Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNDSQHZCUW najdete zde
IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (LEX VODÍK)
A. OBECNÁ ČÁST
1. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy, odůvodnění jejích hlavních principů
Hlavním účelem navrhované právní úpravy je dokončení transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1788 ze dne 13. června 2024, o společných pravidlech pro vnitřní trh s plynem z obnovitelných zdrojů, se zemním plynem a s vodíkem, o změně směrnice (EU) 2023/1791 a o zrušení směrnice 2009/73/ES. (dále jen „Směrnice“)
Směrnice v řadě ustanovení vychází z koncepce a textace již zrušené směrnice 2009/73/ES. Tato ustanovení jsou proto v českém právním řádu, konkrétně v energetickém zákoně, implementována již dlouhodobě. Další část ustanovení této směrnice byla do energetického zákona začleněna zákonem č. 87/2025 Sb., a to jak v obecné části energetického zákona, kde je umístěna úprava týkající možnosti Energetického regulačního úřadu udělit provozovateli certifikát nezávislosti, tak ve speciální části, kde se nachází úprava prvouživatele vodíkové přepravní soustavy. Tímto zákonem byl vytvořen základní předpoklad provozovatele vodíkové přepravní soustavy pro jeho budoucí členství v Evropské síti provozovatelů vodíkových sítí (ENNOH).
Navrhovaná novela energetického zákona, označovaná jako LEX VODÍK, představuje závěrečnou fázi transpozice uvedené směrnice a jejím cílem je implementace zbývajících ustanovení tak, aby bylo možné v České republice vytvořit právní rámec pro vznik trhu s vodíkem, a to i přesto, že první dodávky vodíku prostřednictvím potrubních systémů lze reálně očekávat až po roce 2030.
Základním koncepčním principem navrhované právní úpravy je efektivní začlenění vodíku do stávající struktury energetického zákona bez neodůvodněného zdvojování práv a povinností. Klíčovým prvkem této koncepce je nová definice plynu, která zahrnuje veškeré druhy plynu, a to včetně vodíku vysokého stupně čistoty.
Termín „plyn“ je pojímán jako obecný nadřazený termín pro všechny druhy plynných energetických nosičů, včetně vodíku. Veškerá práva a povinnosti účastníků trhu s plynem se proto vztahují k plynu v tomto obecném významu. Současně je zavedeno jasné oddělení činností na základě licenčního principu. Držitelé nových licencí na přepravu vodíku vysokého stupně čistoty, distribuci vodíku vysokého stupně čistoty a uskladnění vodíku vysokého stupně čistoty nesmějí nakládat s jinými druhy plynu než s vodíkem vysokého stupně čistoty. Naopak stávající držitelé licencí v plynárenství nesmějí nakládat s vodíkem vysokého stupně čistoty.
Díky tomuto koncepčnímu řešení se drtivá většina dosavadních práv a povinností, které jsou v současnosti spojeny se zemním plynem, uplatní na plyn jako obecnou kategorii, včetně vodíku vysokého stupně čistoty. Pouze ve zvláštních případech jsou některá ustanovení výslovně z působnosti vodíku vysokého stupně čistoty vyloučena. Tato vyloučení jsou v zákoně řešena dvojím způsobem – buď výslovným ustanovením, že se konkrétní úprava na vodík vysokého stupně čistoty nepoužije, nebo nepřímo prostřednictvím odkazu na přímo použitelné právní předpisy Evropské unie, které se vztahují výlučně na zemní plyn. Typickým příkladem je oblast mezinárodní pomoci v krizových situacích v plynárenství. Naopak ustanovení týkající se podpory infrastrukturních projektů jsou cíleně vztahována na zařízení pro přepravu nebo distribuci vodíku vysokého stupně čistoty.
Tento přístup umožnil, aby předkládaná novela představovala efektivní, přehledné a proporcionální řešení, které zbytečně nezdvojuje právní úpravu pro oblast plynu a vodíku a nepřiměřeně nerozšiřuje již tak rozsáhlý obsah energetického zákona.
Některá ustanovení Směrnice (však postrádají v podmínkách České republiky smysl, a proto nebyla do předkládané novely implementována. Typickým příkladem jsou LNG terminály, které se nacházejí pouze v přímořských státech a tato problematika se České republiky, jakožto vnitrozemského státu nikterak přímo netýká.
Navrhovaná právní úprava rovněž neimplementuje institut aktivního zákazníka v plynárenství. Tento postup je odůvodněn specifickými technickými, ekonomickými a tržními podmínkami plynárenského sektoru v České republice. Na rozdíl od elektroenergetiky nelze v plynárenství reálně očekávat masové zapojení koncových zákazníků do výroby plynu. Výroba obnovitelného plynu, zejména biometanu, je technologicky, prostorově i finančně výrazně náročnější, vyžaduje investice v řádu desítek milionů korun a splnění přísných technických a bezpečnostních požadavků. Připojení těchto zařízení do plynárenské soustavy je zároveň výrazně složitější než připojení malých zdrojů elektřiny. Zavedení institutu aktivního zákazníka by proto v plynárenství představovalo pouze formální a fakticky nevyužitelnou regulaci.
Navrhovaná právní úprava dále neimplementuje ani institut zranitelného zákazníka v plynárenství ve smyslu Směrnice (. V podmínkách České republiky nebylo možné identifikovat žádné plynové zařízení, u něhož by přerušení nebo zastavení dodávky plynu znamenalo bezprostřední ohrožení života nebo zdraví zákazníka. Stávající právní úprava obsažená zejména v § 29 a následujících energetického zákona již poskytuje odpovídající úroveň ochrany zákazníkům v mimořádných situacích. Zavedení zvláštní kategorie zranitelného zákazníka v plynárenství by proto nemělo praktický význam a vedlo by pouze k formálnímu rozšíření právní úpravy bez reálného přínosu.
Zákonem dochází i k drobné změně zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, a to doplněním § 4ga, jehož cílem je umožnit rychlejší, operativnější a účinnější využití státních hmotných rezerv plynu v situacích, kdy je ohrožena bezpečnost dodávek nebo kdy nastává stav nouze či mimořádný stav nouze v plynárenství podle energetického zákona
Zákonem je v malém rozsahu dále novelizován zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách, zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Ve všech případech obsahuje zvláštní část důvodové zprávy odůvodnění této navrhované úpravy.
2. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se zákonem, k jehož provedení je navržena, včetně souladu se zákonným zmocněním k jejímu vydání
Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), nabyl účinnosti 1. ledna 2001. Zákon vytvořil společný právní rámec pro podnikání a výkon státní správy v sektoru elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství.
Energetický zákon byl schválen v době, kdy Česká republika nebyla členem Evropské unie. Přesto některá ustanovení původního energetického zákona již obsahovala zásady uplatňované členskými státy Evropské unie.
Energetický zákon prošel od roku 2001 více než 30 novelami. Podstatné z pohledu postupných změn energetického trhu byly tři rozsáhlé novely, které postupně transponovaly první, druhý a třetí balíček energetických předpisů Evropské unie do českého práva. Jednalo se o novely č. 670/2004 Sb., č. 158/2009 Sb. a č. 211/2011 Sb.
Základ právní úpravy třetího energetického balíčku Evropské unie, který je pro strukturu a obsah stávajícího energetického zákona stále podstatný, tvořila směrnice 2009/72/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a směrnice 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem. Z přímo aplikovatelných předpisů to bylo zejména nařízení (ES) č. 714/2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a nařízení (ES) č. 715/2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám.
Zmíněné evropské předpisy třetího balíčku byly v oblasti ELEKTROENERGETIKY nahrazeny v roce 2019 sadou předpisů pod názvem „Čistá energie pro všechny Evropany“ nebo též „Zimní balíček“. Jednalo se o směrnici (EU) 2019/944 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a nařízení (EU) 2019/943 o vnitřním trhu s elektřinou. Oba předpisy byly novelizovány v roce 2024 v rámci tzv. „New Market Design“ prostřednictvím směrnice (EU) 2024/1711 a nařízení (EU) 2024/1747. Implementace všech uvedených předpisů v oblasti elektroenergetiky byla provedena novelou energetického zákona č. 87/2025 Sb.
Navrhovaná právní úprava provádí implementaci aktuální evropské právní úpravy v oblasti PLYNÁRENSTVÍ, tj. zejména v oblasti zemního plynu a vodíku. Kromě uvedené směrnice (EU) 2024/1788 o společných pravidlech pro vnitřní trh s plynem z obnovitelných zdrojů, se zemním plynem a s vodíkem bere novela ohled i na nařízení (EU)2024/1789 o vnitřním trhu s plynem z obnovitelných zdrojů, se zemním plynem a s vodíkem. Tak jako v oblasti elektroenergetiky, je možné uvedené evropské právní předpisy v oblasti plynárenství považovat za čtvrtý plynárenský balíček. V širších souvislostech se o aktuálních elektroenergetických, plynárenských a dalších předpisech hovoří jako o „dekarbonizačním balíčku“ Evropské unie, neboť dlouhodobým cílem Evropské unie je dekarbonizace energetiky a celého hospodářství Evropské unie.
Navrhovaná právní úprava rovněž upravuje oblast TEPLÁRENSTVÍ, které není na evropské úrovni upraveno speciální právní úpravou tak jako elektroenergetika a plynárenství. Oblast teplárenství je regulována zejména směrnicí (EU) 2023/1791 o energetické účinnosti. Čl. 21 vyžaduje, aby i konečným uživatelům tepla v bytech zajištěna určitá práva, zejména přístup k informacím, v jejichž důsledku mohou ovlivnit svou spotřebu tepelné energie a přispět tak k naplnění sledovaných cílů. Je proto nezbytné osobu konečného uživatele vymezit v definičních ustanoveních. V této souvislosti jsou upraveny některé nové povinnosti držitelů licencí v teplárenství a nově vymezeny obsahové náležitosti smlouvy o dodávce tepelné energie.
Navrhovaná právní úprava je plně v souladu se zákonem č. 458/2000 Sb., energetický zákon, jeho systematikou a základními principy regulace energetických odvětví. Návrh respektuje systematiku energetického zákona a rozvíjí jeho stávající právní rámec bez zásahu do jeho základních koncepčních východisek, zejména pokud jde o licenční režim, výkon státní správy a ochranu veřejného zájmu.
Navrhovaná úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami podle čl. 9/2/f LPV a je v souladu s EULP a judikaturou ESLP.
Navrhovaná úprava nepřekračuje rozsah zákonného zmocnění, naopak konkretizuje a zpřesňuje výkon státní správy v nově se rozvíjející oblasti vodíkové energetiky. Nově zaváděné instituty a pojmy jsou systematicky začleněny do energetického zákona a jsou vymezeny v návaznosti na již existující právní instituty v oblasti elektroenergetiky a plynárenství.
3. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie a obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Navrhovaná právní úprava je v souladu s právem Evropské unie, zejména s tzv. vodíkovým a plynárenským balíčkem EU (Hydrogen and Decarbonised Gas Market Package), jakož i s cíli Evropské zelené dohody. Při její přípravě byly respektovány obecné právní zásady práva Evropské unie, zejména zásada proporcionality, právní jistoty a technologické neutrality. Návrh respektuje principy vnitřního trhu s energií, nediskriminace, transparentnosti a proporcionality.
Úprava zohledňuje relevantní judikaturu Soudního dvora Evropské unie, zejména v oblasti regulace síťových odvětví, ochrany hospodářské soutěže a oprávněných zásahů státu do vlastnických práv z důvodu ochrany veřejného zájmu, včetně energetické bezpečnosti.
4. Zhodnocení platného právního stavu a odůvodnění nezbytnosti jeho změny
Důvodem předložení novely je povinnost členského státu zajistit transpozici směrnic Evropské unie, stejně jako adaptovat český právní řád na přímo aplikovatelné předpisy Evropské unie.
Platná právní úprava energetického zákona neobsahuje ucelenou regulaci vodíku jako samostatného energetického nosiče a neumožňuje efektivní rozvoj vodíkové infrastruktury v České republice. Dosavadní úprava řeší pouze dílčí aspekty, zejména provoz vodíkové přepravní soustavy. Absence jasného právního rámce pro budoucí trh s vodíkem vytváří právní nejistotu pro investory, provozovatele infrastruktury i orgány veřejné moci. Navrhovaná změna je proto nezbytná k odstranění této mezery a k zajištění právní jistoty pro budoucí investice do vodíkové infrastruktury a vytvoření podmínek pro bezpečný a hospodárný rozvoj vodíkového hospodářství.
5. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
Navrhovaná právní úprava nemá přímé negativní dopady na státní rozpočet ani ostatní veřejné rozpočty. Dopady na podnikatelské prostředí jsou převážně pozitivní, neboť návrh vytváří předvídatelné regulační prostředí pro rozvoj vodíkového hospodářství a podporuje investice do nových technologií, čímž umožňuje rozvoj inovativních podnikatelských modelů v oblasti výroby, přepravy a využití vodíku. Nepřímý dopad do státního rozpočtu by mohlo mít pouze uplatnění státní záruky jakožto podpory pro rozvoj vodíkové infrastruktury, takovéto uplatnění se však předpokládá jako spíše výjimečné, a navíc podléhá předchozímu souhlasu vládních orgánů.
Navrhovaná právní úprava k financování kapacitního mechanismu nebude mít dopad na veřejné rozpočty, protože financování bude v souladu s požadavky evropské legislativy zajištěno prostřednictvím regulovaných složek ceny elektřiny s motivačním faktorem pro koncové spotřebitele. Náklady kapacitního mechanismu jsou vyváženy přínosy v podobě snížení rizika nedostatku elektřiny, omezení cenové volatility a předcházení nákladným krizovým opatřením.
6. Zhodnocení, zda návrhem není zakládána veřejná podpora
Navrhovaná právní úprava nezakládá veřejnou podporu ve smyslu článku 107 SFEU. Neobsahuje ustanovení, která by poskytovala selektivní hospodářskou výhodu konkrétním podnikům nebo odvětvím, ani neupravuje finanční transfery z veřejných prostředků.
7. Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Navrhovaná právní úprava nemění zásadním způsobem práva a povinnosti koncových zákazníků. Nové povinnosti se týkají zejména provozovatelů infrastruktury a odpovídají charakteru jejich činnosti.
8. Zhodnocení sociálních dopadů, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel a na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava nemá přímé negativní sociální dopady. Nepřímo přispívá ke zlepšení kvality životního prostředí a ke snižování emisí skleníkových plynů, což má pozitivní dopad na zdraví obyvatelstva. Dopady na zranitelné skupiny obyvatel nejsou předpokládány.
9. Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a rovnosti mužů a žen
Navrhovaná právní úprava je genderově neutrální a nediskriminační. Nezakládá rozdílné zacházení na základě pohlaví ani jiných diskriminačních kritérií.
10. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava nevyžaduje zpracování osobních údajů nad rámec stávající právní úpravy. Případné zpracování osobních údajů probíhá v souladu s GDPR a souvisejícími právními předpisy.
11. Zhodnocení korupčních rizik
Navrhovaná právní úprava nezvyšuje korupční rizika. Rozhodovací procesy jsou jasně vymezeny, podléhají zákonným lhůtám a soudnímu přezkumu, čímž je minimalizován prostor pro netransparentní postupy.
12. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nemá negativní dopady na energetickou bezpečnost státu. Vypuštění právní úpravy v § 3a až § 3e o strategických celcích je podrobně odůvodněno ve zvláštní části důvodové zprávy.
13. Zhodnocení dopadů na rodiny
Navrhovaná právní úprava nemá přímé dopady na rodiny.
14. Zhodnocení územních dopadů
Navrhovaná právní úprava nemá samostatné územní dopady. Návrh zákona neukládá obcím a krajům žádné nové přímé povinnosti. Realizace budoucích projektů vodíkové infrastruktury může v jednotlivých lokalitách vyžadovat územní řízení či povolovací procesy, avšak tato skutečnost vyplývá ze zvláštních předpisů (stavební zákon). Navrhovaná právní úprava tedy nemá na územní samosprávné celky ani samostatné fiskální dopady. Naopak může mít pozitivní územní dopady, zejména podporou rozvoje vodíkové infrastruktury v regionech a posílením regionální energetické soběstačnosti.
15. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se Zásadami digitálně přívětivé legislativy
Navrhovaná právní úprava je v souladu se Zásadami digitálně přívětivé legislativy, zejména podporou elektronické komunikace, využíváním datových schránek a digitalizací správních procesů, nevyžaduje vznik duplicitních informačních systémů veřejné správy
16. Informace dle zákona o regulaci lobbování
Při přípravě navrhované právní úpravy bylo postupováno v souladu se zákonem o regulaci lobbování. Při přípravě návrhu byly vedeny konzultace s dotčenými subjekty, zejména s Energetickým regulačním úřadem, provozovateli plynárenské a vodíkové infrastruktury a průmyslovými svazy a asociacemi. Veškeré relevantní kontakty byly vedeny transparentně a v zákonném rámci.
B. Zvláštní část
K § 2 (Vymezení pojmů)- k bodům1,2,3,4,5,6,7,8,9,10,11,12,13,14,15,16,17,18,19 a20
Navrhované změny v § 2 reagují na technologický vývoj v plynárenství a zejména na postupnou integraci vodíku, biometanu a dalších obnovitelných nebo nízkouhlíkových plynů do plynárenské infrastruktury. Stávající právní úprava vycházela z předpokladu, že plynem přepravovaným v plynárenské soustavě je především zemní plyn, což však již neodpovídá současnému ani budoucímu vývoji energetiky. Současně dochází k systematickému zpřesnění terminologie napříč energetickými odvětvími, přičemž z definic elektroenergetické, plynárenské infrastruktury i infrastruktury teplárenství je vypouštěno ustanovení, že jsou zřizovány a provozovány ve veřejném zájmu, neboť tato skutečnost vyplývá již z povahy těchto činností a z dalších ustanovení zákona.
V odstavci 1 dochází k terminologickému zpřesnění a k úpravám vyplývajícím z nové koncepce vymezení plynu. Bylo nezbytné reagovat na skutečnost, že plynem již není pouze zemní plyn, ale že plynárenská soustava může být využívána také pro biometan, syntetické plyny a vodík. Navrhovaná úprava proto vychází z principu technologické neutrality a vytváří právní rámec umožňující využívání plynárenské infrastruktury pro různé druhy plynných energetických nosičů, což je nezbytné zejména s ohledem na rozvoj obnovitelných plynů a vodíkové energetiky v Evropské unii i v České republice. V návaznosti na zavedení nové licence na distribuci vodíku vysokého stupně čistoty je nezbytné odpovídajícím způsobem rozšířit i definici vymezeného území tak, aby bylo zřejmé, že se vztahuje nejen na distribuci plynu, ale i na distribuci vodíku vysokého stupně čistoty.
Současně navrhovaná úprava reaguje na systematickou změnu právní úpravy spočívající ve zrušení ustanovení § 3a až 3e, která dosud upravovala proces udělování souhlasu s nabytím vlivu nad energeticky strategickým celkem. V návaznosti na tuto změnu je nezbytné zachovat a zpřesnit základní definiční rámec pojmů souvisejících s energeticky strategickými celky, a to zejména pro účely jiných právních předpisů a regulatorních mechanismů v oblasti ochrany energetické infrastruktury a bezpečnosti.
Nejvýznamnější změny jsou provedeny v definicích používaných v oblasti plynárenství. Úprava definice distribuční soustavy reflektuje technologický vývoj související zejména s rozvojem výroby biometanu. S postupným připojováním výroben biometanu do plynárenské soustavy vzniká v některých oblastech potřeba zařazovat do distribučních soustav také kompresní stanice, které umožňují přizpůsobení tlakového režimu plynu a jeho vtláčení do soustavy. Změna definice proto zohledňuje skutečnost, že vzhledem ke zvyšujícímu se počtu výroben biometanu budou muset být i některé části distribučních soustav vybaveny kompresními stanicemi, a umožňuje jejich zahrnutí do distribuční soustavy.
Zásadní změna spočívá v nové systematice definice plynu. Plynem se nově rozumí veškeré druhy plynu včetně vodíku vysokého stupně čistoty, pokud jsou přepravovány, distribuovány nebo uskladňovány prostřednictvím zařízení plynárenské soustavy. Definice plynu se tak stává zastřešující množinou pro všechny druhy plynných energetických nosičů, přičemž vodík vysokého stupně čistoty představuje její podmnožinu. Současně je upřesněna definice vodíku vysokého stupně čistoty, kde se výslovně stanoví, že obsah vodíku musí být vyšší než 98 % objemových, přičemž je jednoznačně vymezeno, že tato hranice je stanovena objemově, nikoliv hmotnostně, a vztahuje se pouze na vodík přepravovaný, distribuovaný nebo uskladňovaný prostřednictvím zařízení plynárenské soustavy.
V návaznosti na tuto změnu bylo nutné rozšířit i definice plynovodu a plynovodní přípojky tak, aby výslovně zahrnovaly i zařízení určená pro vodík vysokého stupně čistoty. Obdobně dochází k rozšíření definice plynárenského zařízení, která nově zahrnuje i zařízení vodíkové přepravní soustavy, vodíkové distribuční soustavy a zásobníku vodíku, čímž se zajišťuje jednotný právní režim pro veškerou plynárenskou a vodíkovou infrastrukturu. U definice zásobníku plynu dochází k jejímu upřesnění tak, aby bylo výslovně stanoveno, že zásobníkem plynu není zařízení na uskladňování plynu provozované v rámci výrobny plynu.
Rozšíření definic se promítá rovněž do vymezení přímého a těžebního plynovodu, které nově zahrnuje i vztah k vodíkovým soustavám. Nové vymezení plynu se dále promítá do úpravy definice vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, která je rozšířena tak, aby zahrnovala i činnosti související s vodíkem vysokého stupně čistoty, včetně jeho přepravy, distribuce a uskladňování, a nově také zásobníky vodíku.
Zahrnutí vodíkové infrastruktury do právní úpravy si vyžádalo rovněž rozšíření definic volné kapacity a skladovací kapacity, které nyní zahrnují i kapacity vodíkové infrastruktury. Současně jsou nově zavedeny definice související služby vodíku a služby přepravy vodíku, které upravují služby poskytované v rámci vodíkové infrastruktury. Rozšíření právní úpravy o vodíkové přepravní a distribuční soustavy a zásobníky vodíku si tak vyžádalo zavedení samostatných definic těchto zařízení a definování souvisejících služeb vodíku, včetně služby uskladňování vodíku.
Nově je rovněž definován ostrovní potrubní systém jako soubor potrubních zařízení, technologických objektů, zařízení na výrobu plynu a souvisejících měřicích a řídicích prvků, který tvoří uzavřený provozní celek určený k dopravě plynu na daném území a který není a nikdy nebyl provozně, technicky ani fyzicky propojen s plynárenskou soustavou České republiky ani se zahraniční plynárenskou soustavou. Tato definice reaguje na rozvoj lokálních energetických systémů, zejména v průmyslových areálech nebo v odlehlých lokalitách, a přispívá k jejich jednoznačnému právnímu vymezení.
V oblasti teplárenství se upravuje definice konečného uživatele. Čl. 21 odst. 1 směrnice (EU) 2023/1791 vyžaduje, aby i konečným uživatelům, definovaným v čl. 2 odst. 53 směrnice (EU) 2023/1791, byla zajištěna určitá práva, zejména přístup k informacím, v jejichž důsledku mohou ovlivnit svou spotřebu tepelné energie a přispět tak k naplnění sledovaných cílů. Je proto nezbytné osobu konečného uživatele vymezit. Stručně řečeno, konečným uživatelem je každá osoba, která není ve smluvním vztahu s dodavatelem tepelné energie a tepelnou energii odebírá pro vlastní spotřebu od osoby, která není dodavatelem tepelné energie. Typicky od zákazníka. Příkladem dodavatele tepelné energie je držitel licence na rozvod tepelné energie. Příkladem jeho zákazníka je bytové družstvo. Konečným uživatelem v takovém případě může být nájemce či podnájemce družstevního bytu nebo nebytového prostoru. Ani jeden z nich není ve smluvním vztahu s dodavatelem tepelné energie. První odebírá tepelnou energii od bytového družstva jako zákazníka. Druhý je ve smluvním vztahu k nájemcem.
K § 3 (Podnikání v energetických odvětvích) – k bodům 21,22,23,24 a25
Navrhované změny v § 3 představují především návazné úpravy vyplývající ze změn definic v § 2 odst. 2 písm. b), zejména z nového vymezení plynu, vodíku vysokého stupně čistoty a ostrovních potrubních systémů.
Současně dochází k významnému rozšíření předmětu podnikání v energetických odvětvích, a to o činnosti související s vodíkem. Nově se mezi činnosti podle odstavce 1 výslovně zařazuje přeprava vodíku vysokého stupně čistoty, distribuce vodíku vysokého stupně čistoty a uskladňování vodíku vysokého stupně čistoty. Tím se právní úprava přizpůsobuje rozvoji vodíkové energetiky a vytváří odpovídající regulatorní rámec pro vznik a provoz vodíkové infrastruktury.
Úprava licenčního režimu - v návaznosti na zavedení definice ostrovních potrubních systémů dochází k úpravě výjimek z licenčního režimu. Dosavadní právní úprava obsahovala výjimku z licenční povinnosti pro určité druhy plynů, zejména pro koksárenský plyn, propan, butan a jejich směsi a generátorový plyn. Tato výjimka je nově systematicky nahrazena koncepčním řešením založeným na vymezení ostrovního potrubního systému, který představuje uzavřený celek nepropojený s plynárenskou soustavou.
Navrhovaná úprava proto ruší dosavadní výjimku založenou na druhu plynu a nahrazuje ji obecnou výjimkou vztahující se na provozování ostrovních potrubních systémů. Nově tak licence není vyžadována pro provozování zařízení, která jsou součástí ostrovního potrubního systému.
Pro větší právní jistotu je současně výslovně stanoveno, že licence není vyžadována také pro prodej plynu na čerpacích stanicích za účelem plnění nádrže motorového vozidla. Tato činnost tak není považována za obchod s plynem ve smyslu licenčního režimu podle tohoto zákona, čímž se odstraňují dosavadní interpretační nejasnosti.
V návaznosti na rozšíření předmětu podnikání o vodíkové činnosti se rovněž zpřesňuje vymezení oprávnění jednotlivých držitelů licencí. Držitel licence na přepravu plynu, distribuci plynu a uskladňování plynu je nově výslovně oprávněn vykonávat tyto činnosti pouze ve vztahu k dosavadním druhům plynu, nikoliv k vodíku vysokého stupně čistoty, pro který se zavádí samostatné licenční tituly.
Současně se nově stanoví, že přeprava vodíku vysokého stupně čistoty, distribuce vodíku vysokého stupně čistoty a uskladňování vodíku vysokého stupně čistoty patří mezi činnosti uskutečňované ve veřejném zájmu. Tím se zajišťuje jejich postavení srovnatelné s ostatními klíčovými činnostmi energetické infrastruktury a umožňuje se uplatnění odpovídajících právních nástrojů, včetně možnosti omezení vlastnických práv pro účely realizace těchto staveb.
Navrhované změny v § 3 tak systematicky přizpůsobují licenční režim nové koncepci vymezení plynu a plynárenské infrastruktury. Současně zohledňují vznik nových typů energetických systémů, zejména lokálních ostrovních soustav, a rozvoj vodíkové energetiky, a zajišťují větší přehlednost, vnitřní konzistenci a srozumitelnost právní úpravy.
K § 3a až 3e (Souhlas s nabytím vlivu nad energeticky strategickým celkem) – k bodu 26
Navrhuje se zrušení § 3a až 3e, které upravují institut souhlasu Ministerstva průmyslu a obchodu s nabytím vlivu nad energeticky strategickým celkem, včetně souvisejícího řízení, náležitostí žádosti, kritérií posouzení, právních následků nabytí vlivu bez souhlasu a mechanismu nabídky převodu České republice.
Důvodem pro zrušení této právní úpravy je skutečnost, že se v aplikační praxi ukázalo, že uvedená ustanovení de facto duplicitně upravují postupy, které jsou již komplexně řešeny právní úpravou prověřování zahraničních investic podle zákona č. 34/2021 Sb., o prověřování zahraničních investic. Tento zákon zavádí jednotný a systematický rámec pro posuzování investic z hlediska bezpečnosti a veřejného pořádku, včetně ochrany kritické infrastruktury a strategických odvětví, mezi něž energetika nepochybně patří.
Souběžná existence dvou obdobných mechanismů – jednak podle dosavadních § 3a až 3e energetického zákona a jednak podle zákona o prověřování zahraničních investic – vedla k nežádoucí právní duplicitě, zvýšené administrativní zátěži dotčených subjektů i orgánů veřejné moci a potenciální právní nejistotě účastníků transakcí.
Zrušením těchto ustanovení dochází k odstranění této duplicity a ke sjednocení postupů posuzování nabývání vlivu nad strategickými subjekty do jednoho právního režimu.
Ochrana energeticky strategických celků z hlediska bezpečnosti státu tím není oslabena, neboť tyto zájmy jsou nadále plně zajištěny v rámci mechanismů stanovených zákonem o prověřování zahraničních investic, který poskytuje širší a systematičtější nástroje pro posuzování rizik spojených se vstupem investorů do strategických odvětví.
Současně se tím zvyšuje přehlednost právního řádu a snižuje regulatorní zátěž podnikatelského prostředí, aniž by došlo ke snížení úrovně ochrany veřejných zájmů.
K § 4 (Licence) – k bodům 27,28,29 a 30
Navrhované změny v ustanovení § 4 reagují na koncepční úpravu pojmů v § 2 odst. 2 písm. b) energetického zákona, v němž dochází k systematickému rozlišení mezi vodíkem vysokého stupně čistoty a ostatními druhy plynů a k zavedení dalších pojmů souvisejících s rozvojem vodíkové infrastruktury.
V návaznosti na rozšíření předmětu podnikání v § 3 dochází k rozšíření okruhu licencovaných činností o nové licence, a to na přepravu vodíku vysokého stupně čistoty, distribuci vodíku vysokého stupně čistoty a uskladňování vodíku vysokého stupně čistoty. Tím se vytváří samostatný licenční rámec pro jednotlivé segmenty vodíkové infrastruktury.
Současně se nově výslovně stanoví, že licence na přepravu vodíku vysokého stupně čistoty má, obdobně jako licence na přenos elektřiny nebo licence na přepravu plynu, výlučný charakter pro celé území České republiky. To znamená, že tuto licenci může získat pouze jeden subjekt. Tento přístup odpovídá povaze přepravní infrastruktury jako přirozeného monopolu a zajišťuje jednotné a koordinované plánování a provoz vodíkové přepravní soustavy.
Podle odst. 5 se licence na výrobu elektřiny se udělují na 25 let, pak je nutno žádat o novou licenci. V současnosti (průběh roku 2026) končí první skupině výrobců licence z roku 2001 a další budou následovat. Jedná se často o větší energetické zdroje (teplárny apod.), které zpracovávají novou technickou dokumentaci apod. Zkušenost ukazuje, že pro tyto výrobce bývá náročné včas připravit podklady pro udělení nové licence a hrozí, že budou po určitou dobu bez licence. Jako vhodná se jeví úprava obdobná jako u obchodníků s elektřinou a plynem, kdy je-li o novou licenci včas požádáno, licence dosavadní se prodlužuje do doby rozhodnutí o licenci nové. Jelikož se jedná o fungující dlouhodobě provozované zdroje, nepovede navržené opatření k neodůvodněné dočasné výjimce z plnění podmínek udělení licence.
