Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNDTDHWVRP najdete zde
strana
Důvodová zpráva
Uzavřená verze: 2026-0011-011-TVO
Důvodová zpráva
strana
Uzavřená verze: 2026-0011-011-TVO
IV.
Důvodová zpráva
Návrh zákona o Finančním analytickém úřadu
I. Obecná část
1. Popis obsahu návrhu právního předpisu s uvedením důvodů, které k jeho předložení vedou, a shrnutí základních zásad a nejdůležitějších změn, které oproti stávající právní úpravě zavádí.
Navrhovaný zákon o Finančním analytickém úřadu (dále jen „zákon o FAÚ“) představuje systematickou odpověď na dlouhodobě neuspokojivý stav, kdy je institucionální, organizační a procesní rámec činnosti Finančního analytického úřadu (dále jen „FAÚ“) roztříštěn mezi několik předpisů a klíčové prvky fungování finanční zpravodajské jednotky (dále jen „FIU“) jsou upraveny pouze rámcově, a současně navazuje na nový zákon o ekonomické ochraně státu (dále jen „zákon EOS“). Přijetím samostatného zákona se sjednocuje úprava analytické činnosti FIU, správních kompetencí FAÚ v oblasti mezinárodních sankcí a navazujících provozně‑technických institutů (přístup k evidencím, zpracování informací, mlčenlivost, ochrana identity, krycí prostředky), a to v přímé návaznosti na „evropský AML balíček“, který je tvořen směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1640, o mechanismech, které mají členské státy zavést za účelem předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně směrnice (EU) 2019/1937 a o změně a zrušení směrnice (EU) 2015/849 (dále jen „AMLD6“), nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1624, o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu (dále jen „AMLR“) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1620, kterým se zřizuje Orgán pro boj proti praní peněz a financování terorismu a mění nařízení (EU) č. 1093/2010, (EU) č. 1094/2010 a (EU) č. 1095/2010 (dále jen „AMLAR“). Základním cílem je posílit funkční kapacitu FAÚ, zvýšit právní jistotu všech dotčených subjektů a především naplnit požadavky na operativní a funkční nezávislost FIU, které vyplývají jak z unijní úpravy, tak z doporučení Finančního akčního výboru (dále jen „FATF“).
Dosavadní model umísťuje FAÚ pod Ministerstvo financí (dále jen „MF“) a činnost FIU vymezuje převážně popisně. Tento přístup neodpovídá současným standardům, které kladou důraz na jasné oddělení analytické činnosti FIU od politického či administrativního ovlivňování, na autonomii při pořizování, zpracování a poskytování informací a na stabilní, předvídatelné financování a personální zajištění. Navrhovaná úprava proto výslovně zakotvuje, že FAÚ je sice jako správní úřad podřízen MF, avšak s výjimkou případů, kdy FIU vykonává finanční zpravodajskou působnost. Tím se zřetelně vymezuje funkční nezávislost při výkonu analytické činnosti, vydávání pokynů k pozastavení transakcí či obchodních vztahů, při monitoringu činností a při národní i mezinárodní výměně informací. Tento model odpovídá požadavkům AMLD6 na organizační a operativní nezávislost FIU a současně zohledňuje praxi v řadě členských států Evropské unie (dále jen „EU“), kde je FIU institucionálně ukotvena při resortu financí, avšak s pevnými garancemi proti nepatřičnému ovlivňování.
Z pohledu FATF je klíčové zejména doporučení k FIU (ekvivalent doporučení č. 29) a s ním spojené metodické požadavky na „operational independence and autonomy“. Ty vyžadují, aby FIU mohla svobodně určovat své analytické priority, samostatně rozhodovat o využití zdrojů a informací a bez vnějších zásahů předávat výsledky analýz relevantním orgánům v tuzemsku i do zahraničí. V návaznosti na uvedené lze v současné právní úpravě v České republice (dále jen „ČR“) identifikovat tři slabá místa:
1) nevýrazné legislativní oddělení FIU od běžných linií řízení v rámci MF,
2) rozpočtová závislost, která není explicitně spojena s garancemi kapacit a lidských zdrojů,
3) roztříštěnost úpravy, která některé klíčové procesy FIU (např. poskytování zpětné vazby, společné analýzy nebo režim mezinárodních omezení použití informací) ponechává v obecné rovině.
Návrh zákona o FAÚ na tyto nedostatky reaguje: vymezuje výluku z podřízenosti při výkonu finanční zpravodajské působnosti FIU, zakotvuje rozpočtové a personální záruky, podrobně upravuje národní a mezinárodní výměnu informací včetně chráněné komunikace, společných analýz s FIU jiných států, Evropským orgánem pro boj proti praní peněz a financování terorismu (dále jen „AMLA“) a stanoví jasná pravidla pro omezení a následné použití informací obdržených ze zahraničí.
FATF rovněž akcentuje, aby FIU měla přiměřená oprávnění k bezodkladné reakci na rizikové transakce a obchodní vztahy. Navržené úpravy pokynu k pozastavení transakce a obchodního vztahu a pokynu ke sledování činností odpovídají evropskému rámci a představují praktické nástroje pro zabránění zmaření šetření či odklonu výnosů z trestné činnosti do zahraničí. Zároveň jsou tyto zásahy časově a procesně vymezeny, aby se zachovala proporcionalita a právní jistota povinných osob. FIU tak získává ucelený, právně jasný a vymahatelný repertoár zásahových prostředků, který je mezinárodně srovnatelný.
Další osou doporučení FATF je kvalita a obousměrnost národní výměny informací, tedy mezi FIU, orgány činnými v trestním řízení, zpravodajskými službami, orgány dozoru, orgány Finanční správy České republiky (dále jen „finanční správa“) a orgány Celní správy České republiky (dále jen „celní správa“) a povinnými osobami. Návrh zákona systematizuje nejen poskytování výstupů FIU těmto orgánům, ale také pravidelnou zpětnou vazbu o využití informací a vyhodnocování kvality oznamovaných podezření. Tím se uzavírá „kruh“ pro oběh informací, který FATF ve svých metodických materiálech opakovaně zdůrazňuje: informace nesmí v takovém systému „zapadnout“, musí obíhat, být vyhodnocována a měla by zpětně ovlivňovat (v pozitivním smyslu) chování povinných osob i efektivitu orgánů působících v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „AML/CFT“).
Z hlediska institucionální integrity je zásadní, aby vnitřní nastavení FAÚ nevytvářelo riziko střetu zájmů ani vnějšího tlaku. Navržená úprava proto zavádí nad rámec zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o státní službě“) zvláštní požadavky na zaměstnance (zákaz členství v politických stranách a hnutích a také požadavek na bezúhonnost, která je kladena na všechny orgány dozoru v rámci zákona EOS). Na druhou stranu zákon o FAÚ posiluje ochranu mlčenlivosti o citlivých informacích, zavádí ochranu identity zaměstnanců a spolupracujících osob a umožňuje využití krycích prostředků tam, kde by jinak hrozilo ohrožení života a zdraví zaměstnance FAÚ nebo zmaření úřední činnosti FAÚ. Tyto prvky nejsou samoúčelné; neboť přímo navazují na nutnost zajistit nezávislost FAÚ/FIU na vnějším ovlivňování a posilují tak bezpečnostní opatření v prostředí FAÚ/FIU.
Součástí upravovaných standardů je i adekvátní, ale neintervenční veřejná a parlamentní kontrola. Výroční zpráva FAÚ s agregovanými daty a trendy, projednávaná neveřejně stálou komisí Poslanecké sněmovny, umožní demokratický dohled bez narušení operativní autonomie FIU. Současně je jednoznačně vyloučeno, aby kontrolní orgán zasahoval do personálních pravomocí či řídil operativní práci FIU. Takto nastavené mantinely odpovídají požadavku FATF, aby jakýkoli externí dohled byl procesně a věcně oddělen od operativního rozhodování FIU.
Kriticky je třeba zdůraznit, že prosté prohlášení o výluce z podřízenosti nepostačuje. FATF při hodnocení nezávislosti FIU sleduje i „živé“ ukazatele: stabilitu a předvídatelnost rozpočtu, transparentnost jmenování a odvolání ředitele, vnitřní kontrolní prostředí, kapacitu IT a bezpečnostních systémů a schopnost FIU samostatně určovat analytické priority. Přestože to návrh zákona vysloveně neupravuje, vyplývá z něj nepřímo několik institucionálních pojistek, které je vhodné v dalším procesu zohledňovat a dále rozpracovat v interních aktech řízení. Těmi jsou
▶ pevné a personifikované vedení s kvalifikačními předpoklady a jasně vymezenými důvody odvolání,
▶ rozpočtové zajištění v kapitole MF s důrazem na činnost FIU tak, aby byla reálně zaručena dlouhodobá kapacita,
▶ možnost pružně budovat a provozovat vlastní informační systémy včetně chráněné komunikace a
▶ srozumitelná pravidla pro mezinárodní výměnu informací s respektem k omezením stanoveným partnerskými FIU a s možností účasti na společných analýzách s AMLA.
V neposlední řadě návrh zákona o FAÚ reflektuje evropský rozměr činnosti FIU. Povinnost poskytovat AMLA pravidelné souhrnné informace, využívání chráněného systému pro výměnu dat mezi FIU v EU, procesní pravidla pro žádosti o informace, akceptace omezení a podmínek stanovených zahraniční FIU a jasná pravidla pro sekundární použití takto získaných informací – to vše tvoří páteř důvěry mezi FIU a představuje významný hodnoticí prvek v rámci společných evropských standardů. Nedodržení těchto pravidel má přímý dopad na ochotu partnerů sdílet s FAÚ citlivé informace a v konečném důsledku na úroveň hodnocení ČR v rámci mechanismů FATF nebo Výboru expertů pro hodnocení opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu Rady Evropy MONEYVAL (dále jen „MONEYVAL“).
Lze tedy shrnout, že navrhovaný zákon o FAÚ překlápí českou FIU z režimu „minimálního souladu“ do režimu „provozní připravenosti“ v intencích FATF a AMLD6. Upevňuje její funkční nezávislost, posiluje zdrojové a bezpečnostní záruky, rozvádí zásahové a koordinační nástroje a vytváří procesně čisté prostředí pro národní i mezinárodní spolupráci. Kritické body, které FATF v praxi sleduje – skutečná autonomie rozhodování, stabilní zdroje, ochrana informací, kvalita výměny a využití finančních zpravodajských informací – jsou v návrhu zachyceny a měly by být zachovány i při případných pozměňovacích návrzích. Pouze tak lze zajistit, že FIU bude nejen formálně, ale i fakticky schopna rychle, odborně a bez vnějších zásahů reagovat na rizika praní peněz, financování terorismu a obcházení mezinárodních sankcí, a že ČR obstojí v budoucích hodnoceních FATF nebo MONEYVAL bez nutnosti nápravných opatření či posíleného následného dohledu.
2. Zhodnocení platného právního stavu
Platná právní úprava v oblasti AML/CFT je v ČR založena především zákonem č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML zákon“). Tento zákon upravuje jak působnost FAÚ, tak jeho postavení jako FIU v ČR.
FAÚ je samostatným správním úřadem s celostátní působností, který je organizačně začleněn pod MF. V rámci AML zákona plní funkci orgánu dozoru a FIU, přičemž jeho činnost zahrnuje zejména příjem, analýzu a předávání informací o podezřelých obchodech. Zákon však postrádá systematickou a dostatečně podrobnou úpravu organizační struktury FAÚ, jeho vnitřního členění, kompetencí jednotlivých útvarů a pravidel pro řízení činnosti. Tato absence vede k určité nejednoznačnosti v praktickém výkonu působnosti FAÚ, zejména v oblasti strategické analýzy, mezinárodní spolupráce a dozorové činnosti, resp. není zřejmá odpovědnost za dané postupy v návaznosti na vnitřní členění FAÚ.
Působnost FIU je v AML zákoně vymezena relativně úzce, přičemž zákon neobsahuje samostatnou část věnovanou FIU, především z pohledu jejího nezávislého postavení uvnitř FAÚ. To komplikuje přehlednost právní úpravy a ztěžuje její aplikaci, zejména ve vztahu k požadavkům mezinárodních standardů (např. FATF). Rovněž chybí jasné vymezení vztahu FAÚ k jiným orgánům veřejné moci, což může vést k neefektivní koordinaci při šetření komplexních případů.
Z hlediska využití krycích prostředků, zpracování informací, spolupráce a mlčenlivosti je právní úprava roztříštěná a ne zcela ideálně rozpracovaná. AML zákon sice obsahuje ustanovení o mlčenlivosti a ochraně informací, avšak neřeší dostatečně otázky bezpečnostního režimu, nakládání s utajovanými informacemi, ani pravidla pro využívání krycích identit či prostředků. V praxi tak dochází k situacím, kdy FAÚ nemá dostatečné nástroje pro efektivní ochranu svých zaměstnanců nebo pro utajené šetření v rizikových případech.
Spolupráce s ostatními orgány je sice deklarována, ale právní rámec této spolupráce je značně obecný. Chybí konkrétní mechanizmy pro sdílení informací, koordinaci postupů a vyhodnocování rizik. To se negativně projevuje zejména v případech, kdy je třeba rychle reagovat na nové typy hrozeb, například v oblasti virtuálních aktiv nebo mezinárodních sankcí.
Celkově lze konstatovat, že stávající právní úprava nedostatečně reflektuje moderní požadavky na činnost FIU, zejména v oblasti specializace, technologického rozvoje, kybernetické bezpečnosti a mezinárodní interoperability. Absence komplexní a systematické úpravy FAÚ jako celostátního orgánu pro AML/CFT agendu představuje významný deficit, který je třeba překonat prostřednictvím nové legislativní koncepce.
3. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky.
3.1 Základ kompetence a postavení FAÚ/FIU
Návrh zřizuje FAÚ jako správní úřad s celostátní působností se sídlem v Praze. V jeho rámci je jako funkčně nezávislý útvar vytvořena FIU, která je organizačně oddělena od řídicích a výkonných struktur FAÚ. Tato organizační oddělenost je zajištěna tím, že FIU musí podle zákona o FAÚ být v přímé řídící působnosti ředitele FAÚ a ten bude přímo odpovědný za zajištění její funkční nezávislosti. FAÚ je pak podřízen MF s výjimkou výkonu finanční zpravodajské působnosti, tedy případů, kdy vystupuje jako FIU. Návrh současně upravuje materiální a rozpočtové zajištění činnosti a základní rámec organizační struktury a vedení (ředitel, zástupce ředitele). Tím návrh naplňuje ústavní požadavek, že jiné správní úřady a jejich působnost se zřizují zákonem, a zajišťuje transparentní vymezení kompetencí a odpovědnosti.
3.2 Zásada legality, předvídatelnosti a zákaz retroaktivity
Návrh stanoví věcnou působnost FAÚ ve třech liniích (finanční zpravodajská působnost (výlučně vykonávaná FIU), správní činnost v oblasti mezinárodních sankcí a správní činnost dle zákona EOS), a to formou zákonného zmocnění a popisu konkrétních nástrojů (např. pokyn k pozastavení transakce/obchodního vztahu, pokyn ke sledování činností, pravidla národní a mezinárodní výměny informací). Upravuje i přestupkové delikty a sankce v určitých maximálních výších. Tato systematika naplňuje požadavky legality, určitelnosti a předvídatelnosti zásahů veřejné moci.
3.3 Základní práva a svobody
3.3.1 Ochrana vlastnictví a svobody podnikání
Pokyny FIU k pozastavení transakce (max. 10 pracovních dnů) a pozastavení obchodního vztahu (max. 5 pracovních dnů) představují dočasné, časově striktně omezené zásahy sledující legitimní cíl v podobě prevence legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Jejich zákonný rámec, požadavek bezodkladnosti a proporcionality, stejně jako povinnost odvolat pokyn, pominou-li důvody, tvoří přiměřené záruky proti nepřiměřeným zásahům do majetkových práv a svobody podnikat.
3.3.2 Ochrana soukromí a osobních údajů
Část pátá návrhu výslovně upravuje povinnost mlčenlivosti zaměstnance ve FAÚ a povinnost mlčenlivosti zaměstnance ve FIU, zpracování osobních údajů včetně zvláštních kategorií, omezení přístupu subjektů údajů tam, kde by vyhovění ohrozilo účel činnosti FAÚ/FIU, a instituty pověřence pro ochranu osobních údajů a zmocněnce pro ochranu základních práv. Navržené povinnosti a organizační, personální a technická opatření k ochraně informací odpovídají požadavku minimalizace zásahů do soukromí a posilují institucionální záruky proti zneužití dat.
3.3.3 Politická práva zaměstnanců FAÚ
Návrh stanoví zákaz členství v politických stranách a hnutích pro všechny zaměstnance FAÚ a zvláštní požadavky na bezúhonnost. Vzhledem k citlivosti a nezávislosti analytické činnosti FIU, jakož i ke srovnatelným omezením u bezpečnostních sborů, je zásah do politických práv odůvodněn legitimním cílem a koncipován přiměřeně; návrh navíc počítá s přechodným obdobím pro stávající zaměstnance (6 měsíců) k uvedení do souladu s těmito požadavky.
3.3.4 Právo na soudní ochranu a efektivní opravné prostředky
Návrh koncipuje pokyny FIU jako rychlá, neodkladná opatření s krátkou dobou trvání a povinností je odvolat, pominou-li důvody. Proti pokynu FIU, pokud jím došlo z pohledu povinné osoby k nezákonnému zásahu do práv povinné osoby, se lze bránit prostřednictvím zásahové žaloby podle § 82 soudního řádu správního.
3.4 Vztah k AML zákonu a k předchozí úpravě FAÚ
Návrh systematizuje kompetence dosud roztříštěné mezi AML zákon a zákon o provádění mezinárodních sankcí. Působnost FIU, nástroje, výměna informací a zpětná vazba povinným osobám jsou nyní popsány precizně a funkčně rozčleněně. Přechodná ustanovení řeší postavení FAÚ a jeho funkční i personální kontinuitu.
3.5 Vztah k zákonu o provádění mezinárodních sankcí
Návrh výslovně integruje správní činnosti v oblasti mezinárodních sankcí do působnosti FAÚ. Zároveň přejímá a sjednocuje bezpečnostní nástroje (např. ochranu identity spolupracujících osob, krycí prostředky, evidenční ochranu), čímž odstraňuje dosavadní fragmentaci mezi jednotlivými právními předpisy.
3.6 Správní řád, státní služba, správní trestání
Institut identifikace úřední osoby osobním číslem představuje lex specialis k obecné úpravě identifikace ve správním řízení; návrh současně zajišťuje evidenci totožnosti mimo spis a výjimky pro pověřence a zmocněnce, čímž chrání bezpečnost a řád činnosti FAÚ a FIU. Personální požadavky a omezení (včetně politické neutrality) jsou systematicky provázány se zákonem o státní službě a s potřebou garantovat nezávislost a důvěryhodnost FIU. Přestupkové skutkové podstaty a sankční maxima jsou formulovány zákonem, splňují zásadu zákonnosti a přiměřenosti a navazují na obecné zásady správního trestání.
3.7 Ochrana osobních údajů a informační režimy
Návrh výslovně zakotvuje právní titul a meze pro zpracování osobních údajů (vč. zvláštních kategorií), automatizované zpracování s vyloučením automatizovaného rozhodování ve smyslu vydávání rozhodnutí, pravidla evidence algoritmů, omezení přístupu subjektů údajů tam, kde by poskytnutí ohrozilo úkoly FAÚ/FIU, a tedy odpovídá požadavkům právních předpisů na ochranu osobních údajů. Současně zajišťuje přiměřenou transparentnost vůči veřejnosti prostřednictvím výroční zprávy, aniž by docházelo k identifikaci konkrétních osob či ohrožení běžících řízení (lex specialis vůči obecným režimům poskytování informací).
3.8 Sekundární normotvorba (zmocnění)
Zmocnění MF k vydání vyhlášky, jež stanoví náležitosti a vzor služebního průkazu FAÚ, je formulováno úzce a věcně (technické provedení vnějšího označení a prokazování příslušnosti) a nepřekračuje rámec, který má být obligatorně stanoven zákonem.
Závěr
Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem a respektuje základní práva a svobody při zachování nezbytných a přiměřených nástrojů pro výkon činnosti FAÚ a FIU. Návrh odstraňuje roztříštěnost a vytváří ucelený, funkční a evropsky kompatibilní rámec, včetně institucionálních záruk (nezávislost FIU, mlčenlivost, ochrana údajů, zmocněnec, pověřenec, parlamentní dohled).
4. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii.
Navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s právem EU a reflektuje závazky vyplývající z členství ČR v EU v oblasti AML/CFT. Návrh zákona o FAÚ je koncipován tak, aby zajistil institucionální a procesní rámec pro plnění povinností vyplývajících z nového evropského AML balíčku, který tvoří:
▶ AMLR, které stanoví jednotná pravidla pro povinné osoby, transparentnost skutečných majitelů, omezení anonymních nástrojů a harmonizaci postupů v celé EU. Toto nařízení je přímo použitelné a vyžaduje, aby členské státy zajistily efektivní dohled a kontrolu nad jeho plněním,
▶ AMLD6, která ukládá členským státům povinnost vytvořit podmínky pro fungování finančních zpravodajských jednotek (FIU), centrálních registrů účtů, mechanismů spolupráce mezi orgány a přístup k informacím pro účely AML/CFT a
▶ AMLAR, které zřizuje AMLA, evropský orgán pro boj proti praní peněz a financování terorismu, který bude koordinovat dohled nad povinnými osobami a spolupráci mezi FIU,
a také povinností vyplývajících z
▶ nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1113 ze dne 31. května 2023 o informacích doprovázejících převody peněžních prostředků a některých kryptoaktiv a o změně směrnice (EU) 2015/849 (dále jen „TFR“), které harmonizuje pravidla pro informace doprovázející převody finančních prostředků a kryptoaktiv, čímž zajišťuje sledovatelnost transakcí v rámci EU a
▶ nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1672 ze dne 23. října 2018 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Unie nebo ji opouštějící a o zrušení nařízení (ES) č. 1889/2005 (dále jen „nařízení 2018/1672“), které doplňuje AML rámec v oblasti pohybu hotovosti přes hranice.
FAÚ bude plnit funkci FIU podle požadavků AMLD6 a bude klíčovým článkem propojujícím ČR s AMLA.
Mezi hlavní činnosti FAÚ bude patřit:
▶ analytická činnost FAÚ, kdy FIU bude shromažďovat, analyzovat a vyhodnocovat oznámení podezřelých obchodů od povinných osob a dalších zdrojů, včetně dat z centrálních registrů účtů,
▶ mezinárodní spolupráce, kdy FIU bude zapojena do sítě FIU.net a bude sdílet informace s FIU ostatních členských států a s AMLA, čímž zajistí rychlou výměnu dat a koordinaci vyšetřování,
▶ přístup k informacím, kdy FAÚ bude mít zajištěn přístup k centrálním registrům účtů, evidencím skutečných majitelů a dalším databázím, jak vyžaduje AMLD6,
▶ kontrola hotovosti, kdy FAÚ bude příjemcem informací od orgánů celní správy vzešlých z provádění kontrol hotovosti podle nařízení 2018/1672 a informací od orgánů celní správy a Policie ČR vzešlých z provádění vnitrounijních kontrol hotovosti podle § 141 a 142 zákona EOS.
Judikatura Soudního dvora EU se dosud nezabývala otázkami fungování FIU v širším kontextu jejich činnosti, včetně institucionální nezávislosti, rozsahu pravomocí, způsobu spolupráce s jinými orgány nebo přístupu k informacím. Dosavadní rozhodovací praxe se soustředila zejména na proporcionalitu opatření vyplývajících z právních předpisů EU v oblasti AML/CFT (např. přístup k údajům o skutečných majitelích ve věci C‑37/20 a C‑601/20), nikoli na organizační nebo funkční aspekty činnosti FIU.
Požadavky na nezávislost, autonomii a efektivní výkon činnosti FIU vyplývají přímo z právních předpisů EU, zejména z AMLD6 a z mezinárodních standardů (doporučení FATF č. 29 - zásady Egmontské skupiny). Tyto dokumenty stanoví, že FIU musí být schopny plnit své úkoly bez politického či administrativního vlivu, disponovat přístupem k relevantním informacím a účinně spolupracovat na mezinárodní úrovni. Návrh zákona o FAÚ tyto požadavky reflektuje a zajišťuje, aby FAÚ mohl vykonávat svou činnost v souladu s evropskými a mezinárodními standardy.
Návrh zákona o FAÚ respektuje zásady proporcionality, právní jistoty a ochrany základních práv, jak vyplývají z práva EU a judikatury Soudního dvora EU. Úprava nevyvolává potřebu notifikace podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti, neboť jde o organizační a kompetenční vymezení činnosti FAÚ v rámci již implementovaného evropského právního rámce. Lze konstatovat, že navržená úprava není v rozporu s Úmluvou o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat (vyhlášené pod č. 115/2001 Sb. m. s.), ani s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů, dále jen „GDPR“).
5. Zhodnocení souladu návrhu právního předpisu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.
Navrhovaná právní úprava je v souladu s mezinárodními závazky ČR v oblasti AML/CFT a boje proti financování šíření zbraní hromadného ničení (dále jen „CPF“). Tyto závazky vyplývají zejména z následujících smluv.
5.1 Úmluvy OSN
5.1.1 Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (United Nations Convention against Transnational Organized Crime, Palermo, 15. listopadu 2000, č. 75/2013 Sb. m. s.)
Z hlediska věcné působnosti dopadá tato úmluva přímo na oblast upravenou návrhem zákona, neboť navazuje na požadavek, aby státy kriminalizovaly praní peněz, vytvořily účinný systém preventivních opatření a zajistily možnost identifikace, zajištění a konfiskace výnosů z trestné činnosti. Návrh zákona tyto povinnosti promítá do národní roviny prostřednictvím jasně vymezených povinností povinných osob a zřízení efektivního mechanismu dohledu a oznamování.
Návrh zákona sleduje legitimní cíl ochrany finančního systému a integrity hospodářských vztahů. Zásahy do práv a svobod (např. při získávání informací nebo zásahů do majetku) jsou vymezeny zákonem, předvídatelné a přezkoumatelné soudem. Zákon obsahuje záruky proti svévoli v podobě časového omezení každého zásahu, možnosti soudního přezkumu a povinnosti minimalizace zásahu. Tyto mechanismy zajišťují proporcionalitu vůči sledovanému cíli, který je plně v souladu s legitimním účelem sledovaným Úmluvou.
Návrh zákona zároveň naplňuje pozitivní závazek státu vytvořit systém, který efektivně brání využívání finančního sektoru k trestné činnosti, a poskytuje dotčeným osobám přístup k účinným prostředkům nápravy prostřednictvím správního soudnictví.
5.1.2 Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu (International Convention for the Suppression of the Financing of Terrorism, New York, 9. prosince 1999, č. 18/2002 Sb. m. s.)
Návrh zákona plní požadavky této úmluvy, která ukládá povinnost zavést postupy, které kriminalizují financování teroristických činů, zavést preventivní opatření a umožnit zajištění finančních prostředků určených k teroristickým účelům. Právní úprava dává především FIU pravomoc vyhodnocovat zjištěné podezřelé transakce, přičemž postup je zákonem přesně upraven a vázán přezkoumatelnými podmínkami. Zásah do majetkových práv spočívající v blokaci či zajištění prostředků je přiměřený, časově omezený a sleduje legitimní cíl ochrany národní a mezinárodní bezpečnosti. Právní úprava je předvídatelná a obsahuje dostatečné procesní záruky – zejména možnost přezkumu rozhodnutí, povinnost oznámit dotčené osobě uložené opatření a mechanismus kontroly proporcionality zásahu. Tím je zajištěna rovnováha mezi ochranou práv jednotlivce a veřejným zájmem na potírání financování terorismu.
Návrh zákona současně naplňuje rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1267 (1999), 1373 (2001) a navazující a tím plní mezinárodní závazek ČR zamezit přístupu teroristických subjektů k finančním prostředkům.
5.1.3 Úmluva OSN proti korupci (United Nations Convention against Corruption, New York, 31. října 2003, č. 95/2014 Sb. m. s.)
Úmluva ukládá státům povinnost přijmout opatření k prevenci a odhalování praní výnosů z korupčních trestných činů, včetně zajištění efektivní finanční kontroly. Zákon těmto požadavkům vyhovuje jak věcně, tak institucionálně. Předvídatelnost právní úpravy zajišťuje jasné vymezení rozsahu oznamovací povinnosti i dalších postupů FIU. Návrh je koncipován tak, aby nedocházelo k neodůvodněným zásahům do práv jednotlivce a aby každé opatření bylo vázáno na konkrétní riziko či podezření.
Z hlediska proporcionality návrh zákona přiměřeně vyvažuje ochranu veřejného zájmu na potírání korupce a ochranu individuálních práv, přičemž dotčeným osobám zaručuje účinné prostředky obrany prostřednictvím správních a soudních řízení.
5.2 Úmluvy Rady Evropy
5.2.1 Úmluva o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu a o financování terorismu (Council of Europe Convention on Laundering, Search, Seizure and Confiscation of the Proceeds from Crime and on the Financing of Terrorism, ETS č. 198, Varšava, 16. května 2005, č. 33/2017 Sb. m. s.)
