Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam KORNDQLEC77O najdete zde


                IX. 

VYPOŘÁDÁNÍ PŘIPOMÍNEK K MATERIÁLU S NÁZVEM: 	
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Podle Jednacího řádu vlády byl materiál rozeslán do mezirezortního připomínkového řízení dopisem ministra dopravy dne 27. ledna 2026, s termínem sdělení připomínek do 24. února 2026. Vyhodnocení tohoto řízení je uvedeno v následující tabulce:

	Rezort
	Připomínky
	Vypořádání

	Ministerstvo vnitra
	Obecně – k nevracení dokladů k vozidlu a registračních značek a jejich likvidace:
Navrhovanou možnost nevracet registrační značky (dále jen „RZ“) a doklady k vozidlu nemůžeme akceptovat a požadujeme vypuštění uvedené problematiky z předkládaného návrhu. 
I když vnímáme požadavek na digitalizaci registračních procesů jako uživatelsky vstřícný, je třeba kromě přínosů digitalizace vnímat a ošetřit i rizika navrhovaného postupu. Jedním z významných rizik je právě nevracení původních RZ a osvědčení o registraci vozidla. Povinnost původní doklady a RZ k vozidlu „zlikvidovat“ je stanovena pouze obecně bez bližší specifikace, pro podrobnější úpravu prováděcím předpisem chybí zmocnění; povinnost tak nelze (až na případy odhalení zneužití) kontrolovat.
Tuto připomínku tedy obdobně vztahujeme i na povinnost vracet původní doklady a RZ podle jiných ustanovení než podle úpravy pro zasílání dokladů a RZ do výdejních boxů (např. § 8a odst. 3, § 12 až 14, § 14c a další související ustanovení).
Zakotvení povinnosti doklad či RZ zlikvidovat ještě neznamená, že k likvidaci skutečně dojde, neboť není možnost tuto povinnost efektivně kontrolovat. Nelze také automaticky předpokládat, že nová právní úprava bude bez dalšího vynucována prostřednictvím nových skutkových podstat, zejména pokud lze účelu dosáhnout jinak. Stát (jako subjekt, který vydává registrační osvědčení a RZ, ručí za jejich správnost navenek, viz např. čl. 4 směrnice 1999/37/ES) navrhovanou změnou minimálně ztrácí kontrolu nad původním úředním dokumentem či RZ a jejich použitím. Důsledkem navrhované změny by tedy bylo, že k jednomu vozidlu může de facto existovat více fyzických registračních dokladů, u nichž při jejich předložení kontrolnímu orgánu či registračnímu orgánu v jiném státě není možné ověřit, zda jde o doklad platný či nikoliv, a ani to, že jde o vozidlo nezpůsobilé k provozu (např. vozidlo vyřazené z provozu). 
Jak je uvedeno v závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA), všechny země, které mají upraveno zasílání dokladů a RZ, vážou doručení na služby kurýra, který převezme původní RZ a doklady zpět. Registrační orgány České republiky nemají v současné době automatizovaný přístup do registrů silničních vozidel jiných členských států (a naopak), který by umožnil provést administrativní kontrolu vozidla a jeho dokladů před registrací.
Podle čl. 38 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1862, v konsolidovaném znění, se do Schengenského informačního systému (dále jen „SIS“) vkládají záznamy o odcizených, neoprávněně užívaných, pohřešovaných nebo neplatných osvědčeních o registraci vozidel a RZ vozidel. Není však možné vkládat do pátrání systémově neodevzdané neplatné doklady a RZ, nad nimiž stát nemá kontrolu. 
Digitalizaci, která byla provedena u řidičských průkazů, nelze aplikovat stejným způsobem na doklady k vozidlu a RZ. Řidičské průkazy jsou vázány na konkrétní osobu, obsahují fotografii, platnost a možnost zneužití neplatného dokladu pro páchání trestné nebo jiné nelegální činnosti je minimální.
Za akceptovatelné považujeme doručení nových dokladů a RZ kurýrní službou, kdy lze zaručit doručení prokazatelným způsobem do vlastních rukou oproti ověření totožnosti příjemce a odevzdání původních dokladů a RZ. Do úvahy by teoreticky připadalo i doručení do výdejního boxu s tím, že registračnímu úřadu budou obratem prostřednictvím boxu (např. s kódem zaslaným s novými RZ a doklady) zaslány zpět původní doklady a RZ. Platnost RZ a dokladů by byla aktivována převzetím nových RZ a dokladů. Neodevzdání původních dokladů a RZ by bylo následně sankcionováno jako přestupek podle § 83 a § 83a zákona č. 56/2001 Sb.
Neodevzdání dokladů k zaniklému vozidlo umožní vozidlo, které by mělo být ekologicky zlikvidováno, nadále registrovat, a to jak mimo Evropskou unii, tak v jejím rámci, pokud nebude možné ověřit si informaci o zániku. Díky navrhované změně by pachatelé mohli použít k trestné činnosti doklady originální.
Je třeba také připomenout, že obce s rozšířenou působností, potažmo stát, přijdou v důsledku neodevzdaných RZ o surovinu v hodnotě cca až 3,4 mil Kč/rok.
V neposlední řadě je nutné upozornit na připravovanou registrační směrnici, která upravuje digitalizaci osvědčení o registraci vozidla, propojení registrů vozidel členských států a administrativní kontrolu vozidla před jeho registrací, zákaz registrace vozidel odevzdaných k ekologické likvidaci apod., což je systémové řešení, které podporujeme.
	Vysvětleno
Návrh zákona předpokládá masivní digitalizaci v oblasti registrační agendy ve prospěch občanů, podnikatelů i jiných osob. Díky tomu bude možné například podávat žádosti a oznámení v oblasti registrace vozidel prostřednictvím Portálu dopravy, nebude nutné odevzdávat dosavadní tabulky s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla úřadu a nově bude možné převzetí nových tabulek a osvědčení na výdejních místech. Stejně tak budou moci občané i podnikatelé využít možnosti přenositelnosti registračních značek na jiná vozidla, včetně jejich opatření tabulkami s těmito značkami. 
Tyto změny nelze realizovat bez zrušení povinnosti odevzdávat úřadu osvědčení o registraci vozidla a tabulky s registrační značkou.
Zachování povinnosti odevzdat úřadu osvědčení o registraci vozidla a tabulky s registrační značkou by bylo v přímém rozporu s cílem umožnit občanům, podnikatelům a jiným osobám činit co nejvíce úkonů bez nutnosti návštěvy úřadu.
Předkladatel návrhu zákona zvolil přenesení odpovědnosti na provozovatele vozidla s posílením postihu, pokud by nebyla zákonem stanovená povinnost likvidace osvědčení o registraci vozidla a tabulek s registrační značkou (či jejich odevzdání úřadu) splněna.
V případě, že by tato zákonná povinnost nebyla splněna a osvědčení o registraci vozidla nebo tabulky s registrační značkou vozidla byly neoprávněně použity, bude postižitelný za přestupek 
a) provozovatel vozidla, který povinnost likvidace (či odevzdání úřadu) osvědčení o registraci vozidla či tabulek s registrační značkou nesplnil, 
b) provozovatel vozidla, na němž budou tabulky s registrační značkou neoprávněně umístěny, 
c) řidič vozidla, na němž budou tabulky s registrační značkou neoprávněně umístěny.
Neočekáváme, že by výrazně vzrostlo riziko zneužití osvědčení o registraci vozidla či tabulek s registrační značkou. Toto riziko existuje již nyní, kdy také nelze ověřit, zda skutečně došlo ke ztrátě či odcizení osvědčení o registraci vozidla či tabulek s registrační značkou, které provozovatel vozidla oznámil.
Pokud jde o možnost odevzdávat tabulky s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla prostřednictvím výdejního boxu či kurýra, která je uvedena v připomínce, takové řešení nepovažuje předkladatel za vhodné, neboť by kladlo značné požadavky na poskytovatele takových doručovacích služeb, kteří by museli posuzovat obsah zásilky (zda se skutečně jedná o tabulky či osvědčení, která mají být odevzdána). Navíc by to příslušné úkony zásadně prodražilo, protože za doručení by se muselo platit dvojnásobnou částku, než je nyní navrhováno. Lze přitom očekávat, že by občané raději ohlásili, že dané tabulky či osvědčení ztratili (bez poplatku), než aby vynakládali další finanční prostředky spojené se splněním takové povinnosti. Nelze nikterak opomenout ani komplikovanou logistiku, jež by musela být zajištěna za účelem distribuce tabulek a osvědčení. 
Možnost ověřit, zda tabulka s registrační značkou vozidla není na vozidle umístěna neoprávněně, bude mít jak Policie České republiky, a to prostřednictvím registru silničních vozidel, ale i kontrolní orgány cizích států v případě podezření prostřednictvím systému EUCARIS. Navíc dle názoru Ministerstva dopravy je možné registrační značky, které již vozidlům nejsou přiděleny, evidovat jako neplatné v Schengenském informačním systému, prostřednictvím něhož je pak tato skutečnost snadno ověřitelná i v jiných státech.
Předkladatel návrhu zákona má za to, že pozitiva, která masivní digitalizace registračních úkonů přináší, a to i pro obce s rozšířenou působností a jejich obecní úřady, výrazně převáží nad rizikem, že provozovatel vozidla nesplní povinnost likvidace osvědčení o registraci vozidla či tabulek s registrační značkou. Jde především o přínosy spojené se zrušením odebírání, skladování, evidence a skartace tabulek s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla.

	
	Obecně k čl. I bodům 13, 29, 39, 44 – k § 6 odst. 7 a § 8 odst. 4, § 9 odst. 4, § 11 odst. 4 a souvisejícím ustanovením:
Navrhovaná změna umožňuje namísto originálních dokladů předkládat se žádostí o registraci vozidla pouze kopie (se stanovenými výjimkami), a to i přesto, že registrační orgány v České republice nemají přístup k autorizované on-line verifikaci dat. S navrhovanou změnou proto nemůžeme souhlasit.
Elektronická kopie neumožňuje ověřit ochranné prvky dokumentů. Navrhovaná úprava tak potencionálně usnadňuje žadateli o registraci vozidla nebo změnu vlastnictví k vozidlu opakovanou registraci vozidla na COC list, registraci klonu vozidla, omlazení vozidla apod., a to na základě upravených nebo falešných dokladů.
Uložený originál dokladů vozidla umožňuje Policii České republiky v případě podezření na trestnou činnost jeho následné odborné zkoumání a použití listiny jako důkazu v trestním řízení, což v případě elektronické kopie možné není. Akceptovat kopii lze pouze v případě § 8 odst. 5 (oznámení Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo oznámení Krajského ředitelství Policie České republiky o přechodu vlastnictví), kde je možnost zneužití tohoto ustanovení prakticky nulová, a v případech, kdy lze ověřit údaje u autorizované osoby.
	Vysvětleno
Pokud jde o prohlášení o shodě vozidla (COC list), dojde od července letošního roku k elektronizaci tohoto dokumentu (nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858). COC list se tedy již nebude u těchto vozidel přikládat k žádosti a registrační úřady jej budou mít k dispozici prostřednictvím informačního systému.
Co se týče namítané možnosti zneužití COC listu a opakované registrace vozidla na COC list, uvádíme, že ani dnes se COC list neodebírá a nemáme informace o tom, že by docházelo k jeho zneužívání.
Pokud jde o jiné dokumenty přikládané k žádosti, u nichž bude podle návrhu zákona stačit předložení jejich kopie, upozorňujeme na skutečnost, že obvykle tyto dokumenty neobsahují žádné ochranné prvky. Jejich kopie přitom zůstanou v informačních systémech nahrané, přičemž při přihlašování na Portál dopravy je žadatel řádně ztotožněn, tzn. vždy bude možné zjistit, kdo daný dokument a v jaké podobě k žádosti přiložil. Pokud by tedy žadatel pozměnil některé údaje uvedené v přiložených dokumentech, bude to zpětně dohledatelné. Takovéto jednání současně naplňuje znaky skutkové podstaty přestupku podle zákona o některých přestupcích.


	
	K čl. I bodu 7 – k § 3 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb.:
Jelikož byla ze strany Ministerstva dopravy schválena pro generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky dostavba a přestavba vozidla na hasičské čtyřkolky pocházející z kategorie T1b (zvláštní vozidla), a to jako druh vozidla zvláštního určení – SG požárnický, je nutné tuto skutečnost promítnout i do zákonné úpravy. V opačném případě hrozí chybný výklad, že se ze zvláštního vozidla stává vozidlo silniční. 
Do výše zmíněného ustanovení požadujeme na konci odstavce 3 doplnit písmeno l), které bude znít: „l) vozidla zvláštního určení.“.
	Vysvětleno
Připomínka je motivována obavou stran nutnosti provádění pravidelných technických prohlídek. Tuto obavu lze však vyloučit, jelikož dle § 40 jim podléhají vozidla vybraných kategorií a účelu využití, mezi něž nepatří vozidla, na která připomínka cílí. 
Do budoucna zvažuje Ministerstvo dopravy zrušit rozdělení na vozidla silniční a zvláštní, proto nyní není účelné v dané souvislosti měnit stávající vymezení kategorií vozidel.


	
	K čl. I bodu 15 – k § 7 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb.:
Není zcela jasné, jak bude vyřešen po zrušení vylepování nálepek na RZ provoz vozidel v mezinárodním provozu za hranicemi České republiky, kde nebude možná kontrola kontrolními orgány cizích států on-line v registru silničních vozidel. Podotýkáme, že většina ostatních států vyznačení technické prohlídky na RZ (příp. jiným způsobem) ještě stále dodržuje. 
Požadujeme tyto skutečnosti objasnit.
	Vysvětleno
Zrušení vylepování kontrolních nálepek o kontrole technické způsobilosti silničního vozidla na tabulku s registrační značkou je nezbytným předpokladem pro umožnění přenositelnosti registrační značky na jiné vozidlo, která je součástí předloženého návrhu zákona a která bude prospěšná pro občany, podnikatele i jiné osoby. Zachování těchto kontrolních nálepek by vedlo k tomu, že v případě přenesení registrační značky na jiné vozidlo by taková kontrolní nálepka již neodpovídala skutečnosti.
Pokud jde o kontrolu vozidel v zahraničí, problémy v souvislosti se zrušením vylepování kontrolních nálepek neočekáváme. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/45/EU ze dne 3. dubna 2014 o pravidelných technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel a o zrušení směrnice 2009/40/ES, v platném znění, nevyžaduje, aby byla vozidla opatřena nálepkami a řada evropských států tak ani nečiní. Naopak tím, že nálepky na u nás registrovaná vozidla vylepovány nebudou, zahraniční kontrolní orgány se jimi vůbec nebudou zabývat. Zahraniční kontrolní orgány se budou zaměřovat na vozidla, u nichž budou mít podezření na nevyhovující technický stav, a u těchto vozidel provedou technickou silniční kontrolu.
Přitom ani směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/47/EU ze dne 3. dubna 2014 o silničních technických kontrolách užitkových vozidel provozovaných v Unii a o zrušení směrnice 2000/30/ES, v platném znění, nepovažuje kontrolní nálepku za důkaz, jímž lze prokázat, že vozidlo absolvovalo pravidelnou technickou prohlídku. Proto u vybraných vozidel vyžaduje, aby bylo takové vozidlo vybaveno dokladem o poslední pravidelné technické prohlídce nebo technické silniční kontrole. U těchto vozidel tedy nepostačuje, aby byla opatřena kontrolními nálepkami, ale jejich řidiči musí mít při cestě do zahraničí u sebe protokol z pravidelné technické prohlídky nebo technické silniční kontroly (viz čl. 7 odst. 1 směrnice).
Vzhledem k v dnešní době již omezené využitelnosti těchto kontrolních nálepek a komplikacím, které přinášejí ve vztahu k přenositelnosti registračních značek na jiné vozidlo, je účelné přistoupit ke zrušení těchto nálepek. Tím se ušetří i náklady na jejich výrobu a distribuci.

	
	K čl. I bodu 45 – k § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb.:
Požadujeme novelizační bod vypustit. Jsme toho názoru, že o vyřazení vozidla z provozu musí rozhodovat vlastník, nikoliv provozovatel. Provozovatel má sice vozidlo v dispozici, ale není možné, aby vozidlo vyřadil z provozu, se všemi důsledky s tím spojenými, bez souhlasu vlastníka (např. firemní vozidlo, vozidlo pořízené na úvěr, leasing apod.).
	Vysvětleno
Vyřazení vozidla se týká pouze provozu vozidla a nemá dopady na jeho vlastnictví. Skutečnost, že je vozidlo v režimu vyřazení z provozu, jej neznehodnocuje. Režim vyřazení vozidla z provozu lze kdykoli ukončit (jedinou podmínkou je sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) a vozidlo je možné opět ihned provozovat. Máme za to, že tento úkon by skutečně měl být v rukou provozovatele vozidla.
Práv a povinností vlastníka vozidla se tento režim nedotýká, nicméně vlastník vozidla bude mít možnost získávat notifikace o tom, že bylo vozidlo vyřazeno z provozu či že bylo vyřazení vozidla z provozu ukončeno. O tyto notifikace si bude moct požádat prostřednictvím Portálu dopravy. Tuto možnost uvedeme v důvodové zprávě.

	
	K čl. I bodu 46 – k § 12 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb.:
Navrhované znění odstavce 2 nelze považovat za kompletní. Postrádáme zakotvení vyrozumění vlastníka a provozovatele vozidla o vyřazení vozidla z provozu ex offo. Také není řešena situace, kdy se vozidlo i nadále (s doklady a RZ) pohybuje v provozu, parkuje například na veřejné komunikaci atd. Ani samotný řidič nebo kupující nemusí vědět, že se jedná o vozidlo vyřazené z provozu ex offo. Tyto případy je nutné vyjasnit, zejména s přihlédnutím k tomu, že takových vozidel, jak se uvádí v důvodové zprávě, bude (i kvůli neplnění zákonné povinnosti ze strany obecních úřadů obcí s rozšířenou působností) odhadem cca 800 000.
	Vysvětleno
Cílem navrženého automatického vyřazení vozidla z provozu, které se týká vozidel, u nichž je už po dobu delší než 5 let dána absence pravidelné technické prohlídky a pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je dosáhnout „vyčištění“ registru silničních vozidel bez zbytečného administrativního zatížení správních úřadů.
Obesílání vlastníků či provozovatelů vozidel by bylo administrativně náročnější a finančně nákladné, přičemž v řadě případů dokonce nerealizovatelné, neboť vlastníci či provozovatelé těchto vozidel nemusí již existovat nebo mohou být nekontaktní.
Takové vozidlo navíc tak jako tak nelze užívat v provozu na pozemních komunikacích, a to hned ze dvou současně existujících důvodů, kterými je absence pravidelné technické prohlídky a pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.
Vyřazení vozidla z provozu přitom není nevratný krok. Návrh zákona navíc úkon spočívající v podání žádosti o vyřazení vozidla z provozu či ukončení vyřazení vozidla z provozu velmi zjednodušuje a odstraňuje řadu povinností, které s tímto úkonem byly dnes spojeny. Do budoucna půjde o velmi jednoduchý úkon, který bude možné vyřídit bez návštěvy úřadu.

	
	K čl. I bodu 46 – k § 12 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb.:
Dále upozorňujeme, že vozidla Ministerstva vnitra a dalších subjektů registrovaných na zvláštních registračních místech nemají v informačním systému technických prohlídek a registru silničních vozidel zaznamenány technické prohlídky, protože chodí na neveřejné stanice technické kontroly (dále jen „STK“), a podobně nemají záznam o pojištění odpovědnosti v systému České kanceláře pojistitelů, protože mají podle § 7 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, udělenou výjimku z pojištění odpovědnosti. Navrhovaná úprava tento stav neřeší dostatečně. Může se tak stát, že bude automaticky vyřazeno i vozidlo těchto subjektů, aniž bude zkoumáno, zda má být skutečně vyřazeno. Požadujeme uvedenou problematiku vyjasnit a upravit.
	Vysvětleno
Navržená právní úprava se vozidel uvedených v připomínce nijak nedotkne, neboť se na ně nevztahuje povinnost mít sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidel. U těchto vozidel tedy nikdy nedojde k tomu, že by nebyla splněna podmínka podle § 6 odst. 3 písm. b), jelikož na ně povinnost pojištění nedopadá, což je jeden z předpokladů pro zápis vyřazení vozidla z provozu podle navrhovaného znění § 12 odst. 2.
Tato skutečnost bude doplněna do důvodové zprávy.

	
	K čl. I bodům 48 a 49 – k § 12 odst. 4 až 6 zákona č. 56/2001 Sb.:
Požadujeme možnost automatizovaného vyřazení vozidla vedeného v SIS nebo v informačním systému PATRMV (dále jen „PATRMV“) z návrhu vypustit, případně nahradit ukotvením povinnosti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností provést (automatizovanou) kontrolu dotazem do SIS nebo PATRMV při každém registračním úkonu (nejen při registraci vozidla, ale zejména při změně vlastníka, provozovatele, vyřazení vozidla z provozu, případně dalších úkonech).
Policie České republiky není schopna zajistit dálkové předávání aktualizovaných dat o vozidle registrovaném v České republice, ale odcizeném v zahraničí (ohlášeno v SIS), neboť tento způsob poskytování dat SIS neumožňuje, a není možné zajistit ani okamžité ukončení pátrání v jiném státě, z důvodu podřízenosti postupům podle právního řádu dané země. 
Podle čl. 45 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1862 ze dne 28. listopadu 2018 mají obecní úřady obcí s rozšířenou působností již dnes přístup k informacím v SIS za účelem kontroly, zda vozidla a související osvědčení o registraci vozidel a RZ vozidel předložené k registraci nejsou odcizené, neoprávněně užívané či ztracené nebo se nejedná o doklady, které jsou falešné, nebo zda nejsou hledané za účelem zajištění důkazů v trestním řízení. Přístup obecních úřadů obcí s rozšířenou působností k těmto údajům (na dotaz) se řídí vnitrostátním právem [dnes pouze u registrace vozidla podle § 6 odst. 3 písm. d) zákona č. 56/2001 Sb.]. Lustraci lze podle Schengenských aqui (je-li to upraveno ve vnitrostátním právu) realizovat registračním orgánem při každém registračním úkonu tak, jak je to běžné i v jiných členských státech. 
Předávání dávkových dat o odcizených vozidlech obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, resp. Ministerstvu dopravy, z interního policejního systému by bylo neekonomické, časově náročné (odložení účinnosti) a z hlediska provázanosti interních systémů Policie České republiky a ochrany poskytovaných dat komplikované. Již dnes jsou z PATRMV předávány informace o tom, zda je vozidlo v pátrání; viz § 6 odst. 3 a § 5 odst. 8 zákona č. 56/2001 Sb. Pokud by vlastník vozidla (nebo provozovatel s ověřeným souhlasem vlastníka) požádal elektronicky o vyřazení vozidla z provozu, mohl by si obecní úřad obce s rozšířenou působností na dotaz ověřit, zda je vozidlo evidováno v pátrání a vozidlo vyřadit bez předložení dokumentu od policejního orgánu, bylo-li vozidlo odcizeno v zemi Schengenu.
Nadto existují případy, kdy má vlastník zájem pouze o nahlášení odcizení vozidla, nikoli o vyřazení (např. na vozidle je zabezpečovací zařízení a je zde předpoklad jeho nalezení). Pak by bylo automatické vyřazení vozidla z provozu spíše kontraproduktivní. Zároveň by docházelo v praxi ke komplikacím s navrácením vyřazeného vozidla zpět do provozu.
	Akceptováno částečně
U vozidel vedených jako pohřešované nebo odcizené v Schengenském informačním systému, tj. vozidel, jejichž pohřešování či odcizení bylo ohlášeno v zahraničí, bude zachována povinnost provozovatele vozidla oznámit tuto skutečnost obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který v registru silničních vozidel zapíše vyřazení vozidla z provozu.
Automatizovaný zápis vyřazení vozidla z provozu se tak bude týkat pouze vozidel vedených jako pohřešovaná nebo odcizená v informačním systému Policie České republiky (PATRMV). Za účelem zajištění dostatečného časového prostoru pro úpravy dotčeného informačního systému v gesci Ministerstva vnitra počítáme s tím, že účinnost dotčené změny právní úpravy bude posunuta k 1. červenci 2028. 

	
	K čl. I bodu 53 – k § 13 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb.:
Přestože s navrhovanou úpravou souhlasíme, není nám zcela jasné, jak bude probíhat přenos „Potvrzení o převzetí autovraku do zařízení ke sběru autovraků“ (protokolu o ekologické likvidaci) ze systému Modul Autovraky Informačního systému odpadového hospodářství (MAISOH MŽP) do skenů v registru silničních vozidel. 
Požadujeme tuto problematiku náležitě vyjasnit.
	Vysvětleno
Přenos dotčených informací ze systému Modul Autovraky Informačního systému odpadového hospodářství (MAISOH MŽP) bude probíhat jako dosud. Rozdíl bude jen v tom, že nyní přenos informace probíhá na žádost, ale nově budou tyto informace poskytovány do registru silničních vozidel automatizovaně. Ministerstvo životního prostředí k navržené právní úpravě výhrady nevzneslo. 

	
	K čl. I bodu 61 – k § 14b odst. 5 zákona č. 56/2001 Sb.:
Navrhované ustanovení zavádí automatizované vyřizování žádostí a oznámení v oblasti registrace vozidel, tj. vyřizování bez účasti úřední osoby. Dáváme ke zvážení, zda je vhodné tento způsob vyřízení formulovat imperativně, tedy že v daných případech bude povinností přijaté žádosti a oznámení automatizovaně vyřídit. Domníváme se, že by bylo vhodnější užít spojení, které vyjádří pouze možnost automatizovaný způsob vyřízení aplikovat. Předešlo by se tím situacím, kdy by byla žádost podána přes Portál dopravy, splňovala by i ostatní zákonné podmínky pro automatizované vyřízení, ale např. z technických důvodů by její automatizované vyřízení nebylo možné. Za současně navrženého znění by taková žádost nemohla být vyřízena úřední osobou. Považujeme proto za vhodnější např. tuto formulaci: „… může se o nich rozhodnout nebo se vyřídit automatizovaně bez účasti úřední osoby“. 
Jsme však spíše toho názoru, že dané správní řízení nelze vyřizovat automatizovaně, neboť byl by porušen § 6 odst. 3 daného zákona. Hlavně však nesouhlasíme proto, že správní orgán musí posoudit, zda jsou splněny všechny požadavky zákona [například i to, zda podle § 6 odst. 3 písm. a) byla technická způsobilost vozidla k provozu na pozemních komunikacích schválena, a to nejen formálně, ale i zda vozidlo skutečně odpovídá předloženému schválení a COC listu].
	Vysvětleno
Námi navržená formulace jasně vymezuje případy, kdy dojde k automatizovanému vyřízení žádosti a kdy naopak žádost vyřídit automatizovaně nelze. Máme za to, že je účelné, když adresáti právní normy, včetně samotných obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, vědí, jakým způsobem bude žádost vyřízena.
Pokud by došlo k technickým potížím s informačními systémy veřejné správy, nebude žádost možné vyřídit ani úřední osobou.
Automatizované vyřizování žádostí, tak jak je v návrhu zákona vymezeno, se týká jen žádostí, u nichž není potřeba posuzovat splnění požadavků úřední osobou a toto splnění bude možné vyhodnotit automatizovaně přes propojení řady informačních systémů veřejné správy. Proto jsou z automatizovaného vyřizování vyloučeny žádosti, k nimž se přikládají přílohy. Vyřizování takových žádostí bude tedy ponecháno v rukou úředních osob.
Pokud jde o posuzování, zda vozidlo skutečně odpovídá předloženému schválení a COC listu, k tomu při zápisu vozidla do registru silničních vozidel nedochází. Ani stávající právní úprava nestanoví kritérium pro zápis vozidla do registru silničních vozidel, které by spočívalo v ověření takové skutečnosti.

	
	K čl. I bodu 61 – k § 14b odst. 5 zákona č. 56/2001 Sb.:
Formální náležitostí některých úkonů ve správním řízení (např. oznámení o zahájení řízení, protokol, rozhodnutí) je podle správního řádu podpis úřední osoby a další údaje o úředních osobách, které se provádění úkonu účastnily, tj. jméno, příjmení, funkce nebo služební číslo. Úkony prováděné automatizovaným způsobem nemohou z logiky věci tyto náležitosti obsahovat. Je tedy nutné stanovit, jak bude podpis úřední osoby nahrazen. V případě dalších údajů o úředních osobách je vhodné jejich nahrazení obecným sdělením o tom, že úkon byl proveden automatizovaně bez účasti úřední osoby, a to v zájmu náležitého informování dotčených osob.
Tyto specifické náležitosti automatizovaných úkonů jsou reflektovány v návrhu novely správního řádu, která byla v minulém volebním období projednávána Poslaneckou sněmovnou jako sněmovní tisk č. 845, přičemž tento návrh byl v nynějším volebním období znovu předložen jako sněmovní tisk č. 24. Ministerstvo vnitra v roce 2026 také předloží vlastní obecnou úpravu automatizovaného správního řízení.
Vzhledem k tomu, že novela správního řádu prozatím nebyla přijata, a tudíž český právní řád nemá zakotvenou obecnou úpravu automatizovaného správního řízení, je vhodné nahrazení podpisu úřední osoby a informace o provedení úkonu automatizovaně zakotvit ve speciální úpravě, která automatizaci zavádí. Pokud tedy mají být automatizací dotčeny též úkony, které vyžadují podle obecné právní úpravy podpis a další údaje o úředních osobách, je nutné návrh zákona doplnit.
Obecně se však přikláníme k tomu, aby dané řízení s ohledem na praktické zkušenosti neprobíhalo automatizovaně.
	Vysvětleno
Automatizované vyřizování žádostí se týká pouze úkonů, při nichž není vydáváno písemné vyhotovení rozhodnutí.
V současné době jsou razítko a podpis úřední osoby uvedeny v osvědčení o registraci vozidla, avšak v souvislosti s navrženou změnou dojde k novelizaci předmětné vyhlášky a v osvědčení o registraci vozidla se bude uvádět již pouze název úřadu.


	
	K čl. I bodu 61 – k § 14b odst. 6 zákona č. 56/2001 Sb.:  
Podle navrženého ustanovení se žádost podaná přes Portál dopravy nevyřizuje, pokud nejsou podmínky (které se nedokládají přílohou) pro její vyhovění splněny v plném rozsahu. Domníváme se, že tato úprava není v souladu s obecnými pravidly správního řízení. Splnění podmínek pro vyhovění žádosti představuje věcné posouzení žádosti. Není tudíž přijatelné, aby na základě tohoto věcného posouzení nebyla žádost vůbec vyřízena. Prostřednictvím automatizace nelze zkracovat procesní práva účastníka řízení ve srovnání s řízením s účastí úředních osob. Nelze obcházet obecné procesní postupy zaručené správním řádem – zamítnutí žádosti, proti němuž se může žadatel odvolat.
V této souvislosti odkazujeme na čl. 22 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Podle tohoto ustanovení má subjekt údajů „právo nebýt předmětem žádného rozhodnutí založeného výhradně na automatizovaném zpracování, včetně profilování, které má pro něho právní účinky nebo se ho obdobným způsobem významně dotýká“. To neplatí mj. v případě, že rozhodnutí je „povoleno právem Unie nebo členského státu, které se na správce vztahuje a které rovněž stanoví vhodná opatření zajišťující ochranu práv a svobod a oprávněných zájmů subjektu údajů“. Podle výkladu Pracovní skupiny pro ochranu údajů by tato opatření „měla obsahovat alespoň právo subjektu údajů na lidský zásah, právo vyjádřit svůj názor a právo napadnout rozhodnutí“.
V daném případě nemůže žadatel napadnout postup správního orgánu, při němž bylo posouzeno, že nesplňuje podmínky pro vyhovění žádosti, neboť podle navržené úpravy by taková žádost vůbec nebyla vyřizována. Jsme si vědomi, že obdobný postup již obsahuje § 109 odst. 12 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění novely č. 130/2025 Sb. Tato úprava byla ovšem do zákona včleněna prostřednictvím poslaneckého pozměňovacího návrhu, neprošla tedy řádným mezirezortním připomínkovým řízením.
Pokud systém vyhodnotí, že nejsou naplněny věcné podmínky pro vyhovění žádosti, požadujeme, aby bylo postupováno standardně podle správního řádu.
	Akceptováno jinak
Jedná se o procesní postup, který probíhá ještě před podáním žádosti. Postupnými kroky je žádost teprve vytvářena. Portál dopravy tak umožní podat jen perfektní žádost. Pokud by žádost nebyla perfektní, nebude vůbec podána.
Navržené znění upravíme následovně:
„Žádost podle této části nelze podat způsobem umožňujícím dálkový přístup prostřednictvím uživatelského rozhraní stanoveného ministerstvem, nejsou-li v plném rozsahu splněny podmínky pro její vyhovění, jejichž splnění se nedokládá přílohou. Osoba, která hodlala takovou žádost podat, je bezodkladně informována o důvodech nemožnosti jejího podání způsobem umožňujícím dálkový přístup prostřednictvím uživatelského rozhraní stanoveného ministerstvem.“. 
V tomto směru upravíme i stávající obdobné ustanovení obsažené v zákoně o silničním provozu.


	
	K čl. I bodu 61 – k § 14b zákona č. 56/2001 Sb.:  
S ohledem na právní jistotu adresátů normy navrhujeme doplnit ustanovení § 14b o odstavec ve znění: „(X) Ustanovení tohoto odstavce se nevztahují na evidence zvláštních registračních míst vedených podle § 7h.“.
	Vysvětleno
Pravidla obsažená v § 14b se týkají pouze žádostí podávaných „způsobem umožňujícím dálkový přístup prostřednictvím uživatelského rozhraní stanoveného ministerstvem“. Fakticky je tak myšleno na podání prostřednictvím Portálu dopravy. Nepočítáme s tím, že by portálové podání žádosti bylo umožněno i ve vztahu k vozidlům zapsaným v evidenci Ministerstva vnitra, Ministerstva obrany, Generální inspekce bezpečnostních sborů či zpravodajských služeb.
Uplatnění § 14b tudíž není potřeba ve vztahu k vozidlům zapsaným v těchto evidencích výslovně vylučovat.

	
	K čl. I bodu 71 – k § 36 odst. 5 zákona č. 56/2001 Sb.:  
Vítáme úpravu náhradního vyznačení VIN v zákoně, neboť umožní transparentnější proces obnovy VIN a postih osob, které opatří vozidlo VIN v rozporu se zákonem. Požadujeme však další úpravy:
V odstavci 5 je nutné zakotvit skutečnost, že náhradní vyznačení identifikačního čísla lze provést pouze na základě rozhodnutí registračního místa, jaké doklady je třeba k žádosti přiložit, jaké podmínky je třeba splnit a kdy nelze náhradní vyznačení povolit.
	Akceptováno jinak
Rozhodování správního orgánu nepovažujeme za vhodné řešení, neboť dostatečné ověření, zda identifikační číslo (VIN) náleží danému vozidlu, zajistí v návrhu uvedené subjekty, přičemž v rámci správního řízení by se stejně nic jiného neposuzovalo. Byla by to jen další zbytečná administrativní zátěž dopadající jak na vlastníky či provozovatele vozidel, tak na správní orgány.
Dostatečná ochrana před neoprávněnou ražbou VIN bude zajištěna tím, že bude vyžadováno nejprve kvalifikované ověření, že vyznačované VIN náleží danému vozidlu, k čemuž budou oprávněny jen zákonem stanovené subjekty, které jsou způsobilé to skutečně ověřit, a dále bude stanoven omezený okruh subjektů, které budou oprávněny náhradní vyznačení VIN provést.
Údaj o náhradním vyznačení VIN bude zapsán v informačním systému technických prohlídek. 
Do návrhu zákona bude doplněno, že se do tohoto systému bude zapisovat i údaj o tom, kdo ověřil, že vyznačované VIN náleží danému vozidlu. 
Současně bude do návrhu zákona doplněno, že se do informačního systému technických prohlídek doplňuje údaj o umístění náhradního vyznačení VIN na vozidle, a dále bude do § 4 odst. 3 doplněno, že bude údaj o náhradním vyznačení VIN veden i v registru silničních vozidel.

	
	K čl. I bodu 71 – k § 36 odst. 5 zákona č. 56/2001 Sb.:  
Vítáme úpravu náhradního vyznačení VIN v zákoně, neboť umožní transparentnější proces obnovy VIN a postih osob, které opatří vozidlo VIN v rozporu se zákonem. Požadujeme však další úpravy:
Ověření požadujeme zúžit pouze na výrobce, autorizovaného prodejce a Policii České republiky. Daný okruh osob má přístup k příslušným údajům (např. výrobce má přístup k COC listům a ke skrytým identifikačním údajům vozidla, přímý přístup k příslušným údajům nebo možnost vyžádat si údaje od výrobce má i Policie České republiky). Policie České republiky má nejen oprávnění provádět nezbytné expertízy, ale na rozdíl od znalců má přístup i do dalších informačních systémů a může provádět i další úkony v případě zjištění nelegální činnosti.
	Akceptováno jinak
K ověření, že vyznačované VIN náleží danému vozidlu, budou oprávněny jen zákonem stanovené subjekty, které jsou způsobilé to skutečně ověřit.
Pokud jde o požadované vypuštění znalců, znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů z okruhu subjektů, které mohou ověřit, že vyznačované VIN náleží danému vozidlu, neshledáváme pro to důvod. 
Znalci, znalecké kanceláře a znalecké ústavy jsou subjekty, které mohou danou skutečnost ověřit u vozidel, která v České republice nemají ani výrobce, ani akreditovaného zástupce (předpokládáme, že Policie České republiky nemá kapacitu se touto agendou zabývat, není-li náhradní ražba nutná z důvodu trestního činu).
Navržené znění však bude upřesněno, aby bylo zřejmé, že se oprávnění týká pouze znalců a znaleckých ústavů podle zákona č. 254/2019 Sb. (tj. nikoli zahraničních znalců). Je přitom vhodné dodat, že na tyto subjekty dopadají přísná pravidla stanovená tímto zákonem (včetně pravidel odpovědnosti za výkon svěřené činnosti).  
Rovněž tak je namístě, aby toto oprávnění měly i technické zkušebny, coby technicky a odborně způsobilé subjekty vykonávající již v současnosti celou řadu dalších odborných činností pro subjekty veřejné správy.

	
	K čl. I bodu 71 – k § 36 odst. 5 zákona č. 56/2001 Sb.:  
Vítáme úpravu náhradního vyznačení VIN v zákoně, neboť umožní transparentnější proces obnovy VIN a postih osob, které opatří vozidlo VIN v rozporu se zákonem. Požadujeme však další úpravy:
Navrhujeme zúžit náhradní vyznačení VIN v případě chybějícího VIN jen na případy, kdy výrobce VIN na vozidla nevyznačuje (např. vozidla USA) a tuto skutečnost úředně potvrdí. V případě, že VIN na vozidle chybí (je např. vyříznuté, vypilované, vyleptané apod.), a došlo by k náhradnímu vyznačení (po ověření skrytých znaků vozidla), mohl by mít řidič při kontrole v zahraničí potíže, a to i kdyby měl v dokladu náhradní vyznačení uvedené. Ke zvážení lze navrhnout, aby obecní úřad obce s rozšířenou působností v rozhodnutí o povolení náhradního vyznačení VIN omezil provoz vozidla na území České republiky.
	Vysvětleno
Navržená právní úprava směřuje k tomu, aby bylo možné náhradní vyznačení VIN v případech, kdy se stalo nečitelným nebo na vozidle již není. Zejména u nákladních vozidel dochází často k „vyreznutí“ VIN či jeho abrazivnímu znečitelnění.
Skutečnost, že k náhradnímu vyznačení VIN došlo legálně, bude prokazatelná, neboť údaj o tom bude veden v informačním systému technických prohlídek i v registru silničních vozidel. Provozovatel vozidla si bude moct nechat vyznačit tuto skutečnost i v osvědčení o registraci vozidla.
Omezovat možnost provozu vozidla s náhradním vyznačením VIN pouze na území České republiky by nebylo nikterak obhajitelné, jednak z důvodu excesivního zásahu do práv vlastníků a provozovatelů vozidel, jednak s ohledem na absenci extrateritoriálních účinků české právní úpravy. Navíc, vozidlo bude náhradně označeno stejným kódem, jehož původní vyznačení se stalo nečitelným nebo zaniklo. 


	
	K čl. I bodu 71 – k § 36 odst. 5 zákona č. 56/2001 Sb.:  
Vítáme úpravu náhradního vyznačení VIN v zákoně, neboť umožní transparentnější proces obnovy VIN a postih osob, které opatří vozidlo VIN v rozporu se zákonem. Požadujeme však další úpravy:
Chybí povinnost vydat protokol o vyznačení náhradního VIN a povinnost provést zápis této skutečnosti nejen do informačního systému technických prohlídek, ale i do registru silničních vozidel a dokladů k vozidlu.
	Akceptováno jinak
Údaj o náhradním vyznačení VIN bude zapsán do informačního systému technických prohlídek. Do § 4 odst. 3 bude doplněno, že v registru silničních vozidel je veden i údaj o náhradním vyznačení VIN.
Provozovatel vozidla si bude moct požádat o změnu údajů vedených v registru silničních vozidel a nechat si vyznačit tuto skutečnost i v osvědčení o registraci vozidla.
Dále bude do § 36 odst. 6 doplněno, že o náhradním vyznačení VIN vydá ten, kdo jím vozidlo opatřil, protokol.

	
	K čl. I bodu 71 – k § 36 odst. 5 zákona č. 56/2001 Sb.:  
Vítáme úpravu náhradního vyznačení VIN v zákoně, neboť umožní transparentnější proces obnovy VIN a postih osob, které opatří vozidlo VIN v rozporu se zákonem. Požadujeme však další úpravy:
Není stanoveno, jak se má naložit s vozidlem, u něhož došlo k neoprávněnému vyznačení VIN a není možné zjistit původ vozidla (kromě toho, že vozidlo není provozovatelné a je v zákoně stanovena sankce). Doporučujeme vozidlo vyřadit ex offo z provozu. Bližší procesy ohledně dalšího nakládání s tímto vozidlem pravděpodobně upraví připravovaná směrnice o výrobcích s ukončenou životností. 
	Vysvětleno
Vozidlo, u něhož došlo k neoprávněnému vyznačení VIN, je technicky nezpůsobilé, neboť byl proveden zásah do identifikátorů vozidla. Vyplývá to již nyní z § 37 odst. 1 písm. d). Takové vozidlo nesmí být provozováno na pozemních komunikacích.

	
	K čl. I bodu 71 – k § 36 odst. 5 zákona č. 56/2001 Sb.:  
Vítáme úpravu náhradního vyznačení VIN v zákoně, neboť umožní transparentnější proces obnovy VIN a postih osob, které opatří vozidlo VIN v rozporu se zákonem. Požadujeme však další úpravy:
Chybí ustanovení obsahující zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu blíže upravujícího náhradní vyznačení VIN.
	Akceptováno jinak
Do návrhu zákona bude doplněno, že se do informačního systému technických prohlídek bude zapisovat i umístění náhradního vyznačení VIN, tj. kam bylo vyraženo.


	
	K čl. I bodu 71 – k § 36 odst. 5 zákona č. 56/2001 Sb.:  
Vítáme úpravu náhradního vyznačení VIN v zákoně, neboť umožní transparentnější proces obnovy VIN a postih osob, které opatří vozidlo VIN v rozporu se zákonem. Požadujeme však další úpravy:
Dále navrhujeme v rámci novelizačního bodu 71 doplnit odstavce 6 a 7, které by blíže specifikovaly, kdy náhradní vyznačení VIN možné není, resp. ho nelze akceptovat (za současné úpravy odkazů v ustanoveních § 83 a § 83a). Předmětné odstavce by mohly znít například takto:
„(6) Obecní úřad obce s rozšířenou působností nevyhoví žádosti o náhradní vyznačení identifikačního čísla (VIN), pokud
a) při přestavbě vozidla došlo k odstranění té části, na které výrobce umístil identifikační číslo (VIN),
b) při kontrole vozidla bylo zjištěno, že na vozidle je umístěno více identifikačních čísel (VIN); to neplatí, pokud nástavba vozidla má svoje identifikační číslo anebo v rámci vícestupňového schvalování bylo vozidlu přiděleno více identifikačních čísel (VIN), 
c) jde o vozidlo zaniklé, nebo 
d) je identifikační číslo (VIN) evidováno jako pohřešované nebo odcizené v Schengenském informačním systému nebo v informačním systému Policie České republiky nebo je tato informace zjištěna postupem podle § 5 odst. 8.
(7) Obecní úřad obce s rozšířenou působností zruší rozhodnutí o přidělení náhradního identifikačního čísla vozidla (VIN), pokud se zjistí, že bylo přiděleno
a) na základě nepravdivých údajů nebo podkladů, nebo
b) v rozporu s odstavcem 6.“.
	Vysvětleno
Rozhodování obecního úřadu obce s rozšířenou působností o náhradním vyznačení VIN považujeme za nadbytečné (viz vypořádání předchozích připomínek).
Pokud jde o situace uvedené v připomínce, kdy by nemělo k náhradnímu vyznačení VIN dojít, uvádíme, že podle navržené právní úpravy je náhradní vyznačení podmíněno tím, že vyznačení VIN je nečitelné nebo chybí. Zda k tomu došlo při přestavbě vozidla, není rozhodující, přičemž umístění vícero VIN na vozidle jeho náhradní vyznačení znemožňuje. 
Zakazovat náhradní vyznačení VIN u zaniklého vozidla je zbytečné, neboť takové vozidlo by v reálu vůbec nemělo existovat.
Obecně lze konstatovat, že náhradní vyznačení VIN bude možné jen v případě, že byla řádně ověřena totožnost vozidla. Pokud není možné ověřit totožnost vozidla, není ani možné provést náhradní vyznačení VIN.

	
	K čl. I bodu 74 – k § 38 odst. 1 písm. d) zákona č. 56/2001 Sb.:  
Mimo vozidla vyřazeného z provozu je třeba výslovně zakázat provoz vozidla, které mělo být ekologicky zlikvidováno nebo jinak zaniklo, a to ze stejných důvodů jako u vyřazeného vozidla. Požadujeme nové písmeno d) uvést ve znění: „d) které je vyřazeno z provozu nebo zaniklo,“.
V návaznosti je nezbytné upravit i ustanovení § 83 a § 83a zákona č. 56/2001 Sb. a ustanovení § 5 odst. 2 písm. m), § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 a § 125c odst. 5 a 6 zákona č. 361/2000 Sb.
	Vysvětleno
U vyřazených vozidel je nezbytné výslovně zákonem zakázat jejich provoz na pozemních komunikacích, neboť vyřazení vozidla z provozu je jen dočasný administrativní status, který lze kdykoli ukončit a vozidlo opět fakticky provozovat. Zakazovat zákonem provoz zlikvidovaných nebo zaniklých vozidel nepovažujeme za smysluplné. 

	
	K čl. I bodu 76 – k § 38a odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb.:  
Požadujeme ustanovení upřesnit, aby z něj bylo patrné, že žadatelem o povolení zkušebního provozu může být pouze právnická nebo fyzická podnikající osoba, a to i s ohledem na to, že přestupky za porušení ustanovení § 38a se váží pouze k těmto osobám. Písmeno a) by pak znělo:
„a) právnická nebo podnikající fyzická osoba, která silniční vozidla, jejich systémy, konstrukční části nebo samostatné technické celky vyvíjí, nebo jejich výrobce, nebo“.
	Vysvětleno
Ustanovení § 38a odst. 2 není potřeba upřesňovat, neboť z povahy činnosti, která je předpokladem povolení zkušebního provozu, o něj může žádat pouze podnikatel. Formulace směřující k právnickým či podnikatelským fyzickým osobám se spíše užívají při vymezení adresátů skutkových podstat přestupků.  


	
	K čl. I bodu 79 – k § 38a zákona č. 56/2001 Sb.:  
V současnosti Ministerstvo dopravy přidělí žadateli zvláštní registrační značku na základě povolení zkušebního provozu. Zkušební provoz je podmíněn mnoha povinnostmi, včetně vydání a řádného vedení knihy jízd. Chybí však nejen povinnost knihu jízd se zápisem o prováděné zkušební jízdě předložit kontrolním orgánům, ale i související sankce za porušení povinnosti. 
Řidič motorového vozidla je povinen podle § 6 odst. 8 zákona č. 361/2000 Sb. předložit policistovi (a dalším oprávněným osobám) pouze doklady podle odstavce 7. Kniha jízd mezi povinně předkládanými doklady není. Obdobně není tato povinnost stanovena ani v zákoně č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Do ustanovení § 38a zákona č. 56/2001 Sb. požadujeme tedy vložit nový odstavec 6, který bude znít:
„(6) Řidič vozidla s přidělenými zvláštními registračními značkami je povinen na výzvu policisty, vojenského policisty, strážníka obecní policie, inspektora silniční dopravy ve stejnokroji nebo celníka ve stejnokroji předložit knihu jízd se záznamem o prováděné zkušební jízdě ke kontrole.“.
Následně je nezbytné nově označit stávající odstavec 6.
	Akceptováno jinak
Do zákona o silničním provozu bude doplněna povinnost řidiče mít ve stanovených případech u sebe knihu jízd se záznamem o prováděné zkušební jízdě a tento doklad předložit při kontrole, včetně odpovídajícího správního postihu v případě porušení této povinnosti.


	
	K čl. I bodu 81 – k § 38b zákona č. 56/2001 Sb.:  
Policie České republiky se setkává s případy, kdy zejména v případě prodejců dochází k porušování zákona tím, že při prodeji vozidla, které je již registrováno na jiných RZ, umístí na vozidlo zvláštní RZ pro manipulační provoz a provedou zkušební jízdu s kupujícím (či takto označené vozidlo po nějakou dobu ponechají k vyzkoušení). Vozidlo je v danou chvíli provozováno na RZ, které mu nebyly přiděleny. Řidič vozidla většinou nemá možnost ověřit, zda je vozidlo provozováno v souladu s platnými právními předpisy. Ze strany řidiče tak chybí u přestupku znak společenské škodlivosti, přestože pro něho je přestupek jednoznačně definován v § 5 odst. 2 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., přičemž za něj hrozí zákaz činnosti. Provozovatel porušuje ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., aniž by o uvedené skutečnosti věděl, neboť svěřil vozidlo v dobré víře prodejci a shodně jako u řidiče zde chybí společenská škodlivost. Prodejci za takovéto porušení nehrozí žádná sankce, neboť v zákoně chybí ustanovení o nemožnosti umístit zvláštní RZ na jiné vozidlo. Požadujeme tedy tuto skutečnost napravit.
Rovněž požadujeme zakotvit v § 38b chybějící povinnost řidiče předložit knihu jízd se záznamem o prováděné manipulační jízdě kontrolnímu orgánu.
Prodejce smí umístit zvláštní RZ pouze na vozidlo, které nebylo registrované, a je povinen vyznačit dobu její platnosti. Při kontrolách se Policie České republiky často setkává s případy, kdy je na vozidle zvláštní RZ umístěna, ale není vyznačena doba její platnosti, přestože je na značce datum přidělení, razítko a podpis prodávajícího. Kupující nemá povinnost při kontrole předložit doklad o prodeji vozidla. Pokud je razítko prodejce nečitelné, je problém zjistit prodejce vozidla a zajistit kontrolu správním orgánem, zda byla značka zapsaná do evidenční knihy zvláštních RZ oprávněně. Policie České republiky nemá oprávnění takou RZ zadržet. Bez příslušné sankce může docházet ke zneužívání a opětovnému používání těchto zvláštních RZ.
V návaznosti na výše uvedené požadujeme návrh zákona v čl. I doplnit o nové novelizační body 82 až 84 (navazující novelizační body bude nutné následně přečíslovat):
„82. V § 38b odst. 4 písm. c) se za slovo „vozidlo“ vkládají slova „podle odstavce 1“.
83. V § 38b se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní: 
„(5) Řidič vozidla s přidělenými zvláštními registračními značkami je povinen na výzvu policisty, vojenského policisty, strážníka obecní policie, inspektora silniční dopravy ve stejnokroji nebo celníka ve stejnokroji předložit knihu jízd se záznamem o prováděné manipulační jízdě ke kontrole.“.
Dosavadní odstavce 5 až 7 se označují jako odstavce 6 až 8.
84. V § 38b odstavec 7 zní:
„(7) Prodejce je oprávněn umístit tabulku se zvláštní registrační značkou přidělenou podle odstavce 6 pouze na silniční vozidlo, které prodal; tato registrační značka je platná po dobu 10 dnů ode dne umístění. Prodejce na zvláštní registrační značce s omezenou platností vyznačí dobu její platnosti a umístění značky zaznamená, včetně platnosti zvláštní registrační značky a čísla dokladu o prodeji vozidla, v evidenční knize.“.“.
	Akceptováno částečně 
Do zákona o silničním provozu bude doplněna povinnost řidiče mít ve stanovených případech u sebe knihu jízd se záznamem o prováděné manipulační jízdě a tento doklad předložit při kontrole, včetně odpovídajícího správního postihu v případě porušení této povinnosti.
Prodejce se v připomínce uvedeném případu dopouští již podle platné právní úpravy přestupku, protože zvláštní registrační značku lze umístit jen na neregistrované vozidlo. Takovým jednáním je porušena povinnost podle § 38b odst. 4 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a spáchán přestupek podle § 83a odst. 5 písm. e) (použití tabulek s přidělenými zvláštními registračními značkami za jiným účelem, než je manipulační provoz).
Způsob vyznačení platnosti na tabulce se zvláštní registrační značkou stanoví dle § 38c odst. 5 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích prováděcí právní předpis. 


