Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNDQQFC3B1 najdete zde
IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
OBECNÁ ČÁST
A. Popis obsahu návrhu právního předpisu s uvedením důvodů, které k jeho předložení vedou, a shrnutí základních zásad a nejdůležitějších změn, které oproti stávající právní úpravě zavádí
Hlavním cílem předkládaného návrhu zákona je zajištění transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1785 ze dne 24. dubna 2024, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) a směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů, (dále též „směrnice 2024/1785/EU“) do právního řádu České republiky.
Směrnice 2024/1785/EU představuje klíčovou součást opatření Evropské unie směřujících k dosažení klimatické neutrality do roku 2050, udržitelného hospodářského rozvoje a vysoké úrovně ochrany životního prostředí a lidského zdraví. Daná směrnice byla přijata s ohledem na závazky Evropské unie vyplývající ze Zelené dohody pro Evropu, Pařížské dohody a Agendy pro udržitelný rozvoj 2030, přičemž reflektuje rovněž cíle evropského právního rámce pro klima, balíčku „Fit for 55“, strategie pro udržitelnost chemických látek, strategie v oblasti metanu, strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“, strategie pro přizpůsobení se změně klimatu, strategie v oblasti biologické rozmanitosti, strategie pro půdu, Akčního plánu nulového znečištění, Akčního plánu pro oběhové hospodářství, Iniciativy pro udržitelné výrobky a iniciativy REPowerEU. Přijetí této směrnice vychází z potřeby posílení a aktualizace právního rámce v oblasti integrované prevence a omezování znečištění s cílem zlepšit účinnost využívání zdrojů, snížit environmentální a zdravotní rizika spojená s průmyslovými činnostmi a podpořit přechod k udržitelnému, oběhovému a klimaticky neutrálnímu hospodářství.
Směrnice reaguje na nové vědecké poznatky o dopadech průmyslového znečištění na životní prostředí a lidské zdraví, podporuje synergii mezi různými složkami právních předpisů Unie v oblasti ochrany životního prostředí a posiluje soudržnost politik v oblasti klimatu, ochrany ovzduší, vody a půdy. Zvláštní pozornost je věnována modernizaci povolovacích procesů prostřednictvím zavedení elektronických systémů pro udělování integrovaných povolení a správu údajů o provozu zařízení, což přispěje ke snížení administrativní zátěže a urychlení povolovacích řízení.
Ochrana lidského zdraví je nedílnou součástí cílů směrnice. Nová úprava zohledňuje aktuální vědecké poznatky o vlivu průmyslového znečištění na zdraví obyvatelstva a zavádí opatření směřující k omezení rizik spojených s expozicí škodlivým látkám.
Za účelem naplnění výše uvedených cílů se rozšiřuje oblast působnosti směrnice o průmyslových emisích na nové sektory, zejména na těžební průmysl a výrobu baterií, a rovněž na sektor chovů hospodářských zvířat. Směrnice dále za tímto účelem zpřísňuje environmentální požadavky pro účely stanovení podmínek provozu v povolení. Jedná se zejména o nový způsob stanovování emisních limitů, kdy emisní limity stanovené v povoleních musí odrážet nejlepší výkon, kterého může každé zařízení dosáhnout použitím nejlepších dostupných technik (BAT). Pro běžné provozní podmínky se nově bude emisní limit stanovovat nikoliv na horní hladině rozptylu úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami, ale na (nejnižší) reálně dosažitelné úrovni emisí. Stanovení emisního limitu se bude dokládat hodnocením provozovatele o dosažitelnosti na daném zařízení. Směrnice též nově zpřísňuje podmínky, při jejichž splnění lze při stanovení emisních limitů přihlédnout k čisticímu efektu čistírny odpadních vod. Směrnice rovněž nově zavádí pro účely povolování závazné úrovně environmentální výkonnosti spojené s nejlepšími dostupnými technikami (BAT) a podporuje jejich systematické uplatňování.
Dále směrnice mimo jiné nově zavádí povinnost provozovatelů zařízení zpracovat a zavést systém environmentálního řízení, který musí splňovat stanovené podmínky (požadavky na obsah, provádění auditů ve stanovených termínech a další). Rovněž je nově stanovena povinnost provozovatelů zařízení zpracovat a zahrnout do svých systémů environmentálního řízení plány transformace, které jsou zaměřeny na dekarbonizaci, zvýšení energetické účinnosti a přechod na oběhové hospodářství.
Směrnice současně předpokládá postupnou implementaci nově stanovených požadavků, a to cestou stanovení termínů pro jejich splnění a stanovení přechodných ustanovení.
Podpora technologické inovace a zavádění nově vznikajících technik tvoří další významnou součást směrnice. Za tímto účelem je zřízeno inovační centrum pro průmyslovou transformaci (INCITE), jehož úkolem je monitorovat a hodnotit nové technologie z hlediska jejich environmentální výkonnosti a podporovat jejich zavádění do průmyslové praxe.
V souladu s Aarhuskou úmluvou a judikaturou Soudního dvora Evropské unie směrnice posiluje práva veřejnosti na přístup k informacím a účast v rozhodovacích procesech. Významně rozšiřuje zapojení veřejnosti do řízení o udělování a aktualizaci povolení a podporuje transparentnost údajů o provozu zařízení.
Směrnice rovněž reflektuje potřebu efektivněji řešit mimořádné události a krizové situace, které mohou mít významný dopad na životní prostředí a zdraví obyvatelstva, a zavádí mechanismy umožňující flexibilní, avšak kontrolované reakce na takové situace při zachování vysokých environmentálních standardů.
Posílení vymáhání právních povinností patří rovněž mezi prioritní cíle směrnice. Stanoví minimální požadavky na účinné, přiměřené a odrazující sankce za porušení povinností vyplývajících ze směrnice a zavádí právo jednotlivců na náhradu újmy na zdraví vzniklé v důsledku porušení environmentálních povinností.
V souvislosti s nutností transpozice nových požadavků směrnice 2024/1785/EU se navrhovanou novelou do zákona o integrované prevenci nově zavádí institut obecně závazných pravidel. Jedná se o fakultativní institut, který byl obsažen již v původním znění směrnice o průmyslových emisích (viz zejména definice v čl. 3 bod 8, čl. 6 a čl. 17). V obecně závazných pravidlech mohou být pro kategorie zařízení v rámci příslušného sektoru stanoveny emisní limity nebo jiné podmínky provozu, které jsou určeny pro aplikaci při stanovení podmínek provozu v povolení, s tím, že mohou stanovení podmínek provozu v povolení i nahrazovat. V rámci předkládaného návrhu zákona jsou obecně závazná pravidla koncipována tak, že budou mít právní formu vyhlášky, která bude přijata jako prováděcí právní předpis k zákonu o integrované prevenci. Obecně závazná pravidla budou přijímána postupně pro jednotlivá odvětví v návaznosti na vydávání nových závěrů o BAT po 1. červenci 2026. Předpokládá se, že ke dni nabytí účinnosti nových závěrů o BAT budou vždy již vydána i obecně závazná pravidla, aby implementace požadavků nových závěrů o BAT do integrovaných povolení probíhala vždy s použitím těchto pravidel.
Obecně závazná pravidla budou zavedena též pro chovy hospodářských zvířat. S tím, že vzhledem ke specifickému charakteru těchto činností, který je reflektován v požadavcích směrnice na účast veřejnosti a přístup k právní ochraně v souvislosti s přijímáním obecně závazných pravidel, budou pro tyto činnosti obecně závazná pravidla vydána formou opatření obecné povahy. Zařízení k chovu drůbeže a prasat byla dosud uvedena v kategorii 6.6. přílohy I směrnice. Nově jsou požadavky na chovy hospodářských zvířat uvedeny v nové kapitole VIa „Zvláštní ustanovení pro chov drůbeže a prasat“, s tím, že je v této kapitole odkazováno na kategorie činností v nové příloze Ia (chov prasat, chov drůbeže, smíšené chovy). Prahová hodnota pro kapacitu chovů, při jejímž překročení se na zařízení vztahuje režim této směrnice, je nově stanovena v dobytčích jednotkách a je nastavena tak, že se významně rozšiřuje okruh zařízení k chovu hospodářských zvířat, která spadají do působnosti této směrnice. Cílem nové právní úpravy je snížení emisí skleníkových plynů a amoniaku z velkochovů, s tím, že se současně zvyšují environmentální standardy v oblasti živočišné výroby.
Zařízení k chovu hospodářských zvířat, která spadají do působnosti směrnice, budou muset být provozována v souladu s požadavky stanovenými v jednotných podmínkách pro provozní pravidla, které má Evropská komise vydat prováděcím aktem podle čl. 70i odst. 2 revidované směrnice do 1. září 2026. Podle příslušných přechodných ustanovení musí chovy splňovat požadavky nové právní úpravy v závislosti na jejich kapacitě ve lhůtě 4, 5 nebo 6 let ode dne vstupu daného prováděcího aktu v platnost. Současně směrnice umožňuje, aby pro zařízení k chovu hospodářských zvířat byl namísto standardního povolování použit zjednodušený správní postup (ve směrnici označený jako „registrace“), a to s ohledem na vysoký počet chovných zařízení, která by měla být zahrnuta do oblasti působnosti směrnice, a na relativní jednoduchost procesů a struktury emisí těchto zařízení (viz recitál 44 směrnice 2024/1785/EU). Proto se v navrhované novele zákona o integrované prevenci navrhuje, aby pro řízení o vydání integrovaného povolení v případě zařízení k chovu hospodářských zvířat platily určité odchylky, stanovené za účelem zjednodušení řízení oproti standardnímu řízení o vydání integrovaného povolení.
Navrhovaná novela zákona o integrované prevenci rovněž předpokládá, že postupné přijímání obecně závazných pravidel pro jednotlivá odvětví v návaznosti na nové závěry o BAT (v případě chovů hospodářských zvířat v návaznosti na jednotné podmínky pro provozní pravidla), které budou zveřejněny po 1. červenci 2026, bude spojeno s postupným zaváděním elektronického povolování. Podle příslušného požadavku směrnice (čl. 5 odst. 4) jsou členské státy povinny vyvinout elektronické systémy pro udělování povolení pro zařízení a do 31. prosince 2035 zavést postupy elektronického povolování. Současně je stanoveno, že Komise zorganizuje ve věci elektronického udělování povolení výměnu informací s členskými státy a zveřejní pokyny týkající se osvědčených postupů. V předkládaném návrhu novely zákona o integrované prevenci se tak navrhuje zřízení nového informačního systému pro elektronické povolování, s tím, že se předpokládá, že tento informační systém bude spuštěn dne 1. 1. 2029, a to nejprve pro chovy hospodářských zvířat. Následně bude tento systém postupně rozšiřován na další kategorie zařízení, s tím, že spuštění systému bude navazovat na vydání nových závěrů o BAT. Spuštění daného informačního systému pro příslušnou kategorii zařízení bude spojeno se stanovením formuláře žádosti o vydání integrovaného povolení, která bude povinně podávána prostřednictvím tohoto systému, v prováděcí vyhlášce.
V návaznosti na výše uvedené lze konstatovat, že změny v navrhované novele zákona o integrované prevenci zahrnují zejména:
· Změny v definicích pojmů – úpravy stávajících definic a doplnění nových.
· Zřízení informačního systému pro elektronické povolování.
· Doplnění nových náležitostí obsahu závazných podmínek provozu v integrovaném povolení a nových požadavků na způsob stanovení závazných podmínek provozu (nový způsob stanovení emisních limitů, stanovení podmínek týkajících se environmentální výkonnosti aj.).
· Zavedení nového institutu obecně závazných pravidel pro účely povolování.
· Nové nastavení právní úpravy pro zařízení k chovu hospodářských zvířat (rozšíření režimu integrované prevence, zvláštní ustanovení pro řízení o vydání integrovaného povolení aj.).
· Zavedení výjimky pro případ krize způsobené mimořádnými okolnostmi.
· Zavedení nové povinnosti provozovatelů zařízení zavést systém environmentálního řízení splňující stanovené požadavky (u stávajících zařízení do 1. července 2027) a zpracovat a zahrnout do svých systémů environmentálního řízení plány transformace (u energeticky náročných odvětví do 30. června 2030, u ostatních zařízení v návaznosti na přezkum podmínek integrovaného povolení po zveřejnění závěrů o BAT podle § 18 odst. 3 po 1. lednu 2030).
· Rozšíření důvodů pro obligatorní přezkum závazných podmínek integrovaného povolení (v případě žádosti o prodloužení doby provozu skládky).
· Rozšíření případů, kdy se změna zařízení považuje za podstatnou (za účelem zajištění nových požadavků na účast veřejnosti).
· Možnost postupovat v souvislosti s implementací požadavků nových závěrů o BAT odchylně od § 18 odst. 3 (lhůty aj.) ve vazbě na úrovně emisí a orientační hodnoty environmentální výkonnosti spojené s nově vznikajícími technikami nebo v případě významné průmyslové transformace.
· Nové informační povinnosti Ministerstva životního prostředí a krajských úřadů při mimořádných událostech a haváriích.
· Změny v právní úpravě opatření k nápravě a zastavení provozu zařízení a v právní úpravě přestupků.
· Změny v příloze č. 1 – zejména rozšíření o nové činnosti spadající do režimu zákona o integrované prevenci.
Navrhované změny v zákoně o ochraně ovzduší se týkají převážně transpozice revidovaného čl. 42 směrnice o průmyslových emisích, který konkretizuje podmínky, za kterých se na tepelné zpracování odpadů procesy pyrolýzy a zplyňování nevztahují ustanovení kapitoly IV této směrnice (Zvláštní ustanovení pro zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu).
Co se týče změn v zákoně o správních poplatcích, jedná se pouze o změnu v položce 96 sazebníku, která reflektuje skutečnost, že kategorie činností v oblasti chovu hospodářských zvířat jsou nově upraveny v samostatné příloze č. 1a k zákonu, nikoli v příloze č. 1. Výše správních poplatků v položce 96 zůstává beze změny.
V souvislosti s navrhovanou právní úpravou je rovněž nutno upozornit na skutečnost, že dne 10. prosince 2025 zveřejnila Evropská komise návrh legislativního balíčku „Omnibus“ pro oblast životního prostředí. Tento balíček, jehož účelem je primárně zjednodušení právní úpravy a snížení administrativní zátěže, zahrnuje též změny revidované směrnice o průmyslových emisích. Tyto změny se týkají zejména nově zavedených povinností provozovatelů ve vztahu k systému environmentálního řízení (EMS). Ruší se povinnost provozovatelů zpracovat a zahrnout do EMS plány transformace. Dále se ohledně EMS mj. zrušují požadavky na audit a požadavek na zahrnutí soupisu nebezpečných látek do EMS, umožňuje se zahrnout při splnění stanovených podmínek více zařízení do jednoho EMS a lhůta pro zpracování a zavedení EMS se prodlužuje do roku 2030. Navrhované změny revidované směrnice o průmyslových emisích v rámci balíčku „Omnibus“ jsou blíže popsány v bodě D.
B. Zhodnocení platného právního stavu
Oblast integrované prevence je v současné době v České republice upravena primárně zákonem č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). Tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2003. Směrnice 2010/75/EU, o průmyslových emisích, byla do zákona o integrované prevenci transponována novelizačním zákonem č. 69/2013 Sb. Naposledy byl zákon o integrované prevenci novelizován zákonem č. 284/2021 Sb., tzv. změnovým zákonem k novému stavebnímu zákonu, v rámci rekodifikace veřejného stavebního práva. Dále danou oblast upravuje prováděcí předpis k zákonu o integrované prevenci, kterým je vyhláška č. 288/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o integrované prevenci.
Směrnice o průmyslových emisích je dále transponována zejména zákonem č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Danou směrnici transponují též zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, a prováděcí právní předpisy k nim. Požadavky směrnice o průmyslových emisích jsou kromě právních předpisů v oblasti ochrany životního prostředí dále transponovány mj. právními předpisy v oblasti veřejného zdraví a obecnými právními předpisy, jako je správní řád a soudní řád správní.
Česká republika je povinna směrnici 2024/1785/EU, kterou je revidována původní směrnice o průmyslových emisích 2010/75/EU, řádně a včas transponovat. Pokud by Česká republika tuto povinnost nesplnila, mohlo by jí hrozit uložení sankce.
C. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky
Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky.
V kontextu navrhované právní úpravy jsou relevantní zejména čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy ČR, resp. čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), vyjadřující zásadu výslovného stanovení veřejnoprávních pravomocí na straně jedné a zásadu legální licence, tj. oprávnění fyzických a právnických osob konat vše, co není zákonem zakázáno, na straně druhé. Navrhovaná právní úprava je s uvedenými zásadami v souladu, když formou zákona jsou vymezovány kompetence příslušných orgánů státní správy v dotčených oblastech a současně jsou ukládány povinnosti dalším subjektům.
Navrhovanou právní úpravou dochází k naplňování čl. 7 Ústavy ČR, když jejím předmětem jsou opatření směřující k ochraně přírodního bohatství. Opatření obsažená v navrhované právní úpravě nacházejí oporu v čl. 35 odst. 3 Listiny, když jsou zákonnou formou nastaveny limity některých lidských činností s cílem zamezit znečišťování životního prostředí. V této souvislosti je navrhovaná právní úprava v souladu i s čl. 11 odst. 3 Listiny, který připouští určitá omezení vlastnického práva v zájmu ochrany přírody a životního prostředí, a to tak, že jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Navrhovaná právní úprava je rovněž v souladu s čl. 26 Listiny, kde je v odstavci 1 zakotveno mj. právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, s tím, že podle odstavce 2 může zákon pro výkon určitých činností stanovit podmínky a omezení.
D. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii
Navrhovaná právní úprava je plně v souladu s předpisy Evropské unie, judikaturou Soudního dvora Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie.
Předkládaným návrhem zákona je transponována do právního řádu České republiky směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1785 ze dne 24. dubna 2024, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) a směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů.
Daným návrhem zákona jsou rovněž transponována ustanovení původní směrnice o průmyslových emisích (2010/75/EU), která se týkají fakultativního institutu obecně závazných pravidel (čl. 3 odst. 8, čl. 6, čl. 17). Zavedení tohoto institutu do právní řádu ČR se navrhuje až nyní v rámci předkládaného návrhu zákona. V souvislosti s transpozicí nové právní úpravy týkající se tepelného zpracování odpadu v čl. 42 odst. 1 směrnice 2010/75/EU, ve znění směrnice 2024/1785/EU, dochází rovněž k retranspozici čl. 42 odst. 2, který byl v rámci revize směrnice ponechán v původním znění. Navrhovaná právní úprava též v několika případech zasahuje do ustanovení, která jsou vykazována jako transpoziční k nerevidovaným ustanovením směrnice 2010/75/EU. Vzhledem k charakteru daných změn se v těchto případech nemění dosavadní míra transpozice. Tyto změny jsou tak pouze vyznačeny ve srovnávací tabulce.
Nové požadavky revidované směrnice o průmyslových emisích budou dále transponovány novelizací vyhlášky č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, a novelizací nařízení vlády č. 401/2015 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech.
V souvislosti s transpozicí revidované směrnice o průmyslových emisích a předkládaným návrhem zákona je rovněž relevantní, že dne 10. prosince 2025 zveřejnila Evropská komise návrh legislativního balíčku „Omnibus“ pro oblast životního prostředí. Tento balíček, jehož účelem je primárně zjednodušení právní úpravy a snížení administrativní zátěže, zahrnuje též návrh směrnice, kterou se mění směrnice 2010/75/EU, o průmyslových emisích, ve znění směrnice 2024/1785/EU, a dále směrnice 2008/98/ES (rámcová směrnice o odpadech) a směrnice 2015/2193/EU (směrnice o středních spalovacích zdrojích). Celý materiál je dostupný zde: https://environment.ec.europa.eu/publications/simplification-administrative-burdens-environmental-legislation_en
Navrhované změny revidované směrnice o průmyslových emisích se týkají zejména nově zaváděných povinností provozovatelů zařízení ohledně systému environmentálního řízení (EMS) a plánů transformace. Jedná se o následující změny:
· Umožňuje se, aby bylo do jednoho systému environmentálního řízení zahrnuto více zařízení, pokud se jedná o zařízení provozovaná v rámci stejného členského státu, která jsou pod kontrolou téhož provozovatele nebo více provozovatelů v rámci téže společnosti.
· Zrušuje se požadavek, aby EMS zahrnoval soupis nebezpečných látek přítomných v zařízení nebo z něj emitovaných a posouzení rizik dopadu těchto látek na lidské zdraví a životní prostředí, jakož i analýzu možností jejich nahrazení bezpečnějšími alternativami nebo omezení jejich používání nebo emisí.
· Zrušuje se zmocnění pro Evropskou komisi k vydání prováděcího aktu, který stanoví informace z EMS relevantní pro zveřejnění.
· Zrušují se požadavky týkající se auditu EMS.
· Zrušuje se povinnost provozovatelů zpracovat plány transformace a zahrnout je do EMS.
· Lhůta pro zpracování a zavedení EMS, která byla původně stanovena do 1. července 2027, se prodlužuje o 3 roky do 1. července 2030.
Další změny revidované směrnice o průmyslových emisích, které se navrhují v rámci balíčku „Omnibus“, jsou následující:
· Vymezení kategorie 2.2. v příloze I je upraveno tak, že místo „výroba surového železa“ se nově uvádí „výroba železa“.
· Rozsah působnosti směrnice ve vztahu k zařízení pro chov drůbeže a prasat se upravuje tak, že z přílohy Ia směrnice jsou vyjmuty chovy drůbeže v režimu ekologické produkce v souladu s nařízením (EU) 2018/848 a pro účely výpočtu velikosti chovu v dobytčích jednotkách se nově namísto selat s hmotností menší nebo rovnou 20 kg budou započítávat pouze odstávčata s hmotností menší nebo rovnou 20 kg.
· V příloze V směrnice (Technická ustanovení týkající se spalovacích zařízení) se za účelem podpory dekarbonizace a přechodu na čistou energii navrhují změny, které by při splnění stanovených podmínek měly usnadnit povolování zařízení, v nichž jsou použity technologie spalování obohaceného kyslíkem nebo spalování vodíku. Obdobné změny jsou navrženy rovněž ve směrnici 2015/2193/EU.
· U některých nových povinností bylo identifikováno, že pro ně chybí přechodné období. Proto byly do přechodných ustanovení týkajících se stávajících zařízení doplněny nové povinnosti týkající se monitoringu (čl. 16 odst. 2 a 3) a nový požadavek, aby povolení zahrnovalo vhodné požadavky zajišťující posouzení potřeby prevence nebo snížení emisí látek splňujících kritéria článku 57 nařízení (ES) č. 1907/2006 nebo látek, na něž se vztahují omezení v příloze XVII tohoto nařízení [čl. 14 odst. 1 písm. ab)].
E. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, se předmětu navrhované novely týká Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva), zejména ve vztahu k úpravě informování veřejnosti a její účasti v povolovacím procesu. V souvislosti s jedním z hlavních cílů navrhované právní úpravy, kterým je podpora dekarbonizace, se navrhované novely týkají Rámcové úmluva OSN o změně klimatu a Pařížská dohoda.
Navrhovaná právní úprava je s těmito mezinárodními smlouvami plně v souladu.
F. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad návrhu právního předpisu na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
Vzhledem k tomu, že navrhovaná právní úprava je čistě transpoziční, tj. nejsou navrhovány změny nad rámec transpozice směrnice, je v Plánu legislativních prací na rok 2025 stanoveno, že se pro daný návrh zákona nezpracovává hodnocení dopadů regulace (RIA).
Navrhovaná právní úprava bude mít dopady na státní rozpočet v souvislosti s administrativními náklady na zavedení a správu informačního systému pro elektronické povolování. Možnosti financování daného informačního systému ze zdrojů mimo státní rozpočet jsou v současné době v řešení. Dále bude mít navrhovaná právní úprava dopady na státní rozpočet a na rozpočty krajů v důsledku zvýšené administrativní zátěže povolujících úřadů (tj. krajských úřadů) a kontrolních orgánů (zejména ČIŽP), způsobené nárůstem administrativní činnosti v návaznosti na rozšíření působnosti zákona o integrované prevenci na další činnosti, větší složitost povolovacích řízení z důvodů nových požadavků aj.
Zavedení elektronického povolování ve svém důsledku naopak povede k výraznému snížení administrativní zátěže, a to jak na úrovni Ministerstva životního prostředí, tak také na úrovni krajských úřadů. Navrhovaný/uvažovaný systém bude některé úkony provádět automaticky, a tím umožní příslušným povolujícím úřadům věnovat se odborné stránce rozhodovacího procesu. Lze očekávat také snížení administrativní zátěže (zvláště v přípravné fázi) kontrolního orgánu, neboť bude mít k dispozici kompletní přehled o činnostech v kontrolovaných zařízeních. Informační systém může generovat nestandardní stavy v zařízení a zaměřit pozornost kontrolního orgánu na konkrétní případy.
Snížení administrativní zátěže pro povolující a kontrolní orgány přinese také zavedení obecně závazných pravidel (včetně jednotných provozních pravidel pro chovy). Větší nároky však budou na ústřední orgány, CENII a technické pracovní skupiny, které budou muset připravit podklady pro vytvoření obecně závazných pravidel.
Krajské úřady (Povolující orgány):
· Nárůst agendy: Krajské úřady budou čelit skokovému nárůstu administrativy. Rozšíření působnosti zákona na nové činnosti nebudou příliš výrazné, je očekáván nárůst o desítky zařízení. Ale rozšíření v oblasti chovů (příloha č. 1a) bude znamenat výrazný nárůst řízení o vydání integrovaného povolení, který je odhadován v řádech nižších stovek zařízení (u menších farem nelze určit přesně, neboť k agregaci chovů v rámci jednoho zařízení bude vydán Evropskou komisí prováděcí akt až v roce 2028).
· Složitější rozhodování: Nová pravidla pro stanovování emisních limitů (na nejnižší úrovni), posuzování výjimek a kontrola povinnosti týkajících se systému environmentálního řízení kladou vyšší nároky na odbornost úředníků a časovou náročnost řízení.
· Informační povinnosti: Krajské úřady budou mít nové povinnosti informovat provozovatele vodovodů a čistíren odpadních vod v případě havárií ovlivňujících zdroje vody.
Ministerstvo životního prostředí (MŽP) a CENIA:
· Náklady na IT: MŽP ponese náklady na vývoj, zavedení a správu nového informačního systému pro elektronické povolování.
· Legislativa a metodika: MŽP bude muset připravit a aktualizovat obecně závazná pravidla (vyhlášky) pro jednotlivé sektory ve spolupráci s MPO a MZe.
· Agentura CENIA bude mít klíčovou roli v odborné podpoře, správě informačního systému a vyjadřování se v řízeních, což zvýší nároky na její kapacity.
Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP):
· Kontrolní činnost: Rozšíření okruhu regulovaných subjektů logicky povede k většímu objemu kontrolní činnosti. Inspekce bude mít také nové pravomoci, například možnost zastavit provoz v případě bezprostředního ohrožení zdraví i bez předchozího uložení nápravného opatření.
D. Ostatní resorty (MPO, MZe, MZd):
· Nutnost spolupráce při přípravě obecně závazných pravidel (v případě chovů jednotných provozních pravidel).
