Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam KORNDP6FALEB najdete zde


                PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

                     POSLANECKÁ SNĚMOVNA

                                               10. volební období

                49/0

Návrh poslanců Zdeňka Hřiba, Olgy Richterové a Kateriny Demetrashvili
na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování

   vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů
  (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších

                                            předpisů

                        Zástupce předkladatele: Hřib Z. a další
                        Doručeno poslancům: 2. prosince 2025 v 8:30
                                                     Návrh

                                                   ZÁKON

                                               ze dne … 2025,

kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně
některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění

                                            pozdějších předpisů

         Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

                                                      Čl. I

         V § 23 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně
některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění
zákona č. 93/2004 Sb., zákona č. 163/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 216/2007
Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č.
436/2009 Sb., zákona č. 38/2012 Sb., zákona č. 85/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona
č. 350/2012 Sb., zákona č. 39/2015 Sb., zákona č. 268/2015 Sb., zákona č. 256/2016 Sb.,
zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 326/2017 Sb., zákona č. 403/2020
Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 284/2021 Sb., zákona č. 413/2021 Sb., zákona č.
149/2023 Sb., zákona č. 465/2023 Sb., zákona č. 87/2025 Sb., zákona č. 223/2025 Sb. a zákona
č. 249/2025 Sb., se doplňují odstavce 13 a 14, které znějí:

„(13) Vyloučení opakovaného prodloužení platnosti stanoviska podle § 9a odst. 4 věty třetí se
nepoužije ani pro záměr místní komunikace I. třídy, který je celý umístěn v rozvojové oblasti
republikového významu označené v politice územního rozvoje České republiky jako
metropolitní rozvojová oblast, a pro který bylo přede dnem 1. ledna 2024 vydáno

a) stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle § 10 ve znění
účinném do 31. března 2015, nebo

b) závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle § 9a ve
znění účinném od 1. dubna 2015 do dne 1. ledna 2024.

Platnost stanoviska nebo závazného stanoviska vydaného pro takový záměr lze prodloužit
opakovaně, nejvýše však třikrát.

(14) Ustanovení odstavce 13 se nepoužije na stanoviska a závazná stanoviska, jejichž platnost
zanikla přede dnem 1. ledna 2024.“.

                                                     Čl. II

         Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení.
                                         DŮVODOVÁ ZPRÁVA

                                              OBECNÁ ČÁST

1. Zhodnocení platného právního stavu a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní
úpravy v jejím celku

         1.1 Zhodnocení platného právního stavu

         Zákon č. 100/2001 Sb. (dále jen „zákon o posuzování vlivů na životní prostředí“ nebo
„zákon o EIA“) upravuje postup při posuzování vlivů záměrů na životní prostředí a právní
účinky stanovisek a závazných stanovisek vydaných v procesu EIA.

         Novela provedená zákonem č. 465/2023 Sb. mimo jiné změnila právní úpravu
prodlužování platnosti stanovisek a závazných stanovisek EIA v § 9a odst. 4. Obecné pravidlo
nyní směřuje k tomu, aby opakované prodlužování platnosti stanovisek bylo zásadně
vyloučeno, s výjimkou případů, stanovených zákonem (zejména v přechodném ustanovení
článku VIII zákona č. 465/2023 Sb. pro vybranou strategickou infrastrukturu).

         Současně byl do § 23 vložen odstavec 12, který jako trvalejší výjimku z obecného
zákazu opakovaného prodloužení stanoví zvláštní režim pro záměr modulární jaderné
elektrárny, a to s limitem nejvýše dvou prodloužení.

         Pro záměry místních komunikací I. třídy na území metropolitních rozvojových oblastí
(zejména velké městské okruhy a obdobné stavby v největších aglomeracích) dnes žádná
zvláštní výjimka v textu zákona o EIA neexistuje.

         1.2 Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

Cílem navrhované úpravy je:

    1. Zajistit speciální režim pro vybrané záměry místních komunikací I. třídy v
         metropolitních rozvojových oblastech (Praha, Brno, Ostrava), u nichž již byla
         stanoviska EIA vydána před 1. lednem 2024 a které se nacházejí v dlouhodobě
         připravovaných projektových liniích.

    2. Vyhnout se zpětné novelizaci přechodných ustanovení článku VIII zákona č. 465/2023
         Sb., která by byla z hlediska legislativní techniky i právní jistoty nežádoucí.

