Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam KORNDTDJHSJC najdete zde


                Vypořádací tabulka k návrhu zákona, o ekonomické ochraně státu.

	

	XI.

	

	

	

	


VYPOŘÁDÁNÍ PŘIPOMÍNEK K MATERIÁLU S NÁZVEM:
Návrh zákona, o ekonomické ochraně státu
	Č. res.
	Resort
	Č. př.
	Z/D
	Připomínky
	Vypořádání

	4
	Bezpečnostní informační služba
	1
	Z
	Obecná připomínka
K návhu uplatňujeme pět zásadních připomínek, které se týkají postavení a činnosti zpravodajských služeb:, 1) K § 53 odst. 1 písm. m): Navrhujeme zrušit slova „, které jsou významné“.
Odůvodnění: Žádný jiný subjekt ve výčtu písm. a) až p) není limitován „významností“ informace. Orgán dozoru nebude schopen posouzení významnosti informace ve vztahu k plnění úkolů zpravodajské služby provést. Je třeba dodat, že orgány dozoru mohou být např. i různá profesní sdružení, ve kterých osoby běžně nedisponují osvědčením o způsobilosti seznamovat se s utajovanými informace.
Dále, protože poskytování informací zpravodajským službám není v § 81 a násl. (Části třetí, hlavě I, Díl 4 – Poskytování informací) podrobněji upraveno, není zřejmé, zda návrh předpokládá poskytování informací zpravodajským službám na žádost či
i z vlastního podnětu orgánu dozoru.
Tato připomínka je zásadní. 

2) K § 125: Navrhujeme v tomto paragrafu (Společná ustanovení) vyloučit zpravodajské služby z režimu § 122 a § 124.
Odůvodnění: Poskytování informací z centrální evidence účtů má zpravodajským službám sloužit jako podpůrný nástroj k efektivnímu využití oprávnění podle § 11a zákona č. 153/1994 Sb., přičemž informace o využití tohoto nástroje jsou poskytovány příslušnému orgánu parlamentní kontroly (v případě BIS jde o § 19 odst. 3 písm. e/ a f/ zákona č. 154/1994 Sb.). Konkrétní kontrolu činnosti zpravodajské služby může provést Orgán nezávislé kontroly zpravodajských služeb. Podřazení činnosti zpravodajské služby pod jiný orgán parlamentní kontroly je nesystematické. Je-li nezbytně nutné, aby probíhala v tomto rozsahu parlamentní kontrola, pak jedinou možností je rozšíření informačního výčtu v § 19 odst. 3
o tento údaj.
Pokud jde o § 124, veřejné informování o činnosti v rámci plnění úkolů zpravodajské služby, což je z principu nežádoucí., Tato připomínka je zásadní.

3) K § 128: Žádáme o vyjasnění vztahu tohoto ustanovení k údajům evidovaným v Katastru nemovitostí k nemovitostem důležitým pro obranu a bezpečnost státu způsobem podle § 3 odst. 5 katastrálního zákona. Účel zvláštní evidence by neměl být zřízením jednotného přístupového místa narušen.
Tato připomínka je zásadní. 

4) K § 129 odst. 1: Žádáme o doplnění zpravodajských služeb do výčtu orgánů, kterým jsou poskytovány informace zpřístupněné prostřednictvím jednotného přístupového místa.
Odůvodnění: Jde o souhrn informací využitelný pro efektivní plnění úkolů zpravodajských služeb.
Tato připomínka je zásadní. 

5) K § 153: Navrhujeme, aby informace o kontrole byly poskytovány
i zpravodajským službám, a to na jejich žádost pro účely plnění úkolů souvisejících s ochranou významných ekonomických zájmů České republiky nebo s bojem proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, bojem proti financování terorismu a bojem proti financování šíření zbraní hromadného ničení.
Odůvodnění: Jde o informace využitelné pro plnění úkolů zpravodajských služeb v oblastech, kde dochází k překryvu s úpravou ekonomické ochrany státu.
Tato připomínka je zásadní. 
	Vyhověno částečně.

Ad 1) Vyhověno.
Materiál byl upraven.


Ad 2) Nevyhověno.
Jedná se o zachování stávající právní úpravy, od které se předkladatel nepovažuje za vhodné odchylovat.