K § 5 (Podmínky udělení licence) – k bodům 31,32,33,34,35 a 36
V odst. 3 jde jednak o terminologické upřesnění, kdy uvedené ustanovení zákona má řešit případ, že energetické zařízení je ve spoluvlastnictví, neboť současné znění je jazykově zavádějící a vede žadatele k předkládání či obstarávání zbytečných podkladů.
Druhou změnou se navrhuje částečně odstranění byrokratické zátěže – zmírnění požadavků na prokazování finančních předpokladů pro udělení licence pro provozovatele výkonově menších výroben elektřiny a zařízení pro ukládání elektřiny.
V odst. 5 nedávné změny uvedeného ustanovení vedly v praxi k problémům u obchodníků s elektřinou a plynem, kteří měli často ustanoveného odpovědného zástupce, který po změně zákona nesplňoval podmínky, ačkoliv tuto činnost dlouhodobě vykonával a měl tak velmi rozsáhlou praxi. V tomto směru se navrhuje větší diferenciace požadavků na vzdělání a praxi odpovědného zástupce pro jednotlivé licencované činnosti.
V odst. 11 návrh reaguje na poznatky v praxe, kdy od roku 2024 ve zvýšené míře dochází k zaměňování institutu ověřovacího provozu podle energetického zákona s postupy podle nařízení Komise (EU) 2016/631 ze dne 14. dubna 2016, kterým se stanoví kodex sítě pro požadavky na připojení výroben k elektrizační soustavě. Výrobci často mezi těmito procesy nerozlišují a podnikají bez licence v případě, kdy podmínky pro její udělení splňují, neboť nesprávně dovozují, že musí absolvovat ověřovací provoz podle odstavce 11 z důvodu, že probíhá ověření technologie pro účely připojení. Ověřovací provoz slouží pro zařízení, která nemohou z objektivních důvodů doložit podmínky pro udělení licence, netýká se ověření výrobny pro účely připojení k elektrizační soustavě. Navrhuje se upřesnění zmíněného institutu tak, aby znění zákona odráželo jeho původní smysl a účel.
K § 6 (Odpovědný zástupce) – k bodům 38 a 39
Změny souvisejí s úpravou § 5 odst. 5. Návrh dlouhodobě reaguje na v praxi nevyjasněnou otázku, kdo má být odpovědným zástupcem držitele licence, především jaký musí být mezi ním a držitelem licence právní vztah a jakým způsobem dochází k jeho schvalování.
K § 8 (Udělení licence)- k bodu 40
S ohledem na technologický vývoj a alternativní způsoby informování o držitelích licencí (online vyhledávač, open data) se jeví právní úprava zveřejňování držitelů licencí ve věstníku jako zastaralá a z hlediska průběžnosti informování o udělených licencích nepružná.
K § 9 (Změny rozhodnutí o udělení licence) – k bodům 41 a 42
Návrh má za účel odstranit nejasnosti ve vztahu ke změnám licence individuálním a souhrnným, resp. změnám, k nimž dochází v rámci stávajících vymezených území. Předmětem změny je mj. konkrétně rozlišení mezi změnou spočívající v přidání nových zařízení a v odstranění stávajících. Zejména v případě, kdy jsou k síti připojení zákazníci, je nutné ukončení licencované činnosti řádně plánovat, komunikovat se zákazníky možnosti zajištění jejich energetických nároků a informovat Energetický regulační úřad o situaci zákazníků, aby nemohlo dojít k odstranění části provozovaného zařízení bez dalšího. Krajním řešením pak může být uložení povinnosti nad rámec licence. Úprava se vztahuje nejen na odpojování zákazníků od plynárenských soustav, které zákon nově upravuje, ale i na oblasti elektroenergetiky a zejména teplárenství.
K § 11 (Práva a povinnosti držitelů licencí) – k bodům 44,45,46,47,48,49,50,51,52,53 a 54
Navrhované změny v ustanovení § 11 mají převážně terminologický a systematický charakter a vyplývají z nové úpravy definic v § 2 odst. 2 písm. b) energetického zákona.
V návaznosti na novou koncepci vymezení plynu dochází k systematickému rozlišení mezi souvisejícími službami v plynárenství a nově zavedeným pojmem související služby vodíku, které se vztahují k vodíku vysokého stupně čistoty. Zavedení této nové kategorie služeb reaguje na postupný rozvoj vodíkové infrastruktury a potřebu vytvořit samostatný regulatorní rámec pro činnosti spojené s přepravou, distribucí a uskladňováním vodíku.
Z uvedeného důvodu bylo nezbytné promítnout novou terminologii do příslušných ustanovení § 11 upravujících práva a povinnosti držitelů licencí, zejména do těch částí, které upravují vyúčtování dodávek energie, poskytování souvisejících služeb a poskytování informací zákazníkům.
Jedná se zejména o doplnění odkazů na související služby vodíku vedle dosavadních souvisejících služeb v elektroenergetice a plynárenství, a to například v ustanoveních upravujících vyúčtování, poskytování informací a vyřizování reklamací. Tím se zajišťuje, že povinnosti držitelů licencí se uplatní jednotně jak na služby spojené s vodíkem, tak i na služby související s ostatními druhy plynu. Tyto změny nemění obsah práv a povinností držitelů licencí, ale zajišťují jejich věcnou použitelnost i pro nově regulovanou oblast vodíkové infrastruktury.
Další změny spočívají v rozšíření výčtu držitelů licencí v ustanoveních týkajících se zajištění změny dodavatele a poskytování souvisejících služeb, kde jsou nově výslovně zahrnuti také držitelé licence na přepravu vodíku vysokého stupně čistoty a držitelé licence na distribuci vodíku vysokého stupně čistoty.
Tyto změny zajišťují plný soulad mezi úpravou licencovaných činností podle § 4 a ustanoveními upravujícími práva a povinnosti držitelů licencí podle § 11, a současně reflektují oddělení regulace a vodíku vysokého stupně čistoty a ostatních druhů plynu.
V odst. 1 písm. b) je účelem návrhu možnost ověřovat pravdivost a úplnost podkladů předkládaných pro účely cenové regulace.
V odst. 1 písm. f) se doplňuje v souladu s čl. 16 odst. 1 a 2 směrnice 2024/1788 ze dne 13. června 2024 o společných pravidlech pro vnitřní trh s plynem z obnovitelných zdrojů, se zemním plynem a s vodíkem povinnost poskytování bezplatné informace o vyúčtování dodávek plynu a souvisejících služeb v plynárenství. Analogická povinnost již platí pro dodávky elektrické energie.
V odst. 1 písm. h) se u vybraných standardů kvality mění princip poskytování náhrad (viz úprava § 24, § 25, § 30, § 58, § 59 a § 61), kdy podkladem pro jejich poskytnutí nebude žádost oprávněné osoby, ale samotné porušení standardu. Povinný subjekt bude na základě tohoto ustanovení povinen u vybraných standardů kvality realizovat náhradu v případě porušení standardu automaticky. Z tohoto důvodu se jeví jako vhodné konkrétnější úprava výčtu jednotlivých kategorií standardů.
V § 11 odst. (1) a § 20a odst. (4) se upravují změny odpovědnosti za zpracování zprávy o zabezpečení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu byla novelou energetického zákona č. 87/2025Sb. tzv. „Lex OZE III“ přesunuta z operátora trhu na provozovatele přenosové a přepravní soustavy. Nicméně, v textu zákona již dále nedošlo k důslednému promítnutí do navazujících ustanovení, a tedy k odstranění odpovídající povinnost držitelů licencí v § 11 odst. 1 písm. q), kde tato povinnost poskytovat údaje vůči operátorovi trhu zůstala.
S původní povinností operátora trhu zpracovávat zprávu o zabezpečení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu rovněž souvisí aktuálně platná povinnost operátora trhu zpracovávat a vést evidenci výroben elektřiny, kterým provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy stanovil termín a podmínky připojení, a poskytovat evidované údaje ministerstvu a úřadu. V souvislosti s odstraněním povinnosti zpracovávat zprávu o zabezpečení rovnováhy…, již nyní pro operátora trhu postrádají tyto informace relevanci.
V odstavci 5 se doplňuje legislativně správná úprava stávajícího ustanovení § 76 odst. 3 věta první. Jestliže jsou pravidla stanovená v § 11 aplikovatelná na držitele licence (bez dalšího rozlišení), je systematicky na místě, aby stejná problematika byla upravena ve stejném ustanovení.
V odst. 10 a 11 je aktuálně stanovena pouze povinnost poskytnout vyúčtování, v případech, kdy držitelé licence doklad o vyúčtování tvoří v rozporu s prováděcím předpisem, není takové jednání možno v rámci výkonu dozoru sankcionovat jako porušení zákona, ačkoliv účel zákona není naplněn. Navrhuje se proto náprava stávajícího stavu.
K § 12a (Dodavatel poslední instance) – k bodu 56
V plynárenství a vodíkovém hospodářství může rovněž nastat situace, kdy obchodník vykupující plyn nebo vodík od výrobce pozbude oprávnění k výkupu, nebo u kterého nastala skutečnost podle § 12a, odst. (2.), písm. b).
Co se týče nově objevujících se zařízení na ukládání energie se užití institutu dodavatele poslední instance v situaci, kdy obchodník vykupující nebo nakupující elektřinu pozbude oprávnění k dodávce nebo výkupu, nebo u kterého nastala skutečnost podle § 12a, odst. (2.), písm. b), neuplatňuje.
K § 16 (Působnost ministerstva) – k bodům 57 a 58
Navrhované změny v ustanovení § 16 rozšiřují působnost Ministerstva průmyslu a obchodu jako ústředního orgánu státní správy pro energetická odvětví v návaznosti na nové instituty zaváděné touto novelou energetického zákona a na nové povinnosti vyplývající z právních předpisů Evropské unie.
Do § 16 odst. 2 se nově promítají kompetence ministerstva související zejména s rozvojem vodíkové přepravní soustavy a vodíkové infrastruktury.
První nová kompetence spočívá v tom, že ministerstvo uzavírá jménem České republiky smlouvu o poskytnutí státní záruky podle § 19ab. Tato státní záruka může být poskytnuta k pokrytí finančního rizika spojeného se zajištěním přijatelné míry návratnosti investic a nákladů souvisejících s výstavbou a provozem vodíkové přepravní soustavy nebo distribuční soustavy pro vodík vysokého stupně čistoty. Smyslem tohoto nástroje je vytvořit stabilní investiční prostředí pro rozvoj nové energetické infrastruktury v počáteční fázi rozvoje vodíkového trhu.
Pokud by ani poskytnutí státní záruky nezajistilo přijatelnou míru návratnosti investic a nákladů souvisejících s vodíkovou přepravní soustavou, může ministerstvo na žádost provozovatele vodíkové přepravní soustavy povolit finanční převod z ceny související služby v plynárenství formou účelového poplatku. Tento mechanismus představuje doplňkový nástroj pro zajištění ekonomické realizovatelnosti strategických infrastrukturních projektů.
Další nová kompetence ministerstva souvisí s přijetím Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2026/261 ze dne 26. ledna 2026 o postupném ukončení dovozu ruského zemního plynu a přípravě postupného ukončení dovozu ruské ropy, zlepšení monitorování potenciálních energetických závislostí a o změně nařízení (EU) 2017/1938. Na základě tohoto přímo použitelného předpisu Evropské unie se stanoví, že dovoz plynu pocházejícího z Ruské federace nebo z ní přímo či nepřímo vyváženého může být uskutečněn pouze na základě povolení vydaného ministerstvem. Ministerstvo je proto zmocněno rozhodovat o povolení, změně nebo zrušení takového povolení a současně zpracovávat a předkládat Evropské komisi vnitrostátní plány diverzifikace.
Poslední nová kompetence ministerstva souvisí s novým institutem scénáře pro zpracování desetiletých plánů rozvoje plynárenských soustav. Tento scénář bude zpracovávat provozovatel přepravní soustavy a bude představovat základní analytický dokument pro následnou tvorbu desetiletých plánů rozvoje přepravní a distribuční soustavy. Ministerstvo je v této souvislosti určeno jako orgán, který tento scénář schvaluje, čímž je zajištěna koordinace rozvoje energetické infrastruktury s energetickou politikou státu.
Navrhovaná úprava tak rozšiřuje působnost ministerstva v oblastech strategického řízení rozvoje energetické infrastruktury, zajištění energetické bezpečnosti a implementace právních předpisů Evropské unie.
K § 17 (Energetický regulační úřad) – k bodům 59,60,6,62,63,64,65 a 66
Navrhované změny v ustanovení § 17 rozšiřují působnost Energetického regulačního úřadu v návaznosti na nové instituty zaváděné touto novelou energetického zákona, zejména v souvislosti s rozvojem vodíkové infrastruktury a s plánováním rozvoje plynárenských soustav.
Nově se v návaznosti na rozšíření okruhu licencovaných činností podle § 4 energetického zákona promítají tyto činnosti rovněž do působnosti Energetického regulačního úřadu, a to tak, aby regulační rámec pokrýval nejen stávající činnosti v elektroenergetice a plynárenství, ale i nově zavedené činnosti v oblasti vodíkové infrastruktury (zejména přepravu, distribuci a uskladňování vodíku vysokého stupně čistoty). Tím se zajišťuje komplexní výkon regulace ve všech relevantních segmentech energetiky.
Nově se mezi kompetence Energetického regulačního úřadu zařazuje projednávání a posuzování desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy a desetiletého plánu rozvoje distribuční soustavy. Současně se tato působnost výslovně rozšiřuje i na desetileté plány rozvoje vodíkové přepravní a vodíkové distribuční soustavy. Energetický regulační úřad bude oprávněn tyto plány posuzovat z hlediska jejich souladu s právními předpisy a veřejným zájmem. Zjistí-li jejich rozpor s tímto zákonem nebo s veřejným zájmem, bude oprávněn uložit jejich změnu nebo požadovat odstranění zjištěných nedostatků. Cílem této úpravy je zajistit, aby plánování rozvoje energetických soustav probíhalo transparentně, hospodárně a v souladu s dlouhodobými potřebami energetického systému.
Další nová kompetence Energetického regulačního úřadu spočívá ve zpracování a zveřejnění metodiky pro zjištění a posouzení tržní poptávky po rezervaci přepravních kapacit. Tato metodika bude využívána při posuzování návratnosti investic a úhrady nákladů souvisejících s rozvojem vodíkové přepravní soustavy, zejména při uplatnění mechanismů podle § 19aa až 19ac.
Energetický regulační úřad rovněž nově vydává na žádost ministerstva stanovisko k žádosti provozovatele vodíkové přepravní soustavy o povolení finančního převodu z ceny související služby v plynárenství formou účelového poplatku. Toto stanovisko bude sloužit jako odborný podklad pro rozhodnutí ministerstva.
V návaznosti na zavedení nových pojmů a licencovaných činností dochází rovněž k systematickému doplnění působnosti Energetického regulačního úřadu v oblasti rozhodování sporů, výkonu dozoru, schvalování pravidel provozu soustav a monitorování trhu tak, aby tyto činnosti výslovně zahrnovaly i vodíkové přepravní a distribuční soustavy a související infrastrukturu.
Poslední změna se týká § 17 odst. 11, kde dochází k rozšíření regulační působnosti Energetického regulačního úřadu také na související službu vodíku, a to v návaznosti na novou definici této služby v § 2 odst. 2 písm. b) energetického zákona. Současně se regulační působnost rozšiřuje i na ceny služeb souvisejících s uskladňováním vodíku a na další činnosti vykonávané provozovateli vodíkové infrastruktury. Cílem této změny je zajistit, aby regulační rámec Energetického regulačního úřadu pokrýval nejen dosavadní služby poskytované v rámci plynárenské soustavy, ale nově také služby spojené s vodíkovou infrastrukturou.
Navrhovaná úprava tak komplexně posiluje roli Energetického regulačního úřadu při regulaci nově vznikajícího trhu s vodíkem a současně zajišťuje, aby nové licencované činnosti byly plně integrovány do stávajícího systému regulačních nástrojů a pravomocí, aniž by docházelo ke změně základních principů výkonu regulace v energetických odvětvích
K § 17a (nový) – k bodu 67
Ustanovení má za cíl zajistit vymahatelnost rozhodnutí Agentury o uložení penále.
Nařízení o velkoobchodním trhu s energií v článku 13i stanovuje, že penále uložené rozhodnutím Agentury účastníkovi trhu nebo jiné vyšetřované osobě je vykonatelné v členském státě, v němž je taková osoba usazena nebo má bydliště, případně v jiném dotčeném členském státě. Členské státy mají pro účely výkonu rozhodnutí o uložení penále určit vnitrostátní orgán, který po přezkoumání rozhodnutí Agentury, omezujícím se jen na ověření jeho pravosti, připojí k rozhodnutí doložku vykonatelnosti. Navrhuje se, aby tímto určeným orgánem pro účely vyznačení doložky vykonatelnosti byl Energetický regulační úřad.
Samotné rozhodnutí o uložení penále podléhá v souladu s Nařízením o velkoobchodním trhu s energií soudnímu přezkumu pouze ze strany Soudního dvora Evropské unie, který ho může i zrušit. Výkon rozhodnutí o uložení penále má Agentura zajistit v souladu s platnými vnitrostátními právními předpisy tím, že věc předloží přímo určenému vnitrostátnímu orgánu. Navrhuje se, aby tímto orgánem byl celní úřad jako tzv. obecný správce daně, který bude příslušný k vymáhání penále, nikoliv k samotnému vybírání, které je v roli Agentury. Navrhuje se dále postavit najisto, že při správě penále postupuje celní úřad podle ustanovení daňového řádu, a to v režimu tzv. dělené správy věcné i procesní. S ohledem na ustanovení § 161 a násl. daňového řádu, která předpokládají v procesu vymáhání peněžitého plnění v režimu dělené správy na více místech též určitou roli ukladatele peněžitého plnění (zejména ve vztahu k výměně informací), se navrhuje stanovit, že tuto roli bude v daném případě plnit Energetický regulační úřad. Dále je třeba stanovit speciální počátek běhu lhůty pro placení penále oproti standardní úpravě § 160 daňového řádu, který předpokládá, že tato lhůta běží ode dne splatnosti peněžitého plnění. Vzhledem k tomu, že tento počátek běhu lhůty nastane mimo dispozici orgánů České republiky i mimo její jurisdikci, je třeba jej posunout až do období, kdy dané penále začne být z hlediska České republiky relevantní.
K § 17d (Poplatek na činnost Energetického regulačního úřadu) – k bodům 68,69 a 70
Poplatek na činnost Energetického regulačního úřadu je dnes podle energetického zákona účtován měsíčně za každé odběrné místo zákazníka odebírajícího elektřinu.
Protože energetický zákon definuje zákazníka a odběrné místo pouze obecně (17. zákazníkem osoba, která nakupuje elektřinu pro své vlastní konečné užití v odběrném místě 6. odběrným místem místo, které je připojeno k přenosové nebo k distribuční soustavě a kde je instalováno odběrné elektrické zařízení jednoho zákazníka, v němž dochází ke spotřebě elektřiny, včetně měřicích transformátorů, do něhož se uskutečňuje dodávka elektřiny), je dnes nutné blíže specifikovat účtování ceny za provoz nesíťové infrastruktury (jejíž součástí je poplatek na činnost Energetického regulačního úřadu) v cenovém výměru tak, aby bylo účtování podrobnější a pracovalo se situacemi, se kterými standardně účtování cen za související službu v elektroenergetice pracuje.
Skutečnost, zda reálně zákazník daný měsíc odebere nějaké množství elektřiny, nebo neodebere žádné množství elektřiny ze soustavy, pak není pro účtování ceny za provoz nesíťové infrastruktury relevantní, protože je platba navázána na pevný měsíční poplatek. Relevantní je, zda na základě znalostí odběrného místa má zákazník možnost odebírat elektřinu pro své vlastní konečné užití v odběrném místě. Pokud tedy zákazník má jakékoliv odběrné elektrické zařízení (jehož odběr se nedá označit za odběr pro technologickou vlastní spotřebu výrobce elektřiny, za odběr pro čerpání přečerpávacích vodních elektráren, odběr pro ukládání elektřiny a zpětnou dodávku elektřiny ze zařízení pro ukládání elektřiny do přenosové nebo distribuční soustavy nebo odběr pro krytí ztrát v přenosové nebo distribuční soustavě), má hradit cenu za provoz nesíťové infrastruktury (jejíž součástí je poplatek na činnost Energetického regulačního úřadu) bez ohledu na to, zda došlo daný měsíc k nějakému odběru elektřiny.
Účtování, respektive rozlišování, kdo má reálně platit cenu za provoz nesíťové infrastruktury je s přibývajícími kategoriemi účastníků trhu a technologií stále složitější a méně transparentní, kdy účtování musí probíhat na základě informací ze smluv o připojení (např. zda uvede provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny, že má v odběrném místě připojený i jiný odběr, než je pro ukládání a zpětnou dodávku elektřiny apod). Navíc takové účtování závisí na správnosti, a hlavně aktuálnosti informací ve smlouvě o připojení.
Dále neexistuje zcela jednoznačná evidence odběrných míst, operátor trhu neeviduje odběrná místa, ale eviduje předávací místa. Zároveň není spravedlivé, aby cenu za nesíťovou infrastrukturu, respektive poplatek na činnost Energetického regulačního úřadu hradili pouze zákazníci. Energetický regulační úřad, operátor trhu nebo i Elektroenergetické datové centrum (kteří jsou všichni příjemci části ceny za nesítovou infrastrukturu) poskytují služby i výrobcům elektřiny nebo provozovatelům zařízení pro ukládání elektřiny a není důvod, aby se tito účastníci na úhradě souvisejících nákladů nepodíleli.
Z toho důvodu zákon mění systém účtování – nezpoplatňuje odběrná místa zákazníků, ale předávací místa zákazníků, výrobců elektřiny i zařízení pro ukládání elektřiny.
Tato změna významně zpřehlední a zjednoduší fakturaci ceny za nesíťovou infrastrukturu včetně poplatku na činnost Energetického regulačního úřadu, nepovede k významným změnám ve výběru nebo zatížení účastníků trhu cenou za nesíťovou infrastrukturu – cena za nesíťovou infrastrukturu je pro rok 2026 stanovena ve výši 12,87 Kč/odběrné místo/měsíc (navíc náklady hrazené v ceně za nesíťovou infrastrukturu zůstanou stejné a rozloží se na nepatrně větší množinu účastníků trhu).
K § 17e (Zveřejňování a konzultace) – k bodům 71,72,73,74 a 75
Navrhovaná úprava ustanovení § 17e reaguje na potřebu zpřesnit rozsah konzultačních povinností Energetického regulačního úřadu a současně odstranit duplicitní procesy při projednávání některých koncepčních dokumentů energetických soustav.
Dosavadní právní úprava ukládá Energetickému regulačnímu úřadu povinnost konzultovat mimo jiné také desetiletý plán rozvoje přenosové soustavy, desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy a plán rozvoje distribuční soustavy. Tyto dokumenty jsou však podle energetického zákona zpracovávány příslušnými provozovateli soustav, kteří jsou současně povinni zajistit jejich veřejnou konzultaci v rámci procesu jejich přípravy.
Navrhovaná změna proto vychází ze skutečnosti, že povinnost zajistit veřejnou konzultaci těchto plánů je již uložena přímo provozovatelům příslušných energetických soustav, a nově i provozovatelům vodíkové infrastruktury. Pokud by Energetický regulační úřad následně prováděl další samostatnou konzultaci těchto dokumentů, vedlo by to k neúčelnému opakování téhož procesu bez přidané hodnoty pro účastníky trhu nebo veřejnost.
Z tohoto důvodu se navrhuje vypustit desetiletý plán rozvoje přenosové soustavy, desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy a plán rozvoje distribuční soustavy z výčtu dokumentů, které Energetický regulační úřad povinně konzultuje při výkonu své působnosti.
Tato změna sleduje zejména tyto cíle:
· odstranění duplicitních konzultačních procesů,
· snížení administrativní zátěže účastníků trhu i Energetického regulačního úřadu,
· zpřehlednění konzultačních postupů v energetickém sektoru.
Současně dochází k promítnutí nově zavedených licencovaných činností v oblasti vodíkové infrastruktury do okruhu dokumentů, které podléhají schvalování Energetickým regulačním úřadem, a tím i konzultačnímu režimu. V této souvislosti se rozšiřuje okruh tzv. řádů provozovatelů o Řád provozovatele vodíkové přepravní soustavy, Řád provozovatele vodíkové distribuční soustavy a Řád provozovatele zásobníku vodíku.
Toto rozšíření přímo souvisí se zavedením nových licencí podle § 4 a zajišťuje, aby i provoz vodíkové infrastruktury podléhal transparentním pravidlům a veřejné konzultaci obdobně jako v elektroenergetice a plynárenství.
Na tuto změnu navazují také technické úpravy v odstavcích 4, 5 a 6, v nichž se vypouštějí odkazy na plány rozvoje soustav. Tyto odstavce upravují postup při uplatňování připomínek a jejich vypořádání v rámci konzultačního procesu. Vzhledem k tomu, že plány rozvoje soustav již nebudou předmětem konzultace vedené Energetickým regulačním úřadem podle tohoto ustanovení, je nezbytné odpovídajícím způsobem upravit i související procesní ustanovení.
Navrhovaná změna nemění povinnost veřejného projednání plánů rozvoje energetických soustav jako takovou, ale pouze vyjasňuje, že tato povinnost náleží primárně příslušným provozovatelům soustav, kteří tyto dokumenty zpracovávají a předkládají. Energetický regulační úřad si i nadále zachovává pravomoc tyto plány posuzovat a schvalovat v rámci své regulační působnosti.
Ostatní části ustanovení § 17e, zejména pravidla zveřejňování informací Energetickým regulačním úřadem, vedení veřejných konzultací a postup při projednávání návrhu metodiky cenové regulace, zůstávají věcně beze změny.
Navrhovaná úprava tak přispívá k větší přehlednosti regulačních procesů v energetice a k efektivnějšímu výkonu regulační působnosti Energetického regulačního úřadu, aniž by došlo k omezení transparentnosti nebo účasti dotčených subjektů na tvorbě regulačních pravidel.
K § 17g (Registr) – k bodu 76
Navrhovaná právní úprava výslovně zakotvuje oprávnění Energetického regulačního úřadu využívat údaje z evidence skutečných majitelů účastníků velkoobchodního trhu s energií registrovaných v Národním registru účastníků trhu s energiemi (CEREMP).
Evidence skutečných majitelů přestala být veřejně přístupná, a je tak nutné zajistit přístup Energetickému regulačnímu úřadu k této evidenci pro účely ověřování správnosti údajů při registraci účastníků trhu do CEREMP a pro výkon jeho kompetencí v rámci šetření podle Nařízení o velkoobchodním trhu s energií při zjišťování vzájemného propojení účastníků trhu.
Dálkový přístup k úplnému výpisu z evidence skutečných majitelů, včetně historických údajů, které byly vymazány nebo nahrazeny, je nezbytný zejména pro provádění hloubkové analýzy podnikových vztahů a posuzování propojení účastníků trhu v rámci podnikových skupin, a to včetně jejich skutečných majitelů.
Navrhované oprávnění má zásadní význam rovněž z hlediska mezinárodní spolupráce při šetřeních s přeshraničním prvkem, neboť v rámci Nařízení o velkoobchodním trhu s energií dochází ke koordinaci činností mezi vnitrostátními regulačními orgány a Agenturou pro spolupráci energetických regulátorů.
K § 18 (Dozor v energetických odvětvích) – k bodu 77
Nařízení o velkoobchodním trhu s energií upravuje oprávnění Agentury k šetření na místě jak v obchodních, tak v jiných než obchodních prostorách (po povolení soudem). Za tím účelem má Energetický regulační úřad poskytovat Agentuře součinnost, k čemuž je nutné zajistit Energetickému regulačnímu úřadu i příslušná oprávnění. Platné znění energetického zákona umožňuje Energetickému regulačnímu úřadu vykonávat kontroly pouze v obchodních prostorách, navrhuje se proto ze zmíněných důvodů rozšířit toto oprávnění i do jiných než obchodních prostor (podmínkou je předcházející souhlas soudu). To zajistí nejen možnost řádného poskytování součinnosti Agentuře, ale i možnost samostatného výkonu kontroly v jiných než obchodních prostorách Energetickým regulačním úřadem. Pokud by Energetický regulační úřad neměl tuto pravomoc, nastala by paradoxní situace, kdy by v případě dozoru podle Nařízení o velkoobchodním trhu s energií měla Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů širší oprávnění než samotný národní regulátor.
Jedná se o typově obdobnou hmotněprávní úpravu jako např. § 21g zákona o ochraně hospodářské soutěže pro Úřad na ochranu hospodářské soutěže. Na tuto úpravu pak navazuje procesní úprava v zákoně o zvláštních řízeních soudních.
K § 19a (Regulace cen) – k bodům 78,79,80,81,82,83,84,85,86,87 a 88
Navrhované změny v § 19a reagují zejména na systematické doplnění právní úpravy energetického zákona o oblast vodíkového hospodářství a na potřebu jasného oddělení regulace infrastruktury pro vodík vysokého stupně čistoty infrastruktury od infrastruktury pro ostatní druhy plynů. Dosavadní právní úprava vycházela z předpokladu, že související služby v plynárenství pokrývají veškerou plynárenskou infrastrukturu. S ohledem na rozvoj vodíkové infrastruktury však již tento přístup není dostatečný.
Nově se proto výslovně doplňuje nejen samostatná kategorie související služby vodíku, ale také související služba uskladňování vodíku, která reflektuje budoucí rozvoj vodíkové infrastruktury, přičemž její faktická aplikace se předpokládá v souladu s přechodnými ustanoveními zákona až od roku 2033.
Navrhovaná úprava proto systematicky rozlišuje mezi regulací služeb poskytovaných v rámci stávající infrastruktury pro plyn a regulací služeb spojených s nově vznikající vodíkovou infrastrukturou. Z tohoto důvodu se výslovně stanoví, že související služba v plynárenství se vztahuje pouze k infrastruktuře dosavadních druhů plynu, zatímco infrastruktura pro vodík vysokého stupně čistoty je nově zahrnuta do samostatné kategorie související služby vodíku. Tomu odpovídá i doplnění ustanovení vymezujícího, co se rozumí cenou související služby vodíku. Tato cena zahrnuje zejména cenu služby přepravy vodíku a cenu služby distribuční soustavy pro vodík vysokého stupně čistoty, včetně ceny za činnosti operátora trhu a poplatku na činnost Energetického regulačního úřadu.
Současně se nově systematicky vymezuje i cenová regulace související služby uskladňování vodíku, která doplňuje rámec regulace vodíkové infrastruktury o další klíčový segment a zajišťuje jeho budoucí regulatorní uchopení.
Uvedená úprava navazuje na nové vymezení pojmů v § 2 odst. 2 písm. b) energetického zákona a zajišťuje systematickou návaznost jednotlivých ustanovení zákona upravujících cenovou regulaci. Současně se tím vytváří samostatný regulační rámec pro vodíkové přepravní a distribuční soustavy, který dosud právní úprava výslovně neobsahovala.
Současně se zavádí možnost, aby Energetický regulační úřad při regulaci ceny související služby vodíku uplatnil mechanismus rozložení nákladů v čase. Tento mechanismus umožňuje rozložit náklady, odpisy a přiměřený zisk spojené s budováním vodíkové infrastruktury do delšího časového období tak, aby na rozvoj vodíkové přepravní soustavy nebo distribuční soustavy pro vodík vysokého stupně čistoty přiměřeně přispívali nejen současní, ale i budoucí uživatelé těchto soustav. Navrhované řešení reflektuje specifika rozvoje vodíkových sítí, které jsou v počáteční fázi rozvoje a vyžadují značné investice při současně omezené počáteční poptávce po jejich využívání. Institut rozložení nákladů v čase tak přispívá k vytvoření stabilního a předvídatelného investičního prostředí pro rozvoj vodíkové infrastruktury a současně omezuje riziko nepřiměřeného zatížení prvních uživatelů těchto soustav.
