Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNDSQHZCUW najdete zde
Důvodová zpráva LEX VODÍK – syntetizovaná a věcně zkontrolovaná verze
IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
A. OBECNÁ ČÁST
Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), nabyl účinnosti 1. ledna 2001. Energetický zákon vytváří základní právní rámec pro regulaci v energetických odvětvích, tj. v odvětví elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství, a stanoví pravidla pro podnikání, práva a povinnosti jednotlivých účastníků trhu s energií a pravidla pro uplatňování státní správy v těchto odvětvích.
Energetický zákon byl schválen v době, kdy Česká republika (dále jen „ČR“) ještě nebyla členem Evropské unie (dále jen „EU“). Přesto některá ustanovení původního energetického zákona již obsahovala zásady uplatňované členskými státy EU (směrnice 96/92/ES a směrnice 98/30/ES). Jednalo se např. o tyto základní principy:
zavedení (postupné otevření) trhu s elektřinou a plynem,
vznik operátora trhu pro vyrovnávání plateb na tomto trhu,
zakotvení nediskriminačního přístupu účastníků trhu k energetickým soustavám,
vznik nezávislého regulačního úřadu,
mimosoudní řešení sporů mezi účastníky trhu.
Energetický zákon prošel od roku 2001 opakovaně a ve značném rozsahu novelizací. Podstatné z pohledu postupných změn energetického trhu byly zejména tři rozsáhlé novely, které postupně transponovaly první, druhý a třetí energetický balíček předpisů EU do českého práva. Jednalo se o novely provedené
a) zákonem č. 670/2004 Sb.:
transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/EC ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES a
transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/EC ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES,
b) zákonem č. 158/2009 Sb.:
transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/32/ES ze dne 5. dubna 2006 o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách a o zrušení směrnice Rady 93/76/EHS,
transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/89/ES ze dne 18. ledna 2006 o opatřeních pro zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury a
adaptace na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1775/2005 ze dne 28. září 2005 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám.
c) zákonem č. 211/2011 Sb.
transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektrickou energií a o zrušení směrnice 2003/54/ES,
transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES,
adaptace na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009 ze dne 13. července 2009, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů,
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a o zrušení nařízení (ES) č. 1228/2003 a
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám a o zrušení nařízení (ES) č. 1775/2005.
Základ právní úpravy tzv. třetího energetického balíčku EU, který tvořily shora uvedené dvě směrnice EU a tři evropská nařízení, je pro strukturu a obsah stávajícího energetického zákona stále podstatný.
Zmíněné unijní předpisy třetího energetického balíčku byly v oblasti elektroenergetiky nahrazeny a doplněny souborem předpisů označovaným jako „Čistá energie pro všechny Evropany“ nebo též „Zimní energetický balíček“. K jeho klíčovým předpisům patří zejména:
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/943 ze dne 5. června 2019 o vnitřním trhu s elektřinou (přepracované znění),
směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU (přepracované znění),
směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (přepracované znění) a
úprava energetické účinnosti byla následně přepracována směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1791 ze dne 13. září 2023 o energetické účinnosti a o změně nařízení (EU) 2023/955 (přepracované znění).
Podobně jako v případě sady právních předpisů směřujících do sektoru elektroenergetiky byla následně přijata právní úprava také pro oblast plynárenství, ačkoli její přijetí bylo v důsledku konfliktu na Ukrajině pozdrženo. Jedná se zejména o:
směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1788 ze dne 13. června 2024 o společných pravidlech pro vnitřní trh s plynem z obnovitelných zdrojů, se zemním plynem a s vodíkem, o změně směrnice (EU) 2023/1791 a o zrušení směrnice 2009/73/ES (dále jen „směrnice (EU) 2024/1788“) a
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1789 ze dne 13. června 2024 o vnitřním trhu s plynem z obnovitelných zdrojů, se zemním plynem a s vodíkem, o změně nařízení (EU) č. 1227/2011, (EU) 2017/1938, (EU) 2019/942 a (EU) 2022/869 a rozhodnutí (EU) 2017/684 a o zrušení nařízení (ES) č. 715/2009 (přepracované znění) (dále jen „nařízení (EU) 2024/1789“).
Energetický zákon byl tedy v roce 2025 znovu významně novelizován, a to zákonem č. 87/2025 Sb. (tzv. LEX OZE III), kterým byla provedena implementace (resp. její dokončení) právních předpisů vlastního Zimního energetického balíčku a předpisů, které jej doplňují. Prostřednictvím zákona č. 87/2025 Sb. byla rovněž provedena částečná transpozice směrnice (EU) 2024/1788.
Návrh současně aktualizuje odkazy a poznámky pod čarou k přímo použitelným předpisům Evropské unie a k transponovaným směrnicím a zpřesňuje legislativně-technické vazby podle konečného znění bodové novely.
Hlavním účelem navrhované právní úpravy energetického zákona je dokončení transpozice směrnice (EU) 2024/1788 a adaptace národního právního řádu na nařízení (EU) 2024/1789. Směrnice (EU) 2024/1788 a nařízení (EU) 2024/1789 společně vytvářejí unijní právní rámec pro vnitřní trh s plynem z obnovitelných zdrojů, se zemním plynem a s vodíkem. Tento balíček je součástí širšího dekarbonizačního rámce Fit for 55, jehož cílem je snížit čisté emise skleníkových plynů v Evropské unii do roku 2030 alespoň o 55 % oproti úrovni roku 1990.
Směrnice (EU) 2024/1788 navazuje na předchozí politické a legislativní nástroje EU, jejichž cílem je motivovat k dekarbonizaci a klimaticky neutrální EU do roku 2050. Hlavním cílem této směrnice je umožnit a usnadnit přechod ke klimatické neutralitě zajištěním rozšíření trhu s vodíkem a účinného trhu se zemním plynem. Směrnice (EU) 2024/1788 tak má za cíl usnadnit pronikání plynu z obnovitelných zdrojů, nízkouhlíkového plynu a vodíku do energetického systému, vytvořit podmínky pro odklon od fosilního plynu a umožnit, aby plyn z obnovitelných zdrojů, nízkouhlíkový plyn a vodík výrazně přispěly k dosažení cílů EU v oblasti klimatu do roku 2030 a klimatické neutrality do roku 2050. Směrnice (EU) 2024/1788 má rovněž vytvořit regulační rámec, který všem dotčeným účastníkům trhu poskytne možnost i motivaci k odklonu od fosilního plynu, zejména ve všech relevantních průmyslových odvětvích a pro účely vytápění.
Nařízení (EU) 2024/1789 má usnadnit rozšíření plynu z obnovitelných zdrojů, nízkouhlíkového plynu a vodíku v energetickém systému, což má umožnit odklon od fosilního plynu, a dále má umožnit, aby plyn z obnovitelných zdrojů, nízkouhlíkový plyn a vodík hrály důležitou úlohu při dosahování cílů EU v oblasti klimatu do roku 2030 a klimatické neutrality do roku 2050. Nařízení má rovněž vytvořit regulační rámec, který by měl všem účastníkům trhu poskytnout možnost i motivaci k tomu, aby se odklonili od fosilního plynu. Cílem je zajistit postupné a včasné ukončení používání fosilního plynu. Pravidla stanovená v nařízení by proto měla usnadnit vznik trhů s vodíkem, obchodování s vodíkem jako s komoditou a likvidních obchodovacích středisek. Stávající pravidla, která byla vytvořena pro trhy s elektřinou a se zemním plynem a která umožnila efektivní komerční operace a obchodování, by měla být při současném rozpoznání inherentních rozdílů vzata v potaz i pro trh s vodíkem.
Některá dílčí ustanovení směrnice (EU) 2024/1788 byla do energetického zákona začleněna výše zmíněným zákonem č. 87/2025 Sb. V obecné části energetického zákona byla zavedena mj. definice vodíkové přepravní soustavy a vodíku vysokého stupně čistoty. Dále bylo stanoveno, že provozovatel vodíkové přepravní soustavy může provozovat vodíkovou přepravní soustavu pouze tehdy, je-li držitelem certifikátu nezávislosti vydaného Energetickým regulačním úřadem (dále jen „ERÚ“). Zapracováno bylo ustanovení upravující řízení o jmenování členem Evropské sítě provozovatelů vodíkových přepravních soustav, které zahajuje na žádost provozovatele přepravní soustavy Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (dále jen „MPO“) a jehož výsledkem je rozhodnutí o jmenování provozovatele přepravní soustavy členem nebo přidruženým členem Evropské sítě provozovatelů vodíkových přepravních soustav.
Zákonem č. 87/2025 Sb. byla do energetického zákona vložena ustanovení § 58o až 58q, která vytvořila základní rámec oddělení provozovatele vodíkové přepravní soustavy a plánování jejího rozvoje. Předkládaná novela tuto úpravu dále systematicky rozvíjí: § 58q nově upravuje společný scénář pro zpracování desetiletých plánů rozvoje plynárenských soustav a desetiletý plán rozvoje vodíkové přepravní soustavy je upraven v novém § 58r. Tím se současně zachovává návaznost na budoucí členství provozovatele vodíkové přepravní soustavy v Evropské síti provozovatelů vodíkových sítí (ENNOH).
Navrhovaná novela energetického zákona, označovaná jako „LEX VODÍK“, tak představuje závěrečnou fázi transpozice směrnice (EU) 2024/1788. Zavádí jasné oddělení činností souvisejících s provozováním vodíkových soustav na základě licenčního principu. Držitelé nových licencí na přepravu, distribuci a uskladňování vodíku vysokého stupně čistoty nebudou oprávněni na základě takto udělené licence vykonávat podnikatelskou činnost v energetických odvětvích, jejímž předmětem by byl jiný druh plynu než vodík. Naopak stávající držitelé licencí v plynárenství nebudou oprávněni na základě takto udělené licence vykonávat podnikatelskou činnost v energetických odvětvích, jejímž předmětem by byl vodík. Licence na přepravu vodíku má být ze strany ERÚ udělována jako výlučná pro celé území ČR.
Stávající právní úprava v energetickém zákoně ani v dalších shora zmíněných zákonech nevykazuje nedostatky z hlediska zákazu diskriminace a rovnosti mužů a žen. Regulace podnikání i výkonu státní správy v energetice se vztahuje obecně na vztahy mezi státem, podnikateli a zákazníky bez jakéhokoliv aspektu, který by souvisel s otázkou pohlaví a potenciální diskriminací. Ani z hlediska nepřímé diskriminace nebyly zjištěny jakékoliv nedostatky.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a shrnutí nejdůležitějších změn, které oproti stávající právní úpravě zavádí, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
A. Navrhovaná právní úprava začleňuje transpoziční úpravu vodíku do stávající struktury energetického zákona tak, aby nedocházelo ke zbytečnému zdvojování práv a povinností. To se uskutečňuje pomocí nových definic a úpravou stávajících definic v oblasti plynárenských pojmů, založením nových druhů licencí na provozování vodíkových soustav, a dále úpravou kompetencí MPO a ERÚ.
Základní pojmy
Navrhovaná právní úprava zavádí do energetického zákona některé nové pojmy (např. vodíková distribuční soustava, zásobník vodíku, přeprava vodíku, distribuce vodíku, uskladňování vodíku, související služba vodíku, služba uskladňování vodíku) a dochází také k doplnění či zpřesnění pojmů, které již energetický zákon v současné době zakotvuje (např. plynárenské zařízení, vertikálně integrovaný plynárenský podnikatel, skladovací kapacita, volná kapacita, přímý plynovod, těžební plynovod apod.).
Ústřední roli hraje pojem „plyn“, který je nadřazeným pojmem pro všechny druhy plynů. Má-li právní úprava v plynárenské části energetického zákona dopadat na všechny druhy plynů, používá se tento obecný pojem. Chce-li se zdůraznit dopad právní úpravy pouze na některý druh plynu, použijí se pojmy speciální, tedy například „zemní plyn“ nebo „vodík vysokého stupně čistoty“. V případě vodíku vysokého stupně čistoty se tento pojem podařilo díky definicím ve většině výskytů zkrátit pouze na „vodík“, pouze na některých místech se pracuje s celým názvem. Platí však, že zkrácený i nekrácený výraz označují totéž.
Díky vztahu nadřazenosti a podřazenosti mezi pojmem „plyn“ a „vodík“ platí, že právní úprava plynu (plynárenství) je ve vztahu k úpravě vodíku „lex generalis“ vůči „lex specialis“. Ve většině oblastí, které pokrývá energetický zákon, není třeba zavádět speciální úpravu pro vodík. Nutné je to v případě provozování vodíkových soustav. Ty se od klasických plynárenských soustav pro zemní plyn nebudou příliš lišit, ale přece jen musí splňovat poněkud odlišná technická kritéria. V oblasti provozování vodíkových soustav (přepravní a distribuční), stejně jako u zásobníku vodíku, tak nezbývá, než vložit do energetického zákona novou a samostatnou právní úpravu. Naopak u výroben plynu není taková speciální úprava nutná.
V důsledku popsaného koncepčního řešení se převážná většina dosavadních práv a povinností stávajících účastníků trhu uplatní na všechny účastníky trhu s plynem obecně, tj. včetně těch, kteří hodlají podnikat v segmentu vodíku. Pokud se obecná právní úprava pro vodík nevyužije, energetický zákon tak v této souvislosti buď výslovně stanoví, že se konkrétní úprava na výkon podnikatelské činnosti v oblasti vodíku nepoužije, nebo tak činí nepřímo prostřednictvím odkazu na přímo použitelné právní předpisy Evropské unie, které se vztahují výlučně na činnosti v segmentu zemního plynu. Typickým příkladem je oblast mezinárodní pomoci v krizových situacích v plynárenství. Naopak ustanovení týkající se podpory infrastrukturních projektů jsou cíleně vztahována na zařízení pro přepravu nebo distribuci vodíku vysokého stupně čistoty.
Nové licence
Navrhovaná právní úprava zavádí jasné oddělení činností související s provozováním vodíkových soustav na základě licenčního principu. Držitelé „nových“ licencí na přepravu, distribuci a skladování vodíku (vysokého stupně čistoty) nebudou oprávněni na základě takto udělené licence vykonávat podnikatelskou činnost v energetických odvětvích, jejímž předmětem by byl jiný druh plynu než vodík. Naopak stávající držitelé licencí v plynárenství nebudou oprávněni na základě takto udělené licence vykonávat podnikatelskou činnost v energetických odvětvích, jejímž předmětem by byl vodík. Licence na přepravu vodíku má být ze strany ERÚ udělována jako výlučná pro celé území ČR.
Nové kompetence MPO a ERÚ
Ve vztahu k ERÚ pak má nově implementovaná problematika dopad kromě licencí zejména v oblasti cenové regulace a na projednávání a posuzování desetiletého plánu rozvoje vodíkové přepravní soustavy a desetiletého plánu rozvoje vodíkové distribuční soustavy, ale také do oblasti rozhodování sporů, výkonu dozoru, schvalování pravidel provozu soustav a monitorování trhu. ERÚ bude nově povinen rovněž zpracovávat a zveřejňovat metodiku pro zjištění a posouzení tržní poptávky po rezervaci přepravních kapacit, aby bylo možné posuzovat návratnost investic a s tím související možnosti úhrady nákladů souvisejících s rozvojem vodíkové přepravní soustavy.
Nově implementovaná právní úprava regulace vodíku má dopad rovněž do stávajícího ustanovení, které upravuje postup ERÚ a pravidla pro regulaci cen v energetických odvětvích. Cenová regulace pro infrastrukturní činnosti v oblasti vodíkového hospodářství bude oddělena od regulace jiných činností v oblasti podnikání se zemním plynem. S tím souvisí také doplnění stávajícího § 19c energetického zákona, který upravuje pravidla pro stanovení hodnot parametrů cenové regulace, a úprava § 20, jenž se týká regulačních výkazů.
Zavádí se nová kompetence MPO uzavřít jménem ČR smlouvu o poskytnutí státní záruky k pokrytí finančního rizika spojeného se zajištěním přijatelné míry návratnosti investic a nákladů souvisejících s výstavbou a provozem vodíkové přepravní soustavy nebo vodíkové distribuční soustavy.
B. Některá ustanovení směrnice (EU) 2024/1788 nevyžadují samostatnou transpozici do českého právního řádu. Jde zejména o ustanovení upravující přímo postavení, práva a povinnosti provozovatelů LNG zařízení, neboť se na území České republiky LNG zařízení ve smyslu této směrnice nenachází. Tím není dotčeno využívání kapacit LNG terminálů v jiných členských státech českými subjekty ani význam LNG pro bezpečnost dodávek plynu do České republiky.
Navrhovaná právní úprava nezavádí pro plynárenství samostatnou vnitrostátní definici aktivního zákazníka. Postavení osob, které vyrábějí plyn, dodávají jej do soustavy nebo jej spotřebovávají, je řešeno prostřednictvím obecných ustanovení energetického zákona o výrobě plynu, připojení, přístupu k soustavě, dodávce plynu a ochraně zákazníka. Rozsah provedení příslušných ustanovení směrnice (EU) 2024/1788 a případné odchylky jsou podrobně zachyceny ve srovnávací tabulce; důvodová zpráva proto nevychází z předpokladu, že by samotná omezená četnost praktického využití mohla být důvodem pro neprovedení závazného ustanovení směrnice.
Ochrana zranitelných zákazníků v plynárenství je zajišťována souborem stávajících i navrhovaných opatření energetického zákona, zejména pravidly ochrany zákazníka, dodavatelem poslední instance, postupy při stavu nouze a novou úpravou plánování vyřazování částí soustav. Návrh proto nezavádí jednu obecnou definiční kategorii, která by se bez dalšího použila pro všechny instituty zákona, avšak v § 59c výslovně požaduje, aby plán vyřazování části distribuční soustavy obsahoval opatření k ochraně zranitelných zákazníků. Rozsah provedení článků 26 a 27 směrnice (EU) 2024/1788 je podrobně vykázán ve srovnávací tabulce.
C. Navrhovaná novela energetického zákona nad rámec implementačních ustanovení zahrnuje řadu dalších novelizačních bodů, jejichž potřeba je vyvolána zpravidla dosavadními zkušenostmi a potřebami z aktuální praxe.
Navrhovaná právní úprava např. upravuje oblast teplárenství, které není na evropské úrovni upraveno speciální právní úpravou tak jako elektroenergetika a plynárenství. Oblast teplárenství je regulována zejména směrnicí (EU) 2023/1791 o energetické účinnosti. Čl. 21 vyžaduje, aby byla i konečným uživatelům tepla v bytech zajištěna určitá práva, zejména přístup k informacím, v jejichž důsledku mohou ovlivnit svou spotřebu tepelné energie a přispět tak k naplnění sledovaných cílů. Je proto nezbytné osobu konečného uživatele vymezit v definičních ustanoveních. V této souvislosti jsou upraveny některé nové povinnosti držitelů licence v teplárenství a nově vymezeny obsahové náležitosti smlouvy o dodávce tepelné energie.
D. Zákonem dochází k drobným změnám jiných zákonů. V případě zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, dochází ke změně doplněním § 4ga, jehož cílem je umožnit rychlejší, operativnější a účinnější využití státních hmotných rezerv plynu v situacích, kdy je ohrožena bezpečnost dodávek nebo kdy nastává stav nouze či mimořádný stav nouze v plynárenství podle energetického zákona.
V malém rozsahu je dále novelizován zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách, zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, a zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Ve všech případech obsahuje zvláštní část důvodové zprávy odůvodnění této navrhované úpravy.
E. Navrhovaná právní úprava nevykazuje nedostatky z hlediska zákazu diskriminace a rovnosti mužů a žen. Regulace podnikání i výkonu státní správy v energetice se vztahuje obecně na vztahy mezi státem, podnikateli a zákazníky bez jakéhokoliv aspektu, který by souvisel s otázkou pohlaví a potenciální diskriminací. Ani z hlediska nepřímé diskriminace nebyly zjištěny jakékoliv nedostatky.
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Důvodem předložení novely je povinnost členského státu zajistit transpozici směrnice (EU) 2024/1788, stejně jako adaptovat český právní řád na přímo aplikovatelné předpisy EU.
Platná právní úprava energetického zákona neobsahuje ucelenou regulaci vodíku jako samostatného energetického nosiče a neumožňuje efektivní rozvoj vodíkové infrastruktury v ČR. Dosavadní úprava řeší pouze dílčí aspekty, zejména provoz vodíkové přepravní soustavy. Absence jasného právního rámce pro budoucí trh s vodíkem vytváří právní nejistotu pro investory, provozovatele infrastruktury i orgány veřejné moci. Navrhovaná změna je proto nezbytná k odstranění této mezery a k zajištění právní jistoty pro budoucí investice do vodíkové infrastruktury a vytvoření podmínek pro bezpečný a hospodárný rozvoj vodíkového hospodářství.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR a s ostatními součástmi právního řádu
Návrh byl posouzen zejména z hlediska čl. 2 odst. 3, čl. 4, čl. 11, čl. 26 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Zásahy do vlastnického práva, zejména oprávnění vstupu na cizí nemovitosti, zřizování věcných břemen a výkon kontrolních oprávnění, jsou omezeny na zákonem vymezené účely, podléhají požadavku nezbytnosti a přiměřenosti a jsou doprovázeny procesními zárukami. Vstup do obydlí je možný pouze za podmínek stanovených zákonem a s předchozím souhlasem soudu. Navrhovaná úprava proto sleduje legitimní cíle spočívající v ochraně energetické bezpečnosti, řádném fungování energetických soustav a plnění závazků vyplývajících z práva Evropské unie, aniž by nepřiměřeně zasahovala do ústavně zaručených práv.
Při přípravě návrhu zákona byl zkoumán soulad především s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, v platném a účinném znění, (dále jen „Ústava“), a dále s usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, v platném a účinném znění (dále jen „Listina“).
Předložený návrh zákona respektuje čl. 2 odst. 4 Ústavy („Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“) a čl. 79 odst. 3 Ústavy („Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.“).
Návrh energetického zákona dále respektuje čl. 7 Ústavy („Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství”). Energetický zákon tvoří základní předpoklady nejen k hospodaření s prvotními energetickými zdroji, kterých má ČR velmi omezené množství, ale i k nutnosti ochrany životního prostředí.
Návrh zákona dále respektuje tyto články Listiny:
- čl. 2 odst. 3 („Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“),
- čl. 4 odst. 1 („Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“),
- čl. 26 odst. 1 a 2 („Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.“ a „Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.“),
- čl. 30 odst. 2 („Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.“).
Předložený návrh byl dále posouzen z hlediska jeho souladu s ustanovením čl. 11 odst. 1 Listiny („Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.“) a čl. 11 odst. 4 Listiny („Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.“), a to zejména s ohledem na nově zakotvená oprávnění provozovatele vodíkové přepravní soustavy, provozovatele vodíkové distribuční soustavy a provozovatele zásobníku vodíku ve vztahu k užívání pozemků třetích osob.
Obecně lze konstatovat, že vlastnické právo není absolutní – čl. 11 odst. 3 Listiny výslovně zakotvuje tzv. sociální funkci vlastnictví. Z ní plyne, že osoby jsou povinny strpět, a to i bez náhrady, určitá mírnější omezení svých vlastnických práv, která slouží k fungování společnosti jako celku. Je přitom nutné zdůraznit, že tato navrhovaná oprávnění, resp. omezení vlastnických práv, nedosahují intenzity zásahů do vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4, neboť neznemožňují podstatnou měrou užití vlastnického práva nebo jedné z jeho složek a nejsou ani trvalého charakteru.
Podle ustanovení § 3 odst. 2 energetického zákona, ve znění předkládané novely, platí, že (nejen) přeprava vodíku vysokého stupně čistoty, distribuce vodíku a uskladňování vodíku se uskutečňují ve veřejném zájmu. Podle daného ustanovení dále platí, že stavby sloužící pro tyto činnosti a stavby s nimi související jsou rovněž zřizovány a provozovány ve veřejném zájmu. Pro zřízení a provozování stavby vodíkové přepravní soustavy, distribuční soustavy nebo zásobníku vodíku anebo pro zřízení a provozování stavby související lze odejmout nebo omezit vlastnické právo k pozemku nebo ke stavbě podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), v platném a účinném znění.
Z uvedeného ustanovení tedy plyne, že jsou naplněny všechny podmínky požadované čl. 11 odst. 4 Listiny, tj. že k omezení vlastnického práva třetích osob k pozemkům dotčeným výstavbou či provozem zařízení vodíkové přepravní soustavy, vodíkové distribuční soustavy nebo zásobníkem vodíku dochází na základě a v mezích zákona, ve veřejném zájmu, který je deklarován zákonem, a za náhradu podle oceňovacího předpisu. Současně je třeba uvést, že se v případě provozovatele vodíkové přepravní soustavy, provozovatele vodíkové distribuční soustavy a provozovatele zásobníku vodíku nejedná v případě shora uvedených oprávnění, resp. povinností o zcela nová a bezprecedentní ustanovení, která by neměla v současném znění energetického zákona svoji obdobu v případě práv a povinností ostatních provozovatelů technické infrastruktury. Navrhovaná úprava tak ve své podstatě věcně navazuje na stávající právní úpravu práv a povinností ostatních účastníků trhu, kteří jsou provozovateli energetické infrastruktury.
Jednou z dalších výjimek je navrhované ustanovení § 18 odst. 8 energetického zákona, které umožňuje vykonávat kontrolu podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1227/2011 o integritě a transparentnosti velkoobchodního trhu s energií (dále jen „Nařízení o velkoobchodním trhu s energií“) i v bytech či obydlích osob, které jsou zaměstnanci nebo členy statutárního orgánu šetřené osoby, pokud existuje důvodné podezření, že v uvedených místech přechovávají relevantní materiály. Taková kontrola je možná pouze v případě, že ji soud povolí. Toto ustanovení představuje zásah do základního práva na nedotknutelnost obydlí zaručeného čl. 12 Listiny. Jelikož se jedná o kontrolní pravomoc správní povahy, nikoli o domovní prohlídku v trestním řízení, posuzuje se jeho přípustnost podle čl. 12 odst. 3 Listiny, který umožňuje zákonem připustit jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí, je-li to nezbytné mimo jiné pro ochranu práv a svobod druhých. Tato podmínka je splněna, neboť navrhovaná úprava sleduje ochranu integrity velkoobchodního trhu s energií ve smyslu Nařízení o velkoobchodním trhu s energií.
Navrhovaná úprava obstojí rovněž v testu proporcionality vyplývajícím z čl. 4 odst. 4 Listiny. Oprávnění je věcně omezeno na úzký okruh osob personálně propojených s kontrolovaným subjektem a je podmíněno existencí důvodného podezření, že se v obydlí nacházejí relevantní záznamy – plošné nebo preventivní využití je tak vyloučeno. Klíčovou zárukou přiměřenosti je pak obligatorní předchozí soudní povolení, které zajišťuje nezávislý přezkum splnění zákonných podmínek dříve, než k zásahu vůbec dojde. Navrhované ustanovení je proto v souladu s čl. 12 Listiny.
Navrhovaná právní úprava nijak nesnižuje ostatní práva dotčených subjektů a nejsou jí diskriminovány žádné specifické skupiny adresátů právních norem. Respektuje obecné zásady ústavního pořádku ČR a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu ČR.
Podle ustanovení § 24 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, v platném a účinném znění, ministerstva pečují o náležitou právní úpravu věcí patřících do působnosti ČR, připravují návrhy zákonů a jiných právních předpisů týkajících se věcí, které patří do jejich působnosti, jakož i návrhy, jejichž přípravu jim vláda uložila, dbají o zachovávání zákonnosti v okruhu své působnosti a činí podle zákonů potřebná opatření k nápravě. Předložený návrh zákona je ve věcné působnosti MPO podle § 13 odst. 1 písm. a) zákona č. 2/1969 Sb., v platném a účinném znění.
5. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Návrh zejména dokončuje transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1788. Ve vztahu k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1789 obsahuje návazná adaptační opatření nezbytná pro jeho řádné uplatňování ve vnitrostátním právním řádu. Dále provádí dílčí retranspozici směrnice (EU) 2023/1791 v oblasti práv zákazníků a konečných uživatelů tepelné energie a dílčí doplnění transpozice směrnice (EU) 2019/944. Současně zajišťuje adaptaci na nařízení (EU) 2026/261, na nařízení (EU) č. 1227/2011 ve znění nařízení (EU) 2024/1106, na nařízení Komise (EU) 2016/631, na prováděcí nařízení Komise (EU) 2023/1162 a na nařízení (EU) 2023/1804. Rozsah transpozice, retranspozice a adaptace jednotlivých ustanovení je vyznačen v návrhu zákona prostřednictvím referenčních odkazů a CELEXových čísel a je podrobně zachycen v rozdílové a příslušných srovnávacích tabulkách.
Ve vztahu k nařízení (EU) 2026/261 návrh stanoví zejména působnost příslušných orgánů, procesní pravidla povolovacího režimu, informační povinnosti a sankce. Úprava dovozu plynu ze třetích zemí je odůvodněna požadavkem prokázat, že dovážený plyn není ruského původu. Ustanovení o služebním tajemství a mlčenlivosti jsou podložena obecnou právní úpravou mlčenlivosti správních orgánů a zvláštními předpisy.
Navrhovaná právní úprava je slučitelná s právem Evropské unie. Pojem „vodíkový a plynárenský balíček“ je používán pouze jako souhrnné označení směrnice (EU) 2024/1788 a nařízení (EU) 2024/1789; rozhodující je vždy jejich úplné označení a konkrétní právní vztah popsaný v této kapitole, zvláštní části důvodové zprávy a ve srovnávacích a rozdílových tabulkách. Při přípravě návrhu byly respektovány zásady proporcionality, právní jistoty, nediskriminace, transparentnosti a technologické neutrality.
Úprava zohledňuje relevantní judikaturu Soudního dvora Evropské unie, zejména v oblasti regulace síťových odvětví, ochrany hospodářské soutěže a oprávněných zásahů státu do vlastnických práv z důvodu ochrany veřejného zájmu, včetně energetické bezpečnosti.
Navrhovaná právní úprava má vztah zejména k následujícím unijním právním předpisům:
směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1788 ze dne 13. června 2024 o společných pravidlech pro vnitřní trh s plynem z obnovitelných zdrojů, se zemním plynem a s vodíkem a o změně směrnice (EU) 2023/1791 a zrušení směrnice 2009/73/ES,
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1789 ze dne 13. června 2024 o vnitřním trhu s plynem z obnovitelných zdrojů, se zemním plynem a s vodíkem, o změně nařízení (EU) č. 1227/2011, (EU) 2017/1938, (EU) 2019/942 a (EU) 2022/869 a rozhodnutí (EU) 2017/684 a o zrušení nařízení (ES) č. 715/2009 (přepracované znění),
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2026/261 ze dne 26. ledna 2026 o postupném ukončení dovozu ruského zemního plynu a přípravě postupného ukončení dovozu ruské ropy, zlepšení monitorování potenciálních energetických závislostí a o změně nařízení (EU) 2017/1938,
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/943 ze dne 5. června 2019 o vnitřním trhu s elektřinou (přepracované znění),
nařízení Komise (EU) 2016/631 ze dne 14. dubna 2016, kterým se stanoví kodex sítě pro požadavky na připojení výroben k elektrizační soustavě,
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1938 ze dne 25. října 2017 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a o zrušení nařízení (EU) č. 994/2010 (přepracované znění),
nařízení Rady (EU) 2022/1369 ze dne 5. srpna 2022 o koordinovaných opatřeních ke snížení poptávky po plynu (přepracované znění),
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1227/2011 ze dne 25. října 2011 o integritě a transparentnosti velkoobchodního trhu s energií, v platném znění, zejména ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1106 ze dne 11. dubna 2024,
směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1791 ze dne 13. září 2023 o energetické účinnosti a o změně nařízení (EU) 2023/955 (přepracované znění),
směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES (přepracované znění).
směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU (přepracované znění), v platném znění,
prováděcí nařízení Komise (EU) 2023/1162 ze dne 6. června 2023 o požadavcích na interoperabilitu a nediskriminačních a transparentních postupech pro přístup k údajům z měření a o spotřebě,
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1804 ze dne 13. září 2023 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva a o zrušení směrnice 2014/94/EU, v platném znění.
Navrhovaná právní úprava dílčím způsobem doplňuje transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944, zejména v souvislosti s úpravou § 25b energetického zákona a se zpřesněním podmínek, za nichž může provozovatel distribuční soustavy poskytovat nefrekvenční podpůrné služby. Tato část návrhu reaguje rovněž na výhrady uplatněné v řízení o porušení povinnosti č. 2022/2033 podle čl. 258 Smlouvy o fungování Evropské unie, aniž by tím bylo předjímáno konečné posouzení Evropské komise.
Ve vztahu k nařízení (EU) 2026/261 návrh stanoví působnost Ministerstva průmyslu a obchodu jako povolujícího orgánu, procesní pravidla povolovacího režimu, rozsah předkládaných informací, povinnosti při dovozu plynu ze třetích zemí, pravidla pro vnitrostátní plán diverzifikace a odpovídající sankce. Ve vztahu k nařízení (EU) č. 1227/2011 ve znění nařízení (EU) 2024/1106 návrh zajišťuje zejména procesní podmínky výkonu vyšetřovacích pravomocí Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů a Energetického regulačního úřadu. Prováděcí nařízení Komise (EU) 2023/1162 je zohledněno v úpravě přístupu k údajům z měření a o spotřebě a nařízení (EU) 2023/1804 v sankční úpravě zákona o pohonných hmotách.
Úprava dále zahrnuje pravidla pro prokazování původu dováženého plynu, zpracování a aktualizaci vnitrostátního plánu diverzifikace, předávání a ochranu informací, správní trestání a přechod řízení zahájených před nabytím účinnosti nové úpravy z celních orgánů na Ministerstvo průmyslu a obchodu. Tato adaptační opatření je nutno důsledně odlišovat od transpozice směrnic Evropské unie.
6. Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána
Navrhovaná právní úprava se nedotýká mezinárodních smluv ani obecně uznávaných zásad mezinárodního práva.
7. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
Navrhovaná právní úprava nezakládá sama o sobě bezprostřední výdaj státního rozpočtu ani ostatních veřejných rozpočtů. Může však vést ke vzniku podmíněných závazků státu a v případě jejich realizace také k náhlým a významným výdajům státního rozpočtu. Konkrétní výši těchto dopadů nelze v současnosti spolehlivě vyčíslit, neboť bude záviset zejména na rozsahu, investičních nákladech a způsobu financování jednotlivých projektů vodíkové infrastruktury, výši poskytnutých záruk, době jejich trvání a na skutečnosti, zda a v jakém rozsahu budou státní záruky uplatněny.
Podle navrhovaného § 19ab může Česká republika poskytnout státní záruku pouze tehdy, nelze-li finanční riziko spojené se zajištěním přijatelné míry návratnosti investic přiměřeně pokrýt jinými dostupnými způsoby financování. Státní záruku lze poskytnout pouze v nezbytném rozsahu, na její poskytnutí není právní nárok a smlouvu o jejím poskytnutí lze uzavřít pouze po předchozím schválení vládou na návrh ministerstva podaný v dohodě s Ministerstvem financí. Poskytnutí každé státní záruky proto bude předcházet individuální posouzení její nezbytnosti, rozsahu, přiměřenosti, souladu se státní energetickou politikou a s pravidly veřejné podpory podle práva Evropské unie, jakož i posouzení jejích možných dopadů na státní rozpočet.
Státní záruka je koncipována jako subsidiární nástroj. Před jejím poskytnutím musí být posouzeno, zda lze příslušné finanční riziko pokrýt regulovanými výnosy, prostředky fondů Evropské unie, jinými formami veřejné podpory nebo soukromými zdroji financování. Na poskytnutí záruky není právní nárok; její poskytnutí vyžaduje předchozí schválení vládou a musí být v souladu s pravidly veřejné podpory. Případné plnění ze státní záruky se uskuteční prostřednictvím rozpočtové kapitoly Ministerstva průmyslu a obchodu. Zmocnění k vydání nařízení vlády, které stanoví podrobné podmínky poskytnutí záruky, je obsaženo v § 19ab odst. 4.
Podrobnější podmínky, zejména maximální rozsah a formu státní záruky, dobu jejího trvání, pravidla pro určení části investice, ke které může být poskytnuta, způsob posouzení přijatelné míry návratnosti investice a požadavky na doložení nezbytnosti záruky, stanoví nařízení vlády. Při přípravě tohoto nařízení vlády budou jeho rozpočtové a fiskální dopady samostatně vyhodnoceny ve spolupráci s Ministerstvem financí.