	
	K čl. I bodu 95 – k § 48b zákona č. 56/2001 Sb.:  
Navrhovaná úprava je dle důvodové zprávy zakotvena na základě požadavků pojišťoven a potřeby seznatelnosti důležitých informací pro provozovatele vozidla. Pokud pojišťovny ve větší míře a na základě právního titulu vyžadují data z informačního systému technických prohlídek, lze toto ošetřit zřízením přístupu v ustanovení § 48a odst. 8. A je-li pro provozovatele důležitá informace o datu nejbližší pravidelné technické prohlídky, lze dané zakotvit způsoby uvedenými v důvodové zprávě u novelizačních bodů 96 a 97.
Zveřejňování dat o vozidle na základě VIN (které lze celkem snadno u vozidla zjistit) – zejména čísla osvědčení o registraci vozidla, údajů z výrobního štítku a způsobu provedení identifikačních údajů, umožní pachatelům trestné činnosti získat informace důležité pro padělání dokladu k vozidlu a usnadní odcizení vozidla, aniž by byla jakákoliv kontrola tazatele (např. přihlášením do systému prostřednictvím identity). Zároveň tím ztrácí obecní úřady obcí s rozšířenou působností důležitý nástroj kontroly originality dokladu. 
Požadujeme v novelizačním bodě 95 zrušit písmeno a) obsahující číslo osvědčení o registraci vozidla a na konci textu písmene f) požadujeme doplnit slova „, s výjimkou fotografie VIN a výrobního štítku vozidla“. S ostatními údaji navrhovanými ke zveřejnění, lze souhlasit.
Alternativně by bylo možné návětí § 48b upravit takto: „Ministerstvo umožní způsobem umožňujícím dálkový přístup zjistit na základě identifikačního čísla silničního vozidla (VIN) a čísla osvědčení o registraci silničního vozidla …“. Za současného zrušení písmene a).
	Akceptováno jinak
Návrh bude upraven tak, že se číslo osvědčení o registraci vozidla postupem podle § 48b poskytovat nebude.


	
	K čl. I bodu 95 – k § 48b zákona č. 56/2001 Sb.:  
Zároveň požadujeme stanovit, že zveřejňování údajů se netýká vozidel podle § 7h odst. 4, případně dalších vozidel ve zvláštním režimu. Již dříve byl ze strany Ministerstva vnitra vznesen požadavek, aby z bezpečnostních důvodů nebyly údaje vozidel registrovaných na zvláštních registračních místech umisťovány do žádných výdejů dat a nebyly poskytovány údaje o těchto vozidlech jakýmkoli jiným způsobem, s výjimkou konkrétních důvodů stanovených jinými zákony. Předpokládáme, že ani u vozidel z registru diplomatických vozidel a vozidel ostatních subjektů, uvedených v tomto ustanovení, by to nebylo vhodné.
Požadujeme proto navrhovaný text § 48b označit jako odstavec 1 a doplnit odstavec 2: 
„(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na vozidla evidovaná na zvláštních registračních místech zřízených podle § 7h.“.
	Akceptováno jinak
Ustanovení § 48b bude upřesněno tak, že předmětem zveřejnění budou údaje o vozidlech vedených v informačním systému technických prohlídek. Lze doporučit, aby vozidla ve zvláštním režimu nebyla podrobována prohlídkám v běžných stanicích technické kontroly, jelikož pak o nich nebudou zaneseny údaje v informačním systému technických prohlídek.

	
	K čl. I bodům 102 a 103 – k § 64 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb.:  
Nesouhlasíme se zrušením odnětí osvědčení z důvodů opakovaného méně závažného porušení. Navrhovaná lhůta 1 roku není podle našeho názoru v případě závažného porušení povinností při provádění technických prohlídek dostatečně odrazující vzhledem k důsledkům, které mohou kvůli závažnému porušení povinností nastat z hlediska bezpečnosti, legalizace kradených vozidel apod. Požadujeme novelizační bod 102 zrušit.
	Akceptováno jinak
Namísto původně navrhované lhůty 1 roku bude stanovena lhůta 2 let.


	
	K čl. I bodům 102 a 103 – k § 64 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb.:  
Stejně tak považujeme za nevhodné stanovit, že lze o vydání nového osvědčení požádat nejdříve po 1 roce od odnětí předchozího osvědčení. Požadujeme, aby tato možnost nastala nejdříve po 3 letech.
	Akceptováno jinak
Viz vypořádání předchozí připomínky.

	
	K čl. I bodům 131 a 149 – k § 83 odst. 1 písm. f) a § 83a odst. 1 písm. j) zákona č. 56/2001 Sb.:  
Aniž bychom odhlédli od výše uvedené obecné zásadní připomínky, konstatujeme, že navržená skutková podstata vykazuje zásadní nedostatky, viz odkaz na § 14c či pořadí ustanovení, na která je odkazováno.
Tuto připomínku obdobně vztahujeme i k navrhovanému § 83a odst. 1 písm. j) zákona č. 56/2001 Sb.
	Akceptováno
Navržená právní úprava bude upravena dle uplatněné připomínky.

	
	K čl. I bodům 136 a 145 – k § 83 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb.:  
Do odstavce 1 předmětného ustanovení požadujeme s odkazem na výše uvedené zásadní připomínky vložit nové písmeno s) ve znění:
 „s) jako řidič nepředloží knihu jízd podle § 38a odst. 6 nebo § 38b odst. 5,“.
V návaznosti je nutné upravit všechny navazující novelizační body [mimo přečíslování novelizačních bodů, nových označení ustanovení atd. dojde v bodě 145 k nahrazení textu „písm. k)“ slovy „písm. k) a s)“ a k zohlednění úpravy v § 84].
	Akceptováno jinak
Do zákona o silničním provozu bude doplněna povinnost řidiče mít ve stanovených případech u sebe knihu jízd se záznamem o prováděné zkušební nebo manipulační jízdě a tento doklad předložit při kontrole. Porušení této povinnosti bude přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu.

	
	K čl. I bodům 158 a 175 a násl. – k § 83a odst. 5 písm. c) a § 84 zákona č. 56/2001 Sb.:
V § 38a odst. 5 je v písmenu d) stanovena povinnost vést záznam o každé provedené zkušební jízdě silničního vozidla v knize jízd, na kterou odkazuje § 83a odst. 5 písm. c), ale chybí zde odkaz na § 38a odst. 5 písm. f) stanovící povinnost vybavit před zahájením zkušební jízdy silniční vozidlo dokladem osvědčujícím přidělení zvláštní RZ a knihou jízd se záznamem o prováděné zkušební jízdě. Tento je třeba do § 83a odst. 5 písm. c) doplnit, neboť sankce pro tuto povinnost chybí. Obdobně je tomu v § 83a odst. 5, kde ve stávající písmenu f) chybí sankce pro § 38b odst. 4 písm. d). V zákoně rovněž chybí ustanovení o zákazu vložit zvláštní RZ na jiné vozidlo. Dáváme k diskusi, zda bude dostačovat za uvedené porušení sankce ve výši do 50 000,- Kč podle ustanovení § 83a odst. 11 písm. d). 
V návaznosti na výše uvedené požadujeme:
1. Do § 83a odst. 5 písm. c) doplnit odkaz na § 38a odst. 5 písm. f). Obdobně v § 83a odst. 5 písm. g) navrhujeme doplnit odkaz na § 38b odst. 4 písm. d) a § 38b odst. 6.
2. V § 83a odst. 5 vložit nová písmena f) a g), která znějí:
„f) v rozporu s § 38b odst. 4 písm. c) použije tabulky s přidělenými zvláštními registračními značkami za jiným účelem, než je zkušební provoz, nebo na jiné vozidlo než uvedené v odstavci 1,
g) v rozporu s § 38b odst. 6 umístil zvláštní registrační značku na jiné vozidlo, než které prodal, anebo nevyznačil dobu platnosti registrační značky,“.
Uvedené změny je nutné promítnout i do ustanovení § 84 a také ostatní pododstavce, novelizační body a odkazy nově označit.
	Akceptováno
Vybrané skutkové podstaty přestupků budou ve smyslu uplatněné připomínky doplněny do návrhu zákona. Předkladatel ještě zváží, v jakém rozsahu budou skutkové podstaty doplněny. 

	
	K čl. IV bodu 1 – k položce 26 přílohy:
Změny poplatků by měly odrážet náročnost správních úkonů a cenu RZ pro jednotlivé druhy vozidel a měly by být podle toho odstupňovány. Dle položky 26 je jednou zpoplatňováno přijetí žádosti, tedy dopředu nějaký úkon, a podruhé až vydání tabulky RZ, v čemž nespatřujeme logiku. Zdůvodnění argumentující sjednocením postupu vázat výběr poplatku k přijetí žádosti o provedení daného správního úkonu, nikoli až k jeho provedení správním orgánem (až na dílčí výjimky), není dostačující. 
Při určování poplatků dosavadní právní úpravy navrhovatel vycházel z prokazatelných nákladů na vydání RZ jednotlivým druhům vozidel podle jejich „finanční náročnosti“, tedy z ceny a počtu vydávaných RZ, z průměrné ceny práce zpracovávajícího úředníka, resp. dalších provozních nákladů registračního místa. U nyní navrhovaných poplatků postrádáme jejich řádné zdůvodnění. 
Stávající poplatky byly dle našeho názoru spravedlivě odstupňovány, nyní navrhované poplatky zdražují úkony především malým vozidlům s malými značkami, které převážně využívají k dopravě sociálně slabší skupiny obyvatel, což nepovažujeme za adekvátní. Doporučujeme znění Položky 26 revidovat a minimálně doplnit zvláštní část důvodové zprávy o podklady, ze kterých se u stanovení výše poplatků za úkon vycházelo.
	Vysvětleno
Návrhem zákona dochází ke zjednodušení položky 26 a sazby poplatků se již nerozlišují podle kategorie vozidla. K tomuto zjednodušení se přistoupilo s cílem umožnit v co nejširší míře podávání žádostí prostřednictvím Portálu dopravy, včetně úhrady poplatku prostřednictvím platební brány, pro což je účelné zakotvit co nejjednodušší strukturu sazebníku správních poplatků.
K navýšení poplatku za zápis vozidla do registru silničních vozidel či za zápis změny vlastníka nebo provozovatele vozidla v této souvislosti došlo u motocyklů či přípojných vozidel. Nedomníváme se však, že se jedná o vozidla, která si pořizují sociálně slabší skupiny obyvatel. Je tomu spíš naopak.
Pokud jde o sjednocení výběru poplatků již za přijetí žádosti a nikoli až za provedení daného úkonu, je to jednak směr, jímž se v poslední době postupně mění vymezení správních poplatků v zákoně o správních poplatcích v oblasti dopravy, a zároveň takto nastavený výběr správních poplatků lépe odráží skutečnost, že zamítnutí žádosti je zpravidla administrativně náročnější než vyhovění žádosti.


	
	K závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA):
Nejsme si zcela jistí, zda má Ministerstvo dopravy dostatečné kapacity na efektivní kontrolu tisku a výroby veřejné listiny na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností. Preferujeme centrální tisk a výrobu osvědčení o registraci vozidel ve Státní tiskárně cenin.  Pokud je požadován tisk v obecních úřadech obcí s rozšířenou působností (z důvodů rychlejšího doručení), pak požadujeme, aby se tak dělo na bianco tiskopisu vyrobeném ve Státní tiskárně cenin s požadovanými ochrannými prvky, včetně zaručení přísné evidence tiskopisů. Z RIA není zřejmé, na základě jakých výpočtů byly přínosy kalkulovány a porovnávány (doporučujeme doplnit). Domníváme se, že koeficient přínosů, a tedy ani porovnání přínosů a nákladů uvedený na str. 6 RIA, neodpovídá ve všech aspektech realitě. Požadujeme materiál v daném smyslu upravit.
	Vysvětleno
Tisk osvědčení o registraci vozidla přímo obecními úřady obcí s rozšířenou působností umožňuje vyřízení žádosti najednou, při jedné návštěvě úřadu. Pokud by byla osvědčení o registraci vozidla vyráběna centrálně, musel by žadatel navštívit úřad podruhé, aby mu mohlo být osvědčení o registraci vozidla vydáno. To nepovažujeme za smysluplné.


	
	Nad rámec návrhu – k § 6 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb.:
Navrhujeme v § 6 na konci odstavce 3 doplnit písmeno h), které zní: 
„h) identifikační číslo (VIN) a povinný štítek vozidla splňují požadavky přímo použitelného předpisu Evropské unie*), 
*) Příloha II Prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/535 ze dne 31. března 2021, kterým se stanoví pravidla pro uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2144, pokud jde o jednotné postupy a technické specifikace pro schvalování typu vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla, pokud jde o jejich obecné konstrukční vlastnosti a bezpečnost, v konsolidovaném znění.“.
Podle přechodných ustanovení prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/535 ze dne 31. března 2021:
1. s účinkem ode dne 6. července 2022 odmítnou schvalovací orgány udělit EU schválení typu pro nové typy vozidel z hlediska kontrolní číslice identifikačního čísla vozidla, které nejsou v souladu s technickými specifikacemi stanovenými v příloze II části 2 oddíle C, pokud jde o příslušné požadavky uvedené v příloze II nařízení (EU) 2019/2144;
2. s účinkem ode dne 7. července 2026 odmítnou vnitrostátní orgány z důvodů, které se týkají kontrolní číslice identifikačního čísla vozidla, registraci, uvedení na trh a uvedení do provozu vozidel, která nesplňují technické specifikace stanovené v příloze II části 2 oddíle C, pokud jde o příslušné požadavky uvedené v příloze II nařízení (EU) 2019/2144.
Toto prováděcí nařízení není zapracováno do novely zákona.
Policie České republiky při vyhlašování pátrání po motorových vozidlech přebírá údaje o vozidlech (včetně VIN), jejich RZ a dokladech z registru silničních vozidel Ministerstva dopravy. Údaje o vozidlech vyhlášených v pátracím systému Policie České republiky jsou následně publikovány do SIS a informačního systému Interpolu SMV. 
Závady v identifikačním čísle VIN neumožňují vložit údaje k odcizenému vozidlu do pátracích informačních systémů a zahájit po odcizeném vozidle okamžité mezinárodní pátrání, neboť by tak mohlo docházet k poškozování vlastníka vozidla. 
Zároveň upozorňujeme, že nevyužívání modulu AVI rozhraní Eucaris a neověřování dat o vozidle, jehož dovoz je deklarován z jiného členského státu (před registrací, před změnou vlastníka apod.), umožňují v České republice registrovat vozidla na padělané doklady či vozidla se závadami v dokladech, historii, technickém stavu nebo právním stavu (např. vozidla leasingových společností, vozidla jejichž přeregistrace je blokovaná, omlazování vozidel, vážné poškození vozidla apod.). Řadě případů legalizace v České republice nebo poškozování spotřebitele by bylo možné předejít, pokud by Česká republiky využívala modul AVI
	Vysvětleno
Pokud vozidlo nemá správnou podobu VIN, nemůže dojít ke schválení jeho technické způsobilosti (minimálně v případě novějších vozidel vyrobených v Evropské unii). Schválení technické způsobilosti vozidla je přitom podmínkou jeho registrace. Tuto problematiku proto není potřeba řešit na úrovni registrace vozidel.
Navíc dotčená unijní pravidla se týkají pouze nových vozidel, jejichž technická způsobilost byla schválena s platností ve všech členských státech Evropské unie. Do registru silničních vozidel se však zapisují i jiná vozidla, tj. starší či se schválením technické způsobilosti v třetí zemi. 
Ministerstvo dopravy však zahrne do registru silničních vozidel funkcionalitu umožňující kontrolu VIN. 

	
	Nad rámec návrhu – k § 6a zákona č. 56/2001 Sb.:
V aplikační praxi se Ministerstvo vnitra nebo krajská ředitelství Policie České republiky setkávají i s případy, kdy je předmětem propadnutí nebo zabrání silniční vozidlo, které není registrované v České republice, ale je v registru jiného členského státu, případně třetí země. K vozidlu často nejsou dostupné ani doklady. Praxe v jiných členských státech je podle našich zjištění taková, že k registraci vozidla, které připadlo do vlastnictví státu, postačí výpis z registru příslušného členského státu, kde je nebo bylo vozidlo naposledy registrováno, případně autorizovaná informace nezbytná pro zapsání technických údajů k vozidlu.  
K registraci vozidla v registru silničních vozidel může dojít i na základě zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení, ve znění pozdějších předpisů, neboť správou zajištěného majetku se podle § 1 odst. 4, § 12 a souvisejících ustanovení zákona č. 279/2003 Sb. rozumí i jeho prodej, a to ještě před samotným rozhodnutím o trestu propadnutí věci, výkonu ochranného opatření zabrání věci, náhradních hodnot apod.
Podle zákona č. 279/2003 Sb. se postupuje i při výkonu rozhodnutí o zajištění majetku vydaného v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních pro účely uvedené v zákoně a při správě majetku zajištěného podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.
Správu zajištěného majetku podle zákona č. 279/2003 Sb. je oprávněn provádět soud, který o zajištění rozhodl v prvním stupni, soud, na který přešla příslušnost ke správě podle § 1 odst. 5 zákona č. 279/2003 Sb., Ministerstvo vnitra, je-li soudem pověřeno ke správě zajištěného majetku (§ 9 odst. 1 zákona č. 279/2003 Sb.). Ustanovení zákona o postupu soudu při správě zajištěného majetku se obdobně užijí také na postup policejního orgánu, který o zajištění majetku rozhodl, vyzval k vydání věci nebo vydal příkaz k odnětí věci podle trestního řádu; před rozhodnutím o prodeji zajištěného majetku je policejní orgán povinen informovat státního zástupce o tom, že tento majetek má být prodán, s výjimkou případu, kdy má být prodána věc podléhající rychlé zkáze (§ 1 odst. 6 zákona č. 279/2003 Sb.).
Za § 6 tudíž navrhujeme vložit nový § 6a, který včetně poznámky pod čarou bude znít:
„§ 6a
(1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností zapíše silniční vozidlo, jehož technická způsobilost podléhá schválení a které je nebo naposledy bylo registrováno v jiném státě na základě oznámení
a) Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, přešlo-li vlastnictví k silničnímu vozidlu na stát odúmrtí, nebo připadnutím ze soudní úschovy podle zvláštních právních předpisů, 
b) krajského ředitelství Policie České republiky, přešlo-li vlastnictví k silničnímu vozidlu na stát jeho propadnutím nebo zabráním v trestním, přestupkovém nebo jiném obdobném řízení, nebo
c) správce zajištěného majetku ve věcech výkonu rozhodnutí o zajištění majetku podle jiného právního předpisu*).
(2) K oznámení podle odstavce 1 písm. a) nebo b) se přiloží doklad o nabytí vlastnického práva, k oznámení podle odstavce 1 písm. c) rozhodnutí soudu o zajištění majetku. Dále se přiloží výpis z registru silničních vozidel jiného členského státu nebo obdobný doklad vydaný jiným než členským státem, nebo jiný dokument osvědčující údaje podle § 4 odst. 3. Osvědčení o registraci silničního vozidla se přikládá, má-li jej Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, krajské ředitelství Policie České republiky nebo správce zajištěného majetku k dispozici. 
(3) Na činnosti související se zápisem těchto silničních vozidel se § 4 odst. 2 a 3 a § 6 odst. 3 písm. a) až d), f) a g) a § 7 použijí obdobně.
_________
*) Zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení, ve znění pozdějších předpisů.“.
Na výsledném znění (především odkazů) jsme připraveni spolupracovat s věcným gestorem dané oblasti.
	Vysvětleno
Jednou ze základních podmínek pro zápis vozidla do registru silničních vozidel je u vozidel registrovaných v jiném státě předložení osvědčení o registraci vozidla. Bez splnění této podmínky není možné vozidlo do registru silničních vozidel zapsat. 
Požadovaná změna právní úpravy přitom rezignuje ve prospěch vozidel propadlých státu i na další podmínky, které musí být splněny za účelem registrace běžných vozidel, což nepovažujeme za obhajitelné.  
Do budoucna může přinést řešení navržená změna unijního práva, díky které by osvědčení o registraci vozidla nebylo nutné předkládat při jeho přeregistraci. 

	
	Nad rámec návrhu – k § 8 zákona č. 56/2001 Sb.:
V aplikační praxi zpravidla není možné reálně dodržet lhůtu 10 dnů od právní moci rozhodnutí stanovenou zákonem č. 56/2001 Sb. pro zapsání přechodu vlastnického práva podle § 8 odst. 1 písm. b) bodu 2. Důvodem je zejména doba od právní moci rozhodnutí do doručení rozhodnutí útvaru krajského ředitelství Policie České republiky, který je oprávněn činit příslušné úkony v dané věci (tato doba je ve většině případů delší než 10 dnů) a další nezbytné kroky, které musí krajské ředitelství Policie České republiky učinit v souvislosti s nakládáním s takto zajištěnými vozidly před zapsáním změny v registru vozidel. Přičemž většina takto zajištěných vozidel nezůstává nadále ve vlastnictví státu. 
Požadujeme tudíž provedení několika úprav dotčeného ustanovení:
V § 8 odst. 1 písm. b) na konci bodu 1 zrušit slovo „nebo“,
	Akceptováno částečně
Jedná se o připomínku nad rámec návrhu zákona.
V § 8 odst. 3 bude upraveno, že v případě oznámení podle § 8 odst. 1 písm. b) bodu 2 se oznámení podává do 10 pracovních dnů ode dne, kdy se o přechodu vlastnického práva k vozidlu daný subjekt dozvěděl.
Pokud jde o zbytek požadovaných změn právní úpravy, je třeba připomenout, že v návaznosti na provedenou dražbu vozidla dochází ke změně jeho vlastníka formou přechodu vlastnického práva, což lze do registru silničních vozidel zapsat již na základě stávajícího § 8 odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.  

	
	Nad rámec návrhu – k § 8 zákona č. 56/2001 Sb.:
V aplikační praxi zpravidla není možné reálně dodržet lhůtu 10 dnů od právní moci rozhodnutí stanovenou zákonem č. 56/2001 Sb. pro zapsání přechodu vlastnického práva podle § 8 odst. 1 písm. b) bodu 2. Důvodem je zejména doba od právní moci rozhodnutí do doručení rozhodnutí útvaru krajského ředitelství Policie České republiky, který je oprávněn činit příslušné úkony v dané věci (tato doba je ve většině případů delší než 10 dnů) a další nezbytné kroky, které musí krajské ředitelství Policie České republiky učinit v souvislosti s nakládáním s takto zajištěnými vozidly před zapsáním změny v registru vozidel. Přičemž většina takto zajištěných vozidel nezůstává nadále ve vlastnictví státu. 
Požadujeme tudíž provedení několika úprav dotčeného ustanovení:
V § 8 odst. 1 písm. b) bodě 2 za slovy „soudní úschovy,“ zrušit slovo „nebo“ a slova „oznámení krajského ředitelství Policie České republiky, přešlo-li vlastnictví k silničnímu vozidlu na stát jeho propadnutím nebo zabráním v trestním, přestupkovém nebo jiném obdobném řízení“ navrhujeme vyčlenit do samostatného nového bodu 3, s doplněním slova „nebo“ na konci nového bodu 3,
	Akceptováno částečně
Viz vypořádání přechozí připomínky.


	


	
	Nad rámec návrhu – k § 8 zákona č. 56/2001 Sb.:
V aplikační praxi zpravidla není možné reálně dodržet lhůtu 10 dnů od právní moci rozhodnutí stanovenou zákonem č. 56/2001 Sb. pro zapsání přechodu vlastnického práva podle § 8 odst. 1 písm. b) bodu 2. Důvodem je zejména doba od právní moci rozhodnutí do doručení rozhodnutí útvaru krajského ředitelství Policie České republiky, který je oprávněn činit příslušné úkony v dané věci (tato doba je ve většině případů delší než 10 dnů) a další nezbytné kroky, které musí krajské ředitelství Policie České republiky učinit v souvislosti s nakládáním s takto zajištěnými vozidly před zapsáním změny v registru vozidel. Přičemž většina takto zajištěných vozidel nezůstává nadále ve vlastnictví státu. 
Požadujeme tudíž provedení několika úprav dotčeného ustanovení:
V návaznosti v § 8 odst. 1 písm. b) doplnit bod 4, který včetně poznámky pod čarou bude znít: „4. oznámení správce zajištěného majetku ve věcech výkonu rozhodnutí o zajištěné majetku podle jiného právního předpisu*). 
____________
*) Zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení, ve znění pozdějších předpisů.“.
	Akceptováno částečně
Viz vypořádání přechozí připomínky.

	
	Nad rámec návrhu – k § 8 zákona č. 56/2001 Sb.:
V aplikační praxi zpravidla není možné reálně dodržet lhůtu 10 dnů od právní moci rozhodnutí stanovenou zákonem č. 56/2001 Sb. pro zapsání přechodu vlastnického práva podle § 8 odst. 1 písm. b) bodu 2. Důvodem je zejména doba od právní moci rozhodnutí do doručení rozhodnutí útvaru krajského ředitelství Policie České republiky, který je oprávněn činit příslušné úkony v dané věci (tato doba je ve většině případů delší než 10 dnů) a další nezbytné kroky, které musí krajské ředitelství Policie České republiky učinit v souvislosti s nakládáním s takto zajištěnými vozidly před zapsáním změny v registru vozidel. Přičemž většina takto zajištěných vozidel nezůstává nadále ve vlastnictví státu. 
Požadujeme tudíž provedení několika úprav dotčeného ustanovení:
V § 8 odst. 2 zrušit slova „nebo oznámení“,
	Akceptováno částečně
Viz vypořádání přechozí připomínky.

	
	Nad rámec návrhu – k § 8 zákona č. 56/2001 Sb.:
V aplikační praxi zpravidla není možné reálně dodržet lhůtu 10 dnů od právní moci rozhodnutí stanovenou zákonem č. 56/2001 Sb. pro zapsání přechodu vlastnického práva podle § 8 odst. 1 písm. b) bodu 2. Důvodem je zejména doba od právní moci rozhodnutí do doručení rozhodnutí útvaru krajského ředitelství Policie České republiky, který je oprávněn činit příslušné úkony v dané věci (tato doba je ve většině případů delší než 10 dnů) a další nezbytné kroky, které musí krajské ředitelství Policie České republiky učinit v souvislosti s nakládáním s takto zajištěnými vozidly před zapsáním změny v registru vozidel. Přičemž většina takto zajištěných vozidel nezůstává nadále ve vlastnictví státu. 
Požadujeme tudíž provedení několika úprav dotčeného ustanovení:
V § 8 odstavec 5 upravit na znění:
„(5) K oznámení se přiloží doklad o nabytí vlastnického práva k silničnímu vozidlu nebo rozhodnutí soudu o zajištění majetku podle jiného právního předpisu*) a výpis z registru silničních vozidel jiného členského státu nebo obdobný doklad vydaný jiným než členským státem nebo jiný dokument osvědčující údaje podle § 4 odst. 3; osvědčení o registraci silničního vozidla, má-li je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, krajské ředitelství Policie České republiky nebo správce zajištěného majetku k dispozici.“.
	Akceptováno částečně
Viz vypořádání přechozí připomínky.

	
	Nad rámec návrhu – k § 38b odst. 1 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb.:
Zásadně nesouhlasíme s tím, aby na pozemních komunikacích byla provozována vozidla vyřazená z provozu [rozpor s § 38 odst. 1 písm. d) návrhu]. A to ani v rámci manipulačního provozu a s platným pojištěním odpovědnosti z provozu.
Tak, jak je ustanovení navrženo, by dokonce šlo o vozidla, kde neplatí podmínka, že technická způsobilost vozidla byla schválena [tato podmínka je stanovena pouze u písmene a)]. Velkorysé stanovení okruhu 100 km od provozovny, v němž by se vozidla v manipulačním provozu mohla pohybovat je jen obtížně možné kontrolovat, nehledě na skutečnost, že řada právnických osob či fyzických podnikajících osob má po celé České republice několik provozoven. 
Návrh se může vztahovat na všechna vozidla vlastněná či provozovaná právnickou osobou či fyzickou osobou podnikající, tj. i na osobní vozidla, kterými může osoba jezdit v provozu, aniž by musela přepravovat náklad. Ustanovením je podle našeho názoru obcházeno placení silniční daně.
Požadujeme proto zrušit § 38b odst. 1 písm. b) - povolení manipulačního provozu pro silniční vozidlo, které je vyřazeno z provozu, za účelem jízdy v okruhu nejvýše 100 km od provozovny dopravce, pokud nejsou vozidlem přepravovány osoby ani náklad.
	Vysvětleno
Jedná se o připomínku nad rámec návrhu zákona.
Rozporovaná právní úprava je obsažena již v platném znění zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Nejedná se přitom o legalizaci provozu vyřazených vozidel, protože je jednak omezen okruh, v němž se takové vozidlo může pohybovat, a současně nesmí být při vozidlem přepravovány osoby ani náklad.
Návrhem zákona však dojde ke zefektivnění možností kontroly, zda není tohoto režimu zneužíváno. V návaznosti na akceptaci jiné připomínky bude do zákona o silničním provozu doplněna povinnost řidiče mít ve stanovených případech u sebe knihu jízd se záznamem o prováděné manipulační jízdě a tento doklad předložit při kontrole. Díky tomu bude možné přímo v provozu kontrolovat, zda manipulačního provozu zneužíváno k běžným jízdám. 

	
	Nad rámec návrhu – k § 14 zákona č. 56/2001 Sb.:
Navrhujeme v § 14 odst. 1 za slova „na žádost vlastníka silničního vozidla“ doplnit slova „registrovaného v registru silničních vozidel České republiky“. 
Jedná se o upřesnění vyplývající z požadavku aplikační praxe, že vývozní RZ lze přidělit jen vozidlu registrovanému v České republice, což vyplývá i z přílohy 19 prováděcí vyhlášky č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel. Absence upřesnění umožňuje legalizaci trestné činnosti.
	Vysvětleno
Požadované doplnění daného ustanovení považujeme za nadbytečné. Stávající znění nečiní dle údajů dostupných Ministerstvu dopravy v praxi žádné výkladové potíže a je zjevné, že vývozní registrační značky lze přidělit vozidlům registrovaným v České republice, která se mají vyvézt.

	
	Nad rámec návrhu – ke kontrolnímu úkonu 0.3.1 podle vyhlášky č. 211/2018 Sb.:
Požadujeme, aby neshoda údajů VIN na vozidle a v řídících jednotkách vozidla nebo chybějící VIN řídící jednotky u vozidla, na níž výrobce podle dokumentace VIN umístil, byla označena jako závada 0.3.1.1. Neshoda údajů s hodnocením B (s přechodným ustanovením, které by toto vyžadovalo jen u vozidel vyrobených po roce 2000).
Při napojení vozidla na diagnostiku při měření emisí lze vyčíst VIN z řídících jednotek ve vozidle. Řídící jednotka je považována za výměnný díl, tj. není závadou, pokud je vyměněna za řídící jednotku stejného typu vozidla. Pokud je z řídící jednotky při diagnostických úkonech vyčten jiný VIN, než shodující se s doklady a karosérií vozidla, nebyl dodržen výrobcem schválený postup přizpůsobení imobilizéru, kdy dochází k zápisu VIN vozidla do náhradního dílu (toto přizpůsobení zajišťuje výrobce on-line na žádost servisního technika, který výměnu provádí). Přizpůsobení je nutné z hlediska on-line aktualizace SW řídící jednotky. Při nedodržení postupů výrobce nebo nestandardní manipulaci s řídícími jednotkami nemůže výrobce garantovat správnou funkčnost a technickou způsobilost vozidla. 
Neobsahuje-li řídící jednotka vozidla žádné VIN (i když výrobce VIN na jednotce vyznačil) nebo obsahuje-li VIN jiného vozidla, jedná se o zjevnou neshodu údajů (závadu 0.3.1.1 hodnocenou jako „B“ – vážná „Změna nebo úprava vozidla, která neodpovídá schválenému provedení nebo údajům, uvedeným v přiložené dokumentaci k vozidlu“. 
Regulační rámec UNECE R 155 a R 156 a související požadavky Security – related Vehicle Software Update Management Systems (SUMS) zavádějí přísnější kontrolu integrity, autenticity a sledovatelnosti SW. UNECE R 155 a R 156 výrazně zpřísňují podmínky pro výměnu ECU. Zavádějí povinné procesy kybernetické bezpečnosti, správy SW a sledovatelnosti, takže výměna musí být prováděna pouze autorizovaným servisem, aby nedošlo k ohrožení bezpečnosti nebo emisní shody vozidla. Neautorizovaná výměna ECU může vést ke ztrátě typového schválení a nevyhovující emisní kontrole.
	Vysvětleno
Jedná se o připomínku, která se týká právní úpravy ve vyhlášce č. 211/2008 Sb., nikoli úpravy obsažené v návrhu zákona ani v návrhem novelizovaných zákonech. Nejde tak připomínku ve smyslu legislativních pravidel vlády. 

	
	Nad rámec návrhu – ke kontrolnímu úkonu 0.3.1 podle vyhlášky č. 211/2018 Sb.:
Požadujeme, aby v metodickém pokynu pro stanice měření emisí a stanice technické kontroly byla změněna ta část metodiky, která aktuálně zní: „pokud se při načtení řídící jednotky vyčítá VIN vozidla uloženého v palubní síti, pak neshoda s VIN vyraženým na vozidle se nehodnotí a tzv. emisně nesouvisející závady se nevyhodnocují, ani neuvádějí do protokolu“. Navrhujeme, aby při emisní kontrole v případě, že bude zjištěno jiné VIN na řídící jednotce (nebo nebude zjištěno žádné), byla do poznámky protokolu tato skutečnost uvedena, totéž v protokolu z STK. 
Při napojení vozidla na diagnostiku při měření emisí lze vyčíst VIN z řídících jednotek ve vozidle. Řídící jednotka je považována za výměnný díl, tj. není závadou, pokud je vyměněna za řídící jednotku stejného typu vozidla. Pokud je z řídící jednotky při diagnostických úkonech vyčten jiný VIN, než shodující se s doklady a karosérií vozidla, nebyl dodržen výrobcem schválený postup přizpůsobení imobilizéru, kdy dochází k zápisu VIN vozidla do náhradního dílu (toto přizpůsobení zajišťuje výrobce on-line na žádost servisního technika, který výměnu provádí). Přizpůsobení je nutné z hlediska on-line aktualizace SW řídící jednotky. Při nedodržení postupů výrobce nebo nestandardní manipulaci s řídícími jednotkami nemůže výrobce garantovat správnou funkčnost a technickou způsobilost vozidla. 
Neobsahuje-li řídící jednotka vozidla žádné VIN (i když výrobce VIN na jednotce vyznačil) nebo obsahuje-li VIN jiného vozidla, jedná se o zjevnou neshodu údajů (závadu 0.3.1.1 hodnocenou jako „B“ – vážná „Změna nebo úprava vozidla, která neodpovídá schválenému provedení nebo údajům, uvedeným v přiložené dokumentaci k vozidlu“. 
Regulační rámec UNECE R 155 a R 156 a související požadavky Security – related Vehicle Software Update Management Systems (SUMS) zavádějí přísnější kontrolu integrity, autenticity a sledovatelnosti SW. UNECE R 155 a R 156 výrazně zpřísňují podmínky pro výměnu ECU. Zavádějí povinné procesy kybernetické bezpečnosti, správy SW a sledovatelnosti, takže výměna musí být prováděna pouze autorizovaným servisem, aby nedošlo k ohrožení bezpečnosti nebo emisní shody vozidla. Neautorizovaná výměna ECU může vést ke ztrátě typového schválení a nevyhovující emisní kontrole.
	Vysvětleno
Jedná se o připomínku, která se týká právní úpravy ve vyhlášce č. 211/2008 Sb., nikoli úpravy obsažené v návrhu zákona ani v návrhem novelizovaných zákonech. Nejde tak připomínku ve smyslu legislativních pravidel vlády.

	
	Nad rámec návrhu – k § 6 odst. 10 zákona č. 361/2000 Sb.:
Požadujeme v § 6 vložit nový odstavec 10 (dosavadní odstavec 10 označit jako odstavec 11) ve znění: 
„(10) Pokud je při kontrole vozidla
a) zjištěno, že se na něm nachází tabulky s registrační značkou, které měly být podle zvláštního právního předpisu odevzdány, tabulky s neplatnou registrační značkou, jinou registrační značkou než tou, která je vozidlu přidělena, nebo neschválené napodobeniny tabulek registrační značky, nebo
b) řidičem předloženo neplatné osvědčení o registraci vozidla nebo osvědčení o registraci vozidla, které mělo být odevzdáno,
je policista, vojenský policista, strážník obecní policie, inspektor silniční dopravy nebo celník oprávněn tyto tabulky s registrační značkou, jejich napodobeniny nebo osvědčení o registraci vozidla odejmout. Řidiči o tom vydá potvrzení.“.
Navrhovaná právní úprava reaguje na potřebu posílit ochranu zákonnosti v oblasti provozu na pozemních komunikacích a zajistit efektivní nástroj pro okamžité řešení zjištěných případů neoprávněného užití RZ nebo dokladů k vozidlu. Zavedení výslovné možnosti zadržet a odebrat RZ v situaci, kdy je zjištěno, že RZ na vozidlo nepatří nebo je falešná, nebo se jedná o neplatné doklady k vozidlu, umožní příslušným kontrolním orgánům:
• bezprostředně zabránit dalšímu provozu vozidla v protiprávním stavu,
• snížit riziko páchání další protiprávní činnosti, včetně závažných dopravních přestupků a trestných činů,
V případě, kdy Policie České republiky zastaví vozidlo, na kterém jsou umístěny tabulky s RZ, která vozidlu nenáleží, nebo které měly být odevzdány, lze dle názoru Ministerstva dopravy RZ odebrat.
Dle bodu 15. rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, č.j.: 65 A 37/2023-22, nebyl-li splněn žádný ze zákonem stanovených důvodů (podle § 34 odst. 1 zákona o Policii České republiky) pro odnětí RZ, nelze RZ odejmout. V případě, kdy Policie České republiky zastaví vozidlo, na kterém jsou umístěny RZ, které vozidlu nenáleží, nebo které měly být odevzdány, je dle krajského soudu dostačujícím důkazem zajistit fotodokumentaci.
Jde například i o případy, kdy je vozidlo na základě neuhrazeného povinného ručení vyřazeno z provozu, provozovatel RZ neodevzdal a řidič na místě pojištění neuhradí. Tedy nadále provozuje vozidlo, které nesplňuje podmínku provozu na pozemních komunikacích.
Tuto připomínku považuje ministerstvo za zásadní.
	Akceptováno
Do zákona o silničním provozu bude doplněno oprávnění policie a dalších subjektů odejmout tabulky s registrační značkou, která vozidlu není přidělena.

	Ministerstvo financí
	K Důvodové zprávě a Předkládací zprávě:
Do Předkládací zprávy a Důvodové zprávy (Obecná část G.1.) požadujeme doplnit, že veškeré výdaje související s aplikací navrhované právní úpravy budou zajištěny v rámci limitů výdajů příslušné kapitoly státního rozpočtu bez nároku na jejich navýšení. 
Případný požadavek na překročení výdajů by musel být kompenzován nově narozpočtovanými příjmy kapitoly 327 – Ministerstvo dopravy.
	Akceptováno
Do předkládací a důvodové zprávy bude doplněno, že krytí výdajů, které budou s navrženou právní úpravou spojeny, ze státního rozpočtu bude předmětem jednání při sestavování státního rozpočtu na příslušný rok.


	
	K § 6 odst. 5 – zápis dovezeného vozidla do registru silničních vozidel:
V současnosti platí, že žádající osoba není povinna v případě dovezeného silničního vozidla dokládat při schvalování technické způsobilosti silničního vozidla týkající se zápisu silničního vozidla do registru silničních vozidel skutečnost, že konkrétní silniční vozidlo bylo řádně podrobeno celním formalitám v širším slova smyslu. Přitom v aplikační praxi správce cla bylo zjištěno, že jsou do registru silničních vozidel přihlašována a zapisovaná silniční vozidla, dovezená ze třetích zemí (včetně států ESVO), vůči kterým nebyly splněny celní formality, resp. nebylo řádně realizováno celní řízení. Návrh na věcnou změnu v § 6 zákona č. 56/2001 Sb. byl iniciován Generálním ředitelstvím cel písemností ze dne 18. 4. 2023 pod č. j. 5541-3/2023-900000-301, která byla zaslána Ministerstvu dopravy. 
Z důvodu systémového předcházení potencionálním celním a daňovým únikům a zajištění dodržování celních formalit je navrhováno zavedení nové povinnosti, která by byla obdobná k ustanovení § 6 odst. 5 písm. d), které stanoví, že k žádosti o zápis silničního vozidla do registru silničních vozidel žadatel přiloží potvrzení o zaplacení daně z přidané hodnoty v případě pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu. 
Navrhujeme, aby žadatel při zápisu dovezeného silničního vozidla do registru silničních vozidel přiložil údaj o evidenčním čísle rozhodnutí v celním řízení, kterým bylo silniční vozidlo propuštěno do celního režimu volného oběhu, anebo dovoz silničního vozidla osvědčil jinými důkazními prostředky (např. čestným prohlášením), a to zejména v případech, kdy je podáno ústní celní prohlášení nebo je proveden úkon, který je považovaný za celní prohlášení. Tyto údaje budou sloužit primárně správci cla, který bude mít do registru silničních vozidel legální přístup, a to pro kontrolní účely. Konkrétně lze v § 6 odst. 5 za písm. d), které řeší přikládání potvrzení o zaplacení DPH v případě pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu, vložit nové písmeno e) o tomto znění: „K žádosti o zápis silničního vozidla do registru silničních vozidel žadatel přiloží „f) údaj o evidenčním čísle rozhodnutí v celním řízení, kterým bylo silniční vozidlo propuštěno do celního režimu volného oběhu, nebo jiný důkazní prostředek, který osvědčuje provedení celního řízení, v případě dovozu silničního vozidla z jiného státu než členského státu Evropské unie“.
	Akceptováno jinak
Do návrhu bude doplněno, že se v případě vozidla dovezeného z jiného než členského státu Evropské unie v žádosti o jeho zápis do registru silničních vozidel uvádí, evidenční číslo rozhodnutí v celním řízení, kterým bylo silniční vozidlo propuštěno do celního režimu volného oběhu, nebo, pokud toto číslo neexistuje, jiný údaj osvědčující řádný dovoz vozidla, a to v případě, že má žadatel tento údaj k dispozici. Tento údaj pak bude veden v registru silničních vozidel.

	
	K § 12 – „nepožadavek“ odevzdání RZ a osvědčení o registraci vozu
Návrh zákona obsahuje mimo jiné změny v § 12 týkající se návrhu nepožadovat odevzdání osvědčení o registraci vozidla, ani RZ v případě vyřazení vozidla z provozu. Přestože rozumíme snaze hledat snížení administrativních požadavků ze strany státu na občany, je třeba diskutovat navrhované změny v širším kontextu, a to i z pohledu cíle snižování počtu provozu vozidel bez sjednaného povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Možnost ponechávání RZ potenciálně zvyšuje nežádoucí jednání v podobě provozu vozidel, ke kterým příslušné pojištění sjednáno nebude. Vozidlo sice bude vyřazeno z provozu, ale pokud má provozovatel k dispozici RZ, tak chování v podobě i jen občasného vyjetí vozidla do provozu nic nebrání (není „fyzická bariéra“ v podobě vozidla bez RZ). Proto požadujeme diskuzi na toto téma, jelikož jsme nebyli seznámeni se záměrem navrhovaném v předkládané novele.
	Akceptováno jinak
Ze zákona bude vypuštěno rozhodování obecního úřadu obce s rozšířenou působností z moci úřední o vyřazení vozidla z provozu, pokud k vozidlu není po dobu více než 30 dnů sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vozidlo tedy nebude vyřazeno z provozu, dokud o to jeho provozovatel nepožádá, a nadále se na něj bude vztahovat povinnost pojištění odpovědnosti z jeho provozu. To reflektuje i dílčí změna zákona o odpovědnosti z provozu vozidla, která vypouští specifickou úpravu vztahující se k vozidlům vyřazeným z provozu rozhodnutím vydaným z moci úřední.
Pokud tedy jde o vozidla, u nichž není splněna povinnost pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a o jejichž vyřazení z provozu rozhodoval podle stávající právní úpravy obecní úřad obce s rozšířenou působností z moci úřední, tato vozidla budou podle navržené právní úpravy i nadále podléhat povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, resp. provozovatel takového vozidla bude povinen platit České kanceláři pojistitelů příspěvek za dobu bez pojištění, a to bez časového omezení, tj. až do doby, dokud případně sám nepožádá o vyřazení vozidla z provozu.
Pokud jde o v připomínce uvedené riziko používání vozidel vyřazených z provozu, návrh zákona na něj pamatuje a jak do zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, tak do zákona o silničním provozu doplňuje výslovný zákaz provozovat, resp. řídit vozidlo, které je vyřazeno z provozu. 
Porušení zákazu provozovat vozidlo, které je vyřazeno z provozu, bude přestupkem provozovatele vozidla, za který mu bude možné uložit pokutu až do výše 50 tisíc Kč. Porušení zákazu řídit takové vozidlo bude přestupkem řidiče, za který mu vedle pokuty ve výši 4 až 10 tisíc Kč bude uložen zákaz řízení motorových vozidel na dobu 6 až 18 měsíců.

	
	K § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., § 2 odst. 3 písm. a) zákona č. 16/1993 Sb.:
Podle § 2 odst. 3 písm. a) zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, není zdanitelným vozidlem silniční vozidlo „vyřazené z provozu na základě rozhodnutí o žádosti v l a s t n í k a zdanitelného vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích“. Ve spojení s předkládanou novelou zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, zde vyvstávají dva problémy. 
Prvním z těchto problémů je navrhované nové znění § 12 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, podle něhož obecní úřad obce s rozšířenou působností vyřadí silniční vozidlo z provozu, pokud o to p r o v o z o v a t e l silničního vozidla požádá. Nedojde-li zároveň ke změně § 2 odst. 3 písm. a) zákona o dani silniční (optimálně, s ohledem na předpokládanou účinnost novely od 1. 1. 2027, s pomocí přechodného ustanovení týkajícího se dříve vydaných rozhodnutí o žádosti vlastníka o vyřazení vozidla z provozu), nebude mít následně vyřazení zdanitelného vozidla z provozu na žádost jeho provozovatele dopad na status zdanitelného vozidla. Požadujeme změnu zákona o dani silniční, která tento rozpor vyřeší. Zároveň požadujeme tuto problematiku výslovně řešit v Důvodové zprávě.
	Akceptováno jinak
V zákoně o dani silniční bude upraveno, že předmětem této danění není vozidlo vyřazené z provozu na základě žádosti provozovatele vozidla nebo z důvodu jeho pohřešování nebo odcizení.


	
	K § 12 odst. 2 a 4 zákona č. 56/2001 Sb., § 2 odst. 3 písm. a) zákona č. 16/1993 Sb.:
Dalším problémem v souvislosti se zákonem o dani silniční je interpretace navrhované novelizace § 12 odst. 2 a 4 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. V obou případech z nového znění vyplývá, že silniční vozidlo se při splnění určitých podmínek automaticky považuje za „vyřazené z provozu“. Není však řešeno, zda se jedná o vyřazení z provozu n a z á k l a d ě ž á d o s t i p r o v o z o v a t e l e . Z § 12 odst. 1 přitom vyplývají dvě situace, kdy k vyřazení z provozu dojde – buď podle písmene a) na základě žádosti provozovatele (dříve „vlastníka“), anebo podle písmene b), není-li splněna podmínka pojištění odpovědnosti. 
Požadujeme v normativním právním textu vyjasnit, zda se automatické vyřazení silničního vozidla z provozu podle nového znění § 12 odst. 2 a 4 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích považuje podle toho kterého ustanovení za vyřazení na žádost provozovatele, nebo ne. Nebude-li tato otázka zodpovězena, nebude mít automatické vyřazení silničního vozidla z provozu žádný dopad na jeho povahu zdanitelného vozidla.
	Akceptováno jinak
V zákoně o dani silniční bude upraveno, že předmětem této danění není vozidlo vyřazené z provozu na základě žádosti provozovatele vozidla nebo z důvodu jeho pohřešování nebo odcizení.
Vozidla vyřazená z provozu přímo ze zákona z důvodu absence platné technické prohlídky a pojištění odpovědnosti z provozu vozidla předmětem silniční daně zůstanou. K vyřazování vozidel na základě rozhodnutí ex-offo z důvodu absence pojištění odpovědnosti z provozu vozidla už docházet nebude, tj. i vozidla, která nemají sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidel, budou předmětem silniční daně.

	
	K § 48a odst. 8 písm. b):
Aktuálně je umožněn nepřetržitý dálkový přístup k informacím z informačního systému technických prohlídek orgánům Finanční správy České republiky. Požadujeme, aby toto oprávnění bylo rozšířeno také ve prospěch orgánů Celní správy České republiky, a to z důvodu výkonu institutu dělené správy, resp. provádění exekuce motorových vozidel. Údaje jsou relevantní pro vyhodnocení, zda je vozidlo exekvovatelné s ohledem na principy exekuce. Zároveň je s ohledem na kvantitu nutno tyto údaje předávat strojově/automaticky, nikoli manuálně.
	Vysvětleno
Zákon o základních registrech vytvořil centralizovaný a jednotný systém sdílení údajů mezi agendovými informačními systémy. Explicitní zakotvování přístupů jednotlivých orgánů veřejné moci v každém sektorovém zákoně je v rozporu s touto koncepcí, vytváří duplicitní právní úpravu a zvyšuje riziko nekonzistence při budoucích legislativních změnách. Pokud by se tento přístup měl uplatňovat plošně, vedlo by to k nutnosti novelizovat desítky sektorových zákonů pokaždé, když se změní okruh oprávněných orgánů veřejné moci nebo rozsah zpřístupněných údajů.
Lze tedy shrnout, že Celní správa ČR si může automatizovaný nepřetržitý přístup k údajům vedeným v informačním systému technických prohlídek zajistit prostřednictvím registrace v registru práv a povinností podle zákona č. 111/2009 Sb., čímž dosáhne cíle uvedeného v připomínce.

	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	K materiálu: 
Navrhované změny zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů neobsahují některé návazné důležité body, týkající se digitalizace. Při registraci nového vozidla nebude od 1.7.2027 předkládán originál papírové verze C.O.C. listu, který žadatel o registraci získá pouze při pořízení vozidla, což nahrazovalo povinné předložení dokladu o koupi nového vozidla, který je vyžadován při registraci v dalších evropských státech. Pokud nebude povinnost předložit C.O.C. list, je nezbytné doplnit i doklad o koupi vozidla například fakturu, i v digitální verzi. Nevložení této povinnosti by mohlo způsobit řadu situací s neoprávněnou registrací vozidla, které žadatel nezakoupil. Dále je nutné, aby legislativa umožňovala nahradit papírovou knihu jízd pro zvláštní registrační značky (dále „ZRZ“) elektronickými záznamy, které by byly uchovávány u výrobce, eventuálně posílány na úřad v digitální formě. Dále navrhujeme nahradit potvrzení pro ZRZ (titulní strana Knihy jízd) elektronickým řešením (podobně jako eTechničák). Navržené řešení by značně zjednodušilo administrativu spojenou s F-značkami u výrobce i na úřadech. Umožnilo by propojit elektronickou Knihu jízd s dalšími systémy výrobců (kontrola průjezdů na branách, záznamy o zkouškách apod.) Zároveň by odpadla nutnost pořizování, výměny a archivace Knih jízd na úřadech i archivace papírových lístků s jednotlivými jízdami u výrobce.
	Vysvětleno
Předmětem úkonu správního orgánu spočívajícího v zápisu vozidla do registru silničních vozidel není ověřování vlastnictví vozidla, uzavření kupní smlouvy ani zaplacení kupní ceny.
Z hlediska zápisu vozidla do registru silničních vozidel má konstitutivní účinky zápis provozovatele vozidla, nikoli jeho vlastníka. Provozovatel vozidla je osobou, která je následně odpovědná za provoz vozidla a které tímto úkonem vznikne řada zákonem stanovených povinností.
Vlastnictví vozidla se ani podle stávající právní úpravy při zápisu vozidla do registru silničních vozidel žádnými doklady neprokazuje a není účelné povinnost předkládání takových dokladů nově vyžadovat, a to i ve světle digitalizace registračních úkonů.
Je nám známo, že prohlášení výrobce o shodě vozidla (COC list) je nyní využíván pro zajištění úhrady kupní ceny. To do budoucna, vzhledem k elektronizaci tohoto dokumentu (nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858), nebude v praxi funkční. Dotčené soukromoprávní subjekty si tedy budou muset najít jiné mechanismy, jak své pohledávky zajistit, a to soukromoprávní cestou.
Stanovení povinnosti přikládat k žádosti o zápis vozidla do registru silničních vozidel doklad o koupi vozidel (např. fakturu) není vhodným řešením, neboť pro ověřování splnění podmínek pro zápis vozidla do registru silničních vozidel není takový doklad potřebný a jeho vyžadování by vyvolalo zbytečnou administrativní zátěž jak na straně úřadů, tak i samotných žadatelů. Pro úplnost lze dodat, že ani vystavená faktura nedeklaruje, že došlo k převodu vlastnictví vozidla a že kupní cena byla skutečně zaplacena. V tomto ohledu by tedy požadované řešení nedosahovalo daného cíle.
Digitalizace knih jízd by představovala výrazný zásah do registru silničních vozidel a její zavedení by bylo velmi nákladné. Nezpochybňujeme, že pro určitý segment trhu a též pro kontrolní orgány by takový krok byl přínosný, avšak v tuto chvíli k němu nelze zodpovědně přistoupit.
Návrh zákona předpokládá masivní digitalizaci v oblasti registrační agendy ve prospěch občanů, podnikatelů i jiných osob, na níž je potřeba připravit všechny dotčené informační systémy veřejné správy, zejména registr silničních vozidel. Pro tyto úpravy jsou k dispozici omezené personální i finanční kapacity, přičemž další rozšíření těchto úprav by nebylo zvládnutelné, a to zejména ze strany provozovatele registru silničních vozidel. Požadovaná změna by navíc znamenala významný nárůst uživatelů registru silničních vozidel (např. o prodejce vozidel). 
Do budoucna lze určitě o takové změně uvažovat, nicméně nyní ji realizovat nelze.

	
	K § 6 k odstavci (5): 
Žádáme přidat nové písmeno f) s níže uvedeným textem: f) doklad o koupi vozidla v papírové nebo elektronické verzi.
	Vysvětleno
Viz vypořádání první připomínky.

	
	K § 38a Zkušební provoz: 
Žádáme upravit § 38a odst. 4 následovně. Úpravy by otevřely možnost digitalizace Knih jízd v rámci vyhlášky č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel. Vypuštěná část textu by byla přepsána do prováděcího právního předpisu: Ministerstvo na základě povolení zkušebního provozu přidělí žadateli zvláštní registrační značky. Tabulky s přidělenými zvláštními registračními značkami předá ministerstvo obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má žadatel sídlo, který je spolu s dokladem osvědčujícím přidělení zvláštní registrační značky a knihou jízd vydá žadateli. Osoba, které byl povolen zkušební provoz má povinnost vést knihu jízd ve formě stanovené prováděcím právním předpisem. Knihu jízd lze vydat opakovaně na žádost výrobce nebo provozovatele technické zkušebny osoby, které byl povolen zkušební provoz; k žádosti se přiloží použitá kniha jízd.
	Vysvětleno
Viz vypořádání první připomínky.