Při stanovování regulovaných cen Energetický regulační úřad nadále vychází z principů transparentnosti, předvídatelnosti a nediskriminace mezi účastníky trhu. V rámci své rozhodovací činnosti přitom zohledňuje rovněž strategické plánovací dokumenty, zejména desetileté plány rozvoje energetických soustav.
Nově se zpřesňuje, že Energetický regulační úřad zohledňuje desetileté plány rozvoje přepravních soustav (v množném čísle), čímž se reflektuje existence více typů přepravní infrastruktury, včetně vodíkové přepravní soustavy.
Energetický regulační úřad proto při regulaci cen bere v úvahu desetileté plány rozvoje plynárenských soustav, požadavky na provozní zabezpečení přepravní soustavy i vodíkové přepravní soustavy, jakož i energetickou účinnost provozu těchto soustav. Tím se zajišťuje, že cenová regulace bude reflektovat dlouhodobé investiční potřeby infrastruktury a současně požadavky na bezpečný a efektivní provoz obou typů soustav.
Další změny mají převážně terminologický a legislativně-technický charakter a reagují na systematické úpravy zákona, zejména na předpokládanou existenci více přepravních soustav. Proto se v příslušných ustanoveních nahrazuje jednotné číslo pojmu „přepravní soustava“ množným číslem „přepravní soustavy“, což odpovídá nové koncepci oddělené infrastruktury pro zemní plyn a vodík.
Tato úprava zároveň zajišťuje soulad s dalšími ustanoveními energetického zákona, která nově předpokládají existenci více typů přepravní infrastruktury v plynárenství, včetně infrastruktury určené pro přepravu vodíku. Současně dochází k upřesnění ustanovení upravujícího možnost Energetického regulačního úřadu rozhodnout o odlišném stanovení povolených výnosů a proměnných nákladů provozovatele distribuční soustavy, jejíž infrastruktura není přímo připojena k přepravní soustavě. Nově se výslovně vymezuje, že tento postup se vztahuje pouze na stávající plynárenskou infrastrukturu, a nikoliv na infrastrukturu vodíkovou, která podléhá samostatnému regulatornímu režimu.
Cílem této změny je zabránit výkladovým nejasnostem a zajistit jednoznačné oddělení regulačních přístupů k jednotlivým typům plynárenské a vodíkové infrastruktury. Navrhované změny tak přispívají k systematickému začlenění regulace vodíkové infrastruktury do právního rámce energetického zákona a současně zpřesňují vymezení jednotlivých regulovaných služeb v oblasti plynárenství a vodíkového hospodářství.
Zvláštní význam má zavedení samostatné regulace uskladňování vodíku, která doplňuje komplexní regulatorní rámec pro celý hodnotový řetězec vodíku (výroba – přeprava – distribuce – skladování). Současně navrhovaná úprava posiluje transparentnost a předvídatelnost cenové regulace v podmínkách postupné transformace energetického sektoru a rozvoje nízkoemisních plynů.
Odst. 2 reaguje v rámci své úpravy na skutečnost, že podle § 35 energetického zákona může ministerstvo za podmínek a postupem podle čl. 21 Nařízení o vnitřním trhu s elektřinou vydat opatření obecné povahy, kterým zavede kapacitní mechanismus a stanoví podmínky účasti v kapacitním mechanismu, dobu trvání a další podmínky kapacitního mechanismu podle čl. 22 Nařízení o vnitřním trhu s elektřinou. Vzhledem k tomu, že kapacitní mechanismus má v rámci energetického zákona samostatné postavení, je třeba zajistit jeho případné financování, pokud bude vyhlášen. K tomu je vhodné využít institut ceny související služby, tedy je nutné rozšířit její definici v § 19a odst. 2.
Odst. 8 reaguje na potřebu větší flexibility při stanovení limitní ceny v oblasti věcného usměrňování cen tepelné energie. Primárním cílem změny je přesun stanovení výše limitní ceny z prováděcího právního předpisu do cenového výměru Energetického regulačního úřadu, neboť se v první řadě jedná o nástroj cenové regulace. Tento postup pak umožňuje i pružněji reagovat na vývoj trhu. S tím souvisí i návrh na změnu charakteru zmocnění Energetického regulačního úřadu ze závazné povinnosti stanovit limitní cenu na fakultativní oprávnění („může stanovit“), kdy není možné vyloučit existenci takových podmínek na trhu, které uplatnění principu limitní ceny vylučují. Regulátor tak získává větší flexibilitu a může vyhodnotit, zda je daný regulatorní nástroj v dané situaci vhodný a zda tedy vůbec limitní cenu stanovovat.
Navrhovaná úprava dále výslovně umožňuje, aby Energetický regulační úřad nestanovoval pouze samotnou výši limitní ceny, ale také podmínky jejího uplatnění. To přispívá k větší právní jistotě regulovaných subjektů a umožňuje lépe zohlednit rozdílné místní, technické či ekonomické podmínky jednotlivých soustav zásobování tepelnou energií.
Přesnější a věcně vhodnější reformulace části textu „náklady na tepelnou energii z jiného zdroje vytápění“ oproti původní právní úpravě lépe odpovídá možnosti praktického a reálného srovnání s konkurenčními způsoby vytápění.
§ 19aa (Ověření návratnosti investic do zařízení vodíkové přepravní soustavy) – k bodu 89
Navrhované ustanovení § 19aa zavádí mechanismus předběžného ověření návratnosti strategických investic do vodíkové přepravní soustavy. Cílem této úpravy je zajistit, aby rozhodnutí o výstavbě nebo významném rozšíření infrastruktury pro přepravu vodíku vysokého stupně čistoty bylo založeno na transparentním a objektivním posouzení skutečné tržní poptávky a ekonomické udržitelnosti takových investic.
Vodíková infrastruktura představuje nově vznikající segment energetického systému, jehož rozvoj je spojen s vysokými investičními náklady a současně s relativně nejistým tempem růstu poptávky v počátečních fázích rozvoje trhu. Z tohoto důvodu je nezbytné vytvořit regulační rámec, který umožní před přijetím konečného investičního rozhodnutí ověřit, zda existuje dostatečný zájem trhu o rezervaci přepravní kapacity pro vodík vysokého stupně čistoty a zda lze očekávat přiměřenou návratnost investic.
Zavedení tohoto mechanismu reaguje na skutečnost, že vodíková přepravní soustava představuje nový typ energetické infrastruktury, který je technologicky specifický a jehož budování probíhá v podmínkách dosud se formujícího trhu s vodíkem. Stanovení povinnosti předběžného ověření návratnosti investic proto směřuje k předcházení neefektivním nebo předčasným investicím do infrastruktury, pro niž by neexistovala dostatečná tržní poptávka.
Navrhované ustanovení proto ukládá osobě, která hodlá provozovat vodíkovou přepravní soustavu, nebo provozovateli vodíkové přepravní soustavy povinnost před rozhodnutím o strategické investici provést posouzení tržní poptávky po přepravní kapacitě a návratnosti investic. Tato povinnost se vztahuje zejména na případy výstavby nové vodíkové přepravní soustavy nebo její významné části, případně na podstatné rozšíření existující infrastruktury nebo převod aktiv podle příslušného evropského nařízení upravujícího vnitřní trh s plynem a vodíkem.
Navrhovaná úprava je současně v souladu s evropským regulačním rámcem pro rozvoj vodíkové infrastruktury, zejména s požadavky vyplývajícími z legislativního balíčku plyn–vodík, který předpokládá postupné a tržně orientované budování vodíkových soustav založené na prokazatelné poptávce po přepravních kapacitách.
Součástí tohoto procesu je zveřejnění výzvy k předložení poptávek po rezervaci přepravní kapacity, která umožní potenciálním účastníkům trhu vyjádřit svůj zájem o využívání plánované infrastruktury. Tento postup je inspirován mechanismy známými z oblasti rozvoje plynárenské infrastruktury, zejména tzv. testy tržní poptávky používanými při rozvoji přeshraničních plynovodních projektů.
Metodiku posouzení tržní poptávky po vodíku zpracovává a zveřejňuje Energetický regulační úřad. Metodika stanoví zejména parametry ekonomického testu, podmínky rezervace kapacity, pravidla pro vyhodnocení závaznosti předložených poptávek a náležitosti hodnotící zprávy. Tím je zajištěno jednotné a transparentní posuzování projektů vodíkové infrastruktury. Metodika Energetického regulačního úřadu zároveň zajistí nediskriminační a jednotný postup při hodnocení jednotlivých projektů a umožní srovnatelné posuzování jejich ekonomické udržitelnosti.
Výsledkem posouzení je hodnotící zpráva, kterou osoba plánující investici předkládá Ministerstvu průmyslu a obchodu a Energetickému regulačnímu úřadu. Tato zpráva obsahuje vyhodnocení tržní poptávky, posouzení ekonomické návratnosti projektu a případně také harmonogram realizace investice včetně termínu přijetí konečného investičního rozhodnutí.
Navržená úprava přispívá k transparentnímu a ekonomicky odpovědnému rozvoji vodíkové infrastruktury a současně snižuje riziko realizace investic, které by nebyly podloženy reálnou poptávkou trhu. Tím se posiluje stabilita a předvídatelnost investičního prostředí v oblasti vodíkového hospodářství. Současně přispívá k lepší koordinaci rozvoje vodíkové infrastruktury s národními a evropskými plány rozvoje energetických sítí a s dlouhodobými cíli dekarbonizace energetiky a průmyslu.
K § 19ab (Finanční riziko provozovatele vodíkové přepravní soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy pro vodík vysokého stupně čistoty) – k bodu 89
Navrhované ustanovení § 19ab zavádí možnost poskytnutí státní záruky k pokrytí části finančního rizika spojeného s investicemi do vodíkové infrastruktury. Cílem této úpravy je vytvořit nástroj, který umožní snížit investiční rizika spojená s budováním vodíkových přepravních a distribučních soustav v období počátečního rozvoje trhu.
Vodíková infrastruktura je klíčovým předpokladem pro rozvoj vodíkového hospodářství a pro postupnou dekarbonizaci energetiky a průmyslu. Současně však jde o infrastrukturu, jejíž výstavba je kapitálově velmi náročná a jejíž ekonomická návratnost může být v počátečních fázích vývoje trhu nejistá. Bez odpovídajících nástrojů sdílení rizik by proto mohlo docházet k odkládání nebo úplnému nerealizování strategicky významných projektů.
Navrhovaná právní úprava proto umožňuje, aby Česká republika poskytla státní záruku provozovateli vodíkové přepravní soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy pro vodík vysokého stupně čistoty. Státní záruka může sloužit k pokrytí části finančního rizika spojeného se zajištěním přiměřené návratnosti investic a nákladů souvisejících s výstavbou a provozem těchto soustav.
Tento nástroj je koncipován jako prostředek sdílení investičního rizika mezi investorem a státem v situaci, kdy by čistě tržní mechanismy nebyly schopny zajistit ekonomickou realizovatelnost strategických infrastrukturních projektů.
Státní záruka se poskytuje na základě písemné smlouvy uzavřené mezi Českou republikou, zastoupenou Ministerstvem průmyslu a obchodu, a příslušným provozovatelem infrastruktury. Podrobnosti poskytování státní záruky stanoví vláda nařízením. Toto nařízení upraví zejména maximální rozsah státní záruky, podmínky jejího poskytnutí a dobu, po kterou může být státní záruka poskytována.
Navržené řešení umožňuje flexibilně reagovat na vývoj trhu s vodíkem a současně zachovává dostatečný prostor pro stanovení konkrétních parametrů podpory prostřednictvím nařízení vlády. Tím je zajištěno, že systém podpory může být přizpůsoben aktuálním potřebám rozvoje vodíkové infrastruktury a současně zůstává pod kontrolou vlády.
Navržený mechanismus je rovněž koncipován v souladu s evropskými pravidly pro poskytování veřejné podpory v oblasti energetické infrastruktury, která umožňují podporu projektů přispívajících k dekarbonizaci hospodářství za podmínky jejich transparentnosti, proporcionality a časového omezení.
Úprava sleduje vytvoření stabilního a předvídatelného investičního prostředí pro rozvoj vodíkové infrastruktury při současném zachování odpovědného přístupu k využívání veřejných prostředků.
K § 19ac (Povolení finančních převodů a stanovení účelového poplatku) – k bodu 89
Navrhované ustanovení § 19ac zavádí doplňkový mechanismus finanční stabilizace investic do vodíkové přepravní soustavy pro případ, že by standardní nástroje podpory nebyly dostatečné k zajištění přiměřené návratnosti těchto investic.
Základním předpokladem financování vodíkové infrastruktury je kombinace tržních příjmů z poskytovaných služeb, případných veřejných podpor a nástrojů sdílení investičního rizika, zejména státních záruk podle § 19ab. V některých případech však může nastat situace, kdy ani tyto nástroje nebudou postačovat k zajištění ekonomické udržitelnosti provozu vodíkové přepravní soustavy.
Pro tyto výjimečné situace proto zákon umožňuje, aby ministerstvo na žádost provozovatele vodíkové přepravní soustavy povolilo finanční převod z ceny související služby v plynárenství formou účelového poplatku. Tento poplatek může být stanoven buď na jednotku energie (MWh), nebo na odběrné místo.
Možnost stanovení účelového poplatku je koncipována jako výjimečný nástroj, který má být využíván pouze v případě, že jiné způsoby podpory investic do vodíkové infrastruktury, zejména státní záruky nebo jiné formy veřejné podpory, se ukážou jako nedostatečné k zajištění přiměřené návratnosti investic.
Účelový poplatek proto představuje dočasný regulační nástroj umožňující částečné rozložení investičních nákladů spojených s rozvojem vodíkové infrastruktury mezi širší okruh účastníků trhu, přičemž jeho použití je omezeno pouze na odůvodněné a mimořádné případy.
Rozhodnutí o povolení finančního převodu je svěřeno Ministerstvu průmyslu a obchodu, které posuzuje žádost provozovatele vodíkové přepravní soustavy ve správním řízení. Žádost musí obsahovat zejména požadovaný objem finančních prostředků nebo způsob jeho stanovení, navrhovanou dobu uplatňování účelového poplatku a odůvodnění nezbytnosti tohoto opatření.
Před vydáním rozhodnutí si ministerstvo vyžádá stanovisko Energetického regulačního úřadu, který posoudí zejména ekonomickou oprávněnost požadovaného finančního převodu a jeho soulad s principy cenové regulace.
Při rozhodování o povolení účelového poplatku bude ministerstvo zohledňovat nejen samotnou žádost provozovatele vodíkové přepravní soustavy a stanovisko Energetického regulačního úřadu, ale také širší hospodářské dopady takového opatření. Významným hlediskem bude zejména možný dopad účelového poplatku na konkurenceschopnost průmyslových podniků a na kupní sílu obyvatelstva.
Energetický regulační úřad následně stanoví konkrétní výši účelového poplatku v cenovém výměru, a to nejdříve pro kalendářní rok následující po roce, ve kterém rozhodnutí ministerstva nabylo právní moci. Účelový poplatek je následně vybírán prostřednictvím ceny související služby v plynárenství a je hrazen účastníky trhu prostřednictvím provozovatele přepravní nebo distribuční soustavy.
K § 19c (Hodnoty parametrů cenové regulace) – k bodům 90a 91
Navrhované změny v ustanovení § 19c navazují na systematické rozšíření právní úpravy energetického zákona o oblast vodíkového hospodářství a promítají tuto skutečnost do procesu stanovování parametrů cenové regulace.
Dosavadní právní úprava vycházela z existence tradičních segmentů energetických odvětví, zejména elektroenergetiky a plynárenství. Nově se proto výslovně doplňuje související služba vodíku jako samostatná regulovaná oblast, pro kterou Energetický regulační úřad stanoví hodnoty parametrů cenové regulace, čímž se zajišťuje její plnohodnotné začlenění do regulatorního rámce.
V návaznosti na zavedení nových licencovaných činností v oblasti vodíkové infrastruktury dochází k rozšíření okruhu regulovaných subjektů. Nově se mezi subjekty, pro které Energetický regulační úřad stanoví hodnoty parametrů, výslovně zařazuje provozovatel vodíkové přepravní soustavy a provozovatel vodíkové distribuční soustavy. Tato úprava reflektuje skutečnost, že vodíková infrastruktura představuje samostatný segment energetického trhu, který vyžaduje specifický regulační přístup.
Současně se zpřesňuje terminologie tak, aby zahrnovala jak distribuční soustavy pro zemní plyn, tak vodíkové distribuční soustavy, a odpovídala tak nové systematice zákona vycházející z paralelní existence plynárenské a vodíkové infrastruktury. Tím se zajišťuje jednotnost právní úpravy a předchází se výkladovým nejasnostem při aplikaci cenové regulace.
Navrhovaná úprava zachovává dosavadní princip, podle něhož Energetický regulační úřad stanoví hodnoty parametrů cenové regulace pro regulační období i pro jednotlivé regulované roky, a to v souladu s metodikou cenové regulace. Rozšíření věcného rozsahu ustanovení o vodíkový sektor tak nemění základní mechanismus regulace, ale pouze jej rozšiřuje na nové typy infrastruktury a služeb.
Zachována zůstává i lhůta pro stanovení hodnot parametrů do 30. září, včetně zvláštní úpravy pro provozovatele přepravní soustavy vyplývající z přímo použitelného předpisu Evropské unie. Tato lhůta se nově uplatní i na provozovatele vodíkové infrastruktury, čímž se zajišťuje časová koordinace regulačních procesů napříč jednotlivými segmenty energetiky.
Navrhované změny tak přispívají k plnému promítnutí vodíkového hospodářství do systému cenové regulace a zajišťují, aby Energetický regulační úřad disponoval odpovídajícími nástroji pro regulaci všech relevantních částí energetické infrastruktury. Současně posilují transparentnost a systematičnost regulačního rámce v podmínkách postupné transformace energetického sektoru.
K § 19d (Mimořádná tržní situace) – k bodu 92
Navrhovaná úprava § 19d reaguje na vývoj právní úpravy na úrovni Evropské unie v oblasti krizových opatření na energetických trzích a zpřesňuje vymezení situací, které se považují za mimořádnou tržní situaci.
Nově se výslovně stanoví, že za mimořádnou tržní situaci se považuje také stav, kdy je na úrovni Evropské unie nebo její části vyhlášena regionální nebo celounijní krize v oblasti cen elektřiny nebo zemního plynu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo na základě právního aktu Evropské unie vydaného k provedení příslušné směrnice.
Cílem této změny je zajistit jednoznačné provázání vnitrostátní právní úpravy s krizovými mechanismy stanovenými právem Evropské unie. V případě, že bude na úrovni Evropské unie vyhlášena krizová situace v oblasti cen energií, bude tato skutečnost automaticky považována za mimořádnou tržní situaci také podle energetického zákona. Tím se vytváří právní základ pro rychlou reakci vlády prostřednictvím nástrojů stanovených v tomto ustanovení, zejména možnosti stanovit ceny elektřiny nebo plynu dodávaného zákazníkům nebo jiným účastníkům trhu.
Zakotvení přímé vazby na akty Evropské unie současně posiluje právní jistotu a předvídatelnost, neboť vznik mimořádné tržní situace je nově navázán na objektivně zjistitelná rozhodnutí přijatá na unijní úrovni.
Současně se upřesňuje věcný rozsah použití tohoto institutu. Nově se výslovně stanoví, že institut mimořádné tržní situace se vztahuje pouze na trhy se zemním plynem a elektřinou, a nikoliv na trh s vodíkem vysokého stupně čistoty.
Toto vymezení reflektuje skutečnost, že trh se zemním plynem a elektřinou je v rámci Evropské unie dlouhodobě rozvinutým a plně fungujícím trhem s odpovídající tržní strukturou a existujícími krizovými mechanismy. Naproti tomu trh s vodíkem vysokého stupně čistoty se nachází v počáteční fázi rozvoje a dosud nedisponuje srovnatelnou tržní strukturou ani regulatorními nástroji.
Z tohoto důvodu se navrhuje výslovné vyloučení aplikace tohoto institutu na vodíkový sektor, čímž se předchází možným výkladovým nejasnostem a současně se zamezuje nepřiměřeným zásahům do vznikajícího trhu s vodíkem.
Navrhovaná úprava proto jednoznačně vymezuje rozsah použití tohoto institutu tak, aby odpovídal aktuálnímu stavu vývoje energetických trhů a současně zajistil právní jistotu při aplikaci krizových opatření v energetice. Zároveň se tím potvrzuje, že regulatorní přístup k vodíkovému hospodářství je koncipován odděleně a s ohledem na jeho specifika a fázi rozvoje, což je promítnuto i v dalších ustanoveních zákona.
Omezení působnosti tohoto institutu je systematicky i věcně odůvodněné, neboť respektuje současnou fázi rozvoje trhu s vodíkem, a současně ponechává prostor pro případnou budoucí úpravu, pokud by to odpovídalo vývoji unijní regulace nebo rozvoji tohoto trhu.
K § 20 (Regulační výkazy) – k bodům 93,94,95,96 a 97
Navrhované změny v § 20 mají převážně systematický a legislativně-technický charakter a reagují na novou koncepci licencování v oblasti přepravy plynných energetických médií podle § 4 energetického zákona.
Nová právní úprava vedle dosavadních licencovaných činností výslovně zavádí samostatné licence pro přepravu vodíku a nově také pro uskladňování vodíku, čímž dochází k rozšíření spektra regulovaných činností v oblasti energetické infrastruktury. Z tohoto důvodu je nezbytné odpovídajícím způsobem upravit i ustanovení týkající se účetního oddělení jednotlivých licencovaných činností a předkládání regulačních výkazů Energetickému regulačnímu úřadu, aby bylo zajištěno, že povinnosti držitelů licencí budou odpovídat nové struktuře licencovaných činností.
V odstavcích 1, 2 a 6 proto dochází k terminologickému a systematickému doplnění nových licencovaných činností v oblasti vodíkové infrastruktury. Nově se mezi regulované činnosti výslovně zařazuje přeprava vodíku, distribuce vodíku a uskladňování vodíku, a to ve všech relevantních ustanoveních upravujících vedení odděleného účetnictví, zveřejňování smluvních vztahů a předkládání regulačních výkazů.
Cílem těchto změn je zajistit, aby se povinnosti vedení odděleného účetnictví, zveřejňování vybraných smluvních vztahů a předkládání regulačních výkazů vztahovaly rovněž na držitele licencí v oblasti vodíkového hospodářství.
V odstavci 1 je proto mezi subjekty, které jsou povinny vést v účtovém rozvrhu oddělené účty pro jednotlivé licencované činnosti, doplněn držitel licence na přepravu vodíku a držitel licence na uskladňování vodíku. Současně se rozšiřuje povinnost odděleného účetního sledování také na distribuci vodíku, čímž se zajišťuje komplexní pokrytí celého hodnotového řetězce vodíkové infrastruktury. Účelem této úpravy je zajistit transparentní oddělení nákladů, výnosů, aktiv a pasiv jednotlivých regulovaných činností a zabránit křížovým subvencím mezi tradičními činnostmi v plynárenství a nově vznikajícími činnostmi v oblasti vodíkové infrastruktury.
V odstavci 2 se obdobně rozšiřuje okruh držitelů licencí, kteří jsou povinni uvádět v příloze účetní závěrky vybrané smluvní vztahy uzavírané s osobami ze stejného holdingu nebo podnikatelského seskupení. Doplnění držitelů licencí v oblasti vodíkové infrastruktury zajišťuje, že pravidla transparentnosti a kontroly vztahů uvnitř podnikatelských seskupení se uplatní i na nové segmenty energetického trhu.
V odstavci 6 se rozšiřuje výčet držitelů licencí, kteří jsou povinni sestavovat a předkládat Energetickému regulačnímu úřadu regulační výkazy. I v tomto případě jde o systematické doplnění držitelů licencí na přepravu vodíku, distribuci vodíku a uskladňování vodíku, aby regulační dohled Energetického regulačního úřadu prostřednictvím regulačních výkazů pokrýval všechny relevantní části energetické infrastruktury. Současně dochází k promítnutí nové licencované činnosti uskladňování vodíku i do dalších ustanovení § 20, čímž se zajišťuje její plnohodnotné zahrnutí do systému regulatorního reportingu.
V odstavci 8 dochází k upřesnění povinností v případě udělení výjimky z povinnosti horizontálního oddělení provozovatele vodíkové přepravní soustavy. Nově se výslovně stanoví povinnost odděleného účetního sledování činností přepravy plynu a přepravy vodíku vysokého stupně čistoty, a to po dobu trvání této výjimky. Tato úprava je nezbytná pro zachování transparentnosti nákladů a výnosů jednotlivých činností i v případě, kdy dochází k určité formě integrační výjimky, a umožňuje Energetickému regulačnímu úřadu účinně kontrolovat nedochází-li ke křížovým subvencím.
Navržené změny tak zajišťují terminologickou a systematickou návaznost na novou právní úpravu licencí v oblasti plynárenství a vodíkového hospodářství, přičemž nedochází ke změně věcného rozsahu regulatorních povinností, ale k jejich rozšíření na nové typy licencovaných činností. Zásadním přínosem je plné zahrnutí vodíkové infrastruktury, včetně její přepravy, distribuce a uskladňování, do systému regulačních výkazů a účetního oddělení, což je nezbytné pro zajištění transparentního a nediskriminačního fungování trhu. Úprava současně přispívá k zachování transparentnosti účetního oddělení regulovaných činností a umožňuje Energetickému regulačnímu úřadu vykonávat účinný regulační dohled nad náklady a výnosy jednotlivých segmentů energetické infrastruktury.
K § 20a (Operátor trhu) – k k bodům 98,99,100 a 101)
Postavení operátora trhu (OTE) v oblasti záruk původu je zcela jedinečné a nezastupitelné. Činnost a postavení OTE by tak neměly být pouze součástí uživatelských manuálů, ale součástí obchodních podmínek OTE, které podléhají schvalování Energetický regulační úřad. Doplňují se proto obchodní podmínky pro evidenci záruk původu energie do kategorie obchodních podmínek schvalovaných regulátorem (pro elektroenergetiku a pro plynárenství). Nediskriminační a spravedlivé nastavení procesů v oblasti záruk původu je důležité nejen pro samotné účastníky trhu a OTE, ale i pro samotný stát, neboť výnosy z aukcí státních záruk původu jsou jedním ze zdrojů financování provozní podpory podporovaných zdrojů (OZE, KVET...).
V § 11 odst. (1) a § 20a odst. (4) se upravují změny odpovědnosti za zpracování zprávy o zabezpečení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu byla novelou energetického zákona č. 87/2025Sb. tzv. „Lex OZE III“ přesunuta z operátora trhu na provozovatele přenosové a přepravní soustavy. Nicméně, v textu zákona již dále nedošlo k důslednému promítnutí do navazujících ustanovení, a tedy k odstranění odpovídající povinnost držitelů licencí v § 11 odst. 1 písm. q), kde tato povinnost poskytovat údaje vůči operátorovi trhu zůstala.
S původní povinností operátora trhu zpracovávat zprávu o zabezpečení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu rovněž souvisí aktuálně platná povinnost operátora trhu zpracovávat a vést evidenci výroben elektřiny, kterým provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy stanovil termín a podmínky připojení, a poskytovat evidované údaje ministerstvu a úřadu. V souvislosti s odstraněním povinnosti zpracovávat zprávu o zabezpečení rovnováhy…, již nyní pro operátora trhu postrádají tyto informace relevanci.
K § 20c (Některé požadavky na členství a opatření na ochranu členů společenství) – k bodům 102 a 103
Návrh reaguje na případy vznikajících energetických společenství, která nerespektují princip demokratického fungování společenství a dochází k uzurpaci rozhodovacích práv o všech zásadních otázkách společenství jedním či omezeným počtem členů. Energetická společenství se tak mohou stát subjekty založenými na členském základě, kde většina členů ovšem nebude moci o fungování společenství rozhodovat. Současná úprava odstavce 7 tento princip vyjadřuje, ale zároveň umožňuje obejít, pokud je společenství založeno tak, že jen jednotky členů mají hlasovací práva.
Vzhledem k pravidlu uvedenému v odst. 7, dle kterého člen společenství s hlasovacími právy nemůže na nejvyšším orgánu vykonávat hlasovací právo s hlasy převyšujícími 10 % všech hlasů ve společenství, zůstalo zcela nevyjasněno, jak postupovat ve společenství, které má méně než 10 členů.
V praxi si žadatelé vykládají právní úpravu velmi restriktivně a aplikují na taková společenství nerovnoměrné rozložení hlasovacích práv ve společenství, což působí řadu problémů a naráží na výchozí záměr postavit společenství na demokratických principech, rovnosti postavení jeho členů, pluralitě členství a nemožnosti koncentrace hlasů u jednoho nebo několika málo členů s hlasovacími právy.
Explicitní stanovení pravidla stejného obsahu členství všech členů u společenství, které má méně než 10 členů s hlasovacími právy, a pravidla, dle kterého se hlasovací práva u společenství s méně než 10 členy s hlasovacími právy rozdělí mezi tyto členy rovnoměrně, má za cíl vyřešit výkladové nejasnosti a odpovídá též původnímu záměru podstaty společenství, který vyplývá z důvodové zprávy.
K § 20d (Registrace společenství) – k bodu 104
V praxi se objevují případy, kdy zakladatelské právní jednání společenství neodpovídá všem požadavkům zákona a je s ním v rozporu, ale během registrace společenství je nutno tento stav akceptovat, protože se nejedná o podmínku registrace společenství a neexistuje pravomoc regulátora posoudit soulad zakladatelského právního jednání a zákonem stanovených pravidel pro rozložení hlasovacích práv při registraci společenství. Navrhuje se rozšířit podmínky registrace tak, aby regulátor mohl účinně vyžadovat, že zakladatelské právní jednání společenství je v souladu s energetickým zákonem.
K § 22 (Účastníci trhu s elektřinou) – k bodům 105 a 106
Změna v odst. 3reaguje na skutečnost, že podle § 35 energetického zákona může ministerstvo za podmínek a postupem podle čl. 21 Nařízení o vnitřním trhu s elektřinou vydat opatření obecné povahy, kterým zavede kapacitní mechanismus a stanoví podmínky účasti v kapacitním mechanismu, dobu trvání a další podmínky kapacitního mechanismu podle čl. 22 Nařízení o vnitřním trhu s elektřinou. Cena související služby je vybírána od jednotlivých odběratelů prostřednictvím smluv uzavíraných mezi odběrateli a dodavateli elektřiny a následně putuje na základě smluv uzavíraných mezi dodavateli elektřiny a provozovateli soustav k provozovatelům soustav. § 22 odst. 3 řeší situace, kdy nedochází k uzavření smlouvy o distribuci, tedy absentuje smluvní povinnost uhradit příslušnou regulovanou cenu elektřiny. V souvislosti se zavedením ceny kapacitního mechanismu v § 19a odst. 2 je proto doplněno i toto ustanovení.
K 23 (Výrobce elektřiny) – k bodům 107,108 a 109
Navrhované ustanovení § 23 odst. 6 energetického zákona zakotvuje zákaz provozovat výrobnu elektřiny, pro kterou jsou splněny následující podmínky:
1) výrobce elektřiny pro danou výrobnu nezískal od provozovatele soustavy dočasné nebo konečné provozní oznámení podle nařízení (EU) 2016/621 a současně
2) již uplynula zákonem stanovená doba 12 měsíců od získání UPOS nebo ve smlouvě o připojení sjednaná delší doba umožnění provozu výrobny elektřiny pro ověření technologie a souladu s nařízením (EU) 2016/631.
