Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNDQ2H6JVT najdete zde
strana
Důvodová zpráva
Uzavřená verze: 2025-0391-002-TVO
Důvodová zpráva
strana
Uzavřená verze: 2025-0391-002-TVO
Důvodová zpráva
Návrh vyhlášky o plánu odolnosti, posouzení rizik, opatřeních k zajištění odolnosti subjektů kritické infrastruktury a o hlášení incidentu
I. Obecná část
1. Popis obsahu návrhu právního předpisu s uvedením důvodů, které k jeho předložení vedou, a shrnutí základních zásad a nejdůležitějších změn, které oproti stávající právní úpravě zavádí, a zhodnocení platného právního stavu
Předkládaný návrh nařízení vlády reaguje na přijetí zákona č. 266/2025 Sb., o odolnosti subjektů kritické infrastruktury a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o kritické infrastruktuře“). Zákon o kritické infrastruktuře transponoval do českého právního řádu požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 ze dne 14. prosince 2022 o odolnosti kritických subjektů a o zrušení směrnice Rady 2008/114/ES (dále jen „směrnice CER“). V důsledku toho došlo k významným změnám v pojetí kritické infrastruktury a její ochrany, které si vyžádaly zakotvení celé řady nových institutů a opatření. V souvislosti s přijatým zákonem o kritické infrastruktuře má proto dojít k úpravě některých podrobností na úrovni prováděcích právních předpisů. Lze přitom zmínit, že zákon o kritické infrastruktuře byl přijat s účinností k 19. srpnu 2025. Bez vydání prováděcí právní úpravy není možné aplikovat některé instituty tohoto zákona, které předpokládají bližší vymezení prováděcími právními předpisy.
Obsahem návrhu vyhlášky jsou tři oblasti:
a) stanovení náležitostí a způsobu zpracování plánu odolnosti a posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury,
b) stanovení obsahu opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury,
c) stanovení parametrů incidentu, podrobností rozsahu hlášených informací a způsobu předávání informací o incidentu.
Ad a) – plán odolnosti a posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury
Plán odolnosti představuje základní strategický dokument vypracovaný subjektem kritické infrastruktury, který obsahuje informace od identifikace kritické infrastruktury tohoto subjektu až po opatření a jejich vyhodnocení. Je obsahově rozdělen do tří hlavních částí – informační části, operativní části a podpůrné části. Informační část zahrnuje zejména základní informace o daném subjektu kritické infrastruktury a jeho poskytovaných základních službách, popis struktury jeho vedení nebo popis využitých postupů při zpracování plánu odolnosti. Obsahem operativní části je především postup při identifikaci kritické infrastruktury a případných vazeb uvnitř této infrastruktury, přehled nepřijatelných rizik a způsob jejich řízení nebo přehled kritických pracovníků, nezbytných zdrojů a kritických dodavatelů. V podpůrné části uvede subjekt kritické infrastruktury přehled využitých právních předpisů a technických norem, způsob nakládání s plánem odolnosti, dokumentaci posouzení rizik, geografické podklady a dokumenty související s posilováním odolnosti. Plán odolnosti současně v plném rozsahu nahrazuje plán krizové připravenosti subjektu kritické infrastruktury, jehož vypracování ukládal subjektům kritické infrastruktury krizový zákon č. 240/2000 Sb. Plán odolnosti lépe vystihuje nové pojetí ochrany kritické infrastruktury s důrazem na posilování odolnosti subjektů kritické infrastruktury a kontinuální poskytování základních služeb. Zároveň plně pokrývá náležitosti plynoucí ze směrnice CER.
Posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury je analytickým dokumentem, ve kterém subjekt kritické infrastruktury na základě technik posuzování rizika analyzuje (jaká rizika existují pro jím vykonávané činnosti, jaká je pravděpodobnost, že tato rizika nastanou, jaké mohou být dopady těchto rizik a jak je lze ošetřit, aby byly jejich pravděpodobnost nebo dopady v co největší míře eliminovány). Klíčovým výstupem posouzení rizik je sada rizik, která subjekt kritické infrastruktury vyhodnotil jako nepřijatelná. Tato rizika jsou pak vybraným způsobem řízena, a to zejména navrhováním a přijímáním relevantních opatření.
Cílem návrhu vyhlášky je v rozsahu zákonného zmocnění v podrobnostech konkretizovat formální a obsahové náležitosti těchto dokumentů a jejich provazby a dále popsat způsob, kterým je subjekty kritické infrastruktury vypracovávají. Lze přitom akcentovat, že předkladatel při zpracování návrhu vyhlášky vychází z mezinárodně uznávaných technických norem (na některé se i v návrhu výslovně odkazuje), které jsou v oblasti business continuity managementu v současné době běžně používány a pro řadu adresátů předkládané právní úpravy proto navrhovaná úprava nepředstavuje zásadní implementační problém stran jejich vnitřních procesů.
Blíže viz zvláštní část důvodové zprávy.
Ad b) – opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury
Zákon o kritické infrastruktuře stanovuje v § 14 odst. 1 písm. k) subjektům kritické infrastruktury povinnost přijímat opatření k zajištění jejich odolnosti, a to v souladu s § 15 odst. 1 zákona o kritické infrastruktuře v rozsahu opatření:
a) k řízení rizik,
b) pro zajištění kontinuity činností,
c) odezvy na incidenty,
d) fyzické bezpečnosti,
e) k řízení bezpečnosti pracovníků a
f) k řízení bezpečnosti dodavatelského řetězce.
Cílem návrhu vyhlášky je v souladu se zákonným zmocněním upravit obsah těchto opatření – tj. stanovit jejich základní náplň. Taková opatření by následně měla představovat požadovanou úroveň odolnosti subjektu kritické infrastruktury. I zde předkladatel při zpracování návrhu vyhlášky vycházel z mezinárodně uznávaných technických norem. Cílem návrhu není stanovení direktivních opatření nebo jejich taxativní vymezení, ale toliko nastavení právního rámce pro zhodnocení stanovení opatření v rámci subjektu kritické infrastruktury na základě jím zjištěných rizik. Subjektu kritické infrastruktury je tak umožněno na základě zhodnocení rizik nastavení vlastních postupů při ochraně kritické infrastruktury, kdy předpokladem opatření je jejich vymezení v souvislosti s naplněním cíle navýšení odolnosti subjektu kritické infrastruktury.
V rámci řízení rizik subjekt kritické infrastruktury navrhuje a následně aplikuje opatření pro snížení dopadů nepřijatelných rizik. V případě již existující dostatečné úrovně odolnosti vůči vybraným rizikům může subjekt kritické infrastruktury vyloučit zavedení opatření pro snížení jejich dopadů. V souvislosti s řízením rizik subjekt kritické infrastruktury dále zpracovává plán zajištění kontinuity činností a opatření v rozsahu odezvy na incidenty, zajištění fyzické bezpečnosti, postupu pro řízení bezpečnosti pracovníků a postupu pro řízení bezpečnosti dodavatelského řetězce.
Klíčovým dokumentem v oblasti zajištění kontinuity činností je plán kontinuity činností. V rámci něj subjekt kritické infrastruktury vypracuje metodiku, která obsahuje postup pro provedení analýzy dopadů a samotnou analýzu dopadů, která představuje hodnocení dopadů událostí, které ovlivňují činnost subjektu kritické infrastruktury. V návaznosti na to subjekt kritické infrastruktury stanoví cíle zajištění kontinuity činností a postup řízení pro jejich naplnění, určí časové období pro obnovení poskytování základní služby a testuje a aktualizuje plán kontinuity činností.
Opatření k odezvě na incidenty slouží ke stanovení postupů a rolí při prevenci vzniku incidentů, reakci na ně v případě jejich vzniku, stejně jako vyhodnocení účinnosti opatření a využití nabytých poznatků pro další posilování odolnosti.
Zajištění fyzické bezpečnosti je založeno na stanovení bezpečnostního perimetru pro kritickou infrastrukturu, jeho rozdělení do úrovní fyzické ochrany a stanovení technických a režimových opatření uvnitř těchto perimetrů. Dále také na stanovení systému fyzické ochrany proti neoprávněnému vniknutí do vymezených prostor a k zabezpečení kritické infrastruktury.
Pro řízení bezpečnosti pracovníků subjekt kritické infrastruktury vytvoří postup pro identifikaci a určování kritických pracovníků a postup pro identifikaci osob, které jsou dotčeny požadavkem na ověřování spolehlivosti. Subjekt kritické infrastruktury dále stanoví činnosti manažera kritické infrastruktury, zpracuje plán rozvoje bezpečnostního povědomí a určí odpovědné osoby za realizaci uvedených činností a zpracuje plán kontrolní činnosti.
V rámci řízení bezpečnosti dodavatelského řetězce subjekt kritické infrastruktury zpracovává opatření pro snížení rizik spojených s dodavateli a poskytuje vybrané informace svým kritickým dodavatelům.
Blíže viz zvláštní část důvodové zprávy.
Ad c) – incidenty
Cílem úpravy v oblasti incidentů je v prvé řadě stanovit parametry incidentů – tj. vymezit kvalitativní požadavky na události, které budou subjekty kritické infrastruktury hlásit Ministerstvu vnitra. Způsob hlášení incidentu je předpokládán z důvodu jednoduchosti a uživatelské přívětivosti na formulářovém podání činěném prostřednictvím portálu kritické infrastruktury (nebudou-li naplněny podmínky pro tzv. náhradní způsob podání podle § 20 odst. 5 a 6 zákona o kritické infrastruktuře). Tento formulář bude sestaven z jednotlivých části, v rámci kterých subjekt kritické infrastruktury popíše konkrétní podrobnosti k incidentu a stavu jeho řešení. Již na úrovni zákona se přitom předpokládá, že subjekt kritické infrastruktury nemusí být schopen poskytnout veškeré informace v okamžik zjištění incidentu. Některé údaje proto budou hlášeny s určitým odstupem v zákonem stanovených lhůtách. Kromě prvotního hlášení o incidentu se tedy předpokládá, že formulář bude umožňovat doplnění aktuálních informací v rámci zprávy o pokroku a zejména pak finální vyhodnocení incidentu v rámci závěrečné zprávy. Návrhem se pak stanovují toliko náležitosti formuláře, kdy vzor formuláře součástí návrhu není.
Blíže viz zvláštní část důvodové zprávy.
2. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky, zejména se zákonem, který je návrhem prováděn
Návrh vyhlášky je určen k provedení § 14 odst. 6, § 15 odst. 2 a § 19 odst. 5 zákona o kritické infrastruktuře, a je s ním v souladu.
