Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNDSJHRRGS najdete zde
V.
PLATNÉ ZNĚNÍ DOTČENÝCH USTANOVENÍ S VYZNAČENÍM NAVRHOVANÝCH ZMĚN A DOPLNĚNÍ
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
§ 1
Tento zákon
a) upravuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; tyto vztahy jsou vztahy pracovněprávními,
b) upravuje rovněž právní vztahy kolektivní povahy a podporu vzájemných jednání odborových organizací a organizací zaměstnavatelů. Právní vztahy kolektivní povahy, které souvisejí s výkonem závislé práce, jsou vztahy pracovněprávními,
c) zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1),
d) upravuje též některé právní vztahy před vznikem pracovněprávních vztahů podle písmene a),
e) upravuje některá práva a povinnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců při dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce podle zákona o nemocenském pojištění107) a některé sankce za jeho porušení.
__________________________
1) Směrnice Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění.
Směrnice Rady 99/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS.
Směrnice Rady 97/81/ES ze dne 15. prosince 1997 o rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS.
Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství.
Čl. 13 směrnice Rady 2001/86/ES ze dne 8. října 2001, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců.
Směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby.
Směrnice Rady 94/33/ES ze dne 22. června 1994 o ochraně mladistvých pracovníků.
Směrnice Rady ze dne 25. června 1991, kterou se doplňují opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou nebo v dočasném pracovním poměru (91/383/EHS).
Směrnice Rady ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (89/391/EHS).
Směrnice Rady ze dne 30. listopadu 1989 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro používání osobních ochranných prostředků zaměstnanci při práci (třetí samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) (89/656/EHS).
Směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (desátá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání.
Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.
Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/15/ES ze dne 11. března 2002 o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě.
Směrnice Rady 2005/47/ES ze dne 18. července 2005 o dohodě mezi Společenstvím evropských železnic (CER) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF) o některých aspektech pracovních podmínek mobilních pracovníků poskytujících interoperabilní přeshraniční služby v železniční dopravě.
Čl. 15 směrnice Rady 2003/72/ES ze dne 22. července 2003, kterou se doplňuje statut evropské družstevní společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/38/ES ze dne 6. května 2009 o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v podnicích působících na úrovni Společenství a skupinách podniků působících na úrovni Společenství (přepracované znění).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („nařízení o systému IMI“).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES ze dne 19. listopadu 2008 o agenturním zaměstnávání.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/66/EU ze dne 15. května 2014 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě převedení v rámci společnosti.
Směrnice Rady 2000/79/ES ze dne 27. listopadu 2000 o Evropské dohodě o organizaci pracovní doby mobilních pracovníků v civilním letectví uzavřené mezi Sdružením evropských leteckých společností (AEA), Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF), Evropským sdružením technických letových posádek (ECA), Evropským sdružením leteckých společností (ERA) a Mezinárodním sdružením leteckých dopravců (IACA).
Směrnice Rady 2014/112/EU ze dne 19. prosince 2014, kterou se provádí Evropská dohoda o úpravě některých aspektů úpravy pracovní doby v odvětví vnitrozemské vodní dopravy uzavřená Evropským svazem vnitrozemské plavby (EBU), Evropskou organizací lodních kapitánů (ESO) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF).
Směrnice Rady 1999/63/ES ze dne 21. června 1999 o dohodě o úpravě pracovní doby námořníků uzavřené mezi Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Federací odborů pracovníků v dopravě v Evropské unii (FST).
Směrnice Rady 98/24/ES ze dne 7. dubna 1998 o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli používanými při práci (čtrnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/148/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí azbestu při práci.
Směrnice Rady 2009/13/ES ze dne 16. února 2009, kterou se provádí dohoda k Úmluvě o práci na moři z roku 2006 uzavřená Svazem provozovatelů námořních plavidel Evropského společenství (ECSA) a Evropskou federací pracovníků v dopravě (ETF) a kterou se mění směrnice 1999/63/ES.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1794 ze dne 6. října 2015, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES, 2009/38/ES a 2002/14/ES a směrnice Rady 98/59/ES a 2001/23/ES, pokud jde o námořníky.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018, kterou se mění směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 ze dne 20. června 2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1152 ze dne 20. června 2019 o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2041 ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/970 ze dne 10. května 2023, kterou se posiluje uplatňování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty prostřednictvím transparentnosti odměňování a mechanismů prosazování.
107) § 56 odst. 2 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb., ve znění zákona č. 305/2008 Sb.
***
§ 30
(1) Výběr fyzických osob ucházejících se o zaměstnání fyzické osoby ucházející se o práci z hlediska kvalifikace, nezbytných požadavků nebo zvláštních schopností je v působnosti zaměstnavatele, nevyplývá-li ze zvláštního právního předpisu12) jiný postup; předpoklady kladené zvláštními právními předpisy na fyzickou osobu jako zaměstnance tím nejsou dotčeny.
(2) Zaměstnavatel smí vyžadovat v souvislosti s jednáním před vznikem pracovního poměru od fyzické osoby, která se u něj uchází o práci, nebo od jiných osob jen údaje, které bezprostředně souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy. Za údaj podle věty první nelze považovat informaci o mzdě nebo platu a jiných peněžitých plněních a plněních peněžité hodnoty plynoucích ze současného nebo předchozího pracovního poměru fyzické osoby ucházející se o práci.
(3) Zaměstnavatel je povinen prokazatelně informovat fyzickou osobu, která se u něj uchází o práci, o minimální výši mzdy nebo platu a jiných peněžitých plněních a plněních peněžité hodnoty, které by jí jako zaměstnanci příslušely ode dne vzniku pracovního poměru; tuto informaci zaměstnavatel poskytne nejpozději před zahájením jednání o uzavření pracovní smlouvy127).
________________________
12) Například zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů.
127) § 1728 občanského zákoníku.
***
§ 77
Společné ustanovení o dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr
(1) Dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti musí být uzavřena písemně; jedno vyhotovení této dohody zaměstnavatel vydá zaměstnanci.
(2) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, vztahují se na právní vztah založený dohodou o provedení práce a dohodou o pracovní činnosti a postup před jeho vznikem ustanovení o pracovním poměru s výjimkou
a) převedení na jinou práci a přeložení,
b) dočasného přidělení,
c) odstupného a náhrady podle § 271ca,
d) skončení pracovního poměru,
e) odměňování,
f) cestovních náhrad a náhrad podle § 190a.
***
§ 109a
Systém odměňování
(1) Zaměstnavatel je povinen vytvořit systém odměňování, který zahrnuje způsob, jakým zaměstnance odměňuje, zejména formu, složky a způsob odstupňování výše mzdy, platu a odměny z dohody (dále jen „odměna za práci“), a náležitosti uvedené v odstavci 2. Systém odměňování stanoví zaměstnavatel vnitřním předpisem nebo sjedná v kolektivní smlouvě.
(2) Systém odměňování musí obsahovat rozdělení prací vykonávaných u zaměstnavatele do skupin odstupňovaných podle hodnoty prací, vyplývající z jejich složitosti, odpovědnosti a namáhavosti.
(3) Zaměstnanci přísluší odměna za práci na základě systému odměňování podle odstavců 1 a 2.
(4) Na zaměstnance agentury práce se po dobu dočasného přidělení k výkonu práce u uživatele vztahuje systém odměňování uživatele. Agentura práce je po dobu dočasného přidělení zaměstnance k výkonu práce u uživatele povinna zaměstnanci poskytovat odměnu za práci podle systému odměňování uživatele.
***
§ 113
Sjednání, stanovení nebo určení mzdy
(1) Mzda se sjednává písemně ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak.
(2) Je-li zaměstnanec statutárním orgánem zaměstnavatele, sjednává s ním mzdu nebo mu ji určuje ten, kdo ho na pracovní místo ustanovil, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.
(3) Mzda musí být sjednána, stanovena nebo určena před začátkem výkonu práce, za kterou má tato mzda příslušet.
(4) Zaměstnavatel je povinen před začátkem výkonu práce předat zaměstnanci písemný mzdový výměr, který obsahuje údaje o způsobu odměňování, o termínu a místě výplaty mzdy, jestliže tyto údaje neobsahuje smlouva nebo vnitřní předpis. Dojde-li ke změně skutečností uvedených ve mzdovém výměru, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci předat nový mzdový výměr nejpozději před začátkem výkonu práce ve dni, ve kterém změna nabývá účinnosti.
***
(Účinnost 1. 1. 2028)
§ 287
Informování a projednání
(1) Zaměstnavatel je povinen informovat odborovou organizaci o
a) vývoji mezd nebo platů, průměrné mzdy nebo platu a jejích jednotlivých složek včetně členění podle jednotlivých profesních skupin, není-li dohodnuto jinak,
b) záležitostech uvedených v § 279.
(2) Zaměstnavatel je povinen projednat s odborovou organizací
a) ekonomickou situaci zaměstnavatele,
b) množství práce a pracovní tempo (§ 300),
c) změny organizace práce,
d) systém odměňování a hodnocení zaměstnanců,
e) systém školení a vzdělávání zaměstnanců,
f) opatření k vytváření podmínek pro zaměstnávání fyzických osob, zejména mladistvých, osob pečujících o dítě mladší než 15 let a fyzických osob se zdravotním postižením, včetně podstatných záležitostí péče o zaměstnance, opatření ke zlepšení hygieny práce a pracovního prostředí, organizování sociálních, kulturních a tělovýchovných potřeb zaměstnanců,
g) další opatření týkající se většího počtu zaměstnanců,
h) záležitosti uvedené v § 280.,
i) zprávu o rozdílech v odměňování ve skupinách prací podle § 37i zákona o inspekci práce (dále jen „zpráva o rozdílech v odměňování ve skupinách prací“) před tím, než ji poskytne Ministerstvu práce a sociálních věcí.
(Účinnost 1. 1. 2028)
§ 287a
Podmínky posouzení odměňování
(1) Zaměstnavatel, který má povinnost vypracovat zprávu o rozdílech v odměňování ve skupinách prací, provede posouzení odměňování, pokud
a) zpráva o rozdílech v odměňování ve skupinách prací vykazuje v hodinovém vyjádření rozdíl ve výši nejméně 5 % u jakékoli skupiny prací stanovené podle § 109a odst. 2,
b) zaměstnavatel takový rozdíl ve výši odměny za práci a jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty žen a mužů (dále jen „rozdíl v odměňování žen a mužů“) neodůvodnil v souladu s právním předpisem,
c) zaměstnavatel neodůvodněný rozdíl v odměňování žen a mužů podle písmene b) nenapravil do 6 měsíců ode dne zveřejnění zprávy o rozdílech v odměňování ve skupinách prací podle § 306c odst. 1.
(2) Posouzení podle odstavce 1 je zaměstnavatel povinen provést nejpozději do 2 měsíců ode dne marného uplynutí lhůty podle odstavce 1 písm. c) není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.
(Účinnost 1. 1. 2028)
§ 287b
Obsah a forma posouzení odměňování
Posouzení odměňování musí mít písemnou formu a obsahuje
a) analýzu podílu mužů a žen v každé skupině prací stanovené podle § 109a odst. 2,
b) informace o průměrné výši odměny za práci a jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty žen a mužů u každé skupiny prací stanovené podle § 109a odst. 2,
c) identifikaci rozdílů ve výši odměny za práci a jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty v každé skupině prací stanovené podle § 109a odst. 2,
d) identifikaci příčin rozdílů ve výši odměny za práci a jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty v každé skupině prací stanovené podle § 109a odst. 2,
e) stanovení podílu žen a mužů, u nichž po návratu z mateřské, otcovské nebo rodičovské dovolené došlo ke zvýšení odměny za práci, peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, pokud k němu došlo i v příslušné skupině prací stanovené podle § 109a odst. 2 během období, kdy byla dovolená čerpána,
f) opatření k řešení rozdílů v odměňování žen a mužů podle § 287a odst. 1 písm. a), pokud nejsou odůvodněny podle § 287a odst. 1 písm. b), a stanovení přiměřené lhůty pro jejich provedení, a
g) hodnocení účinnosti opatření vyplývajících z předchozích posouzení odměňování, pokud byla provedena.
(Účinnost 1. 1. 2028)
§ 287c
Projednání posouzení odměňování
(1) Posouzení odměňování je zaměstnavatel povinen bez zbytečného odkladu před jeho zveřejněním podle § 287d odst. 1 projednat s odborovou organizací a radou zaměstnanců.