Návrh zákona plně naplňuje požadavky této úmluvy, zejména v oblasti preventivních opatření a spolupráce mezi finančními zpravodajskými jednotkami. Působnost návrhu pokrývá situace, na které se úmluva vztahuje, a stanoví národní mechanismy pro oznamování podezřelých obchodů a uchovávání informací a navazující postupy pro zajištění výnosů z trestné činnosti.
Zásahy do práv osob (např. v podobě výkaznictví či statistických zjišťování) jsou stanoveny zákonem, sledují legitimní cíl a jsou nezbytné v demokratické společnosti. Předvídatelnost úpravy zajišťuje jasná procesní struktura, přezkoumatelnost rozhodnutí a možnost obrany před soudem. Návrh zákona tak respektuje jak negativní závazky státu (zdržet se svévolných zásahů), tak pozitivní závazky (zajištění efektivní ekonomické ochrany státu).
5.2.2 Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms, ETS č. 5, Řím, 4. listopadu 1950, č. 209/1992 Sb.)
Z hlediska této úmluvy návrh zákona obstojí zejména ve vztahu k právu na soukromý a rodinný život (čl. 8) a právu na spravedlivý proces (čl. 6). Navrhovaná právní úprava stanoví, že zásahy do práv jednotlivce mohou být prováděny pouze na základě zákona, v nezbytném rozsahu a za účelem ochrany veřejného pořádku, bezpečnosti a práv druhých, a to na pozadí ekonomické ochrany státu.
Z hlediska proporcionality a testu nezbytnosti jsou stanovená opatření přiměřená sledovanému cíli a respektují zásady demokratického právního státu.
5.3 Mezinárodní standardy FATF
Návrh zákona odpovídá Mezinárodním standardům pro boj proti praní peněz, financování terorismu a šíření zbraní hromadného ničení (International Standards on Combating Money Laundering, the Financing of Terrorism and Proliferation – FATF Recommendations, 2023). Tyto standardy nejsou mezinárodní smlouvou ve smyslu čl. 10 Ústavy, nicméně představují závazný mezinárodní rámec, který členské státy přijaly jako součást plnění svých pozitivních závazků v oblasti AML/CFT.
Návrh zákona souladně s těmito požadavky implementuje princip přístupu založeného na riziku FIU jako součástí FAÚ. Úprava je transparentní, předvídatelná a vytváří dostatečné záruky proti svévoli, neboť všechny zásahy do práv subjektů jsou vázány na konkrétní rizika identifikovaná v rámci národního hodnocení rizik. Sleduje se legitimní cíl ekonomické ochrany státu.
5.4. Egmontská skupina FIU
Navrhovaná úprava posiluje institucionální zakotvení FAÚ, především s ohledem na činnosti FIU, čímž umožňuje plnění závazků vyplývajících z členství v Egmontské skupině, která zajišťuje rámec pro mezinárodní výměnu informací mezi finančními zpravodajskými jednotkami.
Návrh zákona o FAú naplňuje všechny relevantní závazky ČR vyplývající z ratifikovaných mezinárodních úmluv a mezinárodních standardů v oblasti AML/CFT. Jeho ustanovení jsou s těmito závazky plně slučitelná, sledují legitimní cíle uznávané mezinárodním právem, respektují princip proporcionality a poskytují dostatečné procesní záruky proti svévoli. Návrh zákona zároveň naplňuje pozitivní závazky státu zajistit efektivní prevenci a odhalování legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu v souladu s požadavky OSN, Rady Evropy a FATF.
Navrhovaná právní úprava žádným způsobem nemění pravidla mezinárodní spolupráce obsažená v těchto smlouvách a je s nimi plně slučitelná.
Návrh zákona o FAÚ je plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána.
6. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad návrhu právního předpisu na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty.
V souvislosti s přijetím návrhu zákona o FAÚ vzniknou náklady, které pramení z nového rámce evropského práva, který klade zvýšené požadavky na zajištění výkonu činností v AML/CFT oblasti oproti stávajícímu stavu.
AMLD6, AMLR a AMLAR výrazně rozšiřují agendy, které bude nutno vykonávat, a nezbytně si vyžádají dodatečné zdroje. Zejména půjde o interakci s AMLA a o výkon dozoru nad povinnými osobami. Povinnosti vyplývající z AMLD6 však narůstají i v oblasti FIU.
Odhadované personální požadavky k pokrytí nových agend představují celkový nárůst o desítky funkčních míst jak na straně FAÚ, tak na straně MF jakožto gesčního útvaru pro oblast AML/CFT, které podle nové úpravy bude metodicky vést a koordinovat výkon působnosti orgánů veřejné moci v této oblasti. Nárůst funkčních míst vychází z počtu sektorů výlučného dozoru FAÚ a dalších doplňujících povinností, jako např. tvorba sektorových rizik, spolupráce s AMLA a Evropskou komisí (dále jen „EK“), rozšíření statistického sledování apod. Rozdělení funkčních míst mezi FAÚ a MF bude dále řešeno v závislosti na rozdělení příslušných agend.
Většina agend bude muset být plně vykonávána k datu implementace, tedy k 10. 7. 2027, některé agendy (např. vyplývající z přijatých nařízení, či příprava metodik) však budou muset být vykonávány před tímto datem.
Navýšení počtu funkčních míst se navrhuje rozdělit na etapy. Celkové náklady jsou odhadovány na nižší desítky milionů Kč.
Návrh zákona o FAÚ předpokládá také pozitivní dopady na veřejné rozpočty, avšak s ohledem na korektiv správního uvážení při udělování peněžitých sankcí nelze v současné době tyto pozitivní dopady ani rámcově kvantifikovat.
Pokud jde o dohledovou agendu, bude FAÚ vykonávat působnost orgánu dozoru nad následujícími povinnými osobami z nefinančního sektoru:
▶ externí účetní,
▶ realitní makléři a zprostředkovatelé, dražebníci,
▶ osoby, jejichž předmětem podnikání je obchodování s nemovitými věcmi, při nákupu nebo prodeji nemovité věci,
▶ poskytovatelé služeb pro svěřenské fondy nebo pro obchodní společnosti,
▶ insolvenční správci a restrukturalizační správci,
▶ provozovatelé investiční migrace,
▶ nefinanční holdingové společnosti se smíšenou činností,
▶ poskytovatelé služeb souvisejících s virtuálním aktivem,
▶ osoby, které v rámci své podnikatelské činnosti vykupují dluhy nebo pohledávky nebo s nimi obchodují a které nejsou finanční institucí,
▶ fotbaloví agenti,
▶ profesionální fotbalové kluby.
V rámci výkonu dohledu plynou z AMLD6 následující nové požadavky:
▶ požadavky na výkon dohledu, který má být náležitý a účinný – povinnost mít dostatečné finanční, lidské a technické zdroje pro plnění konkrétních úkolů (čl. 37 AMLD6),
▶ nové aspekty výkonu dohledu a správního trestání dle požadavků AMLD6 a AMLAR (peněžité sankce, penále a široké spektrum nových správních opatření),
▶ kontrola splnění podmínky bezúhonnosti a kvalifikace u skutečných majitelů a členů vrcholného vedení u povinné osoby,
▶ příjem oznámení o přeshraničních operacích a kontrola v této oblasti,
▶ přesné požadavky na statistiky – rozšířený sběr dat, následně 1x ročně reporting AMLA a EK,
▶ tvorba sektorových hodnocení rizik,
▶ příprava metodik.
V rámci výkonu metodického řízení se jedná o tyto požadavky:
▶ sledování metodických pokynů a prováděcích předpisů vydaných AMLA a EK a jejich konsolidace s interní metodikou kontrolního oddělení,
▶ tvorba interní metodiky,
▶ tvorba metodiky pro povinné osoby,
▶ poskytování informací povinným osobám v souladu s čl. 39 AMLD6.
Pokud jde o oblast FIU, jde o následující agendy:
▶ nový reporting od povinných osob z finančního sektoru: hlášení nadlimitních transakcí v hotovosti nad 10 tis. EUR (začne od 07/2027),
▶ nový reporting od povinných osob z nefinančního sektoru: nadlimitní obchody s vybraným luxusním zbožím (začne od 07/2027),
▶ povinná účast na společných analytických týmech (pracovníci FAÚ se špičkovou znalostí anglického jazyka),
▶ povinnost zavést opatření zaručující důvěrnost a bezpečnost vyměňovaných informací v rámci společných analýz,
▶ přesné požadavky na statistiky – rozšířený sběr dat, následně 1x ročně reporting AMLA a EK,
▶ zajištění funkce zmocněnce pro dodržování a ochranu základních práv fyzických osob dotčených při výkonu působnosti,
▶ povinné vyslání delegáta FIU do AMLA.
Níže je přiložen soupis povinností vyplývajících z AMLD6, AMLR a AMLAR.
Článek AMLD6
Povinnost ČR (FAÚ)
Dopady, časový plán
Přístup k externím datovým zdrojům nutným pro zajištění agend – FIU, dohled, mezinárodní sankce.
Finanční zdroje – poplatky za přístupy
NOVÁ AGENDA:
Výkon dohledové činnosti nad novými povinnými osobami
Finanční oblast
1. Finanční holdingové společnosti
2. Smíšené finanční holdingové společnosti
3. Subjekty kolektivního investování
Nefinanční oblast
1. Provozovatelé investiční migrace
2. Nefinanční holdingové společnosti se smíšenou činností
3. Fotbaloví agenti
4. Profesionální fotbalové kluby
Povinnost musí být plněna od 1. 1. 2027 – vydání metodik, nastavení systému dohledu
Od 10. 7. 2027 – samotný výkon dohledu, reporting AMLA
Čl. 37, 52
NOVÁ AGENDA:
Výkon dohledové činnosti nad profesními komorami (5 komor: Česká advokátní komora, Notářská komora České republiky, Komora auditorů České republiky, Komora daňových poradců České republiky a Exekutorská komora České republiky)
Povinnost musí být plněna od 1. 1. 2027 – vydání metodik, nastavení systému dohledu
Od 10. 7. 2027 – samotný výkon dohledu, reporting AMLA
Čl. 9 odst. 2
NOVÁ AGENDA:
Přesné požadavky na statistiky – rozšířený sběr dat, následně 1x ročně reporting statistik AMLA a EK
a) Dohled – informace o jednotlivých sektorech povinných osob (velikost, význam, počty FO a PO, hospodářský význam)
b) Dohled – údaje o počtu opatření v oblasti dohledu, na místě i na dálku, uložené peněžité sankce a penále či správní opatření
c) Dohled – údaje o počtu a druhu porušení předpisů – povinnosti stanovené v AMLR.
d) Dohled – údaje o lidských zdrojích přidělených orgánům dozoru (jednotlivé sektory).
e) FIU – údaje o lidských zdrojích přidělených FIU
f) FIU a Mezinárodní sankce – údaje o lidských zdrojích přidělených pro uplatňování a vymáhání cílených finančních sankcí
Nutné dostatečné zdroje pro statistiky
Čl. 6 odst. 2
NOVÁ AGENDA:
členské státy zajistí, aby orgány dozoru přijaly nezbytná opatření, která osobám odsouzeným za praní peněz, relevantní predikativní trestné činy nebo financování terorismu nebo jejich společníkům zabrání v tom, aby získali profesní akreditaci, zastávali funkci ve vrcholném vedení nebo se stali skutečnými majiteli těchto povinných osob
Povinnost musí být plněna od 1. 1. 2027 – vydání metodik, nastavení systému dohledu
Od 10. 7. 2027 – samotný výkon dohledu
Čl. 19
NOVÁ AGENDA:
FIU musí mít úředníka pro otázky základních práv
Čl. 30 odst. 3
Povinnost zajistit, aby FIU při plnění svých úkolů spolupracovaly při používání nejmodernější technologie
Povinnost zajistit spolupráci AMLA při uplatňování jejích řešení (vyvinutých a spravovaných AMLA)
Technické dopady
Finanční dopady
Čl. 37
Částečně nová agenda:
Požadavky na výkon dohledu – náležitý a účinný – povinnost mít dostatečné finanční, lidské a technické zdroje
Plnění konkrétních úkolů (odst. 5 písm. a) až g))
Finanční dopady
Technické dopady
Čl. 39
NOVÁ AGENDA:
Poskytování informací povinným osobám
Čl. 40
NOVÁ AGENDA:
Dohled – Sektorové a individuální hodnocení rizik – Směřuje na jednotlivé sektory a v rámci nich pak na jednotlivé povinné osoby.
AMLA do 10. 07. 2026 stanoví dohledovým orgánům metodiku včetně referenčních hodnot pro klasifikaci rizikového profilu jednotlivých povinných osob v sektorech. Musíme mít nástroj k naplnění požadavku – individuální hodnocení rizik.
Technické zdroje Interní či externí (dle zkušeností z jiných ČS – proces k tvorbě vhodného nástroje trvá min. 2 roky)
Čl. 44 a 45
NOVÉ POŽADAVKY v oblasti Mezinárodní spolupráce
· Šetření a kontrola na základě žádosti ze zahraničí
· Povinné sdílení a výměna informací při přeshraničních činnostech
Lidské zdroje
Čl. 46, 47, 48, 49, 50
NOVÁ AGENDA pro finanční orgán dozoru:
Povinná spolupráce dohledového orgánu s AMLA a ČS
v rámci dohledu nad skupinami, při výkonu přeshraniční činnosti a při volném poskytování služeb
· Účast na kolegiích
· Výměna a sdílení informací
· Provádění šetření na žádost
NOVÁ AGENDA pro finanční orgán dozoru
Povinná spolupráce finančního orgánu dozoru se třetími zeměmi – kolegia (jednotlivé sektory)
NOVÁ AGENDA pro nefinanční orgán dozoru
Povinná spolupráce nefinančního orgánu dozoru – kolegia (jednotlivé sektory)
Technické dopady
Lidské zdroje
Článek AMLR
Povinnost ČR (FAÚ)
Dopady, časový plán
Přístup k externím datovým zdrojům nutným pro zajištění agend – FIU, dohled, mezinárodní sankce.
Finanční zdroje – poplatky za přístupy
NOVÁ AGENDA pro FIU:
Systém pro reporting povinných osob FAÚ – peněžní hotovost nad 10 tis. EUR (za měsíc)
Čl. 8
NOVÁ AGENDA pro dohled:
Příjem oznámení o přeshraničních operacích a kontrola v této oblasti
Povinné osoby, které chtějí poprvé vykonávat činnosti na území jiného ČS, oznámí orgánům dozoru
svého domovského ČS činnosti, které hodlají v tomto jiném ČS vykonávat.
Následuje povinné informování orgánů dozoru hostitelského státu (do 3 měsíců)
Lidské zdroje
Technické zdroje – nový mechanismus hlášení
Čl. 74
NOVÁ AGENDA pro FIU:
Reporting od povinných osob z nefinančního sektoru: obchody s vybraným luxusním zbožím pro nekomerční účely
Reporting transakcí klientů od povinných osob z finančního sektoru: pokud poskytují služby spojené s obchody s vybraným luxusním zbožím pro nekomerční účely (začne od 07/2027)
Finanční zdroje
Lidské zdroje
Technické zdroje – nový mechanismus hlášení
Čl. 80 odst. 4 písm. b)
NOVÁ AGENDA pro FIU:
Reporting od povinných osob z finančního sektoru: hotovost nad 10 tis. EUR (z průzkumu víme, že týdně půjde o desetitisíce transakcí)
Finanční zdroje
Lidské zdroje
Technické zdroje – nový mechanismus hlášení
Čl. 80 odst. 5
NOVÁ AGENDA pro dohled:
Zajištění postihu za porušení povinnosti dodržení hotovostního limitu
Lidské zdroje
Článek AMLAR
Povinnost ČR (FAÚ)
Zdroje
Čl. 6
NOVÁ AGENDA:
Komunikace s AMLA a poskytování informací na její vyžádání.
· Dohled: AMLA vyžaduje předložení informací nebo dokumentů, včetně statistických informací a informací o vnitřním postupu
· FIU: AMLA vyžaduje neoperativní údaje a analýzy
Lidské zdroje
Čl. 9
NOVÁ AGENDA pro dohled:
Do 1. prosince každého roku orgán dohledu reportuje AMLA informace o tematicky prováděných dohledových přezkumech
Čl. 11
NOVÁ AGENDA pro dohled:
Orgán dohledu předá AMLA alespoň tyto informace:
· Statistické informace o kategoriích a počtu povinných osob a o rizikových profilech
· Uplatněná správní opatření a uložené peněžité sankce včetně důvodů a související informace o činnostech a výsledcích dohledu.
· Veškerá doporučení a stanoviska týkající se rizik ML/FT
· Výsledky posouzení rizikových profilů povinných osob ve finančním sektoru Statistické informace o personálních a jiných zdrojích orgánů dozoru
Lidské zdroje
Technické zdroje (sběr dat k reportingu)
Čl. 15
NOVÁ AGENDA pro finanční orgán dozoru:
Orgán dozoru poskytuje AMLA veškeré informace pro plnění jeho úkolů AMLA a musí se řídit jeho pokyny (podílí se na přípravě a provádění veškerých úkonů AMLA v e vztahu k úkolu v § 5 odst. 2 písm. b)
Lidské zdroje
Čl. 16
NOVÁ AGENDA pro finanční orgán dozoru:
Společné dohledové týmy u vybraných povinných osob
· Povinná účast zaměstnance či zaměstnanců orgánu dozoru, které koordinuje AMLA
Lidské zdroje
Čl. 19
NOVÁ AGENDA pro finanční orgán dozoru:
Kontroly na místě prováděné AMLA – zaměstnanec orgánu dozoru musí poskytnout potřebnou aktivní pomoc AMLA. Má právo se kontroly účastnit
Lidské zdroje
Čl. 30
NOVÁ AGENDA pro finanční orgán dozoru:
AMLA provádí pravidelné hodnocení orgánu dozoru – vydá hodnotící zprávu z hlediska jeho činností, posuzuje plnění jeho úkolů a jeho zdroje
Finanční orgán dozoru musí splnit následná opatření, která mu jsou v reakci na zprávu AMLA uložena
Lidské zdroje
Případně finanční a technické zdroje pro zajištění nápravy
Čl. 32
NOVÁ AGENDA pro finanční orgán dozoru:
AMLA může orgán požádat o vyšetření případu porušení právních předpisů EU a zvážit uložení sankcí. Nutno řešit do 10 dnů
Lidské zdroje
Schopnost vedení kontrol a správních řízení
Čl. 34
NOVÁ AGENDA – Selhání finančního orgánu dozoru:
AMLA s ním zahájí šetření – orgán dozoru musí neprodleně poskytnout veškeré informace, které si AMLA vyžádá
AMLA vydá doporučení k nápravě – orgán dozoru musí do 10 dnů vyrozumět AMLA o opatřeních, která přijal či přijme. Soulad musí být zajištěn do 1 měsíce
Pokud se tak nestane, vstupuje do toho EK, která uloží finančnímu orgánu dozoru přijetí opatření zajišťující soulad s právem EU
Lidské zdroje
Případně finanční a technické zdroje pro zajištění nápravy (do 1 měsíce)
Čl. 35
NOVÁ AGENDA pro nefinanční orgán dozoru:
AMLA provádí pravidelné vzájemné hodnocení orgánu dozoru – vydá hodnotící zprávu z hlediska jeho činností, posuzuje plnění jeho úkolů a jeho lidské, finanční a technické zdroje
Lidské zdroje
Čl. 37
NOVÁ AGENDA – Selhání nefinančního orgánu dozoru či orgánu vykonávajícímu dohled nad orgány stavovské samosprávy:
AMLA s ním zahájí šetření – orgán dozoru musí neprodleně poskytnout veškeré informace, které si AMLA vyžádá
AMLA vydá doporučení k nápravě – orgán dozoru musí do 10 dnů vyrozumět AMLA o opatřeních, která přijal či přijme. Souladu musí být zajištěn do 1 měsíce
Pokud není, AMLA vydá varování
Lidské zdroje
Případně finanční a technické zdroje pro zajištění nápravy (do 1 měsíce)
Čl. 40, 41,42
NOVÁ AGENDA pro FIU:
Společné analýzy v rámci FIUs
Lidské zdroje
Čl. 44
NOVÁ AGENDA pro FIU:
Delegáti vnitrostátních FIU
Zaměstnanec vyslán do AMLA na 3 roky (stejné osobě je možné 1x prodloužit mandát)
Lidské zdroje
Čl. 48
NOVÁ AGENDA pro FIU:
AMLA provádí pravidelné vzájemné hodnocení FIUs – vydá hodnotící zprávu
Čl. 49–54
NOVÁ AGENDA pro FIU, dohledové orgány:
AMLA vydává prováděcí předpisy (RTS) a obecné pokyny a doporučení
FIU a dohledové orgány jsou u vzniku těchto předpisů a mají povinnost vynaložit veškeré úsilí se jimi řídit – nutno na vnitrostátní úrovni zajistit mechanismus pro komunikaci a edukaci
Lidské zdroje
7. Odůvodnění případného návrhu, aby navrhovaná právní úprava nabyla účinnosti k jinému dni než k 1. lednu nebo k 1. červenci kalendářního roku.
Datum nabytí účinnosti odpovídá nabytí účinnosti požadovanému právem EU.
8. Odůvodnění jednotlivých ustanovení návrhu právního předpisu; odůvodnění obsahuje vysvětlení jejich účelu a nezbytnosti, popis právních norem v nich obsažených a z nich vyplývajících práv a povinností.
Návrh zákona o FAÚ především zapracovává změny v evropském právu, jejichž přenesení do právního řádu ČR je nezbytné. V současnosti je oblast AML/CFT upravena na úrovni EU prostřednictvím směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES, směrnice Komise 2006/70/ES ze dne 1. srpna 2006, kterou se stanoví prováděcí opatření ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES, pokud se jedná o definici politicky exponovaných osob a technická kritéria pro zjednodušené postupy hloubkové kontroly klienta a pro výjimku na základě finanční činnosti vykonávané příležitostně nebo ve velmi omezené míře, nařízení 2018/1672, TFR a informační směrnice. Tyto předpisy jsou implementovány a adaptovány AML zákonem, zákonem č. 300/2016 Sb., o centrální evidenci účtů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZCEÚ“), a zákonem č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZESM“). Vztah k tuzemskému právu je upraven na diagramu 1.
Diagram 1
Nová právní úprava EU pak kromě AMLAR a AMLR zakládá též pravomoc EK vydávat prováděcí nařízení (Regulatorní technické standardy či zkráceně „RTS“), které jsou přímo použitelné a pravomoc AMLA vydávat pokyny a doporučení. Po přijetí návrhu zákona se očekávají vztahy tak, jak jsou ilustrovány na diagramu 2.
Diagram 2
Odůvodnění jednotlivých ustanovení návrhu zákona o FAÚ a vysvětlení jejich účelu a nezbytnosti je uvedeno ve zvláštní části důvodové zprávy.
9. Informace dle zákona o regulaci lobbování
V souvislosti s přípravou návrhu zákona nedošlo k lobbování podle zákona o regulaci lobbování.
10. Zhodnocení, zda návrh právního předpisu neobsahuje ustanovení, které by bylo svou povahou technickým předpisem podle právního předpisu upravujícího technické požadavky na výrobky, a informace o splnění oznamovací povinnosti podle tohoto právního předpisu.
Návrh neobsahuje ustanovení, která by svou povahou byla technickým předpisem ve smyslu § 3 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
11. Informace o konzultaci návrhu právního předpisu s Evropskou centrální bankou a výsledku konzultace, podléhá-li návrh právního předpisu takové konzultaci.
Návrh nepodléhá konzultaci s Evropskou centrální bankou.
12. Předpokládaný dopad návrhu právního předpisu, zejména.
12.1 Dopad na práva a povinnosti fyzických a právnických osob.
Navrhovaná právní úprava má dopad hlavně na povinnosti fyzických a právnických osob, a to ve smyslu povinností, které zákon o FAÚ ukládá povinným osobám a zaměstnancům FAÚ.
12.2 Dopad na podnikatelské prostředí České republiky.
Navrhovaná právní úprava může mít pozitivní dopad na podnikatelské prostředí.
12.3 Zhodnocení, zda návrhem právního předpisu není zakládána veřejná podpora.
Navrhovanou právní úpravou není zakládána veřejná podpora.
12.4 Sociální dopad, včetně dopadu na specifické skupiny obyvatel, především na osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.
Navrhovaná právní úprava nemá dopady na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny.
12.5 Dopad na rovnost mužů a žen, upravuje-li návrh právního předpisu postavení fyzických osob nebo se tohoto postavení dotýká.
Navrhovaná právní úprava nemá dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.
12.6 Dopad na životní prostředí.
Navrhovaná právní úprava nemá dopad na životní prostředí.
12.7 Dopad na ochranu práv dětí.
Navrhovaná právní úprava nemá dopad na ochranu práv dětí.
12.8 Zhodnocení dopadů na rodiny, zejména s ohledem na plnění funkcí rodiny
Navrhovaná právní úprava nemá dopady na rodiny.
12.9 Územní dopady, včetně dopadů na územní samosprávné celky.
Navrhovaná právní úprava nemá dopad na území ani územní samosprávné celky.
12.10 Dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
Navrhovaná právní úprava nemá dopad na bezpečnost nebo obranu státu.
12.11 Dopad ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů.
V této části je zpracováno posouzení vlivu na ochranu osobních údajů ve vztahu k předloženému návrhu zákona o FAÚ, který adaptuje a implementuje tzv. AML balíček. Návrhem samostatného zákona o FAÚ se současně sjednocuje úprava analytické činnosti FIU, správních kompetencí FAÚ v oblasti mezinárodních sankcí a navazujících provozně‑technických institutů.
Právní úprava v oblasti prevence praní peněz a financování terorismu ukládá FAÚ, povinným osobám a dozorovým orgánům povinnosti spojené se shromažďováním, uchováváním a předáváním osobních údajů.
Tato část uvádí důvody zákonem předpokládaného zpracování osobních údajů, zabývá se určením správce osobních údajů a stanovením účelu a rozsahu jejich zpracování. Dále je vyhodnocena rizikovost zpracování ve vztahu k dopadům na ochranu osobních údajů a posouzena nezbytnost a přiměřenost operací zpracování ve vztahu k vymezenému účelu zpracování osobních údajů. Tato část se také zabývá stanovením rizik v souvislosti se zpracováním osobních údajů a právy subjektu údajů.
Účel předpokládaného zpracování osobních údajů
Účelem zpracování osobních údajů je plnění zákonných povinností vyplývajících z působnosti úřadu. Jedná se o finanční zpravodajskou působnost, správní činnost v oblasti provádění mezinárodních sankcí v rozsahu stanoveném zákonem upravujícím provádění mezinárodních sankcí a správní činnost v oblasti ekonomické ochrany státu v rozsahu stanoveném zákonem o ekonomické ochraně státu.
Tento účel je stanoven právními předpisy a je v souladu s článkem 6 odst. 1 písm. c) a e) GDPR (plnění právní povinnosti, plnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu).
Určení správce osobních údajů
Před přijetím návrhu zákona o FAÚ je správcem osobních údajů shromážděných při své činnosti FAÚ. Tato situace zůstane nezměněna i po přijetí návrhu. Návrh zákona o FAÚ v tomto ohledu představuje pouze sjednocení dosud roztříštěné právní úpravy kompetencí FAÚ a finanční analytické činnosti.
Předpokládaný rozsah zpracování osobních údajů
▶ příjem osobních údajů obsažených v oznámení podezřelé transakce podle článku 69 AMLR FAÚ,
▶ příjem osobních údajů obsažených v oznámení podle článku 74 a 80 odst. 4 AMLR FAÚ,
▶ příjem osobních údajů obsažených v informaci získané v souvislosti s převozy peněžní hotovosti a s omezením velkých hotovostních plateb,
▶ příjem osobních údajů obsažených v informaci oznámené orgánem dozoru, podle zákona EOS FAÚ,
▶ příjem osobních údajů obsažených v jiné informaci vztahující se k ekonomické ochraně ČR poskytnuté FAÚ,
▶ zpracování osobních údajů v rámci operativní finanční analýzy,
▶ zpracování osobních údajů v rámci poskytnutí informací na žádost orgánu činného v trestním řízení (dále jen „OČTŘ“) nebo zpravodajských služeb ČR,
▶ zpracování osobních údajů v rámci provádění strategické finanční analýzy,
▶ zpracování osobních údajů v rámci spolupráce s FIU z jiného členského státu EU nebo s orgánem s obdobnou věcnou působností z jiného než členského státu EU, mezinárodní organizací s působností ve strategické oblasti podle zákona EOS, OČTŘ, AMLA a zpravodajskými službami ČR,
▶ zpracování osobních údajů v rámci předávání výsledku operativní finanční analýzy a předání informace příslušnému orgánu veřejné moci, pokud může být významná pro jeho činnost.
Pro naplnění stanoveného účelu je možné zpracovávat osobní údaje klientů povinných osob a osob s nimi spojených zejména v následujících kategoriích:
▶ identifikační
▷ všechna jména a příjmení,
▷ rodné číslo, a nebylo-li přiděleno, datum narození a pohlaví,
▷ místo narození,
▷ trvalý nebo jiný pobyt,
▷ státní občanství,
▷ číslo a druh identifikačního dokladu,
▷ u podnikající fyzické osoby,
‒ obchodní firma, odlišující dodatek nebo další označení,
‒ sídlo,
‒ identifikační číslo osoby,
▶ popisné – údaje o obchodech a obchodních vztazích s klientem v rozsahu odpovídajícím stávajícím povinnostem kontroly klienta.