Případné plnění ze státní záruky by představovalo výdaj státního rozpočtu. Jeho skutečná výše a časové rozložení však budou záviset na podmínkách konkrétní záruční smlouvy a na naplnění skutečností zakládajících povinnost státu ze záruky plnit. Riziko vzniku takového výdaje je omezeno zejména subsidiární povahou státní záruky, požadavkem na její nezbytný rozsah, schválením vládou, a tedy zapojením Ministerstva financí do vyjadřování se k návrhu předkládaného vládě. Plnění z titulu poskytnuté státní záruky by bylo hrazeno prostřednictvím rozpočtové kapitoly Ministerstva průmyslu a obchodu.
Dopady na podnikatelské prostředí jsou převážně pozitivní, neboť návrh vytváří předvídatelné regulační prostředí pro rozvoj vodíkového hospodářství a podporuje investice do nových technologií, čímž umožňuje rozvoj inovativních podnikatelských modelů v oblasti výroby, přepravy, distribuce, uskladňování a využití vodíku. Navrhovaná změna vymezení základu pro výpočet poplatku na činnost Energetického regulačního úřadu může vést k rozšíření okruhu poplatníků a ke změně rozložení nákladů na činnost úřadu mezi jednotlivé účastníky trhu. V závislosti na způsobu stanovení sazby může dojít rovněž ke změně celkového výnosu tohoto poplatku. Konkrétní dopady budou záviset na budoucí výši sazby, počtu poplatníků a objemu činností zahrnutých do základu pro jeho výpočet a budou vyhodnoceny při přípravě a změnách příslušných prováděcích právních předpisů.
8. Zhodnocení, zda návrhem není zakládána veřejná podpora
Navrhovaná právní úprava sama o sobě nepředstavuje automatické poskytnutí veřejné podpory konkrétnímu podniku. Vytváří však právní rámec pro opatření, která mohou v jednotlivých případech naplnit znaky veřejné podpory podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie. Každé konkrétní opatření proto bude nutné před jeho realizací individuálně posoudit z hlediska pravidel veřejné podpory.
Navrhované ustanovení § 19ab umožňuje České republice poskytnout státní záruku k pokrytí finančního rizika spojeného se zajištěním přijatelné míry návratnosti investic do vodíkové přepravní soustavy nebo vodíkové distribuční soustavy. Státní záruka může představovat veřejnou podporu zejména tehdy, pokud je poskytnuta za podmínek, které by příjemce nezískal za běžných tržních podmínek, a poskytuje mu selektivní hospodářskou výhodu.
Podmínkou poskytnutí státní záruky proto bude její soulad s pravidly veřejné podpory podle práva Evropské unie. Před uzavřením konkrétní záruční smlouvy bude posouzeno zejména, zda je záruka poskytována za tržních podmínek, zda lze využít některou z příslušných výjimek z oznamovací povinnosti, nebo zda je nezbytné opatření předem oznámit Evropské komisi a vyčkat jejího schválení. Státní záruka nebude poskytnuta ani čerpána v rozporu s přímo použitelnými předpisy Evropské unie upravujícími veřejnou podporu. Návrh nepředjímá využití režimu služby obecného hospodářského zájmu; jeho případné použití by vyžadovalo samostatné splnění příslušných podmínek práva Evropské unie.
9. Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Navrhovaná právní úprava mění práva a povinnosti provozovatelů energetické infrastruktury, obchodníků, dodavatelů a v dílčím rozsahu také zákazníků a konečných uživatelů. Posiluje zejména informační povinnosti, ochranu zákazníků při změnách smluvních podmínek a při vyřazování částí soustav, pravidla automatických náhrad, ochranu konečných uživatelů tepelné energie a procesní záruky při mimořádných opatřeních. Dopady na zákazníky budou převážně nepřímé a ochranné; nelze však vyloučit administrativní nebo cenové dopady vyvolané náklady na plnění nových povinností, které budou podléhat obecným pravidlům cenové regulace a ochrany spotřebitele. Plány vyřazování částí distribuční nebo přepravní soustavy samy o sobě nezakládají nárok na financování ze státního rozpočtu ani z rozpočtů územních samosprávných celků. Ekonomické dopady konkrétního záměru budou posuzovány v rámci schvalování příslušného plánu a v mezích pravidel cenové regulace.
10. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava nemá předpokládané přímé diskriminační nebo nepřiměřené sociální dopady. Posílení práv zákazníků a konečných uživatelů může mít pozitivní dopad zejména na domácnosti a zranitelné zákazníky. Současně nelze zcela vyloučit nepřímé dopady do cen regulovaných služeb nebo dodávek energie v důsledku nákladů na novou infrastrukturu a plnění nových povinností. Tyto dopady budou záviset na budoucím rozsahu investic a na rozhodování regulačních orgánů a budou muset být posuzovány při přijímání prováděcích a cenových opatření. Návrh nemá zvláštní negativní dopad na osoby se zdravotním postižením, národnostní menšiny ani na práva dětí. Z hlediska životního prostředí podporuje postupnou dekarbonizaci a rozvoj nízkouhlíkových plynů a vodíku.
11. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava nevyžaduje zpracování osobních údajů nad rámec stávající právní úpravy. Případné zpracování osobních údajů probíhá v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) a souvisejícími právními předpisy.
12. Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava nezvyšuje korupční rizika. Rozhodovací procesy jsou jasně vymezeny, podléhají zákonným lhůtám a soudnímu přezkumu, čímž je minimalizován prostor pro netransparentní postupy.
13. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nemá negativní dopady na energetickou bezpečnost státu. Vypuštění právní úpravy v § 3a až § 3e energetického zákona týkající se strategických celků je podrobně odůvodněno ve zvláštní části důvodové zprávy.
14. Zhodnocení dopadů na rodiny
Navrhovaná právní úprava nemá přímé dopady na rodiny.
15. Zhodnocení územních dopadů
Navrhovaná právní úprava nemá samostatné územní dopady. Návrh zákona neukládá obcím a krajům žádné nové přímé povinnosti. Realizace budoucích projektů vodíkové infrastruktury může v jednotlivých lokalitách vyžadovat územní řízení či povolovací procesy, avšak tato skutečnost vyplývá ze zvláštních předpisů (zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, v platném a účinném znění). Navrhovaná právní úprava tedy nemá na územní samosprávné celky ani samostatné fiskální dopady. Naopak může mít pozitivní územní dopady, zejména podporou rozvoje vodíkové infrastruktury v regionech a posílením regionální energetické soběstačnosti.
16. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se Zásadami digitálně přívětivé legislativy
Navrhovaná právní úprava je v souladu se Zásadami digitálně přívětivé legislativy, zejména podporou elektronické komunikace, využíváním datových schránek a digitalizací správních procesů, navíc nevyžaduje vznik duplicitních informačních systémů veřejné správy.
17. Informace dle zákona o regulaci lobbování
Návrh byl projednán v meziresortním připomínkovém řízení. Připomínky odboru kompatibility Úřadu vlády byly vypořádány zejména zpřesněním vykazování slučitelnosti s právem Evropské unie, doplněním CELEXových čísel, přepracováním rozdílových a srovnávacích tabulek, vyjasněním vztahu návrhu k jednotlivým předpisům Evropské unie a doplněním odůvodnění zásahů do základních práv, veřejné podpory a adaptačních opatření.
Při přípravě navrhované právní úpravy bylo postupováno v souladu se zákonem o regulaci lobbování. Při přípravě návrhu byly vedeny konzultace s dotčenými subjekty, zejména s ERÚ, provozovateli plynárenské a vodíkové infrastruktury a průmyslovými svazy a asociacemi. Veškeré relevantní kontakty byly vedeny transparentně a v zákonném rámci.
B. ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K poznámkám pod čarou č. 1 a 1a a k § 2 (Vymezení pojmů) novelizační body 1 až 26
Novelizační body 1 a 2 aktualizují souhrnné poznámky pod čarou č. 1 a 1a tak, aby odpovídaly aktuálním transponovaným směrnicím a přímo použitelným předpisům Evropské unie. Do výčtů se promítá zejména směrnice (EU) 2024/1788 a nařízení (EU) 2024/1789 a současně se odstraňují nebo nahrazují neaktuální odkazy.
Navrhované změny sjednocují a doplňují základní pojmosloví energetického zákona. Vymezují vodíkovou přepravní a distribuční soustavu, zásobník vodíku, jednotlivé vodíkové činnosti a související služby a současně zpřesňují hranici mezi částí plynárenské soustavy určenou pro běžné plyny a částí určenou pro vodík vysokého stupně čistoty. Jednoznačné definice jsou nezbytné pro správné určení práv a povinností účastníků trhu, licenčního režimu, přístupu k infrastruktuře a cenové regulace.
V odstavci 1 dochází k vypuštění definic pod písmeny e) až i), tj. definic vymezující
energeticky strategický celek,
účinnou míru kontroly nad energeticky strategickým celkem,
účinnou míru kontroly nad společností s účinnou mírou kontroly nad energeticky strategickým celkem,
vliv nad energeticky strategickým celkem,
nabytím vlivu nad energeticky strategickým celkem.
Vypuštění definic souvisí s vypuštěním právní úpravy v § 3a až 3e, které je níže zdůvodněno. V první definici odstavce 1 se doplňuje definice vymezeného území licence, do které se doplňuje nová licencovaná činnost – distribuce vodíku. Tak jako u jiných licencí na distribuci se počítá s tím, že bude mít teritoriální charakter, tj. bude udělována pro určité území. Teritoriální charakter licencí má zejména zabránit tomu, aby na jednom území vznikaly sítě různých distributorů, což by bylo neefektivní.
V odstavci 2 písm. a) (elektroenergetika) se vypouští závěrečné věty definic distribuční soustavy a přenosové soustavy, které legislativně nevhodně (na nevhodném místě) deklarují, že distribuční a přenosová soustava jsou zřizovány a provozovány ve veřejném zájmu. Tato skutečnost platí i nadále, ale je upravena komplexně pro všechny druhy licencovaných činnosti v § 2 odst. 2. Podobné definiční dovětky jsou vypuštěny ze všech definic v druhém odstavci i pro plynárenství a teplárenství, neboť dvojkolejnost právní úpravy působí v praxi už dlouhou dobu značné zmatky, neboť se z důvodu mnoha legislativních úprav nedaří zachovat jejich obsahovou shodu.
Nejvýznamnější změny jsou provedeny v definicích v oblasti plynárenství (odstavec 2 písm. b). Jak již bylo zdůrazněno v obecné části, vodík je plyn, tedy je jeho úprava logicky zařazena do plynárenství. Není nutné ani vhodné zavádět pro vodík další speciální část energetického zákona, kde by se řada věcí pouze opakovala, a to v mnoha případech počtvrté v rámci energetického zákona. Vodík jako plynná látka je podřazen pod definici plynu, tedy zejména v oblasti obchodování pak na vodík dopadne stejná obecná právní úprava energetického zákona týkající se plynárenství. Naopak z hlediska provozu vodíkových soustav, které se – byť částečně – od standardních plynárenských soustav pro zemní plyn liší, je nutné zavést speciální právní úpravu. Ustanovení týkající se provozování vodíkových soustav představuje speciální právní úpravu ve vztahu k obecné úpravě plynárenství.
Úprava definice distribuční soustavy reflektuje technologický vývoj související zejména s rozvojem výroby biometanu. S postupným připojováním výroben biometanu do plynárenské soustavy vzniká v některých oblastech potřeba zařazovat do distribučních soustav také kompresní stanice, které umožňují přizpůsobení tlakového režimu plynu a jeho vtláčení do soustavy. Změna definice proto zohledňuje skutečnost, že vzhledem ke zvyšujícímu se počtu výroben biometanu budou muset být i některé části distribučních soustav vybaveny kompresními stanicemi, a umožňuje jejich zahrnutí do distribuční soustavy.
Zásadní změna spočívá v nové systematice definice plynu. Plynem se nově rozumí veškeré druhy plynu včetně vodíku vysokého stupně čistoty, pokud jsou přepravovány, distribuovány nebo uskladňovány prostřednictvím zařízení plynárenské soustavy. Definice plynu se tak stává zastřešující množinou pro všechny druhy plynných energetických nosičů, přičemž vodík vysokého stupně čistoty představuje její podmnožinu. Současně je upřesněna definice vodíku vysokého stupně čistoty, kde se výslovně stanoví, že obsah vodíku musí být vyšší než 98 % objemových, přičemž je jednoznačně vymezeno, že tato hranice je stanovena objemově, nikoliv hmotnostně, a vztahuje se pouze na vodík přepravovaný, distribuovaný nebo uskladňovaný prostřednictvím zařízení plynárenské soustavy.
V návaznosti na tuto změnu bylo nutné rozšířit i definice plynovodu a plynovodní přípojky tak, aby výslovně zahrnovaly i zařízení určená pro vodík vysokého stupně čistoty. Obdobně dochází k rozšíření definice plynárenského zařízení, která nově zahrnuje i zařízení vodíkové přepravní soustavy, vodíkové distribuční soustavy a zásobníku vodíku, čímž se zajišťuje jednotný právní režim pro veškerou plynárenskou a vodíkovou infrastrukturu. U definice zásobníku plynu dochází k jejímu upřesnění tak, aby bylo výslovně stanoveno, že zásobníkem plynu není zařízení na uskladňování plynu provozované v rámci výrobny plynu.
Rozšíření definic se promítá rovněž do vymezení přímého a těžebního plynovodu, které nově zahrnuje i vztah k vodíkovým soustavám. Nové vymezení plynu se dále promítá do úpravy definice vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, která je rozšířena tak, aby zahrnovala i činnosti související s vodíkem vysokého stupně čistoty, včetně jeho přepravy, distribuce a uskladňování, a nově také zásobníky vodíku.
Zahrnutí vodíkové infrastruktury do právní úpravy si vyžádalo rovněž rozšíření definic volné kapacity a skladovací kapacity, které nyní zahrnují i kapacity vodíkové infrastruktury. Současně jsou zavedeny definice související služby vodíku, služby přepravy vodíku, služby vodíkové distribuční soustavy a služby uskladňování vodíku. Rozšíření právní úpravy o vodíkové přepravní a distribuční soustavy a zásobníky vodíku si tak vyžádalo zavedení samostatných definic těchto zařízení a činností, aby bylo jednoznačně vymezeno, které služby a povinnosti se vztahují ke každému typu vodíkové infrastruktury.
Nově je rovněž definován ostrovní potrubní systém jako soubor potrubních zařízení, technologických objektů, zařízení na výrobu plynu a souvisejících měřicích a řídicích prvků, který tvoří uzavřený provozní celek určený k výrobě a dopravě plynu na daném území a který není a nikdy nebyl provozně, technicky ani fyzicky propojen s plynárenskou soustavou České republiky ani se zahraniční plynárenskou soustavou. Tato definice reaguje na existenci lokálních energetických systémů, zejména v průmyslových areálech nebo jiných uzavřených provozních celcích, a jednoznačně je odlišuje od zařízení tvořících plynárenskou soustavu.
V oblasti teplárenství se upravuje definice konečného uživatele. Čl. 21 odst. 1 směrnice (EU) 2023/1791 vyžaduje, aby i konečným uživatelům, definovaným v čl. 2 odst. 53 směrnice (EU) 2023/1791, byla zajištěna určitá práva, zejména přístup k informacím, v jejichž důsledku mohou ovlivnit svou spotřebu tepelné energie, a přispět tak k naplnění sledovaných cílů. Je proto nezbytné osobu konečného uživatele vymezit. Stručně řečeno, konečným uživatelem je každá osoba, která není ve smluvním vztahu s dodavatelem tepelné energie a tepelnou energii odebírá pro vlastní spotřebu od osoby, která není dodavatelem tepelné energie. Typicky od zákazníka. Příkladem dodavatele tepelné energie je držitel licence na rozvod tepelné energie. Příkladem jeho zákazníka je bytové družstvo. Konečným uživatelem v takovém případě může být nájemce či podnájemce družstevního bytu nebo nebytového prostoru. Ani jeden z nich není ve smluvním vztahu s dodavatelem tepelné energie. První odebírá tepelnou energii od bytového družstva jako zákazníka. Druhý je ve smluvním vztahu s nájemcem.
K § 3 (Podnikání v energetických odvětvích) novelizační body 27 až 31
Navrhované změny upravují licenční a související procesní režim tak, aby zahrnoval nové činnosti v oblasti přepravy, distribuce a uskladňování vodíku a současně reagoval na poznatky aplikační praxe. Cílem je jednoznačně vymezit činnosti podléhající licenci, podmínky jejího udělení a změny a odstranit administrativní nebo výkladové nejasnosti, aniž by byla oslabena odborná způsobilost a bezpečnost provozu energetických zařízení.
Navrhované změny v § 3 představují především návazné úpravy vyplývající ze změn definic v § 2 odst. 2 písm. b), zejména z nového vymezení plynu, vodíku vysokého stupně čistoty a ostrovních potrubních systémů.
Současně dochází k významnému rozšíření předmětu podnikání v energetických odvětvích, a to o činnosti související s vodíkem. Nově se mezi činnosti podle odstavce 1 výslovně zařazuje přeprava vodíku vysokého stupně čistoty, distribuce vodíku vysokého stupně čistoty a uskladňování vodíku vysokého stupně čistoty. Tím se právní úprava přizpůsobuje rozvoji vodíkové energetiky a vytváří odpovídající regulatorní rámec pro vznik a provoz vodíkové infrastruktury.
Úprava licenčního režimu – v návaznosti na zavedení definice ostrovních potrubních systémů dochází k úpravě výjimek z licenčního režimu. Dosavadní právní úprava obsahovala výjimku z licenční povinnosti pro určité druhy plynů, zejména pro koksárenský plyn, propan, butan a jejich směsi a generátorový plyn. Tato výjimka je nově systematicky nahrazena koncepčním řešením založeným na vymezení ostrovního potrubního systému, který představuje uzavřený celek nepropojený s plynárenskou soustavou.
Navrhovaná úprava proto ruší dosavadní výjimku založenou na druhu plynu a nahrazuje ji obecnou výjimkou vztahující se na provozování ostrovních potrubních systémů. Nově tak licence není vyžadována pro provozování zařízení, která jsou součástí ostrovního potrubního systému.
Pro větší právní jistotu je současně výslovně stanoveno, že licence není vyžadována také pro prodej plynu na čerpacích stanicích za účelem plnění nádrže motorového vozidla. Tato činnost tak není považována za obchod s plynem ve smyslu licenčního režimu podle tohoto zákona, čímž se odstraňují dosavadní interpretační nejasnosti.
V návaznosti na rozšíření předmětu podnikání o vodíkové činnosti se rovněž zpřesňuje vymezení oprávnění jednotlivých držitelů licencí. Držitel licence na přepravu plynu, distribuci plynu a uskladňování plynu je nově výslovně oprávněn vykonávat tyto činnosti pouze ve vztahu k dosavadním druhům plynu, nikoliv k vodíku vysokého stupně čistoty, pro který se zavádí samostatné licenční tituly.
Současně se nově stanoví, že přeprava vodíku vysokého stupně čistoty, distribuce vodíku vysokého stupně čistoty a uskladňování vodíku vysokého stupně čistoty patří mezi činnosti uskutečňované ve veřejném zájmu. Tím se zajišťuje jejich postavení srovnatelné s ostatními klíčovými činnostmi energetické infrastruktury a umožňuje se uplatnění odpovídajících právních nástrojů, včetně možnosti omezení vlastnických práv pro účely realizace těchto staveb.
Navrhované změny v § 3 tak systematicky přizpůsobují licenční režim nové koncepci vymezení plynu a plynárenské infrastruktury. Současně zohledňují vznik nových typů energetických systémů, zejména lokálních ostrovních soustav, a rozvoj vodíkové energetiky, a zajišťují větší přehlednost, vnitřní ko
K § 3a až 3e (Souhlas s nabytím vlivu nad energeticky strategickým celkem) novelizační bod 32
Navrhuje se zrušení § 3a až 3e, které upravují institut souhlasu Ministerstva průmyslu a obchodu s nabytím vlivu nad energeticky strategickým celkem, včetně souvisejícího řízení, náležitostí žádosti, kritérií posouzení, právních následků nabytí vlivu bez souhlasu a mechanismu nabídky převodu České republice.
Důvodem pro zrušení této právní úpravy je skutečnost, že se v aplikační praxi ukázalo, že uvedená ustanovení de facto duplicitně upravují postupy, které jsou již komplexně řešeny právní úpravou prověřování zahraničních investic prováděných mimounijními subjekty a subjekty, které jsou ze zemí mimo EU ovládány, podle zákona č. 34/2021 Sb., o prověřování zahraničních investic. Tento zákon zavádí jednotný a systematický rámec pro posuzování investic z hlediska bezpečnosti a veřejného pořádku, včetně ochrany kritické infrastruktury a strategických odvětví, mezi něž energetika nepochybně patří. Investice směřující do subjektů energetické kritické infrastruktury a prováděné čistě unijními subjekty by měly být pokryty připravovanou novelou zákona č. 34/2021 Sb., a to do té míry, v jaké to umožní platný právní rámec. Tím by bylo nabytí vlivu nad energeticky strategickými celky pokryto i do budoucna.
K § 4 (Licence) novelizační body 33 až 35
Navrhované změny upravují licenční a související procesní režim tak, aby zahrnoval nové činnosti v oblasti přepravy, distribuce a uskladňování vodíku a současně reagoval na poznatky aplikační praxe. Cílem je jednoznačně vymezit činnosti podléhající licenci, podmínky jejího udělení a změny a odstranit administrativní nebo výkladové nejasnosti, aniž by byla oslabena odborná způsobilost a bezpečnost provozu energetických zařízení.
Navrhované změny v ustanovení § 4 reagují na koncepční úpravu pojmů v § 2 odst. 2 písm. b) energetického zákona, v němž dochází k systematickému rozlišení mezi vodíkem vysokého stupně čistoty a ostatními druhy plynů a k zavedení dalších pojmů souvisejících s rozvojem vodíkové infrastruktury.
V návaznosti na rozšíření předmětu podnikání v § 3 dochází k rozšíření okruhu licencovaných činností o nové licence, a to na přepravu vodíku vysokého stupně čistoty, distribuci vodíku vysokého stupně čistoty a uskladňování vodíku vysokého stupně čistoty. Tím se vytváří samostatný licenční rámec pro jednotlivé segmenty vodíkové infrastruktury. Názvy licencí jsou díky definicím daných činností zkráceny, tzn. neobsahují výraz „vodík vysokého stupně čistoty“.
Současně se nově výslovně stanoví, že licence na přepravu vodíku vysokého stupně čistoty má, obdobně jako licence na přenos elektřiny nebo licence na přepravu plynu, výlučný charakter pro celé území České republiky. To znamená, že tuto licenci může získat pouze jeden subjekt. Tento přístup odpovídá povaze přepravní infrastruktury jako přirozeného monopolu a zajišťuje jednotné a koordinované plánování a provoz vodíkové přepravní soustavy.
Podle odst. 5 se licence na výrobu elektřiny se udělují na 25 let, pak je nutno žádat o novou licenci. V současnosti (průběh roku 2026) končí první skupině výrobců licence z roku 2001 a další budou následovat. Jedná se často o větší energetické zdroje (teplárny apod.), které zpracovávají novou technickou dokumentaci apod. Zkušenost ukazuje, že pro tyto výrobce bývá náročné včas připravit podklady pro udělení nové licence a hrozí, že budou po určitou dobu bez licence. Jako vhodná se jeví úprava obdobná jako u obchodníků s elektřinou a plynem, kdy je-li o novou licenci včas požádáno, licence dosavadní se prodlužuje do doby rozhodnutí o licenci nové. Jelikož se jedná o fungující dlouhodobě provozované zdroje, nepovede navržené opatření k neodůvodněné dočasné výjimce z plnění podmínek udělení licence.
K § 5 (Podmínky udělení licence) novelizační body 36 až 41
Navrhované změny upravují licenční a související procesní režim tak, aby zahrnoval nové činnosti v oblasti přepravy, distribuce a uskladňování vodíku a současně reagoval na poznatky aplikační praxe. Cílem je jednoznačně vymezit činnosti podléhající licenci, podmínky jejího udělení a změny a odstranit administrativní nebo výkladové nejasnosti, aniž by byla oslabena odborná způsobilost a bezpečnost provozu energetických zařízení.
V odst. 3 jde jednak o terminologické upřesnění, kdy uvedené ustanovení zákona má řešit případ, že energetické zařízení je ve spoluvlastnictví, neboť současné znění je jazykově zavádějící a vede žadatele k předkládání či obstarávání zbytečných podkladů.
Druhou změnou se navrhuje částečně odstranění byrokratické zátěže – zmírnění požadavků na prokazování finančních předpokladů pro udělení licence pro provozovatele výkonově menších výroben elektřiny a zařízení pro ukládání elektřiny.
V odst. 5 nedávné změny uvedeného ustanovení vedly v praxi k problémům u obchodníků s elektřinou a plynem, kteří měli často ustanoveného odpovědného zástupce, který po změně zákona nesplňoval podmínky, ačkoliv tuto činnost dlouhodobě vykonával a měl tak velmi rozsáhlou praxi. V tomto směru se navrhuje větší diferenciace požadavků na vzdělání a praxi odpovědného zástupce pro jednotlivé licencované činnosti.
V odst. 11 návrh reaguje na poznatky v praxe, kdy od roku 2024 ve zvýšené míře dochází k zaměňování institutu ověřovacího provozu podle energetického zákona s postupy podle nařízení Komise (EU) 2016/631 ze dne 14. dubna 2016, kterým se stanoví kodex sítě pro požadavky na připojení výroben k elektrizační soustavě. Výrobci často mezi těmito procesy nerozlišují a podnikají bez licence v případě, kdy podmínky pro její udělení splňují, neboť nesprávně dovozují, že musí absolvovat ověřovací provoz podle odstavce 11 z důvodu, že probíhá ověření technologie pro účely připojení. Ověřovací provoz slouží pro zařízení, která nemohou z objektivních důvodů doložit podmínky pro udělení licence, netýká se ověření výrobny pro účely připojení k elektrizační soustavě. Navrhuje se upřesnění zmíněného institutu tak, aby znění zákona odráželo jeho původní smysl a účel.
K § 5a (Překážky udělení licence na obchod s elektřinou nebo plynem) novelizační bod 42
Navrhované změny upravují licenční a související procesní režim tak, aby zahrnoval nové činnosti v oblasti přepravy, distribuce a uskladňování vodíku a současně reagoval na poznatky aplikační praxe. Cílem je jednoznačně vymezit činnosti podléhající licenci, podmínky jejího udělení a změny a odstranit administrativní nebo výkladové nejasnosti, aniž by byla oslabena odborná způsobilost a bezpečnost provozu energetických zařízení.
Jde o legislativně-technickou opravu nadpisu ustanovení, která sjednocuje jeho gramatické znění s obsahem § 5a a terminologií užívanou v energetickém zákoně. Změna nemá věcný dopad na podmínky pro udělení licence ani na práva a povinnosti žadatelů.
K § 6 (Odpovědný zástupce) a k poznámce pod čarou č. 1d novelizační body 43 až 45
Navrhované změny upravují licenční a související procesní režim tak, aby zahrnoval nové činnosti v oblasti přepravy, distribuce a uskladňování vodíku a současně reagoval na poznatky aplikační praxe. Cílem je jednoznačně vymezit činnosti podléhající licenci, podmínky jejího udělení a změny a odstranit administrativní nebo výkladové nejasnosti, aniž by byla oslabena odborná způsobilost a bezpečnost provozu energetických zařízení.
Změny souvisejí s úpravou § 5 odst. 5. Návrh dlouhodobě reaguje na v praxi nevyjasněnou otázku, kdo má být odpovědným zástupcem držitele licence, především jaký musí být mezi ním a držitelem licence právní vztah a jakým způsobem dochází k jeho schvalování.
Novelizační bod 45 současně aktualizuje poznámku pod čarou č. 1d tak, aby odkazovala na aktuální označení informačního systému veřejné správy „rejstřík trestů a evidence přestupků“. Jde o legislativně-technickou aktualizaci bez věcného dopadu na podmínky výkonu funkce odpovědného zástupce.
K § 8 (Udělení licence) novelizační bod 46
Navrhované změny upravují licenční a související procesní režim tak, aby zahrnoval nové činnosti v oblasti přepravy, distribuce a uskladňování vodíku a současně reagoval na poznatky aplikační praxe. Cílem je jednoznačně vymezit činnosti podléhající licenci, podmínky jejího udělení a změny a odstranit administrativní nebo výkladové nejasnosti, aniž by byla oslabena odborná způsobilost a bezpečnost provozu energetických zařízení.
S ohledem na technologický vývoj a alternativní způsoby informování o držitelích licencí (online vyhledávač, open data) se jeví právní úprava zveřejňování držitelů licencí ve věstníku jako zastaralá a z hlediska průběžnosti informování o udělených licencích nepružná.
K § 9 (Změny rozhodnutí o udělení licence) novelizační body 47 a 48
Navrhované změny upravují licenční a související procesní režim tak, aby zahrnoval nové činnosti v oblasti přepravy, distribuce a uskladňování vodíku a současně reagoval na poznatky aplikační praxe. Cílem je jednoznačně vymezit činnosti podléhající licenci, podmínky jejího udělení a změny a odstranit administrativní nebo výkladové nejasnosti, aniž by byla oslabena odborná způsobilost a bezpečnost provozu energetických zařízení.
Návrh má za účel odstranit nejasnosti ve vztahu ke změnám licence individuálním a souhrnným, resp. změnám, k nimž dochází v rámci stávajících vymezených území. Předmětem změny je mj. konkrétně rozlišení mezi změnou spočívající v přidání nových zařízení a v odstranění stávajících. Zejména v případě, kdy jsou k síti připojení zákazníci, je nutné ukončení licencované činnosti řádně plánovat, komunikovat se zákazníky možnosti zajištění jejich energetických nároků a informovat ERÚ o situaci zákazníků, aby nemohlo dojít k odstranění části provozovaného zařízení bez dalšího. Krajním řešením pak může být uložení povinnosti nad rámec licence. Úprava se vztahuje nejen na odpojování zákazníků od plynárenských soustav, které zákon nově upravuje, ale i na oblasti elektroenergetiky a zejména teplárenství.
K § 10, poznámce pod čarou č. 20 a § 10d (Zánik licence a zákaz výkonu dispozičních práv) novelizační body 49 až 52
Doplněním § 10 odst. 12 se stanoví držiteli licence na výrobu tepelné energie, který po uplynutí doby platnosti licence nehodlá v licencované činnosti pokračovat, povinnost oznámit tuto skutečnost Energetickému regulačnímu úřadu nejpozději 6 měsíců před skončením licence. Obdobné použití § 10 odst. 4 a 6 umožní včasné posouzení dopadů ukončení činnosti na zásobování zákazníků a přijetí nezbytných opatření k ochraně jejich oprávněných zájmů.
Změny § 10d zpřesňují soukromoprávní následky výkonu dispozičních práv v rozporu se zákonným zákazem. Namísto dosavadní konstrukce se výslovně stanoví možnost dovolat se neplatnosti příslušného právního jednání. Návazně se upravuje odstavec 9 tak, aby odpovídal novému vymezení následků podle odstavce 8. Cílem je odstranit výkladové nejasnosti a posílit právní jistotu dotčených osob.
Novelizační bod 50 aktualizuje poznámku pod čarou č. 20: odkaz na zrušené nařízení (ES) č. 713/2009 se nahrazuje odkazem na platné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/942 o zřízení Agentury Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů.
K § 11 (Práva a povinnosti držitelů licencí) novelizační body 53 až 61
Úprava promítá vodíkové činnosti a související služby do obecných práv a povinností držitelů licencí a do pravidel ochrany zákazníků. Zajišťuje zejména řádné vyúčtování, dodržování standardů kvality, poskytování úplných údajů regulačnímu orgánu a transparentní informování o cenových podmínkách. Současně odstraňuje dílčí nedostatky zjištěné při aplikaci stávající právní úpravy.
Navrhované změny v ustanovení § 11 mají převážně terminologický a systematický charakter a vyplývají z nové úpravy definic v § 2 odst. 2 písm. b) energetického zákona.
V návaznosti na novou koncepci vymezení plynu dochází k systematickému rozlišení mezi souvisejícími službami v plynárenství a nově zavedeným pojmem související služby vodíku, které se vztahují k vodíku vysokého stupně čistoty. Zavedení této nové kategorie služeb reaguje na postupný rozvoj vodíkové infrastruktury a potřebu vytvořit samostatný regulatorní rámec pro činnosti spojené s přepravou, distribucí a uskladňováním vodíku.
Z uvedeného důvodu bylo nezbytné promítnout novou terminologii do příslušných ustanovení § 11 upravujících práva a povinnosti držitelů licencí, zejména do těch částí, které upravují vyúčtování dodávek energie, poskytování souvisejících služeb a poskytování informací zákazníkům.
Jedná se zejména o doplnění odkazů na související služby vodíku vedle dosavadních souvisejících služeb v elektroenergetice a plynárenství, a to například v ustanoveních upravujících vyúčtování, poskytování informací a vyřizování reklamací. Tím se zajišťuje, že povinnosti držitelů licencí se uplatní jednotně jak na služby spojené s vodíkem, tak i na služby související s ostatními druhy plynu. Tyto změny nemění obsah práv a povinností držitelů licencí, ale zajišťují jejich věcnou použitelnost i pro nově regulovanou oblast vodíkové infrastruktury.
Další změny spočívají v rozšíření výčtu držitelů licencí v ustanoveních týkajících se zajištění změny dodavatele a poskytování souvisejících služeb, kde jsou nově výslovně zahrnuti také držitelé licence na přepravu vodíku vysokého stupně čistoty a držitelé licence na distribuci vodíku vysokého stupně čistoty.
Tyto změny zajišťují plný soulad mezi úpravou licencovaných činností podle § 4 a ustanoveními upravujícími práva a povinnosti držitelů licencí podle § 11, a současně reflektují oddělení regulace a vodíku vysokého stupně čistoty a ostatních druhů plynu.
V odst. 1 písm. b) je účelem návrhu možnost ověřovat pravdivost a úplnost podkladů předkládaných pro účely cenové regulace.
V odst. 1 písm. f) se doplňuje v souladu s čl. 16 odst. 1 a 2 směrnice 2024/1788 ze dne 13. června 2024 o společných pravidlech pro vnitřní trh s plynem z obnovitelných zdrojů, se zemním plynem a s vodíkem povinnost poskytování bezplatné informace o vyúčtování dodávek plynu a souvisejících služeb v plynárenství. Analogická povinnost již platí pro dodávky elektrické energie.
V odst. 1 písm. h) se u vybraných standardů kvality mění princip poskytování náhrad (viz úprava § 24, § 25, § 30, § 58, § 59 a § 61), kdy podkladem pro jejich poskytnutí nebude žádost oprávněné osoby, ale samotné porušení standardu. Povinný subjekt bude na základě tohoto ustanovení povinen u vybraných standardů kvality realizovat náhradu v případě porušení standardu automaticky. Z tohoto důvodu se jeví jako vhodné konkrétnější úprava výčtu jednotlivých kategorií standardů.
V § 11 odst. 1 a § 20a odst. 4 se promítá změna odpovědnosti za zpracování zprávy o zabezpečení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu. Zákonem č. 87/2025 Sb. byla tato odpovědnost přesunuta z operátora trhu na provozovatele přenosové soustavy a provozovatele přepravní soustavy, avšak tato změna nebyla důsledně promítnuta do navazujících ustanovení. Návrh proto odstraňuje již neodpovídající povinnost držitelů licencí podle § 11 odst. 1 písm. q) poskytovat příslušné údaje operátorovi trhu.
S původní povinností operátora trhu zpracovávat zprávu o zabezpečení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu rovněž souvisí aktuálně platná povinnost operátora trhu zpracovávat a vést evidenci výroben elektřiny, kterým provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy stanovil termín a podmínky připojení, a poskytovat evidované údaje ministerstvu a úřadu. V souvislosti s odstraněním povinnosti zpracovávat zprávu o zabezpečení rovnováhy…, již nyní pro operátora trhu postrádají tyto informace relevanci.
V odstavci 5 se doplňuje legislativně správná úprava stávajícího ustanovení § 76 odst. 3 věta první. Jestliže jsou pravidla stanovená v § 11 aplikovatelná na držitele licence (bez dalšího rozlišení), je systematicky na místě, aby stejná problematika byla upravena ve stejném ustanovení.