Podmínky pro zákaz provozu výrobny elektřiny jsou kumulativní, a tedy zákaz platí jen po dobu, kdy jsou splněny současně. To znamená, že výrobu elektřiny ve výrobně, jejíž provoz se stal zakázaným, lze obnovit, jakmile provozovatel soustavy vydá dočasné nebo konečné provozní oznámení.
Vedle získání konečného provozního oznámení se připouští získání i dočasného provozního oznámení. U velkých výroben elektřiny stavěných na etapy totiž může dojít k tomu, že po určitou dobu výrobce elektřiny disponuje dočasným provozním oznámením pro tu část výrobny elektřiny, která je již v provozu, a konečné provozní oznámení získá až po dostavbě celé výrobny elektřiny.
Úprava cílí na provoz výroben elektřiny připojených přímo nebo prostřednictvím jiného zařízení k přenosové nebo distribuční soustavě, nikoliv však na výrobny elektřiny v tzv. ostrovním provozu, tj. nepřipojené k elektrizační soustavě. Zároveň nehraje roli, zda je vyrobená elektřina dodána do soustavy, nebo je pouze spotřebována za předávacím místem daného účastníka trhu s elektřinou.
K § 24 (Provozovatel přenosové soustavy) - k bodům 110,111,112,113 a 114
Smyslem nové úpravy v odst. 10 je u vybraných standardů kvality změnit princip poskytování náhrad, kdy podkladem pro jejich poskytnutí nebude žádost oprávněné osoby, ale samotné porušení standardu. Povinný subjekt bude na základě tohoto ustanovení povinen u vybraných standardů kvality realizovat náhradu v případě porušení standardu automaticky.
Právní předpisy stanoví požadovanou kvalitu dodávek a služeb a povinnost poskytnout náhradu za její nedodržení a je legitimní a spravedlivé, aby taková náhrada byla v případě nedodržení požadované kvality ze strany provozovatele přenosové soustavy poskytována, aniž by musel do procesu poskytnutí náhrady zasahovat a toto právo aktivovat svým jednáním subjekt, kterému nebyly dodávky a služby poskytnuty v požadované kvalitě. Vyhláška Energetického regulačního úřadu stanoví, u kterých standardů kvality bude náhrada přímo a u kterých na žádost.
Pokud jde o ustanovení odstavce 3 v § 24 a taktéž v § 25 doplňující právo omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu dodávku elektřiny je třeba konstatovat, že v posledních letech česká elektroenergetika prošla zásadní strukturální změnou. Došlo k masivnímu rozvoji decentrálních zdrojů, zejména fotovoltaických elektráren („FVE“) připojených do distribučních soustav nízkého a vysokého napětí. Svůj právní základ dostala agregace flexibility, ukládání elektřiny a další instituty.
V současnosti rostou nároky na dispečerské řízení soustav – z hlediska systémové stability, řízení přetížení, zachování frekvence a napětí i plnění závazků v rámci propojeného evropského trhu. Energetický zákon („EZ“) sice pracuje s dispečerským řízením a ukládá držitelům licencí – výrobcům elektřiny a provozovatelům zařízení pro ukládání elektřiny – povinnosti, nicméně ty se ukazují v praxi jako neoperativní.
Aby bylo dispečerské řízení efektivní a funkční, je nezbytná jeho hlubší vazba na omezení či přerušení dodávky. V současnosti § 25 odst. 3 písm. c) a d) EZ vymezují důvody, pro které je provozovatel distribuční soustavy oprávněn omezit nebo přerušit dodávku elektřiny účastníkům trhu s elektřinou, popřípadě změnit nebo přerušit dodávku elektřiny z výroben elektřiny nebo ze zařízení pro ukládání elektřiny. Přímá vazba na dispečerské řízení je však uvedena jen v případě změny nebo přerušení dodávky elektřiny do soustavy, zatímco ve směru dodávky elektřiny účastníkům trhu s elektřinou chybí. Zároveň nyní není zákonem upravena možnost provozovatele distribuční soustavy omezit nebo přerušit dodávku do nebo z výroben elektřiny a zařízení pro ukládání elektřiny, pokud výrobce elektřiny nebo provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny neplní svou povinnost podle § 23 odst. 3 písm. o), resp. § 23a odst. 2 písm. j) EZ, tj. povinnost vybavit výrobnu elektřiny nebo zařízení pro ukládání elektřiny od určitého instalovaného výkonu zařízením umožňujícím dispečerské řízení a udržovat toto zařízení v provozuschopném stavu, nebo tuto povinnost sice plní, ale při provádění periodických zkoušek zařízení umožňujícího dispečerské řízení (konkrétní postupy upravuje dispečerská vyhláška) se ukáže, že toto zařízení nefunguje zcela správně.
Stejně je tomu i u provozovatele přenosové soustavy, v jehož případě upravují možnosti omezení nebo přerušení dodávky elektřiny do nebo ze soustavy ustanovení § 24 odst. 3 písm. c) a d) EZ.
Během roku 2023 – zejména v období velikonočních svátků – se ukázalo, že při kombinaci vysoké výroby z FVE, nízkého zatížení soustavy a omezených přeshraničních kapacit nemusí být stávající nástroje provozovatelů soustav dostatečné k tomu, aby v reálném čase zajistili bezpečný a spolehlivý provoz elektrizační soustavy.
V těchto situacích se projevilo několik konkrétních problémů:
· část výroben elektřiny, typicky FVE v distribučních soustavách, nereagovala na dispečerské pokyny k dočasnému omezení nebo přerušení výroby;
· některé výrobny nebyly vybaveny funkčním technickým vybavením umožňujícím dispečerské řízení, nebo toto vybavení nebylo udržováno v provozuschopném stavu;
· provozovatelé distribučních soustav neměli jednoznačně vymezený zákonný titul, jak v reálném čase zakročit vůči výrobnám, které opakovaně neplnily povinnosti související s dispečerským řízením, ani jak v krajním případě omezit či přerušit jejich dodávky bez rizika následných sporů o náhradu škody.
Výsledkem byla situace, kdy provozovatelé soustav museli volit provozně méně vhodná řešení.
Cíle předložené úpravy
Řešením je doplnění práva provozovatele distribuční soustavy a obdobně i provozovatele přenosové soustavy omezit/přerušit dodávku elektřiny do nebo ze soustavy z důvodu neplnění povinností výrobce elektřiny nebo provozovatele zařízení pro ukládání elektřiny v souvislosti s instalací zařízení umožňujícího dispečerské řízení, jeho udržováním v provozuschopném stavu a úspěšným splněním periodických zkoušek (což má za následek neuposlechnutí pokynu k dočasné změně výroby elektřiny ve výrobně elektřiny nebo dodávky elektřiny do nebo ze zařízení pro ukládání elektřiny). Dále se navrhuje doplnit jako důvod pro omezení/přerušení dodávky elektřiny účastníkům trhu s elektřinou formálně i provádění dispečerského řízení podle § 26 odst. 5 EZ, jako je tomu již nyní v případě omezení/přerušení dodávky elektřiny z výroben elektřiny a ze zařízení pro ukládání elektřiny. Navrhované úpravy mají za cíl vyvolat níže uvedené efekty.
1. Zajištění stability soustavy
Výrobny elektřiny, jejichž provozovatelé nedodrží dispečerské pokyny k omezení dodávky, mohou ohrozit rovnováhu mezi výrobou a spotřebou v distribuční soustavě. To může vést k nestabilitě sítě, výpadkům nebo i haváriím. Právní možnost omezení/přerušení takových výrobních zdrojů umožní provozovateli distribuční soustavy a provozovateli přenosové soustavy rychle zasáhnout a zajistit bezpečný a spolehlivý provoz řízené soustavy.
2. Zvýšení efektivity řízení soustavy
Dispečerské pokyny jsou klíčovým nástrojem pro řízení výkonu a kvality a stability dodávky elektřiny. Pokud neexistuje jasná právní opora pro vynucení uposlechnutí dispečerského pokynu, efektivita řízení soustavy významně klesá. Ustanovení o provázání práva provozovatele distribuční soustavy a provozovatele přenosové soustavy omezit výrobu ve výrobně elektřiny nebo dodávku do nebo ze zařízení pro ukládání elektřiny s dispečerským řízením podle § 26 odst. 5 zvýší schopnost dispečerského řízení řídit soustavu dynamicky a flexibilně.
3. Podpora integrace obnovitelných zdrojů
Obnovitelné zdroje často přispívají k nestabilitě sítě kvůli jejich proměnlivému charakteru. Právní nástroj k omezení jejich výkonu a případnému přerušení při neuposlechnutí pokynů je proto nezbytný pro hladkou integraci těchto zdrojů, aniž by byla ohrožena bezpečnost sítě.
4. Právní jistota a vymahatelnost
Současný stav neumožňuje, aby mohl provozovatel distribuční soustavy nebo provozovatel přenosové soustavy efektivně dosáhnout omezení výroby ve výrobnách elektřiny, resp. dodávky do nebo ze zařízení pro ukládání elektřiny v čase a rozsahu, který je nezbytný pro okamžité udržení stability soustavy. Jediným nástrojem, který provozovateli soustavy zbývá, je správní řízení, v jehož rámci může dohledový orgán rozhodnout o porušení povinnosti výrobce elektřiny / provozovatele zařízení pro ukládání elektřiny, a případně mu uložit povinnost zjednat nápravu či mu uložit pokutu. Nicméně tyto nástroje jsou spíše represivního charakteru a nejsou dostatečně efektivní k tomu, aby výrobce elektřiny / provozovatel zařízení pro ukládání elektřiny byl nucen řešit operativně závadný stav – obnovení plně funkčního dispečerského řízení výrobny elektřiny / zařízení pro ukládání elektřiny.
Omezení nebo přerušení dodávky elektřiny do nebo z výrobny elektřiny / zařízení pro ukládání elektřiny je efektivním a operativním nástrojem, který bude pro výrobce elektřiny / provozovatele zařízení pro ukládání elektřiny významně více motivačním ke zjednání nápravy než správní řízení.
Zavedení jasného ustanovení zvýší právní jistotu pro všechny účastníky trhu a umožní provozovatelům soustav účinně vynucovat dodržování pravidel.
5. Prevence škod a odpovědnost
Neuposlechnutí pokynů dispečerského řízení nebo zjištění nesprávného fungování zařízení umožňujícího dispečerské řízení při provádění periodické zkoušky může vést k materiálním škodám na infrastruktuře distribuční nebo přenosové soustavy, ale může vést i k ohrožení stabilní dodávky elektřiny do a z distribuční nebo přenosové soustavy ostatním účastníkům trhu, což má negativní dopad na zákazníky i další účastníky trhu. Právní možnost okamžitého přerušení dodávky elektřiny z výrobny elektřiny nebo ze zařízení pro ukládání elektřiny do distribuční nebo přenosové soustavy snižuje riziko škod jak pro provozovatele příslušné soustavy, tak pro ostatní účastníky trhu, zejména zákazníky, a podporuje odpovědné chování výrobců a provozovatelů zařízení pro ukládání elektřiny.
K § 25 (Provozovatel distribuční soustavy) – k bodům 115,116,117,118,119,120,121 a 122
Smyslem nové úpravy odst. 10 je u vybraných standardů kvality změnit princip poskytování náhrad, kdy podkladem pro jejich poskytnutí nebude žádost oprávněné osoby, ale samotné porušení standardu. Povinný subjekt bude na základě tohoto ustanovení povinen u vybraných standardů kvality realizovat náhradu v případě porušení standardu automaticky.
Právní předpisy stanoví požadovanou kvalitu dodávek a služeb a povinnost poskytnout náhradu za její nedodržení a je legitimní a spravedlivé, aby taková náhrada byla v případě nedodržení požadované kvality ze strany provozovatele distribuční soustavy poskytována, aniž by musel do procesu poskytnutí náhrady zasahovat a toto právo aktivovat svým jednáním subjekt, kterému nebyly dodávky a služby poskytnuty v požadované kvalitě. Vyhláška Energetického regulačního úřadu stanoví, u kterých standardů kvality bude náhrada přímo a u kterých na žádost.
Pokud jde o ustanovení odstavce 3 doplňující právo omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu dodávku elektřiny viz odůvodnění k § 24. Úprava u provozovatel přenosové a distribuční soustavy je analogická.
K § 25b (Vlastnictví zařízení pro ukládání energie a dobíjecích stanic pro elektrická vozidla) – k bodům 123 a 124
S ohledem na to, že provozovatelé distribučních soustav hodlají instalovat jednotky tisíc zařízení představujících integrované prvky soustavy se jeví jako nepraktické vydávat rozhodnutí o jejich povolení vždy po instalaci určitého počtu těchto prvků. Administrativní zátěž distributorů i úřadu by snížila možnost řešit povolení části těchto zařízení formou opatření obecné povahy, takové řešení není v rozporu s evropskou úpravou.
Uvedená změna má řešit nedokonalou implementaci směrnice (čl. 54 směrnice 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU), kdy prostřednictvím těchto prvků je možno poskytovat nefrekvenční podpůrné služby, ale nikoliv za obecných podmínek jejich povolení, ale za zvláštních podmínek, není-li možno tyto služby obstarat jinak.
K § 27da (Povinnosti datového centra při zohledňování aktivace flexibility a ukládání elektřiny) – k bodům 127,128 a 129
V písm. b) se navrhuje formálně rozšířit ustanovení § 27da písm. b) energetického zákona tak, aby nevznikaly pochybnosti o výkladu pojmu „technické údaje“ a EDC bylo povinno evidovat registraci všech potřebných technických i souvisejících údajů týkajících se zařízení s možností poskytování flexibility připojených v předávacích místech.
V písm. f) se upravuje poskytování informací o samotné aktivaci flexibility. Dodavateli elektřiny a subjektu zúčtování je nezbytnou součástí procesu poskytování flexibility pro minimalizaci nákladů na odchylku na straně dodavatele v souvislosti s nezávislou agregací flexibility. Navrhuje se proto rozšířit rozsah poskytovaných údajů ze strany EDC v tomto smyslu. Navíc je žádoucí, aby dodavatel a subjekt zúčtování disponovali i informací o tom, jakým způsobem byl stanovený výchozí diagram, a o registrovaných technických údajích daného zařízení s možností poskytování flexibility.
K § 28 (Zákazník) – k bodu 130
S ohledem na skutečnost, že uvedené právo je v praxi hojně využíváno a vznikají faktické spory o vyúčtování takto poskytnuté elektřiny, navrhuje se upřesnění, jakým způsobem poskytování elektřiny zákazníkem v režimu tzv. rozúčtování probíhá.
K § 30 (Obchodník s elektřinou) k bodům 131,132,133 a 134
Smyslem nové úpravy v odst. 2 písm. d) je u vybraných standardů kvality změnit princip poskytování náhrad, kdy podkladem pro jejich poskytnutí nebude žádost oprávněné osoby, ale samotné porušení standardu. Povinný subjekt bude na základě tohoto ustanovení povinen u vybraných standardů kvality realizovat náhradu v případě porušení standardu automaticky.
Právní předpisy stanoví požadovanou kvalitu dodávek a služeb a povinnost poskytnout náhradu za její nedodržení a je legitimní a spravedlivé, aby taková náhrada byla v případě nedodržení požadované kvality ze strany obchodníka s elektřinou poskytována, aniž by musel do procesu poskytnutí náhrady zasahovat a toto právo aktivovat svým jednáním subjekt, kterému nebyly dodávky a služby poskytnuty v požadované kvalitě. Vyhláška Energetického regulačního úřadu stanoví, u kterých standardů kvality bude náhrada přímo a u kterých na žádost.
Povinnost v odst. 2 písm. n) souvisí s rozvojem energeticky vznikla potřeba zobecnit povinnost obchodníka s elektřinou uvádět pravdivé a úplné informace při provádění úkonů prostřednictvím informačního systému operátora trhu a nevázat tuto povinnost pouze na konkrétní typ smlouvy, ale na veškeré sjednané závazky mezi účastníky trhu. Omezením na informace týkající se pouze smlouvy o dodávce elektřiny nebo smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny se komplikuje možnost trestat uvádění jiných nepravdivých informací, např. při změně vykupujícího z FVE.
Povinnost v odst. 2 písm. s) a odst. 4 souvisí se zkušenostmi z úseku ochrany spotřebitele i systematický monitoring trhu prováděný Energetický regulační úřad potvrzují, že online marketing se stal dominantním obchodním kanálem v segmentu domácností a maloodběratelů. Webové stránky obchodníků dnes hrají klíčovou roli při oslovování zákazníků i plnění informačních povinností, které energetický zákon ukládá držitelům licence. Současná právní úprava však nereflektuje nutnost, aby měl regulátor přehled o tom, na jakých konkrétních adresách jsou zákonem vyžadované informace (zejména index zajištění a podmínky dodávky) zveřejňovány. Bez znalosti konkrétních URL adres je kontrolní činnost Energetický regulační úřad neefektivní, neboť úřad musí tyto informace složitě dohledávat. Význam webové adresy je v digitální době srovnatelný s fyzickou adresou sídla držitele licence. Navržená úprava tento nedostatek napravuje s minimální administrativní zátěží. Namísto zahrnutí internetové adresy do údajů nutných pro udělení licence (což by vyžadovalo správní řízení při každé změně webu) se volí flexibilnější cesta oznamovací povinnosti, která využívá již zavedené komunikační kanály pro sdělování hodnoty indexu zajištění a předávání nabídek pro srovnávací nástroj.
K § 46 (Měření) - k bodu 135
Jedná se o změnu v povinném subjektu, který stanovuje podmínky, případně uděluje souhlas pro realizaci staveb v ochranném pásmu zařízení elektrizační soustavy. Namísto vlastníka je nově navrženo, aby měl tuto povinnost provozovatel příslušné části elektrizační soustavy, neboť ten za provoz soustavy odpovídá. Navrhovanou změnou dojde ke sjednocení právní úpravy napříč energetickými odvětvími, neboť pro odvětví plynárenství a teplárenství již je tato povinnost povinností provozovatele příslušné energetické soustavy, nikoliv vlastníka.
Ohledně navýšení výkonu na 100 kW jde o sjednocení s výkonovou hranicí v § 3 odst. 4 písm. e) a § 28 odst. 5.
K § 52 (Neoprávněná dodávka elektřiny do elektrizační soustavy) - k bodu 138
Úprava má za cíl zajistit, že dodávka elektřiny do soustavy z předávacího místa (jako celek), kde je připojená výrobna elektřiny, pro niž jsou naplněny podmínky zákazu provozu podle navrhovaného § 23 odst. 6 energetického zákona (tj. výrobce nezískal dočasné nebo konečné provozní oznámení a současně uplynula stanovená doba), bude neoprávněnou. Smyslem je pokrýt případy, kdy výrobce elektřiny navzdory zákazu provozu výrobny elektřiny nadále výrobnu elektřiny provozuje a vyrobenou elektřinu dodává do soustavy. V takových případech by měl výrobce nést veškeré důsledky spojené nejen se zákazem provozu výrobny elektřiny, ale i s neoprávněnou dodávkou do soustavy.
Návrh pokrývá jak případy výroben elektřiny přímo připojených k přenosové nebo distribuční soustavě, tak i případy výroben elektřiny, které jsou připojeny prostřednictvím jiného zařízení (a to i např. prostřednictvím již řádně připojené jiné výrobny elektřiny, pro kterou již konečné provozní oznámení bylo vydáno). Cílem je zajistit právo provozovatele přenosové nebo distribuční soustavy dodávku elektřiny z takového předávacího místa přerušit v plném rozsahu (na základě § 24 odst. 3 písm. d) bodu 4 nebo § 25 odst. 3 písm. d) bodu 5 energetického zákona).
K § 56 (Účastníci trhu s plynem) – k bodům 139,140 a 141
Navrhovaná úprava § 56 reaguje na systematické změny právní úpravy licencí podle § 4 energetického zákona a na rozšíření okruhu činností v oblasti plynárenství o činnosti související s vodíkovou infrastrukturou. Dosavadní právní úprava vycházela z předpokladu existence jediného provozovatele přepravní soustavy a omezeného okruhu účastníků trhu vymezených s ohledem na tradiční strukturu plynárenské infrastruktury.
Nově se právní úprava přizpůsobuje skutečnosti, že vedle dosavadní přepravní soustavy může existovat také vodíková přepravní soustava, a dochází tak k rozšíření okruhu relevantních účastníků trhu. Z tohoto důvodu je v § 56 odst. 1 písm. b) nahrazeno dosavadní jednotné vymezení „provozovatel přepravní soustavy“ doplněním množného čísla „provozovatelé přepravních soustav“, čímž se výslovně reflektuje existence více provozovatelů těchto soustav, včetně provozovatele vodíkové přepravní soustavy.
Současně je zdůrazněno, že mezi účastníky trhu jsou nově zahrnováni i provozovatelé vodíkové infrastruktury, a to jak v oblasti přepravy, tak distribuce. Provozovatel vodíkové distribuční soustavy je přitom systematicky zahrnut pod pojem „provozovatelé distribučních soustav“, aniž by bylo nutné vytvářet samostatnou kategorii. Obdobně dochází k upřesnění v písmenu d), kde označení „provozovatelé zásobníků plynu“ nově zahrnuje i provozovatele zásobníků určených pro vodík, což se promítá do použití množného čísla a širšího vymezení této kategorie účastníků trhu. Tato úprava zajišťuje jednotný přístup k regulaci skladovacích kapacit bez ohledu na druh plynu.
Navrhovaná úprava dále reflektuje skutečnost, že výrobci plynu a obchodníci s plynem nejsou omezeni pouze na jeden druh plynu, ale jsou oprávněni v rámci své podnikatelské činnosti nakládat se všemi druhy plynných energetických médií, včetně vodíku vysokého stupně čistoty. Tím se zajišťuje technologická neutralita právní úpravy a její připravenost na další rozvoj trhu.
V návaznosti na výše uvedené změny dochází rovněž k dílčím úpravám v dalších odstavcích: v odstavci 2 se rozšiřuje vymezení infrastruktury, k níž mají účastníci trhu regulovaný přístup, nově výslovně také o vodíkovou přepravní soustavu a vodíkovou distribuční soustavu. V dalších ustanoveních se zpřesňuje terminologie tak, aby odpovídala existenci více provozovatelů přepravních soustav, včetně těch vodíkových, zejména při rezervaci přepravních kapacit a jejich případném omezení.
Cílem navrhované úpravy je zajistit plný soulad mezi úpravou licencí, strukturou energetické infrastruktury a vymezením účastníků trhu. Změny mají převážně legislativně-technický a systematický charakter, avšak současně významně přispívají k právní jistotě tím, že jednoznačně reflektují rozšíření trhu o vodíkové technologie a s tím související nové subjekty.
Navrhovaná úprava nemění základní práva a povinnosti jednotlivých účastníků trhu, ale zpřesňuje jejich vymezení a postavení v podmínkách postupné transformace energetiky a rozvoje nových plynárenských technologií.
K § 57 (Výrobce plynu) – k bodům 142,143,144 a 145
Navrhovaná úprava § 57 energetického zákona má převážně systematický a doplňující charakter a jejím cílem je zajistit úplnost informací potřebných pro plánování rozvoje plynárenské infrastruktury v České republice. Současně je zachována kontinuita dosavadní právní úpravy postavení výrobců plynu na trhu s plynem.
Ustanovení § 57 nadále představuje obecný a univerzální právní rámec pro všechny výrobce plynu, jejichž výrobny jsou připojeny k plynárenské soustavě České republiky. Právní úprava je koncipována tak, aby se vztahovala na všechny druhy plynů vyráběných a dodávaných do soustav, bez ohledu na jejich původ nebo technologii výroby.
Nově se výslovně zohledňuje skutečnost, že výrobce plynu může nakládat se všemi druhy plynů včetně vodíku vysokého stupně čistoty, a že jím provozovaná výrobna plynu může být připojena jak k plynárenské infrastruktuře, tak k infrastruktuře vodíkové. Tomu odpovídá i doplnění jednotlivých ustanovení upravujících práva a povinnosti výrobce plynu, která nově reflektují existenci vodíkové přepravní soustavy, vodíkové distribuční soustavy a zásobníků vodíku. Výrobce plynu tak může v závislosti na charakteru výroby dodávat plyn buď jako vodík vysokého stupně čistoty, nebo ve formě směsí s jinými plyny.
Tato univerzální koncepce je zachována i v rámci navrhované novely, protože všichni výrobci plynu využívají funkčně propojenou infrastrukturu a jejich činnost může obdobným způsobem ovlivňovat provoz a rozvoj přepravních a distribučních soustav.
Navrhovaná úprava nemění základní práva ani povinnosti výrobce plynu stanovené v odstavcích 1 až 9. Výrobci plynu zůstávají i nadále zachována všechna jejich dosavadní oprávnění, zejména právo na připojení výrobny plynu nebo těžebního plynovodu k přepravní nebo distribuční soustavě, nově výslovně i k vodíkové přepravní nebo vodíkové distribuční soustavě, jakož i k zásobníkům plynu nebo vodíku. Stejně tak zůstává zachováno právo prodávat vyrobený plyn účastníkům trhu nebo do zahraničí a vykonávat činnosti nezbytné pro provoz výrobny plynu a těžebních plynovodů.
Stejně tak zůstávají zachovány všechny dosavadní povinnosti výrobce plynu, zejména povinnosti související se zajištěním bezpečného a spolehlivého provozu zařízení, poskytováním provozních údajů operátorovi trhu a provozovatelům soustav, vedením oddělených účetních evidencí nebo plněním povinností souvisejících s kritérii udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů.
Navrhované změny spočívají především v systematickém doplnění vodíkové infrastruktury do jednotlivých ustanovení, zejména v odstavci 1 písm. a) a v odstavci 8, kde se rozšiřuje okruh subjektů a zařízení, vůči nimž výrobce plynu uplatňuje svá práva a plní své povinnosti. Tato úprava zajišťuje, že právní rámec výrobce plynu odpovídá nové struktuře energetické infrastruktury a umožňuje jeho plnohodnotné zapojení jak do plynárenského, tak vodíkového trhu.
Současně dochází ke zpřesnění a rozšíření povinností výrobce plynu v oblasti poskytování údajů pro plánování rozvoje soustav. Nově je v odstavci 8 doplněna povinnost poskytovat podklady nejen pro desetileté plány rozvoje přepravní a distribuční soustavy, ale také pro desetileté plány rozvoje vodíkové přepravní a distribuční soustavy a pro tvorbu scénářů rozvoje těchto soustav. Tím se reaguje na potřebu koordinovaného plánování infrastruktury v podmínkách paralelního rozvoje plynárenských a vodíkových sítí.
Cílem této nové povinnosti je zajistit, aby provozovatelé soustav měli při přípravě dlouhodobých plánů rozvoje infrastruktury k dispozici aktuální a dostatečně přesné informace o plánovaném rozvoji výroby plynu. Tyto informace jsou nezbytné zejména s ohledem na transformaci energetiky a rostoucí význam nízkoemisních a obnovitelných plynů.
Poskytování těchto údajů přispívá k lepší koordinaci mezi výrobci plynu a provozovateli infrastruktury, a tím i k efektivnějšímu plánování investic. Povinnost je přitom koncipována jako přiměřená, neboť vychází z údajů, které výrobci plynu v rámci své činnosti běžně disponují.
Navržené doplnění tak posiluje informační základnu pro strategické plánování rozvoje energetické infrastruktury, aniž by nepřiměřeně zasahovalo do postavení výrobců plynu. Současně zachovává jejich univerzální postavení napříč všemi druhy plynů a umožňuje flexibilní využití různých typů infrastruktury podle technologického a tržního vývoje.
K § 58 (Provozovatel přepravní soustavy) – k bodům 146,147,148,149,150 a 151
Navrhovaná úprava § 58 reaguje na postupnou transformaci plynárenství a na rozšiřování spektra přepravovaných plynů včetně nízkouhlíkových plynů. Současně zohledňuje novou systematiku plánování rozvoje infrastruktury zavedenou v dalších ustanoveních zákona, zejména v § 58k a § 58q.
Nově se výslovně vymezuje vztah mezi přepravní soustavou a vodíkovou přepravní soustavou, kdy provozovatel přepravní soustavy nadále zajišťuje přepravu všech druhů plynů s výjimkou vodíku vysokého stupně čistoty, jehož přeprava náleží do působnosti provozovatele vodíkové přepravní soustavy. Tím dochází k jasnému oddělení regulačních i provozních kompetencí mezi těmito dvěma typy infrastruktury.
Cílem změny je zajistit, aby práva a povinnosti provozovatele přepravní soustavy byly formulovány obecně a technologicky neutrálně, při současném zachování systematického oddělení od infrastruktury určené pro vodík vysokého stupně čistoty. Navrhovaná úprava přitom zachovává základní koncepci ustanovení, podle níž je provozovatel přepravní soustavy povinen zajišťovat bezpečný, spolehlivý a hospodárný provoz soustavy, umožňovat přístup třetích stran a poskytovat přepravní služby.
V odstavci 1 dochází k dílčí terminologické úpravě spočívající ve vypuštění odkazu výhradně na zemní plyn v souvislosti se zajišťováním bezpečného a spolehlivého zásobování České republiky. Dosavadní formulace byla vázána pouze na jeden druh plynu, což již neodpovídá budoucímu vývoji infrastruktury. Nová formulace proto upravuje právo provozovatele přepravní soustavy tak, aby se vztahovalo obecně na přepravované plyny.
Současně se tím zdůrazňuje technologická neutralita právní úpravy při respektování systematického oddělení přepravy vodíku vysokého stupně čistoty, která je upravena samostatně.
Současně se v odstavci 1 doplňuje nové oprávnění provozovatele přepravní soustavy odmítnout přístup nebo připojení k přepravní soustavě nebo přerušit či ukončit přepravu plynu uživateli přepravní soustavy v případě, že příslušná část přepravní soustavy je určena k vyřazení v platném desetiletém plánu rozvoje přepravní soustavy. Toto ustanovení reaguje na systematiku plánování rozvoje infrastruktury a umožňuje zohlednit situace spojené s transformací soustavy.
V odstavci 8 dochází k upřesnění některých stávajících povinností provozovatele přepravní soustavy. V písmenu a) se doplňuje vazba na společný scénář rozvoje přepravní soustavy, který představuje strategický podklad pro plánování infrastruktury. Provozovatel přepravní soustavy je proto povinen při zajišťování provozu, údržby, obnovy a rozvoje soustavy vycházet z tohoto scénáře a zajistit soulad s desetiletým plánem rozvoje přepravní soustavy.
V písmenu c) dochází k upřesnění povinnosti připojit k přepravní soustavě každého, kdo o to požádá a splňuje stanovené podmínky. Současně se zpřesňuje okruh důvodů pro odmítnutí připojení, nově i s ohledem na plánované vyřazení části soustavy. Výslovné zakotvení povinnosti písemného odůvodnění odmítnutí připojení posiluje transparentnost a právní jistotu žadatelů.
Další změny spočívají v systematickém zpřesnění rozsahu poskytovaných služeb a vedení odděleného účetnictví tak, aby odpovídaly nové struktuře energetické infrastruktury a umožňovaly transparentní regulaci jednotlivých činností.
V neposlední řadě dochází k nahrazení dosavadní povinnosti každoročně zpracovávat desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy. Tato povinnost je nově systematicky upravena v § 58k, a její ponechání v § 58 by bylo nadbytečné.
Na její místo se doplňuje nová povinnost spolupráce při tvorbě scénářů rozvoje, včetně vytvoření pracovní skupiny s provozovateli distribučních soustav. Tato úprava posiluje koordinaci mezi jednotlivými úrovněmi infrastruktury a umožňuje integrované plánování rozvoje energetických sítí.