Pro naplnění shora uvedeného účelu zpracování osobních údajů může v některých případech výkonu zákonem uložené působnosti FAÚ docházet ke zpracování zvláštních kategorií osobních údajů ve smyslu čl. 9 GDPR. Lze předpokládat, že se bude jednat o případy, kdy údaje byly získány při výkonu působnosti FAÚ v oblasti provádění mezinárodních sankcí (např. členství fyzické osoby v teroristické organizaci) na základě zákona upravujícího provádění mezinárodních sankcí. Způsob zpracování údajů je vymezen v navrhované zákonné úpravě. Osoby zpracovávající předmětné údaje jsou vázány povinností mlčenlivosti zaměstnance FAÚ, která je součástí návrhu.
Posouzení nezbytnosti a přiměřenosti operací zpracování ve vztahu k vymezenému účelu zpracování osobních údajů
Navrhované řešení respektuje zásadu proporcionality. Údaje jsou zpracovávány pouze v nezbytném rozsahu, po dobu stanovenou právní úpravou a výhradně pro účely AML. Zpracovávány jsou pouze údaje nezbytné pro naplnění zákonného účelu. Zásah do práva na soukromí je ospravedlnitelný převažujícím veřejným zájmem na ochraně integrity finančního systému, prevenci trestné činnosti a ochraně bezpečnosti státu.
Stanovení rizik v souvislosti se zpracováním osobních údajů
Velký objem zpracovávaných údajů zvyšuje riziko jejich neoprávněného přístupu, zneužití či úniku. Tato rizika jsou však zmírněna uložením povinností FAÚ, povinným osobám a orgánům dozoru přijmout odpovídající technická a organizační bezpečnostní opatření podle GDPR a zákona o zpracování osobních údajů. Údaje získané v souvislosti s výkonem působnosti FAÚ jsou dále chráněny zákonem uloženou mlčenlivostí. Povinnost mlčenlivosti nezaniká ani poté, co se osoba přestane podílet na výkonu činnosti úřadu.
Práva subjektů údajů
Subjekty údajů mají v souladu s GDPR mnoho práv, např. právo na informace, právo na opravu, právo podat stížnost a jiné. Navrhovaná úprava tato práva respektuje, avšak některá z nich jsou zákonem omezená v nezbytném rozsahu, aby byl naplněn veřejný zájem na prevenci kriminality.
Návrhem zákona daná omezení práv subjektů údajů se vztahují především na omezení ve vztahu k některým aspektům práva na informování o zpracování osobních údajů, práva na opravu nebo výmaz osobního údaje, práva na přístup ke zpracovávaným osobních údajům, práva nebýt předmětem automatizovaného individuálního rozhodování včetně profilování a práva podat námitku proti zpracování osobních údajů. Tato omezení se uplatní pouze v rozsahu stanoveném návrhem zákona, a to v případech, kdy by výkonem předmětného práva subjektu došlo k ohrožení zákonného účelu zpracování osobních údajů.
Závěrečné zhodnocení
Navrhovaná právní úprava v oblasti AML/CFT ukládá FAÚ, povinným osobám a dozorovým orgánům povinnosti spojené se shromažďováním, uchováváním a předáváním osobních údajů.
Navrhované řešení má dopad na zpracování osobních údajů, nicméně tento zásah je nezbytný, zákonný a přiměřený sledovanému cíli. Přijatá opatření zajišťují soulad s GDPR a minimalizují rizika pro soukromí fyzických osob. Ochrana osobních údajů zůstává zachována prostřednictvím přísně stanovených pravidel zpracování a povinností zavádět odpovídající bezpečnostní opatření.
13. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy
Budování přednostně digitálních služeb (princip digital by default)
Navržená právní úprava nepředepisuje konkrétní podobu „služeb“ spojených s postupy podle zákona o FAÚ.
Maximální opakovatelnost a znovupoužitelnost údajů a služeb (princip only once)
Návrh zákona se týká oblasti prevence legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, a proto jsou FAÚ získané informace chráněny povinností zachovávat mlčenlivost. K významu zásady zachování mlčenlivosti lze uvést, že existuje zákonná garance toho, že s informacemi poskytnutými povinnými osobami bude nakládáno jako s důvěrnými a zásadně nezveřejnitelnými.
Budování služeb přístupných a použitelných pro všechny, včetně osob se zdravotním postižením (princip governance accessibility)
Tato zásada není návrhem zákona upravena, právní úprava se řídí obecnými právními předpisy upravujícími tuto problematiku.
Sdílené služby veřejné správy
Tato zásada není návrhem zákona upravena, právní úprava se řídí obecnými právními předpisy upravující tuto problematiku.
Konsolidace a propojování informačních systémů veřejné správy
Návrh zákona nestanoví, jakým způsobem má FAÚ zajistit to, aby jím poskytované služby řádně fungovaly. Návrh zákona tedy nijak neupravuje topologie informačních systémů ani jejich komponenty.
Mezinárodní interoperabilita – budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru
Návrh zákona neupravuje budování služeb propojitelných a využitelných v evropském prostoru.
Ochrana osobních údajů v míře umožňující kvalitní služby (princip nařízení o ochraně osobních údajů)
Návrh zákona je plně v souladu s touto zásadou. Návrh zákona jde nad rámec základní ochrany osobních údajů stanovených zákonem o zpracování osobních údajů a upravuje povinnost zachovávat mlčenlivost.
Otevřenost a transparentnost včetně otevřených dat a služeb (princip open government)
Návrh zákona sám o sobě nikterak neomezuje otevřenost a transparentnost.
Technologická neutralita
Zákon neomezuje technické ani technologické prostředky, které mohou využívat dotčené subjekty. Volba technického řešení je na samotných subjektech.
Uživatelská přívětivost
Návrh zákona nepředpokládá v této oblasti odchylky od obecné právní úpravy.
II. Zvláštní část
K části první
Část první návrhu zákona o FAÚ vymezuje účel zákona a zakládá jeho vztah k právnímu řádu ČR a k právu EU. Zákon o FAú zapracovává příslušné předpisy EU, zejména směrnici AMLD6, a navazuje na přímo použitelné předpisy, jako je AMLR a AMLAR. Zároveň upravuje postavení a činnost FAÚ jako orgánu státní správy, který plní také úkoly FIU.
Zásadním důvodem pro přijetí samostatného zákona o FAÚ je nevhodnost dosavadní právní úpravy, která je roztříštěná a neodpovídá požadavkům na funkční, nezávislou a odborně vybavenou FIU. Stávající úprava v rámci stávajícího AML zákona je nedostatečná, neboť organizační aspekty FAÚ jsou upraveny pouze rámcově, bez jasného vymezení jeho působnosti, struktury a vztahu k jiným orgánům.
Navíc je činnost FAÚ upravena ve více právních předpisech, zejména ve stávajícím AML zákoně a zákoně č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon PMS“), což vede k roztříštěnosti právního rámce a snižuje právní jistotu. Tato roztříštěnost je v rozporu s požadavky evropské legislativy, která klade důraz na jasné vymezení působnosti FIU, její nezávislost a schopnost koordinovaně působit v oblasti AML/CFT i v oblasti mezinárodních sankcí. Vzhledem k tomu, že činnost FIU přesahuje rámec AML/CFT a zahrnuje i oblast mezinárodních sankcí, je nezbytné, aby byla upravena samostatným právním předpisem. Zákon o FAÚ tak představuje systematické, jednotné a transparentní řešení, které odpovídá požadavkům evropské legislativy, posiluje institucionální postavení FIU a zajišťuje právní jistotu pro všechny subjekty, které s FAÚ a FIU spolupracují nebo jsou jejich činností dotčeny postavení
K § 1
Navrhované ustanovení § 1 vymezuje účel zákona, kterým je transpozice a provedení příslušných předpisů EU, zejména AMLD6, a navázání na přímo použitelné předpisy EU, jako je AMLR a AMLAR. Zákon upravuje postavení a činnost FAÚ jako orgánu státní správy, který plní úkoly FIU ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 44 písm. a) AMLD6, a současně upravuje některá opatření, která sice nevyplývají přímo z právních předpisů EU, ale posilují postupy pro ekonomickou ochranu státu (např. doporučení č. 29 FATF).
Ustanovení je koncipováno tak, aby bylo v souladu s požadavky čl. 19 odst. 1 AMLD6, který členským státům ukládá povinnost zřídit FIU takovým způsobem, aby byla zajištěna její nezávislost a současně byla jasně vymezena její působnost.
Dosavadní AML zákon v § 30c odst. 1 pouze obecně stanoví, že FAÚ je správním úřadem, který plní úkoly FIU, což je v kontextu evropské AML úpravy již zcela nedostatečné, a proto návrh zákona o FAÚ precizuje účel zákona a výslovně deklaruje jeho vztah k evropské legislativě, čímž zajišťuje vyšší právní jistotu a transparentnost.
Úkolem FAÚ by měla být i nadále ekonomická ochrana státu, to znamená nejen zaměření na ochranu ekonomického a globálního finančního systému.
K § 2
Navrhované ustanovení § 2 stanoví pravidla pro určení významu pojmů používaných v tomto zákoně. Cílem je zajistit jednotnou interpretaci pojmů v souladu s právem EU, zejména s AMLR. Tento postup je nezbytný pro zajištění právní jistoty a konzistence při aplikaci právních předpisů v oblasti AML/CFT.
Současně se vymezují pojmy, které nejsou upraveny AMLR, ale jsou relevantní pro tento zákon, a to s odkazem na jiný právní předpis (zákon EOS), aby byla zajištěna jednotnost právního řádu.
V rámci odstavce 1 se stanoví, že pojmy použité v zákoně mají význam podle AMLR, pokud zákon nestanoví jinak. Tím se zajišťuje přímá návaznost na evropskou úpravu a předchází se rozdílnému výkladu.
Odstavec 2 pak vymezuje některé pojmy, které nejsou upraveny v AMLR, ale jsou nezbytné pro aplikaci tohoto zákona, a to odkazem na definici provedenou zákonem EOS.
Tento postup zajišťuje jednotné vymezení pojmů napříč právním řádem a předchází duplicitám.
K části druhá
Část druhá návrhu zákona o FAÚ upravuje zřízení, postavení, organizační strukturu a základní personální požadavky na FAÚ. Tato část zákona představuje institucionální základ pro výkon působnosti FIU v ČR a reaguje na požadavky evropské legislativy, zejména na čl. 19 AMLD6.
Zásadním prvkem této části je zakotvení funkční nezávislosti FIU, která je zajištěna tím, že FAÚ je podřízen MF, avšak s výjimkou výkonu finanční zpravodajské působnosti, tedy případů, kdy vystupuje jako FIU. Tím se naplňuje požadavek na oddělení analytické činnosti FIU od politického nebo administrativního vlivu, jak to vyžaduje čl. 19 odst. 4 AMLD6.
Část druhá dále upravuje materiální, administrativní a finanční zajištění činnosti FAÚ, včetně rozpočtové vazby na kapitolu MF. Tím se naplňuje požadavek čl. 19 odst. 5 AMLD6, který stanoví, že FIU musí mít dostatečné finanční, technické a lidské zdroje pro výkon své činnosti.
Zákon rovněž upravuje postavení ředitele FAÚ a jeho zástupce včetně nezávislosti FIU. Nově se zavádějí zvláštní požadavky na ředitele FAÚ, jeho zástupce a zaměstnance FIU, zejména zákaz členství v politických stranách a požadavek na bezúhonnost, který se vztahuje na orgány dozoru podle zákona EOS. Tím se posiluje důvěryhodnost a integrita personálního zajištění FIU a vedení FAÚ.
Oproti dosavadní právní úpravě, která upravovala postavení FAÚ v AML zákoně pouze rámcově, návrh zákona o FAÚ přináší systematické, přesné a transparentní vymezení organizačního a personálního rámce FAÚ. Tím se zajišťuje vyšší právní jistota, kompatibilita s evropskou legislativou a posílení institucionální kapacity především s ohledem na FIU.
K § 3
Ustanovení § 3 zakládá FAÚ jako správní úřad s celostátní působností se sídlem v Praze. FAÚ je podřízen MF jako ústřednímu orgánu státní správy pro oblast činnosti zaměřené proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a pro oblast vnitrostátní koordinace při uplatňování mezinárodních sankcí za účelem udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany základních lidských práv a boje proti terorismu, s výjimkou výkonu finanční zpravodajské působnosti, tedy případů, kdy FAÚ vystupuje jako FIU, čímž se zajišťuje její funkční nezávislost v souladu s čl. 19 odst. 4 AMLD6. Oproti dosavadní právní úpravě, kdy § 30c AML zákona obdobně stanoví, že FAÚ je správní úřad podřízený MF, návrh zákona o FAÚ výslovně vylučuje podřízenost MF při výkonu finanční zpravodajské působnosti, čímž naplňuje výše uvedený požadavek čl. 19 odst. 4 AMLD6.
FAÚ je organizační složkou státu, a to v návaznosti na ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Příjmy a výdaje FAÚ jsou součástí rozpočtové kapitoly MF.
K § 4
Ustanovení § 4 upravuje postavení ředitele FAÚ jako vedoucího služebního úřadu podle zákona o státní službě. Vedoucí služebního úřadu řídí činnosti související se zajišťováním organizačních věcí služby, správy služebních vztahů, odměňování státních zaměstnanců a plní úkoly související s pracovněprávními vztahy zaměstnanců. Vedoucí služebního úřadu zpracuje a naplňuje strategii trvalého rozvoje služebního úřadu, což bude promítat požadavek čl. 19 odst. 5 AMLD6 na dostatečné finanční, technické a lidské zdroje pro výkon své činnosti FIU. Ředitele FAÚ jmenuje ministr financí na dobu 5 let na základě výběrového řízení. Tohoto výběrového řízení se může zúčastnit osoba, která v uplynulých 15 letech vykonávala nejméně po dobu 4 let činnosti podle § 5 zákona o státní službě nebo činnosti obdobné, z toho nejméně po dobu 3 let ve vedoucí funkci nebo jako člen statutárního orgánu právnické osoby.
Ředitel FAÚ ze svých přímo podřízených představených určí jednoho, který je jeho zástupcem. Zástupce ředitele zastupuje ředitele FAÚ v plném rozsahu jeho řídicí činnosti, pokud představený rozsah zastupování neomezí. V době nepřítomnosti představeného jej zástupce zastupuje v plném rozsahu jeho řídicí činnosti. Zástupcem ředitele může být pouze státní zaměstnanec splňující požadavky na osobu, která se může podle zákona o státní službě účastnit výběrového řízení na ředitele FAÚ, čímž je posilována odborná způsobilost vedení FAÚ včetně FIU a současně se naplňují požadavky čl. 19 odst. 4 AMLD6.
K § 5
Zaměstnancem ve FAÚ může být státní zaměstnanec podle zákona o státní službě a zaměstnanec podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení pak stanoví, že ředitel FAÚ, jeho zástupce a zaměstnanec zařazený ve FIU nesmí být členem politické strany nebo politického hnutí, čímž se posiluje nezávislost FIU (vizte čl. 19 odst. 4 AMLD6). Oproti AML zákonu se jedná o zcela nové omezení, neboť doposud se aplikovalo pouze omezení ve vztahu k představenému služebního úřadu podle zákona o státní službě a jeho zástupci (představený nesmí po dobu trvání služebního poměru vykonávat žádnou funkci v politické straně nebo v politickém hnutí). V právním řádu ČR se nejedná o omezení, které v daném rozsahu není dosud vůči zaměstnancům upraveno (dané omezení je aplikováno např. vůči příslušníkům bezpečnostních sborů – vizte § 47 zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů).
Vzhledem ke skutečnosti, že jedním ze základních úkolů FAÚ je výkon správního dozoru nad vybranými povinnými osobami podle zákona EOS, který pro zaměstnance všech orgánů dozoru jednotně stanovuje požadavky na bezúhonnost, je vhodné, aby tyto požadavky plnil také zaměstnanec zařazený na FIU, a to i s ohledem na možnou prostupnost zaměstnanců mezi jednotlivými útvary FAÚ (respektive mezi FIU a správním dozorem).
Na zaměstnance ve FIU se tak navrhuje aplikovat požadavky na bezúhonnost, jak jsou upraveny pro orgány dozoru v zákoně EOS. Tím se naplňuje čl. 19 odst. 4 a 6 AMLD6, který požaduje, aby FIU byla chráněna před střetem zájmů a měla důvěryhodný personál.
Současně je nutno upozornit, že pokud nový uchazeč o zaměstnání ve FIU nebude dané požadavky plnit při žádosti o vstup do služebního poměru, bude se jednat o překážku vstupu. Vůči stávajícím zaměstnancům zařazeným na FIU bude zavedeno přechodné období (vizte § 59 odst. 3), v rámci kterého je stanoven čas na splnění daných požadavků.
K § 6
Ustanovení § 6 vymezuje základní oblasti působnosti FAÚ, a to ve třech liniích, kterými jsou
1. Finanční zpravodajská působnost,
2. Správní činnost v oblasti mezinárodních sankcí,
3. Správní činnost podle zákona EOS.
Toto ustanovení systematizuje a sjednocuje kompetence FAÚ, které byly dosud rozptýleny v různých právních předpisech, a současně reaguje na požadavky stanovené čl. 19 odst. 2 a 3 AMLD6.
1. Finanční zpravodajská působnost
Tato působnost vymezuje činnost FAÚ jako FIU, která je upravena podrobně v části třetí návrhu zákona (§ 8 a násl.). FIU vykonává analytickou, koordinační a informační činnost v oblasti AML/CFT a provádění mezinárodních sankcí. Daná úprava odpovídá požadavkům čl. 19 odst. 2 a 3 AMLD6, které vymezují úkoly FIU v oblasti přijímání, analýzy a předávání informací.
AML zákon v § 30c upravuje činnost FIU pouze obecně a čistě popisně, a to bez systematického členění. Oproti tomu návrh zákona o FAÚ činnost FIU vymezuje přesněji a jasně ji odděluje od ostatních správních činností vykonávaných FAÚ.
Finanční zpravodajská působnost je podrobně upravena v části třetí návrhu zákona o FAÚ (konkrétně v § 8 až § 33), přičemž zahrnuje zejména
· přijímání a zpracování oznámení podezřelých transakcí (§ 8),
· operativní a strategickou finanční analýzu (§ 9 a 10),
· vydávání pokynů k pozastavení transakcí, obchodních vztahů a sledování činností (§ 11až 15),
· vymezení situací, za jakých FIU neposkytuje informace (§ 16),
· výměnu informací s orgány ČR, EU a třetích zemí (§ 17až 31),
· společné analýzy s jinými FIU a AMLA (§ 31 a 33).
Tato část zákona naplňuje požadavky směrnice AMLD6 na funkční, operativní a mezinárodně propojenou FIU.
2. Správní činnost v oblasti mezinárodních sankcí
FAÚ vykonává také správní činnost v oblasti provádění mezinárodních sankcí, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak. FAÚ podle zákona PMS stanovuje opatřením obecné povahy mezinárodní sankce podle rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN, povoluje výjimky z uložených sankcí, rozhoduje o vytvoření ochranné bariéry, vede řízení ve vztahu k majetku, u kterého je podezření, že se na něj vztahují mezinárodní sankce, a je jedním z orgánů příslušných k výkonu dozoru v oblasti mezinárodních sankcí.
Návrh zákona o FAÚ výslovně zakotvuje tuto kompetenci jako součást působnosti FAÚ, čímž se zajišťuje právní jistota a návaznost na sankční režimy. Návrh zákona o FAÚ tedy oblast provádění mezinárodních sankcí výslovně integruje do působnosti FAÚ.
3. Správní činnost zákona o ekonomické ochraně státu
FAÚ vykonává správní činnost v oblasti dozoru nad povinnými osobami podle zákona EOS a současně je orgánem dohledu nad orgány dozoru, kterými jsou podle zákona EOS některé profesní komory. Z pozice orgánu dozoru má FAÚ ještě další oprávnění a povinnosti v rozsahu, v jakém jsou orgánům dozoru stanoveny zákonem EOS, včetně zřizování a účasti v kolegiích, pokud má dozorovaný subjekt nějaký přeshraniční prvek. Návrh zákona o FAÚ tuto působnost pouze systematicky začleňuje do rámce působnosti FAÚ.
K § 7
Ustanovení je implementací požadavků AMLD6 na institucionální uspořádání a nezávislost FIU. Konkrétně článek 19 AMLD6 ukládá členským státům povinnost zajistit, aby jejich FIU měly funkční nezávislost, byly vybaveny odpovídajícími zdroji a mohly plnit své analytické a koordinační úkoly bez zásahů, které by ohrozily jejich nestrannost či efektivitu. Zákon pak explicitně stanoví, že FAÚ vykonává zpravodajskou působnost výlučně prostřednictvím FIU. Výslovně se stanoví, že FIU je vnitřní organizační jednotkou FAÚ funkčně nezávislou a organizačně oddělenou od ostatních řídicích a výkonných struktur. Ustanovením § 3 se jednoznačně vymezuje resortní nadřízenost MF tak, aby se nevztahovala na výkon finanční zpravodajské působnosti, ale současně aby zůstala zachována pro ostatní činnosti FAÚ.
Zvolený model vnitřní organizační jednotky namísto samostatného správního úřadu vychází z cíle nastavit proporcionální a efektivní strukturu. FIU je funkčně nezávislá, ale využívá standardní obslužné útvary FAÚ (personální, IT, rozpočtové), což brání duplicitám a neodůvodněnému navyšování administrativních nákladů. Kontrola hospodaření FAÚ bude probíhat standardně jako u jiné organizační složky státu, přičemž „oddělenost“ FIU v rámci FAÚ se týká pouze jejího výkonu finanční zpravodajské působnosti.
Současně je upravena parlamentní kontrola FIU prostřednictvím stálé komise Poslanecké sněmovny jako externí a demokratická kontrolní instance, která nenarušuje operativní samostatnost FIU. Oprávnění kontroly FIU má rovněž vláda. Jedná se tedy o sdílený model kontroly FIU, a to jak ze strany moci zákonodárné, tak i exekutivní. Navržená úprava zohledňuje vztah k AMLAR, zejména požadavek na kapacitní a procesní připravenost FIU pro spolupráci s nově zřízeným AMLA a finančními zpravodajskými jednotkami ostatních států.
Přímou řídicí pravomoc nad FIU má ředitel FAÚ, a to s ohledem na nutnost zajištění funkční nezávislosti a organizačního oddělení, přičemž se připouští, že veškeré ředitelovy pravomoci vůči FIU může kromě něj vykonávat pouze jeho zástupce (jedná o výjimku ze zákona o státní službě, již je nutné odůvodnit zvláštním postavením FIU a ochranou její nezávislosti). Ustanovení tak umožňuje zachovat běžnou služební hierarchii pro ostatní části FAÚ, ale u FIU vymezuje zúžené okruhy řídicího působení, aby nedocházelo k situacím, kdy by standardní služební pravidla mohla nepřiměřeně zasahovat do nezávislosti FIU.
AMLD6 požaduje, aby FIU měly přiměřené zdroje k plnění svých úkolů, proto se upravuje povinnost ředitele FAÚ zajistit FIU náležité lidské a technické kapacity a v souladu s rozpočtovými pravidly se stanovuje, že MF zajistí odpovídající finanční zdroje pro ředitele FAÚ. Model je konstruován tak, aby rozpočtové krytí FIU bylo realizováno uvnitř rozpočtové kapitoly MF, současně však se závazkem náležitého zajištění, které zajistí omezení zásahů do výkonu zpravodajských činností FIU. Tímto je naplněn unijní požadavek na nezávislost a kapacitní připravenost FIU, aniž by se muselo zasahovat do stávajícího systému financování FAÚ.
Zachování kontroly výkonu zpravodajské působnosti FIU stálou komisí Poslanecké sněmovny je zvoleno jako vhodný demokratický korektiv, který nenarušuje operativní činnosti FIU, ale zajišťuje transparentnost a vnější dohled nad oblastí finanční zpravodajské působnosti. Oproti stávající právní úpravě dochází ke zúžení činnosti podléhající dohledu stálé komise Poslanecké sněmovny, neboť doposud této kontrole podléhalo celé FAÚ jako celek a nově bude podléhat pouze FIU při výkonu finanční zpravodajské působnosti. Tento model odpovídá zásadě, že na FIU nelze aplikovat běžné vnitroresortní kontrolní mechanismy v rozsahu, který by ohrozil nezávislost nebo důvěrnost při výkonu finanční zpravodajské působnosti. V ostatních případech se pro kontrolu činnosti FAÚ použijí standardní postupy a vnitroresortní kontrolní mechanismy.
V rámci dané úpravy se implementuje povinnost zajistit funkční nezávislost FIU a její oddělení od ostatních struktur v souladu s požadavky AMLD6. Zákon zakotvuje přímou odpovědnost ředitele FAÚ za činnost FIU, včetně zdrojového zabezpečení, a současně vymezuje výjimky vůči obecným služebním pravidlům jen v rozsahu nezbytném k ochraně nezávislosti FIU. Zajišťuje parlamentní kontrolu výkonu finanční zpravodajské působnosti místo resortní nadřízenosti, aby nebyla ohrožena nezávislost FIU, a respektuje rozpočtový rámec tím, že MF plní roli správce kapitoly, ale nezasahuje do výkonu finanční zpravodajské působnosti FAÚ.
K části třetí
Část třetí návrhu zákona o FAÚ systematicky upravuje činnost FIU. Tato část zákona vymezuje finanční zpravodajskou působnost vykonávanou výlučně FIU jako ekonomickou ochranu České republiky v oblasti předcházení, odhalování a boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, financování terorismu, obcházení mezinárodních sankcí a dalších souvisejících jevů. Zákon tak reaguje na požadavky evropské legislativy, zejména na čl. 19 až 26 AMLD6, které stanoví povinnosti členských států v oblasti zřízení, činnosti a spolupráce FIU.
Oproti dosavadní právní úpravě, která byla obsažena v § 30c AML zákona a která FIU vymezovala pouze rámcově, návrh zákona o FAÚ přináší precizní, funkčně členěné a legislativně systematizované vymezení činností FIU. FIU je zde koncipována jako odborně nezávislá finanční analytická jednotka, která vykonává operativní i strategickou finanční analýzu, přijímá oznámení podezřelých transakcí, vydává pokyny k pozastavení transakcí, obchodních vztahů nebo sledování činností a spolupracuje s národními i zahraničními partnery.
Zákon výslovně upravuje:
· vymezení finanční zpravodajské působnosti (§ 8 až 10) – včetně přijímání oznámení, provádění analýz, poskytování informací orgánům veřejné moci, podávání podnětů a účasti na národním hodnocení rizik,
· pravomoci FIU k vydávání pokynů (§ 11 až 14) – včetně časových a procesních limitů, které transponují požadavky AMLD6,
· společná ustanovení pro vydávání pokynů (§ 15) – včetně formy, odvolání a možnosti vydání pokynu na žádost jiné FIU nebo orgánu ze třetí země,
· vymezení situací pro neposkytnutí informace (§16) – včetně postupu, pokud taková situace pomine,
· národní výměnu informací (§ 17 až 23) – včetně pravidel pro poskytování informací OČTŘ, orgánům dozoru, povinným osobám a orgánům celní správy,
· mezinárodní výměnu informací (§ 24 až 31) – včetně chráněné komunikace, spolupráce s AMLA, pravidel pro poskytování a přijímání informací, a podmínek pro jejich další použití,
· společné analýzy (§ 32 a 33) – včetně účasti FIU na společných šetřeních s jinými FIU nebo AMLA, zapojení dalších orgánů veřejné moci a pravidel mlčenlivosti.
Zákon tak vytváří komplexní právní rámec pro činnost FIU, který je plně kompatibilní s evropskou legislativou, reflektuje institucionální požadavky na nezávislost, odbornou způsobilost a interoperabilitu FIU, a zároveň zajišťuje právní jistotu pro všechny subjekty, které s FIU spolupracují nebo jsou její činností dotčeny.
Část třetí představuje zásadní posun oproti dosavadní úpravě v AML zákoně, která činnost FIU upravovala pouze obecně a bez systémového členění. Návrh zákona o FAÚ přináší moderní, transparentní a operativně použitelný rámec, který umožňuje FIU plnit svou roli v boji proti praní peněz a financování terorismu a obcházení mezinárodních sankcí na národní i mezinárodní úrovni.
K části třetí hlavě I
Hlava I části třetí návrhu zákona o FAÚ upravuje vymezení finanční zpravodajské působnosti. Tato hlava představuje také jádro institucionálního vymezení FIU jako odborně nezávislé analytické jednotky, jejímž úkolem je předcházet, odhalovat a účinně bojovat proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, financování terorismu, obcházení mezinárodních sankcí a souvisejícím predikativním trestným činům.
Ustanovení této hlavy vycházejí z požadavků čl. 19 až 26 AMLD6, které stanoví minimální rozsah činností, které musí FIU vykonávat. Návrh zákona o FAÚ tyto požadavky transponuje do českého právního řádu a zároveň je rozšiřuje o specifické národní potřeby, zejména v oblasti spolupráce s orgány veřejné moci, podávání podnětů a účasti na národním hodnocení rizik.
FIU je podle návrhu zákona o FAÚ oprávněna zejména:
· přijímat a zpracovávat oznámení podezřelých transakcí podle evropských AML předpisů,
· provádět operativní a strategickou finanční analýzu,
· poskytovat informace OČTŘ, zpravodajským službám a dalším orgánům veřejné moci,
· spolupracovat s jinými FIU, orgány ze třetích zemí a AMLA,
· podávat podněty orgánům finanční správy, orgánům celní správy nebo OČTŘ nebo podněty k výkonu dozoru podle zákona EOS,
· účastnit se národního hodnocení rizik a poskytovat MF nezbytné informace pro jeho zpracování.