V odst. 10 a 11 je aktuálně stanovena pouze povinnost poskytnout vyúčtování, v případech, kdy držitelé licence doklad o vyúčtování tvoří v rozporu s prováděcím předpisem, není takové jednání možno v rámci výkonu dozoru sankcionovat jako porušení zákona, ačkoliv účel zákona není naplněn. Navrhuje se proto náprava stávajícího stavu.
K § 11a a § 11cc (Smlouvy s pevnou cenou a smluvní pokuta) novelizační body 62 a 63
U smlouvy s pevnou cenou dodávky elektřiny nebo plynu, jejíž část je sjednána v proměnné výši, se doplňuje povinnost obchodníka před uzavřením smlouvy srozumitelně informovat spotřebitele nebo podnikající fyzickou osobu o způsobu určení proměnné části ceny, o rozsahu jejího vlivu na celkovou cenu a o riziku mimořádných výkyvů. Úprava reaguje na potřebu zvýšit transparentnost nabídek a umožnit zákazníkovi kvalifikovaně posoudit cenové riziko.
Návazně se v § 11cc upřesňuje výpočet nejvyšší přípustné smluvní pokuty. U uvedeného typu smlouvy se pro tento výpočet použije cena bez proměnné části, neboť její budoucí hodnota není při uzavření smlouvy předem přesně známa a její zahrnutí by mohlo vést k nepředvídatelné nebo nepřiměřené výši smluvní pokuty.
K § 12a (Dodavatel poslední instance) novelizační bod 64
Navrhované změny uvádějí dotčená ustanovení do souladu s novou koncepcí právní úpravy, promítají do nich nové subjekty, činnosti nebo postupy a odstraňují zjištěné legislativně-technické a aplikační nedostatky. Cílem je zajistit jednoznačnou, vzájemně provázanou a prakticky použitelnou úpravu.
V plynárenství může rovněž nastat situace, kdy obchodník vykupující plyn nebo vodík od výrobce pozbude oprávnění k výkupu, nebo u kterého nastala skutečnost podle § 12a, odst. (2.), písm. b). Co se týče nově objevujících se zařízení na ukládání energie se užití institutu dodavatele poslední instance v situaci, kdy obchodník vykupující nebo nakupující elektřinu pozbude oprávnění k dodávce nebo výkupu, nebo u kterého nastala skutečnost podle § 12a, odst. (2.), písm. b), neuplatňuje.
K § 16 (Působnost ministerstva) novelizační body 65 a 66
Navrhovaná úprava doplňuje působnost ministerstva a Energetického regulačního úřadu v návaznosti na vznik regulovaných vodíkových činností, plánování rozvoje soustav a nové povinnosti vyplývající z práva Evropské unie. Současně zpřesňuje postupy konzultace, schvalování, kontroly a získávání podkladů tak, aby byly kompetence jednotlivých orgánů jednoznačné a správní postupy účinné a předvídatelné.
Navrhované změny v ustanovení § 16 rozšiřují působnost Ministerstva průmyslu a obchodu jako ústředního orgánu státní správy pro energetická odvětví v návaznosti na nové instituty zaváděné touto novelou energetického zákona a na nové povinnosti vyplývající z právních předpisů Evropské unie.
Do § 16 odst. 2 se nově promítají kompetence ministerstva související zejména s rozvojem vodíkové přepravní soustavy a vodíkové infrastruktury.
První nová kompetence spočívá v tom, že ministerstvo uzavírá jménem České republiky smlouvu o poskytnutí státní záruky podle § 19ab. Tato státní záruka může být poskytnuta k pokrytí finančního rizika spojeného se zajištěním přijatelné míry návratnosti investic souvisejících s výstavbou vodíkové přepravní soustavy nebo vodíkové distribuční soustavy. Smyslem tohoto nástroje je vytvořit stabilní investiční prostředí pro rozvoj nové energetické infrastruktury v počáteční fázi rozvoje vodíkového trhu.
Další nová kompetence ministerstva souvisí s přijetím Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2026/261 ze dne 26. ledna 2026 o postupném ukončení dovozu ruského zemního plynu a přípravě postupného ukončení dovozu ruské ropy, zlepšení monitorování potenciálních energetických závislostí a o změně nařízení (EU) 2017/1938. Na základě tohoto přímo použitelného předpisu Evropské unie se stanoví, že dovoz plynu pocházejícího z Ruské federace nebo z ní přímo či nepřímo vyváženého může být uskutečněn pouze na základě povolení vydaného ministerstvem. Ministerstvo je proto zmocněno rozhodovat o povolení, změně nebo zrušení takového povolení a současně zpracovávat a předkládat Evropské komisi vnitrostátní plány diverzifikace.
Poslední nová kompetence ministerstva souvisí s novým institutem scénáře pro zpracování desetiletých plánů rozvoje plynárenských soustav. Tento scénář bude zpracovávat provozovatel přepravní soustavy a bude představovat základní analytický dokument pro následnou tvorbu desetiletých plánů rozvoje přepravní a distribuční soustavy. Ministerstvo je v této souvislosti určeno jako orgán, který ke scénáři vydává stanovisko, čímž je zajištěna koordinace rozvoje energetické infrastruktury s energetickou politikou státu.
Navrhovaná úprava tak rozšiřuje působnost ministerstva v oblastech strategického řízení rozvoje energetické infrastruktury, zajištění energetické bezpečnosti a implementace právních předpisů Evropské unie.
K § 17 (Energetický regulační úřad) novelizační body 67 až 75
Navrhovaná úprava doplňuje působnost ministerstva a Energetického regulačního úřadu v návaznosti na vznik regulovaných vodíkových činností, plánování rozvoje soustav a nové povinnosti vyplývající z práva Evropské unie. Současně zpřesňuje postupy konzultace, schvalování, kontroly a získávání podkladů tak, aby byly kompetence jednotlivých orgánů jednoznačné a správní postupy účinné a předvídatelné.
Navrhované změny v ustanovení § 17 rozšiřují působnost ERÚ v návaznosti na nové instituty zaváděné touto novelou energetického zákona, zejména v souvislosti s rozvojem vodíkové infrastruktury a s plánováním rozvoje plynárenských soustav.
Nově se v návaznosti na rozšíření okruhu licencovaných činností podle § 4 energetického zákona promítají tyto činnosti rovněž do působnosti ERÚ, a to tak, aby regulační rámec pokrýval nejen stávající činnosti v elektroenergetice a plynárenství, ale i nově zavedené činnosti v oblasti vodíkové infrastruktury (zejména přepravu, distribuci a uskladňování vodíku vysokého stupně čistoty). Tím se zajišťuje komplexní výkon regulace ve všech relevantních segmentech energetiky.
Nově se mezi kompetence ERÚ zařazuje projednávání a posuzování desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy a desetiletého plánu rozvoje distribuční soustavy. Současně se tato působnost výslovně rozšiřuje i na desetileté plány rozvoje vodíkové přepravní a vodíkové distribuční soustavy. ERÚ bude oprávněn tyto plány posuzovat z hlediska jejich souladu s právními předpisy a veřejným zájmem. Zjistí-li jejich rozpor s tímto zákonem nebo s veřejným zájmem, bude oprávněn uložit jejich změnu nebo požadovat odstranění zjištěných nedostatků. Cílem této úpravy je zajistit, aby plánování rozvoje energetických soustav probíhalo transparentně, hospodárně a v souladu s dlouhodobými potřebami energetického systému.
Další nová kompetence ERÚ spočívá ve zpracování a zveřejnění metodiky pro zjištění a posouzení tržní poptávky po rezervaci přepravních kapacit. Tato metodika bude využívána při posuzování návratnosti investic a úhrady nákladů souvisejících s rozvojem vodíkové přepravní soustavy, zejména při uplatnění postupů podle § 19aa a nástroje státní záruky podle § 19ab.
V návaznosti na zavedení nových pojmů a licencovaných činností dochází rovněž k systematickému doplnění působnosti ERÚ v oblasti rozhodování sporů, výkonu dozoru, schvalování pravidel provozu soustav a monitorování trhu tak, aby tyto činnosti výslovně zahrnovaly i vodíkové přepravní a distribuční soustavy a související infrastrukturu.
V § 17 odst. 11 dochází k rozšíření regulační působnosti ERÚ také na související službu vodíku, a to v návaznosti na novou definici této služby v § 2 odst. 2 písm. b) energetického zákona. Současně se regulační působnost rozšiřuje i na ceny služeb souvisejících s uskladňováním vodíku a na další činnosti vykonávané provozovateli vodíkové infrastruktury. Cílem této změny je zajistit, aby regulační rámec ERÚ pokrýval nejen dosavadní služby poskytované v rámci plynárenské soustavy, ale nově také služby spojené s vodíkovou infrastrukturou.
Navrhovaná právní úprava v odstavci 16 výslovně zakotvuje oprávnění ERÚ využívat údaje z evidence skutečných majitelů účastníků velkoobchodního trhu s energií registrovaných v Národním registru účastníků trhu s energiemi (CEREMP).
Evidence skutečných majitelů přestala být veřejně přístupná, a je tak nutné zajistit přístup ERÚ k této evidenci pro účely ověřování správnosti údajů při registraci účastníků trhu do CEREMP a pro výkon jeho kompetencí v rámci šetření podle Nařízení o velkoobchodním trhu s energií při zjišťování vzájemného propojení účastníků trhu.
Dálkový přístup k úplnému výpisu z evidence skutečných majitelů, včetně historických údajů, které byly vymazány nebo nahrazeny, je nezbytný zejména pro provádění hloubkové analýzy podnikových vztahů a posuzování propojení účastníků trhu v rámci podnikových skupin, a to včetně jejich skutečných majitelů.
Navrhované oprávnění má zásadní význam rovněž z hlediska mezinárodní spolupráce při šetřeních s přeshraničním prvkem, neboť v rámci Nařízení o velkoobchodním trhu s energií dochází ke koordinaci činností mezi vnitrostátními regulačními orgány a Agenturou pro spolupráci energetických regulátorů.
K § 17d (Poplatek na činnost Energetického regulačního úřadu) novelizační body 76 až 78
Poplatek na činnost ERÚ je dnes podle energetického zákona účtován měsíčně za každé odběrné místo zákazníka odebírajícího elektřinu.
Protože energetický zákon definuje zákazníka a odběrné místo pouze obecně (17. zákazníkem osoba, která nakupuje elektřinu pro své vlastní konečné užití v odběrném místě 6. odběrným místem místo, které je připojeno k přenosové nebo k distribuční soustavě a kde je instalováno odběrné elektrické zařízení jednoho zákazníka, v němž dochází ke spotřebě elektřiny, včetně měřicích transformátorů, do něhož se uskutečňuje dodávka elektřiny), je dnes nutné blíže specifikovat účtování ceny za provoz nesíťové infrastruktury (jejíž součástí je poplatek na činnost ERÚ) v cenovém výměru tak, aby bylo účtování podrobnější a pracovalo se situacemi, se kterými standardně účtování cen za související službu v elektroenergetice pracuje.
Skutečnost, zda reálně zákazník daný měsíc odebere nějaké množství elektřiny, nebo neodebere žádné množství elektřiny ze soustavy, pak není pro účtování ceny za provoz nesíťové infrastruktury relevantní, protože je platba navázána na pevný měsíční poplatek. Relevantní je, zda na základě znalostí odběrného místa má zákazník možnost odebírat elektřinu pro své vlastní konečné užití v odběrném místě. Pokud tedy zákazník má jakékoliv odběrné elektrické zařízení (jehož odběr se nedá označit za odběr pro technologickou vlastní spotřebu výrobce elektřiny, za odběr pro čerpání přečerpávacích vodních elektráren, odběr pro ukládání elektřiny a zpětnou dodávku elektřiny ze zařízení pro ukládání elektřiny do přenosové nebo distribuční soustavy nebo odběr pro krytí ztrát v přenosové nebo distribuční soustavě), má hradit cenu za provoz nesíťové infrastruktury (jejíž součástí je poplatek na činnost ERÚ) bez ohledu na to, zda došlo daný měsíc k nějakému odběru elektřiny.
Účtování, respektive rozlišování, kdo má reálně platit cenu za provoz nesíťové infrastruktury je s přibývajícími kategoriemi účastníků trhu a technologií stále složitější a méně transparentní, kdy účtování musí probíhat na základě informací ze smluv o připojení (např. zda uvede provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny, že má v odběrném místě připojený i jiný odběr, než je pro ukládání a zpětnou dodávku elektřiny apod). Navíc takové účtování závisí na správnosti, a hlavně aktuálnosti informací ve smlouvě o připojení.
Dále neexistuje zcela jednoznačná evidence odběrných míst, operátor trhu neeviduje odběrná místa, ale eviduje předávací místa. Zároveň není spravedlivé, aby cenu za nesíťovou infrastrukturu, respektive poplatek na činnost ERÚ hradili pouze zákazníci. ERÚ, operátor trhu nebo i Elektroenergetické datové centrum (kteří jsou všichni příjemci části ceny za nesítovou infrastrukturu) poskytují služby i výrobcům elektřiny nebo provozovatelům zařízení pro ukládání elektřiny a není důvod, aby se tito účastníci na úhradě souvisejících nákladů nepodíleli.
Z toho důvodu zákon mění systém účtování – nezpoplatňuje odběrná místa zákazníků, ale předávací místa zákazníků, výrobců elektřiny i zařízení pro ukládání elektřiny.
Tato změna významně zpřehlední a zjednoduší fakturaci ceny za nesíťovou infrastrukturu včetně poplatku na činnost ERÚ, nepovede k významným změnám ve výběru nebo zatížení účastníků trhu cenou za nesíťovou infrastrukturu – cena za nesíťovou infrastrukturu je pro rok 2026 stanovena ve výši 12,87 Kč/odběrné místo/měsíc (navíc náklady hrazené v ceně za nesíťovou infrastrukturu zůstanou stejné a rozloží se na nepatrně větší množinu účastníků trhu).
K § 17e (Zveřejňování a konzultace) novelizační body 79 až 84
Novelizační bod 79 nahrazuje nepřesnou formulaci o „schválení“ metodik a postupů obecnějším odkazem na povinnost konzultace stanovenou přímo použitelnými předpisy Evropské unie. Změna nemění rozsah pravomocí ERÚ podle konkrétních unijních aktů; u každé metodiky nebo postupu se nadále použije přesný procesní režim stanovený příslušným předpisem Evropské unie.
Navrhovaná úprava doplňuje působnost ministerstva a Energetického regulačního úřadu v návaznosti na vznik regulovaných vodíkových činností, plánování rozvoje soustav a nové povinnosti vyplývající z práva Evropské unie. Současně zpřesňuje postupy konzultace, schvalování, kontroly a získávání podkladů tak, aby byly kompetence jednotlivých orgánů jednoznačné a správní postupy účinné a předvídatelné.
Navrhovaná úprava ustanovení § 17e reaguje na potřebu zpřesnit rozsah konzultačních povinností ERÚ a současně odstranit duplicitní procesy při projednávání některých koncepčních dokumentů energetických soustav.
Dosavadní právní úprava ukládá ERÚ povinnost konzultovat mimo jiné také desetiletý plán rozvoje přenosové soustavy, desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy a plán rozvoje distribuční soustavy. Tyto dokumenty jsou však podle energetického zákona zpracovávány příslušnými provozovateli soustav, kteří jsou současně povinni zajistit jejich veřejnou konzultaci v rámci procesu jejich přípravy.
Navrhovaná změna proto vychází ze skutečnosti, že povinnost zajistit veřejnou konzultaci těchto plánů je již uložena přímo provozovatelům příslušných energetických soustav, a nově i provozovatelům vodíkové infrastruktury. Pokud by ERÚ následně prováděl další samostatnou konzultaci těchto dokumentů, vedlo by to k neúčelnému opakování téhož procesu bez přidané hodnoty pro účastníky trhu nebo veřejnost. Z tohoto důvodu se navrhuje vypustit desetiletý plán rozvoje přenosové soustavy, desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy a plán rozvoje distribuční soustavy z výčtu dokumentů, které ERÚ povinně konzultuje při výkonu své působnosti.
Tato změna sleduje zejména tyto cíle: odstranění duplicitních konzultačních procesů, snížení administrativní zátěže účastníků trhu i ERÚ, zpřehlednění konzultačních postupů v energetickém sektoru. Současně dochází k promítnutí nově zavedených licencovaných činností v oblasti vodíkové infrastruktury do okruhu dokumentů, které podléhají schvalování Energetickým regulačním úřadem, a tím i konzultačnímu režimu. V této souvislosti se rozšiřuje okruh tzv. řádů provozovatelů o Řád provozovatele vodíkové přepravní soustavy, Řád provozovatele vodíkové distribuční soustavy a Řád provozovatele zásobníku vodíku.
Toto rozšíření přímo souvisí se zavedením nových licencí podle § 4 a zajišťuje, aby i provoz vodíkové infrastruktury podléhal transparentním pravidlům a veřejné konzultaci obdobně jako v elektroenergetice a plynárenství. Na tuto změnu navazují také technické úpravy v odstavcích 4, 5 a 6, v nichž se vypouštějí odkazy na plány rozvoje soustav. Tyto odstavce upravují postup při uplatňování připomínek a jejich vypořádání v rámci konzultačního procesu. Vzhledem k tomu, že plány rozvoje soustav již nebudou předmětem konzultace vedené Energetickým regulačním úřadem podle tohoto ustanovení, je nezbytné odpovídajícím způsobem upravit i související procesní ustanovení.
Navrhovaná změna nemění povinnost veřejného projednání plánů rozvoje energetických soustav jako takovou, ale pouze vyjasňuje, že tato povinnost náleží primárně příslušným provozovatelům soustav, kteří tyto dokumenty zpracovávají a předkládají. ERÚ si i nadále zachovává pravomoc tyto plány posuzovat a schvalovat v rámci své regulační působnosti.
K § 18a (Šetření týkající se fungování trhů s elektřinou nebo plynem a rozhodování o uložení opatření) novelizační bod 85
Navrhovaná úprava doplňuje působnost ministerstva a Energetického regulačního úřadu v návaznosti na vznik regulovaných vodíkových činností, plánování rozvoje soustav a nové povinnosti vyplývající z práva Evropské unie. Současně zpřesňuje postupy konzultace, schvalování, kontroly a získávání podkladů tak, aby byly kompetence jednotlivých orgánů jednoznačné a správní postupy účinné a předvídatelné.
Vypuštěním podmínky, podle níž mohl Energetický regulační úřad uložit opatření obecné povahy pouze tehdy, nebyl-li k rozhodnutí příslušný Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se odstraňuje nejasná a v praxi obtížně použitelná kompetenční výluka. Změna umožňuje Energetickému regulačnímu úřadu vykonávat jeho zákonnou působnost v energetických odvětvích, aniž by tím byla dotčena působnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže podle zvláštních právních předpisů.
K § 19a až 19ab (Regulace cen, Posouzení návratnosti investic do vodíkové přepravní soustavy, Finanční riziko provozovatele vodíkové přepravní soustavy nebo provozovatele vodíkové distribuční soustavy) novelizační body 86 až 95
Navrhované změny v § 19a reagují zejména na systematické doplnění právní úpravy energetického zákona o oblast vodíkového hospodářství a na potřebu jasného oddělení regulace infrastruktury pro vodík vysokého stupně čistoty od infrastruktury určené pro ostatní druhy plynů. Dosavadní právní úprava vycházela z předpokladu, že související služby v plynárenství pokrývají veškerou plynárenskou infrastrukturu. S ohledem na vznik samostatných vodíkových soustav je však nutné výslovně rozlišit související služby v plynárenství a související služby vodíku.
Nově se proto výslovně doplňuje nejen samostatná kategorie související služby vodíku, ale také služba uskladňování vodíku, která reflektuje budoucí rozvoj vodíkové infrastruktury, přičemž její faktická aplikace se předpokládá v souladu s přechodnými ustanoveními zákona až od roku 2033. Navrhovaná úprava proto systematicky rozlišuje mezi regulací služeb poskytovaných v rámci stávající infrastruktury pro plyn a regulací služeb spojených s nově vznikající vodíkovou infrastrukturou. Z tohoto důvodu se výslovně stanoví, že související služba v plynárenství se vztahuje pouze k infrastruktuře dosavadních druhů plynu, zatímco infrastruktura pro vodík vysokého stupně čistoty je nově zahrnuta do samostatné kategorie související služby vodíku. Tomu odpovídá i doplnění ustanovení vymezujícího, co se rozumí cenou související služby vodíku. Tato cena zahrnuje cenu služby přepravy vodíku a cenu služby vodíkové distribuční soustavy, včetně ceny za činnosti operátora trhu a poplatku na činnost Energetického regulačního úřadu.
Současně se nově systematicky vymezuje i cenová regulace služby uskladňování vodíku, která doplňuje rámec regulace vodíkové infrastruktury o další klíčový segment a zajišťuje jeho budoucí regulatorní uchopení. Uvedená úprava navazuje na nové vymezení pojmů v § 2 odst. 2 písm. b) energetického zákona a zajišťuje systematickou návaznost jednotlivých ustanovení zákona upravujících cenovou regulaci. Současně se tím vytváří samostatný regulační rámec pro vodíkové přepravní a distribuční soustavy a zásobníky vodíku, který dosud právní úprava výslovně neobsahovala.
Zavádí se take možnost, aby ERÚ při regulaci ceny související služby vodíku dlouhodobě rozložil náklady, odpisy a přiměřený zisk tak, aby na rozvoj vodíkové přepravní nebo vodíkové distribuční soustavy přispívali také budoucí uživatelé soustavy. Navrhované řešení reflektuje specifika rozvoje vodíkových sítí, které jsou v počáteční fázi rozvoje a vyžadují značné investice při současně omezené počáteční poptávce po jejich využívání. Dlouhodobé rozložení uvedených položek přispívá k vytvoření stabilního a předvídatelného investičního prostředí a omezuje riziko nepřiměřeného zatížení prvních uživatelů těchto soustav.
Při stanovování regulovaných cen ERÚ nadále vychází z principů transparentnosti, předvídatelnosti a nediskriminace mezi účastníky trhu. V rámci své rozhodovací činnosti přitom zohledňuje rovněž strategické plánovací dokumenty, zejména desetileté plány rozvoje energetických soustav.
Nově se zpřesňuje, že ERÚ zohledňuje desetileté plány rozvoje přepravních soustav (v množném čísle), čímž se reflektuje existence více typů přepravní infrastruktury, včetně vodíkové přepravní soustavy. ERÚ proto při regulaci cen bere v úvahu desetileté plány rozvoje plynárenských soustav, požadavky na provozní zabezpečení přepravní soustavy i vodíkové přepravní soustavy, jakož i energetickou účinnost provozu těchto soustav. Tím se zajišťuje, že cenová regulace bude reflektovat dlouhodobé investiční potřeby infrastruktury a současně požadavky na bezpečný a efektivní provoz obou typů soustav.
Další změny mají převážně terminologický a legislativně-technický charakter a reagují na systematické úpravy zákona, zejména na předpokládanou existenci více přepravních soustav. Proto se v příslušných ustanoveních nahrazuje jednotné číslo pojmu „přepravní soustava“ množným číslem „přepravní soustavy“, což odpovídá nové koncepci oddělené infrastruktury pro zemní plyn a vodík.
Tato úprava zároveň zajišťuje soulad s dalšími ustanoveními energetického zákona, která nově předpokládají existenci více typů přepravní infrastruktury v plynárenství, včetně infrastruktury určené pro přepravu vodíku. Současně dochází k upřesnění ustanovení upravujícího možnost ERÚ rozhodnout o odlišném stanovení povolených výnosů a proměnných nákladů provozovatele distribuční soustavy, jejíž infrastruktura není přímo připojena k přepravní soustavě. Nově se výslovně vymezuje, že tento postup se vztahuje pouze na stávající plynárenskou infrastrukturu, a nikoliv na infrastrukturu vodíkovou, která podléhá samostatnému regulatornímu režimu.
Cílem této změny je zabránit výkladovým nejasnostem a zajistit jednoznačné oddělení regulačních přístupů k jednotlivým typům plynárenské a vodíkové infrastruktury. Navrhované změny tak přispívají k systematickému začlenění regulace vodíkové infrastruktury do právního rámce energetického zákona a současně zpřesňují vymezení jednotlivých regulovaných služeb v oblasti plynárenství a vodíkového hospodářství.
Zvláštní význam má zavedení samostatné regulace uskladňování vodíku, která doplňuje regulatorní rámec pro přepravu, distribuci a uskladňování vodíku vysokého stupně čistoty. Výroba vodíku zůstává součástí obecné licence na výrobu plynu. Navrhovaná úprava současně posiluje transparentnost a předvídatelnost cenové regulace v podmínkách postupné transformace energetického sektoru.
Odstavec 4 vymezuje cenu související služby vodíku jako cenu služby přepravy vodíku nebo služby vodíkové distribuční soustavy. Součástí této ceny je rovněž cena za činnosti operátora trhu a poplatek na činnost Energetického regulačního úřadu.
Navrhované ustanovení § 19aa zavádí mechanismus předběžného ověření návratnosti strategických investic do vodíkové přepravní soustavy. Cílem této úpravy je zajistit, aby rozhodnutí o výstavbě nebo významném rozšíření infrastruktury pro přepravu vodíku vysokého stupně čistoty bylo založeno na transparentním a objektivním posouzení skutečné tržní poptávky a ekonomické udržitelnosti takových investic.
Vodíková infrastruktura představuje nově vznikající segment energetického systému, jehož rozvoj je spojen s vysokými investičními náklady a současně s relativně nejistým tempem růstu poptávky v počátečních fázích rozvoje trhu. Z tohoto důvodu je nezbytné vytvořit regulační rámec, který umožní před přijetím konečného investičního rozhodnutí ověřit, zda existuje dostatečný zájem trhu o rezervaci přepravní kapacity pro vodík vysokého stupně čistoty a zda lze očekávat přiměřenou návratnost investic.
Zavedení tohoto mechanismu reaguje na skutečnost, že vodíková přepravní soustava představuje nový typ energetické infrastruktury, který je technologicky specifický a jehož budování probíhá v podmínkách dosud se formujícího trhu s vodíkem. Stanovení povinnosti předběžného ověření návratnosti investic proto směřuje k předcházení neefektivním nebo předčasným investicím do infrastruktury, pro niž by neexistovala dostatečná tržní poptávka.
Navrhované ustanovení proto ukládá osobě, která hodlá provozovat vodíkovou přepravní soustavu, nebo provozovateli vodíkové přepravní soustavy povinnost před rozhodnutím o strategické investici provést posouzení tržní poptávky po přepravní kapacitě a návratnosti investic. Tato povinnost se vztahuje zejména na případy výstavby nové vodíkové přepravní soustavy nebo její významné části, případně na podstatné rozšíření existující infrastruktury nebo převod aktiv podle příslušného evropského nařízení upravujícího vnitřní trh s plynem a vodíkem.
Navrhovaná úprava je současně v souladu s evropským regulačním rámcem pro rozvoj vodíkové infrastruktury, zejména s požadavky vyplývajícími z legislativního balíčku plyn–vodík, který předpokládá postupné a tržně orientované budování vodíkových soustav založené na prokazatelné poptávce po přepravních kapacitách. Součástí tohoto procesu je zveřejnění výzvy k předložení poptávek po rezervaci přepravní kapacity, která umožní potenciálním účastníkům trhu vyjádřit svůj zájem o využívání plánované infrastruktury. Tento postup je inspirován mechanismy známými z oblasti rozvoje plynárenské infrastruktury, zejména tzv. testy tržní poptávky používanými při rozvoji přeshraničních plynovodních projektů.
Metodiku posouzení tržní poptávky po vodíku zpracovává a zveřejňuje ERÚ. Metodika stanoví zejména parametry ekonomického testu, podmínky rezervace kapacity, pravidla pro vyhodnocení závaznosti předložených poptávek a náležitosti hodnotící zprávy. Tím je zajištěno jednotné a transparentní posuzování projektů vodíkové infrastruktury. Metodika ERÚ zároveň zajistí nediskriminační a jednotný postup při hodnocení jednotlivých projektů a umožní srovnatelné posuzování jejich ekonomické udržitelnosti.
Výsledkem posouzení je hodnotící zpráva, kterou osoba plánující investici předkládá Ministerstvu průmyslu a obchodu a ERÚ. Tato zpráva obsahuje vyhodnocení tržní poptávky, posouzení ekonomické návratnosti projektu a případně také harmonogram realizace investice včetně termínu přijetí konečného investičního rozhodnutí.
Navržená úprava přispívá k transparentnímu a ekonomicky odpovědnému rozvoji vodíkové infrastruktury a současně snižuje riziko realizace investic, které by nebyly podloženy reálnou poptávkou trhu. Tím se posiluje stabilita a předvídatelnost investičního prostředí v oblasti vodíkového hospodářství. Současně přispívá k lepší koordinaci rozvoje vodíkové infrastruktury s národními a evropskými plány rozvoje energetických sítí a s dlouhodobými cíli dekarbonizace energetiky a průmyslu.
Navrhované ustanovení § 19ab zavádí možnost poskytnutí státní záruky k pokrytí části finančního rizika spojeného s investicemi do vodíkové infrastruktury. Cílem této úpravy je vytvořit nástroj, který umožní snížit investiční rizika spojená s budováním vodíkových přepravních a distribučních soustav v období počátečního rozvoje trhu. Každý návrh na poskytnutí záruky bude obsahovat konkrétní vyhodnocení podmíněného závazku státu, jeho možného časového a rozpočtového dopadu a způsobu případného rozpočtového krytí v souladu s rozpočtovými pravidly. Případné plnění ze státní záruky se uskuteční prostřednictvím rozpočtové kapitoly Ministerstva průmyslu a obchodu.
Vodíková infrastruktura je klíčovým předpokladem pro rozvoj vodíkového hospodářství a pro postupnou dekarbonizaci energetiky a průmyslu. Současně však jde o infrastrukturu, jejíž výstavba je kapitálově velmi náročná a jejíž ekonomická návratnost může být v počátečních fázích vývoje trhu nejistá. Bez odpovídajících nástrojů sdílení rizik by proto mohlo docházet k odkládání nebo úplnému nerealizování strategicky významných projektů.
Navrhovaná právní úprava proto umožňuje, aby Česká republika poskytla státní záruku provozovateli vodíkové přepravní soustavy nebo provozovateli vodíkové distribuční soustavy. Státní záruka může sloužit k pokrytí části finančního rizika spojeného se zajištěním přiměřené návratnosti investic a nákladů souvisejících s výstavbou a provozem těchto soustav. Případné plnění ze státní záruky představuje výdaj kapitoly 322 – Ministerstvo průmyslu a obchodu a bude hrazeno v rámci této kapitoly.
Tento nástroj je koncipován jako prostředek sdílení investičního rizika mezi investorem a státem v situaci, kdy by čistě tržní mechanismy nebyly schopny zajistit ekonomickou realizovatelnost strategických infrastrukturních projektů. Státní záruka se poskytuje na základě písemné smlouvy uzavřené mezi Českou republikou, zastoupenou Ministerstvem průmyslu a obchodu, a příslušným provozovatelem infrastruktury. Podrobnosti poskytování státní záruky stanoví vláda nařízením. Toto nařízení upraví zejména maximální rozsah státní záruky, podmínky jejího poskytnutí a dobu, po kterou může být státní záruka poskytována.
Navržené řešení umožňuje flexibilně reagovat na vývoj trhu s vodíkem a současně zachovává dostatečný prostor pro stanovení konkrétních parametrů podpory prostřednictvím nařízení vlády. Tím je zajištěno, že systém podpory může být přizpůsoben aktuálním potřebám rozvoje vodíkové infrastruktury a současně zůstává pod kontrolou vlády.
Navržený mechanismus musí být v každém jednotlivém případě posouzen podle pravidel Evropské unie pro státní záruky a veřejnou podporu. Záruka bude přednostně nastavena tak, aby odpovídala tržním podmínkám a nevytvářela hospodářskou výhodu. Pokud by konkrétní parametry naplnily znaky veřejné podpory podle čl. 107 odst. 1 SFEU, může být záruka poskytnuta pouze na základě použitelného režimu slučitelné podpory nebo po předchozím oznámení a schválení Evropskou komisí podle čl. 108 odst. 3 SFEU. Návrh sám o sobě neurčuje, že půjde o službu obecného hospodářského zájmu.
K § 19c (Hodnoty parametrů cenové regulace) novelizační body 96 a 97
Navrhované změny vytvářejí ucelený rámec cenové regulace vodíkových služeb. Vymezují obsah ceny související služby vodíku, umožňují rozložení nákladů v čase mezi současné a budoucí uživatele, promítají vodíkové subjekty do regulačních mechanismů a zpřesňují postup při mimořádných tržních situacích. Cílem je zajistit přiměřené financování vznikající infrastruktury při zachování transparentnosti a ochrany uživatelů soustav.
Navrhované změny v ustanovení § 19c navazují na systematické rozšíření právní úpravy energetického zákona o oblast vodíkového hospodářství a promítají tuto skutečnost do procesu stanovování parametrů cenové regulace.
Dosavadní právní úprava vycházela z existence tradičních segmentů energetických odvětví, zejména elektroenergetiky a plynárenství. Nově se proto výslovně doplňuje související služba vodíku jako samostatná regulovaná oblast, pro kterou ERÚ stanoví hodnoty parametrů cenové regulace, čímž se zajišťuje její plnohodnotné začlenění do regulatorního rámce.
V návaznosti na zavedení nových licencovaných činností v oblasti vodíkové infrastruktury dochází k rozšíření okruhu regulovaných subjektů. Nově se mezi subjekty, pro které ERÚ stanoví hodnoty parametrů, výslovně zařazuje provozovatel vodíkové přepravní soustavy a provozovatel vodíkové distribuční soustavy. Tato úprava reflektuje skutečnost, že vodíková infrastruktura představuje samostatný segment energetického trhu, který vyžaduje specifický regulační přístup.
Současně se zpřesňuje terminologie tak, aby zahrnovala jak distribuční soustavy pro zemní plyn, tak vodíkové distribuční soustavy, a odpovídala tak nové systematice zákona vycházející z paralelní existence plynárenské a vodíkové infrastruktury. Tím se zajišťuje jednotnost právní úpravy a předchází se výkladovým nejasnostem při aplikaci cenové regulace.
Navrhovaná úprava zachovává dosavadní princip, podle něhož ERÚ stanoví hodnoty parametrů cenové regulace pro regulační období i pro jednotlivé regulované roky, a to v souladu s metodikou cenové regulace. Rozšíření věcného rozsahu ustanovení o vodíkový sektor tak nemění základní mechanismus regulace, ale pouze jej rozšiřuje na nové typy infrastruktury a služeb.
Zachována zůstává i lhůta pro stanovení hodnot parametrů do 30. září. Zvláštní časové pravidlo pro provozovatele přepravní soustavy navazuje na přímo použitelnou unijní úpravu tarifní regulace plynárenských přepravních soustav, zejména na nařízení Komise (EU) 2017/460, kterým se zavádí kodex sítě harmonizovaných struktur přepravních sazeb pro zemní plyn. Novelizační body 92 a 93 však věcně rozšiřují § 19c především o související služby vodíku a o provozovatele vodíkové přepravní a distribuční soustavy.
Navrhované změny tak přispívají k plnému promítnutí vodíkového hospodářství do systému cenové regulace a zajišťují, aby ERÚ disponoval odpovídajícími nástroji pro regulaci všech relevantních částí energetické infrastruktury. Současně posilují transparentnost a systematičnost regulačního rámce v podmínkách postupné transformace energetického sektoru.
K § 19d (Mimořádná tržní situace) novelizační bod 98
Navrhované ustanovení vymezuje postup pro případy regionální nebo celounijní krize v oblasti cen elektřiny nebo zemního plynu. V oblasti elektřiny jde zejména o krizový rámec podle čl. 66a až 66c směrnice (EU) 2019/944, ve znění směrnice (EU) 2024/1711; v oblasti zemního plynu o čl. 5 směrnice (EU) 2024/1788. Za mimořádnou tržní situaci se považuje pouze stav formálně vyhlášený na úrovni Evropské unie nebo její části podle příslušného unijního aktu. Každé konkrétní vnitrostátní opatření musí respektovat věcný a časový rozsah tohoto aktu, zásadu proporcionality a zákaz diskriminace.
