Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam KORNDQQNALEE najdete zde


                Odbor poradců místopředsedy vlády –

PAGE  
2

II.

PŘEDKLÁDACÍ ZPRÁVA

Cílem návrhu zákona je zakotvit v právním řádu České republiky zemské znaky a vlajky Čech, Moravy a Slezska.


O vyjádření k předloženému návrhu zákona bylo požádáno Ministerstvo financí, Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo zahraničních věcí.
Obdobný poslanecký návrh zákona byl vládě předložen v minulém volebním období jako sněmovní tisk č. 400, který tehdejší vláda projednala pod čj. 260/23 a zaujala k němu neutrální stanovisko.
Ministerstvo financí zaujalo k návrhu zákona neutrální stanovisko. Zemské zřízení podle vyjádření ministerstva zaniklo v roce 1948, a to na základě zákona č. 280/1948 Sb., o krajském zřízení. V současné době jsou země Česká a země Moravskoslezská, resp. Čechy, Morava a Slezsko pouze historickými územími, jejichž postavení ani hranice nejsou v současném právní řádu zakotveny. Z tohoto pohledu tak Ministerstvo financí nepovažuje za nezbytné upravovat symboly takovéhoto území zákonem. Současně však Ministerstvo financí vnímá, že otázka národních symbolů je věcí politické debaty volených zástupců lidu, a proto máme za to, že vláda by v této debatě měla zaujmout sebeomezující postoj a nevstupovat do ní.

Vyjádření Ministerstva financí se proto omezuje pouze na technické aspekty návrhu. Předně je třeba uvést, že s navrhovanou úpravou se pojí v podstatě pouze právo, resp. povinnost vymezená v § 4. Založení práva „užívat zemské znaky a vlajky vhodným a důstojným způsobem“ lze považovat podle názoru ministerstva za nadbytečné, neboť užívání zemských znaků a zemských vlajek je možné již nyní (a také se tak v praxi děje i bez existence navrhované právní úpravy). Pokud jde o požadavek důstojnosti a vhodnosti užívání, tak porušení tohoto zákonného pravidla není definováno ani jako přestupek a není tedy postiženo žádnou sankcí, na rozdíl od § 13 zákona č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů, ve kterém jsou definovány přestupky fyzických, právnických a podnikajících fyzických osob a zároveň je zde uvedena i sankce za jednotlivé přestupky. Lze tedy důvodně předpokládat, že tento požadavek bude jen obtížně vymahatelný.

V materiálu dále absentuje vyčíslení finančních dopadů předloženého návrhu, přestože by zavedení nových znaků a vlajek mohlo mít dopady do rozpočtů územních samosprávných celků (např. z důvodu výroby nových tiskovin či pořizování vlajek).
Ministerstvo obrany vládě doporučilo k předloženému návrhu zákona přijmout nesouhlasné stanovisko, neboť návrh zákona je podle jeho názoru v rozporu s pravidly heraldiky a vexilologie a není v souladu s právním řádem České republiky. 
Navrhovaný zákon má podle ministerstva retroaktivní účinky, neboť nelze zpětně uzákonit znaky územně správních celků „zemí“, které již neexistují. Pokud by předkladatel chtěl tyto znaky zavést do současného českého práva, tak by musel výslovně recipovat znaková privilegia, kterými tyto země své znaky obdržely.

Ministerstvo obrany ve svém vyjádření dále upozornilo, že návrh zákona do českého práva nově zavádí v současnosti neexistující územně správní celek „země“. Naopak politické územně správní celky mají znak a přesně vymezené teritorium. Pokud někdo hovoří o jakémkoliv historickém znaku, jde o znak určitého, v minulosti existujícího územně správního celku. Například země Koruny české, zmíněné v Ústavě České republiky byly územně správní celky království české, markrabství moravské a slezská knížetství. Stejně tak byla územně správním celkem republika Československá, též zmíněná v preambuli Ústavy České republiky. 

Ministerstvo dále uvedlo, že vzhledem k ústavně zaručeně svobodě slova, lze i dnes používat historické znaky podle tehdy platných právních aktů, kterými dané územně správní celky získaly svůj znak. Samozřejmě pokud výslovně neodporují nyní platným zákonům a neobsahují například symboly nacismu. Kodifikací nového znaku, i když nazývaného „historický“, se implikuje vytvoření nového územně správního celku s jasně vymezenými hranicemi.