Oproti dosavadní právní úpravě obsažené v § 30c AML zákona, která činnost FIU vymezovala pouze obecně a bez funkčního členění, návrh zákona o FAÚ přináší systematické, přesné a operativně použitelné vymezení činností FIU. Jednotlivé činnosti jsou rozděleny podle jejich povahy (analytická, informační, koordinační, preventivní), což umožňuje lepší orientaci povinných osob, spolupracujících orgánů i veřejnosti.
Zákon rovněž reflektuje vývoj evropské legislativy, zejména vznik AMLA jako centrálního koordinačního orgánu EU, a posiluje schopnost FIU zapojit se do společných analýz, výměny informací a přeshraniční spolupráce. Tím se zajišťuje interoperabilita FIU na evropské úrovni, jak ji požaduje AMLD6.
Hlava I části třetí tak představuje základní institucionální a funkční rámec pro činnost FIU v ČR. Zajišťuje právní jistotu a kompatibilitu s evropskou legislativou a zároveň posiluje schopnost FAÚ jako FIU efektivně působit v oblasti AML/CFT a mezinárodních sankcí.
K § 8
Ustanovení § 8 systematicky vymezuje v návaznosti na čl. 19 odst. 2 a 3 AMLD6 finanční zpravodajskou působnost, která je v souladu s § 7 odst. 1 zákona o FAÚ vykonávána výlučně FIU. Oproti dosavadní právní úpravě v § 30c AML zákona, která činnost FIU popisuje pouze obecně a bez členění, nový návrh zákona o FAÚ přináší precizní, funkčně členěné vymezení činností FIU, čímž zajišťuje vyšší právní jistotu, transparentnost a soulad s evropskou legislativou. Jedná se především o činnosti v následujících oblastech:
· Přijímání a zpracování oznámení podezřelých transakcí (dále jen „OPO“)
FIU přijímá OPO podle čl. 69 a 70 AMLR. Jedná se o oznámení od povinných osob, které identifikují podezřelé transakce nebo činnosti, a o oznamování podezřelých obchodů, které je již upravené ve stávajícím AML zákoně. Oproti AML zákonu je však nyní výslovně uveden právní základ pro OPO v evropském nařízení.
· Přijímání a zpracování oznámení na základě překročení stanovených limitů
FIU přijímá oznámení podle čl. 74 a 80 odst. 4 AMLR, přičemž tyto informace přispívají k operativním a strategickým finančním analýzám prováděným FIU, ale nejsou primárně určené k zahájení těchto analýz na rozdíl od OPO. Oproti stávajícímu AML zákonu je zde výslovně uveden právní základ v AMLR, které zavádí nový typ oznámení, a to založený nikoliv na podezření legalizace výnosů z trestné činnosti, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu, ale na překročení stanoveného limitu při dané transakci. Sdělování informací na základě překročení stanoveného hodnotového limitu se dle čl. 74 AMLR vztahuje na obchodníky při prodeji určitého luxusního zboží vysoké hodnoty pro nekomerční účely. Podle čl. 80 odst. 4 se jedná o hotovostní platby nebo vklady provedené v prostorách úvěrových institucí, poskytovatelů platebních služeb a poskytovatelů elektronických peněz, které překračují stanovenou prahovou hodnotu.
· Zpracování informací o převozu hotovosti a omezení hotovostních plateb
FIU zpracovává informace získané podle nařízení 2018/1672 a dalších předpisů. Tato oblast nebyla ve stávajícím AML zákoně výslovně upravena jako činnost FIU, ale byla řešena spíše procesně.
· Informace od orgánů dozoru
Orgány dozoru mají dle čl. 42 AMLD6 neprodlenou informační povinnost vůči FIU, pokud při své činnosti zjistí skutečnosti, které by mohly souviset s praním peněz, souvisejícími predikativními trestnými činy nebo financováním terorismu. FIU tyto informace vyhodnocuje za účelem přijetí rozhodnutí o zahájení operativní finanční analýzy.
· Zpracování jiných podnětů než OPO
Zahrnuje oprávnění zpracovávat i jiné podněty, které se týkají podezření na praní peněz nebo financování terorismu, než jsou OPO, např. od zpravodajských služeb, OČTŘ, správních orgánů apod. Jedná se o tzv. „zbytkovou kategorii“, která nebyla ve stávajícím AML zákoně výslovně definována.
· Operativní finanční analýza
Provádí se v návaznosti na oznámení nebo podněty. Může být zahájena i na základě informací získaných při vlastní činnosti FIU. Zahájení operativní finanční analýzy předchází posouzení její účelnosti, což odráží princip „prioritizace“ dle čl. 19 odst. 3 písm. a) a odst. 4 AMLD6. Při posouzení se přihlíží k rizikům praní peněz a financování terorismu a účelu stanovenému v odstavci 1. Finanční operativní analýza zahrnuje šetření, jehož součástí je získávání, zpracování a vyhodnocení informací, a pak následné sdílení výsledků těchto šetření. Jedná se prakticky o převzetí kompetence ze stávajícího AML zákona.
· Poskytování informací na žádost orgánů
FIU poskytuje informace OČTŘ, zpravodajským službám apod. Nově je zde výslovně zakotvena možnost poskytování informací i bez předchozího oznámení, pokud je to nezbytné.
· Strategická finanční analýza
Strategická analýza se zaměřuje na trendy v oblasti AML/CFT/CPF a nově také na obcházení mezinárodních sankcí.
· Spolupráce s jinými FIU, AMLA a zpravodajskými službami nebo mezinárodními organizacemi
Činnost FIU spočívá také v mezinárodní spolupráci na národní i mezinárodní úrovni. Dosavadní AML zákon upravoval spolupráci pouze obecně.
· Podněty k dalšímu řízení
Nově se upravuje možnost FIU podávat podněty orgánům dozoru, orgánům finanční správy, orgánům celní správy nebo OČTŘ, pokud v rámci své činnosti zjistí skutečnosti, které mohou mít dopad do činnosti dotčených orgánů. V AML zákoně nebyla tato kompetence výslovně zakotvena, a pokud informace FAÚ poskytovalo, bylo toto oprávnění dovozováno z jiných právních předpisů.
· Účast na národním hodnocení rizik
Oproti stávající úpravě v § 38 AML zákona, kdy kompetence a odpovědnost za koordinaci a zpracování národního hodnocení rizik příslušela FAÚ, nový zákon EOS stanoví, že za koordinaci a zpracování národního hodnocení rizik odpovídá MF. Nelze však konstatovat, že by FAÚ, respektive FIU bylo z procesu zpracovávání národního hodnocení rizik zcela vyloučeno. Z podstaty věci se FIU podílí také na tvorbě národního hodnocení rizik, když poskytuje informace z její činnosti nezbytné v procesu tvorby národního hodnocení rizik.
K § 9
Navrhované ustanovení je součástí komplexní úpravy činnosti FIU v rámci systému opatření proti AML/CFT/CPF. V návaznosti na § 8, který upravuje oznamovací povinnost, stanoví tento paragraf postup FIU při vyhodnocování oznámení a dalších informací.
V rámci odstavce 1 se vymezuje základní rámec operativní finanční analýzy jako činnosti FIU, jejímž účelem je ekonomická ochrana státu. Ustanovení zdůrazňuje, že analýza se provádí nejen na základě OPO, ale i na základě informací získaných vlastní činností FIU (např. z mezinárodní spolupráce, otevřených zdrojů nebo jiných orgánů veřejné moci). Tento přístup zajišťuje komplexní vyhodnocení rizik.
Odstavec 2 specifikuje zaměření analýzy na konkrétní případy nebo vybrané informace. Tím se odlišuje od strategické analýzy, která se orientuje na dlouhodobé trendy a systémová rizika. Operativní analýza je nástrojem pro rychlou reakci na konkrétní hrozby, což je nezbytné pro efektivní výkon pravomocí FIU a pro spolupráci s ostatními orgány.
Kritéria pro zahájení a rozsah analýzy jsou upravena v odstavci 3 a jsou jimi především identifikované riziko, množství a závažnost informací a předpokládané využití výsledků. Tento mechanismus odpovídá principu rizikově orientovaného přístupu, který je základním požadavkem AMLR. Umožňuje FIU „prioritizovat“ případy s nejvyšším dopadem na ekonomickou bezpečnost státu.
V rámci odstavce 4 je pak akcentována funkční nezávislost FIU, kdy je čistě na vnitřních rozhodovacích procesech FIU, zda bude operativní finanční analýza provedena či nikoli. Nikdo se tedy nemůže domáhat jejího provedení, ani napadat rozhodnutí FIU, že taková analýza byla (případně nebyla) provedena.
K § 10
Navrhované ustanovení výslovně upravuje výkon strategické finanční analýzy FIU. Cílem je jasně odlišit strategickou analytickou činnost od operativní finanční analýzy zaměřené na konkrétní případy.
Strategická finanční analýza slouží k:
- identifikaci trendů, typologií a systémových rizik v oblasti legalizace výnosů z trestné činnosti, financování terorismu a financování šíření zbraní hromadného ničení,
- vyhodnocování účinnosti preventivních opatření,
- tvorbě analytických podkladů pro orgány veřejné moci a povinné osoby.
Ustanovení nezakládá žádné zásahové nebo represivní pravomoci vůči jednotlivým osobám a neumožňuje přijímání opatření s přímým dopadem do práv a povinností konkrétních subjektů. Tím je zajištěn soulad s čl. 19 odst. 3 AMLD6 a doporučeními FATF, podle nichž má finanční zpravodajská jednotka vykonávat strategickou analytickou funkci odděleně od operativní činnosti.
K § 11
Ustanovení § 11 návrhu zákona o FAÚ upravuje oprávnění FIU vydat pokyn k pozastavení transakce, pokud existuje podezření, že transakce souvisí s legalizací výnosů z trestné činnosti nebo financováním terorismu. Tato pravomoc představuje zásadní nástroj pro okamžitou reakci FIU na podezřelé transakce, které by mohly vést k nenávratnému odlivu prostředků nebo jinému zmaření účelu šetření.
Ustanovení přímo transponuje čl. 24 odst. 1 AMLD6, který stanoví, že: „FIU může vydat pokyn k pozastavení transakce, pokud existuje podezření, že transakce souvisí s praním peněz nebo financováním terorismu. Pokyn musí být vydán bez zbytečného odkladu a nesmí trvat déle než 10 pracovních dnů.“.
Návrh zákona o FAÚ tento požadavek implementuje v plném rozsahu, a to včetně časového rámce pro vydání pokynu:
· do 3 pracovních dnů, pokud se jedná o podezřelou transakci oznámenou povinnou osobou podle čl. 69 odst. 1 AMLR se současně uplatněným opatřením zdržení provedení transakce podle čl. 71 AMLR povinnou osobou, nebo
· bez zbytečného odkladu, pokud FIU detekuje podezřelou transakci na základě vlastní finanční operativní analýzy nebo jiných skutečností (např. podnět od zpravodajské služby, informace od orgánu dozoru apod.).
Maximální délka pozastavení transakce na pokyn FIU je stanovena na 10 pracovních dnů, čímž se naplňuje požadavek proporcionality zásahu.
Z hlediska AMLR čl. 69 odst. 1 a čl. 70 stanoví povinnost povinných osob podávat OPO. FIU je oprávněna na základě těchto oznámení bezprostředně reagovat a pozastavit transakci s cílem ochránit finanční prostředky, provést vlastní analýzu včetně analýzy dané transakce, posoudit, zda je podezření potvrzeno, a předat výsledky těchto analýz relevantním příslušným orgánům za účelem přijetí dalších vhodných opatření.
Způsob, jakým se pokyn vydává, a další související procesní pravidla jsou upravena souhrnně pro všechny druhy pokynů v § 15.
K § 12
Ustanovení § 12 zákona o FAÚ upravuje oprávnění FIU vydat pokyn k pozastavení obchodního vztahu, pokud existuje podezření, že je tento vztah spojen s legalizací výnosů z trestné činnosti, financováním terorismu, financováním šíření zbraní hromadného ničení nebo jinou trestnou činností. Jedná se o preventivní nástroj, který umožňuje FIU dočasně přerušit interakci mezi povinnou osobou a klientem, pokud je identifikováno závažné riziko.
Ustanovení transponuje čl. 24 odst. 2 AMLD6, který stanoví: „FIU může vydat pokyn k pozastavení obchodního vztahu, pokud existuje podezření, že obchodní vztah souvisí s praním peněz nebo financováním terorismu. Pokyn musí být vydán bez zbytečného odkladu a nesmí trvat déle než 5 pracovních dnů.“. Návrh zákona o FAÚ tento požadavek implementuje v plném rozsahu, a to včetně časového rámce pro vydání pokynu – bez zbytečného odkladu a v maximální délce 5 pracovních dnů trvání pokynu.
Z hlediska evropské úpravy je důležité, že čl. 24 odst. 2 AMLD6 rozšiřuje možnosti FIU nejen na jednotlivé transakce, ale i na celý obchodní vztah, což umožňuje komplexnější zásah v případech, kdy riziko není spojeno s jednorázovou transakcí, ale s dlouhodobou interakcí.
Stávající AML zákon neobsahuje ustanovení, které by FIU umožňovalo pozastavit obchodní vztah. Dosavadní praxe se opírala o obecné oprávnění FAÚ k analýze a předávání informací, avšak bez možnosti přímého zásahu do obchodního vztahu mezi povinnou osobou a klientem. Návrh zákona o FAÚ proto výslovně zakotvuje pravomoc FIU pozastavit obchodní vztah, čímž se zajišťuje právní jistota pro povinné osoby i pro FIU. Při splnění zásady přiměřenosti se tak stanoví jasná pravidla pro formu, lhůtu a obsah pokynu a současně se rozšiřuje působnost FIU na situace, kdy riziko není spojeno s konkrétní transakcí, ale s celkovým charakterem obchodního vztahu.
K § 13
Ustanovení § 13 upravuje oprávnění FIU vydat pokyn povinné osobě ke sledování transakcí nebo jiných činností, které jsou prováděny v rámci obchodního vztahu s osobou představující významné riziko legalizace výnosů z trestné činnosti, financování terorismu, financování šíření zbraní hromadného ničení nebo jiné trestné činnosti. Jedná se o preventivní a monitorovací nástroj, který umožňuje FIU systematicky sledovat rizikové chování klienta v reálném čase.
Ustanovení transponuje čl. 25 AMLD6, který stanoví: „FIU může povinné osobě uložit, aby po stanovenou dobu sledovala transakce nebo jiné činnosti prováděné v rámci obchodního vztahu s osobou, u níž existuje podezření, že se podílí na praní peněz nebo financování terorismu, a aby o výsledcích tohoto sledování informovala FIU.“.
Návrh zákona o FAÚ tento požadavek implementuje v plném rozsahu, a to včetně možnosti vydat pokyn ke sledování, pokud FIU identifikuje osobu jako rizikovou, určení rozsahu a četnosti zpráv, které má povinná osoba FIU poskytovat, a stanovení povinnosti FIU pokyn odvolat, pokud pominou důvody pro jeho vydání (vizte § 15). Na rozdíl od čl. 24 AMLD6, který upravuje pozastavení transakcí a obchodních vztahů, se čl. 25 AMLD6 zaměřuje na sledování činností bez nutnosti jejich přerušení, což umožňuje méně invazivní, ale stále účinný dohled.
Stávající AML zákon neobsahuje žádné konkrétní ustanovení, které by FIU umožňovalo uložit povinné osobě povinnost sledování transakcí nebo činností. Dosavadní praxe se opírala o obecné požadavky na součinnost, avšak bez možnosti systematického monitoringu.
Návrh zákona o FAÚ proto výslovně zakotvuje pravomoc FIU sledovat rizikové chování klienta prostřednictvím povinné osoby, čímž se zajišťuje právní jistota, umožňuje FIU získávat průběžné informace o aktivitách klienta, což je zásadní pro operativní analýzu, a zavádí povinnost FIU pokyn odvolat, pokud pominou důvody pro jeho vydání, čímž se zajišťuje proporcionalita zásahu.
Zavedení možnosti sledování transakcí nebo činností je reakcí na vývoj typologií rizikového chování, kdy se podezřelé aktivity neprojevují jednorázově, ale v rámci opakovaných nebo vzorových transakcí. Typickými příklady jsou:
· postupné převody menších částek (tzv. smurfing),
· opakované platby do rizikových jurisdikcí,
· změny chování klienta v reakci na uplatnění některých opatření a postupů dle zákona EOS nebo tohoto zákona (případně i jiných právních předpisů zainteresovaných orgánů veřejné správy).
FIU musí mít možnost monitorovat takové chování v čase, aby mohla vyhodnotit rizikový vzorec a případně zasáhnout jinými nástroji (např. podnětem k trestnímu řízení).
Ustanovení § 13 je koncipováno tak, aby zajistilo flexibilitu FIU při sledování rizikových aktivit, umožnilo FIU přizpůsobit rozsah a četnost zpráv konkrétní situaci a zachovalo proporcionalitu zásahu – pokyn musí být odvolán, pokud pominou důvody pro jeho vydání.
Na rozdíl od § 11 a § 12 zde není stanovena maximální lhůta trvání pokynu, což odpovídá čl. 25 AMLD6. Délka sledování je tedy odvozena od konkrétního rizika, nikoli od formálního limitu.
K § 14
Ustanovení zavádí možnost FIU dočasně a výjimečně uložit povinné osobě pokyn k neprovedení hloubkové kontroly klienta, pokud by její provedení mohlo zmařit nebo ohrozit účel opatření státu v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo financování terorismu.
Navrhovaná úprava reaguje na potřebu zajistit účinnou ochranu probíhajících operativních finančních analýz a zabránit jejímu zmaření jednáním povinných osob. Tato úprava je v souladu s požadavky AMLD6 na funkční nezávislost a efektivitu finanční zpravodajské jednotky a navazuje na obecné principy AML rámce EU, včetně prevence tzv. tipping-off.
Ustanovení nepředstavuje výjimku z povinností hloubkové kontroly klienta podle AMLR, ale výjimečný procesní nástroj dočasného charakteru – odložení v čase. Vzhledem k tomu, že tímto pokynem není prakticky zasahováno do ničích práv (ba naopak), není doba, po jakou musí být daný pokyn dodržován ohraničena žádnou maximální dobou. Nicméně při ukládání pokynu by mělo FIU vždy vyhodnotit, aby tato doba byla přiměřená s ohledem na možné dopady do AML oblasti, které může přinést neprovedení hloubkové kontroly klienta.
K § 15
Ustanovení § 15 návrhu zákona o FAÚ upravuje společná pravidla pro vydávání a odvolávání pokynů FIU podle § 11 až § 14. Jedná se o procesní a technické ustanovení, které zajišťuje jednotný rámec pro výkon pravomocí FIU v oblasti pozastavení transakcí, obchodních vztahů a sledování činností.
Ustanovení § 15 implementuje procesní požadavky vyplývající z čl. 24 odst. 1 a 2 a čl. 25 AMLD6, které stanoví že:
· pokyny FIU musejí být vydány bez zbytečného odkladu,
· musejí být časově omezeny (10 pracovních dnů pro pozastavení transakce, 5 pracovních dnů pro pozastavení obchodního vztahu),
· musejí být odvolány, pokud pominou důvody pro jejich uplatnění,
· FIU může pokyn vydat na žádost jiné FIU z členského státu EU, nebo obdobného orgánu ze třetí země.
Návrh zákona o FAÚ tyto požadavky sjednocuje do jednoho ustanovení, čímž zajišťuje konzistenci a právní jistotu pro povinné osoby i pro FIU.
Odstavec 1 upravuje formu vydání pokynu – ústně, telefonicky nebo elektronicky, s následným písemným potvrzením. Tato úprava reaguje na požadavek AMLD6, aby FIU jednala rychle a efektivně, a zároveň zajišťuje dokumentaci a právní jistotu.
Odstavec 2 stanoví, že FIU může vydat pokyn podle § 11 až § 14 také na žádost jiné finanční zpravodajské jednotky (jak z EU, tak i mimo EU). Ve vztahu k EU se tím se naplňuje požadavek čl. 24 odst. 1 a 2 AMLD6, který výslovně umožňuje přeshraniční spolupráci FIU při vydávání pokynů. Zavedení této možnosti je zásadní především pro koordinaci šetření v případech přeshraničních transakcí, zajištění jednotného přístupu k rizikovým subjektům a naplnění požadavků na interoperabilitu FIU v rámci EU, ale také k naplnění závazku ČR vyplývající z jejího členství v mezinárodních strukturách.
Odstavec 3 upravuje povinnost povinné osoby, vůči které je uplatněn FIU pokyn, potvrdit čas přijetí pokynu. Toto je nezbytné především s ohledem k řešení případných následných sporů týkajících se uplatnění pokynu. Forma takového potvrzení není upravena a je tedy ponechána na jednotlivých povinných osobách.
Odstavec 4 stanoví zvláštní pravidla pro běh lhůty, pokud je na základě pokynu podle § 11 nebo 12 podáno trestní oznámení. V takovém případě lhůta pro plnění pokynu stanovená v rámci konkrétního pokynu končí a počíná běžet nová třídenní lhůta. Tento postup je důležitý především ve vztahu k OČTŘ, neboť tyto musí začít konat tak, aby v případě potřeby tento konal v této nové třídenní lhůtě. Prakticky se přenese odpovědnost FIU na OČTŘ, že po dobu trvání pokynu budou provedeny nezbytné úkony. Samozřejmě je nezbytné, aby o tomto postupu byla informována povinná osoba, vůči které byl původní pokyn uplatněn.
Odstavec 5 stanoví, že FIU může odvolat pokyn podle § 11 až 14 před uplynutím původně stanovené lhůty, pokud pominou důvody pro jeho uplatňování. Tím se naplňuje požadavek proporcionality zásahu, jak jej stanoví čl. 24 AMLD6.
K § 16
V rámci daného paragrafu se upravuje zásadní prvek právní jistoty v oblasti poskytování informací FIU. Lze konstatovat, že zákon stanoví obecné pravidlo vyplývající z AMLD6, že informace se poskytují vždy. Výjimkou jsou situace, které jsou upraveny v tomto ustanovení. Tato nová úprava reaguje na potřebu jasně vymezit situace, kdy je neposkytnutí informace nejen přípustné, ale nezbytné pro ochranu vyšších zájmů. Smyslem dané právní úpravy je tedy zabránit ohrožení probíhajících operativních a strategických analýz, trestních řízení nebo jiných bezpečnostních zájmů státu a práv třetích osob. FIU často pracuje s citlivými daty, jejichž předčasné sdělení by mohlo vést k maření vyšetřování, odhalení zdrojů nebo ohrožení integrity mezinárodní spolupráce. Stávající AML zákon v § 33a upravuje pouze povinnost, aby FAÚ odepření poskytnutí údajů odůvodnil, aniž by vymezoval konkrétní důvody k takovému odmítnutí. Taková neurčitost může vést k právní nejistotě jak pro žadatele, tak pro samotný FAÚ. Není zřejmé, zda je odmítnutí možné jen z důvodů ochrany probíhajícího šetření, bezpečnostních zájmů či jiných okolností. Toto nové ustanovení proto přináší jasné, taxativní vymezení těchto důvodů, čímž se zvyšuje předvídatelnost a transparentnost rozhodování.
K odstavci 1
Upravují se jednotlivé důvody k neposkytnutí informací, které vycházejí z požadavků AMLD6, konkrétně z čl. 22 a 33, které se jinak poskytují podle § 17 až § 19, § 26, § 28 a § 30, kterými jsou
· ochrana integrity šetření: neposkytnutí je nezbytné, pokud by sdělení ohrozilo operativní analýzu nebo strategické hodnocení,
· ochrana trestního řízení a bezpečnostních zájmů: FIU musí mít možnost odmítnout poskytnutí informací, pokud by to zmařilo vyšetřování nebo ohrozilo národní bezpečnost,
· proporcionalita: zabránění zjevně nepřiměřenému zásahu do práv osob (případně, i pokud o ochraně informací rozhodl soud),
· účelnost: poskytnutí není nezbytné pro naplnění účelu, pro jaký je informace požadována, nebo
· respektování omezení z mezinárodní spolupráce: FIU je povinna dodržet podmínky použití informací stanovené jinou FIU nebo orgánem EU.
Současně je nutno upozornit, že daný paragraf neupravuje veškeré situace, kdy je možné odmítnout poskytnutí informací, neboť jednotlivá ustanovení mohou mít navíc speciální důvody pro jejich neposkytnutí (např. § 28 odst. 4, kde je zvláštním důvodem to, že žádost nemá stanovené náležitosti).
K odstavci 2
Stanoví se povinnost FIU informace poskytnout, pokud pominou důvody, které vedly k neposkytnutí informace. Daná úprava reaguje na obecný zájem na poskytování informací vycházející z AMLD6, přičemž neposkytnutí informace může být v některých případech pouze dočasné (např. v případě trestního řízení do doby sdělení obvinění apod.).
Nová úprava neposkytování informací tedy přináší jasné mantinely pro FIU, eliminuje právní nejistotu a zajišťuje transparentnost vůči orgánům veřejné moci. Pro žadatele znamená vyšší předvídatelnost rozhodnutí. FIU získává nástroj, jak chránit citlivé informace v situacích, kdy jejich sdělení může ohrozit vyšší zájem.
Ustanovení je plně v souladu s čl. 22 a čl. 33 AMLD6, které upravují možnost odmítnutí poskytnutí informací a povinnost respektovat omezení použití informací získaných v rámci mezinárodní spolupráce.
K části třetí hlavě II
Hlava druhá části třetí návrhu zákona o FAÚ upravuje vnitrostátní výměnu informací mezi FIU a dalšími orgány veřejné moci v ČR. Tato úprava systematicky vymezuje:
· okruh orgánů, kterým FIU poskytuje informace (např. Policie ČR, zpravodajské služby, orgány finanční správy a orgány celní správy, orgány dozoru podle zákona EOS),
· způsob poskytování informací – z vlastního podnětu nebo na žádost,
· rozsah informací poskytovaných orgánům dozoru podle zákona EOS, včetně zobecněných údajů o kvalitě OPO,
· zpětnou vazbu od orgánů, kterým FIU informace poskytla, a pravidelné hodnocení využití těchto informací,
· hodnocení OPO, které FIU provádí vůči jednotlivým povinným osobám nebo jejich skupinám a
způsob poskytování informace o opatření k převozu peněžní hotovosti.
Tato část zákona vytváří transparentní, právně ukotvený rámec pro sdílení informací, který dosud ve stávajícím AML zákoně chyběl nebo byl upraven pouze rámcově. Je dána nutnost úpravy národní výměny informací ve vztahu k cílům AML úpravy evropské – ta, zejména AMLD6, klade důraz na to, aby FIU byla schopna:
· efektivně analyzovat podezřelé transakce,
· sdílet relevantní informace s dalšími orgány, které mohou na základě těchto informací konat (např. zahájit trestní řízení, provést daňovou kontrolu, uplatnit sankční opatření) a
· koordinovat činnost s orgány dozoru, které mají přímý kontakt s povinnými osobami.
AMLD6 v čl. 19 odst. 3 výslovně požaduje, aby FIU byla schopna předávat výsledky svých analýz příslušným orgánům, a v čl. 22 a 23 stanoví pravidla pro poskytování informací na žádost i z vlastního podnětu, včetně možnosti odmítnutí z důvodu ochrany činnosti FIU nebo práv dotčených osob.
Návrh zákona o FAÚ tyto požadavky implementuje komplexně a systematicky, čímž posiluje schopnost FIU plnit svou analytickou a koordinační roli při výkonu finanční zpravodajské působnosti, zajišťuje právní jistotu pro orgány, které informace od FIU přijímají, a umožňuje zpětnou vazbu a vyhodnocení účinnosti sdílených informací, což je důležité pro strategické řízení a ve svém důsledku i plánování AML politiky.
Zvláštní význam má také úprava poskytování informací orgánům dozoru podle zákona EOS, kde FIU nově poskytuje zobecněné informace o kvalitě oznámení, včasnosti odpovědí a identifikovaných trendech. Tím se vytváří prostor pro cílenější výkon dozoru v oblasti zlepšení compliance povinných osob.
Právní úprava provedená v rámci hlavy druhé části třetí návrhu zákona o FAÚ představuje zásadní krok k posílení národní spolupráce v oblasti AML/CFT. Ustanovení této hlavy jsou v souladu s AMLD6, odstraňují nedostatky stávající právní úpravy a vytvářejí funkční rámec pro výměnu informací, který je nezbytný pro efektivní boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, financování terorismu a obcházení sankcí.
K § 17
Ustanovení § 17 upravuje základní rámec pro nakládání s výsledky finančních analýz, resp. poskytování informací z výsledků finančních analýz ze strany FIU příslušným orgánům v ČR. Odstavec 1 se týká případů, kdy FIU podává trestní oznámení OČTŘ, pokud existuje podezření na spáchání trestného činu. Jedná se o klíčový nástroj pro efektivní spolupráci FIU s OČTŘ. FIU poskytuje informace ze svých analýz, pokud je to významné pro činnost příslušných orgánů. Týká se to OČTŘ, kterým poskytuje informace v jiné formě, než je trestní oznámení, zpravodajských služeb, správních a dozorových orgánů, kterým umožňuje včasné předání relevantních informací získaných v rámci analytické činnosti FIU odpovídajícím způsobem reagovat na daná zjištění.