	
	K § 38c: 
Žádáme upravit § 38c následovně. Úpravy by otevřely možnost digitalizace Knih jízd v rámci vyhlášky č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel: odst. (2) Výrobce, provozovatel technické zkušebny, prodejce, dopravce nebo dovozce Osoby, kterým byly přiděleny zvláštní registrační značky, doloží příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností řádné vedení dokladů vydaných podle § 38a a 38b v průběhu dvanáctého měsíce ode dne přidělení zvláštní registrační značky nebo ode dne předchozího doložení řádného vedení dokladů a trvání pojištění.
odst. (3) Ztrátu, odcizení, zničení nebo poškození tabulky s přidělenou zvláštní registrační značkou nebo dokladů vydaných podle § 38a a 38b nebo odstavce 2 1 oznámí jejich držitel obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který je vydal, do 15 dnů ode dne, kdy ke ztrátě, odcizení, zničení nebo poškození došlo; poškozené tabulky nebo doklady odevzdá spolu s oznámením. Na základě oznámení obecní úřad obce s rozšířenou působností vydá novou tabulku s přidělenou zvláštní registrační značkou nebo doklady.
odst. (4) Tabulky s přidělenými zvláštními registračními značkami a doklady vydané podle § 38a, 38b nebo 2 1 jsou jejich držitelé povinni odevzdat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který je vydal, a) do 5 dnů ode dne 1. odnětí povolení zkušebního nebo manipulačního provozu, 2. odnětí přidělených zvláštních registračních značek, nebo 3. uplynutí doby platnosti osvědčení o registraci vozidla, nebo b) bez zbytečného prodlení poté, co se vydané tabulky nebo doklady staly nepotřebnými pro další činnost jejich držitele.
	Vysvětleno
Viz vypořádání první připomínky.

	Ministerstvo životního prostředí
	Navrhujeme v zájmu ochrany spotřebitele (kupujících) obnovit platnost evidenční kontroly na tzv. jedno použití. 
§ 48 odstavec 5 (nové znění červenou barvou):
(5) Protokol o evidenční kontrole silničního vozidla pozbývá platnosti, pokud po provedení evidenční kontroly došlo 
a) ke změnám na vozidle, které nejsou v souladu s údaji uvedenými ke dni provedení kontroly v technickém průkazu silničního vozidla nebo v osvědčení o registraci silničního vozidla, nebo
b) ke snížení hodnoty ujeté vzdálenosti na počítadle ujeté vzdálenosti silničního vozidla. 
c) ke změně zápisu údaje o provozovateli nebo vlastníkovi vozidla v registru silničních vozidel.
Přínosy:
- Běžný občan změnu nepocítí, první převod auta je v rámci platné technické kontroly, a tedy bez evidenční kontroly.
- Dopad bude na překupníky s auty, kteří účelově přeprodávají auta zejména se stočenými tachometry, nebo s jinými změnami na autě (změna VIN při legalizaci kradených vozidel). 
- Ochrana před stáčením tachometrů. Při každé evidenční kontrole se zaznamená stav tachometru.
- Řešení současného stavu, kdy se auto během 2 let třeba 5 přeprodá a během toho se stočí tachometr i o stovky tisíc kilometrů a zjistí se to až na konci řetězce, u posledního kupujícího, který půjde s autem na pravidelnou technickou kontrolu. Zjistit viníka podvodu, tedy stočeného tachometru, je nemožné.
	Vysvětleno
Navržená změna by opět zkomplikovala postupy podle § 8a zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, tedy zápis změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel v případě, že zpravidla nový vlastník neposkytne původnímu vlastníku vozidla součinnost. V tomto ohledu bylo přínosem prodloužení platnosti evidenční kontroly z původních 30 dnů na 1 rok a následně na dobu odpovídající lhůtě pro provedení pravidelné technické prohlídky, přičemž v souvislosti s tímto prodloužením nebyl zaznamenán nárůst trestné činnosti. Parlament České republiky se souhlasem Ministerstva dopravy v uplynulých letech postupoval opačně, než je požadováno v uplatněné připomínce, kdy platnost evidenční kontroly se postupně prodlužovala, nikoli zkracovala.   
Požadovaná změna přitom řeší pouze pozbytí platnosti protokolu o evidenční kontrole, ale nijak nezohledňuje, že díky digitalizaci této agendy už není nutné protokol o evidenční kontrole předkládat. Ustanovení zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích týkající se zápisu změn v registru silničních vozidel jsou navázána na výsledky provedené evidenční kontroly, nikoli na samotný protokol. Pokud by skutečně mělo dojít k omezení platnosti evidenční kontroly, bylo by potřeba vstoupit do jiných ustanovení zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.
K tomu však předkladatel nechce přistupovat, neboť kupující mohou nechat vozidlo podrobit evidenční kontrole či technické prohlídce i dobrovolně a mají i jiné možnosti, jak ověřit skutečný stav vozidla. Mezi tyto další možnosti patří ověření ujeté vzdálenosti u vozidla na webové stránce www.kontrolatachometru.cz, přičemž navíc se v návrhu zákona zavádí právní základ pro toto zveřejňování (viz § 48b zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění jeho navržené novely).
Přínosy, které by připomínkou požadované omezení platnosti evidenční kontroly mohlo přinést, zdaleka nevyváží negativní dopady na občany a podnikatele, které by taková změna vyvolala. 

	
	Bod 89. 
V § 48a se na konci odstavce 1 doplňuje věta „V informačním systému technických prohlídek jsou rovněž obsaženy údaje o provozní době stanic technické kontroly a stanic měření emisí a údaje o vnitřní organizační struktuře stanic technické kontroly a stanic měření emisí." + A.1.9. Důvodová zpráva
- Zavedení povinnosti STK zanést do ISTP provozní dobu je nadbytečná povinnost, byrokracie nadměrně zatěžující zaměstnavatele. 
- STK není státním úřadem, ale provoz STK závisí na mnoha faktorech, jako je především aktuální fluktuace zaměstnanců, obchodní situace, množství zákazníků. V případě vyšší nemocnosti nebo úbytku zákazníků nemůže být možné či nutné držet obvyklou provozní dobu a pro deklarované účely se tím stává údaj nevýznamným. Nebo naopak, v případě velkého zájmu o technické prohlídky v zájmu minimalizace front a čekání zákazníků, je třeba provozní dobu prodloužit.
- Již nyní je v ISTP možnost uvést provozní dobu a všechna STK ji uvádí. Ale zároveň je kontraproduktivní postihovat je za odchylky. Je žádoucí, aby provozovatelé tak mohli reagovat na situaci na trhu a ve firmě. 
- Stávající zákonná úprava je dostatečná a změna jen přináší nadbytečné a zatěžující povinnosti bez smysluplného efektu.
	Vysvětleno
Provozovatelé stanic technické kontroly nemají nyní povinnost označovat provozovnu provozní dobou určenou pro styk se spotřebiteli, neboť provozování stanice technické kontroly není živnostenským podnikáním, a proto se na ně nevztahují povinnosti vyplývající ze živnostenského zákona.
Přesto je žádoucí tyto údaje vést, a to právě v informačním systému technických prohlídek, neboť Ministerstvo dopravy zveřejňuje přehled (mapu) stanic technické kontroly a je účelné, aby v takto zveřejňovaných informacích byl uveden i pro občany velmi užitečný údaj, kterým provozní doba bezpochyby je.
Vzhledem k tomu, že řada provozovatelů stanic technické kontroly tyto údaje do informačního systému technických prohlídek již předává, jak je ostatně uvedeno v připomínce, nebude to pro ně představovat nepřiměřenou administrativní zátěž. Navíc, zcela jistě nelze uvažovat o zátěži nepřiměřené, když stanice technické kontroly standardně a frekventovaně vkládají celou řadu údajů o provedených prohlídkách vozidel do dotčeného systému, zatímco údaj o provozní době zjevně nepodléhá častým změnám. Nyní se na tyto údaje vzhledem k jejich dobrovolnému poskytování nelze spolehnout, proto je žádoucí, zakotvit jejich poskytování přímo v zákoně.
Kromě užitečnosti těchto údajů pro občany jsou tyto údaje klíčové pro výpočet kapacitní potřeby, což je jedno z rozhodujících zákonných kritérií při rozhodování o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly.

	
	Požadavek na vzdělání a praxi technika STK 
- Stávající úprava klade požadavky na kontrolního technika příliš vysoké a STK se potýkají s nedostatkem techniků. 
- Navrhujeme zpřesnění ve smyslu: střední vzdělání technického směru a 1 rok praxe nebo střední vzdělání (bez specifikace) a 3 roky praxe. 
- Např. INSID není nyní schopen získat kontrolní techniky pro mobilní STK.
	Vysvětleno
Požadavky na kontrolní techniky vyplývají ze směrnice 2014/45/EU ze dne 3. dubna 2014 o pravidelných technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel a o zrušení směrnice 2009/40/ES, v platném znění. Tato směrnice vyžaduje praxi 3 roky. 
Požadavky na kontrolní techniky byly přitom nedávnou novelou zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích liberalizovány, a to v otázce vzdělání, kdy lze střední vzdělání nahradit složenou zkoušku ze znalostí konstrukce vozidla. Jíž tím Ministerstvo dopravy recentně reagovalo na nedostatek kontrolních techniků a potřebu zmírnění kvalifikačních požadavků na ně kladených. Na 3 roky praxe však s ohledem na požadavky unijního práva nelze rezignovat.

	
	Zrušení červené známky
V novelizačním bodě 100, ale i dalších se ruší vylepování červené známky na registrační značku. Argumenty, že údaj je jen orientační (měsíc a rok, ne den) a že lidé mají digitální nástroje ke zjištění platnosti technické kontroly, jsou nedostatečné. Stále platí, že naprostá většina lidí se orientuje podle červené známky, tu jedinou kontrolují řidiči, ne údaje v registrech. Navíc po zrušení velkých technických průkazů už nemají možnost ani v TP si zkontrolovat platnost technické kontroly.
	Vysvětleno
Zrušení vylepování kontrolních nálepek o kontrole technické způsobilosti silničního vozidla na tabulku s registrační značkou je nezbytným předpokladem pro umožnění přenositelnosti registrační značky na jiné vozidlo. Zachování těchto kontrolních nálepek by vedlo k tomu, že v případě přenesení registrační značky na jiné vozidlo by taková kontrolní nálepka již neodpovídala skutečnosti.
Jak je uvedeno i v důvodové zprávě, v dnešní době je údaj o termínu příští pravidelné technické prohlídky snadno zjistitelný např. přes Portál dopravy, aplikaci eTechničák či na webových stránkách www.dataovozidlech.cz nebo www.kontrolatachometru.cz, kde jsou dostupná data z informačního systému technických prohlídek, a provozovatelům vozidel, kteří mají datovou schránku, je do datové schránky vždy 60 předem zasláno upozornění. Navíc může každý provozovatel vozidla tento údaj vyčíst z protokolu o pravidelné technické prohlídce, jenž vytištěný obdrží od stanice technické kontroly po provedení technické prohlídky vozidla (jde o zákonnou povinnost).
Z hlediska splnění zákonné povinnosti je rozhodující přesný termín příští pravidelné technické prohlídky, nikoli pouze měsíc a rok, kdy se má uskutečnit. Údaj na kontrolní nálepce je tedy skutečně jen orientační.
Vzhledem k v dnešní době již omezené využitelnosti těchto kontrolních nálepek a komplikacím, které přinášejí ve vztahu k přenositelnosti registračních značek na jiné vozidlo, je účelné přistoupit ke zrušení těchto nálepek. Tím se ušetří i náklady na jejich výrobu a distribuci.

	Ministerstvo kultury
	K § 13 zákona č. 56/2001 Sb. 
Ministerstvo kultury upozorňuje, že podle současné právní úpravy následuje po trvalém vyřazení silničního vozidla z registru silničních vozidel podle § 12 zákona jeho zánik, resp. zničení či ekologická likvidace podle § 13 zákona. Zákon č. 56/2001 Sb. tedy na možnost, že by takové trvale vyřazené vozidlo mohlo nadále existovat, nepamatuje.
Současná úprava tak komplikuje stávající praxi technických muzeí nebo soukromých sběratelů těchto vozidel, kteří v řadě případů získávají nebo vlastní silniční vozidla s platnou registrační značkou, která již nehodlají nebo nemohou provozovat. Zároveň by se však tato vozidla mohla stát sbírkovým předmětem ve smyslu zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, a tím některá tato historická vozidla zachránit pro budoucí generace. 
S ohledem na výše uvedené Ministerstvo kultury tedy navrhuje upravit § 13 zákona č. 56/2001 Sb. tak, aby v případě zařazení vozidla do sbírky (ať už veřejnoprávní nebo soukromé) zapsané v centrální evidenci sbírek dle § 3 zákona č. 122/2000 Sb. bylo možné trvalé vyřazení silničního vozidla z registru vozidel bez následné fyzické likvidace.
Ministerstvo kultury proto navrhuje § 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2002 Sb. doplnit o bod 5, který bude znít: 
„5. bylo zapsáno do centrální evidence sbírek podle zákona upravujícího ochranu sbírek muzejní povahy24),“.
V § 13 odst. 4 (dříve odst. 3) se číslovka „4“ nahrazuje číslovkou „5“. 
Ministerstvo kultury dále v této souvislosti navrhuje v § 13 odst. 4 (dříve odst. 3) zákona č. 56/2002 Sb. doplnit písmeno d), které bude znít: 
„d) doklad potvrzující, že silniční vozidlo bylo zapsáno do centrální evidence sbírek podle zákona upravujícího ochranu sbírek muzejní povahy24)“.
Poznámka pod čarou č. 24 zní: 
„24) Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně kterých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“
Následující poznámky pod čarou je nutné přečíslovat.
Úplné znění § 13 (části vložené Ministerstvem kultury jsou označeny červeně)
§ 13
Zánik silničního vozidla
(1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností zapíše zánik silničního vozidla v registru silničních vozidel na základě 
a) žádosti vlastníka silničního vozidla jiného než přípojného, pokud silniční vozidlo
1. bylo předáno provozovateli zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností podle zákona o výrobcích s ukončenou životností bez odstranění svých podstatných částí,
2. bylo ekologicky zlikvidováno oprávněnou osobou v jiném členském státě,
3. bylo zničeno, nebo
4. zaniklo jinak a o jednání vedoucím k jeho zániku bylo pravomocně rozhodnuto v řízení o přestupku podle zákona upravujícího nakládání s odpady23) výrobky s ukončenou životností23) nebo v trestním řízení,
5. bylo zapsáno do centrální evidence sbírek podle zákona upravujícího ochranu sbírek muzejní povahy24),
b) žádosti vlastníka přípojného vozidla, pokud přípojné vozidlo zaniklo, nebo
c) oznámení obecního úřadu nebo vlastníka pozemní komunikace, který postupem podle zvláštního zákona24) předal silniční vozidlo provozovateli zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností podle zákona o výrobcích s ukončenou životností. 
(2) Ministerstvo zajistí zápis zániku silničního vozidla v registru silničních vozidel na základě zápisu údaje o jeho přijetí do zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností do informačního systému pro vedení informací o vozidlech s ukončenou životností23).
(2) (3) Zničením silničního motorového vozidla se rozumí takový stav silničního vozidla způsobený jeho havárií, živelní pohromou nebo jiným obdobným způsobem, ve kterém vozidlo nelze předat provozovateli zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností podle zákona o výrobcích s ukončenou životností; za zničení silničního motorového vozidla se nepovažuje jeho rozebrání.
(3) (4) Vlastník silničního vozidla požádá o zápis zániku silničního vozidla nejpozději do 10 dnů ode dne, kdy došlo ke skutečnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) nebo b) odstavci 1 písm. a) bodech 2 až 5 nebo písm. b). K žádosti přiloží
a) doklad o ekologické likvidaci silničního vozidla vydaný oprávněnou osobou, jde-li o skutečnost podle odstavce 1 písm. a) bodu 1 nebo 2, neověřuje-li obecní úřad obce s rozšířenou působností ekologickou likvidaci silničního vozidla sám,
a) potvrzení o převzetí vozidla s ukončenou životností vydané oprávněnou osobou, jde-li o skutečnost podle odstavce 1 písm. a) bodu 2,
b) doklad potvrzující zničení silničního vozidla, vydaný Policií České republiky nebo Hasičským záchranným sborem České republiky anebo obdobným orgánem jiného státu, jde-li o skutečnost podle odstavce 1 písm. a) bod 3, nebo
c) doklad o pravomocném ukončení řízení o přestupku podle zákona upravujícího nakládání s odpady23) výrobky s ukončenou životností23) nebo trestního řízení, jde-li o skutečnost podle odstavce 1 písm. a) bodu 4,.
d) doklad potvrzující, že silniční vozidlo bylo zapsáno do centrální evidence sbírek podle zákona upravujícího ochranu sbírek muzejní povahy24).
d) osvědčení o registraci silničního vozidla a
e) všechny vydané tabulky s přidělenou registrační značkou.
(4) (5) Doklad a tabulky podle odstavce 3 písm. d) a e) se k žádosti nepřikládají, pokud byly zničeny spolu s vozidlem.
(5) (6) Splnění podmínky podle odstavce 1 písm. a) bod 1 ověří obecní úřad obce s rozšířenou působností v informačním systému pro vedení informací o vozidlech s ukončenou životností podle zákona o výrobcích s ukončenou životností, jde-li o silniční vozidlo kategorie M1 nebo N1.
(6) (7) Obecní úřad obce s rozšířenou působností při zápisu zániku silničního vozidla dále odebere osvědčení o registraci silničního vozidla a všechny vydané tabulky s přidělenou registrační značkou.
(5) Nebyl-li do informačního systému pro vedení informací o vozidlech s ukončenou životností zapsán údaj o přijetí silničního vozidla do zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností, přiloží vlastník silničního vozidla k žádosti podle odstavce 1 písm. a) bodu 1 potvrzení o převzetí vozidla s ukončenou životností vydané provozovatelem zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností23). 
(6) Podává-li se žádost o zápis zániku silničního vozidla v elektronické podobě, přiloží se k ní v elektronické podobě kopie přikládaného dokladu.
(7) Osvědčení o registraci silničního vozidla je vlastník vozidla povinen odevzdat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo jej zlikvidovat. Tabulky s registrační značkou je vlastník vozidla povinen odevzdat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo je zlikvidovat; to neplatí po dobu rezervace registrační značky nebo v případě jejího přidělení jinému vozidlu postupem podle § 7c.
(7) (8) Zjistí-li obecní úřad obce s rozšířenou působností, že silniční vozidlo bylo zničeno nebo zaniklo jinak než podle odstavce 1 písm. a) bodů 1 až 3 a o jednání vedoucím k jeho zániku bylo pravomocně rozhodnuto v řízení o přestupku podle zákona upravujícího nakládání s odpady23) výrobky s ukončenou životností23) nebo v trestním řízení, zapíše zánik silničního vozidla v registru silničních vozidel z moci úřední. Postup podle odstavce 6 se v takovém případě neuplatní.
(8) (9) Vzor žádosti o zápis zániku silničního vozidla stanoví prováděcí právní předpis.
______________
24) Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně kterých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
	Vysvětleno
K uspokojení připomínkovým místem popsaných potřeb technických muzeí či soukromých sběratelů slouží institut vyřazení vozidla z provozu, nikoli zápisu zániku vozidla. 
Na rozdíl od zápisu zániku vozidla v registru silničních vozidel, který má trvalý charakter a jehož předpokladem je fyzická likvidace vozidla, je vyřazení vozidla z provozu určeno pro vozidla, která nadále existují, ale nejsou provozována, což je i případ technických muzeí či soukromých sběratelů (jak připomínkové místo uvádí, jde o vozidla, která tyto subjekty nehodlají či nemohou provozovat). V tomto režimu nejsou s vozidlem spjaty standardní povinnosti, které musí být jinak ve vztahu k provozovanému vozidlu plněny (typicky pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), přičemž do budoucna je možné takové vozidlo do provozu vrátit.
Současná právní úprava již přitom neužívá pojem „trvalé vyřazení z provozu“. Vyřazení vozidla z provozu není nijak časově limitováno. Vozidlo může být v tomto režimu neomezeně dlouhou dobu. Z právní úpravy nijak nevyplývá, jak indikuje připomínkové místo, že po „trvalém vyřazení“ vozidla z provozu následuje „jeho zánik“. 
Návrh zákona navíc úkon spočívající v podání žádosti o vyřazení vozidla z provozu či ukončení vyřazení vozidla z provozu velmi zjednodušuje a odstraňuje řadu povinností, které s tímto úkonem byly dnes spojeny. Do budoucna půjde o velmi jednoduchý úkon, který bude možné vyřídit bez návštěvy úřadu a nebude nutné odevzdávat ani tabulky s registrační značkou vozidla ani osvědčení o registraci vozidla.
Rozšiřovat v připomínce navrženým způsobem úpravu zápisu zániku vozidla v registru silničních vozidel by nebylo systematické ani smysluplné, neboť tento institut je určen pro vozidla, která již skutečně neexistují.
Řešení, k němuž připomínka směřuje, přitom nabízí právě institut vyřazení vozidla z provozu.

	
	K § 79a a § 79b zákona č. 56/2001 Sb.
Ministerstvo kultury upozorňuje, že podle současné úpravy (resp. úpravy zavedené zákonem č. 432/2022 Sb.) majitel motorového vozidla, které je v registru historických a sportovních vozidel podle § 79a zákona, musí jednou za 5 let kromě testování u klubových a krajských komisařů absolvovat rovněž kontrolu technického stavu historického vozidla ve stanici technické kontroly (STK). V praxi to však znamená, že ne každá STK je personálně a technicky vybavená takovou kontrolu historického vozidla provést. Majitelé historických vozidel tak velmi obtížně naplňují požadavky § 79b zákona, a to i s ohledem na fakt, že stanice technické kontroly, které jsou personálně i technicky vybavené a jsou schopny takovou prohlídku provést, jsou velmi vytížené, takže prohlídku často nemohou realizovat z časových a kapacitních důvodů. Tato skutečnost tak přináší majitelům historických vozidel značné komplikace. 
Vzhledem k počtu provozuschopných veteránů v České republice a rovněž jejich malému vytížení oproti běžným motorovým vozidlům, Ministerstvo kultury navrhuje vrátit způsob kontroly těchto vozidel do původní podoby před legislativní změnou, která byla provedena zákonem č. 432/2022 Sb. (jde o část první – změna zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích), která nabyla účinnosti dnem 1. září 2023. 
Podle původní úpravy se neprováděla technická kontrola, pouze testování, které prováděli pověření testační komisaři, resp. právnická osoba, která má udělené oprávnění Mezinárodní federací historických vozidel nebo Mezinárodní automobilovou federací. Ministerstvo kultury tedy navrhuje, aby byla vypuštěna povinnost těchto technických kontrol pro historická vozidla s tím, že lhůta jednotlivých testování podle § 79b odst. 2 zákona by ovšem měla být zachována na 5 let.
	Vysvětleno
Každá stanice technické kontroly je personálně i technicky vybavená k tomu, aby byla schopna technickou prohlídku historického vozidla provést. Provedení této prohlídky totiž nevyžaduje zvláštní odbornou způsobilost, ani speciální vybavení. 
Rozsah oprávnění k provozování stanice technické kontroly ani oprávnění kontrolního technika není omezen stářím vozidel, jejichž technické prohlídky mohou být prováděny.
Navíc, pokud je stejně staré vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel (nikoli jako historické vozidlo), stanice technické kontroly u takového vozidla technické prohlídky standardně provádějí a vždy prováděly. Přitom, pokud jde o historické vozidlo, v rámci technické prohlídky se provádí méně kontrolních úkonů a u některých je umožněno provádět je jednodušším způsobem.
Ministerstvo dopravy považuje změnu účinnou od 1. září 2023 za prospěšnou z hlediska bezpečnosti provozu historických vozidel na pozemních komunikacích, která nevyvolává v praxi výraznější potíže. Stanice technické kontroly a jimi prováděné prohlídky vozidel jsou předmětem podrobné a přísné regulace, jakož i kontroly (včetně pořizování a uchovávání fotografií z prohlídek). Za více než 2 roky fungování této právní úpravy Ministerstvo dopravy nezaznamenalo z úřední činnosti, a to ani na základě podnětů, potíže s provedením technických prohlídek historických vozidel z důvodu vytíženosti stanic technické kontroly. 


	Ministerstvo zahraničních věcí
	K § 5 odst. 2
Navrhuje se za stávající novelizační bod č. 10 vložit nový novelizační bod ve znění:
„V § 5 odst. 2 větě druhé se za slovo „evidenci,“ vkládají slova „s výjimkou vyřazení silničního vozidla z evidence diplomatických vozidel z důvodu nabytí vlastnického práva k takovému vozidlu osobou, která není diplomatickou misí nebo jejím členem,“.“
Následující novelizační body je poté nutné přečíslovat.
Odůvodnění:
Ministerstvo zahraničních věcí uplatňuje výše uvedené zásadní připomínky v návaznosti na převedení správy evidence diplomatických vozidel z Ministerstva dopravy na Ministerstvo zahraničních věcí od 1. července 2025. 
Cílem je upřesnění působnosti Ministerstva zahraničních věcí v oblasti registru silničních vozidel, jelikož dosavadní rozdílná interpretace předmětných ustanovení zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ze strany obou ministerstev znesnadňuje diplomatickým misím cizích států v ČR a Ministerstvu zahraničních věcí plynulý proces vyřazení vozidel z evidence diplomatických vozidel při prodeji vozidla subjektu podle § 6 odst. 1 tohoto zákona.
Ministerstvo zahraničních věcí má za to, že je věcně příslušné pouze k zápisu údajů o diplomatických vozidlech do registru silničních vozidel, zápisu změn těchto údajů a k dalším úkonům týkajícím se silničního vozidla zapsaného výhradně v evidenci diplomatických vozidel. Po vyřazení z předmětné evidence je k provedení navazujících úkonů věcně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. Na Ministerstvo zahraničních věcí nelze v této souvislosti nahlížet jako na de facto obecní úřad obce s rozšířenou působností, neboť k navazujícím úkonům není personálně ani finančně vybaveno. Ministerstvo zahraničních věcí proto nemá přidělovat standardní registrační značku vozidla novému vlastníkovi (subjektu podle § 6 odst. 1), má se omezovat pouze na úkony týkající se dosavadního vlastníka vozidla (diplomatické mise nebo jejího člena) souvisejícími s ukončením registrace silničního vozidla v evidenci diplomatických vozidel a jeho vyřazení z téže evidence včetně vydání potvrzení pro účely zápisu nového vlastníka ze strany obecního úřadu obce s rozšířenou působností. 
Účinnost uvedených nových novelizačních bodů Ministerstvo zahraničních věcí navrhuje k 1. lednu 2027.
	Akceptováno jinak
Platná ani navržená právní úprava nezná specifický proces vyřazení vozidla z evidence diplomatických vozidel. Stejně tak nelze počítat s vydáváním potvrzení nahrazujícího osvědčení o registraci vozidla, a to ve světle směrnice Rady 1999/37/ES ze dne 29. dubna 1999 o registračních dokladech vozidel, v platném znění. Připomínkou navržené řešení by navíc znamenalo návrat k tzv. polopřevodům vozidel, což nelze připustit.
Vnímáme však postoj Ministerstva zahraničních věcí k této problematice a byť požadavek nezbytnosti změny stávající právní úpravy nepovažujeme za přesvědčivě odůvodněný, navrhujeme následující řešení, jež již bylo předjednáno se zástupci Magistrátu hlavního města Prahy.
Pokud se bude jednat o žádost o změnu vlastníka nebo provozovatele vozidla a novým vlastníkem či provozovatelem vozidla bude osoba, která není „diplomatem“, tj. u vozidla již nadále nebudou splněny podmínky, aby bylo zapsáno v evidenci diplomatických vozidel, bude tuto žádost vyřizovat Magistrát hlavního města Prahy. Tato změna příslušnosti by se promítla do § 5 zákona č. 56/2001 Sb. 
Magistrát v návaznosti na takovou žádost vozidlo převede z evidence diplomatických vozidel do registru silničních vozidel, provede příslušný zápis a vozidlu přidělí standardní registrační značku, vydá tabulky s touto registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla.
Tabulky s „diplomatickou“ registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla bude žadatel povinen odevzdat Magistrátu hlavního města Prahy.
Výhodnou shora popsaného řešení (oproti návrhu připomínkového místa) je, že k zápisu změny vlastníka či provozovatele vozidla dojde podle standardních postupů, tedy na základě společné žádosti dotčených subjektů dle § 8 zákona č. 56/2001 Sb., nebude nutná dvojí návštěva různých úřadů (nejprve Ministerstva zahraničních věcí a posléze obecního úřadu obce s rozšířenou působností), nebudou se vydávat potvrzení nahrazující osvědčení o registraci vozidla, proces zápisu převodu se nebude nevhodně rozpadat do 2 samostatných fází a Ministerstvo zahraničních věcí nebude výkonem této agendy zatěžováno. 

	
	K § 8 odst. 6
Navrhuje se za stávající novelizační bod č. 31 vložit nový novelizační bod ve znění:
„V § 8 odst. 6 se na konci věty první doplňují slova „, nejde-li o silniční vozidlo, které se podle § 5 odst. 2 věty třetí vyřazuje z evidence diplomatických vozidel.“.“
Následující novelizační body je poté nutné přečíslovat.
Odůvodnění:
Ministerstvo zahraničních věcí uplatňuje výše uvedené zásadní připomínky v návaznosti na převedení správy evidence diplomatických vozidel z Ministerstva dopravy na Ministerstvo zahraničních věcí od 1. července 2025. 
Cílem je upřesnění působnosti Ministerstva zahraničních věcí v oblasti registru silničních vozidel, jelikož dosavadní rozdílná interpretace předmětných ustanovení zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ze strany obou ministerstev znesnadňuje diplomatickým misím cizích států v ČR a Ministerstvu zahraničních věcí plynulý proces vyřazení vozidel z evidence diplomatických vozidel při prodeji vozidla subjektu podle § 6 odst. 1 tohoto zákona.
Ministerstvo zahraničních věcí má za to, že je věcně příslušné pouze k zápisu údajů o diplomatických vozidlech do registru silničních vozidel, zápisu změn těchto údajů a k dalším úkonům týkajícím se silničního vozidla zapsaného výhradně v evidenci diplomatických vozidel. Po vyřazení z předmětné evidence je k provedení navazujících úkonů věcně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. Na Ministerstvo zahraničních věcí nelze v této souvislosti nahlížet jako na de facto obecní úřad obce s rozšířenou působností, neboť k navazujícím úkonům není personálně ani finančně vybaveno. Ministerstvo zahraničních věcí proto nemá přidělovat standardní registrační značku vozidla novému vlastníkovi (subjektu podle § 6 odst. 1), má se omezovat pouze na úkony týkající se dosavadního vlastníka vozidla (diplomatické mise nebo jejího člena) souvisejícími s ukončením registrace silničního vozidla v evidenci diplomatických vozidel a jeho vyřazení z téže evidence včetně vydání potvrzení pro účely zápisu nového vlastníka ze strany obecního úřadu obce s rozšířenou působností. 
Účinnost uvedených nových novelizačních bodů Ministerstvo zahraničních věcí navrhuje k 1. lednu 2027.
	Akceptováno jinak
Viz vypořádání první připomínky.


	
	K § 10 odst. 4
Navrhuje se za stávající novelizační bod č. 40 vložit nový novelizační bod ve znění:
„V § 10 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: „Při vyřazení silničního vozidla z evidence diplomatických vozidel podle ustanovení § 5 odst. 2 diplomatická mise nebo její člen odevzdá Ministerstvu zahraničních věcí tabulku s registrační značkou a osvědčení o registraci silničního vozidla. Ministerstvo zahraničních věcí vydá pro nového vlastníka potvrzení, nahrazující osvědčení o registraci silničního vozidla a registrační značku s omezenou platností, pro účely zápisu nového vlastníka obecním úřadem obce s rozšířenou působností do evidence silničních vozidel.“  
Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.“
Následující novelizační body je poté nutné přečíslovat. V souvislosti se změnou číselného označení dosavadních odstavců 3 a 4 je následně nutné přistoupit k úpravě odkazů na ně ve stávajících novelizačních bodech č. 41 a č. 42. Změna číslování novelizačních bodů by vedla též k úpravě ustanovení o dělené účinnosti předloženého zákona.
Odůvodnění:
Ministerstvo zahraničních věcí uplatňuje výše uvedené zásadní připomínky v návaznosti na převedení správy evidence diplomatických vozidel z Ministerstva dopravy na Ministerstvo zahraničních věcí od 1. července 2025. 
Cílem je upřesnění působnosti Ministerstva zahraničních věcí v oblasti registru silničních vozidel, jelikož dosavadní rozdílná interpretace předmětných ustanovení zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ze strany obou ministerstev znesnadňuje diplomatickým misím cizích států v ČR a Ministerstvu zahraničních věcí plynulý proces vyřazení vozidel z evidence diplomatických vozidel při prodeji vozidla subjektu podle § 6 odst. 1 tohoto zákona.
Ministerstvo zahraničních věcí má za to, že je věcně příslušné pouze k zápisu údajů o diplomatických vozidlech do registru silničních vozidel, zápisu změn těchto údajů a k dalším úkonům týkajícím se silničního vozidla zapsaného výhradně v evidenci diplomatických vozidel. Po vyřazení z předmětné evidence je k provedení navazujících úkonů věcně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. Na Ministerstvo zahraničních věcí nelze v této souvislosti nahlížet jako na de facto obecní úřad obce s rozšířenou působností, neboť k navazujícím úkonům není personálně ani finančně vybaveno. Ministerstvo zahraničních věcí proto nemá přidělovat standardní registrační značku vozidla novému vlastníkovi (subjektu podle § 6 odst. 1), má se omezovat pouze na úkony týkající se dosavadního vlastníka vozidla (diplomatické mise nebo jejího člena) souvisejícími s ukončením registrace silničního vozidla v evidenci diplomatických vozidel a jeho vyřazení z téže evidence včetně vydání potvrzení pro účely zápisu nového vlastníka ze strany obecního úřadu obce s rozšířenou působností. 
Účinnost uvedených nových novelizačních bodů Ministerstvo zahraničních věcí navrhuje k 1. lednu 2027.
	Akceptováno jinak
Viz vypořádání první připomínky.

	Úřad vlády České republiky – Odbor kompatibility
	K vlastnímu návrhu:
V čl. I bodě 127. návrhu (§ 80 odst. 2 písm. y) bod 4.) žádáme podtrhnout část věty podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího schvalování vozidel kategorie U44), neboť tím se provádí čl. 5 odst. 1 nařízení 2025/14. Obdobně navrhujeme vykázat čl. I bodě 112. návrhu (§ 78a odst. 1 věta druhá) zejm. k čl. 38 odst. 1 a 2 nařízení 2025/14.
	Akceptováno
Uvedené připomínky budou do materiálu zapracovány (úpravou srovnávací tabulky, rozdílové tabulky i návrhu zákona stran výkaznictví).

	
	K rozdílové tabulce: 
K Čl. I bodu 109. návrhu (§ 78 odst. 2): doporučujeme vykázat také čl. 2 odst. 3 nařízení 2025/14.
	Akceptováno
Uvedená připomínka bude do materiálu zapracována (úpravou srovnávací tabulky, rozdílové tabulky i návrhu zákona stran výkaznictví).

	
	K implementaci nařízení 2024/1257
Navrhujeme vyjasnit, zda je vnitrostátní právní řád, zejm. zákon č. 56/2001 Sb., řádně provázán s nařízením 2024/1257. Pro řádnou aplikaci uvedeného nařízení je třeba zajistit, aby bylo bez pochybností, kdo je vnitrostátním orgánem dle čl. 7 odst. 3, čl. 10 odst. 5 a 7 až 10, čl. 11 odst. 3 až 6, čl. 12 či čl. 14 odst. 2 nařízení. Obdobně je nutné postavit najisto, kdo je v našich podmínkách schvalovacím orgánem dle čl. 10 odst. 1, 3, 4 a 6, čl. 11 odst. 3 a čl. 14 odst. 1 a 2 nařízení. Dále, je nutné ozřejmit, kdo je orgánem dozoru nad trhem dle čl. 10 odst. 2 nařízení a zda je možné plně využít zákon č. 87/2023 Sb., o dozoru nad trhem s výrobky. Minimálně srovnávací tabulku k nařízení bude nutné dopracovat. Ve vztahu k čl. 11 odst. 3 nařízení však mělo být uvedené bez pochybností nejlépe již k 28. květnu 2024, což je datum použitelnosti dotčeného ustanovení dle čl. 21 nařízení. Nadto, považujeme za nezbytné implementovat ustanovení, která mají charakter ustanovení směrnicových – viz čl. 11 odst. 1 a 2 nařízení. V uvedené úpravě je stanovena povinnost členskému státu zakázat prodej nebo instalaci. Ustanovení vyžadují přijetí implementačních opatření.
	Akceptováno částečně
Problematika schvalování silničních a zvláštních vozidel a dozoru nad trhem s nimi je upravena 4 rámcovými nařízeními Evropského parlamentu a Rady, a to nařízením (EU) č. 167/2013, pokud jde o zemědělská a lesnická vozidla, nařízením (EU) č. 168/2013, pokud jde o dvoukolová nebo tříkolová vozidla a čtyřkolky, nařízením (EU) 2025/14, pokud jde o nesilniční mobilní stroje, a nařízením (EU) 2018/858, pokud jde o ostatní vozidla (přesněji vozidla kategorie M, N a O). Sice rozumíme argumentu, dle něhož nařízení (EU) 2024/1257 není toliko implementačním či delegovaným aktem Komise k rámcovému nařízení (EU) 2018/858, ale přesto za klíčové považujeme tyto 4 skutečnosti: 
a) dle první věty čl. 3 se pro účely nařízení (EU) 2024/1257 použijí definice nařízení (EU) 2018/858, jejichž součástí je též vymezení schvalovacího orgánu, kterým je v České republice dle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích jednoznačně Ministerstvo dopravy – je-li tedy postaveno najisto, že schvalovacím orgánem dle nařízení (EU) 2018/858 je Ministerstvo dopravy, neměly by vznikat pochybnosti o tom, že je též schvalovacím orgánem dle nařízení (EU) 2024/1257, 
b) nařízení 2024/1257 nelze považovat za nové rámcové nařízení pro schvalování vozidel a dozor nad trhem s nimi, ale nařízení, které řeší určité dílčí aspekty schvalování typu (viz k tomu čl. 1 nařízení) striktně vztažené k vozidlům kategorií M, N a O (viz k tomu čl. 2 nařízení), které je však rámcově regulováno právě nařízením (EU) 2018/858, 
c) právě ze shora uvedených důvodů není obsaženo v nařízení (EU) 2024/1257 standardní ustanovení požadující po členských státech zřídit, jmenovat či určit schvalovací orgán, a to na rozdíl od všech shora uvedených 4 rámcových nařízení – unijní normotvůrce počítá s tím, že k tomuto určení již došlo dle nařízení (EU) 2018/858, 
d) nařízení (EU) 2024/1257 v budoucnu zruší nařízení (ES) č. 715/2007 a (ES) č. 595/2009 – ani u jednoho z těchto nařízení není v zákoně o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (viz § 15 odst. 4 zákona) výslovně uvedeno, že by bylo Ministerstvo dopravy schvalovacím orgánem, byť nařízení (ES) č. 715/2007 bylo předmětem zvláštní implementace. 
S ohledem na výše uvedené skutečnosti by bylo nekoncepční a nadbytečné uvést v návrhu zákona požadované kompetenční ustanovení. 
S odkazem na shora uvedené předchozí argumenty rovněž nemůžeme přistoupit ke specifikaci různých orgánů státní správy dle řady ustanovení nařízení (EU) 2024/1257, v nichž je zmiňován „vnitrostátní orgán“. Ostatně pojem nebyl zvlášť proveden ani při implementaci rámcového nařízení (EU) 2018/858 a ani toto rámcové nařízení ani nařízení (EU) 2024/1257 neobsahuje standardní ustanovení požadující po členských státech zřídit, jmenovat či určit takovýto orgán či orgány. Pojem je definován právě v čl. 3 bodu 37 rámcového nařízení (EU) 2018/858 a činnosti přiznané tomuto orgánu budou vykonávat orgány státní správy dle působnosti, která je jim svěřena zákony, a také dle smyslu a obsahu jednotlivých unijních ustanovení, v nichž je vnitrostátní orgán zmíněn.  
Implementace čl. 11 odst. 1 a 2 bude do návrhu zákona doplněna, včetně odpovídající úpravy výkaznictví, čímž bude v tomto rozsahu připomínce připomínkového místa vyhověno.

	
	K implementaci nařízení 2024/1257
Dále, navrhujeme zvážit způsob implementace čl. 18 odst. 1 nařízení, který stanoví povinnost členskému státu informovat Komisi. Není zřejmé, kdo tak učiní.
	Vysvětleno
Ustanovení obsahuje typickou úpravu komunikace mezi členským státem a Komisí, kterou Ministerstvo dopravy do vnitrostátního právního řádu standardně nenavrhuje provádět. Povinnost bude plnit Ministerstvo dopravy coby schvalovací orgán i orgán dozoru nad trhem.

	
	K implementaci nařízení 2024/1257
Pro úplnost upozorňujeme na oznamovací povinnost členského státu ve vztahu ke Komisi, jde-li o sankční ustanovení – viz čl. 19 nařízení (čl. 84 odst. 1 nařízení 2018/858, v platném znění).
	Vysvětleno
Bereme na vědomí notifikační povinnost, která musí být splněna.

	
	K implementaci nařízení 2024/1257
Dále, vzhledem ke rušení dřívějších nařízení (viz čl. 20 nařízení) navrhujeme zvážit vypuštění odkazů na nařízení č. 715/2007 a nařízení č. 595/2009 – poznámky pod čarou č. 32 a 33. Na uvedená nařízení je odkazováno i v další zákonné úpravě – viz zákon o podpoře nízkoemisních vozidel.
	Vysvětleno
K vypuštění odkazů na nařízení č. 715/2007 a č. 595/2009 bude přistoupeno pozdější novelizací zákona č. 56/2001 Sb. Úprava týkající se lehkých osobních a užitkových vozidel podle nařízení č. 715/2007 se totiž liší od úpravy vztahující se na těžká nákladní vozidla podle nařízení č. 595/2009. Nařízení (EU) 2024/1257 tyto oblasti nově upravuje společně a zároveň pro jednotlivé skupiny vozidel stanoví postupnou účinnost (vizte jeho čl. 20 a 21). V důsledku toho se nejprve stane nadbytečným odkaz na nařízení č. 715/2007 a teprve následně na nařízení č. 595/2009. Ke dni nabytí účinnosti zákona však obě nařízení (č. 715/2007 a č. 595/2009) ještě relevantní budou.

	
	K implementaci nařízení 2024/1257
K nařízení byla již přijata dvě prováděcí nařízení, a to prováděcí nařízení 2025/1706 a prováděcí nařízení 2025/1707. O těchto předpisech se předkladatel v materiálu nezmiňuje. Navrhujeme zhodnotit slučitelnost i s těmito předpisy. I zde, pro účely řádné implementace těchto nařízení, je nutné postavit najisto, kdo je orgán udělující schválení typu, resp. schvalovací orgán, či orgán dozoru nad trhem, neboť jsou v jejich textaci uvedeny.
	Vysvětleno
Prováděcí nařízení (EU) 2025/1706 a 2025/1707 jsou dle názoru jejich gestora přímo použitelná.

	
	K implementaci nařízení 2024/1257
Nařízení 2024/1257 předpokládá přijetí řady prováděcích aktů Komise a aktů Komise v přenesené pravomoci. Nebude dle předkladatele potřeba pro ně, resp. pro implementační vnitrostátní předpisy, zakotvit v zákoně zmocnění? Budou všechna přijata ve formě nařízení a budou skutečně schopna vyvolat zamýšlené účinky bez úprav ve vnitrostátním právu?
	Vysvětleno
Prováděcí akty Komise k rámcovým nařízením Evropského parlamentu a Rady upravujícím problematiku schvalování vozidel jsou zpravidla přímo použitelné, a tudíž není nutné je implementovat do vnitrostátního právního řádu. Postačuje provedení rámcových nařízení v zákoně č. 56/2001 Sb. Samozřejmě platí, že každý nový předpis Evropské unie Ministerstvo dopravy po přidělení gesce v systému ISAP vyhodnotí, přičemž v případě potřeby přijetí implementačních opatření legislativního charakteru by mělo přistoupit k jejich navržení a předložení do legislativního procesu.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
I v případě nařízení 2025/14 je nutné přijmout implementační opatření, která zejména zajistí, že bude zřejmé, kdo má kompetenci k plnění povinností dle nařízení, procesně provážou nařízení se stávajícími předpisy, implementují ustanovení směrnicového charakteru, či postaví najisto, zda využijeme fakultativních ustanovení. Z návrhu jsme vyrozuměli, že schvalovacím orgánem má být v zásadě Ministerstvo dopravy, stejně tak orgánem dozoru nad trhem (§ 78a odst. 1 a § 80 odst. 3 písm. y) zákona č. 56/2001 Sb.).
	Vysvětleno
Potvrzujeme, že schvalovacím orgánem i orgánem dozoru nad trhem bude Ministerstvo dopravy.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
Obecně považujeme za problematické, že oblast působnosti zákona a definice nesilničního mobilního stroje jsou vymezeny skrze směrnicovou úpravu – viz odkaz na směrnici 2006/42/ES. Adresáti normy jsou nuceni pracovat s předpisem, který je určen členským státům.
	Vysvětleno
Obdobná debata byla vedena již u recentních návrhů novel zákona o civilním letectví a námořní plavbě týkajících se alternativních paliv v oblasti letectví a plavby. Lze poukázat na stejné argumenty jako minule. Předkladatel o bližší implementaci těchto ustanovení neuvažuje z následujících důvodů. Zaprvé, máme za to, že tento přístup (tedy uvedení odkazů na jiný legislativní akt mající formu směrnice) byl volbou unijního normotvůrce, který se rozhodl pro právní úpravu uživatelsky méně příznivou (komplikovanější). Zadruhé, okruh adresátů, kteří budou podle nařízení postupovat, je poměrně úzký a tvoří jej zejména výrobci, jejich zástupci, dovozci a distributoři – tedy velké podnikatelské subjekty s dostatečnou personální i odbornou kapacitou pro řádný výklad unijní právní úpravy. Zatřetí, upozorňujeme na fakt, že přepisování směrnic nebo odkazů na ně do vnitrostátního právního řádu s sebou nese riziko nutnosti změny zákona v případě změny některé z dotčených směrnic. Posledně uvádíme, že směrnice jsou provedeny ve vnitrostátním právním řádu a této transpoziční úpravě by neměla nikterak „konkurovat“ implementační úprava k nařízení.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 5 odst. 1 a 3: Je nutno zajistit oznámení určených příslušných orgánů. Dále, nařízení v některých ustanoveních upravuje spolupráci schvalovacího orgánu a orgánu dozoru nad trhem – viz čl. 6 odst. 4 nařízení. Je vhodné a souladné, aby byl oběma orgány určen tentýž orgán, tj. MD? Rozumíme-li správně, v případech jednotlivého schválení budou schvalovacím orgánem i obecní úřady, byť to z návrhu nevyplývá bezprostředně. I to je nutno ve srovnávací tabulce vykázat, resp. Komisi oznámit. Je zajištěna spolupráce mezi MD a obecními úřady upravená čl. 6 odst. 4 nařízení?
	Akceptováno částečně
Předně bereme na vědomí notifikační povinnost, která musí být splněna.
U všech vozidel je v oblasti schvalování typu Ministerstvem dopravy zvolena jednotná konstrukce, podle níž schvalování i dozor vykonává Ministerstvo dopravy. Tímto způsobem byla implementována i předchozí rámcová nařízení Evropského parlamentu a Rady upravující problematiku schvalování vozidel. Bylo by neúčelné, aby tyto pravomoci vykonávaly různé orgány v závislosti na druhu vozidla (tedy aby bylo jiné řešení přijato zrovna u nesilničních mobilních strojů). Pokud by takové řešení nebylo přípustné, unijní zákonodárce by je výslovně vyloučil. Takovýto zákaz však nařízení neobsahuje.
Obecní úřady obcí s rozšířenou působností budou rovněž v případech jednotlivého schválení vystupovat jako schvalovací orgány, jak výslovně vyplývá z návrhu zákona. Srovnávací tabulka odkazuje u čl. 5 odst. 1 na příslušné ID číslo. Rozdílovou tabulku předkladatel doplní tak, aby vykázal, že změny § 78c implementují též předmětné ustanovení nařízení.  
Ustanovení čl. 6 odst. 4 nařízení bude prováděno fakticky a má povahu přímo použitelného pravidla upravujícího spolupráci mezi vnitrostátními orgány, není proto nutné jej provádět do vnitrostátního právního řádu.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
U čl. 5 odst. 2 nařízení by mělo být ve srovnávací tabulce uvedeno, jakým předpisem jsou zajištěny nezbytné zdroje pro plnění povinností orgánu dozoru a schvalovacího orgánu.
	Akceptováno
Srovnávací tabulka bude odkazem na ustanovení obecných předpisů doplněna.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 5 odst. 6 nařízení: Ustanovení je ve srovnávací tabulce správně vyhodnoceno jako fakultativní. Z návrhu by mělo být ale také zřejmé, zda bude této možnosti využito.
	Vysvětleno
I na tato vozidla dopadne regulace ve vyhlášce č. 209/2018 Sb. Bude doplněn odkaz ve srovnávací tabulce na § 1 vyhlášky č. 209/2018 Sb. s tím, že mobilní nesilniční stroje podléhají regulaci hmotnosti a rozměrů stejně jako jiná vozidla podle zákona.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 5 odst. 7 a 8 nařízení: Ustanovení mají povahu směrnicovou, je nutno vyjasnit, jak jsou uvedené povinnosti uložené členskému státu zajištěny. Ustanovení se týkají dozoru nad trhem a kontrol nesilničních mobilních strojů. Které vnitrostátní předpisy spolu s nařízením 2019/1020 mají upravovat dozor nad nesilničními mobilními stroji? Zřejmě se použije úprava zákona o dozoru nad trhem a jeho úprava nápravných opatření. Použijí se např. i některá ustanovení zákona č. 22/1997 Sb.?
	Vysvětleno
Návrhem zákona se rovněž zasahuje do zákona č. 87/2023 Sb., který je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu, a to vložením nového rámečku s odkazem na toto nařízení. Prostřednictvím tohoto odkazu se jednoznačně stanoví, že se daná implementační úprava týkající se dozoru nad trhem s výrobky použije i na nesilniční mobilní stroje. Uvedeným doplněním je současně implementován do českého právního řádu čl. 51 nařízení. S aplikací zákona č. 22/1997 Sb. se až na výjimky (pokud jde o třeba o akreditační orgán – vizte níže) nepočítá. 
Budou doplněny srovnávací i rozdílová tabulka.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 7 odst. 4, čl. 8 odst. 4 a čl. 11 odst. 5 nařízení: Nařízení požaduje uvést kontaktní údaje, kopii certifikátu EU schválení typu a dokumentaci v jazyce, který je pro uživatele a orgány dozoru nad trhem snadno srozumitelný. Dle našeho názoru by mělo být postaveno na jisto, jaké jazyky budou akceptovány.
	Vysvětleno
Není účelné explicitně stanovovat relevantní jazyk. Pro orgán dozoru nad trhem a pro uživatele může být jazyk, který je snadno srozumitelný, odlišný, zejména pokud bude výrobek vyvážen do zahraničí. Požadavek užití srozumitelného jazyka je stanoven přímo v nařízení, aniž by členským státům nařízení ukládalo povinnost tento jazyk dále určovat.

	

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 8 odst. 4 a 5, čl. 11 odst. 5, čl. 13 odst. 4, čl. 34 odst. 3, čl. 35 odst. 1 nařízení: Navrhujeme postavit najisto, které orgány jsou v našich podmínkách vnitrostátními orgány? Dle definice čl. 3 odst. 11 nařízení jsou jimi např. i orgány ochrany hranic
	Vysvětleno
Lze poukázat na vypořádání připomínky výše. 
Pojem vnitrostátní orgán užívají také nařízení (EU) 2018/858, 167/2013 a 168/2013, aniž by je zákon č. 56/2001 Sb. vymezoval. Odbor kompatibility ani Komise to u implementace uvedených nařízení v minulosti nevyžadovaly a ani to není nezbytné.
Tento pojem je vymezen široce. To, který orgán bude vykonávat jednotlivé kompetence, je třeba odvozovat z konkrétních ustanovení a z jejich obsahu a účelu, v němž je daný pojem použit. U žádného z uvedených nařízení nebyla stanovena povinnost zřídit či jmenovat vnitrostátní orgán. Není navíc zřejmé, jak by Ministerstvo dopravy mělo takovou úpravu vůbec provést. Za klíčové a standardní považujeme stanovení působnosti schvalovacího orgánu a orgánu dozoru nad trhem, což také návrh zákona činí.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 19 odst. 3 nařízení: Neměl by být požadavek na formát dokumentace upřesněn?
	Vysvětleno
Ustanovení upravuje komunikaci mezi jednotlivými subjekty, přičemž nařízením není stanovena povinnost členských států formát komunikace dále specifikovat. Navíc u jiných právních předpisů (nařízení (EU) 2018/858, 167/2013 a 168/2013) nebyla obdobná ustanovení implementována, aniž by to v minulosti Odbor kompatibility požadoval nebo by to vedlo k zahájení řízení pro porušení povinností ze strany Komise. Formát komunikace si v praxi dotčené subjekty domluví.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 28 odst. 4 a 13 nařízení: Navrhujeme vyjasnit, kdo je registračním orgánem, který je zmiňován v dotčených odstavcích. Dále, dle čl. 28 odst. 4 nařízení má probíhat oběh údajů. Navrhujeme vyjasnit, jak oběh bude probíhat a zda formulace členské státy vytvoří organizaci a strukturu datové sítě vyžaduje přijetí nějakých konkrétních opatření.
	Akceptováno
Registračním orgánem jsou obecní úřady obcí s rozšířenou působností podle § 4 a násl. zákona č. 56/2001 Sb.
Ve vztahu k oběhu údajů podle čl. 28 odst. 4 nařízení není vyžadováno žádné legislativní opatření. Bude aplikováno fakticky. 
Bude doplněno do srovnávací tabulky, že struktura datové sítě je již vytvořena na základě nařízení (EU) 2018/858. Ministerstvo dopravy disponuje datovým úložištěm a má k němu odpovídající přístupová oprávnění.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 30 odst. 4 a 5 nařízení: Navrhujeme vyjasnit, podle jaké úpravy dojde k přijetí prozatímního EU schválení typu udělené jiným členským státem.
	Vysvětleno
Adresátem ustanovení není členský stát, nýbrž schvalovací orgán. Ustanovení umožňuje postup k přijetí prozatímního EU schválení typu přímo schvalovacímu orgánu, který se bude řídit nařízením.
Právní základ předmětné agendy je tak dostatečně upraven již v nařízení. Akt uznání lze učinit v souladu se správním řádem, tedy formou rozhodnutí.  