Zákonné zmocnění uvedené v § 29 odst. 2 zákona o kritické infrastruktuře ve vazbě na výše uvedená ustanovení obsahující rozsah zákonného zmocnění stanoví, že Ministerstvo vnitra vydá vyhlášku, která bude upravovat:
náležitosti a způsob zpracování plánu odolnosti a posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury,
obsah opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury,
parametry incidentu, podrobnosti rozsahu hlášených informací a způsob předávání informací o incidentu.
Lze konstatovat, že navrhovanou úpravou je výše vymezené zákonné zmocnění realizováno beze zbytku. V části zmocnění Ministerstva vnitra (§ 29 odst. 2 zákona o kritické infrastruktuře) k vydání vyhlášky k provedení § 20 odst. 9 zákona o kritické infrastruktuře lze konstatovat, že toto zmocnění bude s ohledem na specifický předmět (fungování a způsob použití informačního systému) realizováno prostřednictvím samostatného návrhu.
Je proto možné konstatovat, že předkládaný návrh vyhlášky má být vydán na základě zmocnění stanoveného zákonem a je v jeho mezích. Je tedy souladný s ústavní zásadou secundum et intra legem. Vzhledem k tomu je návrh připravován v souladu s ústavním pořádkem.
V širším kontextu souvisí návrh s rámcovými požadavky ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Přijímání opatření ke zvýšení odolnosti subjektů kritické infrastruktury a hlášení incidentů přispívá k zajištění bezpečnosti České republiky jako celku (k tomu viz čl. 3 odst. 2 daného ústavního zákona), neboť cílem těchto opatření je zamezit nebo minimalizovat narušení základních služeb – tj. služeb, které jsou nezbytné pro zachování základních funkcí státu, hospodářských činností, bezpečnosti, veřejného zdraví nebo životního prostředí.
3. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii
Návrh vyhlášky je plně slučitelný s právními předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie, jakož i s obecnými právními zásadami práva Evropské unie. Návrh navazuje na požadavky čl. 13 a 15 směrnice CER. Vlastní implementační povinnost však již Česká republika splnila vytvořením předmětných institutů na úrovni zákona. Proto nejsou navržená ustanovení předkládaného návrhu vyhlášky výslovně uváděna jako ustanovení implementující směrnici CER.
4. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Návrh vyhlášky není v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.
5. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad návrhu právního předpisu na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
V obecné rovině byly hospodářské a finanční dopady hodnoceny v rámci důvodové zprávy k návrhu zákona o kritické infrastruktuře. Lze přitom konstatovat, že návrh předkládané vyhlášky je předkládán v těchto mantinelech. Náklady spojené s přijímáním opatření na zvyšování odolnosti subjektů kritické infrastruktury závislé na státním rozpočtu nebo ostatních veřejných rozpočtech se budou primárně odvíjet od již existujících opatření a potřebě přijímat opatření nová potřebná pro konkrétní kritickou infrastrukturu. Obecně jsou tyto náklady v průměru odhadovány v řádech statisíců až jednotek milionů korun, a to zejména s ohledem na opatření v oblasti fyzické bezpečnosti. Tyto výdaje budou primárně pokryty v rámci schválených dotčených rozpočtových kapitol. Současně bude činnost orgánů státní správy související s touto agendou pokryta také v prvé řadě z rezortních personálních kapacit.
6. Odůvodnění případného návrhu, aby navrhovaná právní úprava nabyla účinnosti k jinému dni než k 1. lednu nebo k 1. červenci kalendářního roku
Účinnost návrhu vyhlášky je s ohledem na skutečnost, že zákon o kritické infrastruktuře nabyl účinnosti již 19. srpna 2025, stanovena na 1. dubna 2026. Jelikož se nepodařilo vyhlášku vydat ke dni nabytí účinností zákona, je cílem předkladatele zajistit, aby návrh vyhlášky nabyl účinnosti bez zbytečného odkladu. Nabytí účinnosti dne 1. ledna 2026 je nereálné, přičemž lze konstatovat, že naopak nabytí účinnosti ke dni 1. červenci 2026, případně až k 1. lednu 2027, je naopak příliš opožděné. Blíže viz zvláštní část důvodové zprávy.
7. Odůvodnění jednotlivých ustanovení návrhu právního předpisu; odůvodnění obsahuje vysvětlení jejich účelu a nezbytnosti, popis právních norem v nich obsažených a z nich vyplývajících práv a povinností
Viz zvláštní část odůvodnění.
8. Zhodnocení, zda návrh právního předpisu neobsahuje ustanovení, které by bylo svou povahou technickým předpisem podle právního předpisu upravujícího technické požadavky na výrobky, a informace o splnění oznamovací povinnosti podle tohoto právního předpisu
Návrh není svojí povahou technickým předpisem.
9. Předpokládaný dopad návrhu právního předpisu, zejména
9.1 Dopad na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Návrh vyhlášky má dopady na práva a povinnosti podnikajících fyzických osob (jejichž určení za subjekt kritické infrastruktury je však spíše hypotetické) a zejména právnických osob, které budou tvořit významnou množinu subjektů kritické infrastruktury, a tedy i adresátů v návrhu obsažených právních norem.
Primární povinnosti související s předkládaným návrhem vyplývají ze zákona o kritické infrastruktuře. Konkrétně:
‒ § 14 odst. 1 písm. d) zákona o kritické infrastruktuře stanoví subjektu kritické infrastruktury povinnost do 9 měsíců ode dne doručení rozhodnutí o zařazení na seznam subjektů kritické infrastruktury zpracovat posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury a následně provádět jeho aktualizaci nejméně jednou za 4 roky;
‒ § 14 odst. 1 písm. f) zákona o kritické infrastruktuře stanoví subjektu kritické infrastruktury povinnost do 10 měsíců ode dne doručení rozhodnutí o zařazení na seznam subjektů kritické infrastruktury zpracovat plán odolnosti, ve kterém jsou stanovena technická, bezpečnostní a organizační opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury, a následně provádět jeho aktualizaci nejméně jednou za 4 roky;
‒ § 14 odst. 1 písm. k) zákona o kritické infrastruktuře stanoví subjektu kritické infrastruktury povinnost při zajišťování své odolnosti přijímat opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury podle § 15 zákona o kritické infrastruktuře;
‒ § 14 odst. 1 písm. l) zákona o kritické infrastruktuře stanoví subjektu kritické infrastruktury povinnost bez zbytečného odkladu hlásit Ministerstvu vnitra incidenty.
Porušení výše uvedených povinností může být sankcionováno jako přestupek podle § 24 odst. 3 zákona o kritické infrastruktuře, přičemž lze poznamenat, že s ohledem na skutečnost, že zejména přijímání opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury patří mezi základní pilíře fungování celého systému kritické infrastruktury, umožňuje zákon o kritické infrastruktuře v návaznosti na požadavky čl. 22 směrnice CER za porušení některých z těchto povinností uložit i poměrně citelné pokuty.
Návrh vyhlášky zákonem stanovené povinnosti rozvádí do technických podrobností – tj. primárně vymezuje náležitosti a způsob zpracování plánu odolnosti a posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury. Dále stanovuje u jednotlivých opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury jejich obsah – tj. konkrétní požadavky na to, co má subjekt kritické infrastruktury v oblasti, kterou dané opatření zahrnuje, zajistit. V neposlední řadě jsou stanoveny konkrétní postupy při hlášení incidentů (zejména dochází ke kvalifikování událostí, které podléhají hlášení, a dále k určení způsobu předávání informací).
Zákon o kritické infrastruktuře předpokládá, že uvedené povinnosti nebudou muset být plněny ihned s okamžikem doručení rozhodnutí o zařazení na seznam subjektů kritické infrastruktury. V případě povinnosti zpracovat posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury, resp. plánu odolnosti, je nutné splnit tuto povinnost do 9 resp. 10 měsíců ode dne doručení rozhodnutí o zařazení na seznam subjektů kritické infrastruktury. Přijmout opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury musí subjekt kritické infrastruktury v návaznosti na zpracování posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury. Povinnost hlásit incidenty začíná podle § 18 odst. 3 zákona o kritické infrastruktuře pro subjekt kritické infrastruktury platit 10 měsíců ode dne doručení rozhodnutí o zařazení na seznam subjektů kritické infrastruktury. Je tedy zjevné, že subjekty kritické infrastruktury budou mít po doručení rozhodnutí o zařazení na seznam subjektů kritické infrastruktury nejméně 9 resp. 10 měsíců k tomu, aby plnily povinnosti, jejichž obsah návrh vyhlášky upřesňuje.
9.2 Dopad na podnikatelské prostředí České republiky
Návrh vyhlášky má dopady na podnikatelské prostředí České republiky. Kromě dopadů na práva a povinnosti podnikatelských subjektů popsaných v kapitole 8.1. jsou s návrhem vyhlášky spojeny ekonomické, finanční a administrativní dopady na podnikatelské prostředí.
V případě ekonomických a finančních dopadů lze stejným způsobem odkázat na informace uvedené výše u dopadů na státní rozpočet a veřejné rozpočty. Nevýhodou otázky analýzy finančních dopadů na subjekty kritické infrastruktury je skutečnost, že distribuce nákladů na zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury formou přijatých opatření není plošná a existuje zde naprostá informační asymetrie ve směru od subjektů samotných k věcně příslušnému orgánu (tj. jen regulovaná organizace samotná by měla být schopná identifikovat její vlastní náklady na zavedení a udržování přiměřených opatření k zajištění své odolnosti). Výše finančních nákladů pro jednotlivé subjekty kritické infrastruktury v souvislosti se zajištěním jejich odolnosti se bude stejně jako v případě subjektů kritické infrastruktury závislých na státním rozpočtu nebo ostatních veřejných rozpočtech primárně odvíjet od již zavedených opatření a potřebě přijímat opatření nová potřebná pro konkrétní kritickou infrastrukturu. V případě přijetí nových, dosud nezavedených, opatření bude finanční částka odpovídat typu a rozsahu opatření, obecně lze kalkulovat s průměrnou částkou v řádech statisíců či jednotek milionů korun. Současně je potřeba vnímat benefity, které opatření pro zajištění odolnosti přináší. Primárním benefitem je celková vyšší odolnost subjektu kritické infrastruktury, v jejímž důsledku dochází ke snížení dopadů vzniklých incidentů, které současně snižují také finanční náklady na zotavení se.
