.
Připomínka vypořádána shodným způsobem s obdobnými připomínkami České komory zeměměřičů a Hospodářské komory.
Připomínky č. 18.15, 22.1 a 24.10 se obsahově shodují v požadavku na ZemČ.

	
	24.11
	Z
	K čl. I bodu 61 – k § 48 odst. 1
Požadujeme upravit následovně:
Je-li třeba předmět zápisu zobrazit do katastrální mapy, má-li být zpřesněno jeho geometrické a polohové určení nebo byl-li průběh hranice určen soudem nebo úřadem, musí listina, podle které má být proveden zápis do katastru, obsahovat odkaz na geometrický plán, který byl podkladem pro její vyhotovení, nebo musí být s listinou spojen geometrický plán, přičemž v takovém případě se geometrický plán považuje za součást listiny.
Odůvodnění:
S ohledem na dosavadní praxi a v případech starších vkladových listin splnění odkazu na geometrický plán není možné splnit, a proto navrhujeme ponechat možnost zachování ustálené dosavadní praxe jako alternativu k odkazům na geometrické plány. V opačném případě hrozí, že už existující vkladové listiny po účinnosti novely nebude možné zapsat.
	Neakceptováno
Není nám znám žádný úřad, který je oprávněný určovat průběh hranice. Taková právní úprava by byla obsoletní. 
V případě, že místo odkazu na geometrický plán bude tento plán nedílnou součástí listiny, bude z obsahu listiny jednoznačně zřejmé, čeho se týká, aniž by bylo potřebné na geometrický plán odkazovat. Trvat na odkazu na GP v takovém případě by bylo nutné považovat za nepřijatelný právní formalismus. V praxi je však odkaz na konkrétní geometrický plán v absolutní většině případů v listině uváděn již v současnosti, kdy je geometrický plán zároveň i k listině připojován, lze tak vycházet z toho, že tuto podmínku splňují i starší vkladové listiny.
V tomto ohledu bude doplněna důvodová zpráva.
Připomínky č. 18.19, 23.7 a 24.11 se obsahově shodují.
Vypořádání musí být v souladu i s připomínkami č. 18.2, 19.1, 23.2 a 24.3.

	
	24.12
	Z
	K § 52 
Přístup k datům z katastru by měl být oproti návrhu rozšířen.
Odůvodnění:
Navrhované rozlišení mezi technickými a právními údaji katastru a zavedení povinnosti prokázání totožnosti při získávání právních údajů představuje významnou změnu v přístupu k veřejnosti katastru. Chápeme důvody této změny, zejména ochranu osobních údajů. Ta by neměla být plošně aplikována na údaje právnických osob – ty by z našeho pohledu neměly být anonymizovány a podrobovány speciálnímu přístupu. 
Dále pak výčet důvodů dle § 1 odst. 2 se jeví nedostatečný. 
Nicméně předně požadujeme alespoň zachování přístupu k údajům pro státní organizace, které využívají údaje katastru pro výkon veřejné správy, správu majetku nebo jiné účely související s předmětem jejich činnosti; též nezbytné pro posouzení důvodů převodu majetku určenému nabyvateli (ověření vlastnictví navazujících pozemků na převáděný majetek). Není patrné, zda by byl zachován dálkový přístup přes registraci mimo identitu občana (tento způsob je pro zaměstnance právnických osob krajně nevhodný). Zavedení povinnosti prokázání totožnosti u každého jednotlivého dotazu může vést k výraznému zpomalení procesů a zvýšení nákladů na jejich provoz. Požadujeme výslovnou výjimku nebo zvláštní režim pro státní organizace alespoň formou současného dálkového přístupu. Současně by měla být zachována možnost tvorby návrhu na vklad s automatizovaným doplněním údajů, která pomáhá eliminovat chybovost dat a snižuje nároky jak na navrhovatele, tak pracovníky katastru nemovitostí.
	Vysvětleno, částečně akceptováno.
Při využití dálkového přístupu právnickými osobami k žádné změně nedojde. Dálkový přístup je již v současnosti zřizován pouze osobám, které prokázaly totožnost, tudíž podmínka prokázání totožnosti je při této formě získávání údajů z katastru již v současnosti naplňována. 
Stejně tak předmětnou právní úpravou nedojde k žádné změně funkcionality automatizovaného doplňování údajů návrhu na vklad – to s danou problematikou vůbec nesouvisí.
Ustanovení § 1 odst. 2 bude upraveno následovně:
„a)  k ochraně práv k nemovitostem, pro účely daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, k ochraně životního prostředí, k ochraně nerostného bohatství, k ochraně zájmů státní památkové péče, pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, k plnění povinností vyplývajících z jiných právních předpisů nebo k plnění úkolů orgánů veřejné moci, pro účely vědecké, novinářské, hospodářské a statistické,“.
Použití údajů katastru pro výkon veřejné správy bude podřaditelné pod účel, kterým je plnění povinností stanovených jinými právními předpisy, činnosti související se správou majetku či jeho převodem pod hospodářský účel.
Požadavek na prokázání totožnosti je důležitý i u údajů o právnických osobách, neboť i v této souvislosti přichází v úvahu ochrana soukromí, a nadto je zde další důležitý zájem plynoucí z § 5e zákona o infomačních systémech veřejné správy, podle kterého je správce informačního systému povinen poskytovat Ministerstvu vnitra, Policii České republiky nebo zpravodajským službám za účelem provádění opatření k evidenční ochraně údajů na základě jejich požadavku záznamy o poskytnutí a využití údajů a o přístupu do informačního systému veřejné správy. Deanonymizace poskytování údajů z katastru je tak důležitá pro zajišťování evidenční ochrany. Na jednáních se zástupci zpravodajských služeb, které v minulosti k tomuto tématu proběhly, se Český úřad zeměměřický a katastrální zavázal, že bude jak při změnách právní úpravy, tak při úpravách informačního systému postupovat tak, aby mohla být evidenční ochrana údajů co nejlépe zajišťována, tj. aby disponoval informacemi o tom, komu jsou údaje o osobách z katastru poskytovány.