Navrhované změny tak modernizují právní úpravu postavení provozovatele přepravní soustavy, reflektují oddělení vodíkové infrastruktury a současně posilují systém strategického plánování. Základní koncepce práv a povinností zůstává zachována, přičemž je nově jasně vymezena hranice mezi přepravou plynů a přepravou vodíku vysokého stupně čistoty
Smyslem nové úpravy v odst. 8 je u vybraných standardů kvality změnit princip poskytování náhrad, kdy podkladem pro jejich poskytnutí nebude žádost oprávněné osoby, ale samotné porušení standardu. Povinný subjekt bude na základě tohoto ustanovení povinen u vybraných standardů kvality realizovat náhradu v případě porušení standardu automaticky.
Právní předpisy stanoví požadovanou kvalitu dodávek a služeb a povinnost poskytnout náhradu za její nedodržení a je legitimní a spravedlivé, aby taková náhrada byla v případě nedodržení požadované kvality ze strany provozovatele přepravní soustavy poskytována, aniž by musel do procesu poskytnutí náhrady zasahovat a toto právo aktivovat svým jednáním subjekt, kterému nebyly dodávky a služby poskytnuty v požadované kvalitě. Vyhláška Energetického regulačního úřadu stanoví, u kterých standardů kvality bude náhrada přímo a u kterých na žádost.
K § 58k (Desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy) – k bodu 152
Navrhovaná úprava § 58k představuje komplexní nahrazení dosavadního znění ustanovení, které již neodpovídá aktuálnímu vývoji evropské legislativy v oblasti plynárenství a vodíkové infrastruktury. Dosavadní právní úprava vycházela především z koncepce plánování rozvoje infrastruktury zaměřené na zemní plyn. V návaznosti na přijetí nové evropské legislativy v oblasti dekarbonizace plynárenství a rozvoje vodíkových sítí, zejména v rámci tzv. plynárenského a vodíkového balíčku Evropské unie, jakož i na změny v oblasti evropského plánování energetických sítí, se však tato úprava stala z hlediska systematiky i obsahu překonanou.
Nové znění ustanovení proto modernizuje právní úpravu plánování rozvoje přepravní soustavy, přizpůsobuje ji aktuálním požadavkům evropského práva a současně reflektuje postupnou transformaci plynárenské soustavy, včetně rozvoje vodíkové infrastruktury. Ustanovení je koncipováno jako obecná a technologicky neutrální úprava, která se použije jak na přepravní soustavy pro plyn, tak na přepravní soustavy určené pro vodík vysokého stupně čistoty, při respektování jejich odlišného regulatorního režimu.
Základní koncepce ustanovení spočívá v tom, že provozovatel přepravní soustavy je povinen pravidelně zpracovávat desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy jako strategický dokument, který identifikuje potřebné investice do infrastruktury, vyhodnocuje budoucí vývoj nabídky a poptávky a zajišťuje přiměřenost soustavy z hlediska bezpečnosti dodávek. Plán se zpracovává v dvouletém cyklu, který odpovídá evropské praxi plánování energetických sítí a umožňuje pružně reagovat na vývoj trhu, technologické změny a klimaticko-energetické cíle.
Navržené ustanovení současně posiluje vazbu mezi vnitrostátním plánováním infrastruktury a evropským plánováním energetických sítí. Desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy musí být nově v souladu zejména se scénářem pro zpracování desetiletých plánů rozvoje soustav podle § 58q, s evropským desetiletým plánem rozvoje přepravních soustav pro plyn a vodík a s evropským plánem rozvoje vodíkové infrastruktury. Zároveň musí zohledňovat vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu a jeho aktualizace a rovněž relevantní vnitrostátní a společná posouzení rizik v oblasti bezpečnosti dodávek plynu.
Významnou novinkou je výslovné zohlednění rozvoje infrastruktury pro obnovitelné a nízkouhlíkové plyny, včetně infrastruktury určené pro přepravu vodíku vysokého stupně čistoty a souvisejících technologických úprav stávající infrastruktury. Ustanovení proto nově systematicky pracuje nejen s výstavbou a rozšiřováním infrastruktury, ale i s její modernizací, změnou účelu využití a plánovaným vyřazováním jednotlivých zařízení. Plán proto obsahuje rovněž identifikaci zařízení určených k modernizaci, změně účelu využití nebo vyřazení z provozu a přehled investic plánovaných v krátkodobém horizontu.
Navržená úprava rovněž posiluje transparentnost a participaci při přípravě desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy. Provozovatel přepravní soustavy je povinen návrh plánu před jeho předložením projednat s dotčenými subjekty postupem podle § 97aa. Tím je zajištěno, že plánování rozvoje infrastruktury bude probíhat na základě širšího dialogu s účastníky trhu a dalšími dotčenými osobami a že budou včas identifikovány možné dopady plánovaných investic na zákazníky a účastníky trhu.
Současně se upravuje proces posuzování a zveřejňování desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy. Ministerstvo posuzuje soulad plánu se scénářem rozvoje a s vnitrostátním plánem v oblasti energetiky a klimatu, zatímco Energetický regulační úřad posuzuje splnění zákonných požadavků na obsah plánu a jeho náležitosti. Energetický regulační úřad je oprávněn uložit provozovateli přepravní soustavy povinnost plán upravit, pokud zjistí nedostatky nebo nesoulad s požadavky zákona. Současně se zavádí mechanismus fikce souhlasu ministerstva a fikce schválení Energetického regulačního úřadu v případě jejich nečinnosti, čímž se posiluje právní jistota a předvídatelnost plánovacího procesu.
V případě, že subjekt provozuje přepravní soustavy plynu i vodíku vysokého stupně čistoty na základě udělené výjimky, zpracovává společný desetiletý plán rozvoje, přičemž je povinen zajistit vzájemnou součinnost mezi oběma soustavami a sdílet relevantní údaje pro zajištění bezpečného, spolehlivého a hospodárného provozu obou soustav.
Navrhovaná úprava tak vytváří moderní a systematický rámec pro dlouhodobé plánování rozvoje přepravní infrastruktury, který odpovídá současnému vývoji energetického trhu, evropským požadavkům na koordinované plánování energetických sítí a postupné transformaci plynárenské soustavy směrem k nízkouhlíkovým a obnovitelným plynům. Zároveň je výslovně zachováno, že přepravní soustava plynu může nadále přepravovat všechny druhy plynu s výjimkou vodíku vysokého stupně čistoty, kde toto oprávnění náleží provozovateli vodíkové přepravní soustavy.
Navrhovaná úprava § 58k představuje komplexní nahrazení dosavadního znění ustanovení, které již neodpovídá aktuálnímu vývoji evropské legislativy v oblasti plynárenství a nově i vodíkové infrastruktury. Dosavadní právní úprava byla koncipována primárně pro potřeby plánování rozvoje přepravní soustavy zemního plynu a nezohledňovala dostatečně probíhající transformaci energetiky směrem k nízkouhlíkovým a obnovitelným plynům, ani vznikající regulatorní rámec pro vodík.
Nové znění ustanovení proto modernizuje právní úpravu plánování rozvoje přepravní soustavy a přizpůsobuje ji aktuálním požadavkům práva Evropské unie, zejména v návaznosti na legislativní balíček pro dekarbonizaci plynárenství a rozvoj vodíkové infrastruktury. Ustanovení současně reflektuje potřebu koordinovaného rozvoje plynárenské a vodíkové infrastruktury a je koncipováno tak, aby umožňovalo technologicky neutrální přístup při zachování specifik jednotlivých soustav.
Základním principem ustanovení zůstává povinnost provozovatele přepravní soustavy pravidelně zpracovávat desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy jako strategický dokument, který identifikuje potřebné investice, hodnotí přiměřenost soustavy a přispívá k zajištění bezpečnosti dodávek. Nově je výslovně stanovena periodicita jeho zpracování v dvouletých intervalech a lhůta pro jeho předložení ministerstvu a Energetickému regulačnímu úřadu, čímž se zvyšuje předvídatelnost a srovnatelnost plánovacího procesu.
Významnou změnou je posílení vazby mezi vnitrostátním plánováním a evropským rámcem plánování energetických sítí. Desetiletý plán musí být nově v souladu nejen s relevantními přímo použitelnými předpisy Evropské unie v oblasti bezpečnosti dodávek plynu, ale také se scénářem pro zpracování desetiletých plánů rozvoje soustav podle § 58q, evropskými plány rozvoje přepravních soustav a vodíkové infrastruktury a rovněž s vnitrostátním plánem v oblasti energetiky a klimatu. Tím se zajišťuje provázanost národního plánování s evropskými cíli v oblasti energetiky a klimatu.
Navržené ustanovení dále reaguje na potřebu systematického rozvoje infrastruktury pro obnovitelné a nízkouhlíkové plyny. Desetiletý plán proto nově zahrnuje nejen výstavbu a rozšiřování přepravní soustavy, ale také její modernizaci, změny účelu využití, včetně využití pro přepravu vodíku vysokého stupně čistoty, a plánované vyřazování zařízení z provozu. Součástí plánu jsou rovněž informace o investicích v krátkodobém horizontu a jejich odůvodnění, včetně posouzení alternativ na straně poptávky, které mohou snížit potřebu nových infrastrukturních investic.
Ustanovení současně posiluje transparentnost a participaci při přípravě plánu. Provozovatel přepravní soustavy je povinen návrh plánu projednat s dotčenými subjekty postupem podle § 97aa, což umožňuje zohlednit oprávněné zájmy účastníků trhu a dalších dotčených osob a přispívá ke kvalitě výsledného dokumentu.
Významně se rovněž zpřesňuje proces posuzování plánu. Ministerstvo posuzuje jeho soulad se strategickými dokumenty, zejména se scénářem rozvoje a vnitrostátním plánem v oblasti energetiky a klimatu, zatímco Energetický regulační úřad kontroluje splnění zákonných požadavků na obsah a náležitosti plánu. Energetický regulační úřad je oprávněn uložit provozovateli přepravní soustavy povinnost odstranit zjištěné nedostatky. Současně se zavádí mechanismus tzv. fikce souhlasu ministerstva a fikce schválení plánu Energetickým regulačním úřadem v případě jejich nečinnosti, což posiluje právní jistotu a zabraňuje neodůvodněným průtahům.
Nově je rovněž upravena situace, kdy je provozovateli přepravní soustavy udělena výjimka z povinnosti horizontálního oddělení. V takovém případě zpracovává společný desetiletý plán rozvoje, který zohledňuje jak plynárenskou, tak vodíkovou přepravní soustavu, a přispívá k jejich koordinovanému rozvoji.
Navrhovaná právní úprava tak vytváří komplexní, moderní a flexibilní rámec pro dlouhodobé plánování rozvoje přepravní infrastruktury. Reaguje na probíhající transformaci energetiky, podporuje integraci obnovitelných a nízkouhlíkových plynů včetně vodíku a zajišťuje soulad s evropskými požadavky na koordinované plánování energetických sítí. Zároveň přispívá k posílení bezpečnosti dodávek a efektivnímu fungování trhu s plynem.
K § 58ka (Desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy nezávislého provozovatele přepravní soustavy) – k bodu 153
Navrhovaná úprava § 58ka reaguje na potřebu systematického a jednotného plánování rozvoje přepravní infrastruktury nezávislými provozovateli přepravní soustavy, zejména v kontextu evropské legislativy, která zdůrazňuje koordinaci a transparentnost plánování energetických sítí. Ustanovení je koncipováno jako technologicky neutrální a vztahuje se univerzálně na všechny druhy přepravovaných plynů, s výjimkou vodíku vysokého stupně čistoty, kde oprávnění náleží provozovateli vodíkové přepravní soustavy.
Hlavním cílem ustanovení je zajistit, aby nezávislý provozovatel přepravní soustavy pravidelně připravoval desetiletý plán rozvoje soustavy, který bude sloužit jako strategický dokument pro identifikaci potřebných investic, vyhodnocení budoucí nabídky a poptávky a zajištění bezpečného, spolehlivého a hospodárného provozu soustavy. Perioda zpracování plánu každé dva roky umožňuje pružně reagovat na technologický a tržní vývoj a zajišťuje aktualizaci dat potřebných pro rozhodování o investicích a modernizaci infrastruktury.
Odkaz na § 58k zajišťuje jednotnou systematiku zpracování desetiletého plánu, včetně vazby na scénář rozvoje, evropský a vnitrostátní plán energetiky a klimatu, posouzení rizik v oblasti bezpečnosti dodávek a transparentní participace dotčených subjektů. Tím se podporuje koherence mezi plány nezávislých provozovatelů a celostátním a evropským plánováním energetických sítí.
Ustanovení zároveň posiluje právní jistotu a předvídatelnost plánovacího procesu tím, že stanoví jednoznačný termín pro předložení plánu ministerstvu a Energetickému regulačnímu úřadu, a umožňuje regulátorům posoudit soulad plánu s požadavky zákona a evropské legislativy. Transparentní a pravidelná příprava desetiletého plánu rovněž podporuje koordinaci mezi nezávislým provozovatelem a dalšími účastníky trhu a přispívá k efektivnímu rozvoji přepravní infrastruktury.
Navrhovaná úprava tedy zabezpečuje systematický rámec pro dlouhodobé plánování přepravní soustavy nezávislého provozovatele, podporuje technologickou neutralitu a harmonizaci s evropskými pravidly a zachovává univerzální principy bezpečného, spolehlivého a hospodárného provozu přepravní soustavy.
K § 58na (Provozovatel vodíkové přepravní soustavy) – k bnodu 155
V souvislosti se zavedením nové licence na přepravu vodíku vysokého stupně čistoty bylo nutné nově vymezit formou samostatného paragrafu práva a povinnosti provozovatele vodíkové přepravní soustavy. § 58na stanoví zejména právní rámec pro činnosti provozovatele, včetně práv týkajících se vstupů na pozemky, na nichž se nachází zařízení provozované vodíkovou přepravní soustavou, a jeho povinnosti vůči uživatelům soustavy, zákazníkům, státním orgánům a účastníkům trhu.
Tato práva a povinnosti jsou de facto ve značné míře obdobná právům a povinnostem provozovatele přepravní soustavy podle předchozích ustanovení zákona. Jejich explicitní zakotvení umožňuje jasně stanovit rozsah oprávnění provozovatele vodíkové přepravní soustavy při vstupu na cizí nemovitosti, při zajišťování bezpečného, spolehlivého a hospodárného provozu soustavy, při poskytování služby přepravy vodíku a při zachování transparentnosti a spravedlivých podmínek připojení a přístupu pro všechny oprávněné účastníky trhu.
Nově je rovněž zakotvena možnost provozovatele odmítnout připojení nebo přístup pouze z důvodů prokazatelného nedostatku kapacity nebo v případě, že příslušná část vodíkové přepravní soustavy je určena k vyřazení v desetiletém plánu rozvoje přepravní soustavy. Současně § 58na upravuje povinnosti provozovatele při zřizování věcných břemen, poskytování náhrad za omezení užívání nemovitostí, oznamování plánovaných odstávek a přerušení přepravy a zajišťování koordinace s provozovateli distribučních a jiných přepravních soustav.
Dále ustanovení rozšiřuje povinnosti provozovatele vodíkové přepravní soustavy na oblast měření a vyhodnocování dat, poskytování informací operátorovi trhu, vedení samostatných účtů pro účely regulace, zpracování bilancí a desetiletých plánů, zajištění přeshraniční kapacity a spolupráci s ostatními provozovateli na regionální a evropské úrovni. Tyto povinnosti zajišťují, že vodíková přepravní soustava bude provozována efektivně, bezpečně a v souladu s dlouhodobými scénáři rozvoje energetické infrastruktury.
Ustanovení § 58na tak poskytuje systematický a komplexní právní rámec pro fungování vodíkové přepravní soustavy v souladu s novou licencí, evropskými požadavky na koordinaci sítí a principy technologické neutrality, a zároveň chrání práva vlastníků nemovitostí a účastníků trhu.
K § 58p (Horizontální oddělení provozovatele vodíkové přepravní soustavy) – k bodu 156
Navrhovaná úprava § 58p nepředstavuje věcnou změnu právní úpravy horizontálního oddělení provozovatele vodíkové přepravní soustavy, ale reaguje především na terminologické zpřesnění související s novou systematikou právní úpravy plynárenství a vodíkové infrastruktury.
V návaznosti na změny definic v energetickém zákoně je nově v jednotlivých ustanoveních rozlišováno mezi plynem a vodíkem vysokého stupně čistoty. Toto rozlišení vychází z nové evropské legislativy upravující vnitřní trh s plynem a vodíkem a reflektuje postupnou transformaci plynárenské infrastruktury v rámci energetické transformace.
Změny provedené v § 58p proto spočívají zejména ve zpřesnění terminologie, kdy je v návaznosti na nové definice výslovně uváděno, že v případě plynu se jedná o plyn, zatímco v případě vodíku o vodík vysokého stupně čistoty. Tím se zajišťuje terminologická jednotnost napříč zákonem a současně se předchází možným výkladovým nejasnostem při aplikaci ustanovení upravujících oddělení činností v oblasti přepravy plynu a vodíku.
Samotná koncepce horizontálního oddělení zůstává zachována. Ustanovení nadále vychází z principu, že provozovatel vodíkové přepravní soustavy musí být z hlediska své právní formy oddělen od jiných regulovaných činností v energetických odvětvích, zejména od činností přepravy směsného plynu, přenosu elektřiny a distribuce elektřiny nebo plynu. Cílem tohoto pravidla je zachování transparentnosti, zamezení střetu zájmů a zajištění nediskriminačního přístupu k infrastruktuře.
Zachována zůstává rovněž možnost udělení výjimky z povinnosti horizontálního oddělení Energetickým regulačním úřadem. Tato výjimka umožňuje v odůvodněných případech společné provozování přepravní soustavy směsného plynu a vodíkové přepravní soustavy, pokud přínosy takového řešení převyšují jeho možné negativní dopady na fungování trhu a pokud nejsou ohroženy zásady nediskriminačního přístupu k infrastruktuře ani přeshraniční obchod s vodíkem.
Energetický regulační úřad při rozhodování o udělení výjimky posuzuje zejména analýzu nákladů a přínosů předloženou žadatelem, dopady na fungování trhu se plynem a vodíkem vysokého stupně čistoty a rovněž zajištění oddělení nákladů mezi jednotlivými činnostmi tak, aby nedocházelo k jejich nepřípustnému přenášení.
Jednotlivé odstavce ustanovení současně konkretizují procesní a materiální podmínky pro udělení výjimky, včetně náležitostí žádosti, posuzovaných kritérií, povinnosti zveřejnění rozhodnutí a pravidelného vyhodnocování důvodů pro její udělení. Energetický regulační úřad je oprávněn výjimku zrušit, pokud pominou důvody, pro které byla udělena, což zajišťuje průběžnou kontrolu dopadů výjimky na fungování trhu se plynem a vodíkem vysokého stupně čistoty.
Navržené terminologické změny proto nemění věcný obsah ustanovení, ale zajišťují jeho plnou terminologickou kompatibilitu s novou systematikou energetického zákona a s evropskou právní úpravou upravující trh s plynem a vodíkem.
K § 58q (Scénář pro zpracování desetiletých plánů rozvoje plynárenských soustav) – k bodu 157
Dosavadní znění § 58q upravovalo desetiletý plán rozvoje vodíkové přepravní soustavy. V návaznosti na změnu definice plynu v energetickém zákoně, která nově zahrnuje také vodík vysokého stupně čistoty, se však na provozovatele vodíkové přepravní soustavy plně vztahuje obecná právní úprava plánování rozvoje přepravní soustavy podle § 58k, případně § 58ka. Samostatná právní úprava desetiletého plánu rozvoje vodíkové přepravní soustavy se tak stala nadbytečnou.
Z tohoto důvodu je dosavadní ustanovení § 58q nahrazeno novou právní úpravou, která zavádí scénář pro zpracování desetiletých plánů rozvoje plynárenských soustav.
Tato změna reaguje na požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1788 ze dne 13. června 2024 o společných pravidlech pro vnitřní trh s plynem z obnovitelných zdrojů, se zemním plynem a s vodíkem, která zavádí nový rámec pro koordinované plánování rozvoje plynárenské a vodíkové infrastruktury v Evropské unii. Evropská právní úprava nově vyžaduje, aby plánování rozvoje plynárenských soustav vycházelo z jednotných scénářů vývoje nabídky a poptávky, které slouží jako společný strategický podklad pro plánování infrastruktury.
Navržené ustanovení proto zavádí scénář jako strategický a koordinační dokument, který slouží jako závazný podklad pro zpracování desetiletého plánu rozvoje přepravní soustavy podle § 58k a desetiletých plánů rozvoje distribučních soustav podle § 59b.
Zpracovatelem scénáře je provozovatel přepravní soustavy. V případě, že Energetický regulační úřad neudělil výjimku z horizontálního oddělení podle § 58p odst. 4, zpracovávají scénář společně držitel licence na přepravu směsného plynu a držitel licence na přepravu vodíku vysokého stupně čistoty. Tím se zajišťuje koordinované plánování infrastruktury v situaci, kdy jsou přepravní soustavy pro plyn a vodík provozovány oddělenými subjekty.
Scénář je zpracováván v dvouletém cyklu a předkládán ministerstvu ke schválení před zahájením zpracování desetiletých plánů rozvoje plynárenských soustav. Jeho účelem je vytvořit jednotný analytický a strategický základ pro plánování investic do přepravní a distribuční infrastruktury.
Důležitým předpokladem pro zpracování scénáře je úzká spolupráce zpracovatele s dalšími relevantními energetickými subjekty, zejména s provozovateli regionálních distribučních soustav, provozovateli zásobníků plynu a dalšími účastníky trhu. Za účelem koordinace je při přípravě scénáře vytvořena pracovní skupina s provozovateli regionálních distribučních soustav.
Provozovatelé regionálních distribučních soustav poskytují zpracovateli scénáře podklady vycházející mimo jiné z údajů účastníků trhu připojených k distribučním soustavám a z relevantních plánovacích dokumentů v dalších energetických odvětvích, zejména v elektroenergetice a v oblasti zásobování tepelnou energií.
V případě, že mezi zpracovatelem scénáře a poskytovateli podkladů vznikne rozpor, obsahuje právní úprava mechanismus jeho řešení. Nepodaří-li se rozpory odstranit jednáním, může být na základě podkladů předložených provozovatelem regionální distribuční soustavy zpracována alternativní varianta scénáře, která je následně předložena do veřejné konzultace společně s návrhem scénáře zpracovaným provozovatelem přepravní soustavy.
Návrh scénáře je následně projednáván ve veřejné konzultaci, která probíhá obdobně podle § 97aa. Výsledky konzultace jsou spolu s návrhem scénáře předloženy ministerstvu.
Schvalujícím orgánem scénáře je ministerstvo, které posuzuje jeho soulad s požadavky stanovenými zákonem a s relevantními evropskými a národními strategickými dokumenty, zejména s integrovaným vnitrostátním plánem v oblasti energetiky a klimatu a se scénáři rozvoje energetických sítí na úrovni Evropské unie.
Ministerstvo současně posuzuje, zda navržený scénář může sloužit jako vhodný podklad pro zpracování desetiletých plánů rozvoje přepravní a distribuční soustavy, a v případě předložení více variant scénářů vybírá jednu variantu k dalšímu použití. Pokud návrh scénáře nesplňuje zákonné požadavky nebo vykazuje jiné nedostatky, může ministerstvo uložit zpracovateli povinnost provést jeho úpravu nebo odstranit zjištěné vady ve stanovené lhůtě.
Schválený scénář představuje závazný podklad pro zpracování desetiletých plánů rozvoje plynárenských soustav, čímž se zajišťuje koordinované a dlouhodobě konzistentní plánování rozvoje infrastruktury v oblasti přepravy a distribuce plynu a vodíku.
Navržená úprava tak vytváří systematický rámec pro strategické plánování rozvoje plynárenské infrastruktury, který odpovídá požadavkům evropské legislativy a podporuje koordinovaný rozvoj infrastruktury pro plyn i vodík vysokého stupně čistoty v podmínkách postupné dekarbonizace energetiky
K § 58r (Desetiletý plán rozvoje vodíkové přepravní soustavy) – k bodu 158
§ 58r stanoví povinnost provozovatele vodíkové přepravní soustavy pravidelně zpracovávat desetiletý plán rozvoje vodíkové přepravní soustavy a předkládat jej Energetickému regulačnímu úřadu. Tato povinnost vychází z potřeby dlouhodobého plánování rozvoje infrastruktury pro přepravu vodíku vysokého stupně čistoty v souladu s evropskými požadavky na koordinaci energetických sítí a s principem technologické neutrality.
Zpracování desetiletého plánu v dvouletém cyklu umožňuje provozovateli reagovat na aktuální změny v poptávce a nabídce vodíku, technologické inovace a klimaticko-energetické cíle státu, a zároveň zajišťuje, že plán bude aktuální a propojený s evropskými scénáři rozvoje energetických sítí.
Použití ustanovení § 58k odst. 3 a 4 obdobně zajišťuje, že obsah desetiletého plánu vodíkové přepravní soustavy zahrnuje potřebné investice do infrastruktury, vyhodnocení budoucího vývoje nabídky a poptávky a opatření pro zajištění přiměřené kapacity a bezpečnosti dodávek.
Zároveň je nově výslovně stanovena povinnost provozovatele projednat návrh desetiletého plánu s každým, jehož oprávněné zájmy mohou být přím
o dotčeny, postupem podle § 97aa. Tím se posiluje princip participace a transparentnosti při plánování rozvoje infrastruktury a zajišťuje se včasná identifikace možných dopadů plánovaných opatření na účastníky trhu a další dotčené subjekty.
Ustanovení rovněž ukládá povinnost zveřejnit desetiletý plán na internetových stránkách provozovatele, čímž se zajišťuje dostupnost informací veřejnosti a účastníkům trhu, posiluje transparentnost a předvídatelnost plánovacího procesu a podporuje širší důvěru v dlouhodobé plánování rozvoje vodíkové infrastruktury.
Celkově § 58r vytváří systematický rámec pro dlouhodobé plánování rozvoje vodíkové přepravní soustavy, který je konzistentní s právní úpravou přepravní soustavy plynu (§ 58k), reflektuje specifika vodíkové infrastruktury a podporuje efektivní, bezpečný a transparentní provoz soustavy.
K § 59 (Provozovatel distribuční soustavy) k bodům 159,160,161,162,163 a 164
Navrhované změny § 59 reagují na potřebu jednotného vymezení práv a povinností provozovatelů distribučních soustav pro všechny druhy plynu mimo vodík vysokého stupně čistoty a zároveň na praktické zkušenosti z provozu distribučních soustav. Dosavadní právní úprava byla orientována převážně na klasické plyny, nově je explicitně stanoveno, že práva a povinnosti provozovatele distribuční soustavy se univerzálně vztahují na všechny druhy plynu mimo vodík vysokého stupně čistoty, což reflektuje postupný rozvoj infrastruktury a její integraci do plynárenské soustavy podle evropské legislativy i národních energetických koncepcí.
Základní koncepce ustanovení zůstává zachována, tedy že provozovatel distribuční soustavy je povinen zajišťovat bezpečný, spolehlivý a hospodárný provoz soustavy, umožňovat přístup třetích stran a poskytovat distribuční služby, přičemž novela především zpřesňuje některé povinnosti, rozšiřuje jejich působnost na všechny druhy plynu mimo vodík vysokého stupně čistoty a doplňuje nové oprávnění související s vyřazováním části distribuční soustavy.
Dosavadní oprávnění provozovatele distribuční soustavy jsou doplněna o nové právo odmítnout přístup nebo připojení k distribuční soustavě, případně přerušit či ukončit distribuci plynu uživateli distribuční soustavy, pokud je příslušná část této distribuční soustavy určena k vyřazení v platném desetiletém plánu rozvoje distribuční soustavy nebo v plánu vyřazování části distribuční soustavy. Toto oprávnění se použije jako výjimka z povinností připojit a umožnit přístup podle odstavce 8 písm. d) a e) a jeho zavedení reaguje na praktické potřeby provozu distribučních sítí, které jsou ve srovnání s přepravní soustavou výrazně členitější a zahrnují velké množství lokálních větví. V praxi proto může docházet k jejich postupnému vyřazování z důvodu technického stavu, ekonomické neefektivnosti nebo transformace využití infrastruktury; bez tohoto oprávnění by byl provozovatel nucen připojovat nové žadatele i do infrastruktury určené k likvidaci, což by bylo neefektivní a ekonomicky neodůvodněné.
Současně dochází ke zpřesnění některých povinností provozovatele distribuční soustavy v odstavci 8 tak, aby odpovídaly požadavkům evropské regulace a byly kompatibilní s novými instituty plánování energetické infrastruktury.
V písmenu a) je upřesněno, že provozovatel musí **zajišťovat bezpečný, spolehlivý a hospodárný provoz, údržbu, obnovu a rozvoj distribuční soustavy, včetně jejího propojení s jinými soustavami a spolupráce s jejich provozovateli, přičemž je zdůrazněna povinnost využívat energeticky účinné technologie a zajistit dlouhodobou schopnost soustavy uspokojovat přiměřenou poptávku; obnova a rozvoj distribuční soustavy musí být v souladu s desetiletým plánem rozvoje distribuční soustavy. Tyto povinnosti se nově výslovně vztahují na všechny druhy plynu mimo vodík vysokého stupně čistoty.
V písmenu d) je stanoveno, že provozovatel připojuje každého žadatele, který splňuje stanovené podmínky a jehož připojení umožňuje technická kapacita soustavy, přičemž je výslovně stanovena povinnost určit termín připojení. Odmítnutí připojení je možné pouze z důvodu prokazatelného nedostatku kapacity, neexistence příslušného zařízení nebo pokud je dotčená část distribuční soustavy určena k vyřazení; každé takové odmítnutí musí být písemně odůvodněno, čímž se posiluje právní jistota žadatelů.
V písmenu f) je upřesněno, že povinnost se vztahuje na všechny druhy plynu mimo vodík vysokého stupně čistoty.
V písmenu q) je doplněna povinnost zřizovat a provozovat místa pro sledování kvality plynu, pokud kapacita přepravní soustavy nestačí, a pravidelně zveřejňovat informace o parametrech plynu. Současně se zdůrazňuje povinnost poskytovat podklady pro desetileté plány rozvoje a scénář podle § 58q, čímž se posiluje koordinace mezi distribuční a přepravní úrovní infrastruktury.
Další změna se týká odstavce 11, kde se rozšiřuje povinnost odkupu těžebního plynovodu a souvisejících technologických objektů od výrobce plynu, pokud o to výrobce požádá. Od kupní cena musí odpovídat hodnotě zařízení zahrnované do ceny související služby v plynárenství. Tato úprava zajišťuje technologickou neutralitu a rovné podmínky pro integraci nových zdrojů plynu do distribuční soustavy.
Smyslem nové úpravy v odst. 8 je u vybraných standardů kvality změnit princip poskytování náhrad, kdy podkladem pro jejich poskytnutí nebude žádost oprávněné osoby, ale samotné porušení standardu. Povinný subjekt bude na základě tohoto ustanovení povinen u vybraných standardů kvality realizovat náhradu v případě porušení standardu automaticky.
Právní předpisy stanoví požadovanou kvalitu dodávek a služeb a povinnost poskytnout náhradu za její nedodržení a je legitimní a spravedlivé, aby taková náhrada byla v případě nedodržení požadované kvality ze strany provozovatele distribuční soustavy poskytována, aniž by musel do procesu poskytnutí náhrady zasahovat a toto právo aktivovat svým jednáním subjekt, kterému nebyly dodávky a služby poskytnuty v požadované kvalitě. Vyhláška Energetického regulačního úřadu stanoví, u kterých standardů kvality bude náhrada přímo a u kterých na žádost.