G. Dopad na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Navrhovaná právní úprava bude mít dopad na práva a povinnosti podnikajících fyzických a právnických osob. Odkazujeme zde na část H (Dopad na podnikatelské prostředí České republiky).
H. Dopad na podnikatelské prostředí České republiky
Navrhovaná právní úprava bude mít ekonomické dopady na provozovatele zařízení, a to v souvislosti se zpřísněním požadavků na stanovení závazných podmínek provozu a s požadavky na zavedení systémů environmentálního řízení a plánů transformace. Dopady se dotknou zejména nově zahrnutých sektorů (těžba, baterie, menší chovy) a stávajících zařízení, která budou muset modernizovat technologie. Plnění nových požadavků bude pro dotčené subjekty znamenat zvýšení nákladů.
Zavedení elektronického povolování a obecně závazných pravidel má potenciál v budoucnu snížit administrativní zátěž a urychlit povolovací řízení.
Finanční a technologické dopady:
· Zpřísnění emisních limitů: Provozovatelé budou čelit tlaku na snížení emisí. Emisní limity se nově nebudou automaticky stanovovat na horní hranici rozptylu spojeného s nejlepšími dostupnými technikami (BAT), ale na nejnižší reálně dosažitelné úrovni pro dané zařízení, což může vyvolat potřebu investic do modernějších technologií. Odchylky bude nutné dokládat a zdůvodňovat, to může vyvolat zvýšené náklady. Zjednodušení přináší obecně závazná pravidla, kde bude stanovena hranice, pod kterou provozovatelé nebudou nuceni odůvodnění povolujícímu úřadu předkládat.
· Nové povinnosti (EMS a transformace): Vzniknou náklady spojené se zavedením a certifikací systému environmentálního řízení (EMS). Provozovatelé v energeticky náročných odvětvích musí do 30. 6. 2030, ostatní později, zahrnout do EMS plány transformace zaměřené na dekarbonizaci a oběhové hospodářství. S ohledem na zveřejnění tzv. omnibusu (viz níže) dopady nebudou pro provozovatele tak výrazné, jak se na základě revidované směrnice předpokládalo.
· Sankce: Zavádí se přísnější sankční mechanismus vázaný na obrat. Za závažné přestupky (např. provoz bez povolení) hrozí pokuta až do výše 3 % ročního obratu provozovatele v EU, což představuje významné finanční riziko.
Administrativní dopady:
· Zvýšení zátěže v počátečním přechodném období: Provozovatelé budou muset žádat o změny integrovaných povolení, předkládat nové podklady (zejména popis zařízení a umístěných technologických celků) a zdůvodňovat odchylky od BAT.
· Zjednodušení do budoucna: Zavedení elektronického povolování (od 1. 1. 2029) má zrychlit komunikaci s úřady a snížit administrativu spojenou s povolováním, plněním ohlašovacích povinností a podáváním každoročních zpráv o plnění podmínek integrovaného povolení. Institut obecně závazných pravidel (vyhláška) nahradí individuální stanovování podmínek u sektorových zařízení (zejména chovy), což pro provozovatele znamená větší právní jistotu a zjednodušení procesu
Specifické dopady na nové sektory:
· Zemědělství (chovy): Nová definice kapacit v dobytčích jednotkách (DJ) a snížení prahových hodnot znamená, že do režimu zákona (a povinnosti mít povolení) spadne mnohem více chovatelů prasat a drůbeže než dosud. Pro ně se však připravuje zjednodušený procesní režim.
· Nově regulované obory: Do působnosti zákona jsou zařazeny nové činnosti. Tyto subjekty budou muset nově projít procesem integrovaného povolování.
I. Zhodnocení, zda návrhem právního předpisu není zakládána veřejná podpora
Předkládaný návrh nezakládá žádné plnění ze strany státu nebo z veřejných prostředků, které by naplnilo nebo bylo způsobilé naplnit definiční znaky veřejné podpory[footnoteRef:2]. [2: https://uohs.gov.cz/cs/verejna-podpora.html ]
J. Sociální dopad, včetně dopadu na specifické skupiny obyvatel, především na osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny
Sociální dopady včetně uvedených specifik se nepředpokládají, a to s ohledem na charakter řešené oblasti a rovněž vzhledem ke skutečnosti, že navrhovanou právní úpravou jsou stanoveny povinnosti výhradně právnickým a podnikajícím fyzickým osobám.
Revidovaná směrnice o průmyslových emisích výrazně posiluje práva veřejnosti v účastenství povolovacích a změnových řízení. Např. změny v zařízení vyplývající z přezkumů BAT se budou častěji považovat za "podstatné změny", což garantuje účast veřejnosti v řízení. Veřejnost bude mít lepší přístup k údajům o provozu zařízení (např. informace z EMS, výsledky monitoringu) prostřednictvím informačního systému integrované prevence
Nepřímé pozitivní dopady lze očekávat v oblasti veřejného zdraví, zejména v lokalitách s vyšší mírou průmyslového znečištění. Občané žijící v okolí průmyslových zařízení budou lépe chráněni před znečištěním (včetně zápachu) a toxickými látkami. Zavádí se právo jednotlivců na náhradu újmy na zdraví způsobenou porušením environmentálních předpisů
K. Dopad na rovnost mužů a žen, upravuje-li návrh právního předpisu postavení fyzických osob nebo se tohoto postavení dotýká
Navrhovaný právní předpis žádné dopady na rovnost žen a mužů nemá a vzhledem k technickému charakteru návrhu se nijak nedotýká postavení žen a mužů.
L. Dopad na životní prostředí
Předkládaná novela zákona bude mít pozitivní dopady na životní prostředí, neboť v souladu se směrnicí, kterou transponuje, je jejím cílem snížení negativních dopadů provozování průmyslových činností na životní prostředí a lidské zdraví a přispění k dosažení klimatické neutrality, udržitelného hospodářského rozvoje a vysoké úrovně ochrany životního prostředí a lidského zdraví.
M. Dopad na ochranu práv dětí
Dopady na děti a ochranu jejich práv se s ohledem na technický a implementační charakter této navrhované právní úpravy a na relativně úzkou skupinu adresátů nepředpokládají. Ačkoli návrh zákona nemá přímý dopad na práva dětí, lze očekávat nepřímé pozitivní účinky v oblasti veřejného zdraví, které mohou přispět k ochraně zdraví dětské populace.
N. Dopad na bezpečnost nebo obranu státu
Bezpečnost ani obrana státu není s ohledem na charakter navrhované právní úpravy dotčena.
O. Dopad ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Dopad ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů má navrhované zavedení nového informačního systému pro elektronické povolování. Tento informační systém, u něhož se předpokládá spuštění od 1. 1. 2029, nebude veřejně přístupný. Pro účely zajištění průběhu příslušných postupů (správní řízení, zpracování zprávy o plnění podmínek integrovaného povolení), bude docházet ke shromažďování osobních údajů fyzických osob, které činí příslušný správní úkon, nebo fyzických osob, které jednají za právnickou osobu, jejímž jménem daný správní úkon činí. Zpracování dat v tomto systému bude nastaveno tak, aby bylo v souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR) a se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů.
Co se jinak týče právní úpravy povolovacích procesů a ohlašovacích povinností, rozsah požadovaných osobních údajů oproti platné právní úpravě se nemění.
Navrhovaná právní úprava je tak plně v souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR) a se zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů.
P. Zhodnocení korupčních rizik návrhu právního předpisu
Předkladatel v návrhu právního předpisu nezjistil žádné prvky, které by mohly zakládat prostor pro korupci, a korupční rizika jsou tedy zanedbatelná. Zavedení elektronického systému a obecně závazných pravidel může naopak zvýšit transparentnost, čímž by se mělo snížit prostředí pro možnost korupce.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K části první – Změna zákona o integrované prevenci
K čl. I
K bodu 1 (poznámka pod čarou č. 1)
Na konec poznámky pod čarou č. 1, kde je uvedena směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích, se doplňuje transponovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1785 ze dne 24. dubna 2024, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) a směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů. Touto směrnicí je původní směrnice o průmyslových emisích revidována.
K bodu 2 (§ 1)
V souladu s cíli nové právní úpravy ve směrnici o průmyslových emisích (dále též „směrnice“), které jsou promítnuty do čl. 1 odst. 1 směrnice, se do § 1 odst. 1 zákona o integrované prevenci (dále jen „zákon“) doplňuje, že účelem zákona je též zvyšovat účinnost využívání zdrojů a podporovat oběhové hospodářství a dekarbonizaci.
K bodům 3 až 13 (§ 2)
V souvislosti s transpozicí směrnice 2024/1785/EU dochází k úpravám textu některých stávajících definic v § 2 a k doplnění definic nových.
V definici zařízení v § 2 písm. a) je zohledněno, že kategorie činností v oblasti chovu hospodářských zvířat jsou nově uvedeny v příloze č. 1a k zákonu, kterou je transponována příloha č. Ia směrnice, nikoli v příloze č. 1 jako dosud.
V návaznosti na doplnění zápachu do definice znečištění v čl. 3 odst. 2 směrnice se do definice znečištění v § 2 písm. b) doplňují látky obtěžující zápachem. Tyto látky jsou uvedeny v definici znečišťující látky v § 2 písm. b) zákona o ochraně ovzduší. Text směrnice zde byl transponován v souladu s tím, že zápach je vždy vázán na emitované znečišťující látky. Doplnění dané definice souvisí s doplněním zápachu do čl. 12 odst. 1 písm. c) a f) (náležitosti žádosti o vydání povolení). Doplnění v čl. 12 odst. 1 písm. f) je transponováno formou doplnění náležitostí žádosti o vydání povolení provozu v bodě 1.4. přílohy č. 7 k zákonu o ochraně ovzduší (viz níže odůvodnění k danému ustanovení). Ve směrnici je nově ochrana před obtěžováním zápachem více akcentována. Podle preambule směrnice 2024/1785/EU (recitál 4) by znečištění zápachem mělo být zohledněno při definování nejlepších dostupných technik a při udělování povolení nebo jeho přezkumu.
V definici emisního limitu v § 2 písm. d) bylo zohledněno, že ve směrnici byla zrušena dosavadní příloha II, která byla transponována do přílohy č. 2 k zákonu o integrované prevenci „Seznam hlavních znečišťujících látek pro stanovování emisních limitů“. Ve směrnici byly odkazy na tuto přílohu nahrazeny odkazy na přílohu II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 ze dne 18. ledna 2006, kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek a kterým se mění směrnice Rady 91/689/EHS a 96/61/ES (tzv. nařízení E-PRTR). Látky uvedené v této příloze jsou tedy nyní prioritními látkami z hlediska stanovení emisních limitů. Proto se navrhuje, aby na přílohu II k danému nařízení EU bylo odkazováno i v definici emisního limitu. Toto nařízení bude s účinností od 1. ledna 2028 zrušeno a nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1244 ze dne 24. dubna 2024 o ohlašování environmentálních údajů z průmyslových zařízení, o zřízení portálu průmyslových emisí a o zrušení nařízení (ES) č. 166/2006. Toto nařízení bude adaptováno primárně zákonem č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, a prováděcím nařízením vlády č. 145/2008 Sb. V daném nařízení je stanoveno, že odkazy na přílohu II zrušeného nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 se považují za odkazy na přílohu II tohoto nařízení (ta obsahuje o 3 znečišťující látky více), nicméně MŽP předpokládá, že v rámci adaptační úpravy by byly za účelem posílení právní jistoty adresátů i v zákoně o integrované prevenci odkazy na zrušené nařízení E-PRTR nahrazeny odkazy na nařízení o portálu průmyslových emisích.
V definici nejlepších dostupných technik v § 2 písm. e) se provádí jen několik drobných změn.
Co se týče definice podstatné změny v § 2 písm. i), v bodě 1 se provádí pouze úprava zohledňující, že činnosti v oblasti chovu drůbeže a prasat jsou nově uvedeny v příloze č. 1a, nikoli v příloze č. 1. V bodě 3, který se podle platné právní úpravy týká změn zahrnujících výjimku z úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami podle § 14 odst. 5 a změn vyplývajících z výsledků přezkumu podle § 18 odst. 1 písm. d), se výslovné uvedení těchto změn nahrazuje odkazem na § 19a odst. 6. V tomto ustanovení jsou již nyní uvedeny případy, kdy se změna zařízení vždy považuje za podstatnou, s tím, že se jedná právě o případy výjimky podle § 14 odst. 5 a o změnu vyplývající z přezkumu podle § 18 odst. 1 písm. d). Nyní se z důvodu nových požadavků směrnice na účast veřejnosti okruh případů, kdy se změna vždy považuje za podstatnou, v § 19a odst. 6 rozšiřuje (k tomu blíže viz odůvodnění k § 19a odst. 6), a bylo by nadbytečné celé toto vymezení duplicitně uvádět i v definici podstatné změny.
V definici závěrů o nejlepších dostupných technikách v § 2 písm. k) se v souladu s příslušnými úpravami této definice ve směrnici pouze doplňuje, že tyto závěry zahrnují též závěry o nově vznikajících technikách, úrovně emisí spojené s nově vznikajícími technikami, úrovně environmentální výkonnosti spojené s nejlepšími dostupnými technikami a obsah systému environmentálního řízení včetně referenčních úrovní.
Nově doplňované definice v § 2 písm. m) až p) se týkají environmentální výkonnosti. Nová úprava týkající se environmentální výkonnosti byla do směrnice o průmyslových emisích doplněna za účelem podpory dekarbonizace, efektivního využívání zdrojů a oběhového hospodářství (viz recitál 27 preambule směrnice 2024/1785/EU). Samotná environmentální výkonnost je definována v písm. n) jako „výkonnost týkající se úrovně spotřeby, účinného využívání zdrojů, pokud jde o materiály, vodu a energetické zdroje, opětovného použití materiálů a vody a vzniku odpadů“. V písmeni m) jsou pak definovány úrovně environmentální výkonnosti spojené s nejlepšími dostupnými technikami (BAT-AEPL). Ty budou nově stanoveny jako závazné v závěrech o BAT, pokud budou pro jejich stanovení na základě procesu výměny informací o BAT k dispozici dostatečná data. V § 2 písm. o) je definován limit environmentální výkonnosti (ve směrnici „mezní hodnota environmentální výkonnosti“). Jak vyplývá z čl. 15 odst. 4 směrnice a navržené transpoziční úpravy v § 14c odst. 1, stanovení limitu environmentální výkonnosti v integrovaném povolení bude relevantní v případech, že v příslušných závěrech o BAT budou stanoveny úrovně environmentální výkonnosti spojené s nejlepšími dostupnými technikami, a bude se týkat pouze vody. Ve vztahu k odpadům a jiným zdrojům, než je voda, mají být v případech, kdy jsou v závěrech o BAT stanoveny BAT-AEPL, v integrovaném povolení stanoveny orientační úrovně environmentální výkonnosti. Ke stanovení závazných podmínek provozu týkajících se environmentální výkonnosti blíže viz odůvodnění k § 14c. V § 2 písm. p) jsou definovány referenční úrovně („benchmarks“). Jedná se o orientační referenční hodnoty, které mají provozovatelé zahrnout do svých systémů environmentálního řízení, pokud je environmentální výkonnost do velké míry závislá na specifických okolnostech procesů.
Do definice nově vznikajících technik v § 2 písm. q) je pouze doplněna ochrana lidského zdraví.
V § 2 písm. r) a s) se zavádějí nové definice úrovní emisí spojených s nově vznikajícími technikami a úrovní environmentální výkonnosti spojených s nově vznikajícími technikami. Tyto změny souvisejí s tím, že revidovaná směrnice klade zvýšený důraz na podporu nově vznikajících technik, resp. celkově na podporu zavádění inovativních procesů a technologií. Uvedené úrovně emisí budou stanoveny v závěrech o BAT.
V § 2 písm. t) se doplňuje nová definice významné průmyslové transformace. Jedná se o aplikaci nově vznikajících technik nebo nejlepších dostupných technik, která zahrnuje významnou změnu technologie celého zařízení nebo jeho části nebo nahrazení stávajícího zařízení novým zařízením, a tím umožňuje mimořádně velké snížení emisí skleníkových plynů a optimalizuje vedlejší přínosy pro životní prostředí alespoň na úrovně, kterých lze dosáhnout pomocí technik uvedených v příslušných závěrech o BAT, přičemž se přihlíží k mezisložkovým vlivům. Úprava významné průmyslové transformace v čl. 27e směrnice je transponována ustanovením § 15g. Významná průmyslová transformace může být zahrnuta do transformačních plánů (viz čl. 27d směrnice a transpoziční ustanovení § 15f navrhované novely).
Nově doplňované definice v § 2 písm. u) až w) souvisejí s novou právní úpravou chovů hospodářských zvířat. V písm. u) je nově definována dobytčí jednotka. V příloze č. 1a je stanovena v dobytčích jednotkách kapacita, při jejímž překročení spadá zařízení do režimu zákona o integrované prevenci. I vzhledem k tomu, že nová právní úprava přináší významné změny, co se týče podmínek pro provoz zařízení k chovu hospodářských zvířat, se navrhuje, aby do zákona o integrované prevenci byly ze směrnice převzaty definice drůbeže a prasat. V § 2 písm. v) je drůbež definována s odkazem na příslušné nařízení EU. Definice prasat v § 2 písm. w), odpovídá definici ve směrnici o průmyslových emisích, která odkazuje na příslušnou směrnici EU. V zákoně o integrované prevenci je proto v navrhované definici odkazováno na příslušnou transpoziční úpravu k daným ustanovením této směrnice, tj. na § 3 odst. 1 vyhlášky č. 208/2004 Sb.
Definice obecně závazných pravidel v čl. 3 odst. 8 není transponována přímo do § 2, ale je promítnuta do právní úpravy obecně závazných pravidel v § 13a. Tento postup byl zvolen vzhledem k charakteru této definice a lépe odpovídá věcnému vymezení v samotném ustanovení. Obdobný postup byl zvolen v případě definice provozních pravidel v čl. 2 odst. 12a. Obsah tohoto pojmu byl promítnut do § 20e, který je jedním z ustanoveních zvláštní právní úpravy pro chovy hospodářských zvířat.
K bodům 14 a 15 (§ 3 odst. 1)
Navrhované změny v § 3 odst. 1 souvisejí s plánovaným zavedením nového informačního systému pro elektronické povolování podle § 5b. Navrhuje se, že po zavedení daného systému pro příslušnou kategorii činností bude žádost o vydání integrovaného povolení povinně podávána prostřednictvím tohoto systému. S tím, že žádost musí být vždy podána na stanoveném formuláři, jehož náležitosti stanoví vyhláška. Nová právní úprava týkající se zavedení informačního systému pro elektronické povolování, včetně navrhovaných změn v § 3 odst. 1, má podle návrhu nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2029. Současně přechodné ustanovení čl. II bod 19 stanoví, že až do dne spuštění daného informačního systému pro příslušnou kategorii činnosti podle přílohy č. 1 nebo 1a se postupuje podle dosavadní právní úpravy. To rovněž znamená, že žádost o vydání integrovaného povolení se do té doby podává stejně jako dosud.
K bodům 16 a 17 (§ 4)
V § 4 odst. 1 písm. e) se za účelem transpozice čl. 12 odst. 1 písm. b) směrnice doplňuje požadavek na uvedení údajů o vodě, která se v zařízení používá nebo je zařízením produkována.
Do § 4 odst. 1 písm. m), který upravuje jako jednu z náležitostí žádosti o vydání integrovaného povolení návrh závazných podmínek provozu zařízení a jeho zdůvodnění, se doplňují další podklady, u nichž povinnost předložení jako součásti žádosti vyplývá z dalších ustanovení zákona. Stejně jako dosud musí návrh závazných podmínek provozu obsahovat vyhodnocení souladu návrhu se závěry o BAT a případně odborné posouzení, pokud provozovatel žádá o udělení výjimky z úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami. S tím, že odborné posouzení musí v případě žádosti o tuto výjimku (nyní nově upravenou v § 14b) zahrnovat též posouzení dopadu výjimky na koncentraci dotčených znečišťujících látek v přijímajícím prostředí. Odborné posouzení je též náležitostí žádosti o výjimku z úrovní environmentální výkonnosti spojených s nejlepšími dostupnými technikami (§ 14c odst. 2). Žádost v případech, kdy je to relevantní, musí obsahovat též posouzení celého rozsahu úrovní emisí spojeného s nejlepšími dostupnými technikami (§ 14a odst. 3). Povinnost předložit toto posouzení má provozovatel v případě, že navrhuje stanovení emisních limitů na úrovni emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami, ale mírnějších, než stanoví obecně závazná pravidla. Pokud provozovatel zařízení navrhuje v případě výpustí odpadních vod do kanalizace stanovení emisních limitů se přihlédnutím k čistícímu efektu čistírny odpadních vod (§ 15b), musí být součást žádosti též posouzení, zda jsou splněny stanovené podmínky pro uplatnění tohoto postupu.
K bodům 18 a 19 (§ 5a)
V § 5a odst. 4, který stanoví údaje, které jsou vedeny v informačním systému integrované prevence pro účely zveřejnění, se v písmeni e) doplňují informace o udělených výjimkách z úrovní environmentální výkonnosti spojených s nejlepšími dostupnými technikami (§ 14c odst. 2) a udělených výjimkách pro případ krize způsobené mimořádnými okolnostmi (§ 15c). Dále se doplňují v novém písmeni f) informace uvedené v systémech environmentálního řízení (§ 15e odst. 6), na které se vztahuje povinnost zveřejnění podle revidované směrnice o průmyslových emisích. V § 15e odst. 6 je stanoveno, že se tyto informace zveřejňují prostřednictvím informačního systému integrované prevence.
K bodu 20 (§ 5b)
V novém § 5b se navrhuje zřízení nového informačního systému pro elektronické povolování. Navrhovaný informační systém pro elektronické povolování by měl být koncipován modulárně, přičemž jednotlivé moduly budou mít více úrovní funkcionality, které umožní postupné rozšiřování systému podle potřeb jednotlivých kategorií zařízení a správních agend. Zatím ještě není rozhodnuto, zda se bude jednat o samostatný informační systém, nebo se bude z technického hlediska jednat o součást stávajícího informačního systému integrované prevence. Zvažovány jsou nyní obě varianty technického uspořádání.
Tento systém má sloužit pro podávání žádostí o vydání integrovaného povolení a dalších žádostí o zahájení správního řízení podle zákona o integrované prevenci, pro činění dalších úkonů vůči povolujícímu úřadu ze strany provozovatelů (podávání zprávy o plnění integrovaného povolení, ohlašování změn v provozu zařízení, zasílání informací ze systému environmentálního řízení), podávání odvolání proti rozhodnutí, vydávání vyjádření příslušných správních úřadů a odborných vyjádření CENIA v řízeních a rovněž pro automatizované vytváření úplných znění integrovaných povolení. Systém bude sloužit rovněž pro zpracování všech dokumentů, které budou jeho prostřednictvím podávány. Informační systém elektronického povolování bude aktivně posílat notifikace o vložených informacích zúčastněným stranám a požadované údaje do informačního systému integrované prevence, který slouží ke zveřejňování informací směrem k veřejnosti. Do budoucna pak není vyloučeno, že systém bude plnit ještě další funkce. Vzhledem ke svému účelu nebude tento informační systém veřejně přístupný.
Jedná se zde o transpozici čl. 5 odst. 4 směrnice, podle kterého jsou členské státy povinny vyvinout elektronické systémy pro udělování povolení pro zařízení a do 31. prosince 2035 zavést postupy elektronického povolování. Současně je stanoveno, že Komise zorganizuje ve věci elektronického udělování povolení výměnu informací s členskými státy a zveřejní pokyny týkající se osvědčených postupů.
Předpokládá se, že informační systém pro elektronické povolování bude spuštěn dne 1. 1. 2029, a to nejprve pro činnosti uvedené v příloze č. 1a k zákonu, tj. chovy hospodářských zvířat. A to z toho důvodu, že zařízení k chovu hospodářských zvířat musí splňovat nové požadavky ve lhůtě 4, 5 nebo 6 let (podle kapacity) ode dne zveřejnění prováděcího aktu Komise podle § 70i odst. 2 směrnice, kterým budou vydány jednotné podmínky pro provozní pravidla. Tento prováděcí akt má být podle směrnice vydán do 1. září 2026. Následně bude tento systém postupně rozšiřován na další kategorie zařízení, s tím, že spuštění pro jednotlivé průmyslové sektory podle kategorií činností uvedených v příloze č. 1 k zákonu bude navazovat na vydání nových závěrů o BAT. Spuštění daného informačního systému pro příslušnou kategorii zařízení bude spojeno se stanovením formuláře žádosti o vydání integrovaného povolení v prováděcí vyhlášce (viz odůvodnění k § 3 odst. 1). V přechodném ustanovení čl. II bod 19 je stanoveno, že do doby spuštění daného informačního systému pro příslušnou kategorii činností se postupuje podle dosavadní právní úpravy. Formulář žádosti, specificky zpracovaný pro každou kategorii činnosti, je nezbytný nejen z hlediska datové struktury systému, ale i pro přesné stanovení závazných podmínek provozu, které se odvíjejí od zveřejněných závěrů o BAT. Tyto podmínky budou v rámci systému částečně nebo zcela automatizovány, což umožní efektivnější zpracování žádostí a zvýší právní jistotu adresátů.
K bodu 21 (§ 11 odst. 2 úvodní část ustanovení)
Jedná se pouze o upřesnění textu, kterým je reflektována změna provedená novelou č. 284/2021 Sb. spočívající v tom, že odborné vyjádření podle § 11 již nevydává odborně způsobilá osoba, ale Česká informační agentura životního prostředí (CENIA) v rámci odborné podpory výkonu státní správy podle § 5. Institut odborně způsobilé osoby byl uvedenou novelou zrušen.
K bodu 22 [§ 11 odst. 2 písm. c)]
Jde pouze o legislativně-technickou úpravu, spočívající v aktualizaci odkazů.
K bodům 23 až 33 (§ 13)
Písmeno a) v § 13 odst. 4 se doplňuje tak, že nově vedle emisních limitů obsahuje též závazné rozsahy environmentální výkonnosti, limity environmentální výkonnosti a orientační úrovně environmentální výkonnosti. Stanovení těchto parametrů týkajících se environmentální výkonnosti v integrovaném povolení je upraveno v § 14c. Relevantní je v případech, kdy závěry o BAT stanoví úrovně environmentální výkonnosti spojené s BAT. Blíže viz odůvodnění k § 14c.
V písmeni d) se doplňuje, že podmínky provozu mají zohledňovat také části povodí související s místy odběru vody určené k lidské spotřebě. Tím se rozšiřuje demonstrativní výčet oblastí, k nimž se mají podmínky zajišťující ochranu zdraví člověka a ochranu životního prostředí vztahovat v souladu s doplněním ustanovení čl. 14 odst. 1 druhý pododstavec písm. b) směrnice. Stávající právní úprava v právních předpisech v oblasti veřejného zdraví tím není dotčena.