(2) Nepůsobí-li u zaměstnavatele ke dni vzniku povinnosti provést posouzení odměňování odborová organizace ani rada zaměstnanců, je zaměstnavatel povinen bez zbytečného odkladu zveřejnit způsobem u něj obvyklým a dostupným všem zaměstnancům informaci
a) o vzniku povinnosti provést posouzení odměňování a
b) o oprávnění zaměstnavatele podle odstavce 3.
Obdobným způsobem postupuje zaměstnavatel i tehdy, pokud se rozhodne provést posouzení odměňování před uplynutím lhůty podle § 287a odst. 1 písm. c).
(3) Pokud u zaměstnavatele po uplynutí lhůty 30 dnů ode dne zveřejnění informací podle odstavce 2 nepůsobí odborová organizace ani není zaměstnavateli doručen návrh na vyhlášení voleb do rady zaměstnanců, zaměstnavatel je oprávněn provést posouzení odměňování bez projednání se zástupci zaměstnanců. Pokud je zaměstnavateli doručen návrh na vyhlášení voleb do rady zaměstnanců podle věty první, je zaměstnavatel povinen projednat posouzení odměňování s radou zaměstnanců po jejím ustavení.
(4) Pokud u zaměstnavatele ve lhůtě podle odstavce 3 zahájí své působení odborová organizace nebo pokud zaměstnavateli byl v této lhůtě doručen návrh na vyhlášení voleb do rady zaměstnanců, je zaměstnavatel povinen provést posouzení odměňování do 2 měsíců ode dne zahájení působení odborové organizace u zaměstnavatele nebo ode dne ustavení rady zaměstnanců.
(Účinnost 1. 1. 2028)
§ 287d
Zveřejnění a zpřístupnění posouzení odměňování
(1) Zaměstnavatel posouzení odměňování bez zbytečného odkladu zveřejní způsobem u něj obvyklým a dostupným všem zaměstnancům. Dále jej poskytne odborovým organizacím, radě zaměstnanců a Ministerstvu práce a sociálních věcí. Zaměstnavatel je povinen posouzení odměňování poskytnout příslušnému orgánu inspekce práce a veřejnému ochránci práv, pokud o něj požádají.
(2) Pokud by při postupu podle odstavce 1 došlo ke zveřejnění informace o výši odměny za práci nebo jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty konkrétního zaměstnance, zaměstnavatel tuto informaci nezveřejní, o čemž je povinen v posouzení odměňování informovat.
(Účinnost 1. 1. 2028)
§ 287e
Provedení nápravných opatření
(1) Při provádění opatření vyplývajících z posouzení odměňování podle § 287b písm. f) je zaměstnavatel povinen odstranit neodůvodněné rozdíly v odměňování žen a mužů ve lhůtách stanovených v posouzení odměňování a způsob odstranění těchto rozdílů projednat s odborovou organizací a radou zaměstnanců, pokud u zaměstnavatele působí.
(2) Zaměstnavatel může požádat veřejného ochránce práv o stanovisko k provádění opatření vyplývajících z posouzení odměňování.
***
HLAVA IV
MZDOVÁ, PLATOVÁ A OSTATNÍ PRÁVA
***
§ 306a
Systém poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty
(1) Zaměstnavatel je povinen vytvořit systém poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, pokud je zaměstnancům poskytuje vedle odměny za práci. Tento systém musí obsahovat objektivní a nediskriminační kritéria, na jejichž základě jsou tato plnění poskytována. Součástí systému nemusejí být plnění, jejichž výše je stanovena právním předpisem, od něhož se zaměstnavatel neodchýlil.
(2) Systém podle odstavce 1 stanoví zaměstnavatel vnitřním předpisem nebo sjedná v kolektivní smlouvě.
(Účinnost 1. 1. 2028)
§ 306b
(1) Zaměstnavatel je povinen na základě písemné žádosti zaměstnance poskytnout do 2 měsíců ode dne jejího doručení zaměstnanci informaci o výši jeho odměny za práci a jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty a o jejich průměrné výši ve skupině prací podle § 109a odst. 2, ve které zaměstnanec v předchozím kalendářním roce vykonával práci, rozdělených podle pohlaví. Úhrn plnění podle věty první se posuzuje v hrubém ročním vyjádření za předchozí kalendářní rok a tomu odpovídajícím hrubém hodinovém vyjádření.
(2) Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou způsob výpočtu výše odměn za práci a jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty podle odstavce 1.
(3) Zaměstnavatel je povinen na základě písemné žádosti zaměstnance poskytnout do 2 měsíců ode dne jejího doručení vysvětlení nebo doplnění týkající se poskytnutých informací podle odstavce 1, pokud jsou nepřesné nebo neúplné.
(4) Žádost podle odstavců 1 a 3 lze rovněž uplatnit prostřednictvím odborové organizace, rady zaměstnanců nebo veřejného ochránce práv.
(5) Zaměstnanec nesmí informace poskytnuté podle odstavců 1 a 3 používat k jinému účelu než k výkonu svého práva na rovné zacházení při poskytování odměny za práci a jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, pokud to zaměstnavatel zaměstnanci písemně určí; ustanovení § 346a tím není dotčeno.
(6) Pokud by splnění povinnosti zaměstnavatelem podle odstavce 1 nebo 3 mělo vést k poskytnutí informace o výši odměny za práci nebo jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty jiného zaměstnance, plní zaměstnavatel tuto povinnost vůči veřejnému ochránci práv, kterému zároveň sdělí jméno, příjmení a kontaktní údaje zaměstnance, který žádost podal. Zaměstnavatel je povinen o postupu podle věty první zaměstnance písemně informovat bez zbytečného odkladu.
(7) Zaměstnavatel je povinen všechny zaměstnance nejméně jednou za kalendářní rok informovat o jejich právu podle odstavců 1, 3 a 4 způsobem u něj obvyklým a dostupným všem zaměstnancům.
(Účinnost 1. 1. 2028)
§ 306c
(1) Zaměstnavatel, který vypracovává zprávu o rozdílech v odměňování ve skupinách prací, je povinen do 30. dubna příslušného kalendářního roku tuto zprávu zveřejnit způsobem u něj obvyklým a všem zaměstnancům dostupným. Zaměstnavatel ji poskytne rovněž odborové organizaci a radě zaměstnanců, pokud u zaměstnavatele působí.
(2) Zaměstnavatel je povinen na základě písemné žádosti zaměstnance, odborové organizace nebo rady zaměstnanců poskytnout bez zbytečného odkladu vysvětlení zprávy o rozdílech v odměňování ve skupinách prací nebo její doplnění.
(3) Pokud by splnění povinnosti zaměstnavatelem podle odstavce 1 nebo 2 mělo vést k poskytnutí informace o výši odměny za práci nebo jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty konkrétního zaměstnance, pak zaměstnavatel v této části plní povinnost vůči veřejnému ochránci práv. Zaměstnavatel je povinen o postupu podle věty první zaměstnance písemně informovat bez zbytečného odkladu.
(Účinnost 1. 1. 2028)
§ 306d
Za účelem splnění povinnosti zaměstnavatele podle § 306b odst. 1 a 3 a § 306c odst. 2 je uživatel, k němuž agentura práce dočasně přidělila svého zaměstnance, povinen jí poskytovat potřebnou součinnost.
(Účinnost 1. 1. 2028)
§ 306e
(1) Odborová organizace a rada zaměstnanců jsou povinny při uplatňování práv uvedených v § 287a až 287e, 306b a 306c postupovat tak, aby nemohlo dojít ke zveřejnění anebo poskytnutí informace o výši odměny za práci nebo jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty konkrétního zaměstnance.
(2) Odborová organizace a rada zaměstnanců jsou povinny informace, které jim byly zaměstnavatelem poskytnuty nebo zpřístupněny v souvislosti s uplatňováním práv uvedených v § 287a až 287e, 306b a 306c, neužívat k jinému účelu než k výkonu práva na rovné zacházení při poskytování odměny za práci a jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty.
***
§ 346a
Zaměstnavatel nesmí omezovat zaměstnance v nakládání s informacemi o výši a struktuře jeho mzdy, platu, nebo odměny z dohody odměny za práci ani s informacemi o jiných peněžitých plněních a plněních peněžité hodnoty, která mu poskytuje.
***
§ 363
Ustanoveními, kterými se zapracovávají předpisy Evropské unie, jsou § 16 odst. 2 a 3, § 24 odst. 3 až 7, § 30 odst. 2 a 3, § 35 odst. 2 až 5, § 37 odst. 1 až 4, § 37a, § 39, § 40 odst. 3, § 41 odst. 1 v úvodní části ustanovení a písmena b), c), e) a f), § 47 písm. b), c) a e), § 51a, § 53 odst. 1 spočívající ve slovech „Zakazuje se dát zaměstnanci výpověď“ a písm. d), § 54 písm. b) spočívající ve slovech „to neplatí v případě těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně, která čerpá mateřskou dovolenou, zaměstnance, který čerpá otcovskou dovolenou, zaměstnance v době, kdy čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou“, § 54 písm. c) spočívající ve slovech „nejde o zaměstnankyni na mateřské dovolené, zaměstnance na otcovské dovolené nebo o zaměstnance v době čerpání rodičovské dovolené do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou“, § 54 písm. d) spočívající ve slovech „o těhotnou zaměstnankyni, zaměstnankyni čerpající mateřskou dovolenou, zaměstnance čerpajícího otcovskou dovolenou, nebo o zaměstnance anebo zaměstnankyni, kteří čerpají rodičovskou dovolenou“, § 55 odst. 2, § 62 až 64, § 74 odst. 2, § 77 odst. 4, 7 a 8, § 77a, 77b, § 78 odst. 1 písm. a) až f), j), k) a m) spočívající ve slovech „průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu“, ve slovech „za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích“ a ve větě „Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.“, § 79 odst. 1, § 79a, 80, 81, § 85 odst. 4 spočívající ve slovech „průměrná týdenní pracovní doba naplněna ve vyrovnávacím období určeném zaměstnavatelem, nejdéle však v období uvedeném v § 78 odst. 1 písm. m)“, § 86 odst. 3 a 4, § 87a odst. 2 písm. b), § 88 odst. 1 a 2, § 90, 90a, 90b, § 92, § 93 odst. 2 věta druhá a odst. 4, § 94, § 96 odst. 1 písm. a) body 1 a 2 a odst. 2, § 97 odst. 2 spočívající ve slovech „v případech uvedených v § 203 odst. 2 písm. a)“, § 101, 102, 103, 104, § 105 odst. 1 spočívající ve slovech „Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, je povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu“, odst. 3 písm. a), odst. 4 a 7, § 106 odst. 1 až 3 a odst. 4 písm. a), c), d), f) a g), § 108 odst. 2, 3, 6 a 7, § 109a, § 110 odst. 1, § 111 odst. 1, 3, 8 a 9, § 112 odst. 2, § 113 odst. 4, § 136 odst. 2, § 191 spočívající ve slovech „Zaměstnavatel je povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu ošetřování dítěte mladšího než 10 let nebo jiné fyzické osoby v případech podle § 39 zákona o nemocenském pojištění a po dobu péče o dítě mladší než 10 let z důvodů stanovených v § 39 zákona o nemocenském pojištění nebo z důvodu, kdy se fyzická osoba, která o dítě jinak pečuje, podrobila vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb, které nebylo možno zabezpečit mimo pracovní dobu zaměstnance, a proto nemůže o dítě pečovat“, § 191a, 195, 195a, 196, § 197 odst. 3 věta první spočívající ve slovech „Rodičovská dovolená podle odstavce 1 přísluší ode dne převzetí dítěte až do dne, kdy dítě dosáhne věku 3 let“ a ve slovech „rodičovská dovolená přísluší“ a věty druhá a třetí, § 198 odst. 1, pokud jde o otcovskou dovolenou, a § 198 odst. 1 až 4, pokud jde o rodičovskou dovolenou, § 199 odst. 1, § 203 odst. 2 písm. a), § 212 odst. 1 a 4, § 213 odst. 1 a 2, § 215 odst. 1 spočívající ve slovech „a pracoval-li za těchto podmínek po kratší týdenní pracovní dobu, přísluší mu dodatková dovolená v délce odpovídající této kratší týdenní pracovní době.“, § 215 odst. 2 a 7, § 217 odst. 4, pokud jde o otcovskou a rodičovskou dovolenou, § 218 odst. 1, § 222 odst. 2, § 229 odst. 1 spočívající ve slovech „odborná praxe se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat“, § 238 odst. 1 a 2, § 239, § 240 odst. 1, § 241, 241a, 244a, § 245 odst. 1, § 246 odst. 2 věta první, § 247, 265, 267 až 271e, 271g až 271j, § 273 odst. 2 spočívající ve slovech „člena evropské rady zaměstnanců, člena vyjednávacího výboru“, § 276 odst. 1 věta první a odst. 2 až 6 a 8, § 277 spočívající ve slovech „Zaměstnavatel je povinen na svůj náklad vytvořit zástupcům zaměstnanců podmínky pro řádný výkon jejich činnosti“, § 278 odst. 1 až 3 a odst. 4 věty druhá a třetí, § 279 odst. 1 písm. a), b), e) až h) a odst. 3, § 280 odst. 1 písm. a) až f), § 281 odst. 5, § 288 až 299, 306a, § 308 odst. 1 v úvodní části ustanovení a písmeno b), § 309 odst. 4 a 5, § 309a, § 316 odst. 4 spočívající ve slovech „Zaměstnavatel nesmí vyžadovat od zaměstnance informace zejména o“ a písm. a), c), d), e), g) a h) a dále ve slovech „to neplatí, jestliže je pro to dán věcný důvod spočívající v povaze práce, která má být vykonávána, a je-li tento požadavek přiměřený“, § 319, 319a, § 320a písm. a), 324a, § 338 odst. 2 až 4, § 339 odst. 1 v úvodní části ustanovení, § 339 odst. 2, § 339a, 340, 345a, 346a, § 346b odst. 4, § 349 odst. 1, § 350 odst. 2 a § 350b.