	
	24.13
	Z
	K čl. I bodu 69 - k § 55a odst. 6 
Požadujeme vysvětlení, proč je bezúplatný přístup do katastru umožněn pouze České národní bance. Důvodová zpráva uvádí, že možnost získat údaje z katastru bezúplatně se rozšiřuje na orgány veřejné moci a na další subjekty, které sice nemají statut orgánů veřejné moci, avšak působí ve veřejném zájmu. Existuje mnoho dalších provozovatelů, kteří rovněž působí ve veřejném zájmu a nejsou mezi uvedenými subjekty zahrnuty.  Nejedná se pouze o Českou národní banku, ale například také o Ředitelství silnic a dálnic, Správa železnic, správci telekomunikačních a energetických sítí, Povodí ČR atd. 
Domníváme se, že současné znění návrhu vytváří nespravedlivou situaci vůči ostatním provozovatelům působícím ve veřejném zájmu. 
Odůvodnění:
Viz text připomínky.
	Akceptováno jinak.
Česká národní banka bude z výčtu subjektů, které mají nárok na bezúplatné poskytnutí údajů z katastru, vypuštěna.


	25. Svaz měst a obcí ČR


	25.1
	Z
	K čl. I bodům 65 až 71 (§ 52 a násl.) a návrh na doplnění § 1 odst. 2 písm. a)
1. Zachovat možnost získat základní údaje (např. jméno a příjmení vlastníka) bez nutnosti prokazovat totožnost či uvádět právní důvod. Podrobnější údaje zpřístupnit po prokázání totožnosti a uvedení právního zájmu.
1. Doplnit do důvodové zprávy u uvedených bodů ujištění, že nedojde ke změně rozsahu ani obsahu údajů poskytovaných z katastru oproti současné právní úpravě, zejména podle vyhlášky č. 358/2013 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí.
1. Rozšířit § 1 odst. 2 písm. a) katastrálního zákona o účel „k ochraně práv k nemovitostem“ a zahrnout i ochranu jiných práv a oprávněných zájmů.
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava výrazně omezuje veřejný přístup k údajům z katastru nemovitostí oproti současnému stavu, a to i v případech, kdy jde o základní informace, jako je jméno vlastníka nemovitosti nebo existence právních vztahů (např. věcných břemen či zástavních práv). Nově má být přístup k těmto údajům podmíněn prokázáním totožnosti, případně i uvedením právního důvodu, čímž dochází ke ztížení přístupu nejen pro vlastníky a jiné oprávněné osoby, ale i pro třetí osoby (např. zájemce o koupi nemovitosti).
Tato změna oslabuje princip veřejnosti katastru jako veřejného seznamu s charakterem formální publicity. Zároveň není zřejmé, zda bude možné bez prokázání totožnosti zjistit alespoň existenci právních vztahů k nemovitosti, nebo zda bude přístup zcela zamezen.
Není zřejmé, v jakém rozsahu budou informace o právních vztazích k nemovitosti (např. o existenci věcného břemene) dostupné bez prokázání totožnosti a v jakém rozsahu až po prokázání totožnosti a uvedení právního důvodu.
Uvedení právního důvodu je jakousi formalitou, kterou např. v případě zjišťování na Czechpointu nemůže ani nikdo ověřovat, neboť k tomu nejsou pracovníci na přepážkách kompetentními osobami. Žadatel o informaci z katastru může uvést cokoli.
Navrhovaná novela zásadně mění režim přístupu k údajům z katastru nemovitostí, a to z důvodu ochrany osobních údajů a omezení komerčního zneužívání dat. Obce však při výkonu samostatné i přenesené působnosti (např. při nakládání s obecním majetkem, územním plánování, správě komunikací, výkonu stavebního úřadu, zajišťování krizového řízení či hospodaření s majetkem státu a obcí) potřebují mít plnohodnotný přístup k údajům o vlastnictví a právních vztazích k pozemkům a stavbám.
Ztížení přístupu by mohlo vést k omezení transparentnosti právních vztahů, zkomplikování prověřování vlastnických práv při převodech či majetkoprávních vypořádáních a v konečném důsledku i ke zvýšení právních rizik obcí při výkonu jejich povinností.
Není zřejmé, zda s novelou bude současně novelizována vyhláška č. 358/2013 Sb., a zda nedojde k omezení rozsahu údajů dostupných na listu vlastnictví oproti identifikaci žadatele. Z tohoto důvodu je nezbytné výslovně potvrdit zachování stávajícího rozsahu dat, aby byla zachována rovnováha mezi ochranou osobních údajů a právem veřejných subjektů (včetně obcí) na přístup k informacím nezbytným pro ochranu jejich práv a pro plnění zákonných povinností.
	Vysvětleno.
ad 1: Požadavek na prokázání totožnosti je třeba zachovat u veškerých poskytnutých osobních údajů bez ohledu na jejich rozsah, a to z celé řady důvodů. Mezi tyto důvody patří mimo jiné i požadavek plynoucí z § 5e zákona o infomačních systémech veřejné správy, podle kterého je správce informačního systému povinen poskytovat Ministerstvu vnitra, Policii České republiky nebo zpravodajským službám za účelem provádění opatření k evidenční ochraně údajů na základě jejich požadavku záznamy o poskytnutí a využití údajů a o přístupu do informačního systému veřejné správy. Deanonymizace poskytování údajů z katastru je tak nezbytná pro zajišťování tzv. evidenční ochrany. Na jednáních se zástupci zpravodajských služeb, které v minulosti k tomuto tématu proběhly, se Český úřad zeměměřický a katastrální zavázal, že bude jak při změnách právní úpravy, tak při úpravách informačního systému postupovat tak, aby mohla být evidenční ochrana údajů co nejlépe zajišťována, tj. aby disponoval informacemi o tom, komu jsou údaje o osobách z katastru poskytovány.
