Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNDM2F6FC0 najdete zde
IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
OBECNÁ ČÁST
1. Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), byl v roce 2013 přijat v reakci na nový občanský zákoník, který přinesl zásadní změny nejen do oblasti soukromého práva jako celku, ale i katastru nemovitostí. Od své účinnosti byl katastrální zákon sice šestnáctkrát novelizován, vždy se však jednalo pouze o dílčí novely související s přijetím jiných zákonů tak, aby byl zajištěn soulad zákona s jinými nově přijímanými zákony nebo jejich novelami. Katastrální zákon byl v rámci rekodifikace občanského práva nepochybně podařeným výsledkem, avšak za více než dekádu od jeho přijetí, kdy samozřejmě vyvstala v praxi řada aplikačních problémů, je nezbytné jej podrobit celkové revizi.
Podle § 1 katastrálního zákona je katastr nemovitostí veřejným seznamem a tato veřejnost je v právním prostředí České republiky, zejména v kontextu právní úpravy občanského zákoníku, nezbytným předpokladem právní jistoty při nakládání s nemovitostmi. To však neznamená absolutní nadřazenost veřejnosti katastru jiným veřejným zájmům, naopak je nezbytné, aby veřejnost katastru byla vyvažována vůči ochraně jiných veřejných zájmů, zejména pak vůči zájmu na ochraně osobních údajů a soukromí. Vzhledem k tomu, že protiprávní využívání dat katastru nemovitostí se v posledních letech stalo závažným problémem, je třeba nastolit rovnováhu mezi otevřeností katastru a ochranou osobních údajů.
V souvislosti se zásadní reformou soukromého práva byla zásadně reformována i právní úprava katastru, zejména oblast týkající se zápisu vlastnických a jiných věcných práv. Došlo ke sloučení právní úpravy do té doby obsažené ve dvou různých zákonech, a to v zákoně č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a zákoně č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), přičemž problematika řešená těmito zákony se v mnohých ohledech prolínala. Zároveň bylo zakotveno důsledné uplatňování zásad, na kterých je veřejná evidence nemovitostí založena, tak, aby se na zápisy v takové evidenci bylo možné co nejvíce spolehnout. Po více než deseti letech účinnosti zákona a praktického fungování těchto převratných změn, kdy byly poměrně zásadně novelizovány právní předpisy, s nimiž je právní úprava katastru nemovitostí úzce spjata, zejména občanský zákoník, občanský soudní řád, nebo exekuční řád, a přijaty nové předpisy, např. zákon o veřejných dražbách a stavební zákon, je tak nezbytné provést i odpovídající komplexní úpravy na straně právního předpisu týkajícího se evidence nemovitostí a právních vztahů k nim. V důsledku sjednocení zápisů vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, která byla podle předchozí právní úpravy členěna na zápisy vkladem a zápisy záznamem, na zápisy výhradně vkladem, byly vyhodnoceny některé aplikační problémy v rámci vkladového řízení.
Také právní úprava obnovy katastrálního operátu byla v rámci reformy soukromého práva převzata pouze s drobnými úpravami z předchozí právní úpravy. V praxi se tato ustanovení osvědčila, avšak některé postupy v rámci obnovy katastrálního operátu je třeba optimalizovat tak, aby bylo dosaženo zvýšení obsahové kvality zejména technické části operátu.
Celá právní úprava správního trestání na úseku katastru byla v podstatě beze změny převzata z předchozí právní úpravy, a to ze zákona č. 344/1992 Sb. V roce 2016 došlo sice k dílčí úpravě v souvislosti s přijetím zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, avšak právní úprava obsažená v katastrálním zákoně již je zastaralá a neodpovídá současnému vývoji, jak z hlediska intenzity závažnosti přestupků a způsobu vymáhání, tak i výše sankcí.
Současná právní úprava neobsahuje žádné ustanovení, které by bylo v rozporu se zákazem diskriminace, a netýká se rovného postavení mužů a žen.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Základním principem návrhu právního předpisu je vyhodnocení naplnění cílů reformy soukromého práva a na ni navazující právní úpravy katastru, dosažení optimalizace postupů při zápisech vlastnických a jiných práv do katastru nemovitostí a uvedení právní úpravy do souladu se současným vývojem soukromého práva a požadavky na ochranu osobních údajů.
Jedním z nejdůležitějších cílů předloženého návrhu je zvýšit ochranu osobních údajů, které jsou obsahem katastru a umožnit lepší obranu proti nelegálnímu vytěžování a zneužívání údajů katastru. To vše při zachování veřejnosti katastru přiměřeně k účelům, kterým má podle § 1 odst. 2 zákona sloužit.
Největších změn dozná problematika poskytování údajů z katastru. Údaje katastru, které neobsahují údaje o osobách, jako jsou údaje katastrálních map a popisné údaje o nemovitých věcech, budou poskytovány zcela volně jako OpenData. Naopak údaje katastru, které obsahují údaje o osobách, údaje o právech nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí, budou poskytovány pouze ve standardizovaných výstupech a pod podmínkou prokázání totožnost žadatele a uvedení právního důvodu jejich poskytnutí, který musí být v souladu s účely uvedenými v § 1 odst. 2 zákona. Uvedené účely budou evidovány a užití údajů v rozporu se zákonem stanovenými účely nebo jejich neoprávněné šíření bude postihováno jako přestupek podle zákona.
Dojde k upřesnění skutkových podstat přestupků tak, aby byla postihována pouze nejvýznamnější jednání, která představují významné překážky při správě katastru nemovitostí, a v konečném důsledku bylo podporováno přesné, účinné a účelné správní trestání. Na jedné straně tak dojde ke zrušení vybraných skutkových podstat, které se již z pohledu současného vývoje jeví jako nepodstatné či velmi obtížně prokazatelné. Na straně druhé je zdůrazněn význam a škodlivost protiprávních jednání, která představují výrazný zásah do zájmu chráněného zákonem. Přímo úměrně této škodlivosti a také s ohledem na vývoj inflace a průměrnou mzdu v České republice jsou zvyšovány horní hranice sazeb pokut, jež lze za tyto přestupky uložit.
Za účelem zvýšení kvality obsahu katastrálního operátu a posílení právní jistoty vlastníků byly vyhodnoceny jako nezbytné některé úpravy postupů při obnově operátu. Jedná se zejména o úpravu jednotlivých ustanovení tak, aby byla zajištěna vhodnější a efektivnější činnost komise pro zjišťování průběhu hranic a její povahy, a posílen význam výsledků zjišťování průběhu hranic jako podkladu pro vyhotovení obnoveného operátu.
Novela obsahuje také úpravy a upřesnění katastrálního zákona v návaznosti na zjištění ze správní nebo aplikační praxe, zejména v souvislosti s průběhem a zefektivněním vkladového řízení. Dochází rovněž k odstranění některých překážek, které brání digitalizaci postupů při správě katastru.
Navrhovaná právní úprava nemá žádnou vazbu k otázkám diskriminace a rovného postavení žen a mužů.
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Základním cílem návrhu právního předpisu je revize fungování katastru nemovitostí po více než deseti letech od zásadní rekodifikace soukromého práva. To je nezbytné pro zajištění souladu právní úpravy katastru nemovitostí s požadavky moderní společností a jejími nároky na postup digitalizace a ochranu osobních údajů a soukromí.
Bez navržených změn nelze dosáhnout optimalizace, zvýšení efektivity a zjednodušení postupů katastrálních úřadů, a to při zachování, a pokud možno zvýšení kvality katastrální evidence. Stejně tak nelze beze změny právní úpravy dosáhnout vyšší míry ochrany osobních údajů, které jsou obsahem katastru.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Návrh zákona je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Předložený návrh zákona není v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii, s právními předpisy či obecnými zásadami práva Evropské unie, ani s judikaturou Soudního dvora Evropské unie.
Problematiky, kterou návrh upravuje, se z předpisů Evropské unie konkrétně dotýká
· nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES,
· směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru a
· nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).
Návrh zákona je s uvedenými předpisy v souladu, k souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů podrobně viz část obsahující zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů.
6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Na oblast navrhované úpravy se žádná mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nevztahuje.
7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na rodiny a dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí
V rozpočtové kapitole Českého úřadu zeměměřického a katastrálního vyvolá navrhovaná právní úprava požadavky na finanční zajištění úprav informačního systému katastru nemovitostí tak, aby katastrální úřady mohly při správě katastru postupovat v souladu s navrhovaným zněním zákona. Tyto požadavky budou zajištěny v rámci schváleného rozpočtu rozpočtové kapitoly Českého úřadu zeměměřického a katastrálního.
Zvýšení správního poplatku za přijetí žádosti o potvrzení geometrického plánu se pozitivně projeví v příjmech státního rozpočtu, stejně tak i stanovení jasnějších pravidel při vybírání správního poplatku za přijetí návrhu na vklad.
Dopad do podnikatelského prostředí bude pozitivní, neboť dojde k vyjasnění a zpřesnění postupů při zápisu do katastru, což sníží administrativní zátěž spočívající v odstraňování vad různých podání. Sociální dopady navrhovaná právní úprava nevyvolá.
Navrhovaná právní úprava nezakládá nerovnost mezi muži a ženami a nemá specifický dopad na osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny a nemá dopad na životní prostředí.
8. Zhodnocení, zda návrhem zákona není zakládána veřejná podpora
Navrhovanou právní úpravou není zakládána veřejná podpora. Veřejná podpora je termín vycházející ze Smlouvy o fungování EU, kdy se jí rozumí každá podpora poskytnutá v jakékoli formě státem nebo z veřejných prostředků, která narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňuje určité podniky nebo určitá odvětví výroby a ovlivňuje obchod mezi členskými státy. Podpora, která splňuje uvedená kritéria, je neslučitelná se společným trhem EU, a tedy zakázaná. Návrh zákona nepracuje s rozdělováním veřejných prostředků, neobsahuje přímé nebo nepřímé zvýhodnění určitých podniků nebo odvětví a nemá selektivní charakter.
9. Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob; zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Předkládaný návrh zákona nemá žádné sociální dopady na specifické skupiny obyvatel, na osoby sociálně slabé ani osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.
Předkládaný návrh zákona nemá žádné dopady na životní prostředí.
10. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Popis návaznosti na dosavadní zpracování osobních údajů
Navrhovaná právní úprava nepřináší žádné nové zpracování osobních údajů. Jeden z dosavadních způsobů zpracování osobních údajů, které jsou obsahem katastru, kterým je poskytování těchto údajů, je však navrhováno podstatným způsobem změnit.
Stávající způsob zpracování osobních údajů spočívající v jejich poskytování je v katastrálním zákoně upraven tak, že obecně platí, že nahlížení do katastru a poskytování výpisů, opisů a kopií z katastrálního operátu není žádným způsobem podmíněno, a jediným regulačním mechanismem je úplata za poskytované údaje. Zároveň není zjišťována ani uchována informace o tom, komu byly konkrétní osobní údaje poskytnuty. Výjimkou jsou výstupy, které byly již v minulosti shledány jako zasluhující zvláštní pozornost z pohledu ochrany osobních údajů a soukromí, a to údaje o přehledu vlastnictví osoby z území České republiky, údaje ze sbírky listin a údaje o dosažených cenách nemovitostí. Poskytování těchto typů výstupů má speciální režim, kdy není umožněno nahlížení, podmínkou poskytnutí je prokázání totožnosti žadatele, a o tom, komu byly tyto výstupy poskytnuty, se vede zvláštní evidence. Tato evidence sama pak obsahuje další osobní údaje (údaje o žadatelích), přičemž přístup k údajům této evidence není zákonem nijak upraven.
Takto široce koncipovaný a volný přístup k osobním údajům obsaženým v katastru byl v minulosti přirozeně omezen technickými možnostmi – každý, kdo chtěl shromáždit větší množství údajů, musel osobně navštívit veškerá katastrální pracoviště nebo všechna tato pracoviště obeslat s příslušným dotazem. To bylo značně časově i finančně náročné, což významně omezovalo riziko pro práva a svobody fyzických osob. Digitalizace údajů katastru a s tím spojené poskytování údajů v elektronické podobě, které je dnes již zcela převažující formou poskytování údajů z katastru, však toto riziko podstatně zvýšily, a proto je třeba nově hledat rovnováhu mezi veřejností katastru a ochranou osobních údajů.
Účel zpracování osobních údajů
Poskytování údajů katastru v případech, kdy jsou jeho předmětem osobní údaje, které jsou obsahem katastru, je zpracováním osobních údajů ve smyslu obecného nařízení o ochraně osobních údajů. Účelem tohoto zpracování je zajištění právní jistoty při nabývání nemovitých věcí a věcných práv k nim, a dále také snížení transakčních nákladů, negativních externalit a nákladů na řešení sporů, které by plynuly z neznalosti údajů o nemovitosti. Rovněž s ohledem na podstatu a účinky věcných práv jako práv působících „erga omnes“ je žádoucí, aby měl každý možnost se o obsahu a existenci těchto práv dozvědět, neboť každý musí respektovat (nerušit) oprávněného při výkonu těchto práv.
Veřejnost katastru je v právním prostředí České republiky, zejména v kontextu právní úpravy občanského zákoníku, nezbytným předpokladem právní jistoty při nakládání s nemovitostmi. Občanskoprávní úprava nabývání věcných práv a zásada materiální publicity veřejných seznamů tak, jak jsou upraveny občanským zákoníkem, vyžadují obecnou, formální publicitu katastru nemovitostí – na jejím předpokladu je založena celá řada ustanovení občanského zákoníku, zejm. § 980 až 984.
To však neznamená, že je nezbytné, aby byl veřejný každý jednotlivý údaj katastru nebo aby byly všechny údaje katastru dostupné za stejných podmínek. Veřejnost katastru nemovitostí není samoúčelná (katastr není veřejný proto, aby byl veřejný), ale je přirozeně limitována účely, ke kterým má katastr sloužit. Proto je možné a žádoucí s ohledem na tyto účely a objektivní potřeby veřejnosti přístup k údajům katastru diferencovat. O to navrhované změny právní úpravy veřejnosti katastru a poskytování údajů usilují tak, aby současně došlo ke zvýšení ochrany osobních údajů vedených v katastru a zároveň nedošlo ke snížení právní jistoty osob jednajících v dobré víře ve vztahu k nemovitým věcem nebo nepřiměřenému nárůstu pracnosti a zátěže na straně katastrálních úřadů.
Nezbytnost a přiměřenost zpracování ve vztahu k účelu
S ohledem na shora popsaný účel zpracování osobních údajů spočívající v poskytování údajů katastru je možné údaje katastru rozlišit a přístup k nim diferencovat, a to podle kritéria
· obsahového (zda se jedná o takové údaje katastru, které obsahují i údaje o osobách, údaje o právech nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí, či nikoliv),
· rozsahu a struktury (zda se jedná o velký rozsah údajů nebo jsou požadovány údaje v jiné struktuře, než jaká je obvykle potřebná pro naplnění některého z účelů podle § 1 odst. 2 katastrálního zákona).
Údaje katastru, které neobsahují údaje o osobách, údaje o právech nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí (např. údaje o druzích pozemků, výměrách parcel, údaje katastrální mapy apod.), dále také označované jako technické údaje, je navrhováno poskytovat zcela volně jako tzv. OpenData. Již v současnosti jsou takto poskytovány údaje katastrálních map, nově bude poskytování otevřených dat rozšířeno i na popisné údaje o nemovitých věcech. Jelikož nejde o osobní údaje, není důvod omezovat jejich poskytování a posuzovat jeho nezbytnost nebo přiměřenost.
