Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNDSJHRRGS najdete zde
II.
PŘEDKLÁDACÍ ZPRÁVA
Ministerstvo práce a sociálních věcí předkládá návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Návrh zákona provádí transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/970 ze dne 10. května 2023, kterou se posiluje uplatňování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty prostřednictvím transparentnosti odměňování a mechanismů prosazování (dále též „směrnice“).
Cílem návrhu zákona je doplnit a zpřesnit stávající právní rámec rovného zacházení a spravedlivého odměňování, zejména v oblasti transparentního stanovování a poskytování odměny za práci a jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty.
Návrh zákona se dotýká postavení fyzických osob a přímo přispívá k uplatňování zásady stejné odměny za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty a může mít pozitivní vliv na dosahování rovnosti mezi ženami a muži. Česká republika má dlouhodobě jeden z nejvyšších rozdílů v průměrných mzdách žen a mužů v EU. V roce 2024 tento rozdíl činil 18,5 % v neprospěch žen, což byl druhý nejvyšší rozdíl v EU (průměr zemí EU činí 11,1 %). Přímá diskriminace je pochopitelně jen jednou z příčin tohoto rozdílu. Zvýšení transparentnosti odměňování nicméně může přinést významný dopad na snížení tohoto rozdílu, a především povede k posílení vymahatelnosti práva na stejnou odměnu za stejnou práci či práci stejné hodnoty.
Navrhovaná právní úprava proto směřuje nejen k posílení transparentnosti v oblasti odměňování, ale i ke zlepšení postavení žen na trhu práce. Cílem návrhu zákona je omezit diskriminační faktory při stanovování odměny prostřednictvím zavedení objektivních a nediskriminačních kritérií pro hodnocení práce. Zavedení povinností zaměstnavatelů poskytovat informace o odměňování a rozdílech v odměňování společně s posouzením odměňování zároveň vytvoří systémový tlak na odstraňování neodůvodněných rozdílů.
Ačkoli návrh zákona přímo neupravuje postavení rodin, lze důvodně očekávat, že přispěje k vyrovnanějšímu postavení žen na trhu práce a současně posílí ekonomickou stabilitu domácností. Rovnost žen a mužů na pracovišti, podpořená těmito mechanismy, zároveň představuje významný nástroj prevence chudoby, zejména u žen.
Základním principem směrnice je zvýšení transparentnosti v celém procesu odměňování – jak před vznikem pracovněprávního vztahu, tak během jeho trvání. Opatření vyplývající ze směrnice se musejí týkat všech zaměstnavatelů, jak v tzv. soukromém tak tzv. veřejném sektoru a všech zaměstnanců v pracovním nebo obdobném poměru (zaměstnanci v pracovním poměru, zaměstnanci vykonávající práci na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, zaměstnanci ve všech formách služebního poměru). Proto se návrhem zákona nemění pouze zákoník práce, ale i zákon o příslušnících bezpečnostních sborů či zákon o vojácích z povolání. Návrh zákona také pamatuje na specifika agenturního zaměstnávání.
Návrh stanoví zákaz dotazování zaměstnavatele na historii odměňování uchazeče, ukládá zaměstnavateli povinnost prokazatelně poskytnout uchazeči informaci o minimální výši odměny za práci a o dalších peněžitých plněních a plněních peněžité hodnoty ještě před uzavřením pracovní smlouvy a rozšiřuje tyto povinnosti i na pracovněprávní vztahy vznikající na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
Úprava dále zavádí povinnost zaměstnavatele vytvořit systém odměňování, jenž vychází z objektivního rozdělení prací do skupin podle jejich hodnoty, a to na základě kritérií již obsažených v zákoníku práce – složitosti, odpovědnosti a namáhavosti. Tento systém zároveň stanoví způsob odměňování, formu a složky odměny za práci i způsob jejich odstupňování. V návaznosti na definici odměny podle směrnice se obdobná povinnost zavádí také pro poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty. Zaměstnavatel bude povinen stanovit systém určující objektivní a nediskriminační kritéria, na jejichž základě tato plnění poskytuje. Tato povinnost dopadá pouze na zaměstnavatele, kteří poskytují jiná peněžitá plnění a plnění peněžité hodnoty vedle odměny za práci. Oba systémy musí být sjednány v kolektivní smlouvě nebo stanoveny ve vnitřním předpise.