V souvislosti s dopady do podnikatelského prostředí, je v souvislosti s náklady zapotřebí vnímat i benefity, které pro subjekt kritické infrastruktury přijímání opatření k zajištění odolnosti přináší. Investice do zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury nejsou pouze nákladem, ale také dlouhodobě výhodným rozhodnutím, které přináší řadu hmatatelných i nehmatatelných benefitů. Jedná se například o minimalizaci finančních ztrát a operačních výpadků, neboť opatření na zajištění odolnosti umožňují rychlou obnovu provozu po incidentu, což minimalizuje finanční ztráty způsobené výpadky. Robustní záložní systémy a plány odolnosti mohou zajistit, že i při narušení základní služby bude subjekt kritické infrastruktury schopen pokračovat v klíčových činnostech své organizace. Současně může dojít ke zvýšení reputace a důvěry společnosti. Subjekty kritické infrastruktury, které prokazatelně investují do odolnosti, budují důvěru u svých zákazníků, partnerů a veřejnosti. Vědomí, že organizace je připravena čelit incidentům, zvyšuje její reputaci a atraktivitu pro obchodní partnery. Současně společnosti, které jsou odolné vůči incidentům, mohou být vnímány jako spolehlivější a stabilnější partneři, což může zvýšit jejich konkurenceschopnost na trhu. Odolnost přináší dlouhodobou udržitelnost a růst. Investice do odolnosti mohou být vnímány jako strategická výhoda. Organizace, které jsou schopné lépe zvládat a zotavit se z incidentů, jsou lépe připraveny na dlouhodobý růst a udržitelnost. Proces zajišťování odolnosti často vede k inovacím a zlepšení provozních postupů. Subjekty kritické infrastruktury, které se aktivně zaměřují na odolnost, mohou identifikovat a implementovat nové technologie a postupy, které zlepší jejich efektivitu a flexibilitu. V neposlední řadě odolné subjekty kritické infrastruktury zajišťují nejenom kontinuitu základních služeb, ale také bezpečnost svých pracovníků a de facto i občanů České republiky. Přijetí opatření k zajištění odolnosti může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí při krizových událostech.
9.3 Zhodnocení, zda návrhem právního předpisu není zakládána veřejná podpora
Návrhem vyhlášky není zakládána veřejná podpora ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, neboť jím není zakládáno poskytování podpory státem nebo ze státních prostředků, které by narušovalo nebo mohlo narušit hospodářskou soutěž tím, že by zvýhodňovalo určité podniky nebo určitá odvětví výroby, a ovlivňovalo obchod mezi členskými státy Evropské unie.
9.4 Sociální dopad, včetně dopadu na specifické skupiny obyvatel, především na osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny
Návrh vyhlášky nepředpokládá sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.
9.5 Dopad na rovnost mužů a žen, upravuje-li návrh právního předpisu postavení fyzických osob nebo se tohoto postavení dotýká
Návrh vyhlášky nemá žádné dopady ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.
9.6 Dopad na životní prostředí.
Návrh vyhlášky nemá přímé dopady na životní prostředí. Nepřímo může dojít ke snížení rizika vzniku újmy na životním prostředí, a to v důsledku přijmutí opatření zvyšujících odolnost subjektů kritické infrastruktury a stanovení postupů k včasnému ohlášení incidentu.
9.7 Dopad na ochranu práv dětí
Návrh vyhlášky nepředpokládá dopady na ochranu práv dětí nebo dopady na rodiny.
9.8 Dopad na územní samosprávné celky
Návrh vyhlášky má dopady na územní samosprávné celky, neboť krajské úřady s ohledem na svoji činnost budou subjektem kritické infrastruktury. Budou se na ně tedy vztahovat stejná práva a povinnosti jako na subjekty kritické infrastruktury v soukromém sektoru. Dopady návrhu vyhlášky na územní samosprávné celky budou ekvivalentní k výše popsaným dopadům na podnikající fyzické osoby a právnické osoby (resp. na podnikatelské prostředí).
9.9 Dopad na bezpečnost nebo obranu státu
Návrh vyhlášky má pozitivní dopady na bezpečnost a obranu státu. Kromě skutečnosti, že subjekty kritické infrastruktury mohou být i státní orgány, lze upozornit na skutečnost, že zvýšením odolnosti jednotlivých subjektů (včetně těch ze soukromého sektoru) narůstá v důsledku vzájemných vazeb míra bezpečnosti celku. Jelikož subjekty kritické infrastruktury zajišťují tzv. základní služby – tj. služby, které jsou nezbytné pro zachování základních funkcí státu, hospodářských činností, bezpečnosti, veřejného zdraví nebo životního prostředí [srov. § 2 odst. 1 písm. a) zákona o kritické infrastruktuře] – přispívá zvyšování jejich odolnosti k minimalizaci negativních dopadů na bezpečnost. V určité míře lze toto vztáhnout i k dopadům na obranu státu, neboť některé subjekty kritické infrastruktury mohou být zároveň dodavateli pro ozbrojené síly (např. v odvětví energetiky nebo potravinářství).
Zmínit lze i skutečnost, že v systému subjektů kritické infrastruktury bylo zákonem o kritické infrastruktuře nad rámec směrnice CER vnitrostátně zavedeno odvětví bezpečnosti, které zahrnuje dílčí pododvětví přímo související s bezpečností (požární ochrana a ochrana obyvatelstva, vnitřní pořádek, státní hmotné rezervy a hydrometeorologická výstražná služba). Zajištění odolnosti subjektů kritické infrastruktury v tomto odvětví proto má zásadní vliv na bezpečnost, neboť zajišťování bezpečnosti je vesměs předmětem základní služby poskytované těmito subjekty.
9.10 Dopad ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
V obecné rovině byly dopady ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů hodnoceny v rámci legislativní DPIA k návrhu zákona o kritické infrastruktuře. Lze přitom konstatovat, že návrh předkládané vyhlášky je předkládán v těchto mantinelech.
Základní parametry navrhovaného zpracování osobních údajů
a) Subjekt údajů
Subjektem údajů jsou kromě subjektu kritické infrastruktury (půjde-li o podnikající fyzickou osobu, což však pravděpodobně bude marginální množina subjektů, neboť zákon o kritické infrastruktuře primárně reguluje významnější právnické osoby nebo orgány veřejné moci) dále zpracovatel plánu odolnosti (zpravidla manažer kritické infrastruktury, bezpečnostní ředitel nebo obdobná osoba zodpovědná za nastavování bezpečnostních procesů), kritičtí pracovníci, pracovníci podílející se na poskytování základní služby a kritičtí dodavatelé.
b) Druh a kategorie údajů
Návrh vyhlášky nepředpokládá žádné zpracovávání zvláštní kategorie osobních údajů. Bude tedy docházet ke zpracování standardních kategorií osobních údajů, a to v rozsahu zcela nezbytném pro účely plnění uložených úkolů.
Zpracovávanými údaji budou zejména údaje identifikující subjekt kritické infrastruktury (avšak zpravidla půjde o právnickou osobu nebo orgán veřejné moci – tj. v takových případech nepůjde o osobní údaje), kritické dodavatele, kritické pracovníky, manažera kritické infrastruktury a pracovníky podílející se na poskytování základní služby.
V případě fyzických osob půjde o jméno a příjmení, datum narození, případně adresu bydliště, údaje o vzdělání nebo délce a zaměření odborné praxe, a kontakt na pracoviště. V určitých odůvodněných případech bude pracováno rovněž s údaji o trestní bezúhonnosti fyzických osob, případně též s číslem dokladu totožnosti. V případě podnikajících fyzických osob bude zpracováván název osoby, sídlo a IČO.
Nad rámec posouzení lze pro úplnost dodat, že podle návrhu vyhlášky budou zpracovávány též identifikační údaje právnických osob, nicméně tyto údaje nejsou považovány za údaje osobní.
c) Doba zpracování osobních údajů
Ke zpracování osobních údajů bude docházet po celou dobu, kdy konkrétní subjekt kritické infrastruktury spadá do působnosti navrhované vyhlášky. Přestane-li subjekt kritické infrastruktury spadat do její působnosti, jsou údaje o něm, jeho kritických dodavatelích, kritických pracovnících, manažeru kritické infrastruktury, pracovnících podílejících se na poskytování základní služby dále v souvislosti s plněním povinností zpracovávány toliko po dobu nezbytnou z důvodu zajištění kontinuity evidovaných údajů pro potřeby následné kontroly či přestupkového řízení. Tato doba by zpravidla neměla přesahovat nižší jednotky let, pokud nebude stanoveno v rámci prováděcího právního předpisu vydaného na základě § 20 odst. 9 zákona o kritické infrastruktuře jinak.
d) Právní základ zpracování osobních údajů
Právním základem zpracování popsaných údajů je primárně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, ze dne 27. dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Ke zpracování bude docházet zejména na základě čl. 6 odst. 1 písm. c) a e) obecného nařízení o ochraně osobních údajů, tj. je-li zpracování osobních údajů nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje nebo je-li nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci.
e) Účely zpracování
Konkrétní účely zpracování osobních údajů na základě návrhu vyhlášky jsou popsány v následující tabulce spolu s druhy či kategoriemi zpracovávaných údajů:
účel zpracování
subjekt údajů
druh (rozsah) údajů
zpracování plánu odolnosti
zpracovatel plánu odolnosti v rámci subjektu kritické infrastruktury
jméno a podpis
zpracování plánu odolnosti
schvalovatel plánu odolnosti v rámci subjektu kritické infrastruktury
jméno a podpis
zpracování plánu odolnosti – plánu spojení
zpracovatel plánu odolnosti v rámci subjektu kritické infrastruktury
jméno, funkce, e-mail, telefonní číslo
zpracování plánu odolnosti – plánu spojení
osoby podílející se na řešení incidentu v rámci subjektu kritické infrastruktury
jméno, funkce, e-mail, telefonní číslo
zpracování plánu odolnosti – plánu spojení
orgány krizového řízení na ústřední nebo územní úrovni
jméno, funkce, e-mail, telefonní číslo
vedení seznamu kritických pracovníků
kritický pracovník v rámci subjektu kritické infrastruktury
jméno, datum narození, akademický titul, pracovní zařazení, telefonní číslo, e-mail
realizace poučení a školení v souvislosti s plánem rozvoje bezpečnostního povědomí
osoba, odpovědná za realizaci poučení vrcholového vedení a pracovníků o jejich povinnostech v rámci subjektu kritické infrastruktury
jméno, telefonní číslo, e-mail
vedení přehledu o poučení a školení v souvislosti s plánem rozvoje bezpečnostního povědomí
osoby v rámci subjektu kritické infrastruktury, které poučení a školení absolvovaly
jméno, funkce
označení a evidence kritického dodavatele
kritický dodavatel
název, identifikační číslo, adresa sídla, telefonní číslo, e-mail
formulář pro hlášení incidentu
kontaktní osoba subjektu kritické infrastruktury
jméno, telefonní číslo, e-mail
formulář pro hlášení incidentu
subjekt kritické infrastruktury
název, identifikační číslo, adresa sídla
8.10.2. Posouzení navrhovaného řešení zpracování z hlediska nezbytnosti
Veškeré zpracování popsané výše je obecně prováděno za účelem plnění zákonem stanovených povinností a sledování veřejných zájmů i samotnými subjekty kritické infrastruktury. Je vhodné uvést, že v případě zpracování údajů o kritických pracovnících, manažeru kritické infrastruktury, nebo pracovnících podílející se na poskytování základní služby se jedná o naplnění požadavků směrnice CER, přičemž zpracování je prováděno na základě zákonného podkladu (plnění zákonné povinnosti) a z důvodu zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.