Ad 3) Vysvětleno.
Jednotné přístupové místo nemá na tuto evidenci žádný vliv.

Ad 4) Vyhověno.
Materiál byl upraven.

Ad 5) Vysvětleno.
Informace poskytované v rámci této výměny informací lze standardně poskytnout zpravodajské službě na základě jiných ustanovení podle zákona o Finanční zpravodajské jednotce.

	5
	Česká advokátní komora
	1
	D
	K § 2
Určení významu pojmů	DOPORUČUJÍCÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Pojem použitý v tomto zákoně nebo ve vyhlášce provádějící tento zákon má význam podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1624 ze dne 31. května 2024 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu (dále jen „nařízení 2024/1624“), pokud tento zákon nestanoví jinak.
PŘIPOMÍNKA
Návrh § 2 ZEOS odkazuje na pojmy definované v AMLR. Pokud však ZEOS definuje pojmy odlišně od AMLD/AMLR (např. „chráněná informace", „povinná osoba", „relevantní trestný čin"), musí to mít oporu v unijní úpravě. AMLR ani AMLD obecné zmocnění k odlišnému definování pojmů nedávají.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 2 ZEOS doplnit větu: „Odlišné vymezení pojmu od jeho významu podle nařízení 2024/1624 lze stanovit jen pro účely specificky upravené tímto zákonem a v rozsahu, který nebrání plnění povinností podle uvedeného nařízení."
V důvodové zprávě k jednotlivým definicím doložit oporu v AMLR/AMLD nebo věcný důvod vnitrostátní specifikace.
ODŮVODNĚNÍ
Princip přímé použitelnosti AMLR (čl. 288 SFEU): nařízení EU je závazné v celém rozsahu a členský stát nesmí jednostranně upravovat jeho definice způsobem, který narušuje jednotnou aplikaci.
SDEU C-573/22 SI a další (mlčenlivost), C-694/20 Orde van Vlaamse Balies — opakovaně potvrzeno, že národní úprava, která zužuje rozsah ochrany podle Listiny EU a unijního práva, je v rozporu s unijní hierarchií norem.
Princip právní jistoty (čl. 49 odst. 1 Listiny EU): odlišné vymezení pojmů bez výslovné opory v unijním právu vyvolává výkladové nejistoty pro povinné osoby působící ve více členských státech.
	Vysvětleno.
Obava připomínkového místa, že by český zákonodárce prostřednictvím tohoto dovětku svévolně a v rozporu s právem Evropské unie redefinoval autonomní unijní pojmy z AMLR, je nedůvodná. Formulace „pokud tento zákon nestanoví jinak“ představuje zcela standardní, ustálenou a plně konformní legislativně-technickou klauzuli. Její funkcí není popření unijních definic, ale vytvoření prostoru pro ty případy, kdy český návrh zákona upravuje ryze vnitrostátní instituty, procedury dozoru nebo národní specifika (např. institucionální vymezení orgánů, definice „chráněné informace“ v kontextu národních procesních předpisů), které nařízení buď vůbec neupravuje, anebo je výslovně ponechává na diskreci členských států. Z povahy věci a z ústavního principu přednosti unijního práva vyplývá, že vnitrostátní odchylka se uplatní pouze tam, kde to unijní právo připouští, a pouze pro účely samotného adaptačního zákona. V rámci finalizace návrhu zákona předkladatel prověří a případně precizuje zvláštní část důvodové zprávy tak, aby u každého pojmu, který návrh zákona definuje autonomně nebo jej specifikuje nad rámec AMLR, byla vysvětlena opora v unijním právu a věcný důvod takového postupu.