Ustanovení vychází z čl. 19 odst. 3 AMLD6, který členským státům ukládá povinnost zajistit, aby FIU mohla sdílet výsledky svých analýz a další informace s příslušnými orgány, pokud existuje podezření na trestnou činnost. V českém právním kontextu se jedná zejména o Policii ČR, Generální ředitelství cel a státní zastupitelství.
Zákonodárce zde výslovně stanoví, že FIU poskytne informace bez nutnosti předchozí žádosti, pokud vyhodnotí, že existuje podezření na trestný čin. Tím se zajišťuje proaktivní přístup FIU a umožňuje se rychlá reakce na rizikové situace.
Současně je v ustanovení zakotvena možnost poskytnutí dalších informací, které FIU získala a které jsou významné pro výkon činnosti dotčeného orgánu, pokud jsou současně splněny stanovené podmínky pro jejich poskytnutí. Tato formulace reflektuje požadavek na ochranu integrity analytické činnosti FIU a dalších omezujících podmínek (vizte § 16) a zároveň umožňuje pružnou spolupráci s ostatními orgány veřejné moci, např. Generálním finančním ředitelstvím.
Zároveň se upravuje možnost poskytovat informace také jinému orgánu veřejné moci než tomu, který je uveden v taxativním výčtu. Dané ustanovení však nemá primárně sloužit k tomu, aby FIU nahrazovala běžnou činnost daného orgánu veřejné moci, ale má být využíváno např. v případech, kdy je vyjádření FIU nezbytné k vydání licence nebo povolení. Dalším faktorem, který musí být v rámci poskytnutí dané informace splněn, je, že žádost musí souviset s ochranou významného ekonomického, finančního nebo bezpečnostního zájmu ČR. Bude tedy na žadateli, zda splnění této podmínky ve vztahu k požadovaným informacím prokáže.
Oproti dosavadní právní úpravě, která poskytování informací FIU upravovala pouze obecně, návrh zákona o FAÚ přináší precizní vymezení okruhu příjemců informací, podmínek jejich poskytování a důvodů, pro které může být poskytnutí informací omezeno. Tím se zvyšuje právní jistota a transparentnost postupů FIU.
Úprava současně reflektuje požadavek na důvěrnost oznamování stanovenou AMLR6 a nikdy neposkytuje informace o oznamovateli podle čl. 69 AMLR, pokud poskytovaná informace vychází právě z oznámení podaného povinnou osobou.
Ustanovení § 17 tvoří základ pro další ustanovení upravující poskytování informací na žádost, orgánům dozoru a povinným osobám, čímž se vytváří komplexní rámec pro sdílení informací v rámci národní spolupráce FIU.
K § 18
Ustanovení § 18 upravuje postup FIU při poskytování informací na žádost příslušného orgánu v ČR, zejména OČTŘ, zpravodajských služeb a dalších orgánů, které jsou příslušným orgánem podle čl. 2 odst. 1 bodu 44 písm. c) a d) AMLR. Jedná se o doplnění rámce pro národní výměnu informací, která probíhá na základě žádosti jiného orgánu.
Současně je nutno zohlednit, že napříč právním řádem ČR je řada odkazu upravujících poskytování důležitých informací FAÚ/FIU (např. § 28 zákona o kybernetické bezpečnosti) jiným orgánům veřejné moci než příslušným orgánům. Upravuje se proto povinnost, takovou informaci poskytnout, avšak za splnění podmínky, že je žádost odůvodněná a současně poskytnutí nebrání jiné, tímto zákonem stanovené důvody. Pro takové žádosti tedy bude muset být vždy konkrétní základ v jiném právním předpise.
Ustanovení vychází z čl. 22 odst. 1 AMLD6, který stanoví, že FIU má být schopna poskytovat informace na žádost, pokud je má k dispozici a pokud je jejich poskytnutí nezbytné pro výkon činnosti žadatele. Zákonodárce zde výslovně stanoví podmínky, za kterých FIU informaci poskytne, a současně důvody, pro které může její poskytnutí odmítnout.
FIU informaci poskytne, pokud ji má již k dispozici a současně vyhodnotí, že její poskytnutí je nezbytné pro výkon činnosti žadatele.
Oproti tomu však FIU informaci neposkytne, pokud by její poskytnutí mělo nepříznivý dopad na jinou činnost FIU (např. probíhající analýzu) nebo by bylo zjevně nepřiměřené oprávněným zájmům fyzické nebo právnické osoby, které se informace týká, případně pokud je vyhodnoceno, že její poskytnutí není nezbytné s ohledem na účel, pro který byla informace požadována (vizte podmínky podle § 16 odst. 1).
Tímto ustanovením se zajišťuje rovnováha mezi potřebou spolupráce FIU s ostatními orgány a ochranou integrity její činnosti, včetně ochrany osobních údajů a práv dotčených osob. FIU je povinna odmítnutí poskytnutí informace písemně odůvodnit, čímž se posiluje transparentnost jejího rozhodování.
Oproti dosavadní právní úpravě, která poskytování informací na žádost upravovala pouze obecně, návrh zákona o FAÚ přináší precizní vymezení podmínek a postupů, čímž se zvyšuje právní jistota pro žadatele i pro FIU. Ustanovení § 18 navazuje na § 17 a tvoří součást komplexního systému národní výměny informací, který je dále rozveden v § 19 až 23.
K § 19
Ustanovení § 19 upravuje postup FIU při poskytování informací orgánu dozoru podle zákona EOS, pokud v rámci své činnosti zjistí skutečnosti, které mohou naznačovat porušení právních předpisů ze strany konkrétní povinné osoby. Jedná se o klíčový nástroj pro zajištění efektivní spolupráce mezi FIU a orgány dozoru, který umožňuje včasné zahájení kontrolních, nápravných nebo sankčních postupů.
FIU je povinna informaci poskytnout bezprostředně po zjištění, pokud jde o podezření na porušení zákona EOS, AMLR nebo TFR, nebo na žádost orgánu dozoru, pokud má FIU informaci, která může být významná pro výkon dozoru, k dispozici.
Současně ustanovení stanoví zvláštní rozsah informací, které má FIU poskytnout, aniž by v rámci poskytnutých informací došlo k identifikaci konkrétní fyzické nebo právnické osoby. V daném případě se nejedná i informaci o konkrétním podezření na porušování právních předpisů povinnou osobou. Jedná se tedy o zobecněné informace zejména o:
· kvalitě a množství OPO,
· kvalitě a včasnosti odpovědí povinných osob na žádosti FIU,
· relevantních výsledcích strategické analýzy,
· trendech a metodách legalizace výnosů z trestné činnosti,
· rizicích s geografickým nebo přeshraničním prvkem.
Tímto poskytováním informací se zajišťuje, že orgány dozoru mají k dispozici relevantní informace pro výkon své kontrolní činnosti, aniž by byla ohrožena důvěrnost údajů nebo probíhající analytická činnost FIU.
FIU současně poskytuje orgánu dozoru nad profesní komorou informace o počtech podaných oznámení, která jsou podána povinnou osobou, kterou profesní komora dozoruje. Tato informace je povinnou náležitostí výroční zprávy, kterou musí orgán dozoru zpracovat podle zákona EOS.
Ustanovení transponuje čl. 23 AMLD6, který stanoví povinnost FIU poskytovat orgánům dozoru informace významné pro výkon jejich činnosti. Oproti dosavadní právní úpravě, která spolupráci mezi FAÚ a orgány dozoru upravovala pouze obecně, návrh zákona o FAÚ přináší precizní vymezení rozsahu, formy a podmínek poskytování informací, čímž se zvyšuje právní jistota a efektivita dozoru.
K § 20
Ustanovení § 20 upravuje postup FIU při informování povinné osoby o zvýšeném riziku, které může souviset s legalizací výnosů z trestné činnosti, financováním terorismu nebo jinými predikativními trestnými činy. Jedná se o preventivní nástroj, který umožňuje FIU upozornit povinnou osobu na konkrétní rizika, a tím podpořit účinné provádění hloubkové kontroly klienta.
FIU poskytuje informaci povinné osobě alespoň v rozsahu:
· rizikové transakce nebo činnosti,
· konkrétní osoby,
· konkrétní zeměpisné oblasti.
Vzhledem k senzitivní povaze těchto informací bude informování povinných osob prováděno výlučně individuálně, nikoli formou hromadného sdělení nebo veřejného oznámení. Tím se zajišťuje ochrana důvěrnosti údajů a zároveň se respektuje zásada přiměřenosti zásahu do činnosti povinné osoby.
FIU současně stanoví lhůtu, po kterou mají být opatření hloubkové kontroly klienta uplatňována, přičemž tato lhůta nesmí přesáhnout šest měsíců. Tím se zajišťuje proporcionalita a časové omezení aplikace zvýšeného režimu.
Ustanovení dále stanoví, že FIU poskytuje povinným osobám část své výroční zprávy obsahující zobecněné informace o rizicích a trendech, přičemž se považuje za splněné, pokud je tato část zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup. Tím se naplňuje požadavek na zpětnou vazbu vůči povinným osobám, jak je uvedeno v čl. 26 AMLD6.
Oproti dosavadní právní úpravě, která neobsahovala výslovné ustanovení o informování povinných osob o zvýšeném riziku, návrh zákona o FAÚ přináší nový mechanismus cílené komunikace mezi FIU a povinnými osobami, který posiluje preventivní složku systému AML/CFT a přispívá k efektivnímu řízení rizik.
K § 21
Ustanovení § 21 upravuje možnost FIU požádat o zpětnou vazbu k informacím, které poskytla jinému orgánu podle § 17 až § 19. Cílem je zajistit, aby FIU měla přehled o tom, jak byly její výstupy využity, což přispívá k efektivitě její analytické činnosti, k vyhodnocení relevance poskytovaných informací a k případné optimalizaci postupů.
Povinnost dotčených orgánů poskytnout zpětnou vazbu FIU může být plněna konkrétní odpovědí na žádost FIU týkající se využití konkrétní informace – v takovém případě je dotčený orgán povinen vyhovět bez zbytečného odkladu. Dotčený orgán pak současně má povinnost poskytnout zpětnou vazbu FIU ve formě souhrnné zprávy o využití všech informací poskytnutých za předchozí kalendářní rok, a to nejpozději do konce března následujícího roku. Souhrnnou zprávu však nemusí vypracovávat, pokud odpověděl na všechny informace poskytnuté FIU formou konkrétních odpovědí na konkrétní informace.
Tento mechanismus umožňuje FIU systematicky sledovat dopad své činnosti a zároveň poskytuje podklad pro výroční zprávu FIU, interní vyhodnocení efektivity a případné úpravy analytických postupů.
Ustanovení transponuje čl. 22 odst. 2 AMLD6, který členským státům ukládá povinnost zajistit, aby FIU mohla získat informace o využití svých výstupů. Oproti dosavadní právní úpravě, která zpětnou vazbu neupravovala, návrh zákona o FAÚ zavádí nový strukturovaný rámec pro hodnocení účinnosti spolupráce FIU s ostatními orgány.
Z hlediska praktického fungování FIU je důležité, že ustanovení umožňuje jak adresné dotazy, tak automatizovanou souhrnnou zpětnou vazbu, čímž se zajišťuje flexibilita a přiměřenost administrativní zátěže pro dotčené orgány.
Ustanovení § 21 tvoří logické pokračování systému výměny informací mezi FIU a ostatními orgány veřejné moci.
K § 22
Ustanovení § 22 upravuje povinnost FIU pravidelně vyhodnocovat kvalitu oznámení podezření podaných povinnými osobami podle čl. 69 AMLR. Cílem je zajistit, aby FIU měla přehled o úrovni spolupráce ze strany povinných osob a zároveň poskytla zpětnou vazbu, která může vést ke zlepšení kvality budoucích oznámení.
FIU vyhodnocuje oznámení alespoň v rozsahu:
· kvality poskytnutých informací,
· včasnosti oznámení,
· popisu podezření,
· dokumentace přiložené k oznámení.
Výsledky hodnocení FIU zaznamenává do zprávy o hodnocení oznámení, kterou vypracovává alespoň jednou ročně. Zpráva může být zpracována ve vztahu k jednotlivé povinné osobě, ke skupině povinných osob stejného typu nebo k jedné kategorii povinných osob.
Zpráva nesmí obsahovat údaje, které by mohly vést k identifikaci konkrétní fyzické nebo právnické osoby. FIU rovněž nezahrne oznámení, jejichž hodnocení by mohlo ohrozit probíhající analytickou činnost, trestní řízení nebo výkon správního dozoru.
Zpráva se poskytuje povinné osobě, k jejímž oznámením se vztahuje, a orgánu dozoru podle zákona EOS, který nad danou povinnou osobou vykonává správní dozor. Nicméně se nejedná o shodné poskytování informací. Příslušnému orgánu dozoru může být vyhodnocení poskytnuto souhrnně ve vztahu k více oznámením, přičemž je stanoveno, že musí být orgánu dozoru poskytnuto alespoň jednou za rok. Je tedy na zvážení FIU, jaký způsob bude zvolen, a to především s ohledem na aktuální provozně technickou situaci FIU a současně s přihlédnutím k obsahu poskytovaného vyhodnocení (např. pokud budou identifikovány závažné nedostatky v podaných oznámeních, lze předpokládat vyšší periodicitu zpráv o vyhodnocení zasílaných příslušnému orgánu dozoru).
Ustanovení transponuje čl. 28 odst. 1 AMLD6, který stanoví povinnost FIU poskytovat zpětnou vazbu povinným osobám. Oproti dosavadní právní úpravě, která zpětnou vazbu neupravovala systematicky, návrh zákona o FAÚ zavádí nový rámec pro pravidelné hodnocení kvality oznámení, čímž se posiluje kvalita spolupráce mezi FIU a povinnými osobami.
Z hlediska praktického fungování FIU je důležité, že ustanovení umožňuje cílenou zpětnou vazbu, která může být využita jak pro metodické vedení povinných osob, tak pro kontrolní činnost orgánů dozoru.
Ustanovení § 22 tvoří součást systému výměny informací mezi FIU, povinnými osobami a orgány dozoru.
K § 23
Ustanovení § 23 upravuje povinnost FIU informovat Generální ředitelství cel o opatřeních přijatých na základě oznámení podle nařízení 2018/1672, které se týkají převozu peněžní hotovosti. Tato informační povinnost je zaměřena na posílení spolupráce mezi FIU a orgány celní správy v oblasti kontroly přeshraničních toků hotovosti, které mohou být spojeny s legalizací výnosů z trestné činnosti nebo financováním terorismu.
FIU informuje alespoň jednou ročně, přičemž forma a rozsah informace nejsou zákonem striktně určeny, což umožňuje přizpůsobení obsahu konkrétním potřebám orgánů celní správy. Informace tedy může být poskytnuta jako souhrnná zpráva za celý kalendářní rok, nebo cíleně vůči konkrétním celním úřadům, pokud to povaha oznámení vyžaduje.
Tím se vytváří flexibilní rámec, který umožňuje FIU reagovat jak na jednotlivé případy, tak na systémové trendy. Zároveň se tím naplňuje požadavek čl. 28 odst. 2 AMLD6, který stanoví povinnost FIU poskytovat zpětnou vazbu celním orgánům v souvislosti s oznámeními o převozu hotovosti. Na druhou stranu tento postup implicitně zakládá určitou povinnost ze strany FIU dané oznámení analyzovat a vyhodnocovat.
Oproti dosavadní právní úpravě, která tuto informační povinnost neupravovala výslovně, návrh zákona o FAÚ přináší nový mechanismus pro pravidelnou komunikaci mezi FIU a orgány celní správy, čímž se posiluje schopnost státu identifikovat rizikové přeshraniční finanční toky peněžní hotovosti. Současně je však nutno upozornit, že daná informace se bude týkat pouze tzv. třetizemních převozů, a to i přesto, že zákon EOS upravuje i pravidla pro kontrolu převozu peněžní hotovosti uvnitř EU. Z tohoto důvodu bude příjemcem informace pouze Generální ředitelství cel, neboť třetizemní kontrolu provádějí pouze celní úřady.
K části třetí hlavě III
Tato část zákona upravuje rámec pro mezinárodní spolupráci a výměnu informací mezi FIU a jejími zahraničními partnery. Vychází z požadavků evropské legislativy, která klade důraz na propojení národních finančních zpravodajských jednotek, sdílení relevantních informací a koordinaci činností v oblasti AML/CFT.
Oblast mezinárodní výměny informací zahrnuje následující.
Zajištění chráněné komunikace
FIU využívá zabezpečené systémy pro výměnu informací s jinými finančními zpravodajskými jednotkami, orgány ze třetích zemí a AMLA. Tím se zajišťuje důvěrnost, integrita a dostupnost dat při přenosu.
Poskytování informací AMLA
FIU pravidelně předává souhrnné informace o své činnosti, zejména o zpětné vazbě povinným osobám a počtu OPO. Tím se naplňuje požadavek na transparentnost a koordinaci na úrovni EU.
Poskytování informací Europolu
Upravují se postupy pro spolupráci FIU s Europol, která vyplývá z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol).
Spolupráce s jinými finančními zpravodajskými jednotkami a orgány ze třetích zemí
FIU je oprávněna spolupracovat s partnerskými finančními zpravodajskými jednotkami v zahraničí, pokud je to účelné pro AML/CFT. Spolupráce může zahrnovat výměnu informací, koordinaci analýz nebo účast na společných operacích.
Poskytování informací zahraničním finančním zpravodajským jednotkám
FIU může poskytovat informace buď z vlastního podnětu, nebo na základě žádosti. Zákon stanoví podmínky, obsahové náležitosti žádosti, lhůty pro odpověď a důvody pro odmítnutí poskytnutí informací.
Přijímání informací od finančních zpravodajských jednotek z EU
FIU může požadovat informace od jiných finančních zpravodajských jednotek, přičemž je povinna respektovat případná omezení nebo podmínky stanovené poskytující jednotkou.
Použití informací nad rámec původního účelu
Informace získané ze zahraničí lze použít pro jiné účely nebo předat dalším orgánům pouze se souhlasem finanční zpravodajské jednotky, která informace poskytla. Výjimky se vztahují na informace bez vazby na ČR, které se týkají přeshraniční činnosti povinných osob.
Výměna informací s orgány s obdobnou působností jako finanční zpravodajská jednotka, které jsou ze třetích zemí.
FIU může poskytovat na žádost informace jiné finanční zpravodajské jednotce mimo EU nebo může od takové jednotky informace vyžadovat.
Tato část zákona vytváří komplexní právní rámec pro mezinárodní spolupráci FIU, který je v souladu s evropskými požadavky a zároveň respektuje ústavní pořádek ČR. Oproti dosavadní právní úpravě, která mezinárodní výměnu informací upravovala pouze obecně, návrh zákona o FAÚ přináší precizní, procesně i obsahově strukturovaný systém, který zajišťuje právní jistotu, ochranu dat a efektivní spolupráci.
K § 24
Ustanovení upravuje technické a bezpečnostní aspekty mezinárodní výměny informací mezi FIU a jejími zahraničními partnery. Zajišťuje, aby veškerá komunikace probíhala prostřednictvím chráněného systému, který je určen pro výměnu informací mezi finančními zpravodajskými jednotkami členských států EU, orgány ze třetích zemí a AMLA.
Zákonodárce tímto ustanovením reaguje na požadavek čl. 30 AMLD6, který členským státům ukládá povinnost zajistit, aby finanční zpravodajské jednotky využívaly tzv. FIU.net, tj. evropský informační systém spravovaný AMLA, který je za tímto účelem zřízen. Cílem je garantovat důvěrnost, integritu a dostupnost dat při přenosu informací, které mohou mít význam pro trestní řízení, správní dohled nebo mezinárodní spolupráci. Využívání chráněného systému je nezbytné pro zajištění bezpečnosti citlivých údajů, které mohou mít význam pro trestní řízení, správní dohled nebo mezinárodní spolupráci.
Ustanovení zahrnuje:
· výměnu informací mezi FIU členských států,
· komunikaci s orgány ze třetích zemí, pokud jsou do systému zapojeny,
· předávání informací AMLA,
· sdílení OPO, pokud se týkají jiného členského státu.
Zákon o FAÚ výslovně nestanoví konkrétní technické řešení (i když primárně míří především na síť FIU.net), čímž ponechává prostor pro budoucí technologický vývoj a případné změny v evropské infrastruktuře. Současně tím umožňuje pružnou adaptaci na nové požadavky evropských orgánů.
Oproti dosavadní právní úpravě, která technické aspekty mezinárodní výměny informací neupravovala, návrh zákona o FAÚ přináší nový právní rámec, který zajišťuje bezpečnost komunikace, právní jistotu pro FIU a kompatibilitu s evropskými standardy.
K § 25
Ustanovení upravuje povinnost FIU poskytovat informace AMLA, který je zřízen na základě AMLAR jako centrální koordinační a dozorový orgán v oblasti AML/CFT. Cílem je zajistit, aby AMLA měl k dispozici relevantní data pro hodnocení činnosti FIU, sledování vývoje v jednotlivých členských státech a případné metodické vedení.
FIU je povinna zpracovat a předat AMLA souhrnnou zprávu za předchozí kalendářní rok, a to nejpozději do konce šestého měsíce daného roku. Tato zpráva obsahuje zejména informace o poskytování zpětné vazby povinným osobám a statistické údaje o počtu OPO, rozčleněné podle kategorií povinných osob.
Ustanovení vychází z požadavků čl. 28 AMLD6, který stanoví rámec pro pravidelné informování AMLA ze strany národních FIU. Zákonodárce tímto ustanovením zajišťuje kompatibilitu s evropským systémem dohledu, transparentnost činnosti FIU a možnost srovnání mezi jednotlivými členskými státy.
Oproti dosavadní právní úpravě, která logicky neobsahovala výslovnou povinnost vůči AMLA (AMLA nebyl zřízen), návrh zákona o FAÚ zavádí nový mechanismus pravidelného reportingu, který posiluje institucionální propojení FIU s evropskými strukturami a přispívá k jednotnému výkonu činnosti v rámci EU.
K § 26
Navržená úprava stanoví podmínky, za nichž může FAÚ poskytovat informace Europolu. Poskytování informací je omezeno:
· na odůvodněné žádosti,
· na postup prostřednictvím národní jednotky Europolu,
· na informace nezbytné pro plnění úkolů Europolu.
Současně jsou upraveny důvody, pro které může FAÚ poskytnutí informací odmítnout, a to odkazem na § 16 odst. 1.
Ustanovení zajišťuje rovnováhu mezi mezinárodní spoluprací a ochranou národní analytické autonomie finanční zpravodajské jednotky.
K § 27
Ustanovení představuje obecný právní základ pro mezinárodní spolupráci FIU. Jeho cílem je umožnit, aby FIU mohla efektivně spolupracovat s finanční zpravodajskou jednotkou z jiného členského státu nebo ze třetí země, pokud je to nezbytné pro plnění jejích úkolů v oblasti AML/CFT a souvisejících predikativních trestných činů.
Tato spolupráce může mít různou podobu, od výměny informací, přes koordinaci analytických postupů, až po účast na společných analýzách. Ustanovení je formulováno obecně, aby umožňovalo pružné využití různých forem spolupráce podle aktuálních potřeb a možností, včetně zapojení do struktur EU nebo spolupráce s mezinárodními organizacemi.
Zákonodárce tímto ustanovením naplňuje požadavek čl. 29 AMLD6, který stanoví, že FIU musí být schopna spolupracovat s jinou finanční zpravodajskou jednotkou za účelem boje proti praní peněz a financování terorismu. Směrnice přitom výslovně podporuje jak bilaterální, tak multilaterální formy spolupráce, včetně zapojení do společných projektů a výměny osvědčených postupů.
Oproti požadavku se mezi orgány, se kterými FIU spolupracuje, zařazují také orgány ze třetích zemí s obdobnou působností jako FIU, pokud spolupráce probíhá na základě vzájemnosti. Tato úprava prakticky přebírá úpravu § 39 odst. 3 písm. a) stávajícího AML zákona.
Oproti dosavadní právní úpravě, která spolupráci FIU upravovala pouze rámcově, návrh zákona o FAÚ výslovně zakotvuje oprávnění FIU navazovat a rozvíjet mezinárodní spolupráci, čímž se posiluje její institucionální kapacita a schopnost efektivně působit v mezinárodním prostředí.
K § 28
Ustanovení upravuje rámec pro poskytování informací FIU evropské finanční zpravodajské jednotce, a to buď z vlastního podnětu, nebo na základě žádosti. Jedná se o klíčový nástroj mezinárodní spolupráce FIU, který umožňuje sdílení informací relevantních pro boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, financování terorismu a souvisejícím predikativním trestným činům.
Zákonodárce tímto ustanovením reaguje na požadavky čl. 31 a čl. 33 AMLD6, které stanoví, že FIU musí být schopna poskytovat informace evropské finanční zpravodajské jednotce, a to včas, efektivně a v souladu s pravidly ochrany údajů. Čl. 33 AMLD6 přitom výslovně umožňuje, aby FIU stanovila omezení nebo podmínky pro použití poskytnuté informace, pokud je to nezbytné pro ochranu národních zájmů, probíhajících šetření nebo práv dotčených osob.
FIU může informace poskytnout buď z vlastního podnětu, pokud vyhodnotí, že jsou relevantní pro činnost evropské finanční zpravodajské jednotky, nebo na žádost, pokud žádost splňuje stanovené náležitosti a neexistují důvody pro odmítnutí.
Zákon stanoví tři úrovně lhůt pro poskytnutí informací, a to do 1 pracovního dne v naléhavých případech, do 5 pracovních dnů, pokud má FIU informace k dispozici, a do 10 pracovních dnů ve všech ostatních případech. Úprava lhůt je nezbytná z důvodu praktického nastavení spolupráce a k posílení jistoty jednotlivých finančních zpravodajských jednotek zapojených do výměny informací.
V souladu s požadavky práva EU jsou nastaveny situace, za jakých FIU může žádost odmítnout, a to odkazem na podmínky upravené v § 16 odst. 1. Samostatným důvodem pro odmítnutí jsou pak formální nedostatky, kterými jsou chybějící předepsané náležitosti žádosti.
Současně je FIU oprávněna stanovit podmínky pro použití poskytnuté informace, s výjimkou případů, kdy se jedná o OPO bez vazby na ČR.
Oproti dosavadní právní úpravě, která mezinárodní výměnu informací upravovala obecně, návrh zákona o FAÚ přináší precizní procesní rámec, a to včetně pevně stanovených lhůt pro vyřizování žádostí, který zajišťuje právní jistotu, ochranu dat a kompatibilitu s evropskými standardy.
K § 29
Ustanovení upravuje oprávnění FIU požadovat informace od evropské finanční zpravodajské jednotky, pokud jsou využitelné pro její činnost nebo pro zpracování analýzy v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, relevantním trestným činům, financování terorismu a financování šíření zbraní hromadného ničení. Jedná se o základní nástroj aktivní mezinárodní spolupráce, který umožňuje FIU získávat informace potřebné pro efektivní výkon své působnosti.
Toto ustanovení je funkčně zrcadlem k úpravě v § 28, která stanoví pravidla pro poskytování informací evropské finanční zpravodajské jednotce. Zatímco předchozí ustanovení řeší podmínky, za nichž může FIU informace předávat, § 29 stanoví pravidla pro jejich aktivní vyžadování v rámci mezinárodní spolupráce. Obě ustanovení tvoří dohromady komplexní rámec výměny informací mezi finančními zpravodajskými jednotkami v rámci EU.
Zákonodárce tímto ustanovením naplňuje požadavky čl. 31 a čl. 33 AMLD6, které členským státům ukládají povinnost zajistit, aby FIU mohly nejen poskytovat, ale také vyžadovat informace od evropské finanční zpravodajské jednotky, a to v rámci jasně definovaného právního rámce. Současně směrnice umožňuje, aby poskytující evropská finanční zpravodajská jednotka stanovila omezení nebo podmínky pro použití poskytnuté informace, které musí být respektovány.
Stanovuje se, že:
· žádost FIU musí obsahovat náležitosti obdobné jako žádost o poskytnutí informací od evropské finanční zpravodajské jednotky,
· FIU je povinna dodržet případná omezení nebo podmínky stanovené poskytující evropskou finanční zpravodajskou jednotkou,
· pokud chce FIU použít informaci nad rámec původního účelu, musí si vyžádat souhlas od poskytující evropské finanční zpravodajské jednotky,
Touto úpravou se zajišťuje rovnováha mezi potřebou efektivní spolupráce a ochranou citlivých údajů, včetně respektování národních právních rámců a ústavních pořádků jednotlivých států.
Oproti dosavadní právní úpravě, která možnost aktivního vyžadování informací neupravovala výslovně, návrh zákona o FAÚ přináší nový právní rámec, který posiluje schopnost FIU efektivně působit v mezinárodním prostředí, reagovat na přeshraniční rizika a koordinovat postupy s partnerskými jednotkami.
K § 30
Ustanovení upravuje pravidla pro další použití informací získaných v rámci mezinárodní spolupráce FIU, zejména pokud má být taková informace předána jinému orgánu veřejné správy v ČR, jinému útvaru v rámci FAÚ, nebo využita nad rámec původního účelu, pro který byla poskytnuta. Zákon stanoví, že takové použití je možné pouze se souhlasem evropské finanční zpravodajské jednotky, která informaci původně poskytla.