Navrhovaná právní úprava dále zavádí povinnost zaměstnavatele na písemnou žádost zaměstnance mu poskytnout písemně do dvou měsíců informaci o jeho vlastní odměně za práci a o dalších peněžitých plněních a plněních peněžité hodnoty za uplynulý kalendářní rok a o průměrné výši za uplynulý kalendářní rok v příslušné skupině prací rozdělené podle pohlaví. Zaměstnanec bude mít současně právo požadovat vysvětlení nebo doplnění poskytnutých údajů, pokud budou neúplné nebo nepřesné. Žádost bude možné podat i prostřednictvím zástupce zaměstnanců nebo veřejného ochránce práv. Zaměstnavatel bude mít právo omezit zaměstnance v nakládání s poskytnutými údaji, s výjimkou informace o jeho vlastní odměně. Úprava zavádí i mechanismus ochrany soukromí ostatních zaměstnanců: pokud by poskytnutí informací vedlo k odhalení individuální odměny jiného zaměstnance, budou údaje poskytnuty pouze odborové organizaci. Zaměstnavatel bude muset nejméně jednou ročně informovat všechny zaměstnance o jejich právu tyto informace vyžadovat a o způsobu podání žádosti.
Do zákona o inspekci práce se doplňuje rámec sběru údajů, zpracování a vyhodnocování zpráv o rozdílech v odměňování žen a mužů. Systém vychází z využití existujících administrativních dat (skrze JMHZ). Data budou využita monitorovacím orgánem (kterým bude MPSV) pro výpočet rozdílů v odměňování a následné zpracování zpráv o rozdílech v odměňování žen a mužů podle čl. 9 odst. 1 písm. a) až f) směrnice. Zprávy o rozdílech v odměňování žen a mužů ve skupinách prací budou ministerstvu poskytovat sami zaměstnavatelé, a to pouze interně (tuto informaci ministerstvo nezveřejňuje). Informace bude muset být dostupná pro všechny zaměstnance a případně i jejich zástupce. Zaměstnanci mají právo požadovat vysvětlení zveřejněných údajů. Pokud by poskytnutí informací vedlo k odhalení individuální odměny jiného zaměstnance, budou tyto údaje poskytnuty pouze odborové organizaci. Zaměstnavatelé s 250 a více zaměstnanci budou tyto údaje poskytovat ministerstvu každoročně, zaměstnavatelé se 100 až 249 zaměstnanci jednou za tři roky.
Ministerstvo práce a sociálních věcí se stává monitorovacím orgánem odpovědným za analýzu příčin rozdílů v odměňování, za podporu a osvětu v oblasti transparentnosti odměňování a za zpracování zpráv o rozdílech v odměňování u jednotlivých zaměstnavatelů [dle čl. 9 odst. 1 písm. a) až f) směrnice] a zveřejňování údajů o rozdílech v odměňování žen a mužů. Ministerstvo bude tyto údaje zveřejňovat v anonymizované podobě prostřednictvím nově zřízeného informačního systému veřejné správy, který umožní snadné srovnání mezi velikostními kategoriemi zaměstnavatelů, odvětvími i jednotlivými kraji a bude obsahovat také historická data za předchozí čtyři roky. První zveřejnění výstupů se předpokládá u zaměstnavatelů se 150 a více zaměstnanci již v roce 2028 (za období kalendářního roku 2027), u zaměstnavatelů se 100 až 149 zaměstnanci až v roce 2031 (za období kalendářního roku 2030). Zaměstnanci agentury práce, kteří jsou dočasně přiděleni k výkonu práce u uživatele, budou poprvé vykazováni až v roce 2031 (za období kalendářního roku 2030).