    3. Zachovat princip právní jistoty a ochrany nabytých práv tím, že:

             ○ výjimka je časově omezena – platnost stanoviska či závazného stanoviska lze
                  prodloužit nejvýše třikrát,

             ○ výjimka se nevztahuje na stanoviska, jejichž platnost již zanikla,

             ○ okruh záměrů je vymezen úzce a předvídatelně (místní komunikace I. třídy, celé
                  v metropolitní rozvojové oblasti podle PÚR, stanovisko EIA vydané před 1. 1.
                  2024).

         Volba umístění úpravy do § 23 (společná ustanovení zákona) a nikoli do článku VIII
zákona č. 465/2023 Sb. úmyslně respektuje požadavek, aby již účinná přechodná ustanovení
nebyla zpětně novelizována a aby nový zásah do „starých“ stanovisek EIA byl vyjádřen v
novém, samostatném ustanovení platného zákona. Tímto způsobem se návrh zákona dostává
do souladu s Legislativními pravidly vlády.

         1.3 Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

         Praktická potřeba navrhované úpravy vychází z toho, že v několika málo velkých
městských aglomeracích existují dlouhodobě připravované záměry místních komunikací I.
třídy, pro něž bylo stanovisko EIA vydáno před 1. lednem 2024 a jejichž příprava a povolovací
procesy trvají řadu let.

         Při striktní aplikaci obecného zákazu opakovaného prodlužování by u těchto záměrů
mohlo docházet k situacím, kdy:

    ● by bylo nutné opakovaně zahajovat nové procesy EIA pouze z důvodu uplynutí
         platnosti starého stanoviska,

    ● přestože samotný záměr i územní kontext se v podstatných rysech nezměnily,

    ● a přitom jde o stavby, které mají významný dopravní a urbanistický přínos pro
         metropolitní oblasti a jsou již integrovány do celostátní koncepce územního
         plánování.

         Navrhovaná úprava proto umožňuje omezenou, třikrát opakovatelnou prolongaci
platnosti „starých“ stanovisek a závazných stanovisek EIA pouze u přesně vymezené skupiny
záměrů, a to při zachování zákazu oživování již zaniklých stanovisek.

         Současně se tím vyhýbá legislativně nevhodnému a ústavně citlivému zásahu do již
účinného přechodného ustanovení článku VIII zákona č. 465/2023 Sb. a posiluje se
předvídatelnost a vnitřní konzistence právní úpravy.

2. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České
republiky

         Navrhovaná úprava představuje cílenou výjimku z obecného zákazu opakovaného
prodloužení platnosti stanoviska EIA podle § 9a odst. 4. Omezuje se na:

    ● konkrétní kategorií záměrů (místní komunikace I. třídy),

    ● na konkrétní území (metropolitní rozvojové oblasti vymezené politikou územního
         rozvoje),

    ● a na konkrétní časovou vrstvu stanovisek (vydaná před 1. 1. 2024).

         Z hlediska Listiny základních práv a svobod se dotýká zejména:

    ● práva na příznivé životní prostředí (čl. 35),

    ● práva vlastnického a svobody podnikání (čl. 11 a čl. 26),

    ● a obecného principu právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy).

         Omezení v oblasti ochrany životního prostředí je zákonné (stanoveno přímo zákonem),
legitimní (sleduje veřejný zájem na dokončení strukturálně významných dopravních staveb v
metropolitních oblastech, pro něž již proběhla EIA) a přiměřené, neboť výjimka má úzce
vymezený osobní i věcný rozsah a prodloužení platnosti stanovisek je limitováno maximálně
na tři případy, přičemž nelze oživovat již zaniklá stanoviska, a v každém jednotlivém případě
mohou orgány EIA posoudit, zda konkrétní podmínky záměru a území stále odpovídají
závěrům stanovisek.

         Zákaz retroaktivity je respektován. Právní úprava nemění právní důsledky již zaniklých
stanovisek (odstavec 14 výslovně vylučuje jejich zahrnutí pod výjimku), u „živých“ stanovisek
jde o nepravou retroaktivitu, tj. o úpravu jejich budoucího osudu, která je obecně přípustná,
pokud respektuje požadavky právní jistoty a legitimních očekávání. Ty jsou zajištěny jasným
datem (1. leden 2024), jednoznačným věcným vymezením a limitací počtu prodloužení.