V písmeni f) se dosavadní požadavky na hospodárné využívání surovin a energie doplňují o nové požadavky, které vyplývají z čl. 11 písm. fa) a čl. 14 odst. 1 druhý pododstavec písm. bb) směrnice. Nově je v písmeni f) stanoveno, že se jedná o opatření pro hospodárné využívání a způsob monitorování spotřeby a opětovného používání surovin, materiálových zdrojů, vody a energie. Právní úprava v písmeni f) se rovněž doplňuje v návaznosti na nové znění čl. 11 písm. f) směrnice. Ke stávajícímu požadavku stanovenému v čl. 11 písm. f), že energie má být využívána účinně, bylo doplněno ustanovení, že se podporuje využívání a pokud možno výroba energie z obnovitelných zdrojů. Má však jít spíše o motivaci provozovatelů k využívání energie z obnovitelných zdrojů v maximální možné míře, jak to umožňuje charakter daného zařízení. Nemá se v tomto ohledu jednat o závaznou regulaci, např. ve formě stanovení povinného podílu využívání energie z obnovitelných zdrojů.
Do písmene k), v němž jsou stanoveny náležitosti ohledně postupu vyhodnocení plnění podmínek integrovaného povolení, se doplňuje požadavek na informace o pokroku při plnění cílů politiky ochrany životního prostředí uvedených v § 15e odst. 3 písm. a). Tyto cíle jsou jedním z povinných prvků, které musí obsahovat systém environmentálního řízení.
V písmeni l), jehož obsahem jsou mj. postupy k zabránění emisím do půdy a podzemních vod a s tím související monitoring, se doplňují povrchové vody, a to na základě nového znění čl. 14 odst. 1 druhý pododstavec písm. e) směrnice.
V písmeni m), které nyní obsahuje podmínky pro dodržování emisních limitů, se doplňují limity environmentální výkonnosti, a to na základě nového požadavku stanoveného v čl. 14 odst. 1 druhý pododstavec písm. h) směrnice.
V nově doplňovaném písmeni n) se stanoví jako náležitost obsahu závazných podmínek provozu vhodné požadavky zajišťující posouzení potřeby prevence nebo snížení emisí látek splňujících kritéria čl. 57 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 (tzv. nařízení REACH) nebo látek, na něž se vztahují omezení v příloze XVII tohoto nařízení. V čl. 57 jsou uvedeny látky, které mají být vzhledem ke svým nebezpečným vlastnostem zahrnuty do přílohy XIV, tj. mezi látky vzbuzující mimořádné obavy podléhají povolení. Omezení v příloze XVII se týkají omezení výroby, uvádění na trh a používání. Jedná se zde o transpozici čl. 14 odst. 1 druhý pododstavec písm. ab) směrnice. Doplnění tohoto požadavku souvisí s tím, že jedním z cílů revize směrnice o průmyslových emisích je posílení vazby mezi touto směrnicí a nařízením REACH s cílem lépe řešit rizika používání chemických látek v zařízeních, která spadají do oblasti působnosti dané směrnice (viz recitál 20 preambule směrnice 2024/1785/EU). Za účelem podpory dosažení tohoto cíle také bude nově Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA) svěřena formální úloha při přípravě referenčních dokumentů o BAT.
V novém písmeni o) se stanoví jako zcela nová náležitost obsahu závazných podmínek provozu způsob monitorování koncentrace dotčených znečišťujících látek v přijímajícím prostředí, tj. v ovzduší nebo ve vodě. Jedná se o tzv. imisní monitoring, kterým je transponován čl. 16 odst. 4 a čl. 18 třetí pododstavec směrnice. Stanovení podmínek pro imisní monitoring spojuje navrhovaná právní úprava v návaznosti na příslušné požadavky směrnice se dvěma případy. Za prvé se jedná o případ uvedený § 14b odst. 3, kdy je udělována výjimka z úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami a odborné posouzení předložené provozovatelem podle odstavce 1 prokáže, že stanovení mírnějších emisních limitů bude mít kvantifikovatelný nebo měřitelný účinek na životní prostředí. Za druhé se jedná o případ podle § 15 odst. 3, kdy jsou pro zařízení stanoveny dodatečné (přísnější) podmínky provozu, a to za účelem snížení příspěvku daného zařízení ke znečištění, které přesahuje standard kvality životního prostředí (v dané oblasti je překračován imisní limit a zařízení je identifikováno jako významný přispěvovatel imisní zátěže). Povinnost uložit provozovateli provádění tzv. imisního monitoringu je v tomto případě dána tehdy, pokud posouzení provedené úřadem prokáže, že množství znečišťujících látek vypouštěných zařízením má kvantifikovatelný nebo měřitelný účinek na životní prostředí. Současně je pro oba uvedené případy stanoveno, že povinnost provádění tzv. imisního monitoringu se provozovateli neuloží, pokud je toto monitorování již zajištěno podle jiného právního předpisu. Jedná se zde o případy, kdy je imisní monitoring zajištěn na základě § 5 zákona o ochraně ovzduší. Z hlediska ochrany vod, co se týče provádění imisního monitoringu reprezentativních profilů v útvarech povrchové vody na základě § 21 a 22 vodního zákona, toto monitorování nelze pro účely plnění daných požadavků směrnice považovat za dostatečné, a proto nemůže nahradit povinnost uloženou provozovateli.
Podle nově doplňovaného písmene p) zahrnují náležitosti závazných podmínek provozu v integrovaném povolení též vhodné požadavky stanovující charakteristiky systému environmentálního řízení podle § 15e. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že v integrovaném povolení mají být stanoveny požadavky, které má systém environmentálního řízení splňovat, nicméně tento systém není součástí integrovaného povolení, tj. integrovaným povolením se ani neschvaluje. Dále je v této souvislosti relevantní, že u stávajících zařízení mají být požadavky na systém environmentálního řízení doplněny do integrovaných povolení ve lhůtách podle příslušných přechodných ustanovení. Na tyto lhůty podle přechodných ustanovení však není vázána povinnost zpracování a zavedení systému environmentálního řízení a zajištění provedení prvního auditu tohoto systému. Tato povinnost musí být u stávajících zařízení splněna do 1. července 2027, s tím, že systém environmentálního řízení musí splňovat požadavky stávajících závěrů o nejlepších dostupných technikách, tj. není vyžadováno, aby obsahoval prvky podle § 15e odst. 3. Tyto náležitosti budou muset být do tohoto systému následně doplněny v rámci jeho aktualizace po vydání nových závěrů o BAT. Viz též odůvodnění k § 15e a k přechodným ustanovením.
V § 13 odst. 5, který se týká náležitostí odůvodnění integrovaného povolení, se nově stanoví, že odůvodnění musí obsahovat obdobné náležitosti jako při udělení výjimky z úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami podle § 14 odst. 5 (nově § 14b) též v případě udělení výjimky z úrovní environmentální výkonnosti spojené s nejlepšími dostupnými technikami podle § 14c odst. 2. Dále je z důvodu transpozice čl. 15 odst. 1 třetí pododstavec směrnice do odstavce 5 doplněn požadavek, že pokud úřad při stanovení emisního limitu přihlédne k čistícímu efektu čistírny odpadních vod v souladu s podmínkami stanovenými v § 15b, musí odůvodnění integrovaného povolení obsahovat důvody pro použití tohoto postupu, včetně výsledku posouzení splnění stanovených podmínek provedeného provozovatelem zařízení.
Dále se v § 13 zrušuje stávající odstavec 10, podle kterého je krajský úřad povinen zaslat ministerstvu vydaná rozhodnutí o žádosti o vydání integrovaného povolení do 7 dnů ode dne nabytí právní moci těchto rozhodnutí. Zrušení se navrhuje z toho důvodu, že v současné době se dané ustanovení jeví jako již nadbytečné. Za postačující lze považovat zveřejnění rozhodnutí v informačním systému integrované prevence.
K bodu 34 (§ 13a)
V § 13a je nově zaveden institut obecně závazných pravidel. Tento institut obsahovala již původní směrnice o průmyslových emisích z roku 2010. Jedná se o institut fakultativní povahy, tj. je na volbě členských států, zda jej zavedou či nikoli.
Co se týče úpravy provozních pravidel ve směrnici, v čl. 3 odst. 8 jsou definována jako „mezní hodnoty emisí nebo jiné podmínky, přinejmenším na odvětvové úrovni, které jsou přijaty za účelem přímého použití ke stanovení podmínek pro povolení“. V čl. 6 prvním pododstavci směrnice je stanoveno, že: „Aniž je dotčena povinnost mít povolení, mohou členské státy zařadit požadavky pro určité kategorie zařízení, spalovacích zařízení, zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu do obecně závazných pravidel.“ V druhém pododstavci čl. 6 je v návaznosti na to stanoveno, že: „Přijmou-li se obecně závazná pravidla, může povolení jednoduše zahrnovat odkaz na tato pravidla.“ V čl. 17 směrnice jsou potom stanoveny zásady, které musí být v souvislosti s přijímáním obecně závazných pravidel dodrženy, mj. zásada, že obecně závazná pravidla vycházejí z nejlepších dostupných technik.
Nová právní úprava ve směrnici také v čl. 15 odst. 3 předposledním podostavci výslovně umožňuje použití obecně závazných pravidel při stanovení emisních limitů podle tohoto odstavce a v posledním pododstavci čl. 15 odst. 3 jsou v návaznosti na to stanoveny podmínky pro stanovení emisních limitů v případě přijetí obecně závazných pravidel. Možnost aplikace obecně závazných pravidel se též výslovně předpokládá ohledně stanovení požadavků na monitorování (čl. 16 odst. 2) a pro zařízení k chovu drůbeže nebo prasat uvedená v příloze Ia (čl. 70c odst. 1 předposlední pododstavec).
Co se týče navrhované právní úpravy obecně závazných pravidel v zákoně o integrované prevenci, z odstavce 2 vyplývá, že obecně závazná pravidla budou vydávána ve formě právního předpisu, a to vyhlášky. Forma metodiky by nebyla pro tyto účely dostatečná. Zavedením obecně závazných pravidel není narušena zásada individuálního posouzení každého jednotlivého zařízení pro stanovení konkrétních podmínek provozu tohoto zařízení. V případě činností uvedených v příloze č. 1a k zákonu, tj. chovů drůbeže nebo prasat, budou obecně závazná pravidla vzhledem ke specifikům těchto činností a požadavkům směrnice na jejich regulaci vydávána formou opatření obecné povahy (blíže viz odůvodnění k § 20e).
Jak též vyplývá z přechodného ustanovení čl. II bod 18, předpokládá se, že obecně závazná pravidla budou postupně vydávána pro jednotlivá odvětví v návaznosti na vydání nových závěrů o BAT po 1. červenci 2026, resp. v případě chovů hospodářských zvířat v návaznosti na vydání jednotných podmínek pro provozní pravidla podle čl. 70i odst. 2 směrnice. Ta mají být podle daného ustanovení směrnice vydána do 1. září 2026. S tím, že obecně závazná pravidla budou vydávána tak, aby ke dni vstupu nových závěrů o BAT již byla účinná, a mohla tak být od začátku používána při implementaci závěrů o BAT do integrovaných povolení.
V navrhovaném odstavci 1 v § 13a se vymezuje základní charakteristika obecně závazných pravidel. Do tohoto vymezení je též promítnuta výše uvedená definice obecně závazných pravidel v čl. 2 odst. 8 směrnice. Obecně závazná pravidla budou vydávána pro kategorie zařízení v příslušném průmyslovém sektoru, tj. pro odvětví, které je předmětem závěrů o BAT, na jejichž vydání navazuje příslušná vyhláška stanovující obecně závazná pravidla. Obecně závazná pravidla budou vydávána na základě technických BAT ze závěrů o BAT, s tím, že podmínky provozu v obecně závazných pravidlech budou určeny na základě porovnání závěrů o BAT s příslušnými požadavky zvláštních (složkových) předpisů. Předpokládá se, že toto porovnání bude předmětem metodického pokynu k implementaci příslušných závěrů o BAT. Jak je dále stanoveno v odstavci 1, podmínky provozu v obecně závazných pravidlech se z hlediska svého předmětu budou týkat všech náležitostí obsahu závazných podmínek integrovaného povolení, vymezeného v § 13 odst. 4, s výjimkou náležitostí, které musí být ze své povahy stanoveny individuálně pro každé zařízení. Jedná se o náležitostí podle § 13 odst. 4 písmen b), e), g) a j), tj. podmínek spojených s ukončením provozu zařízení, zvláštních podmínek provozu, opatření týkající se havárií a opatření k minimalizaci dálkového přemisťování znečištění.
V odstavci 3 je v souladu se zásadou podle čl. 17 odst. 1 směrnice stanoveno, že obecně závazná pravidla musí vycházet z integrovaného přístupu a zajišťovat vysokou úroveň ochrany životního prostředí rovnocennou úrovni, jíž lze dosáhnout prostřednictvím jednotlivých podmínek integrovaného povolení.
V odstavci 4 větě první je promítnuta zásada stanovená v čl. 17 odst. 2 směrnice, podle které obecně závazná pravidla vycházejí z nejlepších dostupných technik, aniž by k zajištění souladu s články 14 a 15, tj. s články upravujícími náležitosti povolení a způsob stanovení závazných podmínek provozu, předepisovala použití jakékoli techniky či konkrétní technologie. V odstavci 4 větě druhé je potom stanoveno, že takto stanovené podmínky v obecně závazných pravidlech nesmí být mírnější než podmínky provozu, které by jinak byly stanoveny podle zvláštních právních předpisů, tj. zákona o ochraně ovzduší, vodního zákona, zákona o odpadech aj. Například v případě zákona o ochraně ovzduší se jedná zejména o náležitosti podle § 12 odst. 4 a dodržení postupů ke stanovení emisních limitů a podmínek provozu podle zákona o ochraně ovzduší a jeho prováděcího právního předpisu. Účelem tohoto ustanovení je vyloučení jakýchkoli pochybností, že i v případě obecně závazných pravidel se uplatní zásada pro stanovení závazných podmínek provozu v integrovaném povolení ve vztahu k aplikaci nejlepších dostupných technik, stanovená v § 14 odst. 3.
Pro stanovení emisních limitů v obecně závazných pravidlech dále platí speciální podmínky stanovené v odstavci 5. Jedná se zde o transpozici čl. 15 odst. 3 poslední pododstavec směrnice. I ve vztahu k obecně závazným pravidlům se uplatní nový přístup ke stanovení emisních limitů podle revidované směrnice, spočívající v tom, že mají být stanoveny nejpřísnější emisní limity, které jsou dosažitelné pro dané zařízení, a to na základě posouzení celého rozsahu úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami. To znamená, že emisní limity musí být stanoveny na dolním (přísnějším) konci rozmezí úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami (BAT-AEL), s tím, že pouze pokud provozovatel v předloženému posouzení prokáže, že takto přísné emisní limity nemůže splnit, lze pro dané zařízení stanovit mírnější emisí limity v rozsahu hodnot uvedených v závěrech o BAT. Pro účely stanovení emisních limitů (rozmezí emisních limitů) v obecně závazných pravidlech bude posouzeno, jaké jsou v podmínkách ČR nejpřísnější dosažitelné emisní limity pro posuzovanou kategorii zařízení, tj. pro zařízení s podobnými vlastnostmi, které jsou relevantní pro určení nejnižší dosažitelné úrovně emisí. Podle odstavce 5 musí být pro tato zařízení v obecně závazných pravidlech stanoveny nejpřísnější emisní limity, jichž lze dosáhnout použitím BAT, s přihlédnutím k celému rozsahu úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami. S tím, že jak je dále stanoveno, musí být obecně závazná pravidla stanovena na základě informací ze závěrů o BAT, přičemž je analyzována proveditelnost splnění nejpřísnějšího limitu rozsahu BAT-AEL a prokázána nejlepší výkonnost, které mohou tyto kategorie zařízení dosáhnout použitím nejlepších dostupných technik, jak je popsáno v závěrech o BAT. Tzn., že posouzení celého rozsahu úrovní emisí spojených s BAT bude provedeno při stanovení hodnot emisních limitů (rozmezí emisních limitů) a již není vyžadováno po provozovateli.
V odstavci 6 jsou vymezeny dvě možné formy stanovení podmínek provozu v obecně závazných pravidlech. V případě podle písmene a) jde o stanovení konkrétních podmínek provozu, které nahrazují jednotlivé závazné podmínky provozu v integrovaném povolení, pokud úřad nestanoví závazné podmínky provozu v integrovaném povolení odchylně od obecně závazných pravidel v souladu s odstavcem 7. To rovněž znamená, že pokud úřad nestanoví v integrovaném povolení podmínky odchylně, jsou pro provozovatele přímo závazné podmínky provozu stanovené v obecně závazných pravidlech. Vzhledem k tomu, že jsou obecně závazná pravidla stanovená obecně závazným právním předpisem (vyhláškou), není třeba, aby úřad v integrovaném povolení na příslušné podmínky provozu v obecně závazných pravidlech odkazoval.
V případě podle písmene b) nebudou podmínky provozu v obecně závazných pravidlech přímo závazné, ale stanoví určitý závazný rámec pro stanovení závazných podmínek provozu v integrovaném povolení. V mezích takto stanovených podmínek provozu v obecně závazných pravidlech bude mít úřad při stanovení závazných podmínek provozu v integrovaném povolení prostor pro správní uvážení. Předpokládá se, že tento způsob stanovení podmínek provozu v obecně závazných pravidlech se uplatní v případě emisních limitů i dalších náležitostí podle § 13 odst. 4, které obecně závazná pravidla zahrnují.
V odstavci 7 jsou upraveny podmínky pro stanovení závazných podmínek provozu v integrovaném povolení ve vztahu k podmínkám provozu stanoveným v obecně závazných pravidlech. Platí, že závazné podmínky provozu stanovené v integrovaném povolení nesmí být stejné nebo mírnější než podmínky provozu v obecně závazných pravidlech. Mírnější podmínky provozu než v obecně závazných pravidlech mohou být stanoveny pouze tehdy, pokud je stanovení takových podmínek v souladu se zákonem o integrované prevenci. Jde o případy stanovení mírnějších emisních limitů podle § 14a odst. 2 a rovněž o zákonem stanovené režimy výjimek (např. výjimka z úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami podle § 14b, výjimka z úrovní environmentální výkonnosti spojených s nejlepšími dostupnými technikami podle § 14c odst. 2 aj.). Současně z uvedeného vyplývá, že úřad může vždy v integrovaném povolení stanovit přísnější podmínky provozu, než jsou stanoveny v obecně závazných pravidlech. V odstavci 7 je rovněž stanoveno, že úřad může v integrovaném povolení stanovit další závazné podmínky provozu nad rámec obecně závazných pravidel. Jedná se zde o specifické podmínky provozu, které je třeba individuálně stanovit pro konkrétní zařízení.
Vzhledem k návaznosti obecně závazných pravidel na závěry o BAT a k závaznosti v nich stanovených podmínek provozu při povolování zařízení v rámci příslušného sektoru je třeba, aby již do přípravy návrhu vyhlášky stanovující obecně závazné byly zapojeny zainteresované subjekty. Podle navrhované úpravy v odstavci 8 tak Ministerstvo životního prostředí při přípravě návrhu obecně závazných pravidel spolupracuje s Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem zemědělství podle oblasti jejich působnosti, s příslušnými technickými pracovními skupinami a rovněž se subjekty, které se podle § 27 odst. 1 věty druhé podílejí na systému výměny o nejlepších dostupných technikách. Jedná se o agenturu (CENIA), krajské úřady, spolky, obecně prospěšné společnosti, zaměstnavatelské svazy a hospodářské komory, jejichž předmětem činnosti je prosazování a ochrana profesních zájmů nebo veřejných zájmů podle zvláštních právních předpisů.
V odstavci 8 je v souladu s čl. 17 odst. 3 směrnice stanoveno, že ministerstvo zajišťuje aktualizaci obecně závazných pravidel tak, aby zohledňovala vývoj nejlepších dostupných technik a byla v souladu s požadavky § 18. Ministerstvo je tedy povinno přezkoumávat a v případě potřeby aktualizovat obecně závazná pravidla tak, aby zohledňovala vývoj techniky a legislativy. Relevantní zde jsou zejména přijetí nových (resp. revidovaných) závěrů o BAT a změny ve složkové legislativě.
K bodům 35 až 41 (§ 14 až 14d)
K § 14
Obsah § 14 podle platného znění zákona, upravený a doplněný v rámci transpozice nových požadavků směrnice, byl rozdělen do § 14 až 14d.
Nově navrhovaný § 14 vychází z dosavadních ustanovení § 14 odst. 1 až 3, která byla doplněna o nové požadavky vyplývající ze směrnice.
V odstavci 1, kde jsou vymezeny znečišťující látky, pro které mají být stanoveny emisní limity, se v souladu s čl. 14 odst. 1 písm. a) směrnice nahrazuje odkaz na přílohu č. 2 k zákonu (transponující přílohu II směrnice, která byla v rámci revize zrušena) odkazem na přílohu II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 ze dne 18. ledna 2006, kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek a kterým se mění směrnice Rady 91/689/EHS a 96/61/ES (tzv. nařízení E-PRTR). Viz též odůvodnění k § 2 písm. d), který stanoví definici emisního limitu.
Dále se do § 14 odst. 1 za účelem transpozice čl. 14 odst. 1 písm. a) směrnice doplňuje, že při stanovení emisních limitů pro vypouštění odpadních vod úřad přihlédne k proměnlivosti dynamiky průtoku vody ve vodních recipientech. V recitálu 5 preambule směrnice 2024/1785/EU je k tomu uvedeno, že: „V rámci udělování a přezkumu povolení by mělo být výslovně zohledněno potenciální zhoršení dopadu vypouštění průmyslových odpadních vod na stav vodních útvarů v důsledku kolísání dynamiky průtoku vody.“
Do stávající věty třetí § 14 odst. 1, kde je stanoven zvláštní režim pro skleníkové plyny ve vazbě na zákon č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, se k emisním limitům doplňují závazné rozsahy environmentální výkonnosti, limity environmentální výkonnosti a orientační úrovně environmentální výkonnosti.
V § 14 odst. 2 je ohledně vymezení podmínek, při jejichž splnění může úřad v případě výpustí odpadních vod do kanalizace při určování emisního limitu příslušného zařízení přihlédnout k čisticímu efektu čistírny odpadních vod, nově odkazováno na úpravu těchto podmínek v § 15b. Je tomu tak z důvodu, že v čl. 15 odst. 1 jsou stanoveny podmínky k možnosti zohlednění čisticího efektu čistírny odpadních vod při stanovení emisního limitu, které jsou oproti předchozí právní úpravě podstatně podrobnější a přísnější. K tomu blíže viz odůvodnění k § 15b.
V § 14 odst. 3 větě první se v demonstrativním výčtu závazných podmínek provozu, při jejichž stanovení je úřad povinen vycházet z nejlepších dostupných technik a použít závěry o BAT, v návaznosti na novou právní úpravu v § 13 odst. 4 písm. a) a v 14c doplňují závazné rozsahy environmentální výkonnosti, limity environmentální výkonnosti a orientační úrovně environmentální výkonnosti.
K § 14a
Obsah nového § 14a odpovídá dosavadnímu § 14 odst. 4, upravenému a doplněnému o nové požadavky. Jeho předmětem je tedy stanovení emisních limitů v rámci rozmezí úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami, jak jsou stanoveny v závěrech o BAT. Jedná se zde o transpozici čl. 15 odst. 3 směrnice, s tím, že požadavky stanovené v tom článku jsou transponovány s ohledem na to, že se při stanovení emisních limitů použijí obecně závazná pravidla, upravená v novém § 13a. Poslední pododstavec čl. 15 odst. 3, který stanoví požadavky na stanovení emisních limitů v obecně závazných pravidlech, je transponován do navrhovaného ustanovení § 13a odst. 5 (k tomu viz odůvodnění k § 13a). Navrhovaná právní úprava vychází z nového přístupu ke stanovení emisních limitů, který je promítnut do čl. 15 odst. 3 směrnice. Nově je požadováno, aby byl stanoven nejpřísnější reálně dosažitelný emisní limit pro dané zařízení, a to na základě posouzení celého rozsahu úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami. Emisní limity tak musí být stanoveny při spodní hranici úrovní emisí spojených s BAT, s výjimkou případů, kdy provozovatel zařízení v předloženém posouzení prokáže, že takto přísné emisní limity nemůže splnit. V takovém případě lze pro dané zařízení stanovit mírnější emisní limity, tj. případně i až na horní hranici rozmezí úrovní emisí spojených s BAT. V obecně závazných pravidlech musí být v souladu s požadavky směrnice stanoveny nepřísnější emisní limity, jichž lze dosáhnout použitím BAT, pro kategorie zařízení s podobnými vlastnostmi, které jsou relevantní pro určení nejnižší dosažitelné úrovně emisí.
V § 14a odst. 1 je tak stanoveno jako základní postup, od kterého se lze odchýlit pouze v případech vymezených v odstavci 2, že úřad stanoví emisní limity, které nesmí být vyšší než hodnoty emisních limitů stanovené v obecně závazných pravidlech podle § 13a odst. 5.
V odstavci 2 jsou vymezeny případy, kdy lze v integrovaném povolení stanovit mírnější emisní limity, než jsou emisní limity stanovené v obecně závazných pravidlech. Takto lze postupovat pouze tehdy, pokud provozovatel zařízení v posouzení podle odstavce 3 prokáže, že nelze splnit emisní limity stanovené v obecně závazných pravidlech. V takovém případě stanoví úřad v integrovaném povolení nejpřísnější dosažitelné emisní limity, aby zajistil, že za běžných provozních podmínek emise nepřekročí úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami, jak jsou stanoveny v závěrech o BAT.
V odstavci 3 je upravena povinnost provozovatele předložit jako součást žádosti o vydání integrovaného povolení posouzení celého rozsahu úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami a rovněž náležitosti tohoto posouzení. Předložení tohoto posouzení se nevyžaduje, pokud provozovatel zařízení navrhuje stanovení emisních limitů v souladu s odstavcem 1, tj. emisních limitů nepřekračujících hodnoty stanovené v obecně závazných pravidlech, neboť v těchto případech by bylo nadbytečné toto posouzení vyžadovat, jak je vysvětleno výše u § 13a. Povinnost předložit toto posouzení je tak dána v případech, kdy provozovatel navrhuje stanovení mírnějších emisních limitů, než jsou stanoveny v obecně závazných pravidlech. Dané posouzení musí obsahovat analýzu proveditelnosti splnění nejpřísnějšího limitu rozsahu úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami a musí v něm být prokázána nejlepší celková výkonnost, které může dané zařízení dosáhnout použitím nejlepších dostupných technik, jak je popsáno v závěrech o BAT, a to s přihlédnutím k možným mezisložkovým vlivům.
V odstavci 4 jsou obdobně jako podle dosavadní právní úpravy stanoveny dva možné způsoby stanovení emisních limitů. Prvním z nich je stanovení emisních limitů vyjádřených za stejné období jako úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami nebo za období kratší a za totožných referenčních podmínek (písm. a)). Druhým možným způsobem je stanovení jiných emisních limitů, než jsou hodnoty uvedené v písmeni a), pokud jde o hodnoty, období a referenční podmínky (písm. b)).
V navazujícím odstavci 5 je pak obdobně jak dosud stanoveno, že použije-li se postup podle odstavce 4 písm. b), úřad nejméně jednou ročně posoudí výsledky monitorování emisí s cílem zajistit, aby emise za běžných provozních podmínek nepřekračovaly úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami.