Údaje katastru, které obsahují údaje o osobách, údaje o právech nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí, dále také označované jako právní údaje (např. údaje o vlastnictví, zástavních právech, nařízených exekucích apod.), mají být podle návrhu poskytovány pouze ve standardizovaných výstupech; jiný rozsah a struktura nebudou možné s dále uvedenou výjimkou, kterou jsou tzv. speciální výstupy. Tyto standardizované výstupy budou omezeny na takový obsah, který je nezbytný k naplnění výše uvedeného účelu, tj. obsah, který je schopný pokrýt běžné potřeby veřejnosti, které jsou v souladu s účely podle § 1 odst. 2 katastrálního zákona. Speciální výstupy pro speciální potřeby budou vyžadovat prokázání právního zájmu (např. údaje poskytnuté na žádost banky o tom, ke kterým nemovitostem je zapsáno zástavní právo pro tuto banku). Tím bude naplněn požadavek nezbytnosti a přiměřenosti.
Problematika nezbytnosti a přiměřenosti při poskytování právních údajů úzce souvisí také s tím, zda tyto údaje budou či nebudou poskytovány anonymně. Při anonymním poskytování neznámým osobám totiž není zřejmé, v jakém rozsahu konkrétní osoba údaje získává, a není tak možné přijmout opatření, která by zabránila protiprávnímu vytěžování údajů katastru. Proto je navrhováno, aby se podmínkou veškerého poskytování osobních údajů z katastru, údajů o právech a údajů o dosažených cenách nemovitostí stalo prokázání totožnosti žadatele. V této souvislosti je navrhováno zavést úplnou a systematickou evidenci o poskytnutí všech výstupů z katastru obsahujících údaje o osobách, údaje o právech nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí. To následně umožní, aby osoba, jejíž osobní údaje byly z katastru poskytnuty, mohla získat informaci, komu byly její údaje poskytnuty a mohla tak vůči příjemci údajů uplatňovat svá práva plynoucí z obecného nařízení o ochraně osobních údajů, a v případě, že dojde ke zneužití těchto údajů, se také mohla zákonem předvídanými prostředky bránit. Obojí přitom bez informace, komu byly údaje z katastru poskytnuty, není možné buďto vůbec nebo pouze velmi obtížně.
Deanonymizace poskytování právních údajů katastru je klíčovým opatřením k posílení ochrany osobních údajů, neboť nejen umožní v plném rozsahu naplnit právo subjektu osobních údajů na poskytnutí informací podle článku 15 obecného nařízení o ochraně osobních údajů, ale je také předpokladem a nutnou podmínkou účinnosti dalších navazujících opatření zejména kontrolního a sankčního charakteru. Bez této změny nebude subjekt údajů moci reálně naplňovat svá práva plynoucí z obecného nařízení o ochraně osobních údajů, neboť nebude vědět, vůči komu je má uplatňovat, a orgány katastru a zeměměřictví nebudou schopné účinně kontrolovat a sankcionovat neoprávněné použití či šíření údajů katastru, ani zamezovat neoprávněnému vytěžování těchto údajů.
Získávání a uchovávání údajů o tom, komu byly údaje katastru poskytnuty, bude znamenat na straně katastrálních úřadů zvýšení pracnosti při zpracování žádostí o poskytnutí těch údajů katastru, které jsou dosud poskytovány anonymně (bez prokázání totožnosti). Rovněž bude nutné vynaložit náklady na úpravu informačního systému katastru nemovitostí z hlediska jeho funkcionality, výkonnosti i kapacity uchovávaných údajů. Tyto náklady na straně správce jsou však, poměřováno ve vztahu k přínosům navrhovaného řešení, přiměřené. Zejména zvýšení pracnosti na straně katastrálních úřadů lze významně omezit využitím technických prostředků a automatizací některých úkonů např. automatizovaným načítáním údajů o žadatelích do informačního systému s využitím čteček identifikačních dokladů a údajů základních registrů. Z dlouhodobého hlediska tak přínosy významně převažují nad náklady navrhovaného řešení, neboť náklady na úpravu informačního systému katastru nemovitostí budou primárně jednorázového charakteru.
Pro ty typy výstupů, které již v minulosti byly vyhodnoceny jako zasluhující zvláštní pozornost z pohledu ochrany osobních údajů a soukromí, a to údaje o přehledu vlastnictví osoby z území České republiky, údaje ze sbírky listin a údaje o dosažených cenách nemovitostí, dojde ke zpřísnění stávajících podmínek poskytování. Doposud bylo poskytnutí těchto údajů podmíněno prokázáním totožnosti žadatele, nově je navrhováno požadovat navíc i uvedení právního důvodu jejich poskytnutí, který je v souladu s účely uvedenými v § 1 odst. 2 zákona. Uvedené účely budou evidovány a v případě, že bude listina použita k jinému účelu, který je v rozporu se zákonem, bude věc řešena v přestupkovém řízení. Aby bylo postihování případných přestupků reálné a efektivní, dojde v této souvislosti ke změně příslušnosti k vyřizování daného typu přestupku z katastrálních úřadů na Český úřad zeměměřický a katastrální.
Navrhované řešení bude mít významný přínos v tom, že ve vztahu k příjemcům údajů bude poskytovat důrazné poučení o tom, že získané údaje katastru lze využívat pouze k legitimním účelům (když tento účel budou muset jako podmínku získání údajů uvést), a zároveň i vytvářet tlak na to, aby se tak skutečně dělo, neboť příjemce údajů si bude vědomý toho, že skutečnost, že údaje získal a k jakému účelu je získal, bude dohledatelná. Toto řešení zároveň umožní zachovat automatizovaný způsob poskytování těchto údajů. Pokud by totiž mělo být ve vztahu k tomuto typu údajů přijato řešení, které by automatizaci poskytování údajů znemožnilo (např. požadavkem na prokazování právního zájmu) došlo by k zásadnímu nárůstu nákladů a pracnosti na straně správce, resp. zpracovatele, které by nebylo možné zajistit v rámci stávajícího personálního a rozpočtového zabezpečení resortu katastru a zeměměřictví. Zároveň by případná deautomatizace těchto procesů znamenala i významné zvýšení nákladů a pracnosti na straně veřejnosti. Zvolené řešení však zachovává veškeré výhody automatizovaného poskytování údajů katastru v kombinaci s maximálním přínosem pro ochranu osobních údajů, kterého lze v rámci automatizovaného poskytování údajů dosáhnout.
Z hlediska ochrany osobních údajů je nejrizikovějším způsobem poskytování údajů katastru poskytování hromadných údajů v elektronické podobě. To proto, že tato data jsou automatizovaně zpracovatelná, a proto snáze zneužitelná, přičemž s ohledem na množství takto poskytovaných osobních údajů představuje jejich případné zneužití zvýšené riziko pro práva a svobody fyzických osob. Ve vztahu k tomuto způsobu poskytování údajů katastru tak naplnění požadavku nezbytnosti a přiměřenosti vyžaduje nevyšší míru omezení, která je v návrhu představována požadavkem na prokázání právního zájmu nebo jiného vážného důvodu. Příkladem situace, kdy bude dán právní zájem na poskytnutí takových údajů, může být požadavek banky na vyhotovení speciálního výstupu, který bude obsahovat údaje o všech nemovitostech, ke kterým je pro tuto banku zapsáno zástavní právo. Pak bude její právní zájem dán právě tím, že ve vztahu k daným nemovitostem vystupuje jako zástavní věřitel. Obdobně také pokud bude např. ČEZ požadovat údaje o všech nemovitostech, ke kterým je v jeho prospěch zapsáno věcné břemeno apod.
Posouzení rizik pro práva a svobody fyzických osob včetně navrhovaných opatření ke snížení riskantnosti
Navržená úprava s sebou nese stejná rizika jako úprava dosavadní, žádná nová rizika nebyla identifikována. Nejvýznamnějším rizikem přitom je to, že osoby, které získají údaje katastru, je budou dále zpracovávat v rozporu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů. Toto riziko nelze vyloučit, primární odpovědnost za to, aby údaje získané z katastru byly dále zpracovány legálně, totiž nese jejich správce, tedy osoba, která údaje z katastru získala. Navrhovaná úprava však tato rizika podstatným způsobem snižuje, a to několika způsoby:
1. Zmenšuje rozsah údajů, které lze získat bez prokázání právního zájmu, a tím omezuje rozsah údajů, které mohou být potenciálně zneužity.
2. Umožňuje identifikovat osoby, kterým byly údaje poskytnuty, což umožní při porušení podmínek poskytování údajů katastru efektivně zabránit těmto osobám v dalším získávání údajů katastru a subjektům údajů umožní získat skutečný přehled nad tím, kdo zpracovává jeho osobní údaje a uplatňovat tak vůči správci (osobě, která údaje z katastru získala) veškerá práva vyplývající z obecného nařízení.
3. Posilují se kontrolní a sankční mechanismy, zejména se výslovně zakotvuje dosud pouze dovozovaná kompetence Českého úřadu zeměměřického a katastrálního vykonávat kontrolu, zda jsou údaje katastru šířeny za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem.
4. Úprava problematiky vytěžování včetně stanovení sankce za protiprávní vytěžování umožní efektivněji bránit tomu, aby byly údaje katastru neoprávněny shromažďovány.
11. Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava nezakládá žádná nová korupční rizika.
12. Informace dle zákona o regulaci lobbování
Předkladatel v souvislostí s tímto návrhem zákona neidentifikoval žádné osoby, které by podle zákona o regulaci lobbování vykonávaly lobbistickou činnost.
13. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nemá vliv na bezpečnost nebo obranu státu.
14. Zhodnocení dopadů na rodiny
Návrh zákona nemá žádné dopady na rodiny.
15. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Návrh zákona nemá bezprostřední dopady do dané oblasti.
16. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se zásadami digitálně přívětivé legislativy
1.1. Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default)
Návrh zákona je plně v souladu s uvedenou zásadou, neboť dochází k úplné digitalizaci některých postupů, např. výmazů práv omezených na dobru trvání života osoby nebo práv omezených na předem známou dobu.
1.2. Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost údajů a služeb
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh novely tuto oblast nijak nemění.
1.3. Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility)
Český úřad zeměměřický a katastrální nestanovuje v zákona žádné adresné podmínky týkající se služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením.
1.4. Sdílené služby veřejné správy
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena.
1.5. Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.
1.6. Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru
Zásada není navrhovanou právní úpravou dotčena, návrh tuto oblast neupravuje.
1.7. Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip GDPR)
Soulad navrhované právní úpravy s dotčenou zásadou je zhodnocen v části „Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů“.
1.8. Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government)
Navrhovaná úprava je s touto zásadou v souladu, když rozsah údajů katastru, které jsou poskytovány jako otevřená data, se zvyšuje maximálním možným způsobem na veškeré údaje katastru, které neobsahují údaje o osobách, údaje o právech nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
ČÁST PRVNÍ – Změna katastrálního zákona
K čl. I bodu 1 (§ 2):
S ohledem na změny vyplývající z nové právní úpravy stavebního řízení v oblasti dělení a scelování pozemků se upravuje definice pozemku. Definice se přitom zobecňuje tak, aby případné další změny stavebněprávních předpisů nevyvolávaly potřebu novelizace tohoto ustanovení.
K čl. I bodu 2 (§ 4 odst. 1):
Současná úprava zahrnuje pod legislativní zkratku „jiný oprávněný“ jak osoby, kterým svědčí věcné právo k věci cizí, nájem nebo pacht, tak osoby, které nejsou vlastníky, avšak fakticky vlastnická práva vykonávají (např. svěřenští správci, organizační složky státu, příspěvkové organizace, městské části apod.). To pak v dalším textu zákona neumožňuje dostatečné rozlišení, neboť některá pravidla se mají vztahovat na obě tyto skupiny, a jiná pravidla pouze na skupinu subjektů, které vykonávají vlastnické právo. To vede k obtížnému, někdy až nesprávnému výkladu některých ustanovení, a významně snižuje srozumitelnost zákona, a tím i právní jistotu jeho adresátů. Proto se navrhuje legislativní zkratku změnit na „oprávněný z věcných práv“ a omezit ji pouze na oprávněné z věcného práva k věci cizí, nájmu nebo pachtu. Ohledně osob, které nejsou vlastníky, avšak vlastnická práva vykonávají, pak v návaznosti na to bude ve společných ustanoveních nově upraveno, že se na ně obdobně použijí ustanovení tohoto zákona o vlastníkovi věci – viz nový § 59b.
K čl. I bodu 3 (§ 5):
Zavádí se legislativní zkratka „protokoly o řízení“, která bude využita dále v textu zákona v souvislosti s úpravou poskytování údajů z katastru. Zároveň se ustanovení doplňuje tak, aby zahrnovalo veškeré protokoly vedené při správě katastru.
K čl. I bodu 4 (§ 6):
Legislativně technická změna v návaznosti na úpravu v § 4 odst. 1. Viz odůvodnění k čl. I bodu 2.
K čl. I bodu 5 (§ 7) a k čl. I bodům 33 a 61 (§ 30 odst. 1, § 48 odst. 1):
K odst. 1:
Veřejnost stále častěji využívá možnost činit podání vůči katastrálním úřadům v digitální podobě. To je žádoucí a vítané, zároveň však v důsledku toho, že se jedná o relativně novou problematiku, dochází k řadě chyb a problémů, například k tomu, že jako zápisné listiny jsou předkládány prosté skeny listin vyhotovených originálně v listinné podobě. Těmto problémům lze částečně předejít podrobnější úpravou problematiky, jaké listiny mohou být podkladem pro zápis do katastru.
Vzhledem k tomu, že při nakládání s nemovitostmi jde v řadě případů o významné finanční hodnoty, a také s ohledem na potřebu zajištění bezpečnosti realitního trhu a minimalizace rizika zápisu na základě podvržené listiny, se proto výslovně stanoví, že listiny pro zápis musí být předloženy buďto jako originály nebo jejich úředně ověřené kopie, resp. pro elektronickou podobu jako výstup z autorizované konverze. Taková právní úprava je obvyklá i v jiných právních předpisech, pokud jde o doložení významných skutečností – např. § 8 zákona o návykových látkách, § 61a energetického zákona, § 38a odst. 4 školského zákona, § 24b a 24c zákona o advokacii nebo § 25c odst. 5 zákona o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě.
Zároveň se upravuje výjimka pro situace, kdy je podkladovou listinou procesní úkon vůči orgánu veřejné moci, typicky žaloba podaná soudu. V případě takovýchto dokumentů je totiž běžné, že účastníci mají k dispozici pouze kopii žaloby potvrzenou podatelnou soudu, a požadavek na předložení originálu se tak jeví jako nepřiměřený.
K odst. 2:
Do druhého odstavce se přesouvá část původního odstavce 1 věnovaná náležitostem listin v elektronické podobě. Přitom se vypouští požadavek, aby byla listina vyhotovená v elektronické podobě opatřena kvalifikovaným elektronickým časovým razítkem.