         Navrhovaná úprava nezasahuje do dělby moci, neomezuje právo na soudní ochranu a
nenarušuje žádnou z ústavně zaručených procesních garancí.

3. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právem Evropské unie,
judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva
Evropské unie

         Navrhovaná změna se týká vnitrostátní úpravy EIA ve vztahu ke konkrétní skupině
záměrů a stanovisek vydaných v minulosti. Nezasahuje do transpozice směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2011/92/EU ani do navazující úpravy EIA v právu EU, neboť nemění okruh
záměrů podléhajících posuzování ani nemění procesní náležitosti EIA. Pouze umožňuje u
vymezených záměrů opakované prodloužení platnosti již vydaných stanovisek v omezeném
rozsahu.

         Posouzení souladu se směrnicí EIA zůstává zachováno na úrovni jednotlivých
rozhodnutí o prodloužení, která musí respektovat požadavek na aktuálnost podkladů a
hodnocení.

         Návrh není v rozporu s judikaturou Soudního dvora EU v oblasti EIA.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je
Česká republika vázána

         Navrhovaná právní úprava se dotýká problematiky ochrany životního prostředí, a tedy
nepřímo i závazků vyplývajících z Aarhuské úmluvy a dalších mezinárodních nástrojů v oblasti
přístupu veřejnosti k informacím a účasti na rozhodování v otázkách životního prostředí.

         Návrh do těchto závazků nezasahuje, neboť nemění procesní úpravu EIA (včetně účasti
veřejnosti), pouze upravuje možnost opakovaného prodloužení platnosti stanovisek pro úzce a
časově vymezený typ záměrů, a i v těchto případech se uplatní stávající procesní pravidla
včetně možnosti účasti dotčené veřejnosti v navazujících řízeních.

         Návrh není v rozporu ani s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.

5. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní
rozpočet a ostatní veřejné rozpočty

         Navrhovaná právní úprava nemá přímé dopady na státní rozpočet ani rozpočty
územních samosprávných celků a nevyžaduje zřízení nového orgánu ani posílení stávajících
kapacit nad rámec běžné agendy.

         Naopak návrh může přinést nepřímé pozitivní dopady v podobě stabilizace
ekonomických očekávání u velkých infrastrukturních projektů v metropolitních oblastech,
které jsou již dlouhodobě připravovány a pro něž by nutnost opakovaných nových procesů EIA
znamenala výrazné časové i finanční náklady.

         Na straně dotčených investorů a veřejné správy přináší úprava zvýšenou právní jistotu
ohledně časového režimu „starých“ stanovisek a závazných stanovisek EIA a transparentní
limit pro jejich další využití.
                                            ZVLÁŠTNÍ ČÁST

K čl. I (§ 23 odst. 13 a 14)

Navrhuje se doplnit § 23 o nové odstavce 13 a 14. Odstavec 13 stanoví, že vyloučení
opakovaného prodloužení platnosti stanoviska podle § 9a odst. 4 věty třetí se neuplatní u
záměrů místních komunikací I. třídy, které:

    ● jsou celé umístěny v rozvojové oblasti republikového významu, označené v Politice
         územního rozvoje České republiky jako metropolitní rozvojová oblast, a

    ● pro které bylo přede dnem 1. ledna 2024 vydáno:

             ○ stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru podle § 10 ve znění účinném
                  do 31. března 2015, nebo

             ○ závazné stanovisko podle § 9a ve znění účinném od 1. dubna 2015 do dne 1.
                  ledna 2024.

Zvolená formulace navazuje na terminologii Politiky územního rozvoje, jednoznačně
vymezuje, že výjimka se vztahuje pouze na stanoviska vydaná před 1. lednem 2024, a tedy má
charakter přechodné úpravy zabudované do základního textu zákona tak, aby nedošlo k
retroaktivní úpravě přechodných ustanovení v čl. VIII bodu 1 zákona č. 465/2023 Sb., čímž by
se návrh zákona dostal do rozporu s čl. 55 odst. 5 Legislativních pravidel vlády.