Dalším z důvodů je potřeba přijetí takové právní úpravy, která by umožnila efektivně bránit nelegálnímu vytěžování údajů katastru prostřednictví webové aplikace nahlížení. Předkladatel dlouhodobě aktivně přijímá technická opatření různého typu, jejichž účelem je bránit nežádoucímu vytěžování údajů katastru. Každé z těchto opatření však po určitém čase ztratilo účinnost, neboť útočníci se jej naučili překonávat. Veškeré dostupné technické možnosti v této oblasti již byly vyčerpány.
Předkladatel nechal tuto problematiku posoudit odborníkem na oblast kyberbezpečnosti s jednoznačným závěrem, že efektivní řešení daného problému je možné pouze za předpokladu, že údaje katastru budou poskytovány jednoznačně identifikovaným, neanonymním osobám. To je základní opatření, které navrhovaná právní úprava přináší. 
ad. 2: Případná novela vyhlášky o poskytování údajů z katastru bude předmětem připomínkového řízení, v rámci kterého bude mít Svaz měst možnost uplatnit své připomínky. Řešit v důvodové zprávě k zákonu obsah vyhlášky není namístě, tento požadavek je předčasný, nicméně překladatel počítá se zachováním všech forem poskytování údajů, které vyhláška umožňuje v současnosti.
ad 3: Ochranu jiných práv a oprávněných zájmů lze podřadit buďto pod nově doplněný účel plnění povinností stanovených jinými právními předpisy nebo pod účel hospodářský. Na základě připomínek bude § 1 odst. 2 doplněn následovně:
„a)  k ochraně práv k nemovitostem, pro účely daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, k ochraně životního prostředí, k ochraně nerostného bohatství, k ochraně zájmů státní památkové péče, pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, k plnění povinností vyplývajících z jiných právních předpisů nebo k plnění úkolů orgánů veřejné moci, pro účely vědecké, novinářské, hospodářské a statistické,“.
Nelze souhlasit s tím, že navrhovaná úprava výrazně omezuje veřejný přístup k údajům z katastru nemovitostí oproti současnému stavu. Připomínkové místo uvádí, že podle návrhu i v případech, kdy jde o základní informace, jako je jméno vlastníka nemovitosti nebo existence právních vztahů (např. věcných břemen či zástavních práv) má být přístup k těmto údajům podmíněn prokázáním totožnosti, případně i uvedením právního důvodu.
Ve skutečnosti je tomu ale odlišně - přístup k informacím o vlastnících je podle návrhu podmíněn pouze prokázáním totožnosti žadatele. To však nelze považovat za omezení veřejnosti, neboť tuto podmínku může reálně splnit každý. Nadále tak platí, že údaje katastru jsou přístupné každému a že veškeré údaje potřebné pro nabývání vlastnického a jiných věcných práv k nemovitostem nadále zůstávají přístupné bez omezení.
Uvedení právního zájmu se zavádí jako další podmínka pouze u tří speciálních typů výstupů z katastru, které však nejsou pro naplnění principu materiální publicity vůbec potřebné. Tj. i kdyby tyto výstupy veřejnosti nebyly poskytovány vůbec, byly by stále naplněny veškeré předpoklady potřebné k tomu, aby mohl být princip materiální publicity a další zásady veřejných seznamů zakotvené v občanském zákoníku naplňovány. Pro naplnění ustanovení § 980 až 986 občanského zákoníku, zejména principu materiální publicity, je totiž potřebný odlišný typ údajů, než jsou údaje o přehledu vlastnictví, údaje ze sbírky listin nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí. 
V této souvislosti je třeba důsledně odlišovat zcela konkrétní typ výstupu z údajů katastru, kterým je přehled vlastnictví, který obsahuje identifikaci listů vlastnictví, na kterých zapsáno vlastnické právo pro konkrétní osobu (ten bude nově podmíněn uvedením právního důvody v souladu s účely katastru), od údaje o vlastnictví v obecném smyslu (což je jednotlivý údaj o právu, jehož získání bude vyžadovat pouze prokázání totožnosti), který je obsahem celé řady výstupů z katastru nemovitostí včetně toho nejběžnějšího a nejtypičtějšího, a to výpisu z listu vlastnictví. Získání výpisu z listu vlastnictví, jakožto nejúplnějšího obrazu o zapsaném právním stavu nemovitosti, tedy bude podle navrhovaného znění vyžadovat pouze prokázání totožnosti. 
Základním výstupem z katastru nemovitostí, který umožňuje získat veškeré údaje potřebné z pohledu § 980 až 986 občanského zákoníku (princip materiální publicity a další zásady vedení veřejných seznamů), je výpis z listu vlastnictví. Na výpis z listu vlastnictví ani na jiné základní výstupy z údajů katastru (informace o jednotlivé nemovitosti, informace o řízení apod.) se nově zaváděné pravidlo o uvedení právního důvodu nevztahuje.
Předkladatel nemá v úmyslu v návaznosti na předmětnou novelu jakkoliv měnit obsah výpisu z listu vlastnictví, a to právě s ohledu na potřebu naplnění principu materiální publicity. Veškeré omezení a jiná opatření, která mají být novelou zavedena, jsou koncipována takovým způsobem, aby ani v nejmenším neměla negativní dopad na právní jistotu osob vycházejících z údajů katastru při nabývání nemovitostí a aby nedošlo k omezení transparentnosti právních vztahů či zkomplikování zjišťování údajů o vlastnických právech a celkovém právním stavu nemovitosti při převodech či majetkoprávních vypořádáních.