K § 59b (Desetiletý plán rozvoje distribuční soustavy) – k bodu 165
Navrhované ustanovení § 59b zavádí ucelený právní rámec pro dlouhodobé plánování rozvoje distribuční soustavy a reaguje na dosavadní absenci systematické úpravy tohoto institutu na úrovni distribučních sítí. Dosavadní právní úprava se soustředila především na plánování rozvoje přepravní soustavy, zatímco plánování na distribuční úrovni nebylo komplexně upraveno, což vedlo k nedostatečné koordinaci rozvoje infrastruktury a omezené transparentnosti vůči účastníkům trhu.
Základní koncepce ustanovení vychází z analogie s desetiletým plánem rozvoje přepravní soustavy, přičemž reflektuje specifika distribučních soustav, zejména jejich vyšší míru decentralizace, přímou vazbu na konečné zákazníky a význam pro lokální energetické plánování. Povinnost zpracovávat desetiletý plán se proto ukládá pouze provozovatelům distribučních soustav přímo připojených k přepravní soustavě, kteří poskytují služby pro více než 90 000 zákazníků. Tento práh zohledňuje administrativní náročnost procesu a zaměřuje regulaci na subjekty s největším dopadem na fungování trhu a bezpečnost dodávek.
Desetiletý plán rozvoje distribuční soustavy je koncipován jako strategický dokument, který identifikuje potřebná opatření k zajištění bezpečného, spolehlivého a efektivního provozu soustavy v dlouhodobém horizontu. Nově je výslovně stanoveno, že plán obsahuje nejen návrhy na rozvoj a modernizaci infrastruktury, ale také návrhy vyřazování zařízení, u nichž je další provoz ekonomicky nebo technicky neodůvodněný. Tato úprava reflektuje probíhající transformaci energetiky a postupný útlum některých částí plynárenské infrastruktury, zejména v souvislosti s dekarbonizací a změnami ve způsobu zásobování energií. Součástí plánu musí být rovněž popis postupu ukončování distribuce plynu a zajištění dostupnosti alternativních způsobů zásobování energií, což posiluje ochranu zákazníků.
Ustanovení dále stanoví základní vstupy, z nichž provozovatel distribuční soustavy při zpracování plánu vychází. Jedná se zejména o předpoklady vývoje výroby, dodávek a spotřeby plynu, včetně vodíku vysokého stupně čistoty, scénář schválený ministerstvem, desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy a evropské plánovací dokumenty, jakož i místní plány vytápění a chlazení. Tím se zajišťuje provázanost plánování na evropské, národní i lokální úrovni a koordinace mezi jednotlivými segmenty energetické infrastruktury.
Významným prvkem navrhované úpravy je rovněž posílení transparentnosti a participace. Provozovatel distribuční soustavy je povinen návrh desetiletého plánu před jeho předložením projednat s dotčenými subjekty postupem podle § 97aa. Tento mechanismus umožňuje zapojení účastníků trhu, obcí a dalších dotčených osob do procesu plánování a přispívá k identifikaci možných dopadů plánovaných opatření.
Desetiletý plán musí být následně zveřejněn na internetových stránkách provozovatele, čímž se posiluje informovanost veřejnosti a transparentnost rozhodovacích procesů v oblasti rozvoje infrastruktury.
Energetickému regulačnímu úřadu je svěřena pravomoc posuzovat, zda plán obsahuje všechny stanovené náležitosti, zda byly řádně vypořádány připomínky a zda nevykazuje jiné vady. V případě zjištění nedostatků může úřad uložit provozovateli distribuční soustavy povinnost plán upravit nebo odstranit jeho vady a stanovit k tomu přiměřenou lhůtu. Současně se zavádí mechanismus fikce bezvadnosti plánu, pokud Energetický regulační úřad nezahájí řízení do dvou měsíců od jeho předložení. Tento mechanismus posiluje právní jistotu a předvídatelnost plánovacího procesu.
Navržené ustanovení je v souladu s požadavky evropské legislativy v oblasti plánování energetické infrastruktury a vytváří předpoklady pro koordinovaný rozvoj distribučních sítí v podmínkách dekarbonizace a postupné integrace nových energetických nosičů.
K § 59c (Plán vyřazování části distribuční soustavy) – k bodu 165
Navrhovaný § 59c zavádí samostatný institut plánu vyřazování části distribuční soustavy pro provozovatele menších distribučních soustav a doplňuje tak systém plánování změn infrastruktury upravený v § 59b. Úprava reaguje na skutečnost, že povinnost zpracovávat desetiletý plán rozvoje distribuční soustavy se vztahuje pouze na provozovatele distribučních soustav přímo připojených k přepravní soustavě, kteří poskytují služby pro více než 90 000 připojených zákazníků.
Ostatní provozovatelé distribučních soustav, kteří tuto podmínku nesplňují, proto desetiletý plán nezpracovávají. Pokud však tito provozovatelé zamýšlejí vyřadit část své distribuční soustavy z provozu, je nezbytné zajistit, aby takový krok probíhal transparentním a předvídatelným způsobem a aby byl podroben regulatorní kontrole. Z tohoto důvodu se nově stanoví, že provozovatel distribuční soustavy, která není přímo připojena k přepravní soustavě a poskytuje služby pro méně než 90 000 připojených zákazníků, je povinen nejméně pět let před plánovaným ukončením distribuce plynu v části své soustavy zpracovat plán vyřazování části distribuční soustavy a předložit jej Energetickému regulačnímu úřadu. Tato pětiletá lhůta zajišťuje dostatečnou předvídatelnost pro zákazníky, obce a další dotčené subjekty a umožňuje včasné zajištění náhradních způsobů zásobování energií.
Tento plán musí obsahovat obdobné náležitosti jako desetiletý plán rozvoje distribuční soustavy, avšak pouze v rozsahu vztahujícím se k ukončení provozu a k postupům odpojování zákazníků. Obsahové náležitosti tak odpovídají části desetiletého plánu podle § 59b, která se týká ukončování provozu a postupů odpojování, což zajišťuje jednotný standard pro posuzování ekonomické a technické odůvodněnosti vyřazování infrastruktury. Smyslem úpravy je zajistit, aby proces vyřazování části infrastruktury probíhal plánovaně, aby byly zohledněny dopady na konečné zákazníky a aby byly posouzeny možnosti náhradního zásobování energií.
Stejně jako v případě desetiletého plánu je stanovena povinnost plán vyřazování zveřejnit na internetových stránkách provozovatele distribuční soustavy a projednat jej s dotčenými subjekty, jejichž oprávněné zájmy mohou být návrhem přímo dotčeny. Energetický regulační úřad je oprávněn požadovat jeho změnu nebo odstranění vad a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, přičemž se obdobně použijí procesní postupy upravené pro desetiletý plán rozvoje distribuční soustavy. Tím se zajišťuje rovné zacházení mezi velkými a menšími provozovateli distribučních soustav při posuzování ukončování provozu části infrastruktury a současně se zachovává jednotný regulatorní rámec.
Navrhovaná úprava tak zajišťuje, aby i v případě menších distribučních soustav byl proces vyřazování části infrastruktury předem plánován, transparentně projednán a podroben regulatornímu dohledu, a současně doplňuje systém plánování rozvoje a transformace plynárenské infrastruktury upravený v § 59b. Tím se posiluje ochrana zákazníků, předvídatelnost změn v provozu distribučních soustav a koordinace těchto změn s energetickou politikou státu.
K § 59d (Provozovatel vodíkové distribuční soustavy) – k bodu 165
Navrhované ustanovení § 59d reaguje na zavedení nové licencované činnosti, kterou je distribuce vodíku vysokého stupně čistoty, a vytváří ucelený právní rámec pro postavení provozovatele vodíkové distribuční soustavy. Úprava vychází koncepčně z dosavadního § 59 upravujícího provozovatele distribuční soustavy pro plyn, přičemž přejímá jeho základní strukturu práv a povinností a přizpůsobuje ji specifikům vodíkové infrastruktury. Tím je zajištěna kontinuita právní úpravy a zároveň technologická neutralita při rozvoji nových energetických odvětví.
Ustanovení vymezuje základní oprávnění provozovatele, která jsou nezbytná pro výkon licencované činnosti, zejména právo na připojení k nadřazené soustavě, přístup k infrastruktuře, zřizování a provozování zařízení, vstup na cizí nemovitosti či provádění nezbytných zásahů k zajištění bezpečného a spolehlivého provozu. Tato oprávnění odpovídají charakteru síťového odvětví a jsou vyvážena povinností šetřit práva vlastníků nemovitostí a poskytovat náhradu za vzniklá omezení.
Současně jsou upraveny situace, ve kterých je provozovatel oprávněn omezit nebo přerušit distribuci vodíku, a to zejména z důvodu ochrany života, zdraví a majetku, při stavech nouze, poruchách nebo neoprávněném odběru. Úprava vyloučení odpovědnosti za škodu v těchto případech vychází z obdobné úpravy pro plynárenské soustavy a sleduje zajištění právní jistoty a předvídatelnosti vztahů mezi provozovatelem a účastníky trhu.
Nově je zakotveno také oprávnění odmítnout připojení nebo přístup k soustavě, případně ukončit distribuci vodíku v případě, že je příslušná část soustavy určena k vyřazení v desetiletém plánu rozvoje. Toto ustanovení reflektuje potřebu efektivního řízení rozvoje a útlumu infrastruktury v počáteční fázi rozvoje vodíkových sítí a brání neúčelným investicím do částí soustavy, které nebudou dlouhodobě využívány.
Povinnosti provozovatele jsou formulovány tak, aby zajistily bezpečný, spolehlivý a hospodárný provoz soustavy, nediskriminační přístup třetích stran, transparentnost a koordinaci s ostatními částmi energetické infrastruktury. Důraz je kladen zejména na plánování rozvoje soustavy, spolupráci s provozovateli přepravní soustavy, zásobníků a výrobci, zajištění měření a předávání dat, vedení oddělených účtů pro účely regulace a plnění informačních povinností vůči Energetickému regulačnímu úřadu a operátorovi trhu.
Zvláštní pozornost je věnována rovněž kvalitě dodávek a sledování parametrů vodíku, včetně povinnosti zřizovat měřicí místa a zveřejňovat informace o kvalitě, což je nezbytné s ohledem na technické požadavky na využití vodíku vysokého stupně čistoty. Ustanovení rovněž přebírá mechanismus odkupu těžebních plynovodů a souvisejících technologických zařízení, čímž se podporuje integrace nových zdrojů vodíku do distribuční soustavy.
Navrhovaná úprava tak zajišťuje, že právní postavení provozovatele vodíkové distribuční soustavy je jasně vymezeno, odpovídá charakteru síťového odvětví a je plně kompatibilní s existující úpravou v plynárenství i s požadavky evropské energetické legislativy.
K § 59e (Desetiletý plán rozvoje vodíkové distribuční soustavy) – k bodu 165
Ustanovení § 59e zavádí povinnost vybraných provozovatelů vodíkové distribuční soustavy pravidelně zpracovávat desetiletý plán rozvoje, čímž se vytváří základní nástroj strategického plánování v oblasti distribuce vodíku vysokého stupně čistoty. Úprava vychází z analogického institutu pro plynárenské distribuční soustavy a zajišťuje jednotný přístup k plánování rozvoje infrastruktury napříč energetickými odvětvími.
Povinnost zpracovávat plán je omezena na provozovatele s významným rozsahem činnosti, tedy ty, kteří jsou přímo připojeni k přepravní soustavě a obsluhují velký počet zákazníků. Tím se zohledňuje princip proporcionality a současně se zajišťuje, že plánovací povinnost dopadá na subjekty, jejichž rozhodování má zásadní vliv na fungování trhu a rozvoj infrastruktury.
Obsah a metodika zpracování plánu vycházejí z ustanovení § 59b, což zajišťuje věcnou i metodickou jednotnost plánování mezi plynárenskou a vodíkovou soustavou. Plán tak reflektuje předpokládaný vývoj výroby, dodávek a spotřeby vodíku, národní scénáře energetického rozvoje i evropské plány infrastruktury, a současně musí být v souladu s vnitrostátními strategickými dokumenty v oblasti energetiky a klimatu.
Důležitým prvkem je povinnost projednat návrh plánu s dotčenými subjekty, což posiluje transparentnost a umožňuje zohlednit oprávněné zájmy účastníků trhu i dalších dotčených osob. Následná kontrola ze strany Energetického regulačního úřadu a povinnost zveřejnění plánu zajišťují veřejnou dostupnost informací a dohled nad kvalitou a úplností plánování.
Navrhovaná úprava tak přispívá k systematickému, koordinovanému a transparentnímu rozvoji vodíkové distribuční soustavy a vytváří předpoklady pro její efektivní integraci do širší energetické infrastruktury.
K § 59f (Oddělení provozovatele vodíkové distribuční soustavy) – k bodu 165
Ustanovení § 59f upravuje požadavky na oddělení činností provozovatele vodíkové distribuční soustavy v případě, kdy je součástí vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, a sleduje zajištění jeho nezávislosti a nestrannosti při výkonu regulované činnosti. Úprava vychází z principů unbundlingu známých z plynárenství a elektroenergetiky a přiměřeně přejímá mechanismy již zakotvené v § 59a.
Základním principem je požadavek právní, organizační a rozhodovací nezávislosti provozovatele na ostatních činnostech podnikatele, které nesouvisejí s distribucí, přepravou nebo uskladňováním vodíku. Tím se předchází střetu zájmů a zajišťuje rovné zacházení se všemi účastníky trhu bez ohledu na jejich vztah k vertikálně integrovanému podniku.
Součástí úpravy je povinnost zavést program rovného zacházení a zajistit jeho kontrolu prostřednictvím nezávislého auditora. Tento mechanismus posiluje transparentnost vnitřních procesů provozovatele a přispívá k prevenci diskriminačního chování při poskytování přístupu k infrastruktuře a souvisejícím službám.
Ustanovení rovněž reaguje na specifické situace, kdy je oddělení činností realizováno prostřednictvím pachtu, a zajišťuje, aby i v těchto případech byly zachovány požadavky na nezávislost a transparentnost. Zvláštní důraz je kladen na povinnost neuvádět účastníky trhu v omyl, pokud jde o identitu a roli jednotlivých subjektů v rámci vertikálně integrovaného podnikatele, čímž se chrání důvěra v trh a právní jistota jeho účastníků.
Navrhovaná úprava tak zajišťuje, že provoz vodíkové distribuční soustavy bude vykonáván nezávisle, transparentně a nediskriminačně, a vytváří podmínky pro férové fungování trhu s vodíkem v souladu s evropskými regulačními požadavky
K § 60b (Vyhrazení zásobníku plynu nebo jeho části výlučně pro provozovatele přepravní soustavy) – k bodům 166,167,168 a 169
Navrhovaná změna ustanovení § 60b reaguje na praktické zkušenosti s aplikací institutu vyhrazení zásobníku plynu výlučně pro potřeby provozovatele přepravní soustavy a zpřesňuje právní úpravu tak, aby lépe odpovídala reálným potřebám zajištění bezpečnosti a spolehlivosti provozu plynárenské soustavy.
Dosavadní právní úprava umožňuje ministerstvu rozhodnout o vyhrazení zásobníku plynu pro potřeby provozovatele přepravní soustavy v případě, že je to nezbytné pro zajištění bezpečného a spolehlivého zásobování České republiky zemním plynem. Praxe však ukazuje, že v řadě případů není z provozních ani ekonomických důvodů nezbytné vyhradit celý zásobník plynu, ale postačuje vyčlenění pouze jeho určité části. Provozovatel přepravní soustavy zpravidla potřebuje pouze omezený objem pracovního plynu pro zajištění tlakových poměrů a operativního řízení toků plynu v přepravní soustavě, případně pro zajištění flexibility při mimořádných situacích. Vyhrazení celého zásobníku by proto v některých případech představovalo nepřiměřený zásah do využívání zásobníku ostatními účastníky trhu s plynem a současně by vedlo k neefektivnímu využití skladovacích kapacit.
Navrhovaná úprava proto výslovně stanoví možnost vyhradit nejen celý zásobník plynu, ale také jeho část. Tato změna se promítá jak do odstavce 1, který upravuje podmínky podání žádosti o vyhrazení zásobníku plynu, tak do odstavce 2, jenž vymezuje obsah rozhodnutí ministerstva. Ministerstvo tak bude moci v rozhodnutí přesně určit nejen konkrétní zásobník plynu, ale také rozsah jeho vyhrazené části, včetně doby vyhrazení, která může činit nejvýše tři skladovací roky. Tím se zajistí větší flexibilita tohoto nástroje při současném zachování jeho účelu, kterým je zajištění bezpečnosti a spolehlivosti provozu přepravní soustavy.
Současně se odpovídajícím způsobem zpřesňuje i úprava závazného stanoviska Energetického regulačního úřadu podle odstavce 3. Energetický regulační úřad bude i nadále stanovovat cenu za využívání vyhrazeného zásobníku plynu nebo jeho části, případně způsob jejího určení, a rovněž způsob nákupu a prodeje plynu. Při stanovení ceny bude vycházet z nákladového principu a posuzovat relevantní údaje ve vztahu k vyhrazenému zásobníku nebo jeho vyhrazené části, aby byla zajištěna ekonomická přiměřenost a transparentnost stanovené ceny.
Doplňuje se rovněž podrobnější vymezení postupu při rozhodování o vyhrazení zásobníku plynu nebo jeho části. Zákon nově výslovně stanoví, že ministerstvo rozhoduje na základě společné odůvodněné žádosti provozovatele přepravní soustavy a dotčeného provozovatele zásobníku plynu, přičemž žádost musí být podána v dostatečném předstihu před začátkem skladovacího roku. Toto řešení odpovídá praktickým potřebám plánování provozu plynárenské soustavy a zajišťuje, aby rozhodnutí o vyhrazení kapacity bylo přijato s ohledem na připravovaný skladovací cyklus. Účastníky řízení jsou pouze oba uvedení provozovatelé, neboť rozhodnutí se bezprostředně dotýká jejich práv a povinností při provozu přepravní soustavy a zásobníku plynu.
Navrhovaná úprava zároveň zpřesňuje obsah rozhodnutí ministerstva, které kromě určení konkrétního zásobníku nebo jeho vyhrazené části stanoví také dobu vyhrazení, maximálně na tři skladovací roky, a cenu za využívání vyhrazené kapacity nebo způsob jejího určení. Cena je stanovována na základě závazného stanoviska Energetického regulačního úřadu, který při jejím určení posuzuje nákladovost využívání vyhrazeného zásobníku nebo jeho části a současně stanoví způsob nákupu a prodeje plynu. Tím je zajištěno, že vyhrazení zásobníku nebo jeho části bude ekonomicky odůvodněné, transparentní a nebude nepřiměřeně zasahovat do fungování trhu s plynem ani narušovat hospodářskou soutěž.
Energetický regulační úřad je povinen vydat závazné stanovisko ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení žádosti ministerstva, což umožňuje zajistit dostatečně rychlé rozhodování a současně zachovat nezbytný regulatorní dohled nad stanovením ceny a podmínek využívání vyhrazené kapacity. Při stanovování ceny a souvisejících podmínek postupuje tak, aby cena za využívání vyhrazeného zásobníku nebo jeho části byla alespoň nákladová a odpovídala skutečným technickým a ekonomickým parametrům daného zásobníku.
Navrhovaná změna tak přispívá k efektivnějšímu využívání skladovacích kapacit v plynárenské soustavě, umožňuje lépe zohlednit provozní potřeby provozovatele přepravní soustavy a současně minimalizuje zásahy do práv ostatních účastníků trhu s plynem. Úprava rovněž zvyšuje flexibilitu právního rámce při zachování stávajících garancí regulatorního dohledu a ochrany hospodářské soutěže na trhu s plynem. Současně posiluje schopnost státu reagovat na provozní potřeby přepravní soustavy a přispívá k posílení energetické bezpečnosti České republiky při zachování transparentních a ekonomicky přiměřených podmínek využívání zásobníků plynu
K § 60f (Provozovatel zásobníku vodíku) k bodu 170
Navrhované ustanovení § 60f reaguje na zavedení nové samostatné licencované činnosti, kterou je skladování vodíku vysokého stupně čistoty, a vytváří právní rámec pro postavení provozovatele zásobníku vodíku. Se vznikem této licence bylo nezbytné nově vymezit práva a povinnosti tohoto subjektu, a to obdobně, jako je tomu u provozovatele zásobníku plynu, přičemž úprava zohledňuje specifika vodíku jako energetického nosiče.
Ustanovení proto stanoví soubor oprávnění nezbytných pro výkon licencované činnosti, včetně práva zřizovat a provozovat zařízení zásobníku vodíku, vstupovat a vjíždět na cizí nemovitosti v souvislosti s jejich výstavbou, provozem a údržbou, jakož i provádět další činnosti nezbytné pro zajištění bezpečného a spolehlivého provozu. Tato oprávnění odpovídají charakteru infrastruktury zásobníků jako zařízení ve veřejném zájmu a jsou vyvážena povinností šetřit práva vlastníků dotčených nemovitostí a poskytovat náhradu za případná omezení.
Současně jsou vymezeny základní povinnosti provozovatele, zejména zajištění bezpečného, spolehlivého a hospodárného provozu zásobníku, poskytování služeb uskladňování za nediskriminačních podmínek, vedení oddělených účtů pro účely regulace, předávání údajů regulátorovi a operátorovi trhu a zajištění ochrany citlivých informací. Tato úprava sleduje zajištění transparentního fungování trhu a rovného přístupu k infrastruktuře.
Specificky je zdůrazněno, že provozovatel zásobníku vodíku je oprávněn uskladňovat výhradně vodík vysokého stupně čistoty, což vymezuje rozsah jeho činnosti a zajišťuje technologickou i regulační oddělenost od skladování jiných plynů. Tím se předchází nejasnostem při aplikaci právní úpravy a podporuje se rozvoj specializované vodíkové infrastruktury.
Navrhované ustanovení tak vytváří komplexní a vyvážený rámec práv a povinností provozovatele zásobníku vodíku, který je plně kompatibilní s existující úpravou v oblasti skladování plynu a současně reflektuje nové požadavky vyplývající z rozvoje vodíkového hospodářství.
K § 60g (Oddělení provozovatele zásobníku vodíku) – k bodu 170
Ustanovení § 60g upravuje požadavky na oddělení činností provozovatele zásobníku vodíku v případě, kdy je součástí vertikálně integrovaného energetického podnikatele. Se vznikem nové samostatné licence na skladování vodíku vysokého stupně čistoty bylo nezbytné upravit také pravidla tzv. unbundlingu, a to obdobně jako u jiných regulovaných činností v plynárenství, avšak s ohledem na specifika nově vznikajícího trhu s vodíkem.
Cílem úpravy je zajistit, aby provozovatel zásobníku vodíku vykonával svou činnost nezávisle na ostatních činnostech podnikatele, zejména na obchodování s plynem nebo výrobě plynu, a nedocházelo tak k narušení hospodářské soutěže nebo diskriminaci ostatních účastníků trhu. Požadavek na právní, organizační a rozhodovací nezávislost přispívá k transparentnosti a nestrannosti při poskytování služeb uskladňování.
Součástí úpravy je rovněž povinnost zavést program rovného zacházení a zajistit jeho kontrolu, čímž se posiluje dohled nad vnitřními procesy provozovatele a předchází se zneužití informací či zvýhodňování vybraných subjektů. Tato pravidla vycházejí z již existujících mechanismů uplatňovaných v plynárenství a elektroenergetice a jejich převzetí zajišťuje jednotnost a srozumitelnost právní úpravy.
Navrhované ustanovení tak vytváří podmínky pro nezávislý, transparentní a nediskriminační výkon činnosti provozovatele zásobníku vodíku a přispívá k důvěryhodnému fungování trhu s vodíkem v souladu s požadavky evropské energetické regulace.
K § 61 (Obchodník s plynem) – k bodům 171,172,173,174,175,176 a 177
Navrhované změny § 61 reagují na rozšíření plynárenského trhu o vodík vysokého stupně čistoty a s tím související potřebu upravit postavení obchodníka s plynem tak, aby odpovídalo novým podmínkám fungování energetického trhu. Základní koncepce ustanovení zůstává zachována, tedy že obchodník s plynem je subjektem oprávněným k nákupu a prodeji plynu a současně nese odpovědnost za zajištění rovnováhy, bezpečnosti dodávek a plnění informačních povinností vůči ostatním účastníkům trhu a regulátorovi. Novela však výslovně reflektuje skutečnost, že obchodník s plynem je oprávněn obchodovat se všemi druhy plynu, včetně vodíku vysokého stupně čistoty.
V návaznosti na tuto skutečnost dochází k rozšíření práv obchodníka s plynem, zejména pokud jde o přístup k infrastruktuře. Nově je výslovně zakotveno právo na přístup nejen k těžebním plynovodům, přepravní a distribuční soustavě a zásobníkům plynu, ale rovněž k vodíkové přepravní soustavě, vodíkovým distribučním soustavám a zásobníkům vodíku. Tím je zajištěno, že obchodník může efektivně realizovat dodávky všech druhů plynu včetně vodíku a využívat k tomu odpovídající infrastrukturu za nediskriminačních podmínek.
Současně se rozšiřují povinnosti obchodníka s plynem vůči subjektům působícím ve vodíkové infrastruktuře. Obchodník je nově povinen poskytovat nezbytné informace nejen provozovatelům plynárenské infrastruktury, ale také provozovateli vodíkové přepravní soustavy, provozovatelům vodíkových distribučních soustav a provozovatelům zásobníků vodíku. Tato úprava je nezbytná pro zajištění koordinovaného a bezpečného provozu soustav, plánování jejich rozvoje a správné fungování trhu jako celku.
Navrhovaná úprava dále zachovává a zpřesňuje stávající povinnosti obchodníka, zejména povinnost zajišťovat rovnováhu mezi dodávkami a odběrem plynu, zajišťovat bezpečný standard dodávek zákazníkům, plnit funkci dodavatele poslední instance, poskytovat údaje operátorovi trhu a Energetickému regulačnímu úřadu a dodržovat požadavky na transparentnost a ochranu spotřebitele. Zachována je rovněž povinnost zveřejňovat informace o kvalitě dodávek, indexu zajištění a poskytovat zákazníkům potřebné informace o smluvních podmínkách.
Úprava tak zajišťuje, že obchodník s plynem může plnohodnotně působit v prostředí, kde vedle tradičního zemního plynu vzniká i trh s vodíkem, a současně stanoví odpovídající povinnosti vůči novým typům infrastruktury. Tím se posiluje integrace jednotlivých segmentů energetického trhu, zajišťuje se nediskriminační přístup k infrastruktuře a vytvářejí se podmínky pro transparentní a bezpečné fungování trhu se všemi druhy plynu včetně vodíku vysokého stupně čistoty.
Smyslem nové úpravy v odst. 2 je u vybraných standardů kvality změnit princip poskytování náhrad, kdy podkladem pro jejich poskytnutí nebude žádost oprávněné osoby, ale samotné porušení standardu. Povinný subjekt bude na základě tohoto ustanovení povinen u vybraných standardů kvality realizovat náhradu v případě porušení standardu automaticky.
Právní předpisy stanoví požadovanou kvalitu dodávek a služeb a povinnost poskytnout náhradu za její nedodržení a je legitimní a spravedlivé, aby taková náhrada byla v případě nedodržení požadované kvality ze strany obchodníka s plynem poskytována, aniž by musel do procesu poskytnutí náhrady zasahovat a toto právo aktivovat svým jednáním subjekt, kterému nebyly dodávky a služby poskytnuty v požadované kvalitě. Vyhláška Energetického regulačního úřadu stanoví, u kterých standardů kvality bude náhrada přímo a u kterých na žádost.
Dále jde o sjednocení terminologie pro oblast plynárenství s odvětvím elektroenergetiky.
Zkušenosti z úseku ochrany spotřebitele i systematický monitoring trhu prováděný Energetický regulační úřad potvrzují, že online marketing se stal dominantním obchodním kanálem v segmentu domácností a maloodběratelů. Webové stránky obchodníků dnes hrají klíčovou roli při oslovování zákazníků i plnění informačních povinností, které energetický zákon ukládá držitelům licence. Současná právní úprava však nereflektuje nutnost, aby měl regulátor přehled o tom, na jakých konkrétních adresách jsou zákonem vyžadované informace (zejména index zajištění a podmínky dodávky) zveřejňovány. Bez znalosti konkrétních URL adres je kontrolní činnost Energetický regulační úřad neefektivní, neboť úřad musí tyto informace složitě dohledávat. Význam webové adresy je v digitální době srovnatelný s fyzickou adresou sídla držitele licence. Navržená úprava tento nedostatek napravuje s minimální administrativní zátěží. Namísto zahrnutí internetové adresy do údajů nutných pro udělení licence (což by vyžadovalo správní řízení při každé změně webu) se volí flexibilnější cesta oznamovací povinnosti, která využívá již zavedené komunikační kanály pro sdělování hodnoty indexu zajištění a předávání nabídek pro srovnávací nástroj.
K § 61a (Dočasné pozastavení povinnosti umožnit přístup třetích stran) – k bodu 178
Navrhovaná úprava ustanovení § 61a reaguje na změny v systematice licencí v oblasti plynárenství, které jsou v rámci novely energetického zákona zaváděny v souvislosti s rozvojem infrastruktury pro nové druhy plynů, zejména vodíku vysokého stupně čistoty. Cílem úpravy je promítnout nové členění licencí do textu ustanovení tak, aby odpovídalo rozšířenému okruhu regulovaných činností, aniž by docházelo ke změně samotné podstaty institutu dočasného pozastavení povinnosti umožnit přístup třetích stran.
Dosavadní právní úprava vycházela z jednotného pojetí licencí zejména v oblasti přepravy, distribuce a uskladňování plynu. Nově však dochází k jejich systematickému rozšíření a diferenciaci, a to nejen v oblasti přepravy, ale také distribuce a uskladňování, kdy vedle infrastruktury pro zemní plyn vzniká samostatná právní úprava pro infrastrukturu určenou pro vodík vysokého stupně čistoty. Z tohoto důvodu je nezbytné terminologicky upravit ustanovení § 61a tak, aby výslovně zahrnovalo i provozovatele vodíkové přepravní soustavy, vodíkové distribuční soustavy a provozovatele zásobníků vodíku. Tím se zajišťuje, že institut dočasného pozastavení dopadá na celý nově koncipovaný plynárenský a vodíkový řetězec.
Navrhovaná změna má však výlučně legislativně-technický charakter. Věcný obsah ustanovení zůstává beze změny a nadále upravuje možnost obchodníka s plynem požádat Energetický regulační úřad o dočasné pozastavení povinnosti umožnit přístup třetích stran k infrastruktuře, pokud by mu v důsledku aplikace této povinnosti vznikly závažné ekonomické nebo finanční problémy, typicky v souvislosti se smlouvami typu „odeber nebo zaplať“. Tento ochranný mechanismus je zachován v plném rozsahu a nově se vztahuje jak na plynárenskou infrastrukturu, tak i na infrastrukturu vodíkovou.
Energetický regulační úřad tak bude i nadále oprávněn rozhodovat o dočasném pozastavení povinnosti umožnit přístup třetích stran nejen ve vztahu k přepravní soustavě, distribuční soustavě, zásobníkům plynu a těžebním plynovodům, ale nově i ve vztahu k vodíkové přepravní soustavě, vodíkovým distribučním soustavám a zásobníkům vodíku, pokud jsou splněny zákonné podmínky. Zachována zůstávají i všechna kritéria pro posuzování žádosti, procesní postup i zapojení dalších dotčených subjektů včetně Evropské komise.