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 34 odst. 3 nařízení: Je nutno doplnit ve srovnávací tabulce vnitrostátní předpisy, jimiž je dané ustanovení nařízení implementováno a je jimi zajištěna jeho aplikace. Podle jakých předpisů bude probíhat proces přijímání vhodných prozatímních omezujících opatření? Vystačíme s odkazem na čl. 18 nařízení (EU) 2019/1020 obsažený v odst. 4 čl. 34?
	Vysvětleno
Čl. 34 odst. 3 nařízení výslovně uvádí „prozatímní omezující opatření, jimiž na trhu svého členského státu zakáží nebo omezí dodávání na trh, registraci, včetně zákazu provozu na veřejných komunikacích, nebo uvedení do provozu dotčených nesilničních mobilních strojů, nebo je stáhnou z trhu či z oběhu“. Nařízení tedy obsahuje taxativní výčet možných prozatímních omezujících opatření. 
Tato problematika se řídí též nařízením (EU) 2019/1020, které je provedeno zákonem č. 87/2023 Sb. (ostatně návrh zákona do tohoto zákona i vstupuje s doplněním odkazu na nařízení (EU) 2025/14). Uvedená vnitrostátní úprava se na danou oblast použije, a to i v kontextu navržené změny tohoto zákona. Relevantní jsou zejména ustanovení v § 6 tohoto zákona.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 35 nařízení: Je zajištěna dostatečná provazba s vnitrostátní úpravou? Jednak se v ustanovení mluví o členském státu, který přijímá opatření, pročež je vhodné upřesnit, který orgán toto bude zajišťovat. Dále není zřejmé, zda je dostatečně procesně zajištěno, jak bude rozhodnutí Komise dle čl. 35 odst. 7, resp. odst. 8 nařízení vymáháno, resp. provedeno.
	Akceptováno částečně
Čl. 35 je nutno číst spolu s čl. 34 nařízení, jenž (logicky) zakládá působnost orgánu dozoru nad trhem, jímž bude Ministerstvo dopravy. V případě, že by rozhodnutí Komise bylo obsahově odlišné od dosavadního rozhodnutí Ministerstva dopravy o nápravném opatření, bude právním základem pro zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy právě rozhodnutí Evropské komise.
Návrh zákona bude v návaznosti na uplatněnou připomínku doplněn o novou skutkovou podstatu přestupku výrobce, zástupce výrobce, dovozce nebo distributora spočívající v tom, že nesplní nápravné nebo omezující opatření přijaté Komisí.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 36 nařízení: Obdobně v tomto případě je nutno vyjasnit, zda je dostatečně procesně zajištěno provedení rozhodnutí Komise podle čl. 36 odst. 4 nařízení.
	Akceptováno
Akt Komise spočívá v tom, že rozhoduje o důvodnosti opatření schvalovacího orgánu, jímž tento orgán odmítl uznat EU schválení typu udělené schvalovacím orgánem jiného členského státu. Důsledkem je odmítnutí uznání takovéhoto schválení. V § 83a odst. 6 písm. a) bodu 6 je pak obsažena skutková podstata přestupku výrobce, zástupce výrobce, dovozce nebo distributora spočívající v tom, že dodá na trh vozidlo, systém vozidla, konstrukční část vozidla nebo samostatný technický celek vozidla bez platného schválení jejich technické způsobilosti. Provedení rozhodnutí Komise je tak zajištěno. Srovnávací tabulka bude v této souvislosti doplněna.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 37 odst. 2 nařízení: Jakou formou schvalovací orgán poskytne údaje o minimálních informacích a pokynech, které mají být zpřístupněny?
	Vysvětleno
V daném kontextu druhá věta čl. 37 odst. 2 nařízení nestanoví povinnost členskému státu. Jedná se o postup schvalovacího orgánu, přičemž za dostačující považujeme úpravu obsaženou v první větě, která představuje klíčové pravidlo. Není proto nutné toto ustanovení implementovat, neboť první věta již zásadním způsobem vymezuje rozsah údajů.
V aplikační praxi běžně probíhá komunikace mezi výrobcem a schvalovacím orgánem. Reglementaci této oblasti zákonem nepovažujeme za nezbytnou, přičemž nařízení členským státům takovou povinnost ani neukládá.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 38 odst. 2 nařízení: Do srovnávací tabulky je nutno doplnit odpovídající ustanovení, podle kterých se zřizuje technická zkušebna. Zřejmě půjde o § 78a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb.
	Akceptováno
Srovnávací tabulka bude doplněna.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 38 odst. 9 nařízení: Je nutno vyjasnit, jaká úprava pojištění odpovědnosti má platit.
	Vysvětleno
Bude doplněno do srovnávací tabulky, že technické zkušebny jsou povinny mít pojištění odpovědnosti. V České republice stát tuto odpovědnost nepřebírá, není ani přímo odpovědný za posuzování shody a nic takového se ani do budoucna neplánuje.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 39 odst. 1 nařízení: Jakou formu bude mít zmíněný souhlas MD? Obdobně i úprava v čl. 22 odst. 7 nařízení.
	Vysvětleno
Zmíněný souhlas bude mít formu rozhodnutí podle správního řádu. Evidentně jde o úkon správního orgánu, jenž zakládá práva jmenovitě určené osoby.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 40 odst. 2 nařízení: Bude ministerstvo technickou zkušebnou? Jak by v tomto případě probíhal dozor? Máme v takovém případě nezávislé auditory k provedení posouzení dle čl. 43 odst.  4 nařízení?
	Vysvětleno
Bude doplněno do srovnávací tabulky, že ministerstvo technickou zkušebnou není a nic takového ani do budoucna neplánuje.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 41 nařízení: Navrhujeme vyjasnit, kdo bude vykonávat činnosti vnitrostátního akreditovaného orgánu, jak jej zmiňuje čl. 41 odst. 2 a 3 nařízení. Dále, vyplývá v § 78a odst. 1 věty druhé zákona i určování akreditované vnitropodnikové technické zkušebny výrobce?
	Vysvětleno
Nejedná se zřejmě o „vnitrostátní akreditovaný orgán“, nýbrž o „vnitrostátní akreditační orgán“, kterým je Český institut pro akreditaci, o.p.s. Již u jiných legislativních předloh jsme uvedli, že odpovídající národní úprava je obsažena zejména v § 15 zákona č. 22/1997 Sb., podle něhož „ministerstvo může rozhodnutím pověřit k výkonu působnosti akreditačního orgánu pouze jednu právnickou osobu (dále jen „akreditační orgán“).“ Tímto rozhodnutím je rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu č. 34/2021, jímž byl jako akreditační orgán určen Český institut pro akreditaci. Bude doplněno do srovnávací tabulky.
Pokud jde o vnitropodnikové technické zkušebny, lze uvést, že formulace § 78a odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích není v dané souvislosti omezující a nevylučuje zkušebny vnitropodnikové. Navíc, určení vnitropodnikové zkušebny schvalovacím orgánem lze jednoznačně dovodit již ze samotného textu nařízení (čl. 41).

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 44 odst. 5 nařízení: Byť jde o poněkud nekonkrétní ustanovení, navrhujeme zvážit oznamování také zvláštních organizací nebo příslušných subjektů, jak je předpokládá čl. 44 odst. 5 nařízení.
	Vysvětleno
Jedná se o ustanovení upravující komunikaci mezi členským státem a Komisí, kterou Ministerstvo dopravy do vnitrostátního právního řádu standardně nenavrhuje provádět. V případě, že nastane situace vyžadující určení zvláštní organizace nebo příslušného subjektu, bude příslušné oznámení učiněno v souladu s tímto ustanovením.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 45 odst. 2 nařízení: Je dostatečně legislativně zajištěno nakládání s podklady po ukončení činnosti technické zkušebny?
	Vysvětleno
Nakládání s podklady po ukončení činnosti technické zkušebny je upraveno přímo nařízením, přičemž příslušná povinnost je uložena schvalovacímu orgánu, nikoliv členskému státu. Žádnou další implementaci nepovažuje předkladatel za nezbytnou.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 46 nařízení: I v tomto případě by mělo být vyjasněno, který orgán bude plnit povinnost vůči Komisi dle čl. 46 odst. 2 nařízení. Nařízení stanoví povinnosti pouze obecně členskému státu.
	Vysvětleno
Ustanovení obsahuje úpravu komunikace mezi členským státem a Komisí, kterou Ministerstvo dopravy do vnitrostátního právního řádu standardně nenavrhuje provádět. Povinnost bude plnit Ministerstvo dopravy coby schvalovací orgán.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 53 nařízení: Pro úplnost uvádíme, že sankční ustanovení je nutno oznámit Komisi. Předpokládáme, že se na hospodářské subjekty uplatní i přestupky dle § 11 zákona o dozoru nad trhem. Neměla by být sankcionována i další porušení povinnosti? Např. porušení povinností posuzovat/evidovat stížnosti dle čl. 8 odst. 5 či 11 odst. 6 nařízení? Či povinnost dovozce či distributora vypracovat dokumenty, informace a návod pro uživatele dle čl. 10 odst. 3 či čl. 12 odst. 2 písm. c) nařízení?
	Akceptováno
Co se týče sankčních ustanovení, která je nutno oznámit Komisi, bereme tuto skutečnost na vědomí.
Předpoklad, že se na hospodářské subjekty uplatní rovněž přestupky podle § 11 zákona o dozoru nad trhem, je správný.
Pokud jde o otázku sankcionování dalších porušení povinností, uvádíme, že Ministerstvo dopravy volí při implementaci nařízení přístup minimální implementace v rozsahu požadovaném tímto nařízením. Čl. 53 nařízení vymezuje okruh jednání, která je nutné sankcionovat, a v tomto rozsahu je čl. 53 proveden do návrhu zákona. Obdobný postup byl zvolen i u dřívějších rámcových nařízení Evropského parlamentu a Rady upravujících problematiku schvalování vozidel. Dosavadní dlouhodobý a konzistentní přístup Ministerstva dopravy nebyl ze strany Komise rozporován. 
V kontextu čl. 53 odst. 2 písm. f) nařízení akorát poněkud nedává smysl, proč nařízení vytipovalo vybraná protiprávní jednání, když vlastně požaduje postih porušení jakékoli povinnosti uložené nařízením hospodářským subjektem. Do návrhu zákona v návaznosti na uplatněnou připomínku doplníme tzv. zbytkovou skutkovou podstatu přestupku, nicméně popravdě nemůžeme garantovat, že se to podaří v navazujícím legislativním procesu obhájit.  

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 54 nařízení: Navrhujeme vyjasnit kompetenční ustanovení zajišťující informování Komise dle čl. 54 odst. 3 nařízení.
	Vysvětleno
Ustanovení obsahuje typickou úpravu komunikace mezi členským státem a Komisí, kterou Ministerstvo dopravy do vnitrostátního právního řádu standardně nenavrhuje provádět. Povinnost bude plnit Ministerstvo dopravy.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 55 nařízení: Ustanovení je ve srovnávací tabulce vyhodnoceno jako přímo použitelné, nicméně jedná se o fakultativní ustanovení umožňující po přechodnou dobu členským státům uplatňovat veškeré vnitrostátní předpisy o vnitrostátním schvalování typu. Ze srovnávací tabulky, resp. z návrhu by mělo být zřejmé, zda bude této možnosti využito.
	Akceptováno
Návrh zákona bude doplněn a fakultativní ustanovení bude využito.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
K čl. 56 nařízení – Navrhujeme vyjasnit, zda předkladatel nezvažoval stanovit účinnost dříve než k lednu 2028, a to s ohledem na možný postup dle čl. 56 druhého a třetího pododstavce nařízení (od 28. ledna 2025).
	Akceptováno 
Návrh zákona bude upraven a účinnost implementačních ustanovení bude posunuta k 1. lednu 2027.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
I toto nařízení předpokládá přijetí řady prováděcích aktů a aktů v přenesené pravomoci EK. Proto i zde by mělo být vyjasněno, zda nebude nutné zakotvit zmocňovací ustanovení pro implementační předpisy.
	Vysvětleno
I v tomto případě lze uvést, že prováděcí akty Komise k rámcovým nařízením Evropského parlamentu a Rady upravujícím problematiku schvalování vozidel jsou zpravidla přímo použitelné, a tudíž není nutné je implementovat do vnitrostátního právního řádu. Postačuje provedení rámcových nařízení v zákoně č. 56/2001 Sb. Samozřejmě platí, že každý nový předpis Evropské unie Ministerstvo dopravy po přidělení gesce v systému ISAP vyhodnotí, přičemž v případě potřeby přijetí implementačních opatření legislativního charakteru by mělo přistoupit k jejich navržení a předložení do legislativního procesu.

	
	K implementaci nařízení 2025/14
Byť rozumíme, že proces schvalování nesilničních mobilních strojů je nutné nově zakomponovat do zákona č. 56/2001 Sb., navrhujeme přezkoumat, zda navrhovanou úpravou § 78a odst. 7 zákona (bod 115. ČÁSTI PRVNÍ) a vztažením také obecné úpravy schvalování na tyto zvláštní vozidla skrze navrhované znění § 78c zákona (§ 29 až § 35a zákona) se nejde nad rámec úpravy v nařízení, resp. nedostáváme se s úpravou v nařízení do rozporu, event. některé povinnosti z nařízení nepřepisujeme. Například o aplikaci úpravy § 35a zákona, která umožňuje udělit výjimky z technických požadavků, lze mít pochybnosti. Dále, dle čl. 32 nařízení se vydává certifikát EU jednotlivého schválení, nikoli osvědčení o schválení, které zná zákon. Viz novelizační body 115. a 119. až 121.
	Vysvětleno
Jak jsme již v minulosti v obdobných případech uváděli (naposledy u návrhu zákona, jenž byl publikován jako zákon č. 130/2025 Sb.), § 35a zákona č. 56/2001 Sb. upravuje procesy a výjimky z technických požadavků pro dovezená vozidla. Nejedná se tedy o schvalování nových vozidel, a toto ustanovení proto není v rozporu s nařízením upravujícím schvalování.
K čl. 32 uvádíme, že se jedná o obdobnou situaci. Jednotlivé schvalování by probíhalo podle jiného ustanovení, v našem případě formou osvědčení o schválení. Za certifikát v unijním pojetí považujeme osvědčení dle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Jde ostatně o synonyma, akorát v jednom případě vyjádřena cizím pojmem. Rozpor proto nevzniká.

	
	K části třetí, Čl. IV, bodu 1 (položka 26, osvobození od poplatku)
Není zřejmé, proč by osvobozeni měli být jen občané ČR disponující průkazy ZTP a neměl by být uznáván taktéž obdobný doklad vydaný jiným členským státem. Upozorňujeme rovněž na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2841, kterou se zavádí evropský průkaz pro osoby se zdravotním postižením a evropský parkovací průkaz pro osoby se zdravotním postižením, která má být provedena novým zákonem o evropských průkazech pro osoby se zdravotním postižením. Nutno vyjasnit.
	Vysvětleno
Ministerstvo dopravy si je vědomo směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2841, a to i s ohledem na velmi úzkou spolupráci na přípravě její transpozice, která probíhá s hlavním gestorem směrnice po dobu uplynulého cca 1 roku, tedy s Ministerstvem práce a sociálních věcí.
Souhlasíme s potřebou rozšíření výčtu osob osvobozených od zpoplatnění. K tomuto kroku by však mělo dojít v rámci transpozice uvedené směrnice prostřednictvím legislativní předlohy Ministerstva práce a sociálních věcí, která zavede harmonizovaný doklad osvědčující zdravotní postižení na unijní úrovni (evropský průkaz osoby se zdravotním postižením). Právě na tento doklad bude možné jednotně navázat příslušné nároky dotčených osob napříč právním řádem i členskými státy Evropské unie.
Účinnost těchto transpozičních ustanovení bude přitom pozdější než účinnost změn zákona o správních poplatcích obsažených v předloženém návrhu zákona. Dříve předloženým (aktuálně projednávaným) návrhem zákona dotčenou změnu provést nelze, protože zavedení evropských průkazů pro osoby se zdravotním postižením je vázáno až k pozdějšímu datu. 

	
	Ke stávajícím implementačním ustanovením
Návrh poměrně v hojné míře zasahuje do stávajících implementačních ustanovení. Z obsáhlého výčtu lze jmenovat například čl. I bod 40. (§ 10 odst. 1 písm. a) vůči čl. 1 bod 4 směrnice 2014/46/EU, bod 68. (§ 35 odst. 3) vůči čl. 46 odst. 2 a 3 nařízení 2018/858, bod 88. (§ 48a odst. 1) vůči čl. 1 bodu 3 směrnice 2014/46/EU, bod 112. (§ 78a odst. 1) vůči čl. 3 odst. 27 a odst. 46 a čl. 5 odst. 1 nařízení č. 167/2013, bod 115. (§ 78a odstavec 7) vůči čl. 39 odst. 1 pododst. 1 a odst. 3 nařízení č. 167/2013. Minimálně tyto srovnávací tabulky je nutné upravit (předpisy uvádíme celexovým číslem): 31981L0334, 31999L0037, 31999L0094, 32000L0053, 32003L0020, 32003L0127, 32005L0064, 32006L0040, 32007L0034, 32007L0038, 32008D0615, 32009L0001, 32013L0015, 32013R0167, 32013R0168, 32014L0037, 32014L0046, 32014L0047, 32014R0165, 32016R1628, 32018L0849, 32018R0858, 32023L0544.
	Vysvětleno
Není v moci Ministerstva dopravy podrobit všech 23 srovnávacích tabulek kompletnímu opětovnému posouzení a aktualizaci vnitrostátních pravidel, která jsou v nich obsažena. Předkladatel zdůrazňuje, že úroveň implementace žádného z dotčených nařízení návrhem zákona dotčena nebude a veškeré změny implementační úpravy budou výsostně formální. Aktualizace 23 srovnávacích tabulek znamená přitom u každého vnitrostátního ustanovení – kromě jiného – kontrolu, zda jeho citace a výčet novel odpovídají aktuálnímu stavu. S ohledem na přetrvávající kapacitní omezení nelze požadavku vyhovět, byť předpokládáme jeho uvedení v revizním stanovisku zpracovaném Odborem kompatibility. V budoucnu by však gestorům unijních předpisů nesmírně pomohla dílčí automatizace tvorby a aktualizace srovnávacích tabulek, která byla Odborem kompatibility v minulosti zvažována.

	
	Nad rámec hodnocení slučitelnosti:
Upozorňujeme, že shrnutí závěrečné zprávy RIA, jež je součástí předkládaného materiálu, v prvním bodě konstatuje, že návrhem není zapracováváno právo EU, což neodpovídá realitě.
	Vysvětleno
Celá závěrečná zpráva je zaměřena na dílčí aspekt navržené právní úpravy (výrobu a distribuci osvědčení o registraci vozidla a tabulek s registrační značkou), jenž není unijně relevantní.

	Úřad pro ochranu osobních údajů
	ÚOOÚ dlouhodobě upozorňuje na to, že registr vozidel v mnoha případech zpracovává nepřesné osobní údaje. Je to předmětem četných stížností k ÚOOÚ, kterým bohužel nemůže vyhovět, protože zpracování neaktuálních osobních údajů je způsobeno vadnou právní úpravou. Ta jednostranně upřednostňuje veřejnoprávní účel registrace – provozuschopnost vozidla – před soukromoprávní evidencí majetkových vztahů k vozidlu, což je nezbytné napravit, aby bývalý vlastník vozidla nebyl vztažen do správních řízení, která se ho netýkají. Tato připomínka je zásadní. Nyní je uvedení soukromoprávních vztahů registru vozidel do souladu se skutečností nepřiměřeně náročné a příliš často vyžaduje vedení nákladných soudních sporů. Jedním z mnoha možných řešení je zavedení nové evidence majetkových vztahů k vozidlu oddělené od registru vozidel, v němž by zůstal evidován jen technický stav vozidla a údaje s ním související (pojištění apod.)
	Vysvětleno
Připomínkové místo naráží zřejmě na potíže související se zápisem změny vlastníka či provozovatele vozidla do registru silničních vozidel v případě, kdy dosavadní nebo nový vlastník vozidla neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel podle § 8 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. V takovém případě se uplatní § 8a téhož zákona. 
Dle této právní úpravy platí, že pokud došlo ke změně vlastníka vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka.
Podání takovéto žádosti spojuje zákon v § 8a odst. 2 s tím, že žadatel uvede údaje o novém vlastníkovi a provozovateli vozidla a přiloží k ní doklad o nabytí vlastnického práva k vozidlu a osvědčení o registraci vozidla, má-li jej k dispozici. Na to navazuje v § 8a odst. 3 oprávnění vlastníka, jenž žádost nepodal, vyjádřit se k žádosti. Podmínky zápisu změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel vymezuje zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích v § 10 odst. 1, jímž je a) splnění povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, b) absence vedení vozidla jako pohřešovaného či odcizeného, c) pobytová či obdobná vazba provozovatele vozidla k České republice a d) provedení evidenční kontroly vozidla v České republice.
V minulosti býval největší překážkou provedení zápisu vozidla na základě žádosti dle § 8a požadavek na absolvování evidenční kontroly, jelikož v případě absence součinnosti ze strany nového vlastníka nemohl původní vlastník zajistit její provedení. Nicméně tuto základní překážku Ministerstvo dopravy postupnými novelizacemi odstraňovalo. Novelou účinnou od 1. června 2017 (zákonem č. 63/2017 Sb.) došlo k zakotvení samotného § 8a do zákona, přičemž přílohou žádosti musel být protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který nesměl být starší než 30 dní. Novelou účinnou od 1. března 2023 (zákonem č. 432/2022 Sb.) došlo k vypuštění požadavku na předkládání uvedeného protokolu a podmínkou provedení zápisu změny vlastníka vozidla bylo provedení evidenční kontroly, která nesměla být provedena více než 1 rok před podáním žádosti. Novelou účinnou od 1. července 2025 (zákonem č. 130/2025 Sb.) byla lhůta pro provedení evidenční kontroly dále prodloužena – ke dni podání žádosti nesmí uplynout lhůta pro první nebo následnou pravidelnou technickou prohlídku, což znamená, že je dostačující, pokud u vozidla neuplula standardní lhůta pro jeho podrobení pravidelné technické prohlídce. 
Předložený návrh zákona přináší další zjednodušení, jež spočívá v tom, že osvědčení o registraci vozidla se k žádosti podle § 8a již vůbec nebude muset přikládat. 
Shora popsané přijaté i navržené změny právní úpravy odstraňují hlavní praktickou překážku přepisu v režimu § 8a – totiž požadavek zajistit evidenční kontrolu navzdory případné nesoučinnosti druhé strany. Již od roku 2023 má úřad přímý přístup k výsledkům evidenčních kontrol v digitální podobě, a od roku 2025 jsou výsledky kontrol uznatelné po mnohem delší dobu. Tím se výrazně zvýšila reálná využitelnost § 8a i za komplikovaných okolností. 
Není-li přes všechny výše uvedené změny právní úpravy vlastník vozidla schopen dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel, má možnost obrátit se na soud. Správní soudy ve své judikatuře připustily, že původní vlastník může dosáhnout výmazu svého vlastnictví z registru, prokáže-li pravomocným rozsudkem, že už vlastníkem není. Jinými slovy, původní majitel má vždy možnost obrany soudní cestou. Ústavní soud ještě předchozí, striktnější verze právní úpravy opakovaně posuzoval a konstatoval, že nový či dosavadní vlastník vozidla se dostal do svízelné situace vlastním přičiněním (porušením zákonné povinnosti), nesoučinnost jedné z osob je věcí nastavení vzájemných práv a povinností nového a dosavadního vlastníka a je legitimní, ponechává-li právní řád řešení takové záležitosti na civilních soudech (viz například nález Ústavního soudu Pl. ÚS 114/20 ze dne 9. listopadu 2021). 
Připomínkové místo nepřichází s konkrétním návrhem na změnu právní úpravy této komplikované problematiky a Ministerstvo dopravy nemůže k takovéto změně bez hlubšího posouzení a širšího projednání, po mezirezortním připomínkovém řízení přistoupit. Nebráníme se však dalším změnám dotčené právní úpravy v budoucnu, a to i v součinnosti s připomínkovým místem.

	
	K důvodové zprávě nebo odůvodnění
Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (dále jen „DPIA“) v oddílu K obecné části důvodové zprávy (dále jen „oddíl“) je nezbytné dopracovat. 
Odůvodnění:
ÚOOÚ vyslovuje pochybnosti nad tím, zda navržená změna správního řízení obstojí z hlediska principů správního řízení. Ať tak či tak, toto pojednání nepatří do oddílu, protože je toliko východiskem zpracování osobních údajů, nikoliv jeho obsahem.
S ohledem na článek 22 GDPR by se oddíl a ostatní doprovodné dokumenty měly přepracovat. Nemělo by se v nich hovořit o „automatizaci úkonů“. Ve skutečnosti se jedná o zápis právních skutečností, které nastaly přímo ze zákona. Normativní text přitom zcela správně nepojednává o tom, jak přesně se změna do informačního systému zapíše, s výjimkou § 14b odst. 5 zákona o podmínkách provozu vozidel. V DPIA se uvádí: „Zaprvé, obecné nařízení o ochraně osobních údajů sice v čl. 22 na jedné straně stanoví, že subjekt údajů má principiálně právo nebýt předmětem žádného rozhodnutí založeného výhradně na automatizovaném zpracování, které má pro něho právní účinky, na druhé straně se však tento princip nepoužije, pokud je rozhodování založené na automatizovaném zpracování povoleno právem členského státu. K tomu návrh zákona směřuje.“ Podle ÚOOÚ však o takové rozhodnutí nejde, to by před takovým zápisem muselo být uvážení (diskrece), např. zda zapsat či nezapsat. Proto se jedná o pouhou evidenci skutečnosti již rozhodnuté přímo zákonem.
Měly by se zrušit věty: „Při zavádění a realizaci těchto digitalizačních opatření bude Ministerstvo dopravy dbát na to, aby byly dodrženy obecné právní předpisy a standardy týkající se ochrany osobních údajů a soukromí. Za klíčový předpis lze přitom jednoznačně označit nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016   ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), v platném znění, (dále jen „obecné nařízení o ochraně osobních údajů“)“, neboť se rozumí samy sebou.
Měla by se zrušit věta: „Zpracovávány přitom nebudou zvláštní kategorie osobních údajů ve smyslu čl. 9 obecného nařízení o ochraně osobních údajů“, protože negativní informace do DPIA nepatří. Je jich potenciálně nekonečné množství.
Co se týká zpracování telefonního čísla a adresy elektronické pošty v § 14b zákona o podmínkách provozu vozidel, je třeba doplnit, že se tak bude dít na základě souhlasu a doplnit DPIA o následky odvolání souhlasu.
Měla by se zrušit věta: „Ochrana těchto osobních údajů bude zajištěna v souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů.“ Do DPIA nepatří nekonkrétní informace, které nemají přímou vazbu na konkrétní návrh právního předpisu.
V neposlední řadě je třeba vyhodnotit aktuálnost osobních údajů o majetkoprávních vztazích v registru vozidel.
Dále je třeba oddíl doplnit o nepřímé dopady, které jsou zejména u VIN (§ 48b zákona o podmínkách provozu vozidel), zvláště v případě fotografií, podstatné. Na základě judikatury Soudního dvora, zejména §§ 46–48 rozsudku Německá asociace prodejců automobilových dílů v. Scania z 9. 11. 2023, sp. zn. C-319/22, jsou údaje typu VIN potenciální osobní údaje a jejich správce, zde MD, se k nimi podle toho musí chovat, tj. tyto údaje zpřístupnit jen po prokázání právního zájmu: „získává tuto povahu [osobního údaje] ve vztahu k jakékoli osobě, která má k dispozici prostředky, jež jí rozumně umožňují spojit tento údaj s konkrétní osobou […] Za těchto podmínek je VIN osobním údajem fyzické osoby“.
	Akceptováno částečně  
Na užití pojmu automatizace nemůže předkladatel rezignovat. Nejenže jej užívá v různých formách více než 50krát v textu důvodové zprávy, ale především je užit v normativním textu, v navrženém § 14b odst. 5 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Podle něj „byly-li žádost nebo oznámení podle této části, k nimž nemá být přiložena příloha, podány způsobem umožňujícím dálkový přístup prostřednictvím uživatelského rozhraní stanoveného ministerstvem a netrpí-li tato podání vadami, rozhodne se o nich nebo se vyřídí automatizovaně bez účasti úřední osoby“. Nejde tedy jen o (stručný, obecně srozumitelný a výstižný) pojem (početně) užitý v důvodové zprávě, ale termín použitý v normativním textu návrhu zákona, což připomínkové místo nerozporuje. 
Zcela zjevnou inspirací pro tuto právní úpravu byl návrh novely správního řádu (aktuálně sněmovní tisk č. 24), na němž pracovali i zástupci Ministerstva vnitra, a dle něhož má platit, že „nevyžaduje-li povaha projednávané věci, ochrana práv dotčených osob nebo ochrana veřejného zájmu, aby úkon v řízení provedla úřední osoba, lze úkon provést automatizovaně bez účasti úřední osoby. Úkon nelze tímto způsobem provést zejména v případě, že vyžaduje užití správního uvážení nebo jde o rozhodnutí o opravném prostředku.“. Předpokládáme, že v budoucnu bude přijata tato nebo obdobná změna správního řádu a cílem je zachovat konzistentní vyjádření. 
Přitom uvedený pojem je již obsažen také v § 129 odst. 1 zákona o silničním provozu, dle něhož platí, že „byla-li žádost o udělení nebo rozšíření řidičského oprávnění nebo o vydání řidičského průkazu nebo karty řidiče podána způsobem umožňujícím dálkový přístup prostřednictvím uživatelského rozhraní stanoveného ministerstvem, lze o ní rozhodnout nebo ji vyřídit automatizovaně bez účasti úřední osoby.“. 
Svébytnou otázkou je, zda směřuje navržená právní úprava k automatizaci ve smyslu čl. 22 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (GDPR). Připomínkové místo je rezolutně přesvědčeno o tom, že nikoli. Opírá svou argumentaci o absenci uvážení (diskrece) při rozhodnutí, zda zápis do registru silničních vozidel provést nebo nikoli. 
GDPR však definici spojení „automatizované individuální rozhodování“ nepoužívá. Podle pracovní skupiny pro ochranu údajů zřízené podle čl. 29 GDPR (ARTICLE29 - Guidelines on Automated individual decision-making and Profiling for the purposes of Regulation 2016/679 (wp251rev.01)) se automatizovaným rozhodováním rozumí „schopnost rozhodovat prostřednictvím technologických prostředků bez lidského zásahu“, přičemž základem pro automatizovaná rozhodnutí může být jakýkoli typ údajů. Podmínka diskrece v nařízení ani metodice zmíněna není. Když sama věcná působnost GDPR je v čl. 2 odst. 1 vymezena tak, že se nařízení vztahuje „na zcela nebo částečně automatizované zpracování osobních údajů“, dle našeho názoru to nemůže znamenat, že při absenci diskrece se na zpracování údajů GDPR nevztáhne. 
Nemůžeme se ani plně ztotožnit s tvrzením, dle něhož „se jedná o pouhou evidenci skutečnosti již rozhodnuté přímo zákonem“. Zákon stanoví zcela standardně podmínky, při jejich splnění dojde k zápisu určité skutečnosti do registru silničních vozidel. Zákon však o ničem nerozhoduje. O zápisu rozhodne standardně úředník, nebo ponovu, při splnění vybraných podmínek, bude o tom rozhodnuto automatizovaně. 
Předkladatel je však v zájmu vypořádání připomínky ochoten jí vyjít vstříc a veškerá pojednání v DPIA, jejichž účelem bylo prokázat soulad navržené právní úpravy s čl. 22 GDPR, bez náhrady vypustit. Tato pojednání totiž vycházela z premisy, že posouzení splnění zákonem stanovených podmínek bez účasti úřední osoby představují automatizované individuální rozhodování, jež musí odpovídat čl. 22 GDPR. Předkladatel tedy ve světle právního názoru připomínkového místa poměrně rozsáhlou část text DPIA vypustí, čímž bude připomínce vyhověno. 
Připomínku akceptujeme i v rozsahu vypuštění deklarace v DPIA, dle níž bude dbáno na ochranu osobních údajů a soukromí, zejména ve světle GDPR. 
Připomínku akceptujeme i v rozsahu vypuštění deklarace v DPIA, dle níž nebudou zpracovány zvláštní kategorie osobních údajů – její relevance totiž spočívala v hodnocení naplnění podmínek čl. 22 GDPR, na což rezignujeme. 
Požadavek na uvedení telefonního čísla a adresy elektronické pošty žadatele či oznamovatele je přímo vyjádřen v navrženém § 14b odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Půjde o podmínku podání žádostí přes Portál dopravy – bez uvedení těchto údajů podání nebude možné. Právním základem proto není souhlas subjektu údajů, ale přímo zákon. Pakliže by s jejich uvedením nesouhlasil, podání by mohlo být učiněno jinými způsoby (datovou schránkou či osobně na úřadě), nikoli však portálově. 
Pokud jde o majetkoprávní vztahy v registru silničních vozidel, podrobné pojednání je uvedeno u vypořádání první připomínky. Předkladatel však doplní pojednání poukazující na shora popsané další zjednodušení podání žádostí v režimu § 8a zákona o podmínkách o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.
Ve vztahu k poslední části připomínky, která upozorňuje na problematičnost zpřístupnění údaje o identifikačním čísle vozidla (VIN), zdůrazňujeme, že údaje o vozidle budou (dle navržené právní úpravy obsažené v § 48b zákona o podmínkách o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích) zpřístupněny právě na základě tohoto čísla. Tedy předpokladem zobrazení vybraných údajů o vozidlech na webové stránce www.kontrolatachometru.cz je znalost kódu VIN a jeho zadání. To už odpovídá letité aplikační praxi a k prozrazení VIN osobám bez právního zájmu nedojde.

	
	V článku I bodu 61 se odstavec 5 zrušuje. 
Odůvodnění:
Z hlediska článku 22 GDPR není možné, aby neexistoval člověk, který odpovídá za to, že se vyhovění žádosti nepropíše do informačního systému správně. ÚOOÚ je srozuměn s tím, že fakticky to půjde bez zásahu člověka. Musí však být vždy určen orgán, který zajistí nápravu, bude-li to třeba, např. při selhání IT.
	Vysvětleno 
Pakliže v předchozí zásadní připomínce připomínkové místo uvádělo, že předmětem návrhu zákona není automatizované individuální rozhodování, čl. 22 GDPR, o nějž se opírá tato zásadní připomínka, se zřejmě neaplikuje. Lze však uvést, že správa Portálu dopravy, včetně podávávání a vyřizování žádostí a oznámení v oblasti registrace vozidel, spadá do působnosti Ministerstva dopravy, které za ní odpovídá. Při technických selháních bude řešení zajišťováno tímto ministerstvem.

	Úřad pro zahraniční styky a informace
	Obecná připomínka
Z hlediska bezpečnostních sborů, což jsou kromě vozidel Ministerstva vnitra ČR také vozidla Policie ČR nebo HZS ČR, nejsou nikde v návrhu zákona zmíněna zvláštní registrační místa, která tyto bezpečnostní sbory využívají v rámci registrací svých vozidel. 
Bylo by vhodné výslovně uvést, že zvláštní a neveřejná registrační místa zůstanou zachována ve stávající podobě.
	Akceptováno jinak
Problematika zvláštních neveřejných registračních míst dle § 7h odst. 4 zůstává návrhem zákona nedotčena. Z formulace připomínky přitom není zcela zřejmé, jaké ustanovení návrhu zákona je jeho předmětem. 
Pokud jde o pravidla obsažená v navrženém § 14b, týkají se pouze žádostí podávaných „způsobem umožňujícím dálkový přístup prostřednictvím uživatelského rozhraní stanoveného ministerstvem“. Fakticky je tak myšleno na podání prostřednictvím Portálu dopravy. Nepočítáme s tím, že by portálové podání žádosti bylo umožněno i ve vztahu k vozidlům zapsaným v evidenci Ministerstva vnitra, Ministerstva obrany, Generální inspekce bezpečnostních sborů či zpravodajských služeb. Uplatnění § 14b tudíž není potřeba ve vztahu k vozidlům zapsaným v těchto evidencích výslovně vylučovat.
Pokud připomínka směruje k pravidlům obsaženým v navrženém § 12 odst. 2, odkazujeme na vypořádání níže.
Pokud je cílem připomínky zajistit, že údaje o vozidlech, která jsou evidována v režimu § 7h odst. 4, nebudou zveřejňována, ustanovení § 48b bude upřesněno tak, že předmětem zveřejnění budou údaje o vozidlech vedených v informačním systému technických prohlídek. Údaje o technických prohlídkách provedených v neveřejných stanicích technické kontroly zveřejňovány nebudou, neboť nejsou vedeny v informačním systému technických prohlídek. Lze doporučit, aby vozidla ve zvláštním režimu nebyla podrobována prohlídkám v běžných stanicích technické kontroly, jelikož pak o nich nebudou zaneseny údaje v informačním systému technických prohlídek.

	
	K § 12 – „Vyřazení silničního vozidla z provozu“
Návrh novely v § 12 stanoví, že „silniční vozidlo, u něhož před více než 5 lety uplynula lhůta pro první nebo následnou pravidelnou technickou prohlídku podle tohoto zákona a které déle než 5 let nesplňuje podmínku podle § 6 odst. 3 písm. b), se považuje za silniční vozidlo vyřazené z provozu. Ministerstvo zajistí zápis vyřazení tohoto vozidla z provozu do registru silničních vozidel.“.
Z ustanovení ani důvodové zprávy nevyplývá, jak bude prakticky postupováno u vozidel bezpečnostních sborů. Tato vozidla mají výjimku z povinného ručení, a navíc je jejich technická způsobilost kontrolována prostřednictvím neveřejných STK, kde se technické kontroly do Registru silničních vozidel nezapisují. Prakticky by aplikace uvedeného ustanovení znamenala vyřazení všech vozidel bezpečnostních sborů z provozu.
	Vysvětleno
Navržená právní úprava se vozidel uvedených v připomínce nijak nedotkne, pokud se na ně nevztahuje povinnost mít sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidel. U takových vozidel tedy nikdy nedojde k tomu, že by nebyla splněna podmínka podle § 6 odst. 3 písm. b), jelikož na ně povinnost pojištění nedopadá, což je jeden z předpokladů pro zápis vyřazení vozidla z provozu podle navrhovaného znění § 12 odst. 2.
Tato skutečnost bude doplněna do důvodové zprávy.


	
	K § 50 
Na zásadní připomínku k ustanovení § 12 navazuje i připomínka k úpravě § 50, kde se navrhuje zrušit odstavec 2, tedy návrh na zrušení vylepování nálepek STK na registrační značku. Vozidla bezpečnostních sborů, stejně jako vozidla integrovaného záchranného systému, se kontrolují na neveřejných STK, která nemají přístup do Registru silničních vozidel. Z registru se proto nedá dovodit, že STK jsou platná. Tento údaj nelze zjistit ani na oficiálním webu Ministerstva dopravy www.konrolatachometru.cz. Nyní mohou bezpečnostní sbory při kontrole Policií ČR deklarovat platné STK vylepenou známkou na registrační značce. Pokud tam již známky nebudou, z pohledu Policie ČR bude vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. 
V žádném případě však vzhledem k činnosti zpravodajských služeb není možné, aby byly STK ministerstva vnitra plnohodnotným veřejným STK. Znamenalo by to zveřejňování údajů o vozidle, včetně fotografií, vestaveb a přestaveb v Registru STK, na www.kontrolatachometru.cz a dalších systémech, což je naprosto nepřijatelné.
Tento rozpor je třeba vyřešit.
	Akceptováno jinak
Ustanovení § 48b bude upřesněno tak, že předmětem zveřejnění budou údaje o vozidlech vedených v informačním systému technických prohlídek.
Údaje o technických prohlídkách provedených v neveřejných stanicích technické kontroly zveřejňovány nebudou, neboť nejsou vedeny v informačním systému technických prohlídek.
Lze doporučit, aby vozidla ve zvláštním režimu nebyla podrobována prohlídkám v běžných stanicích technické kontroly, jelikož pak o nich nebudou zaneseny údaje v informačním systému technických prohlídek.
Současně lze vyloučit obavu připomínkového místa – není vůbec navrhováno, aby se stanice technické kontroly Ministerstva vnitra staly „plnohodnotnými veřejnými stanicemi technické kontroly“.
Pokud jde o prokazování platnosti pravidelné technické prohlídky, bude možné ji prokazovat protokolem o technické prohlídce vydaným (neveřejnou) stanicí technické kontroly.

	Česká národní banka
	Obecná připomínka k návrhu
Předkladatel by měl vyhodnotit a v případě potřeby také zohlednit specifické dopady navrhovaných změn na fungování systému pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, včetně příp. dopadů na procesy a fungování samotných pojišťoven (např. likvidaci škod, prevenci podvodů, ale také ekonomiku tohoto segmentu pojištění), jakož i na fungování a stabilitu Garančního fondu podle zákona č. 30/2024 Sb. a procesy České kanceláře pojistitelů, která jej spravuje. 
Odůvodnění: 
Některé navrhované změny (související zejm. s registrací vozidel a registračními značkami vozidel) budou mít dopad na oblast pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, byť zákon č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, není návrhem dotčen. Důvodová zpráva (ani závěrečná zpráva RIA) takovéto dopady návrhu (pozitivní či negativní) vůbec neanalyzuje, nekvantifikuje ani metodicky nevyhodnocuje. Ačkoliv je návrh v zásadě dobře připravený a změny jsou v jiných oblastech dobře odůvodněné, toto považujeme za závažný nedostatek, který prakticky znemožňuje posouzení dopadů navrhovaných změn na tento klíčový segment pojistného trhu. Dopady identifikované v rámci tohoto vyhodnocení by měl předkladatel vyřešit, a to i případnou úpravou návrhu.
	Akceptováno jinak
Ze zákona bude vypuštěno rozhodování obecního úřadu obce s rozšířenou působností z moci úřední o vyřazení vozidla z provozu, pokud k vozidlu není po dobu více než 30 dnů sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vozidlo tedy nebude vyřazeno z provozu, dokud o to jeho provozovatel nepožádá, a nadále se na něj bude vztahovat povinnost pojištění odpovědnosti z jeho provozu. To reflektuje i dílčí změna zákona o odpovědnosti z provozu vozidla, která vypouští specifickou úpravu vztahující se k vozidlům vyřazeným z provozu rozhodnutím vydaným z moci úřední.
Pokud tedy jde o vozidla, u nichž není splněna povinnost pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a o jejichž vyřazení z provozu rozhodoval podle stávající právní úpravy obecní úřad obce s rozšířenou působností z moci úřední, tato vozidla budou podle navržené právní úpravy i nadále podléhat povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, resp. provozovatel takového vozidla bude povinen platit České kanceláři pojistitelů příspěvek za dobu bez pojištění, a to bez časového omezení, tj. až do doby, dokud případně sám nepožádá o vyřazení vozidla z provozu.

	Svaz měst a obcí ČR
	Změna zákona 634/2004 Sb. Zákon o správních poplatcích, příloha Sazebník, položka 26
Navržená právní úprava ponechává výši správního poplatku za zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla v registru silničních vozidel ve výši 800 Kč, aniž by došlo k jeho valorizaci od roku 2005.
S ohledem na kumulovaný inflační vývoj za období 2005–2025 (cca 90 %), významný nárůst mzdových a provozních nákladů a rozsah odborných a rozhodovacích činností vykonávaných obecními úřady obcí s rozšířenou působností v rámci přenesené působnosti je stávající výše poplatku neodpovídající skutečným nákladům výkonu této agendy.
Současně považujeme za vhodné zvážit systémové zjednodušení položky 26 sazebníku správních poplatků, zejména sjednocením sazby bez ohledu na kategorii vozidla, čímž by došlo ke zvýšení přehlednosti, právní jistoty a aplikační jednoznačnosti právní úpravy.
Navrhovaná úprava dále předpokládá, že správní poplatky za podání učiněná prostřednictvím Portálu dopravy budou příjmem státního rozpočtu.
Prostřednictvím Portálu dopravy budou zpravidla realizovány jednodušší a administrativně méně náročné úkony, zatímco odborně složitější, skutkově komplikované či sporné případy (zejména případy vyžadující individuální posouzení, řešení nesoučinnosti účastníků či vedení správních řízení) zůstanou i nadále plně v působnosti ORP. Nelze proto dovozovat, že by navržená změna vedla k proporcionálnímu snížení nákladů na výkon přenesené působnosti odpovídajícímu případnému výpadku příjmů ze správních poplatků.
Navrhujeme: 
Valorizovat správní poplatek za zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla tak, aby odpovídal reálným nákladům výkonu přenesené působnosti na 1500,- Kč.
Současně zvážit systémové zjednodušení položky 26 sazebníku správních poplatků, zejména sjednocením sazby bez ohledu na kategorii vozidla.
Navržená valorizace a sjednocení poplatku by mělo zajistit udržitelnost výkonu přenesené působnosti v agendě registru vozidel.
	Neakceptováno - ROZPOR
Návrhem zákona dochází ke zjednodušení položky 26 a sazby poplatků se již nerozlišují podle kategorie vozidla, což odpovídá požadavku vznesenému připomínkovým místem. K tomuto zjednodušení se přistoupilo s cílem umožnit v co nejširší míře podávání žádostí prostřednictvím Portálu dopravy, včetně úhrady poplatku prostřednictvím platební brány, pro což je účelné zakotvit co nejjednodušší strukturu sazebníku správních poplatků.
Cílem těchto změn však není zvyšovat správní poplatky. Už v důsledku sjednocení sazby správního poplatku za přijetí žádosti o zápis vozidla do registru silničních vozidel či za zápis změny vlastníka či provozovatele vozidla v registru silničních vozidel ve výši 800 Kč dochází u některých kategorií vozidel ke zvýšení tohoto správního poplatku. Požadované navýšení tohoto správního poplatku na 1 500 Kč by však nebylo proporcionální ke skutečným nákladům výkonu této agendy po zavedení navržených zákonných změn, díky nimž bude podstatná část této agendy vyřizována automatizovaně nebo s výrazně nižšími nároky na úřední činnost. Navíc by nebylo smysluplné, pokud by přijetí žádosti o zápis změny vlastníka nebo provozovatele vozidla bylo zpoplatněno sazbou téměř dvakrát vyšší než přijetí žádosti o samotný zápis vozidla do registru silničních vozidel. Navýšení správního poplatku na 1 500 Kč by představovalo neodůvodněné zvýšení finanční zátěže pro občany a podnikatele.

	
	Dopady digitalizace agend prostřednictvím Portálu dopravy na výkon přenesené působnosti ORP
Přestože podporujeme rozvoj digitalizace a automatizace procesů prostřednictvím Portálu dopravy (PD), je nutné upozornit, že většina úkonů nebude – a ani nemůže být – plně automatizována. Automaticky lze vyřídit pouze omezené množství žádostí bez příloh. Ve většině případů bude i nadále nezbytná činnost úředníků ORP (kontrola příloh, ověřování údajů, zápis do Registru silničních vozidel, tisk osvědčení, komunikace s klienty apod.).
Pokud budou správní poplatky za podání prostřednictvím PD příjmem státního rozpočtu, je nezbytné finančně kompenzovat ORP za přenesený výkon státní správy. V opačném případě dojde k prohloubení finanční ztráty ORP při zachování stejného objemu práce. Zkušenosti z oblasti řidičských průkazů ukazují, že příjmy obcí klesají, aniž by se snížila administrativní zátěž.
Dále je třeba zdůraznit, že žádosti podané prostřednictvím Portálu dopravy jsou zpracovávány úředníky ORP ve stejném rozsahu jako žádosti podané osobně. Elektronická podání jsou navíc v praxi často neúplná nebo obsahují vady, což vyžaduje dodatečné výzvy a komunikaci se žadatelem; jejich vyřízení tak bývá časově náročnější než osobní odbavení na přepážce. Elektronizace proto přináší komfort především žadateli, nikoli reálné snížení administrativní zátěže na straně ORP.
Úředníci tedy i nadále vykonávají v rámci přenesené působnosti plný rozsah agendy bez ohledu na formu podání, avšak po novele mají správní poplatky za portálová podání směřovat do státního rozpočtu. Dojde tak k poklesu příjmů obcí bez odpovídajícího snížení rozsahu či náročnosti vykonávané činnosti.
Upozorňujeme zejména na následující oblasti:
a) Elektronická podání obsahující přílohy
Žádosti s přílohami vyžadujícími fyzické předložení (např. první registrace vozidla z EU, řízení o dědictví, zápis tažného zařízení, alternativní ráfky a pneumatiky) si vyžádají osobní návštěvu úřadu. ORP provádí převzetí a kontrolu podkladů, posouzení jejich obsahu, zápisy do Registru, tisk osvědčení a potvrzení podání žadatele. Tyto činnosti v navrženém režimu nejsou zpoplatněny.
b) Přenositelnost registračních značek
Jedná se o novou agendu s očekávaným vysokým zájmem veřejnosti. Dosud nelze kvalifikovaně odhadnout výpadek příjmů ze správních poplatků, pokud budou žádosti podávány prostřednictvím PD.
c) Změna vlastníka při nesoučinnosti nového vlastníka
Pokud nový vlastník neposkytuje součinnost a žádost je podána přes PD, ORP musí zahájit správní řízení a doručovat výzvy (např. písemně v případě absence datové schránky). Tím vznikají ORP dodatečné náklady, aniž by byl hrazen odpovídající poplatek.
d) Zneplatňování registračních značek
Ponechání likvidace neplatných značek a dokladů na vlastnících vozidel považujeme za rizikové vzhledem k možnému zneužití. Navrhujeme, aby zneplatnění značek probíhalo zásadně jejich odevzdáním na ORP, přičemž výkon této agendy by měl být kryt odpovídajícím správním poplatkem.
e) Zápis prvožadatele do databáze vozidel
Pokud PD nemá automatizovaný přístup k údajům v Registru obyvatel (ROB), úkon zápisu prvožadatele bude muset provést úředník ORP, obdobně jako v současnosti. I zde dochází k výkonu agendy bez odpovídajícího poplatkového příjmu.
Navrhujeme přehodnotit a upravit systém přerozdělení správních poplatků tak, aby ORP mohly účtovat přiměřený poplatek za fakticky prováděné úkony a byla tak zachována finanční udržitelnost jejich přenesené působnosti.
	Neakceptováno - ROZPOR
Předkladatel si je vědom dopadu navržených změn na příjmy obcí z výběru správních poplatků v oblasti registrace vozidel a důsledně tento dopad zohlednil při přípravě návrhu. 
Předpokládáme, že prostřednictvím Portálu dopravy bude podáváno přibližně 20 % žádostí v oblasti registrace vozidel. Z celkového počtu 17 služeb v agendě registrace vozidel bylo 12 služeb klasifikováno jako plně automatizovatelné (tzv. koš A), tj. služby, u nichž po eliminaci fyzických příloh (technický průkaz, zelená karta, osvědčení o registraci vozidla) nejsou vyžadovány žádné přílohy, které by vyžadovaly posouzení úředníkem. Jedná se zejména o objemově nejvýznamnější služby, konkrétně zápis změny vlastníka vozidla (§ 8), zápis změny provozovatele (§ 9), vyřazení vozidla z provozu (§ 12) a ukončení vyřazení vozidla z provozu (§ 12 odst. 7). Zbývajících 5 služeb (koš B/C), u nichž jsou přílohy, které nelze eliminovat napojením na informační systémy veřejné správy (např. doklad o zaplacení DPH u dovozu z jiného členského státu nebo doklady osvědčující změnu ostatních údajů), bude i při portálovém podání vyřizováno úředníkem.
Při předpokládaném podílu 20 % portálových podání a míře automatizace 75 % u služeb požadovaných prostřednictvím Portálu dopravy dojde ke snížení objemu podání zpracovávaných obecními úřady obcí s rozšířenou působností o přibližně 15 %. Tento pokles odpovídá žádostem, které budou vyřízeny zcela automatizovaně bez jakékoli činnosti úředníků, tedy žádostem, u nichž obecní úřad obce s rozšířenou působností nepřijímá podání, nejedná s žadatelem, nekontroluje přílohy, neprovádí zápis do registru silničních vozidel, maximálně vydá tabulky s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla. Zbývajících 85 % agendy (80 % přepážkových podání a 5 % portálových podání vyžadujících manuální kontrolu úředníkem) zůstane v režimu zpracování obecním úřadem obce s rozšířenou působností.
Nad rámec uvedeného je třeba zdůraznit, že navržená právní úprava odstraňuje celé kategorie úkonů, které dnes obecní úřady obcí s rozšířenou působností vykonávají u všech podání bez ohledu na formu. Jedná se zejména o odebírání, skladování, evidenci a skartaci tabulek s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla, které se nově nebudou odevzdávat. Tato agenda je spojena s významnými provozními náklady (skladovací prostory, manipulace, evidence, pravidelné odvozy ke skartaci), které navržená právní úprava eliminuje.
Dále navržená právní úprava zavádí institut automatického vyřazení vozidla z provozu ze zákona u vozidel, která po dobu nejméně 5 let nepodstoupila pravidelnou technickou prohlídku a současně po dobu nejméně 5 let nebyla pojištěna. Odhaduje se, že toto opatření dopadne na přibližně milion vozidel v současnosti vedených jako provozovaných v registru silničních vozidel. Toto vyřazení proběhne přímo ze zákona, bez vedení jakéhokoli správního řízení a bez účasti obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Současně dojde k plné automatizaci zápisu zániku vozidla v případě ekologické likvidace napojením na systém MAISOH, rovněž bez nutnosti podání žádosti. Automatizováno bude i vyřazení vozidla v případě jeho odcizení ohlášeného v České republice. 
K námitce, že zkušenosti z oblasti řidičských průkazů ukazují pokles příjmů obcí bez odpovídajícího snížení administrativní zátěže, předkladatel uvádí, že doručování a automatizace v oblasti řidičských průkazů a karet řidiče byly zavedeny teprve nedávno. Částečně bylo spuštěno od 1. července 2025 a v plném rozsahu až od 1. ledna 2026. Dopady těchto změn na objem agendy vykonávané obecními úřady obcí s rozšířenou působností a její finanční pokrytí tedy dosud nebyly a ani nemohly být vyhodnoceny. Tvrzení připomínkového místa, že příjmy obcí klesají, aniž by se snížila administrativní zátěž, tak nemá oporu v relevantních datech, neboť se opírá o období, v němž digitalizace a automatizace agendy řidičských průkazů ještě nebyla zavedena nebo nebyla zavedena v plném rozsahu.
Současně předpokládáme, že v případech, kdy bude obecní úřad obce s rozšířenou působností vyřizovat žádosti v oblasti registrace vozidel podané prostřednictvím Portálu dopravy, budou související náklady kryty z příspěvku na výkon přenesené státní správy. 
Připomínkové místo můžeme ujistit, že v návaznosti na nedávnou a pravidelnou žádost Ministerstva vnitra týkající se nastavení finančního příspěvku pro obce a kraje na výkon státní správy poskytlo Ministerstvo dopravy Ministerstvu vnitra podklady k předmětným změnám právní úpravy, tak aby připomínkovým místem namítané skutečnosti mohly být zohledněny v rámci úhrady nákladů na výkon státní správy v přenesené působnosti. 