Druhá věta odstavce 13 stanoví, že platnost stanovisek a závazných stanovisek pro tyto záměry
lze prodloužit opakovaně, nejvýše však třikrát. Tím se výjimka z obecného zákazu
opakovaného prodloužení časově omezuje a zabraňuje se neomezenému prodlužování
stanovisek do vzdálené budoucnosti.

Odstavec 14 výslovně stanoví, že ustanovení odstavce 13 se nepoužije na stanoviska a závazná
stanoviska, jejichž platnost zanikla přede dnem 1. ledna 2024. Smyslem je jednoznačně
vyloučit pravou retroaktivitu v podobě „oživování“ již expirovaných stanovisek.

K čl. II – účinnost

Navrhuje se, aby zákon nabyl účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení.

Podle § 9 odst. 2 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, právní
předpisy vyhlašované ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv standardně nabývají účinnosti
k 1. lednu nebo k 1. červenci kalendářního roku. Podle § 9 odst. 3 téhož zákona lze z tohoto
pravidla ustoupit pouze ve zvlášť výjimečných případech, vyžaduje-li to naléhavý obecný
zájem, a stanovit dřívější den nabytí účinnosti, nejdříve však počátkem dne následujícího po
dni vyhlášení.

V daném případě je takový naléhavý obecný zájem dán zejména tím, že platnost kladného
stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí (EIA) pro dostavbu
městského okruhu v Praze definitivně skončí v říjnu 2027. Jde o záměr místní komunikace I.
třídy v metropolitní rozvojové oblasti republikového významu, který představuje klíčovou
součást páteřní dopravní infrastruktury hlavního města a má zásadní význam pro dopravní
obslužnost a odvedení tranzitní dopravy z hustě obydlených oblastí.
Má-li být nově navrhovaná úprava § 23 odst. 13 a 14 prakticky využitelná, je nezbytné, aby
nabyla účinnosti v dostatečném časovém předstihu před uplynutím platnosti uvedeného
stanoviska EIA, umožnila zahájit a dokončit řízení o prodloužení platnosti tohoto stanoviska
podle nového režimu (včetně případných opravných prostředků) a současně ponechala prostor
pro další postup v navazujících povolovacích řízeních, v nichž je platné stanovisko EIA
nezbytným podkladem.
Pokud by se uplatnilo obecné pravidlo účinnosti k 1. lednu nebo 1. červenci kalendářního roku,
mohlo by v závislosti na termínu projednání zákona dojít k tomu, že zákon nabude účinnosti
relativně pozdě a nebude k dispozici dostatečný časový prostor k bezpečnému dokončení
celého procesu prodloužení platnosti stanoviska před jeho vypršením v říjnu 2027, což by
mohlo fakticky znemožnit realizaci záměru bez opakování procesu EIA.
Z těchto důvodů se navrhuje, aby zákon nabyl účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení.
Tento okamžik je v souladu s limity stanovenými v § 9 odst. 3 zákona č. 222/2016 Sb. (účinnost
nejdříve od dne následujícího po vyhlášení) a současně poskytuje přiměřenou legisvakanční
lhůtu pro seznámení dotčených subjektů s novou právní úpravou a umožňuje dostatečně včasné
nabytí účinnosti s ohledem na říjnový termín skončení platnosti stanoviska EIA pro dostavbu
městského okruhu v Praze.
Tím je splněn požadavek, aby odchylné určení účinnosti bylo řádně zdůvodněno naléhavým
obecným zájmem, jak jej předpokládá § 9 odst. 3 zákona č. 222/2016 Sb., a zároveň byla
zachována rozumná míra právní jistoty adresátů právní úpravy.

V Praze dne 27. listopadu 2025

Předkladatelé

Zdeněk Hřib
podepsáno elektronicky

Olga Richterová
podepsáno elektronicky

Katerina Demetrashvili
podepsáno elektronicky
Platné znění zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně
některých souvisejících zákonů s vyznačením navrhovaných změn a doplnění

                                                      § 23

                                      Ostatní společná ustanovení

         (1) Příslušný úřad, dotčené orgány a dotčené územní samosprávné celky jsou povinny
dokumenty zpracované v rámci posuzování podle tohoto zákona zpřístupnit podle zvláštních
právních předpisů.

         (2) Odpadl-li nebo změnil-li se důvod posuzování, příslušný úřad v posuzování
nepokračuje a ukončí jej.