Tvar štítu podle ministerstva v heraldice nelze kodifikovat, neboť jeho tvar závisí na výtvarném provedení konkrétního vyobrazení znaku. Štít, který se požívá při vyobrazeních znaků, je pouze příklad jednoho z užití znaku. Anglický termín „coat of arms“ je daleko přesnější. Heraldika určuje například barvu přikryvadel na helmě, barvu plášťů jezdce i koně a v moderní době třeba směrovek letadel. Na takto zbarvené ploše jsou pak rozmístěny figury. Štít se pro zobrazení znaku v erbovnících užívá, protože je v něm obvykle figura o samotě. V § 1 odst. 1, § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 je podle ministerstva vhodné vypustit slovo „francouzský“. Navíc nelze z výše uvedených důvodů odlišit navrhovaný znak „Čech“ od kodifikovaného malého státního znaku a návrh zákona je tak v kolizi s platným zákonem o státních symbolech České republiky.

Ministerstvo ve svém vyjádření také uvedlo, že v heraldice je závazný slovní popis znaku. Konkrétní výtvarné provedení znaku nelze v heraldice kodifikovat. Pokud by tomu tak bylo, pak by například ani kamenné nepolychromované vyobrazení státního znaku nebylo podle zákona státním znakem, protože neodpovídá vyobrazení v příloze zákona, a nepožívalo by ochrany podle zákona o státních symbolech České republiky. Ani zákon o státních symbolech České republiky proto neuvádí zobrazení znaku ve své příloze jako závazné. Proto je nevhodné uvádět závazný vzhled znaků v přílohách zákona. Jde totiž pouze o příklad, jak může zobrazení daného znaku vypadat. 

V návrhu zákona se podle ministerstva přestávají používat označení tinktur kovů „zlatá“ a „stříbrná“ a místo toho se používá „žlutá“ a „bílá“. Použití heraldické terminologie ve vexilologii je nejen přípustné, ale v případě v návrhu použitých tzv. heraldických vlajek je dokonce žádoucí. V heraldice a vexilologii se zlatá může vyobrazit také žlutou nebo tečkovanou plochou a stříbrná také bílou nebo prázdnou plochou. Opět podle možností konkrétní výtvarné techniky vyobrazení znaku (tisk, výšivka, plastika…). V § 1 odst. 2, § 2 odst. 2 a § 3 odst. 2 je třeba slovo „bílý“ nahradit slovem „stříbrný“ a slovo „žlutý“ nahradit slovem „zlatý“ a jejich mluvnickými tvary.

Ministerstvo obrany dále též konstatovalo, že v návrhu zákona není v popisu vlajek uveden poměr stran listu a není popsán ani vzhled rubu vlajky. V případě tzv. heraldických vlajek, použitých v návrhu zákona, je zapotřebí uvést, zda figura na rubu hledí k žerdi, jak je obvyklé, anebo zda figura na rubu hledí stejným směrem jako figura na líci.

Další výhrada ministerstva uvedená v jeho vyjádření se týkala jeho upozornění, že návrh zákona zavádí ahistorické vlajky Čech, Moravy i Českého Slezska. Vlajky se podle ministerstva ve vexilologii tvoří převzetím tinktury štítu znaku do spodního pruhu vlajky a převzetím tinktury figury znaku do horního pruhu vlajky. Historická vlajka Čech je stejná, jako současná polská vlajka, tedy spodní polovina červená a horní polovina stříbrná. Pod touto vlajkou mimo jiné vítězily československé legie v první světové válce. A krátce byla taková vlajka také kodifikována jako vlajka České republiky v rámci České a Slovenské Federativní Republiky v letech 1990 až 1992. Vexilologicky správná, avšak nikdy nepoužívaná vlajka Moravy, by pak podle ministerstva měla být v dolní polovině modrá a v horní polovině stříbrno-červeně šachovaná. V § 2 odst. 3 se zavádí možnost užívat moravskou stříbrno-červeně šachovanou orlici ve variantě zlato-červeně šachované orlice. Jde o zavedení ahistorického znaku, „ustupovaného“ zejména v devatenáctém století moravskými Němci. Zlato-červeně šachovaná moravská orlice tak nepatří podle ministerstva k dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, o kterých hovoří preambule Ústavy České republiky, na kterou se předkladatel návrhu zákona odvolává. I navrhovanou vlajku Českého Slezska hodnotí ministerstvo ve svém vyjádření jako ahistorickou. Vexilologicky správná vlajka by měla být v dolní polovině zlatá a v horní polovině černá.