K § 14b
V navrhovaném § 14b je upravena výjimka z úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami. Jedná se o transpozici čl. 15 odst. 5 a rovněž čl. 16 odst. 4 (ve vztahu k imisnímu monitoringu) směrnice. Tato výjimka je podle současné právní úpravy předmětem § 14 odst. 5.
V odstavci 1 je nově doplněna podmínka, že uplatněním této výjimky nedojde k ohrožení souladu se standardem kvality životního prostředí podle § 15.
V odstavci 2 se nově stanoví, že při udělování této výjimky musí být dodrženy zásady stanovené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Tyto zásady se týkají aspektů nákladů, přínosů pro životní prostředí a nepřiměřenosti nákladů ve srovnání s přínosy pro životní prostředí. Viz též odůvodnění k příloze č. 2.
Podle odstavce 3 je součástí odborného posouzení nově rovněž posouzení dopadu výjimky na koncentraci dotčených znečišťujících látek v přijímajícím prostředí. Pokud odborné posouzení prokáže, že stanovení mírnějších emisních limitů bude mít kvantifikovatelný nebo měřitelný účinek na životní prostředí, úřad v integrovaném povolení pro dané zařízení stanoví způsob monitorování koncentrace dotčených znečišťujících látek v přijímajícím prostředí. Výjimkou jsou případy, kdy je v dané oblasti překračován imisní limit, a imisní monitoring je tak zajištěn na základě § 5 zákona o ochraně ovzduší. Viz též odůvodnění k § 13 odst. 4 písm. o).
V souvislosti s udělováním dané výjimky je rovněž relevantní, že v čl. 15 odst. 5 posledním pododstavci se stanoví pravomoci Evropské komise přijmout prováděcí akt s cílem stanovit standardizovanou metodiku pro posuzování nepřiměřenosti mezi náklady na provádění závěrů o BAT a potenciálními přínosy pro životní prostředí.
K § 14c
V novém § 14c je upraven způsob stanovení závazných podmínek provozu ve vztahu k environmentální výkonnosti. Ohledně zavedení nové právní úpravy týkající se environmentální výkonnosti, viz též odůvodnění k nově doplňovaným definicím týkajícím se environmentální výkonnosti v § 2 písm. m) až p) a s).
Odstavec 1 představuje transpozici čl. 15 odst. 4 směrnice, V případech, kdy závěry o BAT obsahují úrovně environmentální výkonnosti spojené s nejlepšími dostupnými technikami (viz definice v § 2 písm. m)), musí být v integrovaném povolení stanoveny pro běžné provozní podmínky závazné rozsahy environmentální výkonnosti, které nesmí být během jednoho nebo více období překročeny. Dále musí být v integrovaném povolení stanoveny limity environmentální výkonnosti, s tím, že stanovení těchto limitů se týká pouze vody. Jde o limity, které nesmí být během jednoho nebo více období překročeny a které nesmí být mírnější než stanovené závazné rozsahy. Při stanovení těchto limitů musí být přihlédnuto k možným mezisložkovým vlivům. Pro odpady a jiné zdroje než vodu musí být v integrovaném povolení stanoveny orientační úrovně environmentální výkonnosti, které nesmí být mírnější než stanovené závazné rozsahy environmentální výkonnosti.
V případech, kdy v závěrech o BAT nejsou stanoveny úrovně environmentální výkonnosti spojené s nejlepšími dostupnými technikami (BAT-AEPL), postačí, pokud jsou v integrovaném povolení stanoveny závazné podmínky provozu podle § 13 odst. 4 písm. f), tj. opatření pro hospodárné využívání a způsob monitorování spotřeby a opětovného používání surovin, materiálových zdrojů, vody a energie.
V odstavci 2 je upravena výjimka ze stanovených pravidel pro environmentální výkonnost podle odstavce 1. Zde se jedná o transpozici čl. 15 odst. 6 směrnice. Uvedená výjimka spočívá ve stanovení mírnějších závazných rozsahů pro environmentální výkonnost nebo mírnějších limitů environmentální výkonnosti, než je stanoveno v odstavci 1. Pro účely udělení této výjimky musí provozovatel obdobně jako v případě výjimky z úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami podle § 14b předložit odborné posouzení, jehož náležitosti stanoví prováděcí vyhláška. Výjimku lze udělit, pouze pokud odborné posouzení předložené provozovatelem prokáže, že v jejím důsledku nedojde k závažnému znečištění životního prostředí, včetně vyčerpání vodních zdrojů, celkově bude dosaženo vysoké úrovně ochrany životního prostředí a že by dosažení úrovní environmentální výkonnosti spojených s nejlepšími dostupnými technikami popsanými v závěrech o nejlepších dostupných technikách vedlo k významným negativním dopadům na životní prostředí, včetně mezisložkových vlivů, nebo k významnému ekonomickému dopadu, a to z důvodů zeměpisné polohy daného zařízení nebo jeho místních environmentálních podmínek, nebo technické charakteristiky daného zařízení.
V odstavci 3 je obsaženo zmocnění pro prováděcí právní předpis, který stanoví náležitosti odborného posouzení pro účely udělení dané výjimky.
Pro udělování této výjimky je rovněž relevantní, že v čl. 15 odst. 6 směrnice je Evropské komisi svěřena pravomoc stanovit prostřednictvím prováděcích aktů standardizovanou metodiku pro provádění odborného posouzení.
K § 14d
Nový § 14d odpovídá obsahu dosavadních ustanovení § 14 odst. 6 až 10, upravených podle nových požadavků směrnice.
Odstavce 1 a 2, týkající se případů, kdy úřad stanoví závazné podmínky provozu na základě nejlepších dostupných technik, které nejsou popsány v žádných příslušných závěrech o nejlepších dostupných technikách, odpovídají obsahu současného ustanovení § 14 odst. 6, jenž zahrnuje dva pododstavce. Nově bylo toto ustanovení rozděleno na dva samostatné odstavce, a to z důvodu přehlednosti a z důvodu, že tato úprava je z legislativně-technického hlediska vhodnější. Obsah těchto ustanovení zůstává v podstatě beze změny, pouze byly aktualizovány odkazy.
Odstavec 3 odpovídá současnému ustanovení § 14 odst. 7, s tím, že jeho obsah se oproti platné právní úpravě nemění.
V odstavci 4, který upravuje postup při stanovení podmínek pro monitorování emisí, se oproti platné právní úpravě v § 14 odst. 8 pouze zkracuje lhůta pro pravidelné monitorování půdy z 10 na 9 let a lhůta pro pravidelné monitorování podzemních vod z 5 let na 4 roky.
V novém odstavci 5 je upravena dočasná výjimka ke zkoušení nově vznikajících technik. Jedná se o transpozici čl. 27b směrnice. Podle platné právní úpravy je tato výjimka upravena v § 14 odst. 9. Novou právní úpravou se maximální doba udělení této výjimky prodlužuje z 9 měsíců na 30 měsíců. Jde o jedno z opatření na podporu zavádění inovativních procesů a technologií (viz též recitál 40 preambule směrnice 2024/1785/EU). Udělit tuto výjimku lze ke zkoušení jakékoli techniky, která splňuje definici „nově vznikající techniky“ v § 2 písm. q). Tato výjimka není vázána na uvedení příslušné techniky v závěrech o BAT (na rozdíl od výjimky podle § 15d) a lze ji udělit kdykoli.
Odstavec 6, který upravuje postup do přijetí závěrů o BAT podle směrnice o průmyslových emisích, odpovídá současnému ustanovení § 14 odst. 10 a nedochází zde k žádným změnám oproti současné právní úpravě.
K bodům 42 a 43 (§ 15)
Do § 15 jsou promítnuty nové požadavky doplněné do čl. 18 směrnice, který upravuje způsob stanovení závazných podmínek provozu ve vazbě na normy kvality životního prostředí, což jsou zejména imisní limity.
V odstavci 1 se nově výslovně uvádí cíl pro stanovení dodatečných (přísnějších) podmínek provozu v případě zařízení, u něhož nelze ani s použitím nejlepších dostupných technik dosáhnout standardu kvality životního prostředí. Tímto cílem je snížit konkrétní přispění daného zařízení ke znečištění, k němuž v příslušné oblasti dochází. Dodatečnými podmínkami ve smyslu daného ustanovení mohou být podle preambule směrnice 2024/1785/EU (recitál 35) např. přísnější emisní limity, limity zatížení pro emise znečišťujících látek nebo omezení provozu či kapacity daného zařízení.
Podle odstavce 2 je úřad nově povinen v případě stanovení dodatečných podmínek podle odstavce 1 posoudit dopad jejich stanovení na koncentraci dotčených znečišťujících látek v přijímajícím prostředí.
V odstavci 3 je v návaznosti na odstavec 2 nově stanoveno, že úřad stanoví provozovateli zařízení v integrovaném povolení způsob monitorování koncentrace dotčených znečišťujících látek v přijímajícím prostředí (tzv. imisní monitoring), pokud posouzení provedené úřadem podle odstavce 2 prokáže, že množství znečišťujících látek vypouštěných zařízením má kvantifikovatelný nebo měřitelný účinek na životní prostředí. Výjimkou jsou případy, kdy je imisní monitoring zajištěn na základě § 5 zákona o ochraně ovzduší. Viz též odůvodnění k § 13 odst. 4 písm. o).
K bodu 44 (§ 15b až 15g)
K § 15b
V novém § 15b jsou v návaznosti na § 14 odst. 2 stanoveny podmínky, při jejichž splnění může úřad v případě výpustí odpadních vod do kanalizace při stanovení emisního limitu přihlédnout k čisticímu efektu čistírny odpadních vod. Jedná se o transpozici čl. 15 odst. 1 směrnice. Nově jsou tyto podmínky upraveny v samostatném paragrafu vzhledem k tomu, že příslušná právní úprava ve směrnici je oproti předchozí právní úpravě podstatně podrobnější a přísnější. V recitálu 28 preambule směrnice 2024/1785/EU je k tomu uvedeno, že: „Mezní hodnoty emisí by měly být stanoveny tak, aby bylo zajištěno, že takové vypouštění nepovede ke zvýšenému zatížení vodního recipientu znečišťujícími látkami a nebránily kapacitě nebo potenciálu zpětného získávání zdrojů v procesu čištění odpadních vod v porovnání se situací, kdy dané zařízení uplatňuje BAT a splňuje úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami pro přímé vypouštění.“
V odstavci 1 jsou stanoveny podmínky, které obsahuje už platná právní úprava, tj. že je zaručena rovnocenná úroveň ochrany životního prostředí jako celku a výsledkem není větší znečištění životního prostředí. Dále jsou stanoveny nové podmínky, s tím, že pro prokázání zajištění jejich splnění je též nově stanovena povinnost konzultace provozovatele zařízení s provozovatelem čistírny odpadních vod. Provozovatel zařízení tak musí po konzultaci s provozovatelem čistírny odpadních vod prokázat, že zajistí, aby nepřímé vypouštění neohrožovalo soulad s příslušným povolením pro čistírnu odpadních vod a aby byly rovněž splněny všechny požadavky stanovené podle písmen a) až d). Tyto požadavky se týkají jak dotčeného zařízení, tak čistírny odpadních vod. Požadavky podle písmen a) a b) se týkají znečišťujících látek, které obsahují odpadní vody vypouštěné ze zařízení. Je stanoveno, že vypouštěné znečišťující látky nesmí nebrání provozu čistírny odpadních vod nebo kapacitě zpětného získávání zdrojů z čistírny odpadních vod (písm. a)) a nesmí poškozovat zdraví pracovníků obsluhy kanalizačních systémů a čistíren odpadních vod. Podle písmene c) musí být čistírna odpadních vod navržena a vybavena tak, aby snižovala množství vypouštěných znečišťujících látek. V písmeni d) je stanovena podmínka, že celkové zatížení dotčenými znečišťujícími látkami, které jsou nakonec do vody vypuštěny, se nezvýší ve srovnání se situací, kdy emise z dotčeného zařízení zůstaly v souladu s emisními limity stanovenými pro přímé vypouštění v souladu s § 14a. To znamená, že celkové zatížení vodního toku příslušnými znečišťujícími musí být stejné nebo nižší, než by bylo v případě, že by se u daného zařízení mohlo uplatnit přímé vypouštění se stanovením emisních limitů na úrovni BAT-AEL podle § 14a. Pouze v případě, že jsou všechny výše uvedené podmínky splněny, může úřad stanovit vyšší emisní limit, než je horní hranice rozmezí úrovní emisí spojených s BAT, které jsou stanoveny v závěrech o BAT pro přímé vypouštění.
Posouzení splnění stanovených podmínek předkládá provozovatel úřadu jako součást žádosti o vydání integrovaného povolení, což je stanoveno v odstavci 2. Podle odstavce 3 provozovatel zařízení musí předložit aktualizované posouzení v případě řízení o změně integrovaného povolení z důvodu změny v provozu zařízení, která může mít vliv na splnění podmínek podle odstavce 1 písm. a) až d).
V případě, že úřad shledá, že jsou splněny stanovené podmínky, a při stanovené emisního limitu přihlédne k čistícímu efektu čistírny odpadních vod, je povinen tento postup explicitně odůvodnit v odůvodnění integrovaného povolení (viz odůvodnění k § 13 odst. 5).
K § 15c
V § 15c se nově zavádí výjimka pro případ krize způsobené mimořádnými okolnostmi. Jedná se o transpozici čl. 15 odst. 7 směrnice. Tato výjimka byla ve směrnici nově zavedena v návaznosti na výjimečné krizové situace v posledních letech (pandemie COVID-19, útočná válka Ruska proti Ukrajině), které náhle a přímo ovlivnily dodávky energie a společensky kritických zdrojů, materiálů nebo vybavení, což vedlo k závažnému nedostatku a narušení dodávek, na něž je třeba rychle reagovat (viz recitál 31 preambule směrnice 2024/1785/EU).
V odstavci 1 je vymezen předmět dané výjimky a podmínky, za kterých ji lze udělit. Režim této výjimky spočívá ve stanovení mírnějších emisních limitů nebo mírnějších limitů environmentální výkonnosti, než je stanoveno v § 14a a § 14c odst. 1. Danou výjimku lze udělit při splnění dalších podmínek, které jsou vymezeny v písmenech a) až c), v případě krize způsobené mimořádnými okolnostmi, které provozovatel zařízení ani členské státy nemohou ovlivnit a které vedou k vážnému narušení nebo nedostatku dodávek energie či vymezených zdrojů, materiálů nebo vybavení.
Danou výjimku lze podle odstavce 2 udělit pouze za předpokladu, že nedojde k závažnému znečištění a že byla vyčerpána veškerá opatření vedoucí k menšímu znečištění. Podle odstavce 3 lze danou výjimku udělit na dobu nejvýše 3 měsíců. Pokud důvody pro udělení výjimky trvají, lze ji prodloužit nejvýše o další 3 měsíce. Možnost dalšího prodloužení výjimky směrnice výslovně nestanoví, nicméně lze mít za to, že další prodloužení je přípustné, pokud důvodu pro udělení výjimky stále trvají. Podle odstavce 4 musí být v rozhodnutí o udělení výjimky stanoveny podmínky pro monitorování emisí, které z této výjimky vyplývají.
Pokud ještě před uplynutím doby, na kterou byla daná výjimka udělena, dojde k obnovení podmínek pro dodávky, nebo jakmile je k dispozici jiná alternativa dodávek energií, zdrojů, materiálů nebo vybavení, úřad udělenou výjimku zruší. Současně zajistí, aby se na zařízení vztahovaly podmínky provozu stanovené podle § 14a nebo § 14c odst. 1, tj. standardní podmínky provozu. Tím není dotčena možnost udělení výjimky podle § 14b nebo 14c odst. 2.
Členské státy jsou povinny oznámit každou udělenou výjimku neprodleně Evropské komisi. Kompetence k oznamování těchto výjimek za Českou republiku náleží podle navrhovaného ustanovení § 29 písm. v) ministerstvu. Evropská komise má lhůtu 2 měsíce ode dne oznámení výjimky na případné vznesení námitek. Pokud Evropská komise vznese námitky, je úřad povinen udělenou výjimku neprodleně přezkoumat.
K § 15d
V § 15d je nově zaveden režim výjimky, která se týká úrovní emisí a orientačních hodnot environmentální výkonnosti spojených s nově vznikajícími technikami. Jedná se o transpozici čl. 27c směrnice. Tato výjimka, resp. flexibilita, představuje jedno z opatření na podporu inovací, která směrnice nově zavádí. Uplatněna může být pouze v případě nově vznikajících technik, které jsou popsány v závěrech o BAT, s tím, že v závěrech o BAT musí být uvedeny úrovně emisí spojené s nově vznikajícími technikami nebo orientační hodnoty environmentální výkonnosti spojené s nově vznikajícími technikami. Tím se tato výjimka odlišuje od výjimky ke zkoušení nově vznikajících technik podle § 14d odst. 5, transponujícího čl. 27b směrnice, která není vázána na uvedení v závěrech o BAT.
Výjimka podle § 27d spočívá v uplatnění postupu odchylného od § 18 odst. 3 zákona, podle kterého úřad na základě provedeného přezkumu zajistí, aby do 4 let od zveřejnění příslušných závěrů o nejlepších dostupných technikách byly závazné podmínky integrovaného povolení v souladu se závěry o nejlepších dostupných technikách a aby provozovatel zařízení byl povinen tyto podmínky dodržovat.
V případě této výjimky může úřad odchylně od § 18 odst. 3 stanovit emisní limity, které zajišťují, že do 6 let od zveřejnění závěrů o BAT týkajících se hlavní činnosti daného zařízení nepřekročí emise za běžných provozních podmínek úrovně emisí spojené s nově vznikajícími technikami, jak jsou stanoveny v rozhodnutích o závěrech o BAT. To znamená, že provozovateli je poskytnuta lhůta navíc (až o dva roky) za účelem toho, aby zařízení na konci této lhůty splňovalo emisní limity, které nepřekračují úrovně emisí spojené s nově vznikajícími technikami stanovenými v závěrech o BAT. Úřad rovněž může stanovit orientační hodnoty environmentální výkonnosti spojené s nově vznikajícími technikami namísto závazných rozsahů environmentální výkonnosti a/nebo limitů environmentální výkonnosti.
K § 15e
Navrhovanou úpravou v § 15e se zavádí nové povinnosti provozovatele zařízení týkající se systému enviromentálního řízení (EMS). Jedná se o povinnost zpracovat a zavést systém environmentálního řízení, který splňuje stanovené požadavky, a o další s tím související povinnosti, které zahrnují povinnost zajistit zveřejnění relevantních částí systému, pravidelně tento systém přezkoumávat a v případě potřeby aktualizovat a zajistit ve stanovených lhůtách audit tohoto systému k tomu oprávněnou osobou. Jedná se o transpozici čl. 14a směrnice. Dosud byla vazba systému environmentálního řízení k oblasti integrované prevence taková, že zpracování a zavedení EMS, který splňuje stanovené náležitosti, je uváděno v závěrech o BAT jako nejlepší dostupná technika umožňující zlepšit celkovou environmentální výkonnost. Podle recitálu 27 preambule směrnice 2024/1785/EU byly nové povinnosti provozovatelů zařízení týkající se EMS ve směrnici zavedeny za účelem „neustálého zlepšování environmentální výkonnosti a bezpečnosti daných zařízení, včetně předcházení vzniku odpadů, optimalizace využívání zdrojů a opětovného využívání vody a předcházení rizikům spojeným s používáním nebezpečných látek.“
V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že systém environmentálního řízení není součástí integrovaného povolení, tj. není ani v rámci integrovaného povolení schvalován. Na integrované povolení má EMS pouze tu vazbu, že mezi náležitosti závazných podmínek provozu zařízení patří stanovení vhodných požadavků ohledně charakteristiky EMS (§ 13 odst. 4 písm. p)) a rovněž povinnost zasílat v rámci zprávy o plnění integrovaného povolení informace o pokroku při plnění cílů politiky ochrany životního prostředí uvedených v § 15e odst. 3 písm. a) (§ 13 odst. 3 písm. k)).
V § 15e odst. 1 je stanovena povinnost zpracovat a zavést systém environmentálního řízení, s tím, že tato povinnost se vztahuje na provozovatele všech zařízení, v nichž je provozována některá z činností uvedených v příloze č. 1 k zákonu. Současně je v odstavci 1 stanoveno, že tuto povinnost musí provozovatel nového zařízení, které bude uvedeno do provozu po 1. červenci 2027 splnit do dne uvedení zařízení do provozu. Pro zařízení uvedená do provozu před tímto datem, která jsou již v podle platné úpravy v režimu zákona o integrované prevenci, platí termín zpracovaní a zavedení EMS do 1. července 2027. Tento termín je stanoven v čl. 14a odst. 4 čtvrtý pododstavec směrnice, s tím, že dané ustanovení je transponováno v navrhované novele zákona přechodným ustanovením v bodě 16. Viz též odůvodnění k tomuto přechodnému ustanovení.
Podle § 15e odst. 2 musí systém environmentálního řízení zahrnovat prvky uvedené v odstavci 3 a rovněž musí být v souladu s příslušnými závěry o nejlepších dostupných technikách určujícími aspekty, které mají být do systému environmentálního řízení zahrnuty. V této souvislosti je důležité uvést, že co se týče termínu zpracování a zavedení EMS do 1. července 2027, musí být systém environmentálního řízení v této lhůtě zpracován a zaveden v souladu s požadavky stanovenými v současných závěrech o BAT, tj. požadavky na povinné náležitosti systému podle § 15e odst. 3 se ještě neuplatní. Vzhledem k vazbě EMS na závěry o BAT rovněž platí, že povinnost zpracovat a zavést EMS v termínu do 1. července 2027 se nevztahuje na zařízení, na něž se nevztahují žádné závěry o BAT vydané podle původní směrnice o průmyslových emisích z roku 2010.
Mezi prvky EMS uvedené v odstavci 3 patří rovněž plán transformace. Tyto plány, včetně stanovených termínů pro jejich zpracování a zahrnutí do EMS, jsou upraveny v § 15f.
V odstavci 4 jsou stanoveny požadavky na míru podrobnosti systému environmentálního řízení.
Odstavec 5 odstraňuje duplikování povinnosti v případě, že prvky, které mají být zahrnuty do systému environmentálního řízení, včetně cílů, ukazatelů výkonnosti nebo opatření, již byly vypracovány na základě jiných právních předpisů a jsou v souladu s požadavky uvedenými v odstavcích 2 až 4. Podle odstavce 5 postačí, když v EMS bude uveden odkaz na příslušné dokumenty. Důvodem pro toto ustanovení je skutečnost, že systémy environmentálního řízení, jako jsou EMAS nebo ISO 14001, již zahrnují většinu prvků uvedených v čl. 14a směrnice, resp. v § 15e zákona. Na druhou stranu to neznamená, že systémem enviromentálního řízení splňujícím požadavky stanovené v § 15e může být pouze EMAS nebo ISO 14001.
Ustanovení § 15e odst. 6 představuje transpozici čl. 14 odst. 4 první až třetí pododstavec směrnice, kde jsou stanoveny požadavky na zveřejňování informací uvedených v EMS. Podle § 15 odst. 6 se příslušné informace uvedené v systému environmentálního řízení a uvedené v odstavci 3 zveřejňují v informačním systému integrované prevence. Informace, které jsou relevantní pro zveřejnění podle věty první, stanoví prováděcí předpis Evropské komise. Na zveřejnění informací podle věty první se vztahuje omezení přístupu k informacím podle § 8 zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. K tomu je třeba uvést, že nastavení spočívající ve zveřejnění příslušných informací z EMS v informačním systému integrované prevence bylo zvoleno z toho důvodu, že jinak by nebylo možno spolehlivě zajistit, aby tyto informace byly zveřejňovány v rozsahu stanoveném směrnicí.
V odstavci 7 je transponováno ustanovení čl. 14a odst. 4 pátý pododstavec směrnice, v němž je požadováno, aby byl systém environmentálního řízení předmětem pravidelného přezkumu, jehož cílem je zajistit, aby byl trvale vyhovující, přiměřený a účinný. Frekvenci tohoto přezkumu směrnice nestanoví. Aby bylo plnění dané povinnosti možné kontrolovat, navrhuje se stanovit, že provozovatel zařízení je povinen systém environmentálního řízení přezkoumávat v intervalech stanovených v certifikačním dokumentu. S tím, že na základě výsledků tohoto přezkumu provozovatel zařízení systém environmentálního řízení v případě potřeby aktualizuje. Aby měly kontrolní orgány přehled o provedených přezkumech, bude provozovatel povinen informace o provedeném přezkumu ve stanoveném rozsahu uvést ve zprávě o plnění podmínek integrovaného povolení podle § 16a. Dále je provozovateli stanovena povinnost, aby do 15 dnů ode dne provedení aktualizace zaslal úřadu aktualizované informace uvedené v tomto systému, které jsou relevantní pro zveřejnění podle odstavce 6.
Právní úprava v odstavci 8 je transpoziční ve vztahu k čl. 14 odst. 4 poslední pododstavec směrnice. Jedná se o povinnost provozovatele zajišťovat pravidelný audit systému environmentálního řízení k tomu oprávněnou osobou. Provozovatel zařízení je podle odstavce 8 povinen zajistit provedení auditu EMS nejméně každé 3 roky, a to auditorem, kterým je subjekt posuzování shody akreditovaný v souladu s nařízením (ES) č. 765/2008 nebo environmentální ověřovatel s akreditací nebo licencí ve smyslu čl. 2 bodu 20 nařízení (ES) č. 1221/2009. S tím, že předmětem auditu je ověřování, zda jsou systém environmentálního řízení a jeho provádění v souladu s požadavky uvedenými v odstavcích 2 až 4.
V čl. 14 odst. 4 poslední pododstavec směrnice je stanoveno, že první audit systému environmentálního řízení musí být proveden do 1. července 2027, tj. ve stejném termínu jako zpracování a zavedení EMS. Toto ustanovení směrnice se navrhuje transponovat do přechodného ustanovení bodu 17 navrhované novely. Pro nová zařízení, která byla uvedena do provozu po 1. červenci 2027, platí ustanovení § 15e odst. 8 věta poslední, podle kterého je provozovatel zařízení povinen zajistit provedení prvního auditu EMS do dne uvedení zařízení do provozu, s tím, že v tomto termínu musí být proveden první stupeň auditu s kladným výsledkem. K tomu je třeba uvést, že podle revidované směrnice o průmyslových emisích není stanoveno, že EMS musí být plně certifikován nebo auditován před zahájením provozu nového zařízení. Směrnice vyžaduje, aby EMS byl zaveden a funkční, ale neukládá konkrétní fázi zpracování ve vztahu k okamžiku uvedení zařízení do provozu. Směrnice tedy klade důraz na funkčnost EMS při provozu zařízení, nikoli na jeho formální certifikaci před zahájením provozu. Ačkoliv směrnice neurčuje konkrétní systém EMS, jako jeden ze zavedených systémů, které jsou akceptovány, uvádí normu ISO 14001. Tato norma v čl. 4.4 požaduje, aby organizace zavedla EMS před jeho certifikací, ale neříká, že musí být audit dokončen před zahájením provozu. V praxi je logické, že první stupeň auditu může být proveden před spuštěním provozu, protože ověřuje dokumentaci a připravenost systému, nikoli jeho funkčnost v provozu.