Samotné obecné vymezení mimořádné tržní situace veřejnou podporu nezakládá. Konkrétní kompenzační, cenové nebo selektivní opatření přijaté v této situaci však musí být vždy samostatně posouzeno podle čl. 107 a 108 SFEU, zejména pokud by bylo financováno ze státních prostředků nebo poskytovalo výhodu určité skupině podniků.
Cílem této změny je zajistit jednoznačné provázání vnitrostátní právní úpravy s krizovými mechanismy stanovenými právem Evropské unie. V případě, že bude na úrovni Evropské unie vyhlášena krizová situace v oblasti cen energií, bude tato skutečnost automaticky považována za mimořádnou tržní situaci také podle energetického zákona. Tím se vytváří právní základ pro rychlou reakci vlády prostřednictvím nástrojů stanovených v tomto ustanovení, zejména možnosti stanovit ceny elektřiny nebo plynu dodávaného zákazníkům nebo jiným účastníkům trhu.
Zakotvení přímé vazby na akty Evropské unie současně posiluje právní jistotu a předvídatelnost, neboť vznik mimořádné tržní situace je nově navázán na objektivně zjistitelná rozhodnutí přijatá na unijní úrovni. Současně se upřesňuje věcný rozsah použití tohoto institutu. Nově se výslovně stanoví, že institut mimořádné tržní situace se vztahuje pouze na trhy se zemním plynem a elektřinou, a nikoliv na trh s vodíkem vysokého stupně čistoty.
Toto vymezení reflektuje skutečnost, že trh se zemním plynem a elektřinou je v rámci Evropské unie dlouhodobě rozvinutým a plně fungujícím trhem s odpovídající tržní strukturou a existujícími krizovými mechanismy. Naproti tomu trh s vodíkem vysokého stupně čistoty se nachází v počáteční fázi rozvoje a dosud nedisponuje srovnatelnou tržní strukturou ani regulatorními nástroji. Článek 5 směrnice (EU) 2024/1788 počítá pouze s krizemi v oblasti cen zemního plynu, tudíž neexistuje unijní mechanismus vyhlášení krize v oblasti cen vodíku, na který by mohla navazovat úprava mimořádné tržní situace v českém právním řádu. Z tohoto důvodu se navrhuje výslovné vyloučení aplikace tohoto institutu na vodíkový sektor, čímž se předchází možným výkladovým nejasnostem a současně se zamezuje nepřiměřeným zásahům do vznikajícího trhu s vodíkem.
Navrhovaná úprava proto jednoznačně vymezuje rozsah použití tohoto institutu tak, aby odpovídal aktuálnímu stavu vývoje energetických trhů a současně zajistil právní jistotu při aplikaci krizových opatření v energetice. Zároveň se tím potvrzuje, že regulatorní přístup k vodíkovému hospodářství je koncipován odděleně a s ohledem na jeho specifika a fázi rozvoje, což je promítnuto i v dalších ustanoveních zákona. Omezení působnosti tohoto institutu je systematicky i věcně odůvodněné, neboť respektuje současnou fázi rozvoje trhu s vodíkem, a současně ponechává prostor pro případnou budoucí úpravu, pokud by to odpovídalo vývoji unijní regulace nebo rozvoji tohoto trhu.
K § 20 (Regulační výkazy) novelizační body 99 až 103
Navrhované změny v § 20 mají převážně systematický a legislativně-technický charakter a reagují na novou koncepci licencování v oblasti přepravy plynných energetických médií podle § 4 energetického zákona. Do okruhu subjektů podléhajících povinnostem v oblasti regulačních výkazů se proto promítají rovněž držitelé licencí na přepravu vodíku, distribuci vodíku a uskladňování vodíku. Úprava zajišťuje, aby měl Energetický regulační úřad k dispozici úplné a vzájemně porovnatelné podklady pro výkon regulace a dohledu také v nově upravovaném vodíkovém odvětví.
Navrhované změny v § 20 mají převážně systematický a legislativně-technický charakter a reagují na novou koncepci licencování v oblasti přepravy plynných energetických médií podle § 4 energetického zákona.
Nová právní úprava vedle dosavadních licencovaných činností výslovně zavádí samostatné licence pro přepravu vodíku a nově také pro uskladňování vodíku, čímž dochází k rozšíření spektra regulovaných činností v oblasti energetické infrastruktury. Z tohoto důvodu je nezbytné odpovídajícím způsobem upravit i ustanovení týkající se účetního oddělení jednotlivých licencovaných činností a předkládání regulačních výkazů ERÚ, aby bylo zajištěno, že povinnosti držitelů licencí budou odpovídat nové struktuře licencovaných činností.
V odstavcích 1, 2 a 6 proto dochází k terminologickému a systematickému doplnění nových licencovaných činností v oblasti vodíkové infrastruktury. Nově se mezi regulované činnosti výslovně zařazuje přeprava vodíku, distribuce vodíku a uskladňování vodíku, a to ve všech relevantních ustanoveních upravujících vedení odděleného účetnictví, zveřejňování smluvních vztahů a předkládání regulačních výkazů.
Cílem těchto změn je zajistit, aby se povinnosti vedení odděleného účetnictví, zveřejňování vybraných smluvních vztahů a předkládání regulačních výkazů vztahovaly rovněž na držitele licencí v oblasti vodíkového hospodářství.
V odstavci 1 je proto mezi subjekty, které jsou povinny vést v účtovém rozvrhu oddělené účty pro jednotlivé licencované činnosti, doplněn držitel licence na přepravu vodíku a držitel licence na uskladňování vodíku. Současně se rozšiřuje povinnost odděleného účetního sledování také na distribuci vodíku, čímž se zajišťuje komplexní pokrytí celého hodnotového řetězce vodíkové infrastruktury. Účelem této úpravy je zajistit transparentní oddělení nákladů, výnosů, aktiv a pasiv jednotlivých regulovaných činností a zabránit křížovým subvencím mezi tradičními činnostmi v plynárenství a nově vznikajícími činnostmi v oblasti vodíkové infrastruktury.
V odstavci 2 se obdobně rozšiřuje okruh držitelů licencí, kteří jsou povinni uvádět v příloze účetní závěrky vybrané smluvní vztahy uzavírané s osobami ze stejného holdingu nebo podnikatelského seskupení. Doplnění držitelů licencí v oblasti vodíkové infrastruktury zajišťuje, že pravidla transparentnosti a kontroly vztahů uvnitř podnikatelských seskupení se uplatní i na nové segmenty energetického trhu.
V odstavci 6 se rozšiřuje výčet držitelů licencí, kteří jsou povinni sestavovat a předkládat ERÚ regulační výkazy. I v tomto případě jde o systematické doplnění držitelů licencí na přepravu vodíku, distribuci vodíku a uskladňování vodíku, aby regulační dohled ERÚ prostřednictvím regulačních výkazů pokrýval všechny relevantní části energetické infrastruktury. Současně dochází k promítnutí nové licencované činnosti uskladňování vodíku i do dalších ustanovení § 20, čímž se zajišťuje její plnohodnotné zahrnutí do systému regulatorního reportingu.
V odstavci 8 dochází k upřesnění povinností v případě udělení výjimky z povinnosti horizontálního oddělení provozovatele vodíkové přepravní soustavy. Nově se výslovně stanoví povinnost odděleného účetního sledování činností přepravy plynu a přepravy vodíku vysokého stupně čistoty, a to po dobu trvání této výjimky. Tato úprava je nezbytná pro zachování transparentnosti nákladů a výnosů jednotlivých činností i v případě, kdy dochází k určité formě integrační výjimky, a umožňuje ERÚ účinně kontrolovat nedochází-li ke křížovým subvencím.
Navržené změny tak zajišťují terminologickou a systematickou návaznost na novou právní úpravu licencí v oblasti plynárenství a vodíkového hospodářství, přičemž nedochází ke změně věcného rozsahu regulatorních povinností, ale k jejich rozšíření na nové typy licencovaných činností. Zásadním přínosem je plné zahrnutí vodíkové infrastruktury, včetně její přepravy, distribuce a uskladňování, do systému regulačních výkazů a účetního oddělení, což je nezbytné pro zajištění transparentního a nediskriminačního fungování trhu. Úprava současně přispívá k zachování transparentnosti účetního oddělení regulovaných činností a umožňuje ERÚ vykonávat účinný regulační dohled nad náklady a výnosy jednotlivých segmentů energetické infrastruktury.
K § 20a (Operátor trhu) novelizační body 104 až 108
Postavení operátora trhu (OTE) v oblasti záruk původu je zcela jedinečné a nezastupitelné. Činnost a postavení OTE by tak neměly být pouze součástí uživatelských manuálů, ale součástí obchodních podmínek OTE, které podléhají schvalování ERÚ. Doplňují se proto obchodní podmínky pro evidenci záruk původu energie do kategorie obchodních podmínek schvalovaných regulátorem (pro elektroenergetiku a pro plynárenství). Nediskriminační a spravedlivé nastavení procesů v oblasti záruk původu je důležité nejen pro samotné účastníky trhu a OTE, ale i pro samotný stát, neboť výnosy z aukcí státních záruk původu jsou jedním ze zdrojů financování provozní podpory podporovaných zdrojů (OZE, KVET...).
S původní povinností operátora trhu zpracovávat zprávu o zabezpečení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu rovněž souvisí aktuálně platná povinnost operátora trhu zpracovávat a vést evidenci výroben elektřiny, kterým provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy stanovil termín a podmínky připojení, a poskytovat evidované údaje ministerstvu a úřadu. V souvislosti s odstraněním povinnosti zpracovávat zprávu o zabezpečení rovnováhy…, již nyní pro operátora trhu postrádají tyto informace relevanci.
K § 20c (Některé požadavky na členství a opatření na ochranu členů společenství) novelizační bod 109
Vzhledem k pravidlu uvedenému v odst. 7, dle kterého člen společenství s hlasovacími právy nemůže na nejvyšším orgánu vykonávat hlasovací právo s hlasy převyšujícími 10 % všech hlasů ve společenství, zůstalo zcela nevyjasněno, jak postupovat ve společenství, které má méně než 10 členů.
V praxi si žadatelé vykládají právní úpravu velmi restriktivně a aplikují na taková společenství nerovnoměrné rozložení hlasovacích práv ve společenství, což působí řadu problémů a naráží na výchozí záměr postavit společenství na demokratických principech, rovnosti postavení jeho členů, pluralitě členství a nemožnosti koncentrace hlasů u jednoho nebo několika málo členů s hlasovacími právy.
Explicitní stanovení pravidla stejného obsahu členství všech členů u společenství, které novela zavádí, má za cíl vyřešit výkladové nejasnosti a odpovídá též původnímu záměru podstaty společenství.
K § 20d (Registrace společenství) novelizační bod 110
Navrhované změny uvádějí dotčená ustanovení do souladu s novou koncepcí právní úpravy, promítají do nich nové subjekty, činnosti nebo postupy a odstraňují zjištěné legislativně-technické a aplikační nedostatky. Cílem je zajistit jednoznačnou, vzájemně provázanou a prakticky použitelnou úpravu.
V praxi se objevují případy, kdy zakladatelské právní jednání společenství neodpovídá všem požadavkům energetického zákona, zejména pravidlům pro rozložení hlasovacích práv, avšak Energetický regulační úřad nemůže tuto skutečnost při registraci společenství zohlednit, neboť soulad zakladatelského právního jednání s těmito požadavky dosud není výslovnou podmínkou registrace. Navrhuje se proto rozšířit podmínky registrace společenství tak, aby Energetický regulační úřad mohl při registraci posoudit, zda je zakladatelské právní jednání v souladu s § 20c odst. 1 a 7 energetického zákona, a v případě zjištěného nesouladu vyžadovat jeho odstranění. Cílem je zabránit registraci společenství, jejichž vnitřní uspořádání odporuje zákonným požadavkům, a zajistit řádné a transparentní nastavení hlasovacích práv již při vzniku společenství.
K § 22 (Účastníci trhu s elektřinou) novelizační bod 111
Navrhované změny uvádějí dotčená ustanovení do souladu s novou koncepcí právní úpravy, promítají do nich nové subjekty, činnosti nebo postupy a odstraňují zjištěné legislativně-technické a aplikační nedostatky. Cílem je zajistit jednoznačnou, vzájemně provázanou a prakticky použitelnou úpravu.
Změna v odst. 3 reaguje na skutečnost, že podle § 35 energetického zákona může ministerstvo za podmínek a postupem podle čl. 21 Nařízení o vnitřním trhu s elektřinou vydat opatření obecné povahy, kterým zavede kapacitní mechanismus a stanoví podmínky účasti v kapacitním mechanismu, dobu trvání a další podmínky kapacitního mechanismu podle čl. 22 Nařízení o vnitřním trhu s elektřinou. Cena související služby je vybírána od jednotlivých odběratelů prostřednictvím smluv uzavíraných mezi odběrateli a dodavateli elektřiny a následně putuje na základě smluv uzavíraných mezi dodavateli elektřiny a provozovateli soustav k provozovatelům soustav. Ustanovení § 22 odst. 3 řeší situace, kdy nedochází k uzavření smlouvy o distribuci, tedy absentuje smluvní povinnost uhradit příslušnou regulovanou cenu elektřiny. V souvislosti se zavedením ceny kapacitního mechanismu v § 19a odst. 2 je proto doplněno i toto ustanovení.
K § 23 (Výrobce elektřiny) novelizační body 112 a 113
Navrhovaná úprava reaguje na potřebu zajistit bezpečnou instalaci a provoz malých výroben elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, zejména fotovoltaických systémů, i v případech, kdy jejich realizace nepodléhá standardnímu povolovacímu procesu podle stavebních předpisů. Dosavadní odkaz na samostatnou prováděcí vyhlášku se nahrazuje přímo zákonem stanovenými povinnostmi výrobce elektřiny.
Výrobce elektřiny provozující výrobnu elektřiny z obnovitelného zdroje energie s instalovaným výkonem do 100 kW bude povinen před zahájením instalace zajistit zpracování realizační dokumentace a uchovávat ji po celou dobu životnosti výrobny. Dokumentace musí obsahovat popisnou a výkresovou část, technické řešení elektrického zařízení zpracované odborně způsobilou osobou, zhodnocení podmínek požární bezpečnosti zpracované osobou autorizovanou v oboru požární bezpečnost staveb a posouzení souladu navrhovaného řešení s právními předpisy upravujícími požární ochranu, bezpečnost vyhrazených technických zařízení a požadavky na výstavbu.
U výrobny tvořené fotovoltaickým systémem musí být požární bezpečnost posouzena též s přihlédnutím k technické normě upravující požární bezpečnost fotovoltaických systémů. Technická norma zde nepředstavuje jediný ani samostatný právní základ povinnosti, ale odborné vodítko používané vedle závazných požadavků právních předpisů. Úprava tak dopadá obecně na malé výrobny z obnovitelných zdrojů a současně zohledňuje specifická požární rizika fotovoltaických zařízení.
V návaznosti na přesun základních bezpečnostních požadavků přímo do zákona se ruší dosavadní zmocnění k vydání vyhlášky č. 114/2023 Sb., o požadavcích na bezpečnou instalaci výrobny elektřiny využívající obnovitelné zdroje energie s instalovaným výkonem do 50 kW, a tato vyhláška se zrušuje. Nedochází tím k oslabení požadavků na bezpečnost; naopak se jejich základní obsah rozšiřuje na výrobny do 100 kW a stanoví přímo v energetickém zákoně.
Porušení povinnosti zajistit a uchovávat realizační dokumentaci je návazně zahrnuto mezi přestupky držitele licence. Tím se zajišťuje vymahatelnost nově stanovených povinností.
Další změny § 23 zpřesňují pravidla provozu výroben elektřiny v režimu ověřování technologie a souladu s nařízením Komise (EU) 2016/631. Provoz výrobny, pro kterou nebylo vydáno dočasné nebo konečné provozní oznámení, se po uplynutí zákonem stanovené doby zakazuje, není-li dohodnuta delší doba ověřovacího provozu. Účelem je zabránit dlouhodobému provozování výroben bez dokončení procesu ověření jejich souladu s technickými požadavky připojení.
U výroben elektřiny z plynu o celkovém instalovaném výkonu 100 MW a více, které jsou stavbou pro energetickou bezpečnost, se dále zavádí povinnost poskytovat ministerstvu informace o skutečnostech, jež by mohly ohrozit základní bezpečnostní zájmy České republiky. Tato povinnost umožní včasnou reakci státu na bezpečnostní rizika spojená s provozem strategicky významných zdrojů.
K § 23a (Obchodník s elektřinou) novelizační bod 114
Doplnění výslovně stanoví, že zaregistrováním u operátora trhu se obchodník s elektřinou stává registrovaným účastníkem trhu. Úprava odstraňuje výkladovou nejasnost ohledně okamžiku vzniku tohoto postavení a zajišťuje jednoznačnou návaznost registrace na práva a povinnosti obchodníka při účasti na trhu s elektřinou.
K § 24 (Provozovatel přenosové soustavy) a k poznámce pod čarou č. 4d novelizační body 115 až 124
Novelizační bod 119 aktualizuje poznámku pod čarou č. 4d nahrazením odkazu na zrušený zákon č. 183/2006 Sb. odkazem na zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů.
Pokud jde o ustanovení odstavce 3 v § 24 a taktéž v § 25 doplňující právo omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu dodávku elektřiny je třeba konstatovat, že v posledních letech česká elektroenergetika prošla zásadní strukturální změnou. Došlo k masivnímu rozvoji decentrálních zdrojů, zejména fotovoltaických elektráren („FVE“) připojených do distribučních soustav nízkého a vysokého napětí. Svůj právní základ dostala agregace flexibility, ukládání elektřiny a další instituty.
V současnosti rostou nároky na dispečerské řízení soustav – z hlediska systémové stability, řízení přetížení, zachování frekvence a napětí i plnění závazků v rámci propojeného evropského trhu. Energetický zákon („EZ“) sice pracuje s dispečerským řízením a ukládá držitelům licencí – výrobcům elektřiny a provozovatelům zařízení pro ukládání elektřiny – povinnosti, nicméně ty se ukazují v praxi jako neoperativní.
Aby bylo dispečerské řízení efektivní a funkční, je nezbytná jeho hlubší vazba na omezení či přerušení dodávky. V současnosti § 25 odst. 3 písm. c) a d) EnergZ vymezují důvody, pro které je provozovatel distribuční soustavy oprávněn omezit nebo přerušit dodávku elektřiny účastníkům trhu s elektřinou, popřípadě změnit nebo přerušit dodávku elektřiny z výroben elektřiny nebo ze zařízení pro ukládání elektřiny. Přímá vazba na dispečerské řízení je však uvedena jen v případě změny nebo přerušení dodávky elektřiny do soustavy, zatímco ve směru dodávky elektřiny účastníkům trhu s elektřinou chybí. Zároveň nyní není zákonem upravena možnost provozovatele distribuční soustavy omezit nebo přerušit dodávku do nebo z výroben elektřiny a zařízení pro ukládání elektřiny, pokud výrobce elektřiny nebo provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny neplní svou povinnost podle § 23 odst. 3 písm. o), resp. § 23a odst. 2 písm. j) EnergZ, tj. povinnost vybavit výrobnu elektřiny nebo zařízení pro ukládání elektřiny od určitého instalovaného výkonu zařízením umožňujícím dispečerské řízení a udržovat toto zařízení v provozuschopném stavu, nebo tuto povinnost sice plní, ale při provádění periodických zkoušek zařízení umožňujícího dispečerské řízení (konkrétní postupy upravuje dispečerská vyhláška) se ukáže, že toto zařízení nefunguje zcela správně.
Stejně je tomu i u provozovatele přenosové soustavy, v jehož případě upravují možnosti omezení nebo přerušení dodávky elektřiny do nebo ze soustavy ustanovení § 24 odst. 3 písm. c) a d) EnergZ.
Během roku 2023 – zejména v období velikonočních svátků – se ukázalo, že při kombinaci vysoké výroby z FVE, nízkého zatížení soustavy a omezených přeshraničních kapacit nemusí být stávající nástroje provozovatelů soustav dostatečné k tomu, aby v reálném čase zajistili bezpečný a spolehlivý provoz elektrizační soustavy.
V těchto situacích se projevilo několik konkrétních problémů:
část výroben elektřiny, typicky FVE v distribučních soustavách, nereagovala na dispečerské pokyny k dočasnému omezení nebo přerušení výroby;
některé výrobny nebyly vybaveny funkčním technickým vybavením umožňujícím dispečerské řízení, nebo toto vybavení nebylo udržováno v provozuschopném stavu;
provozovatelé distribučních soustav neměli jednoznačně vymezený zákonný titul, jak v reálném čase zakročit vůči výrobnám, které opakovaně neplnily povinnosti související s dispečerským řízením, ani jak v krajním případě omezit či přerušit jejich dodávky bez rizika následných sporů o náhradu škody.
Výsledkem byla situace, kdy provozovatelé soustav museli volit provozně méně vhodná řešení.
Cíle předložené úpravy
Řešením je doplnění práva provozovatele distribuční soustavy a obdobně i provozovatele přenosové soustavy omezit/přerušit dodávku elektřiny do nebo ze soustavy z důvodu neplnění povinností výrobce elektřiny nebo provozovatele zařízení pro ukládání elektřiny v souvislosti s instalací zařízení umožňujícího dispečerské řízení, jeho udržováním v provozuschopném stavu a úspěšným splněním periodických zkoušek (což má za následek neuposlechnutí pokynu k dočasné změně výroby elektřiny ve výrobně elektřiny nebo dodávky elektřiny do nebo ze zařízení pro ukládání elektřiny). Dále se navrhuje doplnit jako důvod pro omezení/přerušení dodávky elektřiny účastníkům trhu s elektřinou formálně i provádění dispečerského řízení podle § 26 odst. 5 EnergZ, jako je tomu již nyní v případě omezení/přerušení dodávky elektřiny z výroben elektřiny a ze zařízení pro ukládání elektřiny. Navrhované úpravy mají za cíl vyvolat níže uvedené efekty.
1. Zajištění stability soustavy
Výrobny elektřiny, jejichž provozovatelé nedodrží dispečerské pokyny k omezení dodávky, mohou ohrozit rovnováhu mezi výrobou a spotřebou v distribuční soustavě. To může vést k nestabilitě sítě, výpadkům nebo i haváriím. Právní možnost omezení/přerušení takových výrobních zdrojů umožní provozovateli distribuční soustavy a provozovateli přenosové soustavy rychle zasáhnout a zajistit bezpečný a spolehlivý provoz řízené soustavy.
2. Zvýšení efektivity řízení soustavy
Dispečerské pokyny jsou klíčovým nástrojem pro řízení výkonu a kvality a stability dodávky elektřiny. Pokud neexistuje jasná právní opora pro vynucení uposlechnutí dispečerského pokynu, efektivita řízení soustavy významně klesá. Ustanovení o provázání práva provozovatele distribuční soustavy a provozovatele přenosové soustavy omezit výrobu ve výrobně elektřiny nebo dodávku do nebo ze zařízení pro ukládání elektřiny s dispečerským řízením podle § 26 odst. 5 zvýší schopnost dispečerského řízení řídit soustavu dynamicky a flexibilně.
3. Podpora integrace obnovitelných zdrojů
Obnovitelné zdroje často přispívají k nestabilitě sítě kvůli jejich proměnlivému charakteru. Právní nástroj k omezení jejich výkonu a případnému přerušení při neuposlechnutí pokynů je proto nezbytný pro hladkou integraci těchto zdrojů, aniž by byla ohrožena bezpečnost sítě.
4. Právní jistota a vymahatelnost
Současný stav neumožňuje, aby mohl provozovatel distribuční soustavy nebo provozovatel přenosové soustavy efektivně dosáhnout omezení výroby ve výrobnách elektřiny, resp. dodávky do nebo ze zařízení pro ukládání elektřiny v čase a rozsahu, který je nezbytný pro okamžité udržení stability soustavy. Jediným nástrojem, který provozovateli soustavy zbývá, je správní řízení, v jehož rámci může dohledový orgán rozhodnout o porušení povinnosti výrobce elektřiny / provozovatele zařízení pro ukládání elektřiny, a případně mu uložit povinnost zjednat nápravu či mu uložit pokutu. Nicméně tyto nástroje jsou spíše represivního charakteru a nejsou dostatečně efektivní k tomu, aby výrobce elektřiny / provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny byl nucen řešit operativně závadný stav – obnovení plně funkčního dispečerského řízení výrobny elektřiny / zařízení pro ukládání elektřiny.
Omezení nebo přerušení dodávky elektřiny do nebo z výrobny elektřiny / zařízení pro ukládání elektřiny je efektivním a operativním nástrojem, který bude pro výrobce elektřiny / provozovatele zařízení pro ukládání elektřiny významně více motivačním ke zjednání nápravy než správní řízení.
Zavedení jasného ustanovení zvýší právní jistotu pro všechny účastníky trhu a umožní provozovatelům soustav účinně vynucovat dodržování pravidel.
5. Prevence škod a odpovědnost
Neuposlechnutí pokynů dispečerského řízení nebo zjištění nesprávného fungování zařízení umožňujícího dispečerské řízení při provádění periodické zkoušky může vést k materiálním škodám na infrastruktuře distribuční nebo přenosové soustavy, ale může vést i k ohrožení stabilní dodávky elektřiny do a z distribuční nebo přenosové soustavy ostatním účastníkům trhu, což má negativní dopad na zákazníky i další účastníky trhu. Právní možnost okamžitého přerušení dodávky elektřiny z výrobny elektřiny nebo ze zařízení pro ukládání elektřiny do distribuční nebo přenosové soustavy snižuje riziko škod jak pro provozovatele příslušné soustavy, tak pro ostatní účastníky trhu, zejména zákazníky, a podporuje odpovědné chování výrobců a provozovatelů zařízení pro ukládání elektřiny.
Smyslem nové úpravy v odst. 10 je u vybraných standardů kvality změnit princip poskytování náhrad, kdy podkladem pro jejich poskytnutí nebude žádost oprávněné osoby, ale samotné porušení standardu. Povinný subjekt bude na základě tohoto ustanovení povinen u vybraných standardů kvality realizovat náhradu v případě porušení standardu automaticky.
Právní předpisy stanoví požadovanou kvalitu dodávek a služeb a povinnost poskytnout náhradu za její nedodržení a je legitimní a spravedlivé, aby taková náhrada byla v případě nedodržení požadované kvality ze strany provozovatele přenosové soustavy poskytována, aniž by musel do procesu poskytnutí náhrady zasahovat a toto právo aktivovat svým jednáním subjekt, kterému nebyly dodávky a služby poskytnuty v požadované kvalitě. Vyhláška ERÚ stanoví, u kterých standardů kvality bude náhrada přímo a u kterých na žádost.
V odstavci 17 je doplněna nová povinnost v souvislostí s adaptací Nařízení o požadavcích na interoperabilitu a postupech pro přístup k údajům z měření a o spotřebě. Tato povinnost je nutná v souvislostí s novou povinností EDC v § 27ca, podle kterého je datové centrum povinno evidovat a aktualizovat na svých internetových stránkách informace o organizaci vnitrostátního trhu týkající se specifických úloh a povinností podle čl. 4 odst. 2 Nařízení o požadavcích na interoperabilitu a postupech pro přístup k údajům z měření a o spotřebě.
K § 25 (Provozovatel distribuční soustavy) novelizační body 125 až 130
Pokud jde o ustanovení odstavce 3 doplňující právo omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu dodávku elektřiny viz odůvodnění k § 24. Úprava u provozovatel přenosové a distribuční soustavy je analogická.
Smyslem nové úpravy odst. 10 je u vybraných standardů kvality změnit princip poskytování náhrad, kdy podkladem pro jejich poskytnutí nebude žádost oprávněné osoby, ale samotné porušení standardu. Povinný subjekt bude na základě tohoto ustanovení povinen u vybraných standardů kvality realizovat náhradu v případě porušení standardu automaticky.
Právní předpisy stanoví požadovanou kvalitu dodávek a služeb a povinnost poskytnout náhradu za její nedodržení a je legitimní a spravedlivé, aby taková náhrada byla v případě nedodržení požadované kvality ze strany provozovatele distribuční soustavy poskytována, aniž by musel do procesu poskytnutí náhrady zasahovat a toto právo aktivovat svým jednáním subjekt, kterému nebyly dodávky a služby poskytnuty v požadované kvalitě. Vyhláška ERÚ stanoví, u kterých standardů kvality bude náhrada přímo a u kterých na žádost.
V odstavci 19 je doplněna nová povinnost v souvislostí s adaptací Nařízení o požadavcích na interoperabilitu a postupech pro přístup k údajům z měření a o spotřebě. Tato povinnost je nutná v souvislostí s novou povinností EDC v § 27ca, podle kterého je datové centrum povinno evidovat a aktualizovat na svých internetových stránkách informace o organizaci vnitrostátního trhu týkající se specifických úloh a povinností podle čl. 4 odst. 2 Nařízení o požadavcích na interoperabilitu a postupech pro přístup k údajům z měření a o spotřebě.
Novelizační bod 125 doplňuje § 25 o nový odstavec 19. Tím se výslovně upravuje přístup oprávněných subjektů k údajům z měření a o spotřebě v návaznosti na prováděcí nařízení Komise (EU) 2023/1162 a vymezují se podmínky jejich poskytování prostřednictvím datového centra. Úprava sleduje interoperabilitu, transparentnost a nediskriminační přístup k údajům.
K § 25b (Vlastnictví zařízení pro ukládání energie a dobíjecích stanic pro elektrická vozidla) novelizační body 131 a 132
Novelizační bod 131 výslovně umožňuje, aby ERÚ povolení podle § 25b odst. 2 vydal opatřením obecné povahy, a zpřesňuje podmínky poskytování nefrekvenčních podpůrných služeb prostřednictvím zařízení pro ukládání energie. Novelizační bod 132 návazně umožňuje zrušení opatření obecné povahy, pokud pominuly důvody, pro které bylo povolení vydáno.
S ohledem na to, že provozovatelé distribučních soustav hodlají instalovat jednotky tisíc zařízení představujících integrované prvky soustavy se jeví jako nepraktické vydávat rozhodnutí o jejich povolení vždy po instalaci určitého počtu těchto prvků. Administrativní zátěž distributorů i úřadu by snížila možnost řešit povolení části těchto zařízení formou opatření obecné povahy, takové řešení není v rozporu s evropskou úpravou.
Uvedená změna má řešit nedokonalou implementaci směrnice (čl. 54 směrnice 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU), kdy prostřednictvím těchto prvků je možno poskytovat nefrekvenční podpůrné služby, ale nikoliv za obecných podmínek jejich povolení, ale za zvláštních podmínek, není-li možno tyto služby obstarat jinak.
K § 26 (Technické dispečinky a řídicí a dohledová centra) novelizační bod 133
Navrhované změny uvádějí dotčená ustanovení do souladu s novou koncepcí právní úpravy, promítají do nich nové subjekty, činnosti nebo postupy a odstraňují zjištěné legislativně-technické a aplikační nedostatky. Cílem je zajistit jednoznačnou, vzájemně provázanou a prakticky použitelnou úpravu.
Provozovatel přenosové soustavy ani provozovatelé distribučních soustav v současné době nemají informace o rozsahu neohrožujícím dodávky tepelné energie. Pro výrobny s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla tím vzniká určitá výjimka z dispečerského řízení, čímž se výrazně snižuje regulovatelnost soustavy bez technického zdůvodnění. Aby bylo dispečerské řízení efektivní a funkční, navrhuje se doplnit, že tento rozsah omezení výroby elektřiny ve výrobnách s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla se bude aplikovat jen za předpokladu, že daná výrobna předem informovala provozovatele soustavy, ke kterému je jeho výrobna připojena, o tomto rozsahu. Možnosti omezení se mohou dynamicky měnit v závislosti na aktuální provozní konfiguraci a poptávce po teple.
K § 27ca (Internetové stránky datového centra) novelizační bod 134
Navrhované změny uvádějí dotčená ustanovení do souladu s novou koncepcí právní úpravy, promítají do nich nové subjekty, činnosti nebo postupy a odstraňují zjištěné legislativně-technické a aplikační nedostatky. Cílem je zajistit jednoznačnou, vzájemně provázanou a prakticky použitelnou úpravu.
Doplnění chybějící adaptace Nařízení o požadavcích na interoperabilitu a postupech pro přístup k údajům z měření a o spotřebě. Tato povinnost v zákoně chybí a z povahy věci je uložena EDC.
K § 27da novelizační body 135 až 137
(Povinnosti datového centra při zohledňování aktivace flexibility a ukládání elektřiny)
V písm. b) se navrhuje formálně rozšířit ustanovení § 27da písm. b) energetického zákona tak, aby nevznikaly pochybnosti o výkladu pojmu „technické údaje“ a EDC bylo povinno evidovat registraci všech potřebných technických i souvisejících údajů týkajících se zařízení s možností poskytování flexibility připojených v předávacích místech.
V písm. f) se upravuje poskytování informací o samotné aktivaci flexibility. Dodavateli elektřiny a subjektu zúčtování je nezbytnou součástí procesu poskytování flexibility pro minimalizaci nákladů na odchylku na straně dodavatele v souvislosti s nezávislou agregací flexibility. Navrhuje se proto rozšířit rozsah poskytovaných údajů ze strany EDC v tomto smyslu. Navíc je žádoucí, aby dodavatel a subjekt zúčtování disponovali i informací o tom, jakým způsobem byl stanovený výchozí diagram, a o registrovaných technických údajích daného zařízení s možností poskytování flexibility.
K § 28 (Zákazník) novelizační bod 138
Navrhovaná změna odstraňuje ustanovení, které se v důsledku nové koncepce právní úpravy stalo nadbytečným, duplicitním nebo již neodpovídá současné aplikační praxi. Návazně se upravuje vnitřní systematika a odkazy v zákoně.
S ohledem na skutečnost, že uvedené právo je v praxi hojně využíváno a vznikají faktické spory o vyúčtování takto poskytnuté elektřiny, navrhuje se upřesnění, jakým způsobem poskytování elektřiny zákazníkem v režimu tzv. rozúčtování probíhá.
K § 30 (Obchodník s elektřinou) novelizační body 139 až 143
Smyslem nové úpravy v odst. 2 písm. d) je u vybraných standardů kvality změnit princip poskytování náhrad, kdy podkladem pro jejich poskytnutí nebude žádost oprávněné osoby, ale samotné porušení standardu. Povinný subjekt bude na základě tohoto ustanovení povinen u vybraných standardů kvality realizovat náhradu v případě porušení standardu automaticky.
Právní předpisy stanoví požadovanou kvalitu dodávek a služeb a povinnost poskytnout náhradu za její nedodržení a je legitimní a spravedlivé, aby taková náhrada byla v případě nedodržení požadované kvality ze strany obchodníka s elektřinou poskytována, aniž by musel do procesu poskytnutí náhrady zasahovat a toto právo aktivovat svým jednáním subjekt, kterému nebyly dodávky a služby poskytnuty v požadované kvalitě. Vyhláška ERÚ stanoví, u kterých standardů kvality bude náhrada přímo a u kterých na žádost.
Povinnost v odst. 2 písm. n) souvisí s rozvojem energeticky vznikla potřeba zobecnit povinnost obchodníka s elektřinou uvádět pravdivé a úplné informace při provádění úkonů prostřednictvím informačního systému operátora trhu a nevázat tuto povinnost pouze na konkrétní typ smlouvy, ale na veškeré sjednané závazky mezi účastníky trhu. Omezením na informace týkající se pouze smlouvy o dodávce elektřiny nebo smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny se komplikuje možnost trestat uvádění jiných nepravdivých informací, např. při změně vykupujícího z FVE.
Povinnost v odst. 2 písm. s) a odst. 4 souvisí se zkušenostmi z úseku ochrany spotřebitele i systematický monitoring trhu prováděný ERÚ potvrzují, že online marketing se stal dominantním obchodním kanálem v segmentu domácností a maloodběratelů. Webové stránky obchodníků dnes hrají klíčovou roli při oslovování zákazníků i plnění informačních povinností, které energetický zákon ukládá držitelům licence. Současná právní úprava však nereflektuje nutnost, aby měl regulátor přehled o tom, na jakých konkrétních adresách jsou zákonem vyžadované informace (zejména index zajištění a podmínky dodávky) zveřejňovány. Bez znalosti konkrétních URL adres je kontrolní činnost ERÚ neefektivní, neboť úřad musí tyto informace složitě dohledávat. Význam webové adresy je v digitální době srovnatelný s fyzickou adresou sídla držitele licence. Navržená úprava tento nedostatek napravuje s minimální administrativní zátěží. Namísto zahrnutí internetové adresy do údajů nutných pro udělení licence (což by vyžadovalo správní řízení při každé změně webu) se volí flexibilnější cesta oznamovací povinnosti, která využívá již zavedené komunikační kanály pro sdělování hodnoty indexu zajištění a předávání nabídek pro srovnávací nástroj.