(Účinnost 1. 1. 2028)
§ 363
Ustanoveními, kterými se zapracovávají předpisy Evropské unie, jsou § 16 odst. 2 a 3, § 24 odst. 3 až 7, § 30 odst. 2 a 3, § 35 odst. 2 až 5, § 37 odst. 1 až 4, § 37a, § 39, § 40 odst. 3, § 41 odst. 1 v úvodní části ustanovení a písmena b), c), e) a f), § 47 písm. b), c) a e), § 51a, § 53 odst. 1 spočívající ve slovech „Zakazuje se dát zaměstnanci výpověď“ a písm. d), § 54 písm. b) spočívající ve slovech „to neplatí v případě těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně, která čerpá mateřskou dovolenou, zaměstnance, který čerpá otcovskou dovolenou, zaměstnance v době, kdy čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou“, § 54 písm. c) spočívající ve slovech „nejde o zaměstnankyni na mateřské dovolené, zaměstnance na otcovské dovolené nebo o zaměstnance v době čerpání rodičovské dovolené do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou“, § 54 písm. d) spočívající ve slovech „o těhotnou zaměstnankyni, zaměstnankyni čerpající mateřskou dovolenou, zaměstnance čerpajícího otcovskou dovolenou, nebo o zaměstnance anebo zaměstnankyni, kteří čerpají rodičovskou dovolenou“, § 55 odst. 2, § 62 až 64, § 74 odst. 2, § 77 odst. 4, 7 a 8, § 77a, 77b, § 78 odst. 1 písm. a) až f), j), k) a m) spočívající ve slovech „průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu“, ve slovech „za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích“ a ve větě „Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.“, § 79 odst. 1, § 79a, 80, 81, § 85 odst. 4 spočívající ve slovech „průměrná týdenní pracovní doba naplněna ve vyrovnávacím období určeném zaměstnavatelem, nejdéle však v období uvedeném v § 78 odst. 1 písm. m)“, § 86 odst. 3 a 4, § 87a odst. 2 písm. b), § 88 odst. 1 a 2, § 90, 90a, 90b, § 92, § 93 odst. 2 věta druhá a odst. 4, § 94, § 96 odst. 1 písm. a) body 1 a 2 a odst. 2, § 97 odst. 2 spočívající ve slovech „v případech uvedených v § 203 odst. 2 písm. a)“, § 101, 102, 103, 104, § 105 odst. 1 spočívající ve slovech „Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, je povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu“, odst. 3 písm. a), odst. 4 a 7, § 106 odst. 1 až 3 a odst. 4 písm. a), c), d), f) a g), § 108 odst. 2, 3, 6 a 7, § 109a, § 110 odst. 1, § 111 odst. 1, 3, 8 a 9, § 112 odst. 2, § 113 odst. 4, § 136 odst. 2, § 191 spočívající ve slovech „Zaměstnavatel je povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu ošetřování dítěte mladšího než 10 let nebo jiné fyzické osoby v případech podle § 39 zákona o nemocenském pojištění a po dobu péče o dítě mladší než 10 let z důvodů stanovených v § 39 zákona o nemocenském pojištění nebo z důvodu, kdy se fyzická osoba, která o dítě jinak pečuje, podrobila vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb, které nebylo možno zabezpečit mimo pracovní dobu zaměstnance, a proto nemůže o dítě pečovat“, § 191a, 195, 195a, 196, § 197 odst. 3 věta první spočívající ve slovech „Rodičovská dovolená podle odstavce 1 přísluší ode dne převzetí dítěte až do dne, kdy dítě dosáhne věku 3 let“ a ve slovech „rodičovská dovolená přísluší“ a věty druhá a třetí, § 198 odst. 1, pokud jde o otcovskou dovolenou, a § 198 odst. 1 až 4, pokud jde o rodičovskou dovolenou, § 199 odst. 1, § 203 odst. 2 písm. a), § 212 odst. 1 a 4, § 213 odst. 1 a 2, § 215 odst. 1 spočívající ve slovech „a pracoval-li za těchto podmínek po kratší týdenní pracovní dobu, přísluší mu dodatková dovolená v délce odpovídající této kratší týdenní pracovní době.“, § 215 odst. 2 a 7, § 217 odst. 4, pokud jde o otcovskou a rodičovskou dovolenou, § 218 odst. 1, § 222 odst. 2, § 229 odst. 1 spočívající ve slovech „odborná praxe se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat“, § 238 odst. 1 a 2, § 239, § 240 odst. 1, § 241, 241a, 244a, § 245 odst. 1, § 246 odst. 2 věta první, § 247, 265, 267 až 271e, 271g až 271j, § 273 odst. 2 spočívající ve slovech „člena evropské rady zaměstnanců, člena vyjednávacího výboru“, § 276 odst. 1 věta první a odst. 2 až 6 a 8, § 277 spočívající ve slovech „Zaměstnavatel je povinen na svůj náklad vytvořit zástupcům zaměstnanců podmínky pro řádný výkon jejich činnosti“, § 278 odst. 1 až 3 a odst. 4 věty druhá a třetí, § 279 odst. 1 písm. a), b), e) až h) a odst. 3, § 280 odst. 1 písm. a) až f), § 281 odst. 5, § 288 § 287 odst. 2 písm. i), § 287a až 299, 306a až 306e, § 308 odst. 1 v úvodní části ustanovení a písmeno b), § 309 odst. 4 a 5, § 309a, § 316 odst. 4 spočívající ve slovech „Zaměstnavatel nesmí vyžadovat od zaměstnance informace zejména o“ a písm. a), c), d), e), g) a h) a dále ve slovech „to neplatí, jestliže je pro to dán věcný důvod spočívající v povaze práce, která má být vykonávána, a je-li tento požadavek přiměřený“, § 319, 319a, § 320a písm. a), 324a, § 338 odst. 2 až 4, § 339 odst. 1 v úvodní části ustanovení, § 339 odst. 2, § 339a, 340, 345a, 346a, § 346b odst. 4, § 349 odst. 1, § 350 odst. 2 a § 350b.
***
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
§ 26
(1) Odborová organizace může, s výjimkou věcí týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti, v řízení zastupovat účastníka, který je jejím členem.
(2) Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen "Úřad") může zastupovat účastníka v řízení o určení nebo změnu vyživovací povinnosti a v řízení o výkon rozhodnutí ukládajícího povinnost k placení výživného, jde-li o věci se vztahem k cizině.
(3) Ve věcech ochrany před diskriminací na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace se účastník může dát v řízení zastupovat též právnickou osobou vzniklou na základě zvláštního právního předpisu, k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří ochrana před takovou diskriminací, nebo veřejným ochráncem práv.
(4) Ve sporech o nárocích vycházejících z autorského zákona, o nárocích z ohrožení a porušení práv podle autorského zákona a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva podle autorského zákona, se účastník může dát zastupovat právnickou osobou, k jejímuž předmětu podnikání, popřípadě činnosti patří ochrana práv podle autorského zákona.
(5) Je-li ve věcech pracovních žalobcem cizinec, může se dát v řízení zastupovat též právnickou osobou vzniklou na základě zvláštního právního předpisu, k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří ochrana práv cizinců; za právnickou osobu jedná k tomu pověřený její zaměstnanec nebo člen, který má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Ustanovení tohoto odstavce o zastoupení cizince právnickou osobou se použije i v případech, ve kterých se uplatní přímo použitelný předpis Evropské unie z oblasti volného pohybu pracovníků105).
(6) Ve věcech pracovních a ve věcech vyplývajících ze zákona o pobytu cizinců na území České republiky se může dát cizinec, který na území pobývá na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, v řízení zastupovat právnickou osobou, k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří ochrana práv cizinců.
(7) Ve věcech ochrany osobních údajů se může dát subjekt údajů v řízení zastupovat též právnickou osobou, jejíž zisk se nerozděluje a k jejímž činnostem uvedeným v zakladatelském právním jednání patří ochrana práv subjektů údajů; za právnickou osobu jedná k tomu pověřený její zaměstnanec nebo člen, který má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.
(8) Převezme-li odborová organizace nebo Úřad anebo právnická osoba podle odstavců 3, 4 a 6 zastoupení, jedná jejich jménem za zastoupeného osoba uvedená v § 21.
***
§ 133a
(1) Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci
1. na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách,
1. na základě rasového nebo etnického původu při poskytování zdravotní a sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, přístupu k bydlení, členství ve spolcích a jiných zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb, nebo
1. na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám,
je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.
(2) Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že byl ze strany žalovaného vystaven odvetnému opatření proto, že je oznamovatelem podle zákona o ochraně oznamovatelů, je žalovaný povinen dokázat, že přijetí tvrzeného opatření bylo objektivně odůvodněno legitimním cílem a představovalo k tomuto cíli přiměřený a nezbytný prostředek.
(3) Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že mu žalovaný dal výpověď z pracovního poměru nebo okamžitě zrušil pracovní poměr nebo zrušil právní vztah založený dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti výpovědí nebo okamžitým zrušením proto, že
1. se žalobce zákonným způsobem domáhal
1. práva na informace při vzniku nebo změně pracovněprávního vztahu podle § 37 nebo § 77a zákoníku práce,
1. práva na informace při vysílání zaměstnance na území jiného státu podle § 37a nebo 77b zákoníku práce,
1. práva na rozvržení pracovní doby předem podle § 74 odst. 2 nebo § 84 zákoníku práce,
1. práva na odborný rozvoj podle § 227 až 230 zákoníku práce,
1. žalobce zaměstnavatele požádal o zaměstnání v pracovním poměru podle § 77 odst. 4 zákoníku práce, o čerpání mateřské, otcovské nebo rodičovské dovolené nebo tuto dovolenou čerpal, nebo
1. žalobce zaměstnavatele požádal o možnost pečovat o jinou fyzickou osobu nebo ji ošetřovat podle § 191 zákoníku práce nebo o takovou fyzickou osobu podle § 191 zákoníku práce pečoval nebo ji ošetřoval,
je žalovaný povinen dokázat, že k výpovědi nebo okamžitému zrušení došlo z jiného důvodu.
(4) Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že má co do odborné způsobilosti, schopností a pracovní výkonnosti přinejmenším stejné nebo srovnatelné kvalifikační předpoklady jako kandidát, který byl při výběru upřednostněn, a jde o kandidáta na člena vedoucího orgánu emitenta, jehož účastnické cenné papíry jsou přijaté k obchodování na evropském regulovaném trhu, a na kterého se vztahují povinnosti upřednostnit kandidáta méně zastoupeného pohlaví, je žalovaný povinen dokázat, že při výběru kandidáta postupoval podle pravidel upřednostnit kandidáta méně zastoupeného pohlaví obsažených v zákoně upravující podnikání na kapitálovém trhu.
(5) Pokud žalovaný porušil některou z povinností uvedených v § 30, § 109a, § 306a a § 346a zákoníku práce, je v řízení o žalobě na ochranu před diskriminací v souvislosti s odměňováním za pracovní nebo jinou závislou činnost povinen dokázat, že vůči žalobci nedošlo k porušení zásady rovného zacházení. To neplatí, jestliže žalovaný dokáže, že toto nesplnění bylo zjevně neúmyslné nebo málo závažné.