Odolnost subjektu kritické infrastruktury je veřejným zájmem, neboť v případě, kdy by došlo k narušení činnosti subjektu kritické infrastruktury, dojde s největší pravděpodobností k omezení nebo přerušení poskytování základní služby – tedy takové služby, která je nezbytná pro zachování základních funkcí státu, hospodářských činností, bezpečnosti, veřejného zdraví nebo životního prostředí.
Bez zpracovávání dotčených osobních údajů by nebylo možné vyhovět požadavkům směrnice CER, a tím pádem ani efektivně zajišťovat a zvyšovat odolnost subjektů kritické infrastruktury.
8.10.3. Posouzení navrhovaného řešení zpracování z hlediska přiměřenosti
Je nutné podotknout, že přiměřenost navrhovaného řešení zpracování je nutné posuzovat vzhledem k cílům, pro které má docházet ke zpracování osobních údajů. Jak již bylo předestřeno výše, zpracování je prováděno na základě zákonného podkladu a z důvodu zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury. Odolnost subjektu kritické infrastruktury je veřejným zájmem, jak již bylo uvedeno shora. Narušení činnosti subjektu kritické infrastruktury má potenciál omezit nebo dokonce přerušit poskytování základní služby. Taková situace pak může mít za důsledek velmi závažné dopady pro celou Českou republiky a případně i jiné členské státy Evropské unie. Míra zásahu do „osobní sféry“ subjektu údajů je přitom v porovnání s významností chráněného zájmu a s ohledem na zamýšlený rozsah získávaných osobních údajů spíše marginální.
Je navrhováno zpracovávat standardní osobní údaje, nikoliv zvláštní kategorie osobních údajů. Z hlediska rozsahu a druhu osobních údajů, které mají být zpracovávány, lze konstatovat, že převážná většina těchto údajů představuje zcela běžně zpracovávané osobní údaje (zpracovatel je v řadě případů už zpracovává, jen z jiných důvodů – např. pro plnění pracovněprávních povinností).
Zpracování prováděná v souvislosti s návrhem vyhlášky tak předkladatel považuje z uvedených důvodů, s ohledem na vymezené účely, za přiměřené.
8.10.4. Posouzení rizik pro práva a svobody fyzických osob
Jako možné riziko pro práva a svobody fyzických osob byla identifikována možnost neoprávněného přístupu k osobním údajům, na základě, kterého by následně mohlo dojít ke zneužití osobních údajů za jiným účelem, než pro který mají být zpracovávány. Možná opatření ke snížení těchto rizik jsou popsána níže.
8.10.5. Stanovení možných opatření ke snížení rizik pro práva a svobody fyzických osob
Jelikož v převážném rozsahu půjde u subjektů kritické infrastruktury o zpracování stejných osobních údajů, jako subjekty kritické infrastruktury z pozice zpracovatelů již zpracovávají za jiným účelem (např. plnění pracovněprávních povinností), existují již nyní v rámci vnitřního nastavení těchto subjektů dostatečné záruky. V případě zpracování údajů na straně orgánů veřejné moci půjde primárně o evidenci některých údajů v rámci portálu kritické infrastruktury, který bude kritickou informační infrastrukturou, a tedy bude zabezpečen v souladu se zákonem o kybernetické bezpečnosti a jeho prováděcími právními předpisy. Další zpracování ze strany orgánů veřejné moci může nastat v případě kontroly, přičemž v tomto případě vyplývá povinnost zachování integrity a důvěrnosti zpracovávaných údajů z principů kontrolního řádu a nijak se neliší od osobních údajů zpracovávaných v rámci jiných kontrol.
10. Zhodnocení korupčních rizik návrhu právního předpisu
V souladu s Metodikou hodnocení korupčních rizik (CIA) nebyla identifikována žádná korupční rizika. Návrh vyhlášky nestanovuje kompetence orgánů moci veřejné ani neupravuje rozhodovací procesy nebo jiné postupy, při kterých by mohl vznikat korupční potenciál.
11. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy
Návrh vyhlášky není v rozporu se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy.
12. Informace dle zákona o regulaci lobbování
V průběhu dosavadní přípravy návrhu vyhlášky nebyl zaznamenán, ani zpracovatelům důvodové zprávy oznámen, žádný případ lobbování.
II. Zvláštní část
K části první
K ČÁSTI PRVNÍ – ÚVODNÍ USTANOVENÍ
K § 1 – Předmět úpravy
Ustanovení v rozsahu zákonného zmocnění podle § 14 odst. 6, § 15 odst. 2 a § 19 odst. 5 zákona o kritické infrastruktuře vymezuje předmět právní úpravy – konkrétně je věcná působnost návrhu vyhlášky vymezena pro definování náležitostí a způsobu zpracování plánu odolnosti a posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury, obsahu opatření pro posilování odolnosti a o podrobnostech souvisejících s hlášením incidentů.
K § 2 – Vymezení pojmů
Metodika je v obecném slova smyslu široký pojem, v kontextu návrhu vyhlášky ale představuje určitý písemný popis přístupu, činnosti, postupu nebo východisek, které subjekt kritické infrastruktury na základě vlastního uvážení a v rámci rozsahu stanoveného návrhem vyhlášky pro daný úkon zvolil. Smyslem vypracování metodiky subjektem kritické infrastruktury je stanovení vodítek, parametrů či kritérií, na základě kterých se subjekt kritické infrastruktury rozhoduje, aby mohla být v navazujících procesech objektivně zhodnocena.
Řízení rizik označuje činnost subjektu kritické infrastruktury, která přímo navazuje na identifikaci a popis rizik v rámci provedení opatření pro jeho zvládnutí. Řízením rizik se tak rozumí veškerá činnosti subjektu kritické infrastruktury, která souvisí s prováděním opatření pro posilování jeho odolnosti.
Kontinuita činností představuje zachování nebo obnovení poskytování základní služby ze strany subjektu kritické infrastruktury. Zachování poskytování základní služby je primárním cílem zákona o kritické infrastruktuře a za tímto účelem má subjekt kritické infrastruktury přijímat opatření.
Odezva na incidenty je pojem označující činnost vykonávanou subjektem kritické infrastruktury při vzniku incidentu, kdy primárním cílem snížení jeho dopadů. Může se jednat například o nastavení postupů, zavedení interních pravidel nebo přidělení pravomocí a odpovědnosti konkrétním zaměstnancům nebo pozicím. Cílem je, aby měl subjekt kritické infrastruktury dopředu stanoveny uvedené úkony a byl tak co možná nejlépe připraven na případný incident.
Fyzická bezpečnost zahrnuje soubor opatření, jehož cílem je ochránit zejména majetek a infrastrukturu subjektu kritické infrastruktury, a také osoby vstupující či se nalézající v jeho objektu nebo areálu. Cílem opatření v rámci fyzické bezpečnosti je snížení rizika narušení poskytování základní služby související s neoprávněnou manipulací s majetkem, nebo se zajištěním bezpečnosti osob.
Technická opatření představují prostředky pro ochranu vnitřních a vnějších prostor objektů vlastněných nebo provozovaných subjektem kritické infrastruktury. Potřeba a případný rozsah jejich zavedení se odvíjí od výsledků hodnocení rizik, tj. stanovuje si subjekt kritické infrastruktury na základě vlastního posouzení. Smyslem je přitom snížení pravděpodobnosti vzniku incidentu jejich implementací, případně snížení dopadů incidentu.
Organizační opatření souvisí se stanovením režimových opatření v rozsahu subjektem kritické infrastruktury stanovených pokynů, příkazů, omezení a postupů, jejichž cílem je mj. zajistit vzájemné vazby mezi zavedenými opatřeními a uživateli objektu. Režimová opatření se týkají činnosti pracovníků uvnitř organizace (vlastních zaměstnanců), pohybu a chování externích osob (návštěv, dodavatelů apod.), oběhu dokladů a informací uvnitř organizace (administrativní nebo spisový řád) a vstupů a výstupů informací, dat a dokumentů vně subjektu. Režimová opatření lze dále rozdělit na stálá a doplňková. Příkladem stálých režimových opatření může být režim vstupu a výstupu osob (např. zaměstnanci, externí pracovníci, návštěvy), režim pohybu osob a vozidel v objektu, režim nakládání s identifikačními prvky (např. klíče, PIN kódy, identifikační karty) nebo opatření a postupy pro nežádoucí události. Za doplňková režimová opatření lze poté označit například dočasné omezení vstupů a vjezdů vozidel, dostupnost vybraného okruhu pracovníků nebo periodické kontroly objektů.
Objekt představuje budovu nebo areál budov, stavbu, technologické zařízení, komunikaci, infrastrukturu, pozemek nebo vnitřní prostor v budově, které jsou předmětem fyzické ochrany. Jedná se tedy o určité hmotné aktivum vlastněné nebo provozované subjektem kritické infrastruktury, které v souvislosti se svou činností užívá. Fyzická ochrana objektu je zajišťována prostřednictvím technických opatření.
Bezpečnostní perimetr označuje vymezenou oblast objektu vymetenou hranicí, jejímž účelem je včasná detekce a zamezení přístupu neoprávněným osobám. Fyzická hranice bezpečnostního perimetru může být vymezena například plotem, zdí, bariérou nebo oplocením. Kontrolními body pro vstup nebo vjezd do bezpečnostního perimetru mohou být například vstupní brány a vjezdy, turnikety nebo kontrolní stanoviště. Uvnitř bezpečnostního perimetru pak mohou být stanovena technická nebo organizační opatření.