Nový proces posouzení odměňování se aktivuje, pokud ze zprávy o rozdílech v odměňování žen a mužů ve skupinách prací plyne neodůvodněný rozdíl alespoň 5 % v odměňování mezi pohlavími, který nebyl zaměstnavatelem relevantně odůvodněn nebo odstraněn do 6 měsíců. Jedná se o postup, při němž zaměstnavatel analyzuje rozdíly v odměňování žen a mužů. Výstup musí být projednán se zástupci zaměstnanců. Výsledky se zveřejní zaměstnancům a jejich zástupcům a zaměstnavatel musí neodůvodněné rozdíly napravit ve spolupráci s odborovou organizací nebo radou zaměstnanců. Pokud zástupci zaměstnanců u zaměstnavatele nepůsobí, zaměstnavatel musí oznámit zaměstnancům vznik povinnosti provést posouzení odměňování zaměstnanců a vyzvat zaměstnance, aby si ustavili svého zástupce (založili odborovou organizaci nebo požádali o volbu rady zaměstnanců). Pokud tak neučiní, zaměstnavatel je oprávněn provést posouzení odměňování bez projednání se zástupci zaměstnanců.
V souvislosti se zavedením nových povinností pro zaměstnavatele dochází k rozšíření skutkových podstat přestupků. Za přestupek se nově považuje zejména omezení zaměstnanců v nakládání s informacemi o jejich odměně, nevytvoření systému odměňování nebo systému poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, neposkytnutí zákonem stanovených informací o odměňování, jakož i nesplnění povinností souvisejících se zveřejňováním údajů o rozdílech v odměňování. Přestupků se mohou dopustit jak fyzické osoby, tak právnické a podnikající fyzické osoby v postavení zaměstnavatele. Za nejzávažnější porušení povinností, zejména v případě nevytvoření systému odměňování, nevytvoření zprávy o rozdílech v odměňování ve skupinách prací nebo neprovedení posouzení odměňování lze uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč. Za ostatní porušení povinností v oblasti transparentnosti odměňování lze uložit pokutu až do výše 400 000 Kč nebo 200 000 Kč.
V souvislosti s vymahatelností nově zavedených povinností pro zaměstnavatele jsou posílena i ustanovení procesní povahy. Dochází k úpravě např. občanského soudního řádu, zákona o veřejném ochránci práv, či antidiskriminačního zákona. Posiluje se zastoupení obětí diskriminace, a to jak prostřednictvím odborových organizací, tak nově i veřejného ochránce práv, který bude moci účastníky v diskriminačních sporech zastupovat (pomocí tzv. zástupčího oprávnění). V oblasti náhrady újmy se navrhuje zvláštní úprava umožňující přiznání nemajetkové újmy bez omezení stávajícími podmínkami antidiskriminačního zákona. Dále se upravují nové kompetence veřejného ochránce práv a jeho spolupráce s dalšími relevantními institucemi.
K návrhu zákona nebylo zpracováno hodnocení dopadů regulace (RIA) neboť podle Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2026 se k tomuto návrhu hodnocení dopadů regulace podle Obecných zásad (RIA) nezpracovává.
Účinnost návrhu zákona je navržena dne 1. ledna 2027, s tím, že některá ustanovení budou účinná až od 1. ledna 2028 nebo od 1. ledna 2031.
Předkládaný materiál prošel mezirezortním připomínkovým řízením ve dnech 26. března až 27. dubna 2026. Návrh zákona byl rozeslán 80 připomínkovým místům. Připomínky uplatnilo 44 připomínkových míst a z toho 37 připomínkových míst uplatnilo zásadní připomínky, 7 připomínkových míst uplatnilo pouze doporučující připomínky.