	5
	Česká advokátní komora
	2
	D
		K § 5
Obecné pojmy k povinným osobám
	DOPORUČUJÍCÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a)   typem povinné osoby typ povinné osoby podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu,
b)   druhem povinné osoby druh povinné osoby podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu,
c)   státem usazení u
1.   fyzické osoby každý stát, jehož je tato osoba státním příslušníkem, a současně všechny další státy, ve kterých je přihlášena k pobytu déle než 1 rok, nebo k trvalému pobytu, pokud jsou povinné osobě známy,
2.   právnické osoby, která je povinnou osobou podle tohoto zákona či podléhá rovnocenným povinnostem podle práva jiného státu, stát, ve kterém má své sídlo,
3.   právnické osoby, která nepodléhá povinnostem podle tohoto zákona ani rovnocenným povinnostem podle práva jiného státu, stát, ve kterém má své sídlo, a současně všechny státy, v nichž má pobočku,
d)   vazbou na Českou republiku
1.   adresa místa trvalého pobytu, sídlo nebo provozovna v České republice, nebo
2.   činnost vydavatele elektronických peněz, poskytovatele platebních služeb nebo poskytovatele služby související s kryptoaktivy na území České republiky v rámci volného pohybu služeb prostřednictvím zástupců, distributorů nebo jiných druhů infrastruktury, včetně případů, kdy je činnost prováděna na základě povolení k poskytování platebních služeb získaného v jiném členském státě,
e)   relevantním trestným činem trestný čin uvedený v příloze č. 1 k tomuto zákonu nebo obdobný trestný čin spáchaný v zahraničí,
f)   manažerem pro dodržování předpisů člen vedoucího orgánu v řídicí funkci, který je zodpovědný za zajištění souladu činnosti povinné osoby s tímto zákonem a ostatními právními předpisy České republiky i Evropské unie týkajícími se boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu,
g)   mateřskou entitou právnická osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, která přímo nebo nepřímo drží vlastnický podíl v jakékoli jiné právnické osobě nebo jednotce bez právní osobnosti,
h)   nejvyšší mateřskou entitou
1.   právnická osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, která sestavuje samostatné finanční výkazy, která přímo nebo nepřímo drží kontrolní podíl v jakékoli jiné právnické osobě nebo jednotce bez právní osobnosti, která sestavuje samostatné finanční výkazy a ve které přímo ani nepřímo nedrží kontrolní podíl jiná právnická osoba, nebo jednotka bez právní osobnosti, která sestavuje samostatné finanční výkazy,
2.   právnická osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, která sestavuje samostatné finanční výkazy a která do své účetní závěrky zahrnuje účetní zisk nebo ztrátu své provozovny.
PŘIPOMÍNKA
[odst. písm. d)] Definice „vazby na ČR" pro fyzickou osobu zahrnuje všechny státy státního příslušenství A všechny státy pobytu nad 1 rok. Pro povinné osoby to znamená, že u jednoho klienta může vzniknout celá řada „relevantních států", což snižuje analytickou hodnotu tohoto údaje a komplikuje rizikové posouzení.

	Vysvětleno.
Vazba na Českou republiku vůbec nemá žádnou souvislost s definicí státu usazení, připomínka je tedy bezpředmětná.