	
	VI., § 83 odst.1 písm. f) /48 a písm. j) /50
Dle našeho názoru se přestupkového jednání v rozporu s ustanovením § 7d odst. 2 může dopustit žadatel, tzn. provozovatel nebo vlastník vozidla.
Navrhujeme: Odpovědnost za nedodržení ustanovení § 7d odst. 2 stanovit osobě, která podala žádost.
	Akceptováno
Návrh zákona bude upraven ve světle uplatněné připomínky.

	
	VI., § 83 odst.1 písm. f) /48 a písm. j) /50
V navrhovaném ustanovení § 83 odst. 1 písm. e) je uvedeno, že vlastník nepožádá v rozporu s § 13 odst. 3 o zápis zániku vozidla – správně by měl být dle našeho názoru odkaz na § 13 odst. 4.
Navrhujeme: Opravit odkaz z odst. 3 na odst. 4.
	Akceptováno
Návrh zákona bude upraven ve světle uplatněné připomínky.

	
	VI., § 83 odst.1 písm. f) /48 a písm. j) /50
V navrhovaném ustanovení je za přestupek fyzické osoby podle § 83 odst. 1 písm. f) stanovena odpovědnost provozovateli. Za jednání podle ustanovení § 13 odst. 7 je však podle zákona odpovědný pouze vlastník vozidla.  
Navrhujeme: Za nedodržení jednání podle ustanovení § 13 odst. 7 by měl místo provozovatele odpovídat pouze vlastník.
	Akceptováno
Návrh zákona bude upraven ve světle uplatněné připomínky.

	
	Část první, čl. I bodům 18 až 20 (§ 7c odst. 1)
K záměru zrušení povinnosti odevzdávat tabulky s registračními značkami (zejména pak k bodu 49 § 12 odst. 6)
Zásadní připomínku hlavního města Prahy podporujeme.
Přenositelnost registrační značky (RZ) může zásadně zkomplikovat kontrolu dodržování podmínek, na které jsou navázány souhlasy, povolení a výjimky k vjezdu (např. podle hmotnosti, rozměrů či emisní třídy vozidla). Pokud bude RZ přenesena na jiné vozidlo, může dojít k obcházení těchto podmínek a oslabení kontroly ze strany obcí, městské policie i Policie České republiky, včetně automatizovaných systémů.
	Neakceptováno - ROZPOR
V rámci jednání se zástupci Magistrátu hlavního města Prahy byla předmětná připomínka podrobně prodiskutována. Magistrát hlavního města Prahy s vypořádáním uplatněné připomínky formou vysvětlení souhlasí. 
Obce mohou čerpat potřebná data z registru silničních vozidel, a to na základě oprávnění zakotveného v § 5 odst. 1 zákona o základních registrech, dle něhož orgán veřejné moci využívá údaje vedené v základním registru nebo agendovém informačním systému v rozsahu potřebném k provedení úkonu orgánu veřejné moci a v rámci výčtu údajů zpřístupněných orgánu veřejné moci pro výkon agendy, v jejímž rámci je úkon orgánu veřejné moci prováděný a pro jejíž výkon je orgán veřejné moci registrovaný.
Pokud dojde v souvislosti s přenositelností registrační značky ke změně registrační značky vozidla nebo ke změně vozidla, jemuž je registrační značka přidělena, v rámci kontroly ze strany obcí, městské policie i Policie České republiky je tato skutečnost snadno zjistitelná. Podotýkáme, že i městská policie má k potřebným údajům přístup. Přitom za klíčový identifikátor vozidla považuje Ministerstvo dopravy jeho identifikační číslo (VIN). 
Navíc dodáváme, že přenositelnost registrační značky na jiné vozidlo není zcela novým institutem, a zákon o provozu vozidel na pozemních komunikacích ji upravuje ve vztahu k registračním značkám na přání (viz stávající § 7c zákona). Této možnosti je tedy již řadu let využíváno. Z úřední činnosti nám není známo, že by to v praxi činilo jakékoli potíže.

	
	Část první, čl. I bodům 18 až 20 (§ 7c odst. 1)
K záměru zrušení povinnosti odevzdávat tabulky s registračními značkami (zejména pak k bodu 49 § 12 odst. 6)
Požadujeme zachování stávajícího systému vyřazování registračních značek, neboť zneužití neodevzdaných nebo odcizených registračních značek je v současnosti ojedinělé. Navrhovaná úprava by mohla vést ke snadnější dostupnosti neplatných registračních značek a tím ke zvýšení rizika jejich zneužívání.
	Neakceptováno - ROZPOR
V připomínce výše připomínkové místo obecně uvádí, že podporuje rozvoj digitalizace a automatizace procesů prostřednictvím Portálu dopravy (PD). 
Návrh zákona přitom předpokládá masivní digitalizaci v oblasti registrační agendy ve prospěch občanů, podnikatelů i jiných osob. Díky tomu bude možné například podávat žádosti a oznámení v oblasti registrace vozidel prostřednictvím Portálu dopravy, nebude nutné odevzdávat dosavadní tabulky s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla úřadu a nově bude možné převzetí nových tabulek a osvědčení na výdejních místech. Stejně tak budou moci občané i podnikatelé využít možnosti přenositelnosti registračních značek na jiná vozidla, včetně jejich opatření tabulkami s těmito značkami. 
Tyto změny nelze realizovat bez zrušení povinnosti odevzdávat úřadu osvědčení o registraci vozidla a tabulky s registrační značkou.
Zachování povinnosti odevzdat úřadu osvědčení o registraci vozidla a tabulky s registrační značkou by bylo v přímém rozporu s cílem umožnit občanům, podnikatelům a jiným osobám činit co nejvíce úkonů bez nutnosti návštěvy úřadu.
Předkladatel návrhu zákona zvolil přenesení odpovědnosti na provozovatele vozidla s posílením postihu, pokud by nebyla zákonem stanovená povinnost likvidace osvědčení o registraci vozidla a tabulek s registrační značkou (či jejich odevzdání úřadu) splněna.
V případě, že by tato zákonná povinnost nebyla splněna a osvědčení o registraci vozidla nebo tabulky s registrační značkou vozidla byly neoprávněně použity, bude postižitelný za přestupek 
a) provozovatel vozidla, který povinnost likvidace (či odevzdání úřadu) osvědčení o registraci vozidla či tabulek s registrační značkou nesplnil, 
b) provozovatel vozidla, na němž budou tabulky s registrační značkou neoprávněně umístěny, 
c) řidič vozidla, na němž budou tabulky s registrační značkou neoprávněně umístěny.
Neočekáváme, že by výrazně vzrostlo riziko zneužití osvědčení o registraci vozidla či tabulek s registrační značkou. Toto riziko existuje již nyní, kdy také nelze ověřit, zda skutečně došlo ke ztrátě či odcizení osvědčení o registraci vozidla či tabulek s registrační značkou, které provozovatel vozidla oznámil.
Předkladatel návrhu zákona má za to, že pozitiva, která masivní digitalizace registračních úkonů přináší, a to právě i pro obce s rozšířenou působností a jejich obecní úřady, výrazně převáží nad rizikem, že provozovatel vozidla nesplní povinnost likvidace osvědčení o registraci vozidla či tabulek s registrační značkou. Jde především o přínosy spojené se zrušením odebírání, skladování, evidence a skartace tabulek s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla. 

	Svaz průmyslu a dopravy České republiky
	K návrhu zákona 
Žádáme doplnit úpravu zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, tak, aby umožňovala nahradit papírovou knihu jízd pro zvláštní registrační značky (dále „ZRZ“) elektronickými záznamy, které by byly uchovávány u výrobce, eventuálně posílány na úřad v digitální formě. Dále navrhujeme nahradit potvrzení pro ZRZ (titulní strana Knihy jízd) elektronickým řešením (podobně jako eTechničák). Navržené řešení by značně zjednodušilo administrativu spojenou s F-značkami u výrobce i na úřadech. Umožnilo by propojit elektronickou Knihu jízd s dalšími systémy výrobců (kontrola průjezdů na branách, záznamy o zkouškách apod.) Zároveň by odpadla nutnost pořizování, výměny a archivace Knih jízd na úřadech i archivace papírových lístků s jednotlivými jízdami u výrobce.
	Vysvětleno
Digitalizace knih jízd by představovala výrazný zásah do registru silničních vozidel a její zavedení by bylo velmi nákladné. Nezpochybňujeme, že pro určitý segment trhu a též pro kontrolní orgány by takový krok byl přínosný, avšak v tuto chvíli k němu nelze zodpovědně přistoupit.
Návrh zákona předpokládá masivní digitalizaci v oblasti registrační agendy ve prospěch občanů, podnikatelů i jiných osob. Díky tomu bude možné například podávat žádostí a oznámení v oblasti registrace vozidel prostřednictvím Portálu dopravy, nebude nutné odevzdávat dosavadní tabulky s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla úřadu a nově bude možné převzetí nových tabulek a osvědčení na výdejních místech. Stejně tak budou moci i podnikatelé využít možnosti přenositelnosti registračních značek na jiná vozidla, včetně jejich opatření tabulkami s těmito značkami. 
Na to je potřeba připravit všechny dotčené informační systémy veřejné správy, zejména registr silničních vozidel. Pro tyto úpravy jsou však k dispozici omezené personální i finanční kapacity, přičemž další rozšíření těchto úprav by nebylo zvládnutelné, a to zejména ze strany provozovatele registru silničních vozidel. Požadovaná změna by navíc znamenala významný nárůst uživatelů registru silničních vozidel (např. o prodejce vozidel). 
Do budoucna lze určitě o takové změně uvažovat, nicméně nyní ji realizovat nelze.

	
	K návrhu zákona
Navrhované změny zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, neobsahují některé návazné důležité body týkající se digitalizace. Při registraci nového vozidla nebude od 1. 7. 2027 předkládán originál papírové verze C.O.C. listu, který žadatel o registraci získá pouze při pořízení vozidla, což nahrazovalo povinné předložení dokladu o koupi nového vozidla, který je vyžadován při registraci v dalších evropských státech (např. Německu, Polsku, Francii, Itálii, Rakousku, Slovensku aj.). Pokud nebude povinnost předložit C.O.C. list, je nezbytné doplnit i doklad o koupi vozidla například fakturu (i v digitální verzi). Nevložení této povinnosti by mohlo způsobit řadu situací s neoprávněnou registrací vozidla, které žadatel nezakoupil.
	Vysvětleno
Předmětem úkonu správního orgánu spočívajícího v zápisu vozidla do registru silničních vozidel není ověřování vlastnictví vozidla, uzavření kupní smlouvy ani zaplacení kupní ceny.
Z hlediska zápisu vozidla do registru silničních vozidel má konstitutivní účinky zápis provozovatele vozidla, nikoli jeho vlastníka. Provozovatel vozidla je osobou, která je následně odpovědná za provoz vozidla a které tímto úkonem vznikne řada zákonem stanovených povinností.
Vlastnictví vozidla se ani podle stávající právní úpravy při zápisu vozidla do registru silničních vozidel žádnými doklady neprokazuje a není účelné povinnost předkládání takových dokladů nově vyžadovat, a to i ve světle digitalizace registračních úkonů.
Je nám známo, že prohlášení výrobce o shodě vozidla (COC list) je nyní využíván pro zajištění úhrady kupní ceny. To do budoucna, vzhledem k elektronizaci tohoto dokumentu (nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858), nebude v praxi funkční. Dotčené soukromoprávní subjekty si tedy budou muset najít jiné mechanismy, jak své pohledávky zajistit, a to soukromoprávní cestou.
Stanovení povinnosti přikládat k žádosti o zápis vozidla do registru silničních vozidel doklad o koupi vozidel (např. fakturu) není vhodným řešením, neboť pro ověřování splnění podmínek pro zápis vozidla do registru silničních vozidel není takový doklad potřebný a jeho vyžadování by vyvolalo zbytečnou administrativní zátěž jak na straně úřadů, tak i samotných žadatelů. Pro úplnost lze dodat, že ani vystavená faktura nedeklaruje, že došlo k převodu vlastnictví vozidla a že kupní cena byla skutečně zaplacena. V tomto ohledu by tedy požadované řešení nedosahovalo daného cíle.

	
	K § 6
Žádáme vložit nové písmeno f) do odstavce (5) s níže uvedeným textem:
(5) K žádosti o zápis silničního vozidla do registru silničních vozidel žadatel přiloží
f) doklad o koupi vozidla v papírové nebo elektronické verzi 
Odůvodnění:
Navazuje na obecnou připomínku č. 2.
	Vysvětleno
Viz vypořádání druhé připomínky.

	
	K § 38a Zkušební provoz
Žádáme upravit § 38a odst. 4 následovně. Úpravy by otevřely možnost digitalizace Knih jízd v rámci vyhlášky č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel. Vypuštěná část textu by byla přepsána do prováděcího právního předpisu. 
4) Ministerstvo na základě povolení zkušebního provozu přidělí žadateli zvláštní registrační značky. Tabulky s přidělenými zvláštními registračními značkami předá ministerstvo obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má žadatel sídlo, který je spolu s dokladem osvědčujícím přidělení zvláštní registrační značky a knihou jízd vydá žadateli. Osoba, které byl povolen zkušební provoz má povinnost vést knihu jízd ve formě stanovené prováděcím právním předpisem. Knihu jízd lze vydat opakovaně na žádost výrobce nebo provozovatele technické zkušebny osoby, které byl povolen zkušební provoz; k žádosti se přiloží použitá kniha jízd. 
Odůvodnění:
Navazuje na obecnou připomínku č. 1.
	Vysvětleno
Viz vypořádání první připomínky.

	
	K § 38c
Žádáme upravit § 38c následovně. Úpravy by otevřely možnost digitalizace Knih jízd v rámci vyhlášky č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel.
(3) (2) Výrobce, provozovatel technické zkušebny, prodejce, dopravce nebo dovozce Osoby, kterým byly přiděleny zvláštní registrační značky, doloží příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností řádné vedení dokladů vydaných podle § 38a a 38b § 38a nebo 38b v průběhu dvanáctého měsíce ode dne přidělení zvláštní registrační značky nebo ode dne předchozího doložení řádného vedení dokladů a trvání pojištění.
(4) (3) Ztrátu, odcizení, zničení nebo poškození tabulky s přidělenou zvláštní registrační značkou nebo dokladů vydaných podle § 38a a 38b nebo odstavce 2 § 38a, 38b nebo odstavce 1 oznámí jejich držitel obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který je vydal, do 15 dnů ode dne, kdy ke ztrátě, odcizení, zničení nebo poškození došlo; poškozené tabulky nebo doklady odevzdá spolu s oznámením. Na základě oznámení obecní úřad obce s rozšířenou působností vydá novou tabulku s přidělenou zvláštní registrační značkou nebo doklady.
(5) (4) Tabulky s přidělenými zvláštními registračními značkami a doklady vydané podle § 38a, 38b nebo odstavce 2 odstavce 1 jsou jejich držitelé povinni odevzdat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který je vydal, a) do 5 dnů ode dne 1. odnětí povolení zkušebního nebo manipulačního provozu, 2. odnětí přidělených zvláštních registračních značek, nebo 3. uplynutí doby platnosti osvědčení o registraci vozidla, nebo b) bez zbytečného prodlení poté, co se vydané tabulky nebo doklady staly nepotřebnými pro další činnost jejich držitele.
Odůvodnění:
Navazuje na obecnou připomínku č. 1.
	Vysvětleno
Viz vypořádání první připomínky.

	Unie zaměstnavatelských svazů České republiky
	K záměru zrušení povinnosti odevzdávat tabulky s registračními značkami (zejména pak k bodu 49 § 12 odst. 6)
Požadujeme zásadně přehodnotit vhodnost navržené úpravy. 
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava představuje zásadní zásah do ekonomiky a compliance systému povinného ručení a do finanční stability Garančního fondu. Tento záměr považujeme za zcela nevhodný ve vztahu k navrhovanému zrušení povinnosti v souvislosti s vyřazením vozidla z provozu odevzdávat úřadu osvědčení o registraci vozidla a tabulky s přidělenou registrační značkou, a to i u tzv. vyřazování ex effo dle § 12 odst. 1 písm. b).
Důvodová zpráva tento dopad vůbec neanalyzuje, nekvantifikuje ani metodicky nevyhodnocuje. Změna je v materiálu prezentována jako administrativní a digitalizační opatření s pozitivními dopady na státní správu a podnikatelské prostředí. Takové hodnocení je však zjevně neúplné a jednostranné. Regulace zasahuje do systému, který ročně kryje miliardové škody, a představuje klíčový prvek finanční infrastruktury státu. Pojišťovny jsou podnikateli stejně jako jiné subjekty, jejichž zájmy jsou v důvodové zprávě zohledněny – přesto zde ex-ante analýza dopadů na tento sektor zcela absentuje.
Níže uvádíme několik okruhů zásadních problémů, které navrhovaná úprav v praxi přinese:
1. Zásah do stabilizačního mechanismu systému
Dosavadní právní úprava vytváří funkční a účinný compliance mechanismus, kdy:
• po 30 dnech nepojištění dochází k předání informace registru,
• vozidlo je vyřazeno z provozu,
• vlastník má povinnost do 10 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o vyřazení odevzdat obecnímu úřadu osvědčení o registraci vozidla a registrační značky,
• do splnění této povinnosti trvá povinnost pojištění vozidla.
Tento model vytváří jasnou hranici, do kdy je vozidlo pojištěné, a současně tvoří fyzickou bariéru proti dalšímu provozu takového nepojištěného vozidla. Navrhovaná úprava tento stabilizační mechanismus eliminuje, když se povinnost odevzdat registrační značky a osvědčení ruší a povinnost být pojištěn zaniká již dnem vyřazení z registru.
Tím dochází k:
• odstranění fyzické bariéry proti dalšímu provozu,
• odstranění ekonomického tlaku pokračovat v pojištění,
• oslabení funkce příspěvku do Garančního fondu,
• vytvoření prostoru pro krátkodobé i dlouhodobé „optimalizační“ chování.
Tento efekt je zcela strukturální, nikoliv pouze marginální.
2. Riziko nárůstu provozu nepojištěných vozidel a škod
Důrazně upozorňujeme, že návrh v této své části rozhodně nepovede ke snížení provozu nepojištěných vozidel, ale naopak zde existuje reálné riziko navýšení počtu škod způsobených nepojištěnými vozidly, ba dokonce hrozí úplný rozpad aktuálně funkčního systému kontroly nepojištěných vozidel. Skutečnost, že vlastníkovi a provozovateli zůstanou k dispozici registrační značky (RZ), zakládá zvýšené riziko, že vozidlo bude i nadále provozováno. Na první pohled přitom nebude zřejmé, že se jedná o vozidlo vyřazené z provozu, to může zjistit až hlídka policie při osobní kontrole vozidla. Regulace tedy přesouvá kontrolu z preventivního režimu do režimu náhodného odhalení.
Současně vzniká zvýšené riziko zneužití registračních značek:
• jejich použití na jiná vozidla,
• maskování identity dříve vyřazených nebo odcizených vozidel,
• zvýšení transakčních nákladů kontrolních orgánů.
Tato rizika nejsou v důvodové zprávě vůbec analyzována.
3. Dopad na Garanční fond a cenotvorbu
Navržená úprava mění finanční logiku systému:
• povinnost platit příspěvek do Garančního fondu zaniká dnem vyřazení,
• současně zůstává reálná možnost faktického provozu vozidla,
• dochází ke zkrácení efektivního období, za které lze generovat příspěvek nepojištěných.
Tím se oslabuje příjmová stabilita Garančního fondu, zatímco riziko škod zůstává nebo roste.
Výsledkem je asymetrický tlak:
• pokles inkasa systému,
• potenciální růst škod z provozu nepojištěných vozidel,
• zhoršení bilance Garančního fondu,
• tlak na růst cen povinného ručení pro poctivé klienty.
Důvodová zpráva neobsahuje žádnou analýzu:
• dopadu na míru propojištěnosti,
• dopadu na počty škod,
• dopadu na cenotvorbu,
• dopadu na finanční stabilitu Garančního fondu,
• scénářů vývoje při zvýšení nepojištěnosti.
To je zásadní metodický nedostatek.
4. Riziko „pojistné turistiky“
Již nyní evidujeme případy účelového vyřazování vozidel s cílem zániku POV, kdy je vozidlo tentýž den opět zařazeno do provozu. Navržená úprava tento model výrazně zjednodušuje a zlevňuje.
Dochází tak k vytvoření prostoru pro:
• sezónní optimalizaci,
• krátkodobé přerušování pojištění,
• zvýšení volatility pojistného kmene.
Takové chování má přímý dopad na stabilitu trhu a cenotvorbu.
5. Závažný nedostatek hodnocení dopadů regulace
Důvodová zpráva hodnotí dopady návrhu výhradně jako pozitivní (zejména ve vztahu ke státní správě a podnikatelům), aniž by analyzovala jeho dopady na systém povinného ručení, pojistný trh a Garanční fond. Pojišťovny jsou rovněž podnikateli a klíčovým prvkem finanční infrastruktury státu. Ex-ante analýza dopadů úpravy na sektor pojišťoven v materiálu zcela chybí, jakkoliv se jej přímo dotýká. Z hlediska metodiky RIA je absence analýzy těchto dopadů zásadním pochybením.
Regulace, která:
• zasahuje do systému kryjícího miliardové škody ročně,
• mění parametry compliance,
• ovlivňuje finanční stabilitu Garančního fondu,
• může vyvolat cenové dopady pro miliony klientů,
nemůže být posuzována výhradně optikou administrativního zjednodušení.
V materiálu postrádáme především systematické vyhodnocení dopadů na:
• systém povinného ručení,
• ochranu oficiálního trhu před růstem šedé zóny,
• cenotvorbu a finanční stabilitu sektoru,
• analýzu dopadu na míru pojištěnosti,
• analýzu dopadu na škodní frekvenci,
• analýzu dopadu na cenotvorbu,
• analýzu dopadu na stabilitu Garančního fondu,
• kvantifikaci těchto rizik.
Hodnocení dopadů je jednostranné a neodpovídá principům evidence-based policy making ani řádného hodnocení rizik.
Závěr
Navrhovaná úprava § 12 odst. 6:
• oslabuje compliance mechanismus systému povinného ručení,
• vytváří prostor pro růst provozu nepojištěných vozidel a škod způsobených těmito vozidly,
• destabilizuje příjmovou stránku Garančního fondu,
• přenáší náklady na poctivé klienty,
• nebyla podrobena adekvátní ex-ante analýze dopadů.
Požadujeme zásadní přehodnocení navrhované úpravy, nebo alespoň doplnění komplexní analýzy dopadů na systém povinného ručení a Garanční fond, včetně kvantifikace scénářů vývoje.
	Akceptováno jinak
Ze zákona bude vypuštěno rozhodování obecního úřadu obce s rozšířenou působností z moci úřední o vyřazení vozidla z provozu, pokud k vozidlu není po dobu více než 30 dnů sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vozidlo tedy nebude vyřazeno z provozu, dokud o to jeho provozovatel nepožádá, a nadále se na něj bude vztahovat povinnost pojištění odpovědnosti z jeho provozu. To reflektuje i dílčí změna zákona o odpovědnosti z provozu vozidla, která vypouští specifickou úpravu vztahující se k vozidlům vyřazeným z provozu rozhodnutím vydaným z moci úřední.
Pokud tedy jde o vozidla, u nichž není splněna povinnost pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a o jejichž vyřazení z provozu rozhodoval podle stávající právní úpravy obecní úřad obce s rozšířenou působností z moci úřední, tato vozidla budou podle navržené právní úpravy i nadále podléhat povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, resp. provozovatel takového vozidla bude povinen platit České kanceláři pojistitelů příspěvek za dobu bez pojištění, a to bez časového omezení, tj. až do doby, dokud případně sám nepožádá o vyřazení vozidla z provozu.

	
	K § 7c
Požadujeme zásadně přehodnotit vhodnost navržené úpravy.
Odůvodnění:
Navržená úprava zásadně mění dosavadní identifikační logiku systému registrace vozidel a má přímé dopady na fungování systému povinného ručení a likvidace pojistných událostí. Důvodová zpráva tyto dopady neanalyzuje, nekvantifikuje ani metodicky nevyhodnocuje. Dosud byla registrační značka v praxi stabilním a fakticky jednoznačným identifikátorem vozidla, na kterém jsou postaveny klíčové procesy pojistného trhu – uzavírání smluv, správa portfolia, sdílení škodních informací i likvidace pojistných událostí. Navržená přenositelnost registračních značek tento princip narušuje a zavádí do systému významnou identifikační nejistotu.
Níže uvádíme několik okruhů zásadních problémů, které navrhovaná úprav v praxi přinese:
1. Narušení identifikační jistoty a riziko duplicit
Přenositelnost registrační značky může v praxi vést k situacím, kdy vozidlo je prodáno  původní registrační značka je z něj odhlášena  povinné ručení k tomuto vozidlu však není okamžitě ukončeno  stejná registrační značka je současně přidělena jinému vozidlu.
V takovém případě může být tatáž RZ ve stejném období evidována u dvou různých pojistných smluv, aniž by šlo o množné pojištění. To vytváří významné riziko:
• chybné identifikace vozidla,
• chybných výzev k plnění,
• komplikací při regresních řízeních,
• sporů mezi pojistiteli.
Důvodová zpráva tento scénář nijak nereflektuje.
2. Dopady na likvidaci škod a prevenci pojistných podvodů
Registrační značka je v praxi používána jako primární identifikátor při:
• ověřování škodní historie,
• kontrole předchozích pojistných plnění,
• detekci opakovaně uplatňovaných škod.
V situaci, kdy se RZ stává přenositelnou, dochází k oslabení tohoto kontrolního mechanismu. Vzniká riziko, že:
• škodní historie bude mylně přiřazena jinému vozidlu,
• dojde k obtížnějšímu odhalování duplicitních plnění,
• zvýší se transakční náklady likvidace.
Jedním z argumentů může být, že jediným neměnným identifikátorem zůstává VIN. V praxi však dochází k častým chybám v zápisu VIN v registrech či že část historicky registrovaných vozidel VIN nemá (mají pouze výrobní číslo), což znamená, že výrobní číslo není jednoznačným identifikátorem ve smyslu moderní datové integrace. Navrhovaná úprava tedy nahrazuje relativně stabilní identifikační prvek (RZ) identifikátorem, který je v praxi zatížen vyšší chybovostí a nižší použitelností.
Důvodová zpráva neobsahuje žádnou analýzu dopadů na:
• prevenci pojistných podvodů,
• kvalitu datové identifikace,
• náklady likvidace škod.
To považujeme za ohrožení integrity pojistného trhu a POV jakožto základního principu fungování bezpečné a finančně stabilní individuální automobilové dopravy v ČR.
3. Provozní a právní nejasnosti
Navrhovaná úprava otevírá řadu praktických otázek, které nejsou v návrhu ani v důvodové zprávě vyřešeny:
• Bude vozidlo prodáváno bez registrační značky, pokud si ji vlastník ponechá?
• Bude možné s takovým vozidlem legálně vyjet před registrací?
• Budou autobazary oprávněny používat dočasné převozní značky systematicky?
• Jak bude řešena situace třetí tabulky RZ (např. pro nosič na tažném zařízení), pokud nové vozidlo tuto možnost nemá?
• Jak bude upravena povinnost vrácení či znehodnocení přebytečné tabulky?
Tyto otázky mají přímý dopad na právní jistotu účastníků provozu, na nastavení odpovědnostní režim i na pojistný trh a jeho cenotvorbu.
4. Nedostatečné hodnocení dopadů regulace (RIA)
Důvodovou zprávu k danému návrhu považujeme za nedostatečnou, jelikož:
• konstatuje toliko pozitivní dopady na podnikatele,
• neanalyzuje nijak dopady na pojistný trh,
• nehodnotí systémové dopady na identifikační stabilitu,
• nekvantifikuje náklady likvidace ani rizika podvodů.
Pojišťovny jsou podnikateli a významnou součástí finanční infrastruktury. Změna identifikační logiky vozidel bez analýzy dopadů na tento sektor je v rozporu s principy řádného hodnocení dopadů regulace a v rozporu s principy RIA i s principy Better Regulation EU.
	Vysvětleno 
K pochybnostem uvedeným v připomínce lze předně uvést, že přenositelnost registrační značky na jiné vozidlo není zcela novým institutem, avšak zákon o provozu vozidel na pozemních komunikacích ji upravuje ve vztahu k registračním značkám na přání a této možnosti je v praxi již řadu let využíváno. Z úřední činnosti nám není známo, že by to v praxi činilo jakékoli potíže.
Stejně tak ke změně registrační značky vozidla i osvědčení o registraci vozidla dochází v případě oznámení ztráty, zničení či odcizení tabulky s registrační značkou. Předpokládáme, že postupy pojišťoven a dalších subjektů jsou na takovou situaci již připraveny.
Přitom za klíčový identifikátor vozidla považuje Ministerstvo dopravy jeho identifikační číslo (VIN). Současně nikterak nepopírá, že pojišťovny budou muset přijmout dílčí změny svých interních systémů, aby se připravily na širší přenositelnost registračních značek než doposud. Přínosy přenositelnosti pro podnikatelskou sféru však dle názoru předkladatele výrazně převažují nad identifikovanými náklady.  
Pokud jde o konkrétní dotazy uvedené v připomínce, uvádíme, že o přenesení registrační značky na jiné vozidlo bude možné požádat vždy jen spolu s jiným vybraným registračním úkonem (viz návětí § 7c odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění jeho navržené novely).
Při prodeji vozidla bude mít vozidlo přidělenu původní registrační značku a až při zápisu změny vlastníka nebo provozovatele v registru silničních vozidel dojde k případnému přenesení této registrační značky na jiné vozidlo. Vozidlo tedy nikdy nebude prodáváno bez registrační značky.
Před registrací vozidla bude i nadále možné provozovat vozidlo po dobu 10 dnů bez povolení manipulačního provozu za účelem jízdy z místa prodeje do místa registrace vozidla, pokud je opatřeno platnou tabulkou se zvláštní registrační značkou. Na režimu § 38b odst. 5 se návrhem nic nemění.
Pokud jde o „třetí“ tabulku s registrační značkou umístitelnou např. na nosič na kola na tažné zařízení, nebude se muset vracet, pokud vozidlo, na které bude registrační značka přenesena, nemá tažné zařízení. Ani v současné době se v rámci vydání této tabulky neposuzuje, zda dané vozidlo vůbec má tažné zařízení (není to podmínkou pro vydání „třetí“ tabulky). Není proto účelné tuto skutečnost jakkoli zohledňovat při přenesení registrační značky na jiné vozidlo.

	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR
	K záměru zrušení povinnosti odevzdávat tabulky s registračními značkami (zejména pak k bodu 49 § 12 odst. 6)
Požadujeme zásadně přehodnotit vhodnost navržené úpravy. 
Odůvodnění:
Navrhovaná úprava představuje zásadní zásah do ekonomiky a compliance systému povinného ručení a do finanční stability Garančního fondu. Tento záměr považujeme za zcela nevhodný ve vztahu k navrhovanému zrušení povinnosti v souvislosti s vyřazením vozidla z provozu odevzdávat úřadu osvědčení o registraci vozidla a tabulky s přidělenou registrační značkou, a to i u tzv. vyřazování ex effo dle § 12 odst. 1 písm. b).
Důvodová zpráva tento dopad vůbec neanalyzuje, nekvantifikuje ani metodicky nevyhodnocuje. Změna je v materiálu prezentována jako administrativní a digitalizační opatření s pozitivními dopady na státní správu a podnikatelské prostředí. Takové hodnocení je však zjevně neúplné a jednostranné. Regulace zasahuje do systému, který ročně kryje miliardové škody, a představuje klíčový prvek finanční infrastruktury státu. Pojišťovny jsou podnikateli stejně jako jiné subjekty, jejichž zájmy jsou v důvodové zprávě zohledněny – přesto zde ex-ante analýza dopadů na tento sektor zcela absentuje.
Níže uvádíme několik okruhů zásadních problémů, které navrhovaná úprav v praxi přinese:
1. Zásah do stabilizačního mechanismu systému
Dosavadní právní úprava vytváří funkční a účinný compliance mechanismus, kdy:
• po 30 dnech nepojištění dochází k předání informace registru,
• vozidlo je vyřazeno z provozu,
• vlastník má povinnost do 10 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o vyřazení odevzdat obecnímu úřadu osvědčení o registraci vozidla a registrační značky,
• do splnění této povinnosti trvá povinnost pojištění vozidla.
Tento model vytváří jasnou hranici, do kdy je vozidlo pojištěné, a současně tvoří fyzickou bariéru proti dalšímu provozu takového nepojištěného vozidla. Navrhovaná úprava tento stabilizační mechanismus eliminuje, když se povinnost odevzdat registrační značky a osvědčení ruší a povinnost být pojištěn zaniká již dnem vyřazení z registru.
Tím dochází k:
• odstranění fyzické bariéry proti dalšímu provozu,
• odstranění ekonomického tlaku pokračovat v pojištění,
• oslabení funkce příspěvku do Garančního fondu,
• vytvoření prostoru pro krátkodobé i dlouhodobé „optimalizační“ chování.
Tento efekt je zcela strukturální, nikoliv pouze marginální.
2. Riziko nárůstu provozu nepojištěných vozidel a škod
Důrazně upozorňujeme, že návrh v této své části rozhodně nepovede ke snížení provozu nepojištěných vozidel, ale naopak zde existuje reálné riziko navýšení počtu škod způsobených nepojištěnými vozidly, ba dokonce hrozí úplný rozpad aktuálně funkčního systému kontroly nepojištěných vozidel. Skutečnost, že vlastníkovi a provozovateli zůstanou k dispozici registrační značky (RZ), zakládá zvýšené riziko, že vozidlo bude i nadále provozováno. Na první pohled přitom nebude zřejmé, že se jedná o vozidlo vyřazené z provozu, to může zjistit až hlídka policie při osobní kontrole vozidla. Regulace tedy přesouvá kontrolu z preventivního režimu do režimu náhodného odhalení.
Současně vzniká zvýšené riziko zneužití registračních značek:
• jejich použití na jiná vozidla,
• maskování identity dříve vyřazených nebo odcizených vozidel,
• zvýšení transakčních nákladů kontrolních orgánů.
Tato rizika nejsou v důvodové zprávě vůbec analyzována.
3. Dopad na Garanční fond a cenotvorbu
Navržená úprava mění finanční logiku systému:
• povinnost platit příspěvek do Garančního fondu zaniká dnem vyřazení,
• současně zůstává reálná možnost faktického provozu vozidla,
• dochází ke zkrácení efektivního období, za které lze generovat příspěvek nepojištěných.
Tím se oslabuje příjmová stabilita Garančního fondu, zatímco riziko škod zůstává nebo roste.
Výsledkem je asymetrický tlak:
• pokles inkasa systému,
• potenciální růst škod z provozu nepojištěných vozidel,
• zhoršení bilance Garančního fondu,
• tlak na růst cen povinného ručení pro poctivé klienty.
Důvodová zpráva neobsahuje žádnou analýzu:
• dopadu na míru propojištěnosti,
• dopadu na počty škod,
• dopadu na cenotvorbu,
• dopadu na finanční stabilitu Garančního fondu,
• scénářů vývoje při zvýšení nepojištěnosti.
To je zásadní metodický nedostatek.
4. Riziko „pojistné turistiky“
Již nyní evidujeme případy účelového vyřazování vozidel s cílem zániku POV, kdy je vozidlo tentýž den opět zařazeno do provozu. Navržená úprava tento model výrazně zjednodušuje a zlevňuje.
Dochází tak k vytvoření prostoru pro:
• sezónní optimalizaci,
• krátkodobé přerušování pojištění,
• zvýšení volatility pojistného kmene.
Takové chování má přímý dopad na stabilitu trhu a cenotvorbu.
5. Závažný nedostatek hodnocení dopadů regulace
Důvodová zpráva hodnotí dopady návrhu výhradně jako pozitivní (zejména ve vztahu ke státní správě a podnikatelům), aniž by analyzovala jeho dopady na systém povinného ručení, pojistný trh a Garanční fond. Pojišťovny jsou rovněž podnikateli a klíčovým prvkem finanční infrastruktury státu. Ex-ante analýza dopadů úpravy na sektor pojišťoven v materiálu zcela chybí, jakkoliv se jej přímo dotýká. Z hlediska metodiky RIA je absence analýzy těchto dopadů zásadním pochybením.
Regulace, která:
• zasahuje do systému kryjícího miliardové škody ročně,
• mění parametry compliance,
• ovlivňuje finanční stabilitu Garančního fondu,
• může vyvolat cenové dopady pro miliony klientů,
nemůže být posuzována výhradně optikou administrativního zjednodušení.
V materiálu postrádáme především systematické vyhodnocení dopadů na:
• systém povinného ručení,
• ochranu oficiálního trhu před růstem šedé zóny,
• cenotvorbu a finanční stabilitu sektoru,
• analýzu dopadu na míru pojištěnosti,
• analýzu dopadu na škodní frekvenci,
• analýzu dopadu na cenotvorbu,
• analýzu dopadu na stabilitu Garančního fondu,
• kvantifikaci těchto rizik.
Hodnocení dopadů je jednostranné a neodpovídá principům evidence-based policy making ani řádného hodnocení rizik.
Závěr
Navrhovaná úprava § 12 odst. 6:
• oslabuje compliance mechanismus systému povinného ručení,
• vytváří prostor pro růst provozu nepojištěných vozidel a škod způsobených těmito vozidly,
• destabilizuje příjmovou stránku Garančního fondu,
• přenáší náklady na poctivé klienty,
• nebyla podrobena adekvátní ex-ante analýze dopadů.
Požadujeme zásadní přehodnocení navrhované úpravy, nebo alespoň doplnění komplexní analýzy dopadů na systém povinného ručení a Garanční fond, včetně kvantifikace scénářů vývoje.
	Akceptováno jinak
Ze zákona bude vypuštěno rozhodování obecního úřadu obce s rozšířenou působností z moci úřední o vyřazení vozidla z provozu, pokud k vozidlu není po dobu více než 30 dnů sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vozidlo tedy nebude vyřazeno z provozu, dokud o to jeho provozovatel nepožádá, a nadále se na něj bude vztahovat povinnost pojištění odpovědnosti z jeho provozu. To reflektuje i dílčí změna zákona o odpovědnosti z provozu vozidla, která vypouští specifickou úpravu vztahující se k vozidlům vyřazeným z provozu rozhodnutím vydaným z moci úřední.
Pokud tedy jde o vozidla, u nichž není splněna povinnost pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a o jejichž vyřazení z provozu rozhodoval podle stávající právní úpravy obecní úřad obce s rozšířenou působností z moci úřední, tato vozidla budou podle navržené právní úpravy i nadále podléhat povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, resp. provozovatel takového vozidla bude povinen platit České kanceláři pojistitelů příspěvek za dobu bez pojištění, a to bez časového omezení, tj. až do doby, dokud případně sám nepožádá o vyřazení vozidla z provozu.

	
	K § 7c
Požadujeme zásadně přehodnotit vhodnost navržené úpravy.
Odůvodnění:
Navržená úprava zásadně mění dosavadní identifikační logiku systému registrace vozidel a má přímé dopady na fungování systému povinného ručení a likvidace pojistných událostí. Důvodová zpráva tyto dopady neanalyzuje, nekvantifikuje ani metodicky nevyhodnocuje. Dosud byla registrační značka v praxi stabilním a fakticky jednoznačným identifikátorem vozidla, na kterém jsou postaveny klíčové procesy pojistného trhu – uzavírání smluv, správa portfolia, sdílení škodních informací i likvidace pojistných událostí. Navržená přenositelnost registračních značek tento princip narušuje a zavádí do systému významnou identifikační nejistotu.
Níže uvádíme několik okruhů zásadních problémů, které navrhovaná úprav v praxi přinese:
1. Narušení identifikační jistoty a riziko duplicit
Přenositelnost registrační značky může v praxi vést k situacím, kdy vozidlo je prodáno  původní registrační značka je z něj odhlášena  povinné ručení k tomuto vozidlu však není okamžitě ukončeno  stejná registrační značka je současně přidělena jinému vozidlu.
V takovém případě může být tatáž RZ ve stejném období evidována u dvou různých pojistných smluv, aniž by šlo o množné pojištění. To vytváří významné riziko:
• chybné identifikace vozidla,
• chybných výzev k plnění,
• komplikací při regresních řízeních,
• sporů mezi pojistiteli.
Důvodová zpráva tento scénář nijak nereflektuje.
2. Dopady na likvidaci škod a prevenci pojistných podvodů
Registrační značka je v praxi používána jako primární identifikátor při:
• ověřování škodní historie,
• kontrole předchozích pojistných plnění,
• detekci opakovaně uplatňovaných škod.
V situaci, kdy se RZ stává přenositelnou, dochází k oslabení tohoto kontrolního mechanismu. Vzniká riziko, že:
• škodní historie bude mylně přiřazena jinému vozidlu,
• dojde k obtížnějšímu odhalování duplicitních plnění,
• zvýší se transakční náklady likvidace.
Jedním z argumentů může být, že jediným neměnným identifikátorem zůstává VIN. V praxi však dochází k častým chybám v zápisu VIN v registrech či že část historicky registrovaných vozidel VIN nemá (mají pouze výrobní číslo), což znamená, že výrobní číslo není jednoznačným identifikátorem ve smyslu moderní datové integrace. Navrhovaná úprava tedy nahrazuje relativně stabilní identifikační prvek (RZ) identifikátorem, který je v praxi zatížen vyšší chybovostí a nižší použitelností.
Důvodová zpráva neobsahuje žádnou analýzu dopadů na:
• prevenci pojistných podvodů,
• kvalitu datové identifikace,
• náklady likvidace škod.
To považujeme za ohrožení integrity pojistného trhu a POV jakožto základního principu fungování bezpečné a finančně stabilní individuální automobilové dopravy v ČR.
3. Provozní a právní nejasnosti
Navrhovaná úprava otevírá řadu praktických otázek, které nejsou v návrhu ani v důvodové zprávě vyřešeny:
• Bude vozidlo prodáváno bez registrační značky, pokud si ji vlastník ponechá?
• Bude možné s takovým vozidlem legálně vyjet před registrací?
• Budou autobazary oprávněny používat dočasné převozní značky systematicky?
• Jak bude řešena situace třetí tabulky RZ (např. pro nosič na tažném zařízení), pokud nové vozidlo tuto možnost nemá?
• Jak bude upravena povinnost vrácení či znehodnocení přebytečné tabulky?
Tyto otázky mají přímý dopad na právní jistotu účastníků provozu, na nastavení odpovědnostní režim i na pojistný trh a jeho cenotvorbu.
4. Nedostatečné hodnocení dopadů regulace (RIA)
Důvodovou zprávu k danému návrhu považujeme za nedostatečnou, jelikož:
• konstatuje toliko pozitivní dopady na podnikatele,
• neanalyzuje nijak dopady na pojistný trh,
• nehodnotí systémové dopady na identifikační stabilitu,
• nekvantifikuje náklady likvidace ani rizika podvodů.
Pojišťovny jsou podnikateli a významnou součástí finanční infrastruktury. Změna identifikační logiky vozidel bez analýzy dopadů na tento sektor je v rozporu s principy řádného hodnocení dopadů regulace a v rozporu s principy RIA i s principy Better Regulation EU.
	Vysvětleno 
K pochybnostem uvedeným v připomínce lze předně uvést, že přenositelnost registrační značky na jiné vozidlo není zcela novým institutem, avšak zákon o provozu vozidel na pozemních komunikacích ji upravuje ve vztahu k registračním značkám na přání a této možnosti je v praxi již řadu let využíváno. Z úřední činnosti nám není známo, že by to v praxi činilo jakékoli potíže.
Stejně tak ke změně registrační značky vozidla i osvědčení o registraci vozidla dochází v případě oznámení ztráty, zničení či odcizení tabulky s registrační značkou. Předpokládáme, že postupy pojišťoven a dalších subjektů jsou na takovou situaci již připraveny.
Přitom za klíčový identifikátor vozidla považuje Ministerstvo dopravy jeho identifikační číslo (VIN). Současně nikterak nepopírá, že pojišťovny budou muset přijmout dílčí změny svých interních systémů, aby se připravily na širší přenositelnost registračních značek než doposud. Přínosy přenositelnosti pro podnikatelskou sféru však dle názoru předkladatele výrazně převažují nad identifikovanými náklady.  
Pokud jde o konkrétní dotazy uvedené v připomínce, uvádíme, že o přenesení registrační značky na jiné vozidlo bude možné požádat vždy jen spolu s jiným vybraným registračním úkonem (viz návětí § 7c odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění jeho navržené novely).
Při prodeji vozidla bude mít vozidlo přidělenu původní registrační značku a až při zápisu změny vlastníka nebo provozovatele v registru silničních vozidel dojde k případnému přenesení této registrační značky na jiné vozidlo. Vozidlo tedy nikdy nebude prodáváno bez registrační značky.
Před registrací vozidla bude i nadále možné provozovat vozidlo po dobu 10 dnů bez povolení manipulačního provozu za účelem jízdy z místa prodeje do místa registrace vozidla, pokud je opatřeno platnou tabulkou se zvláštní registrační značkou. Na režimu § 38b odst. 5 se návrhem nic nemění.
Pokud jde o „třetí“ tabulku s registrační značkou umístitelnou např. na nosič na kola na tažné zařízení, nebude se muset vracet, pokud vozidlo, na které bude registrační značka přenesena, nemá tažné zařízení. Ani v současné době se v rámci vydání této tabulky neposuzuje, zda dané vozidlo vůbec má tažné zařízení (není to podmínkou pro vydání „třetí“ tabulky). Není proto účelné tuto skutečnost jakkoli zohledňovat při přenesení registrační značky na jiné vozidlo.

	Hlavní město Praha
	K Části první čl. I bodům 18 až 20 (§ 7c odst. 1):
- Požadujeme navrhované body vypustit.
Odůvodnění:
Jakkoliv respektujeme zájem na umožnění přenositelnosti registrační značky (dále jen „RZ“) a nebráníme se mu, je nezbytné také zohlednit další skutečnosti spojené s RZ a možnostmi kontroly vozidel nezbytných pro organizování dopravy. 
Konkrétně jde o to, že s RZ jsou v mnohých případech spjaty se souhlasy, povoleními, výjimkami apod., které jsou často vydávány při splnění podmínek konkrétních technických parametrů vozidla. 
Umožněním přenositelnosti RZ dojde ke faktickému znemožnění kontroly dodržování daných technických podmínek, ať už Policií České republiky či Městskou policií hlavního města Prahy při fyzické kontrole, nebo automatizovanými kontrolními systémy, a je tedy nezbytné, aby součástí návrhu bylo i umožnění efektivní kontroly technických parametrů vozidel.
Jako možné řešení navrhujeme například úpravu oprávnění obcí k přístupu do registru vozidel tak, aby byl obcím zaveden automatický a nepřetržitý přístup k technickým parametrům vozidel prostřednictvím RZ, a to včetně automatizovaného systému prostřednictvím agendových systémů obcí. 
Dále doplňujeme vložit nový paragraf jednoznačné definující skutečnost, že přenosem RZ na jiné vozidlo dochází ke ztrátě, resp. k ukončení platnosti vydaného souhlasu, povolení, výjimky apod.
Jako možné řešení dáváme ke zvážení: 
 - Doporučujeme v § 5 zákona č. 56/2001 Sb. na konci odstavce 5 tečku nahradit čárkou a doplnit písmeno g), které zní:
„g) podle § 4 odst. 2 písm. b) a d), ale pouze první rok registrace vozidla, nikoli datum; a podle § 4 odst. 3 písm. b), c) a, e) až l) obcím a jimi zřízeným organizacím pro účely získávání technických parametrů o vozidlech za účelem organizace a kontroly dopravy, vytváření statistických přehledů o vozidlech, jimi vypouštěných emisích a dopravním proudu na území obce.“.
- Dále doporučujeme doplnit oprávnění dálkového a nepřetržitého přístupu pro obce do registru silničních vozidel, a to včetně propojení příslušných agendových systémů, ke získávání technických parametrů vozidel (nikoliv osobních údajů), a to ze dvou důvodů:
1. Možnost okamžité kontroly technických parametrů vozidla s konkrétní RZ
V některých případech je vjezd do oblasti nebo úseku komunikací podmíněn udělením souhlasu či výjimky, přičemž tato je podmíněna některými z technických parametrů vozidla (např. hmotnost, velikost a emisní třída). Praktická kontrola dodržování pak probíhá přes RZ vozidla a s postupující digitalizací a zvyšováním efektivity veřejné správy je vhodné, aby kontrola byla umožněna i telematickými systémy, které umí číst RZ.  
Zavedením přenosnosti RZ může nastat situace, kdy RZ, které bylo evidováno v rámci udělení výjimky či souhlasu, bylo přeneseno na vozidlo, které nesplňuje požadované parametry. Proto je nezbytné zavézt možnost on-line kontroly technických parametrů vozidla. Na kterém je daná RZ aktuálně umístěna.   
Požadovaný rozsah údajů pro nepřetržitý přístup, výdej údajů z registru silničních vozidel
Jedná se o technické parametry o vozidlech v souladu s ochranou osobních údajů, kdy není možná identifikace vlastníka.
	Rok výroby (uvedeno pouze u některých vozidel, tento údaj už se nyní nesleduje)
	Druh

	1. registrace obecně (rok registrace, nikoliv celé datum)
	Druh 2. ř.

	1. registrace v ČR (rok registrace, nikoliv celé datum)
	Typ osoby provozovatele

	Kategorie
	Okres

	Tovární značka
	Kraj

	Výrobce vozidla
	Stát

	Typ
	Max. rychlost

	Obchodní označení
	Spotřeba

	Palivo
	Spotřeba průměrná

	Míst k sezení
	Hluk – stojící

	Míst k stání
	Hluk – jízda

	Délka
	EHKOSN

	Šířka
	EHSES

	Výška
	KSA

	Povolená hmotnost
	Emise CO2

	Max. hmotnost
	Emise CO2/město

	Nápravy počet
	

2. Vytváření statistických přehledů o vozidlech a jimi vypouštěných emisích a dopravního proudu na území obce. 
Doplnění ustanovení se navrhuje jednak z toho důvodu, aby obce (resp. hlavní město Praha (dále jen „HMP“)) mohly analyzovat dopravní situaci a množství vypuštěných emisí na svém území a adekvátně na toto reagovat a plnit tak své úkoly na poli samostatné působnosti, kdy mimo jiné pečují v souladu s místními předpoklady a místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. 
V souladu s § 16 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, HMP v samostatné působnosti pečuje ve svém územním obvodu o vytváření podmínek pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku.
Dále je doplnění navrhováno z toho důvodu, aby obec mohla posoudit potřebu vyhlášení nízkoemisní zóny. Tu je v souladu se zákonem č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, oprávněna vyhlásit rada obce zejména z důvodu vysokého znečištění ovzduší ze silniční dopravy hlavně v centrech měst. 
K zajištění výše uvedeného a k přijímání kvalifikovaných rozhodnutí v jednotlivých oblastech potřebuje mít HMP k dispozici relevantní data. Technická data o vozidlech budou využita k efektivnějšímu rozhodování a přesnějšímu plánování, jež povede k zajištění příznivějších podmínek pro občany a lepšímu uspokojování jejich potřeb.
	Vysvětleno 
K pochybnostem uvedeným v připomínce lze předně uvést, že přenositelnost registrační značky na jiné vozidlo není zcela novým institutem, avšak zákon o provozu vozidel na pozemních komunikacích ji upravuje ve vztahu k registračním značkám na přání a této možnosti je v praxi již řadu let využíváno. Z úřední činnosti nám není známo, že by to v praxi činilo jakékoli potíže.
Zároveň již nyní dochází ke změně skutečností, které byly předpokladem pro vydání určitý výjimky či povolení, a to například v souvislosti se změnou vlastníka či provozovatele vozidla.
Magistrát hlavního města Prahy může přitom čerpat údaje z registru silničních vozidel, a to na základě § 5 odst. 1 zákona o základních registrech.

	
	k Části první čl. I bodu 61 (§ 14c):
- Požadujeme doplnit odstavec 4, který zní:
„(4) V okamžiku přidělení jiné registrační značky se ruší platnost souhlasů a výjimek, které byly vozidlu vydány podle zvláštních právních předpisů.“.
Odůvodnění: 
Zde míříme především na skutečnost, že udělení výjimky, popřípadě souhlasu s vjezdem konkrétnímu vozidlu do jinak zakázané oblasti je mnohdy podmíněno splněním některých konkrétních technických parametrů vozidla, např. hmotnost, velikost a emisní třída. 
Přenosem RZ na jiné vozidlo by tak bylo možné tyto podmínky obcházet, respektive nebylo by možné dodržování této podmínky nijak kontrolovat, protože kontrola z praktických důvodů probíhá přes RZ vozidla.
	Vysvětleno 
K požadované změně nelze přistoupit, neboť by se jednalo o nepřímou novelu jiných právních předpisů.
V důvodové zprávy však bude doplněno, že v souvislosti s přenesením registrační značky na jiné vozidlo nelze nadále využívat výjimky a povolení udělené ve vztahu k původnímu vozidlu, byť bude mít nové vozidlo stejnou registrační značku, která je uvedena v rozhodnutí.