Tímto ustanovením se naplňuje požadavek čl. 34 AMLD6, který členským státům ukládá povinnost zajistit, aby FIU respektovaly omezení a podmínky stanovené jinou evropskou finanční zpravodajskou jednotkou při předávání informací. Směrnice zároveň umožňuje, aby poskytující FIU odmítla udělit souhlas, pokud by další použití informace bylo v rozporu s právním řádem nebo by mohlo ohrozit probíhající šetření.
Zákon zároveň stanoví výjimku z nutnosti získání souhlasu, pokud se jedná o OPO podané povinnou osobou, nebo informaci z takového oznámení vyvozenou, která se týká povinné osoby usazené v jiném členském státě EU, a nemá žádnou vazbu na ČR. Taková informace totiž nemůže z podstaty věci naplnit žádnou z podmínek stanovených pro neudělení souhlasu. Tato výjimka reflektuje specifické situace, kdy je sdílení informací mezi finančními zpravodajskými jednotkami v rámci EU automatizováno nebo standardizováno, a není třeba dodatečného schválení.
Ustanovení rovněž upravuje postup pro žádost o udělení souhlasu, včetně povinnosti FIU informovat dožadující jednotku o udělení nebo neudělení souhlasu. Neudělení souhlasu je možné zejména tehdy, pokud by jeho udělení bylo v rozporu s § 16 odst. 1.
Oproti dosavadní právní úpravě, která otázku dalšího použití informací získaných ze zahraničí neupravovala výslovně, návrh zákona o FAÚ přináší jasný a strukturovaný rámec, který zajišťuje právní jistotu, ochranu citlivých údajů a respekt k mezinárodním pravidlům spolupráce FIU.
K § 31
Ustanovení rozšiřuje rámec mezinárodní spolupráce FIU o výměnu informací s orgány ze třetích zemí s obdobnou působností jako FIU, tedy míří na obdobné orgány ze zemí mimo EU, pokud je taková spolupráce relevantní, bezpečná a současně také oboustranně výhodná. Tím se doplňuje systém výměny informací, který je v předchozích ustanoveních zaměřen primárně na spolupráci mezi FIU členských států EU.
Přestože daná úprava přímo nevyplývá z požadavků stanovených čl. 34 AMLD6, který stanoví, že pravidla pro výměnu informací mezi FIU v rámci EU, zohledňuje se dosavadní zavedená praxe výměny informací FAÚ i s třetími zeměmi.
Ustanovení stanoví, že:
· pro poskytování informací FIU orgánu ze třetí země se použijí obdobně pravidla jako pro poskytování informací jiné FIU,
· pro žádosti FIU o informace od orgánu ze třetí země se použijí obdobně pravidla jako pro žádosti mezi FIU v EU,
· pro udělení souhlasu s použitím informací získaných od nebo poskytnutých orgánu ze třetí země se použijí obdobně pravidla jako v rámci EU.
Tím se zajišťuje rovnost právních podmínek pro výměnu informací bez ohledu na to, zda se jedná o partnera z EU nebo ze třetí země. Současně se tím posiluje schopnost FIU reagovat na globální rizika, která mají přeshraniční charakter, a naplňuje se požadavek na mezinárodní interoperabilitu systému FIU.
Daná úprava navazuje na úpravu § 39 odst. 3 písm. a) stávajícího AML zákona, přičemž odkazem na pravidla pro výměnu informací s jinou FIU přináší daný návrh jasný právní rámec, který zajišťuje právní jistotu, ochranu citlivých údajů a kompatibilitu s evropskými požadavky na mezinárodní spolupráci.
K části třetí hlavě IV
Hlava IV upravuje právní rámec pro spolupráci FIU na společné analýze s jinými finančními zpravodajskými jednotkami nebo s AMLA. Tato úprava vychází z požadavků čl. 32 AMLD6 a čl. 40 AMLAR, které kladou důraz na schopnost FIU spolupracovat při šetření složitých případů s přeshraničním prvkem.
Zákon umožňuje, aby se FIU podílela na společné analýze v případech, kdy je to nezbytné pro efektivní šetření, a stanoví postup pro její zahájení. FIU může požadovat zapojení jiných finančních zpravodajských jednotek nebo od nich získat potřebné informace, čímž se zajišťuje koordinace a efektivita šetření.
Současně se umožňuje účast jiných orgánů veřejné moci v ČR, pokud jejich zapojení přispěje k řádnému provedení společné analýzy. Tím se vytváří prostor pro meziresortní spolupráci, která je v praxi často nezbytná.
Zvláštní ustanovení se týká mlčenlivosti osob, které se účastní společné analýzy, ale nejsou přímo zařazeny k výkonu činnosti u FIU. Tím se zajišťuje ochrana citlivých informací, které jsou v rámci společné analýzy zpracovávány, a zároveň se umožňuje širší zapojení odborníků bez rizika narušení důvěrnosti.
Oproti dosavadní právní úpravě, která možnost společné analýzy neupravovala výslovně, návrh zákona přináší nový právní rámec, který posiluje schopnost FIU efektivně působit v mezinárodním prostředí, reagovat na přeshraniční rizika a koordinovat postupy s partnerskými jednotkami i s AMLA. Tím se naplňuje požadavek evropské legislativy na interoperabilitu FIU a na schopnost společného šetření složitých případů.
K § 32
Ustanovení § 32 upravuje pravidla a postupy pro provádění společné analýzy FIU s evropskou finanční zpravodajskou jednotkou nebo s AMLA, pokud je takový postup nezbytný z hlediska povahy případu, zejména při řešení operativní finanční analýzy, jejíž charakter vyžaduje složitá, časově i obsahově náročná zkoumání, nebo pokud má případ významné přeshraniční vazby v rámci více členských států Evropské unie. Úprava transponuje článek 32 AMLD6, který zakotvuje povinnost členských států zajistit možnost společných analýz mezi finančními zpravodajskými jednotkami, a navazuje i na čl. 40 AMLAR, který upravuje fungování společných analytických týmů koordinovaných na úrovni Evropské unie.
Cílem § 32 je vytvořit jasný vnitrostátní rámec umožňující FIU účinně se zapojovat do společných analýz v případech, kdy zjištěné okolnosti přesahují hranice ČR nebo vyžadují komplexní zpracování dat, přičemž společná analýza umožňuje rychlejší a kvalitnější vyhodnocení podezření na legalizaci výnosů z trestné činnosti, financování terorismu nebo financování šíření zbraní hromadného ničení. Tento proces posiluje účinnost mezinárodní spolupráce a přispívá k jednotnému uplatňování pravidel boje proti těmto jevům v rámci EU.
Ustanovení zajišťuje, že FIU může o společnou analýzu aktivně požádat, zjistí‑li, že jsou pro věc splněny podmínky unijní úpravy, nebo pokud se případ týká prioritních oblastí definovaných orgány EU. Zároveň upravuje právo FIU požadovat po jiné evropské finanční zpravodajské jednotce, která se na společné analýze sama nepodílí, aby se k ní připojila nebo poskytla údaje nezbytné pro její provedení. Tím se vytváří právní opora pro závaznou a efektivní koordinaci v případech, kdy by absence přeshraniční spolupráce bránila dosažení účelu finanční analýzy na úrovni EU.
Ustanovení § 32 zároveň odkazuje na použití § 29 v případech, kdy je v rámci společné analýzy třeba požádat o informace jinou finanční zpravodajskou jednotku. Tím je zajištěno, že i při společné analýze zůstává zachován standardní režim náležitostí žádosti, lhůt, ochranných podmínek a omezení využití informací stanovený unijní úpravou i tímto zákonem.
Praktickým dopadem ustanovení je posílení schopnosti FIU efektivně vyhodnocovat případy s vysokým rizikem a komplexní strukturou, které vyžadují mezinárodní koordinaci. Ustanovení přispívá k naplnění jednotného evropského režimu proti využívání finančního systému k legalizaci výnosů z trestné činnosti, zvyšuje rychlost, kvalitu a interoperabilitu analytické práce a současně respektuje zásady důvěrnosti, bezpečnosti a omezeného účelu zpracování informací, které jsou obsaženy v AMLR, AMLD6 a v příslušných ustanoveních tohoto zákona.
K § 33
Ustanovení upravuje možnost, aby se na společné analýze, kterou provádí FIU, podílel i jiný orgán veřejné moci ČR, včetně zástupce FAÚ, který není zařazen k výkonu činnosti u FIU. Tato úprava vychází z čl. 32 AMLD6, která umožňuje zapojení dalších relevantních subjektů, pokud to přispívá k řádnému provedení společné analýzy.
Zákonodárce tímto ustanovením reflektuje praktickou potřebu meziresortní spolupráce při šetření složitých případů, které vyžadují odborné znalosti nebo přístup k informacím mimo FIU. Účast dalších orgánů je však podmíněna tím, že jejich zapojení má přímý přínos pro kvalitu a efektivitu společné analýzy.
Oproti dosavadní právní úpravě, která zapojení jiných orgánů do činnosti FIU neupravovala výslovně, návrh zákona přináší nový právní rámec, který umožňuje pružnější a efektivnější spolupráci v rámci společných šetření, a zároveň zachovává požadavek na důvěrnost a bezpečnost zpracovávaných informací.
K části čtvrtá
Část čtvrtá návrhu zákona o FAÚ upravuje rámec pro zpracování informací FAÚ, a to jak v oblasti přístupu k údajům z veřejných evidencí, tak v oblasti statistického zjišťování, vedení vnitřních informačních systémů a ochrany informací. Tato část zákona tvoří technicko-provozní základ pro výkon působnosti FAÚ, respektive FIU, zejména v oblasti operativní a strategické analýzy.
Upravuje se organizační příslušnost ke zpracovávání informací získaných FAÚ v souvislosti s finanční zpravodajskou působností, a to tak, že ke zpracování bude příslušné výlučně FIU.
Zákon o FAÚ výslovně stanoví oprávnění FAÚ žádat údaje z vybraných veřejných evidencí, pokud je to nezbytné pro plnění konkrétního úkolu. Tím se zajišťuje přístup k datům, která jsou klíčová pro efektivní výkon analytické činnosti. Současně se upravuje způsob poskytování těchto údajů, včetně požadavku na dálkový a nepřetržitý přístup, což odpovídá požadavkům na operativnost FIU podle čl. 19 odst. 3 a 4 AMLD6.
Dále je zakotvena možnost provádět statistické zjišťování, a to nejen vůči povinným osobám, ale i vůči orgánům dozoru a dalším subjektům, pokud lze důvodně předpokládat, že disponují relevantními informacemi. Tím se vytváří prostor pro získávání agregovaných dat využitelných pro strategickou analýzu a hodnocení rizik.
Zákon rovněž upravuje vedení informací ve vnitřním systému FAÚ, včetně možnosti jejich sdružování k rozdílným účelům. Současně se stanoví povinnost FAÚ přijímat organizační a personální opatření k ochraně informací, aby s nimi nepřišla do styku nepovolaná osoba. Tím se naplňuje požadavek čl. 19 odst. 7 AMLD6 na ochranu integrity analytické činnosti FIU.
Zákon rovněž nově upravuje statistické zjišťování, které ve stávající právní úpravě zcela chybí. Tím se FAÚ otevírá možnost získávat data pro strategické analýzy nad rámec běžné operativní činnosti, což odpovídá požadavkům evropské legislativy na proaktivní přístup FIU k identifikaci rizik.
Celkově část čtvrtá představuje významné posílení datové a analytické kapacity FAÚ, přináší vyšší právní jistotu a kompatibilitu s evropskými požadavky na činnost FIU.
K § 34
Tato úprava reaguje na potřebu jednoznačně vymezit pravidla pro nakládání s informacemi poskytnutými FAÚpro výkon finanční zpravodajské působnosti. V praxi jsou povinnosti poskytovat informace FAÚ rozptýleny v různých právních předpisech (např. zákon o ekonomické ochraně státu, zákon o provádění mezinárodních sankcí). Tyto informace mohou mít citlivý charakter a jejich využití mimo rámec finanční zpravodajské působnosti by mohlo ohrozit nezávislost FIU, narušit analytické procesy nebo vést k nepatřičnému ovlivňování.
Jak vyplývá z úpravy postavení FIU, tato není samostatným správním úřadem a nemá právní subjektivitu. Povinnost poskytovat informace tedy směřuje vždy vůči FAÚ jako správnímu úřadu. Daná úprava tedy stanoví, že pokud je informace poskytnuta pro výkon finanční zpravodajské působnosti, může ji zpracovávat pouze FIU, nikoli jiné útvary FAÚ. Tím se zajišťuje funkční oddělení činností FIU od ostatních agend FAÚ (např. správní dozor nebo provádění mezinárodních sankcí).
Informace poskytnutá FAÚ pro účely finanční zpravodajské působnosti tedy nesmí být využita pro jiné účely zajišťované FAÚ, např. pro správní řízení nebo pro statistické zjišťování orgánem dozoru. Tímto je zajištěn soulad s čl. 19 odst. 3 a 4 AMLD6 (tedy je splněna povinnost zajistit, aby FIU byla funkčně nezávislá a aby informace získané pro její činnost nebyly využívány pro jiné účely.
K § 35
Ustanovení § 35 upravuje rámec pro získávání informací FAÚ nezbytných pro výkon jeho působnosti podle tohoto zákona, a to jak ve vztahu k Policii České republiky, zpravodajským službám a dalším orgánům veřejné moci, tak i ve vztahu ke správci daně. Smyslem této úpravy je zajistit, aby FAÚ disponoval dostatečným množstvím relevantních údajů pro naplnění svých úkolů v oblasti ochrany finančního systému, zejména při výkonu finanční zpravodajské působnosti a při činnostech navazujících na zákon EOS. Ve vztahu k FIU úprava plně odpovídá článku 19 AMLD6, která členským státům ukládá zajistit finanční zpravodajské jednotce přístup k informacím potřebným pro její činnost, a stanoví též povinnost vnitrostátních orgánů tyto informace poskytovat.
FAÚ musí být schopen efektivně vyhodnocovat informace o podezření na legalizaci výnosů z trestné činnosti, financování terorismu nebo financování šíření zbraní hromadného ničení, což předpokládá rychlou a koordinovanou výměnu informací s orgány, které takovými informacemi disponují. Zvláštní význam má proto možnost požadovat údaje od Policie ČR a zpravodajských služeb, jejichž činnost je často úzce provázána s případy řešenými FIU. Ustanovení dává FAÚ jednoznačnou zákonnou oporu pro získání informací, které mohou být pro operativní finanční analýzu klíčové, a současně respektuje, že poskytování informací probíhá v mezích pravomocí a zákonných povinností jednotlivých orgánů.
Samostatně je upraven vztah ke správci daně, který má specifické postavení vzhledem k množství dat o ekonomické aktivitě osob. Možnost FAÚ vyžadovat údaje získané při správě daní odráží skutečnost, že daňová informační základna je jedním z nejvýznamnějších zdrojů pro odhalování rizikových schémat legalizace výnosů z trestné činnosti, zejména pokud jde o tok finančních prostředků, majetkové poměry nebo nesoulady ekonomické povahy.
Ustanovení je koncipováno tak, aby byla zajištěna rovnováha mezi efektivitou získávání údajů na straně FAÚ a ochranou informací na straně poskytujících orgánů. Informace lze žádat pouze v rozsahu nezbytném pro výkon působnosti FAÚ. Současně je tím vytvářena právní jistota pro orgány veřejné moci a správce daně, že poskytování informací vyžádaných podle § 33 je zákonné, oprávněné a nezbytné pro plnění povinností vyplývajících z unijních předpisů v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.
Z hlediska dopadů na orgány veřejné moci jde o ustanovení, které odpovídá dosavadní praxi a mezinárodním standardům, aniž by zavádělo nové plošné povinnosti či administrativní zátěž. Z pohledu ochrany osobních údajů zůstávají informace poskytované podle § 35 pod plným režimem ochrany stanoveným v části páté návrhu zákona. Úprava je proto plně v souladu s požadavky obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR).
Ustanovení je nezbytné k zajištění funkčnosti FAÚ při výkonu finanční zpravodajské působnosti a vytváří transparentní a jednoznačný právní rámec pro výměnu informací s klíčovými orgány a přispívá k efektivnímu boji proti obcházení opatření AML/CFT.
K § 36
Ustanovení upravuje oprávnění FAÚ žádat údaje z vybraných veřejných evidencí, pokud je to nezbytné pro plnění konkrétního úkolu při výkonu jeho působnosti. Jedná se o klíčový nástroj pro efektivní výkon analytické činnosti FAÚ, který umožňuje přístup k údajům vedeným v registrech veřejné správy, a to jak v oblasti AML/CFT/CPF, tak v oblasti mezinárodních sankcí.
Výčet evidencí je koncipován široce a zahrnuje jak základní registry, tak specializované evidenční systémy (např. evidence cestovních dokladů, registr zbraní, evidence vězňů, rejstřík trestů apod.). Zvláštní význam má odst. 2 písm. b), který představuje blanketní ustanovení umožňující FAÚ přístup i k jiným evidencím, pokud tak stanoví jiný právní předpis. Toto ustanovení zajišťuje flexibilitu právní úpravy a umožňuje FAÚ reagovat na vývoj právního rámce nebo vznik nových evidencí, které mohou být relevantní pro výkon jeho působnosti.
Zákon zároveň stanoví technické požadavky na způsob poskytování údajů – preferován je dálkový a nepřetržitý přístup, který odpovídá požadavkům na operativnost FIU podle čl. 19 odst. 3 a 4 AMLD6. Výjimky z tohoto režimu jsou upraveny pro specifické evidence, jako je evidence občanských průkazů nebo databáze účastníků veřejně dostupné telefonní služby.
Důležité je zdůraznit, že přístup k evidencím se nevztahuje pouze na činnost FIU, ale na veškerou působnost FAÚ, tedy i na správní činnost v oblasti mezinárodních sankcí a dozoru podle zákona EOS. Tím se zajišťuje jednotný přístup k datům napříč všemi liniemi činnosti FAÚ, pro které jsou tyto informace potřebné.
Obdobná úprava obsažená v § 30 odst. 4 AML zákona v současnosti upravuje oprávnění FAÚ získávat údaje z vybraných evidencí, avšak pouze výčtem konkrétních registrů bez systémového rámce pro jejich využití. Výčet je omezený a neumožňuje pružné rozšíření na další evidence, pokud by to bylo nezbytné pro výkon působnosti FAÚ.
Oproti tomu návrh zákona o FAÚ přináší komplexní, funkčně členěnou a technologicky modernizovanou úpravu, která nejenže rozšiřuje okruh evidencí, ale také stanoví způsob poskytování údajů, včetně požadavku na dálkový přístup. Blanketní ustanovení v odst. 2 písm. b) umožňuje dynamické rozšiřování přístupu k dalším evidencím bez nutnosti novelizace zákona, což výrazně posiluje schopnost FAÚ reagovat na nové typy rizik a potřeby analytické činnosti.
Tím se návrh zákona dostává do souladu s evropskou legislativou, posiluje institucionální kapacitu FAÚ a zajišťuje vyšší právní jistotu pro správce evidencí i pro FAÚ samotný.
K § 37
Ustanovení upravuje oprávnění FAÚ požadovat informace prostřednictvím statistického zjišťování, a to jak od orgánů dozoru podle zákona EOS, tak od povinných osob, případně dalších subjektů, pokud lze důvodně předpokládat, že disponují informací nezbytnou pro výkon působnosti FAÚ. Dané oprávnění se vztahuje pouze na činnosti FIU a činnosti v oblasti provádění mezinárodních sankcí. V postavení orgánu dozoru bude mít FAÚ obdobné oprávnění upraveno v zákoně EOS, kde je taková úprava pro všechny orgány dozoru. Jedná se o čistě národní úpravu, která není přímo vyžadována evropskými AML předpisy, avšak významně posiluje postavení FAÚ jako analytického a koordinačního orgánu.
Cílem ustanovení je umožnit FAÚ získávat informace nad rámec povinně poskytovaných údajů, které vyplývají z evropských AML předpisů (např. AMLR). Statistické zjišťování slouží zejména pro účely strategické analýzy, hodnocení rizik, metodického vedení povinných osob a pro tvorbu výročních zpráv FAÚ.
Zákon stanoví základní náležitosti žádosti o statistické zjišťování, včetně účelu, obsahu a způsobu zpracování a lhůty pro poskytnutí údajů. Tím se zajišťuje transparentnost a předvídatelnost vůči dotčeným subjektům.
Současně se výslovně upravuje povinnost subjektů na žádost FAÚ buď požadované informace poskytnout, anebo sdělit, že požadovanou informací nedisponují, případně, že jejímu poskytnutí brání zákonná povinnost mlčenlivosti k chráněné informaci.
Neposkytnutí informace nebo nesdělení důvodu jejího neposkytnutí je sankcionováno jako přestupek, za který lze uložit pokutu. Tím se zajišťuje vymahatelnost povinnosti spolupráce s FAÚ a posiluje se právní jistota při výkonu jeho analytické činnosti.
Oproti dosavadní právní úpravě, která možnost statistického zjišťování FAÚ vůbec neupravovala, návrh zákona o FAÚ přináší nový právní rámec, který umožňuje FAÚ aktivně získávat data potřebná pro výkon své působnosti, a to i v případech, kdy nejde o konkrétní podezření, ale o systémové sledování trendů a rizik.
K § 38
Navrhované ustanovení § 38 upravuje základní rámec pro zpracování informací FAÚ v souvislosti s výkonem jeho působnosti podle § 6 písm. a) a c), tedy:
· finanční zpravodajské působnosti,
· správní činnosti v oblasti mezinárodních sankcí, pokud nestanoví jiný právní předpis jinak.
Ustanovení výslovně stanoví, že FAÚ je oprávněn soustřeďovat a analyzovat získané informace, vést je ve vnitřním informačním systému a sdružovat je k rozdílným účelům, pokud je to nezbytné pro výkon působnosti.
Tím se vytváří právní základ pro vedení interních databází a analytických systémů, které jsou nezbytné pro efektivní výkon činnosti jak FIU, tak i v oblasti mezinárodních sankcí, zejména v oblasti operativní a strategické finanční analýzy. Ustanovení zároveň reflektuje požadavky čl. 19 odst. 3 a 4 AMLD6, které kladou důraz na schopnost FIU:
· efektivně zpracovávat informace získané od povinných osob, jiných orgánů nebo ze zahraničí,
· provádět analýzu těchto informací za účelem identifikace podezřelých transakcí, trendů a rizik,
· zajistit nezávislost a integritu analytické činnosti.
Z hlediska českého právního řádu se nejedná o zcela novou pravomoc, neboť již § 36 odst. 1 stávajícího AML zákona stanoví, že FAÚ je oprávněn „získané informace soustřeďovat, analyzovat a vést ve vnitřním informačním systému“. Návrh zákona o FAÚ tedy nepřináší novou kompetenci, ale rozvíjí a systematizuje stávající právní rámec, zejména:
· rozšiřuje působnost i na oblast mezinárodních sankcí,
· výslovně umožňuje sdružování informací k rozdílným účelům, což dosavadní úprava neřešila,
· navazuje na evropskou legislativu, čímž zajišťuje kompatibilitu s požadavky AMLD6.
Tím se posiluje právní jistota, transparentnost a analytická kapacita FAÚ, aniž by docházelo k zásadnímu rozšíření jeho pravomocí oproti dosavadnímu stavu.
K § 39
Ustanovení § 39 upravuje povinnost FAÚ přijímat taková organizační, personální a jiná opatření, která zaručují, že s informacemi získanými FIU při výkonu její působnosti nepřijde do styku nepovolaná osoba. Tato úprava přímo transponuje požadavek čl. 19 odst. 7 AMLD6, který členským státům ukládá povinnost zajistit, aby FIU byla chráněna před neoprávněným přístupem k informacím a aby byla zajištěna integrita její analytické činnosti. Zákonodárce zde výslovně stanoví odpovědnost FAÚ za vnitřní bezpečnostní režim, který zahrnuje:
· organizační opatření (např. přístupové politiky, interní směrnice),
· personální opatření (např. výběr zaměstnanců, školení, bezpečnostní prověrky),
· technická opatření (např. šifrování, auditní stopy, oddělení systémů).
Z hlediska českého právního řádu se nejedná o zcela novou povinnost, neboť již § 36 odst. 1 stávajícího AML zákona stanoví, že FAÚ je oprávněn „získané informace soustřeďovat, analyzovat a vést ve vnitřním informačním systému“. Z toho implicitně vyplývá nutnost jejich ochrany. Nicméně dosavadní úprava neobsahovala výslovné ustanovení, které by FAÚ ukládalo povinnost zabránit přístupu nepovolaných osob.
Ustanovení § 39 tedy není novinkou z hlediska věcného obsahu, ale představuje systematizaci a zpřesnění stávajícího rámce, přičemž výslovně zakotvuje bezpečnostní požadavky, které byly dosud pouze dovozovány z obecné povinnosti FAÚ chránit informace, a současně naplňuje evropské požadavky na ochranu integrity FIU a její analytické činnosti. Tím se posiluje právní jistota, transparentnost a důvěryhodnost FAÚ.
K části pátá
Tato část návrhu zákona upravuje pravidla pro zacházení s citlivými informacemi, které FAÚ získává při výkonu své působnosti, zejména jako FIU. Obsahuje úpravu mlčenlivosti, zpracování osobních údajů, postavení pověřence pro ochranu osobních údajů a zmocněnce pro ochranu základních práv.
Zaměstnanci FAÚ a osoby v obdobném postavení jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, které se dozvěděli při výkonu své činnosti. Povinnost trvá i po skončení pracovního nebo služebního poměru. Zákon zároveň stanoví výjimky, které umožňují sdílení informací s vybranými orgány veřejné moci, pokud je to nezbytné pro výkon jejich působnosti.
Návrh zákona zpřesňuje podmínky, za nichž lze informace sdílet, a výslovně upravuje možnost zproštění mlčenlivosti. Tím se posiluje právní jistota a kompatibilita s evropskou legislativou.
FAÚ je oprávněn zpracovávat osobní údaje, včetně zvláštních kategorií, pokud je to nezbytné pro výkon jeho působnosti. Zákon umožňuje i automatizované zpracování údajů, včetně použití algoritmů, a stanoví pravidla pro označování sporných údajů.
Tato úprava navazuje na stávající AML zákon, který obdobné oprávnění již obsahuje. Nově se však výslovně upravují technické a procesní aspekty zpracování, čímž se zajišťuje vyšší transparentnost a ochrana práv subjektů údajů.
V návaznosti na GDPR se stanovují pravidla pro pověřence, který dohlíží na dodržování pravidel ochrany osobních údajů v rámci FAÚ. Pověřenec musí být organizačně oddělen od FIU a slouží jako kontaktní osoba pro Úřad pro ochranu osobních údajů.
Součástí návrhu je také zavedení zmocněnce, který dohlíží na dodržování základních práv fyzických osob při činnosti FAÚ. Zmocněnec je nezávislý, přímo podřízený řediteli FAÚ, a má přístup ke všem relevantním informacím. Jeho úkolem je poskytovat poradenství, vydávat stanoviska a přijímat podněty od dotčených osob.
Zavedení těchto dvou funkcí odpovídá požadavkům evropské legislativy na institucionální ochranu osobních údajů a základních práv v rámci činnosti FIU.
K § 40
Navrhované rozdělení původní úpravy mlčenlivosti do dvou samostatných ustanovení reaguje na rozdílnou povahu činností vykonávaných FAÚ. Zaměstnanec FAÚ je při své činnosti vázán povinností mlčenlivosti, tj. není oprávněn sdělit informace, poskytnout údaje nebo jiné skutečnosti, které se dozvěděl při své činnosti nebo v souvislosti s ní, neoprávněné osobě. Je však třeba pečlivě rozlišovat, o jakou činnost zaměstnance FAÚ se jedná a jaké informace se při ní dozvěděl. Bude-li se jednat o činnost a informace, které jsou chráněny mlčenlivostí stanovenou jiným právním předpisem nebo o mlčenlivost zaměstnance FAÚ zařazeného ve FIU (ustanovení § 41), úprava ustanovení § 40 se neuplatní. Ustanovení § 41 stanoví zvláštní režim mlčenlivosti pro zaměstnance FAÚ zařazené ve FIU, odpovídající citlivosti zpracovávaných informací. Mlčenlivost zaměstnance FAÚ dále upravuje zákon EOS a zákon PMS.
Toto rozlišení posiluje zejména institucionální oddělení finanční zpravodajské jednotky, zvyšuje právní jistotu ohledně rozsahu a prolomení mlčenlivosti a odpovídá požadavkům AMLD6 na funkční a provozní oddělení FIU v rámci příslušného orgánu.
Zákon stanoví výjimky z povinnosti mlčenlivosti, které se uplatní na veřejně známé informace a informace dostupné z informačních systémů veřejné správy. Dále se výslovně upravuje, že zveřejnění zobecněných informací, z nichž nevyplývá, které osoby se týkají, není porušením povinnosti mlčenlivosti. Tím se umožňuje publikace statistických nebo analytických výstupů FAÚ, například ve výroční zprávě, bez rizika porušení důvěrnosti.
Zprostit osobu vykonávající působnost FAÚ povinnosti mlčenlivosti zaměstnance FAÚ je oprávněn ředitel FAÚ.