Vzhledem k tomu, že není běžně možné zakoupit jednotlivé kvalifikované časové razítko, brání v současnosti tento požadavek tomu, aby v jednotlivém případě osoba, která je k tomu jinak technicky řádně vybavená, mohla vyhotovit listinu pro zápis do katastru v elektronické podobě. S ohledem na přijetí zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, jsou již všechny písemnosti orgánů veřejné moci předkládány včetně kvalifikovaného časového razítka, u soukromých listin však praxe ukazuje, že setrvávání na tomto požadavku je problematické a brání další digitalizaci.
Zároveň se v této souvislosti upravuje problematika ověřování platnosti elektronického podpisu tak, aby zejména právě pro situace, kdy listina nově nebude muset být opatřena kvalifikovaným časovým razítkem, bylo zřejmé, k jakému okamžiku má být platnost elektronického podpisu ověřována.
K odst. 3:
Podle současné právní úpravy běží lhůta k prokázání pravosti podpisu, aniž by se o tom navrhovatel dozvěděl, resp. byl k tomu vyzván. Tato skutečnost působí v praxi jen obtížně řešitelné potíže, mimo jiné vede k tomu, že navrhovatelům se fakticky zkracuje doba pro prokázání pravosti podpisu o dobu potřebnou k tomu, aby katastrální úřad tuto skutečnost zjistil a navrhovatele k prokázání pravosti podpisu vyzval. Navrhuje se proto vázat počátek běhu této lhůty až k okamžiku odeslání výzvy k prokázání pravosti podpisu.
Zároveň se navrhuje, aby pro daný účel nebylo přihlíženo k takovému ověření podpisu, které neumožňuje dostatečnou identifikaci podepisující osoby. V některých případech, kdy k ověření došlo v zahraničí, totiž ověřovací doložky neobsahují žádné relevantní informace o podepisující osobě ani o tom, zda a jakým způsobem byla totožnost podepisující osoby ověřujícím orgánem zjištěna. To může být zneužito ke zfalšování vkladové listiny, a proto se navrhuje pro účely vkladového řízení na takové podpisy hledět, jakoby úředně ověřeny nebyly, a požadovat prokázání pravosti podpisu i v těchto případech.
K odst. 4 a k § 30 odst. 1, § 48 odst. 1:
S ohledem na vývoj soudní judikatury již současná praxe připouští, že spojení geometrického plánu s listinou nemusí být fyzické, ale postačí spojení obsahové, tedy právě odkazem na daný geometrický plán. Ten pak postačuje pouze přiložit. V případě geometrických plánů, které jsou vyhotovovány v elektronické podobě, je však již i požadavek na předložení nadbytečný – katastrální úřad tento geometrický plán má k dispozici a zároveň je zde jistota, že nemůže existovat odlišné vyhotovení téhož geometrického plánu (na rozdíl od plánů vyhotovovaných v listinné podobě). Tato úprava přispěje k další digitalizaci, neboť v případech, kdy soudy vyhotovovaly rozhodnutí, jehož součástí měl být geometrický plán, činily tak právě s ohledem na dosavadní znění § 7 odst. 3 v listinné podobě.
Obdobně se upravují i další ustanovení katastrálního zákona, která dosud vyžadovala předložení geometrického plánu.
K odst. 5:
Potřeba prokázání pravosti podpisu je v současnosti ve vztahu k podpisům na plných mocích, na základě kterých byly soukromé listiny podepsány, dovozována výkladem. Vzhledem k důsledku, který je s nesplněním této povinnosti spojen (zastavení vkladového řízení), je však žádoucí, aby toto bylo upraveno výslovně a došlo k odstranění pochybností při aplikační praxi.
K odst. 6:
Navrhuje se omezit možnost podání návrhu na zápis práv do katastru v elektronické podobě, a to na podání prostřednictví datové schránky nebo portálu katastru a zeměměřictví. Důvodem je skutečnost, že podání prostřednictvím elektronické pošty není z pohledu uživatele žádným způsobem garantované – neexistuje jistota, že takové podání katastrálnímu úřadu skutečně dojde. Navíc takto činěná podání vykazují nejvyšší chybovost, velmi často jsou vyhodnocena jako neúčinná. Omezení elektronické komunikace na garantované prostředky zvýší právní jistotu podatelů a efektivitu činnosti katastrálních úřadů.
K čl. I bodu 6 (§ 9 odst. 1):
Vzhledem k tomu, že údaje o doručených návrzích a listinách jsou součástí protokolů o řízení, které jsou součástí katastrálního operátu, vztahuje se na ně obecná úprava získávání údajů z katastru. K speciálnímu ustanovení obsaženém v § 9 odst. 1 druhé větě tak není žádný důvod, naopak je spíše matoucí, když není zcela zřejmé, jaký je jeho vztah k § 52 a násl. Proto se navrhuje druhou větu zrušit a poskytování údajů z protokolů řízení řešit pouze v rámci nového ustanovení § 55a.
K čl. I bodu 7 (§ 9 odst. 2):
Zásada pořadí zápisů je jednou ze základních zásad vedení katastru: její důsledné dodržování významně přispívá k právní jistotě všech osob vycházejících v dobré víře z údajů katastru a bezpečnosti realitního trhu. Současné znění zákona, které tuto zásadu zakotvuje, však neodpovídá tomu, jak je zásada v praxi aplikována. Ustanovení se proto upřesňuje tak, jak odpovídá potřebám praxe, avšak při zachování dosavadního smyslu ustanovení.
Zachování této zásady je nezbytné pouze tam, kde se zápisy vztahují k témuž předmětu – téže nemovitosti nebo totožnému spoluvlastnickému podílu na nemovitosti. Zápisy týkající se různých nemovitostí nebo odlišných spoluvlastnických podílů na téže nemovitosti spolu nemohou nikdy věcně souviset, proto neexistuje žádné riziko plynoucí z toho, že by tyto zápisy nebyly provedeny v určitém pořadí. Naopak u zápisů týkajících se téže nemovitosti nebo totožného spoluvlastnického podílu je věcná souvislost obvyklá.
Je možné, že v některých případech spolu věcně nesouvisí dokonce ani zápisy týkající se téže nemovitosti nebo totožného spoluvlastnického podílu, takové případy jsou však spíše výjimkou. Individuální posuzování toho, zda v konkrétním případě mezi určitými zápisy je či není souvislost, by bylo právně velmi komplikované a případné chybné vyhodnocení této otázky by mohlo vést k významnému snížení právní jistoty a důvěryhodnosti zápisů v katastru. V těchto případech (tj. v případě zápisů týkajících se téže nemovitosti nebo téhož spoluvlastnického podílu) je proto na pořadí zápisů třeba trvat bezvýjimečně, tedy i pro případy zápisů bez věcné souvislosti.
K čl. I bodu 8 (§ 12):
K odst. 1:
Ustanovení se formulačně upravuje tak, aby lépe zohledňovalo skutečnost, že k tomu, aby mohl být proveden vklad do katastru, je zapotřebí nejen rozhodnutí katastrálního úřadu o jeho povolení, ale také vlastní podklad zápisu, kterým je vkladová listina. To ostatně plně koresponduje s dvoufázovým nabýváním věcných práv v případě, kdy má právo vzniknout na základě smlouvy, kdy ke vzniku je třeba jak modus (vklad), tak titulus (smlouva). Zápis pak musí být proveden v souladu s obsahem listiny, který je v tomto ohledu určující.
K odst. 2:
Právní úprava účinná do 31. prosince 2013 obsahovala určité definice zápisných listin, ty se však z pohledu nové právní úpravy nejevily vhodné, a proto nebyly převzaty – současná podoba katastrálního zákona tak tuto otázku vůbec neřeší. Dosavadní zkušenosti s aplikací současného katastrálního zákona pak ukazují, že nejvíce nejasností ohledně toho, jaká listina má být vkladovou listinou pro účely zápisu do katastru, nastává v případech, kdy právo vzniká či zaniká ze zákona. Navrhuje se proto tyto situace řešit výslovně, a to tak, že v takových případech je vkladovou listinou listina stanovená prováděcím právním předpisem. V současné době sice právní úprava umožňuje prováděcím právním předpisem vkladovou listinu stanovit, v praxi však soudy připouštějí i jiné listiny než ty, které jsou pro danou situaci prováděcím právním předpisem určeny. To vyvolává nežádoucí nejistotu a rozkolísanost praxe. Nadále by tedy v takových případech měla být podle zákona jedinou přípustnou vkladovou listinou listina určená katastrální vyhláškou.
K čl. I bodu 9 (§ 12a):
V současnosti se místní příslušnost katastrálních úřadů řídí podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) správního řádu místem, kde se nachází nemovitost. Toto pravidlo je pro správu katastru vhodné, avšak není dostatečné pro případy, kdy se smlouva týká nemovitostí v obvodu více katastrálních úřadů.
Navrhované ustanovení umožní „překročit“ místní příslušnost katastrálních úřadů a v případech, kdy se smlouva týká nemovitostí v obvodu více katastrálních úřadů, podat jeden společný návrh ohledně všech nemovitostí pouze jednomu z příslušných katastrálních úřadů. Zároveň budou účastníci řízení motivováni k podání pouze jednoho návrhu na vklad ve vztahu ke všem těmto nemovitostem tím, že za jeden návrh na vklad se vybírá jeden správní poplatek.
Navrhovaná zvláštní úprava místní příslušnosti přinese zjednodušení pro účastníky řízení a zefektivnění pro katastrální úřady, na jejichž straně odbourá jednak zbytečné postupování podání mezi katastrálními úřady, jednak vyšší pracnost spočívající v tom, že o jedné věci musí rozhodovat více katastrálních úřadů, kdy větší část jejich činnosti je duplicitní, resp. multiplicitní. Navíc při podání jediného návrhu na vklad katastrální úřady nebudou nuceny řešit právně komplikovanou otázku oddělitelnosti či neoddělitelnosti právních jednání týkajících se nemovitostí v obvodu různých katastrálních úřadů, což přispěje jak k vyšší efektivitě správního řízení, tak k lepší předvídatelnosti rozhodování katastrálních úřadů.
V případě, že navrhovatelé tuto možnost nevyužití a podají samostatné návrhy přesto, že mohli podat návrh společný, budou katastrální úřady o jednotlivých návrzích rozhodovat samostatně. V případě, že budou podány samostatné návrhy na vklad na základě neoddělitelného právního jednání, budou katastrální úřady i nadále rozhodovat ve vzájemné spolupráci tak, aby o vkladu na základě neoddělitelného právního jednání bylo rozhodnuto stejným způsobem všemi příslušnými úřady, tj. aby všechny návrhy na vklad byly povoleny nebo všechny návrhy na vklad byly zamítnuty. Bude-li podán návrh na vklad na základě neoddělitelného právního jednání pouze k části nemovitostí, které jsou v obvodu působnosti jednoho katastrálního úřadu, aniž by byl podán návrh na vklad ve vztahu k nemovitostem v obvodu působnosti jiného katastrálního úřadu, bude postupováno stejným způsobem jako doposud, tj. vklad nebude možné povolit.
K čl. I bodu 10 (§ 13):
V některých specifických situacích je velmi obtížné dospět výkladem současného ustanovení § 13 k žádoucímu závěru o tom, kdo je účastníkem vkladového řízení – například insolvenční správce zjevně není ani osobou, jejíž právo vzniká, mění se nebo se rozšiřuje, ani osobou, jejíž právo zaniká, mění se nebo se omezuje – pozice insolvenčního správce se totiž odvíjí od zcela jiných skutečností, než je vztah k právu zapisovanému do katastru. Ustanovení se proto upravuje tak, aby umožňovalo řešit i tyto ne zcela obvyklé, avšak v praxi nastávající situace. Mezi ně patří kromě jednání insolvenčního správce s dispozičním oprávněním při nakládání s majetkem zařazeným do majetkové podstaty například také situace při přímém prodeji zástavy zástavním věřitelem, při uzavření kupní smlouvy příklepem v nucené dražbě, jejímž navrhovatelem je zástavní věřitel, nebo při výmazu podzástavního práva, dochází-li současně k zániku práva zástavního.
K čl. I bodu 11 (§ 14 odst. 1):
V návaznosti na úpravy v dalších ustanoveních se navrhuje sjednotit terminologii používanou pro podání, kterým se zahajuje vkladové řízní, a to na „návrh na vklad“. V současném znění zákona je použití nejednotné, když v § 14 a 15 se používá sousloví „návrh na zahájení vkladového řízení“, v § 16, § 17 a § 18 odst. 7 se používá sousloví „návrh na vklad“ a v § 18 odst. 2 dokonce „návrh na povolení vkladu“. Toto sjednocení odpovídá praktickému používání a zároveň jde o v zákoně nejčastěji se vyskytující variantu.
K čl. I bodu 12 (§ 14 odst. 2):
Navrhuje se posílit elektronickou komunikaci s katastrálními úřady u osob, kterým byla zřízena datová schránka bez žádosti, a to zavedením povinnosti pro tyto osoby činit návrh na vklad včetně příloh v elektronické podobě. Jde o povinnost, která je těmto osobám již uložena ve vztahu k insolvenčnímu řízení (§ 80a odst. 1 insolvenčního zákona) a rovněž v celém civilním právu procesním. Povinnost se bude vztahovat pouze k návrhům týkajícím se činnosti, pro kterou byla osobě zřízena datová schránka bez žádosti. Má-li tedy fyzická osoba datovou schránku z titulu svého podnikání, zatímco návrh na vklad se týká soukromých záležitostí této fyzické osoby, pak se na ni povinnost podat návrh na vklad elektronicky nevztahuje.
Současně se umožňuje, aby v odůvodněných případech mohly i tyto osoby učinit návrh na vklad v listinné podobě – typicky se bude jednat o situace, kdy návrh na vklad podává společně více osob a na některé z nich tato povinnost nedopadá.
K čl. I bodu 13 (§ 14 odst. 3):
Dosavadní ustanovení § 14 odst. 2 umožňuje zahájit vkladové řízení na základě veřejné listiny zaslané soudem nebo soudním exekutorem, aniž by bylo nutné podávat návrh na vklad. To ale v praxi působí značné potíže, neboť správní řád takový způsob zahájení správního řízení nezná. Mnohá důležitá ustanovení správní řádu jsou v důsledku toho na takto zahájená vkladová řízení zcela neaplikovatelná nebo aplikovatelná jen velmi obtížně (např. ustanovení o zastavení řízení). Přitom není důvod, proč by v takto zahájených vkladových řízeních mělo být z procesního hlediska postupováno odlišně od vkladových řízení zahájených na základě návrhu na vklad. Proto se navrhuje výslovně upravit, že i ve vkladových řízeních zahájených bez návrhu se postupuje podle těch ustanovení správního řádu, která upravují řízení o žádosti. Aby tato ustanovení byla aplikovatelná, zavádí se pro daný účel fikce, že takové vkladové řízení se považuje za řízení zahájené na základě návrhu toho účastníka vkladového řízení, jehož právo vzniká, mění se nebo se rozšiřuje.
V této souvislosti je nutné upravit i § 15 odst. 3., tj. postup v případě, že rozhodnutí nebo potvrzení soudu (příp. exekutora) vykazuje vady. Pojem „účastníci řízení“ bude v tomto ustanovení nahrazen pojmem „osoby, které se považují za navrhovatele“.
K čl. I bodům 14 a 16 (§ 15 odst. 1 a 3):
Legislativně technické úpravy v návaznosti na zavedení definice vkladové listiny v § 12 a na změny v § 14.