	
	K Části první čl. I bodu 66 (§ 35 odst. 1 písm. a)):
- Požadujeme za slovy „jiného členského státu“ vypustit čárku a vložit slova „a byla obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností předložena se soupisem požadavků pro ES schválení typu vozidla, může jej vydat“.
Odůvodnění: 
Pokud má zkušební stanice při kontrole vozidla vydávat protokol o splnění technických požadavků, je nezbytné, aby měla k dispozici úplné, věrohodné a ověřitelné podklady vztahující se ke schválení technické způsobilosti vozidla. V případě vozidel schválených v jiném členském státě se jedná zejména o:
• doklad o schválení technické způsobilosti vydaný příslušným orgánem jiného členského státu, a
• soupis technických požadavků ES schválení typu vozidla.
Doložení těchto dokumentů je nezbytné z následujících důvodů:
1. Zkušební stanice musí mít k dispozici kompletní informace o technických parametrech vozidla
Zkušební stanice neposuzuje vozidlo jako celek, ale pouze ověřuje, zda vozidlo splňuje technické požadavky stanovené příslušnými právními předpisy. Aby mohla tyto požadavky správně aplikovat, musí znát:
• přesný typový rozsah schválení,
• konkrétní technické parametry, ze kterých schválení vychází,
• případná omezení, výjimky nebo specifické podmínky, které jsou uvedeny pouze v doprovodné dokumentaci k ES schválení.
Bez těchto údajů není možné provést kontrolu správně a objektivně.
2. Zkušební stanice nemá kompetence ani vybavení technické zkušebny
Zkušební stanice (STK) není technickou zkušebnou a nedisponuje:
• úplným výčtem technických a měřicích prostředků potřebných pro hloubkovou analýzu konstrukce vozidla,
• kapacitami pro provádění schvalovacích testů,
• kvalifikací a oprávněními pro vydávání odborných posudků v rozsahu technické zkušebny,
• časovým prostorem potřebným pro hlubší posouzení konstrukčních či systémových záležitostí vozidla.
Z toho důvodu nemůže sama nahrazovat proces schválení typu vozidla, ani dohledávat či dopočítávat údaje, které musí být jednoznačně doloženy.
3. Bez předložených dokumentů nelze objektivně posoudit, zda vozidlo odpovídá schválení
Protokol o splnění technických požadavků má deklarovat, že vozidlo odpovídá typu, který byl v jiném státě schválen. Pokud však chybí:
• schválení technické způsobilosti z jiného státu, nebo
• soupis technických požadavků pro daný typ,
nelze určit, k jakému schválenému stavu se vozidlo porovnává. Kontrola by tak byla neúplná a právně neplatná.
4. Předkládané dokumenty chrání jak zkušební stanici, tak žadatele
Jasně doložené podklady:
• zajišťují, že posouzení je správné, ověřitelné a v souladu se schváleným stavem vozidla,
• chrání žadatele před zamítnutím žádosti na základě domněnek nebo neúplných údajů,
• chrání zkušební stanici před odpovědností za nesprávně vydaný protokol,
• umožňují správnímu orgánu následnou kontrolu správnosti posouzení.
5. Zajištění jednotného, předvídatelného a transparentního postupu
Požadavek na předložení dokladů je nezbytný pro:
• jednotný postup všech zkušebních stanic,
• předcházení sporům o rozsah a obsah kontroly,
• odstranění situací, kdy pracoviště nemůže ověřit údaje uvedené v protokolu.
Protokol o technické prohlídce je úředním podkladem pro správní řízení, musí být proto vydán pouze na základě úplných a ověřených dat.
Shrnutí
Pokud má zkušební stanice vydat protokol o splnění technických požadavků, musí mít k dispozici úplnou dokumentaci k ES schválení typu vozidla, protože jen na jejím základě může:
• správně aplikovat příslušné technické předpisy,
• posoudit shodu vozidla se schváleným typem,
• provést kontrolu v rozsahu svých kompetencí a technického vybavení,
• vydat právně závazný a přezkoumatelný protokol.
Bez těchto podkladů není možné kontrolu provést řádně, objektivně ani v souladu se zákonem.
	Akceptováno jinak
Do zákona bude doplněno zmocnění pro stanovení náležitostí protokolu o splnění technických požadavků prováděcím právním předpisem.

	
	K Části třetí čl. IV bodu 1 (Položce 26):
- Požadujeme ponechat osvobození od správního poplatku za zápis do registru / změnu vlastníka nebo provozovatele u osob ZTP či ZTP/P pouze u vozidel s nejméně čtyřmi koly, jako dosud, nikoliv rozšířit na všechna vozidla.
Odůvodnění: 
Dosud platné znění zákona, které osvobozuje od platby správního poplatku držitele průkazu ZTP a ZTP/P u vozidel s nejméně 4 koly má svůj význam z hlediska potřeby těchto osob užívat automobil ke své přepravě. Osvobození od tohoto poplatku u motocyklu či přípojného vozidla nemá opodstatnění.
	Vysvětleno 
Speciální vozidla pro invalidy mohou být i tříkolová, je proto namístě osvobození rozšířit i na tato vozidla.
V souvislosti s tímto rozšířením však nepředpokládáme, že by došlo k masivní registraci motocyklů držiteli průkazů ZTP či ZTP/P. Navržená změna bude tedy mít marginální dopady. 


	Středočeský kraj
	Změna zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích
V § 48a odst. 1 větě první navrhujeme doplnit text takto:
(1) Informační systém technických prohlídek slouží k evidenci, kontrole a vyhodnocování činnosti stanic technické kontroly a stanic měření emisí, k sestavení protokolů o technické prohlídce, k evidenci kontrolních nálepek, k evidenci a kontrole stanovené provozní doby stanice technické kontroly, k evidenci a kontrole aktuálního personálního schématu stanice technické kontroly a k prokázání vedení systému vnitřní kontroly a systému řízení jakosti pro provádění technických prohlídek, podle prováděcího právního předpisu.
	Vysvětleno
Ustanovení § 48a odst. 1 upravuje jak účel informačního systému technických prohlídek, tak jeho obsah. Účel je vymezen ve větě první toho ustanovení a je vymezen velmi obecně. Domníváme se, že není zapotřebí jej jakkoli rozšiřovat. Obsah informačního systému technických prohlídek, tj. údaje, které se v něm vedou, jsou pak vymezeny v dalších větách tohoto odstavce a v odstavci 2 téhož paragrafu. Účel přitom nelze zaměňovat s obsahem tohoto informačního systému.
Připomínkové místo sice uplatnilo požadavek na změnu § 48a odst. 1, nicméně jej nijak neodůvodnilo, což neodpovídá požadavku na obsah připomínek stanovenému v čl. 5 odst. 6 legislativních pravidel vlády ve spojení s jejich čl. 8 odst. 1. Bez odpovídajícího odůvodnění ani nelze plně posoudit opodstatněnost vzneseného požadavku. 
Pokud jde o evidenci a kontrolu stanovené provozní doby stanice technické kontroly, návrh zákona v poslední větě nově doplňované do § 48a odst. 1 pamatuje na vedení údajů o provozní době stanic technické kontroly a stanic měření emisí, k čemuž zřejmě směřuje i část uplatněné připomínky. Účel vedení těchto údajů je dostatečně široce popsán ve větě první téhož odstavce. 
Pokud jde o evidenci a kontrolu aktuálního personálního schématu stanice technické kontroly, návrh zákona v poslední větě nově doplňované do § 48a odst. 1 pamatuje na vnitřní organizační strukturu stanic technické kontroly a stanic měření emisí, k čemuž zřejmě směřuje i část uplatněné připomínky zmiňující „personální schéma“ (tento pojem však zákon nikterak nepoužívá). Účel vedení těchto údajů je pak opět dostatečně široce popsán ve větě první téhož odstavce. 
Pokud jde o prokázání vedení systému vnitřní kontroly a systému řízení jakosti, tyto skutečnosti lze kontrolovat při výkonu státního odborného dozoru nad stanicemi technické kontroly a stanicemi měření emisí. Stanovení povinnosti provozovatelů stanic tyto údaje zapisovat do informačního systému technických prohlídek by zakládalo zvýšení administrativní zátěže kladené na provozovatele, které by nemělo být do návrhu zákona vkládáno bez předchozího projednání, po mezirezortním připomínkovém řízení. 

	
	V § 58 odst. 1 navrhujeme za písmeno f) doplnit písmena g) až i) takto:
g) údaje o provozní době stanice technické kontroly a její změny byly neprodleně vkládány do informačního systému technických prohlídek,
h) aktuální personální schéma stanice technické kontroly a jeho změna byla neprodleně vkládány do informačního systému technických prohlídek,
i) zápisy o kontrole provedené v rámci systému vnitřní kontroly a systému řízení jakosti byly po vložení do příručky jakosti neprodleně vkládány do informačního systému technických prohlídek,
Dosavadní písmena g) až k) označit jako písmena j) až n).
	Vysvětleno
Cíle, k němuž připomínka směřuje, tj. aby byli provozovatelé stanice technické kontroly povinni neprodleně vkládat do informačního systému technické kontroly vybrané údaje a jejich změny, bude částečně dosaženo tím, že v § 48a odst. 5 je návrhem zákona upřesněno, že provozovatelé stanic technické kontroly a provozovatelé stanic měření emisí předávají aktuální údaje podle odstavce 1 téhož paragrafu správci informačního systému technických prohlídek. Tito provozovatelé jsou tedy povinni do informačního systému technických prohlídek zanést neprodleně každou změnu dotčených údajů. Tato povinnost dopadne jak na údaje o provozní době stanice technické kontroly, tak na údaje o vnitřní organizační struktuře, které budou v informačním systému technických prohlídek nově vedeny (blíže viz vypořádání předchozí připomínky). Se zakotvením údajů o systému vnitřní kontroly a systému řízení jakosti systému se shora uvedených důvodů předkladatel neztotožňuje. 

	Jihomoravský kraj
	K části první – změně zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích
V § 61a se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se nové písmeno d), které zní: 
„d) být držitelem řidičského oprávnění pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky provádí; pro vozidla kategorie M2 a M3 postačuje řidičské oprávnění pro skupiny C nebo C1.“.
Odůvodnění:
Pro vydání profesního osvědčení kontrolního technika musí žadatel splňovat podmínky podle § 60 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. Jednou z uvedených podmínek je vzhledem k § 60 odst. 2 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., aby žadatel o vydání osvědčení kontrolního technika byl držitelem řidičského oprávnění pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky bude provádět; pro vozidla kategorie M2 a M3 postačí řidičské oprávnění pro skupiny C nebo C1. 
Současná právní úprava přitom neumožňuje efektivně reagovat na situace, kdy kontrolní technik provádí technické prohlídky vozidel, aniž je držitelem příslušného řidičského oprávnění např. z důvodu jeho pozbytí. 
V § 61 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb. je sice zakotven mechanismus, podle kterého Ministerstvo dopravy rozhodne o odnětí profesního osvědčení kontrolního technika, který přestal splňovat podmínky pro jeho vydání podle § 60 odst. 2 písm. b), e) a g) zákona č. 56/2001 Sb., zde však platí, že s prováděním technických prohlídek bez příslušného řidičského oprávnění není spojen žádný další odrazující postih. Kontrolní technik si navíc bezprostředně poté, co opět získá řidičské oprávnění, může požádat o vydání nového profesního osvědčení kontrolního technika. Takové opatření se v praxi jeví jako málo odrazující.
Navrhuje se proto explicitně stanovit povinnost kontrolního technika při provádění technických prohlídek disponovat příslušným řidičským oprávněním pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky provádí, a to spolu s příslušnou skutkovou podstatou přestupku, za jejíž naplnění bude možno uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. Explicitní  úprava této povinnosti rovněž umožní, aby kontrolnímu technikovi, který i přes neplnění podmínky být držitelem odpovídajícího řidičského oprávnění provádí technické prohlídky, bylo odebráno profesní osvědčení kontrolního technika z důvodu, že závažným způsobem porušil povinnost stanovenou mu při provádění technických prohlídek, neboť v takovém případě si o vydání nového profesního osvědčení lze požádat až po uplynutí 5 let (v případě navrhovaného novelizačního bodu po uplynutí 1 roku).
	Akceptováno jinak
Ztotožňujeme se s tím, že je účelné změnit právní úpravu tak, aby bylo možné efektivně reagovat na situace, kdy kontrolní technik provádí technické prohlídky vozidel, aniž je držitelem příslušného řidičského oprávnění, resp. již nesplňuje některou z podmínek pro vydání profesního osvědčení kontrolního technika.
Považujeme však za vhodné zachovat současnou koncepci, která na jedné straně váže výkon činnosti kontrolního technika na udělení profesního osvědčení, kdy pozbytí předpokladů pro udělení tohoto osvědčení vede k jeho odejmutí správním orgánem, a na druhé straně stanoví konkrétní povinnosti kontrolního technika, jejichž porušení je sankcionováno prostředky správního trestání. Stanovení další podmínky pro možnost provádět technické prohlídky, resp. zakotvení zákazu provádět tyto prohlídky při pozbytí některé z podmínek pro vydání profesního osvědčení, by dle našeho názoru bylo nesystematické.
Navrhujeme proto řešení, které dosáhne požadovaného cíle, a to při zachování stávající koncepce.
Zákon č. 56/2001 Sb. obsahuje již nyní v § 61a odst. 2 notifikační povinnost kontrolního technika, který je povinen neprodleně oznámit Ministerstvu dopravy odnětí nebo pozbytí řidičského oprávnění, ztrátu bezúhonnosti nebo skutečnost, že je ve střetu zájmů ve vztahu k provádění technických prohlídek.
Pokud kontrolní technik při odnětí či pozbytí řidičského oprávnění (případně ztrátě některé z dalších stanovených podmínek) splní tuto notifikační povinnost, rozhodne Ministerstvo dopravy o odnětí jeho profesního osvědčení. K tomuto odnětí dojde bez jakýchkoli navazujících sankcí a kontrolní technik bude mít možnost, poté, co řidičské oprávnění získá zpět (resp. opět bude splňovat všechny stanovené podmínky), požádat o vydání nového profesního osvědčení kontrolního technika.
Pokud však kontrolní technik při odnětí či pozbytí řidičského oprávnění tuto notifikační povinnost nesplní, rozhodne Ministerstvo dopravy také o odnětí profesního osvědčení kontrolního technika (poté, co tuto skutečnost zjistí), avšak v tomto případě s dalšími, nově konstruovanými, negativními důsledky pro kontrolního technika. 
Nesplnění notifikační povinnosti bude do § 61 odst. 4 nově doplněno jako další (samostatný) důvod pro odnětí profesního osvědčení kontrolního technika a současně bude do druhé věty tohoto ustanovení doplněno, že v takovém případě nebude možné udělit nové profesní osvědčení kontrolního technika dříve než po uplynutí zákonem stanovené doby (v aktuálním znění návrhu jde o dobu 1 roku). 
Kromě toho bude kontrolní technik potrestán za přestupek podle § 83 odst. 1 písm. x), kterého se dopustí nesplněním uvedené notifikační povinnosti, a to uložením pokuty až do výše 50 000 Kč. To vyplývá již z platné právní úpravy.
Předmětné změny budou formulovány tak, aby bylo zřejmé, že k odnětí profesního osvědčení kontrolního technika Ministerstvo dopravy přistoupí i v případě, že v mezidobí kontrolní technik získal řidičské oprávnění zpět (resp. již opět splňuje všechny stanovené podmínky). Podstatná bude skutečnost, že včas nesplnil svou notifikační povinnost.
Věříme, že touto změnou bude dosaženo požadovaného cíle, tzn. efektivního postihu kontrolních techniků, kteří provádějí technické prohlídky, přestože ztratili řidičské oprávnění.

	
	K části první – změně zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích
V § 83 odst. 1 písm. y) se slovo „nebo“ zrušuje.
Odůvodnění:
Pro vydání profesního osvědčení kontrolního technika musí žadatel splňovat podmínky podle § 60 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. Jednou z uvedených podmínek je vzhledem k § 60 odst. 2 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., aby žadatel o vydání osvědčení kontrolního technika byl držitelem řidičského oprávnění pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky bude provádět; pro vozidla kategorie M2 a M3 postačí řidičské oprávnění pro skupiny C nebo C1. 
Současná právní úprava přitom neumožňuje efektivně reagovat na situace, kdy kontrolní technik provádí technické prohlídky vozidel, aniž je držitelem příslušného řidičského oprávnění např. z důvodu jeho pozbytí. 
V § 61 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb. je sice zakotven mechanismus, podle kterého Ministerstvo dopravy rozhodne o odnětí profesního osvědčení kontrolního technika, který přestal splňovat podmínky pro jeho vydání podle § 60 odst. 2 písm. b), e) a g) zákona č. 56/2001 Sb., zde však platí, že s prováděním technických prohlídek bez příslušného řidičského oprávnění není spojen žádný další odrazující postih. Kontrolní technik si navíc bezprostředně poté, co opět získá řidičské oprávnění, může požádat o vydání nového profesního osvědčení kontrolního technika. Takové opatření se v praxi jeví jako málo odrazující.
Navrhuje se proto explicitně stanovit povinnost kontrolního technika při provádění technických prohlídek disponovat příslušným řidičským oprávněním pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky provádí, a to spolu s příslušnou skutkovou podstatou přestupku, za jejíž naplnění bude možno uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. Explicitní  úprava této povinnosti rovněž umožní, aby kontrolnímu technikovi, který i přes neplnění podmínky být držitelem odpovídajícího řidičského oprávnění provádí technické prohlídky, bylo odebráno profesní osvědčení kontrolního technika z důvodu, že závažným způsobem porušil povinnost stanovenou mu při provádění technických prohlídek, neboť v takovém případě si o vydání nového profesního osvědčení lze požádat až po uplynutí 5 let (v případě navrhovaného novelizačního bodu po uplynutí 1 roku).
	Akceptováno jinak
Viz vypořádání první připomínky.

	
	K části první – změně zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích
V § 83 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se nové písmeno aa), které zní: 
„aa) jako kontrolní technik v rozporu s § 61a odst. 1 písm. d) provádí technické prohlídky vozidel, aniž je držitelem řidičského oprávnění pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky provádí.“.
Odůvodnění:
Pro vydání profesního osvědčení kontrolního technika musí žadatel splňovat podmínky podle § 60 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. Jednou z uvedených podmínek je vzhledem k § 60 odst. 2 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., aby žadatel o vydání osvědčení kontrolního technika byl držitelem řidičského oprávnění pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky bude provádět; pro vozidla kategorie M2 a M3 postačí řidičské oprávnění pro skupiny C nebo C1. 
Současná právní úprava přitom neumožňuje efektivně reagovat na situace, kdy kontrolní technik provádí technické prohlídky vozidel, aniž je držitelem příslušného řidičského oprávnění např. z důvodu jeho pozbytí. 
V § 61 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb. je sice zakotven mechanismus, podle kterého Ministerstvo dopravy rozhodne o odnětí profesního osvědčení kontrolního technika, který přestal splňovat podmínky pro jeho vydání podle § 60 odst. 2 písm. b), e) a g) zákona č. 56/2001 Sb., zde však platí, že s prováděním technických prohlídek bez příslušného řidičského oprávnění není spojen žádný další odrazující postih. Kontrolní technik si navíc bezprostředně poté, co opět získá řidičské oprávnění, může požádat o vydání nového profesního osvědčení kontrolního technika. Takové opatření se v praxi jeví jako málo odrazující.
Navrhuje se proto explicitně stanovit povinnost kontrolního technika při provádění technických prohlídek disponovat příslušným řidičským oprávněním pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky provádí, a to spolu s příslušnou skutkovou podstatou přestupku, za jejíž naplnění bude možno uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. Explicitní  úprava této povinnosti rovněž umožní, aby kontrolnímu technikovi, který i přes neplnění podmínky být držitelem odpovídajícího řidičského oprávnění provádí technické prohlídky, bylo odebráno profesní osvědčení kontrolního technika z důvodu, že závažným způsobem porušil povinnost stanovenou mu při provádění technických prohlídek, neboť v takovém případě si o vydání nového profesního osvědčení lze požádat až po uplynutí 5 let (v případě navrhovaného novelizačního bodu po uplynutí 1 roku).
	Akceptováno jinak
Viz vypořádání první připomínky.

	
	K části první – změně zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích
V § 83 odst. 2 písmeno c) se text „z)“ nahrazuje textem „aa)“.
Odůvodnění:
Pro vydání profesního osvědčení kontrolního technika musí žadatel splňovat podmínky podle § 60 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. Jednou z uvedených podmínek je vzhledem k § 60 odst. 2 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., aby žadatel o vydání osvědčení kontrolního technika byl držitelem řidičského oprávnění pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky bude provádět; pro vozidla kategorie M2 a M3 postačí řidičské oprávnění pro skupiny C nebo C1. 
Současná právní úprava přitom neumožňuje efektivně reagovat na situace, kdy kontrolní technik provádí technické prohlídky vozidel, aniž je držitelem příslušného řidičského oprávnění např. z důvodu jeho pozbytí. 
V § 61 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb. je sice zakotven mechanismus, podle kterého Ministerstvo dopravy rozhodne o odnětí profesního osvědčení kontrolního technika, který přestal splňovat podmínky pro jeho vydání podle § 60 odst. 2 písm. b), e) a g) zákona č. 56/2001 Sb., zde však platí, že s prováděním technických prohlídek bez příslušného řidičského oprávnění není spojen žádný další odrazující postih. Kontrolní technik si navíc bezprostředně poté, co opět získá řidičské oprávnění, může požádat o vydání nového profesního osvědčení kontrolního technika. Takové opatření se v praxi jeví jako málo odrazující.
Navrhuje se proto explicitně stanovit povinnost kontrolního technika při provádění technických prohlídek disponovat příslušným řidičským oprávněním pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky provádí, a to spolu s příslušnou skutkovou podstatou přestupku, za jejíž naplnění bude možno uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. Explicitní  úprava této povinnosti rovněž umožní, aby kontrolnímu technikovi, který i přes neplnění podmínky být držitelem odpovídajícího řidičského oprávnění provádí technické prohlídky, bylo odebráno profesní osvědčení kontrolního technika z důvodu, že závažným způsobem porušil povinnost stanovenou mu při provádění technických prohlídek, neboť v takovém případě si o vydání nového profesního osvědčení lze požádat až po uplynutí 5 let (v případě navrhovaného novelizačního bodu po uplynutí 1 roku).
	Akceptováno jinak
Viz vypořádání první připomínky.

	Karlovarský kraj
	K části první novelizace zákona o podmínkách provozu vozidel
Navrhujeme rozložit účinnost jednotlivých inovativních ustanovení zákona. Navrhujeme, aby doručování bylo účinné od 1. 7. 2027, zatímco přenositelnost registračních značek k 1. 1. 2028 z důvodu potřebné technické přípravy systému a vyvarování se případných chyb nebo spíše možného kolapsu RSV a návazných systémů. Je třeba zajistit i odpovídající zaškolení pracovníků ORP apod.
	Akceptováno jinak
Odložená účinnost bude stanovena u 
· automatizovaného vyřazování vozidel z provozu z důvodu absence pravidelné technické prohlídky a pojištění odpovědnosti z provozu vozidla po dobu více než 5 let,
· automatizovaného vyřazování odcizených vozidel z provozu a
· automatizovaného zápisu zániku vozidel předaných k ekologické likvidaci.

	
	K části první novelizace zákona o podmínkách provozu vozidel
V ustanovení § 10 navrhujeme doplnit odstavec 4 (který se plánuje zrušit) ve znění: „Změnu vlastníka nebo provozovatele vozidla nelze zapsat, jsou-li tabulky s registrační značkou vozidla vedeny Policií České republiky nebo orgány Celní správy České republiky jako zadržené postupem podle jiného právního předpisu.“
Odůvodnění:
Zákonem č. 418/2021 Sb. účinným od 1. 1. 2022 došlo k rozšíření pravomocí orgánů Policie České republiky, obecní policie a Celní správy České republiky v případě, že řidič nebo provozovatel vozidla má nedoplatek na pokutě za přestupek podle dopravních zákonů. Pokud tento nedoplatek není uhrazen na místě kontroly vozidla, může policista, strážník nebo celník zadržet tabulky s registrační značkou vozidla. Pokud řidič ani provozovatel vozidla nemá výše uvedený nedoplatek, je oprávněn si vyzvednout zadržené tabulky s registrační značkou (ustanovení § 42c zákona č. 273/2008 Sb., ustanovení § 35d zákona č. 17/2012 Sb., ustanovení § 17f zákona č. 553/1991 Sb.). 
Zákon č. 418/2021 Sb. pamatuje na zabránění možnosti požádat v případě zadržení tabulek s registrační značkou o vydání tabulek nových, novelou ustanovení § 7b, § 7c a § 7e. 
Objevují se však i případy, kdy vlastník vozidla, kterému byly zadrženy tabulky s registrační značkou, požádá o zápis změny vlastníka a provozovatele vozidla, a následně si pro zadržené tabulky s registrační značkou přijde nový provozovatel vozidla, který nemá nedoplatky na pokutách, a tabulky jsou mu vráceny. Žádné ustanovení zákona č. 56/2001 Sb. nezakazuje provést zápis změny vlastníka a provozovatele vozidla v případě, že došlo k zadržení tabulek s registrační značkou.
Jelikož informace o tom, že tabulky s registrační značkou jsou zadrženy Policií České republiky nebo orgány Celní správy České republiky, se v systému Registr silničních vozidel zapisují, navrhuje se výše uvedený odstavec jako záruka toho, aby změnou vlastníka a provozovatele vozidla nebylo možné obejít povinnost uhradit nedoplatek, kvůli kterému k zadržení tabulek s registrační značkou došlo. Zápis změny vlastníka a provozovatele bude tak u vozidla možný až po vrácení zadržených tabulek s registrační značkou.    
	Vysvětleno
Zadržování tabulek s registrační značkou je nástroj, který má zefektivnit vymáhání nedoplatků na pokutách zejména od cizinců. Zadržení tabulek s registrační značkou má dlužníky přinutit zaplatit dluhy hlavně přímo na silnici. V případě českých občanů či jiných osob s pobytem na území České republiky lze využít i jiné nástroje. 
Zadržování tabulek s registrační značkou je sice efektivním nástrojem, ale není to tak, že by jeho prostřednictvím bylo v každém případě možné dosáhnout zaplacení pokuty. Například v případě, že nedoplatek na pokutě má pouze řidič (nikoli provozovatel) vozidla, dojde k vrácení tabulek s registrační značkou, aniž by byla pokuta zaplacena.
Přesto lze konstatovat, že se tento nástroj osvědčil a z vlastní úřední činnosti nemáme informace o tom, že by byl masivně obcházen. 
Pokud jde o riziko naznačené v připomínce, měla by nejprve být provedena analýza, jak často k takovému postupu dochází a zda je skutečně nezbytné přistupovat ke změně právní úpravy. 
K navrženému řešení přitom důrazně uvádíme, že v případě prodeje vozidla nebo změny vlastníka vozidla z jiného důvodu, navazuje zápis změny vlastníka a případně i provozovatele vozidla na toto soukromoprávní jednání. Změna vlastnictví je objektivním faktem, jenž nastává v oblasti soukromoprávních vztahů, a zápisu změněného vlastníka vozidla, případně i jeho provozovatele, by neměly být kladeny překážky, navíc spjaty s dluhy jedné ze smluvních stran.

	
	K části první novelizace zákona o podmínkách provozu vozidel
V § 12 odst. 1 písm. a) navrhujeme na začátek doplnit text „umístit vozidlo mimo veřejně přístupná místa a“
Odůvodnění:
Vozidlo vyřazené z provozu musí být umístěno mimo pozemní komunikace, protože jako takové bude zřejmě i nepojištěné. Pro přehlednost by tato povinnost měla být výslovně dána i v tomto zákoně, nejen v zákoně č. 30/2024 Sb.
	Vysvětleno
Problematika povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve vztahu k vozidlům vyřazeným z provozu je řešena přímo zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dle § 7 odst. 1 písm. f) tohoto zákona se povinnost pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nevztahuje na vozidla vyřazená z provozu, pouze pokud jsou umístěna mimo veřejně přístupné místo. 
Pokud je tedy vozidlo vyřazené z provozu umístěné na veřejně přístupném místě, podléhá pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 
Stanovit povinnost umístit vozidlo vyřazené z provozu mimo pozemní komunikace a veřejně přístupná místa by bylo excesivní, neboť provozovatelé vozidel, kteří nevlastní například zahradu či garáž, by neměli kam vozidlo umístit, a to ani v případě obtížných životních situací, v nichž se mohou dočasně ocitnout.
Předkladatel se přitom domnívá, že stávající právní úprava nedostává provozovatele vozidel do svízelné situace. Naopak, existující řešení považuje za rozumné, jelikož se provozovatel vozidla může sám rozhodnout, zda vozidlo vyřazené z provozu umístí mimo veřejně přístupné místo. Pokud tak učiní, není povinen mít sjednáno pojištění, pokud nikoli, vozidlo musí být nadále pojištěno. Tím právní úprava pojištění vhodně reaguje na to, že i vozidlo odstavené na pozemní komunikaci může představovat potenciální zdroj škody, jak uvádí připomínkové místo. 
Na řešení problémů s dlouhodobě odstavenými vozidly přitom pamatuje zákon o pozemních komunikacích, dle něhož lze vozidlo, u něhož před více než 6 měsíci uplynula lhůta pro provedení pravidelné technické prohlídky, z pozemní komunikace odstranit.
K uložení paušálního zákazu umístění vozidel vyřazených z provozu na pozemních komunikacích zákonem o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích předkladatel návrhu zákona nemůže přistoupit, a to již vůbec ne po provedeném mezirezortním připomínkovém řízení.

	
	K části první novelizace zákona o podmínkách provozu vozidel
V § 14b navrhujeme na začátek doplnit další odstavec, v němž bude uvedeno: „Pokud žadatel při podání žádosti uplatňuje osvobození od placení emisního poplatku podle zákona o výrobcích s ukončenou životností u vozidel nesplňujících minimálně mezní hodnoty emisí EURO 3, nelze žádost podat způsobem podle tohoto ustanovení.“
Odůvodnění:
Ustanovení § 115 zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností, ve znění pozdějších předpisů stanoví výčet situací a parametrů vozidel, u nichž dochází k osvobození od emisního poplatku. Přes Portál dopravy je možné zaplatit emisní poplatek přes platební bránu, není však možné zatím řešit otázku možného osvobození u vozidel historických, testovaných na historickou původnost, jakož i v životních situacích jako dědictví, převod mezi blízkými osobami, v případech zahrnujících držitele průkazu ZTP, nebo jestliže byl podle § 114 odst. 3 již v minulosti uhrazen. Znamenalo by to administrativní náročnost a zahlcení řízení přes Portál dopravy. Proto takové žádosti bude lépe podat a ověřit „konzervativním“ způsobem
	Akceptováno jinak
Navržené ustanovení § 14b odst. 5 zákona bude v návaznosti na uplatněnou připomínku doplněno. Nepovažujeme za nutné ani vhodné vylučovat možnost podání žádostí o zápis vybraných vozidel do registru silničních vozidel nebo o zápis vlastníka či provozovatele těchto vozidel prostřednictvím Portálu dopravy, nicméně vyloučeno bude jejich automatizované vyřizování. Půjde-li tedy o vozidla kategorie M1 nebo N1, která nesplňují minimálně mezní hodnoty emisí EURO 3, portálové podání žádostí bude sice připuštěno, nicméně vždy se jimi bude zabývat úřední osoba. 

	
	K části první novelizace zákona o podmínkách provozu vozidel
V § 80 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel navrhujeme zakotvit pravomoc Ministerstva dopravy k provádění jakýchkoliv úkonů v registru vozidel. Lze jí zakotvit textem: „provádí všechny úkony, k nimiž je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, je-li to nutné k opravám nebo aktualizaci údajů v registru vozidel“.
Odůvodnění:
Aktuálně Ministerstvo dopravy nemůže mimo „technických“ operací provádět změny údajů v registru vozidel např. v situaci, kdy je uveden u vozidla absurdní údaj o nejvyšší dovolené rychlosti 2 000 000 km/h a musí o to složitě žádat vhodný/příslušný úřad obce s rozšířenou působností. Je třeba zakotvit oprávnění buď plnohodnotného registračního místa (s vyloučením práva podávat žádost o provádění registračních úkonů), nebo oprávnění uvedené údaje opravovat, měnit, provádět úkony, jestliže jsou pro integritu a spolehlivost údajů v registru silničních vozidel zapotřebí.
	Vysvětleno
Rozumíme cíli, k němuž připomínka směřuje, avšak změny, které by byly v registru silničních vozidel takto provedeny, by mohly vyvolat nesoulad mezi údaji v registru silničních vozidel a údaji v dokladech k vozidlu (osvědčení o registraci vozidla nebo technickém průkazu). To by mělo negativní dopad na provozovatele (vlastníky vozidel).
Do budoucna zakotvení možnosti provedení opravy zjevně nesprávných údajů nevylučujeme, ale nejprve je potřeba vymyslet a nastavit proces, jakým způsobem a s jakými účinky by takové změny mohly být provedeny. K tomu však nestačí pouhé doplnění ustanovení o působnosti Ministerstva dopravy, jak je připomínkou navrhováno.

	
	K části první novelizace zákona o podmínkách provozu vozidel
1) V § 61a se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se nové písmeno d), které zní: 
„d) být držitelem řidičského oprávnění pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky provádí; pro vozidla kategorie M2 a M3 postačuje řidičské oprávnění pro skupiny C nebo C1.“.
2) V § 83 odst. 1 písm. y) se slovo „nebo“ zrušuje.
3) V § 83 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se nové písmeno aa), které zní: 
„aa) jako kontrolní technik v rozporu s § 61a odst. 1 písm. d) provádí technické prohlídky vozidel, aniž je držitelem řidičského oprávnění pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky provádí.“.
4) V § 83 odst. 2 písmeno c) se text „z)“ nahrazuje textem „aa)“.
Odůvodnění:
Pro vydání profesního osvědčení kontrolního technika musí žadatel splňovat podmínky podle § 60 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. Jednou 
z uvedených podmínek je vzhledem k § 60 odst. 2 písm. b) zákona 
č. 56/2001 Sb., aby žadatel o vydání osvědčení kontrolního technika byl držitelem řidičského oprávnění pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky bude provádět; pro vozidla kategorie M2 a M3 postačí řidičské oprávnění pro skupiny C nebo C1. 
Současná právní úprava přitom neumožňuje efektivně reagovat na situace, kdy kontrolní technik provádí technické prohlídky vozidel, aniž je držitelem příslušného řidičského oprávnění např. z důvodu jeho pozbytí. 
V § 61 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb. je sice zakotven mechanismus, podle kterého Ministerstvo dopravy rozhodne o odnětí profesního osvědčení kontrolního technika, který přestal splňovat podmínky pro jeho vydání podle § 60 odst. 2 písm. b), e) a g) zákona 
č. 56/2001 Sb., zde však platí, že s prováděním technických prohlídek bez příslušného řidičského oprávnění není spojen žádný další odrazující postih. Kontrolní technik si navíc bezprostředně poté, co opět získá řidičské oprávnění, může požádat o vydání nového profesního osvědčení kontrolního technika. Takové opatření se v praxi jeví jako málo odrazující.
Navrhuje se proto explicitně stanovit povinnost kontrolního technika při provádění technických prohlídek disponovat příslušným řidičským oprávněním pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky provádí, 
a to spolu s příslušnou skutkovou podstatou přestupku, za jejíž naplnění bude možno uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. Explicitní  úprava této povinnosti rovněž umožní, aby kontrolnímu technikovi, který i přes neplnění podmínky být držitelem odpovídajícího řidičského oprávnění provádí technické prohlídky, bylo odebráno profesní osvědčení kontrolního technika z důvodu, že závažným způsobem porušil povinnost stanovenou mu při provádění technických prohlídek, neboť 
v takovém případě si o vydání nového profesního osvědčení lze požádat až po uplynutí 5 let (v případě navrhovaného novelizačního bodu po uplynutí 1 roku).
	Akceptováno jinak
Ztotožňujeme se s tím, že je účelné změnit právní úpravu tak, aby bylo možné efektivně reagovat na situace, kdy kontrolní technik provádí technické prohlídky vozidel, aniž je držitelem příslušného řidičského oprávnění, resp. již nesplňuje některou z podmínek pro vydání profesního osvědčení kontrolního technika.
Považujeme však za vhodné zachovat současnou koncepci, která na jedné straně váže výkon činnosti kontrolního technika na udělení profesního osvědčení, kdy pozbytí předpokladů pro udělení tohoto osvědčení vede k jeho odejmutí správním orgánem, a na druhé straně stanoví konkrétní povinnosti kontrolního technika, jejichž porušení je sankcionováno prostředky správního trestání. Stanovení další podmínky pro možnost provádět technické prohlídky, resp. zakotvení zákazu provádět tyto prohlídky při pozbytí některé z podmínek pro vydání profesního osvědčení, by dle našeho názoru bylo nesystematické.
Navrhujeme proto řešení, které dosáhne požadovaného cíle, a to při zachování stávající koncepce.
Zákon č. 56/2001 Sb. obsahuje již nyní v § 61a odst. 2 notifikační povinnost kontrolního technika, který je povinen neprodleně oznámit Ministerstvu dopravy odnětí nebo pozbytí řidičského oprávnění, ztrátu bezúhonnosti nebo skutečnost, že je ve střetu zájmů ve vztahu k provádění technických prohlídek.
Pokud kontrolní technik při odnětí či pozbytí řidičského oprávnění (případně ztrátě některé z dalších stanovených podmínek) splní tuto notifikační povinnost, rozhodne Ministerstvo dopravy o odnětí jeho profesního osvědčení. K tomuto odnětí dojde bez jakýchkoli navazujících sankcí a kontrolní technik bude mít možnost, poté, co řidičské oprávnění získá zpět (resp. opět bude splňovat všechny stanovené podmínky), požádat o vydání nového profesního osvědčení kontrolního technika.
Pokud však kontrolní technik při odnětí či pozbytí řidičského oprávnění tuto notifikační povinnost nesplní, rozhodne Ministerstvo dopravy také o odnětí profesního osvědčení kontrolního technika (poté, co tuto skutečnost zjistí), avšak v tomto případě s dalšími, nově konstruovanými, negativními důsledky pro kontrolního technika. 
Nesplnění notifikační povinnosti bude do § 61 odst. 4 nově doplněno jako další (samostatný) důvod pro odnětí profesního osvědčení kontrolního technika a současně bude do druhé věty tohoto ustanovení doplněno, že v takovém případě nebude možné udělit nové profesní osvědčení kontrolního technika dříve než po uplynutí zákonem stanovené doby (v aktuálním znění návrhu jde o dobu 1 roku). 
Kromě toho bude kontrolní technik potrestán za přestupek podle § 83 odst. 1 písm. x), kterého se dopustí nesplněním uvedené notifikační povinnosti, a to uložením pokuty až do výše 50 000 Kč. To vyplývá již z platné právní úpravy.
Předmětné změny budou formulovány tak, aby bylo zřejmé, že k odnětí profesního osvědčení kontrolního technika Ministerstvo dopravy přistoupí i v případě, že v mezidobí kontrolní technik získal řidičské oprávnění zpět (resp. již opět splňuje všechny stanovené podmínky). Podstatná bude skutečnost, že včas nesplnil svou notifikační povinnost.
Věříme, že touto změnou bude dosaženo požadovaného cíle, tzn. efektivního postihu kontrolních techniků, kteří provádějí technické prohlídky, přestože ztratili řidičské oprávnění.

	
	K části druhé novelizace zákona o silničním provozu 
V § 2 navrhujeme vložit písmeno oo), které zní:
„jiná návyková látka je omamná a psychotropní látka, psychomodulační látka, zařazená psychoaktivní látka a jiná látka s psychoaktivními účinky, jejíž užití může ovlivnit ovládací a rozpoznávací schopnosti řidiče.“
Odůvodnění:
Stávající právní stav týkající se pojmu jiná návyková látka je v zákoně o silničním provozu řešen v § 5 odst. 1 písm. g), kde je v rámci poznámky pod čarou č. 46 uveden odkaz na zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 
Novelou zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, účinnou od 1. 1. 2025 však došlo k rozdělení původního pojmu „jiná návyková látka“, kdy aktuálně dle § 2 se pro účely tohoto zákona rozumí
a) návykovými látkami omamné látky a psychotropní látky přírodního nebo syntetického původu, které mají psychoaktivní účinky a současně jsou uvedeny v některé z příloh č. 1 až 7 nařízení vlády o seznamu návykových látek, s výjimkou látky konopí extrakt a tinktura, která obsahuje nejvýše 1 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů a splňuje podmínku bezpečnosti podle zákona o obecné bezpečnosti výrobků,
l) psychomodulačními látkami nové psychoaktivní látky a další látky s psychoaktivním účinkem, které nepředstavují závažné riziko pro veřejné zdraví nebo riziko závažných sociálních dopadů na jednotlivce a společnost a současně jsou uvedeny v nařízení vlády o seznamu psychomodulačních látek, a výrobky z nich,
s) zařazenými psychoaktivními látkami nové psychoaktivní látky, u nichž s ohledem na dosavadní vědecké poznatky nelze vyloučit závažná zdravotní a společenská rizika a současně jsou uvedeny v nařízení vlády o seznamu zařazených psychoaktivních látek, a výrobky z nich, přičemž užívání některých výše uvedených látek však nebude zákonem o návykových látkách omezováno či dokonce zakázáno. Z hlediska zákona o silničním provozu je však ve veřejném zájmu, aby užívání všech jiných návykových látek, které jsou schopné ovlivnit ovládací a rozpoznávací schopnosti řidiče bylo zakázáno, obdobně jak tomu je u alkoholu.
Proto je dle našeho názoru vhodné přímo v zákoně o silničním provozu uvést legální definici pojmu „jiná návyková látka“ tak, aby byl jednoznačně deklarován tento pojem, navazující na zákaz užít jinou návykovou látku během jízdy či řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po užití jiné návykové látky nebo v takové době po užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě řidič pod vlivem jiné návykové látky.
	Vysvětleno
Jedná se o připomínku nad rámec návrhu zákona.
Předložený návrh zákona novelizuje zákon o silničním provozu pouze v úzké souvislosti se změnami, jejichž provedení se navrhuje v zákoně o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. V připomínce obsažené změny zákona o silničním provozu nesdílí předmět ani účel změn právní úpravy zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Akceptací uplatněné připomínky by přitom předkladatel porušil čl. 39 odst. 4 legislativních pravidel vlády, dle něhož v témže zákoně, včetně zákona obsahujícího novelu jiného právního předpisu, nelze upravovat věci různorodé, které spolu bezprostředně nesouvisejí.
Připomínkové místo však lze ujistit o tom, že problematika návykových, psychomodulačních a zařazených psychoaktivních látek bude řešena v návrhu novely zákona o silničním provozu, který bude předložen vládě ještě v letošním roce, což je výslovně uvedeno v Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2026.

	
	K části druhé novelizace zákona o silničním provozu 
V § 5 odst. 1 písm. g) navrhujeme zrušit slovo „alkoholem“ 
a poznámku pod čarou č. 46 („46) Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“) a text „(dále jen „jiná návyková látka“)“
Odůvodnění:
V návaznosti na předchozí bod je pak nutno ze zákona odstranit odkaz na poznámku pod čarou č. 46 a dále text „dále jen jiná návyková látka“. Dále pak je třeba vypustit slovo „alkoholem“, protože ten je řešen v § 5 odst. 1 písm. f).
	Vysvětleno
Viz vypořádání sedmé připomínky.

	
	K části druhé novelizace zákona o silničním provozu 
V § 84 odst. 3 navrhujeme slovo „psychoaktivních“ nahradit slovem „návykových“ 
Odůvodnění:
V návaznosti na předchozí body se ukázala terminologická nejednotnost v § 84 odst. 3. Ten stanoví, že zdravotně způsobilý k řízení motorového vozidla není ten, kdo má poruchy chování způsobené závislostí na alkoholu nebo jiných psychoaktivních látkách podle posudku o zdravotní způsobilosti. 
Jiné návykové látky v námi navrhované definici již psychoaktivní látky zahrnují.
	Vysvětleno
Viz vypořádání sedmé připomínky.

	
	K části druhé novelizace zákona o silničním provozu 
V § 6 odst. 1 písm. h) navrhujeme doplnit za slovo „moped“ následující slovní spojení: „tříkolek, čtyřkolek, jakož i dalších obdobných vozidel, která nemají karoserii nebo nejsou povinně vybavena bezpečnostními pásy.“
Odůvodnění:
V současné době není uzákoněna povinnost pro řidiče tří a čtyřkolek (vozidel kategorie L5, L6 a L7). Paradoxně u tříkolových mopedů – vozidel kategorie L2e – tříkolového mopedu tato povinnost je, a to i přesto, že má na rozdíl od obdobného vozidla kategorie L5e konstrukční rychlost omezenou na 45 km/h.
Dále je třeba vzít v úvahu, že čtyřkolky mohou být velmi různé. Od otevřené „buginy“, využívané pro nedovolené volnočasové jízdy v lesích, přes pracovní stroje či traktory, až třeba po uzavřená vozidla typu Aixam – kategorie L6eB, na které stačí řidičské oprávnění skupiny AM. Navíc otevřené čtyřkolky identického typu a výrobce mohou být zařazeny jak do kategorie L6, tak třeba do kategorie T3. Záleží pouze na tom, „jak si to výrobce nechá schválit“. Další okruh vozidel, který je třeba řešit, jsou „koloběžky“ bez sedátek, které nespadají pod vozidla kategorie L. Jízda na těchto vozidlech kategorie Z bez přílby je minimálně stejně riziková jako na motocyklech, mopedech či jiných vozidlech, která sedadlo alespoň pro řidiče mají. 
Pokud tato připomínka bude akceptována k řešení při další novele zákona o silničním provozu například cestou komplexnější úpravy dané problematiky, budeme jí považovat za vypořádanou.
	Vysvětleno
Jedná se o připomínku nad rámec návrhu zákona.
Předložený návrh zákona novelizuje zákon o silničním provozu pouze v úzké souvislosti se změnami, jejichž provedení se navrhuje v zákoně o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. V připomínce obsažené změny zákona o silničním provozu nesdílí předmět ani účel změn právní úpravy zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Akceptací uplatněné připomínky by přitom předkladatel porušil čl. 39 odst. 4 legislativních pravidel vlády, dle něhož v témže zákoně, včetně zákona obsahujícího novelu jiného právního předpisu, nelze upravovat věci různorodé, které spolu bezprostředně nesouvisejí.

	
	K části druhé novelizace zákona o silničním provozu 
V § 47 odst. 3 písm. c) zákona o silničním provozu se navrhuje za slovo „nehody“ vložit text „dle podmínek stanovených § 45 odst. 3“
Odůvodnění:
Ze stávajícího znění povinnosti označit místo dopravní nehody není zcela zřejmé, co je tímto myšleno, přičemž i komentářová literatura není v tomto jednotná. Bude-li se totiž jednat o překážku v provozu na pozemních komunikacích, tak musí být označena podle § 45 odst. 3 zákona. Pokud však byl úmysl zákonodárce, aby byla stanovena ve všech případech dopravních nehod povinnost vyznačit situaci a stopy, jak o tom hovoří některá komentářová literatura, je nutno upozornit na obdobnou, avšak výslovnou povinnost, stanovenou v § 47 odst. 4 písm. b) zákona. Vzhledem k tomu, že dle našeho názoru by mělo jít o označení překážky v provozu, navrhuje se uvedení výslovného odkazu na § 45 odst. 3.
	Vysvětleno
Jedná se o připomínku nad rámec návrhu zákona.
Předložený návrh zákona novelizuje zákon o silničním provozu pouze v úzké souvislosti se změnami, jejichž provedení se navrhuje v zákoně o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. V připomínce obsažené změny zákona o silničním provozu nesdílí předmět ani účel změn právní úpravy zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Akceptací uplatněné připomínky by přitom předkladatel porušil čl. 39 odst. 4 legislativních pravidel vlády, dle něhož v témže zákoně, včetně zákona obsahujícího novelu jiného právního předpisu, nelze upravovat věci různorodé, které spolu bezprostředně nesouvisejí.
Připomínkové místo však lze ujistit o tom, že problematika řešení dopravních nehod bude obsažena v návrhu novely zákona o silničním provozu, který bude předložen vládě ještě v letošním roce, což je výslovně uvedeno v Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2026.

	
	K části druhé novelizace zákona o silničním provozu 
V § 47 odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu se navrhuje slovo „policistovi“ nahradit slovem „policii“.
Odůvodnění:
Ze stávajícího znění povinnosti vyplývá, že je účastník dopravní nehody povinen ve vyjmenovaných případech neprodleně ohlásit dopravní nehodu policistovi. Toto však nekoresponduje s obecnou povinností dle § 47 odst. 3 písm. a) a na to navazující skutkovou podstatu přestupku dle § 125c odst. 1 písm. i) bod 2 zákona o silničním provozu, a proto se navrhuje tato změna z důvodu terminologické jednotnosti.
	Vysvětleno
Viz vypořádání jedenácté připomínky.

	
	K části druhé novelizace zákona o silničním provozu 
V § 75 odst. 8 zákona o silničním provozu se navrhuje nové znění: „Odst. 1 až 4 platí i pro řízení provozu na pozemních komunikacích obecním policistou.“ 
Odůvodnění:
Stávající znění oprávnění obecního policisty pro řízení provozu je zbytečně omezující a neodpovídá dnes potřebám reality. Řízení provozu obecní policií je potřebné v řadě dalších případů, třeba při akcích vyžadujících povolení zvláštního užívání pozemní komunikace (různé závody, náboženské poutě apod.)
	Vysvětleno
Jedná se o připomínku nad rámec návrhu zákona.
Předložený návrh zákona novelizuje zákon o silničním provozu pouze v úzké souvislosti se změnami, jejichž provedení se navrhuje v zákoně o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. V připomínce obsažené změny zákona o silničním provozu nesdílí předmět ani účel změn právní úpravy zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Akceptací uplatněné připomínky by přitom předkladatel porušil čl. 39 odst. 4 legislativních pravidel vlády, dle něhož v témže zákoně, včetně zákona obsahujícího novelu jiného právního předpisu, nelze upravovat věci různorodé, které spolu bezprostředně nesouvisejí.

	
	K části druhé novelizace zákona o silničním provozu 
V § 79 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu se navrhuje zrušit body 1., 2. a 3.
Odůvodnění:
Návaznost na § 75 odst. 8. Stávající znění oprávnění obecního policisty i pro zastavování vozidel je zbytečně omezující a neodpovídá dnes potřebám reality. Obecní policie by měla mít logicky podobně neomezené oprávnění k zastavování vozidel jako Policie České republiky nebo INSID.
	Vysvětleno
Jedná se o připomínku nad rámec návrhu zákona.
Předložený návrh zákona novelizuje zákon o silničním provozu pouze v úzké souvislosti se změnami, jejichž provedení se navrhuje v zákoně o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. V připomínce obsažené změny zákona o silničním provozu nesdílí předmět ani účel změn právní úpravy zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Akceptací uplatněné připomínky by přitom předkladatel porušil čl. 39 odst. 4 legislativních pravidel vlády, dle něhož v témže zákoně, včetně zákona obsahujícího novelu jiného právního předpisu, nelze upravovat věci různorodé, které spolu bezprostředně nesouvisejí.

	
	K části druhé novelizace zákona o silničním provozu 
V § 124 odst. 9 zákona o silničním provozu se navrhuje doplnit věta: „Řízení o odnětí řidičského oprávnění včetně souvisejících úkonů provede ten úřad obce s rozšířenou působností, který jej udělil, jestliže je mu věc postoupena“.
Odůvodnění:
Návaznost na podvody při zkouškách žadatelů o řidičské oprávnění, jakož i „řidičákovou turistiku“. Je vhodné a žádoucí, aby úřady, které svojí činností udělily řidičské oprávnění uchazečům, u nichž se ukázalo nesplnění zákonných podmínek, tuto situaci samy napravily v navazujícím řízení o odnětí řidičského oprávnění. U nesprávného vrácení řidičských oprávnění bude obdobný postup s ohledem na místní příslušnost zachován vždy.
	Vysvětleno
Jedná se o připomínku nad rámec návrhu zákona.
Předložený návrh zákona novelizuje zákon o silničním provozu pouze v úzké souvislosti se změnami, jejichž provedení se navrhuje v zákoně o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. V připomínce obsažené změny zákona o silničním provozu nesdílí předmět ani účel změn právní úpravy zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Akceptací uplatněné připomínky by přitom předkladatel porušil čl. 39 odst. 4 legislativních pravidel vlády, dle něhož v témže zákoně, včetně zákona obsahujícího novelu jiného právního předpisu, nelze upravovat věci různorodé, které spolu bezprostředně nesouvisejí.

	
	K části druhé novelizace zákona o silničním provozu 
V § 125e odst. 3 navrhujeme větu „jinou písemnost v řízení o přestupku podle tohoto zákona“ nahradit větou: „jinou písemnost podle tohoto zákona, nejde-li o písemnost, u níž okamžik doručení nebo další právní účinky nastávají v době počítané od jejího odeslání.“
Odůvodnění:
Zjednodušený způsob doručování je vhodné aplikovat nejen na přestupková řízení, ale také např. na řízení o odnětí řidičského oprávnění zejména podle § 94 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu u „řidičákových turistů“, tedy osob, u nichž se později ukázalo, že nesplňovaly v době udělení ŘO podmínku obvyklého bydliště a nyní jsou nedosažitelní v zahraničí. Stejně tak je třeba zjednodušit doručování i u oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče cizinci podle § 123c odst. 4 zákona, neboť judikatura spojuje možné spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 4 - řízení v době pozbytí práva řídit právě s tím, že bylo řidiči doručeno, aby bylo možné dovozovat zavinění na uvedeném přestupku alespoň v úrovni nevědomé nedbalosti. Navrhovaná úprava přináší řešení uvedených problémů. U výzvy k zaplacení určené částky do ciziny není v tomto případě problém, protože ta se považuje za doručenou 30. dnem od odeslání, zatímco u výzev k poskytnutí platebních údajů pro vrácení kauce, resp. její zbylé části, dochází k tomu, že předmětná kauce, resp. její zbylá část propadne po 2 letech od odeslání, což je onen jiný právní účinek.
	Vysvětleno
Jedná se o připomínku nad rámec návrhu zákona.
Předložený návrh zákona novelizuje zákon o silničním provozu pouze v úzké souvislosti se změnami, jejichž provedení se navrhuje v zákoně o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. V připomínce obsažené změny zákona o silničním provozu nesdílí předmět ani účel změn právní úpravy zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Akceptací uplatněné připomínky by přitom předkladatel porušil čl. 39 odst. 4 legislativních pravidel vlády, dle něhož v témže zákoně, včetně zákona obsahujícího novelu jiného právního předpisu, nelze upravovat věci různorodé, které spolu bezprostředně nesouvisejí.