	5
	Česká advokátní komora
	3
	D
	Druhá připomínka
PŘIPOMÍNKA
[odst. písm. e)] Definice „relevantního trestného činu" v § 5 písm. e) odkazuje na přílohu č. 1 k ZEOS. Příloha č. 1 obsahuje výčet 35 trestných činů z trestního zákoníku, který je extrémně široký a problematický:
(a) zahrnuje i NEDBALOSTNÍ formy TČ — § 217 (Legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti) a § 410a (Porušení mezinárodních sankcí z nedbalosti); ztráta postavení povinné osoby pro nedbalostní jednání je nepřiměřená;
(b) zahrnuje obecné majetkové TČ BEZ SOUVISLOSTI s výkonem profese — např. krádež (§ 205 odst. 5 písm. b), vydírání (§ 175 odst. 3 písm. b), loupež (§ 173 odst. 2 písm. d), zpronevěra (§ 206) — tyto skutky se výkonu advokacie typicky netýkají;
(c) zahrnuje TČ v PLNÉM ROZSAHU skutkové podstaty bez omezení na kvalifikované formy — např. § 209 Podvod, § 212 Dotační podvod, § 240 Zkrácení daně, § 247 Ohrožení devizového hospodářství — bez ohledu na výši škody a závažnost jednání;
(d) duplikuje a oslabuje stávající úpravu § 8 odst. 1 zákona o advokacii, která je věcně lepší a více odpovídá profesní povaze advokacie:
— § 8 odst. 1 písm. b) ZoA: vyškrtnutí ze seznamu za odsouzení pro jakýkoli úmyslný TČ spáchaný v souvislosti s výkonem advokacie;
— § 8 odst. 1 písm. c) ZoA: vyškrtnutí i pro jiné TČ, pokud ohrožují důvěru ve výkon advokacie (praní peněz tuto důvěru zpravidla ohrožuje);
(e) v kombinaci s § 223 ZEOS (dodatečné nápravné opatření — pozastavení/odejmutí oprávnění k výkonu činnosti) vytváří riziko TROJÍHO POSTIHU za totožný skutek: přestupek podle ZEOS + dodatečné nápravné opatření podle § 223 ZEOS + vyškrtnutí ze seznamu advokátů podle ZoA — viz též naše zásadní připomínka k § 211 ZEOS (ne bis in idem).
Naše obava o riziku trojího postihu (přestupek ZEOS + dodatečné nápravné opatření § 223 + vyškrtnutí ze seznamu) je nyní TEXTUÁLNĚ POTVRZENA v návrhu doprovodného zákona (ČÁST DEVÁTÁ — Změna zákona o advokacii):
(a) Doprovodný zákon zavádí do § 8 odst. 1 ZoA NOVÉ písm. c): „kdo byl pravomocně odsouzen za relevantní trestný čin podle zákona o ekonomické ochraně státu" — tedy ZoA bude obsahovat AUTOMATICKÉ vyškrtnutí ze seznamu advokátů za jakýkoli z 35 trestných činů uvedených v Příloze č. 1 ZEOS, bez ohledu na souvislost s výkonem advokacie a bez možnosti uvážení;
(b) Doprovodný zákon zároveň zavádí do § 5 odst. 1 ZoA NOVÉ písm. f): zákaz zápisu do seznamu advokátů po dobu 5 let od uložení dodatečného nápravného opatření podle § 223 ZEOS;
Důsledek: jeden a tentýž skutek může advokáta postihnout (i) jako přestupek podle ZEOS s pokutou do 100 mil. Kč (§ 207), (ii) jako dodatečné nápravné opatření podle § 223 ZEOS (pozastavení/odejmutí oprávnění), (iii) automatickým vyškrtnutím ze seznamu advokátů podle nově navrženého § 8 odst. 1 písm. c) ZoA + (iv) 5letým zákazem zápisu podle nového § 5 odst. 1 písm. f) ZoA.
Tato úprava je v rozporu s principem ne bis in idem (SDEU C-117/20 bpost). Naše připomínka k Příloze č. 1 ZEOS proto vyžaduje, aby:
— příloha č. 1 byla zúžena na úmyslné TČ závažné povahy se souvislostí s výkonem profese (viz výše);
— byla současně podána ZÁSADNÍ připomínka k ČÁSTI DEVÁTÉ doprovodného zákona (vypustit nebo přepracovat § 8 odst. 1 písm. c) a § 5 odst. 1 písm. f) nového znění ZoA).
	Vyhověno jinak.
Z § 14 ustanovení byli advokáti vyňati, jelikož tato úprava bude obsažena v sektorovém předpisu.
Pokud jde o námitku týkající se zahrnutí nedbalostních trestných činů, zejména trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti a porušení mezinárodních sankcí z nedbalosti, nelze přisvědčit tvrzení, že by taková úprava postrádala vazbu na oblast AML. Oba uvedené trestné činy svou povahou bezprostředně souvisejí s ochranou integrity finančního systému a s plněním povinností, které jsou klíčové právě pro oblast AML/CFT.
Současně je třeba zdůraznit, že relevantní jsou především případy kvalifikovaných skutkových podstat, v nichž je nedbalostní jednání spojeno s porušením povinností vyplývajících z postavení či profese pachatele. V těchto situacích již nejde o nahodilé pochybení bez vztahu k výkonu činnosti, ale o selhání v oblasti, která je pro výkon dané činnosti zásadní.