(Účinnost 1. 1. 2028)
§ 133a
(1) Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci
1. na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách,
1. na základě rasového nebo etnického původu při poskytování zdravotní a sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, přístupu k bydlení, členství ve spolcích a jiných zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb, nebo
1. na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám,
je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.
(2) Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že byl ze strany žalovaného vystaven odvetnému opatření proto, že je oznamovatelem podle zákona o ochraně oznamovatelů, je žalovaný povinen dokázat, že přijetí tvrzeného opatření bylo objektivně odůvodněno legitimním cílem a představovalo k tomuto cíli přiměřený a nezbytný prostředek.
(3) Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že mu žalovaný dal výpověď z pracovního poměru nebo okamžitě zrušil pracovní poměr nebo zrušil právní vztah založený dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti výpovědí nebo okamžitým zrušením proto, že
1. se žalobce zákonným způsobem domáhal
1. práva na informace při vzniku nebo změně pracovněprávního vztahu podle § 37 nebo § 77a zákoníku práce,
1. práva na informace při vysílání zaměstnance na území jiného státu podle § 37a nebo 77b zákoníku práce,
1. práva na rozvržení pracovní doby předem podle § 74 odst. 2 nebo § 84 zákoníku práce,
1. práva na odborný rozvoj podle § 227 až 230 zákoníku práce,
1. žalobce zaměstnavatele požádal o zaměstnání v pracovním poměru podle § 77 odst. 4 zákoníku práce, o čerpání mateřské, otcovské nebo rodičovské dovolené nebo tuto dovolenou čerpal, nebo
1. žalobce zaměstnavatele požádal o možnost pečovat o jinou fyzickou osobu nebo ji ošetřovat podle § 191 zákoníku práce nebo o takovou fyzickou osobu podle § 191 zákoníku práce pečoval nebo ji ošetřoval,
je žalovaný povinen dokázat, že k výpovědi nebo okamžitému zrušení došlo z jiného důvodu.
(4) Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že má co do odborné způsobilosti, schopností a pracovní výkonnosti přinejmenším stejné nebo srovnatelné kvalifikační předpoklady jako kandidát, který byl při výběru upřednostněn, a jde o kandidáta na člena vedoucího orgánu emitenta, jehož účastnické cenné papíry jsou přijaté k obchodování na evropském regulovaném trhu, a na kterého se vztahují povinnosti upřednostnit kandidáta méně zastoupeného pohlaví, je žalovaný povinen dokázat, že při výběru kandidáta postupoval podle pravidel upřednostnit kandidáta méně zastoupeného pohlaví obsažených v zákoně upravující podnikání na kapitálovém trhu.
(5) Pokud žalovaný porušil některou z povinností uvedených v § 30, § 109a, § 287 odst. 2 písm. i), § 287a až 287e, § 306a, § 306b, § 306c a § 346a zákoníku práce nebo § 37i zákona o inspekci práce, je v řízení o žalobě na ochranu před diskriminací v souvislosti s odměňováním za pracovní nebo jinou závislou činnost povinen dokázat, že vůči žalobci nedošlo k porušení zásady rovného zacházení. To neplatí, jestliže žalovaný dokáže, že toto nesplnění bylo zjevně neúmyslné nebo málo závažné.
***
Zákon č. 221/1999 Sb. o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů
s vyznačeným navrhovaných změn
***
(Účinnost 1. 1. 2027)
§ 68s
Transparentnost odměňování
Ministerstvo za účelem transparentnosti odměňování za výkon služby žen a mužů sděluje Ministerstvu práce a sociálních věcí prostřednictvím jednotného měsíčního hlášení podle zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele údaje o výši odměny za výkon služby, peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty poskytovaných vojákovi v souvislosti s jeho službou (dále jen „rozdíl v odměňování žen a mužů“).
(Účinnost 1. 1. 2028)
§ 68s
Transparentnost odměňování
Ministerstvo za účelem transparentnosti odměňování za výkon služby žen a mužů sděluje Ministerstvu práce a sociálních věcí prostřednictvím jednotného měsíčního hlášení podle zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele údaje o výši odměny za výkon služby, peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty poskytovaných vojákovi v souvislosti s jeho službou (dále jen „rozdíl v odměňování žen a mužů“).
§ 68s
Transparentnost odměňování
(1) Ministerstvo za účelem transparentnosti odměňování za výkon služby žen a mužů sděluje Ministerstvu práce a sociálních věcí prostřednictvím jednotného měsíčního hlášení podle zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele údaje o výši odměny za výkon služby, peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty poskytovaných vojákovi v souvislosti s jeho službou (dále jen „rozdíl v odměňování žen a mužů“). Ministerstvo práce a sociálních věcí z hlášených údajů vypracovává zprávy o rozdílech v odměňování žen a mužů podle § 37g zákona o inspekci práce.
(2) Ministerstvo zveřejňuje do 30. dubna způsobem dostupným všem vojákům zprávu o rozdílech v odměňování žen a mužů za předchozí kalendářní rok u skupin stejných služebních činností nebo služebních činností stejné hodnoty členěné podle odměn za výkon služby a peněžitých plnění nebo plnění peněžité hodnoty. Údaj o rozdílu v odměňování žen a mužů se vyjadřuje procentem z průměrné úrovně odměňování mužů.
(3) Pro transparentnost odměňování se za odměnu za výkon služby, peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty poskytovaných vojákovi v souvislosti s jeho službou považuje celkový zúčtovaný příjem vojáka, a to v jeho hrubé výši.
(4) Služební orgán poskytne na základě písemné žádosti vojáka bez zbytečného odkladu vysvětlení nebo doplnění týkající se zveřejněných informací podle odstavce 2.
(5) Služební orgán je povinen na základě písemné žádosti vojáka poskytnout mu do dvou měsíců od jejího doručení informaci o výši jeho celkového zúčtovaného příjmu za předchozí kalendářní rok a tomu odpovídajícím hodinovém vyjádření a průměrnou výši celkového zúčtovaného příjmu vojáků ve skupině služebních činností podle odstavce 2, ve které voják vykonává službu, rozdělenou podle pohlaví, za předchozí kalendářní rok vyjádřenou v úhrnu a odpovídajícím hodinovém vyjádření. Stejné informace je povinen poskytnout i veřejnému ochránci práv, pokud jej o to požádá na podnět vojáka.
(6) Voják nesmí informace poskytnuté podle odstavce 5 používat k jinému účelu než k výkonu svého práva na spravedlivé odměňování.
(7) Ministerstvo provede posouzení rozdílu odměňování žen a mužů, pokud údaje o rozdílech v odměňování žen a mužů podle odstavce 2 vykazují rozdíl ve výši nejméně 5 % u jakékoli skupiny služebních činností stanovených podle odstavce 2. Při posouzení se obdobně použijí ustanovení zákoníku práce o posouzení odměňování. Posouzení ministerstvo zveřejní stejným způsobem jako zprávu o rozdílech v odměňování žen a mužů podle odstavce 2.
(8) Pokud ministerstvo na základě posouzení podle odstavce 7 dojde k závěru, že rozdíl ve výši odměňování žen a mužů není odůvodněn objektivními a gendrově neutrálními kritérii, je povinno přijmout do 6 měsíců opatření k odstranění těchto neodůvodněných rozdílů.
(9) Ministerstvo zprávu o rozdílech v odměňování žen a mužů podle odstavce 2 a posouzení odměňování podle odstavce 7 poskytne do 30. dubna Ministerstvu práce a sociálních věcí. Na základě žádosti ji poskytne i veřejnému ochránci práv.
***
Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv a o ochránci práv dětí, ve znění pozdějších předpisů
***
§ 1a
(1) Veřejný ochránce práv
a) plní úkoly v oblasti ochrany a prosazování základních práv a svobod podle § 21a,
b) působí k ochraně před jednáním orgánů veřejné moci uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností,
c) působí k ochraně osob omezených na svobodě orgánem veřejné moci nebo v důsledku závislosti na poskytované péči před mučením, krutým, nelidským nebo ponižujícím zacházením nebo trestáním a jiným špatným zacházením,
d) sleduje zajištění cizinců a výkon správního vyhoštění, předání nebo průvozu zajištěných cizinců a trestu vyhoštění cizinců, kteří byli vzati do vyhošťovací vazby nebo kteří vykonávají trest odnětí svobody, na který má navázat trest vyhoštění,
e) vykonává působnost ve věcech práva na rovné zacházení a ochranu ochrany před diskriminací, včetně práva na rovné zacházení v oblasti odměňování,
f) vykonává působnost ve věcech práva na volný pohyb občanů Evropské unie a občanů států, které jsou smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru, a jejich rodinných příslušníků (dále jen „občané Evropské unie“) podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího volný pohyb pracovníků1) a
g) plní úkoly v oblasti ochrany práv osob se zdravotním postižením vyplývajících z Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením2) a dalších mezinárodních smluv, které jsou součástí právního řádu České republiky.
________________________
1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie (kodifikované znění), v platném znění.
Čl. 4 a čl. 7 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/54/EU ze dne 16. dubna 2014 o opatřeních usnadňujících výkon práv udělených pracovníkům v souvislosti s jejich volným pohybem.
***
S novelizací ustanovení § 21d zákona o veřejném ochránci práv v účinném znění počítá materiál, který transponuje směrnice Rady (EU) 2024/1499 ze dne 7. května 2024 o standardech pro orgány pro rovné zacházení v oblasti rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, rovného zacházení s osobami v otázkách zaměstnání a povolání bez ohledu na jejich náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci, rovného zacházení se ženami a muži v otázkách sociálního zabezpečení a v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování a o změně směrnic 2000/43/ES a 2004/113/ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1500 ze dne 14. května 2024 o standardech pro orgány pro rovné zacházení v oblasti rovného zacházení se ženami a muži a rovných příležitostí pro ženy a muže v otázkách zaměstnání a povolání a o změně směrnic 2006/54/ES a 2010/41/EU. Níže uvedené ustanovení počítá s vložením § 21da-21dc
(Účinnost k 1. 1. 2028)
§ 21dd
(1) Pokud zaměstnanec uplatní žádost podle § 306b odst. 4 zákoníku práce, § 68s odst. 5 zákona o vojácích z povolání a § 133c zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů prostřednictvím veřejného ochránce práv, poskytne jeho zaměstnavatel údaje podle těchto předpisů veřejnému ochránci práv, který je následně poskytne žádajícímu zaměstnanci.
(2) V případě, že veřejný ochránce práv zjistí, že by poskytnutí informací podle odst. 1 vedlo k poskytnutí informace o výši odměny za práci nebo jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty jiného zaměstnance informace žádajícímu zaměstnanci neposkytne a informuje jej o svém dalším postupu. Obdobně postupuje v případě, že mu zaměstnavatel informace zaslal podle § 306b odst. 6 či § 306c odst. 3 zákoníku práce či § 133d zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Vedle těchto informací zaměstnavatel na žádost veřejnému ochránci poskytne také
a) zprávu o rozdílech v odměňování ve skupinách prací, pokud má povinnost jí vypracovat podle § 37i zákona o inspekci práce, § 68s odst. 2 zákona o vojácích z povolání a § 133a odst. 3 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů,
b) posouzení odměňování, pokud má povinnost je vypracovat podle § 287a zákoníku práce, § 68s odst. 7 zákona o vojácích z povolání a § 133b zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů,
c) další související relevantní údaje a informace týkající se rozdílu v odměňování žen a mužů či jejich vysvětlení podle § 37i odst. 5 zákona o inspekci práce, § 68s odst. 9 zákona o vojácích z povolání a § 133a odst. 4 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.
(3) Veřejný ochránce práv informace podle odstavců 1 a 2 vyhodnotí a se svým hodnocením seznámí dotčeného zaměstnance. Při tom je povinen zachovávat mlčenlivost ohledně informací o výši odměny za práci nebo jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty jiného zaměstnance. V případě zjištění porušení práva na rovné zacházení v oblasti odměňování mu doporučí vhodný postup na ochranu jeho práv.
(4) Zaměstnavatel se může obrátit na veřejného ochránce práv s žádostí o stanovisko k provádění opatření vyplývajících z posouzení odměňování. Veřejný ochránce práv ve svém stanovisku vyhodnotí prováděná opatření a doporučí případně jejich úpravu či přijetí nových opatření. Své stanovisko poskytne zaměstnavateli v přiměřené lhůtě.