K § 30a až 30e (Autorizace) novelizační bod 144
Navrhovaná změna odstraňuje ustanovení, které se v důsledku nové koncepce právní úpravy stalo nadbytečným, duplicitním nebo již neodpovídá současné aplikační praxi. Návazně se upravuje vnitřní systematika a odkazy v zákoně.
V souvislosti se snížením administrativní zátěže se navrhuje vypustit v elektroenergetice právní institut autorizací. Tento institut ztratil opodstatnění, neboť výstavbu výroben elektřiny je třeba podporovat, nikoliv blokovat zbytečnou administrativou.
K § 34 (Ukončení provozu výrobny elektřiny) novelizační bod 145
Lhůta, v níž provozovatel přenosové soustavy vyhodnocuje dopady oznámeného ukončení provozu výrobny elektřiny na bezpečný a spolehlivý provoz elektrizační soustavy, se výslovně stanoví v pracovních dnech. Změna odstraňuje pochybnosti o povaze lhůty a zajišťuje dostatečný čas pro odborné vyhodnocení podkladů a předání výsledku ministerstvu a Energetickému regulačnímu úřadu.
K § 46 (Ochranná pásma) novelizační bod 146
Navrhované změny uvádějí dotčená ustanovení do souladu s novou koncepcí právní úpravy, promítají do nich nové subjekty, činnosti nebo postupy a odstraňují zjištěné legislativně-technické a aplikační nedostatky. Cílem je zajistit jednoznačnou, vzájemně provázanou a prakticky použitelnou úpravu.
Jedná se o změnu v povinném subjektu, který stanovuje podmínky, případně uděluje souhlas pro realizaci staveb v ochranném pásmu zařízení elektrizační soustavy. Namísto vlastníka je nově navrženo, aby měl tuto povinnost provozovatel příslušné části elektrizační soustavy, neboť ten za provoz soustavy odpovídá. Navrhovanou změnou dojde ke sjednocení právní úpravy napříč energetickými odvětvími, neboť pro odvětví plynárenství a teplárenství již je tato povinnost povinností provozovatele příslušné energetické soustavy, nikoliv vlastníka.
K § 49 (Měření) novelizační bod 147
Navrhovaná změna odstraňuje ustanovení, které se v důsledku nové koncepce právní úpravy stalo nadbytečným, duplicitním nebo již neodpovídá současné aplikační praxi. Návazně se upravuje vnitřní systematika a odkazy v zákoně.
Ohledně navýšení výkonu na 100 kW jde o sjednocení s výkonovou hranicí v § 3 odst. 4 písm. e) a § 28 odst. 5.
K § 50 (Smlouvy mezi účastníky trhu s elektřinou) novelizační bod 148
Navrhované změny uvádějí dotčená ustanovení do souladu s novou koncepcí právní úpravy, promítají do nich nové subjekty, činnosti nebo postupy a odstraňují zjištěné legislativně-technické a aplikační nedostatky. Cílem je zajistit jednoznačnou, vzájemně provázanou a prakticky použitelnou úpravu.
Změna termínu podle současné terminologie fonačního práva.
K § 52 (Neoprávněná dodávka elektřiny do elektrizační soustavy) novelizační bod 149
Úprava má za cíl zajistit, že dodávka elektřiny do soustavy z předávacího místa (jako celek), kde je připojená výrobna elektřiny, pro niž jsou naplněny podmínky zákazu provozu podle navrhovaného § 23 odst. 6 energetického zákona (tj. výrobce nezískal dočasné nebo konečné provozní oznámení a současně uplynula stanovená doba), bude neoprávněnou. Smyslem je pokrýt případy, kdy výrobce elektřiny navzdory zákazu provozu výrobny elektřiny nadále výrobnu elektřiny provozuje a vyrobenou elektřinu dodává do soustavy. V takových případech by měl výrobce nést veškeré důsledky spojené nejen se zákazem provozu výrobny elektřiny, ale i s neoprávněnou dodávkou do soustavy.
Návrh pokrývá jak případy výroben elektřiny přímo připojených k přenosové nebo distribuční soustavě, tak i případy výroben elektřiny, které jsou připojeny prostřednictvím jiného zařízení (a to i např. prostřednictvím již řádně připojené jiné výrobny elektřiny, pro kterou již konečné provozní oznámení bylo vydáno). Cílem je zajistit právo provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy dodávku elektřiny z takového předávacího místa přerušit v plném rozsahu (na základě § 24 odst. 3 písm. d) bodu 4 nebo § 25 odst. 3 písm. d) bodu 5 energetického zákona).
K § 56 (Účastníci trhu s plynem) novelizační body 150 až 152
Navrhovaná úprava § 56 reaguje na systematické změny právní úpravy licencí podle § 4 energetického zákona a na rozšíření okruhu činností v oblasti plynárenství o činnosti související s vodíkovou infrastrukturou. Dosavadní právní úprava vycházela z předpokladu existence jediného provozovatele přepravní soustavy a omezeného okruhu účastníků trhu vymezených s ohledem na tradiční strukturu plynárenské infrastruktury.
Nově se právní úprava přizpůsobuje skutečnosti, že vedle dosavadní přepravní soustavy může existovat také vodíková přepravní soustava, a dochází tak k rozšíření okruhu relevantních účastníků trhu. Z tohoto důvodu je v § 56 odst. 1 písm. b) nahrazeno dosavadní jednotné vymezení „provozovatel přepravní soustavy“ doplněním množného čísla „provozovatelé přepravních soustav“, čímž se výslovně reflektuje existence více provozovatelů těchto soustav, včetně provozovatele vodíkové přepravní soustavy.
Současně je zdůrazněno, že mezi účastníky trhu jsou nově zahrnováni i provozovatelé vodíkové infrastruktury, a to jak v oblasti přepravy, tak distribuce. Provozovatel vodíkové distribuční soustavy je přitom systematicky zahrnut pod pojem „provozovatelé distribučních soustav“, aniž by bylo nutné vytvářet samostatnou kategorii. Obdobně dochází k upřesnění v písmenu d), kde označení „provozovatelé zásobníků plynu“ nově zahrnuje i provozovatele zásobníků určených pro vodík, což se promítá do použití množného čísla a širšího vymezení této kategorie účastníků trhu. Tato úprava zajišťuje jednotný přístup k regulaci skladovacích kapacit bez ohledu na druh plynu.
Navrhovaná úprava dále reflektuje skutečnost, že výrobci plynu a obchodníci s plynem nejsou omezeni pouze na jeden druh plynu, ale jsou oprávněni v rámci své podnikatelské činnosti nakládat se všemi druhy plynných energetických médií, včetně vodíku vysokého stupně čistoty. Tím se zajišťuje technologická neutralita právní úpravy a její připravenost na další rozvoj trhu.
V návaznosti na výše uvedené změny dochází rovněž k dílčím úpravám v dalších odstavcích: v odstavci 2 se rozšiřuje vymezení infrastruktury, k níž mají účastníci trhu regulovaný přístup, nově výslovně také o vodíkovou přepravní soustavu a vodíkovou distribuční soustavu. V dalších ustanoveních se zpřesňuje terminologie tak, aby odpovídala existenci více provozovatelů přepravních soustav, včetně těch vodíkových, zejména při rezervaci přepravních kapacit a jejich případném omezení.
Cílem navrhované úpravy je zajistit plný soulad mezi úpravou licencí, strukturou energetické infrastruktury a vymezením účastníků trhu. Změny mají převážně legislativně-technický a systematický charakter, avšak současně významně přispívají k právní jistotě tím, že jednoznačně reflektují rozšíření trhu o vodíkové technologie a s tím související nové subjekty.
Navrhovaná úprava nemění základní práva a povinnosti jednotlivých účastníků trhu, ale zpřesňuje jejich vymezení a postavení v podmínkách postupné transformace energetiky a rozvoje nových plynárenských technologií.
K § 57 (Výrobce plynu) novelizační body 153 až 159
Navrhovaná úprava § 57 energetického zákona má převážně systematický a doplňující charakter a jejím cílem je zajistit úplnost informací potřebných pro plánování rozvoje plynárenské infrastruktury v České republice. Současně je zachována kontinuita dosavadní právní úpravy postavení výrobců plynu na trhu s plynem.
Ustanovení § 57 nadále představuje obecný a univerzální právní rámec pro všechny výrobce plynu, jejichž výrobny jsou připojeny k plynárenské soustavě České republiky. Právní úprava je koncipována tak, aby se vztahovala na všechny druhy plynů vyráběných a dodávaných do soustav, bez ohledu na jejich původ nebo technologii výroby.
Nově se výslovně zohledňuje skutečnost, že výrobce plynu může nakládat se všemi druhy plynů včetně vodíku vysokého stupně čistoty, a že jím provozovaná výrobna plynu může být připojena jak k plynárenské infrastruktuře, tak k infrastruktuře vodíkové. Tomu odpovídá i doplnění jednotlivých ustanovení upravujících práva a povinnosti výrobce plynu, která nově reflektují existenci vodíkové přepravní soustavy, vodíkové distribuční soustavy a zásobníků vodíku. Výrobce plynu tak může v závislosti na charakteru výroby dodávat plyn buď jako vodík vysokého stupně čistoty, nebo ve formě směsí s jinými plyny.
Tato univerzální koncepce je zachována i v rámci navrhované novely, protože všichni výrobci plynu využívají funkčně propojenou infrastrukturu a jejich činnost může obdobným způsobem ovlivňovat provoz a rozvoj přepravních a distribučních soustav.
Navrhovaná úprava nemění základní práva ani povinnosti výrobce plynu stanovené v odstavcích 1 až 9. Výrobci plynu zůstávají i nadále zachována všechna jejich dosavadní oprávnění, zejména právo na připojení výrobny plynu nebo těžebního plynovodu k přepravní nebo distribuční soustavě, nově výslovně i k vodíkové přepravní nebo vodíkové distribuční soustavě, jakož i k zásobníkům plynu nebo vodíku. Stejně tak zůstává zachováno právo prodávat vyrobený plyn účastníkům trhu nebo do zahraničí a vykonávat činnosti nezbytné pro provoz výrobny plynu a těžebních plynovodů.
Stejně tak zůstávají zachovány všechny dosavadní povinnosti výrobce plynu, zejména povinnosti související se zajištěním bezpečného a spolehlivého provozu zařízení, poskytováním provozních údajů operátorovi trhu a provozovatelům soustav, vedením oddělených účetních evidencí nebo plněním povinností souvisejících s kritérii udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů.
Navrhované změny spočívají především v systematickém doplnění vodíkové infrastruktury do jednotlivých ustanovení, zejména v odstavci 1 písm. a) a v odstavci 8, kde se rozšiřuje okruh subjektů a zařízení, vůči nimž výrobce plynu uplatňuje svá práva a plní své povinnosti. Tato úprava zajišťuje, že právní rámec výrobce plynu odpovídá nové struktuře energetické infrastruktury a umožňuje jeho plnohodnotné zapojení jak do plynárenského, tak vodíkového trhu.
Současně dochází ke zpřesnění a rozšíření povinností výrobce plynu v oblasti poskytování údajů pro plánování rozvoje soustav. Nově je v odstavci 8 doplněna povinnost poskytovat podklady nejen pro desetileté plány rozvoje přepravní a distribuční soustavy, ale také pro desetileté plány rozvoje vodíkové přepravní a distribuční soustavy a pro tvorbu scénářů rozvoje těchto soustav. Tím se reaguje na potřebu koordinovaného plánování infrastruktury v podmínkách paralelního rozvoje plynárenských a vodíkových sítí.
Cílem této nové povinnosti je zajistit, aby provozovatelé soustav měli při přípravě dlouhodobých plánů rozvoje infrastruktury k dispozici aktuální a dostatečně přesné informace o plánovaném rozvoji výroby plynu. Tyto informace jsou nezbytné zejména s ohledem na transformaci energetiky a rostoucí význam nízkoemisních a obnovitelných plynů.
Poskytování těchto údajů přispívá k lepší koordinaci mezi výrobci plynu a provozovateli infrastruktury, a tím i k efektivnějšímu plánování investic. Povinnost je přitom koncipována jako přiměřená, neboť vychází z údajů, které výrobci plynu v rámci své činnosti běžně disponují.
Navržené doplnění tak posiluje informační základnu pro strategické plánování rozvoje energetické infrastruktury, aniž by nepřiměřeně zasahovalo do postavení výrobců plynu. Současně zachovává jejich univerzální postavení napříč všemi druhy plynů a umožňuje flexibilní využití různých typů infrastruktury podle technologického a tržního vývoje.
K § 58 (Provozovatel přepravní soustavy) novelizační body 160 až 168
Navrhované změny promítají novou vodíkovou infrastrukturu do práv a povinností účastníků trhu s plynem. Upravují připojení, přístup k soustavám, poskytování služeb, měření, výměnu údajů, provozní odpovědnost a ochranu uživatelů. Cílem je vytvořit funkční a nediskriminační režim odpovídající pravidlům platným pro plynárenské soustavy, se zohledněním technických zvláštností vodíku vysokého stupně čistoty.
Navrhovaná úprava § 58 reaguje na postupnou transformaci plynárenství a na rozšiřování spektra přepravovaných plynů včetně nízkouhlíkových plynů. Současně zohledňuje novou systematiku plánování rozvoje infrastruktury zavedenou v dalších ustanoveních zákona, zejména v § 58k a § 58q.
Nově se výslovně vymezuje vztah mezi přepravní soustavou a vodíkovou přepravní soustavou, kdy provozovatel přepravní soustavy nadále zajišťuje přepravu všech druhů plynů s výjimkou vodíku vysokého stupně čistoty, jehož přeprava náleží do působnosti provozovatele vodíkové přepravní soustavy. Tím dochází k jasnému oddělení regulačních i provozních kompetencí mezi těmito dvěma typy infrastruktury.
Cílem změny je zajistit, aby práva a povinnosti provozovatele přepravní soustavy byly formulovány obecně a technologicky neutrálně, při současném zachování systematického oddělení od infrastruktury určené pro vodík vysokého stupně čistoty. Navrhovaná úprava přitom zachovává základní koncepci ustanovení, podle níž je provozovatel přepravní soustavy povinen zajišťovat bezpečný, spolehlivý a hospodárný provoz soustavy, umožňovat přístup třetích stran a poskytovat přepravní služby.
V odstavci 1 dochází k dílčí terminologické úpravě spočívající ve vypuštění odkazu výhradně na zemní plyn v souvislosti se zajišťováním bezpečného a spolehlivého zásobování České republiky. Dosavadní formulace byla vázána pouze na jeden druh plynu, což již neodpovídá budoucímu vývoji infrastruktury. Nová formulace proto upravuje právo provozovatele přepravní soustavy tak, aby se vztahovalo obecně na přepravované plyny.
Současně se tím zdůrazňuje technologická neutralita právní úpravy při respektování systematického oddělení přepravy vodíku vysokého stupně čistoty, která je upravena samostatně.
Současně se v odstavci 1 doplňuje nové oprávnění provozovatele přepravní soustavy odmítnout přístup nebo připojení k přepravní soustavě nebo přerušit či ukončit přepravu plynu uživateli přepravní soustavy v případě, že příslušná část přepravní soustavy je určena k vyřazení v platném desetiletém plánu rozvoje přepravní soustavy. Toto ustanovení reaguje na systematiku plánování rozvoje infrastruktury a umožňuje zohlednit situace spojené s transformací soustavy.
V odstavci 8 dochází k upřesnění některých stávajících povinností provozovatele přepravní soustavy. V písmenu a) se doplňuje vazba na společný scénář rozvoje přepravní soustavy, který představuje strategický podklad pro plánování infrastruktury. Provozovatel přepravní soustavy je proto povinen při zajišťování provozu, údržby, obnovy a rozvoje soustavy vycházet z tohoto scénáře a zajistit soulad s desetiletým plánem rozvoje přepravní soustavy.
V písmenu c) dochází k upřesnění povinnosti připojit k přepravní soustavě každého, kdo o to požádá a splňuje stanovené podmínky. Současně se zpřesňuje okruh důvodů pro odmítnutí připojení, nově i s ohledem na plánované vyřazení části soustavy. Výslovné zakotvení povinnosti písemného odůvodnění odmítnutí připojení posiluje transparentnost a právní jistotu žadatelů.
Další změny spočívají v systematickém zpřesnění rozsahu poskytovaných služeb a vedení odděleného účetnictví tak, aby odpovídaly nové struktuře energetické infrastruktury a umožňovaly transparentní regulaci jednotlivých činností.
V neposlední řadě dochází k nahrazení dosavadní povinnosti každoročně zpracovávat desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy. Tato povinnost je nově systematicky upravena v § 58k, a její ponechání v § 58 by bylo nadbytečné.
Na její místo se doplňuje nová povinnost spolupráce při tvorbě scénářů rozvoje, včetně vytvoření pracovní skupiny s provozovateli distribučních soustav. Tato úprava posiluje koordinaci mezi jednotlivými úrovněmi infrastruktury a umožňuje integrované plánování rozvoje energetických sítí.
Navrhované změny tak modernizují právní úpravu postavení provozovatele přepravní soustavy, reflektují oddělení vodíkové infrastruktury a současně posilují systém strategického plánování. Základní koncepce práv a povinností zůstává zachována, přičemž je nově jasně vymezena hranice mezi přepravou plynů a přepravou vodíku vysokého stupně čistoty
Smyslem nové úpravy v odst. 8 je u vybraných standardů kvality změnit princip poskytování náhrad, kdy podkladem pro jejich poskytnutí nebude žádost oprávněné osoby, ale samotné porušení standardu. Povinný subjekt bude na základě tohoto ustanovení povinen u vybraných standardů kvality realizovat náhradu v případě porušení standardu automaticky.
Právní předpisy stanoví požadovanou kvalitu dodávek a služeb a povinnost poskytnout náhradu za její nedodržení a je legitimní a spravedlivé, aby taková náhrada byla v případě nedodržení požadované kvality ze strany provozovatele přepravní soustavy poskytována, aniž by musel do procesu poskytnutí náhrady zasahovat a toto právo aktivovat svým jednáním subjekt, kterému nebyly dodávky a služby poskytnuty v požadované kvalitě. Vyhláška ERÚ stanoví, u kterých standardů kvality bude náhrada přímo a u kterých na žádost.
K § 58k (Desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy) novelizační bod 169
Navrhovaná ustanovení sjednocují proces přípravy, projednání a schvalování desetiletých plánů rozvoje plynárenských a vodíkových soustav. Plány mají vycházet ze společného scénáře, zohledňovat očekávaný vývoj poptávky, bezpečnost dodávek, dekarbonizaci a vzájemné vazby jednotlivých energetických odvětví. Úprava současně stanoví role provozovatelů soustav, ministerstva a Energetického regulačního úřadu a vytváří postup pro kontrolu plnění schválených plánů.
Navrhovaná úprava § 58k představuje komplexní nahrazení dosavadního znění ustanovení, které již neodpovídá aktuálnímu vývoji evropské legislativy v oblasti plynárenství a vodíkové infrastruktury. Dosavadní právní úprava vycházela především z koncepce plánování rozvoje infrastruktury zaměřené na zemní plyn. V návaznosti na přijetí nové evropské legislativy v oblasti dekarbonizace plynárenství a rozvoje vodíkových sítí, zejména v rámci tzv. plynárenského a vodíkového balíčku Evropské unie, jakož i na změny v oblasti evropského plánování energetických sítí, se však tato úprava stala z hlediska systematiky i obsahu překonanou.
Nové znění ustanovení proto modernizuje právní úpravu plánování rozvoje přepravní soustavy a přizpůsobuje ji aktuálním požadavkům evropského práva. Ustanovení upravuje desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy určené pro plyn s výjimkou vodíku vysokého stupně čistoty; plánování rozvoje vodíkové přepravní soustavy je upraveno samostatně v § 58r. Koordinace obou soustav je zajištěna zejména společným scénářem podle § 58q a pravidly pro společný plán v případě výjimky z horizontálního oddělení podle § 58p odst. 4.
Základní koncepce ustanovení spočívá v tom, že provozovatel přepravní soustavy je povinen pravidelně zpracovávat desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy jako strategický dokument, který identifikuje potřebné investice do infrastruktury, vyhodnocuje budoucí vývoj nabídky a poptávky a zajišťuje přiměřenost soustavy z hlediska bezpečnosti dodávek. Plán se zpracovává v dvouletém cyklu, který odpovídá evropské praxi plánování energetických sítí a umožňuje pružně reagovat na vývoj trhu, technologické změny a klimaticko-energetické cíle.
Navržené ustanovení současně posiluje vazbu mezi vnitrostátním plánováním infrastruktury a evropským plánováním energetických sítí. Desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy musí být nově v souladu zejména se scénářem pro zpracování desetiletých plánů rozvoje soustav podle § 58q, s evropským desetiletým plánem rozvoje přepravních soustav pro plyn a vodík a s evropským plánem rozvoje vodíkové infrastruktury. Zároveň musí zohledňovat vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu a jeho aktualizace a rovněž relevantní vnitrostátní a společná posouzení rizik v oblasti bezpečnosti dodávek plynu.
Významnou novinkou je výslovné zohlednění rozvoje infrastruktury pro obnovitelné a nízkouhlíkové plyny, včetně infrastruktury určené pro přepravu vodíku vysokého stupně čistoty a souvisejících technologických úprav stávající infrastruktury. Ustanovení proto nově systematicky pracuje nejen s výstavbou a rozšiřováním infrastruktury, ale i s její modernizací, změnou účelu využití a plánovaným vyřazováním jednotlivých zařízení. Plán proto obsahuje rovněž identifikaci zařízení určených k modernizaci, změně účelu využití nebo vyřazení z provozu a přehled investic plánovaných v krátkodobém horizontu.
Navržená úprava rovněž posiluje transparentnost a participaci při přípravě desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy. Provozovatel přepravní soustavy je povinen návrh plánu před jeho předložením projednat s dotčenými subjekty postupem podle § 97aa. Tím je zajištěno, že plánování rozvoje infrastruktury bude probíhat na základě širšího dialogu s účastníky trhu a dalšími dotčenými osobami a že budou včas identifikovány možné dopady plánovaných investic na zákazníky a účastníky trhu.
Současně se upravuje proces posuzování a zveřejňování desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy. Ministerstvo posuzuje soulad plánu se scénářem rozvoje a s vnitrostátním plánem v oblasti energetiky a klimatu, zatímco ERÚ posuzuje splnění zákonných požadavků na obsah plánu a jeho náležitosti. ERÚ je oprávněn uložit provozovateli přepravní soustavy povinnost plán upravit, pokud zjistí nedostatky nebo nesoulad s požadavky zákona. Současně se zavádí mechanismus fikce souhlasu ministerstva a fikce schválení ERÚ v případě jejich nečinnosti, čímž se posiluje právní jistota a předvídatelnost plánovacího procesu.
Byla-li provozovateli podle § 58p odst. 4 udělena výjimka z povinnosti horizontálního oddělení, zpracovává společný desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy a vodíkové přepravní soustavy. Společný plán musí odděleně rozlišovat potřeby, modely, předpoklady a mapy obou soustav. Nebyla-li tato výjimka udělena, zpracovávají provozovatel přepravní soustavy a provozovatel vodíkové přepravní soustavy samostatné plány a při jejich přípravě si poskytují nezbytnou součinnost.
Navrhovaná úprava tak vytváří moderní a systematický rámec pro dlouhodobé plánování rozvoje přepravní infrastruktury, který odpovídá současnému vývoji energetického trhu, evropským požadavkům na koordinované plánování energetických sítí a postupné transformaci plynárenské soustavy směrem k nízkouhlíkovým a obnovitelným plynům. Zároveň je výslovně zachováno, že přepravní soustava plynu může nadále přepravovat všechny druhy plynu s výjimkou vodíku vysokého stupně čistoty, kde toto oprávnění náleží provozovateli vodíkové přepravní soustavy.
K § 58l (Výběr nezávislého provozovatele přepravní soustavy) novelizační bod 170
Navrhované změny uvádějí dotčená ustanovení do souladu s novou koncepcí právní úpravy, promítají do nich nové subjekty, činnosti nebo postupy a odstraňují zjištěné legislativně-technické a aplikační nedostatky. Cílem je zajistit jednoznačnou, vzájemně provázanou a prakticky použitelnou úpravu.
Vypuštění odkazu na § 58k odst. 3 písm. c) je legislativně-technickou návazností na změnu struktury a obsahu desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy. Podmínky posuzované při výběru nezávislého provozovatele přepravní soustavy zůstávají zachovány v rozsahu vyplývajícím z ostatních ustanovení zákona a příslušných předpisů Evropské unie.
K § 58na (Provozovatel vodíkové přepravní soustavy) novelizační body 171 a 172
V souvislosti se zavedením nové licence na přepravu vodíku vysokého stupně čistoty bylo nutné nově vymezit formou samostatného paragrafu práva a povinnosti provozovatele vodíkové přepravní soustavy. § 58na stanoví zejména právní rámec pro činnosti provozovatele, včetně práv týkajících se vstupů na pozemky, na nichž se nachází zařízení provozované vodíkovou přepravní soustavou, a jeho povinnosti vůči uživatelům soustavy, zákazníkům, státním orgánům a účastníkům trhu.
Tato práva a povinnosti jsou de facto ve značné míře obdobná právům a povinnostem provozovatele přepravní soustavy podle předchozích ustanovení zákona. Jejich explicitní zakotvení umožňuje jasně stanovit rozsah oprávnění provozovatele vodíkové přepravní soustavy při vstupu na cizí nemovitosti, při zajišťování bezpečného, spolehlivého a hospodárného provozu soustavy, při poskytování služby přepravy vodíku a při zachování transparentnosti a spravedlivých podmínek připojení a přístupu pro všechny oprávněné účastníky trhu.
Nově je rovněž zakotvena možnost provozovatele odmítnout připojení nebo přístup pouze z důvodů prokazatelného nedostatku kapacity nebo v případě, že příslušná část vodíkové přepravní soustavy je určena k vyřazení v desetiletém plánu rozvoje přepravní soustavy. Současně § 58na upravuje povinnosti provozovatele při zřizování věcných břemen, poskytování náhrad za omezení užívání nemovitostí, oznamování plánovaných odstávek a přerušení přepravy a zajišťování koordinace s provozovateli distribučních a jiných přepravních soustav.
Dále ustanovení rozšiřuje povinnosti provozovatele vodíkové přepravní soustavy na oblast měření a vyhodnocování dat, poskytování informací operátorovi trhu, vedení samostatných účtů pro účely regulace, zpracování bilancí a desetiletých plánů, zajištění přeshraniční kapacity a spolupráci s ostatními provozovateli na regionální a evropské úrovni. Tyto povinnosti zajišťují, že vodíková přepravní soustava bude provozována efektivně, bezpečně a v souladu s dlouhodobými scénáři rozvoje energetické infrastruktury.
Ustanovení § 58na tak poskytuje systematický a komplexní právní rámec pro fungování vodíkové přepravní soustavy v souladu s novou licencí, evropskými požadavky na koordinaci sítí a principy technologické neutrality, a zároveň chrání práva vlastníků nemovitostí a účastníků trhu.
K § 58p (Horizontální oddělení provozovatele vodíkové přepravní soustavy) novelizační bod 173
Navrhovaná ustanovení sjednocují proces přípravy, projednání a schvalování desetiletých plánů rozvoje plynárenských a vodíkových soustav. Plány mají vycházet ze společného scénáře, zohledňovat očekávaný vývoj poptávky, bezpečnost dodávek, dekarbonizaci a vzájemné vazby jednotlivých energetických odvětví. Úprava současně stanoví role provozovatelů soustav, ministerstva a Energetického regulačního úřadu a vytváří postup pro kontrolu plnění schválených plánů.
Navrhovaná úprava § 58p nepředstavuje věcnou změnu právní úpravy horizontálního oddělení provozovatele vodíkové přepravní soustavy, ale reaguje především na terminologické zpřesnění související s novou systematikou právní úpravy plynárenství a vodíkové infrastruktury.
V návaznosti na změny definic v energetickém zákoně je nově v jednotlivých ustanoveních rozlišováno mezi plynem a vodíkem vysokého stupně čistoty. Toto rozlišení vychází z nové evropské legislativy upravující vnitřní trh s plynem a vodíkem a reflektuje postupnou transformaci plynárenské infrastruktury v rámci energetické transformace.
Změny provedené v § 58p proto spočívají zejména ve zpřesnění terminologie, kdy je v návaznosti na nové definice výslovně uváděno, že v případě vodíku se jedná o vodík vysokého stupně čistoty. Tím se zajišťuje terminologická jednotnost napříč zákonem a současně se předchází možným výkladovým nejasnostem při aplikaci ustanovení upravujících oddělení činností v oblasti přepravy plynu a vodíku.
Samotná koncepce horizontálního oddělení zůstává zachována. Ustanovení nadále vychází z principu, že provozovatel vodíkové přepravní soustavy musí být z hlediska své právní formy oddělen od jiných regulovaných činností v energetických odvětvích, zejména od činností přepravy směsného plynu, přenosu elektřiny a distribuce elektřiny nebo plynu. Cílem tohoto pravidla je zachování transparentnosti, zamezení střetu zájmů a zajištění nediskriminačního přístupu k infrastruktuře.
Zachována zůstává rovněž možnost udělení výjimky z povinnosti horizontálního oddělení Energetickým regulačním úřadem. Tato výjimka umožňuje v odůvodněných případech společné provozování přepravní soustavy směsného plynu a vodíkové přepravní soustavy, pokud přínosy takového řešení převyšují jeho možné negativní dopady na fungování trhu a pokud nejsou ohroženy zásady nediskriminačního přístupu k infrastruktuře ani přeshraniční obchod s vodíkem.
ERÚ při rozhodování o udělení výjimky posuzuje zejména analýzu nákladů a přínosů předloženou žadatelem, dopady na fungování trhu se plynem a vodíkem vysokého stupně čistoty a rovněž zajištění oddělení nákladů mezi jednotlivými činnostmi tak, aby nedocházelo k jejich nepřípustnému přenášení.
Jednotlivé odstavce ustanovení současně konkretizují procesní a materiální podmínky pro udělení výjimky, včetně náležitostí žádosti, posuzovaných kritérií, povinnosti zveřejnění rozhodnutí a pravidelného vyhodnocování důvodů pro její udělení. ERÚ je oprávněn výjimku zrušit, pokud pominou důvody, pro které byla udělena, což zajišťuje průběžnou kontrolu dopadů výjimky na fungování trhu se plynem a vodíkem vysokého stupně čistoty.
Navržené terminologické změny proto nemění věcný obsah ustanovení, ale zajišťují jeho plnou terminologickou kompatibilitu s novou systematikou energetického zákona a s evropskou právní úpravou upravující trh s plynem a vodíkem.
K § 58q (Scénář pro zpracování desetiletých plánů rozvoje plynárenských soustav) novelizační bod 174
Dosavadní znění § 58q upravovalo desetiletý plán rozvoje vodíkové přepravní soustavy. Tato úprava se nově přesouvá do samostatného § 58r, zatímco § 58q je nahrazen úpravou společného scénáře pro zpracování desetiletých plánů rozvoje plynárenských soustav. Nejde tedy o zrušení samostatného plánování vodíkové přepravní soustavy, ale o jeho systematické oddělení od společného strategického scénáře.
Scénář společně zpracovávají provozovatel přepravní soustavy, provozovatel vodíkové přepravní soustavy a provozovatelé distribučních a vodíkových distribučních soustav, na něž dopadá povinnost zpracovat desetiletý plán rozvoje. Scénář obsahuje tři varianty předpokládaného vývoje, aktualizuje se jednou za dva roky, předkládá se Ministerstvu průmyslu a obchodu a schvaluje se sdělením ministerstva. Slouží jako společný závazný analytický základ pro zpracování a následné posuzování desetiletých plánů rozvoje přepravní, distribuční, vodíkové přepravní a vodíkové distribuční soustavy.
V návaznosti na přesun desetiletého plánu rozvoje vodíkové přepravní soustavy do § 58r musí všechny vnitřní odkazy v normativním textu a v platném znění směřovat na § 58r; případný odkaz na § 58na je nutno opravit jako legislativně-technickou chybu.
Nový scénář představuje společný strategický a koordinační podklad pro desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy podle § 58k, desetileté plány rozvoje distribučních soustav podle § 59b, desetiletý plán rozvoje vodíkové přepravní soustavy podle § 58r a desetileté plány rozvoje vodíkových distribučních soustav podle § 59e.
Tato změna reaguje na požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1788 ze dne 13. června 2024 o společných pravidlech pro vnitřní trh s plynem z obnovitelných zdrojů, se zemním plynem a s vodíkem, která zavádí nový rámec pro koordinované plánování rozvoje plynárenské a vodíkové infrastruktury v Evropské unii. Evropská právní úprava nově vyžaduje, aby plánování rozvoje plynárenských soustav vycházelo z jednotných scénářů vývoje nabídky a poptávky, které slouží jako společný strategický podklad pro plánování infrastruktury.
Scénář se zpracovává každé dva roky ve třech variantách a po veřejné konzultaci je předkládán ministerstvu, které jej posuzuje z hlediska souladu s vnitrostátním plánem v oblasti energetiky a klimatu a s dalšími relevantními podklady. Ke scénáři ministerstvo vydává sdělení; takto schválený scénář je závazným podkladem pro zpracování všech čtyř uvedených druhů desetiletých plánů.
Zpracovatelem scénáře je provozovatel přepravní soustavy. V případě, že ERÚ neudělil výjimku z horizontálního oddělení podle § 58p odst. 4, zpracovávají scénář společně držitel licence na přepravu směsného plynu a držitel licence na přepravu vodíku vysokého stupně čistoty. Tím se zajišťuje koordinované plánování infrastruktury v situaci, kdy jsou přepravní soustavy pro plyn a vodík provozovány oddělenými subjekty.
Scénář je zpracováván v dvouletém cyklu a předkládán ministerstvu ke schválení před zahájením zpracování desetiletých plánů rozvoje plynárenských soustav. Jeho účelem je vytvořit jednotný analytický a strategický základ pro plánování investic do přepravní a distribuční infrastruktury.
Důležitým předpokladem pro zpracování scénáře je úzká spolupráce zpracovatele s dalšími relevantními energetickými subjekty, zejména s provozovateli regionálních distribučních soustav, provozovateli zásobníků plynu a dalšími účastníky trhu. Za účelem koordinace je při přípravě scénáře vytvořena pracovní skupina s provozovateli regionálních distribučních soustav.
Provozovatelé regionálních distribučních soustav poskytují zpracovateli scénáře podklady vycházející mimo jiné z údajů účastníků trhu připojených k distribučním soustavám a z relevantních plánovacích dokumentů v dalších energetických odvětvích, zejména v elektroenergetice a v oblasti zásobování tepelnou energií.
V případě, že mezi zpracovatelem scénáře a poskytovateli podkladů vznikne rozpor, obsahuje právní úprava mechanismus jeho řešení. Nepodaří-li se rozpory odstranit jednáním, může být na základě podkladů předložených provozovatelem regionální distribuční soustavy zpracována alternativní varianta scénáře, která je následně předložena do veřejné konzultace společně s návrhem scénáře zpracovaným provozovatelem přepravní soustavy.
Návrh scénáře je následně projednáván ve veřejné konzultaci, která probíhá obdobně podle § 97aa. Výsledky konzultace jsou spolu s návrhem scénáře předloženy ministerstvu.
Schvalujícím orgánem scénáře je ministerstvo, které posuzuje jeho soulad s požadavky stanovenými zákonem a s relevantními evropskými a národními strategickými dokumenty, zejména s integrovaným vnitrostátním plánem v oblasti energetiky a klimatu a se scénáři rozvoje energetických sítí na úrovni Evropské unie.
Ministerstvo současně posuzuje, zda navržený scénář může sloužit jako vhodný podklad pro zpracování desetiletých plánů rozvoje přepravní a distribuční soustavy, a v případě předložení více variant scénářů vybírá jednu variantu k dalšímu použití. Pokud návrh scénáře nesplňuje zákonné požadavky nebo vykazuje jiné nedostatky, může ministerstvo uložit zpracovateli povinnost provést jeho úpravu nebo odstranit zjištěné vady ve stanovené lhůtě.