	5
	Česká advokátní komora
	4
	D
	Třetí připomínka
PŘIPOMÍNKA
[odst. manažer/pracovník pro dodržování předpisů] Zákon zavádí dvě role: „manažer pro dodržování předpisů" (§ 5 písm. f) a § 6) a „pracovník pro dodržování předpisů" (§ 12 písm. b). V advokátním stavu však:
(a) podle § 15 odst. 5 ZoA může být společníkem advokátní společnosti pouze advokát; podle § 15 odst. 6 ZoA může být statutárním orgánem pouze společník (tedy opět advokát);
(b) u samostatných advokátů obě role nutně splývají do jediné osoby — samotného advokáta;
(c) zavedení dvou různých pojmenování pro tutéž osobu vyvolá výkladové a administrativní obtíže jak pro povinné osoby, tak pro orgány dozoru.
Současně ČAK již disponuje údaji o všech advokátech a advokátních společnostech v rámci seznamu advokátů — stanovení nové ohlašovací povinnosti je nadbytečné.
	Vysvětleno.
Návrh zákona nezavádí nové autonomní funkce „manažera pro dodržování předpisů“ a „pracovníka pro dodržování předpisů“, ale přebírá terminologii a systém vnitřního řízení stanovený AMLR. Uvedené pojmy označují funkce vymezené přímo AMLR a návrh zákona s nimi pracuje pouze v rozsahu nezbytném pro výkon dozoru a plnění dalších povinností vyplývajících z unijní právní úpravy.
K písmenu a) se uvádí, že připomínka popisuje stávající právní stav podle zákona o advokacii, s nímž je návrh zákona plně slučitelný. Návrh zákona nijak nemění podmínky výkonu advokacie ani pravidla pro postavení společníků a statutárních orgánů advokátních společností.
K písmenu b) se uvádí, že u samostatně vykonávajícího advokáta může docházet ke kumulaci funkcí v jedné osobě. Tato skutečnost však vyplývá již z konstrukce AMLR a není důsledkem navrhované vnitrostátní úpravy.
K písmenu c) se uvádí, že termíny „manažer pro dodržování předpisů“ a „pracovník pro dodržování předpisů“ neoznačují tutéž funkci a nelze je zaměňovat. Jedná se o odlišné role předpokládané AMLR, které mají rozdílné postavení a úkoly v rámci systému zajišťování souladu s AML předpisy. Navíc ani v případě advokátních společností nelze bez dalšího vycházet z předpokladu, že obě funkce bude vždy vykonávat tatáž osoba. Například v advokátní společnosti s větším počtem společníků je třeba určit konkrétní osobu vykonávající funkci manažera pro dodržování předpisů a ve větších organizačních strukturách může být současně ustanoven i pracovník pro dodržování předpisů. Návrh zákona proto pouze reflektuje požadavky AMLR a vytváří nezbytný rámec pro jejich uplatňování v dozorové praxi.
Pokud jde o tvrzenou nadbytečnost oznamovací povinnosti, nelze souhlasit s argumentem, že existence příslušných údajů v evidencích České advokátní komory činí takovou povinnost zbytečnou. Údaje o osobách vykonávajících uvedené funkce musí být dostupné nejen České advokátní komoře, ale i ostatním příslušným orgánům vykonávajícím působnost podle AMLR a tohoto zákona. Oznamovací mechanismus proto sleduje zajištění dostupnosti jednotných a aktuálních informací pro výkon působnosti všech dotčených orgánů, nikoliv pouze České advokátní komory.
Návrh zákona zároveň dopadá i na jiné povinné osoby a jiné orgány dozoru, než jsou advokáti a Česká advokátní komora, a je tedy nutné volit obecnou úpravu, která bude použitelná i pro ně. Ne všechny orgány dozoru disponují takovým seznamem svých povinných osob, jako je tomu u ČAK.