Právní úprava v odstavci 9 souvisí se zveřejňování údajů z EMS v informačním systému integrované prevence a také s dohledem nad dodržováním příslušných povinností provozovatele ohledně EMS. Podle daného ustanovení musí provozovatel uvést informace o provedeném auditu ve zprávě o plnění podmínek integrovaného povolení podle § 16a v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem, tj. prováděcí vyhláškou. V případě, že ze závěrů auditu vyplynula nezbytnost aktualizace EMS, je provozovatel zařízení povinen zaslat úřadu do 6 měsíců ode dne obdržení zprávy z auditu aktualizované informace uvedené v tomto systému, které jsou relevantní pro zveřejnění podle odstavce 6.
K § 15f
V nově doplňovaném § 15f je upravena povinnost provozovatelů zařízení, v nichž probíhá některá z činností uvedených v příloze č. 1 k zákonu, ve stanovené lhůtě zahrnout do svých systémů environmentálního řízení (§ 15e) plány transformace. Jedná se o transpozici čl. 27d směrnice. Plány transformace mají být jedním z nástrojů pro dosažení cílů EU týkajících se čistého, oběhového a klimaticky neutrálního hospodářství do roku 2050 (viz recitál 41 preambule směrnice 2024/1785/EU).
Povinnost zpracování plánů transformace a jejich zahrnutí do EMS se nejprve týká těch činností uvedených v příloze č. 1 k zákonu, které spadají do energeticky náročných odvětví. Podle odstavce 1 jsou provozovatelé zařízení, v nichž probíhá některá z činností uvedených v bodech 1 až 4, 6.1 písm. a) a 6.1 písm. b) v příloze č. 1 zákonu zahrnout orientační plán transformace do svého systému EMS v termínu do 30. června 2030.
V odstavci 2 je stanoveno, že plán transformace podle odstavce 1 musí obsahovat informace o tom, jak provozovatel zařízení transformuje zařízení v období 2030 až 2050, aby přispěl ke vzniku udržitelného, čistého, oběhového a klimaticky neutrálního hospodářství účinně využívajícího zdroje do roku 2050, včetně případné významné průmyslové transformace ve smyslu § 15g. S tím, že tyto informace musí být souladu s požadavky stanovenými v aktu Evropské komise v přenesené pravomoci uvedeném v čl. 27d odst. 5 směrnice. Podle daného ustanovení směrnice Evropská komise do 30. června 2026 přijme akt v přenesené pravomoci za účelem doplnění této směrnice s upřesněním obsahu plánů transformace na základě informací požadovaných podle odstavců 1, 2 a 3.
Podle odstavce 3 jsou provozovatelé zařízení uvedených v odstavci 1 povinni zajistit, aby auditor uvedený v § 15e odst. 8, tj. auditor oprávněný k provádění auditů systémů environmentálního řízení, nejpozději do 1 roku po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 1 (tedy lhůty do 30. června 2030) posoudil soulad plánů transformace s požadavky stanovenými ve výše uvedeném aktu Evropské komise v přenesené pravomoci.
V odstavci 4 je stanovena povinnost zpracovat transformační plány a zahrnout je do EMS pro provozovatele ostatních zařízení, v nichž probíhá některá z činností uvedených v příloze č. 1 k zákonu. Tito provozovatelé jsou povinni zpracovat plán transformace a zahrnout ho do svých EMS v návaznosti na přezkum závazných podmínek integrovaného povolení podle § 18 odst. 3 zákona po zveřejnění rozhodnutí o závěrech o nejlepších dostupných technikách po 1. lednu 2030. Požadavky na informace uvedené v těchto v plánech jsou vymezeny obdobně jako v odstavci 2 pro zařízení uvedená v odstavci 1. Rovněž povinnost provedení auditu je v odstavci 6 vymezena obdobně, jako je vymezena v odstavci 3 pro provozovatele zařízení uvedených v odstavci 1.
V odstavci 7 je pro všechna dotčená zařízení stanoveno, že pokud jsou dvě nebo více zařízení pod kontrolou téhož provozovatele nebo pokud jsou tato zařízení pod kontrolou různých provozovatelů, kteří jsou součástí téže společnosti, mohou být tato zařízení v rámci České republiky zahrnuta do jednoho plánu transformace.
V odstavci 8 je potom obdobně jako pro EMS v § 15e odst. 5 stanoveno, že pokud již byly určité prvky plánů transformace vypracovány v souladu s jinými právními předpisy a jsou v souladu s požadavky uvedenými v odstavcích 2 až 6, lze v plánu transformace odkázat na příslušné dokumenty.
Odstavec 9 se týká zveřejňování plánů transformace. S tím, že režim zveřejňování se odvíjí od režimu zveřejňování EMS, a to vzhledem k tomu, že plány transformace jsou součástí informací v EMS. V odstavci 9 je proto stanoveno, že plán transformace, jeho aktualizace a výsledky posouzení auditorem podle odstavců 3 a 6 se zveřejňují v informačním systému integrované prevence jako součást informací uvedených v EMS podle § 15e odst. 6. Ustanovení § 15e odst. 7 věta poslední a § 15e odst. 9 věta poslední, v nichž jsou stanoveny lhůty pro zaslání aktualizovaných informací z EMS relevantní pro zveřejnění, se použijí obdobně.
K § 15g
V novém § 15g je upraven zvláštní režim pro významnou průmyslovou transformaci. Jde o transpozici čl. 27e směrnice. Významná průmyslová transformace může být fakultativně zahrnuta do transformačních plánů (viz § 15f odst. 2). V recitálu 30 preambule směrnice 2024/1785/EU je k významné průmyslové transformaci uvedeno, že: „Závěry o BAT by měly určit nově vznikající techniky a nejlepší dostupné techniky, které mohou provozovatelé průmyslových odvětví zavést za účelem transformace zařízení tak, aby byla v souladu s cílem Unie spočívajícím v udržitelném, čistém, oběhovém a klimaticky neutrálním hospodářství. Příslušné orgány by měly mít možnost poskytnout průmyslovým provozovatelům dostatek času na provedení rozsáhlé průmyslové transformace, jež vyžaduje značné investice prostřednictvím BAT, nebo nově vznikajících technik, jež zahrnuje významnou změnu návrhu nebo technologie, nebo na nahrazení stávajícího zařízení, jak je popsáno v závěrech o BAT a stanoveno v plánu transformace.“ Možnost aplikace režimu významné průmyslové transformace není omezena na provádění nejlepších dostupných technik nebo nově vznikajících technik, které jsou popsány v závěrech o BAT. Rozhodné je, aby použitá technika splňovala definici významné průmyslové transformace v § 2 písm. t) zákona, která je transpoziční k definici v čl. 3 odst. 9a směrnice.
V případě významné průmyslové transformace se jedná o výjimku, resp. flexibilitu, která spočívá v uplatnění postupu odchylného od § 18 odst. 3 zákona, podle kterého úřad na základě provedeného přezkumu zajistí, aby do 4 let od zveřejnění příslušných závěrů o nejlepších dostupných technikách byly závazné podmínky integrovaného povolení v souladu se závěry o nejlepších dostupných technikách a provozovatel zařízení byl povinen tyto podmínky dodržovat.
V § 15g odst. 1 je stanoveno, že v případě významné průmyslové transformace zařízení stanovené v příslušném plánu transformace podle § 15f vztahujícím se na dané zařízení může úřad prodloužit lhůtu, během níž má provozovatel zařízení splnit aktualizované podmínky integrovaného povolení podle § 18 odst. 3, na nejvýše 8 let, pokud jsou splněny podmínky stanovené v písmenech a) až c). První podmínkou je, že integrované povolení pro zařízení obsahuje popis významné průmyslové transformace, úrovní emisí a účinného využívání zdrojů, jichž bude dosaženo, a harmonogram a milníky provádění (písm. a)). Jako druhá podmínka je stanoveno, že provozovatel zařízení každoročně předkládá úřadu zprávu o pokroku v souvislosti s prováděním významné průmyslové transformace (písm. b)). Rovněž je stanovena podmínka, že během období poskytnutého na transformaci zařízení úřad zajistí, aby nedošlo k závažnému znečištění a aby bylo celkově dosaženo vysoké úrovně ochrany životního prostředí (písm. c)).
Odstavec 2 se týká případů, kdy významná průmyslová transformace spočívá v uzavření zařízení a jeho nahrazení novým zařízením stanoveným v příslušném plánu transformace vztahujícím se na dané zařízení. S tím, že tato transformace má být dokončena do 8 let od zveřejnění rozhodnutí o závěrech o BAT týkajících se hlavní činnosti stávajícího zařízení. V těchto případech může úřad upustit od povinnosti aktualizovat integrované povolení v souladu s § 18 odst. 3, pokud jsou splněny podmínky stanovené v písmenech a) až c). Jako první podmínka je stanoveno, že integrované povolení pro stávající zařízení obsahuje popis plánu uzavření a související harmonogram a milníky (písm. a)). Druhou podmínkou je, že provozovatel zařízení každoročně podává úřadu zprávu o pokroku v souvislosti s plánem uzavření stávajícího zařízení a s jeho nahrazením novým zařízením (písm. b)). Jako třetí podmínka je stanoveno, že během období předcházejícího uzavření zařízení úřad zajistí, aby nedošlo k závažnému znečištění a aby bylo celkově dosaženo vysoké úrovně ochrany životního prostředí (písm. c)).
K bodům 45 a 46 (§ 16)
V § 16 odst. 1 písm. a) se ke stávající povinnosti provozovatele provozovat zařízení v souladu s integrovaným povolením, včetně podmínek provozu zařízení stanovených v provozních řádech a dalších dokumentech schválených v rámci integrovaného povolení, v návaznosti na zavedení institutu obecně závazných pravidel doplňuje nová povinnost provozovat zařízení v souladu s obecně závaznými pravidly, pokud nahrazují závazné podmínky provozu v integrovaném povolení podle § 13a odst. 6 písm. a). Daná povinnost se doplňuje z toho důvodu, že obecně závazná pravidla mohou v případě, že jsou stanovena formou konkrétních podmínek provozu, nahrazovat závazné podmínky provozu v integrovaném povolení. V těchto případech jsou podmínky provozu stanovené v obecně závazných pravidlech pro provozovatele zařízení přímo závazné.
U povinností provozovatele zařízení podle § 16 odst. 1 písm. b) a c) se pouze k již nyní uvedeným dopadům na životní prostředí doplňují dopady na lidské zdraví. Jedná se transpozici doplněného textu v ustanoveních čl. 7 první pododstavec písm. b) a c) směrnice.
K bodům 47 až 50 (§ 18)
V § 18 odst. 2 se doplňuje písmeno f), v němž se jako nový důvod pro obligatorní přezkum závazných podmínek integrovaného povolení stanoví případ, kdy jde o žádost provozovatele zařízení o prodloužení doby provozu zařízení, v němž je prováděna činnost uvedená v bodě 5.4. přílohy č. 1 k tomuto zákonu. Činností podle tohoto bodu jsou „Skládky, které přijímají více než 10 t odpadu denně nebo mají celkovou kapacitu větší než 25 000 t odpadu, s výjimkou skládek inertního odpadu.“. Jedná se o transpozici čl. 21 odst. 5 písm. d).
V odstavci 3, kde jsou upraveny přezkum a aktualizace integrovaného povolení v návaznosti na zveřejnění závěrů o BAT, se ve větě poslední za účelem provázání příslušných ustanovení a přehlednosti právní úpravy uvádí, že odchylně od daného ustanovení postupuje úřad v případě aplikace flexibilních režimů podle § 15d (podpora uplatňování nově vznikajících technik) a § 15g (významná průmyslová transformace). V odstavci 3 věta poslední se také nově výslovně stanoví, byť to lze dovodit z kontextu ostatních relevantních ustanovení, že stanovená lhůta 4 let na uvedení závazných podmínek integrovaného povolení do souladu se závěry o BAT se vztahuje také na případné udělení výjimky z úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami podle § 14b a výjimky z úrovní environmentální výkonnosti spojené s nejlepšími dostupnými technikami podle § 14c odst. 2.
Změna v odstavci 5 se týká opětovného posouzení odůvodněnosti výjimky z úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami podle § 14b. Dosud bylo toto opětovné posouzení vázáno pouze na přezkum závazných podmínek integrovaného povolení. Nově se stanoví lhůta pro opětovné posouzení výjimky každé 4 roky nebo v rámci každého přezkumu závazných podmínek integrovaného povolení, pokud je tento přezkum prováděn dříve než 4 roky po udělení této výjimky. Důvody pro přezkum, které jsou relevantní pro opětovné posouzení výjimky, zůstávají oproti platné právní úpravě beze změny. Jedná se o transpozici čl. 15 odst. 5 pátého pododstavce směrnice. V odstavci 5 se rovněž upřesňuje vymezení důvodů pro přezkum, které nejsou relevantní pro opětovné posouzení výjimky. Stávající právní úprava se tím věcně nemění. Jde o důvody přezkumu podle odstavce 2 písm. c) v té části, která není transpoziční ve vztahu ke směrnici. Text je upřesněn tak, aby bylo lépe srozumitelné, že se jedná o případy, kdy je důvodem přezkumu jiná změna zvláštních právních předpisů, která může mít vliv na závazné podmínky provozu stanovené v integrovaném povolení. než je změna emisních limitů nebo standardů kvality životního prostředí.
K bodům 51 až 53 (§ 19a)
V 19a odst. 4 se ve vymezení účastníků řízení v případě jiné než podstatné změny opravuje chybný odkaz, který dosud odkazoval na § 7 odst. 2. Novelou č. 284/2021 Sb. (tzv. změnový zákon k novému stavebnímu zákonu) se označení daného ustanovení posunulo na odstavec 4, což nedopatřením nebylo v § 19a zohledněno. Dále se v odstavci 4 pro nadbytečnost zrušuje věta poslední, kde je stanoveno, že úřad zašle změnu integrovaného povolení ministerstvu do 7 dnů od nabytí právní moci této změny. Obdobně se zrušuje ustanovení § 13 odst. 10, které stanoví tuto povinnost úřadu ve vztahu k rozhodnutí o žádosti o vydání integrovaného povolení.
V § 19a odst. 6 se nově podstatně rozšiřuje okruh případů, kdy se změna zařízení vždy považuje za podstatnou, pokud jde o změnu vyplývající z výsledků přezkumu závazných podmínek integrovaného povolení. Rozšiřují se totiž důvody přezkumu, kterých se tento režim týká. Jedná se o transpozici nových požadavků na účast dotčené veřejnosti v povolovacím řízení podle čl. 24 odst. 1 písm. d) a e) směrnice. Dosud se tyto požadavky týkaly pouze důvodu podle čl. 21 odst. 5 písm. a), který je transponován do § 18 odst. 2 písm. d). Jde tedy o důvod přezkumu pro případy, kdy je znečištění životního prostředí v důsledku provozu zařízení tak značné, že významně přesahuje standard kvality životního prostředí a nelze se k němu přiblížit jinak než změnou závazných podmínek provozu zařízení.
Nově se požadavky na účast dotčené veřejnosti v povolovacím řízení týkají všech důvodů přezkumu podle čl. 21 odst. 3 až 5 směrnice. V recitálu 37 preambule směrnice 2010/75/EU je k tomu uvedeno následující: „Smluvní strany Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na svém sedmém zasedání podpořily závěry Výboru pro dohled nad dodržováním Aarhuské úmluvy ve věci ACCC/C/2014/121, podle nichž Evropská unie tím, že zavedla právní rámec, který nepředpokládá žádnou možnost účasti veřejnosti v souvislosti s přezkumy a aktualizacemi podle čl. 21 odst. 3, 4 a čl. 21 odst. 5 písm. b) a c) směrnice 2010/75/EU, nedodržuje čl. 6 odst. 10 úmluvy. Unie a její členské státy tato zjištění potvrdily a s ohledem na dosažení plného souladu s Aarhuskou úmluvou je nezbytné upřesnit, že osobám z řad dotčené veřejnosti by měla být dána včasná a účinná příležitost k účasti na udělování nebo aktualizaci podmínek povolení stanovených příslušným orgánem i v případě, že jsou tyto podmínky povolení přehodnocovány po zveřejnění rozhodnutí o závěrech o BAT týkajících se hlavní činnosti daného zařízení; v případě, že vývoj nejlepších dostupných technik umožní výrazné snížení emisí; v případě, že bezpečnost provozu vyžaduje, aby byly použity jiné techniky; a v případě, že je nezbytné dodržovat novou nebo revidovanou normu environmentální kvality.“
Ustanovení čl. 21 odst. 3 až 5 směrnice, na která se nyní vztahují požadavky na účast veřejnosti na povolovacím řízení, jsou transponována do § 18 odst. 2 písm. b), d) a f), odst. 3 a odst. 4 zákona. Podle navrhovaného nového znění § 19a odst. 6 se tak změna zařízení považuje za podstatnou ve všech případech, kdy vyplývá z výsledků přezkumů provedených na základě výše uvedených ustanovení v § 18. Výjimkou je pouze důvod přezkumu podle odstavce 2 písm. c), a to v té části, která není transpoziční ve vztahu ke směrnici. Jde o případy, kdy je důvodem přezkumu jiná změna zvláštních právních předpisů, která může mít vliv na závazné podmínky provozu stanovené v integrovaném povolení. než je změna emisních limitů nebo standardů kvality životního prostředí.
Beze změny oproti platné úpravě v § 19a odst. 6 zůstává, že v režimu řízení o změně integrovaného povolení z důvodu podstatné změny, tj. řízení vedeného podle § 3 až 15, musí být vedeno každé řízení, které se týká udělování výjimky z úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami podle § 14b (podle platné právní úpravy podle § 14 odst. 5).
K bodu 54 (§ 19b)
V § 19b se odstavec 5 nahrazuje novým zněním. Účelem změn v tomto odstavci je jak transpozice čl. 8 odst. 3 směrnice, tak upřesnění stávající právní úpravy. Podle současného znění odstavce 5 úřad nebo inspekce vydají rozhodnutí o omezení nebo zastavení provozu zařízení nebo jeho části, pokud porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo integrovaným povolením představuje nebezpečí, že dojde k bezprostřednímu závažnému nepříznivému dopadu na životní prostředí. Následně je ve větě druhé stanoveno, že toto rozhodnutí lze vydat i bez předchozího uložení opatření k nápravě.
Nově se věta první v § 19b odst. 5 v souladu s upraveným zněním příslušného ustanovení ve směrnici (čl. 8 odst. 3 první pododstavec) mění tak, že úřad nebo inspekce vydají rozhodnutí o omezení nebo zastavení provozu zařízení nebo jeho části, pokud porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo integrovaným povolením představuje bezprostřední ohrožení lidského zdraví nebo nebezpečí, že dojde k bezprostřednímu závažnému nepříznivému dopadu na životní prostředí.
Dále se dané ustanovení upřesňuje ve vztahu k ukládání opatření k nápravě. V tomto ustanovení se jedná o speciální právní úpravu ve vztahu k § 19b odst. 3, v němž je stanoveno, že pokud provozovatel zařízení uložená opatření k nápravě ve stanovené lhůtě neprovedl, jsou úřad nebo inspekce oprávněny vydat rozhodnutí o omezení nebo zastavení provozu zařízení nebo jeho části. Režim ustanovení § 19b odst. 5 je odlišný v tom, že vzhledem k nezbytnosti urgentního řešení situace není vydání rozhodnutí o omezení nebo zastavení provozu zařízení vázáno na uplynutí lhůty pro provedení uložených opatření k nápravě. To však neznamená, že ukládání opatření k nápravě v těchto případech není relevantní. Ostatně i transponované ustanovení čl. 8 odst. 3 směrnice s vydáním opatření k nápravě počítá (viz formulace v prvním pododstavci „(…) je provozování zařízení, (…) neprodleně pozastaveno, dokud není zjednána náprava podle druhého pododstavce písm. b) a c)“. Proto je ustanovení § 19b odst. 5 v tomto ohledu nově formulováno tak, že rozhodnutí podle věty první, tj. rozhodnutí o omezení nebo zastavení provozu zařízení, lze vydat jako první úkon v řízení i bez předchozího uložení opatření k nápravě. Dále je stanoveno, že opatření k nápravě podle odstavce 2 úřad uloží neprodleně. .
Do odstavce 5 se rovněž doplňuje ustanovení, že rozhodnutí podle věty první zašlou úřad nebo inspekce neprodleně po jeho vydání ministerstvu. Stanovení této informační povinnosti vůči ministerstvu souvisí s doplněním kompetence ministerstva v § 29 písm. x) zákona. Zde je stanoveno, že ministerstvo v případech, kdy porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo integrovaným povolením ve smyslu § 19b odst. 5 ohrožuje lidské zdraví nebo životní prostředí v jiném členském státě, neprodleně informuje příslušný orgán tohoto členského státu. Jedná se o transpozici požadavku stanoveného v čl. 8 odst. 3 druhý pododstavec směrnice.
V čl. 8 odst. 4 směrnice jsou nově vymezeny případy, kdy příslušný orgán může pozastavit provoz zařízení. Jde o situace, na které se nevztahuje odstavec 3, a současně jde o případy, kdy „přetrvávající porušení podmínek povolení představuje nebezpečí pro lidské zdraví nebo má významný nepříznivý dopad na životní prostředí a pokud nebyla provedena nezbytná opatření ke zjednání nápravy identifikovaná v inspekční zprávě uvedené v čl. 23 odst. 6“. Tyto případy jsou již nyní pokryty právní úpravou v § 19b odst. 3.
V souvislosti s transpozicí požadavků uvedených v čl. 8 odst. 3 a 4 směrnice je rovněž relevantní, že do § 19b odst. 6 bylo již v rámci novelizace zákona zákonem č. 284/2021 Sb. (tzv. změnový zákon k novému stavebnímu zákonu) doplněno ustanovení, že omezení nebo zastavení provozu musí trvat do zjednání nápravy. V dané souvislosti je též relevantní, že již podle platné znění ustanovení § 19b odst. 6 věta první mohou úřad nebo inspekce při postupu podle odstavců 1 až 5 stanovit, že odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek.
K bodu 55 (§ 20d až 20f)
V nově navrhovaných ustanoveních § 20d až 20f zákona je stanovena speciální právní úprava pro zařízení, v nichž probíhají činnosti uvedené v nové příloze č. 1a k zákonu, tj. vymezené činnosti v oblasti chovu drůbeže a prasat.
Tato nová právní úprava souvisí s tím, že ve směrnici se zavádí nový, přísnější režim pro provozování chovů drůbeže a prasat. V této souvislosti se rovněž podstatně rozšiřuje okruh chovů, na které se vztahuje působnost směrnice. Ve směrnici je tak vypuštěna dosavadní kategorie 6.6. v příloze I (zařízení k intenzivnímu chovu drůbeže nebo prasat, se stanovením prahových hodnot pro kapacitu), resp. kategorie 6.6. je řešena samostatně novou přílohou Ia. Ve směrnici doplňuje nová kapitola VIa „Zvláštní ustanovení pro chov drůbeže a prasat“ (čl. 70a až 70i), kde je stanovena speciální právní úprava týkající se podmínek pro povolování a provoz těchto zařízení. Uvedená kapitola se podle čl. 70a vztahuje na činnosti uvedené v příloze Ia, které dosahují kapacitních prahových hodnot uvedených v této příloze. V čl. 70i odst. 2 je stanovena pravomoc Evropské komise k vydání prováděcího aktu v termínu do 1. září 2026, kterým budou stanoveny jednotné podmínky pro provozní pravidla pro každou z činností uvedených v příloze Ia (Uniform conditions for operating rules for livestock - UCOL). V druhém pododstavci čl. 70i odst. 2 jsou vymezeny požadavky na obsah těchto jednotných podmínek (soulad s používáním nejlepších dostupných technik pro činnosti uvedené v příloze Ia aj.). Ať už si členské státy zvolí kterýkoli z možných způsobů transpozice nové právní úpravy v dané oblasti, jsou povinny zajistit ve vnitrostátní právní úpravě nastavení podmínek pro provoz dotčených zařízení tak, aby tyto podmínky splňovaly požadavky stanovené v jednotných podmínkách pro provozní pravidla.
Současně jsou ve směrnici stanovena přechodná ustanovení pro náběh nové právní úpravy týkající se chovů. V těchto přechodných ustanoveních, která jsou stanovena v čl. 3 odst. 5, je stanoveno, že na zařízení k chovu drůbeže nebo prasat uvedená v příloze Ia směrnice se použije nová právní úprava ve lhůtách 4, 5 nebo 6 let (v závislosti na kapacitě zařízení) ode dne, kdy vstoupil v platnosti prováděcí akt podle čl. 70i odst. 2, kterým byly stanoveny jednotné podmínky pro provozní pravidla. Současně je stanoveno, že do doby uplynutí těchto lhůt se na zařízení k chovu hospodářských zvířat, na které se vztahovala již působnost původní směrnice o průmyslových emisích (tj. bod 6.6. přílohy I), použije dosavadní právní úprava. Tato přechodná ustanovení směrnice jsou transponována do navrhovaných přechodných ustanovení zákona v bodech 11 až 13 (blíže viz odůvodnění k těmto přechodným ustanovením).
Cílem nové právní úpravy je snížení emisí skleníkových plynů a amoniaku z velkochovů, s tím, že se současně zvyšují environmentální standardy v oblasti živočišné výroby (viz recitály 6 až 10 preambule směrnice 2024/1785/EU). Současně směrnice umožňuje, aby pro zařízení k chovu hospodářských zvířat byl namísto standardního povolování za předpokladu splnění stanovených podmínek použit zjednodušený správní postup (ve směrnici označený jako „registrace“ – viz čl. 70c), a to s ohledem na vysoký počet chovných zařízení, kterých se týká zahrnutí do oblasti působnosti směrnice, a na relativní jednoduchost procesů a struktury emisí těchto zařízení (viz recitál 44 směrnice 2024/1785/EU). V této souvislosti je zvlášť akcentována varianta zavedení obecně závazných pravidel ve spojení s režimem registrace.
Podle navrhované transpoziční právní úpravy v zákoně budou i pro chovy hospodářských zvířat, tj. činnosti podle přílohy č. 1a k zákonu, vydána obecně závazná pravidla. S tím, že vzhledem k požadavkům směrnice na účast veřejnosti a přístup k právní ochraně v případě přijímání obecně závazných pravidel pro dané činnosti, stanoveným v čl. 70g a 70h, budou obecně závazná pravidla pro činnosti uvedené v příloze č. 1 k zákonu vydána formou opatření obecné povahy (blíže viz odůvodnění k § 20e).