Schválený scénář představuje podklad pro zpracování desetiletých plánů rozvoje plynárenských soustav, čímž se zajišťuje koordinované a dlouhodobě konzistentní plánování rozvoje infrastruktury v oblasti přepravy a distribuce plynu a vodíku.
Navržená úprava tak vytváří systematický rámec pro strategické plánování rozvoje plynárenské infrastruktury, který odpovídá požadavkům evropské legislativy a podporuje koordinovaný rozvoj infrastruktury pro plyn i vodík vysokého stupně čistoty v podmínkách postupné dekarbonizace energetiky
K § 58r (Desetiletý plán rozvoje vodíkové přepravní soustavy) novelizační bod 175
§ 58r stanoví povinnost provozovatele vodíkové přepravní soustavy pravidelně zpracovávat desetiletý plán rozvoje vodíkové přepravní soustavy a předkládat jej ERÚ. Tato povinnost vychází z potřeby dlouhodobého plánování rozvoje infrastruktury pro přepravu vodíku vysokého stupně čistoty v souladu s evropskými požadavky na koordinaci energetických sítí a s principem technologické neutrality.
Zpracování desetiletého plánu v dvouletém cyklu umožňuje provozovateli reagovat na aktuální změny v poptávce a nabídce vodíku, technologické inovace a klimaticko-energetické cíle státu, a zároveň zajišťuje, že plán bude aktuální a propojený s evropskými scénáři rozvoje energetických sítí.
Použití ustanovení § 58k odst. 3 a 4 obdobně zajišťuje, že obsah desetiletého plánu vodíkové přepravní soustavy zahrnuje potřebné investice do infrastruktury, vyhodnocení budoucího vývoje nabídky a poptávky a opatření pro zajištění přiměřené kapacity a bezpečnosti dodávek.
Zároveň je nově výslovně stanovena povinnost provozovatele projednat návrh desetiletého plánu s každým, jehož oprávněné zájmy mohou být přímo dotčeny, postupem podle § 97aa. Tím se posiluje princip participace a transparentnosti při plánování rozvoje infrastruktury a zajišťuje se včasná identifikace možných dopadů plánovaných opatření na účastníky trhu a další dotčené subjekty.
Ustanovení rovněž ukládá povinnost zveřejnit desetiletý plán na internetových stránkách provozovatele, čímž se zajišťuje dostupnost informací veřejnosti a účastníkům trhu, posiluje transparentnost a předvídatelnost plánovacího procesu a podporuje širší důvěru v dlouhodobé plánování rozvoje vodíkové infrastruktury.
Celkově § 58r vytváří systematický rámec pro dlouhodobé plánování rozvoje vodíkové přepravní soustavy, který je konzistentní s právní úpravou přepravní soustavy plynu (§ 58k), reflektuje specifika vodíkové infrastruktury a podporuje efektivní, bezpečný a transparentní provoz soustavy.
K § 59 (Provozovatel distribuční soustavy) novelizační body 176 až 185
Navrhované změny § 59 reagují na potřebu jednotného vymezení práv a povinností provozovatelů distribučních soustav pro všechny druhy plynu mimo vodík vysokého stupně čistoty a zároveň na praktické zkušenosti z provozu distribučních soustav. Dosavadní právní úprava byla orientována převážně na klasické plyny, nově je explicitně stanoveno, že práva a povinnosti provozovatele distribuční soustavy se univerzálně vztahují na všechny druhy plynu mimo vodík vysokého stupně čistoty, což reflektuje postupný rozvoj infrastruktury a její integraci do plynárenské soustavy podle evropské legislativy i národních energetických koncepcí.
Základní koncepce ustanovení zůstává zachována, tedy že provozovatel distribuční soustavy je povinen zajišťovat bezpečný, spolehlivý a hospodárný provoz soustavy, umožňovat přístup třetích stran a poskytovat distribuční služby, přičemž novela především zpřesňuje některé povinnosti, rozšiřuje jejich působnost na všechny druhy plynu mimo vodík vysokého stupně čistoty a doplňuje nové oprávnění související s vyřazováním části distribuční soustavy.
Dosavadní oprávnění provozovatele distribuční soustavy jsou doplněna o nové právo odmítnout přístup nebo připojení k distribuční soustavě, případně přerušit či ukončit distribuci plynu uživateli distribuční soustavy, pokud je příslušná část této distribuční soustavy určena k vyřazení v platném desetiletém plánu rozvoje distribuční soustavy nebo v plánu vyřazování části distribuční soustavy. Toto oprávnění se použije jako výjimka z povinností připojit a umožnit přístup podle odstavce 8 písm. d) a e) a jeho zavedení reaguje na praktické potřeby provozu distribučních sítí, které jsou ve srovnání s přepravní soustavou výrazně členitější a zahrnují velké množství lokálních větví. V praxi proto může docházet k jejich postupnému vyřazování z důvodu technického stavu, ekonomické neefektivnosti nebo transformace využití infrastruktury; bez tohoto oprávnění by byl provozovatel nucen připojovat nové žadatele i do infrastruktury určené k likvidaci, což by bylo neefektivní a ekonomicky neodůvodněné.
Současně dochází ke zpřesnění některých povinností provozovatele distribuční soustavy v odstavci 8 tak, aby odpovídaly požadavkům evropské regulace a byly kompatibilní s novými instituty plánování energetické infrastruktury.
V písmenu a) je upřesněno, že provozovatel musí zajišťovat bezpečný, spolehlivý a hospodárný provoz, údržbu, obnovu a rozvoj distribuční soustavy, včetně jejího propojení s jinými soustavami a spolupráce s jejich provozovateli, přičemž je zdůrazněna povinnost využívat energeticky účinné technologie a zajistit dlouhodobou schopnost soustavy uspokojovat přiměřenou poptávku; obnova a rozvoj distribuční soustavy musí být v souladu s desetiletým plánem rozvoje distribuční soustavy. Tyto povinnosti se nově výslovně vztahují na všechny druhy plynu mimo vodík vysokého stupně čistoty.
V písmenu d) je stanoveno, že provozovatel připojuje každého žadatele, který splňuje stanovené podmínky a jehož připojení umožňuje technická kapacita soustavy, přičemž je výslovně stanovena povinnost určit termín připojení. Odmítnutí připojení je možné pouze z důvodu prokazatelného nedostatku kapacity, neexistence příslušného zařízení nebo pokud je dotčená část distribuční soustavy určena k vyřazení; každé takové odmítnutí musí být písemně odůvodněno, čímž se posiluje právní jistota žadatelů.
V písmenu f) je upřesněno, že povinnost se vztahuje na všechny druhy plynu mimo vodík vysokého stupně čistoty.
V písmenu q) je doplněna povinnost zřizovat a provozovat místa pro sledování kvality plynu, pokud kapacita přepravní soustavy nestačí, a pravidelně zveřejňovat informace o parametrech plynu. Současně se zdůrazňuje povinnost poskytovat podklady pro desetileté plány rozvoje a scénář podle § 58q, čímž se posiluje koordinace mezi distribuční a přepravní úrovní infrastruktury.
Další změna se týká odstavce 11, kde se rozšiřuje povinnost odkupu těžebního plynovodu a souvisejících technologických objektů od výrobce plynu, pokud o to výrobce požádá. Od kupní cena musí odpovídat hodnotě zařízení zahrnované do ceny související služby v plynárenství. Tato úprava zajišťuje technologickou neutralitu a rovné podmínky pro integraci nových zdrojů plynu do distribuční soustavy.
Smyslem nové úpravy v odst. 8 je u vybraných standardů kvality změnit princip poskytování náhrad, kdy podkladem pro jejich poskytnutí nebude žádost oprávněné osoby, ale samotné porušení standardu. Povinný subjekt bude na základě tohoto ustanovení povinen u vybraných standardů kvality realizovat náhradu v případě porušení standardu automaticky.
Právní předpisy stanoví požadovanou kvalitu dodávek a služeb a povinnost poskytnout náhradu za její nedodržení a je legitimní a spravedlivé, aby taková náhrada byla v případě nedodržení požadované kvality ze strany provozovatele distribuční soustavy poskytována, aniž by musel do procesu poskytnutí náhrady zasahovat a toto právo aktivovat svým jednáním subjekt, kterému nebyly dodávky a služby poskytnuty v požadované kvalitě. Vyhláška ERÚ stanoví, u kterých standardů kvality bude náhrada přímo a u kterých na žádost.
K § 59b (Desetiletý plán rozvoje distribuční soustavy) novelizační bod 186
Navrhované ustanovení § 59b zavádí ucelený právní rámec pro dlouhodobé plánování rozvoje distribuční soustavy a reaguje na dosavadní absenci systematické úpravy tohoto institutu na úrovni distribučních sítí. Dosavadní právní úprava se soustředila především na plánování rozvoje přepravní soustavy, zatímco plánování na distribuční úrovni nebylo komplexně upraveno, což vedlo k nedostatečné koordinaci rozvoje infrastruktury a omezené transparentnosti vůči účastníkům trhu.
Základní koncepce ustanovení vychází z analogie s desetiletým plánem rozvoje přepravní soustavy, přičemž reflektuje specifika distribučních soustav, zejména jejich vyšší míru decentralizace, přímou vazbu na konečné zákazníky a význam pro lokální energetické plánování. Povinnost zpracovávat desetiletý plán se ukládá provozovateli distribuční soustavy přímo připojené k přepravní soustavě; aktuální znění ustanovení tuto povinnost neváže na počet připojených zákazníků.
Desetiletý plán rozvoje distribuční soustavy je koncipován jako strategický dokument, který identifikuje potřebná opatření k zajištění bezpečného, spolehlivého a efektivního provozu soustavy v dlouhodobém horizontu. Nově je výslovně stanoveno, že plán obsahuje nejen návrhy na rozvoj a modernizaci infrastruktury, ale také návrhy vyřazování zařízení, u nichž je další provoz ekonomicky nebo technicky neodůvodněný. Tato úprava reflektuje probíhající transformaci energetiky a postupný útlum některých částí plynárenské infrastruktury, zejména v souvislosti s dekarbonizací a změnami ve způsobu zásobování energií. Součástí plánu musí být rovněž popis postupu ukončování distribuce plynu a zajištění dostupnosti alternativních způsobů zásobování energií, což posiluje ochranu zákazníků.
Ustanovení vymezuje zejména obsah desetiletého plánu: předpokládaný rozvoj distribuční soustavy, nezbytné investice, opatření k zachování bezpečnosti a spolehlivosti dodávek plynu, vyhodnocení využitelnosti, modernizace, přeměny nebo vyřazení stávajících zařízení, odůvodnění investic a opatření a vyhodnocení souladu se scénářem a vnitrostátním plánem v oblasti energetiky a klimatu. Plán rovněž zohledňuje obecní plány vytápění a chlazení, potřeby dalších odvětví a výsledky veřejné konzultace podle § 97aa.
Významným prvkem navrhované úpravy je rovněž posílení transparentnosti a participace. Provozovatel distribuční soustavy je povinen návrh desetiletého plánu před jeho předložením projednat s dotčenými subjekty postupem podle § 97aa. Tento mechanismus umožňuje zapojení účastníků trhu, obcí a dalších dotčených osob do procesu plánování a přispívá k identifikaci možných dopadů plánovaných opatření.
Desetiletý plán musí být následně zveřejněn na internetových stránkách provozovatele, čímž se posiluje informovanost veřejnosti a transparentnost rozhodovacích procesů v oblasti rozvoje infrastruktury.
ERÚ posuzuje soulad návrhu se zákonnými obsahovými požadavky, scénářem, stanoviskem ministerstva a výsledky veřejné konzultace. Zjistí-li nedostatky, uloží provozovateli distribuční soustavy provedení změn nebo odstranění vad. Nezahájí-li ERÚ řízení o změně nebo odstranění vad do dvou měsíců od předložení návrhu nebo jeho upraveného znění, považuje se desetiletý plán rozvoje distribuční soustavy za schválený.
Navržené ustanovení je v souladu s požadavky evropské legislativy v oblasti plánování energetické infrastruktury a vytváří předpoklady pro koordinovaný rozvoj distribučních sítí v podmínkách dekarbonizace a postupné integrace nových energetických nosičů.
K § 59c (Plán vyřazování části distribuční soustavy) novelizační bod 186
Navrhovaný § 59c zavádí samostatný institut plánu vyřazování části distribuční soustavy pro provozovatele distribučních soustav, které nejsou přímo připojeny k přepravní soustavě, a doplňuje tak systém plánování změn infrastruktury upravený v § 59b. Rozhodujícím kritériem není počet připojených zákazníků, ale způsob připojení distribuční soustavy k přepravní soustavě.
Provozovatel distribuční soustavy, která není přímo připojena k přepravní soustavě, je povinen nejméně pět let před plánovaným ukončením distribuce v části soustavy, jejíž další provoz je ekonomicky nebo technicky neodůvodněný, zpracovat plán vyřazování této části soustavy a předložit jej ERÚ. Pětiletá lhůta poskytuje zákazníkům, obcím a dalším dotčeným subjektům dostatečný čas k přípravě náhradních způsobů zásobování energií.
Plán vyřazování obsahuje zejména vymezení dotčené části soustavy, časový a věcný postup ukončování distribuce, vyhodnocení dopadů na zákazníky, posouzení dostupnosti náhradních způsobů zásobování energií, opatření k ochraně zranitelných zákazníků a koordinaci s dotčenými provozovateli elektrizačních, vodíkových a tepelných soustav. Povinnou součástí je vždy postup ukončování distribuce plynu a posouzení dostupnosti náhradních způsobů zásobování energií.
Na plán vyřazování se obdobně použijí ustanovení § 59b odst. 4 a 6 až 10, tedy pravidla veřejné konzultace, posouzení ERÚ, odstraňování vad, případného opakování konzultace, fikce schválení a vydání osvědčení o schválení. Odkaz nezahrnuje § 59b odst. 11, a návrh proto výslovně nestanoví samostatnou povinnost zveřejnit schválený plán vyřazování na internetových stránkách provozovatele.
Navrhovaná úprava tak zajišťuje, aby i v případě menších distribučních soustav byl proces vyřazování části infrastruktury předem plánován, transparentně projednán a podroben regulatornímu dohledu, a současně doplňuje systém plánování rozvoje a transformace plynárenské infrastruktury upravený v § 59b. Tím se posiluje ochrana zákazníků, předvídatelnost změn v provozu distribučních soustav a koordinace těchto změn s energetickou politikou státu.
K § 59d (Provozovatel vodíkové distribuční soustavy) novelizační body 186 až 188
Navrhované ustanovení § 59d reaguje na zavedení nové licencované činnosti, kterou je distribuce vodíku vysokého stupně čistoty, a vytváří ucelený právní rámec pro postavení provozovatele vodíkové distribuční soustavy. Úprava vychází koncepčně z dosavadního § 59 upravujícího provozovatele distribuční soustavy pro plyn, přičemž přejímá jeho základní strukturu práv a povinností a přizpůsobuje ji specifikům vodíkové infrastruktury. Tím je zajištěna kontinuita právní úpravy a zároveň technologická neutralita při rozvoji nových energetických odvětví.
Ustanovení vymezuje základní oprávnění provozovatele, která jsou nezbytná pro výkon licencované činnosti, zejména právo na připojení k nadřazené soustavě, přístup k infrastruktuře, zřizování a provozování zařízení, vstup na cizí nemovitosti či provádění nezbytných zásahů k zajištění bezpečného a spolehlivého provozu. Tato oprávnění odpovídají charakteru síťového odvětví a jsou vyvážena povinností šetřit práva vlastníků nemovitostí a poskytovat náhradu za vzniklá omezení.
Současně jsou upraveny situace, ve kterých je provozovatel oprávněn omezit nebo přerušit distribuci vodíku, a to zejména z důvodu ochrany života, zdraví a majetku, při stavech nouze, poruchách nebo neoprávněném odběru. Úprava vyloučení odpovědnosti za škodu v těchto případech vychází z obdobné úpravy pro plynárenské soustavy a sleduje zajištění právní jistoty a předvídatelnosti vztahů mezi provozovatelem a účastníky trhu.
Nově je zakotveno také oprávnění odmítnout připojení nebo přístup k soustavě, případně ukončit distribuci vodíku v případě, že je příslušná část soustavy určena k vyřazení v desetiletém plánu rozvoje. Toto ustanovení reflektuje potřebu efektivního řízení rozvoje a útlumu infrastruktury v počáteční fázi rozvoje vodíkových sítí a brání neúčelným investicím do částí soustavy, které nebudou dlouhodobě využívány.
Povinnosti provozovatele jsou formulovány tak, aby zajistily bezpečný, spolehlivý a hospodárný provoz soustavy, nediskriminační přístup třetích stran, transparentnost a koordinaci s ostatními částmi energetické infrastruktury. Důraz je kladen zejména na plánování rozvoje soustavy, spolupráci s provozovateli přepravní soustavy, zásobníků a výrobci, zajištění měření a předávání dat, vedení oddělených účtů pro účely regulace a plnění informačních povinností vůči ERÚ a operátorovi trhu.
Zvláštní pozornost je věnována rovněž kvalitě dodávek a sledování parametrů vodíku, včetně povinnosti zřizovat měřicí místa a zveřejňovat informace o kvalitě, což je nezbytné s ohledem na technické požadavky na využití vodíku vysokého stupně čistoty. Ustanovení rovněž přebírá mechanismus odkupu těžebních plynovodů a souvisejících technologických zařízení, čímž se podporuje integrace nových zdrojů vodíku do distribuční soustavy.
Navrhovaná úprava tak zajišťuje, že právní postavení provozovatele vodíkové distribuční soustavy je jasně vymezeno, odpovídá charakteru síťového odvětví a je plně kompatibilní s existující úpravou v plynárenství i s požadavky evropské energetické legislativy.
Novelizační bod 187 doplňuje do § 59d odst. 8 povinnost provozovatele vodíkové distribuční soustavy poskytnout zákazníkovi automatickou náhradu při nedodržení stanovených parametrů a standardů kvality podle § 11 odst. 1 písm. h). Novelizační bod 188 návazně opravuje odkaz v § 59d odst. 10 z písmene u) na písmeno v), neboť vložením nové povinnosti dochází k přečíslování dosavadního písmene.
K § 59e (Desetiletý plán rozvoje vodíkové distribuční soustavy) novelizační bod 186
Ustanovení § 59e zavádí povinnost vybraných provozovatelů vodíkové distribuční soustavy pravidelně zpracovávat desetiletý plán rozvoje, čímž se vytváří základní nástroj strategického plánování v oblasti distribuce vodíku vysokého stupně čistoty. Úprava vychází z analogického institutu pro plynárenské distribuční soustavy a zajišťuje jednotný přístup k plánování rozvoje infrastruktury napříč energetickými odvětvími.
Povinnost zpracovávat plán je omezena na provozovatele s významným rozsahem činnosti, tedy ty, kteří jsou přímo připojeni k přepravní soustavě a obsluhují velký počet zákazníků. Tím se zohledňuje princip proporcionality a současně se zajišťuje, že plánovací povinnost dopadá na subjekty, jejichž rozhodování má zásadní vliv na fungování trhu a rozvoj infrastruktury.
Obsah a metodika zpracování plánu vycházejí z ustanovení § 59b, což zajišťuje věcnou i metodickou jednotnost plánování mezi plynárenskou a vodíkovou soustavou. Plán tak reflektuje předpokládaný vývoj výroby, dodávek a spotřeby vodíku, národní scénáře energetického rozvoje i evropské plány infrastruktury, a současně musí být v souladu s vnitrostátními strategickými dokumenty v oblasti energetiky a klimatu.
Důležitým prvkem je povinnost projednat návrh plánu s dotčenými subjekty, což posiluje transparentnost a umožňuje zohlednit oprávněné zájmy účastníků trhu i dalších dotčených osob. Následná kontrola ze strany ERÚ a povinnost zveřejnění plánu zajišťují veřejnou dostupnost informací a dohled nad kvalitou a úplností plánování.
Navrhovaná úprava tak přispívá k systematickému, koordinovanému a transparentnímu rozvoji vodíkové distribuční soustavy a vytváří předpoklady pro její efektivní integraci do širší energetické infrastruktury.
K § 59f (Oddělení provozovatele vodíkové distribuční soustavy) novelizační bod 186
Ustanovení § 59f upravuje požadavky na oddělení činností provozovatele vodíkové distribuční soustavy v případě, kdy je součástí vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, a sleduje zajištění jeho nezávislosti a nestrannosti při výkonu regulované činnosti. Úprava vychází z principů unbundlingu známých z plynárenství a elektroenergetiky a přiměřeně přejímá mechanismy již zakotvené v § 59a.
Základním principem je požadavek právní, organizační a rozhodovací nezávislosti provozovatele na ostatních činnostech podnikatele, které nesouvisejí s distribucí, přepravou nebo uskladňováním vodíku. Tím se předchází střetu zájmů a zajišťuje rovné zacházení se všemi účastníky trhu bez ohledu na jejich vztah k vertikálně integrovanému podniku.
Součástí úpravy je povinnost zavést program rovného zacházení a zajistit jeho kontrolu prostřednictvím nezávislého auditora. Tento mechanismus posiluje transparentnost vnitřních procesů provozovatele a přispívá k prevenci diskriminačního chování při poskytování přístupu k infrastruktuře a souvisejícím službám.
Ustanovení rovněž reaguje na specifické situace, kdy je oddělení činností realizováno prostřednictvím pachtu, a zajišťuje, aby i v těchto případech byly zachovány požadavky na nezávislost a transparentnost. Zvláštní důraz je kladen na povinnost neuvádět účastníky trhu v omyl, pokud jde o identitu a roli jednotlivých subjektů v rámci vertikálně integrovaného podnikatele, čímž se chrání důvěra v trh a právní jistota jeho účastníků.
Navrhovaná úprava tak zajišťuje, že provoz vodíkové distribuční soustavy bude vykonáván nezávisle, transparentně a nediskriminačně, a vytváří podmínky pro férové fungování trhu s vodíkem v souladu s evropskými regulačními požadavky
K § 60 (Provozovatel zásobníku plynu) novelizační body 189 až 191
Navrhované změny promítají novou vodíkovou infrastrukturu do práv a povinností účastníků trhu s plynem. Upravují připojení, přístup k soustavám, poskytování služeb, měření, výměnu údajů, provozní odpovědnost a ochranu uživatelů. Cílem je vytvořit funkční a nediskriminační režim odpovídající pravidlům platným pro plynárenské soustavy, se zohledněním technických zvláštností vodíku vysokého stupně čistoty.
Změna § 60 odst. 8 písm. k) nahrazuje dosavadní úzce vymezený případ plynu, který nebyl vytěžen do zániku závazku ze smlouvy o uskladnění, obecnějším pojmem neoprávněně uskladněný plyn. Tím se právní úprava vztáhne na všechny situace, kdy je plyn v zásobníku držen bez platného právního titulu, a umožní provozovateli zásobníku postupovat jednotně a předvídatelně.
Nové znění písmene q) promítá do práv a povinností provozovatele zásobníku plynu pravidla automatických náhrad při nedodržení stanovených standardů kvality. Cílem je zajistit, aby oprávněná osoba obdržela náhradu bez nutnosti podávat žádost, pokud jsou splněny zákonné a prováděcím předpisem stanovené podmínky.
K § 60b (Vyhrazení zásobníku plynu nebo jeho části výlučně pro provozovatele přepravní soustavy) novelizační body 192 až 195
V současné době se čím dál častěji ukazuje, že trh s plynem může být vystaven neočekávaným výkyvům, na které bude nutné reagovat rychle a účinně. Provozovatel přepravní soustavy proto musí být připraven operativně řešit případný nedostatek plynu v soustavě. Ustanovení § 60b energetického zákona bylo do právní úpravy vloženo za účelem zajištění možnosti uskladnit plyn nezbytný pro spolehlivé a bezpečné provozování přepravní soustavy a pro zásobování zákazníků plynem z přepravní soustavy přímo na území České republiky.
Stávající úprava § 60b se však může pro uvedené účely ukázat jako příliš rigidní a ne vždy dostatečně rychle a hospodárně využitelná. Navrhovaná úprava proto rozšiřuje flexibilitu tohoto mechanismu, aniž by měnila jeho základní účel, kterým je zajištění spolehlivého a bezpečného zásobování České republiky plynem v situaci, kdy je nezbytné doplnit výstupní kapacitu přepravní soustavy těžbou ze zásobníku plynu.
Zaprvé se výslovně umožňuje vyhradit pro provozovatele přepravní soustavy nejen celý zásobník plynu, ale také pouze jeho část. Provozovatel přepravní soustavy může současně požádat o změnu velikosti vyhrazené části v průběhu požadovaného období; každá taková změna však musí být navržena vždy k začátku skladovacího roku. Toto řešení omezuje blokování celé skladovací kapacity v případech, kdy pro provozní potřeby přepravní soustavy postačuje pouze část zásobníku, například pro vytvoření vyrovnávací zásoby ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1938. Současně se tím předchází vzniku zbytečných vícenákladů provozovatele přepravní soustavy.
Zadruhé se mění proces podání žádosti. Žádost nově podává provozovatel přepravní soustavy samostatně; dotčený provozovatel zásobníku plynu již nemusí být spolužadatelem. Účastníky řízení však zůstávají provozovatel přepravní soustavy i provozovatel zásobníku plynu. Standardně musí být žádost podána 2 měsíce před začátkem skladovacího roku, pro který je vyhrazení požadováno.
Současně se umožňuje podat žádost i mimo tento standardní termín, tedy také v průběhu probíhajícího skladovacího roku. V takovém případě je k rozhodnutí ministerstva nutný souhlas provozovatele zásobníku plynu. Tato podmínka chrání jeho majetková a smluvní práva a brání nepřiměřenému zásahu do již sjednaného nebo plánovaného využití skladovací kapacity. Zároveň umožňuje, aby provozovatel přepravní soustavy mohl pružně reagovat na mimořádné hospodářské, provozní nebo geopolitické události spojené s nedostatkem plynu.
Navrhovaná úprava se promítá také do obsahu rozhodnutí ministerstva. Ministerstvo bude moci rozhodnout o vyhrazení celého zásobníku nebo pouze jeho části a stanoví dobu vyhrazení. Dosavadní nejvýše tříleté období se prodlužuje na 5 skladovacích let, což lépe odpovídá potřebě střednědobého plánování bezpečnosti dodávek a zajištění provozních potřeb přepravní soustavy. Po uplynutí doby stanovené rozhodnutím bude provozovatel přepravní soustavy oprávněn požádat o prodloužení vyhrazení na další období, a to i opakovaně, nebo podat novou žádost. Tím se zachovává možnost pravidelně přezkoumávat nezbytnost a rozsah vyhrazení a současně se zajišťuje kontinuita tohoto bezpečnostního nástroje.
Návazně se upravuje také odstavec 3 tak, aby se pravidla vztahovala nejen na celý zásobník plynu, ale rovněž na jeho vyhrazenou část. Právní režim vyhrazení, práva a povinnosti dotčených subjektů a účinky rozhodnutí ministerstva se tak uplatní shodně bez ohledu na to, zda je vyhrazen celý zásobník nebo pouze jeho část.
Návrh má pozitivní dopad na bezpečnost dodávek plynu zákazníkům v České republice. Uskladnění plynu na území České republiky v rámci vyhrazené kapacity přispívá nejen ke splnění cílů naplněnosti podzemních zásobníků, ale především zajišťuje fyzickou dostupnost plynu pro potřeby tuzemské přepravní soustavy. Současně omezuje riziko, že bude plyn v případě výhodné tržní příležitosti vyvezen na zahraniční trhy, a posiluje tak schopnost státu a provozovatele přepravní soustavy reagovat na nenadálé narušení dodávek.
K § 60f (Provozovatel zásobníku vodíku) novelizační body 196 a 197
Navrhované ustanovení § 60f reaguje na zavedení nové samostatné licencované činnosti, kterou je skladování vodíku vysokého stupně čistoty, a vytváří právní rámec pro postavení provozovatele zásobníku vodíku. Se vznikem této licence bylo nezbytné nově vymezit práva a povinnosti tohoto subjektu, a to obdobně, jako je tomu u provozovatele zásobníku plynu, přičemž úprava zohledňuje specifika vodíku jako energetického nosiče.
Ustanovení proto stanoví soubor oprávnění nezbytných pro výkon licencované činnosti, včetně práva zřizovat a provozovat zařízení zásobníku vodíku, vstupovat a vjíždět na cizí nemovitosti v souvislosti s jejich výstavbou, provozem a údržbou, jakož i provádět další činnosti nezbytné pro zajištění bezpečného a spolehlivého provozu. Tato oprávnění odpovídají charakteru infrastruktury zásobníků jako zařízení ve veřejném zájmu a jsou vyvážena povinností šetřit práva vlastníků dotčených nemovitostí a poskytovat náhradu za případná omezení.
Současně jsou vymezeny základní povinnosti provozovatele, zejména zajištění bezpečného, spolehlivého a hospodárného provozu zásobníku, poskytování služeb uskladňování za nediskriminačních podmínek, vedení oddělených účtů pro účely regulace, předávání údajů regulátorovi a operátorovi trhu a zajištění ochrany citlivých informací. Tato úprava sleduje zajištění transparentního fungování trhu a rovného přístupu k infrastruktuře.
Specificky je zdůrazněno, že provozovatel zásobníku vodíku je oprávněn uskladňovat výhradně vodík vysokého stupně čistoty, což vymezuje rozsah jeho činnosti a zajišťuje technologickou i regulační oddělenost od skladování jiných plynů. Tím se předchází nejasnostem při aplikaci právní úpravy a podporuje se rozvoj specializované vodíkové infrastruktury.
Navrhované ustanovení tak vytváří komplexní a vyvážený rámec práv a povinností provozovatele zásobníku vodíku, který je plně kompatibilní s existující úpravou v oblasti skladování plynu a současně reflektuje nové požadavky vyplývající z rozvoje vodíkového hospodářství.
K § 60g (Oddělení provozovatele zásobníku vodíku) novelizační bod 196
Ustanovení § 60g upravuje požadavky na oddělení činností provozovatele zásobníku vodíku v případě, kdy je součástí vertikálně integrovaného energetického podnikatele. Se vznikem nové samostatné licence na skladování vodíku vysokého stupně čistoty bylo nezbytné upravit také pravidla tzv. unbundlingu, a to obdobně jako u jiných regulovaných činností v plynárenství, avšak s ohledem na specifika nově vznikajícího trhu s vodíkem.
Cílem úpravy je zajistit, aby provozovatel zásobníku vodíku vykonával svou činnost nezávisle na ostatních činnostech podnikatele, zejména na obchodování s plynem nebo výrobě plynu, a nedocházelo tak k narušení hospodářské soutěže nebo diskriminaci ostatních účastníků trhu. Požadavek na právní, organizační a rozhodovací nezávislost přispívá k transparentnosti a nestrannosti při poskytování služeb uskladňování.
Součástí úpravy je rovněž povinnost zavést program rovného zacházení a zajistit jeho kontrolu, čímž se posiluje dohled nad vnitřními procesy provozovatele a předchází se zneužití informací či zvýhodňování vybraných subjektů. Tato pravidla vycházejí z již existujících mechanismů uplatňovaných v plynárenství a elektroenergetice a jejich převzetí zajišťuje jednotnost a srozumitelnost právní úpravy.
Navrhované ustanovení tak vytváří podmínky pro nezávislý, transparentní a nediskriminační výkon činnosti provozovatele zásobníku vodíku a přispívá k důvěryhodnému fungování trhu s vodíkem v souladu s požadavky evropské energetické regulace.
K § 61 (Obchodník s plynem) novelizační body 198 až 207
Navrhované změny § 61 reagují na rozšíření plynárenského trhu o vodík vysokého stupně čistoty a s tím související potřebu upravit postavení obchodníka s plynem tak, aby odpovídalo novým podmínkám fungování energetického trhu. Základní koncepce ustanovení zůstává zachována, tedy že obchodník s plynem je subjektem oprávněným k nákupu a prodeji plynu a současně nese odpovědnost za zajištění rovnováhy, bezpečnosti dodávek a plnění informačních povinností vůči ostatním účastníkům trhu a regulátorovi. Novela však výslovně reflektuje skutečnost, že obchodník s plynem je oprávněn obchodovat se všemi druhy plynu, včetně vodíku vysokého stupně čistoty.
V návaznosti na tuto skutečnost dochází k rozšíření práv obchodníka s plynem, zejména pokud jde o přístup k infrastruktuře. Nově je výslovně zakotveno právo na přístup nejen k těžebním plynovodům, přepravní a distribuční soustavě a zásobníkům plynu, ale rovněž k vodíkové přepravní soustavě, vodíkovým distribučním soustavám a zásobníkům vodíku. Tím je zajištěno, že obchodník může efektivně realizovat dodávky všech druhů plynu včetně vodíku a využívat k tomu odpovídající infrastrukturu za nediskriminačních podmínek.
Současně se rozšiřují povinnosti obchodníka s plynem vůči subjektům působícím ve vodíkové infrastruktuře. Obchodník je nově povinen poskytovat nezbytné informace nejen provozovatelům plynárenské infrastruktury, ale také provozovateli vodíkové přepravní soustavy, provozovatelům vodíkových distribučních soustav a provozovatelům zásobníků vodíku. Tato úprava je nezbytná pro zajištění koordinovaného a bezpečného provozu soustav, plánování jejich rozvoje a správné fungování trhu jako celku.
Navrhovaná úprava dále zachovává a zpřesňuje stávající povinnosti obchodníka, zejména povinnost zajišťovat rovnováhu mezi dodávkami a odběrem plynu, zajišťovat bezpečný standard dodávek zákazníkům, plnit funkci dodavatele poslední instance, poskytovat údaje operátorovi trhu a ERÚ a dodržovat požadavky na transparentnost a ochranu spotřebitele. Zachována je rovněž povinnost zveřejňovat informace o kvalitě dodávek, indexu zajištění a poskytovat zákazníkům potřebné informace o smluvních podmínkách.
Úprava tak zajišťuje, že obchodník s plynem může plnohodnotně působit v prostředí, kde vedle tradičního zemního plynu vzniká i trh s vodíkem, a současně stanoví odpovídající povinnosti vůči novým typům infrastruktury. Tím se posiluje integrace jednotlivých segmentů energetického trhu, zajišťuje se nediskriminační přístup k infrastruktuře a vytvářejí se podmínky pro transparentní a bezpečné fungování trhu se všemi druhy plynu včetně vodíku vysokého stupně čistoty.
Smyslem nové úpravy v odst. 2 je u vybraných standardů kvality změnit princip poskytování náhrad, kdy podkladem pro jejich poskytnutí nebude žádost oprávněné osoby, ale samotné porušení standardu. Povinný subjekt bude na základě tohoto ustanovení povinen u vybraných standardů kvality realizovat náhradu v případě porušení standardu automaticky.
Právní předpisy stanoví požadovanou kvalitu dodávek a služeb a povinnost poskytnout náhradu za její nedodržení a je legitimní a spravedlivé, aby taková náhrada byla v případě nedodržení požadované kvality ze strany obchodníka s plynem poskytována, aniž by musel do procesu poskytnutí náhrady zasahovat a toto právo aktivovat svým jednáním subjekt, kterému nebyly dodávky a služby poskytnuty v požadované kvalitě. Vyhláška ERÚ stanoví, u kterých standardů kvality bude náhrada přímo a u kterých na žádost.
Dále jde o sjednocení terminologie pro oblast plynárenství s odvětvím elektroenergetiky.
Zkušenosti z úseku ochrany spotřebitele i systematický monitoring trhu prováděný ERÚ potvrzují, že online marketing se stal dominantním obchodním kanálem v segmentu domácností a maloodběratelů. Webové stránky obchodníků dnes hrají klíčovou roli při oslovování zákazníků i plnění informačních povinností, které energetický zákon ukládá držitelům licence. Současná právní úprava však nereflektuje nutnost, aby měl regulátor přehled o tom, na jakých konkrétních adresách jsou zákonem vyžadované informace (zejména index zajištění a podmínky dodávky) zveřejňovány. Bez znalosti konkrétních URL adres je kontrolní činnost ERÚ neefektivní, neboť úřad musí tyto informace složitě dohledávat. Význam webové adresy je v digitální době srovnatelný s fyzickou adresou sídla držitele licence. Navržená úprava tento nedostatek napravuje s minimální administrativní zátěží. Namísto zahrnutí internetové adresy do údajů nutných pro udělení licence (což by vyžadovalo správní řízení při každé změně webu) se volí flexibilnější cesta oznamovací povinnosti, která využívá již zavedené komunikační kanály pro sdělování hodnoty indexu zajištění a předávání nabídek pro srovnávací nástroj.