(5) Zaměstnanec, který se rozhodl na základě doporučení veřejného ochránce práv domáhat svých práv v soudním řízení, může požádat veřejného ochránce práv o zastupování v tomto řízení podle zvláštního právního předpisu.14) Veřejný ochránce práv si stanoví pravidla pro poskytování zastoupení zaměstnancům před soudy.
(6) Veřejný ochránce práv spolupracuje při své činnosti v oblasti prosazování práva na rovné odměňování žen a mužů, včetně poskytování informací podle § 37f písm. d) zákona o inspekci práce, a zajišťuje komunikaci a výměnu informací s orgány inspekce práce, odborovými organizacemi, organizacemi zaměstnavatelů a Ministerstvem práce a sociálních věcí.
(7) Tímto ustanovením není dotčeno ustanovení § 133e odst. 3 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.
_____________________________________________________________________
14) § 26 odst. 3 občanského soudního řádu a § 35 odst. 4 soudního řádu správního.
***
Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
***
§ 35
Zastoupení
(1) Účastník, který nemá procesní způsobilost, musí být v řízení zastoupen zákonným zástupcem.
(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, účastník může být zastoupen advokátem, popřípadě jinou osobou, která vykonává specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů, týká-li se návrh oboru činnosti v nich uvedených.5 Za zastupování náleží odměna; pro určení její výše, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, se užije obdobně zvláštní právní předpis, jímž jsou stanoveny odměny a náhrady advokátům za poskytování právních služeb.
(3) Navrhovatel může být zastoupen též odborovou organizací, jejímž je členem. Za odborovou organizaci jedná k tomu pověřený její zaměstnanec nebo člen.
(4) Domáhá-li se soudní ochrany účastník, který tvrdí, že došlo správním orgánem k jeho diskriminaci z důvodu pohlaví, národního, sociálního nebo rasového původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, barvy pleti, jazyka, náboženství, víry, světového názoru, politického nebo jiného smýšlení, zdravotního postižení, věku, majetku, rodu nebo jiného postavení, anebo sexuální orientace, může být zastoupen též právnickou osobou, vzniklou na základě zvláštního zákona,6) k jejímž činnostem, uvedeným ve stanovách, patří ochrana před takovou diskriminací, nebo veřejným ochráncem práv. Za právnickou osobu jedná k tomu pověřený její zaměstnanec nebo člen.
(5) Domáhá-li se soudní ochrany účastník žalobou ve věci mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, může být zastoupen též právnickou osobou, vzniklou na základě zvláštního zákona6, k jejímž činnostem, uvedeným ve stanovách, patří poskytování právní pomoci uprchlíkům nebo cizincům. Za právnickou osobu jedná k tomu pověřený její zaměstnanec nebo člen, který má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie. Ustanovení tohoto odstavce o zastoupení cizince právnickou osobou se použije i v případech, ve kterých se uplatní přímo použitelný předpis Evropské unie z oblasti volného pohybu pracovníků26.
(6) Ve věcech vyplývajících ze zákona o pobytu cizinců na území České republiky nebo zákona o zaměstnanosti se může dát cizinec, který na území pobývá na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, v řízení zastupovat právnickou osobou, k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří ochrana práv cizinců.
(7) Ve věcech ochrany osobních údajů se může dát subjekt údajů v řízení zastupovat též právnickou osobou, jejíž zisk se nerozděluje a k jejímž činnostem uvedeným v zakladatelském právním jednání patří ochrana práv subjektů údajů; za právnickou osobu jedná k tomu pověřený její zaměstnanec nebo člen, který má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.
(8) Účastník se může dát zastoupit také fyzickou osobou, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Soud takové zastoupení usnesením nepřipustí, není-li taková osoba zřejmě způsobilá k řádnému zastupování nebo zastupuje v různých věcech opětovně.
(9) V téže věci může mít účastník jen jednoho zástupce. Zástupce musí jednat osobně, nestanoví-li tak zvláštní zákon výslovně jinak.
(10) Navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát. Byla-li navrhovateli ustanovena zástupcem některá z osob uvedených v odstavci 2, která je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „daň“), zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu6a; to samé platí i v případě, kdy osoby uvedené v odstavci 2 jsou společníky právnické osoby zřízené podle zvláštních právních předpisů upravujících výkon jejich povolání6b a plátcem daně je tato právnická osoba. Požádá-li navrhovatel o osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení. Zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti.
***
Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů
***
(Účinnost 1. 1. 2028)
§ 45
Základní povinnosti příslušníka
(1) Příslušník je povinen
a) dodržovat služební kázeň,
b) zdržet se jednání, které může vést ke střetu zájmu služby se zájmy osobními a ohrozit důvěru v nestranný výkon služby, zejména nezneužívat ve prospěch vlastní nebo v prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby a v souvislosti s výkonem služby nepřijímat dary nebo jiné výhody,
c) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu služby; to neplatí, jestliže byl příslušník této povinnosti zproštěn služebním funkcionářem, nestanoví-li zvláštní právní předpis 26) jinak,
d) prohlubovat svoji odbornost a udržovat svoji fyzickou zdatnost potřebnou pro zastávané služební místo a podrobovat se jejímu ověřování služebním funkcionářem,
e) dodržovat pravidla služební zdvořilosti,
f) poskytovat bezpečnostnímu sboru osobní údaje nezbytné pro rozhodování ve služebním poměru a pro plnění povinností bezpečnostního sboru podle zvláštních právních předpisů,
g) vykonávat službu tak, aby nebyla ovlivňována jeho politickým, náboženským nebo jiným přesvědčením,
h) ohlašovat vedoucímu příslušníkovi závady a nedostatky, které ohrožují nebo ztěžují výkon služby, a skutečnost, že byl pravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku nebo pravomocně odsouzen pro trestný čin, bez zbytečného odkladu,
i) chovat se a jednat i v době mimo službu tak, aby svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru,
j) nejpozději po zahájení řízení o přestupku, z něhož je obviněn, bez zbytečného odkladu oznámit správnímu orgánu příslušnému k projednání přestupku, že je příslušníkem. a
k) neužívat informace získané postupem podle § 133c odst. 2 k jinému účelu než k výkonu svého práva na rovné zacházení v oblasti odměňování.
***
(Účinnost 1. 1. 2028)
§ 77
Povinnosti v oblasti péče o příslušníky
(1) Bezpečnostní sbor ani příslušník nesmí výkonu práv a povinností vyplývajících ze služebního poměru zneužívat k újmě jiného účastníka služebního poměru nebo k ponižování jeho lidské důstojnosti.
(2) Ve služebním poměru je zakázána přímá i nepřímá diskriminace z důvodů pohlaví, sexuální orientace, jazyka, náboženského vyznání nebo víry, politického nebo jiného smýšlení, členství v odborových organizacích a jiných sdruženích, majetku, rodu, rasy, barvy pleti, národnosti, etnického nebo sociálního původu, věku, těhotenství a mateřství, manželského a rodinného stavu, povinností k rodině. Obtěžování a sexuální obtěžování se považuje za formu diskriminace; za diskriminaci se považuje i jednání zahrnující podněcování, navádění anebo vyvolávání nátlaku směřujícího k diskriminaci.
(3) Za přímou diskriminaci se pro účely tohoto zákona považuje jednání, v jehož důsledku bylo, je nebo by mohlo být z důvodu uvedeného v odstavci 2s příslušníkem zacházeno nevýhodněji než s jiným příslušníkem ve srovnatelné situaci.
(4) Za nepřímou diskriminaci se pro účely tohoto zákona považuje zdánlivě nediskriminační jednání, které znevýhodňuje příslušníka vůči jinému na základě důvodů uvedených v odstavci 2.
(5) Obtěžováním se rozumí jednání, které je jiným příslušníkem oprávněně vnímáno jako nevítané a jehož záměr nebo důsledek vede ke snížení důstojnosti fyzické osoby nebo k vytváření nepřátelského nebo ponižujícího prostředí.
(6) Sexuálním obtěžováním se rozumí nežádoucí jednání sexuální povahy v jakékoli formě v době služby, které je jiným příslušníkem oprávněně vnímáno jako nevítané a jehož záměr nebo důsledek vede ke snížení důstojnosti fyzické osoby nebo k vytváření nepřátelského nebo ponižujícího prostředí anebo které může být oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí, která ovlivní výkon práv a povinností vyplývajících ze služebního poměru. Sexuální obtěžování se považuje za diskriminaci na základě pohlaví.
(7) Za diskriminaci se nepovažuje postup, kdy bezpečnostní sbor prokáže věcný důvod spočívající v předpokladech nebo požadavcích na výkon služby, které jsou pro výkon této služby nezbytné, nebo zvláštní povaze služby, kterou má příslušník vykonávat; účel sledovaný takovou výjimkou musí být oprávněný a požadavek přiměřený.
(8) Bezpečnostní sbor je při vytváření podmínek výkonu služby povinen zajišťovat rovné zacházení se všemi příslušníky, zejména pokud jde o odbornou přípravu a dosažení služebního postupu, odměňování, jiná peněžitá plnění a plnění peněžité hodnoty. Za nerovné zacházení se nepovažuje postup podle odstavce 7.
(9) Dojde-li ve služebním poměru k porušení práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení jiným jednáním než rozhodnutím služebního funkcionáře, má příslušník právo domáhat se u soudu, aby bylo upuštěno od tohoto porušování, aby byly odstraněny jeho následky a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění, včetně zadostiučinění v penězích, toto právo má příslušník i v případě, že jeho služební poměr již skončil. Výši náhrady určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k porušení práv a povinností došlo.
(10) Bezpečnostní sbor nesmí postihovat příslušníka nebo jej znevýhodňovat proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv a nároků, které pro něj vyplývají ze služebního poměru. Postihovat či znevýhodňovat nelze ani osobu, která příslušníka v řízení zastupuje.
(11) Bezpečnostní sbor je povinen vytvářet podmínky pro řádný a pokud možno bezpečný výkon služby. Za tím účelem zajišťuje pro příslušníky zejména
a) písemné informování o změnách skutečností, které jsou uvedeny v odstavci 12 a § 16 odst. 3 bez zbytečného odkladu, nejpozději ke dni účinnosti této změny, a o opatřeních zajišťujících naplnění odstavce 2 a § 16 odst. 5 do 1 měsíce od jejich vzniku,
b) informování o právních předpisech potřebných k výkonu služby,
c) seznamování se služebními předpisy, nahlížení do nich a obstarávání jejich opisů na svůj náklad podle potřeby, jakož i seznamování s rozkazy a s informacemi potřebnými k výkonu služby,
d) podmínky pro jejich soustavné vzdělávání a zdokonalování odborné způsobilosti, pro získávání a zdokonalování znalostí, dovedností a návyků potřebných pro výkon služby a pro získávání a udržování fyzické kondice,
e) péči o vzhled, úpravu a sociální vybavení služeben,
f) pomůcky, prostředky a zařízení potřebné k výkonu služby, případně pro zajištění bezpečnosti a ochrany života a zdraví příslušníků i v době mimo službu a k zajištění připravenosti příslušníků k výkonu služby,
g) ubytování při výkonu služby v jiném místě, než je místo jejich trvalého pobytu; ubytování je možno poskytnout společně s členem rodiny,
h) podmínky pro stravování,
i) bezplatné stravování v potřebném rozsahu, jestliže vykonávají službu za ztížených podmínek při mimořádných bezpečnostních akcích nebo při služebních zásazích,
j) bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které obvykle nosí do služby,
k) zdravotní služby36),
l) psychologickou péči.
(12) Příslušník, který je vyslán na zahraniční služební cestu nebo k výkonu služby do zahraničí po dobu přesahující 4 po sobě jdoucí týdny, musí být předem písemně informován o měně, ve které mu bude vyplácen služební příjem, o náhradách, příplatcích, popřípadě jiných plněních poskytovaných v souvislosti se zahraniční služební cestou nebo vysláním k výkonu služby do zahraničí a o tom, zda a za jakých podmínek je zajištěn jeho návrat.
(13) Bezpečnostní sbor je povinen příslušníky nejméně jednou v kalendářním roce informovat o jejich právu žádat o informace podle § 133c.
***
§ 99a
Zvláštní odpovědnost za porušení práva na rovné zacházení
Došlo-li nezákonným rozhodnutím služebního funkcionáře k porušení práv a povinností vyplývajících z práva příslušníka na rovné zacházení, má příslušník nárok na náhradu škody a přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, včetně zadostiučinění v penězích.