Co se týče možnosti zavedení režimu registrace, bylo vyhodnoceno, že pro zajištění splnění všech požadavků směrnice na chovy hospodářských zvířat a rovněž s ohledem na celkové nastavení správního práva v ČR by nebylo možné zavést režim registrace, která by neměla formu rozhodnutí ve správním řízení. V dané souvislosti bylo rovněž zohledněno, že podle platné právní úpravy ve složkových právních předpisech jsou chovy již nyní regulovány příslušnými povoleními. S tím, že se jedná o rozhodnutí, která se u zařízení v režimu integrované prevence nahrazují integrovaným povolením. Pro chovy hospodářských zvířat, na které se nově vztahuje režim směrnice o průmyslových emisích, resp. zákona o integrované prevenci, je podle současné právní úpravy zpravidla vyžadováno povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. c) zákona o ochraně ovzduší. Obvykle tyto chovy též vyžadují vydání nejméně jednoho povolení podle vodního zákona (rozhodnutí o schválení havarijního plánu podle § 39 odst. 2 písm. a), povolení k nakládání s vodami podle § 8). Proto se v navrhované novele navrhuje, aby se povinnost mít integrované povolení vztahovala na všechny chovy v režimu zákona o integrované prevenci, tj. jak na chovy, které jsou v režimu tohoto zákona již nyní, tak na chovy, které jsou do tohoto režimu nově zahrnuty. Současně je do navrhované právní úpravy promítnuto i to, že směrnice umožňuje registraci jakožto mírnější režim oproti vydávání povolení. Za tímto účelem se navrhuje, aby pro řízení o vydání integrovaného povolení v případě zařízení k chovu hospodářských zvířat platily určité odchylky, stanovené za účelem zjednodušení a zrychlení řízení oproti standardnímu řízení o vydání integrovaného povolení (k tomu blíže viz níže odůvodnění k § 20d). Tím není dotčen obecný princip zakotvený v § 14 odst. 3 zákona, což znamená, že ani v tomto režimu nemohou být požadavky v integrovaném povolení stanoveny mírněji, než jak by jinak byly stanoveny v případě složkových povolení.
V souvislosti s navrhovaným rozšířením režimu integrované prevence na zařízení uvedená v příloze č. 1a je třeba zdůraznit, že integrované povolení nenahrazuje automaticky všechna složková povolení vydávaná podle jiných právních předpisů. Například podle zákona o ochraně ovzduší vzniká povinnost mít povolení provozu při překročení projektovaných emisí amoniaku nad 5 tun ročně, což se může týkat i zařízení, která nejsou zahrnuta v příloze č. 1a zákona o integrované prevenci. Vzhledem k novým způsobům agregování kapacity v revidované směrnici o průmyslových emisích (režim tzv. "rodinných farem") nelze vyloučit ani možnost, že v působnosti zákona o integrované prevenci nově budou i chovy, které nejsou povolovány podle zákona o ochraně ovzduší (byť se bude v případě ČR jednat řádově maximálně o jednotky chovů). Způsob vyjádření kapacit v příloze č. 1a (např. počet kusů zvířat) se liší od emisních prahových hodnot používaných v zákoně o ochraně ovzduší. Z tohoto důvodu bude nutné v rámci řízení o vydání integrovaného povolení zohlednit/definovat i kapacitu vyplývající ze zákona o ochraně ovzduší.
Na všechny chovy hospodářských zvířat v režimu integrované prevence se tedy bude vztahovat povinnost mít integrované povolení. Do obecně závazných pravidel a jednotlivých integrovaných povolení budou implementovány požadavky jednotných podmínek pro provozní pravidla, stanovených prováděcím aktem Evropské komise. Bude tak zajištěno, aby dotčená zařízení byla provozována v souladu s těmito jednotnými podmínkami. Současně se i na provozovatele dotčených zařízení k chovu hospodářských zvířat v plném rozsahu vztahují základní povinnosti provozovatele podle § 16 zákona. Proto nejsou formou speciálních ustanovení pro chovy transponována ustanovení čl. 70d až 70h směrnice, s výjimkou požadavků ve vztahu k obecně závazným pravidlům. Kromě zjednodušeného procesního nastavení řízení o vydání integrovaného povolení (§ 20d) se v rámci speciálních ustanovení pro činnosti v příloze č. 1a v § 20e upravují zvláštní požadavky obecně závazná pravidla. Dále se v § 20f stanoví sčítací pravidlo pro chovy. Toto ustanovení je transpoziční ve vztahu k čl. 70b směrnice.
K § 20d
Co se týče zvláštních ustanovení pro chovy hospodářských zvířat v § 20d až 20f, v první větě § 20d odst. 1 je stanoveno, že pokud není dále v tomto paragrafu a v § 20e a 20f stanoveno jinak, použijí se na tyto činnosti ustanovení § 3 až 20c. To znamená, že pokud není v daných zvláštních ustanoveních stanoveno jinak, vztahují se na činnosti podle přílohy č. 1a stejné podmínky jako na činnosti přílohy č. 1. S tím, že výjimkou jsou v tomto ohledu ustanovení, kde je výslovně stanoveno, že se vztahují pouze na činnosti uvedené v příloze č. 1, jako je tomu u povinnosti zpracovat a zavést systém environmentálního řízení (§ 15e odst. 1).
Dále jsou v § 20d v návaznosti na možnosti zjednodušení procesu stanovené ve směrnici (viz výše) stanoveny odchylky od právní úpravy řízení o vydání integrovaného povolení v § 3 až 15, a to za účelem zjednodušení a zrychlení řízení, ovšem tak, aby úroveň ochrany životního prostředí byla zachována stejně vysoká jako v případě standardního povolovacího procesu Tyto odchylky spočívají zejména ve zkrácení některých lhůt, a to jak pro úřad, tak pro účastníky řízení a veřejnost. Stanovená lhůta 15 dnů pro vyjádření účastníků řízení a veřejnosti je přiměřená tomu, že každý se bude moci ve lhůtě 30 dnů vyjádřit k návrhu obecně závazných pravidel, která budou vydávána formou opatření obecné povahy (viz odůvodnění k § 20e). Vzhledem k formě opatření obecné povahy mohou být obecně závazná pravidla též předmětem soudního přezkumu. V dané souvislosti je rovněž relevantní, že jak vyplývá z čl. 70g odst. 1 písm. d) směrnice, účast veřejnosti je v případě registrace požadována pouze v případě, že nejsou přijata obecně závazná pravidla.
Současně je třeba uvést, že stanovené odchylky jsou pouze jedním z opatření, která mají napomoci tomu, aby byl povolovací proces u těchto zařízení rychlý a nekomplikovaný. Vzhledem k jednoduchosti procesů a struktury emisí u těchto zařízení, a s tím související menší míry potřeby individuálního nastavení podmínek provozu oproti jiným kategoriím zařízení, se předpokládá, že provoz těchto zařízení bude regulován převážně obecně závaznými pravidly. S tím, že současně i pro chovy platí možnost, aby úřad v integrovaném povolení stanovil přísnější podmínky provozu, než jsou podmínky stanovené v obecně závazných pravidlech, nebo případně stanovil další podmínky provozu nad rámec obecně závazných pravidel s ohledem na specifika daného zařízení (např. specifické podmínky pro zajištění ochrany před obtěžováním zápachem). Tato možnost musí zůstat zachována. Rovněž je třeba uvést, že právní úprava musí umožnit provedení všech úkonů a postupů v řízení, které mohou být relevantní, a stanovit k tomu přiměřené lhůty, ale současně lze předpokládat, že s ohledem na charakter dotčených zařízení všechny tyto úkony a postupy obvykle nebudou realizovány. Např. lze předpokládat, že ve většině případů nebudou příslušné správní úřady a účastníci řízení požadovat stanovení závazných podmínek provozu nad rámec obecně závazných pravidel, že úřad nevyhodnotí zdaleka vždy jako potřebné vyžádat si odborné vyjádření agentury (CENIA) k aplikaci BAT v rámci odborné podpory výkonu státní správy nebo že ve většině případů nebude využita možnost stát se účastníkem řízení na základě přihlášení. Předpokládá se také, že vyplnění žádosti, její podání a následné zpracování bude výrazně zjednodušeno tím, že pro zařízení k chovu hospodářských zvířat bude k 1. 1. 2029 již spuštěn informační systém pro elektronické povolování.
V § 20d odst. 1 jsou vymezeny případy, kdy se zjednodušený postup povolování nepoužije. Jde o případy, kdy je nezbytné uplatnit „plný“ povolovací proces. Za prvé jde o případ, kdy je předmětem řízení záměr podléhající posouzení vlivů na životní prostředí (EIA) podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Dále se jedná o případy, kdy je v zařízení kromě chovů provozována jiná činnost (např. bioplynová stanice, sušárna, jatka), s tím, že je tato činnost v rámci řízení nově povolována, tj. má být teprve nově v zařízení provozována), nebo se této činnosti týká změna v zařízení, která je předmětem řízení. Zjednodušený postup se tak nevylučuje pro případy, kdy jsou v zařízení provozovány i tyto jiné činnosti a dané zařízení, které bylo dosud provozováno v režimu složkových právních předpisů, je nově „přepovolováno“ v řízení o vydání integrovaného povolení, tj. v daném zařízení reálně nedochází ke změně. To platí za předpokladu, že související činnost sama o sobě nenaplňuje kapacitou nebo prahovou hodnotou činnost uvedenou v příloze č. 1. Zjednodušený postup nelze uplatnit rovněž v případě, že řízení je vedeno za účasti dotčeného státu, tím spíše, že v takovém případě by se téměř jistě jednalo o záměr podléhající procesu EIA.
Podle navrhované úpravy v § 20d odst. 2 se lhůta pro posouzení úplnosti žádosti podle § 3 odst. 3 zkracuje z 10 na 5 dnů. S tím, že lze předpokládat, že není reálně příliš pravděpodobné, zvláště při využití informačního systému pro elektronické povolování, že by podaná žádost nebyla úplná nebo trpěla jinými vadami. Posouzení úplnosti žádosti v tomto ohledu je zachováno kvůli možnosti konzultace a předběžné informace o žádosti (§ 3) před zahájením správního řízení. V odstavci 3 se navrhuje, aby lhůta pro přihlášení se do řízení činila 15 dnů namísto 30 dnů při „plném“ povolovacím procesu. Obdobně se v odstavci 4 zkracuje z 30 na 15 dnů rovněž lhůta, v níž se každý může vyjádřit k žádosti, podle § 8 odst. 2, a lhůta pro vyjádření příslušných správních úřadů a účastníků řízení podle § 9 odst. 1. Současně i v těchto případech platí obecná úprava v § 9 odst. 3 větě druhé, podle které účastníci řízení podle § 7 odst. 1 písm. e) až g) mohou zaslat úřadu svá vyjádření pouze zároveň s písemným ohlášením své účasti.
V odstavci 5 je stanoveno, že lhůta pro zaslání vyjádření agentury (CENIA) podle § 11 odst. 3 se zkracuje z 30 na 15 dnů. Ovšem vzhledem k tomu, že lze předpokládat, že u těchto zařízení si úřad vyžádá vyjádření agentury spíše v menším množství případů, které jsou ale složitější, je zde stanovena možnost, aby úřad na žádost agentury danou lhůtu usnesením prodloužil až o 15 dnů, jde-li o zvláště složitý případ. V odstavci 6 jsou pak stanoveny speciální lhůty pro rozhodnutí o žádosti, odchylně od obecné úpravy v § 13 odst. 1, podle které úřad o žádosti provozovatele zařízení rozhodne ve lhůtě do 45 dnů ode dne uplynutí lhůty pro vyjádření v § 9 odst. 1. Podle navrhované úpravy v odstavci 6 úřad o žádosti provozovatele zařízení rozhodne ve lhůtě do 10 dnů ode dne uplynutí lhůty podle odstavce 4 nebo lhůty podle odstavce 5, pokud si úřad vyžádal zpracování odborného vyjádření agentury podle § 11. Tuto lhůtu lze podle věty druhé v odstavci 6, pokud nastane některá ze stanovených skutečností, které znamenají „zesložitění“ řízení. Navrhuje se, že lhůtu pro vydání rozhodnutí o žádosti podle věty první může úřad usnesením prodloužit až o 30 dnů, pokud je nezbytné vyžádat si další podklady, nařídit ústní jednání, provést ohledání na místě nebo pokud je v zaslaných vyjádřeních k žádosti požadováno stanovení dalších závazných podmínek provozu nad rámec obecně závazných pravidel a závazných podmínek provozu navržených provozovatelem zařízení v žádosti. Je reálné očekávat, že v naprosté většině správních řízení týkajících se vydání integrovaného povolení nebo změny integrovaného povolení u chovů hospodářských zvířat nebudou posuzovány a následně stanoveny přísnější podmínky provozu, než stanoví obecně závazná pravidla. Proto je desetidenní lhůta pro vydání rozhodnutí dostatečná.
K § 20e
Právní úprava obecně závazných pravidel v § 20e představuje zvláštní právní úpravu ve vztahu k § 13a.
V odstavci 1 jsou vymezena obecně závazná pravidla pro činnosti uvedené v příloze č. 1a k zákonu, co se týče právní úpravy, z níž musí vycházet, a vymezení jejich předmětu. Pro obecně závazná pravidla pro tyto činnosti obdobně jako pro obecně závazná pravidla podle § 13a platí, že podmínky provozu stanovené v obecně závazných pravidlech se vztahují na všechny náležitosti obsahu integrovaného povolení podle § 13 odst. 4 s výjimkou náležitostí uvedených v § 13 odst. 4 písm. b), e) g) a j), tj. náležitostí, které musí být ze své povahy vždy stanoveny individuálně. Požadavky na obsah obecně závazných pravidel jsou v odstavci 1 stanoveny tak, aby zahrnovaly požadavky uvedené v definici provozních pravidel v čl. 3 odst. 12a směrnice.
Obecně závazná pravidla jsou podle odstavce 1 stanovena na základě jednotných podmínek pro provozní pravidla (UCOL) a zvláštních (složkových) právních předpisů. To znamená, že obecně závazná pravidla vycházejí z výsledků porovnání požadavků UCOL s požadavky složkových právních předpisů. S tím, že musí zahrnovat celý rozsah podmínek obsažených v jednotných podmínkách pro provozní pravidla. Z odstavce 1 ve spojení se zmocněním v odstavci 4 dále vyplývá, že obecně závazná pravidla rovněž vycházejí z prováděcího právního předpisu k zákonu o integrované prevenci. Formou vyhlášky budou na základě jednotných podmínek pro provozní pravidla a složkových právních předpisů stanoveny některá pravidla a podmínky umožňující vyloučení nebo snížení dopadů na životní prostředí (např. ve vztahu k emisním limitům), které budou blíže specifikovány v obecně závazných pravidlech.
V odstavci 2 jsou transponovány požadavky směrnice na účast a informování veřejnosti a na přístup k právní ochraně ve vztahu k obecně závazným pravidlům pro chovy hospodářských zvířat (čl. 70g odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. c), čl. 70h). Aby byly splněny dané požadavky směrnice, je v odstavci 2 stanoveno, že obecně závazná pravidla podle odstavce 1 vydává ministerstvo formou opatření obecné povahy. V souvislosti se stanovením formy opatření obecné povahy je rovněž relevantní, že u činností uvedených v příloze č. 1a k zákonu lze vzhledem k jejich charakteru (jednoduchost procesů a struktury emisí, nízká míra individuálních specifik) na rozdíl od činností uvedených v příloze č. 1 předpokládat regulaci převážně obecně závaznými pravidly (viz též odůvodnění k § 20d).
Navrhovaná úprava zveřejňování opatření obecné povahy a jeho návrhu v odstavci 2 představuje speciální právní úpravu ve vztahu k obecné úpravě v § 172 odst. 1 a § 173 odst. 1 správního řádu. S ohledem na skutečnost, že v průběhu povolovacího procesu podle zákona o integrované prevenci jsou dokumenty zveřejňovány v informačním systému integrované prevence, se navrhuje, aby v tomto systému bylo zveřejněno i opatření obecné povahy, kterým jsou vydávána obecně závazná pravidla, a jeho návrh. S ohledem na charakter obecně závazných pravidel, která nejsou vázána na konkrétně vymezené území v rámci České republiky, se navrhuje, aby byly opatření obecné povahy a jeho návrh zveřejněny na úřední desce ministerstva. Zveřejňování na úředních deskách dotčených obcí, které stanoví obecná právní úprava ve správním řádu, by v případě obecně závazných pravidel bylo nadbytečné.
Požadavky čl. 70i směrnice na účast veřejnosti při přijímání obecně závazných pravidel jsou promítnuty do ustanovení věty třetí v odstavci 2, kde je stanoveno, že k návrhu opatření obecné povahy může každý uplatnit písemně své připomínky ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho zveřejnění. Okruh subjektů, které mohou uplatnit připomínky, je tak oproti obecné úpravě v § 172 odst. 4 správního řádu rozšířen. Odpovídá okruhu subjektů, které se mohou vyjádřit k žádosti o vydání integrovaného povolení, a to buď jako účastníci řízení, nebo v rámci oprávnění každého vyjádřit se k žádosti, tj. v rámci tzv. konzultativní účasti veřejnosti. Stanovená lhůta 30 dnů odpovídá lhůtě pro uplatnění připomínek účastníků řízení a veřejnosti k žádosti o vydání integrovaného povolení.
Vzhledem k charakteru obecně závazných pravidel, která stanoví podmínky provozu pro určitý sektor a nejsou vázána na konkrétní území v rámci ČR, je vyloučena možnost podat k návrhu opatření obecné povahy námitky. Jedná se o vyloučení obecné úpravy v § 174 odst. 5 správního řádu, podle kterého mohou podat námitky vlastníci nemovitostí, jejichž práva, povinnosti nebo zájmy související s výkonem vlastnického práva mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, nebo, určí-li tak správní orgán, i jiné osoby, jejichž oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny. V dané souvislosti je rovněž třeba uvést, že přímo dotčeným vlastníkům nemovitostí může náležet postavení účastníků řízení v řízení o vydání integrovaného povolení (viz § 7 zákona).
Pro soudní přezkum obecně závazných pravidel platí obecná úprava soudního přezkumu opatření obecné povahy v § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
V odstavci 3 je upravena vazba právní úpravy obecně závazných pravidel podle § 20e na ustanovení upravující obecně závazná pravidla v § 13a. Dále je zde upravena závaznost obecně závazných pravidel pro činnosti uvedené v příloze č. 1a k zákonu, přičemž tato právní úprava reflektuje, že obecně závazná pravidla jsou vydávána formou opatření obecné povahy.
V první větě odstavce 3 je stanoveno, že pro obecně závazná pravidla podle odstavce 1 se použijí obdobně ustanovení § 13a odst. 3 až 9. I pro obecně závazná pravidla podle § 20e tedy platí stanovené zásady pro obecně závazná pravidla, kterými jsou zejména transponovány požadavky čl. 17 směrnice. Jedná se mj. o požadavek na integrovaný přístup a zajištění vysoké úrovně ochrany životního prostředí rovnocenné úrovni, jíž lze dosáhnout prostřednictvím jednotlivých podmínek integrovaného povolení, nebo o požadavky vztahující se k aplikaci nejlepších dostupných technik. Co se týče závaznosti, je v odstavci 3 stanoveno, že obecně závazná pravidla podle odstavce 1 jsou závazná pro rozhodování v řízení o vydání integrovaného povolení a v řízení o změně integrovaného povolení. Jsou závazná také pro provozovatele zařízení, a to v rozsahu v nich stanovených podmínek provozu, které nahrazují jednotlivé závazné podmínky provozu v integrovaném povolení ve smyslu § 13a odst. 6 písm. a).
Z výše uvedeného vyplývá, že požadavky stanovené v jednotných podmínkách pro provozní pravidla budou v plném rozsahu implementovány do obecně závazných pravidel, která musí být následně použita při implementaci nových požadavků do dotčených integrovaných povolení. S tím, že pro stanovení závazných podmínek provozu v integrovaném povolení s použitím obecně závazných pravidel platí i v těchto případech právní úprava v § 13a odst. 6 a 7.
V odstavci 4 je v návaznosti na odstavec 1 stanoveno zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu. Jak vyplývá z doplnění tohoto zmocňovacího ustanovení do § 47, bude se jednat o vyhlášku. Tato vyhláška na základě jednotných podmínek pro provozní pravidla a zvláštních právních předpisů stanoví pravidla a podmínky pro provoz chovu týkající se emisních limitů, limitů environmentální výkonnosti a dalších pravidel a podmínek umožňujících vyloučení nebo snížení dopadů na životní prostředí. S tím, že tyto pravidla a podmínky budou blíže specifikovány v obecně závazných pravidlech. Viz též odůvodnění k odstavci 1.
K § 20f
V § 20f je stanoveno zvláštní sčítací (agregační) pravidlo pro chovy hospodářských zvířat, tj. pro činnosti uvedené v příloze č. 1a k zákonu. Jedná se o transpozici čl. 70b směrnice. V čl. 70b odst. 1 prvním pododstavci směrnice je dané agregační pravidlo vymezeno takto: „Nacházejí-li se dvě nebo více zařízení zabývající se chovem hospodářských zvířat blízko sebe a mají-li stejného provozovatele, případně jsou-li taková zařízení pod kontrolou provozovatelů, kteří jsou v hospodářském nebo právním vztahu, přijmou členské státy opatření k zajištění toho, aby mohl příslušný orgán považovat tato zařízení pro účely výpočtu kapacitní prahové hodnoty uvedené v článku 70a za jeden celek.“ V druhém pododstavci je v návaznosti na to stanoveno, že členské státy zajistí, aby pravidlo uvedené v prvním pododstavci nebylo používáno k obcházení povinností stanovených v této směrnici. Jde tedy zejména o to, aby se zabránilo účelovému rozdělování zemědělských podniků, které by mohlo vést ke snížení kapacity pod stanovenou prahovou hodnotu (viz recitál 12 preambule směrnice 2024/1785/EU). V čl. 70b odst. 2 je potom stanoveno zmocnění pro Evropskou komisi, že do 5. srpna 2028 po konzultaci s členskými státy zveřejní pokyny týkající se kritérií, podle kterých lze různá zařízení považovat za jeden celek podle odstavce 1. Účelem těchto pokynů je zajištění jednotné implementace v rámci členských států, s tím, že se nejedná o právní předpis. Předpokládá se, že v návaznosti na vydání těchto pokynů bude k aplikaci daného sčítacího pravidla vydána metodika.
Formulace sčítacího pravidla v § 20f je navržena tak, aby bylo postaveno najisto, že se sčítání vztahuje na všechny činnosti provozované v daném místě, které spadají pod popis jedné nebo více činností uvedených v příloze č. 1a, pokud jsou provozovány stejným provozovatelem nebo více provozovateli, kteří jsou v hospodářském nebo právním vztahu. V této formulaci je zohledněna definice zařízení v příloze č. 1, podle které se tento pojem nevztahuje na činnosti, které nedosahují prahových hodnot v přílohách č. 1 a 1a (s výjimkou případů tzv. dobrovolných integrovaných povolení). Navržena formulace rovněž reflektuje relevantní právní úpravu, která je v zákoně o integrované prevenci již nyní obsažena (pojem „místo“, poznámka ke sčítání v příloze č. 1). Současně se daná formulace navrhuje tak, aby bylo zajištěno, že se po vydání pokynů Evropské komise neukáže jako příliš úzká nebo naopak podstatně širší ve srovnání s úpravou ve směrnici. Z tohoto důvodu je do navrhované úpravy převzata poměrně obecná formulace „v hospodářském nebo právním vztahu“. S tím, že v této souvislosti zůstává zachován princip, že integrované povolení je vydáváno vždy jen jednomu provozovateli. Pokud by tedy až uplatněním daného sčítacího pravidla došlo k překročení prahové hodnoty pro kapacitu stanovené v příloze č. 1a, bude vydáno každému z dotčených provozovatelů samostatné integrované povolení pro jím provozovanou část zařízení. Co se týče vymezení ve směrnici spočívajícím v tom, že jde o zařízení provozovaná „blízko sebe“, lze mít za to, že se nebude jednat o širší lokalitu než „místo“, což je pojem použitý již na více místech v zákoně o integrované prevenci. S tím, že tento pojem jistě neznamená užší prostorové vymezení než pojem „provozovna“ ve smyslu živnostenského zákona.
K bodu 56 [§ 27 odst. 2 písm. b)]
Upřesňuje se povinnost dotčených ministerstev zajišťovat v oblasti své působnosti překlady relevantních dokumentů Evropské unie k nejlepším dostupným technikám. Tato změna vychází ze zkušeností s využitím překladů v praxi. Nově je výslovně stanoveno, že se může jednat pouze o části těchto dokumentů. Současně jsou vymezeny případy, kdy má být překlad zajištěn, a to tak, aby to bylo omezena na případy, kdy je zajištění překladu skutečně potřeba.
K bodu 57 (§ 27a)
V tomto ustanovení, v němž je stanovena povinnost dotčených ministerstev podporovat v rámci své působnosti vývoj a uplatňování nově vznikajících technik, zejména těch popsaných v referenčních dokumentech o nejlepších dostupných technikách, se doplňují nově vznikající techniky popsané ve zjištěních inovačního centra pro průmyslovou transformaci a emise (INCITE). Působnost tohoto nově zřizovaného centra je upravena v čl. 27a směrnice.
K bodu 58 [§ 29 písm. f), § 30 písm. a) a § 31 písm. a)]
Navrhovaná úprava souvisí s novelizačním bodem 56. U příslušných kompetencí ministerstva, Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva zemědělství je doplněn odkaz na ustanovení § 27 odst. 2 písm. b), v němž je nově výslovně umožněno, aby se překlady týkaly pouze částí relevantních dokumentů EU k nejlepším dostupným technikám. V daném ustanovení se současně vymezují případy, kdy jsou tyto překlady vyžadovány.
K bodům 59 a 60 (§ 29)
V § 29 písm. t) se zrušuje již obsoletní ustanovení, které stanoví kompetenci ministerstva k rozhodování o přestupcích podle § 37 odst. 3. Příslušná právní úprava v § 37 odst. 3, která se týkala přestupků odborně způsobilých osob, byla zrušena v rámci novelizace zákona o integrované prevenci novelou č. 284/2021 Sb. V § 37 byla zrušena rovněž kompetence ministerstva k projednávání těchto přestupků. Danou kompetenci je tak třeba vypustit i z § 29 písm. t).
Dále se v § 29 doplňuje písmeno v), v němž je stanovena povinnost ministerstva oznamovat Evropskou komisi každé udělení výjimky pro případ krize způsobené mimořádnými okolnostmi podle § 15c, včetně zaslání příslušného rozhodnutí. Jde o transpozici ustanovení čl. 15 odst. 7 předposlední pododstavec směrnice, v němž je členským státům stanovena povinnost oznámit Evropské komisi „každou odchylku udělenou podle tohoto odstavce, včetně důvodů pro udělení odchylky a uložených podmínek“.
V § 29 písm. w) je ministerstvu nově stanovena kompetence, aby v případě mimořádných událostí, havárií zařízení a havarijních úniků znečišťujících látek ze zařízení do životního prostředí, které mají závažné dopady na lidské zdraví nebo na životní prostředí v jiném členském státě, neprodleně informovalo příslušný orgán tohoto členského státu a aby zajišťovalo za Českou republiku přeshraniční a multidisciplinární spolupráci mezi Českou republikou a dotčeným členským státem, zaměřenou na omezení důsledků pro životní prostředí a lidské zdraví a na předcházení dalším možným mimořádným událostem nebo haváriím, jedná se o transpozici ustanovení čl. 7 poslední pododstavec směrnice.
V § 29 se rovněž doplňuje písmeno x), v němž je stanovena nová kompetence ministerstva, aby v případech, kdy porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo integrovaným povolením ve smyslu § 19b odst. 5 ohrožuje lidské zdraví nebo životní prostředí v jiném členském státě, neprodleně informovalo příslušný orgán tohoto členského státu. Jedná se o transpozici požadavku stanoveného v čl. 8 odst. 3 druhý pododstavec směrnice. Viz též odůvodnění k § 19b odst. 5.
