Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam KORNDP6FALEB najdete zde


                II

2

II.

PŘEDKLÁDACÍ ZPRÁVA

Cílem návrhu zákona je umožnit třikrát opakovanou prolongaci platnosti již vydaných stanovisek a závazných stanovisek EIA u záměrů místních komunikací I. třídy, které jsou umístěné v metropolitní rozvojové oblasti. Tím má být podle důvodové zprávy zabráněno opakovanému zahajování procesů EIA pouze z důvodu uplynutí platnosti starého stanoviska u staveb, které mají významný dopravní a urbanistický přínos pro metropolitní oblasti a jsou již integrovány do celostátní koncepce územního plánování.
O stanovisko k předloženému návrhu zákona bylo požádáno Ministerstvo dopravy, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zdravotnictví.

Ministerstvo dopravy navrhuje vládě zaujmout k návrhu zákona neutrální stanovisko. 
Z věcného hlediska Ministerstvo dopravy možnost opakovaného prodloužení platnosti stanovisek a závazných stanovisek k posouzení vlivů záměrů na životní prostředí (EIA) týkajících se vybraných místních komunikací I. třídy podporuje, neboť pozbytí jejich platnosti může vést k významnému časovému odkladu realizace klíčových staveb pozemních komunikací, které mají významný potenciál na území dotčených měst snížit dopravní zátěž na stávajících pozemních komunikacích. 
Zásadní výhradu však ministerstvo uplatnilo ke způsobu, jakým chce předložený návrh tohoto cíle dosáhnout. Z materiálního hlediska se totiž jedná o přechodné ustanovení, neboť řeší střet právní úpravy před a po nabytí účinnosti zákona č. 465/2023 Sb. Přestože návrhem nedochází k formálnímu doplnění přechodných ustanovení obsažených v zákoně č. 465/2023 Sb., ale navržená úprava vstupuje přímo do zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životni prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve zněni pozdějších předpisů, fakticky se o novelizaci přechodného ustanovení jedná. Návrh tedy obchází pravidlo o neprovádění novelizace účinných přechodných ustanovení. Zcela nekoncepční je přitom vložení předmětného ustanovení, které je bezesporu přechodného charakteru, mezi ustanovení, která nemají takovýto charakter.
Ministerstvo dopravy ve svém vyjádření poukázalo na obsahově obdobný návrh Zastupitelstva hlavního města Prahy na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 465/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (sněmovní tisk č. 42), kterým dochází k přímé novelizaci přechodných ustanovení, a který je z tohoto pohledu vhodnější, jelikož nezatěžuje text platného znění zákona o posuzování vlivů na životní prostředí úpravou, která do něho nikterak nepatří. 

Ministerstvo pro místní rozvoj doporučuje vládě přijmout k návrhu zákona neutrální stanovisko s tím, že předložený návrh zákona se nedotýká přímo působnosti Ministerstva pro místní rozvoj, z tohoto důvodu je rozhodující stanovisko Ministerstva životního prostředí jako gestora zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a dále stanovisko Ministerstva dopravy jako gestora zákona o pozemních komunikacích.
Zároveň Ministerstvo pro místní rozvoj upozornilo na částečnou vnitřní rozpornost návrhu zákona, kdy normativní text neodpovídá odůvodnění a fakticky se jedná o zákon, který směřuje ke konkrétní stavbě na území hl. m. Prahy. Z tohoto pohledu je tedy podle jeho názoru návrh ústavně problematický (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. března, sp. zn. Pl. ÚS 24/08). Návrh zákona doplňuje § 23 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí o nové odstavce 13 a 14, kde hypotéza právní normy zdánlivě směřuje obecně na záměry místních komunikací I. třídy umisťované celé v rozvojové oblasti republikového významu označené v politice územního rozvoje České republiky jako metropolitní rozvojová oblast, avšak v důvodové zprávě k čl. II (účinnost) je zcela jednoznačně uvedeno, že účinnost zákona je stanovena patnáctým dnem po jeho vyhlášení z důvodu vypršení kladného závazného stanoviska k posouzení vlivů na životní prostředí pro dostavbu městského okruhu v Praze.
Věcně pak lze podle ministerstva poukázat zejména na dva problematické aspekty předkládaného návrhu. Předně jde o skutečnost, že důvodová zpráva nikde neuvádí, proč je nutné umožnit prodloužení závazného stanoviska až třikrát, tj. dokonce až o 15 let. Druhým problematickým aspektem je nově navrhovaný odstavec 14 v § 23 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, který je zjevně deklaratorní, neboť nelze z podstaty věci prodloužit platnost něčeho, co již právně ani neexistuje z důvodu zániku platnosti uplynutím času. Obava z pravé retroaktivity není namístě, neboť v opačném případě by každý nový právní předpis obsahující možnost prodlužování platnosti správního úkonu musel obsahovat obdobné vyloučení možnosti prodloužit, resp. „oživit mrtvý akt“.

Ministerstvo zdravotnictví zaujalo k návrhu zákona souhlasné stanovisko s tím, že upozornilo na sněmovní tisk č. 42 navrhující zpětnou novelizaci přechodného ustanovení článku VIII zákona č. 465/2023 Sb., která je však z hlediska legislativní techniky i právní jistoty nežádoucí. Z tohoto důvodu formu novelizace, která je zvolena u předloženého návrhu zákona, považuje Ministerstvo zdravotnictví za vhodnější. 