***
HLAVA VI
ROVNOST V ODMĚŇOVÁNÍ PŘÍSLUŠNIC A PŘÍSLUŠNÍKŮ
§ 133a
Transparentnost odměňování příslušnic a příslušníků
Odměňováním se pro účely této hlavy rozumí poskytování služebního příjmu, jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty příslušnicím a příslušníkům v souvislosti se služebním poměrem.
(Účinnost 1. 1. 2028)
HLAVA VI
ROVNOST V ODMĚŇOVÁNÍ PŘÍSLUŠNIC A PŘÍSLUŠNÍKŮ
§ 133a
Transparentnost odměňování příslušnic a příslušníků
(1) Odměňováním se pro účely této hlavy rozumí poskytování služebního příjmu, jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty příslušnicím a příslušníkům v souvislosti se služebním poměrem.
(2) Hlášené údaje, které bezpečnostní sbor vykazuje v jednotném měsíčním hlášení podle zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele, využívá Ministerstvo práce a sociálních věcí pro výpočet statistických údajů o rozdílu v odměňování příslušnic a příslušníků a jejich zveřejnění podle § 37f zákona o inspekci práce. Rozsah statistických údajů a způsob jejich výpočtu stanoví vláda nařízením.
(3) Bezpečnostní sbor za každý kalendářní rok zpracuje a Ministerstvu práce a sociálních věcí do 30. dubna následujícího roku datovou schránkou doručí statistické údaje o rozdílech v odměňování příslušnic a příslušníků v každé z jednotlivých skupin činností v bezpečnostním sboru odstupňovaných podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti; rozdíly v odměňování příslušnic a příslušníků může odůvodnit. Rozsah statistických údajů a způsob jejich výpočtu stanoví vláda nařízením.
(4) Statistické údaje o rozdílech v odměňování příslušnic a příslušníků podle odstavce 3 bezpečnostní sbor do 30. dubna následujícího roku zveřejní způsobem dostupným všem příslušníkům. Poskytne je také odborovým organizacím, které v něm působí, a na základě písemné žádosti orgánu uvedenému v § 86 odst. 3 a veřejnému ochránci práv. Požádá-li příslušník, odborová organizace, orgán uvedený v § 86 odst. 3 nebo veřejný ochránce práv o vysvětlení poskytnutých statistických údajů, bezpečnostní sbor jim požadované informace poskytne bez zbytečného odkladu.
(Účinnost 1. 1. 2028)
§ 133b
Zpráva o posouzení odměňování příslušnic a příslušníků
(1) Bezpečnostní sbor je povinen vypracovat zprávu o posouzení odměňování příslušnic a příslušníků a projednat ji s odborovými organizacemi, které v něm působí, jestliže
a) v některé z jednotlivých skupin činností v bezpečnostním sboru odstupňovaných podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykázal při postupu podle § 133a odst. 3 statistický údaj o rozdílu v odměňování příslušnic a příslušníků přesahující 5 %,
b) rozdíl v odměňování příslušnic a příslušníků nezdůvodnil pomocí objektivních a genderově neutrálních kritérií podle tohoto zákona a
c) neodůvodněný rozdíl v odměňování příslušnic a příslušníků neodstranil do 6 měsíců ode dne předání údajů podle § 133a odst. 3.
(2) Na zprávu o posouzení odměňování příslušnic a příslušníků se obdobně použijí ustanovení zákoníku práce o posouzení odměňování. Opatření k odstranění neodůvodněných rozdílů v odměňování příslušnic a příslušníků navržená ve zprávě o posouzení odměňování bezpečnostní sbor realizuje ve lhůtách stanovených v této zprávě; o stanovisko k jejich realizaci může požádat orgán uvedený v § 86 odst. 3 nebo veřejného ochránce práv.
(3) Bezpečnostní sbor zprávu o posouzení odměňování příslušnic a příslušníků poskytne Ministerstvu práce a sociálních věcí.
(4) Bezpečnostní sbor zprávu o posouzení odměňování příslušnic a příslušníků zveřejní způsobem dostupným všem příslušníkům. Poskytne ji také odborovým organizacím, které v něm působí, a na základě písemné žádosti orgánu uvedenému v § 86 odst. 3 a veřejnému ochránci práv.
(Účinnost 1. 1. 2028)
§ 133c
Individuální žádost
(1) Bezpečnostní sbor poskytne příslušníkovi na žádost informace o výši jeho odměňování za předchozí kalendářní rok, včetně přepočtu na hodinovou hodnotu. Údaje budou poskytnuty v podobě před odečtením pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a zálohy na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti. Informace bezpečnostní sbor příslušníkovi předá v písemné podobě, a to do 2 měsíců od doručení žádosti. Budou-li poskytnuté údaje nepřesné nebo neúplné, bezpečnostní sbor je na žádost příslušníka písemně vysvětlí nebo doplní.
(2) Bezpečnostní sbor poskytne příslušníkovi na žádost informace o průměrné výši odměňování ve skupině činností v bezpečnostním sboru odstupňovaných podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, ve které příslušník vykonává službu, za předchozí kalendářní rok, rozdělené podle pohlaví, včetně přepočtu na hodinovou hodnotu. Údaje budou poskytnuty v podobě před odečtením pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a zálohy na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti. Informace bezpečnostní sbor příslušníkovi předá v písemné podobě, a to do 2 měsíců od doručení žádosti. Budou-li poskytnuté údaje nepřesné nebo neúplné, bezpečnostní sbor je na žádost příslušníka písemně vysvětlí nebo doplní. Stejné informace je povinen poskytnout i veřejnému ochránci práv, pokud jej o to požádá na podnět příslušníka.
(3) Rozsah a způsob výpočtu údajů podle odstavců 1 a 2 stanoví vláda nařízením.
(Účinnost 1. 1. 2028)
§ 133d
Speciální postup
(1) Jestliže by splnění povinnosti podle § 133a odst. 4, § 133b odst. 4 nebo § 133c odst. 2 mohlo vést k předání nebo zpřístupnění informace o odměňování konkrétního příslušníka, splní bezpečnostní sbor tuto povinnost pouze vůči veřejnému ochránci práv; jedná-li se o individuální žádost podle § 133c odst. 2, bezpečnostní sbor veřejnému ochránci práv současně sdělí jméno, příjmení a kontaktní údaje příslušníka, který žádost podal.
(2) O postupu podle odstavce 1 bezpečnostní sbor příslušníka, popřípadě příslušníky, vyrozumí bez zbytečného odkladu; ve vyrozumění uvede důvody, které jej k tomuto postupu vedly.
(3) Ustanovení právních předpisů o ochraně utajovaných informací a ochraně osobních údajů nejsou dotčena.
(Účinnost 1. 1. 2028)
§ 133e
Společná ustanovení
(1) Na působnost Ministerstva práce a sociálních věcí při sledování rozdílů v odměňování příslušnic a příslušníků se přiměřeně použije ustanovení § 37f zákona o inspekci práce.
(2) Odborová organizace není oprávněna informace, které jí byly předány nebo zpřístupněny při postupu podle této hlavy, užívat k jinému účelu než k výkonu práva na rovné zacházení v oblasti odměňování.
(3) Ustanovení § 133a odst. 3 a 4, § 133b a § 133c odst. 2 se nevztahují na bezpečnostní sbory uvedené v § 205 odst. 1.
***
(Účinnost 1. 1. 2028)
§ 171
Řízení ve věcech služebního poměru se nevztahuje na
a) přijímací řízení,
b) služební hodnocení,
c) vyslání na služební cestu,
d) vyslání na studijní pobyt,
e) vyslání na ozdravný pobyt,
f) nařízení služební pohotovosti,
g) rozvržení doby služby v týdnu, s výjimkou postupu podle § 85 odst. 5 a 7,
h) nařízení služby přesčas,
i) určení nástupu dovolené a odvolání z ní,
j) udělování služebního volna s poskytnutím služebního příjmu,
k) přiznání stabilizačního příplatku, a
l) nařízení výkonu služby z jiného místa podle § 76a odst. 3. a
m) postup podle části osmé hlavy VI.
***
§ 207
(1) Lhůta pro uplatnění peněžitých nároků ze služebního poměru činí 3 roky, není-li stanoveno jinak.
(2) Lhůta pro uplatnění nároku na jednotlivá opětující se plnění činí 3 roky ode dne jejich splatnosti.
(3) Lhůta pro uplatnění nároku na náhradu škody činí 2 roky; začne běžet dnem, kdy se poškozený dozví, že škoda vznikla a kdo za ni odpovídá. Nárok na náhradu škody se promlčí, jestliže nebyl uplatněn ve lhůtě 3 let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, ve lhůtě 10 let ode dne, kdy došlo k události, ze které škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.
(4) Lhůta pro uplatnění nároku vyplývajícího z porušení práva na rovné zacházení činí 3 roky a začne běžet dnem, kdy se příslušník dozví, že k porušení těchto práv došlo. Nárok se promlčí, jestliže nebyl uplatněn ve lhůtě 10 let ode dne skončení služebního poměru, v jehož průběhu k porušení práva na rovné zacházení došlo.
***
Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů
§ 1
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie78) a upravuje zřízení a postavení orgánů inspekce práce jako kontrolních orgánů na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek, působnost a příslušnost orgánů inspekce práce, práva a povinnosti při kontrole a sankce za porušení stanovených povinností.
__________________________
78) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu ("nařízení o systému IMI").
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 ze dne 20. června 2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1152 ze dne 20. června 2019 o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/970 ze dne 10. května 2023, kterou se posiluje uplatňování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty prostřednictvím transparentnosti odměňování a mechanismů prosazování.
***
(Účinnost od 1. 1. 2028)
§ 4
(1) Úřad
a) řídí inspektoráty; je vůči inspektorátům nadřízeným služebním úřadem v organizačních věcech státní služby a služebních vztazích zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu jako službu, kterou Česká republika poskytuje veřejnosti,
b) odborně vede inspektoráty a poskytuje jim technickou pomoc,
c) zpracovává roční program kontrolních akcí, který projedná s vyššími odborovými orgány a organizacemi zaměstnavatelů, a předkládá jej ministerstvu ke schválení,
d) koordinuje kontrolu prováděnou inspektoráty ve vztahu k činnosti jiných správních úřadů vykonávanou podle zvláštních právních předpisů, v jejichž působnosti je dozor, popřípadě kontrolní činnost na úseku bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí nebo pracovních podmínek,
e) vydává a odnímá průkazy inspektorům opravňující inspektory k výkonu kontroly podle tohoto zákona,
f) je oprávněn vykonávat kontrolu v rozsahu stanoveném v § 3,
g) ukládá opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole a určuje přiměřené lhůty k jejich odstranění,
h) kontroluje plnění opatření k odstranění zjištěných nedostatků,
i) rozhoduje ve správním řízení v prvním stupni o přestupcích, zákazu podle § 7 odst. 1 písm. g) nebo odnětí či omezení podle § 7 odst. 1 písm. h),
j) přezkoumává ve správním řízení rozhodnutí o přestupcích, zákazu podle § 7 odst. 1 písm. g) nebo odnětí či omezení podle § 7 odst. 1 písm. h) vydaná inspektorátem,
k) vydává závazná stanoviska ohledně posouzení souladu podmínek pro práci členů posádky lodě s požadavky části páté zákona o námořní plavbě a zákoníku práce 76).,
l) spolupracuje s ministerstvem a Veřejným ochráncem práv při výkonu jejich působnosti v oblasti rovného zacházení v odměňování.
76) § 12n odst. 2 zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, ve znění pozdějších předpisů.
(Účinnost od 1. 1. 2028)
§ 10
Přestupky na úseku součinnosti zaměstnavatele a orgánu jednajícího za zaměstnance
(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku na úseku součinnosti zaměstnavatele a orgánu jednajícího za zaměstnance tím, že poruší povinnosti vůči příslušným odborovým orgánům, radám zaměstnanců nebo zástupcům pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vyplývající z § 62, 277, 279, 280, 287, § 287c odst. 1 a 3 a § 339 odst. 1 zákoníku práce.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu až do výše 200 000 Kč.