K bodu 61 (§ 30)
V § 30 odst. 1 písm. a) se v návaznosti na změny navrhované v příloze č. 1 k zákonu aktualizuje výčet činností uvedených v příloze č. 1, které má Ministerstvo průmyslu a obchodu v gesci z hlediska nejlepších dostupných technik. Tento výčet nově zahrnuje i kategorii 6.6. nového znění přílohy č. 1, tj. činnost „Elektrolýza vody pro výrobu vodíku při výrobní kapacitě větší než 50 tun za den“.
K bodu 62 (§ 31)
V § 31 odst. 1 písm. a) se obdobně jako u Ministerstva průmyslu a obchodu v návaznosti na změny navrhované v příloze č. 1 k zákonu aktualizuje výčet činností uvedených v příloze č. 1, které má Ministerstvo zemědělství v gesci z hlediska nejlepších dostupných technik. Daný výčet je upraven tak, aby odpovídal tomu, že intenzivní chov drůbeže a prasat je nově předmětem přílohy č. 1a k zákonu, nikoli bodu 6.6. v příloze č. 1.
K bodům 63 a 64 (§ 33)
V § 33 odst. 1 písm. i) se ke stávající povinnosti krajského úřadu informovat ministerstvo o udělení výjimek z úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami doplňuje informační povinnost krajského úřadu ve vztahu k výjimkám z úrovní environmentální výkonnosti spojených s nejlepšími dostupnými technikami (§ 14c odst. 2) a výjimkám pro případ krize způsobené mimořádnými okolnostmi (§ 15c).
V nově doplňovaném písmeni o) se stanoví kompetence krajského úřadu, aby v případě mimořádných událostí, havárií zařízení a havarijních úniků znečišťujících látek ze zařízení do životního prostředí, které způsobily znečištění ovlivňujícího zdroje pitné vody, včetně přeshraničních zdrojů, nebo ovlivňujícího infrastrukturu odpadních vod v případě nepřímého vypouštění, informoval dotčené provozovatele zdrojů pitné vody a zpracovatele odpadních vod o opatřeních přijatých k prevenci nebo nápravě škod, které byly tímto znečištěním způsobeny na lidském zdraví a životním prostředí. Jedná se o transpozici čl. 7 posledního pododstavce směrnice.
Obdobná kompetence jako v písmeni o) se krajskému úřadu stanoví v písmeni p), s tím, že se týká případů, kdy v situacích, na které se vztahuje písmeno o), dojde k porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo integrovaným povolením. Zde se jedná o transpozici čl. 8 odst. 6 směrnice.
K bodům 65 až 69 (§ 37)
Do § 37 odst. 1 se doplňují nové skutkové podstaty přestupků, které se vztahují k novým povinnostem provozovatele zařízení ohledně zavedení systému environmentálního řízení (§ 15e) a zpracování transformačních plánů (§ 15f). Tyto transformační plány jsou provozovatelé zařízení povinni ve stanovené lhůtě zahrnout do svých systémů environmentálního řízení. Tyto nové přestupky byly zařazeny do odstavce 1, tj. mezi přestupky, za něž lze uložit pokutu do 2 mil. Kč, vzhledem k povaze příslušných povinností a míře závažnosti dopadů, které může způsobit jejich porušení. S tím, že míra možných dopadů porušení daných povinností je nižší než u přestupků uvedených v odstavcích 3 a 4 (provoz zařízení bez integrovaného povolení, provoz zařízení v rozporu se závaznými podmínkami integrovaného povolení aj.), za něž lze uložit pokutu do 5 mil. Kč.
V odstavci 3 se v návaznosti na doplnění příslušné povinnosti v § 16 odst. 1 písm. a) doplňuje provoz zařízení v rozporu s obecně závaznými pravidly. Je tomu tak z toho důvodu, že obecně závazná pravidla jsou pro provozovatele zařízení přímo závazná, pokud nahrazují závaznou podmínku provozu v integrovaném povolení. Jde o případy, kdy obecně závazná pravidla stanoví konkrétní podmínky provozu a současně v integrovaném povolení nejsou stanoveny příslušné podmínky provozu odchylně. K tomu blíže viz odůvodnění k § 13a a k § 20e.
Právní úprava ukládání pokuty za přestupek podle odstavce 3 a 4 je z odstavce 5 přesunuta do nově doplňovaného odstavce 6. U přestupku podle uvedených ustanovení činí základní horní hranice výše stejně jako dosud 10 mil. Dále je pro přestupek podle odstavce 3 a 4 nově stanoveno, že jde-li o případ zvlášť závažného porušení příslušné povinnosti, lze uložit pokutu až do výše 3 % ročního obratu dotčeného provozovatele zařízení v Evropské unii v účetním roce předcházejícím roku, v němž se pokuta ukládá. Doplnění daného ustanovení představuje transpozici nového ustanovení směrnice čl. 79 odst. 2 druhý pododstavec.
K bodům 70 a 71 (§ 47)
V § 47 se v návaznosti na nově doplňovaná zmocnění k vydání prováděcího právního odpovídajícím způsobem mění dosavadní výčet zmocňovacích ustanovení k vydání vyhlášky ministerstva. Nově se stanoví, že ministerstvo vydá vyhlášku k provedení § 4 odst. 3, § 4a odst. 2, § 13a odst. 2, § 14b odst. 4, § 14c odst. 3, § 16a odst. 4 a § 20e odst. 4. S tím, že o zcela nová zmocnění se jedná v případě § 13a odst. 2 (stanovení obecně závazných pravidel), § 20e odst. 4 (stanovení pravidel a podmínek pro provoz činností v příloze č. 1a, která jsou blíže specifikována v obecně závazných pravidlech) a § 14c odst. 3 (náležitosti odborného posouzení v případě výjimky z úrovní environmentální výkonnosti spojené s nejlepšími dostupnými technikami).
S účinností od 1. ledna 2029 se do daného výčtu v § 47 doplňuje rovněž ustanovení § 3 odst. 1, v němž se v souvislosti se zavedením informačního systému pro elektronické povolování stanoví zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu, který stanoví náležitosti formuláře pro podání žádosti o vydání integrovaného povolení.
K bodům 72 až 81 (příloha č. 1)
V příloze č. 1, v níž jsou stanoveny činnosti, na které se vztahuje režim zákona o integrované prevenci, se doplňují nové činnosti a dochází i k dalším změnám. Za nejdůležitější změny lze považovat rozšíření o nové činnosti uvedené pod body 2.7. a 3.6.
V bodě 2.7. se doplňuje jako nová činnost „Výroba baterií jiných než výhradně montovaných s výrobní kapacitou 15 000 tun bateriových článků (katoda, anoda, elektrolyt, separátor, kapsle) nebo více za rok“. Cílem této nové právní úpravy je zlepšení udržitelnosti baterií komplexním způsobem a minimalizování jejich dopadu na životní prostředí během celého jejich životního cyklu. To má přispět k nárůstu výroby baterií, která je udržitelnější (viz recitál 13 směrnice 2024/1785/EU).
Novou činností doplňovanou v bodě 3.6. je „Těžba, včetně úpravy (operace, jako je například rozmělňování, kontrola velikosti, obohacování a zušlechťování), následujících rud na místě v průmyslovém měřítku: bauxitu, chromu, kobaltu, mědi, zlata, železa, olova, lithia, manganu, niklu, palladia, platiny, cínu, wolframu a zinku.“ K doplnění do směrnice o průmyslových emisích zde bylo přistoupeno zejména z toho důvodu, že těžební průmysl EU má klíčový význam pro dosažení cílů Zelené dohody pro Evropu a průmyslové strategie EU. S tím, že směrnice o průmyslových emisích podpoří průmysl EU při rozvoji projektů a usnadní udržitelný a konsensuální růst těžebních činností v EU v souladu s referenčními hodnotami pro rok 2030 stanovenými v aktu o kritických surovinách (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1252) – viz recitál 3 směrnice 2024/1785/EU.
Další změny v příloze č. 1 jsou následující:
V bodě 1.4. se ke zplyňování a zkapalňování doplňuje pyrolýza.
V bodě 2.3. se doplňuje nové písmeno aa) „provoz válcoven za studena o kapacitě větší než 10 t surové oceli za hodinu“. Tato činnost je již obsažena ve stávajících závěrech o BAT jako přímo související činnost. V písmeni b), jehož předmětem je „provoz kováren s buchary o energii větší než 50 kJ na jeden buchar“ se vypouští podmínka, že tepelný výkon je větší než 20 MW. Dále se bodě 2.3. doplňuje nové písmeno ba) „provoz kováren s kovacími lisy, jejichž síla přesahuje 30 meganewtonů (MN) na jeden lis“.
Důvodem změny v bodě 2.5. je to, že aplikace tohoto bodu ve znění podle původní směrnice o průmyslových emisích byla v členských státech rozdílná, pokud jde o pokrytí zařízení na výrobu keramických výrobků vypalováním. A to z toho důvodu, že vymezení činnosti v daném bodě umožňovala členským státům rozhodnout, zda uplatní obě kritéria týkající se výrobní kapacity a kapacity pece, nebo pouze jedno z nich. Aby se zajistilo důslednější provádění směrnice a rovné podmínky v celé EU, je znění daného bodu nyní upraveno tak, že pro zařazení do daného bodu postačuje splnění alespoň jedno z uvedených dvou kritérií (viz recitál 55 směrnice 2024/1785/EU).
Z kategorie 4.2.a) se vyjímá výroba vodíku elektrolýzou vody. Tato činnost je nově uvedena v bodě 6.6., a to na rozdíl od současné úpravy se stanovenou prahovou hodnotou. V bodě 6.6. je daná činnost vymezena jako „Elektrolýza vody pro výrobu vodíku při výrobní kapacitě větší než 50 tun za den.“
Úprava v bodě 5.3. písm. a) se upřesňuje tak, že se u biologické úpravy (podbod 1.) výslovně uvádí, že se jedná například o anaerobní digesci nebo o společnou digesci. V bodě 5.3. písm. b) se úprava upřesňuje tak, že se u biologické úpravy v podbodě 1. doplňuje, že se jedná například o anaerobní digesci. Co se týče předúpravy odpadů pro tepelné zpracování (podbody 3. v písm. a) a 2. v písm. b)), je třeba v souvislosti s těmito činnostmi zohlednit nově navrhovanou úpravu definice tepelného zpracování odpadu v § 2 písm. o) zákona o ochraně ovzduší (viz níže odůvodnění k části třetí bodům 1 až 3).
Bod 6.2. se rozšiřuje o konečnou úpravu textilních vláken nebo textilií. Tyto činnosti jsou již nyní uvedeny v příslušných závěrech o nejlepších dostupných technikách jako přímo související činnosti.
V bodě 6.5. se upřesňuje terminologie tak, že se jedná o odstraňování nebo zpracování mrtvých těl zvířat nebo vedlejších produktů živočišného původu.
Předmět dosavadního znění bodu 6.6. kterým byl intenzivní chov drůbeže nebo prasat, se přesouvá do nové samostatné přílohy č. 1a, přičemž se rozsah vymezení chovů hospodářských zvířat, na které se vztahuje režim zákona o integrované prevenci, se podstatně rozšiřuje. Viz též odůvodnění k § 20d až 20f a k příloze č. 1a.
K bodu 82 (příloha č. 1a)
V příloze č. 1a jsou stanoveny kategorie činností v oblasti chovu drůbeže a prasat. Dosud byla kategorie „Intenzivní chov drůbeže nebo prasat“ uvedena v bodě 6.6 přílohy č. 1. Vymezení chovů drůbeže a prasat v příloze č. 1a, tj. chovů, které spadají do režimu integrované prevence, se oproti dosavadní právní úpravě značně rozšiřuje. V příloze č. 1a jsou vymezeny tři kategorie činností, a to chov drůbeže, chov prasat a smíšené chovy prasat a drůbeže. Pro každou z těchto kategorií jsou uvedeny prahové hodnoty pro kapacitu, s tím, že tato kapacita je na rozdíl od současné právní úpravy, kde je stanovena podle prostoru pro stanovený minimální počet kusů drůbeže nebo prasat, nově stanovena v dobytčích jednotkách (DJ). K nastavení nové právní úpravy pro chovy drůbeže a prasat viz též odůvodnění výše k § 20d až 20f.
K bodu 83 (příloha č. 2)
Dosavadní příloha č. 2 „Seznam hlavních znečišťujících látek pro stanovování emisních limitů“ se zrušuje (viz odůvodnění výše k § 2 písm. d) a k § 14 odst. 1).
Nově jsou v příloze č. 2 na základě § 14b odst. 2 stanoveny zásady pro udělování výjimek z úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami podle § 14b. Dosud bylo udělování těchto výjimek upraveno v § 14 odst. 5. Stanovení zásad pro udělování těchto výjimek v příloze č. 2 představuje transpozici nové právní úpravy v příloze II směrnice. Tyto zásady se týkají aspektů nákladů, přínosů pro životní prostředí a nepřiměřenosti nákladů ve srovnání s přínosy pro životní prostředí.
K bodům 84 až 86 (příloha č. 3)
V příloze č. 3 dochází v souladu s úpravami v příloze III směrnice pouze k drobným změnám ve vymezení některých hledisek pro určování nejlepších dostupných technik.
K čl. II – Přechodná ustanovení
Celkově k přechodným ustanovením
Přechodná ustanovení uvedená v bodech 1 až 15 představují transpozici přechodných ustanovení uvedených v čl. 3 směrnice 2024/1785/EU. Přechodná ustanovení uvedená v bodech 16 až 17, která se týkají systému environmentálního řízení, jsou transpoziční ve vztahu k ustanovením čl. 14a odst. 4 čtvrtý a poslední pododstavec směrnice. Přechodná ustanovení v bodech 18 a 19, která se týkají obecně závazných pravidel a informačního systému pro elektronické povolování, vycházejí ze způsobu transpozice příslušných ustanovení směrnice do zákona o integrované prevenci. Poslední přechodné ustanovení, uvedené v bodě 20, je standardním přechodným ustanovením, kterým je stanoveno, že řízení zahájená a pravomocně neukončená přede dnem nabytí účinnosti nové právní úpravy se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
Co se týče přechodných ustanovení, kterými jsou transponována přechodná ustanovení směrnice, vycházejí ze struktury přechodných ustanovení v jednotlivých odstavcích směrnice (čl. 3 odst. 1, čl. 3 odst. 2 aj., většinou rozdělené do pododstavců), Přechodná ustanovení ve směrnici, a tedy i navrhovaná přechodná ustanovení zákona, která je transponují, nejsou vzájemně podmíněna, a aplikací jednoho přechodného ustanovení tak ostatní přechodná ustanovení nejsou dotčena. To rovněž znamená, že se na jedno zařízení může vztahovat více přechodných ustanovení. Co se týče stávajících zařízení v režimu integrované prevence, vztahuje se na ně původní znění směrnice o průmyslových emisích z roku 2010 (tj. zákon o integrované prevenci ve znění před nabytí účinnosti navrhované novely), dokud nenastanou „spouštěcí“ skutečnosti pro aplikaci nové právní úpravy podle příslušných přechodných ustanovení. Tyto skutečnosti jsou vázány na přijetí nových závěrů o BAT nebo na změnu (aktualizaci) integrovaného povolení ve vymezených případech (viz též recitál 62 preambule směrnice 2024/1785/EU).
K bodům 1 a 2
Přechodná ustanovení v bodech 1 a 2 představují transpozici čl. 3 odst. 1 směrnice 2024/1785/EU. Jde o náběh nové právní úpravy týkající se environmentální výkonnosti (stanovení limitů environmentální výkonnosti aj.). Konkrétně se jedná o ustanovení zákona § 13 odst. 4 písm. a), f) a m) a § 14c. Daná přechodná ustanovení se týkají všech zařízení, v nichž jsou provozovány činnosti uvedené v příloze č. 1 k zákonu, ve znění účinném ke dni nabytí účinnosti navrhované novely, tj. v novém znění. Aplikace nové právní úpravy je zde vázána na závěry o BAT zveřejněné po 1. červenci 2026, a to z toho důvodu, že implementace daných ustanovení závisí na informacích uvedených v těchto nových závěrech.
Bod 1 se týká stávajících zařízení. V případě těchto zařízení se nová právní úprava týkající se environmentální výkonnosti použije ve lhůtě do 4 let ode dne zveřejnění rozhodnutí o závěrech o BAT pro hlavní činnost po 1. červenci 2026. Nejpozději do uplynutí této lhůty tedy musí být dotčená integrovaná povolení uvedena do souladu s těmito novými požadavky. Uvedená čtyřletá lhůta odpovídá čtyřleté lhůtě pro přezkum a uvedení integrovaného povolení do souladu s požadavky závěrů o BAT, která je stanovena v § 18 odst. 3 zákona.
Bod 2 se týká nových zařízení. Pokud je pro tato zařízení vydáváno integrované povolení po zveřejnění závěrů o BAT po 1. červenci 2026, musí vydané integrované povolení již splňovat požadavky nové právní úpravy. Aplikace nové právní úpravy je vázána na vydání integrovaného povolení, a uplatní se tedy i v případě, že řízení o vydání integrovaného povolení bylo zahájeno před zveřejněním závěrů o BAT po 1. červenci 2026.
K bodům 3 až 6
V případě přechodných ustanovení v bodech 3 až 6 se jedná o transpozici čl. 3 odst. 2 směrnice 2024/1785. Tato přechodná ustanovení se týkají činností, na které se vztahovalo již původní znění směrnice, tj. vztahuje se na ně již dosavadní znění přílohy č. 1 k zákonu.
Bod 3 se vztahuje na stávající zařízení, v nichž probíhá některá z činností uvedených již v dosavadním znění přílohy č. 1, a pro která bylo vydáno pravomocné integrované povolení a byla uvedena do provozu přede dnem nabytí účinnosti navrhované novely zákona. Předmětem tohoto přechodného ustanovení je časový náběh aplikace nové právní úpravy § 13 odst. 4 písm. d), k) a p), § 14 odst. 1 a 2, § 14b a § 15b zákona. Lze konstatovat, že se jedná o ustanovení, jejichž aplikace nezávisí na informacích uvedených v nových závěrech o BAT, které budou zveřejněny po 1. červenci 2026. Jedná se nové požadavky týkající se náležitostí závazných podmínek integrovaného povolení ve vztahu k systému environmentálního řízení, nové požadavky ohledně možnosti zohlednění čistícího efektu čistírny odpadních vod při stanovení emisních limitů pro vypouštění odpadních vod do kanalizace aj. V dané souvislosti je třeba rovněž vzít v úvahu, že v příslušném přechodném ustanovení směrnice je uveden též čl. 15a, který nově upravuje podmínky pro posouzení dodržování emisních limitů. Tento článek bude transponován do vyhlášky č. 415/2012 Sb., co se týče oblasti ochrany ovzduší, a do nařízení vlády č. 401/2015 Sb. ve vztahu k ochraně vod.
V bodě 3 je aplikace nové právní úpravy ve výše uvedených ustanoveních zákona vázána na rozhodné skutečnosti, které aplikaci této nové právní úpravy spouštějí. Určující přitom je, která z těchto rozhodných skutečností nastane dříve. První z těchto skutečností (písm. a)) je vydání rozhodnutí o změně integrovaného povolení z důvodu podstatné změny zařízení, a to v případě změny plánované provozovatelem zařízení nebo změny vyplývající z výsledků přezkumu závazných podmínek integrovaného povolení provedeného podle § 18 odst. 2 zákona č. 76/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud tedy nastane některý z uvedených důvodů pro změnu integrovaného povolení, musí být v rámci řízení o této změně integrované povolení uvedeno do souladu s novou právní úpravou v daných ustanoveních zákona, tj. § 13 odst. 4 písm. d), k) a p), § 14 odst. 1 a 2, § 14b a § 15b. Druhou rozhodnou skutečností (písm. b)) je vydání rozhodnutí o změně integrovaného povolení ve lhůtě do 4 let od zveřejnění rozhodnutí o závěrech o nejlepších dostupných technikách pro hlavní činnost zařízení po 1. červenci 2026. Třetí rozhodnou skutečností (písm. c)) je uplynutí lhůty do 1. září 2036. To znamená, že pokud dříve nenastane některá ze skutečností uvedených v písmenech a) a b), musí být integrované povolení nejpozději do 1. září 2036 uvedeno do souladu s novou právní úpravou v příslušných ustanoveních zákona.
Přechodné ustanovení v bodě 4 je obsahově shodné s přechodným ustanovením v bodě 3, pouze s tím rozdílem, že se vztahuje na zařízení, jejichž provozovatelé podali úplnou žádost o vydání integrovaného povolení před nabytím účinnosti navrhované novely zákona a zařízení bylo následně uvedeno do provozu nejpozději 1. července 2027.
Přechodné ustanovení v bodě 5 se týká specificky časového náběhu nové právní úpravy stanovení emisních limitů v § 14a, který je transpoziční ve vztahu k čl. 15 odst. 3 směrnice. Toto přechodné ustanovení se vztahuje na zařízení, v nichž probíhá některá z činností uvedených již v dosavadním znění přílohy č. 1 k zákonu. I v případě tohoto přechodného ustanovení je ve vztahu k aplikaci nové právní úpravy stanoveno několik rozhodných skutečností, s tím, že pro spuštění aplikace nového právní úpravy je určující ta skutečnost, která nastane nejdříve. Přechodné ustanovení k nové právní úpravě stanovení emisních limitů je upraveno takto zvlášť z toho důvodu, že aplikace nové právní úpravy zde závisí na informacích, které budou uvedeny v nových závěrech o BAT vydaných po 1. červenci 2026. V této souvislosti lze poukázat rovněž na recitál 29 preambule směrnice 2024/1785/EU, v němž je mj. stanoveno, že: „Na podporu stanovení mezních hodnot emisí v povoleních a přijetí obecně závazných pravidel by závěry o BAT měly obsahovat informace o okolnostech umožňujících dosažení nižších úrovní emisí v rámci rozsahu BAT-AEL stanovených pro kategorie zařízení s podobnými vlastnostmi.“
Co se týče rozhodných skutečností, které spouštějí aplikaci nové právní úpravy stanovení emisních limitů v § 14a, první z nich, vymezená v písmeni a), spočívá ve vydání rozhodnutí o změně integrovaného povolení ve lhůtě do 4 let od zveřejnění rozhodnutí o závěrech o nejlepších dostupných technikách pro hlavní činnost zařízení po 1. červenci 2026. Druhá z těchto skutečností spočívá ve vydání integrovaného povolení po zveřejnění rozhodnutí o závěrech o nejlepších dostupných technikách pro hlavní činnost zařízení po 1. červenci 2026, a týká se tedy nových zařízení. Další rozhodnou skutečností je podle písmene c) vydání rozhodnutí o změně integrovaného povolení z důvodu podstatné změny zařízení, a to v případě změny vyplývající z výsledků přezkumu závazných podmínek integrovaného povolení provedeného podle § 18 odst. 2 zákona, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti navrhované novely. Pokud dříve nenastane některá ze skutečností uvedených v písmenech a) až c), uplatí se skutečnost podle písmene d), z níž vyplývá, že integrované povolení musí být uvedeno do souladu s příslušnou novou právní úpravou nejpozději do 1. září 2036.
V přechodném ustanovení v bodě 6 je z důvodu zajištění právní jistoty pro zařízení uvedená v bodech 3 až 5 stanoveno, že až do doby, kdy nastane některá ze skutečností uvedených v těchto bodech, se na ně použije právní úprava v zákoně o integrované prevenci ve znění před nabytím účinnosti navrhované novely. Konkrétně se jedná o dosavadní právní úpravu v § 13 až 15, v nichž je upravena materie, které se týkají nová ustanovení zákona, na něž se vztahují přechodná ustanovení v bodech 3 až 5.
K bodu 7
Přechodné ustanovení v bodě 7 představuje transpozici čl. 3 odst. 3 směrnice. Toto přechodné ustanovení se vztahuje na zařízení, na která se nevztahuje zákon o integrované prevenci v současném znění, tj. ve znění před nabytím účinnosti navrhované novely. Současně se jedná o zařízení, která byla uvedena do provozu přede dnem nabytí účinnosti navrhované novely a jsou v nich provozovány činnosti uvedené v bodě 2.3 písm. aa), tj. provoz válcoven za studena o kapacitě větší než 10 t surové oceli za hodinu, nebo bodě 6.2, pokud jde o konečnou úpravu textilních vláken nebo textilií, přílohy č. 1 k zákonu, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti navrhované novely. Jedná se o činnosti, které jsou nově doplňovány do přílohy č. 1 k zákonu (v návaznosti na doplnění do přílohy I směrnice). Zároveň se však jedná o činnosti, které jsou uvedeny již nyní v závěrech o BAT jako přímo související činnosti. Tím se liší od činností uvedených v přechodném ustanovení bodu 8, transponujícím čl. 3 odst. 4 směrnice, které jsou také nově doplňovány do přílohy č. 1 k zákonu, ale v závěrech o BAT vydaných podle původní směrnice z roku 2010 nejsou uvedeny.
Pro zařízení uvedená v bodě 7 platí, že jejich provozovatelé pro ně musí mít integrované povolení nejpozději do 1. července 2030. S tím, že je v tomto přechodném ustanovení v souladu s příslušným ustanovením směrnice stanoveno, že pro aplikaci nových ustanovení zákona uvedených v přechodném ustanovení bodu 1, tj. ustanovení týkajících se environmentální výkonnosti, neplatí tato lhůta, neboť platí lhůta uvedená v bodě 1, tj. lhůta do 4 let ode dne zveřejnění rozhodnutí o závěrech o BAT pro hlavní činnost po 1. červenci 2026.
Pokud se jedná o zařízení, v němž probíhá některá z nových činností uvedených v přechodném ustanovení bodu 7 (např. konečná úprava textilií podle bodu 6.2. přílohy č. 1), a zároveň některá z činností, které jsou uvedeny již v současném znění zákona o integrované prevenci (např. některá z činností uvedených již nyní v bodě 6.2.), vztahují na takové zařízení přechodná ustanovení v bodech 3 až 6, kterými je transponován čl. 3 odst. 2 směrnice.
K bodům 8 až 10
Přechodná ustanovení v bodech 8 až 10 představují transpozici čl. 3 odst. 4 směrnice. Týkají se činností nově doplňovaných do přílohy č. 1 k zákonu, s tím, že se jedná o činnosti, které na rozdíl od nových činností uvedených v přechodném ustanovení bodu 7 nejsou uvedeny ve stávajících závěrech o BAT jako přímo spojené činnosti. Jde o činnosti uvedené v bodě 1.4, 2.3 písm. b), 2.3 písm. ba), 2.7 nebo 3.6 přílohy č. 1 k zákonu, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti navrhované novely.
Přechodné ustanovení v bodě 8 se týká zařízení, na která se nevztahuje zákon o integrované prevenci v současném znění a v nichž jsou provozovány výše uvedené činnosti, nově zařazované do režimu integrované prevence. Provozovatelé těchto zařízení jsou povinni disponovat integrovaným povolením nejpozději k datu, kdy nastane některá ze stanovených rozhodných skutečností. S tím, že i zde je určující, která z těchto skutečností nastane dříve. První z nich je uplynutí lhůty 4 let od zveřejnění rozhodnutí o závěrech o nejlepších dostupných technikách pro hlavní činnost zařízení po 1. červenci 2026 (písm. a)). Druhá ze stanovených rozhodných skutečností je uplynutí lhůty do 1. září 2034 (písm. b)). Pokud tedy dříve neuplyne lhůta podle písmene a), musí provozovatelé těchto zařízení mít integrované povolení nejpozději do 1. září 2034.