K čl. I bodu 15 (§ 15 odst. 2):
V návaznosti na zavedení povinnosti podávat návrh na vklad v elektronické podobě pro osoby, kterým byla zřízena datová schránka bez žádosti, se upravuje postup v případě, kdy nebude návrh na vklad podán v zákonem stanovené podobě. Jako nejvhodnější se jeví využít postup, který je již v současnosti využíván v případech, kdy není splněna povinnost, že k návrhu na vklad musí být od samého počátku doložena vkladová listina. V takovém případě tedy bude navrhovatel vyrozuměn o tom, že návrh na vklad nevyvolal účinky zahájení vkladového řízení z důvodu nedodržení zákonem předepsané formy, na což může okamžitě reagovat podáním nového, bezvadného návrhu na vklad. Byl-li v souvislosti s neúčinným návrhem na vklad zaplacen správní poplatek, dojde na žádost poplatníka k jeho vrácení.
Zároveň se k odstranění pochybností výslovně doplňuje, že stejné důsledky jako nesplnění povinnosti přiložit k návrhu na vklad vkladovou listinu má i přiložení vkladové listiny v podobě, která není v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 nebo 2, tedy typicky přiložení prosté kopie nebo prostého skenu takové listiny. Povinnost přiložit k návrhu na vklad vkladovou listinu je řádně splněna pouze tehdy, pokud je tato listina předložena v originále, úředně ověřené kopii nebo jako výstup z autorizované konverze. Ačkoliv již v současné době je předmětné ustanovení takto vykládáno a aplikováno, je zejména s ohledem na jeho jednoznačnost vůči osobám, které činí návrh na vklad, namístě jej upřesnit.
K čl. I bodu 17 (§ 16):
Od účinnosti zákona byly na zasílání informace na zaplombování vynaloženy prostředky v celkové výši přibližně 300 milionů korun, přičemž pouze v jednotkách případů na zaslanou informaci vlastníci nějakým způsobem reagovali. Přitom samotná skutečnost, že vlastník nemovitosti bude tvrdit, že smlouva, podle které má být proveden vklad, je podvržená, nemůže sama o sobě vést k zamítnutí vkladu – i jednání vlastníka může být účelové, vedené např. snahou prodat nemovitost jinému, lepšímu kupci. Případné zfalšování smlouvy musí být prokázáno, což je problematika, kterou lze ve vkladovém řízení řešit pouze v případě, že je takový důkaz jednoduchý a snadno dostupný (např. zjištění, že doložka o ověření podpisu nebyla příslušným notářem ve skutečnosti vyhotovena), v opačném případě musí rozhodnout soud. Očekávání vkládaná do tohoto ustanovení při jeho přijetí se tak v praxi nenaplnila, a je potřebné na to reagovat.
Navrhuje se zasílání informací o plombě zcela zrušit. Každý vlastník, který chce být informován o tom, že ohledně jeho nemovitosti bylo zahájeno vkladové řízení, má možnost si nechat zřídit službu sledování změn. Ta je do 20 nemovitostí včetně bezplatná, a ve vztahu k vlastníkovi dostupná bez ohledu na to, kde se aktuálně zdržuje (zda v místě trvalého pobytu či nikoliv).
Pravidlo obsažené v současném znění 16 odst. 2 a 3 se rovněž navrhuje opustit, neboť tato odchylka od správního řádu se v praxi neosvědčila. Namísto toho se navrhuje upravit odchylně od správního řádu případy některých obeslání, u kterých se jedná pouze o formální naplnění správního řádu. Vkladové řízení je řízením nesporným, kdy ve většině případů návrh na vklad podávají účastníci společně, zasílání některých informací proto postrádá smysl. Z tohoto důvodu se navrhuje upravit, že u řízení zahájených na základě návrhu na vklad odpadá povinnost odesílat oznámení o zahájení řízení podle § 47 správního řádu, pokud účastník sám návrh na vklad podal nebo byl o jeho podání informován jiným způsobem, a dále, že v případě, kdy katastrální úřad vklad povolí, odpadá povinnost zasílat seznámení s podklady pro rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu.
Dále se navrhuje řešení pro případy, kdy katastrální úřady obdrží vkladovou listinu, podle které má být proveden zápis práva, které je již zapsáno, nebo naopak výmaz práva, které zapsáno není (protože již bylo vymazáno nebo nikdy zapsáno nebylo). Správní řád umožňuje zastavit řízení o žádosti pouze v případě, kdy se žádost stala zjevně bezpředmětnou v průběhu řízení, v daném případě však jde o odlišnou situaci, kdy je žádost bezpředmětná od samého počátku. Řešení situace, kdy je žádost od počátku bezpředmětná, by se však z logiky věci nemělo lišit od řešení situace, kdy se žádost stane bezpředmětnou v průběhu řízení. Proto se navrhuje do katastrálního zákona doplnit speciální důvod zastavení vkladového řízení pro tyto případy.
K čl. I bodu 18 (§ 17 odst. 5):
Legislativně-technická úprava v návaznosti na změny v § 16.
K čl. I bodu 19 (§ 17a):
Navrhovanou úpravou má dojít k rozšíření stávajícího řešení obsaženého v katastrálním zákoně v dosavadním § 24 odst. 2 a 3 i na ostatní situace, kdy je v rámci soudního řízení, o kterém se do katastru zapisuje poznámka, řešena otázka, která má ve vztahu ke vkladovému řízení charakter otázky předběžné. Stávající řešení se ve vztahu k poznámkám spornosti za více než 10 let od účinnosti katastrálního zákona osvědčilo a jeho rozšíření umožní efektivně řešit další případy, kdy i přes ne zcela vyjasněnou právní situaci mají účastníci vkladového řízení zájem na nabytí nemovité věci nebo věcného práva k ní. Nakládání s nemovitou věcí nebude zbytečně a neúčelně blokováno – bude na úvaze každého, zda i přes vedené soudní řízení, o kterém se na základě zapsané poznámky dozví, učiní příslušné právní jednání a dobrovolně na sebe vezme riziko, že soudní řízení nedopadne podle jeho očekávání. Soudním řízením, o kterém se do katastru zapisuje poznámka, může být v této souvislosti nejen řízení o určení práva, konstitutivní rozhodnutí, kterým se práva mění, ruší nebo zakládají, či rozhodnutí, kterými se nahrazuje projev vůle k uzavření smlouvy týkající se nemovité věci, ale také soudní řízení vedená na základě žaloby podle části páté o. s. ř. (zejm. v restitučních věcech) či žaloby podle § 31 zákona č. 216/1994 Sb., pokud mohou vést ke zrušení rozhodnutí nebo rozhodčího nálezu, který byl nebo má být podkladem pro zápis do katastru.
Zároveň se navrhuje zavedení nového speciálního důvodu pro přerušení vkladového řízení pro případy, kdy se katastrální úřad dozví, že byl podán návrh na odklad právní moci nebo vykonatelnosti rozhodnutí, podle kterého má být proveden vklad do katastru. V takových případech je naopak namístě vyčkat výsledného soudního rozhodnutí, neboť pokud by katastrální úřad na základě rozhodnutí soudu vklad povolil, a následně by došlo k odložení právní moci takového rozhodnutí, nebylo by podle současné judikatury možné tento stav zvrátit a právo zapsané podle rozhodnutí, jehož právní moc byla odložena, opět vymazat. To by vedlo k tomu, že v katastru by přetrvával zápis neodpovídající skutečnému stavu, což je nežádoucí. Nadto je rozhodování o odkladu právní moci významně rychlejší než rozhodování ve věci samé, tudíž posečkání na výsledek soudního rozhodnutí v těchto případě nepovede ke zbytečných průtahům při provádění zápisů práv do katastru.
K čl. I bodu 20 (§ 18 odst. 1 a 2):
V návaznosti na změny v § 16 je odpovídajícím způsobem upravováno i ustanovení § 18 tak, že doba 20 dnů, po kterou katastrální úřad nesmí povolit vklad, bude počítána ode dne, kdy došlo k zaplombování. Zachování této lhůty je smysluplné i přesto, že informace o zaplombování nebude odesílána, její funkci bude totiž i nadále plnit služba sledování změn.
Zároveň se v novém odstavci 2 navrhuje upravit případy, kdy není třeba s povolením vkladu vyčkávat, neboť hodnověrnost předložených listin je dostatečně garantována. Stejně jako pro účely přezkoumávání vkladových listin i zde se jeví žádoucí rozlišovat mezi soukromými a veřejnými listinami. Veřejná listina zakládá podle § 568 občanského zákoníku vůči každému plný důkaz o původu listiny od orgánu nebo osoby, které ji zřídily, o době pořízení listiny, jakož i o skutečnosti, o níž původce veřejné listiny potvrdil, že se za jeho přítomnosti udála nebo byla provedena, dokud není prokázán opak. Pokud by tedy měl katastrální úřad vyčkávat s povolením vkladu na základě veřejné listiny, byla by tím bezdůvodně popírána její důkazní hodnota. Samozřejmě nelze vyloučit ani alternativu zfalšování veřejné listiny, toto riziko však lze eliminovat požadavkem, aby taková listina byla katastrálnímu úřadu předložena přímo jejím vyhotovitelem, kterým je buďto orgán veřejné moci, typicky soud, nebo notář. Je absurdní předpokládat, že například rozhodnutí soudu zaslané katastrálnímu úřadu z datové schránky soudu, který toto rozhodnutí vydal, by mohlo být zfalšovanou listinou. V popsaných případech je tak povinnost vyčkat s povolením vkladu 20 dnů od zaplombování nejen nadbytečná, ale i nežádoucí.
K čl. I bodu 21 (§ 18 odst. 3):
Navrhovaná změna reaguje na postupující digitalizaci tím, že dosavadní záznam ve spise bude nahrazen záznamem stejné skutečnosti v informačním systému katastru nemovitostí.
Zároveň se s ohledem na praktickou potřebu umožňuje vydat písemné rozhodnutí o povolení vkladu v případech, kdy návrhu na vklad není zcela vyhověno nebo je k tomu jiný vážný důvod. Příkladem takového vážného důvodu může být situace, kdy v důsledku jiných úkonů při správě katastru dojde k rozdělení nebo přečíslování parcel v průběhu vkladového řízení. Pak je namístě, aby bylo písemným rozhodnutím určeno, k jakým konkrétním a jak označeným nemovitostem se vklad povoluje, neboť k nemovitostem tak, jak jsou označeny v návrhu na vklad, již není možné vklad provést.
K čl. I bodu 22 (§ 18 odst. 6):
V důsledku úpravy § 18 odst. 1 dochází k vyčlenění problematiky zamítnutí vkladu do samostatného odstavce. Ustanovení se při této příležitosti upřesňuje a doplňuje o další důvody k zamítnutí vkladu, které vyplývají z aktuální judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 21 As 8/2025 – 40. Tyto nové důvody (zrušení rozhodnutí, které je vkladovou listinou, před povolením vkladu, a odložení právní moci nebo vykonatelnosti rozhodnutí, které je vkladovou listinou, před povolením vkladu) je obtížné podřadit pod přezkumné podmínky obsažené v § 17, neboť se jedná o skutečnosti, které nastávají až po podání návrhu na vklad, avšak mají „zpětné“ účinky k okamžiku podání návrhu na vklad. Proto se jeví vhodnější je v zákoně řešit samostatně a explicitně obdobně, jako je tomu již v současnosti v případě, že návrh na vklad ztratí své účinky.
K čl. I bodu 23 (§ 18 odst. 10):
Odborná veřejnost vnímá jako problematické, že není možné „vzdát se“ práva na podání žaloby podle části páté občanského soudního řádu a pokračovat v navazujících vkladových řízení i v případech, kdy účastníci původního vkladového řízení, ve kterém došlo k zamítnutí vkladu, nemají zájem na podání žaloby, a naopak mají zájem na pokračování v navazujících vkladových řízeních. Navrhované ustanovení má umožnit řešení této situace mechanismem, který je obdobný mechanismu v současnosti využívanému v souvislosti se zápisy poznámek spornosti. Jedná se tedy o v praxi osvědčené řešení, které přispěje k tomu, aby bylo možné rychleji provést zápis na základě opravené vkladové listiny.
K čl. I bodu 24 (§ 18a):
Navrhované ustanovení vychází vstříc požadavkům laické i odborné veřejnosti na zjednodušení postupu při výmazu práv, která zanikla uplynutím doby, na kterou byla zřízena, a také při výmazu práv, která jsou omezena na dobu života oprávněné fyzické osoby.
V případě, kdy je trvání práva omezeno takovým způsobem, že je okamžik jeho zániku od samého počátku určitelný konkrétním datem, je možné provést výmaz takového práva zjednodušeným, automatizovaným způsobem, který je již v současné době využíván k plnění povinnosti katastrálního úřadu vymazat poznámku spornosti v případě, že žadatel nedoložil ani do dvou měsíců od doručení žádosti, že své právo uplatnil u soudu (viz § 986 odst. 1 občanského zákoníku). Bude-li však trvání práva omezeno takovým způsobem, že není od počátku zřejmé, kdy konkrétně tato doba uplyne, nelze podle tohoto ustanovení postupovat a výmaz zaniklého práva je třeba provést standardním postupem na základě řádné vkladové listiny.
V případě práv zaniklých úmrtím pak bude výmaz proveden automatizovaně na základě údaje převzatého ze základního registru obyvatel obdobně, jako je tomu dnes u některých poznámek souvisejících s insolvenčním řízením, které jsou zapisovány a vymazávány automatizovaně na základě údajů insolvenčního rejstříku. Zjednodušený postup při výmazu práv zaniklých úmrtím oprávněné osoby bude možné použít, pouze pokud je možné údaj o úmrtí fyzické osoby převzít z registru obyvatel, tj. pokud je takový údaj v registru obyvatel obsažen a zároveň je možné ztotožnit osobu vedenou v katastru s osobou vedenou v registru obyvatel. V případě, kdy údaje o úmrtí fyzické osoby nebude možné převzít z registru obyvatel, bude nadále nutné postupovat stávajícím způsobem (tj. podat návrh na vklad a doložit vkladovou listinu), pro tyto případy však bude zavedeno osvobození od správního poplatku, aby nedocházelo k finanční diskriminaci těch vlastníků, jejichž nemovitosti byly zatíženy v dřívější době, oproti vlastníkům později zatížených nemovitostí.
K čl. I bodu 25 (§ 21 odst. 2):
S ohledem na postupující digitalizaci a na změny v obsahu pojmu záznam, ke kterým došlo s přijetím současného katastrálního zákona, ztratilo vracení záznamových listin praktický smysl. Ustanovení se proto upravuje takovým způsobem, že v případě neprovedení záznamu je výsledným úkonem katastrálního úřadu pouze vyrozumění navrhovatele o tom, že záznam nebyl proveden, a o důvodech jeho neprovedení.
K čl. I bodu 26 [§ 23 odst. 1 písm. n)]:
V návaznosti na změny v § 4 a § 59b se upřesňuje, že předmětné ustanovení se vztahuje na vlastníka nebo osobu, která vlastnické právo vykonává, nikoliv již na oprávněné z věcných práv k věci cizí, nájmu nebo pachtu.
K čl. I bodu 27 [§ 23 odst. 2 písm. m)]:
V souvislosti s novou úpravou obsaženou v § 17a odst. 3 se doplňuje nová poznámka, která má zajistit informování veřejnosti o tom, že může dojít ke změně zápisu práv v katastru v případě, že Nejvyšší soud na základě podaného dovolání nebo Ústavní soud na základě podané ústavní stížnosti zruší rozhodnutí, podle kterého je v katastru proveden zápis. Tato informace je již v současnosti v katastru zveřejňována, avšak pouze formou upozornění, což se s ohledem na důsledky, které mají být nově s touto informací spojovány, nejeví jako vhodné – v těchto souvislostech je namístě použít formu poznámky.