	5
	Česká advokátní komora
	5
	D
	Čtvrtá připomínka
PŘIPOMÍNKA
§ 5 odkazuje na přílohu č. 2, která obsahuje strukturovaný seznam:
— A. Typ povinné osoby (4 položky: 1. sídlo v ČR; 2. sídlo v zahraničí s provozovnou v ČR; 3. vydavatel elektronických peněz / poskytovatel platebních služeb / poskytovatel služby související s kryptoaktivy na území ČR; 4. provozovatel hazardních her neusazený v ČR);
— B. Druh povinné osoby (18+ položek: 1. banka; 2. pobočka zahraniční banky; 3. spořitelní a úvěrní družstvo; 4. investiční podnik; 5.-18. další právnické osoby s konkrétně vymezenými činnostmi včetně poskytování úvěrů, finančního leasingu, platebních služeb, holdingových činností atd.).
Tato další typologizace povinných osob NAD RÁMEC AMLR čl. 3 je z hlediska aplikace zákona matoucí a věcně nežádoucí:
(a) AMLR čl. 3 a 5 vyčerpávajícím způsobem kategorizuje povinné osoby pro účely AML/CFT — paralelní kategorizace v ZEOS oslabuje přímou použitelnost nařízení;
(b) struktura A-typy + B-druhy zvyšuje administrativní zátěž (povinné osoby se musí zařadit současně do dvou kategorizačních systémů);
(c) Příloha č. 2 NEOBSAHUJE samostatnou kategorii pro advokáty, notáře, soudní exekutory, daňové poradce a auditory — z B-druhů (banka, družstvo, investiční podnik...) je zřejmé, že příloha je zaměřena výhradně na finanční sektor; není tedy jasné, zda a jak se má vztahovat na právnické profese, což vytváří výkladovou nejistotu.
	Vysvětleno.
Navrhované členění povinných osob podle typu a druhu nepředstavuje vytvoření nové hmotněprávní kategorizace povinných osob vedle AMLR ani zásah do vymezení povinných osob podle čl. 3 AMLR. Současně nezakládá nové administrativní povinnosti ani samo o sobě nezvyšuje administrativní zátěž povinných osob, neboť nevyžaduje shromažďování nových údajů ani plnění nových regulatorních požadavků nad rámec unijní právní úpravy. Účelem této úpravy je výhradně zajištění plnění úkolů vyplývajících z unijního právního rámce, zejména v oblasti národního hodnocení rizik, vedení centrálního registru povinných osob a předávání statistických a analytických údajů do Centrální databáze pro boj proti praní peněz a financování terorismu podle AMLAR. Jedná se tedy o evidenční a statistické rozlišení sloužící potřebám příslušných orgánů při výkonu jejich působnosti, které nemá dopad na rozsah povinností jednotlivých kategorií povinných osob ani nezakládá odlišný režim jejich práv a povinností oproti AMLR.
K písmenu a) se uvádí, že AMLR skutečně stanoví okruh povinných osob pro účely AML/CFT jednotně na úrovni Evropské unie. Návrh zákona však toto vymezení nijak nemění ani nenahrazuje. Rozlišení uvedené v příloze č. 2 neslouží k určení, zda je určitý subjekt povinnou osobou, ale pouze k jeho zařazení do evidenčních a statistických kategorií nezbytných pro plnění úkolů stanovených unijním právem. Přímá použitelnost AMLR ani jeho přednost proto nejsou tímto řešením nijak dotčeny.
K písmenu b) se uvádí, že navržené členění samo o sobě nezvyšuje administrativní zátěž povinných osob. Jednotlivé kategorie vycházejí z objektivních skutečností, které jsou povinným osobám známy již z jejich právního postavení a povolovacího či registračního režimu. Zařazení do příslušného typu a druhu nepředstavuje novou regulatorní povinnost ani nevyžaduje dodatečné právní posouzení nad rámec údajů, kterými povinné osoby již disponují. Smyslem členění je zajistit jednotnou evidenci a možnost agregace dat pro analytické, statistické a dozorové účely.
K písmenu c) se uvádí, že tvrzení, podle něhož příloha č. 2 zahrnuje pouze subjekty finančního sektoru, neodpovídá jejímu obsahu. Vedle finančních institucí obsahuje příloha rovněž kategorie vztahující se k subjektům z nefinančního sektoru. Právní profese a další nefinanční povinné osoby jsou proto v systému kategorizace zohledněny. Návrh zákona tak nevytváří výkladovou nejistotu ohledně jejich postavení, ale naopak zajišťuje jejich jednoznačné zařazení pro účely evidence, statistického vykazování a plnění souvisejících povinností vyplývajících z unijního rámce AML/CFT.