Současně je v tomto přechodném ustanovení obdobně jako v přechodném ustanovení bodu 7 výslovně stanoveno, že pro aplikaci nových ustanovení zákona uvedených v přechodném ustanovení bodu 1, tj. ustanovení týkajících se environmentální výkonnosti, neplatí výše uvedené lhůty pro získání integrovaného povolení, neboť zde platí lhůta uvedená v bodě 1, tj. lhůta do 4 let ode dne zveřejnění rozhodnutí o závěrech o BAT pro hlavní činnost po 1. červenci 2026.
Přechodné ustanovení bodu 9 se vztahuje na zařízení, v nichž jsou provozovány činnosti uvedené v přechodném ustanovení bodu 8, ovšem s tím, že na tato zařízení se již nyní vztahuje režim zákona o integrované prevenci. A to z toho důvodu, že jsou v nich kromě těchto činností provozovány i činnosti, které jsou již nyní uvedeny v příloze č. 1 k zákonu. Na tato zařízení se se podle přechodného ustanovení bodu 9 do doby, než nastane některá ze skutečností spouštějících aplikaci nové právní úpravy, použije zákon o integrované prevenci ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti navrhované novely. S tím, že zároveň se na tato zařízení i přechodná ustanovení v bodech 3 až 6, kterými je transponován čl. 3 odst. 2 směrnice, a v nich uvedené rozhodné skutečnosti pro časový náběh nové právní úpravy.
Přechodné ustanovení bodu 10 se týká nových zařízení. Pokud je pro tato zařízení vydáváno integrované povolení po zveřejnění závěrů o BAT po 1. červenci 2026, musí vydané integrované povolení již splňovat požadavky nové právní úpravy v zákoně o integrované prevenci.
K bodům 11 až 13
Přechodná ustanovení v bodech 11 až 13 se týkají zařízení, v nichž probíhá některá z činností uvedených v nové příloze č. 1a k zákonu, transponující přílohu Ia směrnice. Jedná se intenzivní chovy drůbeže nebo prasat, s tím, že v příloze č. 1a je u jednotlivých kategorií uveden popis činnosti a prahová hodnota pro kapacitu, která je vyjádřena v dobytčích jednotkách. Danými přechodnými ustanoveními je transponován čl. 3 odst. 5 směrnice. Navrhovaná přechodná ustanovení reflektují skutečnost, že novou právní úpravou se v souladu s požadavky směrnice podstatně rozšiřuje okruh zařízení k chovu hospodářských zvířat, která spadají do působnosti zákona o integrované prevenci.
Přechodné ustanovení v bodě 11 se vztahuje na zařízení k chovu hospodářských zvířat, která jsou již podle platné právní úpravy v působnosti zákona o integrované prevenci. Jde o zařízení spadající nyní do kategorie 6.6. v příloze č. 1 k tomuto zákonu, tj. o zařízení k intenzivnímu chovu drůbeže nebo prasat o kapacitě překračující prostor pro stanovený počet uvedených zvířat. Na tato zařízení se použije nová právní úprava v zákoně o integrované prevenci v závislosti na kapacitě zařízení ve lhůtě 4, 5 nebo 6 let ode dne, kdy vstoupil v platnost prováděcí akt Evropské komise, k jehož vydání je zmocněna v čl. 70i odst. 2 směrnice. Předmětem tohoto prováděcího aktu, který má být vydán do 1. září 2026, bude stanovení jednotných podmínek pro provozní pravidla pro jednotlivé kategorie chovů drůbeže nebo prasat, jak jsou vymezeny v příloze Ia směrnice. V příslušné lhůtě tak budou muset být dotčená integrovaná povolení uvedena do souladu s novou právní úpravou v zákoně o integrované prevenci.
Přechodné ustanovení v bodě 12 se vztahuje na zařízení k chovu hospodářských zvířat, která dosud nespadala do režimu zákona o integrované prevenci, ale nově do působnosti tohoto zákona spadají, neboť v nich probíhá některá z činností uvedených v příloze č. 1a k zákonu. Zpravidla se bude jednat o zařízení k chovu drůbeže nebo prasat, která jsou podle platné právní úpravy provozována v režimu složkových právních předpisů. V těchto případech jsou lhůty stanoveny obdobně jako v přechodném ustanovení v bodě 11, ovšem ve vztahu k vydání integrovaného povolení. Provozovatelé dotčených zařízení jsou povinni mít pro daná zařízení integrované povolení ve lhůtě 4, 5 nebo 6 let (v závislosti na kapacitě zařízení) ode dne, kdy vstoupil v platnost prováděcí akt Evropské komise, který budou stanoveny jednotné podmínky pro provozní pravidla. Lze předpokládat, že ve většině případů se na chovy uvedené v tomto přechodném ustanovení bude vztahovat ta nejdelší lhůta, tj. 6 let.
Přechodné ustanovení v bodě 13 navazuje na přechodné ustanovení v bodě 11. V tomto přechodném ustanovení je stanoveno, že na zařízení uvedená v bodě 11 se do doby, než nastane příslušné datum uvedené v tomto bodě, tj. než uplyne příslušná lhůta pro uvedení integrovaného povolení do souladu s novou právní úpravou, použije zákon o integrované prevenci v dosavadním znění, tedy ve znění před nabytím účinnosti navrhované novely.
K bodu 14
Přechodné ustanovení v bodě 14 se týká výjimek z úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami, které byly uděleny přede dnem nabytí účinnosti navrhované novely podle § 14 odst. 5 zákona. V daném přechodném ustanovení je stanoveno, že tyto výjimky zůstávají po nabytí účinnosti novely nadále v platnosti. Ovšem s tím, že úřad musí ve stanovené lhůtě opětovně posoudit jejich odůvodněnost
Toto opětovné posouzení musí být provedeno do doby, kdy nastane některé ze stanovených rozhodných skutečností, s tím, že určující je, která z těchto skutečností nastane dříve. První z těchto skutečností je uplynutí lhůty do 1. července 2030 (písm. a)). Druhou rozhodnou skutečností je přezkum závazných podmínek integrovaného povolení podle § 18, s výjimkou důvodů pro přezkum, které nepředstavují transpoziční právní úpravu. To se týká přezkumu podle § 18 odst. 2 písm. c), jehož důvodem je jiná změna složkových právních předpisů, která může mít vliv na závazné podmínky integrovaného povolení, než je změna emisních limitů nebo standardů kvality životního prostředí, a tzv. fakultativního přezkumu podle § 18 odst. 6. Toto nastavení vazby na přezkum je shodné jako v § 18 odst. 5 zákona, které upravuje opětovné posouzení odůvodněnosti dané výjimky.
K bodu 15
Přechodné ustanovení v bodě 15 se týká výjimek ke zkoušení a použití nově vznikajících technik, které byly přede dnem nabytí účinnosti navrhované novely uděleny podle § 14 odst. 9 zákona. Podle daného přechodného ustanovení zůstávají tyto výjimky v platnosti až do uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí o udělení této výjimky. Po uplynutí této lhůty musí být buď zkoušení techniky zastaveno, nebo činnost dosáhne alespoň úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami.
K bodům 16 a 17
Přechodná ustanovení v bodech 16 a 17 se týkají systému environmentálního řízení (EMS). Těmito přechodnými ustanoveními jsou stanoveny termíny pro splnění povinností provozovatele zařízení zpracovat a zavést EMS a zajistit provedení prvního auditu EMS. V obou případech se jedná o termín do 1. července 2027. Ve směrnici jsou tyto termíny stanoveny v textu čl. 14a, a to v odstavci 4 čtvrtém a posledním pododstavci. Nicméně lze mít za to, že se svou povahou jedná o přechodná ustanovení, a proto jsou dané požadavky směrnice transponovány do přechodných ustanovení navrhované novely zákona.
Přechodné ustanovení v bodě 16 se vztahuje na zařízení, v nichž je prováděna některá z činností uvedených v příloze č. 1 k zákonu (v novém znění), a která byla uvedena do provozu nejpozději do 1. července 2027. Pro daná zařízení je v daném přechodném ustanovení stanoveno, že provozovatelé těchto zařízení jsou povinni zpracovat a zavést systém environmentálního řízení podle § 15e odst. 1 zákona do 1. července 2027. Jedná se zde o transpozici čl. 14a odst. 4 čtvrtý pododstavec směrnice. Současně je v souladu s příslušným ustanovením směrnice stanovena výjimka spočívající v tom, že se daný termín nevztahuje na zařízení uvedená v přechodném ustanovení bodu 8. Jedná se o zařízení, která dosud nespadala do působnosti zákona a v nichž jsou provozovány činnosti nově zařazované do přílohy č. 1 k zákonu (kategorie 2.7., 3.6. aj.). Provozovatelé těchto zařízení jsou povinni zpracovat a zavést EMS v příslušném termínu pro implementaci nové právní úpravy, který vyplývá z daného přechodného ustanovení. Lze dovodit, že obdobný režim se uplatní v případě zařízení uvedených v přechodném ustanovení bodu 7, byť to směrnice výslovně nestanoví. V tomto případě jde o zařízení, která dosud nespadala do působnosti zákona a v nichž jsou provozovány činnosti nově zařazované do přílohy č. 1 k zákonu, s tím, že se jedná o činnosti, které jsou již nyní uvedeny v závěrech o BAT (bod 2.3 písm. aa), bod 6.2, pokud jde o konečnou úpravu textilních vláken nebo textilií).
Současně je třeba zdůraznit, že termín pro zpracování a zavedení EMS do 1. července 2027 platí nezávisle na termínu implementace nových požadavků na obsah integrovaného povolení týkajících se EMS, který vyplývá z příslušných přechodných ustanovení. Za relevantní lze v tomto ohledu považovat přechodná ustanovení v bodech 3 a 4. Jedná se se zde o stanovení vhodných požadavků ohledně charakteristiky EMS (§ 13 odst. 4 písm. p)) a rovněž o doplnění povinnosti zasílat v rámci zprávy o plnění integrovaného povolení informace o pokroku při plnění cílů politiky ochrany životního prostředí uvedených v § 15e odst. 3 písm. a) (§ 13 odst. 3 písm. k). Systém environmentálního řízení tak musí být ve stanovené lhůtě do 1. července 2027 zpracován a zaveden v souladu s požadavky stanovenými v současných závěrech o BAT, tj. požadavky na povinné náležitosti systému podle § 15e odst. 3 se ještě neuplatní. V závěrech o BAT vydaných podle původní směrnice o průmyslových emisích z roku 2010 je zpracování a zavedení systému environmentálního řízení uvedeno jako nejlepší dostupná technika umožňující zlepšit celkovou environmentální výkonnost, s tím, že jsou současně uvedeny prvky, které má tento systém zahrnovat.
Vzhledem k vazbě EMS na závěry o BAT rovněž platí, že povinnost zpracovat a zavést EMS v termínu do 1. července 2027 se nevztahuje na zařízení, na něž se nevztahují žádné závěry o BAT vydané podle původní směrnice o průmyslových emisích z roku 2010.
V přechodném ustanovení bodu 17 je pro provozovatele zařízení, na něž se vztahuje přechodné ustanovení bodu 16, stanovena povinnost zajistit, aby byl audit systému environmentálního řízení podle § 15e odst. 8 proveden do 1. července 2027. S tím, že u tohoto přechodného ustanovení je uvedena výjimka z tohoto termínu pro zařízení uvedená v přechodném ustanovení bodu 8. Jedná se o transpozici ustanovení čl. 14a odst. 4 poslední pododstavec směrnice. Pro povinnost uvedenou v přechodném ustanovení bodu 17 dále platí obdobně, co je uvedeno výše k přechodnému ustanovení bodu 16.
K bodu 18
Přechodné ustanovení v bodě 18 se týká nově zaváděného fakultativního institutu obecně závazných pravidel, která jsou upravena v doplňovaném § 13a. V tomto přechodném ustanovení je stanoveno, že obecně závazná pravidla jsou stanovena prováděcím předpisem v návaznosti na zveřejnění rozhodnutí o závěrech o nejlepších dostupných technikách po 1. červenci 2026. Rovněž je stanoveno, že co se týče obecně závazných pravidel podle § 20e zákona, tj. obecně závazných pravidel pro činnosti uvedené v příloze č. 1a k zákonu (chovy drůbeže a prasat), jsou obecně závazná pravidla stanovena v návaznosti na vstup prováděcího aktu uvedeného v čl. 70i odst. 2 směrnice v platnost. Jedná se o prováděcí akt, kterým vydá Evropská komise jednotné podmínky pro provozní pravidla pro dotčené chovy drůbeže a prasat, s tím, že tento prováděcí akt by měl být vydán v termínu do 1. září 2026. Dané přechodné ustanovení je v návrhu obsaženo z toho důvodu, že institut obecně závazných pravidel byl zaveden už v původní směrnici o průmyslových emisích z roku 2010, a bez uvedení tohoto přechodného ustanovení by tak teoreticky mohl být aplikován ještě před zveřejněním nových závěrů o BAT pro příslušné odvětví po 1. červenci 2026. Takový postup se však nepředpokládá.
K bodu 19
Přechodné ustanovení v bodě 19 souvisí s plánovaným zavedením informačního systému pro elektronické povolování. Navrhovaná právní úprava vychází z předpokladu, že tento systém bude spuštěn dne 1. 1. 2029, a to nejprve pro povolování zařízení k chovu drůbeže nebo prasat. Následně bude tento systém postupně spouštěn pro další kategorie zařízení v návaznosti na zveřejnění nových závěrů o BAT. Pro ustanovení navrhované novely, která souvisejí s tímto informačním systémem, se navrhuje termín nabytí účinnosti dnem 1. ledna 2029. K tomu se ještě přidává dané přechodné ustanovení, podle kterého se do dne spuštění informačního systému pro elektronické povolování podle § 5b zákona pro příslušnou kategorii činností podle přílohy č. 1 nebo pro činnosti podle přílohy č. 1a k zákonu postupuje podle dosavadní právní úpravy, tj. podle právní úpravy účinné ke dni 31. prosince 2028.
K bodu 20
V přechodném ustanovení bodu 20 je stanoveno, že řízení, která byla zahájena a nebyla pravomocně ukončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
K části druhé (čl. III) – Změna zákona o správních poplatcích
V položce 96 v příloze k zákonu o správních poplatcích (sazebníku) se u jednotlivých úkonů doplňuje, že se vztahují též na zařízení uvedená v příloze č. 1a k zákonu o integrované prevenci. Jedná se o změnu související s tím, že podle navrhované právní úpravy jsou kategorie činností v oblasti chovu hospodářských zvířat upraveny v samostatné příloze č. 1a, nikoli v příloze č. 1. Výše správních poplatků v dané položce zůstává beze změny.
K části třetí (čl. IV) – Změna zákona o ochraně ovzduší
K bodům 1 až 3
Navrhovaná právní úprava představuje transpozici revidovaného čl. 42 směrnice o průmyslových emisích, v němž je vymezena působnost kapitoly IV této směrnice (Zvláštní ustanovení pro zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu).
Nový text čl. 42 odst. 1 směrnice o průmyslových emisích vychází z původního znění tohoto ustanovení, které se pouze upřesňuje, jak též vyplývá z recitálu 43 preambule směrnice 2024/1785/EU. Dochází ke konkretizaci podmínek, za kterých se na tepelné zpracování odpadů procesy pyrolýzy a zplyňování nevztahují ustanovení kapitoly IV směrnice.
V reakci na dotazy k implementaci čl. 42 směrnice Evropská komise zpracovala a zveřejnila dokument „Gasification of waste under Directive 2010/75/EU on industrial emissions (IED)” který je dostupný ve veřejné části webu CIRCABC (Collaborative and Information Resources Centre for Administration, Businesses and Citizens) Evropské komise, který popisuje principy posuzování technologií zplyňování a pyrolýzy odpadu ve vztahu k požadavkům směrnice o průmyslových emisích.
Článek 42 odst. 1 první a druhý pododstavec zní:
„Tato kapitola se vztahuje na zařízení na spalování odpadu a na zařízení na spoluspalování odpadu, která spalují nebo spoluspalují tuhý nebo kapalný odpad.
Tato kapitola se nepoužije na zařízení provádějící zplyňování nebo pyrolýzu, jsou-li plyny nebo kapaliny, které jsou výsledkem takového tepelného zpracování odpadu, před spálením zpracovány do té míry, že:
a) spalování způsobuje méně emisí než spalování nejméně znečišťujících paliv dostupných na trhu, která by mohla být v daném zařízení spalována;
b) v případě emisí jiných než oxidů dusíku, oxidů síry a tuhých znečišťujících látek nezpůsobuje spalování více emisí než v případě emisí ze spalování nebo spoluspalování odpadu.“
Ministerstvo životního prostředí uvedené principy (viz dále) promítlo do vyhlášky č. 452/2025 Sb., o stanovení podmínek, při jejichž splnění přestává být kapalné a plynné palivo z odpadu odpadem. Tato vyhláška vstoupila v platnost dne 11. listopadu 2025 a účinnosti nabude dnem 1. ledna 2026.
Výše uvedená vyhláška definuje plynné a kapalné palivo z odpadu kategorie I a kategorie II, a to v závislosti na tom, zda splňují definované kvalitativní parametry. Požadavkům na ukončení režimu tepelného zpracování odpadu podle zákona o ochraně ovzduší odpovídají kvalitativní parametry pro kapalná a plynná paliva kategorie I. U paliv kategorie II daná vyhláška stanoví jako podmínku jejich využití spalování těchto paliv v režimu tepelného zpracování odpadu. Spalování kapalných a plynných paliv kategorie II v režimu tepelného zpracování odpadu je zajištěno úpravou uvedenou v bodě 3 definice tepelného zpracování odpadu dle navrhovaného ustanovení § 2 písm. o) zákona o ochraně ovzduší. Podobný režim platí i pro tuhá paliva z odpadů. Pokud je u paliv z odpadů, která přestala být odpadem na základě naplnění požadavků stanovených zákonem o odpadech a příslušnými prováděcími předpisy, konec režimu odpadů podmíněn tím, že při energetickém využití paliv z odpadů jsou stanoveny a plněny požadavky pro tepelné zpracování odpadu, musí být tato paliva nadále spalována nebo jinak termicky využívána za stejných podmínek jako by se jednalo o odpad. To znamená, že při jejich spalování (energetickém využití) musí být aplikovány a plněny veškeré požadavky podle zákona o ochraně ovzduší a vyhlášky č. 415/2012 Sb. a dále také požadavky podle zákona o integrované prevenci, včetně požadavků na nejlepší dostupné techniky.
Při posuzování emisí ze spalování kapalných a plynných paliv kategorie I ze zplyňování a pyrolýzy odpadu se vychází z porovnání složení spalin s emisemi ze spalování nejčistšího paliva dostupného na trhu. Pokud by emise byly vyšší než dle výše uvedených podmínek, byly by jak termická část procesu, tak následné spalování vzniklých látek považovány za tepelné zpracování odpadu.
Úroveň emisí ze spalování kapalných a plynných paliv kategorie I je pro znečišťující látky NOX, SO2 a TZL regulována příslušnými předpisy, a to směrnicí o průmyslových emisích a na ní navazujícími prováděcími rozhodnutími Komise, kterými se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (např. prováděcím rozhodnutím Komise (EU) 017/1442 ze dne 31. července 2017, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) pro velká spalovací zařízení), a rovněž směrnicí Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2015/2193 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší ze středních spalovacích zařízení. S tím, že se jedná o regulaci prostřednictvím emisních limitů či úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami (BAT-AEL). V případě látek, které nejsou ve vztahu ke spalování standardních paliv regulovány (typicky HCl, HF, PCDD/F, těžké kovy s výjimkou rtuti) se uplatní posouzení s regulatorními požadavky kladenými na spalování odpadu, tedy se specifickými emisní limity pro stacionární zdroje tepelně zpracovávající odpad stanovenými pro tyto znečišťující látky v příloze č. 4 vyhlášky č. 415/2012 Sb.
Ministerstvo životního prostředí kvantitativně přepočetlo požadavky na čistotu spalin ze spalování produktů pyrolýzy a zplyňování na požadavky na kvalitu samotných kapalných a plynných paliv, konkrétně kapalných a plynných paliv kategorie I. V souladu s principem předběžné opatrnosti přitom vycházelo z předpokladu, že 100% znečišťující látky přejde z paliva do spalin (ve skutečnosti to však bude zpravidla menší podíl, neboť část zůstane v tuhém zbytku). Výpočet byl proveden pro normální stavové podmínky, suché spaliny a obsah kyslíku 3 %. Vzhledem k velkým rozdílům ve výhřevnosti potenciálních paliv jsou požadavky vyjádřeny v mg/MJ. Za nejčistší dostupné palivo byl pro účely výpočtu považován nízkosirný lehký topný olej v případě kapalných paliv a v případě plynných paliv zemní plyn.
V případě některých povinně monitorovaných emisí znečišťujících látek (NOx, TZL, CO, PCDD/F) je množství znečišťujících látek závislé na spalovacím procesu a provozu stacionárního zdroje. Zajistit plnění tohoto požadavku je možné pouze nastavením požadavku na plnění limitu emisí ze spalovacího zdroje. Zároveň je nezbytné spalovací zkouškou na nejčistším dostupném palivu zjistit samotný limit pro některé znečišťující látky, jejichž množství ve spalinách je přímo závislé na technologii spalovacího procesu v konkrétním zdroji. To se provede reprezentativní spalovací zkouškou nejčistšího dostupného paliva v konkrétním stacionárním zdroji. Množství emisí NOx, TZL a CO pak bude napříště limitem pro spalování paliva kategorie I dle vyhlášky o stanovení podmínek, při jejichž splnění přestává být kapalné a plynné palivo z odpadu odpadem v daném zdroji. Splnění těchto limitů se bude ověřovat jednorázovým měřením emisí jedenkrát ročně. Při tomto každoročním ověřování se bude sledovat rovněž plnění emisního limitu pro PPCDD/F stanoveného pro tepelné zpracování odpadu. Souborem těchto požadavků je stanoven kontrolní režim dodržování podmínek, za kterých přestává být, v souladu s novým zněním čl. 42 odst. 1, kapalné a plynné palivo z odpadů dopadem.
Navrhovaná novelizace zákona o ochraně ovzduší dále řeší, v jakých specifických případech se v souladu s čl. 42 odst. 2 směrnice o průmyslových emisích nejedná o tepelné zpracování odpadu, a to vložením výjimky do definice tepelného zpracování odpadu přímo na úrovni zákona. Tato úprava je až dosud součástí vyhlášky č. 415/2012 Sb. Na základě této úpravy jsou z působnosti přílohy č. 4 uvedené vyhlášky vyňaty vyjmenované stacionární zdroje tepelně zpracovávající specifikované látky a materiály. Provozovatelé stacionárních zdrojů tepelně zpracovávajících odpady uvedené ve výjimce nejsou v současné době povinni plnit specifické emisní limity stanovené v příloze 4 jmenované vyhlášky a ani technické podmínky provozu definované tamtéž. Stále se však jedná, podle dosavadního znění zákona o ochraně ovzduší, o stacionární zdroje tepelně zpracovávající odpad, které jsou tak povinny plnit některé povinnosti vyplývající ze zákona o ochraně ovzduší (být provozovány pod dohledem autorizované osoby, viz ustanovení § 16 odst. 6 zákona). Vložením výjimky přímo do definice tepelného zpracování odpadu v zákoně tyto povinnosti v souladu se směrnicí o průmyslových emisích odpadnou.
Definice biomasy pro spalování ve stacionárních zdrojích je podle navrhované úpravy přesunuta z vyhlášky č. 415/2012 Sb. do zákona tak, aby bylo možné ji využít v nově upravené definici tepelného zpracování odpadu, a to v souladu s článkem 42 odst. 2 směrnice o průmyslových emisích.
V souladu s navrženými změnami se zároveň ruší výjimka z povinnosti stanovené § 16 odst. 6 větě první zákona o ochraně ovzduší, která se týká některých specifických zdrojů tepelně zpracovávajících odpad, na něž se v souladu s čl. 42 odst. 2 směrnice o průmyslových emisích nevztahuje působnost této směrnice.
K bodu 4
Navrhovaná právní úprava představuje transpozici ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. f) směrnice. V tomto ustanovení, které se týká náležitostí žádosti o povolení, je ke stávajícímu požadavku na uvedení údajů o povaze a množství předpokládaných emisí nově doplněno „včetně zápachu“. V souvislosti s transpozicí nového znění daného ustanovení směrnice je nutno vzít v úvahu, že zápach je vždy vázán na emitované znečišťující látky.
V bodě 1.4. přílohy č. 7 k zákonu o ochraně ovzduší, v níž jsou stanoveny náležitosti žádosti o vydání povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. c) tohoto zákona, je již podle současné právní úpravy stanoven požadavek na specifikaci všech znečišťujících látek, které budou vnášeny do ovzduší během provozu stacionárního zdroje. S tím, že zvlášť je třeba uvést znečišťující látky, které mohou způsobovat pachový vjem, tj. látky obtěžující zápachem ve smyslu definice znečišťující látky v § 2 písm. b) uvedeného zákona. Již nyní je tak plně transponováno ustanovení čl. 12 odst. 1 písm. c) směrnice, kde bylo k dosavadnímu požadavku na uvedení zdrojů emisí ze zařízení nově doplněno „včetně zápachů“.
Za účelem transpozice čl. 12 odst. 1 písm. f) směrnice, co se týče požadavku na uvedení údajů o množství předpokládaných emisí, včetně zápachu, se v bodě 1.4. přílohy č. 7 kromě stávajícího požadavku na specifikaci emitovaných znečišťujících látek, včetně látek obtěžujících zápachem, nově výslovně stanoví požadavek na kvantifikaci všech těchto látek. Žádost o vydání povolení provozu tak podle navrhované právní úpravy musí obsahovat údaje o předpokládaném množství těchto látek, včetně látek obtěžujících zápachem, do ovzduší.
Vzhledem k tomu, že povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. c) zákona o ochraně ovzduší se u zařízení v režimu zákona o integrované prevenci nahrazuje integrovaným povolením a již podle platné úpravy musí žádost o vydání povolení provozu obsahovat údaje o emitovaných znečišťujících látkách i ve vztahu k látkám obtěžujícím zápachem, bylo vyhodnoceno jako vhodnější transponovat dané ustanovení směrnice do zákona o ochraně ovzduší, nikoli do zákona o integrované prevenci. V zákoně o integrované prevenci je relevantním ustanovením § 4 odst. 1 písm. f), podle kterého je náležitostí žádosti o vydání integrovaného povolení mj. popis předpokládaného množství emisí do jednotlivých složek životního prostředí.
K části čtvrté (čl. V) – Účinnost
Účinnost zákona se navrhuje ke dni 1. července 2026, což je ve shodě s termínem pro transpozici směrnice 2024/1785/EU. V případě novelizačních bodů, které souvisejí se zavedením nového informačního systému pro elektronické povolování, se navrhuje nabytí účinnosti zákona dnem 1. ledna 2029.
2