K § 61a (Dočasné pozastavení povinnosti umožnit přístup třetích stran) novelizační bod 208
Navrhovaná úprava ustanovení § 61a reaguje na změny v systematice licencí v oblasti plynárenství, které jsou v rámci novely energetického zákona zaváděny v souvislosti s rozvojem infrastruktury pro nové druhy plynů, zejména vodíku vysokého stupně čistoty. Cílem úpravy je promítnout nové členění licencí do textu ustanovení tak, aby odpovídalo rozšířenému okruhu regulovaných činností, aniž by docházelo ke změně samotné podstaty institutu dočasného pozastavení povinnosti umožnit přístup třetích stran.
Dosavadní právní úprava vycházela z jednotného pojetí licencí zejména v oblasti přepravy, distribuce a uskladňování plynu. Nově však dochází k jejich systematickému rozšíření a diferenciaci, a to nejen v oblasti přepravy, ale také distribuce a uskladňování, kdy vedle infrastruktury pro zemní plyn vzniká samostatná právní úprava pro infrastrukturu určenou pro vodík vysokého stupně čistoty. Z tohoto důvodu je nezbytné terminologicky upravit ustanovení § 61a tak, aby výslovně zahrnovalo i provozovatele vodíkové přepravní soustavy, vodíkové distribuční soustavy a provozovatele zásobníků vodíku. Tím se zajišťuje, že institut dočasného pozastavení dopadá na celý nově koncipovaný plynárenský a vodíkový řetězec.
Navrhovaná změna má však výlučně legislativně-technický charakter. Věcný obsah ustanovení zůstává beze změny a nadále upravuje možnost obchodníka s plynem požádat ERÚ o dočasné pozastavení povinnosti umožnit přístup třetích stran k infrastruktuře, pokud by mu v důsledku aplikace této povinnosti vznikly závažné ekonomické nebo finanční problémy, typicky v souvislosti se smlouvami typu „odeber nebo zaplať“. Tento ochranný mechanismus je zachován v plném rozsahu a nově se vztahuje jak na plynárenskou infrastrukturu, tak i na infrastrukturu vodíkovou.
ERÚ tak bude i nadále oprávněn rozhodovat o dočasném pozastavení povinnosti umožnit přístup třetích stran nejen ve vztahu k přepravní soustavě, distribuční soustavě, zásobníkům plynu a těžebním plynovodům, ale nově i ve vztahu k vodíkové přepravní soustavě, vodíkovým distribučním soustavám a zásobníkům vodíku, pokud jsou splněny zákonné podmínky. Zachována zůstávají i všechna kritéria pro posuzování žádosti, procesní postup i zapojení dalších dotčených subjektů včetně Evropské komise.
Navrhovaná úprava tak zajišťuje vnitřní konzistenci právní úpravy a plnou funkčnost institutu dočasného pozastavení i v podmínkách transformujícího se trhu s plynem, který nově zahrnuje vedle zemního plynu rovněž vodík vysokého stupně čistoty a odpovídající infrastrukturu v oblasti jeho přepravy, distribuce i uskladňování.
K § 61b (Dovoz plynu do Evropské unie s propuštěním do volného oběhu až na území České republiky) novelizační bod 209
Změna údajů uvedených v žádosti v průběhu řízení se posuzuje podle správního řádu; navrhovaná úprava tedy nezakládá neomezené oprávnění žadatele měnit předmět řízení. Po vydání povolení je obchodník s plynem povinen bez zbytečného odkladu oznámit ministerstvu každou změnu údajů nebo skutečností, na jejichž základě bylo povolení vydáno.
Ustanovení současně provádí adaptační opatření k čl. 4, 5 a 7 nařízení (EU) 2026/261. Rozsah požadovaných údajů musí umožnit ministerstvu posoudit splnění podmínek pro povolení a ověřit původ dováženého plynu. Širší formulace vztahující se na dovoz ze třetích zemí vychází z povinnosti prokázat, že dovážený plyn není původem z Ruské federace.
Navrhovaná úprava § 61b zavádí právní rámec pro případy dovozu plynu ze třetích zemí do Evropské unie, kdy je tento plyn po mezinárodní přepravě přes území jednoho nebo více členských států Evropské unie propuštěn do celního režimu volného oběhu až na území České republiky. Cílem této úpravy je zajistit odpovídající kontrolní a evidenční mechanismy v situacích, kdy se celní režim dováženého plynu uzavírá až na území České republiky, a nikoli již na vnější hranici Evropské unie.
Navrhované ustanovení představuje promítnutí a zpřesnění požadavků přímo použitelného Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2026/261 ze dne 26. ledna 2026 o postupném ukončení dovozu ruského zemního plynu a přípravě postupného ukončení dovozu ruské ropy, zlepšení monitorování potenciálních energetických závislostí a o změně nařízení (EU) 2017/1938 do vnitrostátní právní úpravy. Přestože uvedené nařízení je přímo použitelné ve všech členských státech, je nezbytné v národní legislativě upravit procesní a institucionální mechanismy, které umožní jeho praktickou aplikaci, zejména v oblasti evidence a povolování dovozů plynu.
Z tohoto důvodu se stanoví, že obchodník s plynem může dovážet plyn ze třetí země do Evropské unie s propuštěním do volného oběhu až na území České republiky pouze na základě povolení vydaného ministerstvem. Povolení umožní státu získat přehled o těchto specifických dovozních operacích a zároveň ověřit jejich soulad s požadavky práva Evropské unie, zejména s ohledem na sledování původu plynu a postupné omezování dovozu z určitých třetích zemí. Současně tím Česká republika plní povinnost zajistit zvýšený monitoring dovozu plynu ze třetích zemí v případech, kdy by dovoz mohl představovat potenciální energetickou závislost nebo obcházet unijní bezpečnostní či sankční režimy.
Součástí právní úpravy je vymezení náležitostí žádosti o vydání povolení, které musí obsahovat zejména údaje o původu dováženého plynu, popis přepravních soustav, jimiž má být plyn do České republiky dopraven, předpokládané období a množství dovozu a rovněž zamýšlený způsob využití dovezeného plynu. Tyto údaje umožní ministerstvu posoudit dopady dovozu na bezpečnost a transparentnost trhu s plynem a zároveň zajistí plnění monitorovacích povinností vyplývajících z práva Evropské unie. Posouzení těchto údajů je zároveň nezbytné pro vyhodnocení souladu dovozu s požadavky unijní energetické bezpečnosti a pro identifikaci případných rizik spojených s původem plynu nebo strukturou přepravní trasy.
Ustanovení dále upravuje součinnost orgánů Celní správy s ministerstvem, které mohou poskytovat informace a podklady nezbytné pro posouzení žádosti o vydání povolení. Tím se zajišťuje propojení energetické a celní regulace v případech, kdy je plyn propuštěn do celního režimu až na území České republiky. Současně se zavádí povinnost žadatele bez zbytečného odkladu oznamovat změny údajů uvedených v žádosti, aby ministerstvo mohlo průběžně vyhodnocovat podmínky dovozu a případně reagovat na změnu okolností.
Současně je vymezen obsah samotného rozhodnutí o povolení dovozu plynu, včetně identifikace obchodníka s plynem, období platnosti povolení, vymezení přepravních tras a množství plynu, pro které se povolení uděluje. Zákon rovněž upravuje možnost změny nebo zrušení povolení v případě změny podmínek nebo pokud obchodník s plynem přestane splňovat podmínky stanovené právními předpisy. Tím je zajištěna flexibilita správního rozhodování a možnost reagovat na změny právních nebo tržních podmínek v průběhu realizace dovozu.
Navrhovaná úprava reaguje na specifickou situaci, kdy je plyn po vstupu na území Evropské unie přepravován přes více členských států a do celního režimu volného oběhu je propuštěn až v České republice. V praxi se však jedná o relativně výjimečné případy, neboť ve většině situací je plyn uváděn do volného oběhu již na vnějších hranicích Evropské unie. Obchodníci s plynem totiž často působí ve více členských státech a nejsou schopni předem přesně určit, v kterém státě bude dovezený plyn skutečně spotřebován nebo uveden na trh.
Navrhované ustanovení proto nepředstavuje plošnou regulaci všech dovozů plynu do Evropské unie, ale cílený procesní mechanismus pro omezený okruh případů, který umožní České republice plnit povinnosti vyplývající z práva Evropské unie, zejména v oblasti sledování původu plynu a monitorování energetických závislostí. Úprava tak vytváří jasný a transparentní postup pro tyto specifické situace, aniž by zbytečně administrativně zatěžovala běžné obchodní operace na trhu s plynem.
Úprava současně přispívá k posílení transparentnosti trhu s plynem a k zajištění souladu vnitrostátní právní úpravy s aktuálním vývojem evropské energetické legislativy. Zároveň umožňuje České republice účinně monitorovat potenciální energetické závislosti a reagovat na vývoj bezpečnostní situace v oblasti dodávek plynu do Evropské unie.
K § 62 (Zákazník) novelizační body 210 až 220
Navrhovaná úprava ustanovení § 62 reaguje na rozšíření právního rámce plynárenství o nové druhy infrastruktury, zejména v oblasti vodíku vysokého stupně čistoty, a s tím související potřebu promítnout tyto změny i do postavení zákazníka jako jednoho ze základních účastníků trhu s plynem. Úprava proto zejména rozšiřuje stávající práva zákazníka tak, aby odpovídala novým možnostem využívání plynárenské soustavy, včetně vodíkové přepravní a vodíkové distribuční soustavy, a zajišťuje, že zákazník může za stanovených podmínek využívat služby spojené jak s dodávkou zemního plynu, tak i vodíku.
Zákazníkovi se tak výslovně přiznává právo na využití služeb vodíkové infrastruktury a přístup k zásobníkům plynu i vodíku za podmínek stanovených tímto zákonem. Tím se zajišťuje rovné postavení zákazníků bez ohledu na druh odebíraného plynu a současně se reflektuje postupná transformace energetiky směrem k nízkoemisním plynům, včetně vodíku. Úprava tak přispívá k vytvoření právního rámce, který umožňuje zákazníkům aktivně participovat na trhu s novými energetickými nosiči.
Současně dochází k dílčímu rozšíření povinností zákazníků, zejména v případě velkoodběratelů. Nově se stanoví povinnost poskytovat podklady pro zpracování desetiletých plánů rozvoje přepravní a distribuční soustavy, včetně vodíkové přepravní a vodíkové distribuční soustavy, a pro zpracování scénářů sloužících jako základ pro tyto plány, pokud jejich roční odběr plynu přesahuje stanovenou hranici. Důvodem zavedení této povinnosti je skutečnost, že velkoodběratelé představují významnou část celkové spotřeby a jejich očekávaný vývoj má zásadní vliv na plánování a rozvoj infrastruktury.
Bez relevantních a aktuálních informací o budoucím vývoji spotřeby těchto zákazníků by nebylo možné zajistit efektivní, bezpečné a hospodárné plánování rozvoje plynárenské a vodíkové soustavy. Poskytování těchto údajů proto přispívá k přesnějšímu modelování budoucí poptávky, k optimalizaci investic do infrastruktury a k posilování bezpečnosti a spolehlivosti dodávek energií. Zároveň je zachována přiměřenost této povinnosti tím, že rozsah a způsob poskytování údajů stanoví zákon.
Navrhovaná úprava rovněž zajišťuje provázanost práv a povinností zákazníka s nově upraveným tržním prostředím, v němž vedle tradiční plynárenské infrastruktury vzniká i infrastruktura vodíková. Tím je zajištěna vnitřní konzistence právní úpravy a rovné postavení všech účastníků trhu, jakož i podpora efektivního fungování trhu s plynem a vodíkem v podmínkách energetické transformace
Upřesnění právní úpravy v odst. 1 a její sjednocení s § 28. S ohledem na to, že uvedené právo je v praxi hojně využíváno a vznikají faktické spory o vyúčtování takto poskytnuté elektřiny, se navrhuje upřesnění, jakým způsobem poskytování elektřiny zákazníkem v režimu tzv. rozúčtování probíhá.
K § 63 (Ochrana práv zákazníků při vyřazování části distribuční nebo přepravní soustavy z provozu) novelizační bod 221
Navrhované ustanovení § 63 zavádí systematickou a právně závaznou úpravu ochrany práv zákazníků v souvislosti s vyřazováním částí distribuční nebo přepravní soustavy z provozu. Úprava reaguje na potřebu zajistit, aby jakékoli ukončení provozu části plynárenské infrastruktury probíhalo transparentně, plánovaně a s ohledem na ochranu spotřebitelů a oprávněných zájmů dalších zákazníků. Vzhledem k očekávanému útlumu některých částí distribučních a přepravních soustav, zejména v důsledku dlouhodobého poklesu spotřeby zemního plynu a transformace energetického mixu, je nezbytné jasně vymezit podmínky, za nichž lze infrastrukturu vyřadit, a současně zajistit informovanost a ochranu dotčených zákazníků.
V odstavci 1 se stanoví, že provozovatel distribuční soustavy může vyřadit část soustavy z provozu pouze v souladu s desetiletým plánem rozvoje distribuční soustavy nebo plánem vyřazování části distribuční soustavy. Tento požadavek zajišťuje, že rozhodnutí o vyřazení je opřeno o předem připravené, projednané a schválené plány, které zohledňují dlouhodobé potřeby trhu, technické a ekonomické parametry provozu a bezpečnost dodávek. Vyřazení části soustavy je přípustné jen tehdy, je-li její další provoz ekonomicky nebo technicky neodůvodněný, čímž se předchází zbytečným výpadkům a neefektivnímu využívání infrastruktury.
Odstavec 2 rozšiřuje obdobné principy na provozovatele přepravní soustavy s tím, že vyřazení části přepravní soustavy je vázáno na desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy podle § 58k. Ustanovení se na provozovatele přepravní soustavy použije přiměřeně, s ohledem na odlišnou povahu přepravní infrastruktury a strukturu připojených zákazníků. Tím se zajišťuje jednotný princip plánovaného a odůvodněného vyřazování infrastruktury v celém plynárenském sektoru a minimalizují se rizika neočekávaných dopadů na zákazníky.
Odstavec 3 stanoví zákaz vyřazení části soustavy v období od 1. října do 31. března, pokud jsou k části soustavy připojeni zákazníci v postavení spotřebitele. Tento princip je klíčový pro ochranu spotřebitelů v topné sezoně, kdy by nedostatek plynu mohl ohrozit zásobování teplem, zdraví nebo majetek. Výjimky jsou pouze v případě bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo majetku osob, havárie či stavu nouze, čímž se zajišťuje bezpečnost a provozní flexibilita provozovatele.
Odstavec 4 zavádí povinnost informovat ERÚ a dotčené zákazníky nejméně 36 měsíců před plánovaným vyřazením části soustavy a zveřejnit tyto informace způsobem umožňujícím dálkový přístup. Informace musí být srozumitelné a obsahovat důvody vyřazení, harmonogram vyřazení zařízení a dostupné náhradní způsoby zásobování energií. Tento dlouhodobý informační horizont a povinnost zveřejnění zajišťuje, že dotčení zákazníci mají dostatek času na plánování alternativního zásobování a umožňuje předcházet negativním dopadům vyřazení soustavy.
Celkově § 63 vytváří komplexní rámec pro ochranu zákazníků při vyřazování části plynárenské infrastruktury. Zavádí povinnost plánovat vyřazování v souladu s dlouhodobými koncepčními dokumenty, stanoví zákaz vyřazování v topné sezóně a ukládá provozovatelům rozsáhlou informační povinnost, čímž se zajišťuje, že proces vyřazování bude předvídatelný, transparentní a nebude nepřiměřeně zasahovat do práv zákazníků, zejména spotřebitelů, a současně respektuje technické, ekonomické a organizační aspekty provozu plynárenské infrastruktury
K § 64 (Technické dispečinky) novelizační body 222 a 223
Navrhovaná úprava promítá vznik vodíkové přepravní soustavy, vodíkových distribučních soustav a zásobníků vodíku do hierarchie dispečerského řízení. Při stavu nouze na celém území státu a při činnostech bezprostředně zamezujících jeho vzniku se stanoví nadřazenost pokynů dispečinku provozovatele přepravní soustavy vůči ostatním dotčeným dispečinkům. Současně se vymezuje nadřazenost pokynů dispečinku vodíkové přepravní soustavy a místně příslušné vodíkové distribuční soustavy vůči dispečinkům na ně připojených vodíkových soustav, zásobníků vodíku a výrobců plynu. Cílem je zajistit jednoznačné, rychlé a koordinované řízení provozu plynárenské a vodíkové infrastruktury v krizových situacích a zabránit kolizi pokynů jednotlivých provozovatelů.
K § 65 (Přímý plynovod) novelizační body 224 až 226
Navrhovaná úprava § 65 rozšiřuje právní rámec pro zřizování přímých plynovodů s cílem reflektovat postupné zavedení vodíkové přepravní soustavy do právní úpravy energetiky v České republice.
Vzhledem k rozšíření zákona o vodíkovou přepravní soustavu bylo nezbytné rozšířit i právní možnosti zřizování přímých plynovodů tak, aby se vztahovaly i na případy, kdy je zákazník připojen nebo chce být připojen k vodíkové přepravní soustavě. Tato úprava zajišťuje právní symetrii a rovnocennost mezi tradičním plynem a vodíkem jako energetickými médii v kontextu přímých plynovodů.
Navrhovaná úprava § 65 odst. 1 rozšiřuje seznam subjektů a zařízení, z nichž je možné dodávat plyn přímým plynovodem. Nově se do tohoto seznamu zařazuje vodíková přepravní soustava jako rovnocenný zdroj vedle tradičních zdrojů (přepravní soustava, výrobny plynu a plynárenská zařízení mimo plynárenskou soustavu).
Obdobně úprava § 65 odst. 2 doplňuje podmínku zřizování přímých plynovodů o situaci, kdy byl zákazníkovi odmítnut přístup k vodíkové přepravní soustavě nebo vodíkové přepravní soustavě, čímž se vytváří právní základ pro zřizování přímých plynovodů i v případě nesplnění podmínek pro připojení k vodíkové infrastruktuře.
Tato změna reflektuje trend postupné integrace vodíku do energetického systému České republiky a Evropské unie. Rozšířením možností zřizování přímých plynovodů na vodíkovou přepravní soustavu se vytváří právní jistota pro ty zákazníky, kteří mají zájem na přímém propojení s vodíkovou infrastrukturou, a zároveň se zajišťuje jejich právo na alternativní řešení formou přímého plynovodu v případě, že by jim byl přístup k vodíkové přepravní soustavě odmítnut.
Úprava tedy představuje logické rozšíření stávajícího právního institutu v souladu s moderním vývojem evropské energetické politiky zaměřené na dekarbonizaci a diverzifikaci energetických zdrojů.
K § 66 (Plynovodní přípojka) novelizační bod 227
Navrhovaná úprava § 66 rozšiřuje stávající právní rámec plynovodních přípojek o vazbu na infrastrukturu pro vodík vysokého stupně čistoty.
Změna spočívá zejména v doplnění možnosti, aby provoz, údržbu a opravy plynovodní přípojky zajišťoval vedle držitele licence na distribuci plynu rovněž držitel licence na distribuci vodíku, k jehož soustavě je příslušné odběrné místo připojeno. Tím se reflektuje skutečnost, že přípojky mohou být nově využívány i pro připojení k vodíkovým distribučním soustavám.
Navrhovaná úprava má převážně legislativně-technický charakter a sleduje zajištění technologické neutrality a vnitřní konzistence právní úpravy. Věcný obsah práv a povinností vlastníků přípojek ani provozovatelů soustav se nemění, pouze se rozšiřuje jejich aplikace i na vodíkovou infrastrukturu.
K § 67 (Výstavba vybraných plynových zařízení) novelizační bod 228
Úprava ustanovení § 67 reaguje na rozšíření plynárenské soustavy o zařízení pro skladování a přepravu a distribuci vodíku vysokého stupně čistoty. Navrhované změny spočívají zejména v doplnění zásobníků vodíku mezi vybraná plynová zařízení, jejichž výstavba podléhá státní autorizaci. Tím se zajišťuje, že i strategická vodíková infrastruktura bude podléhat stejnému režimu posuzování jako dosavadní klíčová plynárenská zařízení.
Cílem úpravy je zajistit, aby výstavba vodíkové infrastruktury probíhala koordinovaně, hospodárně a v souladu se státní energetickou koncepcí a požadavky na bezpečnost a spolehlivost dodávek energie. Navrhovaná úprava zachovává stávající principy udělování autorizace, včetně posuzování ekonomické efektivnosti, finanční způsobilosti a přínosu projektu pro trh s plynem, přičemž tyto principy nově dopadají i na zařízení pro vodík.
K § 67a (Výjimky z povinností přístupu pro nová plynová zařízení) novelizační body 229 až 232
Navrhovaná úprava § 67a reflektuje rozšíření právní úpravy o vodíkovou přepravní a skladovací infrastrukturu. Změny spočívají zejména v doplnění vodíkové přepravní soustavy a zásobníků vodíku mezi zařízení, u nichž může ERÚ rozhodnout o dočasném omezení povinnosti umožnit přístup třetích stran.
Cílem této úpravy je vytvořit vhodné investiční prostředí pro rozvoj nové infrastruktury, zejména v oblasti vodíku, kde jsou investice spojeny s vysokou mírou rizika a nejistoty návratnosti. Institut výjimky tak umožňuje dočasně zmírnit regulační povinnosti, aby bylo možné realizovat strategické projekty, které přispějí k rozvoji trhu, posílení konkurence a zvýšení bezpečnosti dodávek. Věcný obsah ustanovení zůstává zachován; dochází pouze k jeho rozšíření na nové typy infrastruktury a k zajištění rovných podmínek mezi plynárenskými a vodíkovými zařízeními.
K § 68 (Ochranná pásma) novelizační body 233 až 237
Navrhovaná úprava § 68 reaguje na rozšíření plynárenské soustavy o vodíkovou infrastrukturu a zajišťuje, aby ochranná pásma dopadala i na zařízení sloužící pro vodík vysokého stupně čistoty. Změny spočívají zejména v doplnění zásobníků vodíku a souvisejících zařízení do výčtu zařízení, pro která se ochranná pásma stanovují, a dále v rozšíření povinností provozovatelů o provozovatele vodíkové přepravní a distribuční soustavy a provozovatele zásobníku vodíku.
Cílem je zajistit jednotnou úroveň ochrany všech energetických zařízení bez ohledu na druh přepravovaného média. Ochranná pásma plní klíčovou funkci při zajištění bezpečného a spolehlivého provozu infrastruktury a ochraně života, zdraví a majetku osob. Navrhovaná úprava má převážně legislativně-technický charakter a zachovává stávající rozsah i funkci ochranných pásem, které se nově aplikují i na vodíková zařízení.
K § 71 (Měření) novelizační body 238 až 241
Novelizační bod 241 doplňuje do § 71 odst. 9 provozovatele zásobníku vodíku, provozovatele vodíkové přepravní soustavy a provozovatele vodíkové distribuční soustavy. Tím se povinnosti související s měřením a přístupem k měřicím zařízením promítají také na nové provozovatele vodíkové infrastruktury.
Navrhované změny v § 71 reagují především na potřebu legislativního zakotvení vodíkového hospodářství a jeho integrace do stávající plynárenské infrastruktury. V této souvislosti dochází k doplnění právní úpravy o pojmy a instituty související s vodíkem, zejména pokud jde o měření jeho dodávek, přepravy, distribuce a skladování.
Změny dále směřují ke zpřesnění odpovědnosti jednotlivých účastníků trhu za instalaci, provoz, údržbu a kontrolu měřicích zařízení. Jednoznačně se vymezuje, kdo určuje typ a způsob měření v různých typech předávacích a odběrných míst, čímž se předchází výkladovým nejasnostem v praxi.
Současně se posiluje ochrana integrity měřicích zařízení, a to jak zákazem neoprávněných zásahů, tak povinností oznamovat jejich poškození. Úprava rovněž zpřesňuje postup při pochybnostech o správnosti měření, včetně rozdělení nákladů na přezkoušení, což přispívá k vyšší transparentnosti a spravedlivému rozložení nákladů mezi účastníky trhu.
Dílčí změny sledují i sjednocení terminologie napříč právním předpisem a odstranění nejasností, které se vyskytly při aplikaci dosavadní právní úpravy.
K § 72 (Smlouvy mezi účastníky trhu s plynem) novelizační body 242 až 247
Navrhované změny v § 72 mají za cíl především modernizovat smluvní rámec trhu s plynem a přizpůsobit jej rozvoji nových energetických odvětví, zejména vodíkového hospodářství. Dochází proto k doplnění smluvních typů a jejich náležitostí tak, aby zahrnovaly i služby související s vodíkem.
Významnou část změn představuje posílení ochrany zákazníka, zejména spotřebitele, a to prostřednictvím zpřesnění povinných náležitostí smluv, jako jsou podmínky změny ceny, způsoby informování o změnách či práva na odstoupení od smlouvy. Tím se zvyšuje transparentnost smluvních vztahů a právní jistota zákazníků.
Změny dále reagují na potřebu sjednocení a zpřehlednění jednotlivých smluvních typů, kdy jsou harmonizovány jejich povinné náležitosti napříč ustanovením. Tím se usnadňuje orientace účastníků trhu v jejich právech a povinnostech a snižuje se administrativní i výkladová zátěž.
Současně dochází k upřesnění pravidel pro odpovědnost za odchylku a její přenášení mezi účastníky trhu, což je klíčové pro řádné fungování trhu s plynem i vodíkem.
K § 72a (Převod práva na přepravní kapacitu) novelizační body 248 až 252
Navrhovaná úprava § 72a směřuje k zvýšení flexibility využívání přepravní kapacity a k podpoře sekundárního trhu s kapacitami, a to jak v oblasti plynu, tak nově i vodíku. Umožnění převodu práva na přepravní kapacitu přispívá k efektivnějšímu využití infrastruktury a ke snížení bariér vstupu na trh.
Změny zároveň stanovují jasná pravidla pro účinnost převodu a jeho oznamování provozovateli přepravní soustavy, čímž se zajišťuje právní jistota všech dotčených subjektů. Důležitým prvkem je rovněž ochrana provozovatele přepravní soustavy před rizikem neplnění závazků, a to prostřednictvím podmínění převodu souhlasem v případě prodlení s úhradou závazků nebo v situacích, kdy by převod mohl ovlivnit stabilitu využívání kapacity.
Úprava dále zavádí mechanismy pro případy dlouhodobého neplnění platebních povinností, kdy může být část rezervované kapacity nabídnuta jiným účastníkům trhu. Tím se posiluje efektivní využití přepravní soustavy a omezuje blokace kapacity neaktivními nebo neplnícími subjekty. Celkově změny přispívají k transparentnosti, likviditě a efektivitě trhu s přepravní kapacitou v podmínkách postupné transformace energetiky.
K § 73 (Stav nouze) novelizační body 253 až 256
Úprava zpřesňuje pravidla předcházení stavu nouze, vyhlašování stavu nouze a mimořádného stavu nouze a jejich použití na vodíkovou část plynárenské soustavy. Vyjasňuje odpovědnost jednotlivých provozovatelů, koordinaci opatření a způsob náhrady oprávněných nákladů a neuhrazených příjmů. Cílem je zachovat jednotné a účinné krizové řízení celé plynárenské soustavy.
Navrhovaná úprava reaguje na rozšíření právního rámce o oblast vodíkového hospodářství, zejména zavedení vodíkových distribučních soustav a jejich provozovatelů. Dochází k výslovnému doplnění těchto subjektů do režimu stavu nouze, čímž se zajišťuje, že krizové řízení v energetice bude technologicky neutrální a bude pokrývat jak plynárenskou, tak vodíkovou infrastrukturu.
Cílem je sjednotit postupy při vyhlašování a řízení stavu nouze a jeho předcházení tak, aby nedocházelo k regulatorním mezerám v situacích, kdy by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti a spolehlivosti dodávek vodíku. Změny zároveň reflektují rostoucí význam vodíku jako energetického nosiče a potřebu zajistit koordinovaný postup mezi provozovateli jednotlivých soustav a orgány veřejné správy.
Úprava rovněž zpřesňuje některé procesní postupy a posiluje informovanost dotčených orgánů, čímž přispívá ke zvýšení efektivity krizového řízení.
K § 73a (Bezpečnostní standard dodávky plynu) novelizační bod 257
Úprava zpřesňuje terminologii bezpečnostního standardu dodávky plynu a výslovně stanoví, že se vztahuje na dodávku plynu s výjimkou vodíku vysokého stupně čistoty chráněným zákazníkům. Současně se sjednocuje terminologie uskladňování plynu s ostatními ustanoveními zákona. Změna nemění věcný rozsah ochrany chráněných zákazníků, ale odstraňuje pochybnosti o vztahu tohoto krizového nástroje k budoucímu trhu s vodíkem.
K § 73d (Mimořádný stav nouze) novelizační bod 258
Úprava zpřesňuje pravidla předcházení stavu nouze, vyhlašování stavu nouze a mimořádného stavu nouze a jejich použití na vodíkovou část plynárenské soustavy. Vyjasňuje odpovědnost jednotlivých provozovatelů, koordinaci opatření a způsob náhrady oprávněných nákladů a neuhrazených příjmů. Cílem je zachovat jednotné a účinné krizové řízení celé plynárenské soustavy.
Doplnění výslovného vyloučení aplikace mimořádného stavu nouze na části soustavy určené pro vodík vysokého stupně čistoty reflektuje specifickou povahu této infrastruktury. Vodíkové soustavy, zejména pro vodík vysoké čistoty, mají odlišné technické, bezpečnostní i provozní charakteristiky než tradiční plynárenské soustavy.
Cílem je zabránit nepřiměřeným zásahům do těchto soustav prostřednictvím nástrojů určených primárně pro krizové řízení v oblasti zemního plynu, které by mohly vést k ohrožení jejich provozu nebo technologické integrity. Zároveň se tím vytváří prostor pro případnou samostatnou úpravu krizových mechanismů specificky pro vodík. Navržená změna tak přispívá k právní jistotě provozovatelů vodíkové infrastruktury a k adekvátnímu nastavení krizových opatření.
K § 73g (Náhrady) novelizační body 259 a 260
Navrhované změny rozšiřují stávající úpravu náhrad také na oblast vodíku, konkrétně zahrnutím souvisejících služeb vodíku vedle souvisejících služeb v plynárenství.
Cílem je zajistit rovné zacházení mezi jednotlivými druhy energetických soustav a jejich provozovateli v situacích, kdy dochází k omezení vlastnických práv nebo ke vzniku ekonomických ztrát v důsledku krizových opatření. Zohlednění vodíkové infrastruktury v systému náhrad je nezbytné pro vytvoření stabilního a předvídatelného investičního prostředí a pro podporu rozvoje vodíkové ekonomiky. Úprava zároveň zachovává základní principy stávající právní úpravy, zejména pokud jde o způsob uplatnění nároků, jejich lhůty a financování ze státního rozpočtu.
K § 74 (Neoprávněný odběr, přeprava, distribuce a uskladnění) novelizační body 261 až 272
Navrhovaná úprava rozšiřuje definice neoprávněných činností i na oblast vodíku, a to v návaznosti na zavedení vodíkových přepravních a distribučních soustav a služeb uskladnění vodíku.
Cílem je zajistit, aby právní režim ochrany energetické infrastruktury a sankcionování neoprávněných zásahů byl konzistentní napříč všemi druhy energetických médií. Dochází tak k doplnění vodíku do jednotlivých skutkových podstat neoprávněného jednání, čímž se předchází výkladovým nejasnostem a zajišťuje se vymahatelnost práva i v této nové oblasti.
Změny zároveň posilují ochranu provozovatelů vodíkových soustav před neoprávněným využíváním jejich infrastruktury a přispívají k zajištění bezpečného a spolehlivého provozu těchto soustav.
K § 76 (Dodavatel tepelné energie) novelizační body 273 až 275
Navrhovaná úprava posiluje transparentnost smluvních vztahů a ochranu zákazníků a konečných uživatelů tepelné energie. Zpřesňuje povinné náležitosti smluv, pravidla informování o cenách a jejich změnách, vyúčtování a předávání informací konečným uživatelům. Ustanovení současně sjednocují používanou terminologii a odstraňují nedostatky aplikační praxe.
V odstavci 3 jde transpozici čl. 21 odst. 4 směrnice (EU) 2023/1791 dodavatelé tepelné energie mají nabízet zákazníkům širokou nabídku způsobů plateb, které nesmějí nepřiměřeně diskriminovat žádné zákazníky. Jakýkoli rozdíl v poplatcích spojených se způsoby plateb nebo systémy placení záloh musí být objektivní, nediskriminační a přiměřený a nesmí překročit přímé náklady, které příjemce hradí za používání konkrétní platební metody nebo systému placení záloh, v souladu s článkem 62 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366.
Podle čl. 21 odst. 5 směrnice (EU) 2023/1791 nesmí být spotřebitelé při přístupu k systémům placení záloh těmito systémy znevýhodňováni.
Stejné požadavky zákon klade na držitele licencí při nastavení způsobů plateb za dodávku elektřiny nebo plynu a záloh vůči spotřebitelům v § 11 odst. 5 a 6 EnergZ. Z tohoto důvodu se stanovuje, že tato pravidla se použijí i v případě dodavatele tepelné energie bez rozlišení, zda je či není držitelem licence na výrobu. V § 11 odst. 6 se sice o dodavateli tepelné energie také hovoří, celé ustanovení je však uvozené nadpisem Práva a povinnosti držitelů licence. Aby nevznikaly pochybnosti, zda pravidlo má dopadat i na dodavatele tepelné energie, který není držitelem licence na výrobu, stanoví se výslovně, že se má použít i na něj.
Ustanovení § 11 odst. 11 až 15 EnergZ upravují ve vztahu k držitelům licence termíny vyúčtování a důsledky spojené s opožděným vyúčtováním; tato pravidla prostřednictvím odkazu v § 76 odst. 3 se použijí i na dodavatele tepelné energie, který není držitelem licence. S ohledem na to, že pravidla účtování pro dodavatele tepelné energie, který není držitelem licence, jsou nově obsažená v odstavci 3, došlo ke zrušení druhé věty v § 76 odst. 2, která by jinak byla duplicitní.
Podle čl. 21 odst. 2 směrnice (EU) 2023/1791 jsou dodavatelé tepelné energie povinni poskytnout transparentním způsobem jasné informace o uplatňovaných cenách a sazbách a o běžných podmínkách týkajících se přístupu ke službám v odvětví vytápění, chlazení a teplé užitkové vody a jejich využívání. Obdobná povinnost v oblasti elektroenergetiky stanovená v čl. 10 odst. 3 (EU) směrnice 2019/944 byla vyřešena prostřednictvím § 11 odst. 1 písm. j) EnergZ zakotvující povinnost držitele licence při výkonu licencované činnosti uvádět pravdivé a úplné informace o podmínkách dodávek energie. Stejné řešení se volí i pro transpozici v případě dodávky tepelné energie.
K § 76a (Smlouva o dodávce tepelné energie) novelizační bod 276
§ 76a je do zákona jako celek vkládán novelizačním bodem 276. Ustanovení vymezuje povinné obsahové náležitosti smlouvy o dodávce tepelné energie, zvláštní náležitosti smlouvy uzavírané se zákazníkem, předsmluvní informační povinnost při uzavírání smlouvy adhezním způsobem, právo spotřebitele a podnikající fyzické osoby na poskytnutí obsahu smlouvy a povinnost zpřístupnit informace zákazníkovi se zdravotním postižením pro něj přístupným způsobem. Ustanovení neupravuje samostatné právo na změnu nebo ukončení smlouvy.
Čl. 21 směrnice (EU) 2023/1791 nedopadá na všechny smlouvy o dodávce tepelné energie. Pro přehlednost právní úpravy bylo zvoleno řešení spočívající v osamostatnění obsahových požadavků smlouvy o dodávce tepelné energie v samostatném paragrafu. V odstavci 1 jsou vymezeny obsahové náležitosti každé smlouvy o dodávce tepelné energie a v odstavci 2 další obsahové náležitosti vyžadované jen pro smlouvy uzavírané se zákazníky.