Ministerstvo životního prostředí doporučuje vládě zaujmout k návrhu zákona nesouhlasné stanovisko, přičemž ve svém vyjádření uvedlo, že s návrhem zákona jako celkem zásadně nesouhlasí. 
Ministerstvo k předloženému návrhu zároveň uvedlo, že jakékoliv další rozšiřování výjimek z možnosti opakovaného prodlužování platnosti závazného stanoviska EIA ve smyslu § 9a odst. 4 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, které představuje i tento návrh, považuje za zcela nesystémové, nežádoucí a v důsledku i škodlivé pro povolovací procesy vedené k záměrům, jichž se toto omezení dotýká. K tomu ministerstvo dodává, že důvody, pro které zákon č. 465/2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 omezení možnosti opakovaného prodlužování závazného stanoviska zavedl (zejm. rizika spojená s povolováním záměrů na základě zastaralých odborných studií a posudků), stále platí a že bylo od počátku proti výjimkám z tohoto mechanismu nad rámec závazných stanovisek EIA vydaných v minulosti pro záměry nových jaderných zdrojů (čemuž odpovídala i původní podoba příslušného přechodného ustanovení), u nichž je tato výjimka věcně ospravedlnitelná.
Dále Ministerstvo životního prostředí uvádí, že návrh zákona, resp. v něm obsažené řešení je neakceptovatelné i z důvodu, že se má reálně dotýkat pouze několika konkrétních záměrů na území hlavního města Prahy, avšak je naformulováno zcela obecně, tj. tak, že by prakticky dopadalo na mnohonásobně širší okruh záměrů po celé České republice, a to bez jakéhokoliv rozumného důvodu. Z věcného hlediska by podle ministerstva bylo možno akceptovat pouze takovou výjimku, která by byla zavedena výslovně „pro záměry na území hlavního města Prahy, a to konkrétně pro Městský okruh, Libeňskou spojku a Radlickou radiálu“, kvůli kterým je tato novelizace víceméně zjevně navrhována. Návrh na zavedení výjimky nikoliv plošné, ale pro těchto několik konkrétních záměrů již byl podle ministerstva ze strany hlavního města Prahy s ministerstvem předjednán. S takovým kompromisem ministerstvo souhlasilo.
Ministerstvo tedy nesouhlasí s nesystémovou plošnou výjimkou pro místní komunikace I. třídy, ale je připraveno ve světle zmíněné dohody přistoupit na cílenou výjimku pro výše uvedené konkrétní stavby na území hlavního města Prahy, bude-li takový návrh předložen.
K věcně obdobnému „Návrhu Zastupitelstva hlavního města Prahy na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 465/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (sněmovní tisk č. 42)“, který byl vládě souběžně předložen ke stanovisku, již ministerstvo uplatnilo obdobně nesouhlasné stanovisko (se v zásadě totožným odůvodněním).

Kromě oslovených ministerstev se k předloženému návrhu zákona vyjádřilo také Ministerstvo vnitra, které zaujalo k návrhu zákona z hlediska své působnosti neutrální stanovisko s tím, že za stěžejní považuje postoj ministerstev životního prostředí a dopravy.
Obecně ministerstvo pak k navrhované úpravě uvedlo, že stanovením výjimek z nutnosti zajistit aktuální stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí se proti sobě staví zájmy na rozvoji dopravní infrastruktury, pozitivně ovlivňující rozvoj regionů a obcí, se zájmem na ochraně životního prostředí, přírody a krajiny, kdy znalost aktuálního stavu území napomáhá plnit vysoký standard ochrany životního prostředí. 
	Okruh záměrů je podle ministerstva v rámci návrhu vymezen úžeji než ve věcně obdobném návrhu Zastupitelstva hlavního města Prahy (sněmovní tisk č. 42), jelikož má jít pouze o záměry místních komunikací I. třídy, které jsou umístěny v rozvojové oblasti republikového významu označené v politice územního rozvoje České republiky jako „metropolitní rozvojová oblast“, tedy pouze místní komunikace I. třídy ve vymezených oblastech Prahy, Brna a Ostravy. Lze přisvědčit předkladatelům, že v konkrétních případech půjde často o záměry rozsáhlé výstavby, které jsou dlouhodobě plánované a jejichž povolovací procesy trvají roky. Naléhavost navrhované úpravy zdůvodňují především s poukazem na platnost kladného stanoviska EIA pro dostavbu městského okruhu v Praze, která skončí v říjnu 2027, ale na druhou stranu je podle ministerstva na místě zhodnotit, zda opakované prodloužení platnosti stanovisek, které je podle návrhu možné aplikovat třikrát, je odpovídající, když i u jaderné elektrárny je takové prodloužení umožněno pouze dvakrát, a zda tak navrhovanou úpravou nedojde k nepoměrnému upozadění zájmu na aktuálním posouzení vlivů záměru na životní prostředí.
	Ministerstvo vnitra ve svém vyjádření také uvedlo, že ačkoli se předkladatelé sami vymezují proti legislativním inciativám sledujícím obdobný cíl úpravou již konzumovaného přechodného ustanovení zákona č. 465/2023 Sb. (sněmovní tisk č. 42), nyní předloženým návrhem fakticky dojde k podobnému zásahu do právní jistoty adresátů, jelikož navrhovanou výjimku bude nově možné aplikovat u záměrů, jimž byla přede dnem 1. ledna 2024 vydána (souhlasná) stanoviska EIA, a vznikne tím dvojí režim přístupu v závislosti na tom, jestli již to které stanovisko EIA pozbude nebo nepozbude platnosti v mezidobí od 1. ledna 2024 do nabytí účinnosti nyní předloženého zákona.
Vzhledem k výše uvedeným obdrženým vyjádřením a k obsahu většiny z nich byl zpracován a vládě se předkládá návrh neutrálního stanoviska vlády k předloženému poslaneckému návrhu zákona.