Řízení bezpečnosti pracovníků je činnost subjektu kritické infrastruktury, jejímž účelem je stanovení oprávnění a povinností pracovníků v souvislosti se zajištěním bezpečnosti subjektu kritické infrastruktury. V kontextu návrhu vyhlášky se jedná konkrétně o vytvoření postupu pro identifikaci a určování kritických pracovníků, vytvoření postupu pro identifikaci osob dotčených ověřováním jejich spolehlivosti, stanovením činnosti manažera kritické infrastruktury a činnosti související s plánem rozvoje bezpečnostního povědomí a plánem kontrolní činnosti.
Řízení bezpečnosti dodavatelského řetězce souvisí se zajištěním odolnosti subjektu kritické infrastruktury v rámci vztahu se svými dodavateli. Bezpečnost dodavatelského řetězce představuje jeden z klíčových aspektů odolnosti subjektu kritické infrastruktury, který zároveň silně ovlivňuje zajištění kontinuálního poskytování základní služby. V rámci vyhlášky je proto uvedena sada úkonů, které má subjekt kritické infrastruktury za účelem zajištění své odolnosti v souvislosti s opatřeními ve vztahu k dodavatelskému řetězci přijímat. Tyto úkony přitom necílí pouze na kritické dodavatele, což je nový instrument zavedený zákonem, ale na dodavatele obecně. Důvodem je potřeba se zaměřit na bezpečnost dodavatelského řetězce v celém svém rozsahu.
Nežádoucí událost značí jakoukoliv událost, která může mít negativní vliv na poskytování základní služby. Při naplnění stanovené prahové hodnoty 15 % je nežádoucí událost považována za incident.
K části druhá
K ČÁSTI DRUHÉ – POSOUZENÍ RIZIK SUBJEKTU KRITICKÉ INFRASTRUKTURY
K § 3 – Kritická infrastruktura
Subjekt kritické infrastruktury s ohledem na § 14 odst. 1 písm. a) zákona o kritické infrastruktuře poskytne Ministerstvu vnitra a ministerstvu, jinému ústřednímu správnímu úřadu nebo České národní bance, informace o své kritické infrastruktuře provozované na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie, kritických pracovnících a kritických dodavatelích. Pro potřeby identifikace kritické infrastruktury zpracuje subjekt kritické infrastruktury metodiku, jejímž obsahem bude postup pro identifikaci konkrétní kritické infrastruktury a popis parametrů, na základě kterých k identifikaci došlo. Pojem „kritická infrastruktura“ je v tomto ustanovení potřeba chápat jako soubor jednotlivých aktiv, zařízení, vybavení, sítí nebo systémů. Mezi těmito prvky jsou pak posuzovány
a evidovány vzájemné vazby.
V rámci tohoto posouzení se subjekt kritické infrastruktury zaměří na existenci přímého nebo nepřímého vlivu vzájemné vazby, možnost jejího nahrazení a její časovou charakteristiku. Příkladem přímého vlivu této vazby může být elektrárna, která svou výrobou elektrické energie přímo ovlivňuje ostatní klíčové provozy v rámci jedné organizace. Při nepřímém vlivu vazby dochází k ovlivnění přes jiný prvek. Nepřímým vlivem vazby může být například narušení dodávek elektrické energie, na kterých je závislá základní služba v rámci digitální infrastruktury, která je zase klíčová pro jinou činnost. Možnost nahrazení vazby lze demonstrovat na příkladu přístupu k náhradnímu zdroji elektrické energie při výpadku standardních dodávek. Časová charakteristika vazby určuje to, po jaký časový úsek musí působit vazba mezi kritickou infrastrukturou pro její plnohodnotnou funkci. Lze tak rozlišovat například vazbu nepřetržitou, periodickou a pohotovostní. Nepřetržitá vazba značí potřebu nepřetržitého propojení kritické infrastruktury, periodická vazba se oproti tomu vyskytuje v pravidelných časových intervalech a pohotovostní vazba působí pouze při specifických událostech či na vyžádání v případě potřeby.
Účelem tohoto ustanovení je, aby subjekt kritické infrastruktury na základě vlastních kritérií či parametrů, uvedených v metodice, identifikoval kritickou infrastrukturu, tedy určité prvky, které jsou nezbytné pro poskytování základní služby. Vychází se z předpokladu, že samotný subjekt kritické infrastruktury je nejlépe obeznámen s tím, které prvky jsou pro poskytování základní služby nezbytné. Současně je schopen posuzovat i vzájemné vazby mezi nimi. Zmíněné úkony lze považovat za nezbytný předpoklad pro následné posouzení rizik.
K § 4 – Posouzení rizik
K odstavci 1 a 2
Předpokladem pro provedení posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury je identifikovaná kritická infrastruktura, na kterou se posouzení rizik aplikuje. Posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury vychází z ČSN ISO 31000, přičemž stěžejní jsou zejména skutečnosti uvedené v kapitole 6 - Proces, která mimo jiné definuje tři posloupné úkony v rámci posouzení rizik – identifikaci rizika, analýzu rizika a hodnocení rizika. Následně je zde definováno ošetření rizika. Uvedené úkony jsou součástí této vyhlášky.
Dokumentací posouzení rizik se rozumí písemné zaznamenání samotného posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury a souvisejících náležitostí, jako jsou vypracovaná metodika pro identifikaci, analýzu, hodnocení a ošetření rizika a popis zvolené techniky posuzování rizika, včetně její aplikace, vycházející z přílohy B ČSN EN IEC 31010, která obsahuje přehled a popis jednotlivých metod použitelných pro zmiňované čtyři úkony.
K odstavci 3
Identifikace rizik je úvodním krokem posouzení rizik. Jejím účelem je stanovení hrozeb, které mohou narušit kritickou infrastrukturu subjektu kritické infrastruktury a v důsledku čehož by mohlo dojít k narušení poskytování základní služby. Za tímto účelem využije subjekt kritické infrastruktury výstupů z posouzení rizik České republiky, konkrétně z části věnující se nepřijatelným rizikům v rámci odvětví nebo pododvětví, ve kterém poskytuje základní službu. Tato nepřijatelná rizika převezme a v rámci posouzení rizik s nimi dále pracuje. Pro potřeby posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury jsou pro následný postup považovány za hrozby. Současně subjekt kritické infrastruktury stanoví specifické hrozby pro jeho kritickou infrastrukturu, například vyplývající z provozu dané kritické infrastruktury nebo ze stanovených pracovních postupů. Za účelem identifikace rizik specifických pro daný subjekt kritické infrastruktury lze využít i metody a postupy pro ověření úrovně zabezpečení, jako jsou například penetrační testy fyzické ochrany nebo simulace nežádoucích událostí.
K odstavcům 4 až 6
Při analýze rizik subjekt kritické infrastruktury u identifikovaných rizik stanoví pravděpodobnost jejich vzniku a dopady (následky) jejich případného výskytu na kritickou infrastrukturu, přičemž v rámci tohoto úkonu posoudí alespoň skutečnosti podle odstavce 4. Pravděpodobnost vzniku hrozby je stanovena primárně na základě jejího statistického výskytu za určité období a predikce jejího budoucího výskytu na základě relevantních zdrojů. V případě nedostatku dat nebo jejich celkové absence se využije expertního odhadu. Stanovení dopadů konkrétní hrozby na kritickou infrastrukturu se odvíjí od zranitelnosti dané kritické infrastruktury vůči této hrozbě. Pro následný výpočet úrovně rizika se využijí bodové hodnoty (1-4) z tabulky č. 1 a tabulky č. 2 v příloze č. 1 k této vyhlášce odpovídající pravděpodobnosti a dopadům konkrétní hrozby. Samotný výpočet je proveden součinem zmiňovaných bodových hodnot.
K odstavci 7
Podstatou hodnocení rizik je stanovení jejich přijatelnosti. Subjekt kritické infrastruktury tak učiní pomocí tabulky č. 3 v příloze č. 1 k této vyhlášce, a to na základě vypočítané úrovně rizika (bodová hodnota 1-16). Při stanovení přijatelnosti rizik přitom subjekt kritické infrastruktury zohlední již zavedená opatření k eliminaci nebo omezení působení rizik, případně ke snížení pravděpodobnosti jejich výskytu. Za přijatelná rizika jsou považována taková rizika, která odpovídají bodové hodnotě 1-4. Těmto rizikům není potřeba nadále věnovat zvýšenou pozornost. Rizika v bodové hodnotě 5-8 jsou považována za podmíněně přijatelná – v případě možného snížení rizika méně náročnými opatřeními (např. lehkou úpravou postupů nebo zavedením jednoduchých bezpečnostních opatření) subjekt kritické infrastruktury takováto opatření přijme. V případě, že by snížení rizika v uvedeném bodovém rozpětí bylo možné pouze za předpokladu přijetí opatření s vyšší náročností (např. nákupem nových technologií nebo celkovou restrukturalizací organizace) se takováto opatření nepřijmou a riziko je považováno za přijatelné. Rizika v bodové hodnotě 9-12 jsou považována za dlouhodobě nepřijatelná, a proto musí být subjektem kritické infrastruktury zahájeny systematické kroky k jejich odstranění (např. postupným zaváděním nových procesů nebo obměnou dodavatelského řetězce). Rizika v bodové hodnotě 13-16 jsou považována za nepřijatelná a subjekt kritické infrastruktury musí neprodleně zahájit kroky k jejich odstranění (např. okamžitým zavedením konkrétních režimových opatření nebo výstavbou mechanických zábranných prostředků). Subjekt kritické infrastruktury dále při hodnocení rizik předběžně stanoví možný rozsah dopadů nepřijatelných rizik pro potřeby identifikace incidentu (viz § 14 – Parametry incidentu).
K odstavci 8
Ošetření rizik představuje činnosti subjektu kritické infrastruktury související s řízením nepřijatelných rizik. Cílem je definovat opatření, která je za účelem eliminace nebo omezení rizik potřeba přijmout. Subjekt kritické infrastruktury současně popíše, na základě čeho se pro dané opatření rozhodl a jakým způsobem jej bude realizovat.