	
	25.2
	Z
	K čl. I bodům 42 až 48 (§ 37 a násl.) a čl. I bodu 71 (§ 57)
1. Upravit povinnost vlastníka předkládat listiny potřebné k odstranění nesouladu pouze na případy, kdy lze tuto povinnost po vlastníkovi spravedlivě požadovat s ohledem na okolnosti vzniku nesouladu.
2. Doplnit omezení jeho správní odpovědnosti – aby náklady na nápravu chyb v katastru nebyly přenášeny na obce a jiné vlastníky, kteří nesoulad nezavinili.
3. Alternativně stanovit nárok vlastníka na náhradu nákladů, které mu vznikly při poskytování součinnosti k odstranění chyb, jež nevznikly jeho vinou.
Odůvodnění:
Obce se často stávají vlastníky pozemků, jejichž evidence v katastru byla v minulosti vedena nepřesně nebo neúplně (např. po přechodu majetku z restitucí, delimitací či v rámci historických převodů). Přenesení odpovědnosti za tyto nesrovnalosti na současné vlastníky by znamenalo, že obce budou sankcionovány za pochybení, která sama nezpůsobily a nemohou je reálně napravit – zejména jde o případy, kdy je původ chyby starší než 20 let a listiny již neexistují.
Tento přístup by znamenal nepřiměřený zásah do právní jistoty a mohl by být posouzen jako nepřípustná zpětná účinnost zákona. Současně by představoval významnou finanční zátěž obcí, které by musely hradit náklady na dohledávání nebo pořizování dokumentace za chyby způsobené v minulosti orgány státní správy.
Je proto žádoucí, aby zákon jasně vymezil, že správní odpovědnost vzniká pouze tehdy, pokud měl vlastník objektivní možnost nesoulad odstranit, a aby v ostatních případech měl možnost uplatnit nárok na úhradu nákladů, které vynaloží v součinnosti s katastrálním úřadem při nápravě chyb, jež nezavinil.
	Vysvětleno.
Nedostatky v evidenci vznikly v důsledku nesplnění ohlašovací povinnosti vlastníků. Nejde tedy o žádné přenášení odpovědnosti, ale o vymáhání primární povinnosti ohlašovat změny údajů, když v rámci revize je zjištěno neplnění této povinnosti. 
Pokud není reálně možné listiny získat, pak se nejedná o zaviněné porušení povinnosti, a tudíž ani o přestupek, resp. právní úprava zná pro takový případ liberační důvod (§ 21 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Takové případy tedy nemohou být postihovány.
Napravení stavu, který je v rozporu s právními předpisy, nemůže být podmíněno tím, jaké náklady na odstranění tohoto závadného stavu vlastník vynaloží. Jako zcela absurdní je třeba odmítnout myšlenku, že by katastrální úřad hradil vlastníkovi náklady na to, aby uvedl stav do souladu s právními předpisy, jejichž naplňování mají chránit zcela jiné správní úřady – např. že by katastrální úřad zaplatil odvody za odnětí ze ZPF jen proto, že tak neučinil předchozí vlastník. Současný vlastník si koupil určitou věc v určitém stavu, a ve vztahu k této věci je povinen dodržovat povinnosti plynoucí z právních předpisů, v dané souvislosti zejm. předpisy stavebního práva, předpisy týkajících se ochrany ZPF či lesního půdního fondu a řady dalších právních předpisů. Na tom nemůže nic změnit skutečnost, že předchozí vlastník tyto povinnosti neplnit – to by vedlo k závěru, že když předchozí vlastník např. nezaplatil odvod za odnětí ze ZPF, tak současný vlastník již tak učinit nemusí a může udržovat pozemek ve stavu, kdy pozemek ZPF neslouží, ačkoliv k odnětí nikdy nedošlo.
Připomínky č. 18.14. a 25.2 se obsahově shodují.
Souvisí s připomínkou 18.25.