Navrhovaná úprava tak zajišťuje vnitřní konzistenci právní úpravy a plnou funkčnost institutu dočasného pozastavení i v podmínkách transformujícího se trhu s plynem, který nově zahrnuje vedle zemního plynu rovněž vodík vysokého stupně čistoty a odpovídající infrastrukturu v oblasti jeho přepravy, distribuce i uskladňování.
K § 61b (Dovoz plynu do Evropské unie s propuštěním do volného oběhu až na území České republiky) – k bodu 179
Navrhovaná úprava § 61b zavádí právní rámec pro případy dovozu plynu ze třetích zemí do Evropské unie, kdy je tento plyn po mezinárodní přepravě přes území jednoho nebo více členských států Evropské unie propuštěn do celního režimu volného oběhu až na území České republiky. Cílem této úpravy je zajistit odpovídající kontrolní a evidenční mechanismy v situacích, kdy se celní režim dováženého plynu uzavírá až na území České republiky, a nikoli již na vnější hranici Evropské unie.
Navrhované ustanovení představuje promítnutí a zpřesnění požadavků přímo použitelného Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2026/261 ze dne 26. ledna 2026 o postupném ukončení dovozu ruského zemního plynu a přípravě postupného ukončení dovozu ruské ropy, zlepšení monitorování potenciálních energetických závislostí a o změně nařízení (EU) 2017/1938 do vnitrostátní právní úpravy. Přestože uvedené nařízení je přímo použitelné ve všech členských státech, je nezbytné v národní legislativě upravit procesní a institucionální mechanismy, které umožní jeho praktickou aplikaci, zejména v oblasti evidence a povolování dovozů plynu.
Z tohoto důvodu se stanoví, že obchodník s plynem může dovážet plyn ze třetí země do Evropské unie s propuštěním do volného oběhu až na území České republiky pouze na základě povolení vydaného ministerstvem. Povolení umožní státu získat přehled o těchto specifických dovozních operacích a zároveň ověřit jejich soulad s požadavky práva Evropské unie, zejména s ohledem na sledování původu plynu a postupné omezování dovozu z určitých třetích zemí. Současně tím Česká republika plní povinnost zajistit zvýšený monitoring dovozu plynu ze třetích zemí v případech, kdy by dovoz mohl představovat potenciální energetickou závislost nebo obcházet unijní bezpečnostní či sankční režimy.
Součástí právní úpravy je vymezení náležitostí žádosti o vydání povolení, které musí obsahovat zejména údaje o původu dováženého plynu, popis přepravních soustav, jimiž má být plyn do České republiky dopraven, předpokládané období a množství dovozu a rovněž zamýšlený způsob využití dovezeného plynu. Tyto údaje umožní ministerstvu posoudit dopady dovozu na bezpečnost a transparentnost trhu s plynem a zároveň zajistí plnění monitorovacích povinností vyplývajících z práva Evropské unie. Posouzení těchto údajů je zároveň nezbytné pro vyhodnocení souladu dovozu s požadavky unijní energetické bezpečnosti a pro identifikaci případných rizik spojených s původem plynu nebo strukturou přepravní trasy.
Ustanovení dále upravuje součinnost orgánů Celní správy s ministerstvem, které mohou poskytovat informace a podklady nezbytné pro posouzení žádosti o vydání povolení. Tím se zajišťuje propojení energetické a celní regulace v případech, kdy je plyn propuštěn do celního režimu až na území České republiky. Současně se zavádí povinnost žadatele bez zbytečného odkladu oznamovat změny údajů uvedených v žádosti, aby ministerstvo mohlo průběžně vyhodnocovat podmínky dovozu a případně reagovat na změnu okolností.
Současně je vymezen obsah samotného rozhodnutí o povolení dovozu plynu, včetně identifikace obchodníka s plynem, období platnosti povolení, vymezení přepravních tras a množství plynu, pro které se povolení uděluje. Zákon rovněž upravuje možnost změny nebo zrušení povolení v případě změny podmínek nebo pokud obchodník s plynem přestane splňovat podmínky stanovené právními předpisy. Tím je zajištěna flexibilita správního rozhodování a možnost reagovat na změny právních nebo tržních podmínek v průběhu realizace dovozu.
Navrhovaná úprava reaguje na specifickou situaci, kdy je plyn po vstupu na území Evropské unie přepravován přes více členských států a do celního režimu volného oběhu je propuštěn až v České republice. V praxi se však jedná o relativně výjimečné případy, neboť ve většině situací je plyn uváděn do volného oběhu již na vnějších hranicích Evropské unie. Obchodníci s plynem totiž často působí ve více členských státech a nejsou schopni předem přesně určit, v kterém státě bude dovezený plyn skutečně spotřebován nebo uveden na trh.
Navrhované ustanovení proto nepředstavuje plošnou regulaci všech dovozů plynu do Evropské unie, ale cílený procesní mechanismus pro omezený okruh případů, který umožní České republice plnit povinnosti vyplývající z práva Evropské unie, zejména v oblasti sledování původu plynu a monitorování energetických závislostí. Úprava tak vytváří jasný a transparentní postup pro tyto specifické situace, aniž by zbytečně administrativně zatěžovala běžné obchodní operace na trhu s plynem.
Úprava současně přispívá k posílení transparentnosti trhu s plynem a k zajištění souladu vnitrostátní právní úpravy s aktuálním vývojem evropské energetické legislativy. Zároveň umožňuje České republice účinně monitorovat potenciální energetické závislosti a reagovat na vývoj bezpečnostní situace v oblasti dodávek plynu do Evropské unie.
K § 62 (Zákazník) – k bodům 180,181,182,183,184,185 a 186
Navrhovaná úprava ustanovení § 62 reaguje na rozšíření právního rámce plynárenství o nové druhy infrastruktury, zejména v oblasti vodíku vysokého stupně čistoty, a s tím související potřebu promítnout tyto změny i do postavení zákazníka jako jednoho ze základních účastníků trhu s plynem. Úprava proto zejména rozšiřuje stávající práva zákazníka tak, aby odpovídala novým možnostem využívání plynárenské soustavy, včetně vodíkové přepravní a vodíkové distribuční soustavy, a zajišťuje, že zákazník může za stanovených podmínek využívat služby spojené jak s dodávkou zemního plynu, tak i vodíku.
Zákazníkovi se tak výslovně přiznává právo na využití služeb vodíkové infrastruktury a přístup k zásobníkům plynu i vodíku za podmínek stanovených tímto zákonem. Tím se zajišťuje rovné postavení zákazníků bez ohledu na druh odebíraného plynu a současně se reflektuje postupná transformace energetiky směrem k nízkoemisním plynům, včetně vodíku. Úprava tak přispívá k vytvoření právního rámce, který umožňuje zákazníkům aktivně participovat na trhu s novými energetickými nosiči.
Současně dochází k dílčímu rozšíření povinností zákazníků, zejména v případě velkoodběratelů. Nově se stanoví povinnost poskytovat podklady pro zpracování desetiletých plánů rozvoje přepravní a distribuční soustavy, včetně vodíkové přepravní a vodíkové distribuční soustavy, a pro zpracování scénářů sloužících jako základ pro tyto plány, pokud jejich roční odběr plynu přesahuje stanovenou hranici. Důvodem zavedení této povinnosti je skutečnost, že velkoodběratelé představují významnou část celkové spotřeby a jejich očekávaný vývoj má zásadní vliv na plánování a rozvoj infrastruktury.
Bez relevantních a aktuálních informací o budoucím vývoji spotřeby těchto zákazníků by nebylo možné zajistit efektivní, bezpečné a hospodárné plánování rozvoje plynárenské a vodíkové soustavy. Poskytování těchto údajů proto přispívá k přesnějšímu modelování budoucí poptávky, k optimalizaci investic do infrastruktury a k posilování bezpečnosti a spolehlivosti dodávek energií. Zároveň je zachována přiměřenost této povinnosti tím, že rozsah a způsob poskytování údajů stanoví zákon.
Navrhovaná úprava rovněž zajišťuje provázanost práv a povinností zákazníka s nově upraveným tržním prostředím, v němž vedle tradiční plynárenské infrastruktury vzniká i infrastruktura vodíková. Tím je zajištěna vnitřní konzistence právní úpravy a rovné postavení všech účastníků trhu, jakož i podpora efektivního fungování trhu s plynem a vodíkem v podmínkách energetické transformace
Upřesnění právní úpravy v odst. 1 a její sjednocení s § 28. S ohledem na to, že uvedené právo je v praxi hojně využíváno a vznikají faktické spory o vyúčtování takto poskytnuté elektřiny, se navrhuje upřesnění, jakým způsobem poskytování elektřiny zákazníkem v režimu tzv. rozúčtování probíhá.
K § 63 (Ochrana práv zákazníků při vyřazování části distribuční nebo přepravní soustavy z provozu) – k bodu 187
Navrhované ustanovení § 63 zavádí systematickou a právně závaznou úpravu ochrany práv zákazníků v souvislosti s vyřazováním částí distribuční nebo přepravní soustavy z provozu. Úprava reaguje na potřebu zajistit, aby jakékoli ukončení provozu části plynárenské infrastruktury probíhalo transparentně, plánovaně a s ohledem na ochranu spotřebitelů a oprávněných zájmů dalších zákazníků. Vzhledem k očekávanému útlumu některých částí distribučních a přepravních soustav, zejména v důsledku dlouhodobého poklesu spotřeby zemního plynu a transformace energetického mixu, je nezbytné jasně vymezit podmínky, za nichž lze infrastrukturu vyřadit, a současně zajistit informovanost a ochranu dotčených zákazníků.
V odstavci 1 se stanoví, že provozovatel distribuční soustavy může vyřadit část soustavy z provozu pouze v souladu s desetiletým plánem rozvoje distribuční soustavy nebo plánem vyřazování části distribuční soustavy. Tento požadavek zajišťuje, že rozhodnutí o vyřazení je opřeno o předem připravené, projednané a schválené plány, které zohledňují dlouhodobé potřeby trhu, technické a ekonomické parametry provozu a bezpečnost dodávek. Vyřazení části soustavy je přípustné jen tehdy, je-li její další provoz ekonomicky nebo technicky neodůvodněný, čímž se předchází zbytečným výpadkům a neefektivnímu využívání infrastruktury.
Odstavec 2 rozšiřuje obdobné principy na provozovatele přepravní soustavy s tím, že vyřazení části přepravní soustavy je vázáno na desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy podle § 58k. Ustanovení se na provozovatele přepravní soustavy použije přiměřeně, s ohledem na odlišnou povahu přepravní infrastruktury a strukturu připojených zákazníků. Tím se zajišťuje jednotný princip plánovaného a odůvodněného vyřazování infrastruktury v celém plynárenském sektoru a minimalizují se rizika neočekávaných dopadů na zákazníky.
Odstavec 3 stanoví zákaz vyřazení části soustavy v období od 1. října do 31. března, pokud jsou k části soustavy připojeni zákazníci v postavení spotřebitele. Tento princip je klíčový pro ochranu spotřebitelů v topné sezoně, kdy by nedostatek plynu mohl ohrozit zásobování teplem, zdraví nebo majetek. Výjimky jsou pouze v případě bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo majetku osob, havárie či stavu nouze, čímž se zajišťuje bezpečnost a provozní flexibilita provozovatele.
Odstavec 4 zavádí povinnost informovat Energetický regulační úřad a dotčené zákazníky nejméně 36 měsíců před plánovaným vyřazením části soustavy a zveřejnit tyto informace způsobem umožňujícím dálkový přístup. Informace musí být srozumitelné a obsahovat důvody vyřazení, harmonogram vyřazení zařízení a dostupné náhradní způsoby zásobování energií. Tento dlouhodobý informační horizont a povinnost zveřejnění zajišťuje, že dotčení zákazníci mají dostatek času na plánování alternativního zásobování a umožňuje předcházet negativním dopadům vyřazení soustavy.
Celkově § 63 vytváří komplexní rámec pro ochranu zákazníků při vyřazování části plynárenské infrastruktury. Zavádí povinnost plánovat vyřazování v souladu s dlouhodobými koncepčními dokumenty, stanoví zákaz vyřazování v topné sezóně a ukládá provozovatelům rozsáhlou informační povinnost, čímž se zajišťuje, že proces vyřazování bude předvídatelný, transparentní a nebude nepřiměřeně zasahovat do práv zákazníků, zejména spotřebitelů, a současně respektuje technické, ekonomické a organizační aspekty provozu plynárenské infrastruktury
K § 65 (Přímý plynovod) – k bodům 188,189 a 190
Navrhovaná úprava § 65 rozšiřuje právní rámec pro zřizování přímých plynovodů s cílem reflektovat postupné zavedení vodíkové přepravní soustavy do právní úpravy energetiky v České republice.
Vzhledem k rozšíření zákona o vodíkovou přepravní soustavu bylo nezbytné rozšířit i právní možnosti zřizování přímých plynovodů tak, aby se vztahovaly i na případy, kdy je zákazník připojen nebo chce být připojen k vodíkové přepravní soustavě. Tato úprava zajišťuje právní symetrii a rovnocennost mezi tradičním plynem a vodíkem jako energetickými médii v kontextu přímých plynovodů.
Navrhovaná úprava § 65 odst. 1 rozšiřuje seznam subjektů a zařízení, z nichž je možné dodávat plyn přímým plynovodem. Nově se do tohoto seznamu zařazuje vodíková přepravní soustava jako rovnocenný zdroj vedle tradičních zdrojů (přepravní soustava, výrobny plynu a plynárenská zařízení mimo plynárenskou soustavu).
Obdobně úprava § 65 odst. 2 doplňuje podmínku zřizování přímých plynovodů o situaci, kdy byl zákazníkovi odmítnut přístup k vodíkové přepravní soustavě nebo vodíkové přepravní soustavě, čímž se vytváří právní základ pro zřizování přímých plynovodů i v případě nesplnění podmínek pro připojení k vodíkové infrastruktuře.
Tato změna reflektuje trend postupné integrace vodíku do energetického systému České republiky a Evropské unie. Rozšířením možností zřizování přímých plynovodů na vodíkovou přepravní soustavu se vytváří právní jistota pro ty zákazníky, kteří mají zájem na přímém propojení s vodíkovou infrastrukturou, a zároveň se zajišťuje jejich právo na alternativní řešení formou přímého plynovodu v případě, že by jim byl přístup k vodíkové přepravní soustavě odmítnut.
Úprava tedy představuje logické rozšíření stávajícího právního institutu v souladu s moderním vývojem evropské energetické politiky zaměřené na dekarbonizaci a diverzifikaci energetických zdrojů.
K § 66 (Plynovodní přípojka) – k bodu 191
Navrhovaná úprava § 66 rozšiřuje stávající právní rámec plynovodních přípojek o vazbu na infrastrukturu pro vodík vysokého stupně čistoty.
Změna spočívá zejména v doplnění možnosti, aby provoz, údržbu a opravy plynovodní přípojky zajišťoval vedle držitele licence na distribuci plynu rovněž držitel licence na distribuci vodíku. Tím se reflektuje skutečnost, že přípojky mohou být nově využívány i pro připojení k vodíkovým distribučním soustavám.
Navrhovaná úprava má převážně legislativně-technický charakter a sleduje zajištění technologické neutrality a vnitřní konzistence právní úpravy. Věcný obsah práv a povinností vlastníků přípojek ani provozovatelů soustav se nemění, pouze se rozšiřuje jejich aplikace i na vodíkovou infrastrukturu.
K § 67 (Výstavba vybraných plynových zařízení) – k bodu 192
Úprava ustanovení § 67 reaguje na rozšíření plynárenské soustavy o zařízení pro skladování a přepravu vodíku vysokého stupně čistoty. Navrhované změny spočívají zejména v doplnění zásobníků vodíku mezi vybraná plynová zařízení, jejichž výstavba podléhá státní autorizaci. Tím se zajišťuje, že i strategická vodíková infrastruktura bude podléhat stejnému režimu posuzování jako dosavadní klíčová plynárenská zařízení.
Cílem úpravy je zajistit, aby výstavba vodíkové infrastruktury probíhala koordinovaně, hospodárně a v souladu se státní energetickou koncepcí a požadavky na bezpečnost a spolehlivost dodávek energie. Navrhovaná úprava zachovává stávající principy udělování autorizace, včetně posuzování ekonomické efektivnosti, finanční způsobilosti a přínosu projektu pro trh s plynem, přičemž tyto principy nově dopadají i na zařízení pro vodík.
K § 67a (Výjimky z povinností přístupu pro nová plynová zařízení) k bodu 193
Navrhovaná úprava § 67a reflektuje rozšíření právní úpravy o vodíkovou přepravní a skladovací infrastrukturu. Změny spočívají zejména v doplnění vodíkové přepravní soustavy a zásobníků vodíku mezi zařízení, u nichž může Energetický regulační úřad rozhodnout o dočasném omezení povinnosti umožnit přístup třetích stran.
Cílem této úpravy je vytvořit vhodné investiční prostředí pro rozvoj nové infrastruktury, zejména v oblasti vodíku, kde jsou investice spojeny s vysokou mírou rizika a nejistoty návratnosti. Institut výjimky tak umožňuje dočasně zmírnit regulační povinnosti, aby bylo možné realizovat strategické projekty, které přispějí k rozvoji trhu, posílení konkurence a zvýšení bezpečnosti dodávek. Věcný obsah ustanovení zůstává zachován; dochází pouze k jeho rozšíření na nové typy infrastruktury a k zajištění rovných podmínek mezi plynárenskými a vodíkovými zařízeními.
K § 68 (Ochranná pásma) – k bodům 194,195,196,197 a 198
Navrhovaná úprava § 68 reaguje na rozšíření plynárenské soustavy o vodíkovou infrastrukturu a zajišťuje, aby ochranná pásma dopadala i na zařízení sloužící pro vodík vysokého stupně čistoty. Změny spočívají zejména v doplnění zásobníků vodíku a souvisejících zařízení do výčtu zařízení, pro která se ochranná pásma stanovují, a dále v rozšíření povinností provozovatelů o provozovatele vodíkové přepravní a distribuční soustavy a provozovatele zásobníku vodíku.
Cílem je zajistit jednotnou úroveň ochrany všech energetických zařízení bez ohledu na druh přepravovaného média. Ochranná pásma plní klíčovou funkci při zajištění bezpečného a spolehlivého provozu infrastruktury a ochraně života, zdraví a majetku osob. Navrhovaná úprava má převážně legislativně-technický charakter a zachovává stávající rozsah i funkci ochranných pásem, které se nově aplikují i na vodíková zařízení.
K § 71 (Měření) – k bodům 199,200,201,202,203 a 204
Navrhované změny v § 71 reagují především na potřebu legislativního zakotvení vodíkového hospodářství a jeho integrace do stávající plynárenské infrastruktury. V této souvislosti dochází k doplnění právní úpravy o pojmy a instituty související s vodíkem, zejména pokud jde o měření jeho dodávek, přepravy, distribuce a skladování.
Změny dále směřují ke zpřesnění odpovědnosti jednotlivých účastníků trhu za instalaci, provoz, údržbu a kontrolu měřicích zařízení. Jednoznačně se vymezuje, kdo určuje typ a způsob měření v různých typech předávacích a odběrných míst, čímž se předchází výkladovým nejasnostem v praxi.
Současně se posiluje ochrana integrity měřicích zařízení, a to jak zákazem neoprávněných zásahů, tak povinností oznamovat jejich poškození. Úprava rovněž zpřesňuje postup při pochybnostech o správnosti měření, včetně rozdělení nákladů na přezkoušení, což přispívá k vyšší transparentnosti a spravedlivému rozložení nákladů mezi účastníky trhu.
Dílčí změny sledují i sjednocení terminologie napříč právním předpisem a odstranění nejasností, které se vyskytly při aplikaci dosavadní právní úpravy.
K § 72 (Smlouvy mezi účastníky trhu s plynem) – k bodům 205,206,207,208,209,210,211,212 a 213
Navrhované změny v § 72 mají za cíl především modernizovat smluvní rámec trhu s plynem a přizpůsobit jej rozvoji nových energetických odvětví, zejména vodíkového hospodářství. Dochází proto k doplnění smluvních typů a jejich náležitostí tak, aby zahrnovaly i služby související s vodíkem.
Významnou část změn představuje posílení ochrany zákazníka, zejména spotřebitele, a to prostřednictvím zpřesnění povinných náležitostí smluv, jako jsou podmínky změny ceny, způsoby informování o změnách či práva na odstoupení od smlouvy. Tím se zvyšuje transparentnost smluvních vztahů a právní jistota zákazníků.
Změny dále reagují na potřebu sjednocení a zpřehlednění jednotlivých smluvních typů, kdy jsou harmonizovány jejich povinné náležitosti napříč ustanovením. Tím se usnadňuje orientace účastníků trhu v jejich právech a povinnostech a snižuje se administrativní i výkladová zátěž.
Současně dochází k upřesnění pravidel pro odpovědnost za odchylku a její přenášení mezi účastníky trhu, což je klíčové pro řádné fungování trhu s plynem i vodíkem.
K § 72a (Převod práva na přepravní kapacitu) – k bodům 214,215,216,217 a 218
Navrhovaná úprava § 72a směřuje k zvýšení flexibility využívání přepravní kapacity a k podpoře sekundárního trhu s kapacitami, a to jak v oblasti plynu, tak nově i vodíku. Umožnění převodu práva na přepravní kapacitu přispívá k efektivnějšímu využití infrastruktury a ke snížení bariér vstupu na trh.
Změny zároveň stanovují jasná pravidla pro účinnost převodu a jeho oznamování provozovateli přepravní soustavy, čímž se zajišťuje právní jistota všech dotčených subjektů. Důležitým prvkem je rovněž ochrana provozovatele přepravní soustavy před rizikem neplnění závazků, a to prostřednictvím podmínění převodu souhlasem v případě prodlení s úhradou závazků nebo v situacích, kdy by převod mohl ovlivnit stabilitu využívání kapacity.
Úprava dále zavádí mechanismy pro případy dlouhodobého neplnění platebních povinností, kdy může být část rezervované kapacity nabídnuta jiným účastníkům trhu. Tím se posiluje efektivní využití přepravní soustavy a omezuje blokace kapacity neaktivními nebo neplnícími subjekty. Celkově změny přispívají k transparentnosti, likviditě a efektivitě trhu s přepravní kapacitou v podmínkách postupné transformace energetiky.
K § 73 (Stav nouze) – k bodům 219,220 a 221
Navrhovaná úprava reaguje na rozšíření právního rámce o oblast vodíkového hospodářství, zejména zavedení vodíkových distribučních soustav a jejich provozovatelů. Dochází k výslovnému doplnění těchto subjektů do režimu stavu nouze, čímž se zajišťuje, že krizové řízení v energetice bude technologicky neutrální a bude pokrývat jak plynárenskou, tak vodíkovou infrastrukturu.
Cílem je sjednotit postupy při vyhlašování a řízení stavu nouze a jeho předcházení tak, aby nedocházelo k regulatorním mezerám v situacích, kdy by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti a spolehlivosti dodávek vodíku. Změny zároveň reflektují rostoucí význam vodíku jako energetického nosiče a potřebu zajistit koordinovaný postup mezi provozovateli jednotlivých soustav a orgány veřejné správy.
Úprava rovněž zpřesňuje některé procesní postupy a posiluje informovanost dotčených orgánů, čímž přispívá ke zvýšení efektivity krizového řízení.
K § 73d (Mimořádný stav nouze) - k bodu 223
Doplnění výslovného vyloučení aplikace mimořádného stavu nouze na části soustavy určené pro vodík vysokého stupně čistoty reflektuje specifickou povahu této infrastruktury. Vodíkové soustavy, zejména pro vodík vysoké čistoty, mají odlišné technické, bezpečnostní i provozní charakteristiky než tradiční plynárenské soustavy.
Cílem je zabránit nepřiměřeným zásahům do těchto soustav prostřednictvím nástrojů určených primárně pro krizové řízení v oblasti zemního plynu, které by mohly vést k ohrožení jejich provozu nebo technologické integrity. Zároveň se tím vytváří prostor pro případnou samostatnou úpravu krizových mechanismů specificky pro vodík. Navržená změna tak přispívá k právní jistotě provozovatelů vodíkové infrastruktury a k adekvátnímu nastavení krizových opatření.
K § 73g (Náhrady) – k bodům 224,225 a 226
Navrhované změny rozšiřují stávající úpravu náhrad také na oblast vodíku, konkrétně zahrnutím souvisejících služeb vodíku vedle souvisejících služeb v plynárenství.
Cílem je zajistit rovné zacházení mezi jednotlivými druhy energetických soustav a jejich provozovateli v situacích, kdy dochází k omezení vlastnických práv nebo ke vzniku ekonomických ztrát v důsledku krizových opatření. Zohlednění vodíkové infrastruktury v systému náhrad je nezbytné pro vytvoření stabilního a předvídatelného investičního prostředí a pro podporu rozvoje vodíkové ekonomiky. Úprava zároveň zachovává základní principy stávající právní úpravy, zejména pokud jde o způsob uplatnění nároků, jejich lhůty a financování ze státního rozpočtu.
K § 74 (Neoprávněný odběr, přeprava, distribuce a uskladnění) – k bodům 227,228,229,230,231,232,233,234 a 235
Navrhovaná úprava rozšiřuje definice neoprávněných činností i na oblast vodíku, a to v návaznosti na zavedení vodíkových přepravních a distribučních soustav a služeb uskladnění vodíku.
Cílem je zajistit, aby právní režim ochrany energetické infrastruktury a sankcionování neoprávněných zásahů byl konzistentní napříč všemi druhy energetických médií. Dochází tak k doplnění vodíku do jednotlivých skutkových podstat neoprávněného jednání, čímž se předchází výkladovým nejasnostem a zajišťuje se vymahatelnost práva i v této nové oblasti.
Změny zároveň posilují ochranu provozovatelů vodíkových soustav před neoprávněným využíváním jejich infrastruktury a přispívají k zajištění bezpečného a spolehlivého provozu těchto soustav.
K § 76 (Dodavatel tepelné energie) - k bodům 236 a 237
V odstavci 3 jde transpozici čl. 21 odst. 4 směrnice (EU) 2023/1791 dodavatelé tepelné energie mají nabízet zákazníkům širokou nabídku způsobů plateb, které nesmějí nepřiměřeně diskriminovat žádné zákazníky. Jakýkoli rozdíl v poplatcích spojených se způsoby plateb nebo systémy placení záloh musí být objektivní, nediskriminační a přiměřený a nesmí překročit přímé náklady, které příjemce hradí za používání konkrétní platební metody nebo systému placení záloh, v souladu s článkem 62 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366.
Podle 21 odst. 5 směrnice (EU) 2023/1791 nesmí být spotřebitelé při přístupu k systémům placení záloh těmito systémy znevýhodňováni.
Stejné požadavky zákon klade na držitele licencí při nastavení způsobů plateb za dodávku elektřiny nebo plynu a záloh vůči spotřebitelům v § 11 odst. 5 a 6 EnergZ. Z tohoto důvodu se stanovuje, že tato pravidla se použijí i v případě dodavatele tepelné energie bez rozlišení, zda je či není držitelem licence na výrobu. V § 11 odst. 6 se sice o dodavateli tepelné energie také hovoří, celé ustanovení je však uvozené nadpisem Práva a povinnosti držitelů licence. Aby nevznikaly pochybnosti, zda pravidlo má dopadat i na dodavatele tepelné energie, který není držitelem licence na výrobu, stanoví se výslovně, že se má použít i na něj.
Ustanovení § 11 odst. 11 až 15 EnergZ upravují ve vztahu k držitelům licence termíny vyúčtování a důsledky spojené s opožděným vyúčtováním; tato pravidla prostřednictvím odkazu v § 76 odst. 3 se použijí i na dodavatele tepelné energie, který není držitelem licence.
Podle čl. 21 odst. 2 směrnice (EU) 2023/1791 jsou dodavatelé tepelné energie povinni poskytnout transparentním způsobem jasné informace o uplatňovaných cenách a sazbách a o běžných podmínkách týkajících se přístupu ke službám v odvětví vytápění, chlazení a teplé užitkové vody a jejich využívání. Obdobná povinnost v oblasti elektroenergetiky stanovená v čl. 10 odst. 3 (EU) směrnice 2019/944 byla vyřešena prostřednictvím § 11 odst. 1 písm. j) EnergZ zakotvující povinnost držitele licence při výkonu licencované činnosti uvádět pravdivé a úplné informace o podmínkách dodávek energie. Stejné řešení se volí i pro transpozici v případě dodávky tepelné energie.
K § 76a (nový) – k bodu 238
Čl. 21 směrnice (EU) 2023/1791 nedopadá na všechny smlouvy o dodávce tepelné energie. Pro přehlednost právní úpravy bylo zvoleno řešení spočívající v osamostatnění obsahových požadavků smlouvy o dodávce tepelné energie v samostatném paragrafu. V odstavci 1 jsou vymezeny obsahové náležitosti každé smlouvy o dodávce tepelné energie a v odstavci 2 další obsahové náležitosti vyžadované jen pro smlouvy uzavírané se zákazníky.
V odstavci 1 jsou vymezeny náležitosti, které by měla obsahovat každá smlouva o dodávce tepelné energie. Náležitosti uvedené pod písm. a) až c) vycházejí z čl. 21 směrnice (EU) 2023/1791. Ostatní náležitosti jsou převzaty z dosavadní dikce stávajícího § 76 odst. 3 EnergZ s níže uvedeným upřesněním.
Sama směrnice (EU) 2023/1791 se v bodě 113 preambule dovolává toho, že „je nezbytné vymezit ustanovení týkající se vyúčtování, jednotného kontaktního místa, mimosoudního řešení sporů, energetické chudoby a základních smluvních práv, aby byla případně uvedena do souladu s příslušnými ustanoveními týkajícími se elektřiny podle směrnice (EU) 2019/944, s cílem posílit ochranu spotřebitelů a umožnit konečným zákazníkům, aby dostávali častější, jasné a aktuální informace o své spotřebě tepla, chlazení nebo teplé užitkové vody a mohli regulovat svou spotřebu energie.“ Při vymezení náležitostí smlouvy o dodávce tepelné energie podle čl. 21 směrnice (EU) 2023/1791 se proto v odstavcích 1 a 2 vychází z dikce navrhovaného § 50 odst. 3 ve znění Lex OZE III, není-li dán rozumný důvod se od něj pro odlišnosti teplárenství odchýlit.
Je třeba zdůraznit, že i když se v preambuli směrnice (EU) 2023/1791, srov. zejména body 95, 96 a 113 dovolává ochrany spotřebitele a i článek 21 je zařazen v kapitole IV směrnice označené jako Informování spotřebitelů a posílení jejich postavení článek 21 nedopadá jen na spotřebitele. Je tomu tak proto, že pracuje s pojmy konečný zákazník a konečný uživatel, což jsou pojmy podle směrnice podstatně širší (srov. čl. 2 odst. 28 a 53 obsahující jejich definice) než pojem spotřebitel.
K odstavci 1 písm. a): Dikce podle písmene a) vychází z čl. 21 odst. 2 písm. a) směrnice (EU) 2023/1791. Formulace navazuje na navrhovaný § 50 odst. 3 písm. a), který vychází z čl. 10 odst. 3 písm. a) směrnice (EU) 2019/944. Pravidlo vymezuje základní identifikaci dodavatele tepelné energie, proto se má uplatnit vůči všem smlouvám o dodávce tepelné energie.