K odstavci 9
Při zpracování posouzení rizik subjektem kritické infrastruktury je nezbytné zohlednit skupiny rizik uvedené v tomto odstavci. Cílem tohoto požadavku je zahrnout do posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury rizika ze všech relevantních skupin rizik tak, aby bylo možné provést komplexní posouzení všech rizik, které mohou narušit poskytování základní služby. Uvedené skupiny rizik přitom vycházejí přímo ze směrnice CER.
K části třetí
K ČÁSTI TŘETÍ – PLÁN ODOLNOSTI
K § 5, 6 a 7 – Náležitosti a způsob zpracování plánu odolnosti
Obsahem § 5, 6 a 7 je popis struktury a způsobu zpracování plánu odolnosti. Plán odolnosti představuje stěžejní dokumentaci pro posilování odolnosti subjektů kritické infrastruktury a v plném rozsahu nahrazuje plán krizové připravenosti subjektu kritické infrastruktury, jehož vypracování ukládal subjektům kritické infrastruktury krizový zákon. Plán odolnosti lépe vystihuje nové pojetí ochrany kritické infrastruktury s důrazem na posilování odolnosti subjektů kritické infrastruktury a kontinuální poskytování základních služeb. Zároveň plně pokrývá náležitosti plynoucí ze směrnice CER.
K § 5
Plán odolnosti nemá stanovenu grafickou podobu, nicméně jeho úvodní strana musí obsahovat skutečnosti uvedené v odstavci 1. Schvalovatelem plánu odolnosti, který musí být vypracován v elektronické a listinné podobě v českém jazyce, je vrcholový pracovník daného subjektu kritické infrastruktury, případně k tomuto úkonu určený pracovník. Při ukládání plánu odolnosti je nutné dbát na to, aby byl v požadovaném rozsahu dostupný všem zaměstnancům, kteří plní povinnosti z něj vyplývající nebo jsou jim dotčeni z hlediska svého pracovního zařazení.
K § 6
Plán odolnosti je obsahově rozdělen do tří hlavních částí – informační, operativní a podpůrné. Každá z těchto částí musí obsahovat náležitosti stanovené v odstavcích 2, 3 a 4.
V úvodu informační části jsou uvedeny základní informace o subjektu kritické infrastruktury, jako jsou název, adresa sídla a identifikační číslo osoby. V případě zařazení subjektu kritické infrastruktury do koncernu se rovněž uvedou případné vazby na ostatní subjekty kritické infrastruktury v daném koncernu. Dále subjekt kritické infrastruktury uvede název všech poskytovaných základní služeb a v případě svého určení subjektem evropského kritické infrastruktury také tuto skutečnost pro konkrétní poskytovanou základní službu. V rámci popisu struktury vedení organizace subjekt kritické infrastruktury uvede stručný způsob vedení organizace, přičemž k tomuto účelu může použít odpovídající schéma či jiný vhodný grafický formát. Politikou organizace jsou myšleny záměry a zaměření organizace (subjektu kritické infrastruktury) formálně vyjádřeny jejím vrcholovým vedením. Plán spojení představuje přehled všech kontaktních údajů (jméno, funkce, e-mail, telefonní číslo) na osoby, které se mohou podílet na řešení incidentu, a to jak v rámci samotného subjektu kritické infrastruktury, tak i mimo něj (kontakty na věcného gestora, orgány krizového řízení na ústřední nebo územní úrovni). V rámci popisu postupů využitých pro zpracování plánu odolnosti vychází subjekt kritické infrastruktury zejména z právních předpisů a technických norem v dané oblasti nebo pro daný úkon, používaných odvětvových metod nebo jeho vnitřních předpisů, přičemž záměrem je umožnit aplikaci již existujících postupů.
Operativní část je klíčovou částí plánu odolnosti, ve které subjekt kritické infrastruktury uvede souvislosti týkající se kritické infrastruktury, nepřijatelných rizik, řízení těchto rizik, zdrojů nezbytných k zajištění poskytování základní služby a kritických dodavatelů. V rámci popisu postupu využitého pro identifikaci kritické infrastruktury vychází subjekt kritické infrastruktury z metodiky určené k tomuto účelu (viz § 3 písm. a) této vyhlášky). Při popisu postupu pro určení vazeb uvnitř kritické infrastruktury pak uvede, na základě jakých skutečností byly existující vazby učeny. Operativní část dále obsahuje přehled rizik, která byla vyhodnocena jako nepřijatelná a současně posouzení meziodvětvových dopadů. Účelem tohoto posouzení meziodvětvových dopadů je stanovení případného přesahu dopadů narušení dané kritické infrastruktury také do jiných odvětví a pododvětví, ve kterých jsou poskytovány základní služby. Příkladem může být narušení dodávky elektřiny, které by silně ovlivnilo poskytování základních služeb také v jiných odvětvích a pododvětvích. V návaznosti na nepřijatelná rizika provádí subjekt kritické infrastruktury řízení těchto rizik, a to v rozsahu technických, bezpečnostních a organizačních opatření. Podrobný popis činností vykonávaných v rámci řízení rizik je uveden v textu k § 8. Operativní část dále obsahuje seznam kritických pracovníků a přehled kritických dodavatelů, tedy pracovníků a dodavatelů, kteří byli subjektem kritické infrastruktury za kritické pracovníky a kritické dodavatele označeni. Popis zdrojů nezbytných k zajištění poskytování základní služby zahrnuje vlastní zdroje subjektu kritické infrastruktury a věcné prostředky nezbytné k zajištění poskytování základní služby během krizové situace, které subjekt kritické infrastruktury není schopen zajistit jiným způsobem.
Podpůrná část je doplňkovou částí plánu odolnosti, jejímž účelem je usnadnit a zpřehlednit proces zajišťování odolnosti subjektu kritické infrastruktury a stanovit pravidla pro řádné nakládání s plánem odolnosti. Za tímto účelem se zde uvedou právní předpisy (např. zákon č. 266/2025 Sb. a související prováděcí právní předpisy) a technické normy (např. ČSN EN ISO 22301 nebo ČSN ISO 28000), které subjekt kritické infrastruktury využil při přijímání opatření k zajištění své odolnosti, včetně případných jiných souvisejících dokumentů (např. interní předpisy). Dále se také uvede dokumentace, v rámci které je zaznamenáno posouzení rizik, geografické podklady pro přehlednější orientaci a zásady manipulace s plánem odolnosti, jejichž obsahem je například přehled osob, které se mohou s plánem odolnosti seznamovat nebo místo jeho uložení.
K § 7
V souvislosti se zavedením nové povinné dokumentace subjektu kritické infrastruktury (plánem odolnosti) došlo ke zrušení povinnosti zpracovávat plán krizové připravenosti subjektu kritické infrastruktury. Subjekt kritické infrastruktury nicméně může být současně také právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, která zajišťuje plnění opatření vyplývajících z krizového plánu. Takováto osoba má povinnost zpracovat plán krizové připravenosti. V tomto případě subjekt kritické infrastruktury zpracuje plán odolnosti, který doplní o skutečnosti uvedené v tomto ustanovení.
K části čtvrtá
K ČÁSTI ČTVRTÉ – OPATŘENÍ K ZAJIŠTĚNÍ ODOLNOSTI SUBJEKTU KRITICKÉ INFRASTRUKTURY
K § 8 – Řízení rizik
Vstupním předpokladem pro řádné řízení rizik subjektem kritické infrastruktury je zpracované posouzení rizik, v tomto kontextu zejména hodnocení rizik. V rámci řízení rizik subjekt kritické infrastruktury navrhuje a následně aplikuje opatření pro snížení dopadů nepřijatelných rizik. Dále u jednotlivých navržených opatření provede úkony podle odstavce 1 písm. a) až e). V případě již existující dostatečné úrovně odolnosti vůči vybraným rizikům může subjekt kritické infrastruktury vyloučit zavedení opatření pro snížení jejich dopadů. V souvislosti s řízením rizik subjekt kritické infrastruktury dále zpracovává plán zajištění kontinuity činností, a opatření v rozsahu odezvy na incidenty, zajištění fyzické bezpečnosti, postupu pro řízení bezpečnosti pracovníků a postupu pro řízení bezpečnosti dodavatelského řetězce.
K § 9 – Zajištění kontinuity činností
Subjekt kritické infrastruktury pro zajištění kontinuity činností uplatňuje postupy a zásady vycházející z ČSN ISO EN 22301. Klíčovým dokumentem v této oblasti je plán kontinuity činností, který může být v případě potřeby uložen na jiném dostupném místě a plán odolnosti na něj může pouze odkazovat. V rámci něj subjekt kritické infrastruktury vypracuje metodiku, která obsahuje postup pro provedení analýzy dopadů a samotnou analýzu. Analýza dopadů představuje hodnocení dopadů různých událostí, včetně incidentů, na činnost subjektu kritické infrastruktury. V případě této vyhlášky se jedná především o dopady související s poskytováním základní služby. V rámci analýzy dopadů mnohou být rovněž určeny například kritické činnosti související s poskytováním základní služby. Při zpracování analýzy dopadů subjekt kritické infrastruktury současně vychází z poznatků nabytých během zpracování posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury. Na základě výstupů obou procesů stanoví cíle zajištění kontinuity činností. Za tímto účelem určí minimální úroveň klíčových činností, která je nezbytná pro poskytování základní služby a dobu, během které je možno po incidentu obnovit minimální úroveň poskytované základní služby. Za minimální úroveň klíčových činností může být považován například minimální počet kritických pracovníků potřebných pro poskytování základní služby nebo režim směn. V rámci zmiňované doby pak subjekt kritické infrastruktury určí časové období, během kterého dojde k obnově poskytování základní služby, a to alespoň na minimální úrovni, které je pro její poskytování nezbytná. V souvislosti s tímto bude stanoven postup řízení, na základě kterého budou tyto cíle naplněny, a to například stanovením funkcí s rozhodovací pravomocí nebo způsobem a směřováním komunikace uvnitř dané organizace. Za účelem ověřování relevance má být plán kontinuity činností testován, a to konkrétně jednou za čtyři roky, což odpovídá rovněž cyklu aktualizace posouzení rizik subjektu kritické infrastruktury a plánu odolnosti. Vybraný způsob testování plánu kontinuity činností je přitom čistě na uvážení samotného subjektu kritické infrastruktury.