Většinu zásadních připomínek se podařilo vypořádat, přesto je materiál předkládán se 24 rozpory se 3 připomínkovými místy:
1. Českomoravská konfederace odborových svazů (18 rozporů)
· K § 30 odst. 3 ZP – požadavek, aby informační povinnost zaměstnavatele vůči uchazeči o zaměstnání měla stanovena několik úrovní, počínaje pracovní inzercí. Nesouhlas s tím, aby nejzazším okamžikem pro splnění této povinnosti byl okamžik před uzavřením pracovní smlouvy (čl. 5)
· K § 109a odst. 1 ZP - požadavek, aby systém odměňování byl primárně sjednáván v kolektivní smlouvě a až v případě, že u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace, mohl být stanoven vnitřním předpise (čl. 4).
· K § 109a odst. 1 ZP – související požadavek, aby o systému odměňování spolurozhodovali zástupci zaměstnanců (čl. 4).
· K § 113 odst. 1 ZP – požadavek na zrušení možnosti zaměstnavatele jednostranně stanovovat mzdu mzdovým výměrem a zavedení povinnosti sjednat alespoň základní (nárokovou) mzdovou složku v pracovní smlouvě.
· K § 287a ZP – požadavek, aby se procedura posouzení odměňování spustila i v případě, že zástupci zaměstnanců projeví nesouhlas s odůvodněním zaměstnavatele ohledně rozdílů v odměňování (čl. 10).
· K § 287a ZP – požadavek, aby zástupci zaměstnanců spolurozhodovali o obsahu posouzení odměňování, včetně vyhodnocení nápravných opatření (čl. 10)
· K § 287c ZP – požadavek, aby v případě, že u zaměstnavatele nepůsobí zástupci zaměstnanců, měli zaměstnanci možnost si určit ad hoc zástupce pro zpracování posouzení odměňování (čl. 10)
· K § 306a ZP – požadavek, aby systém poskytování peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty byl primárně sjednáván v kolektivní smlouvě a až v případě, že u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace, mohl být stanoven vnitřním předpisem (čl. 4).
· K § 306b a 306c ZP – požadavek, aby vybrané informační povinnosti zaměstnavatel nemohl plnit „způsobem u něj obvyklým a dostupným všem zaměstnancům“, ale aby je plnil primárně prostřednictvím zástupců zaměstnanců (čl. 7 a 9).
· K § 306e ZP – nesouhlas s navrženou koncepcí mlčenlivosti zástupců zaměstnanců, která dle názoru ČMKOS jde nad rámec čl. 12 odst. 2 směrnice a nepřiměřeně omezuje využití informací při kolektivním vyjednávání (čl. 12 odst. 2).
· K § 133a odst. 5 OSŘ – požadavek, aby ustanovení upravující zvláštní případ obrácení důkazního břemene v případech, kdy mohlo dojít k nerovnému zacházení nebyl aplikovatelný pouze na porušení vybraných ustanovení zákoníku práce, ale aby tento princip bylo možné aplikovat na základě jakéhokoli diskriminačního důvodu.
· K § 45 odst. 1 SluP – požadavek na doplnění prováděcích předpisů nebo metodiky, která jasně stanoví, jakým způsobem a v jaké intenzitě bude trestáno porušení povinnosti neužívat informace o průměrném odměňování k jinému účelu než k výkonu práva na rovné zacházení (čl. 12).
· K § 37g ZIP – nesouhlas s tím, aby zprávy o rozdílech v odměňování žen a mužů zpracovávalo za všechny zaměstnavatele MPSV coby monitorovací orgán (čl. 9).
· K § 10 odst. 2 ADZ požadavek na změnu § 10 odst. 2 ADZ tak, aby finanční satisfakce byla přiznávána bez omezení ve všech případech diskriminace, nikoli pouze v oblasti odměňování (čl. 16).