K § 41
Navrhované ustanovení § 41 upravuje povinnost mlčenlivosti zaměstnanců FAÚ zařazených ve FIU, kteří se při výkonu své činnosti ve FAÚ, tedy při výkonu finanční zpravodajské působnosti nebo v souvislosti s ní, dozvěděli skutečnosti, jež mají důvěrný charakter. Povinnost mlčenlivosti trvá i po skončení služebního nebo pracovního poměru, respektive i poté, co se daná osoba přestane podílet na výkonu finanční zpravodajské působnosti, čímž se zajišťuje dlouhodobá ochrana citlivých informací, které mohou mít význam pro bezpečnostní, finanční nebo právní zájmy ČR. Zde je nutno upozornit, že mlčenlivost bude dopadat i na situace, kdy bude chráněna identita osoby spolupracující s FAÚ podle § 49.
Ustanovení reflektuje požadavky čl. 19 odst. 3, 6 a 7 AMLD6, které kladou důraz na ochranu informací zpracovávaných FIU, včetně zajištění jejich důvěrnosti, integrity a omezeného přístupu. Povinnost mlčenlivosti je základním předpokladem pro důvěryhodnost a nezávislost FIU, a zároveň zajišťuje ochranu práv dotčených osob.
Zákon stanoví výjimku z povinnosti mlčenlivosti, která se vztahuje na informace zveřejněné zobecněním informací získaných při činnosti FIU, z nichž nevyplývá, které osoby se týkají. Tím se umožňuje publikace statistických nebo analytických výstupů FIU, například ve výroční zprávě, bez rizika porušení důvěrnosti.
Ustanovení rovněž stanoví okruh subjektů, kterým může být informace poskytnuta bez porušení povinnosti mlčenlivosti, pokud je to nezbytné pro výkon jejich působnosti. Tento průlom mlčenlivosti je nutný především z důvodů naplnění cíle, pro jaký je FAÚ včetně FIU zřizován. Pokud by nebyl průlom do mlčenlivosti upraven, nebyl by boj proti porušování povinností ve strategických oblastech dostatečně účinný, neboť FAÚ nedisponuje všemi právními nástroji, které je možné pro takový boj nasadit. Z tohoto důvodu se stanoví okruh subjektů a situací, za jakých se případné sdělení jinak mlčenlivostí chráněné informace nepovažuje za porušení povinnosti. Jedná se zejména o:
· jiné úřední osoby FAÚ, např. v případě poskytování informací nezbytných pro výkon kompetencí FAÚ v oblasti AML a v oblasti mezinárodních sankcí,
· EK a AMLA, kterým se oznamují informace o rizikových odvětvích a činnostech FIU,
· MF, pokud vystupuje jako nadřízený orgán nebo zpracovává národní hodnocení rizik,
· OČTŘ a zpravodajské služby, kterým FIU poskytuje informace při podezření na trestnou činnost nebo na jejich žádost,
· orgány dozoru podle zákona EOS, kterým FIU předává informace o možném porušení povinností povinnými osobami,
· orgány provádějící dozor v oblasti mezinárodních sankcí, pokud FAÚ vykonává správní činnost v této oblasti,
· soudy, pokud se jedná o spory související s podezřelými transakcemi nebo náhradou škody,
· orgány rozhodující o nesrovnalostech ve skutečných majitelích, pokud FAÚ poskytuje relevantní informace,
· orgány projednávající přestupky, zejména v případech porušení povinností podle tohoto zákona,
· Europolu,
· Ministerstvu průmyslu a obchodu při provádění řízení o prověření zahraniční investice podle zákona upravujícího prověřování zahraničních investic,
· jiné FIU, orgány ze třetích zemí a mezinárodní organizace, v rámci mezinárodní výměny informací, pokud je to v souladu s pravidly spolupráce.
Zákon rovněž stanoví, že zprostit povinnosti mlčenlivosti může pouze předseda vlády nebo jím pověřený ministr, čímž se zajišťuje kontrola nad výjimečným sdílením citlivých informací.
Ustanovení § 41 je koncipováno tak, aby bylo v souladu s požadavky evropské legislativy, zejména AMLD6, a zároveň poskytovalo dostatečný právní rámec pro ochranu informací zpracovávaných a získaných v rámci činnosti FIU.
K § 42
Ustanovení § 42 upravuje oprávnění FAÚ zpracovávat osobní údaje, včetně zvláštních kategorií osobních údajů, pokud je to nezbytné pro výkon jeho působnosti. Jedná se zejména o činnost FIU, správní činnost v oblasti mezinárodních sankcí a výkon dozoru podle zákona EOS. Zákon výslovně umožňuje předávání nebo zpřístupňování těchto údajů dalším orgánům veřejné moci, pokud tak stanoví právní předpisy, přičemž zároveň stanoví, že k předání nedojde, pokud by tím byl podstatně ohrožen výkon působnosti FAÚ.
Ustanovení je koncipováno v souladu s požadavky GDPR, zejména s články 6, 9 a 23, které upravují zákonnost zpracování, výjimky pro zvláštní kategorie údajů a možnost omezení práv subjektů údajů v případě činností veřejné moci. FAÚ je oprávněn označovat osobní údaje, jejichž přesnost byla popřena nebo proti jejichž zpracování byla vznesena námitka, a dále je zpracovávat i bez souhlasu subjektu údajů, pokud je to nezbytné pro výkon jeho působnosti. Tím se zajišťuje kontinuita analytické činnosti FIU i v případech, kdy je veden spor o správnost údajů.
Zákon rovněž umožňuje, aby FAÚ prováděl výkon své působnosti výhradně na základě automatizovaného zpracování osobních údajů, s výjimkou vydávání rozhodnutí. V takovém případě musí být algoritmy a výběrová kritéria použité pro zpracování evidovány v záznamech o činnostech zpracování a uchovávány po dobu nejméně jednoho roku. Tato úprava odpovídá požadavkům čl. 30 GDPR na vedení záznamů o zpracování a čl. 22 GDPR na ochranu před automatizovaným rozhodováním.
Zákon dále stanoví, že při uplatnění práva na námitku nebo jiného prostředku ochrany proti zpracování osobních údajů se použijí obdobně ustanovení správního řádu o stížnosti. Tím se zajišťuje procesní ochrana subjektů údajů v souladu s čl. 77 až 79 GDPR, přičemž se respektuje specifický charakter činnosti FAÚ jako orgánu veřejné moci s citlivou působností.
Ustanovení § 42 tak vytváří právní rámec pro zpracování osobních údajů FAÚ, který je plně kompatibilní s evropskou legislativou, zajišťuje ochranu práv subjektů údajů a současně umožňuje efektivní výkon působnosti FAÚ v oblasti AML/CFT/CPF a mezinárodních sankcí.
K § 43
Ustanovení § 43 upravuje situace, kdy FAÚ nevyhoví žádosti subjektu údajů o přístup k osobním údajům, případně takové žádosti vyhoví pouze částečně. Omezení přístupu je možné tehdy, pokud by jeho poskytnutí vedlo k ohrožení výkonu působnosti FAÚ, zejména v oblasti prevence zneužívání finančního systému k legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo financování terorismu, odhalování těchto jevů, nebo k ohrožení utajovaných informací.
Tato úprava je plně v souladu s čl. 23 GDPR, který umožňuje členským státům omezit rozsah práv subjektů údajů, pokud je to nezbytné pro ochranu veřejného zájmu, zejména v oblasti národní bezpečnosti, prevence trestné činnosti nebo ochrany práv a svobod jiných osob. FAÚ je oprávněn informovat subjekt údajů stejným způsobem jako žadatele, jehož osobní údaje nezpracovává, pokud by i samotné sdělení o nevyhovění žádosti mohlo ohrozit výkon působnosti FAÚ.
Oproti stávající právní úpravě obsažené v § 36 odst. 4 AML zákona, která umožňuje FAÚ omezit přístup k osobním údajům, pokud by tím došlo k ohrožení výkonu jeho působnosti, návrh zákona o FAÚ přináší podrobnější a systematizovanou úpravu. Nově se výslovně stanoví důvody pro nevyhovění žádosti, včetně ochrany utajovaných informací, a upravuje se i způsob komunikace se subjektem údajů v případech, kdy nelze sdělit ani důvod nevyhovění.
Ustanovení § 43 tak posiluje právní jistotu při nakládání s osobními údaji v rámci činnosti FAÚ, zajišťuje ochranu integrity analytické činnosti FIU a zároveň respektuje požadavky evropské legislativy na ochranu osobních údajů.
K § 44
Ustanovení § 44 upravuje postavení pověřence pro ochranu osobních údajů v rámci FAÚ. Pověřenec je jmenován ředitelem FAÚ z řad zaměstnanců, kteří nejsou zařazeni k výkonu činnosti na FIU, čímž se zajišťuje jeho nezávislost na analytické činnosti FIU. Tato úprava odpovídá požadavkům čl. 38 a 39 GDPR, které stanoví, že pověřenec musí být zapojen do všech záležitostí souvisejících se zpracováním osobních údajů, musí být nezávislý a nesmí být ve střetu zájmů.
Pověřenec je informován o všech připravovaných a prováděných činnostech zpracování osobních údajů, poskytuje FAÚ poradenství v oblasti ochrany osobních údajů, prověřuje plnění povinností FAÚ v této oblasti, přijímá podání subjektů údajů a je kontaktním místem pro Úřad pro ochranu osobních údajů. Současně plní úkoly zmocněnce v oblasti získávání a zpracování osobních údajů, čímž se zajišťuje propojení ochrany osobních údajů s ochranou základních práv dotčených osob.
Oproti dosavadní právní úpravě, která postavení pověřence ve vztahu k FAÚ neupravovala výslovně, návrh zákona o FAÚ přináší systematické a funkčně členěné vymezení jeho role. Tím se posiluje právní jistota, transparentnost a kompatibilita s evropskou legislativou, zejména s GDPR. Zvláštní důraz je kladen na organizační oddělení pověřence od FIU, což je klíčové pro zajištění nezávislého výkonu jeho funkce v prostředí, kde se zpracovávají vysoce citlivé údaje.
Ustanovení § 44 tak vytváří institucionální rámec pro ochranu osobních údajů v rámci FAÚ, který odpovídá požadavkům GDPR a současně reflektuje specifika činnosti FAÚ jako orgánu veřejné moci s analytickou, správní i mezinárodní působností.
K § 45
Ustanovení § 45 upravuje postavení ochránce práv pro ochranu osobních údajů a pro otázky základních práv v rámci FAÚ (dále jen „Ochránce“). Ochránce je jmenován ředitelem FAÚ z řad zaměstnanců bez ohledu na to, zda jsou zařazeni k výkonu činnosti na FIU. Hlavním úkolem Ochránce je dohlížet na dodržování základních práv osob, které mohou být dotčeny činností FAÚ, zejména v souvislosti s aplikací AMLR, TFR a zákona EOS.
Tato úprava přímo transponuje požadavky čl. 20 AMLD6, který členským státům ukládá povinnost zajistit, aby FIU disponovala nezávislou funkcí, která bude monitorovat dopady její činnosti na základní práva fyzických osob. Ochránce je oprávněn přijímat podání od dotčených osob, poskytovat poradenství FAÚ, vydávat stanoviska a kontrolovat zákonnost a etiku postupů FAÚ. Je přímo podřízen řediteli FAÚ, což odpovídá požadavku na institucionální nezávislost.
Na rozdíl od pověřence pro ochranu osobních údajů podle § 44, jehož působnost je vymezena primárně ve vztahu ke zpracování osobních údajů a vychází z požadavků GDPR (zejména čl. 37‑39), má Ochránce širší mandát. Sleduje nejen zákonnost zpracování údajů, ale i širší dopady činnosti FAÚ na základní práva, jako je právo na spravedlivý proces, ochranu soukromí, majetku nebo svobody pohybu. Přesto se činnosti obou funkcí mohou prolínat, zejména v situacích, kdy zpracování osobních údajů FAÚ může mít zásadní dopad na základní práva dotčené osoby – v takových případech zmocněnec a pověřenec spolupracují, přičemž zmocněnec má možnost vyjadřovat se k širším souvislostem.
Zavedení funkce zmocněnce představuje významný posun oproti dosavadní právní úpravě, která obdobnou instituci neznala. Umožňuje FAÚ plnit požadavky evropské legislativy na ochranu práv jednotlivců, posiluje důvěru veřejnosti v činnost FAÚ a vytváří institucionální záruky proti nepřiměřeným zásahům do práv osob.
K § 46
Ustanovení § 46 rozvíjí institucionální rámec pro výkon funkce ochránce zavedeného v § 45. Stanoví požadavky na nezávislost, organizační zařazení a podporu zmocněnce ze strany FAÚ. Ochránce je přímo podřízen řediteli FAÚ a nesmí vykonávat jiné úkoly, které by mohly vést ke střetu zájmů. FAÚ je povinen zajistit, aby byl zmocněnec náležitě a včas zapojen do všech záležitostí, které mohou mít zásadní dopad do základních práv fyzických osob.
Tato úprava přímo transponuje požadavky čl. 20 AMLD6, který členským státům ukládá povinnost zřídit v rámci FIU funkci nezávislého zmocněnce pro ochranu základních práv. Směrnice klade důraz na to, aby Ochránce měl přístup ke všem relevantním informacím, byl zapojen do rozhodovacích procesů a měl dostatečné zdroje pro výkon své funkce. Ustanovení § 46 tyto požadavky naplňuje tím, že FAÚ musí zmocněnci poskytovat potřebné odborné, personální i technické zajištění.
Zásadním prvkem je garance nezávislosti Ochránce, která je zajištěna nejen jeho organizačním zařazením, ale i tím, že FAÚ nesmí Ochránci udělovat pokyny týkající se výkonu jeho úkolů. Tím se vytváří prostor pro objektivní a nestranné hodnocení dopadů činnosti FIU na základní práva osob, zejména v případech, kdy FIU zpracovává citlivé informace, vydává pokyny povinným osobám nebo spolupracuje s OČTŘ.
Ustanovení § 46 tak vytváří funkční a právně ukotvený rámec pro výkon nezávislého dohledu nad ochranou základních práv v rámci FIU, v souladu s evropskou legislativou a s ohledem na specifika činnosti FIU.
K části šestá
Část šestá návrhu zákona o FAÚ upravuje specifické nástroje ochrany identity zaměstnanců FAÚ a utajení činnosti FAÚ, a to prostřednictvím krycích prostředků a evidenční ochrany. Tato část zákona reaguje na potřebu zajistit bezpečnost a utajení činnosti FAÚ, zejména v rámci operativní činnosti FIU, která může probíhat v prostředí s vysokým rizikem nebo v kontaktu s osobami, u nichž hrozí bezpečnostní nebo reputační riziko.
Ustanovení o krycím prostředku přebírá právní úpravu ze stávajícího AML zákona, konkrétně z § 29e AML zákona., ve znění novely č. 280/2024 Sb. Tato novela byla přijata s cílem posílit operativní kapacitu FAÚ a umožnit jeho zaměstnancům vykonávat činnost bez rizika vyzrazení identity nebo ohrožení života, zdraví či jejich majetku. V odůvodnění této novely bylo zdůrazněno, že FAÚ jako FIU musí mít možnost působit v jakémsi „utajeném“ režimu, obdobně jako jiné bezpečnostní složky státu, pokud to povaha jeho činnosti vyžaduje.
Krycí prostředek zahrnuje nejen krycí doklady, ale i věci, prostory nebo činnosti sloužící k zastření totožnosti osoby nebo činnosti FAÚ. Zákon stanoví, že o vydání krycího dokladu rozhoduje ministr financí, přičemž technické zabezpečení provádí Ministerstvo vnitra. V případě potřeby může Ministerstvo vnitra provést nezbytné úpravy v informačních systémech veřejné správy, aby bylo zajištěno utajení krycího dokladu. Zákon zároveň stanoví výslovné výjimky, které zakazují použití určitých typů dokladů (např. průkaz poslance, soudce apod.), čímž se zajišťuje právní čistota a ochrana veřejných funkcí.
Ustanovení o evidenční ochraně umožňuje FAÚ požadovat po Ministerstvu vnitra opatření k evidenční ochraně osobních údajů zaměstnanců FAÚ, jejich blízkých osob a vozidel, pokud lze důvodně předpokládat ohrožení jejich života nebo zdraví. Tato úprava rozšiřuje možnosti ochrany nejen samotných zaměstnanců, ale i jejich rodinných příslušníků a reaguje na rizika spojená s výkonem činnosti FAÚ v oblasti AML/CFT/CPF a mezinárodních sankcí.
Část šestá tak představuje důležitý bezpečnostní rámec pro činnost FAÚ, který je nezbytný pro zajištění efektivního výkonu působnosti FIU, ochranu zaměstnanců a utajení citlivých operací. Navržená úprava vychází ze stávající praxe, je v souladu s evropskými požadavky na funkční nezávislost FIU a zároveň respektuje ústavní pořádek ČR.
K § 47
Ustanovení § 47 upravuje oprávnění zaměstnanců FAÚ používat krycí prostředky při výkonu působnosti FAÚ, pokud by bez jejich použití hrozilo zmaření činnosti, ohrožení života, zdraví nebo majetku zaměstnance či jiné osoby, nebo vyzrazení činnosti FAÚ. Krycím prostředkem se rozumí věc, prostor nebo činnost sloužící k zastření skutečné totožnosti osoby nebo činnosti FAÚ, přičemž krycím dokladem může být pouze takový dokument, který neporušuje zákonem stanovené výjimky (např. nelze použít průkaz poslance, soudce apod.).
Tato úprava přebírá právní konstrukci ze stávajícího § 29e AML zákona, který byl vložen novelou č. 245/2022 Sb. Zavedení krycího prostředku bylo v odůvodnění této novely zdůvodněno potřebou posílit bezpečnostní rámec činnosti FAÚ, zejména v situacích, kdy FAÚ provádí šetření v prostředí s vysokým rizikem nebo v kontaktu s osobami, u nichž hrozí bezpečnostní riziko. Důvody pro zavedení krycího prostředku pro FAÚ jsou zachovány i do budoucna a musejí být tedy upraveny tímto zákonem. Krycí prostředky tak i nadále umožňují zaměstnancům FAÚ vykonávat činnost bez toho, aby byla ohrožena jejich identita nebo samotná operace.
Zákon zároveň stanoví, že o vydání krycího dokladu rozhoduje ministr financí, přičemž technické zabezpečení provádí Ministerstvo vnitra. V případě potřeby může Ministerstvo vnitra provést nezbytné úpravy v informačních systémech veřejné správy, aby bylo zajištěno utajení krycího dokladu. Tím se vytváří právní rámec pro koordinaci mezi FAÚ a Ministerstvem vnitra při ochraně citlivých operací.
Ustanovení § 47 tak systematicky přebírá a rozvíjí stávající právní úpravu krycího prostředku v AML zákoně, přičemž ji začleňuje do nového zákona o FAÚ jako samostatného právního rámce pro činnost jak FAÚ, tak i FIU. Tím se posiluje bezpečnostní a operativní kapacita FAÚ a zároveň se zajišťuje právní jistota při použití krycích prostředků.
K § 48
Ustanovení § 48 upravuje možnost FAÚ požadovat po Ministerstvu vnitra provedení opatření k evidenční ochraně osobních údajů zaměstnanců FAÚ, jejich blízkých osob (manžel, partner, dítě, rodič) a vozidel, pokud lze důvodně předpokládat ohrožení jejich života nebo zdraví. Stejně tak může FAÚ požadovat evidenční ochranu krycích dokladů a vozidel, které používá při výkonu své působnosti.
Tato úprava navazuje na bezpečnostní rámec stanovený v § 47 o krycím prostředku a rozšiřuje možnosti ochrany zaměstnanců FAÚ i mimo samotný výkon činnosti. Evidenční ochrana představuje preventivní nástroj, který umožňuje utajit nebo omezit dostupnost údajů v informačních systémech veřejné správy, pokud by jejich zveřejnění mohlo vést k ohrožení chráněné osoby nebo narušení činnosti FAÚ.
Ve srovnání se stávajícím AML zákonem, konkrétně s § 29f, je navrhované ustanovení věcně obdobné, avšak systematicky začleněné do nového zákonného rámce FAÚ. AML zákon již umožňuje evidenční ochranu zaměstnanců FAÚ, jejich blízkých osob a vozidel, avšak tato úprava je formulována jako doplňkové ustanovení v rámci širšího zákona, který primárně upravuje povinnosti povinných osob. Naproti tomu návrh zákona o FAÚ začleňuje evidenční ochranu jako součást komplexního institucionálního rámce pro činnost FAÚ, čímž se zajišťuje vyšší právní jistota, přehlednost a kompatibilita s ostatními bezpečnostními nástroji (např. krycí prostředek, ochrana identity). Tento přístup nebude současně vyvolávat kolize v případech, pokud by činnost FAÚ současně byla (v rámci jednoho úkonu) směřována jak do oblasti AML/CFT/CPF, tak současně i do oblasti mezinárodních sankcí.
Zákon výslovně stanoví, že evidenční ochrana se může vztahovat nejen na zaměstnance FAÚ, ale i na jejich rodinné příslušníky, což reflektuje skutečnost, že ohrožení může vzniknout i nepřímo, prostřednictvím osob blízkých bez ohledu na jejich pohlaví a to včetně registrovaných partnerů. Současně se upravuje možnost chránit krycí doklady a vozidla, které FAÚ využívá, čímž se zajišťuje komplexní ochrana operativních prostředků FAÚ.
Ustanovení § 48 tak představuje důležitý bezpečnostní nástroj pro ochranu osob, které se podílejí na výkonu působnosti FAÚ, a zároveň posiluje právní jistotu při nakládání s citlivými údaji v rámci veřejné správy. Jeho přijetím se FAÚ dostává na úroveň jiných bezpečnostně exponovaných orgánů státu, které obdobná opatření již využívají.
K části sedmá
Část sedmá návrhu zákona o FAÚ upravuje právní rámec pro ochranu identity fyzických osob, které spolupracují s FAÚ nebo jsou účastníky řízení vedeného FAÚ, a dále pravidla pro prokazování příslušnosti zaměstnanců FAÚ při výkonu jejich působnosti. Cílem této části je zajistit bezpečnost, důvěrnost a ochranu práv osob, které se dostávají do kontaktu s FAÚ v souvislosti s jeho činností v oblasti AML/CFT/CPF, mezinárodních sankcí nebo správního dozoru.
Ustanovení o ochraně identity umožňuje FAÚ přijmout opatření k ochraně identity osoby, pokud jí v souvislosti s řízením vedeným FAÚ nebo plněním povinností podle relevantních právních předpisů hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí spočívající v porušení jejích základních práv. Opatření může být přijato z vlastního podnětu FAÚ nebo na žádost dotčené osoby. V případě přijetí opatření FAÚ vytvoří jedinečný anonymní identifikátor, který je používán místo skutečných identifikačních údajů. Dokumenty obsahující skutečnou identitu jsou uchovávány mimo spis, čímž se zajišťuje jejich utajení. Zrušení ochrany identity je možné pouze v případě, že pominou důvody, pro které byla ochrana zavedena.
Obdobná úprava je obsažena v zákoně PMS, konkrétně v § 16b, který umožňuje orgánu příslušnému k provádění sankcí chránit identitu osoby, pokud jí hrozí újma v souvislosti s plněním povinností podle sankčního režimu. Tato úprava byla zavedena s cílem chránit osoby, které spolupracují s orgány veřejné moci při identifikaci majetku nebo subjektů podléhajících sankcím. V praxi se však vztahuje pouze na činnost podle zákona PMS.
Návrh zákona o FAÚ rozšiřuje toto oprávnění na všechny činnosti FAÚ, tedy nejen na oblast mezinárodních sankcí, ale i na činnost FIU a správní dozor podle zákona EOS. Důvodem je skutečnost, že riziko ohrožení identity může vzniknout i v jiných oblastech působnosti FAÚ – například při šetření podezřelých transakcí, spolupráci s oznamovateli nebo při výkonu dozoru nad povinnými osobami. Rozšíření ochrany identity na všechny činnosti FAÚ je nezbytné pro zajištění jednotného bezpečnostního režimu a pro naplnění požadavků evropské legislativy, zejména čl. 20 AMLD6, který klade důraz na ochranu základních práv osob dotčených činností FIU.
Ustanovení o prokazování příslušnosti upravuje způsob, jakým se zaměstnanci FAÚ identifikují při výkonu své působnosti. Zákon stanoví, že úřední osoba FAÚ se může identifikovat pouze číslem služebního průkazu, přičemž záznam o její totožnosti je uchováván mimo spis. Tím se zajišťuje ochrana identity zaměstnanců FAÚ v případech, kdy by její zveřejnění mohlo ohrozit bezpečnost nebo účel činnosti FAÚ. Výjimka se uplatní pouze v případě výkonu působnosti související s činností pověřence nebo zmocněnce, kde je transparentnost nezbytná.
Část sedmá tak představuje důležitý doplněk k bezpečnostnímu a institucionálnímu rámci FAÚ. Umožňuje chránit osoby spolupracující s FAÚ, zaměstnance FAÚ i samotné řízení před nežádoucím vyzrazením citlivých informací. Zároveň posiluje důvěru veřejnosti v činnost FAÚ a zajišťuje soulad s požadavky na ochranu základních práv podle evropské legislativy.
K § 49
Ustanovení § 49 upravuje možnost FAÚ přijmout opatření k ochraně identity fyzické osoby, která spolupracuje s FAÚ nebo je účastníkem řízení vedeného FAÚ, pokud jí v souvislosti s touto činností hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí spočívající v porušení jejích základních práv. Opatření může být přijato z vlastního podnětu FAÚ nebo na žádost dotčené osoby. Do doby rozhodnutí o žádosti se na osobu uplatní režim ochrany identity, jako by již bylo opatření přijato.
FAÚ v takovém případě vytvoří jedinečný anonymní identifikátor, který slouží k označení osoby ve spise. Dokumenty obsahující skutečnou identitu se uchovávají mimo spis, čímž se zajišťuje jejich utajení. Pokud nelze pořídit opis dokumentu (např. u obrazových nebo zvukových záznamů), je uchován originál mimo spis. V případě, že FAÚ následně přijme opatření k ochraně identity osoby, která již ve spise figuruje pod svými skutečnými identifikačními údaji, je povinen postupovat obdobně a zajistit jejich vyčlenění ze spisu.
Tato úprava představuje nový právní institut, který ve stávajícím AML zákoně není výslovně upraven, a reaguje na potřebu chránit osoby, které se podílejí na činnosti FAÚ, zejména v oblasti OPO, poskytování informací nebo účasti v řízeních, kde může být jejich bezpečnost nebo soukromí ohroženo. Zavedení institutu ochrany identity je v souladu s požadavky čl. 20 AMLD6, který klade důraz na ochranu základních práv osob dotčených činností FIU.
Obdobná úprava existuje v zákoně PMS, konkrétně v § 16b, kde je upravena možnost chránit identitu osoby, pokud jí hrozí újma v souvislosti s plněním povinností podle sankčního režimu. Tato úprava se však vztahuje výhradně na oblast mezinárodních sankcí. Návrh zákona o FAÚ rozšiřuje tuto možnost na všechny oblasti působnosti FAÚ – tedy nejen na sankce, ale i na činnost FIU a správní dozor podle zákona EOS. Tím se zajišťuje jednotný režim ochrany identity bez ohledu na právní základ konkrétní činnosti FAÚ.
Ustanovení § 49 tak posiluje bezpečnostní rámec činnosti FAÚ, umožňuje pružně reagovat na rizikové situace a zároveň zajišťuje ochranu základních práv osob, které se dostávají do kontaktu s FAÚ. Jeho přijetí přispívá k důvěře veřejnosti v činnost FAÚ a k naplnění požadavků evropské legislativy.
K § 50
Ustanovení § 50 upravuje postup FAÚ v případě, že pominou důvody pro ochranu identity fyzické osoby, která byla chráněna podle § 49. V takovém případě FAÚ rozhodne o zrušení ochrany identity usnesením. Následně se dokumenty a záznamy, které byly vedeny mimo spis za účelem utajení identity, založí zpětně do příslušného spisu.
Tato úprava navazuje na právní rámec stanovený v § 49 a zajišťuje, aby ochrana identity byla časově omezená pouze na dobu, kdy je skutečně nezbytná. Zákon tak vyvažuje požadavek na ochranu základních práv a bezpečnost fyzické osoby s požadavkem na transparentnost a úplnost správního spisu, jakmile riziko ohrožení pomine.
Z hlediska právní jistoty je důležité, že zrušení ochrany identity je formalizováno rozhodnutím FAÚ, což umožňuje přezkoumat důvody, které vedly k ukončení ochrany. Zároveň se tím vytváří právní základ pro zpětné začlenění dokumentace do spisu, čímž se obnovuje standardní režim vedení správního řízení. Návrh zákona o FAÚ tak přináší systematické a právně přesné řešení, které umožňuje FAÚ pružně reagovat na změnu okolností a zároveň zachovat integritu správního řízení.
Ustanovení § 50 je koncipováno tak, aby bylo v souladu s požadavky na ochranu základních práv podle AMLD6, a zároveň respektovalo zásady správního řízení, včetně vedení spisu, přezkoumatelnosti a proporcionality zásahu.
K § 51
Ustanovení § 51 upravuje zvláštní režim identifikace zaměstnanců FAÚ při výkonu působnosti FAÚ. Zákon stanoví, že úřední osoba jednající jménem FAÚ se může v řízení nebo při jiném postupu souvisejícím s výkonem působnosti FAÚ identifikovat pouze číslem služebního průkazu. Záznam o totožnosti této osoby se uchovává mimo spis. Cílem je zajistit ochranu identity zaměstnanců FAÚ, zejména v případech, kdy by její zveřejnění mohlo ohrozit bezpečnost zaměstnance nebo narušit účel činnosti FAÚ.