	26. Sdružení místních samospráv

	26.1
	Z
	K čl. I bodu 17 – k současnému § 16
Požadujeme zachování současného systému informování vlastníka nemovitosti a jiného oprávněným, že právní poměry předmětné nemovitosti jsou dotčeny změnou.
Odůvodnění:
Zasílání informací o tzv. zaplombování bezpochyby naplnilo svůj účel – předchází pokusům o podvodné vklady do katastru nemovitostí a s tím spojené posílení právní jistoty všech osob. Zásadní výhodou současného systému je, že působí preventivně, když odrazuje potenciální pachatele podvodů tím, že díky informování vlastníka by byl podvod jednoduše a rychle odhalen. Není proto překvapivé tvrzení z důvodové zprávy, že pouze v jednotkách případů vlastníci na zaslanou informaci reagovali.
Úvaha předkladatele o tom, že každý vlastník má možnost si nechat zřídit online službu sledování změn, je zcela lichá ve vztahu k seniorům či osobám z vyloučených lokalit, což jsou zároveň skupiny nejvíce ohrožené potenciálním podvodným jednáním. Navíc jak sám předkladatel uvádí, tato služba je bezplatná pro 20 nemovitostí. U osob s rozsáhlejším nemovitým vlastnictvím (může přitom v praxi jít o pozemek tvořící jeden funkční celek, avšak v katastru nemovitostí rozdělený na 21 a více pozemků s vlastními parcelními čísly) by tak uplatňování jejich vlastnického práva bylo podmíněno zákonem neupravenou platbou, což je v právním státě zcela nepřípustné.
Zrušení informování by způsobilo citelné narušení právní jistoty v souvislosti s katastrem nemovistostí a přineslo by veřejnému sektoru náklady (zvýšený počet pokusů o podvody, jejich vyšetřování a řešení orgány činnými v trestním řízení a soudy, náprava právních poměrů v katastru nemovitostí), které by mohly převýšit úsporu nižších desítek milionů Kč ročně.
Z výše uvedených důvodů navrhujeme informování v současné podobě zachovat.
	Akceptováno jinak, částečně.
Představa připomínkového místa, že současná právní úprava efektivně chrání osoby, které by měly být postiženy podvodným jednáním, neodpovídá realitě. K osobám, které nemají zřízenu službu sledování změn ani datovou schránku a které se nenacházejí na adrese trvalého pobytu, např. osoby na LDN apod., se totiž informace o zaplombování nedostane ani podle současné právní úpravy. Tj. právě ve vztahu k osobám, které by mohly být případným podvodem nejvíce ohroženy, nezabezpečuje současná úprava žádnou jistotu. 
Preventivní funkci, kterou připomínkové místo zmiňuje, plní podle názoru předkladatele mnohem více a lépe existence služby sledování změn, neboť případný podvodník neví, zda osoba, na kterou cílí, má tuto službu zřízenu či ne, a zda se tedy o podvodu doví. Na tom se ani po novele nic nezmění. Existence této služby tak působí jako preventivní ochrana i pro osoby, které ji nevyužívají. 
Nadto není zřejmé, proč by zřízení této služby mělo být nerealizovatelné pro seniory či lidi z vyloučených lokalit. Zřízení služby nevyžaduje žádná dovednosti, znalosti ani technické prostředky, neboť jedním z možných způsobů je osobní návštěva libovolného katastrálního pracoviště.
V době, kdy současná právní úprava vznikala, neexistoval žádný důvěryhodný zdroj kontaktních údajů. To se však přijetím zákona o právu na digitální služby změnilo, a v současnosti je možné využívat kontaktní údaje vedené v ROB nebo ROS. Předkladatel proto na základě připomínky navrhuje upravit předmětné ustanovení následovně:
§ 16
(1)	O vyznačení, že práva jsou dotčena změnou, katastrální úřad informuje do 48 hodin účastníky řízení, kteří mají v základním registru zapsány kontaktní údaje, s využitím těchto kontaktních údajů.
(2)	Ustanovení § 47 správního řádu se nepoužije ve vztahu k účastníkům, kteří mají zřízenu službu sledování změn v katastru, účastníkům, kteří byli informováni podle odstavce 1 a účastníkům, kteří podali návrh na vklad. Ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu se ve vkladovém řízení použije pouze v případě, že má být vydáno rozhodnutí o zamítnutí vkladu.
Aby bylo možné dosáhnout zápisu kontaktních údajů i osobami, bude současně do zákona č. 12/2020 Sb. doplněna možnost zápisu kontaktních údajů s využitích CzechPoint.

	
	26.2
	Z
	K čl. I bodům 65 až 71
Kategoricky odmítáme omezení veřejného přístupu k údajům vedeným v katastru nemovitostí.
Odůvodnění:
Pro naplnění účelů stanovených § 1 odst. 2 katastrálního zákona považujeme za naprosto nezbytné, aby základní údaje o nemovitostech včetně údajů o jménech a místech trvalého pobytu vlastníků byly přístupné každému bez omezení a bez nutnosti žádosti. Argumentace ochranou osobních údajů je v tomto případě nesprávná, neboť katastr nemovitostí je ze zákona veřejným seznamem, jehož neznalost v oblasti soukromého práva nikoho neomlouvá (viz. § 980 nového občanského zákoníku).
Navržené znění § 53 odst. 3 katastrálního zákona, podle nějž by lzelo šířit údaje katastru pouze se souhlasem ČÚZAK, je v přímém rozporu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2019/1024 ze dne 20. 6. 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru.
V rozporu s deklarovaným účelem ochrany osobních údajů pak navržené znění § 52 odst. 5 katastrálního zákona stanoví nový právní titul pro ČÚZAK uchovávat o tom, kdo získal z katastru údaje, a právo osob, o jejichž údaje jde, na přístup k těmto informacím. Navíc taková právní úprava bude výrazně demotivovat osoby před využíváním údajů z katastru.
Z výše uvedených důvodů požadujeme zachovat veřejný přístup k údajům vedeným v katastru v současném rozsahu.
	Vysvětleno.
Základní údaje o nemovitostech včetně údajů o jménech a místech trvalého pobytu vlastníků jsou i nadále přístupné každému bez omezení. To, že osoba, které tyto údaje získává, musí prokázat svou totožnost, za omezení nelze považovat, neboť tuto podmínku může každý bez problému splnit.
Pokud jde o to, že údaje jsou poskytovány na základě žádosti, pak to je již stávající stav plynoucí z dosavadní právní úpravy. Žádost je však obvykle neformální (uvedení toho, jaké údaje požaduji, u přepážky či zadání požadovaných údajů do webové aplikace a žadatelé si tak obvykle ani neuvědomují, že nějakou žádost činí. V tomto ohledu navrhovanou právní úpravou k žádné změně nedochází.
Navržené znění není nové, je obsaženo již v současné právní úpravě, oproti které je pouze lehce upřesněno. Rovněž není v rozporu se směrnicí č. 2019/1024, neboť směrnice se tohoto typu údajů netýká. Ty údaje katastru, které jsou zveřejňovány jako otevřená data, lze samozřejmě šířit bez omezení. Pro jednoznačnost to bude do zákona na základě připomínky výslovně doplněno takto:
(3) Šířit údaje katastru lze pouze se souhlasem Českého úřadu zeměměřického a katastrálního v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem; údaje katastru, které byly zpřístupněny jako otevřená data, lze šířit bez omezení. Český úřad zeměměřický a katastrální vykonává kontrolu, zda jsou údaje katastru šířeny v souladu s podmínkami stanovenými tímto zákonem a prováděcím předpisem.
Připomínka změněna na doporučující.