	5
	Česká advokátní komora
	6
	D
	Pátá připomínka
PŘIPOMÍNKA
[odst. písm. d) — k zahraničním advokátům] Definice „vazby na ČR" v § 5 písm. d) je problematická i z hlediska jurisdikčního dopadu na zahraniční advokáty. AMLR čl. 5 vychází z principu „povinné osoby usazené v EU" — tedy z místa hlavního sídla nebo provozovny povinné osoby. Návrh ZEOS prostřednictvím extenzivní definice „vazby na ČR" potenciálně zatahuje pod český AML režim i zahraniční advokáty z jiných členských států EU, kteří jsou v ČR zapsáni v seznamu vedeném ČAK jako hostující evropský advokát (§ 35a a násl. zákona o advokacii) nebo jako usazený evropský advokát (§ 35l a násl. zákona o advokacii).
U těchto advokátů ČAK již dnes ověřuje a vyměňuje s jejich domovskými profesními komorami informace o registraci, disciplinárních řízeních a sankcích prostřednictvím systému IMI (Internal Market Information System), zřízeného nařízením EU č. 1024/2012. Vyžadovat od těchto advokátů duplicitní plnění českých AML povinností nad rámec dohledu jejich domovské jurisdikce je v rozporu s principem „povinné osoby usazené v EU" (AMLR čl. 5) i s ustálenou judikaturou SDEU (rozsudek C-193/05 Komise v. Lucembursko, podle kterého vyžadování duplicitních dokladů nad rámec stanovený směrnicí 98/5/ES představuje nepřiměřené administrativní opatření)
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 5 písm. d) bodu 1. omezit „relevantní stát" na:
— stát aktuálního státního příslušenství; A MF: toto návrh v tomto ohledu neřeší.
— stát aktuálního trvalého pobytu nebo aktuálního obvyklého pobytu (současný stav, ne historie pobytů). MF: takto je návrh navržen.
ODŮVODNĚNÍ
- AMLR čl. 22 (Profil klienta) ukládá hodnotit rizika dle země původu, sídla a pobytu, nikoli souhrnu všech historických vazeb. Hromadění relevantních států nad rámec AMLR snižuje praktickou použitelnost informace.
Princip proporcionality (čl. 49 odst. 3 Listiny EU): rozsah údajů shromažďovaných o klientovi musí být přiměřený účelu rizikového posouzení.
GDPR čl. 5 odst. 1 písm. c) - princip minimalizace dat.
- SYSTÉM IMI A ZAHRANIČNÍ ADVOKÁTI USAZENÍ V ČR
Pro zahraniční advokáty (hostující a usazené evropské advokáty zapsané v seznamu vedeném ČAK podle § 35a a § 35l zákona o advokacii) je primárním unijním mechanismem výměny informací Systém pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI) zřízený nařízením EU č. 1024/2012. V advokátní oblasti pokrývá výměnu informací podle směrnice 98/5/ES (Establishment Directive) a směrnice 77/249/EHS (Services Directive).
ČAK je registrovaným uživatelem IMI a vyměňuje s domovskými profesními komorami zahraničních advokátů informace o:
— registraci a deregistraci advokáta (čl. 3 odst. 2 směrnice 98/5/ES),
— disciplinárních řízeních a uložených sankcích (čl. 13 směrnice 98/5/ES),
— pozastavení nebo zániku oprávnění k výkonu advokacie v domovském státě.
SDEU v rozsudku C-193/05 Komise v. Lucembursko (2006) výslovně potvrdil, že mechanismus podle čl. 7 odst. 2 a čl. 13 směrnice 98/5/ES umožňuje hostitelské komoře průběžně ověřovat splnění registračních podmínek, a že vyžadování duplicitních dokladů nad rámec stanovený směrnicí je nepřiměřeným administrativním opatřením.
Extenzivní definice „vazby na ČR" v § 5 ZEOS by — bez výslovného zohlednění zahraničních advokátů s napojením na IMI — zakládala paralelní jurisdikci v rozporu s principem koordinace vyplývajícím z bodu 23 odůvodnění AMLR a ze Sdělení Komise COM(2021) 219 final („digital by default and interoperable")
	Vysvětleno.
Vazba na Českou republiku vůbec nemá žádnou souvislost s definicí státu usazení, připomínka je tedy bezpředmětná.
Pokud bude advokát poskytovat služby přeshraničně, bude potřeba spolupráce orgánů dozoru a případně i kolegií, AMLD6 hovoří i o konzultaci trestu. Doplněno bylo také ustanovení o spolupráci orgánů dozoru v případě, že jedna osoba vykonává činnost více povinných osob.
AMLR v čl. 5 upravuje výjimku pro fotbalisty, dle předkladatele neexistuje věcná souvislost daného ustanovení s výkonem advokacie.