§ 11
Přestupky na úseku rovného zacházení
(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku na úseku rovného zacházení tím, že
a) nezajistí rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, a odbornou přípravu a příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání,
b) diskriminuje zaměstnance (§ 16 zákoníku práce),
c) postihne nebo znevýhodní zaměstnance proto, že se zákonným způsobem domáhal svých práv a nároků vyplývajících z pracovněprávních vztahů,
d) neprojedná se zaměstnancem nebo na jeho žádost se zástupci zaměstnanců jeho stížnost na výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu39),
e) omezí zaměstnance v nakládání s informacemi o výši a struktuře jeho mzdy, platu nebo odměny z dohody odměny za práci a s informacemi o jiných peněžitých plněních a plněních peněžité hodnoty, které mu poskytuje.,
f) nevytvoří systém odměňování podle § 109a zákoníku práce, nebo
g) nevytvoří systém poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty podle § 306a zákoníku práce, pokud taková plnění zaměstnancům poskytuje.
(2) Za přestupek podle odstavce 1
a) písm. a), b), nebo c) nebo f) lze uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč,
b) písm. d) a e) nebo g) lze uložit pokutu až do výše 400 000 Kč.
(Účinnost od 1. 1. 2028)
§ 11
Přestupky na úseku rovného zacházení
(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku na úseku rovného zacházení tím, že
a) nezajistí rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, a odbornou přípravu a příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání,
b) diskriminuje zaměstnance (§ 16 zákoníku práce),
c) postihne nebo znevýhodní zaměstnance proto, že se zákonným způsobem domáhal svých práv a nároků vyplývajících z pracovněprávních vztahů,
d) neprojedná se zaměstnancem nebo na jeho žádost se zástupci zaměstnanců jeho stížnost na výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu39),
e) omezí zaměstnance v nakládání s informacemi o výši a struktuře jeho odměny za práci a s informacemi o jiných peněžitých plněních a plněních peněžité hodnoty, které mu poskytuje,
f) nevytvoří systém odměňování podle § 109a zákoníku práce,
g) nevytvoří systém poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty podle § 306a zákoníku práce, pokud taková plnění zaměstnancům poskytuje.,
h) poruší některou z povinností stanovených v § 287a, 287b, 287d a 287e zákoníku práce,
i) poruší některou z povinností stanovených v § 306b odst. 1, 3, a 7 zákoníku práce,
j) nezveřejní údaje podle § 306c zákoníku práce nebo je neposkytne odborové organizaci a radě zaměstnanců,
k) poruší povinnost stanovenou v § 306d zákoníku práce, nebo
l) nesplní některou z povinností stanovených v § 37i odst. 1 a 2.
(2) Za přestupek podle odstavce 1
a) písm. a), b), c), nebo f), h) a l) lze uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč,
b) písm. d), a e), nebo g) až k) lze uložit pokutu až do výše 400 000 Kč.
§ 11a
Přestupky na úseku ochrany soukromí a osobních práv zaměstnanců
(1) Fyzická osoba se jako zaměstnavatel dopustí přestupku na úseku ochrany soukromí a osobních práv zaměstnanců tím, že
a) naruší soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele některým ze způsobů uvedených v § 316 odst. 2 zákoníku práce,
b) neinformuje zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění podle § 316 odst. 3 zákoníku práce, nebo
c) v rozporu s § 316 odst. 4 zákoníku práce vyžaduje od zaměstnance informace, které bezprostředně nesouvisejí s výkonem práce a se základním pracovněprávním vztahem., nebo
d) poruší povinnost stanovenou v § 30 odst. 2 zákoníku práce.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do
a) 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene a), nebo c), nebo d),
b) 100 000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene b).
§ 12
Přestupky na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr
(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr tím, že
a) poruší stanovené povinnosti při vzniku, změnách, skončení pracovního poměru, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti,
b) neuzavře písemně pracovní smlouvu, dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti,
c) nezajistí, aby zaměstnanec nepřekročil zákoníkem práce stanovený rozsah práce konané na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti,
d) poruší některou z povinností stanovených v § 37, 37a, 77a nebo v § 77b zákoníku práce,
e) poruší povinnost stanovenou v § 77 odst. 4 zákoníku práce,
f) nesplní informační povinnost podle § 279 odst. 1 písm. j) zákoníku práce,
g) poruší povinnost stanovenou v § 35 zákoníku práce., nebo
h) poruší povinnost stanovenou v § 30 odst. 3 zákoníku práce.
(2) Za přestupek podle odstavce 1
a) písm. a), c) a g) lze uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kč,
b) písm. b) lze uložit pokutu až do výše 10 000 000 Kč,
c) písm. d) až f) a h) lze uložit pokutu až do výše 200 000 Kč.
(Účinnost od 1. 1. 2028)
§ 23
Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob na úseku součinnosti zaměstnavatele a orgánu jednajícího za zaměstnance
(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku na úseku součinnosti zaměstnavatele a orgánu jednajícího za zaměstnance tím, že poruší povinnosti vůči příslušným odborovým orgánům, radám zaměstnanců nebo zástupcům pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vyplývající z § 62, 277, 279, 280, 287, § 287c odst. 1 a 3 a § 339 odst. 1 zákoníku práce.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu až do výše 200 000 Kč.
§ 24
Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob na úseku rovného zacházení
(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku na úseku rovného zacházení tím, že
a) nezajistí rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, a odbornou přípravu a příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání,
b) diskriminuje zaměstnance (§ 16 zákoníku práce),
c) postihne nebo znevýhodní zaměstnance proto, že se zákonným způsobem domáhal svých práv a nároků vyplývajících z pracovněprávních vztahů,
d) neprojedná se zaměstnancem nebo na jeho žádost se zástupci zaměstnanců jeho stížnost na výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu39),
e) omezí zaměstnance v nakládání s informacemi o výši a struktuře jeho mzdy, platu nebo odměny z dohody odměny za práci a s informacemi o jiných peněžitých plněních a plněních peněžité hodnoty, které mu poskytuje.,
f) nevytvoří systém odměňování podle § 109a zákoníku práce, nebo
g) nevytvoří systém poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty podle § 306a zákoníku práce, pokud taková plnění zaměstnancům poskytuje.
(2) Za přestupek podle odstavce 1
a) písm. a), b), nebo c) nebo f) lze uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč,
b) písm. d) a e) nebo g) lze uložit pokutu až do výše 400 000 Kč.
(Účinnost od 1. 1. 2028)
§ 24
Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob na úseku rovného zacházení
(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku na úseku rovného zacházení tím, že
a) nezajistí rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, a odbornou přípravu a příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání,
b) diskriminuje zaměstnance (§ 16 zákoníku práce),
c) postihne nebo znevýhodní zaměstnance proto, že se zákonným způsobem domáhal svých práv a nároků vyplývajících z pracovněprávních vztahů,
d) neprojedná se zaměstnancem nebo na jeho žádost se zástupci zaměstnanců jeho stížnost na výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu39),
e) omezí zaměstnance v nakládání s informacemi o výši a struktuře jeho odměny za práci a s informacemi o jiných peněžitých plněních a plněních peněžité hodnoty, které mu poskytuje,
f) nevytvoří systém odměňování podle § 109a zákoníku práce,
g) nevytvoří systém poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty podle § 306a zákoníku práce, pokud taková plnění zaměstnancům poskytuje.,
h) poruší některou z povinností stanovených v v § 287a, 287b, 287d a 287e zákoníku práce,
i) poruší některou z povinností stanovených v § 306b odst. 1, 3 a 7 zákoníku práce,
j) nezveřejní údaje podle § 306c zákoníku práce nebo je neposkytne odborové organizaci a radě zaměstnanců,
k) poruší povinnost stanovenou v § 306d zákoníku práce, nebo
l) nesplní některou z povinností stanovených v § 37i odst. 1 a 2.
(2) Za přestupek podle odstavce 1
a) písm. a), b), c), nebo f), h) a l) lze uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč,
b) písm. d), a e), nebo g) až k) lze uložit pokutu až do výše 400 000 Kč.
§ 24a
Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob na úseku ochrany soukromí a osobních práv zaměstnanců
(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako zaměstnavatel dopustí přestupku na úseku ochrany soukromí a osobních práv zaměstnanců tím, že
a) naruší soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele některým ze způsobů uvedených v § 316 odst. 2 zákoníku práce,
b) neinformuje zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění podle § 316 odst. 3 zákoníku práce, nebo
c) v rozporu s § 316 odst. 4 zákoníku práce vyžaduje od zaměstnance informace, které bezprostředně nesouvisejí s výkonem práce a se základním pracovněprávním vztahem., nebo
d) poruší povinnost stanovenou v § 30 odst. 2 zákoníku práce.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do
a) 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene a), nebo c), nebo d),
b) 100 000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene b).
§ 25
Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr
(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr tím, že
a) poruší stanovené povinnosti při vzniku, změnách, skončení pracovního poměru, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti,
b) neuzavře písemně pracovní smlouvu, dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti,
c) nezajistí, aby zaměstnanec nepřekročil zákoníkem práce stanovený rozsah práce konané na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti,
d) poruší některou z povinností stanovených v § 37, 37a, 77a nebo v § 77b zákoníku práce,
e) poruší povinnost stanovenou v § 77 odst. 4 zákoníku práce,
f) nesplní informační povinnost podle § 279 odst. 1 písm. j) zákoníku práce,
g) poruší povinnost stanovenou v § 35 zákoníku práce., nebo
h) poruší povinnost stanovenou v § 30 odst. 3 zákoníku práce.
(2) Za přestupek podle odstavce 1
a) písm. a), c) a g) lze uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kč,
b) písm. b) lze uložit pokutu až do výše 10 000 000 Kč,
c) písm. d) až f) a h) lze uložit pokutu až do výše 200 000 Kč.
***
ČÁST ŠESTÁ
Sledování rozdílů v odměňování žen a mužů a podávání zpráv
§ 37d
Zaměstnavatel sděluje ministerstvu prostřednictvím jednotného měsíčního hlášení podle zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele údaje rozhodné pro určení velikosti zaměstnavatele a pro výpočet rozdílu ve výši odměny za práci a jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty žen a mužů (dále jen „rozdíl v odměňování žen a mužů“).
(Účinnost od 1. 1. 2028)
§ 37e
Počet zaměstnanců zaměstnavatele
Počet zaměstnanců zaměstnavatele se pro postup podle této části určí k 1. lednu kalendářního roku za období celého předchozího kalendářního roku. Zaměstnanec s kratší pracovní dobou se do celkového počtu zaměstnanců zaměstnavatele započítá částí úměrnou kratší pracovní době. Zaměstnanec pracující na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr se do celkového počtu zaměstnanců zaměstnavatele započte v rozsahu podle odpracované doby. Způsob výpočtu počtu zaměstnanců zaměstnavatele stanoví ministerstvo vyhláškou.
(Účinnost od 1. 1. 2028)
§ 37f
Působnost ministerstva
Ministerstvo
a) analyzuje příčiny rozdílů ve výši odměny za práci a jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty žen a mužů a navrhuje nástroje pro hodnocení nerovností v odměňování,
b) vypracovává na základě údajů obdržených od zaměstnavatelů podle § 37d zprávy o rozdílech v odměňování žen a mužů u zaměstnavatele (dále jen „zpráva o rozdílech v odměňování“),
c) ukládá zprávy o rozdílech v odměňování ve skupinách prací podle § 37i a posouzení odměňování podle § 287d zákoníku práce,
d) shromažďuje údaje o počtu podnětů podaných u veřejného ochránce práv a o žalobách projednaných soudy členěných dle pohlaví ve věci diskriminace na základě pohlaví v odměňování,
e) spolupracuje s orgány inspekce práce a s veřejným ochráncem práv při výkonu jejich působnosti v oblasti rovného zacházení v odměňování,
f) poskytuje Evropské komisi zprávy o rozdílech v odměňování, zprávy o rozdílech v odměňování ve skupinách prací podle § 37i, posouzení odměňování podle § 287d zákoníku práce a údaje podle písmene d) jednou za dva roky vždy do 7. června příslušného kalendářního roku,
g) zřizuje a spravuje informační systém veřejné správy, prostřednictvím něhož se zveřejňují údaje o rozdílech v odměňování žen a mužů vyplývající ze zpráv o rozdílech v odměňování způsobem umožňujícím srovnání mezi velikostními kategoriemi zaměstnavatelů, odvětvími a kraji, včetně údajů za předchozí čtyři kalendářní roky.
(Účinnost od 1. 1. 2028)
§ 37g
Zpráva o rozdílech v odměňování
(1) Ministerstvo vypracovává do 31. března za zaměstnavatele zprávu o rozdílech v odměňování za předchozí kalendářní rok, pokud v příslušném kalendářním roce zaměstnavatel spadá do velikostní kategorie zaměstnavatele, u které vzniká povinnost vypracovat zprávu o rozdílech v odměňování podle § 37h.