K čl. I bodu 28 (§ 24):
Legislativně technická úprava související s novou úpravou v § 17a. Obsah odstavců 2 a 3 je nově obsahem § 17a odst. 1 a 2 s rozšířením i na ostatní situace, kdy je v rámci soudního řízení, o kterém se do katastru zapisuje poznámka, řešena otázka, která má ve vztahu ke vkladovému řízení charakter otázky předběžné. Logicky a systematicky patří řešení těchto otázek k úpravě vkladového řízení, kam je úprava dané problematiky přesouvána, nikoliv k úpravě poznámek.
K čl. I bodu 29 [§ 25 odst. 1 písm. a)]:
Ustanovení reaguje na změny v exekučním řádu a v zákoně o pozemních komunikacích, kdy podle § 9a zákona o pozemních komunikacích se na Ředitelství silnic a dálnic s. p. neuplatní zákaz nakládání s majetkem po doručení vyrozumění o zahájení exekuce podle exekučního řádu. Ustanovení je formulováno obecně tak, aby pro případ, že zvláštní předpisy v budoucnu vyjmou ze zákazu nakládání další subjekty, nebyla nutná novelizace katastrálního zákona.
K čl. I bodu 30 (§ 26):
V oblasti přezkumu způsobilosti listin k zápisu poznámek se judikatura vyvinula zcela odlišným směrem, než jaký byl při přijetí katastrálního zákona zamýšlen. Záměrem bylo, aby se přezkum u těch poznámek, které se zapisovaly i podle předchozí právní úpravy, oproti předchozí právní úpravě nezměnil, zároveň aby však bylo možné brát v úvahu specifika zcela nových typů poznámek vycházejících z nové občanskoprávní úpravy. Této diferenciace mělo být dosaženo použitím výrazu „přiměřeně“. V soudní judikatuře se však začaly objevovat požadavky, aby u zápisů poznámek byla návaznost na stav zápisů vyžadována bezvýjimečně stejně jako u záznamů. To však vzhledem k tomu, že formou poznámek jsou zapisovány zcela odlišné skutečnosti než záznamem, není vhodné. Ustanovení je proto třeba doplnit tak, aby dostatečně jednoznačně vyjadřovalo původní záměr, když současná textace se v tomto ohledu v praxi ukázala jako poskytující příliš velký prostor pro různé způsoby interpretace.
V případě, kdy jde o poznámku spornosti nebo o poznámku zapisovanou na základě žalobních návrhů, potvrzuje oprávněnost požadavku na návaznost na stav zápisů soudní judikatura, v případě soukromých listin a právních jednání ve formě notářského zápisu tento požadavek vyplývá z elementárního pravidla, že nikdo nemůže na druhého převést více práv než sám má.
U veřejných listin naopak není žádoucí, aby byla návaznost na stav zápisů přezkoumávána, neboť tyto listiny mohou v některých případech vyvolat účinky i vůči osobě vlastníka nemovitosti přesto, že tento není/nebyl účastníkem daného řízení. Například je-li vydán exekuční příkaz a následně na jeho základě je nemovitost vydražena, zanikne vlastnické právo dosavadního vlastníka i přesto, že nebyl povinným, neboť nabytí v dražbě je podle soudní judikatury originárním privilegovaným nabytím. Aby se vlastník mohl v takové situaci bránit, musí se o vydání exekučního příkazu dozvědět, což zajišťuje právě zápis poznámky. Výjimkou z tohoto principu je předběžné opatření, které, zakazuje-li nakládat s nemovitostí jiné osobě než knihovnímu vlastníkovi, nemůže tohoto vlastníka nijak omezovat.
K čl. I bodu 31 (§ 29):
Dosavadní znění katastrálního zákona připouští změnu hranice katastrálního území pouze na podkladě návrhu. Potřeba změny hranice katastrálního území však může být zjištěna i katastrálním úřadem při revizích údajů katastru, při obnově operátu nebo při dalších činnostech při správě katastru. Proto se navrhuje ustanovení upravit takovým způsobem, aby bylo možné změnu hranice katastrálního území provést i z moci úřední.
K čl. I bodu 32 (§ 29 odst. 2):
Ustanovení se upravuje v návaznosti na změny vyplývající z § 7 odst. 4.
K čl. I bodu 33 (§ 30 odst. 1):
Společně s úpravou navazující na změny v § 7 odst. 4 (vypuštění povinnosti přikládat geometrický plán) se ustanovení upřesňuje tak, že povinnost předložit doklad o způsobu užívání budovy se neuplatní, pokud je budova zapsána v registru územní identifikace, adres a nemovitostí. Ačkoliv takto je postupováno již v současnosti, ze znění zákona to není patrné, což je z pohledu adresátů právní normy nevhodné a matoucí.
K čl. I bodům 34 [§ 31 písm. a) a § 36 odst. 1] a 40 (§ 36 odst. 5):
Legislativně technická úprava související se změnou legislativní zkratky v § 4 odst. 1.
K čl. I bodu 35 (§ 31a):
V praxi dochází k případům, kdy vlastník ohlásí změnu jiných údajů (nejčastěji změnu druhu či způsobu využití pozemku) a k zápisu předloží listiny, které změnu formálně dokládají. Jedná se o listiny vyhotovené příslušným orgánem veřejné moci splňující všechny náležitosti, a zápis v katastrálním operátu je tak proveden v souladu s předpisy. Následně však katastrální úřad zjistí (např. ze sdělení orgánu veřejné moci, který listiny předložené k zápisu vyhotovil), že listiny předložené k zápisu byly dotčeným orgánem veřejné moci vydány na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu věci (např. na základě lživých a nepravdivých skutečností uvedených vlastníkem) a následně byly proto odpovídajícími zákonnými postupy zrušeny. Takové zápisy v katastru nemovitostí lze napravit až na základě nového ohlášení vlastníka či jiného oprávněného, který však na ohlášení nemá žádný zájem. Orgány veřejné moci (např. orgány ochrany ZPF či lesů, stavební úřad) ohlašovat změny údajů nemohou. Katastrální úřad napravit tento jistě nežádoucí stav nemůže ani z úřední moci, neboť změnu jiných údajů katastru z úřední moci neprovádí (pokud se nejedná o přebírání referenčních údajů z jiných registrů) a stav nelze napravovat ani v režimu opravy chyby v katastrálním operátu podle § 36 katastrálního zákona (zápis nebyl proveden zřejmým omylem). Navrhuje se proto umožnit řešení takové situace na základě zcela nového ustanovení.
K čl. I bodu 36 (§ 35 odst. 1):
Terminologická úprava v návaznosti na změny v § 37 a § 57. V návaznosti na změny v § 4 a § 59b se rovněž upřesňuje, že pro revizi katastru není nutná součinnost zástavních věřitelů a dalších oprávněných z věcných práv k věci cizí.
K čl. I bodu 37 (§ 35 odst. 2):
Mechanismus odstraňování historických věcných práv se na základě dosavadních zkušeností mění a přesouvá do nového § 65a. Namísto něj se nově upravuje postup katastrálního úřadu v případech, kdy je v rámci revize katastru zjištěn nesoulad mezi údajem o druhu a způsobu využití pozemku evidovaným v katastru a reálným stavem v terénu. Tento mechanismus by měl umožnit, aby údaje v katastru v maximální možné míře odpovídaly skutečnosti, zároveň však také, aby byla respektována ochrana jiných veřejných zájmů v případech, kdy změny zjištěné v terénu byly provedeny v rozporu s právními předpisy, které ochranu těchto veřejných zájmů zajišťují. To bude řešeno vyznačením odpovídajícího upozornění.
K čl. I bodu 38 (§ 36 odst. 2):
V souvislosti s úpravami v § 42 se vylučuje možnost žádat o opravu chybného údaje, pokud by tím docházelo k dodatečnému zpochybňování výsledků obnovy katastrálního operátu. Nadále přitom zůstává zachována možnost napravit i pochybení, ke kterým by případně při obnově operátu došlo; takové chyby však bude možné nadále opravit pouze z moci úřední. To samozřejmě nevylučuje, aby opravě z moci úřední předcházel podnět vlastníka či jiné osoby, která chybu zjistila, např. osoby vykonávající zeměměřické činnosti.
K čl. I bodům 39 (§ 36 odst. 4):
Navrhované znění odstraňuje výkladové potíže plynoucí ze současné nepřesné formulace předmětného ustanovení. Ta totiž nedostatečně rozlišuje, kdo má být o výsledku první, neformální fáze řízení o opravě chyby vyrozuměn, což vede v některých případech k procesním pochybením katastrálních úřadů.
K čl. I bodu 41 (§ 36 odst. 6):
Navrhuje se doplnit právní úpravu postupu pro případ opakujících se návrhů na opravu chyby stejného obsahu. V případech, kdy bylo ve věci pravomocně rozhodnuto o provedení nebo neprovedení opravy, totiž často dochází k opakovanému podávání nových návrhů na opravu chyby, jejichž účelem je zvrátit výsledek předchozího ukončeného řízení. Takové návrhy je nutno znovu vyřídit nejprve v neformální části řízení a až poté, kdy oprava chyby pokračuje fází správního řízení, lze toto řízení zastavit podle § 102 odst. 4 správního řádu (zastavení řízení z důvodu nesplnění podmínek pro vedení nového řízení). Tento postup je zbytečně administrativně a finančně náročný a ve výsledku jde o postup nehospodárný (již z podaného opakovaného návrhu je zpravidla zřejmé, že mu nebude možné vyhovět). Z tohoto důvodu se navrhuje do zákona výslovně uvést, že opakovaný návrh na opravu chyby v katastrálním operátu ve věci, ve které již bylo dříve pravomocně rozhodnuto, bude vyřizován jako žádost o nové řízení, tj. bez předchozí neformální fáze řízení o opravě chyby.
K čl. I bodům 42 až 48 (§ 37):
K odst. 1 a 3:
Navrhuje se lépe vymezit povinnosti vlastníků vůči katastru nemovitostí tak, aby byla zajištěna jejich vymahatelnost a aby na ně bylo možno lépe navázat skutkové podstaty přestupků, zejména vypustit ty povinnosti, u kterých to zásadním způsobem nezkomplikuje správu katastru či nezpůsobuje nežádoucí a z moci úřední neřešitelné nesoulady mezi evidovaným a skutečným stavem.
Konkrétně se navrhuje vypustit povinnost zúčastnit se na výzvu katastrálního úřadu jednání, neboť katastrální úřady mohou zpravidla ve své činnosti pokračovat bez nutné účasti vlastníka nemovitosti (srovn. § 42 odst. 6 katastrálního zákona). Rovněž se navrhuje vypustit povinnost vlastníků a jiných oprávněných doplnit chybějící údaje a odstranit chyby v jimi vyhotovených listinách, které předkládají k zápisu do katastru, která měla význam za předchozí právní úpravy především u záznamových listin. V současnosti, kdy veškeré zápisy věcných práv probíhají v režimu vkladu, již je tato povinnost prakticky obsoletní.
Naopak se doplňuje nová povinnost předložit katastrálnímu úřadu listiny potřebné pro odstranění nesouladu mezi stavem evidovaným v katastru a skutečným stavem, který byl zjištěn při revizi katastru nebo při obnově katastrálního operátu. Tato povinnost je významná pro zajištění účelu revize katastru a obnovy katastrálního operátu, a to i s ohledem na skutečnost, že od roku 2018 jsou revize katastru systematicky prováděny a využívány ke zvýšení obsahové kvality zejména technické části operátu.
K odst. 2:
V návaznosti na změny v § 4 a § 59b se upřesňuje, že povinnost nesporné hranice svých pozemků se týká pouze vlastníků, nikoliv zástavních věřitelů a dalších oprávněných z věcných práv k věci cizí.
K odst. 3:
Současně se navrhuje rozšířit povinnost předložit katastrálnímu úřadu listiny potřebné pro odstranění nesouladu mezi stavem evidovaným v katastru a skutečným stavem, který byl zjištěn při revizi katastru nebo při obnově katastrálního operátu, i na právní nástupce vlastníka nebo jiného oprávněného. Nabyvatel nemovitosti má možnost se dozvědět o existujícím nesouladu, neboť informace o něm je v údajích katastru zveřejňována postupem podle § 43 odst. 9 a § 51 odst. 4 katastrální vyhlášky. Je-li nesoulad zveřejněn v údajích katastru již v okamžiku nabytí nemovitosti, počíná lhůta ke splnění povinnosti běžet již od tohoto okamžiku, dojde-li ke zveřejnění nesouladu až později, poběží lhůta od zveřejnění nesouladu. S ohledem na skutečnost, že tyto osoby vstupují do stavu, který nemohly ovlivnit, je právním nástupcům stanovena ke splnění této povinností lhůta delší než původnímu vlastníkovi tak, aby měli reálnou možnost nesoulad při vynaložení přiměřeného úsilí odstranit, a to 6 měsíců.
K čl. I bodu 49 (§ 38):
V návaznosti na změny v § 4 a § 59b se upřesňuje, že ustanovení se týká pouze vlastníků, nikoliv zástavních věřitelů a dalších oprávněných z věcných práv k věci cizí.
K čl. I bodu 50 (§ 40 odst. 2):
Obnova katastrálního operátu v rozsahu celého katastrálního území je v současnosti výjimkou, nikoliv pravidlem. Ustanovení se proto bez náhrady vypouští a ponechává se na katastrálním úřadu, aby s ohledem na potřeby správy katastru určil, v jakém rozsahu bude konkrétní obnova operátu prováděna.
K čl. I bodům 51 a 52 (§ 40 odst. 2 a odst. 5):
Mechanismus odstraňování historických věcných práv se na základě dosavadních zkušeností mění a přesouvá do nového § 65a.
K čl. I bodu 52 (§ 40 odst. 4):
Navrhuje se ustanovení bez náhrady vypustit – není důvod, proč by v daných souvislostech neměla být dostačující občanskoprávní úprava správy pozůstalosti.
K čl. I bodu 53 (§ 41):
V důsledku prakticky dokončené digitalizace katastrálního operátu již řada původních důvodů, ze kterých mělo být přistoupeno k obnově katastrálního operátu, pozbyla smysl (typicky ztráta, zničení nebo poškození katastrálního operátu). Ustanovení je proto přeformulováno tak, aby odpovídalo současné realitě a potřebám účelné správy katastru nemovitostí.
K čl. I bodu 54 (§ 42):
Ustanovení § 42 je přeformulováno a rozšířeno, a to ve dvou ohledech. Jednak je sledováno vhodnější a jednoznačnější ukotvení činnosti komise pro zjišťování průběhu hranic a její povahy, jednak posílení významu výsledků zjišťování průběhu hranic jako podkladu pro vyhotovení obnoveného operátu, a to v návaznosti na soudní judikaturu týkající se této problematiky.