	
	26.3
	Z
	K čl. III – k zákonu o správních poplatcích
Navrhujeme, aby v položce 120 bod 1. části Osvobození zněl: „Od poplatků podle této položky jsou osvobozeny územní samosprávné celky, orgány ochrany přírody pověřené výkonem státní správy, stavební úřady podle stavebního zákona a orgány státní památkové péče podle zvláštního právního předpisu68). Pro účely vedení ústředního seznamu ochrany přírody a krajiny podle zvláštního právního předpisu69), je od poplatků podle této položky osvobozena Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Pro účely vedení Ústředního seznamu kulturních památek České republiky podle zvláštního právního předpisu68), je od poplatků podle této položky osvobozena odborná organizace státní památkové péče.“
Odůvodnění:
Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které jsou povinny při výkonu veškeré své působnosti chránit veřejný zájem (viz. § 2 odst. 2 zákona o obcích, § 2 odst. 3 zákona o krajích a § 2 odst. 2 zákona o Hlavním městě Praze). Proto lze považovat za vhodné, aby byly od správních poplatků v souvislosti s úkony podle katastrálního zákona osvobozeny.
	Neakceptováno.
Neexistuje žádný důvod, proč by samosprávné celky měly být osvobozeny od správních poplatků tam, kde jde o výkon samostatné působnosti. Pokud by tomu mělo být, pak by se toto osvobození mělo týkat všech typů správních poplatků, nikoliv pouze poplatků podle položky 120, a mělo by se promítnout v § 8 odst. 1 písm. c) zákona o správních poplatcích. Tuto otázku je však třeba řešit s Ministerstvem financí, nikoliv s předkladatelem.

	27. Exekutorská komora ČR

	27.1
	Z
	K čl. I bodu 13 (§ 14 odst. 3) a čl. I bodu 16 (§ 15 odst. 3)
Tato ustanovení navrhujeme vypustit, popř. koncepčně zcela přepracovat. 
Novou koncepci, podle které se má považovat řízení „zahájené“ doručením rozhodnutí soudu nebo soudního exekutora za řízení o žádosti, považujeme za nelogickou. Tato úprava by přinesla mnohé nechtěné důsledky a náklady. 
Např. v případě doručení usnesení o příklepu soudním exekutorem by byl za účastníka řízení považován vydražitel (jeho právo vzniká). Účastníky by mohli být ale i jiné osoby, kterým v důsledku usnesení o příklepu zaniká jejich právo (viz § 336l o.s.ř.). Takovou osobu by v konečném důsledku mohl být i stávající vlastník (povinný). Koncepčně pak není vyjasněno, do jaké míry tyto osoby využít svých dispozičních oprávnění v rámci daného řízení (např. zpětvzetí žádosti). To by v budoucnu mohlo vést k neřešitelným procesním situacím, které v konečném důsledku jdou proti veřejnému zájmu i oprávněným zájmům třetích osob (věřitelů, vydražitele atp.). Stejně tak je nelogické, aby katastrální úřad vyzýval k doplnění potvrzení či rozhodnutí soudu nebo soudního exekutora osobu, která se považuje za navrhovatele. Tato osoba často nemá žádnou možnost takové potvrzení či rozhodnutí doplnit. Takovou osobou je soud nebo soudní exekutor, který potvrzení či rozhodnutí vydal. 
Dle našeho názoru stávající úprava správního řádu je plně dostačující. Doručení rozhodnutí soudu nebo soudního exekutora nechť je považováno za důvod k zahájení vkladového řízení z moci úřední. 
	Vysvětleno.
Navrhované změny ustanovení § 14 odst. 3 nemají žádný vliv na řešení otázky, kdo je účastníkem vkladového řízení. Tj. v uváděném příkladu, kdy je katastrálnímu úřadu soudním exekutorem doručeno usnesení o příklepu, stejně jako doposud nebude účastníkem vkladového řízení soudní exekutor, neboť o jeho právo nejde, a naopak účastníkem bude vydražitel a dosavadní vlastník.
Pokud jde o možnost využití dispozičních oprávnění, pak ta bude shodná se standardními vkladovými řízeními zahajovanými na základě žádosti, což je chtěný a zamýšlený důsledek. Pokud totiž v současnosti dojde k tomu, že exekutor zašle katastrálnímu úřadu vkladovou listinu, která vykazuje nějaké vady, např. není opatřena kvalifikovaným časovým razítkem, pak není jiná možnost, jak ukončit vkladové řízení, než vydat rozhodnutí o zamítnutí vkladu, posléze čekat 30 dnů, než marně uplyne lhůta pro podání žaloby podle části páté OSŘ, poté si vyžádat od soudu potvrzení o tom, že žaloba skutečně nebyla podána a teprve až soud tuto skutečnost potvrdí, je možné provést vklad v navazujícím vkladovém řízení zahájeném na základě opravené listiny. To je zbytečně časově i administrativně náročný postup, vhodnější by bylo, aby osoba, která má zájem na provedení zápisu, vzala návrh na vklad zpět, což umožní v navazujícím řízení pokračovat mnohem dříve.
Není zřejmé, jaké neřešitelné procesní situace má připomínkové místo na mysli, dosavadní praktické zkušenosti naopak vedou k závěru, že tato změna odstraní celou řadu dosavadních procesních problémů. Stávající úprava správního řádu rozhodně není plně dostačující, neboť řízení zahájená podle § 14 odst. 2 (podle stávajícího znění a číslování) působí katastrálním úřadům v praxi po procesní stránce jednoznačně nejvíce problémů.
Na činnost soudního exekutora nebude mít tato změna naprosto žádný dopad.
Rovněž upozorňujeme, že katastrální úřad nevyzývá a ani nebude vyzývat, osobu, která se považuje za navrhovatele, k doplnění potvrzení či rozhodnutí soudu nebo soudního exekutora, nýbrž pouze k doplnění případných chybějících údajů nezbytných pro vedení vkladového řízení. To není nově zaváděné pravidlo, ale vyplývá to již z dosavadní právní úpravy (viz § 15 odst. 3 ve stávajícím znění) a je v praxi bez problémů aplikováno. Změna této části ustanovení spočívá pouze v tom, že namísto všech účastníků řízení má k nově vyzýván pouze ten z účastníků řízení, který je považován za navrhovatele, tedy osoba, která má na provedení vkladu reálný zájem.