· K § 10 odst. 5 ADZ požadavek, aby promlčecí lhůta podle tohoto ustanovení nezačala běžet dříve, než si je žalobce porušení vědom, a aby nemohla uplynout před skončením pracovněprávního vztahu (čl. 21).
· K § 10 odst. 6 ADZ požadavek, aby institut tzv. „jednoho zdroje“ odměňování byl zakotven jako hmotněprávní, a nikoliv pouze procesní institut (čl. 19).
· Ke stanovení účinnosti – požadavek, aby účinnost právního předpisu byla stanovena jednotně k 1. 1. 2027.
· Ke stanovení účinnosti náběhu tzv. reportingu v ZIP – požadavek, aby účinnost ustanovení snižující hranici pro vznik povinnosti tzv. reportingu pro zaměstnavatele zaměstnávající alespoň 150 zaměstnanců na zaměstnavatele zaměstnávající alespoň 100 zaměstnanců byla stanovena o rok dříve, tedy již k 1. 1. 2030.
2. Kancelář veřejného ochránce práv (5 rozporů)
· K § 30 odst. 3 ZP – požadavek, aby u veřejných pracovních nabídek byla již v pracovní nabídce (inzerci) uvedena počáteční výše mzdy nebo její rozpětí, případně odkaz na veřejně dostupný dokument; požadavek stanovit maximální rozpětí výše mzdy v pracovní inzerci na 25 % (čl. 5).
· K § 306b – nesouhlas s tím, aby entitou, které bude v případě, že by poskytnutí informace o průměrné výši odměny za předchozí kalendářní rok v příslušné skupině prací podle § 109a odst. 2 zaměstnanci mohlo vést k odhalení informace o výši odměny jiného zaměstnance nebyl VOP (čl. 7 a 12).
· K § 26 odst. 3 OSŘ – požadavek, aby v případě neúspěchu žalobce zastoupeného VOP přiznal soud žalovanému náhradu nákladů řízení dle obecných pravidel (čl. 14).
· K § 21dd ZoVOP – nesouhlas s omezeným výčtem pravomocí VOP zejména s ohledem na úpravy proběhlé na základě vypořádání MPŘ (čl. 28).
· K důvodové zprávě – požadavek na navýšení personálních kapacit KVOP.
3. Svaz energetiky ČR
· K § 109a odst. 2 ZP - požadavek, aby systém odměňování zohledňoval i místo výkonu práce (pracoviště) jako kritérium při rozdělení prací do skupin (čl. 4) – souvisí s dalšími připomínkami, které byly vyhodnoceny jako připomínky nad rámec návrhu.
Dále se nepodařilo vypořádat 3 připomínky podstatné povahy, které uplatnila Hospodářská komora ČR:
· K § 109a odst. 2 ZP – požadavek na rozšíření taxativního výčtu kritérií hodnoty práce o „pracoviště, na kterém jsou práce konány, jakož i podle dalších relevantních okolností majících vliv na přiměřenost odměny za práci" (čl. 4).
· K § 110 ZP – požadavek na aktualizaci § 110 odst. 2 ZP tak, aby definice stejné práce a práce stejné hodnoty zahrnovala i definiční znak „dalších faktorů relevantních pro konkrétní pracovní místo nebo pozici".
· K § 16 ZP – požadavek na doplnění § 16 ZP o výslovnou úpravu přípustnosti rozdílného zacházení odůvodněného odlišnou povahou práce nebo jinými objektivními okolnostmi, a dále o výslovné vymezení, že neposkytnutí vybraných plnění (naturální mzda, plnění peněžité hodnoty, příspěvky na spoření na stáří, peněžitá plnění neposkytovaná za práci) dočasně přiděleným zaměstnancům nepředstavuje rozdílné zacházení.
Nesouhlasná stanoviska připomínkových míst, s nimiž přetrvává rozpor, jsou uvedena v přehledu vypořádání připomínkového řízení (příloha č. IX.).
2