	
	K části druhé novelizace zákona o silničním provozu 
Do § 125f odst. 6 zákona o silničním provozu doplnit písm. c) s následujícím zněním: „jestliže došlo k přechodu vlastnického práva na jinou osobu, aniž tato požádala o zápis nového provozovatele“  
Odůvodnění:
Stává se poměrně často, že některá vozidla jsou prodána v exekuční, insolvenční či jiné obdobné dražbě, nebo občas i propadnutá /zabraná v přestupkových, resp. trestních věcech. Jejich noví majitelé v rozporu s § 8 odst. 1 písm. b) a § 8 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb nepožádají o zápis změny vlastníka/provozovatele. Původní provozovatel/vlastník v tomto případě žádnou povinnost nemá. Jde o mezeru v zákoně, která se velmi obtížně překlenuje, přitom by stačilo ji pojmenovat jako další výslovný liberační důvod.
	Vysvětleno
Jedná se o připomínku nad rámec návrhu zákona.
Předložený návrh zákona novelizuje zákon o silničním provozu pouze v úzké souvislosti se změnami, jejichž provedení se navrhuje v zákoně o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. V připomínce obsažené změny zákona o silničním provozu nesdílí předmět ani účel změn právní úpravy zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Akceptací uplatněné připomínky by přitom předkladatel porušil čl. 39 odst. 4 legislativních pravidel vlády, dle něhož v témže zákoně, včetně zákona obsahujícího novelu jiného právního předpisu, nelze upravovat věci různorodé, které spolu bezprostředně nesouvisejí.

	
	K části druhé novelizace zákona o silničním provozu 
Vložit nový § 129a zákona o silničním provozu s následujícím zněním: „v řízeních týkajících se řidičských oprávnění nebo přestupků podle tohoto zákona je možné užít jako důkaz záznam telekomunikačního provozu, údaje o telekomunikačním provozu nebo záznam pořízený při sledování osob a věcí opatřený v trestním řízení pro některý z trestných činů podle části druhé hlavy X dílu 1, 2 nebo 3 trestního zákoníku a předaný správnímu orgánu orgány činnými v trestním řízení“
Odůvodnění:
V nedávné minulosti se objevily případy podvodně vykonaných zkoušek žadatelů o řidičské oprávnění, jimž nedovoleným způsobem pomáhali přímo trestně stíhaní komisaři, kteří u toho byli natočeni operativně nasazenou technikou v rámci trestního řízení. Záznamy, na nichž komisaři byli zachyceni, jak radí uchazečům, která odpověď je správná, není možné použít jako důkaz pro zahájení řízení o odnětí řidičského oprávnění dle § 94 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, jak uzavřel Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 7 As 17/2024-16. Soud výslovně uvedl, že oprávnění použít tyto záznamy musí být stanoveno zákonem, jako třeba v případě ustanovení § 21ga zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Tímto zněním se inspirujeme při tvorbě připomínky. Návrh je poměrně široce koncipovaný, protože jeho cílem je postihnout nejen podvody při získávání řidičských oprávnění, ale i následné posuzování přestupků spočívajících v řízeních bez řidičského oprávnění. Budou totiž situace, kdy rozhodnutí o vrácení řidičského oprávnění dle § 102 zákona o silničním provozu na základě podvodně vykonaných zkoušek bude zrušeno v rámci obnovy řízení a právní účinky takového rozhodnutí budou za použití § 99 odst. 2 správního řádu stanoveny ke dni právní moci rozhodnutí o vrácení řidičského oprávnění. Pro dokazování přestupku /řízení bez řidičského oprávnění dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1/, který se stal ještě před zrušením tohoto rozhodnutí, pak bude třeba jako důkaz použít i záznam z trestního řízení, aby bylo možné konstatovat zavinění. Znění je formulováno tak, aby co nejvíce vyhovovalo životním situacím, které jsou v oblasti zákona o silničním provozu řešeny.
	Vysvětleno
Jedná se o připomínku nad rámec návrhu zákona.
Předložený návrh zákona novelizuje zákon o silničním provozu pouze v úzké souvislosti se změnami, jejichž provedení se navrhuje v zákoně o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. V připomínce obsažené změny zákona o silničním provozu nesdílí předmět ani účel změn právní úpravy zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Akceptací uplatněné připomínky by přitom předkladatel porušil čl. 39 odst. 4 legislativních pravidel vlády, dle něhož v témže zákoně, včetně zákona obsahujícího novelu jiného právního předpisu, nelze upravovat věci různorodé, které spolu bezprostředně nesouvisejí.

	
	K části třetí novelizace zákona o správních poplatcích  
V poznámce č. 3 navrhujeme doplnit větu: „Stejný postup se uplatní i pro všechny ostatní případy, kdy je možné doručit zásilku společně, např. při doručování tabulky registrační značky a osvědčení o registraci vozidla.“ 
Odůvodnění:
Je třeba pamatovat na všechny případy, kdy je možné společně doručit zásilky. Tabulka/tabulky registrační značky totiž zásadně (mimo třetí tabulku nebo náhradu za poškozenou) budou doručovány vždy s novým osvědčením o registraci vozidla, tudíž je potřeba finančně optimalizovat správní poplatek za doručení tak, aby jej nebylo nutné platit dvakrát.
	Vysvětleno
Pokud jsou v rámci jednoho úkonu vydávány jak tabulky s registrační značkou, tak osvědčení o registraci vozidla, je za jejich doručení prostřednictvím výdejního místa vybrán správní poplatek jen jednou.
Správní poplatek je vybrán za přijetí žádosti o doručení prostřednictvím výdejního místa. Vzhledem k tomu, že o doručení tabulek s registrační značkou i osvědčení o registraci vozidla prostřednictvím výdejního místa je žádáno najednou toutéž žádostí, je vybrán jen jeden poplatek. Není podstatné, co vše se na základě této žádosti doručuje.
Upozorňujeme na odlišnost oproti vydávání řidičského průkazu a karet řidiče, o jejichž vydání se žádá separátními žádostmi, a proto i o jejich doručení prostřednictvím výdejního místa se žádá dvěma žádostmi, přestože jsou výsledně doručovány společně (což vyplývá ze zákona o silničním provozu). Proto je v zákoně o správních poplatcích obsažena poznámka, že se správní poplatek za doručení prostřednictvím výdejního místa v takovém případě vybírá jen jednou.
Pro správní poplatek za doručování tabulek s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla ale taková poznámka není potřeba, protože se jedná o jednu žádost, a tedy jeden správní poplatek.

	
	K části třetí novelizace zákona o správních poplatcích  
Navrhujeme doplnit na konec poznámky č. 1 větu: „Správní poplatek nelze v případě společné žádosti zaplatit dříve, než je žádost podána všemi společnými žadateli.“ 
Odůvodnění:
V případě, kdy dochází ke změně vlastníka či provozovatele, podává původní a nový vlastník společnou žádost. Může dojít také k tomu, že jeden společný žadatel zmocní druhého (např. prostřednictvím REZA, tím je podmínka společného podání všemi žadateli rovněž splněna). Současně také může dojít k požadavku zápisu jiného provozovatele odlišného od původního vlastníka, takže najednou mohou být tři společní žadatelé. Cílem tohoto návrhu je, aby se zbytečně nevytvářely situace, kdy řízení nebude možné úspěšně dokončit a bude třeba vracet zaplacený správní poplatek. Je to další motivační prvek k součinnosti při registraci vozidla.
	Akceptováno jinak
V návaznosti na uplatněnou připomínku bude pravidlo stran úhrady správního poplatku ze strany posledního subjektu, jenž učiní příslušné podání společné žádosti, doplněno do poznámky u příslušné položky sazebníku správních poplatků. Přesnou formulaci ještě předkladatel zváží, a to ve světle terminologie obsažené v § 8 zákona o podmínkách provozu vozidel na společných komunikacích. 

	Zlínský kraj
	K čl. I. odst. 4 (§ 10 odst. 4 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích)“: Navrhujeme nové znění § 10 odst. 4: 
„(4) Změnu vlastníka nebo provozovatele vozidla nelze zapsat, jsou-li tabulky s registrační značkou vozidla vedeny Policií České republiky nebo orgány Celní správy České republiky jako zadržené postupem podle jiného právního předpisu.“
Odůvodnění: Zákonem č. 418/2021 Sb. účinným od 1. 1. 2022 došlo k rozšíření pravomocí orgánů Policie ČR, obecní policie a Celní správy ČR v případě, že řidič nebo provozovatel vozidla má nedoplatek na pokutě za přestupek podle dopravních zákonů zadržet tabulky s registrační značkou vozidla, není-li nedoplatek není uhrazen na místě. Pokud řidič ani provozovatel vozidla nemá výše uvedený nedoplatek, je oprávněn si vyzvednout zadržené tabulky s registrační značkou (ustanovení § 42c zákona č. 273/2008 Sb., § 35d zákona č. 17/2012 Sb., § 17f zákona č. 553/1991 Sb.). 
Zákon č. 418/2021 Sb. pamatuje na zabránění možnosti požádat v případě zadržení tabulek s registrační značkou o vydání tabulek nových, novelou ustanovení § 7b, § 7c a § 7e. Objevují se však i případy, kdy vlastník vozidla, kterému byly zadrženy tabulky s registrační značkou, požádá o zápis změny vlastníka a provozovatele vozidla, a následně si pro zadržené tabulky s registrační značkou přijde nový provozovatel vozidla, který nemá nedoplatky na pokutách a tabulky se mu vrátí. Žádné ustanovení zákona č. 56/2001 Sb. nezakazuje provést zápis změny vlastníka a provozovatele vozidla v případě, že došlo k zadržení tabulek s registrační značkou.
Jelikož informace o tom, že tabulky s registrační značkou jsou zadrženy Policií ČR nebo orgány Celní správy ČR, se do systému Registr silničních vozidel zapisují, navrhujeme namísto vypouštěného textu nové znění odstavce 4, které by zaručilo to, aby změnou vlastníka a provozovatele vozidla nebylo možné obejít povinnost uhradit nedoplatek, kvůli kterému byly tabulky s registrační značkou zadrženy. Zápis změny vlastníka a provozovatele bude tak u vozidla možný až po vrácení zadržených tabulek.    
	Vysvětleno
Zadržování tabulek s registrační značkou je nástroj, který má zefektivnit vymáhání nedoplatků na pokutách zejména od cizinců. Zadržení tabulek s registrační značkou má dlužníky přinutit zaplatit dluhy hlavně přímo na silnici. V případě českých občanů či jiných osob s pobytem na území České republiky lze využít i jiné nástroje. 
Zadržování tabulek s registrační značkou je sice efektivním nástrojem, ale není to tak, že by jeho prostřednictvím bylo v každém případě možné dosáhnout zaplacení pokuty. Například v případě, že nedoplatek na pokutě má pouze řidič (nikoli provozovatel) vozidla, dojde k vrácení tabulek s registrační značkou, aniž by byla pokuta zaplacena.
Přesto lze konstatovat, že se tento nástroj osvědčil a z vlastní úřední činnosti nemáme informace o tom, že by byl masivně obcházen. 
Pokud jde o riziko naznačené v připomínce, měla by nejprve být provedena analýza, jak často k takovému postupu dochází a zda je skutečně nezbytné přistupovat ke změně právní úpravy. 
K navrženému řešení přitom důrazně uvádíme, že v případě prodeje vozidla nebo změny vlastníka vozidla z jiného důvodu, navazuje zápis změny vlastníka a případně i provozovatele vozidla na toto soukromoprávní jednání. Změna vlastnictví je objektivním faktem, jenž nastává v oblasti soukromoprávních vztahů, a zápisu změněného vlastníka vozidla, případně i jeho provozovatele, by neměly být kladeny překážky, navíc spjaty s dluhy jedné ze smluvních stran. 

	Kraj Vysočina
	K čl. I
Navrhujeme v § 2 vložit za odstavec 17 nový odstavec 18, který zní:    
„(18) Likvidací osvědčení o registraci vozidla nebo registrační značky se rozumí jejich fyzické nebo technické znehodnocení, zejména jejich rozstřižení, roztavení, perforace, zlomení nebo jiná obdobná metoda, která trvale znemožní jejich další použití k prokazování údajů k identifikaci vozidla a jeho provozu na pozemních komunikacích.“
Vzhledem ke skutečnosti, že novela zákona umožňuje dle několika paragrafových ustanovení vlastníkovi vozidla „zlikvidovat osvědčení o registraci vozidla nebo tabulky s registrační značkou“, je nutno v § 2 základní pojmy nadefinovat, co je rozuměno slovem „zlikvidovat osvědčení o registraci vozidla nebo RZ“. V případných dotazech, právních sporech, jakož i správním trestání, je nutno vědět a dokázat vysvětlit, co touto možností zákonodárce myslí a jaké jsou konkrétní podmínky pro naplnění, resp. nesplnění zákonné povinnosti. Bez konkrétní formulace nemůže být nikterak postihováno nesplnění povinnosti likvidace.  
	Vysvětleno
Zakotvovat definici likvidace osvědčení o registraci vozidla nebo tabulky s registrační značkou v zákoně o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích není dle našeho názoru potřeba.
Jednak tento pojem má svůj obecně srozumitelný význam a je zřejmé, co se likvidací rozumí. Zároveň se v praxi nesplnění této zákonné povinnosti prokáže v případě, že se takové osvědčení o registraci vozidla nebo tabulky s registrační značkou vozidla někde objeví a bude zřejmé, že k jejich likvidaci nedošlo.
V takovém případě bude postižitelný za přestupek 
a) provozovatel vozidla, který povinnost likvidace (či odevzdání úřadu) osvědčení o registraci vozidla či tabulek s registrační značkou nesplnil, 
b) provozovatel vozidla, , na němž budou tabulky s registrační značkou neoprávněně umístěny, 
c) řidič vozidla, na němž budou tabulky s registrační značkou neoprávněně umístěny.
Předkladatel proto nepočítá se spory ohledně výkladu pojmu „likvidace“ a nepředpokládá ani aktivní odhalování neprovedení této likvidace. Budou-li prostě v provozu na pozemních komunikacích osvědčení o registraci vozidla nebo tabulka s registrační značkou neoprávněně užity, bude zřejmé, že k jejich likvidaci nedošlo a dotčené subjekty bude možné sankcionovat. 

	
	K čl. I
V § 61a se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se nové písmeno d), které zní: 
„d) být držitelem řidičského oprávnění pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky provádí; pro vozidla kategorie M2 a M3 postačuje řidičské oprávnění pro skupiny C nebo C1.“.
V § 83 odst. 1 písm. y) se slovo „nebo“ zrušuje.
V § 83 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se nové písmeno aa), které zní: 
„aa) jako kontrolní technik v rozporu s § 61a odst. 1 písm. d) provádí technické prohlídky vozidel, aniž je držitelem řidičského oprávnění pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky provádí.“.
V § 83 odst. 2 písmeno c) se text „z)“ nahrazuje textem „aa)“.
Pro vydání profesního osvědčení kontrolního technika musí žadatel splňovat podmínky podle § 60 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. Jednou z uvedených podmínek je vzhledem k § 60 odst. 2 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., aby žadatel o vydání osvědčení kontrolního technika byl držitelem řidičského oprávnění pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky bude provádět; pro vozidla kategorie M2 a M3 postačí řidičské oprávnění pro skupiny C nebo C1. 
Současná právní úprava přitom neumožňuje efektivně reagovat na situace, kdy kontrolní technik provádí technické prohlídky vozidel, aniž je držitelem příslušného řidičského oprávnění např. z důvodu jeho pozbytí. 
V § 61 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb. je sice zakotven mechanismus, podle kterého Ministerstvo dopravy rozhodne o odnětí profesního osvědčení kontrolního technika, který přestal splňovat podmínky pro jeho vydání podle § 60 odst. 2 písm. b), e) a g) zákona č. 56/2001 Sb., zde však platí, že s prováděním technických prohlídek bez příslušného řidičského oprávnění není spojen žádný další odrazující postih. Kontrolní technik si navíc bezprostředně poté, co opět získá řidičské oprávnění, může požádat o vydání nového profesního osvědčení kontrolního technika. Takové opatření se v praxi jeví jako málo odrazující.
Navrhuje se proto explicitně stanovit povinnost kontrolního technika při provádění technických prohlídek disponovat příslušným řidičským oprávněním pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky provádí, a to spolu s příslušnou skutkovou podstatou přestupku, za jejíž naplnění bude možno uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. Explicitní úprava této povinnosti rovněž umožní, aby kontrolnímu technikovi, který i přes neplnění podmínky být držitelem odpovídajícího řidičského oprávnění provádí technické prohlídky, bylo odebráno profesní osvědčení kontrolního technika z důvodu, že závažným způsobem porušil povinnost stanovenou mu při provádění technických prohlídek, neboť v takovém případě si o vydání nového profesního osvědčení lze požádat až po uplynutí 5 let (v případě navrhovaného novelizačního bodu po uplynutí 1 roku).
Poznámka: Z důvodu řádného výkonu státního odborného dozoru bude nezbytné zajistit pracovníkům krajských úřadů přístup do karet řidičů, aby mohli zkontrolovat, zda technici mají příslušná řidičská oprávnění.
	Akceptováno jinak
Ztotožňujeme se s tím, že je účelné změnit právní úpravu tak, aby bylo možné efektivně reagovat na situace, kdy kontrolní technik provádí technické prohlídky vozidel, aniž je držitelem příslušného řidičského oprávnění, resp. již nesplňuje některou z podmínek pro vydání profesního osvědčení kontrolního technika.
Považujeme však za vhodné zachovat současnou koncepci, která na jedné straně váže výkon činnosti kontrolního technika na udělení profesního osvědčení, kdy pozbytí předpokladů pro udělení tohoto osvědčení vede k jeho odejmutí správním orgánem, a na druhé straně stanoví konkrétní povinnosti kontrolního technika, jejichž porušení je sankcionováno prostředky správního trestání. Stanovení další podmínky pro možnost provádět technické prohlídky, resp. zakotvení zákazu provádět tyto prohlídky při pozbytí některé z podmínek pro vydání profesního osvědčení, by dle našeho názoru bylo nesystematické.
Navrhujeme proto řešení, které dosáhne požadovaného cíle, a to při zachování stávající koncepce.
Zákon č. 56/2001 Sb. obsahuje již nyní v § 61a odst. 2 notifikační povinnost kontrolního technika, který je povinen neprodleně oznámit Ministerstvu dopravy odnětí nebo pozbytí řidičského oprávnění, ztrátu bezúhonnosti nebo skutečnost, že je ve střetu zájmů ve vztahu k provádění technických prohlídek.
Pokud kontrolní technik při odnětí či pozbytí řidičského oprávnění (případně ztrátě některé z dalších stanovených podmínek) splní tuto notifikační povinnost, rozhodne Ministerstvo dopravy o odnětí jeho profesního osvědčení. K tomuto odnětí dojde bez jakýchkoli navazujících sankcí a kontrolní technik bude mít možnost, poté, co řidičské oprávnění získá zpět (resp. opět bude splňovat všechny stanovené podmínky), požádat o vydání nového profesního osvědčení kontrolního technika.
Pokud však kontrolní technik při odnětí či pozbytí řidičského oprávnění tuto notifikační povinnost nesplní, rozhodne Ministerstvo dopravy také o odnětí profesního osvědčení kontrolního technika (poté, co tuto skutečnost zjistí), avšak v tomto případě s dalšími, nově konstruovanými, negativními důsledky pro kontrolního technika. 
Nesplnění notifikační povinnosti bude do § 61 odst. 4 nově doplněno jako další (samostatný) důvod pro odnětí profesního osvědčení kontrolního technika a současně bude do druhé věty tohoto ustanovení doplněno, že v takovém případě nebude možné udělit nové profesní osvědčení kontrolního technika dříve než po uplynutí zákonem stanovené doby (v aktuálním znění návrhu jde o dobu 1 roku). 
Kromě toho bude kontrolní technik potrestán za přestupek podle § 83 odst. 1 písm. x), kterého se dopustí nesplněním uvedené notifikační povinnosti, a to uložením pokuty až do výše 50 000 Kč. To vyplývá již z platné právní úpravy.
Předmětné změny budou formulovány tak, aby bylo zřejmé, že k odnětí profesního osvědčení kontrolního technika Ministerstvo dopravy přistoupí i v případě, že v mezidobí kontrolní technik získal řidičské oprávnění zpět (resp. již opět splňuje všechny stanovené podmínky). Podstatná bude skutečnost, že včas nesplnil svou notifikační povinnost.
Věříme, že touto změnou bude dosaženo požadovaného cíle, tzn. efektivního postihu kontrolních techniků, kteří provádějí technické prohlídky, přestože ztratili řidičské oprávnění.

	
	K Čl. IV bodu 1: 
V položce 26 sazebníku zákona č. 634/2004 Sb., jež je součástí avizované novely zákona č. 56/2001 Sb. se doplňuje nový bod 25, který zní:    
„25 Vydání nové tabulky s registrační značkou vozidlu, ze kterého byla značka přenesena – 200 Kč za každou tabulku“.
Stávající položka 26 c) zmiňovaného sazebníku zní: „Vydání tabulky registrační značky (dále jen „RZ“) (za každou tabulku) Kč 200“. V novele zákona tato položka zcela chybí. V rámci prováděných úkonů, kdy bude docházet k přidělení RZ v rámci její přenositelnosti, je nově uveden poplatek v položce č. 26 pod bodem 9 „Přijetí žádosti o přidělení registrační značky jinému vozidlu Kč 300“. Na vozidlo, ze kterého se bude přenášet původní RZ, bude v tomto případě přidělena nová RZ a již tedy není možné vyměřit správní poplatek dle původní položky 26 c) současného sazebníku. 
Plyne z toho tedy skutečnost, že při úkonu přenositelnosti RZ bude žadatel povinován pouze položkou 26 bod 9 nového sazebníku. RZ vydaná k původnímu vozidlu (neboť vozidlo nemůže být bez RZ) nebude zpoplatněno. Měla by tedy být zavedena nová položka pro vydání náhradní RZ po přenosu, aby se zabránilo bezpoplatkovému vydání a zajistila rovnost.
	Vysvětleno
O přenesení registrační značky na jiné vozidlo bude možné požádat vždy jen spolu s jiným vybraným registračním úkonem (viz návětí § 7c odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění jeho navržené novely). Některé úkony nejsou spojeny s přidělením nové registrační značky původnímu vozidlu (např. zápis zániku vozidla či vyřazení vozidla z provozu), přičemž ostatní úkony, v souvislosti s nimiž lze požádat o přenesení registrační značky na jiné vozidlo, jsou zpoplatněny (např. změna vlastníka či provozovatele vozidla či přidělení registrační značky na přání atd.). Zpoplatněno je též přijetí žádosti o samotné přidělení registrační značky jinému vozidlu (viz bod 9 položky 26 přílohy zákona o správních poplatcích, ve znění jeho navržené novely).
Nedojde tedy k situaci, že by byla vozidlu přidělena nová registrační značka bez úhrady správního poplatku. Zakotvovat další správní poplatek za vydání nové tabulky s registrační značkou vozidla, ze kterého byla značka přenesena, by jednak bylo nadbytečné a zároveň by takový správní poplatek neodpovídal pojetí správních poplatků, k němuž směřují v poslední době novely zákona o správních poplatcích včetně tohoto návrhu zákona, spočívajícímu (až na dílčí výjimky) ve výběru správního poplatku již za přijetí žádosti o zpoplatněný úkon.
Lze tedy shrnout, že přijetí žádostí o registrační úkony, spolu s nimiž lze požádat o přenesení registrační značky na jiné vozidlo, bude zpoplatněno, stejně jako bude zvlášť zpoplatněno přijetí žádosti o přenesení registrační značky. Přitom (s výjimkou vydání tabulky s registrační značkou na přání nebo elektrického vozidla) je přidělení registrační značky a vydání tabulek s touto registrační značkou zahrnuto v rámci úkonu, k němuž směřuje žádost (postup správního úřadu, který navazuje na podání žádosti, je upraven přímo v zákoně o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích).

	Olomoucký kraj
	K části první – změně zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích - k čl. I bodu 53. návrhu novely – k novému § 13 odst. 2: navrhujeme jej doplnit tak, aby provozovatel vozidla v pozici pojistníka mohl prokázat pojišťovně (pojistiteli), že v registru silničních vozidel byl zapsán zánik silničního vozidla
Odůvodnění: 
Podle tohoto nového ustanovení má docházet k automatickému zápisu zániku silničního vozidla v registru silničních vozidel, pokud bylo vozidlo řádně ekologicky zlikvidováno, a to bez nutnosti o zápis zániku vozidla žádat. Předložený návrh ani důvodová zpráva však nijak neřeší vazbu na § 24 odst. 1 písm. e) zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje důvod zániku pojištění odpovědnosti týkající se provozu tuzemského vozidla dnem zápisu jeho zániku v registru silničních vozidel. Podle odst. 2 téhož ustanovení musí pojistník rozhodnou skutečnost oznámit pojistiteli. Pojišťovny vyžadují důvod zániku pojištění dokladovat, což se nedávno činilo pomocí osvědčení o registraci vozidla (velkého technického průkazu) s údajem o zániku vozidla, v současnosti obvykle potvrzením obecního úřadu obce s rozšířenou působností, který vyřídil žádost o zápis zániku silničního vozidla. Jestliže již nebude nutné se dostavit na úřad a žádat o zápis zániku silničního vozidla, pak ale provozovatel vozidla nebude mít k dispozici oficiální potvrzení k dostatečnému prokázání skutečnosti, že k zániku vozidla došlo.
	Vysvětleno
Česká kancelář pojistitelů čerpá data přímo z registru silničních vozidel, a to v souladu se zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Provozovatel ani vlastník vozidla by proto neměl být nucen zápis zániku vozidla v registru silničních vozidel nijak prokazovat. Z § 24 odst. 2 zmíněného zákona vyplývá povinnost pojistníků oznamovat pojistiteli zápis zániku v registru silničních vozidel, nikoli tuto skutečnost prokazovat. Zástupci pojišťoven k tomuto návrhu změny právní úpravy připomínky nevznesli. 


	
	Dále nad rámec předloženého návrhu uplatňujeme níže uvedené návrhy:
K části první – změně zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích se navrhuje:
V § 61a se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se nové písmeno d), které zní: 
„d) být držitelem řidičského oprávnění pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky provádí; pro vozidla kategorie M2 a M3 postačuje řidičské oprávnění pro skupiny C nebo C1.“.
Odůvodnění:
Pro vydání profesního osvědčení kontrolního technika musí žadatel splňovat podmínky podle § 60 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. Jednou z uvedených podmínek je vzhledem 
k § 60 odst. 2 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., aby žadatel o vydání osvědčení kontrolního technika byl držitelem řidičského oprávnění pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky bude provádět; pro vozidla kategorie M2 a M3 postačí řidičské oprávnění pro skupiny C nebo C1. 
Současná právní úprava přitom neumožňuje efektivně reagovat na situace, kdy kontrolní technik provádí technické prohlídky vozidel, aniž je držitelem příslušného řidičského oprávnění např. z důvodu jeho pozbytí. 
V § 61 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb. je sice zakotven mechanismus, podle kterého Ministerstvo dopravy rozhodne o odnětí profesního osvědčení kontrolního technika, který přestal splňovat podmínky pro jeho vydání podle § 60 odst. 2 písm. b), e) a g) zákona č. 56/2001 Sb., zde však platí, že s prováděním technických prohlídek bez příslušného řidičského oprávnění není spojen žádný další odrazující postih. Kontrolní technik si navíc bezprostředně poté, co opět získá řidičské oprávnění, může požádat o vydání nového profesního osvědčení kontrolního technika. Takové opatření se v praxi jeví jako málo odrazující.
Navrhuje se proto explicitně stanovit povinnost kontrolního technika při provádění technických prohlídek disponovat příslušným řidičským oprávněním pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky provádí, a to spolu s příslušnou skutkovou podstatou přestupku, za jejíž naplnění bude možno uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. Explicitní  úprava této povinnosti rovněž umožní, aby kontrolnímu technikovi, který i přes neplnění podmínky být držitelem odpovídajícího řidičského oprávnění provádí technické prohlídky, bylo odebráno profesní osvědčení kontrolního technika z důvodu, že závažným způsobem porušil povinnost stanovenou mu při provádění technických prohlídek, neboť v takovém případě si o vydání nového profesního osvědčení lze požádat až po uplynutí 5 let (v případě navrhovaného novelizačního bodu po uplynutí 1 roku).
	Akceptováno jinak
Ztotožňujeme se s tím, že je účelné změnit právní úpravu tak, aby bylo možné efektivně reagovat na situace, kdy kontrolní technik provádí technické prohlídky vozidel, aniž je držitelem příslušného řidičského oprávnění, resp. již nesplňuje některou z podmínek pro vydání profesního osvědčení kontrolního technika.
Považujeme však za vhodné zachovat současnou koncepci, která na jedné straně váže výkon činnosti kontrolního technika na udělení profesního osvědčení, kdy pozbytí předpokladů pro udělení tohoto osvědčení vede k jeho odejmutí správním orgánem, a na druhé straně stanoví konkrétní povinnosti kontrolního technika, jejichž porušení je sankcionováno prostředky správního trestání. Stanovení další podmínky pro možnost provádět technické prohlídky, resp. zakotvení zákazu provádět tyto prohlídky při pozbytí některé z podmínek pro vydání profesního osvědčení, by dle našeho názoru bylo nesystematické.
Navrhujeme proto řešení, které dosáhne požadovaného cíle, a to při zachování stávající koncepce.
Zákon č. 56/2001 Sb. obsahuje již nyní v § 61a odst. 2 notifikační povinnost kontrolního technika, který je povinen neprodleně oznámit Ministerstvu dopravy odnětí nebo pozbytí řidičského oprávnění, ztrátu bezúhonnosti nebo skutečnost, že je ve střetu zájmů ve vztahu k provádění technických prohlídek.
Pokud kontrolní technik při odnětí či pozbytí řidičského oprávnění (případně ztrátě některé z dalších stanovených podmínek) splní tuto notifikační povinnost, rozhodne Ministerstvo dopravy o odnětí jeho profesního osvědčení. K tomuto odnětí dojde bez jakýchkoli navazujících sankcí a kontrolní technik bude mít možnost, poté, co řidičské oprávnění získá zpět (resp. opět bude splňovat všechny stanovené podmínky), požádat o vydání nového profesního osvědčení kontrolního technika.
Pokud však kontrolní technik při odnětí či pozbytí řidičského oprávnění tuto notifikační povinnost nesplní, rozhodne Ministerstvo dopravy také o odnětí profesního osvědčení kontrolního technika (poté, co tuto skutečnost zjistí), avšak v tomto případě s dalšími, nově konstruovanými, negativními důsledky pro kontrolního technika. 
Nesplnění notifikační povinnosti bude do § 61 odst. 4 nově doplněno jako další (samostatný) důvod pro odnětí profesního osvědčení kontrolního technika a současně bude do druhé věty tohoto ustanovení doplněno, že v takovém případě nebude možné udělit nové profesní osvědčení kontrolního technika dříve než po uplynutí zákonem stanovené doby (v aktuálním znění návrhu jde o dobu 1 roku). 
Kromě toho bude kontrolní technik potrestán za přestupek podle § 83 odst. 1 písm. x), kterého se dopustí nesplněním uvedené notifikační povinnosti, a to uložením pokuty až do výše 50 000 Kč. To vyplývá již z platné právní úpravy.
Předmětné změny budou formulovány tak, aby bylo zřejmé, že k odnětí profesního osvědčení kontrolního technika Ministerstvo dopravy přistoupí i v případě, že v mezidobí kontrolní technik získal řidičské oprávnění zpět (resp. již opět splňuje všechny stanovené podmínky). Podstatná bude skutečnost, že včas nesplnil svou notifikační povinnost.
Věříme, že touto změnou bude dosaženo požadovaného cíle, tzn. efektivního postihu kontrolních techniků, kteří provádějí technické prohlídky, přestože ztratili řidičské oprávnění.

	
	Dále nad rámec předloženého návrhu uplatňujeme níže uvedené návrhy:
K části první – změně zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích se navrhuje:
V § 83 odst. 1 písm. y) se slovo „nebo“ zrušuje.
Odůvodnění:
Pro vydání profesního osvědčení kontrolního technika musí žadatel splňovat podmínky podle § 60 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. Jednou z uvedených podmínek je vzhledem 
k § 60 odst. 2 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., aby žadatel o vydání osvědčení kontrolního technika byl držitelem řidičského oprávnění pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky bude provádět; pro vozidla kategorie M2 a M3 postačí řidičské oprávnění pro skupiny C nebo C1. 
Současná právní úprava přitom neumožňuje efektivně reagovat na situace, kdy kontrolní technik provádí technické prohlídky vozidel, aniž je držitelem příslušného řidičského oprávnění např. z důvodu jeho pozbytí. 
V § 61 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb. je sice zakotven mechanismus, podle kterého Ministerstvo dopravy rozhodne o odnětí profesního osvědčení kontrolního technika, který přestal splňovat podmínky pro jeho vydání podle § 60 odst. 2 písm. b), e) a g) zákona č. 56/2001 Sb., zde však platí, že s prováděním technických prohlídek bez příslušného řidičského oprávnění není spojen žádný další odrazující postih. Kontrolní technik si navíc bezprostředně poté, co opět získá řidičské oprávnění, může požádat o vydání nového profesního osvědčení kontrolního technika. Takové opatření se v praxi jeví jako málo odrazující.
Navrhuje se proto explicitně stanovit povinnost kontrolního technika při provádění technických prohlídek disponovat příslušným řidičským oprávněním pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky provádí, a to spolu s příslušnou skutkovou podstatou přestupku, za jejíž naplnění bude možno uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. Explicitní  úprava této povinnosti rovněž umožní, aby kontrolnímu technikovi, který i přes neplnění podmínky být držitelem odpovídajícího řidičského oprávnění provádí technické prohlídky, bylo odebráno profesní osvědčení kontrolního technika z důvodu, že závažným způsobem porušil povinnost stanovenou mu při provádění technických prohlídek, neboť v takovém případě si o vydání nového profesního osvědčení lze požádat až po uplynutí 5 let (v případě navrhovaného novelizačního bodu po uplynutí 1 roku).
	Akceptováno jinak
Viz vypořádání druhé připomínky.

	
	Dále nad rámec předloženého návrhu uplatňujeme níže uvedené návrhy:
K části první – změně zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích se navrhuje:
V § 83 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se nové písmeno aa), které zní: 
„aa) jako kontrolní technik v rozporu s § 61a odst. 1 písm. d) provádí technické prohlídky vozidel, aniž je držitelem řidičského oprávnění pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky provádí.“.
Odůvodnění:
Pro vydání profesního osvědčení kontrolního technika musí žadatel splňovat podmínky podle § 60 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. Jednou z uvedených podmínek je vzhledem 
k § 60 odst. 2 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., aby žadatel o vydání osvědčení kontrolního technika byl držitelem řidičského oprávnění pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky bude provádět; pro vozidla kategorie M2 a M3 postačí řidičské oprávnění pro skupiny C nebo C1. 
Současná právní úprava přitom neumožňuje efektivně reagovat na situace, kdy kontrolní technik provádí technické prohlídky vozidel, aniž je držitelem příslušného řidičského oprávnění např. z důvodu jeho pozbytí. 
V § 61 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb. je sice zakotven mechanismus, podle kterého Ministerstvo dopravy rozhodne o odnětí profesního osvědčení kontrolního technika, který přestal splňovat podmínky pro jeho vydání podle § 60 odst. 2 písm. b), e) a g) zákona č. 56/2001 Sb., zde však platí, že s prováděním technických prohlídek bez příslušného řidičského oprávnění není spojen žádný další odrazující postih. Kontrolní technik si navíc bezprostředně poté, co opět získá řidičské oprávnění, může požádat o vydání nového profesního osvědčení kontrolního technika. Takové opatření se v praxi jeví jako málo odrazující.
Navrhuje se proto explicitně stanovit povinnost kontrolního technika při provádění technických prohlídek disponovat příslušným řidičským oprávněním pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky provádí, a to spolu s příslušnou skutkovou podstatou přestupku, za jejíž naplnění bude možno uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. Explicitní  úprava této povinnosti rovněž umožní, aby kontrolnímu technikovi, který i přes neplnění podmínky být držitelem odpovídajícího řidičského oprávnění provádí technické prohlídky, bylo odebráno profesní osvědčení kontrolního technika z důvodu, že závažným způsobem porušil povinnost stanovenou mu při provádění technických prohlídek, neboť v takovém případě si o vydání nového profesního osvědčení lze požádat až po uplynutí 5 let (v případě navrhovaného novelizačního bodu po uplynutí 1 roku).
	Akceptováno jinak
Viz vypořádání druhé připomínky.

	
	Dále nad rámec předloženého návrhu uplatňujeme níže uvedené návrhy:
K části první – změně zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích se navrhuje:
V § 83 odst. 2 písmeno c) se text „z)“ nahrazuje textem „aa)“.
Odůvodnění:
Pro vydání profesního osvědčení kontrolního technika musí žadatel splňovat podmínky podle § 60 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. Jednou z uvedených podmínek je vzhledem 
k § 60 odst. 2 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., aby žadatel o vydání osvědčení kontrolního technika byl držitelem řidičského oprávnění pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky bude provádět; pro vozidla kategorie M2 a M3 postačí řidičské oprávnění pro skupiny C nebo C1. 
Současná právní úprava přitom neumožňuje efektivně reagovat na situace, kdy kontrolní technik provádí technické prohlídky vozidel, aniž je držitelem příslušného řidičského oprávnění např. z důvodu jeho pozbytí. 
V § 61 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb. je sice zakotven mechanismus, podle kterého Ministerstvo dopravy rozhodne o odnětí profesního osvědčení kontrolního technika, který přestal splňovat podmínky pro jeho vydání podle § 60 odst. 2 písm. b), e) a g) zákona č. 56/2001 Sb., zde však platí, že s prováděním technických prohlídek bez příslušného řidičského oprávnění není spojen žádný další odrazující postih. Kontrolní technik si navíc bezprostředně poté, co opět získá řidičské oprávnění, může požádat o vydání nového profesního osvědčení kontrolního technika. Takové opatření se v praxi jeví jako málo odrazující.
Navrhuje se proto explicitně stanovit povinnost kontrolního technika při provádění technických prohlídek disponovat příslušným řidičským oprávněním pro skupiny vozidel, jejichž technické prohlídky provádí, a to spolu s příslušnou skutkovou podstatou přestupku, za jejíž naplnění bude možno uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. Explicitní  úprava této povinnosti rovněž umožní, aby kontrolnímu technikovi, který i přes neplnění podmínky být držitelem odpovídajícího řidičského oprávnění provádí technické prohlídky, bylo odebráno profesní osvědčení kontrolního technika z důvodu, že závažným způsobem porušil povinnost stanovenou mu při provádění technických prohlídek, neboť v takovém případě si o vydání nového profesního osvědčení lze požádat až po uplynutí 5 let (v případě navrhovaného novelizačního bodu po uplynutí 1 roku).
	Akceptováno jinak
Viz vypořádání druhé připomínky.

	
	K části druhé - změna zákona o silničním provozu se navrhuje:
V § 2 se vkládá písmeno oo), které zní:
„jinou návykovou látkou je omamná a psychotropní látka, psychomodulační látka, zařazená psychoaktivní látka a jiná látka s psychoaktivními účinky, která je schopná ovlivnit ovládací a rozpoznávací schopnosti řidiče.“
Odůvodnění:
Stávající právní stav týkající se pojmu jiná návyková látka je v zákoně o silničním provozu řešen v § 5 odst. 1 písm. g), kde je v rámci poznámky pod čarou č. 46 uveden odkaz na zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 
Novelou zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, účinnou od 1. 1. 2025 však došlo k rozdělení původního pojmu „jiná návyková látka“, kdy aktuálně dle § 2 se pro účely tohoto zákona rozumí
a) návykovými látkami omamné látky a psychotropní látky přírodního nebo syntetického původu, které mají psychoaktivní účinky a současně jsou uvedeny v některé z příloh č. 1 až 7 nařízení vlády o seznamu návykových látek, s výjimkou látky konopí extrakt a tinktura, která obsahuje nejvýše 1 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů a splňuje podmínku bezpečnosti podle zákona o obecné bezpečnosti výrobků,
l) psychomodulačními látkami nové psychoaktivní látky a další látky 
s psychoaktivním účinkem, které nepředstavují závažné riziko pro veřejné zdraví nebo riziko závažných sociálních dopadů na jednotlivce a společnost a současně jsou uvedeny v nařízení vlády o seznamu psychomodulačních látek, a výrobky z nich,
s) zařazenými psychoaktivními látkami nové psychoaktivní látky, u nichž s ohledem na dosavadní vědecké poznatky nelze vyloučit závažná zdravotní a společenská rizika a současně jsou uvedeny v nařízení vlády o seznamu zařazených psychoaktivních látek, a výrobky z nich,
přičemž užívání některých výše uvedených látek však nebude zákonem o návykových látkách omezováno či dokonce zakázáno. Z hlediska zákona o silničním provozu je však ve veřejném zájmu, aby užívání všech jiných návykových látek, které jsou schopné ovlivnit ovládací a rozpoznávací schopnosti řidiče bylo zakázáno, obdobně jak tomu je u alkoholu.
Proto je dle našeho názoru vhodné přímo v zákoně o silničním provozu uvést legální definici pojmu „jiná návyková látka“ tak, aby byl jednoznačně deklarován tento pojem, navazující na zákaz užít jinou návykovou látku během jízdy či řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po užití jiné návykové látky nebo v takové době po užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě řidič pod vlivem jiné návykové látky.
	Vysvětleno
Jedná se o připomínku nad rámec návrhu zákona.
Předložený návrh zákona novelizuje zákon o silničním provozu pouze v úzké souvislosti se změnami, jejichž provedení se navrhuje v zákoně o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. V připomínce obsažené změny zákona o silničním provozu nesdílí předmět ani účel změn právní úpravy zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Akceptací uplatněné připomínky by přitom předkladatel porušil čl. 39 odst. 4 legislativních pravidel vlády, dle něhož v témže zákoně, včetně zákona obsahujícího novelu jiného právního předpisu, nelze upravovat věci různorodé, které spolu bezprostředně nesouvisejí.
Připomínkové místo však lze ujistit o tom, že problematika návykových, psychomodulačních a zařazených psychoaktivních látek bude řešena v návrhu novely zákona o silničním provozu, který bude předložen vládě ještě v letošním roce, což je výslovně uvedeno v Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2026. 

	
	K části druhé - změna zákona o silničním provozu se navrhuje:
V § 5 odst. 1 písm. g) se slovo „alkoholem“ a dále poznámka pod čarou č. 46 („46) Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“) a text „(dále jen „jiná návyková látka“)“ zrušují.
Odůvodnění:
V návaznosti na předchozí bod je pak nutno ze zákona vypustit slovo „alkoholem“, protože ten je řešen v § 5 odst. 1 písm. f), dále odstranit odkaz na poznámku pod čarou č. 46 a text „dále jen jiná návyková látka“.
	Vysvětleno
Viz vypořádání šesté připomínky.

	
	K části druhé - změna zákona o silničním provozu se navrhuje:
V § 84 odst. 3 se navrhuje slovo „psychoaktivních“ nahradit slovem „návykových“.
Odůvodnění:
V návaznosti na předchozí body se ukázala terminologická nejednotnost v § 84 odst. 3. Ten stanoví, že zdravotně způsobilý k řízení motorového vozidla není ten, kdo má poruchy chování způsobené závislostí na alkoholu nebo jiných psychoaktivních látkách podle posudku o zdravotní způsobilosti. Jiné návykové látky v námi navrhované definici již psychoaktivní látky zahrnují.
	Vysvětleno
Viz vypořádání šesté připomínky.

	
	K části druhé - změna zákona o silničním provozu se navrhuje:
V § 47 odst. 3 písm. c) zákona o silničním provozu se navrhuje za slovo „nehody“ vložit text „dle podmínek stanovených § 45 odst. 3,“.
Odůvodnění:
Ze stávajícího znění povinnosti označit místo dopravní nehody není zcela zřejmé, co je tímto myšleno, přičemž i komentářová literatura není v tomto jednotná. Bude-li se totiž jednat o překážku v provozu na pozemních komunikacích, tak musí být označena podle § 45 odst. 3 zákona. Pokud však byl úmysl zákonodárce, aby byla stanovena ve všech případech dopravních nehod povinnost vyznačit situaci a stopy, jak o tom hovoří některá komentářová literatura, je nutno upozornit na obdobnou, avšak výslovnou povinnost, nacházející se v § 47 odst. 4 písm. b) zákona. Vzhledem k tomu, že dle našeho názoru by mělo jít o označení překážky v provozu, navrhuje se proto uvedení výslovného odkazu na § 45 odst. 3.
	Vysvětleno
Jedná se o připomínku nad rámec návrhu zákona.
Předložený návrh zákona novelizuje zákon o silničním provozu pouze v úzké souvislosti se změnami, jejichž provedení se navrhuje v zákoně o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. V připomínce obsažené změny zákona o silničním provozu nesdílí předmět ani účel změn právní úpravy zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Akceptací uplatněné připomínky by přitom předkladatel porušil čl. 39 odst. 4 legislativních pravidel vlády, dle něhož v témže zákoně, včetně zákona obsahujícího novelu jiného právního předpisu, nelze upravovat věci různorodé, které spolu bezprostředně nesouvisejí.
Připomínkové místo však lze ujistit o tom, že problematika řešení dopravních nehod bude obsažena v návrhu novely zákona o silničním provozu, který bude předložen vládě ještě v letošním roce, což je výslovně uvedeno v Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2026. 

	
	K části druhé - změna zákona o silničním provozu se navrhuje:
V § 47 odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu se navrhuje slovo „policistovi“ změnit na slovo „policii“.
Odůvodnění:
Ze stávajícího znění povinnosti vyplývá, že je účastník dopravní nehody povinen ve vyjmenovaných případech neprodleně ohlásit dopravní nehodu policistovi. Toto však nekoresponduje s obecnou povinnosti dle § 47 odst. 3 písm. b) a na to navazující skutkovou podstatu přestupku dle § 125c odst. 1 písm. i) bod 2 zákona o silničním provozu, a proto se navrhuje tato změna z důvodu terminologické jednotnosti.
	Vysvětleno
Viz vypořádání deváté připomínky.

	Moravskoslezský kraj
	K čl. I
Návrh na vložení nového novelizačního bodu k § 12 odst. 3 
V § 12 odst. 3 navrhujeme vložit písmeno c), které by i s první větou odstavce znělo:
Vlastník silničního vozidla vyřazeného z provozu je povinen
„c) umístit vozidlo mimo pozemní komunikace a veřejně přístupná místa“.
Odůvodnění: 
Předkladatel v návrhu nově formuluje povinnosti provozovatele vozidla, které bylo vyřazeno z provozu (dříve institut depozitu). Podle návrhu má být vozidlo umístěno tak, aby neohrožovalo životní prostředí a nenarušovalo estetický vzhled obce. Původní znění návrhu však explicitně neřeší zákaz odstavení takového vozidla na pozemních komunikacích. Je nutné si uvědomit, že vozidlo vyřazené z provozu nemá (a z logiky věci nemusí mít) sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení). Podle zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších přepisů, a ustálené judikatury (např. rozsudky týkající se pojmu „provoz vozidla“) představuje vozidlo odstavené na pozemní komunikaci stále potenciální zdroj škody a podléhá povinnosti pojištění, pokud není umístěno na místě veřejně nepřístupném.
Pokud by zákon umožnil (byť mlčky), aby vyřazené vozidlo stálo na veřejné komunikaci, dostává se provozovatel do pasti:
1. Vozidlo je vyřazené = nemusí platit pojištění.
2. Vozidlo stojí na ulici = musí platit pojištění (podle zákona č. 30/2024 Sb.).
Navrhované doplnění „mimo pozemní komunikace a veřejně přístupná místa“ harmonizuje zákon č. 56/2001 Sb. se zákonem o pozemních komunikacích (č. 13/1997 Sb.) a zákonem o pojištění odpovědnosti. Tím se jednoznačně stanoví, že „depozit“ musí být realizován na soukromém pozemku (garáž, zahrada, uzavřený dvůr), nikoliv na parkovišti před panelovým domem, čímž se předejde sporům s ČKP o úhradu příspěvků za nepojištěná vozidla.
	Vysvětleno
Problematika povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve vztahu k vozidlům vyřazeným z provozu je řešena přímo zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dle § 7 odst. 1 písm. f) tohoto zákona se povinnost pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nevztahuje na vozidla vyřazená z provozu, pouze pokud jsou umístěna mimo veřejně přístupné místo. 
Pokud je tedy vozidlo vyřazené z provozu umístěné na veřejně přístupném místě, podléhá pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 
Stanovit povinnost umístit vozidlo vyřazené z provozu mimo pozemní komunikace a veřejně přístupná místa by bylo excesivní, neboť provozovatelé vozidel, kteří nevlastní například zahradu či garáž, by neměli kam vozidlo umístit, a to ani v případě obtížných životních situací, v nichž se mohou dočasně ocitnout.
Předkladatel se přitom domnívá, že stávající právní úprava nedostává provozovatele vozidel do svízelné situace. Naopak, existující řešení považuje za rozumné, jelikož se provozovatel vozidla může sám rozhodnout, zda vozidlo vyřazené z provozu umístí mimo veřejně přístupné místo. Pokud tak učiní, není povinen mít sjednáno pojištění, pokud nikoli, vozidlo musí být nadále pojištěno. Tím právní úprava pojištění vhodně reaguje na to, že i vozidlo odstavené na pozemní komunikaci může představovat potenciální zdroj škody, jak uvádí připomínkové místo. 
Na řešení problémů s dlouhodobě odstavenými vozidly přitom pamatuje zákon o pozemních komunikacích, dle něhož lze vozidlo, u něhož před více než 6 měsíci uplynula lhůta pro provedení pravidelné technické prohlídky, z pozemní komunikace odstranit.
K uložení paušálního zákazu umístění vozidel vyřazených z provozu na pozemních komunikacích zákonem o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích předkladatel návrhu zákona nemůže přistoupit, a to již vůbec ne po provedeném mezirezortním připomínkovém řízení. 


	
	Návrh na vložení nového novelizačního bodu 
Navrhujeme doplnit do textu zákona nové ustanovení § 12a (nebo odpovídající přechodné ustanovení) v tomto znění: „Ministerstvo nejméně 60 dnů před uplynutím lhůty, jejíž uplynutí má za následek zánik vozidla podle tohoto zákona, prokazatelně vyrozumí provozovatele vozidla o této skutečnosti a poučí jej o následcích nečinnosti a o možnosti podat žádost o vyřazení vozidla z provozu. Vyrozumění se nezasílá, pokud je vozidlo vedeno v registru vozidel jako odcizené.“
Odůvodnění: 
Návrh zavádí radikální nástroj pro čištění registru – automatický zánik vozidla, které je více než 5 let bez platné technické prohlídky a bez pojištění odpovědnosti. Ačkoliv je cíl eliminovat neexistující vraky legitimní, paušální aplikace tohoto pravidla bez individuálního posouzení je podle našeho názoru nepřiměřeným zásahem do vlastnického práva (čl. 11 Listiny). Existuje významná skupina vozidel, která fakticky existují, ale nejsou provozována (dlouhodobá renovace, sběratelské kusy, dědictví v řízení, vozidla zabavená v trestním řízení). Automatický zánik (výmaz) je z právního hlediska nevratný krok – vozidlo ztrácí technickou způsobilost k provozu (TP). Jeho opětovné uvedení do provozu by vyžadovalo složitý a nákladný proces schvalování technické způsobilosti (jako u stavby vozidla), což může být u historických vozidel nemožné. Principy právního státu vyžadují, aby stát před tím, než občanovi odejme veřejnoprávní oprávnění k věci (registraci), tohoto občana varoval. Navrhovaná notifikační povinnost je minimálním standardem ochrany před svévolí automatizovaného systému.
	Vysvětleno
Cílem navrženého automatického vyřazení z provozu, které se týká vozidel, u nichž je už po dobu delší než 5 let dána absence pravidelné technické prohlídky a pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, je dosáhnout „vyčištění“ registru silničních vozidel bez zbytečného administrativního zatížení správních úřadů.
Obesílání vlastníků či provozovatelů vozidel by bylo administrativně náročnější a finančně nákladné, přičemž v řadě případů dokonce nerealizovatelné, neboť vlastníci či provozovatelé těchto vozidel nemusí již existovat nebo mohou být nekontaktní.
Takové vozidlo navíc tak jako tak nelze užívat v provozu na pozemních komunikacích, a to hned ze dvou současně existujících důvodů, kterými je absence pravidelné technické prohlídky a pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.
Upozorňujeme, že se nejedná o zápis zániku vozidla, jak je v odůvodnění připomínky mylně uvedeno, ale pouze o vyřazení vozidla z provozu.
Vyřazení vozidla z provozu přitom není nevratný krok. Návrh zákona navíc úkon spočívající v podání žádosti o vyřazení vozidla z provozu či ukončení vyřazení vozidla z provozu velmi zjednodušuje a odstraňuje řadu povinností, které s tímto úkonem byly dnes spojeny. Do budoucna půjde o velmi jednoduchý úkon, který bude možné vyřídit bez návštěvy úřadu.