	
	27.2
	
	Podnět k doplnění návrhu
Má-li se novelizovat KatZ, navrhujeme doplnit stávají právní úpravu tak, aby byly více chráněny právní zájmy třetích osob v případech, kdy při zahájení exekučního řízení dlužník nemá evidovanou nemovitost v katastru, ale nabude ji v průběhu exekučního řízení (po vydání Vyrozumění o zahájení exekuce). Při zjišťování, že dlužník nabyl takovou nemovitost za běhu řízení, dochází ke zpoždění. Tím vzniká riziko, že dlužník v souvislosti s nabytím věci bude činit právní jednání, která budou v rozporu s generálním inhibitoriem, tj. relativně (ne)platná (prodej věci aj.). V zájmu ochrany veřejnosti by k takovým situacím mělo docházet co nejméně. Cílového stavu by bylo možné dosáhnout dvojím způsobem:
a. Soudní exekutor by vždy zasílal vyrozumění o zahájení exekuce (a oznámení o skončení exekuce) katastrálnímu úřadu (tj. i pokud nemá evidovanou nemovitou věc). V případě, že povinný v průběhu řízení nabude nemovitou věc, zapíše katastr automaticky také poznámku o vedené exekuci k této osobě. 
b. V režimu sledování změn (tzv. watchdog) bude možné sledovat změny navázané na konkrétní osobu (dle RČ). Jinými slovy – v případě nabytí nemovité věci bude exekutor notifikován o této skutečnosti tak, aby na ni mohl procesně adekvátně reagovat (tj. doručení Vyrozumění o zahájení exekuce, popř. vydání a zaslání exekučního příkazu postihujícímu tuto nemovitou věc).
	Vysvětleno.
Připomínkovým místem navrhované řešení pod písmenem a) zde již v minulosti bylo a neosvědčilo se. Právě naopak se ukázalo jako velmi problematické, když nedocházelo k důslednému vymazávání „skrytých“ poznámek po ukončení exekuce a v praxi nastávaly situace, kdy osoba, která dávno nic nedluží, nabyla nemovitost, ke které se okamžitě automaticky zapsala poznámka o exekuci, která již byla dávno fakticky ukončena. Navrhované řešení by bylo možné pouze tehdy, pokud by poznámky byly zapisovány automaticky převzetím údajů jiné centrální evidence, která by v tomto ohledu byla důsledně udržována v aktuální stavu včetně bezodkladného vyznačování údajů o ukončení exekuce.
Předkladatel aktuálně pracuje na technickém řešení vycházejícím z písmene b).

	28. Svaz českých a moravských bytových družstev

	28.1
	Z
	K čl. I bodu 12 – k § 14 odst. 2
Navrhujeme, aby bylo ustanovení § 14 odst. 2 vypuštěno nebo aby bylo omezeno a nevztahovalo se na bytová družstva.  