Činnost komise při zjišťování hranic bývá v praxi často mylně přisuzována katastrálnímu úřadu, což vede k nesprávně formulovaným námitkám, případně i návrhům na opravy chyb, v krajním případě i nesprávnému formulování rozhodnutí. Je proto žádoucí v zákoně zdůraznit zvláštní postavení komise jako orgánu jmenovaného za účelem provedení zjišťování hranic a složeného ze zástupců různých orgánů veřejné moci. S ohledem na občas se vyskytující pochyby o charakteru činností komise ve vztahu k zákonu č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, se navrhuje výslovně stanovit, že činnost komise není zeměměřickou činností, kterou zákon o zeměměřictví umožňuje provádět pouze odborně způsobilým osobám. Dále se navrhuje upravit, že zjišťování hranic není předmětem kontroly podle kontrolního řádu a nelze jej přezkoumávat soudem ve správním soudnictví.
Úprava si klade za cíl posílit vnímání komise jako orgánu odlišného od katastrálního úřadu a rozlišit činnosti prováděné katastrálním úřadem (zejm. rozhodování o námitkách) od činností náležejících komisi. S ohledem na toto rozlišení se ověřování dalších údajů, které jsou obsahem katastru, přesouvá do samostatného odstavce 8 a formulačně se upravuje tak, aby bylo zřejmé, že zde již nejde o činnost komise jako takové.
Dále se navrhuje vypustit možnost jmenování autorizovaného zeměměřického inženýra předsedou komise při zjišťování hranic. Změna reaguje na změny v zeměměřickém zákoně.
Při obnově katastrálního operátu novým mapováním je komisí zjišťován aktuální právní stav, a to za účasti vlastníků. Přestože má komise povinnost upozornit vlastníka na případný nesoulad mezi jím tvrzeným aktuálním stavem hranic pozemků a údaji dosavadního katastrálního operátu, dochází k případům, kdy vlastník s časovým odstupem zjistí, že určitý historický stav by pro něj byl nyní příznivější, a domáhá se opravy chyby způsobené podle jeho názoru nerespektováním dřívějších výsledků zeměměřických činností při zjišťování hranic. Navrhuje se proto doplnit povinnost komise poučit vlastníky, že údaje dosavadního katastrálního operátu se stanou neplatnými a budou dnem vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu nahrazeny novými, a nebude tudíž možné je dále jakkoliv využívat či se na ně odvolávat. V případě sporu o hranici pozemku je v takovém případě namístě odkázat na řešení v občanskoprávním řízení.
Odstavec 6 se rozšiřuje o výslovnou úpravu toho, za jakých podmínek se komisí zjištěná hranice považuje za hranici odsouhlasenou vlastníkem, a to i pro případy, kdy se vlastník nezúčastní zjišťování průběhu hranic, přestože tak učinit mohl. Nezúčastní-li se zjišťování hranic proto, že nebyl řádně obeslán a poučen, nebo proto, že mu v tom zabránily závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění, hranice se za odsouhlasenou nepovažuje a svůj nesouhlas s komisí zjištěným průběhem může vlastník uplatnit nejpozději v rámci námitkového řízení.
Změny v odstavcích 2 a 6 směřují ke zvýšení jistoty a legitimního očekávání vlastníků po ukončení zjišťování hranic, zejména z pohledu následných zásahů do tohoto stavu prostřednictvím námitek i nástrojem opravy chyby v katastrálním operátu, přitom reflektují i dostupnou judikaturu správního soudnictví týkající se dodatečných změn v názorech vlastníků (např. rozhodnutí KS v Brně čj. 31 A 54/2021-49, čj. 62 A 39/2023-177).
Odstavec 7 pak upravuje postup v případech, kdy výsledek zjišťování hranic trpí nedostatkem, který brání pokračovat v obnově katastrálního operátu.
Smyslem odstavce 8 je umožnit využít přítomnost zástupců katastrálního úřadu v komisi i k ověření dalších údajů, které jsou obsahem katastru, a zvýšit tak efektivitu tohoto procesu. Úkolem komise samotné jako speciálního správního orgánu je pouze zjišťování průběhu hranic, v této souvislosti však mohou být v terénu zjištěny i jiné skutečnosti, a ve vztahu k těmto zjištěním již nevystupují zaměstnanci katastrálního úřadu jako členové komise, nýbrž jako zástupci katastrálního úřadu.
K čl. I bodu 55 (§ 42a):
Navrhuje se nově upravit postup katastrálního úřadu v případech, kdy je v rámci obnovy operátu zjištěn nesoulad mezi údajem o druhu a způsobu využití pozemku evidovaným v katastru a reálným stavem v terénu. Tento mechanismus by měl umožnit, aby údaje v katastru v maximální možné míře odpovídaly skutečnosti, zároveň však také, aby byla respektována ochrana jiných veřejných zájmů v případech, kdy změny zjištěné v terénu byly provedeny v rozporu s právními předpisy, které ochranu těchto veřejných zájmů zajišťují. To bude řešeno vyznačením odpovídajícího upozornění.
K čl. I bodu 56 (§ 43):
K odst. 1:
Po dokončení digitalizace katastrálních map přináší praxe v některých případech potřebu přepracování katastrální mapy i v případě, kdy na daném katastrálním území je již mapa v digitální podobě vedena. Jde například o katastrální území, ve kterých byla katastrální mapa vedena ve speciálním režimu pro poddolovaná území s rozvolněnými požadavky na přesnost zobrazování změn, kde po ukončení těžby a poklesu terénu již pominuly důvody pro takový způsob vedení katastrální mapy. Navrhuje se proto úprava ustanovení tak, aby přepracování nebylo výlučně spojeno s první digitalizací katastrální mapy.
K odst. 2 a 3:
V případě katastrální mapy, jejíž polohopis vychází z map v tzv. sáhovém měřítku a odpovídá jim tak i svou přesností, může v průběhu let dojít k postupnému zaměření a zpřesnění údajů o nemovitostech v uceleném území na podkladě vyhotovovaných geometrických plánů. V důsledku postupné aktualizace takové mapy způsobem "přizpůsobení změny mapě" však katastrální mapa zůstane ve stavu, kdy její polohopis svou přesností odpovídá původní grafické mapě, přestože k nemovitostem jsou z geometrických plánů k dispozici přesnější údaje o geometrickém a polohovém určení. Navrhuje se na takové ucelené části katastrálního území umožnit přepracování mapy podle údajů z geometrických plánů, tedy sjednotit polohopis katastrální mapy s přesnějším geometrickým a polohovým určením. Pro případy, kdy by takovým postupem byly narušeny logické vazby okolního polohopisu katastrální mapy, se ponechává katastrálnímu úřadu možnost toto přepracování neprovést.
K čl. I bodu 57 (§ 45 odst. 1):
Dosavadní úprava vyložení obnoveného operátu je poplatná době, kdy byly katastrální mapy vedeny v analogové podobě. Ustanovení se proto navrhuje upravit tak, aby bylo možné využívat současné technické možnosti a vyložení operátu provádět elektronicky způsobem umožňujícím dálkový přístup. To zvýší komfort osob, které se potřebují s obsahem obnoveného operátu seznámit, sníží zátěž obcí a zefektivní činnosti katastrálního úřadu. Zároveň však zůstává zachována možnost seznámit se s obnoveným operátem ve fyzické podobě, a to na příslušném katastrálním úřadě.
K čl. I bodu 58 (§ 45 odst. 2):
Mechanismus odstraňování historických věcných práv se na základě dosavadních zkušeností mění a přesouvá do nového § 65a.
K čl. I bodu 59 (§ 45 odst. 3):
V návaznosti na změny v § 42 odst. 6 a aktuální soudní judikaturu, která již v současnosti odmítá možnost vlastníka dodatečně zpochybňovat dříve udělený souhlas s komisí zjištěným průběhem hranice, se navrhuje výslovně upravit, že námitka proti vlastníkem odsouhlasenému průběhu hranic je nepřípustná. Námitka proti komisí zjištěnému průběhu hranice tak bude možná pouze v případě, že tento průběh nelze považovat za odsouhlasený, tedy v případě, kdy se vlastník nezúčastnil zjišťování hranic proto, že nebyl řádně obeslán a poučen, nebo proto, že mu v účasti při zjišťování hranic zabránily závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění – viz nové znění § 42 odst. 6.
Dále se v návaznosti na změny v § 4 a § 59b upřesňuje, že možnost podání námitek proti obsahu obnoveného katastrálního operátu se týká pouze vlastníků, nikoliv zástavních věřitelů a dalších oprávněných z věcných práv k věci cizí.
K čl. I bodu 60 (§ 46 odst. 4):
S ohledem na skutečnost, že obnovu katastrálního operátu bude možné provádět i v menších územních celcích, upravuje se pravidlo pro vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu tak, aby bylo možné tuto změnu reflektovat a zvolit takový způsob vyhlášení platnosti, který odpovídá dané konkrétní situaci.
K čl. I bodu 61 (§ 48 odst. 1):
Viz odůvodnění k § 7 odst. 4.
K čl. I bodu 62 (§ 50 odst. 1):
V návaznosti na změny v § 4 a § 59b se upřesňuje, že pro zpřesnění hranice pozemků není nutná součinnost zástavních věřitelů a dalších oprávněných z věcných práv k věci cizí.
K čl. I bodům 63 a 64 (§ 50 odst. 2 a 4):
Při dělení pozemku, jehož hranice jsou v katastru evidovány údaji s nízkou přesností (zejména se jedná o hranice převzaté z grafické katastrální mapy v tzv. sáhovém systému), ale v terénu jsou tyto hranice označeny trvalým způsobem, obvykle rozhradou, vyhotovitel geometrického plánu prověřuje soulad označení hranice s jejím obrazem v katastrální mapě, přičemž přihlíží k přesnosti údajů katastru. V případě kladného vyhodnocení umístí znak, kterým označuje novou hranici, k existující rozhradě a písemně vyrozumí vlastníka sousedního pozemku, že rozhradu vyhodnotil jako jím respektovanou hranici a tento nový bod tak leží na hranici. Zároveň vyzve tohoto sousedního vlastníka, aby v případě, že nesouhlasí s tím, že rozhrada označuje hranici pozemků, tento nesouhlas písemně projevil.
Pokud vlastník nesouhlas neprojeví a respektuje hranici označenou vyhotovitelem geometrického plánu, je namístě takovou v terénu označenou hranici mít za identickou s hranicí vedenou v katastrální mapě. Proto je žádoucí, aby poloha nového znaku byla v katastru evidována jednoznačně jako lomový bod hranice pozemků, a to nejen z důvodu vyšší právní jistoty nabyvatele oddělovaného pozemku. Navrhované ustanovení proto umožní zapsat zpřesněné geometrické a polohové určení pozemku do katastru i v těchto případech.
Řešení otázky, za jakých podmínek má být společně s dělením pozemku zapsána změna údajů o geometrickém a polohovém určení pozemku, se ponechává na prováděcím přepisu, neboť se jedná o míru detailu nevhodnou pro úroveň zákona.
V odstavci 4 se navrhuje legislativně technická úprava v návaznosti na vložení nového odstavce 2.
K čl. I bodům 65 a 66 (§ 52):
K odst. 1:
Ustanovení se formulačně zjednodušuje a zároveň upřesňuje tak, jak odpovídá potřebám současné praxe.
K odst. 3:
Současný rozsah veřejnosti katastru je vnímán jako problematický s ohledem na ochranu osobních údajů, a v tomto ohledu nepřiměřený účelům, ke kterým mají údaje katastru v souladu s ustanovením § 1 odst. 2 sloužit. Veřejnost katastru totiž není absolutní a samoúčelná, a je tak přirozené a logické, že její meze by měly končit tam, kde již převažuje zájem na ochraně osobních údajů a soukromí. Tyto hranice je ale v praxi velmi obtížné najít, neboť existuje velká řada zcela legitimních důvodů pro použití údajů katastru, které by přílišné omezení veřejnosti katastru nedůvodně zkomplikovalo a způsobilo by, že katastr by fakticky přestal sloužit k účelům, pro které je veden.
Z výše uvedených důvodů je navrhováno, že přístup k údajům katastru a podmínky pro jejich získání bude diferencován, a to s ohledem na kritérium
· obsahové (zda se jedná o takové údaje katastru, které obsahují i údaje o osobách, údaje o právech nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí, či nikoliv),
· rozsahu a struktury (zda se jedná o velký rozsah údajů nebo jsou požadovány údaje v jiné struktuře, než jaká je obvykle potřebná pro naplnění některého z účelů podle § 1 odst. 2).
Údaje katastru, které neobsahují údaje o osobách, údaje o právech nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí, budou nadále označovány jako technické údaje (např. údaje o druzích pozemků, výměrách parcel, údaje katastrální mapy apod.). Údaje katastru, které obsahují údaje o osobách, údaje o právech nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí, budou nadále označovány jako právní údaje (např. údaje o vlastnictví, zástavních právech, nařízených exekucích apod.).
Navrhuje se zachovat maximální rozsah přístupnosti technických údajů katastru. Tyto údaje budou poskytovány zcela volně jako tzv. OpenData (viz změny v § 53 a nový § 55a odst. 4). Již v současnosti jsou takto poskytovány údaje katastrálních map, nově dojde k rozšíření o popisné údaje o nemovitých věcech.
Naopak získávání právních údajů se navrhuje, při zachování veřejnosti, podřídit režimu, kdy tyto údaje bude možné získat pouze po prokázání totožnosti. To vytvoří dosud chybějící předpoklad k tomu, aby mohla být prováděna efektivní kontrola dalšího použití těchto údajů – bez znalosti, kdo konkrétní údaje katastru získal, je taková kontrola velmi obtížná, ne-li zcela nemožná. Tato změna rovněž umožní, aby každý mohl zjistit, kdo získal z katastru jeho osobní údaje, a lépe tak naplní požadavky čl. 15 obecného nařízení o ochraně osobních údajů.
K odst. 4:
Údaje katastru, které mají z hlediska jejich poskytování i v dosavadní právní úpravě zvláštní režim, a to právě s ohledem na jejich význam z pohledu ochrany osobních údajů a soukromí (údaje o přehledu vlastnictví osoby z území České republiky, údaje ze sbírky listin a údaje o dosažených cenách nemovitostí), budou mít zvláštní režim i nadále, a jejich ochrana bude navíc posílena požadavkem na uvedení právního důvodu jejich poskytnutí, který musí být v souladu s účely uvedenými v § 1 odst. 2 zákona.
Obsah dosavadního odstavce 4 se ve zobecněné podobě převádí do § 55a odst. 2.
K odst. 5:
Již dosavadní právní úprava ukládá povinnost vést evidenci osob, kterým byly poskytnuty údaje katastru, v těch případech, kdy je poskytnutí údajů podmíněno prokázáním totožnosti. Chybí však podrobnější pravidla pro vedení této evidence, zejména jakou dobu v ní mají být údaje uchovávány a komu mohou být poskytovány. Nově se tedy navrhuje stanovit, že údaje budou uchovávány pod dobu 3 let. S ohledem na ochranu osobních údajů, které jsou v této evidenci vedeny, a také s ohledem na účel této evidence, je evidence koncipována jako neveřejná – přístup k údajům v ní vedeným mohou získat pouze osoby, o kterých byly údaje z katastru získány, a orgány veřejné moci, pokud tak stanoví jiný právní předpis.
K čl. I bodu 67 (§ 53):
K odst. 1:
Současné ustanovení § 53 odst. 1 omezuje užití veškerých údajů katastru na taxativně vyjmenované účely. Řada údajů katastru má však primárně technický charakter, a není důvod, proč by takové údaje nemohly být publikovány jako tzv. OpenData bez toho, aby bylo jejich další využití jakkoliv limitováno. Proto se navrhuje doplnit, že údaje katastru, které jsou technického charakteru, tj. neobsahují údaje o osobách, údaje o právních vztazích a údaje o dosažených cenách nemovitostí, lze využívat bez omezení. To je ostatně v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1024 ze dne 20. června 2019 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru.