	
	K čl. I
Návrh na vložení nového novelizačního bodu k § 13 
V § 13 navrhujeme za odstavec 2 vložit nový odstavec 3 a ostatní odstavce přečíslovat:
„(3) Údaj o zániku silničního vozidla zapsaný do registru silničních vozidel podle odstavce 2 ministerstvo bezodkladně a automatizovaným způsobem zpřístupní České kanceláři pojistitelů. Pro účely zániku pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se má za to, že k zániku vozidla došlo dnem jeho předání do zařízení ke sběru vozidel s ukončenou životností, pokud byl tento údaj zapsán do informačního systému podle zvláštního právního předpisu.“
Alternativně navrhujeme doplnit § 13 odst. 2 o větu: „O provedení zápisu zániku vozidla vyrozumí ministerstvo provozovatele prostřednictvím portálu dopravy nebo datové schránky potvrzením opatřeným kvalifikovanou elektronickou pečetí.“
Odůvodnění: 
Tato připomínka reaguje na zásadní riziko spojené s automatizací procesu zániku vozidla. Podle stávající praxe obdržel občan při likvidaci vozidla potvrzení a následně mu úřad do technického průkazu vyznačil zánik. Tímto dokladem (TP) občan prokázal pojišťovně zánik pojistného zájmu dle § 24 odst. 1 písm. e) zákona č. 30/2024 Sb.  
Navrhovaná úprava předpokládá tento tok dat:
• Vrakoviště -> IS ELV -> Registr silničních vozidel (zápis zániku). Tento řetězec však končí v registru. Nikde není stanoveno, jak se informaci dozví pojišťovna. Zákon č. 30/2024 Sb. v § 24 odst. 2 stanoví: „Pojistník je povinen bez zbytečného odkladu oznámit pojistiteli skutečnost uvedenou v odstavci 1..."“ Pokud občan nebude mít v ruce žádný úřední doklad (protože proces proběhl automaticky na pozadí a TP se již nevydávají/neodebírají fyzicky), ocitá se v důkazní nouzi. Pojišťovny zpravidla neakceptují pouhé „potvrzení o převzetí autovraku: jako doklad o zániku v registru, protože vrak může být teoreticky převzat, ale administrativně nedořešen.
Navrhované řešení zavádí systémovou propojitelnost (interoperabilitu). Stát, který disponuje autoritativním údajem o zániku vozidla, tento údaj aktivně poskytne garantu systému pojištění (ČKP). Tím dojde k naplnění principu „obíhají data, ne občan“. Bez této úpravy bude digitalizace pro občana znamenat paradoxně zhoršení služeb, neboť bude nucen žádat o výpis z registru, aby mohl ukončit pojistnou smlouvu.
	Vysvětleno
České kanceláři pojistitelů jsou poskytována data přímo z registru silničních vozidel, a to již podle stávající právní úpravy zakotvené v § 38 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 
Z § 24 odst. 2 zmíněného zákona vyplývá povinnost pojistníků oznamovat pojistiteli zápis zániku v registru silničních vozidel, nikoli tuto skutečnost prokazovat. Zástupci pojišťoven k tomuto návrhu změny právní úpravy připomínky nevznesli.


	
	K čl. I bodu 71 k § 36 odst. 5
Navrhujeme úpravu tohoto ustanovení, a to tak, že se ve větě poslední slova „o tom zapíše údaj do informačního systému technických prohlídek“ nahrazují slovy „o tom bezodkladně vyrozumí ministerstvo prostřednictvím správce informačního systému technických prohlídek, nebo zapíše údaj do informačního systému technických prohlídek, má-li do něj zřízen přístup“.
Odůvodnění: 
Ustanovení § 36 odst. 5 v navrhovaném znění ukládá povinnost zapsat údaj o provedení náhradního vyznačení VIN do informačního systému technických prohlídek (ISTP) všem subjektům oprávněným k tomuto úkonu. Výčet těchto subjektů však zahrnuje mimo jiné výrobce vozidel a jejich akreditované zástupce. Je nutné upozornit, že výrobci vozidel a importéři (akreditovaní zástupci) standardně nedisponují přístupovými právy (účty) do ISTP, který je primárně informačním systémem veřejné správy určeným pro stanice technické kontroly (STK) a úřady obcí s rozšířenou působností (ORP). Vynucování zřízení přístupu do ISTP pro výrobce pouze z důvodu ojedinělých zápisů náhradního VIN (např. při opravách po havárii ve značkovém servisu) je administrativně nepřiměřené a technicky komplikované (požadavky na certifikáty, bezpečnostní tokeny atd.). Navrhovaná změna umožňuje flexibilní řešení: subjekty, které přístup mají (STK), provedou zápis přímo. Subjekty, které přístup nemají (výrobce), splní povinnost tím, že vyrozumí správce systému (Ministerstvo dopravy), který zajistí promítnutí změny do registru. Toto řešení je v souladu se zásadou minimalizace administrativní zátěže.   
	Vysvětleno
Výrobci i akreditovaní zástupci mají do informačního systému technických prohlídek přístup již nyní, a to za účelem poskytování stanovených údajů (zejména v souvislosti s plněním povinností dle § 28d zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích). Zřízení přístupu do tohoto informačního systému není nijak složitým úkonem, který by tyto subjekty výrazněji zatěžoval.

	
	Čl. I
Návrh na vložení nového novelizačního bodu k § 83 odst. 1 písm. e)
V § 83 odst. 1 písm. e) zní: „jako vlastník vozidla nepožádá v rozporu s § 13 odst. 3 o zápis zániku vozidla“. Navrhujeme nahradit slova „v rozporu s § 13 odst. 3“ slovy „v rozporu s § 13 odst. 4“.
Odůvodnění: 
V § 13 došlo ke změnám (přečíslování) jednotlivých ustanovení a v novém znění odstavce 3 definuje zničení silničního motorového vozidla a povinnost požádat ve lhůtě je uvedena v odstavci 4.
	Akceptováno

	
	Čl. I
Návrh na vložení nového novelizačního bodu k § 83a odst. 1 písm. h)
V § 83a odst. 1 písm. h) zní: „jako vlastník vozidla nepožádá v rozporu s § 13 odst. 3 o zápis zániku vozidla“. Navrhujeme nahradit slova „v rozporu s § 13 odst. 3“ slovy „v rozporu s § 13 odst. 4“.
Odůvodnění: 
V § 13 došlo ke změnám (přečíslování) jednotlivých ustanovení a v novém znění odstavce 3 definuje zničení silničního motorového vozidla a povinnost požádat ve lhůtě je uvedena v odstavci 4.
	Akceptováno


Připomínky připomínkových míst uvedených v článku 5 odst. 1 legislativních pravidel vlády,
se kterými podle článku 5 odst. 7 legislativních pravidel vlády nemůže vzniknout rozpor

	186.
	Hospodářská komora České republiky
	Zapracování požadavků na samojízdné pracovní stroje vyplývá z nařízení (EU) 2025/14, nicméně použití tohoto nařízení je v období 29. 1. 2028 až 29. 1. 2036 dobrovolné, záleží na volbě výrobce. V navržené úpravě není zohlednění tohoto přechodného období zcela zřejmé, návrh prováděcí vyhlášky k této změně zákona nebyl součástí materiálu a nebylo tak možné jej objektivně posoudit.
	Akceptováno
Návrh zákona bude upraven tak, aby bylo zřejmé, že Česká republika využije fakultativního ustanovení obsaženého v čl. 55 nařízení (EU) 2025/14 a umožní uplatnění vnitrostátních předpisů regulujících vnitrostátní schvalování typu nesilničních mobilních strojů po přechodnou dobu, a to dle rozhodnutí jejích výrobců. 

	187.
	
	Návrh obsahuje velmi kontroverzní a nesystémové zrušení kontrolní nálepky, osvědčující platnost technické prohlídky vozidla. Směrnice 2014/45/EU v článku 10 přitom výslovně hovoří o snadno přístupné informaci o platnosti technické prohlídky u každého vozidla jako nálepka, záznam v registračním dokladu nebo osvědčení. Tímto konáním však předkladatel mj. prakticky znemožňuje snadnou kontrolu vozidla před jízdou ze strany řidiče, kdy zejména u služebních nebo zapůjčených vozidel nemá řidič možnost zjistit, zda vozidlo, které hodlá použít, má platnou technickou prohlídku. Odpovědnost z řidiče za použití technicky nezpůsobilého vozidla (byť jen administrativně nezpůsobilého) však sejmuta není, což v důsledku hraničí se šikanováním řidičů. Dále je třeba vzít v úvahu, že zejména státy jižního křídla EU mají tendence kontrolovat platnost technických prohlídek i pro zahraniční vozidla a nebude-li vozidlo vybaveno známkou, záznamem v registračním dokladu nebo certifikátem, lze očekávat problémy. Nehledě na výše uvedené věcné skutečnosti, dojde k nemalým finančním ztrátám v celém systému, které budou muset být sanovány ze státního rozpočtu. Přitom přímo u předkladatele se s těmito příjmy ještě ke konci roku 2025 počítalo i do budoucna, zejména ve vztahu ke kontrolám vozidel v provozu (evidence, analýzy, cílené kontroly, pomůcky pro kontrolní orgány a jejich vzdělávání atd.). Zachování nálepek bude znamenat benefity, naopak zrušení nálepek přinese problémy. Drtivá většina vyspělých států přitom tyto nálepky nebo jejich ekvivalenty používá. Pakliže bude předkladatel trvat na zrušení nálepek, Hospodářská komora České republiky (HK ČR) považuje za nezbytně nutné sejmout odpovědnost z řidiče za jízdu s vozidlem, které má propadlou lhůtu technické prohlídky a přenést ji pouze na majitele/provozovatele vozidla. Odpovědnost řidiče by byla pouze za jízdu s vozidlem, které má zjevné závady ohrožující bezpečnost provozu.
	Neakceptováno – připomínkové místo na části připomínky setrvává
Zrušení vylepování kontrolních nálepek o kontrole technické způsobilosti silničního vozidla na tabulku s registrační značkou je nezbytným předpokladem pro umožnění přenositelnosti registrační značky na jiné vozidlo, která je součástí předloženého návrhu zákona a která bude prospěšná i pro podnikatele. Zachování těchto kontrolních nálepek by vedlo k tomu, že v případě přenesení registrační značky na jiné vozidlo by taková kontrolní nálepka již neodpovídala skutečnosti.
Jak je uvedeno i v důvodové zprávě, v dnešní době je údaj o termínu příští pravidelné technické prohlídky snadno zjistitelný např. přes Portál dopravy, aplikaci eTechničák či na webových stránkách www.dataovozidlech.cz nebo www.kontrolatachometru.cz, kde jsou dostupná data z informačního systému technických prohlídek, a provozovatelům vozidel, kteří mají datovou schránku, je do datové schránky vždy 60 předem zasláno upozornění. Navíc může každý provozovatel vozidla tento údaj vyčíst z protokolu o pravidelné technické prohlídce, jenž vytištěný obdrží od stanice technické kontroly po provedení technické prohlídky vozidla (jde o zákonnou povinnost).
Z hlediska splnění zákonné povinnosti je rozhodující přesný termín příští pravidelné technické prohlídky, nikoli pouze měsíc a rok, kdy se má uskutečnit. Údaj na kontrolní nálepce je tedy skutečně jen orientační. Řidič si i v současné době musí toto konkrétní datum zjistit z jiných zdrojů než z kontrolní nálepky. Přitom možnost zjistit tento údaj přes některou z výše uvedených webových stránek je velice jednoduchá a rychlá a nepřináší řidičům nepřiměřenou zátěž. V této souvislosti lze uvést, že už nyní mají řidiči k některým, pro ně naprosto zásadním, údajům přístup pouze přes webové stránky (např. úhrada časového poplatku, tj. platnost dálniční známky).
Pokud jde o kontrolu vozidel v zahraničí, problémy v souvislosti se zrušením vylepování kontrolních nálepek neočekáváme. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/45/EU ze dne 3. dubna 2014 o pravidelných technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel a o zrušení směrnice 2009/40/ES, v platném znění, nevyžaduje, aby byla vozidla opatřena nálepkami a řada evropských států tak ani nečiní. Naopak tím, že nálepky na u nás registrovaná vozidla vylepovány nebudou, zahraniční kontrolní orgány se jimi vůbec nebudou zabývat. Zahraniční kontrolní orgány se budou zaměřovat na vozidla, u nichž budou mít podezření na nevyhovující technický stav, a u těchto vozidel provedou technickou silniční kontrolu.
Přitom ani směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/47/EU ze dne 3. dubna 2014 o silničních technických kontrolách užitkových vozidel provozovaných v Unii a o zrušení směrnice 2000/30/ES, v platném znění, nepovažuje kontrolní nálepku za důkaz, jímž lze prokázat, že vozidlo absolvovalo pravidelnou technickou prohlídku. Proto u vybraných vozidel vyžaduje, aby bylo takové vozidlo vybaveno dokladem o poslední pravidelné technické prohlídce nebo technické silniční kontrole. U těchto vozidel tedy nepostačuje, aby byla opatřena kontrolními nálepkami, ale jejich řidiči musí mít při cestě do zahraničí u sebe protokol z pravidelné technické prohlídky nebo technické silniční kontroly (viz čl. 7 odst. 1 směrnice).
Vzhledem k v dnešní době již omezené využitelnosti těchto kontrolních nálepek a komplikacím, které přinášejí ve vztahu k přenositelnosti registračních značek na jiné vozidlo, je účelné přistoupit ke zrušení těchto nálepek. Tím se ušetří i náklady na jejich výrobu a distribuci.
Připomínkové místo stále setrvává na připomínce, že s ohledem na spíše zhoršenou možnost operativní kontroly platnosti technické prohlídky považuje za nutné, jak bylo uvedeno v původní připomínce, sejmout odpovědnost z řidiče za jízdu s vozidlem, u něhož platnost technické prohlídky skončila, a ponechat ji jen na majiteli, resp. provozovateli, pochopitelně za předpokladu, že vozidlo nevykazuje zjevné závady pro silniční provoz.

	188.
	
	Ustanovení o nevracení registračních značek a jejich samovolnou likvidaci majitelem, příp. provozovatelem nepovažuje HK ČR za šťastnou. I v případě, že si majitel/provozovatel zvolí neosobní jednání a doručení pomocí zásilkové služby, může snadno pomocí stejné zásilkové služby zaslat původní registrační značky zpět. Předloženou úpravou dojde jednoznačně k hromadění množství použitých registračních značek mezi obyvatelstvem a jejich zvýšenému zneužívání, a to nejen v ČR, ale i v zahraničí. Vzhledem k tomu, že návrh předkladatele nezavádí absolutně žádnou zpětnou kontrolu či prokázání jejich likvidace, lze na základě zkušeností důvodně předpokládat, že značky v převážné míře fyzicky likvidovány nebudou.
	Vysvětleno
Návrh zákona předpokládá masivní digitalizaci v oblasti registrační agendy ve prospěch občanů, podnikatelů i jiných osob. Díky tomu bude možné například podávat žádosti a oznámení v oblasti registrace vozidel prostřednictvím Portálu dopravy, nebude nutné odevzdávat dosavadní tabulky s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla úřadu a nově bude možné převzetí nových tabulek a osvědčení na výdejních místech. Stejně tak budou moci i podnikatelé využít možnosti přenositelnosti registračních značek na jiná vozidla, včetně jejich opatření tabulkami s těmito značkami. 
Tyto změny nelze realizovat bez zrušení povinnosti odevzdávat úřadu osvědčení o registraci vozidla a tabulky s registrační značkou.
Zachování povinnosti odevzdat úřadu osvědčení o registraci vozidla a tabulky s registrační značkou by bylo v přímém rozporu s cílem umožnit občanům, podnikatelům a jiným osobám činit co nejvíce úkonů bez nutnosti návštěvy úřadu.
Jiný způsob doručování osvědčení a tabulek, který je naznačen v připomínce, by jednak tyto úkony značně prodražil, což by mělo přímý negativní dopad na občany a podnikatele, byl by logisticky složitý a zároveň by kladl zvýšené nároky na zásilkové služby (nutnost ověřovat, zda se jedná skutečně o to správné osvědčení a tabulky).
Předkladatel návrhu zákona zvolil jiný přístup, a sice přenesení odpovědnosti na provozovatele vozidla s posílením postihu, pokud by nebyla zákonem stanovená povinnost likvidace osvědčení o registraci vozidla a tabulek s registrační značkou (či jejich odevzdání úřadu) splněna.
V případě, že by tato zákonná povinnost nebyla splněna a osvědčení o registraci vozidla nebo tabulky s registrační značkou vozidla byly neoprávněně použity, bude postižitelný za přestupek 
a) provozovatel vozidla, který povinnost likvidace (či odevzdání úřadu) osvědčení o registraci vozidla či tabulek s registrační značkou nesplnil, 
b) provozovatel vozidla, na němž budou tabulky s registrační značkou neoprávněně umístěny, 
c) řidič vozidla, na němž budou tabulky s registrační značkou neoprávněně umístěny.
Neočekáváme, že by výrazně vzrostlo riziko zneužití osvědčení o registraci vozidla či tabulek s registrační značkou. Toto riziko existuje již nyní, kdy také nelze ověřit, zda skutečně došlo ke ztrátě či odcizení osvědčení o registraci vozidla či tabulek s registrační značkou, které provozovatel vozidla oznámil.
Předkladatel návrhu zákona má za to, že pozitiva, která masivní digitalizace registračních úkonů přináší, výrazně převáží nad rizikem, že provozovatel vozidla nesplní povinnost likvidace osvědčení o registraci vozidla či tabulek s registrační značkou. 

	189.
	
	Do materiálu by bylo vhodné zapracovat ustanovení o lhůtách platnosti profesních osvědčení a s tím související doškolování kontrolního technika typu K. Tato problematika byla řešena v minulosti, avšak při předchozích věcných novelách mezi lety 2018 až 2022 z legislativy patrně neúmyslně vypadla. Kvůli tomu dodnes převládá u prodlužování platnosti profesních osvědčení techniků typu K zmatek a došlo i k částečnému zhroucení systému profesních prohlubovacích školení. Předkladateli je tento stav znám a je s podivem, že řešení tohoto problému materiál neobsahuje.
	Vysvětleno
Držitelem profesního osvědčení kontrolního technika typu K se může stát pouze držitel profesního osvědčení kontrolního technika. Toto osvědčení je vydáváno na dobu 3 let.
Lhůta, ve které se musí držitel profesního osvědčení kontrolního technika typu K podrobovat zdokonalovacímu výcviku a přezkoušení z odborné způsobilosti k provádění technických kontrol vozidel před schválením jejich technické způsobilosti k provozu na pozemních komunikacích, je upravena v § 33b odst. 7 vyhlášky č. 211/2018 Sb., a jsou to rovněž 3 roky.
Máme za to, že explicitní uvedení lhůty platnosti profesního osvědčení kontrolního technika typu K není potřeba zakotvovat v zákoně.

	190.
	
	Připomínka k § 7 odst. 1 a 2 (novelizační bod 14.)
Požaduje se upravit 14. novelizační bod následovně:
„(1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností sdělí osobě, která podá žádost o rezervaci registrační značky obsahující vedle obecných náležitostí podání identifikační číslo silničního vozidla (VIN) nebo výrobní číslo podvozku silničního vozidla, jaká registrační značka bude tomuto vozidlu přidělena, bude-li žádost o zápis silničního vozidla do registru silničních vozidel podána u téhož obecního úřadu obce s rozšířenou působností do 3 měsíců ode dne podání žádosti o rezervaci, a tuto registrační značku pro vozidlo rezervuje. Pokud žadatel žádá o rezervaci registračních značek pro více vozidel, obecní úřad obce s rozšířenou působností přidělí registrační značky v řadě.
(2) Pokud nepřidělí registrační značku postupem podle § 7b nebo 7c, obecní úřad obce s rozšířenou působností při zápisu silničního vozidla do registru silničních vozidel dále přidělí k silničnímu vozidlu registrační značku a vydá žadateli tabulky s přidělenou registrační značkou v počtu odpovídajícím kategorii vozidla. Pokud žadatel žádá o přidělení registračních značek pro více vozidel, obecní úřad obce s rozšířenou působností přidělí registrační značky v řadě.“.
Odůvodnění:
V praktickém provozu dopravní společnosti dopravce a jeho zaměstnanci často skupinu vozidel, pořízenou v jeden okamžik, řadí pro provozní, účetní, administrativní nebo zakázkové účely do jedné skupiny. V provozu potom i jen podle registrační značky jsou schopni lépe a efektivněji organizovat zakázky, sledovat termíny technických kontrol, ověřování tachografů nebo zajistit vyšší bezpečnost a jistotu proti případným krádežím zásilek. Po sobě jdoucí znaky registračních značek jim všechny tyto úkony a potřeby usnadní a sníží riziko závady, přestupku, rizikové události.
	Vysvětleno 
Současný způsob přidělování registračních značek je založen na automatickém generování kombinace znaků bez možnosti zásahu úřední osoby do výběru konkrétní registrační značky. Tento systém byl zaveden jako protikorupční opatření v reakci na dřívější případy obchodování s konkrétními kombinacemi registračních značek. Požadavek na přidělování registračních značek v ucelených řadách by byl s tímto principem v přímém rozporu, neboť by předpokládal možnost cíleného ovlivnění přidělovaných kombinací. 
Současně je třeba uvést, že právní řád již nyní umožňuje legální cestou získat registrační značku na přání, která poskytuje dostatečný prostor pro volbu konkrétních kombinací znaků.
Argumentace provozními potřebami dopravců, kteří využívají registrační značku jako pomocný identifikátor pro správu vozového parku, nepředstavuje důvod pro změnu systémového nastavení přidělování registračních značek. Moderní správa vozových parků je standardně založena na evidenci vozidel podle jejich identifikačního čísla (VIN) a dalších jednoznačných identifikátorů, nikoli na posloupnosti registračních značek.

	191.
	
	Připomínka k § 7 odst. 4 (novelizační bod 15.)
Požaduje se, aby se odstavec 4 v § 7 nerušil a byl zachován ve stávajícím znění.
Odůvodnění:
Zrušením nálepek nastane nemožnost operativní kontroly platnosti technické prohlídky řidičem před jízdou, podstatný výpadek finančních příjmů systému, se kterým se počítalo do budoucna, problematické prokazování platnosti prohlídky při mezinárodním provozu v rámci EU, vedoucí k nutnosti s sebou vozit protokol o poslední technické prohlídce.
	Vysvětleno 
Viz vypořádání druhé připomínky.

	192.
	
	Připomínka k § 7b odst. 3 (novelizační bod 16.)
Požaduje se upravit znění § 7b odst. 3 následovně:
„(3) Tabulky s přidělenou registrační značkou na přání vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností žadateli do 15 dnů ode dne uhrazení správního poplatku. Před vydáním tabulek s přidělenou registrační značkou na přání žadatel odevzdá obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností tabulky s přidělenou registrační značkou, pokud byly k silničnímu vozidlu vydány Původní tabulky s přidělenou registrační značkou žadatel odevzdá obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo ministerstvu do 15 dnů.“.
Odůvodnění:
Upravené znění omezí jednoduchým opatřením hromadění použitých registračních značek mezi obyvatelstvem a tím sníží možnost jejich zneužívání.
	Vysvětleno 
Viz vypořádání třetí připomínky.

	193.
	
	Připomínka k § 7c (novelizační body 18. až 24.) a k § 12 (novelizační bod 49.)
Požaduje se zásadně přehodnotit navrženou úpravu uvedených ustanovení ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Navržená úprava zásadně mění dosavadní identifikační logiku systému registrace vozidel a má přímé dopady na fungování systému povinného ručení a likvidace pojistných událostí. Důvodová zpráva tyto dopady neanalyzuje, nekvantifikuje ani metodicky nevyhodnocuje. Dosud byla registrační značka v praxi stabilním a fakticky jednoznačným identifikátorem vozidla, na kterém jsou postaveny klíčové procesy pojistného trhu – uzavírání smluv, správa portfolia, sdílení škodních informací i likvidace pojistných událostí. Navržená přenositelnost registračních značek tento princip narušuje a zavádí do systému významnou identifikační nejistotu.
Níže se uvádí několik okruhů zásadních problémů, které navrhovaná úprav v praxi přinese:
a) Narušení identifikační jistoty a riziko duplicit
Přenositelnost registrační značky může v praxi vést k situacím, kdy vozidlo je prodáno, původní registrační značka je z něj odhlášena, povinné ručení k tomuto vozidlu však není okamžitě ukončeno a stejná registrační značka (RZ) je současně přidělena jinému vozidlu. V takovém případě může být tatáž RZ ve stejném období evidována u dvou různých pojistných smluv, aniž by šlo o množné pojištění. To vytváří významné riziko:
- chybné identifikace vozidla,
- chybných výzev k plnění,
- komplikací při regresních řízeních,
- sporů mezi pojistiteli.
Důvodová zpráva tento scénář nijak nereflektuje.
b) Dopady na likvidaci škod a prevenci pojistných podvodů
Registrační značka je v praxi používána jako primární identifikátor při:
- ověřování škodní historie,
- kontrole předchozích pojistných plnění,
- detekci opakovaně uplatňovaných škod.
V situaci, kdy se RZ stává přenositelnou, dochází k oslabení tohoto kontrolního mechanismu. Vzniká riziko, že:
- škodní historie bude mylně přiřazena jinému vozidlu,
- dojde k obtížnějšímu odhalování duplicitních plnění,
- zvýší se transakční náklady likvidace.
Jedním z argumentů může být, že jediným neměnným identifikátorem zůstává VIN. V praxi však dochází k častým chybám v zápisu VIN v registrech a část historicky registrovaných vozidel VIN nemá (mají pouze výrobní číslo), což znamená, že výrobní číslo není jednoznačným identifikátorem ve smyslu moderní datové integrace. Navrhovaná úprava tedy nahrazuje relativně stabilní identifikační prvek (RZ) identifikátorem, který je v praxi zatížen vyšší chybovostí a nižší použitelností.
Důvodová zpráva neobsahuje žádnou analýzu dopadů na:
- prevenci pojistných podvodů,
- kvalitu datové identifikace,
- náklady likvidace škod.
To se považuje za ohrožení integrity pojistného trhu a pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (POV) jakožto základního principu fungování bezpečné a finančně stabilní individuální automobilové dopravy v ČR.
c) Provozní a právní nejasnosti
Navrhovaná úprava otevírá řadu praktických otázek, které nejsou v návrhu ani v důvodové zprávě vyřešeny:
- zda bude vozidlo prodáváno bez registrační značky, pokud si ji vlastník ponechá,
- zda bude možné s takovým vozidlem legálně vyjet před registrací,
- zda budou autobazary oprávněny používat dočasné převozní značky systematicky,
- jak bude řešena situace třetí tabulky RZ (např. pro nosič na tažném zařízení), pokud nové vozidlo tuto možnost nemá,
- jak bude upravena povinnost vrácení či znehodnocení přebytečné tabulky.
Tyto otázky mají přímý dopad na právní jistotu účastníků provozu, na nastavení odpovědnostního režimu i na pojistný trh a jeho cenotvorbu.
d) Nedostatečné hodnocení dopadů regulace (RIA)
Důvodová zpráva k danému návrhu se považuje za nedostatečnou, jelikož:
- konstatuje toliko pozitivní dopady na podnikatele,
- neanalyzuje nijak dopady na pojistný trh,
- nehodnotí systémové dopady na identifikační stabilitu,
- nekvantifikuje náklady likvidace ani rizika podvodů.
Pojišťovny jsou podnikateli a významnou součástí finanční infrastruktury. Změna identifikační logiky vozidel bez analýzy dopadů na tento sektor je v rozporu s principy řádného hodnocení dopadů regulace a v rozporu s principy RIA i s principy Better Regulation EU.
	Vysvětleno 
K pochybnostem uvedeným v připomínce lze předně uvést, že přenositelnost registrační značky na jiné vozidlo není zcela novým institutem, avšak zákon o provozu vozidel na pozemních komunikacích ji upravuje ve vztahu k registračním značkám na přání a této možnosti je v praxi již řadu let využíváno. Z úřední činnosti nám není známo, že by to v praxi činilo jakékoli potíže.
Stejně tak ke změně registrační značky vozidla i osvědčení o registraci vozidla dochází v případě oznámení ztráty, zničení či odcizení tabulky s registrační značkou. Předpokládáme, že postupy pojišťoven a dalších subjektů jsou na takovou situaci již připraveny.
Přitom za klíčový identifikátor vozidla považuje Ministerstvo dopravy jeho identifikační číslo (VIN). Současně nikterak nepopírá, že pojišťovny budou muset přijmout dílčí změny svých interních systémů, aby se připravily na širší přenositelnost registračních značek než doposud. Přínosy přenositelnosti pro podnikatelskou sféru však dle názoru předkladatele výrazně převažují nad identifikovanými náklady.  
Pokud jde o konkrétní dotazy uvedené v připomínce, uvádíme, že o přenesení registrační značky na jiné vozidlo bude možné požádat vždy jen spolu s jiným vybraným registračním úkonem (viz návětí § 7c odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění jeho navržené novely).
Při prodeji vozidla bude mít vozidlo přidělenu původní registrační značku a až při zápisu změny vlastníka nebo provozovatele v registru silničních vozidel dojde k případnému přenesení této registrační značky na jiné vozidlo. Vozidlo tedy nikdy nebude prodáváno bez registrační značky.
Před registrací vozidla bude i nadále možné provozovat vozidlo po dobu 10 dnů bez povolení manipulačního provozu za účelem jízdy z místa prodeje do místa registrace vozidla, pokud je opatřeno platnou tabulkou se zvláštní registrační značkou. Na režimu § 38b odst. 5 se návrhem nic nemění.
Pokud jde o „třetí“ tabulku s registrační značkou umístitelnou např. na nosič na kola na tažné zařízení, nebude se muset vracet, pokud vozidlo, na které bude registrační značka přenesena, nemá tažné zařízení. Ani v současné době se v rámci vydání této tabulky neposuzuje, zda dané vozidlo vůbec má tažné zařízení (není to podmínkou pro vydání „třetí“ tabulky). Není proto účelné tuto skutečnost jakkoli zohledňovat při přenesení registrační značky na jiné vozidlo.


	194.
	
	Připomínka k § 7d odst. 2 (novelizační bod 25.)
Požaduje se upravit 25. novelizační bod následovně:
„(1) […]
b) v případě poškození tabulky s přidělenou registrační značkou., nebo  
c) v případě ztráty nebo odcizení tabulky s přidělenou registrační značkou.
(2) Poškozenou tabulku s přidělenou registrační značkou je žadatel povinen odevzdat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo ji zlikvidovat. K žádosti podle odstavce 1 písm. c) přiloží žadatel v případě odcizení registrační značky protokol od Policie České republiky.“.
Odůvodnění:
Úprava navrhovaná ve větě první odst. 2 (vypuštění sousloví „nebo ji zlikvidovat“) omezí jednoduchým opatřením hromadění použitých registračních značek mezi obyvatelstvem a tím sníží možnost jejich zneužívání.
V běžném provozu dochází ke ztrátě, případně odcizení tabulky registrační značky (někdy nelze s jistotou určit, zda byla tabulka ztracena, nebo odcizena). Současná právní úprava neumožňuje výdej nové značky se stejnými znaky. Pro provozovatele vozidla, zejména pokud se jedná o vozidlo, které slouží k podnikání, představuje ale změna registrační značky až několik desítek dalších úkonů, které musí učinit. Jedná se o výměnu všech dokladů, které jsou na konkrétní registrační značku navázané, např. dálniční kupóny, mýtné registrace Czech Toll, Toll Collect, eToll, poskytovatelů EETS, překalibrace tachografu, získání zápisu od Policie ČR o ztrátě RZ, zablokování původních tankovacích karet, vyžádání osvědčení o registraci vozidla od leasingové společnosti za účelem zapsání změny a povolení k přepisu, plnou moc leasingové společnosti pro přepis RZ, zajištění nálepky z TK, změna otirováním, vrácení a výdej nových zahraničních vstupních povolení, přepsání RZ v rozhraní pro vysílání řidičů IMI, změna pojištění POV, HAV, odpovědnosti dopravce, změna údajů na dopravním úřadu odboru dopravy, zajištění nových tankovacích karet na novou RZ, nová povolení k vjezdu do objektů zákazníků a firem, nová povolení k vjezdu do zón, kde je to zapotřebí (Praha, Vídeň, Londýn, Krakov zákazy vjezdu), nové výjimky ze zákazu jízdy podle zákona č. 361/2000 Sb., změna údajů ve vnitropodnikových databázích, změna údajů o RZ u dodavatelů servisních prací, změna v údajích pro účely přiznání k dani silniční, přepis RZ na kancelářských složkách, grafikonech, klíčích, na všech seznamech (telefonů, PINů, vydaných karet, ITS systémů). Než všechny tyto úkony provozovatel zajistí, vozidlo prakticky nelze určitou dobu používat, čímž vznikají zbytečné ztráty. Kromě toho provozovatel ztrácí možnost mít k dispozici pro vnitropodnikové účely celoroční výsledky z jednoho vozidla, případně zadat zakázku na sjednocování dat obou RZ pro celoroční sledování hospodářského výsledku.
I z pohledu státu je výdej nového páru značek za jednu ztracenou nevýhodný. Proto se navrhuje, tak jako je obvyklé např. v Dánsku, Maďarsku, Polsku, Švédsku, Velké Británii nebo Francii na základě prohlášení provozovatele vozidla o ztrátě umožnit výdej další tabulky registrační značky se stejnými znaky. Technicky možné je i řešení, které využívá Nizozemí, kde náhradní registrační značka se stejnými znaky je opatřená indexem, který upozorňuje na fakt, že byla vydána za ztracenou značku.
	Vysvětleno 
Registrační značka představuje v rámci České republiky i v rámci Evropské unie jednoznačný a primární identifikátor vozidla. Odcizené a ztracené tabulky s registrační značkou jsou evidovány v informačním systému Policie České republiky a v Schengenském informačním systému, kde je po nich aktivně pátráno. Tento systém je založen na předpokladu, že jedna konkrétní kombinace registrační značky je v daném čase svázána s konkrétním vozidlem evidovaným v registru silničních vozidel.
Navrhovaná úprava by v praxi vedla k situaci, kdy by tatáž registrační značka byla současně vedena v pátracích systémech jako odcizená a současně by byla legálně užívána na vozidle, k němuž byla přidělena před odcizením tabulky s touto značkou. To by vedlo k zásadním komplikacím při silničních kontrolách v České republice i v zahraničí, přičemž by bylo nutné v každém jednotlivém případě složitě ověřovat, zda se jedná o oprávněné užití registrační značky, či naopak. Tento stav by znamenal výrazné zatížení kontrolních orgánů, opakované prověřování řidičů a vozidel, a současně by vytvářel prostor pro zneužívání odcizených tabulek s registrační značkou k páchání přestupků a trestné činnosti se zhoršenou dohledatelností skutečného pachatele.
Zásadním systémovým důvodem nesouhlasu je i dopad navrhované právní úpravy na institut objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla za přestupky zjištěné automatizovanými technickými prostředky bez obsluhy. Současná právní úprava je postavena na jednoznačné vazbě mezi registrační značkou a konkrétním vozidlem evidovaným v registru silničních vozidel. Tato jednoznačnost je předpokladem efektivní vymahatelnosti práva v oblasti bezpečnosti silničního provozu. Pokud by bylo umožněno opětovné přidělení registrační značky se shodnými znaky v návaznosti na odcizení tabulky s registrační značkou, vznikl by stav, při němž by provozovatel vozidla mohl důvodně zpochybňovat, že přestupek zachycený kamerovým systémem byl spáchán právě jeho vozidlem, a tvrdit, že se mohlo jednat o jiné vozidlo, na němž je umístěna odcizená tabulka s touto registrační značkou. Nebo naopak by mohla být objektivní odpovědnost přiznána provozovateli vozidla, s nímž přestupek nebyl nikterak spáchán. To by mohlo vést k zásadnímu oslabení, případně faktické nevymahatelnosti objektivní odpovědnosti v řadě případů.
Předkladatel považuje stávající právní úpravu, dle níž se v případě odcizení tabulky s registrační značkou vozidlu přiděluje jiná (nová) registrační značka a vydává se příslušný počet tabulek s novou registrační značkou, za systémově správnou a odpovídající ochraně veřejného zájmu na bezpečnosti silničního provozu a funkčnosti pátracích a evidenčních systémů.

	195.
	
	Připomínka k § 7g nový odst. 2 (novelizační bod 28.)
Požaduje se upravit znění § 7g nového odst. 2 následovně:
„(2) Ministerstvo zajišťuje doručování a zpětný odběr tabulek registračních značek a osvědčení o registraci silničního vozidla prostřednictvím výdejních míst.“.
Odůvodnění:
Upravené znění omezí jednoduchým opatřením hromadění použitých registračních značek mezi obyvatelstvem a tím sníží možnost jejich zneužívání.
	Vysvětleno 
Viz vypořádání třetí připomínky.

	196.
	
	Společná připomínka k § 8 odst. 4 (novelizační bod 29.), k § 8 odst. 5 (novelizační bod 31.) a k § 11 odst. 4 (novelizační bod 44.)
Požaduje se upravit znění § 8 odst. 4 následovně:
„(4) K žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla se v případě přechodu vlastnického práva přiloží doklad o nabytí vlastnického práva k silničnímu vozidlu. Podává-li se žádost v elektronické podobě, přiloží se v elektronické podobě kopie tohoto dokladu opatřená certifikovaným elektronickým podpisem.“.
Požaduje se upravit znění § 8 odst. 5 následovně:
„(5) Podává-li se oznámení v elektronické podobě, přiloží se v elektronické podobě kopie tohoto dokladu opatřená certifikovaným elektronickým podpisem.“.
Požaduje se upravit znění § 11 odst. 4 následovně:
„(4) Podává-li se žádost podle odstavce 1 v elektronické podobě, přiloží se k ní v elektronické podobě kopie přikládaných dokladů opatřená certifikovaným elektronickým podpisem.“.
Odůvodnění:
V rámci elektronické komunikace je nezbytné zabezpečení dílčích dokumentů, zejména představují-li hlavní materiál, na základě kterého provádí úřad svoji rozhodovací činnost. Prosté kopie či scany jsou snadno zfalšovatelné, zneužitelné a zpětná náprava stavu způsobeného takovým chybným konáním úřadu bývá obtížná. Elektronický podpis dokumentu představuje minimální zabezpečení a je snadno realizovatelný i ze strany účastníků řízení, pokud se pro jeho elektronickou variantu rozhodnou. V opačném případě podvody a uvádění úřadu v omyl ve srovnání s dnešním stavem ještě zesílí.
	Vysvětleno 
Opatřovat elektronickou kopii dokladu přikládanou k žádosti podávanou v elektronické podobě certifikovaným elektronickým podpisem by bylo zbytečné a nelze to ani považovat za jakkoli smysluplné. 
Při elektronickém podání žádosti je žadatel řádně ztotožněn. Zpětně je tedy prokazatelné, kdo elektronickou kopii dokladu úřadu předložil.
Navíc opatření kopie dokumentu certifikovaným elektronickým podpisem by nijak nezabezpečilo, že se nejedná o zfalšovaný dokument, přičemž autoři či vydavateli uvedených dokumentů obvykle ani nejsou osoby, které podávají žádost o provedení registračního úkonu na úřadu

	197.
	
	Připomínka k nově vkládanému § 14b (novelizační bod 61.)
Požaduje se upravit znění nově vkládaného § 14b odst. 3 následovně:
„(3) Mají-li být na základě žádosti nebo oznámení podle této části podanými způsobem umožňujícím dálkový přístup prostřednictvím uživatelského rozhraní stanoveného ministerstvem vydány tabulka s registrační značkou nebo osvědčení o registraci silničního vozidla, žadatel nebo oznamovatel současně tímto způsobem zvolí preferovaný způsob jejich doručení, kterým může být doručení prostřednictvím kurýra, výdejního místa nebo převzetí u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Jde-li o silniční vozidlo, ke kterému je ke dni podání žádosti přidělena registrační značka a k němuž má být na základě žádosti přidělena jiná registrační značka, žadatel tímto způsobem rovněž zvolí datum, ke kterému má být registrační značka k vozidlu přidělena a začít platit nové osvědčení o registraci silničního vozidla. Správní orgán má právo změnit datum platnosti nebo způsob doručení, pokud by nebyly slučitelné s příslušným správním úkonem; v tom případě o této skutečnosti vyrozumí elektronickou cestou žadatele.“.
Odůvodnění:
Jedná se o upřesnění standardního způsobu doručování. S ohledem na skutečnost, že žádost může podávat i žadatel neznalý problematiky, považujeme za nezbytné ponechat správnímu orgánu v odůvodněných případech možnost korekce údajů a preferencí žadatele, aby celý proces zůstal dostatečně efektivní.
	Vysvětleno 
Předkladatel návrhu zákona nepočítá s tím, že by bylo možné doručování osvědčení o registraci vozidla nebo tabulek s registrační značkou vozidla prostřednictvím kurýra. Kurýrní služby jsou obecně méně využívané než doručování prostřednictvím výdejního místa. Doručování prostřednictvím výdejního místa (doručovacího boxu) má výhodu v tom, že si lze zásilku vyzvednout kdykoli (24/7) a zároveň je chráněno, že se zásilka nedostane do rukou nepovolané osoby (jen žadateli je sdělen kód pro vyzvednutí. To by u kurýrní služby nebylo možné zajistit. Kurýrní služby bývají přitom dražší než doručování prostřednictvím výdejního místa, čímž by vzrostly náklady žadatelů.
Doručování prostřednictvím výdejního místa se velmi osvědčilo při doručování řidičských průkazů a karet řidiče, proto se předkladatel návrhu zákona rozhodl jít stejnou cestou i při doručování osvědčení o registraci vozidla a tabulek s registrační značkou vozidla.
Pokud jde o možnost správního orgánu změnit datum platnosti nebo způsob doručení, pokud by nebyly slučitelné s příslušným správním úkonem, takovou právní úpravu není potřeba v zákoně zakotvit. Možnosti volby data platnosti nebo způsobu doručení budou v samotném Portálu dopravy nastaveny tak, aby zvolené datum platnosti i způsob doručení byly realizovatelné. Podrobnější pravidla pro tuto volbu budou upravena vyhláškou, a to obdobně jako je to upraveno ve vztahu k doručování řidičských průkazů a karet řidiče.

	198.
	
	Připomínka k nově vkládanému § 14c (novelizační bod 61.)
Požaduje se upravit znění nově vkládaného § 14c odst. 2 následovně:
„(3) Je-li vozidlu přidělena jiná registrační značka, provozovatel vozidla je povinen tabulky s předchozí registrační značkou odevzdat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo je zlikvidovat do 15 dnů; to neplatí po dobu rezervace předchozí registrační značky nebo v případě jejího přidělení jinému vozidlu postupem podle § 7c nebo v případě tabulky s registrační značkou, jejíž ztráta, zničení nebo odcizení byly oznámeny.“.
Odůvodnění:
Upravené znění omezí jednoduchým opatřením hromadění použitých registračních značek mezi obyvatelstvem a tím sníží možnost jejich zneužívání.
	Vysvětleno 
Viz vypořádání třetí připomínky.

	199.
	
	Připomínka k § 21 odst. 1 (novelizační bod 62.) a K § 31 odst. 2 písm. b) (novelizační bod 64.)
Požaduje se upravit znění § 21 odst. 1 následovně:
„(1) Pokud ministerstvo schválí typ silničního vozidla, jeho systému, konstrukční části nebo samostatného technického celku, vydá žadateli místo písemného vyhotovení rozhodnutí osvědčení o schválení typu; v osvědčení o schválení typu lze stanovit podmínky pro provoz silničního vozidla zajišťující bezpečnost silničního provozu nebo ochranu života nebo zdraví člověka nebo životního prostředí; tyto podmínky nesmějí eliminovat požadavky kladené na emise, brzdy, hluk a EMC. Přílohou osvědčení o schválení typu je dokumentace přiložená k žádosti o schválení typu a kopie zkušebních protokolů (dále jen „schvalovací dokumentace“).“.
Požaduje se upravit znění § 31 odst. 2 písm. b) následovně:
„b) přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím schvalování vozidel kategorií M, N a O39) týkající se brzd, vnějšího hluku, emisí škodlivin ve výfukových plynech, odrušení vozidla a elektromagnetické kompatibility a ve vztahu k dalším technickým požadavkům stanoveným tímto předpisem zajišťují jeho technické charakteristiky srovnatelnou úroveň bezpečnosti silničního provozu a ochrany života a zdraví člověka a životního prostředí, jde-li o silniční vozidlo, na které se použije tento přímo použitelný předpis Evropské unie, a není-li požadováno schválení jeho technické způsobilosti s platností ve všech členských státech; v osvědčení o schválení jednotlivě vyrobeného silničního vozidla lze stanovit podmínky pro provoz silničního vozidla zajišťující bezpečnost silničního provozu nebo ochranu života nebo zdraví člověka nebo životního prostředí, tyto podmínky nesmějí eliminovat požadavky kladené na emise, brzdy, hluk a EMC.“.
Odůvodnění:
Institut provozních podmínek je používán namísto výjimek i v některých zahraničních státních administrativách a bývá často zneužíván k obcházení technických požadavků kladených na vozidla, zejména v případech tzv. jednodenních registrací. Je žádoucí, aby se Česká republika těchto chyb vyvarovala, neboť by poškozovaly naši jinak poměrně dobrou pověst na mezinárodním poli v oblasti schvalování vozidel.
	Vysvětleno
Návrh zákona umožní, aby se součástí rozhodnutí o vnitrostátním schválení typu vozidla, jeho systému, konstrukční části nebo samostatného technického celku, o vnitrostátním schválení technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného vozidla a o schválení technické způsobilosti dovezeného vozidla staly podmínky zajišťující bezpečnost silničního provozu nebo ochranu života nebo zdraví člověka anebo životního prostředí. V prvních dvou případech se tyto podmínky uvedou v příslušných osvědčeních, v posledním shora uvedeném případě v písemném vyhotovení správních rozhodnutí.
Těmito podmínkami nebude možné změkčit standardní podmínky či požadavky, ale budou to naopak zpřísňující podmínky směřující k provozu vozidla, tj. půjde o omezující podmínky.
Navržená právní úprava nezasahuje do stávajícího mechanismu udělování výjimek z technických požadavků, pouze stanovení podmínek pro provoz vozidla, které je v některých případech nezbytné, výslovně zakotvuje v zákoně a současně upravuje postupy správních orgánů tak, aby byly stanovené podmínky výsledně zapsány v registru silničních vozidel a aby bylo jejich dodržování vymahatelné.

	200.
	
	Připomínka k § 36 nový odst. 5 (novelizační bod 71.)
Požaduje se upravit znění § 36 nový odst. 5 následovně:
„(5) Opatřit silniční vozidlo náhradním vyznačením identifikačního čísla silničního vozidla (VIN) může pouze výrobce, akreditovaný zástupce, technická zkušebna nebo stanice technické kontroly po předchozím rozhodnutí správního orgánu. Náhradní vyznačení se provede pouze, je-li vyznačení identifikačního čísla silničního vozidla (VIN) nečitelné nebo chybí-li, a výrobce, akreditovaný zástupce, technická zkušebna, nebo Policie České republiky, znalec, znalecká kancelář nebo znalecký ústav ověřili, že vyznačované identifikační číslo silničního vozidla (VIN) náleží tomuto vozidlu. Osoba, která opatřila silniční vozidlo náhradním vyznačením identifikačního čísla silničního vozidla (VIN), o tom zapíše údaj do informačního systému technických prohlídek.“.
Odůvodnění:
Zásah do základního identifikátoru vozidla nelze ponechat na volnosti účastníků každodenní praxe formou „samoražby“. V tomto případě je nezbytně nutné aplikovat tzv. „princip více očí“, kdy podklady a dokumentaci přezkoumá ještě nezávislý orgán státní správy, zpravidla ORP. Nebude-li toto dodrženo, hrozí reálně výskyt vozidel s duplicitními VIN nebo naopak s různorodými VIN, tvořících tzv. „dvojčata“, případně budou na exitující doklady legalizována vozidla, která by jinak zanikla. 
Znalci a znalecké ústavy tvoří nezastupitelnou součást rozhodování správních orgánů, avšak v tomto případě nemohou představovat jediný podklad k legalizaci VIN na vozidle. Návrh předkladatele k „samoražbě“ nedostatečně vymezuje jejich specializaci, (znalců různých oborů máme v evidenci cca 5500) narozdíl od situace, kdy by byl znalecký posudek součástí správního řízení, ve kterém se postupuje podle správního řádu. Z tohoto důvodu se považuje za nutné je z procesu vyjmout.
	Vysvětleno
Rozhodování správního orgánu nepovažujeme za vhodné řešení, neboť dostatečné ověření, zda identifikační číslo (VIN) náleží danému vozidlu, zajistí v návrhu uvedené subjekty, přičemž v rámci správního řízení by se stejně nic jiného neposuzovalo. Byla by to jen další zbytečná administrativní zátěž dopadající jak na vlastníky či provozovatele vozidel, tak na správní orgány.
Ztotožňujeme se s tím, že je potřeba nastavit procesy tak, aby byla zajištěna dostatečná ochrana před neoprávněnou ražbou VIN. To bude však v dostatečné míře zajištěno tím, že bude vyžadováno nejprve kvalifikované ověření, že vyznačované VIN náleží danému vozidlu, k čemuž budou oprávněni jen zákonem stanovené subjekty, které jsou způsobilé to skutečně ověřit, a dále bude stanoven omezený okruh subjektů, které budou oprávněni náhradní vyznačení VIN provést.
Údaj o náhradním vyznačení VIN bude zapsán v informačním systému technických prohlídek. Navíc bude v návaznosti na připomínku jiného připomínkového místa do návrhu zákona doplněno, že se do tohoto systému bude zapisovat i údaj o tom, kdo ověřil, že vyznačované VIN náleží danému vozidlu. 
Na veškeré navržené povinnosti subjektů provádějících identifikaci vozidla i náhradní ražbu VIN přitom navazují odpovídající skutkové podstaty přestupků a správní tresty obsažené v návrhu zákona.  
Pokud jde o požadované vypuštění znalců, znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů z okruhu subjektů, které mohou ověřit, že vyznačované VIN náleží danému vozidlu, neshledáváme pro to důvod. Znalci, znalecké kanceláře a znalecké ústavy jsou subjekty, které mohou danou skutečnost ověřit u vozidel, která v České republice nemají ani výrobce, ani akreditovaného zástupce (předpokládáme, že Policie České republiky nemá kapacitu se touto agendou zabývat, není-li náhradní ražba nutná z důvodu trestního činu). 
Navržené znění však bude upřesněno, aby bylo zřejmé, že se oprávnění týká pouze znalců a znaleckých ústavů podle zákona č. 254/2019 Sb. (tj. nikoli zahraničních znalců). Je přitom vhodné dodat, že na tyto subjekty dopadají přísná pravidla stanovená tímto zákonem (včetně pravidel odpovědnosti za výkon svěřené činnosti).  

	201.
	
	Připomínka k § 38 nové písm. d) (novelizační bod 74.)
Požaduje se upravit znění § 38 nové písm. d) následovně:
„d) které je vyřazeno z provozu, nejedná-li se o zkušební nebo manipulační provoz,“.
Odůvodnění:
Při zkušebním, ale i manipulačním provozu (např. dlouhodobé opravy v servisech) se využívají vozidla, která jsou vyřazena z provozu (dříve tzv. depozit) a navrhované znění by tento provoz fakticky znemožňovalo. Korekce navrhovaného znění tak jednoznačněji vymezuje práva i povinnosti.
	Akceptováno
Návrh zákona bude doplněn ve světle uplatněné připomínky. 

	202.
	
	Připomínka k § 38a odst. 1 (novelizační bod 75.)
Požaduje se upravit znění § 38a odst. 1 následovně:
„(1) Silniční vozidlo, jehož technická způsobilost podléhá schválení, ale nebyla schválena nebo nebyla schválena technická způsobilost jeho systému, konstrukční části nebo samostatného technického celku, lze na pozemních komunikacích provozovat pouze na základě povolení ministerstva za účelem zkušebních jízd při vývoji, výrobě, schvalování, ověřování shodnosti nebo přestavbě silničního vozidla, jeho systémů, konstrukčních částí nebo samostatných technických celků (dále jen „zkušební provoz“).“.
Odůvodnění:
V případě, že se předkladatel rozhodl upřesnit druhy zkušebního provozu, nemělo by se zapomenout ani na významnou část spočívající v ověřování shodnosti sériové výroby nebo shodnosti v provozu, které tvoří nezanedbatelnou část ověřovacích zkoušek.
	Vysvětleno
Zkušební provoz umožňuje provoz vozidel, jejichž technická způsobilost nebyla schválena, příp. vozidel s neschválenými komponentami, avšak ověřování shodnosti sériové výroby se provádí na vozidle, jehož technická způsobilost schválena byla.
Ověřování shodnosti sériové výroby tedy může být prováděno na vozidle, které je zapsáno v registru silničních vozidel a má přidělenu standardní registrační značku. Režim zkušebního provozu proto pro ověřování shodnosti sériové výroby není potřeba.


	203.
	
	Připomínka k novému § 48b (novelizační bod 95.)
Požaduje se doplnit znění nového § 48b o písm. j) následovně:
„h) údaje o závadách zjištěných v průběhu technické prohlídky, a 
i) stav celkové ujeté vzdálenosti na počítadle ujeté vzdálenosti. a
j) technické údaje vozidla v rozsahu ZTP, jeho přestavbách a modifikacích.“.
Odůvodnění:
Po zrušení velkých technických průkazů se dostávají jak majitelé, tak zejména potenciální zájemci o koupi vozidel do situace, kdy mají problém zjistit, v jakém stavu se má po technické stránce vozidlo nacházet a případně, zda na něm byly v průběhu jeho technického života prováděny změny. Na různé zprostředkované databáze třetích stran nelze spoléhat, a předkladatel by tak měl být garantem spolehlivého a referenčního zdroje takových informací. Nejedná se o nic víc než zpřístupnění údajů, které byly v minulosti nedílnou součástí technických průkazů.
	Vysvětleno
Požadované údaje jsou již nyní k dispozici v datové kostce (tedy veřejně dostupné na webové stránce www.dataovozidlech.cz). Pro přístup k těmto údajům stačí znát číslo osvědčení o registraci vozidla nebo jeho identifikační číslo (VIN).
V návaznosti na připomínky jiných připomínkových míst bude v § 48b upřesněno, že jsou poskytovány údaje vedené v informačním systému technických prohlídek. V tomto informačním systému však požadované údaje vedeny nejsou, resp. nejsou v něm obsaženy v požadovaném rozsahu, proto nemohou být do daného výčtu doplněny.


	204.
	
	Připomínka k § 50 odst. 2 (novelizační bod 96.), k § 51 odst. 2 (novelizační bod 97.), k § 52 odst. 2 (novelizační bod 98.), k § 53 odst. 1 (novelizační bod 99.) a k § 53 odst. 2 (novelizační bod 100.)
Požaduje se nerušit § 50 odst. 2 a zachovat jeho stávající znění.
Odůvodnění:
Zrušením nálepek nastane nemožnost operativní kontroly platnosti technické prohlídky řidičem před jízdou, podstatný výpadek finančních příjmů systému, se kterým se počítalo do budoucna, problematické prokazování platnosti prohlídky při mezinárodním provozu v rámci EU, vedoucí k nutnosti s sebou vozit protokol o poslední technické prohlídce.
	Vysvětleno 
Viz vypořádání druhé připomínky.


122