Tato úprava navazuje na obdobné ustanovení § 16c zákona PMS, které bylo zavedeno novelou č. 245/2022 Sb. V důvodové zprávě k této novele bylo zdůrazněno, že činnost orgánu provádějícího mezinárodní sankce může být spojena s bezpečnostními riziky a že je nezbytné chránit identitu zaměstnanců, kteří se podílejí na výkonu této agendy. FAÚ jako orgán, který vykonává nejen činnost v oblasti sankcí, ale také analytickou činnost FIU a správní dozor podle zákona EOS, se pohybuje v obdobně citlivém prostředí. Proto je nezbytné, aby obdobná ochrana identity byla zajištěna ve všech liniích činnosti FAÚ, nikoli pouze v oblasti sankcí.
Zákon výslovně stanoví výjimku z tohoto režimu pro zaměstnance vykonávající funkci pověřence pro ochranu osobních údajů nebo zmocněnce pro ochranu základních práv. Tyto osoby chrání primárně zájmy dotčených subjektů a jejich činnost má být transparentní. Jejich identita je navíc veřejně dostupná, neboť FAÚ ji zveřejňuje na své úřední desce. Utajení jejich totožnosti by tedy postrádalo smysl a mohlo by vést k oslabení důvěry v nezávislý výkon těchto funkcí.
Zákon rovněž stanoví, že se nepoužije obecná povinnost úřední osoby podle správního řádu sdělit účastníkovi řízení své jméno, příjmení nebo služební označení. Tím se výslovně vylučuje aplikace § 15 odst. 1 správního řádu, a to s ohledem na specifický charakter činnosti FAÚ, která může mít bezpečnostní nebo zpravodajský rozměr.
Ustanovení § 51 tak představuje důležitý prvek bezpečnostního rámce FAÚ, který umožňuje chránit zaměstnance před možným ohrožením, zachovat důvěrnost operativních postupů a zároveň respektovat požadavky na transparentnost tam, kde je to nezbytné. Jeho přijetím se FAÚ dostává na úroveň jiných orgánů veřejné moci, které obdobný režim již využívají.
Současně se oproti stávající úpravě v zákoně PMS rozšiřuje možnost skrýt identitu i na úřední osoby vedoucí řízení v druhém stupni, která navazují na prvoinstatnční řízení vedené FAÚ. Důvod pro ochranu identity takových osob je shodný jako u zaměstnanců FAÚ. Prakticky se však bude jednat pouze o omezenou skupinu zaměstnanců na MF.
K § 52
Ustanovení § 52 upravuje způsob, jakým zaměstnanec FAÚ prokazuje svou příslušnost k FAÚ při výkonu působnosti. Zákon stanoví, že služební průkaz je současně pověřením ke kontrole, čímž se zajišťuje jednoznačná identifikace oprávněné osoby a právní základ pro výkon kontrolních nebo jiných úředních činností. MF je zmocněno vydat vyhlášku, která stanoví náležitosti a vzor služebního průkazu.
Tato úprava je funkčně obdobná ustanovení § 33 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, kde je rovněž stanoveno, že inspektor se při výkonu kontrolní činnosti prokazuje služebním průkazem, který je současně pověřením ke kontrole. Služební průkaz zaměstnance FAÚ tak bude plnit dvojí funkci, identifikační i autorizační, přičemž jeho forma a obsah musí být upraveny tak, aby byl jednoznačně rozpoznatelný a právně účinný.
V případě FAÚ je tento režim nezbytný nejen pro výkon správního dozoru podle zákona EOS, ale i pro činnosti v oblasti provádění mezinárodních sankcí a pro operativní činnost FIU, kde může být nutné prokázat oprávnění k přístupu k informacím, provádění šetření nebo komunikaci s povinnými osobami. Služební průkaz tak plní roli právního nástroje, který umožňuje zaměstnanci FAÚ vykonávat svou působnost bez nutnosti dodatečného pověření nebo rozhodnutí.
Zákonodárce zvolil obdobný přístup jako v případě České obchodní inspekce, avšak s přihlédnutím ke specifikům činnosti FAÚ, především k potřebě „utajení“ identity v určitých situacích (vizte § 51). Zmocnění k vydání vyhlášky umožňuje MF upravit technické a vizuální parametry služebního průkazu tak, aby odpovídaly požadavkům na bezpečnost, jednoznačnost a použitelnost v různých režimech činnosti FAÚ.
Ustanovení § 52 tak vytváří právní základ pro jednotné, bezpečné a funkční prokazování příslušnosti zaměstnanců FAÚ, které je nezbytné pro výkon jejich působnosti a zároveň kompatibilní s obdobnými instituty v jiných kontrolních nebo správních orgánech.
K části osmá
Část osmá návrhu zákona o FAÚ upravuje institucionální rámec pro kontrolu činnosti FIU, pravidla pro poskytování informací stálé komisi a vládě, oznamovací povinnosti vůči orgánům EU a ochranu názvu FAÚ a FIU. Tato část zákona reaguje na požadavek na transparentnost, demokratickou kontrolu a ochranu důvěryhodnosti činnosti FIU, která je vyjmuta z podřízenosti MF. V této části není obsažená samostatní úprava pro kontrolu činnosti FAÚ v oblastech, kdy se nejedná o činnosti FIU, neboť k takové kontrole je z titulu nadřízenosti příslušné MF.
Ustanovení o výroční zprávě FAÚ stanoví povinnost FAÚ zpracovat výroční zprávu o své činnosti za uplynulý kalendářní rok, a to v rozsahu informací o činnosti v oblasti AML/CFT/CPF a provádění mezinárodních sankcí. Výroční zpráva musí být z povahy věci zpracována na dvou úrovních, přičemž jedna úroveň bude hodnotit činnosti FAÚ, které nejsou činnostmi FIU a druhá bude samostatně hodnotit činnost FIU. Část výroční zprávy vztahující se k činnosti FIU musí být projednána stálou komisí Poslanecké sněmovny a celá výroční zpráva (včetně non FIU činností) poté vládou, přičemž zákon stanoví lhůtu pro její zveřejnění i v případě, že projednání neproběhne včas. Zpráva jako celek nesmí obsahovat informace, které by vedly k identifikaci konkrétních osob nebo ohrozily neukončené šetření. Tím se zajišťuje rovnováha mezi transparentností a ochranou osobních údajů a údajů, jejichž zveřejnění by mohlo ohrozit činnost FAÚ.
Ustanovení o kontrole činnosti FIU upravuje stálou komisi Poslanecké sněmovny jako kontrolní orgán, který má právo vstupovat na pracoviště FAÚ a projednávat část výroční zprávy vztahující se k činnosti FIU. Stálá komise je složena tak, aby byly zastoupeny všechny poslanecké kluby, čímž se zajišťuje pluralitní dohled. Zákon výslovně vylučuje možnost stálé komise zasahovat do personálních pravomocí ředitele FAÚ, čímž se respektuje funkční nezávislost FIÚ.
Ustanovení o poskytování informací stálé komisi nebo vládě upravuje možnost stálé komise nebo vlády požadovat od FAÚ informace neuvedené v části výroční zprávy vztahující se k FIU. Zákon stanoví, že projednávání těchto informací probíhá neveřejně, což odpovídá citlivé povaze činnosti FIU a požadavku na ochranu citlivých nebo utajovaných informací.
Ustanovení o oznamování informací orgánům EU stanoví povinnost FAÚ oznamovat EK a AMLA informace podle příslušných článků AMLR, zejména o identifikovaných exponovaných odvětvích. Tím se zajišťuje kompatibilita s evropským rámcem dohledu a plnění povinností vyplývajících z unijní legislativy.
Ustanovení o ochraně názvu FAÚ a FIU zakazuje používání označení „Finanční analytický úřad“ a „Finanční zpravodajská jednotka“ (včetně překladů, zkratek a odvozenin) v obchodních firmách, názvech právnických osob, označení výrobků nebo služeb. Cílem je zabránit zneužití názvu FAÚ nebo FIU, které by mohlo vést k matení veřejnosti nebo narušení důvěryhodnosti činnosti FAÚ. Obdobná úprava existuje například v zákoně o České národní bance nebo v zákoně o Generální inspekci bezpečnostních sborů.
Část osmá tak vytváří právní rámec pro institucionální kontrolu FIU, pravidla pro komunikaci s veřejností a evropskými orgány a ochranu identity FAÚ jako veřejného orgánu. Tím se posiluje důvěra v činnost FAÚ, včetně činnosti FIU, zajišťuje demokratická kontrola a zároveň se chrání citlivé aspekty jeho působnosti.
K § 53
Ustanovení § 53 zakládá rámec pro kontrolu činnosti FAÚ prostřednictvím stálé komise Poslanecké sněmovny. Stálá komise je složena z poslanců tak, aby byl zajištěn poměrný politický pluralismus – každý poslanecký klub má ve stálé komisi své zastoupení. Zákon stanoví minimální počet členů (7) a požadavek na lichý počet, čímž se předchází patovým situacím při hlasování. Stálá komise nebo osoby vykonávající kontrolu jménem vlády (to, že kontrolu FIU může provádět také vláda vyplývá z § 7 odst. 4 písm. b), mají oprávnění vstupovat na pracoviště FAÚ v doprovodu ředitele nebo jím pověřeného zaměstnance, což umožňuje přímý dohled nad činností FIU.
Zákon zároveň výslovně stanoví, že stálá komise ani vláda v rámci výkonu kontroly nejsou oprávněny zasahovat do personálních pravomocí ředitele FAÚ ani nahrazovat jeho řídicí činnost. Tím se chrání funkční nezávislost FAÚ, zejména v oblasti výkonu činnosti FIU, která má být oddělena od politického vlivu, jak požaduje čl. 19 odst. 4 AMLD6.
Tato úprava navazuje na stávající právní úpravu obsaženou v § 30e AML zákona, který rovněž zakládá stálou komisi Poslanecké sněmovny pro kontrolu činnosti FAÚ. Oproti dosavadní úpravě však návrh zákona o FAÚ přináší systematizaci a zpřesnění – stanoví konkrétní pravidla pro složení stálé komise, její pravomoci a limity, čímž se zvyšuje právní jistota a transparentnost kontrolního mechanismu.
Vzhledem k citlivé povaze činnosti FAÚ, respektive FIU, je nezbytné, aby nad jeho činností existoval specifický parlamentní dohled, který bude respektovat požadavek na nezávislost FIU, ale zároveň umožní demokratickou kontrolu. Návrh zákona o FAÚ tento princip zachovává, ale zároveň jej rozvíjí tak, aby odpovídal institucionálnímu postavení FAÚ jako samostatného ústředního orgánu státní správy.
Ustanovení § 53 tak představuje důležitý prvek demokratického rámce činnosti FAÚ. Zajišťuje, že činnost FIU bude podléhat pouze parlamentnímu dohledu a dohledu ze strany vlády, aniž by byla ohrožena jeho nezávislost, operativní schopnost nebo odborná integrita. Tím se naplňuje požadavek na rovnováhu mezi kontrolou a autonomií, jak jej vyžaduje evropská legislativa i ústavní principy ČR.
K § 54
Ustanovení § 54 upravuje povinnost FAÚ zveřejňovat výroční zprávu o své činnosti za uplynulý kalendářní rok. Výroční zpráva má být zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup, a to po jejím projednání stálou komisí Poslanecké sněmovny a vládou. Pokud projednání neproběhne do 30. června následujícího roku, zákon stanoví, že FAÚ zprávu zveřejní nejpozději následující pracovní den. Tím se zajišťuje, že zveřejnění výroční zprávy není blokováno případnými průtahy v projednávání.
Výroční zpráva má informovat o činnostech FAÚ v oblasti AML/CFT/CPF a provádění mezinárodních sankcí. Zvláštní část zprávy se věnuje výkonu dozoru podle zákona EOS, přičemž rozsah informací je určen zákonem EOS. Další část se zaměřuje na činnost FIU, kde jsou uváděny statistické a věcné údaje o počtu OPO, následných opatřeních, výměně informací s orgány ČR, EU a třetích zemí, spolupráci s AMLA a identifikovaných trendech a rizicích.
Zákon zároveň stanoví, že výroční zpráva nesmí obsahovat informace, které by vedly k identifikaci konkrétní fyzické nebo právnické osoby, ani informace o neukončeném šetření, pokud by jejich zveřejnění mohlo ohrozit činnost orgánů činných v trestním řízení nebo zpravodajských služeb. Tím se zajišťuje ochrana citlivých údajů a bezpečnost operativní činnosti FAÚ.
FAÚ je povinen předložit této stálé komisi část výroční zprávy o své činnosti za uplynulý kalendářní rok, která se týká FIU, nejpozději do 31. března následujícího roku. Po projednání stálou komisí, nebo pokud stálá komise neprojednání danou část výroční zpráv do 30. června, předloží se celá výroční zpráva k projednání vládě a následně se zveřejní.
Tato úprava je funkčně obdobná úpravám v jiných zákonech upravujících činnost orgánů s kontrolní nebo analytickou působností, například v zákoně o České obchodní inspekci (§ 23 zákona č. 64/1986 Sb.), kde je rovněž stanovena povinnost zveřejňovat výroční zprávu o činnosti.
V případě FAÚ má výroční zpráva specifický význam, neboť slouží nejen jako nástroj informování veřejnosti, ale také jako prostředek pro demokratickou kontrolu činnosti FIU, která operuje v režimu částečného utajení. Zveřejnění agregovaných a zobecněných informací umožňuje posoudit efektivitu FAÚ, aniž by byla ohrožena důvěrnost konkrétních případů.
Ustanovení § 54 tak vytváří právní rámec pro pravidelné, strukturované a bezpečné informování veřejnosti o činnosti FAÚ, včetně jeho analytické, správní i mezinárodní agendy. Zajišťuje rovnováhu mezi transparentností a ochranou citlivých informací, a zároveň naplňuje požadavky evropské legislativy, zejména čl. 27 AMLD6.
K § 55
Ustanovení § 55 upravuje pravidla pro poskytování informací stálé komisi Poslanecké sněmovny nebo vládě, pokud vykonávají kontrolu nad činností FIU. FAÚ je povinen na žádost stálé komise nebo vlády poskytnout i další informace o své činnosti, které nejsou obsaženy ve výroční zprávě.
Zákon zároveň stanoví, že projednávání výroční zprávy i dalších informací probíhá výhradně na neveřejném zasedání stálé komise nebo uzavřeném jednání vlády za účasti zástupce FAÚ. Tím se zajišťuje ochrana citlivých informací, které mohou mít bezpečnostní, operativní nebo mezinárodní význam (především ve vztahu k informacím poskytovaným ad hoc nad rámec výroční zprávy), a zároveň se respektuje požadavek na důvěrnost činnosti FIU, jak jej stanoví čl. 19 odst. 6 AMLD6.
Tato úprava navazuje na stávající právní rámec obsažený v § 30e odst. 3 AML zákona, který rovněž stanoví, že informace poskytované FAÚ stálé komisi se projednávají neveřejně. Návrh zákona o FAÚ však tuto úpravu rozšiřuje a zpřesňuje, a to zejména tím, že výslovně upravuje možnost stálé komise požadovat informace nad rámec výroční zprávy a stanoví povinnost FAÚ tyto informace poskytnout.
Ustanovení § 55 tak vytváří vyvážený rámec pro komunikaci mezi FAÚ, stálou komisí a vládou, přičemž navazuje na efektivní kontrolu FIU, aniž by byla ohrožena bezpečnostní nebo operativní integrita činnosti FAÚ. Zároveň naplňuje požadavky evropské legislativy na institucionální dohled nad FIU a respektuje ústavní principy demokratické kontroly veřejné moci.
K § 56
Ustanovení § 56 upravuje oznamovací povinnosti FAÚ vůči orgánům EU, konkrétně vůči EK a AMLA. FAÚ je povinen bez zbytečného odkladu oznamovat EK informace podle článku 7 odst. 1 AMLR, jakož i informace o identifikovaných exponovaných odvětvích v ČR, které přesahují rámec stanovený tímto nařízením. Tyto informace jsou oznamovány jak EK, tak AMLA.
Smyslem této úpravy je zajistit kompatibilitu s evropským rámcem dohledu nad oblastí AML/CFT a umožnit FAÚ plnit svou roli jako národní FIU v souladu s požadavky unijní legislativy. EK a AMLA využívají tyto informace pro koordinaci politiky, hodnocení rizik a případné metodické vedení členských států. Včasné a úplné oznamování je klíčové pro zajištění jednotného přístupu k rizikům v rámci EU.
Ustanovení vychází z požadavků čl. 3 AMLD6 a čl. 7 AMLR, které členským státům ukládají povinnost informovat EK a AMLA o specifických rizicích, strukturálních problémech nebo odvětvích, které vykazují zvýšenou zranitelnost vůči praní peněz nebo financování terorismu. FAÚ jako orgán odpovědný za národní hodnocení rizik a za analytickou činnost FIU je přirozeným nositelem této oznamovací povinnosti.
Oproti dosavadní právní úpravě v AML zákoně, která oznamovací povinnosti vůči orgánům EU neupravovala výslovně, návrh zákona o FAÚ přináší nový právní rámec, který zajišťuje právní jistotu, jednoznačnost a plnou kompatibilitu s evropskou legislativou. Zavedení této povinnosti je rovněž nezbytné s ohledem na vznik AMLA jako nového evropského orgánu, který bude koordinovat činnost FIU v rámci EU.
Ustanovení § 56 tak posiluje institucionální propojení FAÚ s evropskými strukturami, umožňuje efektivní sdílení informací o rizicích a přispívá k jednotnému výkonu činnosti FIU v rámci EU.
K § 57
Ustanovení § 57 zakazuje používání označení „Finanční analytický úřad“ a „Finanční zpravodajská jednotka“, jejich překladů, zkratek nebo odvozenin, v obchodních firmách, názvech právnických osob, názvech orgánů nebo organizačních složek právnických osob a jiných organizací, jakož i v označení výrobků, služeb nebo jiném označení používaném při činnosti fyzické nebo právnické osoby. Cílem je zabránit zneužití názvu FAÚ nebo FIU, které by mohlo vést k matení veřejnosti, narušení důvěryhodnosti činnosti FAÚ nebo k neoprávněnému vzniku dojmu, že daný subjekt má veřejnoprávní postavení či působnost obdobnou FAÚ.
Tato úprava vychází z obdobného ustanovení § 13 zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, kde je zakázáno používat označení „Celní správa České republiky“ nebo „Celní úřad“ v názvech subjektů nebo při podnikání. V důvodové zprávě k této úpravě bylo zdůrazněno, že označení orgánů veřejné moci musí být chráněno před komerčním nebo zavádějícím použitím, které by mohlo vést k záměně nebo k neoprávněnému využívání autority státu. Obdobné důvody lze zcela aplikovat i na činnosti FAÚ.
V případě FAÚ je ochrana jeho názvu obzvlášť důležitá vzhledem k jeho specifickému postavení jako ústředního orgánu státní správy, který plní úkoly FIU, vykonává správní činnost v oblasti mezinárodních sankcí a dozor podle zákona EOS. FAÚ pracuje s citlivými informacemi, spolupracuje s OČTŘ, zpravodajskými službami i zahraničními FIU. Jakékoli zneužití jeho označení by mohlo vést k narušení důvěryhodnosti systému AML/CFT, k ohrožení spolupráce s povinnými osobami nebo k poškození práv třetích osob.
Zákonodárce proto zvolil preventivní přístup, který výslovně zakazuje používání názvu FAÚ a FIU mimo rámec zákonem určené působnosti. Tím se posiluje právní jistota, chrání se autorita FAÚ jako veřejného orgánu a zároveň se předchází riziku komerčního nebo zavádějícího využívání těchto označení.
Ustanovení § 57 je koncipováno tak, aby bylo v souladu s obdobnými instituty v právním řádu ČR a zároveň reflektovalo specifika činnosti FAÚ jako orgánu s vysokou mírou důvěry, odbornosti a mezinárodní spolupráce.
Současně je však nutno upozornit, že přechodné ustanovení upravuje výjimku (vizte § 59 odst. 7), a to pro situace, kdy by nabytím účinnosti došlo k porušení omezení stanoveného § 57, ale pokud je označení nebo název prokazatelně prvně užit před 31. březnem 2026, nepovažuje se toto za porušení § 57.
K § 58
Ustanovení § 58 vymezuje skutkové podstaty přestupků, kterých se mohou dopustit zaměstnanci FAÚ nebo osoby v obdobném postavení, jakož i jiné osoby vykonávající činnosti FAÚ, pokud poruší povinnosti stanovené tímto zákonem. Cílem této části je zajistit vymahatelnost klíčových povinností souvisejících s ochranou citlivých informací, bezpečností činností FAÚ a důvěryhodností jeho institucionálního rámce. Zaměstnanec FAÚ nebo jiná osoba vázaná mlčenlivostí FAÚ (vizte § § 40 odst. 5 a § 41 odst. 5) se dopustí přestupku, pokud poruší povinnost mlčenlivosti. Zákon dále stanoví přestupky pro jiné osoby, které
· neposkytnou informace na základě výzvy FAÚ, respektive FIU (např. v rámci statistického zjišťování), nebo
· poruší zákaz používání chráněného označení „Finanční analytický úřad“ nebo „Finanční zpravodajská jednotka“.
Přestupek spočívající v porušení povinnosti povinné osoby poskytnout FAÚ informace v rámci statistického zjišťování podle je z důvodu systtematiky zákona a návaznosti na správní trestání povinných osob upraven v zákoně o ekonomické ochraně státu.
Výše pokut je odstupňována podle závažnosti, za porušení povinnosti mlčenlivosti, nebo neposkytnutí informací lze uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč a za neoprávněné použití chráněného označení lze uložit pokutu až do výše 10 000 000 Kč.
Zákon rovněž stanoví, že přestupky projednává FAÚ, s výjimkou přestupků ředitele FAÚ nebo jeho zástupce, které projednává MF. Tím se zajišťuje nezávislost a objektivita při řešení případů, které se týkají vedení FAÚ.
Ve srovnání se stávajícím AML zákonem, který obsahuje také ustanovení o přestupcích povinných osob a orgánů dozoru (které budou nově upraveny v novém zákoně EOS), návrh zákona o FAÚ přináší specifickou a cílenou úpravu, která se vztahuje na činnosti a osoby přímo spojené s FAÚ. Tím se posiluje právní jistota, odpovědnost a ochrana integrity činnosti FAÚ.
Ustanovení § 58 tak představuje důležitý nástroj pro zajištění dodržování povinností stanovených tímto zákonem, ochranu citlivých informací a prevenci zneužití institucionálního postavení FAÚ. Zároveň vytváří rámec pro spravedlivé a přiměřené sankcionování porušení, které by mohlo ohrozit důvěryhodnost nebo bezpečnost činnosti FAÚ.
Oproti dosavadní úpravě ve stávajícím AML zákoně se upouští od toho, aby pokutu za přestupek podle tohoto zákona, kterou uložil FAÚ, vybíral FAÚ. Nově bude tedy takové pokuty vybírat celní úřad.
K § 59
Přechodná ustanovení obsažená v § 59 jsou nezbytným prvkem celkové koncepce zákona, protože zajišťují plynulý, právně stabilní a funkční přechod od dosavadní právní úpravy podle zákona č. 253/2008 Sb. k nové právní úpravě upravující postavení a činnost FAÚ a FIU. Jejich účelem je vyloučit vznik právních mezer, přerušení činnosti FAÚ či právní nejistoty u povinných osob, orgánů veřejné moci i zaměstnanců FAÚ.
První odstavec zakotvuje institucionální kontinuitu FAÚ a statusu jeho vrcholového vedení. FAÚ zřízený podle dosavadního zákona se považuje za FAÚ zřízený dle nové právní úpravy, přičemž dosavadní ředitel i jeho zástupce pokračují ve svých funkcích. Tím se zabraňuje vzniku mezidobí, během něhož by FAÚ postrádal statutární vedení nebo by bylo nutné jeho opětovné jmenování, což by mohlo negativně ovlivnit plnění povinností plynoucích jak z českých právních předpisů, tak z přímo použitelných předpisů Evropské unie týkajících se oblasti AML/CFT.
Druhý odstavec zajišťuje kontinuitu pracovněprávního postavení všech zaměstnanců dosavadního Finančního analytického úřadu. Automatický přechod zaměstnanců do nového FAÚ je nezbytný pro stabilitu výkonu finanční zpravodajské působnosti a pro zajištění toho, aby FAÚ nepřišel o odborné kapacity, které jsou pro jeho činnost klíčové. Tento postup vylučuje nutnost opětovného uzavírání pracovních nebo služebních vztahů a zabraňuje administrativní zátěži a nejistotě.
Třetí odstavec reaguje na zpřísněné požadavky kladené na zaměstnance FAÚ v nové právní úpravě, zejména v oblasti bezúhonnosti a zákazu členství v politických stranách a hnutích, a poskytuje přiměřenou šestiměsíční lhůtu pro jejich doplnění. Úprava zajišťuje soulad personálního obsazení FAÚ s požadavky vyplývajícími z evropské legislativy, zejména z čl. 19 směrnice 2024/1640, která klade důraz na vysoký profesní standard pracovníků FIU, aniž by docházelo k náhlému ohrožení personální stability FAÚ.
Čtvrtý odstavec stanoví, že pokyny vydané podle § 24 zákona č. 253/2008 Sb. se i po nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle právní úpravy, podle níž byly vydány. Cílem je zabránit retroaktivním účinkům nové úpravy a chránit povinné osoby a ostatní dotčené subjekty před změnou procesního režimu u již probíhajících řízení. Ustanovení podporuje právní jistotu a předvídatelnost, které jsou v oblasti výkonu finančního zpravodajství zásadní.
Pátý odstavec upravuje pokračování činnosti dosavadní stálé komise vykonávající kontrolu činnosti FAÚ. Tato komise zůstává příslušná ke kontrole FIU až do doby, než bude ustavena nová stálá komise podle tohoto zákona. Účelem je zajistit nepřerušenost parlamentní kontroly nad činností FIU, která je legislativou Evropské unie považována za jeden z klíčových nástrojů demokratického dohledu.
Odstavec šestý stanoví, že řízení o přestupcích zahájená podle dosavadní právní úpravy se dokončí podle zákona č. 253/2008 Sb. Tím se předchází procesním komplikacím, které by mohly vzniknout při změně právních pravidel v době, kdy již řízení probíhá, a chrání se práva účastníků řízení a stabilita správního procesu.
Sedmý odstavec představuje výjimku z omezení stanoveného v § 57 týkajícího se zákazu používání názvu „Finanční analytický úřad“ či „Finanční zpravodajská jednotka“ nebo jejich odvozenin. Toto omezení se neuplatní na subjekty, které prokazatelně tyto názvy nebo jejich varianty používaly již před 1. březnem 2026. Cílem ustanovení je zabránit zpětným zásahům do existujících právních či ekonomických vztahů.
Přechodná ustanovení jako celek zajišťují hladký a právně jistý přechod k nové právní úpravě, chrání kontinuitu výkonu působnosti FAÚ a FIU, respektují zásady právní jistoty, nediskriminace a legitimního očekávání a zároveň umožňují přizpůsobení personální, organizační a kontrolní struktury FAÚ požadavkům evropského práva i nové vnitrostátní úpravy.
K § 60
Dochází ke zrušení vyhlášky č. 53/2017 Sb., o vzoru služebního průkazu zaměstnanců Finančního analytického úřadu. Tato vyhláška byla vydána na základě zmocnění podle dosavadního zákona č. 253/2008 Sb. a upravovala formální náležitosti služebního průkazu zaměstnanců FAÚ v době, kdy tento úřad byl upraven v rámci zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti.
Nový zákon zavádí vlastní samostatnou úpravu postavení FAÚ, jeho organizace i rozsah využití služebních průkazů FAÚ. Současně poskytuje Ministerstvu financí nové zmocnění ke stanovení náležitostí a vzoru služebního průkazu podle § 52 návrhu zákona. Ponechání vyhlášky č. 53/2017 Sb. by proto bylo nejen nadbytečné, ale i rozporné s novou právní úpravou, protože by obsahovala (ve vztahu k nové právní konstrukci FAÚ) již neaktuální vzor průkazu, podmínky vydání a další formální prvky.
Zrušením vyhlášky se vytváří prostor pro vydání nové prováděcí vyhlášky podle zmocnění obsaženého v tomto zákoně, která bude odpovídat aktuálnímu institucionálnímu uspořádání FAÚ a přizpůsobí formální náležitosti služebního průkazu současným bezpečnostním standardům.
Ustanovení § 60 proto představuje nezbytný legislativně‑technický krok k odstranění již neaplikovatelného prováděcího předpisu a přispívá k přehlednosti a vnitřní bezrozpornosti právního řádu. Tím rovněž umožňuje, aby nová právní úprava byla provedena jednotně a bez paralelních či zastaralých prováděcích aktů, což je nezbytné pro řádné fungování FAÚ a pro právní jistotu osob, které s FAÚ přicházejí do styku.
K § 61
Upravuje se, že zákon o FAÚ nabývá účinnosti dnem 10. července 2027. Datum nabytí účinnosti návrhu zákona je harmonizován s požadavky práva EU, zejména čl. 90 AMLR a čl. 78 AMLD6, aby byla zajištěna kompatibilita s právem EU.
image1.jpeg
image2.jpeg