Odůvodnění:
Podle návrhu má mít osoba, které se zřizuje datová schránka bez žádosti, povinnost podat návrh na vklad včetně příloh v elektronické podobě. V listinné podobě tak může učinit pouze není-li možné tento návrh učinit elektronicky a svůj postup musí odůvodnit. Z důvodové zprávy vyplývá, že tímto případem může být podání návrhu společně s osobou, na niž tato povinnost nedopadá. To však ze znění navrhovaného předpisu nevyplývá, neboť i tato osoba (technicky vzato) může návrh v elektronické podobě podat, tj. tento postup není zcela nemožný. 
Výše uvedená povinnost dopadá mj. i na bytová družstva jakožto právnické osoby ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb. Bytová družstva přitom převádějí jednotky vymezené ve svých domech do vlastnictví svých členů – fyzických osob, kteří obvykle nemají datovou schránku a nedisponují zaručeným elektronickým podpisem. Fyzická osoba podepisuje vkladovou listinu v listinné podobě s ověřením a bytové družstvo následně smlouvu opatří svým podpisem a podává návrh na vklad, přičemž zástupci družstva obvykle ukládají své podpisové vzory u katastrálního úřadu (pro zjednodušení celého procesu a úsporu nákladů). Pokud by měla družstva převádět podepsanou listinu do elektronické podoby, došlo by při konverzi listinných dokumentů do elektronické podoby ke zbytečné komplikaci a prodražování převodu jednotek do vlastnictví členů bytových družstev. 
	Vysvětleno.
Tato povinnost nebude na bytová družstva při převodech bytů na jejich členy dopadat, neboť pokud je druhou stranou smlouvy osoba, která nemá datovou schránku povinně ze zákona (což jsou všechny fyzické osoby), uplatní se pravidlo vyplývající z části věty za středníkem, a to, že není-li v odůvodněných případech možné takto návrh učinit, lze tak s uvedením důvodu učinit v listinné podobě. 
V důvodové zprávě je uvedeno, že jako typický příklad odůvodněného případu, kdy lze návrh na vklad učinit v listinné podobě, uvedena právě situace, kdy návrh na vklad podává společně více osob a na některé z nich tato povinnost nedopadá. Pro odstranění pochybností bude důvodová zpráva doplněna o konkrétní příklad převodu bytu z bytového družstva na jeho člena.


	
	28.2
	Z
	K čl. I bodu 69 – k § 55a odst. 7 
Navrhujeme v první větě za slovo „vlastníků“ doplnit čárku a vypustit slovo „a“ a za slovo „práv“ doplnit slova: „a osoby odpovědné za správu domu a pozemku podle jiného předpisu ve vztahu ke spravované nemovitosti…“. 
Navržené znění příslušného ustanovení by tak znělo: „Na základě údajů katastru se poskytuje služba sledování změn v katastru zajišťující informování vlastníků, oprávněných z věcných práv a osoby odpovědné za správu domu a pozemku podle jiného předpisu ve vztahu ke spravované nemovitosti o postupu zápisů elektronickými prostředky. Podání žádosti o poskytnutí služby sledování změn v katastru v zastoupení není přípustné; to neplatí, podává-li takovou žádost osoba, která je zákonným zástupcem nebo opatrovníkem zastoupeného.

Odůvodnění: 
Při vzniku bytového spoluvlastnictví ve smyslu § 1158 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (OZ), vzniká osobě odpovědné za správu domu a pozemku (viz § 1190 OZ), kterou je obvykle právnická osoba společenství vlastníků, povinnost spravovat dům a pozemek v rozsahu, v jakém tato správa nenáleží vlastníkům jednotek. Se správou nemovité věci je spojena celá řada povinností včetně evidence údajů o vlastnících, zastupování zájmů vlastníků v rozsahu správy domu a pozemku navenek a organizace jednání orgánů společenství vlastníků včetně svolávání shromáždění vlastníků. Pro tyto účely potřebuje osoba odpovědná za správu domu a pozemku nezbytně nutně vždy aktuální údaje o vlastnickém právu k jednotkám, v některých případech jsou pro výkon správy důležité i údaje o jiných věcných právech. Z toho důvodu již delší dobu voláme po možnosti zřízení „hlídacího psa“, tedy služby sledování změn ve prospěch této osoby. Informování osoby odpovědné za správu domu a pozemku ze strany vlastníků, přestože je uloženo zákonem (§ 1177 OZ) se totiž neděje buď vůbec nebo se značným zpožděním, na které se nelze spolehnout (jedním z možných důvodů je také skutečnost, že za nesplnění této povinnosti není stanovena žádná sankce). Z toho důvodu žádáme, aby byla možnost sledování změn v katastru nemovitostí ohledně spoluvlastnictví předmětného domu a pozemku zřízena i ve prospěch této osoby, jíž přísluší ze zákona správa nemovité věci.  
	Akceptováno jinak.
Nezbytným předpokladem toho, aby mohla být služba sledování změn poskytována osobám odpovědným za správu domu, je to, aby bylo možné automatizovaně zjistit, která konkrétní osoba je odpovědná za správu kterého konkrétního domu. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná garantovaná evidence osob odpovědných za správu domu, musí být vytvořen mechanismus, který umožní ve vztahu ke konkrétnímu domu zapsat do katastru informaci o tom, kdo je osobou příslušnou ke správě domu. Mezi poznámky bude proto doplněn nový typ poznámky „poznámka o osobě odpovědné za správu domu v bytovém spoluvlastnictví“. 
Ustanovení § 55a odst. 5 bude upraveno následovně: „Na základě údajů katastru se poskytuje služba sledování změn v katastru zajišťující informování vlastníků, oprávněných z věcných práv, nájemců a pachtýřů o postupu zápisů elektronickými prostředky. Služba sledování změn v katastru se poskytuje také osobám odpovědným za správu domu v bytovém spoluvlastnictví, pokud je o této skutečnosti v katastru zapsána poznámka. Podání žádosti o poskytnutí služby sledování změn v katastru v zastoupení není přípustné; to neplatí, podává-li takovou žádost osoba, která je zákonným zástupcem nebo opatrovníkem zastoupeného.


193