K odst. 2:
Databáze katastru čelí stále četnějším a sofistikovanějším snahám o vytěžování údajů katastru i v případech, kdy je to nežádoucí, neboť jde o údaje o osobách, o právních vztazích nebo o dosažených cenách nemovitostí. Navrhované ustanovení jednoznačně stanoví, jaké údaje katastru je možné vytěžovat a zároveň vymezuje základní znaky vytěžování tak, aby bylo možné toto jednání postihovat v případě, že se bude týkat jiných údajů katastru než těch, u kterých je vytěžování povoleno.
K odst. 3:
Z původního znění § 53 se zachovává pravidlo, že údaje katastru lze šířit pouze se souhlasem Českého úřadu zeměměřického a katastrálního a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem, které se upřesňuje v tom smyslu, že i rozsah šíření musí být v souladu s podmínkami stanovenými prováděcím předpisem. Dále se doplňuje, že Český úřad zeměměřický a katastrální vykonává kontrolu, zda jsou údaje katastru šířeny v souladu s právní úpravou, což je nezbytné, aby bylo možné prokazovat a postihovat případné nelegální šíření údajů katastru. Toto oprávnění je dovozováno již ze současné právní úpravy, jeho výslovné zakotvení však odstraní případné pochybnosti a zabráním možným sporům.
K čl. I bodu 68 (§ 55):
K odst. 1 a 2:
Navrhuje se upravit v zákoně dosud neřešenou otázku příslušnosti katastrálních úřadů a Českého úřadu zeměměřického a katastrálního k poskytování údajů katastru. Vzhledem k pokročilé digitalizaci katastrálního operátu již nemusí být v řadě případů poskytování údajů omezeno na standardní místní příslušnost tak, jak je upravena ve správním řádu – tato příslušnost se proto upravuje speciálně.
K odst. 3:
Údaje katastru mají být stejně jako doposud poskytovány na základě žádosti, s ohledem na pokročilou digitalizaci procesů při poskytování údajů se v odstavci 3 upřesňuje, že žádost lze nahradit využitím příslušného webového rozhraní, tedy tím, že prostřednictvím k tomu určeného webového rozhraní (webové aplikace dálkového přístupu nebo webových služeb dálkového přístupu) je zadán požadavek na poskytnutí konkrétních údajů – vytvářet v těchto případech formální žádost jako dokument s předepsanými náležitostmi je nadbytečně formální a neefektivní, neboť označení požadovaných údajů v prostředí webového prohlížeče nebo s vyžitím webové služby, které jsou k poskytování údajů určeny, je faktickou žádostí o jejich poskytnutí.
K odst. 4:
Navrhuje se stanovit, že údaje katastru nemohou být poskytovány v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím nebo zákona o právu na informace o životním prostředí. Ačkoliv tento závěr již plyne ze současné soudní judikatury, v praxi se velmi často objevují požadavky, které jsou s judikatorními závěry v rozporu. Explicitní řešení této otázky v zákoně přispěje ke snížení zbytečné zátěže spočívající v odmítání nedůvodných požadavků na poskytnutí údajů katastru v režimu výše jmenovaných zákonů. Zároveň se nic nezmění na současné praxi, kdy v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím nebo zákona o právu na informace o životním prostředí je možné poskytovat statistické údaje odvozené z údajů katastru. Ustanovení je inspirováno obdobným ustanovením obsaženým v § 5b zákona o zeměměřictví.
K čl. I bodu 69 (§ 55a):
K odst. 1 až 4:
V § 55a se nově, a to zvlášť pro každou jednotlivou část katastrálního operátu, které jsou stanoveny v § 5 odst. 2, stanoví základní pravidla pro poskytování údajů katastru. Odstavec 2 se přitom přebírá co do základu z dosavadního § 52 odst. 4.
V odstavci 1 se pak promítá požadavek na to, aby bylo z důvodu ochrany osobních údajů rozlišováno mezi poskytováním standardizovaných výstupů, které by měly zajistit naplnění většiny obvyklých požadavků vycházejících z některého z účelů podle § 1 odst. 2 (tyto výstupy pak budou poskytovány bez dalšího, pokud půjde o technické údaje katastru, po prokázání totožnosti, pokud půjde o právní údaje, nebo po prokázání totožnosti a uvedení právního důvodu v případě, že půjde o přehled vlastnictví, údaje ze sbírky listin nebo údaje o dosažených cenách nemovitostí), a poskytováním tzv. speciálních výstupů, tj. výstupů v jiné struktuře, než jaká je obvykle potřebná pro naplnění některého z účelů podle § 1 odst. 2, kde bude nutné prokázat právní zájem nebo jiný vážný důvod.
K odst. 5:
Výkon zeměměřických činností není možný bez toho, aby měl zeměměřič k dispozici k tomu potřebné údaje katastru nemovitostí. To se promítá do navrhovaného ustanovení.
K odst. 6:
Již v současné právní úpravě je zakotveno oprávnění organizačních složek státu a územních samosprávných celků získávat údaje katastru bezúplatně. Toto oprávnění se rozšiřuje na veškeré orgány veřejné moci (nikoliv pouze ty, které mají organizačně povahu samostatných organizačních složek státu, organizační hledisko by v této souvislosti nemělo být rozhodující) a také na další subjekty, které sice nemají povahu orgánů veřejné moci, avšak působí ve veřejném zájmu, jako je veřejný ochránce práv nebo Česká národní banka.
K odst. 7:
Praxe ukázala, že z hlediska případného podvodu týkajícího se nemovitostí je obzvláště rizikové, pokud by služba sledování změn byla založena na základě zfalšované plné moci. Odhalení padělku při poměrně krátké interakci, ke které při zakládání zákaznického účtu na katastrálním pracovišti dochází, nemusí být možné. Založením zákaznického účtu služby sledování změn na základě podvržené plné moci je pak dosaženo stavu, kde se vlastník nedozví o tom, že ohledně jeho nemovitosti je vedeno vkladové řízení, neboť tato informace bude od vlastníka odkloněna.
K odst. 8:
Stanovení podrobností prováděcím právním předpisem, konkrétně forem, podmínek a úplat za poskytování údajů katastru, se osvědčilo a je přebíráno z dosavadní právní úpravy; při této příležitosti je rozšiřováno i na poskytování údajů z pozemkových knih a dalších historických operátů, které mají katastrální úřady v úschově, a to v souvislosti s navrhovaným vypuštěním položky č. 119 ze Sazebníku správních poplatků.
K odst. 9:
Již současná právní úprava umožňuje v § 55 odst. 7 vytvářet z údajů katastru a zveřejňovat souhrnné přehledy o půdním fondu. Tyto přehledy o půdním fondu jsou však pouze jedním z možných statistických výstupů, které lze z údajů katastru vytvářet, předmětné pravidlo se proto zobecňuje na statistické výstupy obecně.
K čl. I bodu 70 (§ 56):
Změny, ke kterým má dojít v oblasti poskytování údajů katastru, by byly neúčinné, pokud by se stejná základní pravidla neaplikovala v případech, kdy k poskytování údajů katastru dochází prostřednictvím osob, které vydávají ověřené výstupy z informačních systémů veřejné správy podle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů. I na tyto osoby je proto nezbytné přenést stejné povinnosti, které vyplývají z § 52 odst. 3 až 6 pro katastrální úřady a pro Český úřad zeměměřický a katastrální.
K čl. I bodu 71 (§ 57):
K odst. 1:
Doplňuje se nový typ přestupku spočívající v neoprávněném vytěžování údajů katastru v návaznosti na nový § 53 odst. 2 a upřesňuje se stávající skutková podstata neoprávněného šíření údajů katastru v návaznosti na změnu v § 53 odst. 3.
K odst. 2:
Skutkové podstaty se upravují tak, aby byla postihována pouze nejvýznamnější jednání, která brání správě katastru nemovitostí, přitom je zároveň bráno v úvahu i hledisko objektivní prokazatelnosti těchto jednání. U omisivních typů přestupků, kterým nepředchází časově jednoznačná výzva ke splnění zákonné povinnosti, je totiž obvykle velmi obtížné určit, kdy ke spáchání přestupku došlo, a tedy zda v době, kdy je zahájeno jeho projednávání, již nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek uplynutím promlčecí doby.
V souladu s vypuštěním některých povinností z § 37 jsou vypuštěny i těmto povinnostem odpovídající skutkové podstaty. Namísto nich bude nově přestupkem nepředložení listin k odstranění nesouladu mezi stavem evidence v katastru a skutečností vlastníkem nemovitosti, a to v návaznosti na doplnění této povinnosti do § 37 odst. 1 písm. e) a § 37 odst. 2. Spáchání bude vázáno na projednání nesouladu při revizi katastru, resp. obnově operátu a marné uplynutí lhůty pro vyřešení nesouladu, stanovené ve výzvě. S ohledem na zveřejnění nesouladu postupem podle § 43 odst. 9 a § 51 odst. 4 katastrální vyhlášky (a tedy možnosti případného nabyvatele nemovitosti dozvědět se o existujícím nesouladu) bude deliktním jednáním i udržování takového stavu, aniž by jej vlastník sám vyvolal (přechod odpovědnosti za neřešený nesoulad na další vlastníky nemovitosti v souladu s § 8 zákona o odpovědnosti za přestupky).
K odst. 3 a 4:
Je navrhováno oddělit správní tresty za přestupky podle § 57 odst. 1 a odst. 2. U prvních jmenovaných je s ohledem na zpravidla daleko větší zásah do zájmu chráněného zákonem výrazně zvýšena zákonná sazba pokut na 100 000 Kč pro fyzické osoby a 1 000 000 Kč pro podnikající fyzické osoby a právnické osoby.
S ohledem na závažnost těchto typů přestupků je výše pokut aktualizována tak, aby s ohledem na inflaci a průměrnou mzdu stále naplňovaly požadované funkce správních trestů. Pokud byla výše pokut v zákoně č. 344/1992 Sb. stanovena na trojnásobek a pětinásobek minimální mzdy pro fyzické osoby a třiceti a padesátinásobek minimální mzdy pro podnikající fyzické osoby a právnické osoby, odpovídalo to v roce 1992 částkám 11 000 Kč pro fyzické osoby a 110 000 Kč pro podnikající fyzické osoby a právnické osoby. V roce 2013 již těmto sazbám odpovídaly částky 42 500 Kč pro fyzické osoby a 425 000 Kč pro podnikající fyzické osoby a právnické osoby. Do současného katastrálního zákona byly za tyto přestupky převzaty sazby 50 000 Kč a 100 000 Kč, což již u podnikajících fyzických osob a právnických osob neodpovídalo původnímu záměru zákona č. 344/1992 Sb. S ohledem na aktuální výši minimální mzdy je navrhováno výši těchto pokut úměrně upravit a vrátit se i k původnímu výraznému odlišení sazeb pro podnikající fyzické osoby a právnické osoby, neboť ty zpravidla tento přestupek páchají v rámci své podnikatelské činnosti za účelem zisku. Tímto krokem by se zároveň posunula délka promlčecí doby na 3 roky podle § 30 zákona o odpovědnosti za přestupky, aniž by bylo potřeba ji speciálně upravovat v katastrálním zákoně.
U podnikajících fyzických osob a právnických osob je dále navrhováno zavést i další druh správního trestu, kterým je zveřejnění rozhodnutí o přestupku, který by byl volitelně ukládán spolu s pokutou, a to za účelem posílení funkce správního trestu ve smyslu generální prevence.
K čl. I bodu 72 (§ 59):
Příslušnost k vyřizování přestupků spočívající v neoprávněném užití údajů katastru, v neoprávněném vytěžování údajů katastru a v neoprávněném šíření údajů katastru se přenáší na Český úřad zeměměřický a katastrální, řešení přestupků podle § 57 odst. 2 je navrhováno přenést na zeměměřické a katastrální inspektoráty. Tyto úřady jsou totiž k jejich řešení mnohem lépe odborně vybaveny, a je tak výrazně větší předpoklad, že bude docházet k úspěšnému postižení deliktních jednání.
K čl. I bodu 73 (§ 59a):
K odst. 1:
V návaznosti na úpravu v zákoně o právu na digitální služby se upravuje portál katastru a zeměměřictví. Účelem portálu je především zajistit komunikaci ze strany podatelů vůči katastrálním úřadům, tak i opačným směrem. Provozovatelem portálu bude Český úřad zeměměřický a katastrální, nikoliv katastrální úřady, které však budou adresáty digitálních úkonů činěných prostřednictvím portálu. Proto je třeba odchylně od § 5 zákona o právu na digitální služby stanovit, že osvědčení o provedení digitálního úkonu poskytuje nikoliv orgán veřejné moci, vůči kterému uživatel služby úkon učinil, nýbrž provozovatel portálu.
K odst. 2:
Aby bylo možné některé procesy při správě katastru více digitalizovat, navrhuje se, aby bylo možné prostřednictvím portálu vyjadřovat i souhlasy s některými skutečnostmi, zejména se zjištěným průběhem hranic při obnově operátu.
K odst. 3
Pro zajištění kybernetické bezpečnosti a řádného provozu portálu je potřebné ochránit infrastrukturu portálu před kybernetickými útoky a jinými nelegálními či nežádoucími aktivitami. Proto se navrhuje umožnit provozovateli portálu, aby mohl zabránit v přístupu k portálu tomu, kdo přetěžuje technologickou infrastrukturu portálu, používá jej k jinému účelu, než k jakému má být podle zákona používán, nebo jeho prostřednictvím vytěžuje údaje katastru.
K čl. I bodu 74 (§ 59b):
K odst. 1:
Současná úprava zahrnuje pod legislativní zkratku „jiný oprávněný“ jak osoby, kterým svědčí věcné právo k věci cizí, nájem nebo pacht, tak osoby, které nejsou vlastníky, avšak fakticky vlastnická práva vykonávají (např. svěřenští správci, organizační složky státu, příspěvkové organizace, městské části apod.). To pak neumožňuje v ustanoveních, která tento pojem používají, dostatečně rozlišit, kterých osob se příslušné pravidlo týká, neboť některá pravidla se mají vztahovat na obě tyto skupiny, a jiná pravidla pouze na skupinu subjektů, které vykonávají vlastnické právo. Proto se navrhuje v § 4 legislativní zkratku změnit na „oprávněný z věcných práva“ a omezit ji pouze na oprávněné z věcného práva k věci cizí, nájmu nebo pachtu, a ohledně osob, které nejsou vlastníky, avšak vlastnická práva vykonávají, upravit ve společných ustanoveních, že se na ně obdobně použijí ustanovení tohoto zákona o vlastníkovi věci.
K odst. 2:
Současná právní úprava neobsahuje pravidlo pro řešení situací, kdy v rámci některých postupů při správě katastru vystupují spoluvlastníci. Navrhuje se proto zavést řešení, které pro úkony spoluvlastníků při obnově operátu a při zpřesnění hranice pozemku bude vyžadovat stejnou většinu, jaká je občanským zákoníkem vyžadována k rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, neboť se jedná o svým významem obdobnou situaci.