V odstavci 1 jsou vymezeny náležitosti, které by měla obsahovat každá smlouva o dodávce tepelné energie. Náležitosti uvedené pod písm. a) až c) vycházejí z čl. 21 směrnice (EU) 2023/1791. Ostatní náležitosti jsou převzaty z dosavadní dikce stávajícího § 76 odst. 3 EnergZ s níže uvedeným upřesněním.
Sama směrnice (EU) 2023/1791 se v bodě 113 preambule dovolává toho, že „je nezbytné vymezit ustanovení týkající se vyúčtování, jednotného kontaktního místa, mimosoudního řešení sporů, energetické chudoby a základních smluvních práv, aby byla případně uvedena do souladu s příslušnými ustanoveními týkajícími se elektřiny podle směrnice (EU) 2019/944, s cílem posílit ochranu spotřebitelů a umožnit konečným zákazníkům, aby dostávali častější, jasné a aktuální informace o své spotřebě tepla, chlazení nebo teplé užitkové vody a mohli regulovat svou spotřebu energie.“ Při vymezení náležitostí smlouvy o dodávce tepelné energie podle čl. 21 směrnice (EU) 2023/1791 se proto v odstavcích 1 a 2 vychází z dikce navrhovaného § 50 odst. 3 ve znění Lex OZE III, není-li dán rozumný důvod se od něj pro odlišnosti teplárenství odchýlit.
Je třeba zdůraznit, že i když se preambule směrnice (EU) 2023/1791, srov. zejména body 95, 96 a 113, dovolává ochrany spotřebitele a článek 21 je zařazen v kapitole IV směrnice označené jako „Informování spotřebitelů a posílení jejich postavení“, článek 21 nedopadá jen na spotřebitele. Je tomu tak proto, že pracuje s pojmy konečný zákazník a konečný uživatel, což jsou pojmy podle směrnice podstatně širší.
K odstavci 1 písm. a): Dikce podle písmene a) vychází z čl. 21 odst. 2 písm. a) směrnice (EU) 2023/1791. Formulace navazuje na navrhovaný § 50 odst. 3 písm. a), který vychází z čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice (EU) 2019/944. Pravidlo vymezuje základní identifikaci dodavatele tepelné energie, proto se má uplatnit vůči všem smlouvám o dodávce tepelné energie.
K odstavci 1 písm. b) a c): Písmeno b) vychází z čl. 21 odst. 2 písm. b) směrnice (EU) 2023/1791. Formulačně navazuje na navrhovaný § 50 odst. 3 písm. b), který vychází z čl. 10 odst. 3 písm. b) směrnice (EU) 2019/944. Smyslem je přesné a transparentní vymezení předmětu plnění a kvality dodávky tepelné energie pro každé odběrné místo. Smlouva proto musí obsahovat alespoň hodnotu tepelného výkonu nebo sjednané roční množství odebrané tepelné energie, místo předání, případně místo měření, pokud se liší od místa předání, průběh odběru v kalendářním roce a teplotu a tlak dodávané a vracené teplonosné látky. Vedle dodávky tepelné energie mohou být sjednány také další služby, například údržba tepelné přípojky nebo předávací stanice; jsou-li poskytovány, musí být ve smlouvě zřetelně vymezeny a odlišeny od samotné dodávky tepelné energie. Písmeno c) zajišťuje transparentní sjednání ceny tepelné energie nebo způsobu jejího určení, termínů a způsobu platby a, ujednají-li strany placení záloh, také termínů jejich placení.
Množství tepelné energie není vždy nutné předem vyjádřit jedinou pevnou hodnotou; zákon umožňuje vymezit dodávku alespoň hodnotou tepelného výkonu nebo sjednaným ročním množstvím odebrané tepelné energie. Skutečný odběr se zpravidla mění zejména v závislosti na počasí a potřebách odběratele. Smlouva musí současně vymezit průběh odběru v kalendářním roce; jeho podrobnost může odpovídat povaze odběrného místa a způsobu dodávky. Strany si mohou dohodnout také způsob průběžného upřesňování předpokládaného množství nebo průběhu odběru.
Skrze teplotu a tlak se ve smlouvě vymezuje kvalita dodávky tepelné energie v konkrétním odběrném místě. Při jejím sjednání je třeba zohlednit kapacitu zdroje a rozvodů, účel odběru a požadavky právních předpisů. Smluvní strany se mohou dohodnout i na odlišných nebo nadstandardních parametrech, pokud je dodavatel schopen je zajistit.
Nedodává-li dodavatel tepelné energie tepelnou energii celoročně, např. pro účely vytápění ji dodává jen sezónně, je nezbytné, aby tato okolnost důležitá pro vymezení kvality dodávky tepelné energie byla ve smlouvě vymezena.
K odstavci 1 písm. d): Písmeno d) odpovídá čl. 21 odst. 2 písm. e) směrnice (EU) 2023/1791. Formulačně navazuje na navrhovaný § 50 odst. 3 písm. i) EnergZ, který vychází z čl. 10 odst. 3 písm. e) směrnice (EU) 2019/944. Součástí smlouvy podle tohoto pravidla by mělo být ujednání i o době trvání služeb poskytovaných společně s dodávkou tepelné energie, podmínkách jejich obnovení či zrušení, jakož i změny. Součástí smlouvy podle tohoto pravidla by mělo být i ujednání o době trvání sjednaných podmínek dodávky tepelné energie, jakož i způsobů jejich změny.
Písmeno e) odstavce 1 přebírá dosavadní požadavek na sjednání místa a způsobu měření a nově jej zpřesňuje o náhradní způsob vyhodnocení dodávky tepelné energie pro případ závady měřicího zařízení nebo dočasného neměření z důvodu ověřování měřicího zařízení.
K odstavci 2 písm. a): Písmeno a) odpovídá čl. 21 odst. 2 písm. c) směrnice (EU) 2023/1791. Formulačně navazuje na navrhovaný § 50 odst. 3 písm. g) EnergZ, který vychází z čl. 10 odst. 3 písm. c) směrnice (EU) 2019/944. Obsahově se však liší. Zatímco navrhovaný § 50 odst. 3 písm. g) EnergZ v souladu s příslušnou úpravou směrnice míří na všechny služby týkající se údržby, tak písmeno a) v návaznosti na příslušnou evropskou úpravu míří jen na případ, kdy je služba údržby zahrnuta v dodávce tepelné energie a ceně za ní, tedy není sjednána jako samostatný předmět plnění se samostatně ujednanou cenou a za její poskytnutí dodavatel není oprávněn požadovat dodatečné poplatky. Cílem je, aby předmět plnění, jakož i cena za jednotlivá plnění, byla transparentně vymezena.
K odstavci 2 písm. b): Písmeno b) odpovídá čl. 21 odst. 2 písm. d) směrnice (EU) 2023/1791. Formulačně navazuje na navrhovaný § 50 odst. 3 písm. h), který vychází z čl. 10 odst. 3 písm. d) směrnice (EU) 2019/944.
K odstavci 2 písm. c): Písm. c) odpovídá čl. 21 odst. 2 písm. f) směrnice (EU) 2023/1791. Formulačně navazuje na navrhovaný § 50 odst. 3 písm. j) EnergZ, který vychází z čl. 10 odst. 3 písm. f) směrnice (EU) 2019/944. Úprava náhrady za nedodržení kvality dodávky tepelné energie nebo jiných poskytovaných služeb se řídí občanským zákoníkem; proto by měl být zákazník ve smlouvě upozorněn minimálně na práva z prodlení, práva z vadného plnění a právo na náhradu škody. Z nově navrženého § 76 odst. 3 EnergZ plyne, že povinnosti držitele licencí stanovené v § 11 odst. 11 až 15 EnergZ platí i pro dodavatele tepelné energie, který není držitelem licence na výrobu tepelné energie.
K odstavci 2 písm. d): U smluv uzavíraných se spotřebitelem nebo podnikající fyzickou osobou musí smlouva obsahovat informaci o právu na mimosoudní řešení sporu u Energetického regulačního úřadu, popřípadě u České obchodní inspekce, není-li dodavatel tepelné energie držitelem licence na výrobu nebo rozvod tepelné energie. Energetický regulační úřad rozhoduje spotřebitelské spory, je-li druhou stranou držitel licence; v ostatních případech je příslušná Česká obchodní inspekce.
Čl. 21 odst. 2 písm. h) směrnice (EU) 2023/1791 vyžaduje, aby spotřebitel byl informován o svých právech alespoň prostřednictvím vyúčtování. Formulačně toto pravidlo navazuje na čl. 10 odst. 3 písm. h) směrnice (EU) 2019/944. Transpozice je v obou případech stejná. Tento požadavek bude splněn vymezením náležitostí vyúčtování ve vyhlášce o vyúčtování vydané Energetickým regulačním úřadem podle § 98a odst. 2 písm. j) EnergZ.
K odstavci 2 písm. e): Funkci jednotného kontaktního místa plní ERÚ [§ 17 odst. 9 písm. z) EnergZ]. O tom, jakož i o tom, jakou úlohu jednotné kontaktní místo plní, je dodavatel tepelné energie povinen zákazníka ve smlouvě o dodávce informovat [čl. 21 odst. 2 písm. i) směrnice (EU) 2023/1791].
K odstavci 2 písm. f) a g): V případech společného měření tepelné energie pro přípravu teplé vody pro více odběrných míst musí smlouva určit způsob rozdělení nákladů mezi jednotlivá odběrná místa. Obdobně musí smlouva upravit rozdělení nákladů mezi různé vlastníky, jsou-li z jednoho odběrného místa zásobovány objekty nebo části objektů různých vlastníků, kteří smlouvu uzavírají.
K § 76b (Uveřejňování cen tepelné energie a podmínek pro jejich uplatnění a oznamování jejich změn) novelizační bod 276
§ 76b je rovněž součástí novelizačního bodu 276 a obsahuje dva odstavce. První upravuje uveřejňování cen tepelné energie a podmínek pro jejich uplatnění, druhý oznamování jejich změn.
K odstavci 1: Dodavatel tepelné energie, který dodává tepelnou energii spotřebitelům, podnikajícím fyzickým osobám, společenstvím vlastníků jednotek, bytovým družstvům nebo jiným osobám zajišťujícím služby spojené s užíváním bytů a nebytových prostorů, je povinen po dobu platnosti ceny a podmínek jejího uplatnění uveřejňovat tyto údaje na svých internetových stránkách, a to odděleně pro každou uvedenou skupinu zákazníků. Cílem je zajistit transparentní a snadno dostupné informace o cenových podmínkách.
K odstavci 2: Je-li dodavatel tepelné energie podle smlouvy oprávněn jednostranně změnit cenu tepelné energie nebo podmínky pro její uplatnění, musí změnu zákazníkům oznámit adresně nebo jiným smluveným způsobem nejpozději 14 dnů před její účinností; spotřebitelům nejpozději 30 dnů před její účinností. Ustanovení samo o sobě nezakládá právo dodavatele cenu nebo jiné podmínky jednostranně měnit, ale upravuje pouze informační povinnost pro případ, že takové oprávnění vyplývá ze smlouvy nebo jiného právního důvodu.
K § 77 (Odběratel tepelné energie) novelizační body 277 a 278
V odstavci 8 se jedná se o transpozici povinnosti členského státu rozhodnout, kdo má odpovídat za poskytování informací konečným uživatelům garantovaných jim podle čl. 21 odst. 2 a 3 směrnice (EU) 2023/1791.
K § 90 (Přestupky fyzických osob) novelizační bod 279
Novelizační bod 279 zpřesňuje odkaz ve skutkové podstatě přestupku fyzické osoby podle § 90 odst. 1 písm. b). Dosavadní obecný odkaz na § 3 odst. 3 se nahrazuje odkazy na konkrétní ustanovení upravující poskytování odebrané elektřiny, plynu nebo tepelné energie jiné osobě, tedy na § 28 odst. 1 písm. g), § 62 odst. 1 písm. f) a § 77 odst. 8. Jde o návaznou legislativně-technickou úpravu, která zachovává sankcionovatelnost porušení příslušných povinností po jejich systematickém přesunu a zpřesnění.
K § 91 (Přestupky držitele licence) novelizační body 280 až 291
Jednotlivé skutkové podstaty a sazby pokut jsou navázány na konkrétní povinnosti doplňované návrhem zákona. Zahrnují zejména povinnosti při provozování vodíkových soustav a zásobníků vodíku, pravidla přístupu k soustavám a poskytování služeb, standardy kvality a náhrady, plánování rozvoje a vyřazování soustav, informační povinnosti, ochranu zákazníků a adaptační povinnosti související s nařízením (EU) 2026/261. Horní hranice pokut se odvíjí od závažnosti chráněného zájmu, postavení pachatele a možných následků porušení povinnosti; u sankcí provádějících nařízení (EU) 2026/261 musí být sankce účinné, přiměřené a odrazující.
Sankční ustanovení navazující na nařízení (EU) 2026/261 jsou koncipována s ohledem na čl. 8 tohoto nařízení. Výše pokut musí být účinná, přiměřená a odrazující. Při stanovení maximální výše sankce se vychází z požadavku na uplatnění nejvyšší z hodnot uvedených v čl. 8 odst. 2 nařízení; samostatné převzetí částky 2,5 milionu EUR pro fyzické osoby se proto nepovažuje za nezbytné.
Energetický zákon ukládá držitelům licencí řadu veřejnoprávních povinností, jejichž dodržování musí být vynucováno prostřednictvím skutkových podstat přestupků. Nové a změněné skutkové podstaty navazují zejména na povinnosti při provozování vodíkových soustav a zásobníků vodíku, pravidla přístupu a poskytování služeb, standardy kvality, plánování rozvoje a vyřazování soustav, informační povinnosti a ochranu zákazníků.
Úprava přestupků držitele licence, změny se týkají především doplněním držitelů nově zřizovaných licencí. Navrhuje se doplnění nové právní úpravy přestupků v oblasti vodíkové infrastruktury (přeprava, distribuce a uskladňování vodíku). Reaguje se tím na zavedení nové regulované oblasti v energetickém právu a potřebu zajistit vymahatelnost povinností držitelů příslušných licencí.
K § 91a (Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob) novelizační body 292 až 298
Energetický zákon ukládá právnickým a podnikajícím fyzickým osobám řadu veřejnoprávních povinností, jejichž dodržování musí být vynucováno prostřednictvím skutkových podstat přestupků. Navrhovaná úprava sankcí navazuje zejména na povinnosti obchodníků a dalších účastníků trhu, pravidla ochrany zákazníků, povinnosti při dovozu plynu, poskytování údajů a plnění požadavků přímo použitelných předpisů Evropské unie.
Předmětem úpravy je zejména terminologické i obsahové sladění úpravy pro elektroenergetiku a plynárenství a dále doplnění totožného přestupku pro oblast teplárenství, v němž dosud povinnost nebyla sankcionovatelná.
K § 96 (Společná ustanovení) novelizační body 299 a 300
Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v § 11 odst. 3 stanoví, že povinný subjekt neposkytuje informace, které získal od třetí osoby při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti prováděné na základě zvláštního právního předpisu. Zákon vychází z toho, že při výkonu těchto činností, při nichž příslušný orgán či subjekt při plnění veřejných úkolů vrchnostensky či autoritativně proniká do sféry jiných, převážně soukromých subjektů, získává velmi citlivé údaje. Pokud by se informační povinnost vztahovala přímo na tyto informace, vedlo by to např. k poškozování jednotlivých účastníků hospodářské soutěže, a naopak ke zvýhodnění jejich konkurentů, kteří by se mohli jednoduchým způsobem dostat k citlivým vnitropodnikovým informacím. Taková praxe by měla neblahý vliv nejen na postavení kontrolních a dozorových orgánů a na chování kontrolovaných subjektů vůči nim, ale mohla by zásadním způsobem destabilizovat sledované trhy.
ERÚ nově v rámci monitorování stavu hospodářské soutěže získává větší množství obchodně citlivých údajů o činnosti dodavatelů energií, potenciálně zneužitelných v rámci konkurenčního prostředí, u nichž může být pochybnost, zda spadají pod pojem obchodního tajemství. Uvedená forma monitoringu je zároveň určitou formou průběžného správního dozoru sui generis, ale je pochybnost, zda tyto informace spadají pod § 11 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, který chrání důvěrnost informací získaných při výkonu dozoru. Z důvodu právní jistoty pro účastníky trhu, že jejich důvěrné informace předané regulátorovi při výkonu jeho kompetencí nebudou zpřístupněny např. tržní konkurenci, je proto vhodné tuto otázku neponechávat na budoucím hodnocení soudy, ale vztáhnout tyto informace výslovně před ochranu před jejich poskytování třetím stranám.
K § 96ba (Připojení výroben elektřiny) novelizační bod 301
Jde o legislativně-technickou úpravu odkazu na nařízení Komise (EU) 2016/631. Protože je legislativní zkratka „Nařízení o kodexu sítě pro připojení výroben elektřiny“ již zavedena dříve, nahrazuje se opakovaný úplný popis předpisu touto zkratkou. Věcný obsah ustanovení se nemění.
K § 96e a § 97 (Prokazatelná ztráta a přiměřený zisk poskytnuté v nesprávné výši) novelizační body 302 až 304
Jedná se o legislativně-technickou změnu v terminologii, jelikož materiálně se v tomto případě jedná o úrok z prodlení. V této souvislosti se navrhuje sjednocení s právní úpravou úroku z prodlení podle daňového řádu.
K § 97a (Řády provozovatelů soustav) novelizační body 305 a 306
Do výčtu řádů podléhajících schválení Energetickým regulačním úřadem se doplňují Řád provozovatele vodíkové přepravní soustavy, Řád provozovatele vodíkové distribuční soustavy a Řád provozovatele zásobníku vodíku. Tím se pro vodíkovou infrastrukturu zavádí stejný transparentní a regulatorně kontrolovaný režim provozních podmínek, jaký se uplatňuje u ostatních plynárenských soustav.
Doplnění odkazu na § 59d odst. 10 zajišťuje, aby se pravidla pro předkládání a schvalování řádů použila rovněž na provozovatele vodíkové distribuční soustavy. Jde o návaznou úpravu zabezpečující úplnost a vnitřní provázanost zákona.
K § 97aa (Projednání návrhu řádu) novelizační body 307 a 308
Navrhovaná úprava § 97aa reaguje na potřebu systematického sjednocení a rozšíření konzultačního procesu u klíčových dokumentů v energetice, zejména v souvislosti s rozvojem nových druhů infrastruktury, včetně vodíkových soustav, a se zvyšujícími se nároky na transparentnost a zapojení účastníků trhu.
V odstavci 5 se upřesňuje okruh dokumentů, na které se použije postup projednání podle odstavců 1 až 4. Výslovně jde o desetiletý plán rozvoje přenosové soustavy, desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy, desetiletý plán rozvoje vodíkové přepravní soustavy, plán rozvoje regionální distribuční soustavy, desetiletý plán rozvoje distribuční soustavy, plán vyřazování části distribuční soustavy, scénář pro zpracování desetiletých plánů rozvoje plynárenských soustav a jiné obdobné podmínky nebo postupy, jejichž projednání ukládá právní předpis. Rozhodne-li se držitel licence dobrovolně projednat návrh řádu s dotčenými osobami, postupuje podle odstavců 1 až 4 obdobně.
Změna zajišťuje jednotný a transparentní proces projednání strategických, plánovacích a koncepčních dokumentů, které mají významný dopad na fungování energetického trhu, jeho rozvoj a bezpečnost dodávek. Výslovné zahrnutí desetiletého plánu rozvoje vodíkové přepravní soustavy a společného scénáře odpovídá rozvoji vodíkové energetiky a potřebě transparentního zapojení dotčených osob do přípravy těchto dokumentů.
Navrhovaná úprava nemění podstatu samotného konzultačního procesu, ale rozšiřuje jeho působnost tak, aby odpovídala aktuálnímu vývoji energetiky a regulatorním potřebám. Cílem je posílit transparentnost, předvídatelnost a participaci dotčených subjektů při přípravě klíčových dokumentů, aniž by docházelo k zásadní změně dosavadních postupů.
K § 98a (Zmocňovací ustanovení) novelizační body 309 až 317
Energetický zákon provádí vyhlášky MPO podle zmocnění v odstavci 1 a vyhlášky ERÚ podle zmocnění v odstavci 2. Koncepce energetického zákona je postavena na tom, že všechna zmocnění jsou seskupena v § 98a, tedy nejsou součástí paragrafů v obecné nebo zvláštní části. V souvislosti s implementací evropské právní úpravy v oblasti vodíku se doplňují zejména zmocnění pro vyhlášku o pravidlech trhu s plynem a pro vyhlášku o pravidlech a řádech provozovatelů soustav. Naopak u vyhlášek MPO se zmocnění z důvodu snížení administrativní zátěže a vypuštění zejména úpravy o strategických celcích vypouští.
K příloze energetického zákona novelizační bod 318
V příloze energetického zákona se označení ochranného pásma sondy zásobníku plynu rozšiřuje rovněž na sondu zásobníku vodíku. Jde o návaznou změnu odpovídající zavedení samostatného institutu zásobníku vodíku a zajišťující shodný režim ochrany příslušných zařízení.
K přechodným ustanovením čl. II body 1 až 14
Přechodná ustanovení zároveň koordinují postupné nabývání účinnosti povinností pro vodíkové soustavy, zejména v oblasti cenové regulace, pravidel trhu, vyrovnávání odchylek, změny dodavatele a zpracování plánů rozvoje. Cílem je předejít vzniku povinností v době, kdy vodíková infrastruktura a trh dosud nejsou fakticky vytvořeny, a současně zajistit včasnou připravenost regulačního rámce.
Přechodné ustanovení v bodu 11 zachovává pro smlouvy o dodávce tepelné energie uzavřené přede dnem nabytí účinnosti zákona dosavadní právní režim, a to i při pozdější změně jejich obsahu. Smluvní strany si však mohou ujednat použití nové úpravy obsahových náležitostí smlouvy. Všechny dříve uzavřené smlouvy musí být uvedeny do souladu s § 76a nejpozději do 3 let ode dne nabytí účinnosti zákona.
Přechodné ustanovení k provozu výroben má za cíl ošetřit případy výroben elektřiny, které jsou v době nabytí účinnosti předkládaného návrhu zákona již ve fázi ověřování technologie a souladu s nařízením (EU) 2016/631 a pro které by začal platit zákaz podle § 23 odst. 6 energetického zákona, aniž by se na tuto novou situaci jejich provozovatelé měli možnost dostatečně připravit. Nastavuje se proto pravidlo, kterým se výrobnám elektřiny, u nichž již uplynulo více než 9 měsíců od zahájení provozu pro ověření technologie a souladu s nařízením (EU) 2016/631, stanovuje jednotná doba 3 měsíců, v jejímž rámci má výrobce elektřiny řádně dokončit proces připojování výrobny elektřiny v souladu s tímto nařízením, jinak bude provoz výrobny elektřiny zakázaný. Tato doba je minimální – pokud se v rámci smlouvy o připojení provozovatel soustavy a výrobce elektřiny dohodnou na době umožnění provozu výrobny elektřiny pro ověření technologie a souladu s nařízením (EU) 2016/631, která dobu 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti návrhu zákona přesahuje (ať již z důvodu praktických komplikací či jiných objektivních důvodů), platí pro výrobce elektřiny tento pozdější termín.
V případě výroben elektřiny, u kterých přede dnem nabytí účinnosti návrhu zákona uplynulo 9 měsíců nebo méně od umožnění provozu pro ověření technologie a souladu s nařízením (EU) 2016/631, budou mít výrobci elektřiny automaticky zachovanou dobu alespoň 3 měsíců pro získání dočasného nebo konečného provozního oznámení. Rozdíl mezi 12 měsíci, které zakotvuje ustanovení § 23 odst. 6 energetického zákona, a dobou, která již uplynula od umožnění provozu výrobny elektřiny pro ověření technologie a souladu s nařízením (EU) 2016/631, bude totiž vždy větší nebo roven 3 měsícům. Pro tyto výrobny elektřiny proto není potřeba upravovat odlišný režim přechodným ustanovením – plně se uplatní § 23 odst. 6 energetického zákona.
K novele zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, čl. III body 1 a 2
Doplnění § 4ga do zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, představuje úpravu, jejímž cílem je umožnit rychlejší, operativnější a účinnější využití státních hmotných rezerv plynu v situacích, kdy je ohrožena bezpečnost dodávek nebo kdy nastává stav nouze či mimořádný stav nouze v plynárenství podle zvláštního právního předpisu, jímž je právě energetický zákon. Státní hmotná rezerva plynu byla zřízena v době energetické krize na jaře 2022 jako mimořádné opatření k posílení energetické bezpečnosti České republiky. Dosavadní právní úprava však umožňovala její využití pouze na základě souhlasu vlády, což se v praxi ukázalo jako málo operativní, zejména v případech, kdy je nutné reagovat v řádu hodin či dnů, aby nedošlo k ohrožení kritické infrastruktury nebo k narušení základních funkcí státu.
Nově vložený § 4ga proto stanoví, že Správa státních hmotných rezerv může poskytnout státní hmotné rezervy plynu subjektům kritické infrastruktury v oblasti plynárenství formou jejich bezúplatného použití, avšak pouze v nezbytném rozsahu a výhradně na základě požadavku Ministerstva průmyslu a obchodu. Tím se vytváří právní mechanismus, který umožňuje rychlé a odborně podložené rozhodnutí o uvolnění rezerv, aniž by bylo nutné svolávat vládu nebo čekat na její usnesení. Ministerstvo je ústředním orgánem odpovědným za energetiku a zároveň orgánem, který vyhlašuje a řídí opatření při stavu nouze v plynárenství, a proto je jeho souhlas nejvhodnějším a nejrychleji dostupným nástrojem pro rozhodování o použití rezerv.
Ustanovení zároveň zachovává princip návratnosti státních hmotných rezerv. Subjekt kritické infrastruktury, kterému byly rezervy poskytnuty, je povinen je po ukončení činností spojených s předcházením stavu nouze, stavem nouze nebo mimořádným stavem nouze nahradit. Současně je povinen uhradit Správě státních hmotných rezerv dodatečné náklady spojené s poskytnutím a uskladněním nahrazovaných rezerv. Tím se zajišťuje, že použití rezerv nebude znamenat trvalé snížení jejich objemu ani finanční zátěž pro stát, a že subjekty kritické infrastruktury ponesou odpovědnost za hospodárné a účelné využití poskytnutého plynu.
Navrhovaná úprava tak představuje praktický a nezbytný krok k posílení energetické bezpečnosti státu. Umožňuje rychlejší reakci na krizové situace, zvyšuje flexibilitu systému státních hmotných rezerv a zároveň zachovává kontrolní mechanismy a odpovědnost subjektů, kterým je plyn poskytnut. Úprava je plně v souladu s účelem zákona o působnosti Správy státních hmotných rezerv a reflektuje zkušenosti získané během energetické krize v roce 2022.
K novele zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot, čl. IV body 1 až 3
Doplnění sankční úpravy v zákoně o pohonných hmotách zajišťuje vnitrostátní vymahatelnost povinností vztahujících se k vodíkovým čerpacím stanicím podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1804 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva. Přestupek podle § 9 odst. 10 se zařazuje do sankční kategorie s horní hranicí pokuty 1 000 000 Kč. Výše sankce odpovídá závažnosti porušení, je přiměřená ve vztahu k obdobným přestupkům a zajišťuje účinnou, přiměřenou a odrazující vymahatelnost přímo použitelného předpisu Evropské unie. Současně se zpřesňuje věcná příslušnost České obchodní inspekce k projednání tohoto přestupku.
K novele zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, čl. V body 1 až 24
Při přípravě výzvy k podání nabídek v aukci na zajištění činnosti povinně vykupujícího plyn byly zjištěny možné výkladové nejistoty subsidiarity správního řádu a následné možnosti změny rozhodnutí o výběru povinně vykupujícího plyn, které se novela snaží odstranit. Domníváme se, že i když zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, v platném znění, neupravuje způsob, jakým má být výběr povinně vykupujícího plyn proveden, bude jako procesní rámec pro vedení tohoto postupu subsidiárně použit správní řád. K zajištění právní jistoty je toto zpřesnění doplněno do § 27bg odst. 2. Ze stejného důvodu je navrženo doplnění povinností povinně vykupujícího plyn v odstavci 1. Novým odstavcem 3 jsou doplněny možnosti pro zrušení rozhodnutí o výběru povinně vykupujícího plyn, kdy v případě, že by povinně vykupující plyn přestal plnit povinnosti stanovené zákonem nebo přestal splňovat podmínky pro výkon činnosti (např. ztráta licence), pro kterou byl vybrán, může ministerstvo přistoupit ke zrušení rozhodnutí o výběru povinně vykupujícího plyn. Ke zrušení rozhodnutí o výběru povinně vykupujícího plyn dojde též v případě, kdy se povinně vykupující plyn rozhodne pro ukončení této činnosti, což oznámí ministerstvu nejpozději 5 měsíců před ukončením této činnosti.
Ostatní novelizační body čl. V aktualizují poznámky pod čarou a odkazy na platné předpisy Evropské unie a vnitrostátní právní předpisy. Bod 12 stanoví předávání údajů podle § 26f odst. 1 prostřednictvím uživatelského rozhraní provozovaného Úřadem na jeho internetových stránkách. Body 23 a 24 terminologicky zpřesňují úpravu záruk původu v § 47e a § 47ea tak, aby bylo jednoznačně uvedeno, že jde o záruky původu elektřiny a o elektřinu vyrobenou držitelem licence na výrobu elektřiny.
K novele zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, čl. VI body 1 až 4
Tato část představuje adaptaci na nařízení (EU) 2024/1106 a na nařízení (EU) č. 1227/2011 v platném znění. Procesní úprava soudního souhlasu vytváří nezbytnou vnitrostátní záruku pro výkon vyšetřovacích pravomocí Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů a Energetického regulačního úřadu, zejména při šetření v jiných než obchodních prostorách.
Návrh má za cíl zajistit řádnou adaptaci národní právní úpravy na novelu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1227/2011 o integritě a transparentnosti velkoobchodního trhu s energií (dále jen „Nařízení o velkoobchodním trhu s energií“). Novela tohoto nařízení byla přijata v roce 2024 (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1106) a reagovala na energetickou krizi v roce 2022 a následujících letech.
Nařízení z roku 2024 mj. posílilo pravomoci Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (dále jen „Agentura“). Aby Agentura a ERÚ mohli své pravomoci podle nařízení účinně vykonávat, je nutné přijmout některé nezbytné úpravy energetického zákona a zákona o zvláštních řízeních soudních.
V zákoně o zvláštních řízeních soudních se upravuje řízení o předběžném souhlasu soudu s provedením šetření ve věcech energetiky. Úprava vytváří vnitrostátní procesní rámec pro kontroly v jiných než obchodních prostorách podle čl. 13a nařízení (EU) č. 1227/2011, ve znění nařízení (EU) 2024/1106, a zajišťuje předchozí soudní kontrolu zásahu do nedotknutelnosti obydlí.
Navržená úprava používá obecnou konstrukci řízení o předběžném souhlasu soudu a doplňuje do ní Energetický regulační úřad a Agenturu pro spolupráci energetických regulačních orgánů. Před předložením návrhu je třeba technicky ověřit návaznost na aktuální znění zákona o zvláštních řízeních soudních; důvodová zpráva proto neodkazuje na nestabilní číslo sněmovního tisku jako na platný právní stav.
V § 323 se navrhuje upravit místní příslušnost soudu podle obvodu, v němž má sídlo Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve věcech ochrany hospodářské soutěže, Český telekomunikační úřad ve věcech digitální ekonomiky a ERÚ ve věcech energetiky. V § 325 odst. 1 se navrhuje upravit aktivní legitimaci ERÚ a Agentury k zahájení řízení ve věcech energetiky. Zároveň se v § 325 odst. 2 navrhuje upravit účastenství ERÚ v řízeních na úseku energetiky, která byla zahájena na návrh Agentury. V § 326 se dále výslovně doplňuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů mezi orgány, jejichž návrh může soud projednat, a doplňují se náležitosti rozhodnutí pro šetření prováděné Agenturou. Tím se zajišťuje úplná procesní návaznost na rozšířené vyšetřovací pravomoci podle nařízení REMIT ve znění nařízení (EU) 2024/1106.
K novele zákona č. 87/2025 Sb., čl. VII body 1 až 4
Návrhem se upravují termíny související s předáváním údajů o OPM vůči Energetickému datovému centru (EDC) a zavedením obchodní flexibility. Termíny stanovené zákonem je třeba z hlediska novelizace energetického zákona posunout.
K zrušovacímu ustanovení čl. VIII
Navrhuje se zrušení vyhlášky č. 114/2023 Sb., o požadavcích na bezpečnou instalaci výrobny elektřiny využívající obnovitelné zdroje energie s instalovaným výkonem do 50 kW, neboť její úprava již není s ohledem na navrhované zákonné řešení potřebná.
K účinnosti čl. IX
Navrhuje se, aby zákon jako celek nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2027. Stanovení pevného data účinnosti odpovídá povaze navrhované právní úpravy, která zasahuje do práv a povinností širokého okruhu účastníků energetického trhu, působnosti orgánů veřejné správy i navazujících procesních a evidenčních postupů. Zvolené datum poskytuje dotčeným subjektům přiměřený časový prostor k seznámení se s novou právní úpravou, k úpravě vnitřních procesů, smluvních vztahů a informačních systémů a k přípravě nezbytných prováděcích právních předpisů.
Od obecného data účinnosti se stanoví několik výjimek, které vycházejí z rozdílné míry připravenosti jednotlivých institutů, jejich věcné provázanosti s jinými právními úpravami a z potřeby zajistit dostatečnou dobu pro technickou, organizační a regulatorní přípravu.
Ustanovení čl. VII bodu 1 nabývá účinnosti dnem následujícím po dni vyhlášení zákona. Toto ustanovení ruší dosud neúčinný novelizační bod zákona č. 87/2025 Sb. Jeho bezprostřední účinnost je nezbytná, aby bylo ještě před nabytím účinnosti rušené právní úpravy zabráněno jejímu vstupu do právního řádu a vzniku nežádoucího souběhu nebo rozporu s právní úpravou obsaženou v tomto zákoně.
Účinnost ustanovení čl. I bodů 136 a 137 se stanoví na 1. dubna 2027. Odložená účinnost poskytne dotčeným subjektům a Energetickému regulačnímu úřadu dodatečný čas k nastavení postupů a technických podmínek nezbytných pro řádné uplatňování nové právní úpravy. Současně je zvoleno datum odpovídající počátku kalendářního čtvrtletí, které usnadní praktické zavedení nové úpravy.
Ustanovení čl. I bodů 33 a 311 nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2028. Pozdější účinnost je odůvodněna potřebou vytvořit dostatečný časový prostor pro přípravu navazujícího regulatorního a podzákonného rámce a pro přizpůsobení postupů dotčených orgánů a regulovaných subjektů. Současné nabytí účinnosti obou ustanovení zajišťuje jejich věcnou a legislativní provázanost.
Účinnost ustanovení čl. I bodu 123 se stanoví na 1. prosince 2028. Ustanovení upravuje předávání strukturálních údajů provozovatelem přenosové soustavy datovému centru. Odklad účinnosti je nezbytný zejména s ohledem na potřebu dokončit technické řešení výměny údajů, nastavit datová rozhraní a ověřit funkčnost souvisejících informačních systémů před zahájením plného provozu této povinnosti.
Ustanovení čl. I bodů 55, 121, 129, 139, 165, 172, 182, 187, 188, 190, 197, 203 a 313 nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2029. Jedná se o ustanovení navázaná zejména na nové standardy kvality, automatické náhrady, datové a informační povinnosti, pravidla provozu soustav a další regulatorní mechanismy, jejichž řádné uplatňování vyžaduje delší přípravné období. Odklad umožní vydání nebo úpravu prováděcích právních předpisů, nastavení metodik Energetického regulačního úřadu, přizpůsobení informačních systémů a provozních procesů držitelů licencí a provedení nezbytných technických a organizačních opatření. Společné datum účinnosti současně zajišťuje, aby vzájemně související práva a povinnosti nebyly uváděny do praxe izolovaně, ale jako funkční celek.
Rozložení účinnosti jednotlivých ustanovení tak sleduje požadavek právní jistoty a předvídatelnosti právní úpravy a současně zajišťuje, aby nové povinnosti nabývaly účinnosti až v okamžiku, kdy budou vytvořeny nezbytné právní, technické a organizační podmínky pro jejich řádné plnění.
1