Ve svém vyjádření ministerstvo také uvedlo, že v návrhu zákona se hovoří o Slezsku, čímž návrh právně kodifikuje nárok České republiky na celé historické území Slezska, přičemž v současnosti je většina historického území Slezska nedílnou součástí území Polské republiky. Návrh zákona by podle ministerstva tak, jak je formulován, by mohl poškodit mezinárodní vztahy s Polskou republikou a namísto o „Slezsku“ by měl návrh zákona hovořit přinejmenším pouze o „Českém Slezsku“. 

Závěrem svého vyjádření Ministerstvo obrany uvedlo, že v heraldice platí princip, že ve výtvarném zobrazení znaku figura co možná nejvíce vyplňuje plochu štítu. Zobrazený „znak Čech“ tento princip porušuje. Figura znaku, vyobrazená v příloze, by byla správně zobrazena, pokud by štít znaku byl gotický. V případě francouzského štítu by měl být český lev rozkročený do obou dolních rohů štítu, jak byl používán například na mincích první Československé republiky.
Ministerstvo vnitra sdělilo, že k návrhu zákona zaujímá neutrální stanovisko. Užívat zemské znaky a vlajky je fakticky možné i bez přijetí navrhované právní úpravy. Ministerstvo vnitra upozorňuje na to, že navrhované zemské znaky a vlajky mohou být širokou veřejností nesprávně považovány za oficiální státní symboliku, a to vzhledem k jejich podobnosti. Tato skutečnost je nejmarkantnější při srovnání malého státního znaku České republiky, jehož užívání je upraveno zákonem o užívání státních symbolů České republiky, a navrhovaného zemského znaku Čech, které se navzájem liší pouze tvarem podkladového štítu. Ministerstvo se domnívá, že širší veřejnost by měla obtíže kvalifikovaně posoudit pouze podle tvaru znaku, kdy jde o oficiální státní symbol České republiky, s jehož užitím mohou být spojeny specifické kompetence státní moci, a kdy se jedná o vyjádření úcty k historickým symbolům bez jakékoli vazby na reálný výkon státní moci.

Současně porušení povinnosti užívat zemské znaky a vlajky vhodným a důstojným způsobem nespojuje návrh s žádnou sankcí. Opačně tomu je v ustanovení § 13 zákona o užívání státních symbolů České republiky, kde je porušení vymezených zákonných pravidel definováno jako skutková podstata přestupků. Vymáhání požadavku na důstojnost a vhodnost užívání zemský znaků a vlajek tak bude v praxi značně obtížné.
Ministerstvo zahraničních věcí k návrhu zákona doporučilo zaujmout souhlasné stanovisko. Podle názoru Ministerstva zahraničních věcí lze totiž považovat za přínosné, aby zemské znaky a vlajky Čech, Moravy a Slezska, vycházející z úpravy ve velkém státním znaku, byly výslovně zakotveny v právním řádu České republiky. Jejich právní úprava, která respektuje heraldická pravidla u znaků a vexilologická pravidla u vlajek, podstatně přispěje k zamezení jejich nesprávnému zobrazení a provedení těmi, kteří je budou vhodným a důstojným způsobem užívat. Zároveň Ministerstvo zahraničních věcí nepovažuje za nezbytné, aby normativní text navrhovaného zákona byl uvozen preambulí. Text nenormativní povahy uvozující normativní část zákona není v českém právním řádu standardně používán. Preambuli obsahují v zásadě jen některé ústavní zákony.
S přihlédnutím k výše uvedeným vyjádřením se navrhuje, aby vláda k předloženému návrhu zákona zaujala neutrální stanovisko.