Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                2

Příloha
usnesení vlády
ze dne              č.

STANOVISKO VLÁDY
k návrhu poslanců Jana Bureše, Martina Baxy, Karla Haase, Renáty Zajíčkové, Štěpána Slováka, Petra Sokola, Jany Černochové, Libora Hoppe, Jakuba Jandy, Petra Bendla a Jana Skopečka na vydání zákona, kterým se zrušuje zákon č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě, ve znění pozdějších předpisů, a další související právní předpisy (sněmovní tisk č. 129)

	Vláda na své schůzi dne 30. března 2026 projednala a posoudila návrh zákona, zákona, kterým se zrušuje zákon č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě, ve znění pozdějších předpisů, a další související právní předpisy, a zaujala k tomuto návrhu zákona neutrální stanovisko, a to zejména z následujících důvodů:

1.	Regulace otevírací doby v maloobchodě není v západní Evropě ničím výjimečným. Česká právní úprava je naopak v dané oblasti poměrně liberální, když upravuje omezení prodejní doby pouze o některých svátcích a pouze u některých prodejen.
2.	Je sice pravdou, že stávající právní úprava je spojena s určitým diskomfortem pro spotřebitele, nicméně převážná část spotřebitelů si již za dobu působení účinnosti zákona na daná pravidla zvykla a respektuje je. Navíc stávající právní úpravou není omezena možnost nakupovat v automatizovaných bezobslužných prodejnách a ani jí není omezována výdejní doba e-shopů.
3.	Nelze se též ztotožnit s tvrzením předkladatelů uvedeným v odůvodnění návrhu, že zaměstnanec se může svobodně rozhodnout, zda si vydělá dvakrát více peněz, nebo zda využije náhradního volna. V souladu s § 115 odst. 2 zákoníku práce je věcí dohody zaměstnance a zaměstnavatele, zda bude poskytnut příplatek k dosažené mzdě namísto náhradního volna. Nejde tak čistě o volbu zaměstnance. Na druhou stranu právní úprava neomezuje ani nezakazuje výkon práce přesčas v těchto prodejnách v zákonem stanovených svátcích.
4.	K problematice zásahu stávající právní úpravy do ústavně zaručeného práva svobodně podnikat lze uvést toliko, že Ústavní soud zákon č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě, ve znění pozdějších předpisů, a další související právní předpisy, jako celek již v minulosti podrobil přezkumu ústavnosti. Ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 37/16 ze dne 26. února 2019 konstatoval, že zákon není nesouladný s ústavním pořádkem a že základní cíl, kterým je posílení sociální a rodinné soudržnosti tím, že je pevně vymezen určitý rozměr pevně stanoveného volného času, který lidé mohou trávit společně, je legitimní, byť se z důvodu přirozených celospolečenských potřeb nemůže vztahovat na všechny zaměstnance. Stejně tak rozlišovací kritérium 200 m2 považoval v daném nálezu Ústavní soud za snadno ověřitelné a s ohledem na existenci obdoby v zahraničních právních úpravách za zcela legitimní a nevybočující z ústavních mezí.
5.	Cílem stanovení kritéria prodejní plochy o velikosti 200 m2 bylo především podpořit malé a střední podnikatele. Je možné diskutovat o parametrech právní úpravy, nicméně původní záměr považuje vláda za legitimní.