K odstavci 1 písm. b) a c): Písmeno b) vychází z čl. 21 odst. 2 písm. b) směrnice (EU) 2023/1791. Formulačně navazuje na navrhovaný § 50 odst. 3 písm. b), který vychází z čl. 10 odst. 3 písm. b) směrnice (EU) 2019/944. Smyslem je přesné vymezení předmětu plnění a jeho kvality ve smlouvě o dodávce tepelné energie. Lze si představit, že předmětem plnění nebude jen dodávka tepelné energie, nýbrž například i dodávka teplonosné látky či poskytnutí jiné služby jako např. údržba tepelné přípojky či předávací stanice, jsou-li ve vlastnictví odběratele. Neposkytuje-li dodavatel tepelné energie jiné služby než dodávku tepelné energie, tak smlouva obsahuje jen vymezení dodávky tepelné energie a její kvality. Dodávka tepelné energie a její kvalita se vymezuje hodnotou tepelného příkonu, místem předání, případně místy měření, pokud se liší od místa předání, a teplotou a tlakem dodávané a vracené teplonosné látky. Čl. 21 odst. 2 písm. b) směrnice (EU) 2023/1791, jakož i navrhované ustanovení odstavce 1 písm. c) navazuje na bod 114 preambule směrnice, který výslovně uvádí, že cílem je minimalizace skrytých či dodatečných nákladů a že dodavatel tepelné energie může vedle dodávky tepelné energie nabízet celou škálu dalších služeb souvisejících s měřením, vyúčtováním a údržbou a činí-li tak, je nezbytné, aby tyto služby byly ve smlouvě vymezeny a odlišeny od dodávky tepelné energie. Cílem je, aby smlouva byla formulována dostatečně transparentně.
Většinou není nezbytné množství tepelné energie předem sjednávat a nechává se na odběrateli, aby množství určil vlastním odběrem např. v závislosti na proměnách počasí odebírat. Obdobně ani časový průběh odběru tepelné energie není nezbytné ve všech případech sjednávat. Nejsou-li tyto údaje ve smlouvě sjednány, platí, že dodavatel je povinen v rozsahu sjednaného tepelného příkonu dodat odběrateli množství tepelné energie dle jeho skutečné potřeby bez jakéhokoli omezení, přičemž není povinností odběratele tepelnou energii odebírat. Není však vyloučeno, aby si strany dohodly způsob upřesňování množství v určitém čase před vlastním odběrem apod.
Skrze teplotu a tlak vymezuje dodavatel tepelné energie kvalitu dodávky tepelné energie v konkrétním odběrném místě. Podle navrhovaného § 76b odst. 1 je povinen v souladu se směrnicí kvalitu dodávky tepelné energie (vymezenou prostřednictvím parametrů dodávané tepelné energie) uvádět na svých internetových stránkách. Nastavení kvality dodávané tepelné energie závisí primárně na dodavateli. Ten při jejím vymezení musí vzít v potaz kapacitu zdroje tepelné energie a kapacitu rozvodů, rovněž je povinen zohlednit účel, pro který je odběratelem tepelná energie odebírána (rozdílně tak může být nastavena kvalita, je-li účelem dodávky tepelné energie vytápění bytu nebo tovární haly či zajištění provozu určitého výrobního zařízení), jakož i právní předpisy. Kvalita dodávky tepelné energie uvedená ve smlouvě by tak primárně měla odpovídat kvalitě dodávky předem určené dodavatelem a jím zveřejněné na jeho internetových stránkách. Je možné, aby se v konkrétní smlouvě od takto nabízené kvality dodávky smluvní strany odchýlily, typicky v případě, že odběratel bude požadovat nadstandardní kvalitu a dodavatel takovému požadavku vyhoví, např. že začne dodávat tepelnou energii po vytápění při vyšších venkovních teplotách, než vyžadují právní předpisy apod.
Nedodává-li dodavatel tepelné energie tepelnou energii celoročně, např. pro účely vytápění ji dodává jen sezónně, je nezbytné, aby tato okolnost důležitá pro vymezení kvality dodávky tepelné energie byla ve smlouvě vymezena.
K odstavci 1 písm. d): Písmeno d) odpovídá čl. 21 odst. 2 písm. e) směrnice (EU) 2023/1791. Formulačně navazuje na navrhovaný § 50 odst. 3 písm. i) EnergZ, který vychází z čl. 10 odst. 3 písm. e) směrnice (EU) 2019/944. Součástí smlouvy podle tohoto pravidla by mělo být ujednání i o době trvání služeb poskytovaných společně s dodávkou tepelné energie, podmínkách jejich obnovení či zrušení, jakož i změny. Součástí smlouvy podle tohoto pravidla by mělo být i ujednání o době trvání sjednaných podmínek dodávky tepelné energie, jakož i způsobů jejich změny.
Zbývající písmena e) až g) odpovídají stávajícím náležitostem smlouvy o dodávce tepelné energie, jak jsou vymezeny ve stávajícím § 76 odst. 3 písm. c) (zčásti) a písm. e) a f).
K odstavci 2 písm. a): Písmeno a) odpovídá čl. 21 odst. 2 písm. c) směrnice (EU) 2023/1791. Formulačně navazuje na navrhovaný § 50 odst. 3 písm. g) EnergZ, který vychází z čl. 10 odst. 3 písm. c) směrnice (EU) 2019/944. Obsahově se však liší. Zatímco navrhovaný § 50 odst. 3 písm. g) EnergZ v souladu s příslušnou úpravou směrnice míří na všechny služby týkající se údržby, tak písmeno a) v návaznosti na příslušnou evropskou úpravu míří jen na případ, kdy je služba údržby zahrnuta v dodávce tepelné energie a ceně za ní, tedy není sjednána jako samostatný předmět plnění se samostatně ujednanou cenou a za její poskytnutí dodavatel není oprávněn požadovat dodatečné poplatky. Cílem je, aby předmět plnění, jakož i cena za jednotlivá plnění, byla transparentně vymezena.
K odstavci 2 písm. b): Písmeno b) odpovídá čl. 21 odst. 2 písm. d) směrnice (EU) 2023/1791. Formulačně navazuje na navrhovaný § 50 odst. 3 písm. h), který vychází z čl. 10 odst. 3 písm. d) směrnice (EU) 2019/944.
K odstavci 2 písm. c): Písm. c) odpovídá čl. 21 odst. 2 písm. f) směrnice (EU) 2023/1791. Formulačně navazuje na navrhovaný § 50 odst. 3 písm. j) EnergZ, který vychází z čl. 10 odst. 3 písm. f) směrnice (EU) 2019/944. Úprava náhrady za nedodržení kvality dodávky tepelné energie nebo jiných poskytovaných služeb se řídí občanským zákoníkem; proto by měl být zákazník ve smlouvě upozorněn minimálně na práva z prodlení, práva z vadného plnění a právo na náhradu škody. Z nově navrženého § 76 odst. 3 EnergZ plyne, že povinnosti držitele licencí stanovené v § 11 odst. 11 až 15 EnergZ platí i pro dodavatele tepelné energie, který není držitelem licence na výrobu tepelné energie.
K odstavci 2 písm. d): Písmeno d) odpovídá čl. 21 odst. 2 písm. g) směrnice (EU) 2023/1791. Formulačně navazuje na navrhovaný § 50 odst. 3 písm. k) EnergZ, který vychází z čl. 10 odst. 3 písm. g) směrnice (EU) 2019/944. Odlišností však je, že úprava odstavce 4 se použije na všechny smlouvy o dodávkách tepelné energie uzavírané dodavatelem tepelné energie se spotřebiteli, i když dodavatel není držitelem licence na výrobu tepelné energie nebo rozvod tepelné energie. Z tohoto důvodu je nezbytné v textu pravidla uvést i Českou obchodní inspekci jako úřad, který rozhoduje spotřebitelské spory ve věcech, v nichž není dána zvláštní příslušnost. Energetický regulační úřad rozhoduje spory na návrh spotřebitele jen v případech, kdy na druhé straně je držitel licence [§ 17 odst. 7 písm. e) EnergZ]. Mimosoudní řešení sporů mezi spotřebiteli a ostatními dodavateli tepelné energie projednává Česká obchodní inspekce (§ 20n a násl. zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele).
Čl. 21 odst. 2 písm. h) směrnice (EU) 2023/1791 vyžaduje, aby spotřebitel byl informován o svých právech alespoň prostřednictvím vyúčtování. Formulačně toto pravidlo navazuje na čl. 10 odst. 3 písm. h) směrnice (EU) 2019/944. Transpozice je v obou případech stejná. Tento požadavek bude splněn vymezením náležitostí vyúčtování ve vyhlášce o vyúčtování vydané Energetickým regulačním úřadem podle § 98a odst. 2 písm. j) EnergZ.
K odstavci 2 písm. e): Funkci jednotného kontaktního místa plní Energetický regulační úřad [§ 17 odst. 9 písm. z) EnergZ]. O tom, jakož i o tom, jakou úlohu jednotné kontaktní místo plní, je dodavatel tepelné energie povinen zákazníka ve smlouvě o dodávce informovat [čl. 21 odst. 2 písm. i) směrnice (EU) 2023/1791].
K § 76b (Nový) – k bodu 238
K odst. 1: Podle čl. 21 odst. 6 směrnice (EU) 2023/1791 mají být zákazníkům a případně konečným uživatelům nabízeny spravedlivé a transparentní obecné podmínky, jež jsou poskytovány ve srozumitelném a jednoznačném jazyce a neobsahují mimosmluvní překážky, které by bránily výkonu práv zákazníků, například nadměrnou smluvní dokumentaci. Koneční zákazníci a koneční uživatelé mají být chráněni před nepoctivými nebo zavádějícími způsoby prodeje. Obdobné pravidlo obsahuje i čl. 10 odst. 8 směrnice (EU) 2019/944. K jeho naplnění slouží § 11a odst. 1 EnergZ. Obdobným způsobem bylo proto přistoupeno i k transpozici čl. 21 odst. 6 vůči dodavatelům tepelné energie.
V odstavci 2 (ve spojení s odstavcem 4) se transponuje čl. 21 odst. 3 směrnice (EU) 2023/1791 zakotvující právo zákazníka na včasné, srozumitelné a transparentní oznamování změn v cenách a jiných smluvních podmínkách. Obdobně tak činí čl. 10 odst. 4 směrnice (EU) 2019/944. Odstavec 2 svou dikcí proto částečně navazuje na § 11a odst. 3. S ohledem na regulaci cen tepelné energie a nemožnosti volby dodavatele tepelné energie se nezakotvuje právo zákazníka od závazku odstoupit či jej vypovědět. Smyslem pravidla je, aby se zákazník a jeho prostřednictvím koneční uživatelé předem dozvěděli o změnách a mohli jim přizpůsobit své chování. Odstavec 2 nezakládá dodavatelům tepelné energie právo jednostranně měnit cenu a ostatní smluvní podmínky, ledaže si to strany v souladu s obecnou úpravou závazkového práva ve smlouvě o dodávce tepelné energie smluvily.
Odstavec 3 provádí čl. 21 odst. 6 poslední větu směrnice (EU) 2023/1791. Obdobná povinnost není ve směrnici (EU) 2019/944 obsažena.
Odstavec 4 provádí čl. 21 odst. 7 směrnice (EU) 2023/1791 a činí tak v zásadě stejným způsobem jako byl proveden čl. 10 odst. 9 směrnice (EU) 2019/944, tj. zakotvením povinnosti dodržovat kvalitu a zvláštními pravidly pro vyúčtování.
K § 77 (Odběratel tepelné energie) – k bodům 239 a 240
V odstavci 8 se jedná se o transpozici povinnosti členského státu rozhodnout, kdo má odpovídat za poskytování informací konečným uživatelům garantovaných jim podle čl. 21 odst. 2 a 3 směrnice (EU) 2023/1791.
K § 90 odst. 1 písm. b) – k bodu 244
Porušování podmínek při rozúčtování dodávky energie není v současnosti postihováno přestupkem, tyto případy se v praxi řeší přestupkem podnikání bez licence vycházejícího z historické právní úpravy § 3 odst. 3 před 1. lednem 2016, která byla následně promítnuta do § 28, § 62 a § 77, nicméně takto nelze postihovat všechny problematické případy. Navrhují se nové skutkové podstaty přestupků reagující především na případy neoprávněného navyšování cen dodávky energie v režimu rozúčtování.
K § 91 (Přestupky držitele licence) – k bodům 245,246,247,248,249,250,251,252,253,254 a 255
Úprava přestupků držitele licence, změny se týkají především doplněním držitelů nově zřizovaných licencí. Navrhuje se doplnění nové právní úpravy přestupků v oblasti vodíkové infrastruktury (přeprava, distribuce a uskladňování vodíku). Reaguje se tím na zavedení nové regulované oblasti v energetickém právu a potřebu zajistit vymahatelnost povinností držitelů příslušných licencí.
V návaznosti na nově navrhovaný zákaz podle § 23 odst. 6 energetického zákona se navrhuje i doplnění příslušného přestupku držitele licence na výrobu elektřiny.
Naplní-li výrobce elektřiny skutkovou podstatu navrhovaného přestupku podle § 91 odst. 2 písm. t) energetického zákona, bude moci Energetický regulační úřad na základě § 91 odst. 17 písm. b) energetického zákona uložit pokutu do 50 000 000 Kč nebo 1 % z čistého obratu dosaženého držitelem licence za poslední ukončené účetní období.
K § 91a - k bodům 256,257,258,259 a 260
Porušování podmínek při rozúčtování dodávky energie není v současnosti postihováno přestupkem, tyto případy se v praxi řeší přestupkem podnikání bez licence vycházejícího z historické právní úpravy § 3 odst. 3 před 1. lednem 2016, která byla následně promítnuta do § 28, § 62 a § 77, nicméně takto nelze postihovat všechny problematické případy. Navrhují se nové skutkové podstaty přestupků reagující především na případy neoprávněného navyšování cen dodávky energie v režimu rozúčtování.
Předmětem úpravy je terminologické i obsahové sladění úpravy pro elektroenergetiku a plynárenství a dále doplnění totožného přestupku pro oblast teplárenství, v němž dosud povinnost nebyla sankcionovatelná.
K § 96 (Společná ustanovení) k bodu 261
Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím v § 11 odst. 3 stanoví, že povinný subjekt neposkytuje informace, které získal od třetí osoby při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti prováděné na základě zvláštního právního předpisu. Zákon vychází z toho, že při výkonu těchto činností, při nichž příslušný orgán či subjekt při plnění veřejných úkolů vrchnostensky či autoritativně proniká do sféry jiných, převážně soukromých subjektů, získává velmi citlivé údaje. Pokud by se informační povinnost vztahovala přímo na tyto informace, vedlo by to např. k poškozování jednotlivých účastníků hospodářské soutěže, a naopak ke zvýhodnění jejich konkurentů, kteří by se mohli jednoduchým způsobem dostat k citlivým vnitropodnikovým informacím. Taková praxe by měla neblahý vliv nejen na postavení kontrolních a dozorových orgánů a na chování kontrolovaných subjektů vůči nim, ale mohla by zásadním způsobem destabilizovat sledované trhy.
Energetický regulační úřad nově v rámci monitorování stavu hospodářské soutěže získává větší množství obchodně citlivých údajů o činnosti dodavatelů energií, potenciálně zneužitelných v rámci konkurenčního prostředí, u nichž může být pochybnost, zda spadají pod pojem obchodního tajemství. Uvedená forma monitoringu je zároveň určitou formou průběžného správního dozoru sui generis, ale je pochybnost, zda tyto informace spadají pod § 11 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím, který chrání důvěrnost informací získaných při výkonu dozoru. Z důvodu právní jistoty pro účastníky trhu, že jejich důvěrné informace předané regulátorovi při výkonu jeho kompetencí nebudou zpřístupněny např. tržní konkurenci, je proto vhodné tuto otázku neponechávat na budoucím hodnocení soudy, ale vztáhnout tyto informace výslovně před ochranu před jejich poskytování třetím stranám.
K § 96e a § 97 (Prokazatelná ztráta a přiměřený zisk poskytnuté v nesprávné výši) – k bodům 262,263 a 264
Jedná se o legislativně-technickou změnu v terminologii, jelikož materiálně se v tomto případě jedná o úrok z prodlení. V této souvislosti se navrhuje sjednocení s právní úpravou úroku z prodlení podle daňového řádu.
K § 97aa (Projednání návrhu řádu) – k bodu 265
Navrhovaná úprava § 97aa reaguje na potřebu systematického sjednocení a rozšíření konzultačního procesu u klíčových dokumentů v energetice, zejména v souvislosti s rozvojem nových druhů infrastruktury, včetně vodíkových soustav, a se zvyšujícími se nároky na transparentnost a zapojení účastníků trhu.
V odstavci 5 se upřesňuje a rozšiřuje okruh dokumentů, na které se vztahuje povinnost projednání návrhu s dotčenými osobami. Nově se tento postup výslovně vztahuje nejen na návrhy řádů a plány rozvoje distribučních soustav, ale také na desetiletý plán rozvoje přenosové soustavy, plán rozvoje regionální distribuční soustavy, desetiletý plán rozvoje distribuční soustavy, desetiletý plán rozvoje přepravní soustavy, jakož i na desetiletý plán rozvoje vodíkové distribuční soustavy a vodíkové přepravní soustavy. Současně se konzultační povinnost rozšiřuje i na scénáře a další obdobné dokumenty, jejichž projednání ukládá právní předpis.
Tato změna reflektuje potřebu zajistit, aby konzultační proces zahrnoval širší okruh strategických, plánovacích a koncepčních dokumentů, které mají významný dopad na fungování energetického trhu, jeho rozvoj a bezpečnost dodávek. Zahrnutí vodíkových plánů do tohoto režimu je odůvodněno postupným rozvojem vodíkové energetiky a nutností zajistit rovné podmínky a transparentní projednání i v této oblasti.
Navrhovaná úprava nemění podstatu samotného konzultačního procesu, ale rozšiřuje jeho působnost tak, aby odpovídala aktuálnímu vývoji energetiky a regulatorním potřebám. Cílem je posílit transparentnost, předvídatelnost a participaci dotčených subjektů při přípravě klíčových dokumentů, aniž by docházelo k zásadní změně dosavadních postupů.
K § 98a (Zmocňovací ustanovení) – k bodům 270,271,272,273,274,275 a 276
K odst. 2 písm. a) - stanovení konkrétních formulářových vzorů vyhláškou se postupně jeví jako překonaný stav, který nezajišťuje dostatečnou flexibilitu. Se změnami na energetických trzích jsou opakovaně nutné úpravy. S postupující digitalizací úkonů státní správy nadto úprava vzorů ve vyhlášce pozbývá naléhavosti i praktičnosti.
K odst. 2 písm. c) - v závislosti na navržené právní úpravě týkající se poskytování automatických náhrad za nedodržení vybraných standardů kvality v § 24, § 25, §30, §58, § 59 a 61 vznikla potřeba upravit zmocňovací ustanovení pro stanovení parametrů a standardů kvality a na ně navazující postupy ve vyhlášce. Vyhláška nově stanoví, u kterých standardů kvality bude náhrada přímo a u kterých na žádost.
K odst. 2 písm. f) - úprava zmocnění souvisí se změnou v § 19a, podle které se limitní cena nebude nadále stanovovat vyhláškou, ale cenovým výměrem Energetického regulačního úřadu, neboť se v první řadě jedná o nástroj cenové regulace. Tento postup pak umožňuje i pružněji reagovat na vývoj trhu.
K odst. 2 písm. j) - navrhuje se změna zmocňovacího ustanovení pro vyhlášku o vyúčtování dodávek a souvisejících služeb v energetických odvětvích ve smyslu rozšíření o stanovení formátu vyúčtování a jeho technických požadavků.
Doplnění je odůvodněno potřebou zavedení standardu přístupnosti vyúčtování. Primárním motivem návrhu je možnost stanovit vyhláškou takový formát elektronického dokladu o vyúčtování, který bude za využití k tomu určené technologie přístupný pro osoby se zrakovým postižením.
V současné době je doklad o vyúčtování v elektronické podobě typicky poskytován v základním PDF formátu, který postrádá strukturu umožňující čtení dokladu pomocí asistivních technologií, a tedy neumožňuje přístup k obsaženým informacím pro osoby nevidomé a slabozraké. Rozšíření zmocnění umožní úřadu stanovit vedle korektního formátu dokladu o vyúčtování v elektronické podobě i jeho nezbytné strukturální vrstvy, které budou čitelné pro asistivní čtečky.
Formát dokladu o vyúčtování by měl zajistit přístupnost pro osoby se zdravotním postižením. Druhou větví navrhované právní úpravy je pak zavedení standardu pro QR kód, který poslouží přístupnosti u listinných vyúčtování, kde výše popsaný přístup nelze využít. V tomto případě je předpokládáno načtení QR kódu s odkazem na webovou stránku Energetický regulační úřad, na které bude provozována jednoduchá aplikace usnadňující porozumění vyúčtování osobám se zrakovým znevýhodněním. Komplementárně se nabízí odkaz přímo na web srovnávacího nástroje Energetický regulační úřad po španělském vzoru (La CNMC define la información que incluirá el código QR de la nueva factura eléctrica para comparar las ofertas del mercado | CNMC). Tímto by bylo zajištěno i splnění požadavku na přístupnost srovnávače (jak je stanovena v §17j odst. 4 písm. c) energetického zákona). S ohledem na právní jistotu se navrhuje výslovné doplnění zmocnění, aby nebyla pochybnost o pravomoci úřadu formát a jeho technické požadavky stanovit a naplnit tak potřebu zjištění přístupnosti informací o spotřebě elektřiny a plynu výše specifikovaným skupinám osob se zdravotním postižením. Standard bude navržen tak, aby umožňoval implementaci formou aplikací pro přístupnost nebo srovnání vyúčtování i dalšími subjekty.
K přechodným ustanovením
Přechodné ustanovení k provozu výroben má za cíl ošetřit případy výroben elektřiny, které jsou v době nabytí účinnosti předkládaného návrhu zákona již ve fázi ověřování technologie a souladu s nařízením (EU) 2016/631 a pro které by začal platit zákaz podle § 23 odst. 6 energetického zákona, aniž by se na tuto novou situaci jejich provozovatelé měli možnost dostatečně připravit. Nastavuje se proto pravidlo, kterým se výrobnám elektřiny, u nichž již uplynulo více než 9 měsíců od zahájení provozu pro ověření technologie a souladu s nařízením (EU) 2016/631, stanovuje jednotná doba 3 měsíců, v jejímž rámci má výrobce elektřiny řádně dokončit proces připojování výrobny elektřiny v souladu s tímto nařízením, jinak bude provoz výrobny elektřiny zakázaný. Tato doba je minimální – pokud se v rámci smlouvy o připojení provozovatel soustavy a výrobce elektřiny dohodnou na době umožnění provozu výrobny elektřiny pro ověření technologie a souladu s nařízením (EU) 2016/631, která dobu 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti návrhu zákona přesahuje (ať již z důvodu praktických komplikací či jiných objektivních důvodů), platí pro výrobce elektřiny tento pozdější termín.
V případě výroben elektřiny, u kterých přede dnem nabytí účinnosti návrhu zákona uplynulo 9 měsíců nebo méně od umožnění provozu pro ověření technologie a souladu s nařízením (EU) 2016/631, budou mít výrobci elektřiny automaticky zachovanou dobu alespoň 3 měsíců pro získání dočasného nebo konečného provozního oznámení. Rozdíl mezi 12 měsíci, které zakotvuje ustanovení § 23 odst. 6 energetického zákona, a dobou, která již uplynula od umožnění provozu výrobny elektřiny pro ověření technologie a souladu s nařízením (EU) 2016/63, bude totiž vždy větší nebo roven 3 měsícům. Pro tyto výrobny elektřiny proto není potřeba upravovat odlišný režim přechodným ustanovením – plně se uplatní § 23 odst. 6 energetického zákona.
K novele zákona č. 97/1993 Sb., o správě státních hmotných rezerv
Doplnění § 4ga do zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, představuje úpravu, jejímž cílem je umožnit rychlejší, operativnější a účinnější využití státních hmotných rezerv plynu v situacích, kdy je ohrožena bezpečnost dodávek nebo kdy nastává stav nouze či mimořádný stav nouze v plynárenství podle zvláštního právního předpisu, jímž je právě energetický zákon. Státní hmotná rezerva plynu byla zřízena v době energetické krize na jaře 2022 jako mimořádné opatření k posílení energetické bezpečnosti České republiky. Dosavadní právní úprava však umožňovala její využití pouze na základě souhlasu vlády, což se v praxi ukázalo jako málo operativní, zejména v případech, kdy je nutné reagovat v řádu hodin či dnů, aby nedošlo k ohrožení kritické infrastruktury nebo k narušení základních funkcí státu.
Nově vložený § 4ga proto stanoví, že Správa státních hmotných rezerv může poskytnout státní hmotné rezervy plynu subjektům kritické infrastruktury v oblasti plynárenství formou jejich bezúplatného použití, avšak pouze v nezbytném rozsahu a výhradně na základě požadavku Ministerstva průmyslu a obchodu. Tím se vytváří právní mechanismus, který umožňuje rychlé a odborně podložené rozhodnutí o uvolnění rezerv, aniž by bylo nutné svolávat vládu nebo čekat na její usnesení. ministerstvo je ústředním orgánem odpovědným za energetiku a zároveň orgánem, který vyhlašuje a řídí opatření při stavu nouze v plynárenství, a proto je jeho souhlas nejvhodnějším a nejrychleji dostupným nástrojem pro rozhodování o použití rezerv.
Ustanovení zároveň zachovává princip návratnosti státních hmotných rezerv. Subjekt kritické infrastruktury, kterému byly rezervy poskytnuty, je povinen je po ukončení činností spojených s předcházením stavu nouze, stavem nouze nebo mimořádným stavem nouze nahradit. Současně je povinen uhradit Správě státních hmotných rezerv dodatečné náklady spojené s poskytnutím a uskladněním nahrazovaných rezerv. Tím se zajišťuje, že použití rezerv nebude znamenat trvalé snížení jejich objemu ani finanční zátěž pro stát, a že subjekty kritické infrastruktury ponesou odpovědnost za hospodárné a účelné využití poskytnutého plynu.
Navrhovaná úprava tak představuje praktický a nezbytný krok k posílení energetické bezpečnosti státu. Umožňuje rychlejší reakci na krizové situace, zvyšuje flexibilitu systému státních hmotných rezerv a zároveň zachovává kontrolní mechanismy a odpovědnost subjektů, kterým je plyn poskytnut. Úprava je plně v souladu s účelem zákona o působnosti Správy státních hmotných rezerv a reflektuje zkušenosti získané během energetické krize v roce 2022
K novele zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách
Přestupek podle § 9 odst. 10 (porušení povinností při provozu vodíkových čerpacích stanic podle nařízení EU) není v platném znění jednoznačně přiřazen k sankční kategorii. Navrhuje se jeho zařazení mezi přestupky sankcionované pokutou do 1 000 000 Kč, a to z těchto důvodů, že odpovídá závažnosti porušení, zachovává proporcionalitu vůči obdobným přestupkům v § 9 a zajišťuje vymahatelnost evropského práva. Úprava rovněž zpřesňuje příslušnost k projednání přestupku podle § 9 odst. 10. díky systematickému začlenění mezi přestupky projednávané Českou obchodní inspekcí,
K novele zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie
Při přípravě výzvy k podání nabídek v aukci na zajištění činnosti povinně vykupujícího plyn byly zjištěny možné výkladové nejistoty subsidiarity správního řádu a následné možnosti změny rozhodnutí o výběru povinně vykupujícího plyn, které se novela snaží odstranit. Domníváme se, že i když zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, v platném znění, neupravuje způsob, jakým má být výběr povinně vykupujícího plyn proveden, bude jako procesní rámec pro vedení tohoto postupu subsidiárně použit správní řád. K zajištění právní jistoty je doplněno toto zpřesní do § 27bg odstavce 2. Ze stejného důvodu je navrženo doplnění povinností povinně vykupujícího plyn v odstavci 1. Novým odstavcem 3 jsou doplněny možnosti pro zrušení rozhodnutí o výběru povinně vykupujícího plyn, kdy v případě, že by povinně vykupující plyn přestal plnit povinnosti stanovené zákonem nebo přestal splňovat podmínky pro výkon činnosti (např. ztráta licence), pro kterou byl vybrán, může ministerstvo přistoupit ke zrušení rozhodnutí o výběru povinně vykupujícího plyn. Ke zrušení rozhodnutí o výběru povinně vykupujícího plyn dojde též v případě, kdy se povinně vykupující plyn rozhodne pro ukončení této činnosti, což oznámí ministerstvu nejpozději 5 měsíců před ukončením této činnosti.
K novele zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních
Návrh má za cíl zajistit řádnou adaptaci národní právní úpravy na novelu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1227/2011 o integritě a transparentnosti velkoobchodního trhu s energií (dále jen „Nařízení o velkoobchodním trhu s energií“). Novela tohoto nařízení byla přijata v roce 2024 (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1106) a reagovala na energetickou krizi v roce 2022 a následujících letech.
Nařízení z roku 2024 mj. posílilo pravomoci Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (dále jen „Agentura“). Aby Agentura a Energetický regulační úřad mohli své pravomoci podle nařízení účinně vykonávat, je nutné přijmout některé nezbytné úpravy energetického zákona a zákona o zvláštních řízeních soudních.
V zákoně o zvláštních řízeních soudních se navrhuje upravit řízení o předběžném souhlasu s provedením šetření. Toto řízení se upravuje již v rámci návrhu zákona o digitální ekonomice (sněmovní tisk č. 69), kde se upravuje předběžný souhlas nejen ve věcech ochrany hospodářské soutěže pro ÚOHS (platné znění), ale i ve věcech digitální ekonomiky pro ČTÚ a ÚOOÚ (sněmovní tisk 69). Nově by tedy zákon zahrnoval též úpravu předběžného souhlasu ve věcech energetiky pro Energetický regulační úřad. Tato zákonná úprava zajistí řádnou implementaci provádění kontroly na místě v jiných než obchodních prostorách podle Nařízení o velkoobchodním trhu s energií. Článek 13a Nařízení o velkoobchodním trhu s energií zavádí novou rozsáhlou pravomoc Agentury provádět bez předchozího ohlášení kontroly na místě, a to jak v obchodních, tak v soukromých, resp. dalších prostorách vyšetřovaných osob, ve kterých by mohly být uchovávány relevantní obchodní záznamy. Podmínkou pro provedení kontroly na místě v jiných, než obchodních prostorách vyšetřovaných osob je vždy předchozí povolení vnitrostátního soudu.
Zákon o digitální ekonomice (sněmovní tisk 69) zobecňuje právní úpravu tak, že odstraňuje konkretizující zmínku o ochraně hospodářské soutěže a zároveň zavádí pojem „šetření“ jako legislativní zkratku, která zahrnuje více typů šetření a kontrol. Tuto obecnou právní úpravu lze pak využít i pro kontrolu podle Nařízení o velkoobchodním trhu s energií ve věcech energetiky.
V § 323 se navrhuje upravit místní příslušnost soudu podle obvodu, v němž má sídlo Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve věcech ochrany hospodářské soutěže, Český telekomunikační úřad ve věcech digitální ekonomiky a Energetický regulační úřad ve věcech energetiky. V § 325 odst. 1 se navrhuje upravit aktivní legitimaci Energetického regulačního úřadu a Agentury k zahájení řízení ve věcech energetiky. Zároveň se v § 325 odst. 2 navrhuje upravit účastenství Energetického regulačního úřadu v řízeních na úseku energetiky, která byla zahájena na návrh Agentury.
K novele zákona č. 87/2025 Sb.
Návrhem se upravují termíny související s předáváním údajů o OPM vůči EDC a zavedením obchodní flexibility.
2