K odst. 3:
Současná právní úprava neumožňuje efektivní řešení situací, kdy v rámci některých postupů při správě katastru vystupují ve vztahu k nemovitosti spoluvlastníci v režimu bytového spoluvlastnictví. Navrhuje se proto, aby při obnově operátu, zpřesnění hranice pozemku, revizi katastru a změně jiných údajů katastru nemovitosti týkajících se nemovitosti, která je v bytovém spoluvlastnictví, bylo společenství vlastníků jednotek zástupcem vlastníků jednotek. Zároveň však, aby nemohlo společenství vlastníků jednotek jednat v rozporu s vůlí většiny vlastníků jednotek, se navrhuje upravit, že pokud by úkon učinili společně vlastníci jednotek stejnou většinou, jaká potřebná ke změně prohlášení vlastníka, bude rozhodovat vůle těchto vlastníků.
K odst. 4
Efektivitu postupů při obnově katastrálního operátu lze významně zvýšit jejich digitalizací. To však vyžaduje, aby mohli vlastníci účastnící se zjišťování hranic na místě v terénu v elektronické podobě podepsat, že se zjištěným průběhem hranice souhlasí. Jelikož není běžné, aby byl vlastník v terénu vybaven uznávaným elektronickým podpisem, navrhuje se pro tento účel využít i prosté elektronické podpisy, a to za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem. Tyto podmínky pak budou garantovat vyšší úroveň bezpečnosti, než jakou má samotný prostý elektronický podpis.
K čl. I bodu 75 (§ 60 odst. 2):
Pro účely poskytování údajů z katastru nemovitostí se zavádí fikce, že listiny ze sbírky listin pozemkové knihy, podle kterých je v katastru dosud zapsáno právo, se považují za součást sbírky listin katastru, a poskytují se tedy podle stejných pravidel jako ostatní listiny, které jsou standardní součástí katastrálního operátu. To přispěje ke zjednodušení a zefektivnění postupů při poskytování těchto listin jak z pohledu katastrálních úřadů, tak z pohledu uživatelů katastru.
K čl. I bodu 76 (§ 62 odst. 2):
Katastrálním úřadům byly v minulosti svěřeny do úschovy pozemkové a železniční knihy, avšak pouze dobu, po kterou jsou tyto dokumenty potřebné pro správu katastru, nejméně do doplnění pozemků evidovaných dosud zjednodušeným způsobem do katastrálních map. Zákon však žádným způsobem neřeší, co se má stát poté, co potřeba těchto dokumentací pro správu katastru pomine. Katastrální úřady nejsou původci těchto dokumentací a ani právními nástupci těchto původců, proto nelze uplatnit standardní postupy podle zákona o spisové službě a archivnictví – aby se tak mohlo stát, je třeba založit fikci, že katastrální úřady se považují za původce těchto dokumentů.
K čl. I bodu 77 (§ 62 odst. 3):
Ačkoliv historická zástavní práva převzatá z pozemkových knih jsou nejčastějším problémem, praxe ukázala, že v konkrétních situacích působí zcela shodný problém i jiná, méně častá věcná práva převzatá z pozemkových knih, zejména právo předkupní. Navrhuje se proto umožnit stejným mechanismem, který je již v současnosti používán pro výmaz historických zástavních práv, vymazat i další obdobná věcná práva.
Navrhované ustanovení se nevztahuje na věcná břemena, neboť ta nelze považovat za věcná práva obdobná zástavnímu nebo předkupnímu práva. Výmazy historických věcných břemen jsou s ohledem na jejich odlišnou povahu řešeny odlišným mechanismem, který je nově upraven v § 62 odst. 4 a § 65a.
K čl. I bodu 78 (§ 62 odst. 5):
Dosavadní obsah odstavce 4 je fakticky nahrazen novou právní úpravou obsaženou v § 65a. Namísto něj se proto zavádí nové pravidlo, které má jiným způsobem přispět k očištění katastrálního operátu od již neaktuálních zápisů. V současné době je totiž v katastru stále zapsána řada věcných práv, povětšinou převzatých z bývalé pozemkové knihy, zemských desek nebo železniční knihy, která svědčí osobám, jež s ohledem na možnou délku lidského života již musely dávno zemřít, a tudíž tato práva zanikla. Získat listiny dokládající úmrtí těchto osob však bývá velmi obtížné, a v řadě případů i zcela nemožné. Navrhuje se proto v případech, kdy oprávněná osoba již objektivně nemůže být naživu (narodila se před více než 120 lety nebo její právo bylo zapsáno do bývalé pozemkové knihy, zemských desek, železniční knihy nebo evidence nemovitostí před více než 120 lety), provést výmaz takových práv zjednodušeným způsobem z moci úřední.
K čl. I bodu 79 (§ 62 odst. 6):
Navrhuje se doplnit fikci zániku omezení převodu nemovitostí podle § 58 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 1991. Tato omezení s ohledem na dobu, ve které byla zřizována, již s pravděpodobností hraničící s jistotou zanikla, v řadě případů je však obtížné či dokonce nemožné získat listinu dokládající jejich zánik. Avšak i v případech, kdy výmaznou listinu je možné získat, jeví se požadavek na to, aby byl výmaz těchto omezení prováděn standardním způsobem na základě listin, již nepřiměřeně formální a prakticky zbytečný. Navíc, i kdyby tato omezení v jednotlivých případech stále trvala, již by neplnila žádnou funkci a neměla by pro oprávněné žádný reálný přínos. Navrhuje se proto, aby byl výmaz všech těchto omezení proveden bez dalšího z moci úřední. Tím dojde k očištění katastrálního operátu od dalšího historického zatížení již neaktuálními zápisy.
K čl. I bodu 80 (§ 63 odst. 2):
V návaznosti na změny v § 4 a § 59b se upřesňuje, že předmětné ustanovení se vztahuje na vlastníka nebo osobu, která vlastnické právo vykonává, nikoliv již na oprávněné z věcných práv k věci cizí, nájmu nebo pachtu.
K čl. I bodu 81 (§§ 65a a 65b):
K § 65a:
Navrhované ustanovení umožní očištění katastrálního operátu o historické zápisy věcných práv, která jsou v absolutní většině případů již zaniklá nebo promlčená, prokázat jejich zánik či promlčení je však velmi náročné a v řadě případů prakticky nemožné. Ustanovení je inspirováno dosavadním ustanovením § 65, podle kterého v minulosti došlo k vyřešení problému tzv. nedostatečně identifikovaných vlastníků.
Postup předvídaný v § 65, který se osvědčil, se navrhuje přiměřeně uzpůsobit potřebě výmazu věcných práv k věci cizí. Údaje o takových věcných právech budou zveřejněny jednak centrálně Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním, jednak lokálně na úředních deskách příslušných katastrálních a obecních úřadů s výzvou pro neznámé oprávněné, aby se ke svým oprávněním přihlásili. Pokud tak do roka od zveřejnění výzvy neučiní, dojde k výmazu dosud zapsaného práva.
Roční lhůta k tomu, aby se neznámí oprávnění přihlásili, je již v současnosti aplikována podle § 35 v rámci revize katastru. Od roku 2022 totiž platí právní úprava, která umožňuje vymazat, resp. nepřevzít takové historické zápisy věcných práv do obnoveného operátu, pokud se neznámí oprávnění v příslušné lhůtě nepřihlásí, a to jak v rámci revize katastru, tak v rámci obnovy katastrálního operátu, a také v rámci pozemkových úprav. Dosavadní zkušenosti ukazují, že zvolený mechanismus je funkční a roční lhůta dostatečná.
Ustanovení navazuje na změny v § 62 odst. 4 a bude aplikovány na případy, kdy nebude možné dosáhnout výmazu proto, že dosud neuplynuly lhůty uvedené v § 62 odst. 4.
K § 65b:
Navrhované ustanovení umožní například to, aby si katastrální úřady mohly samy ověřit údaj o době trvání svěřenského fondu uvedený v návrhu na vklad a nemusely vyžadovat, aby jim byly předkládány listiny tuto skutečnost prokazující. To přispěje k tomu, že do sbírky listin nebudou zakládány listiny, u kterých je to s ohledem na jejich soukromý charakter nežádoucí, a dojde tak nejen ke snížení zbytečné administrativy, ale zároveň i ke zvýšení ochrany osobních údajů a soukromí.
K čl. I bodu 82 [§ 66 odst. 1 písm. j)]:
Zmocnění se upravuje v návaznosti na nový § 50 odst. 2, který předpokládá, že podrobné podmínky, při jejichž splnění se společně s dělením pozemku zapíše změna údajů o geometrickém a polohovém určení pozemku, má stanovit prováděcí právní předpis.
K čl. I bodům 83 a 84 [§ 66 odst. 1 písm. l) a m)]:
Zmocnění se upravuje v návaznosti na § 55a odst. 8 zákona.
K čl. I bodu 84 [§ 66 odst. 1 písm. n)]:
Zmocnění se upravuje v návaznosti na nový § 59b odst. 4, který předpokládá, že případy a podmínky, za kterých lze vyjádřit souhlas se zjištěným průběhem a označením hranic v terénu podle § 42 odst. 3 nebo učinit jiný obdobný projev i s využitím jiného typu elektronického podpisu než zaručeného elektronického podpisu nebo uznávaného elektronického podpisu, má stanovit prováděcí právní předpis.
K čl. II (přechodným ustanovením):
K bodu 1: U vyjmenovaných ustanovení se navrhuje využít novou právní úpravu k dokončení již zahájených procesů, neboť to může vést k jejich zefektivnění.
K bodu 2: Zavedení automatizovaných výmazů práv zaniklých uplynutím doby je technicky možné pouze u těch práv, která jsou odpovídajícím způsobem zapsána od samého počátku, tj. pouze u práv zapsaných po účinnosti novely.
K bodu 3: Použití Nová pravidla pro vedení evidence osob, kterým byly poskytnuty údaje katastru, v těch případech, kdy je poskytnutí údajů podmíněno prokázáním totožnosti, se navrhuje aplikovat od účinnosti zákona i na dosavadní evidenci těchto osob. Není důvodné, aby byl zejména přístup k těmto údajům odlišný pouze v závislosti na tom, zda byly shromážděny před účinností novely nebo až poté – naopak je žádoucí, aby tato pravidla byla směrem do budoucnosti jednotná bez ohledu na dobu, kdy byly údaje zaevidovány.
K bodu 4: Je žádoucí, aby bylo možné kompetenci provést kontrolu souladu užití údajů katastru nebo jejich šíření s právními předpisy uplatnit i ve vztahu k údajům, které byly poskytnuty nebo rozšířeny před účinností novely. Samotná povinnost užívat údaje v souladu s účely katastru a šířit tyto údaje pouze se souhlasem Českého úřadu zeměměřického a katastrálního a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem totiž již v této době existovala.
K bodu 5 až 8:
Změny v úpravě právních přestupků vyžadují, aby byly vyřešeny otázky s tím související, zejména otázka, kdo má dokončit zahájená přestupková řízení a podle jaké právní úpravy mají být tato řízení dokončena.
K bodu 9:
V návaznosti na změny v § 25 odst. 1 písm. a), v exekučním řádu a v zákoně o pozemních komunikacích, kdy podle § 9a zákona o pozemních komunikacích se na Ředitelství silnic a dálnic s. p. neuplatní zákaz nakládání s majetkem po doručení vyrozumění o zahájení exekuce podle exekučního řádu, se umožňuje výmaz již zapsaných poznámek o zahájení exekuce, které nemají z pohledu správy katastru ani z pohledu uživatelů údajů katastru žádný význam, neboť s nimi není spojeno žádné omezení oprávnění nakládat s nemovitostí.
ČÁST DRUHÁ - Změna zákona o správních poplatcích
K čl. III bodu 1 (položce 119):
Navrhuje se přenést veškerou úpravu úplat za poskytování údajů katastru do vyhlášky o poskytování údajů z katastru nemovitostí. Skutečnost, že část těchto úplat je v současnosti řešena v režimu správních poplatků, vede k tomu, že dochází k nedůvodným disproporcím mezi zpoplatněním výstupů s obdobnou infomační hodnotou, neboť s ohledem na obtížnost provedení změn v zákoně je nemožné udržet soulad mezi vyhláškou a zákonem. Stanovení úplat za poskytnutí údajů z katastru prováděcí vyhláškou se přitom osvědčilo, neboť umožňuje pružně reagovat na nové potřeby při poskytování údajů a zavádění nových digitálních služeb.
K čl. III bodu 2 [položce 120 písm. d)]:
Zároveň se navrhuje správní poplatek za přijetí žádosti o potvrzení souladu očíslování parcel geometrického plánu s údaji katastru nemovitostí převést ze zrušené položky 119 do položky 120 a zvýšit jej ze 100 na 500 Kč. Výše tohoto poplatku nebyla v minulosti žádným způsobem valorizována (je neměnná od roku 1994) a tento poplatek tak v současnosti již zcela postrádá jakoukoliv regulační funkci.
Ve srovnání s obdobnými poplatky v zahraničí je současná výše poplatku prakticky zanedbatelná, a i po zvýšení bude tento poplatek stále nižší, než je tomu v okolních státech.
K čl. III bodu 3 (Osvobození - bodům 6 a 7):
K bodu 6:
V § 18a se nově umožňuje automatizovaný výmaz práv omezených na předem známou dobu a výmaz práv zaniklých úmrtím oprávněné osoby. Tento postup však zejména u dříve zapsaných práv nebude možné z objektivních důvodů využít a není žádoucí, aby ve stejné situaci byli někteří vlastníci správnímu poplatku za výmaz práva podrobeni a jiní nikoliv, a to pouze proto, že jejich práva byla zapsána v jiné době. Navrhuje se tudíž osvobození pro ty případy, kdy nelze výmaz práv omezených na předem známou dobu a výmaz práv zaniklých úmrtím oprávněné osoby automatizovat.
K bodu 7:
Aby bylo podporováno využití automatizovaných procesů při zpracování geometrických plánů, navrhuje se pro případy, kdy bude geometrický plán katastrálnímu úřadu doručen prostřednictvím k tomu určené webové služby, aby byl poplatek podle písmene d) této položky snížen stejným způsobem, jako je tomu v případě, kdy jsou splněny podmínky § 9 zákona o správních poplatcích.
K čl. III bodům 4 a 5 (Poznámkám):
K bodu 2:
Aby nedocházelo ke zneužití právní úpravy vybírání správních poplatků tím, že bude účelově podáván jeden společný návrh na vklad i v případech, kdy musí být o jednotlivých částech návrhu na vklad vedeno samostatné správní řízení, navrhuje se stanovit, že správní poplatek se vybírá zvlášť za každou část návrhu na vklad do katastru nemovitostí, o které se vede samostatné vkladové řízení.
K bodu 3:
Navrhuje se podrobněji upravit podmínky, za kterých se vybírají správní poplatky za přijetí návrhu na vklad tak, aby nebylo možné účelově sdružovat vzájemně nesouvisející podání pouze proto, aby byl vybrán nižší správní poplatek.
K bodu 4:
S ohledem na zavedení fikce, podle které se řízení zahájená podle § 14 odst. 3 považují za řízení zahájená na základě návrhu toho účastníka vkladového řízení, jehož právo vzniká, mění se nebo se rozšiřuje, se upřesňuje, že na řízení zahájená bez návrhu se povinnost platit správní poplatek i nadále nevztahuje, resp. že tato povinnost se vztahuje pouze na případy, kdy byl návrh na vklad podán skutečně, nikoliv fiktivně.