         (3) V případě důvodných pochybností oznamovatele o zařazení záměru podle § 4 odst.
1, popřípadě o příslušném úřadu nebo o rozsahu dotčeného území, vydá ministerstvo na žádost
oznamovatele vyjádření, a to do 15 dnů ode dne, kdy mu byla žádost o vyjádření doručena,
pokud

         a) se jedná o změnu dosud nepovoleného záměru, ke kterému ministerstvo vydalo
odůvodněný písemný závěr podle § 7 odst. 5 nebo stanovisko podle § 9a odst. 1,

         b) se může jednat o záměr podle § 11, nebo

         c) se jedná o odůvodněný, zvlášť složitý případ a ministerstvu byla žádost o vyjádření
postoupena orgánem kraje spolu s jeho stanoviskem.

         (4) Nejedná-li se o případy podle odstavce 3 písm. a) až c), vydá vyjádření podle
odstavce 3 orgán kraje. Pokud vyjádření orgánu kraje důvodné pochybnosti oznamovatele
neodstranilo, může se oznamovatel obrátit na ministerstvo s žádostí o vyjádření, ke které přiloží
vyjádření orgánu kraje; vyjádření ministerstva je nadřazené.

         (5) Ministerstvo si v odůvodněných případech může vyhradit posuzování záměru nebo
koncepce, k jejichž posouzení je příslušný orgán kraje. Ministerstvo může v odůvodněných
případech po dohodě s orgánem kraje přenést posuzování záměru podle § 21 písm. c) nebo
posuzování koncepce podle § 21 písm. d) na orgán kraje, pokud to může přispět k rychlosti a
hospodárnosti posouzení.

         (6) Dotčeným orgánem při posuzování vlivů na životní prostředí podle tohoto zákona
je z hlediska vlivů na veřejné zdraví Ministerstvo zdravotnictví pro záměry a koncepce
přesahující rámec kraje a územně příslušné krajské hygienické stanice v ostatních případech.

         (7) Dotčeným orgánem při posuzování vlivů na životní prostředí podle tohoto zákona
z hlediska záměrů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu, kategorii I bodech 8 až 12 a
kategorii II bodě 13 je Státní úřad pro jadernou bezpečnost.

         (8) Příslušný úřad uchovává veškeré podklady zpracované při posuzování vlivů na
životní prostředí podle tohoto zákona po dobu 10 let od vydání stanoviska. Po uplynutí této
lhůty se postupuje podle zvláštních právních předpisů.
         (9) Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob a průběh veřejného projednání, podmínky
pro volbu jeho formy a další organizačně-technické parametry, zveřejňování informací a
stanovisek a postupu při zajištění zpracování posudku podle tohoto zákona.

         (10) Na území hlavního města Prahy

         a) působnost, kterou tento zákon svěřuje orgánu kraje, vykonává Magistrát hlavního
města Prahy,

         b) úkony, které podle tohoto zákona provádí obec, zabezpečuje městská část hlavního
města Prahy.

         (11) Pokud záměr podle § 22 písm. a) zasahuje do území více krajů, je příslušným
úřadem k zajištění jeho posuzování ten orgán kraje, v jehož územně správním obvodu je
navržena převážná část takového záměru.

         (12) Vyloučení opakovaného prodloužení platnosti stanoviska podle § 9a odst. 4 věty
třetí se nepoužije pro záměr modulární jaderné elektrárny. Platnost stanoviska vydaného pro
takový záměr lze prodloužit opakovaně, maximálně však dvakrát.

         (13) Vyloučení opakovaného prodloužení platnosti stanoviska podle § 9a odst. 4
věty třetí se nepoužije ani pro záměr místní komunikace I. třídy, který je celý umístěn v
rozvojové oblasti republikového významu označené v politice územního rozvoje České
republiky jako metropolitní rozvojová oblast, a pro který bylo přede dnem 1. ledna 2024
vydáno

         a) stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle § 10
ve znění účinném do 31. března 2015, nebo

         b) závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí
podle § 9a ve znění účinném od 1. dubna 2015 do dne 1. ledna 2024.

         Platnost stanoviska nebo závazného stanoviska vydaného pro takový záměr lze
prodloužit opakovaně, nejvýše však třikrát.

         (14) Ustanovení odstavce 13 se nepoužije na stanoviska a závazná stanoviska,
jejichž platnost zanikla přede dnem 1. ledna 2024.