K § 10 – Odezva na incidenty
Cílem opatření k odezvě na incidenty je stanovení postupů a rolí při prevenci vzniku incidentů, reakci na ně v případě jejich vzniku, stejně jako vyhodnocení účinnosti opatření a využití nabytých poznatků pro další posilování odolnosti. Pro identifikaci, zaznamenávání a vyhodnocování incidentů subjekt kritické infrastruktury zpracuje vnitřní nastavení pravidel a procesů pro jednotlivé úkony. Klíčové je v tomto kontextu stanovení odpovědnosti pracovníků za identifikaci zaznamenávání a vyhodnocování incidentů a jejich koordinaci a zvládání. Zaznamenávání incidentů může být provedeno v elektronické nebo listinné formě a jeho smyslem je vytvoření přehledu všech vzniklých incidentů, ze kterého může subjekt kritické infrastruktury vycházet při navrhování a přijímání dalších opatření. V případě vzniku incidentu subjekt kritické infrastruktury prošetří jeho příčiny, tak aby bylo možné identifikovat, proč ke vzniku incidentu došlo a v návaznosti na to případně přijmout nezbytná opatření.
K § 11 – Fyzická a technická bezpečnost
K odstavci 1
Klíčovými úkony subjektu kritické infrastruktury v souvislosti s fyzickou bezpečnostní jsou stanovení bezpečnostního perimetru pro kritickou infrastrukturu, jeho rozdělení do úrovní fyzické ochrany a stanovení technických a režimových opatření uvnitř těchto perimetrů. Dále také stanovení systému fyzické ochrany proti neoprávněnému vniknutí do vymezených prostor a k zabezpečení kritické infrastruktury. Při stanovení bezpečnostního perimetru a případného rozdělení do úrovní fyzické ochrany subjekt kritické infrastruktury zohlední polohu kritické infrastruktury a požadavky na její zabezpečení. Charakter a množství technických a režimových opatření se odvíjí od stanovené úrovně fyzické ochrany. Obsah opatření souvisejících s fyzickou bezpečností se odvíjí od charakteru a specifik dané kritické infrastruktury. Lze předpokládat, že například liniové stavby vyžadují odlišný přístup k posuzování a přijímaní opatření než stavby bodové či plošné. S ohledem na uvedené je pak nutno hodnotit, zda je zavedení opatření technicky možné či účelné a následně teprve přistoupit k realizaci.
K odstavci 2 a 3
V souvislosti s opatřeními subjekt kritické infrastruktury v případě potřeby přijímá technická opatření, a to v rozsahu systému technické ochrany a elektrické požární signalizace. Systém technické ochrany je tvořen souborem prostředků. Příklad těchto prostředků je uveden v odstavci 3 písm. a) až k).
Mechanickými zábrannými prostředky se rozumí stavební konstrukce budovy, uzamykací systémy nebo bezpečnostní značení, které slouží k zamezení přístupu nebo jeho ztížení do chráněného prostoru.
Poplachovým zabezpečovacím a tísňovým systémem je myšlena prostorová ochrana budovy uvnitř bezpečnostního perimetru. Základem bezpečnosti v dané oblasti je tísňový systém a jeho ovládání nebo detektory poplachového zabezpečovacího a tísňového systému, prostřednictvím kterých je zabezpečeno včasné zjišťování, indikace a vyhodnocování neoprávněného vniknutí či napadení osob.
Kamerovými sledovacími systémy je chápán rozsah instalace otočných a pevných kamer, ochrana přenosových dat a on-line monitorování, prostřednictvím kterých jsou zabezpečeny rychlé a spolehlivé obrazové informace pro zabezpečovací, bezpečnostní a monitorovací činnosti.
Z hlediska dokumentování pohybu v chráněných prostorech je za systém kontroly vstupu považována třída identifikace, přístupové místo, rozsah instalace a hlášení výstrah.
Systémy přivolání pomoci představují zařízení k aktivaci a provozu poplachu, přenosu signálu a zajištění komunikace.
Poplachové přenosové systémy a zařízení představují signalizaci poplachových a provozních stavů a jejich vyvedení na trvale obsluhované středisko, což umožňuje přenos informací ze zabezpečovacích zařízení.
Kombinované a integrované systémy zabezpečují přenos informací mezi jednotlivými poplachovými i nepoplachovými systémy a slouží k využití společného zařízení, vybavení a přenosových tras.
Za přístroje pro použití ve dveřních vstupních audiosystémech a video systémech se považují audiostanice a videostanice, které umožňují zvukové nebo obrazové ověření identity nebo dálkové odblokování dveří.
Nepřetržitý dohled nad připojenými poplachovými systémy mají na starosti dohledová a poplachová přijímací centra, která mají na starosti ochranu a redundanci tras a napájení, tísňový systém a jeho vyvedení na jiná dohledová a poplachová přijímací centra.
Nouzové zvukové systémy a hlasová výstražná zařízení slouží k vysílání informací nebo také k řízení evakuace.
Bezpečnostním a nouzovým osvětlení se má na mysli typ osvětlení a rozsah osvětlení, které plní funkci při výběru světelných okruhů pro zajištění nezbytné úrovně osvětlení při výpadku dodávek elektrické energie.
K § 12 – Řízení bezpečnosti pracovníků
Opatření k řízení bezpečnosti pracovníků vychází zejména z požadavků, které v této oblasti stanovuje směrnice CER a samotný zákon o kritické infrastruktuře. V rámci těchto opatření tak subjekt přijímá a implementuje opatření, která vedou k definování specifických kategorií osob v rámci samotného subjektu, a to jak z pohledu jejich významu pro poskytování základní služby tímto subjektem, tak i z pohledu možných bezpečnostních rizik při vstupu do bezpečnostních perimetrů kritické infrastruktury s vyšší úrovní fyzické ochrany. Cílem těchto opatření tak je identifikování a následné (formální) určení kritických pracovníků, přičemž status kritického pracovníka je vázán na konkrétní funkci v rámci organizace, a ne na konkrétní osobu. Kritický pracovník pak je v souladu se zákonem o kritické infrastruktuře chápán jako osoba, jejíž činnost v rámci subjektu kritické infrastruktury je nezbytná pro poskytování základní služby. Kromě identifikace kritických pracovníků subjekt kritické infrastruktury musí definovat kategorie pracovníků podle přístupových práv k citlivým informacím, nebo ke kritické infrastruktuře, a to v souladu se stanovenými úrovněmi fyzické ochrany pro jednotlivé bezpečnostní perimetry. V neposlední řadě subjekt kritické infrastruktury definuje kategorie osob, u kterých bude vyžadovat ověření spolehlivosti, přičemž je na zhodnocení subjektu, zdali bude ověření spolehlivosti vyžadovat u všech kritických pracovníků, u jejich definované části, nebo i u jiných pracovníků, kteří však nemají status kritického pracovníka. Dále stanoví požadavky na odbornou přípravu a kvalifikaci pro jednotlivé definované kategorie pracovníků, a také stanoví práva a povinnosti kritických pracovníků v rámci vedení organizace.
Pro potřebu ověřování spolehlivosti subjekt kritické infrastruktury stanoví oprávněnou osobu, která bude pověřena kontrolou dokumentů, které slouží k ověření spolehlivosti, tedy dokladu totožnosti a dokladu o trestní bezúhonnosti příslušného pracovníka a také stanoví jednotný postup pro provádění této kontroly.
Kromě těchto organizačních opatření subjekt kritické infrastruktury v oblasti řízení bezpečnosti pracovníků rozvíjí bezpečnostní povědomí svých pracovníků. Způsob a postup jakým subjekt kritické infrastruktury rozvíjí bezpečnostní povědomí, musí být zpracován v samostatném plánu rozvoje bezpečnostního povědomí, ve kterém je zpracován způsob, jakým je v rámci organizace prováděno poučení vrcholného vedení o jeho povinnostech v systému řízení rizik a řízení kontinuity činností, a to zejména s cílem zajistit efektivnější implementaci potřebných opatření, která jsou nezbytná pro zajištění základní služby a pro předcházení incidentům. Dále je v plánu uveden způsob, jakým je prováděno poučení všech pracovníků ve smyslu zákona o kritické infrastruktuře, tedy i zaměstnanců kritických dodavatelů (pokud tito zaměstnanci přicházejí do kontaktu s kritickou infrastrukturou příslušného subjektu kritické infrastruktury). Cílem tohoto poučení je informovat všechny příslušné pracovníky o jejich povinnostech, které se vážou k zajišťování základní služby, a které vyplývají z nastavených technických a režimových opatření. V rámci plánu rozvoje bezpečnostního povědomí dále musí být jasně specifikovány osoby, které jsou v rámci organizace odpovědné za realizaci jednotlivých činností, které jsou v tomto plánu uvedeny, tedy ve smyslu kdo, v jakém rozsahu a jakou formou provádí poučení vrcholového vedení a pracovníků o jejich povinnostech. Spolu s plánem rozvoje bezpečnostního povědomí dále subjekt kritické infrastruktury zpracuje plán kontrolní činnosti pro dodržování stanovených technických, bezpečnostních a organizačních opatření ze strany pracovníků a kritických pracovníků.
O školení a poučení subjekt kritické infrastruktury musí vést příslušného přehledy a záznamy, přičemž tyto přehledy obsahují informaci o způsobu a rozsahu provedeného poučení a školení a zároveň je v tomto přehledu uveden seznam osob, které toto školení či poučení absolvovali, a to včetně uvedení data, kdy k tomuto školení či poučení došlo.
K § 13 – Řízení bezpečnosti dodavatelského řetězce
K odstavci 1
V případě opatření k řízení bezpečnosti dodavatelského řetězce je subjekt kritické infrastruktury povinen na základě výsledků svého posouzení rizik plánovat a realizovat opatření, která snižují rizika spojená s jeho dodavateli, a to z toho důvodu, že slabiny v jeho dodavatelském řetězci mohou výrazně ohrozit odolnost tohoto subjektu a poskytování základní služby. Takto stanovená opatření poté musí subjekt kritické infrastruktury komunikovat směrem ke všem svým dodavatelům. Dále v rámci přijímaných opatření v souladu s výsledky posouzení rizik označuje a eviduje své kritické dodavatele, kterými jsou dodavatelé, bez jejichž dodávek by subjekt kritické infrastruktury nemohl poskytovat základní službu a toto narušení dodávek by následně vedlo ke vzniku incidentu.
K odstavci 2
Informace o přijatých opatřeních, které subjekt kritické infrastruktury poskytne svému kritickému dodavateli, musí obsahovat konkrétní náležitosti. V rámci této informace tak subjekt kritické infrastruktury sdělí svému kritickému dodavateli, že je subjektem kritické infrastruktury podle zákona o kritické infrastruktuře, a to z důvodu poskytování příslušné základní služby, a dále do této informace uvede skutečnost, že daný dodavatel byl, vzhledem ke svému významu pro poskytování základní služby, označen za jeho kritického dodavatele.