(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou obsahové náležitosti zprávy o rozdílech v odměňování a způsob výpočtu rozdílu v odměňování žen a mužů.
(Účinnost od 1. 1. 2028)
§ 37h
Velikostní kategorie zaměstnavatelů a intervaly vypracování zpráv o rozdílech v odměňování
(1) Pro postup podle této části se zaměstnavatelé v kalendářním roce zařadí do velikostní kategorie podle počtu zaměstnanců zaměstnavatele určeného podle § 37e odst. 1.
(2) Zaměstnavatelé se dělí do velikostních kategorií
a) zaměstnavatelé s alespoň 250 zaměstnanci a
b) zaměstnavatelé s alespoň 150 a méně než 250 zaměstnanci.
(3) O zaměstnavatelích ve velikostní kategorii podle odstavce 2 písm. a) se zpráva o rozdílech v odměňování vypracovává každoročně.
(4) O zaměstnavatelích ve velikostní kategorii podle odstavce 2 písm. b) se zpráva o rozdílech v odměňování vypracovává jednou za 3 roky.
(5) Ministerstvo informuje do 28. února zaměstnavatele o skutečnosti, zda v příslušném kalendářním roce spadá do velikostní kategorie zaměstnavatele, o kterém je v tomto roce vypracovávána zpráva o rozdílech v odměňování.
(6) Pokud v kalendářním roce, ve kterém se vypracovává zpráva o rozdílech v odměňování o zaměstnavatelích ve velikostní kategorii podle odstavce 2 písm. b) požádá do 10. března zaměstnavatel s méně než 100 zaměstnanci ministerstvo o vypracování zprávy o rozdílech v odměňování podle § 37g, ministerstvo tuto zprávu vypracuje.
(Účinnost od 1. 1. 2031)
§ 37h
Velikostní kategorie zaměstnavatelů a intervaly vypracování zpráv o rozdílech v odměňování
(1) Pro postup podle této části se zaměstnavatelé v kalendářním roce zařadí do velikostní kategorie podle počtu zaměstnanců zaměstnavatele určeného podle § 37e odst. 1.
(2) Zaměstnavatelé se dělí do velikostních kategorií
a) zaměstnavatelé s alespoň 250 zaměstnanci a
b) zaměstnavatelé s alespoň 150 100 a méně než 250 zaměstnanci.
(3) O zaměstnavatelích ve velikostní kategorii podle odstavce 2 písm. a) se zpráva o rozdílech v odměňování vypracovává každoročně.
(4) O zaměstnavatelích ve velikostní kategorii podle odstavce 2 písm. b) se zpráva o rozdílech v odměňování vypracovává jednou za 3 roky.
(5) Ministerstvo informuje do 28. února zaměstnavatele o skutečnosti, zda v příslušném kalendářním roce spadá do velikostní kategorie zaměstnavatele, o kterém je v tomto roce vypracovávána zpráva o rozdílech v odměňování.
(6) Pokud v kalendářním roce, ve kterém se vypracovává zpráva o rozdílech v odměňování o zaměstnavatelích ve velikostní kategorii podle odstavce 2 písm. b) požádá do 10. března zaměstnavatel s méně než 100 zaměstnanci ministerstvo o vypracování zprávy o rozdílech v odměňování podle § 37g, ministerstvo tuto zprávu vypracuje.
(Účinnost od 1. 1. 2028)
§ 37i
Zpráva o rozdílech v odměňování ve skupinách prací
(1) Pokud se v kalendářním roce o zaměstnavateli spadajícím do některé z velikostních kategorií uvedených v § 37h odst. 2 vypracovává zpráva o rozdílech v odměňování podle § 37g, je zaměstnavatel povinen vypracovat zprávu o rozdílech v odměňování žen a mužů ve skupinách prací podle § 109a odst. 2 zákoníku práce za předchozí kalendářní rok (dále jen „zpráva o rozdílech v odměňování ve skupinách prací“).
(2) Zprávu o rozdílech v odměňování ve skupinách prací je zaměstnavatel povinen poskytnout ministerstvu na předepsaném formuláři a doručit ji prostřednictvím datové schránky do 30. dubna příslušného kalendářního roku.
(3) Ministerstvo informuje do 28. února zaměstnavatele o vzniku povinnosti podle odstavce 2 v příslušném kalendářním roce.
(4) Ministerstvo vyhláškou stanoví způsob výpočtu rozdílu v odměňování žen a mužů ve skupinách prací podle § 109a odst. 2 zákoníku práce a vzor předepsaného formuláře podle odstavce 2.
(5) Zprávu o rozdílech v odměňování ve skupinách prací zaměstnavatel na žádost poskytuje též příslušnému orgánu inspekce práce nebo veřejnému ochránci práv. Pokud orgán inspekce práce nebo veřejný ochránce práv požádá zaměstnavatele o vysvětlení nebo doplnění zprávy o rozdílech v odměňování ve skupinách prací, poskytne jej zaměstnavatel bez zbytečného odkladu.
(Účinnost od 1. 1. 2031)
§ 37j
Zaměstnanci agentury práce dočasně přidělení k výkonu práce u uživatele
1. Pro postup podle této části se zaměstnanec agentury práce po dobu dočasného přidělení k výkonu práce u uživatele považuje za zaměstnance uživatele; uživatel se ve vztahu k zaměstnancům agentury práce nepovažuje za zaměstnavatele pro účely plnění povinností uvedených v § 37d.
1. Uživatel nesděluje ministerstvu údaje pro výpočet rozdílu v odměňování žen a mužů za zaměstnance agentury práce. Povinnost podle § 37d za tohoto zaměstnance plní agentura práce.
1. Zaměstnanec agentury práce dočasně přidělený k výkonu práce u uživatele se započte podle § 37e do celkového počtu zaměstnanců u uživatele.
1. Ministerstvo při vypracování zpráv o rozdílech v odměňování podle § 37g za zaměstnavatele zpracovává také údaje o zaměstnanci agentury práce dočasně přiděleného k výkonu práce u uživatele.
1. Pokud je zaměstnavatel povinen vypracovat zprávu o rozdílech v odměňování žen a mužů ve skupinách prací podle § 37i, obsahuje tato zpráva i údaje o zaměstnanci agentury práce dočasně přiděleném u uživatele. Za účelem splnění povinnosti uživatele podle § 37i je agentura práce povinna poskytovat uživateli potřebnou součinnost.
ČÁST ŠESTÁ ČÁST SEDMÁ
***
Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů
***
§ 1
(1) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropské unie3) a na Listinu základních práv a svobod a mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu, blíže vymezuje právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve věcech
a) práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání, včetně pomoci poskytované Úřadem práce České republiky,
b) přístupu k povolání, podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, včetně začleňování do profesního života,
c) pracovních, služebních poměrů a jiné závislé činnosti, včetně odměňování,
d) členství a činnosti v odborových organizacích, radách zaměstnanců nebo organizacích zaměstnavatelů, včetně výhod, které tyto organizace svým členům poskytují,
e) členství a činnosti v profesních komorách, včetně výhod, které tyto veřejnoprávní korporace svým členům poskytují,
f) sociálního zabezpečení,
g) přiznání a poskytování sociálních výhod,
h) přístupu ke zdravotní péči a jejího poskytování,
i) přístupu ke vzdělání a jeho poskytování, včetně odborné přípravy,
j) přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti nebo při jejich poskytování.
(2) Tento zákon se nevztahuje na právní vztahy související s úpravou podmínek vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti na území České republiky. Tím není dotčena úprava stanovená přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti volného pohybu pracovníků3).
(3) Fyzická osoba má právo v právních vztazích, na které se vztahuje tento zákon nebo přímo použitelný předpis Evropské unie v oblasti volného pohybu pracovníků3), na rovné zacházení a na to, aby nebyla diskriminována.
__________________________
1) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.
Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.
Směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení.
Směrnice Rady 86/378/EHS ze dne 24. července 1986 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků.
Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/41/EU ze dne 7. července 2010 o uplatňování zásady rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné a o zrušení směrnice Rady 86/613/EHS.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/54/EU ze dne 16. dubna 2014 o opatřeních usnadňujících výkon práv udělených pracovníkům v souvislosti s jejich volným pohybem.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/970 ze dne 10. května 2023, kterou se posiluje uplatňování zásady stejné odměny mužů a žen za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty prostřednictvím transparentnosti odměňování a mechanismů prosazování.
3) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 ze dne 5. dubna 2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie.
***
§ 3
(1) Nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 osoba znevýhodněna oproti ostatním. Nepřímou diskriminací není, pokud toto ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.
(2) Nepřímou diskriminací z důvodu zdravotního postižení se rozumí také odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřená opatření, aby měla osoba se zdravotním postižením přístup k určitému zaměstnání, k výkonu pracovní činnosti nebo funkčnímu nebo jinému postupu v zaměstnání, aby mohla využít pracovního poradenství, nebo se zúčastnit jiného odborného vzdělávání, nebo aby mohla využít služeb určených veřejnosti, ledaže by takové opatření představovalo nepřiměřené zatížení. Nepřímou diskriminací z důvodu zdravotního postižení se rovněž rozumí neposkytnutí informací týkajících se zásady stejné odměny pro muže a ženy za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty (dále jen „zásada stejné odměny“) ve formátu, který je přístupný osobám se zdravotním postižením a odpovídá jejich potřebám, ledaže by takové opatření představovalo nepřiměřené zatížení.
(3) Při rozhodování o tom, zda konkrétní opatření představuje nepřiměřené zatížení, je třeba vzít v úvahu
a) míru užitku, kterou má osoba se zdravotním postižením z realizace opatření,
b) finanční únosnost opatření pro fyzickou nebo právnickou osobu, která je má realizovat,
c) dostupnost finanční a jiné pomoci k realizaci opatření a
d) způsobilost náhradních opatření uspokojit potřeby osoby se zdravotním postižením.
(4) Za nepřiměřené zatížení se nepovažuje opatření, které je fyzická nebo právnická osoba povinna uskutečnit podle zvláštního právního předpisu.
***
§ 10
(1) Dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
(2) Pokud by se nejevilo postačujícím zjednání nápravy podle odstavce 1, zejména proto, že byla v důsledku diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti, má též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.
(3) Nedojde-li při výběru kandidáta na člena vedoucího orgánu emitenta, jehož účastnické cenné papíry jsou přijaté k obchodování na evropském regulovaném trhu, k upřednostnění kandidáta méně zastoupeného pohlaví, který byl při výběru kandidáta posuzován, přestože takové upřednostnění ukládá zákon upravující podnikání na kapitálovém trhu, a mají-li kandidáti přinejmenším stejné nebo srovnatelné kvalifikační předpoklady, pokud jde o odbornou způsobilost, schopnosti a pracovní výkonnost, má kandidát, který byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu domáhat přiměřeného zadostiučinění, včetně náhrady nemajetkové újmy v penězích.
(4) Pokud se porušení práv a povinností podle odstavce 1 týká zásady stejné odměny, má ten, kdo byl protiprávním jednáním dotčen, právo na plnou náhradu nemajetkové újmy, včetně náhrady nemajetkové újmy v penězích.
(5) Pro promlčení práva vzniklého z porušení práv a povinností týkajících se zásady stejné odměny se § 629 odst. 2 a § 636 odst. 1 a 2 občanského zákoníku nepoužijí. Promlčecí lhůta u práva vzniklého z porušení práv a povinností vyplývajících ze zásady stejné odměny neběží, byla-li v promlčecí lhůtě proti tomuto porušení uplatněna stížnost u zaměstnavatele.
(6) Ve sporech z porušení zásady stejné odměny
a) se posouzení, zda jsou zaměstnanci ve srovnatelné situaci, neomezuje ve vztahu k žalobci jen na srovnání se stávajícími zaměstnanci žalovaného,
b) platí, že je-li tu jediný zdroj, který pro více zaměstnavatelů stanoví společné podmínky odměňování relevantní pro srovnání zaměstnanců, posoudí se srovnání situace žalobce a jiných zaměstnanců podle tohoto zdroje,
c) je možné k prokázání tvrzeného porušování zásady stejné odměny použít jakékoliv jiné důkazy, včetně statistik nebo srovnání toho, jak by se zaměstnancem bylo zacházeno ve srovnatelné situaci.
(4) (7) Výši náhrady podle odstavce 2 odstavců 2 až 4 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.
2