K části pátá
K ČÁSTI PÁTÉ – IDENTIFIKACE A HLÁŠENÍ INCIDENTŮ
K § 14 – Parametry incidentu
K odstavci 1
Pro identifikaci incidentu je nezbytné znát parametry, podle kterých je nežádoucí událost považována za incident. Parametry incidentu jsou definovány rozsahem jeho dopadů. Za účelem určení těchto parametrů subjekt kritické infrastruktury stanoví předpokládaný rozsah dopadů narušení poskytování základní služby, a to v rámci posouzení rizik. Na nepřijatelná rizika aplikuje kritéria A až H a jejich bodové hodnoty z tabulky uvedené v příloze č. 3 k této vyhlášce. Cílem tohoto kroku je předběžně stanovit rozsah dopadů nepřijatelných rizik, která mohou způsobit incident tak, aby subjekt kritické infrastruktury předem analyzoval možné dopady potenciálního incidentu. Díky tomuto úkonu vznikne u subjektu kritické infrastruktury povědomí o možných dopadech narušení poskytování základní služby (incidentu) v rozsahu zmiňovaných kritérií A až H.
K odstavci 2
Při vzniku nežádoucí události subjekt kritické infrastruktury stanoví stejným způsobem jako v případě odstavce 1 rozsah jejich dopadů. Při tom vychází z předběžného stanovení rozsahu dopadů, pokud je daná nežádoucí událost svým rozsahem a charakterem blízká některému z nepřijatelných rizik, u kterých byl rozsah dopadů předběžně stanoven.
Popsaný proces identifikace incidentu sestávající ze dvou kroků přibližuje diagram na obrázku č. 1 (viz níže). Subjekt kritické infrastruktury nejprve předběžně stanoví rozsah dopadů nepřijatelných rizik (odstavec 1). Za tímto účelem provede posouzení rizik zahrnující identifikaci rizik, analýzu rizik, hodnocení rizik a ošetření rizik. Při identifikaci rizik stanoví hrozby vyplývající z posouzení rizik České republiky a hrozby specifické pro kritickou infrastrukturu subjektu kritické infrastruktury. Následně provede analýzu, během které stanoví pravděpodobnosti vzniku jednotlivých hrozeb a jejich dopady. Na základě bodových hodnot těchto proměnných vypočítá úroveň rizika. V rámci hodnocení rizik stanoví přijatelnosti rizika a zároveň předběžně stanoví možný rozsah dopadů nepřijatelných rizik. V závěrečném ošetření rizik řídí nepřijatelná rizika.
Při vzniku nežádoucí události (odstavec 2) subjekt kritické infrastruktury stanoví předpokládaný rozsah jejich dopadů, přičemž v případě relevance zohlední předběžný rozsah dopadů. Pokud nežádoucí událost nenaplní prahovou hodnotu 15 % úrovně významnosti jejich dopadů, je tato nežádoucí událost řešena interně, nejedná se o incident a subjekt kritické infrastruktury vznik takovéto události nehlásí. V případě naplnění prahové hodnoty 15 % je nežádoucí událost považována za incident a subjekt kritické infrastruktury zasílá hlášení incidentu.
Obrázek č. 1: Diagram procesu identifikace incidentu
K odstavci 3
Rozsah dopadů nežádoucí události (a potenciálně incidentu) je stanoven na základě kritérií. Těmito kritérii jsou počet zasažených osob, velikost zasaženého území, délka trvání, ekonomické dopady, závislost jiných základních služeb, dopad na ostatní členské státy Evropské unie a přímý dopad na poskytování zdravotní péče. Každé kritérium má svou váhu odlišující jeho význam (např. Počet zasažených osob – 0,15, Velikost zasaženého území – 0,15, Ekonomický dopad – 0,10) a parametry k určení rozsahu (např. Počet zasažených osob – Více než 10 mil., 7-10 mil. 5-7 mil. atd.).
Ke každému parametru kritérií je přiřazena bodová hodnota (např. 30, 28, 26 atd.).
K § 15 - Výpočet úrovně významnosti dopadů nežádoucí události
Nežádoucí událost je tedy determinována jednotlivými parametry kritérií, přičemž souhrnně jsou označeny za parametry nežádoucí události.
Pro stanovení procentuálního odhadu úrovně významnosti dopadů nežádoucí události slouží vzorec uvedený a vysvětlený v § 15 odst. 2.
V případě naplnění prahové hodnoty 15 % úrovně významnosti dopadů nežádoucí události je nežádoucí událost považována za incident a parametry takové nežádoucí události poté za parametry incidentu. Prahová hodnota 15 % byla stanovena na základě potřeby odlišit nežádoucí události, které mohou způsobit narušení poskytování základní služby mající významné dopady. Z podstaty významnosti samotné kritické infrastruktury, která byla promítnuta také do kritérií významnosti jednotlivých základních služeb, vyplývá, že jakákoliv nežádoucí událost způsobující narušení poskytování základní služby je v souladu s výpočtem úrovně významnosti dopadů takové nežádoucí události považována za incident
K § 16 – Formulář pro hlášení incidentů
K odstavci 1 a 2
Při vzniku incidentu má subjekt kritické infrastruktury povinnost zaslat hlášení incidentu. Činí tak prostřednictvím formuláře, který obsahuje náležitosti podle odstavce 2 písm. a) až c). Kontaktními údaji (písm. b)) jsou myšleny zejména telefonní číslo a e-mailová adresa kontaktní osoby. Předpokládá se, že formulář bude dostupný v portálu kritické infrastruktury a dále bude ke stažení na webových stránkách Ministerstva vnitra resp. generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky pro případ, kdy by nebylo možné využít portál kritické infrastruktury (např. z důvodu technické poruchy).
K odstavci 3
Subjekt kritické infrastruktury při uvádění informací vymezující dopad incidentu podle písm. b) vychází z parametrů kritérií A, B, C a G incidentu stanovených podle § 14 a 15. V rámci počtu uživatelů základní služby, kteří jsou nebo budou incidentem ovlivněni, uvede jejich podíl na trhu v rámci dané základní služby v případě, že je tato informace známá. V opačném případě subjekt kritické infrastruktury tuto informaci neuvede.
K odstavci 4
V případě trvání incidentu déle než 1 měsíc zašle subjekt kritické infrastruktury zprávu o pokroku. Ta obsahuje informace o nově zjištěných skutečnostech týkajících se incidentu v době od zaslání prvotního hlášení. Těmito skutečnostmi mohou být například zjištění skutečné příčiny vzniku incidentu nebo korekce doby trvání narušení poskytování základní služby. Subjekt kritické infrastruktury ve zprávě o pokroku dále uvede předpokládaný čas potřebný pro vyřešení incidentu a skutečnost nebo skutečnosti, kvůli kterým incident nadále trvá. V případě trvání incidentu v řádu měsíců zašle subjekt kritické infrastruktury zprávu o pokroku vždy po 1 měsíci od předchozího zaslání zprávy o pokroku, kdy tato lhůta vyplývá ze zákona o kritické infrastruktuře.
K odstavci 5
Pokud již došlo k vyřešení incidentu, subjekt kritické infrastruktury zasílá závěrečnou zprávu, a to nejpozději do 1 měsíce po skončení incidentu (lhůta stanovená zákonem o kritické infrastruktuře). V závěrečné zprávě uvede, jakým způsobem byl incident vyřešen, a to včetně časové posloupnosti klíčových úkonů pro jeho vyřešení. Dále popíše rozsah opatření, která pro předcházení takového incidentu přijal a jaká byla jejich účinnost a současně také informace podle odst. 3 písm. b).
K části šestá
K § 17 – Účinnost
Účinnost je navrhována ke dni 1. dubna 2026.
S ohledem na skutečnost, že zákon o kritické infrastruktuře, k jehož provedení je předkládaný návrh vyhlášky určen, je v účinnosti již od 19. srpna 2025, je nezbytné, aby předkládaný návrh nabyl účinnosti bez zbytečného odkladu.
V této souvislosti lze doplnit, že povinnost subjektu kritické infrastruktury zpracovat plánovací dokumentaci nebo hlásit incidenty je zákonem o kritické infrastruktuře vázána na lhůtu (v délce 9 resp. 10 měsíců), která začíná běžet ode dne doručení rozhodnutí o zařazení na seznam subjektů kritické infrastruktury. Potřeba přijmout opatření k zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury následně vychází ze zjištění učiněných při zpracování uvedené dokumentace.
Je tedy zjevné, že navrhovaný den účinnosti nebude mít negativní dopad ve vztahu k subjektům kritické infrastruktury, resp. že tyto budou mít dostatečný časový prostor pro přípravu veškerých požadovaných dokumentů nebo opatření.
K označení přílohy č. 1 příloze č. 1
K příloze č. 1
Příloha 1 k této vyhlášce obsahuje tabulky se stupnicemi potřebnými pro výpočet rizika. Tabulka č. 1 slouží k hodnocení pravděpodobnosti vzniku hrozby, tabulka č. 2 k hodnocení dopadů hrozby a tabulka č. 3 k hodnocení rizika.
Na základě součinu bodových hodnot z tabulky č. 1 a tabulky č. 2 se vypočítá riziko a vyhodnotí se podle bodové hodnoty v tabulce č. 3. Přijatelnost rizika přitom vychází z popisu úrovně rizika v tabulce č. 3.
K označení přílohy č. 2 příloze č. 2
K příloze č. 2
Je vysvětlen význam celkem 8 kritérií. Na základě tohoto vysvětlení je následně možné s pomocí tabulky uvedené v příloze č. 3 stanovit bodová hodnocení podle jednotlivých kritérií.
Většina kritérií užívá jasně kvantifikovatelné stupnice k určení příslušné bodové hodnoty (počty osob, základních služeb, členských států, vyčíslení ekonomických dopadů).
Výjimkou je kritérium „Dopad na životní prostředí“ využívající kvalitativní vyjádření dopadů. Příloha č. 2 zde popisuje dosažitelné hodnoty dopadů podle tohoto kritéria.
K označení přílohy č. 3 příloze č. 3
K příloze č. 3
Identifikace incidentu je založena na výpočtu úrovně významnosti dopadů podle vzorce uvedeného v § 15 odst. 2. Při samotném výpočtu se pracuje s bodovými hodnotami parametrů jednotlivých kritérií a jejich váhami.
Bodové hodnoty a váhy příslušných kritérií uvádí tabulky uvedená v této příloze.