	5
	Česká advokátní komora
	7
	Z
		§ 7
Vymezení pojmů ke správnímu dozoru
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a)   příslušnou profesní komorou
1.   Česká advokátní komora, je-li povinnou osobou advokát,
2.   Notářská komora České republiky, je-li povinnou osobou notář,
3.   Exekutorská komora České republiky, je-li povinnou osobou soudní exekutor,
4.   Komora auditorů České republiky, je-li povinnou osobou auditor,
5.   Komora daňových poradců České republiky, je-li povinnou osobou daňový poradce,
b)   domovským členským státem členský stát,
1.   v němž se nachází sídlo povinné osoby, nebo
2.   v němž se nachází její ústředí, pokud povinná osoba nemá sídlo,
c)   hostitelským členským státem členský stát jiný než domovský členský stát, ve kterém má povinná osoba provozovnu, dceřinou obchodní společnost nebo pobočku, nebo kde působí v rámci volného pohybu služeb prostřednictvím infrastruktury,
d)   finančním sektorem úvěrové instituce a finanční instituce,
e)   nefinančním sektorem povinné osoby s výjimkou finančních a úvěrových institucí,
f)   chráněnou informací informace, kterou člen příslušné profesní komory obdržel od svého klienta nebo kterou o něm získal během zjišťování jeho právního postavení, během jeho obhajoby nebo zastupování v soudním řízení nebo v souvislosti s takovým řízením, včetně poradenství ohledně zahájení takového řízení nebo vyhnutí se takovému řízení, bez ohledu na to, zda je tato informace obdržena nebo získána před zahájením tohoto řízení, v jeho průběhu, nebo po jeho skončení.
PŘIPOMÍNKA
Definice „chráněné informace" v § 7 písm. g) je nepřípustně úzká. Pokrývá pouze informace získané v souvislosti se soudním řízením (obhajobou, zastoupením v řízení, poradenstvím o zahájení/vyhnutí se řízení). Nepokrývá obecné právní poradenství mimo soudní kontext — korporátní, daňové, transakční ani regulatorní. Tím zákon prakticky odstraňuje advokátní mlčenlivost u převážné většiny klientského styku a dostává se do střetu přímo s nařízením (EU) 2024/1624 (AMLR), s ustálenou judikaturou Soudního dvora EU, Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu ČR.
Důvodová zpráva výslovně připouští ústavní rozměr tohoto institutu: „Pojem ‚chráněná informace' zohledňuje nezbytnost zachování profesní mlčenlivosti u vybraných právnických profesí a ochrany důvěrného vztahu mezi klientem a jeho zástupcem. Vymezení odpovídá požadavkům práva na právní pomoc a spravedlivý proces..."
Důvodová zpráva tak sama přiznává, že institut má naplnit ústavní záruky (čl. 37 odst. 2 Listiny ZPS), AMLR čl. 21(2) a SDEU C-694/20. Tomuto deklarovanému účelu však text § 7 písm. f) plně neodpovídá — definice zůstává úžeji koncipovaná než ústavní mlčenlivost advokáta podle § 21 ZoA a rozsah mlčenlivosti podle čl. 21(2) AMLR.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 7 navrhujeme nahradit definici takto:
„chráněnou informací jakákoli informace, kterou člen příslušné profesní komory obdržel přímo nebo nepřímo od svého klienta nebo budoucího klienta v souvislosti s poskytováním právních služeb (zejména poradenství, zastupování nebo obhajoby), jakož i jakákoli komunikace s klientem a jakýkoli materiál připravený v této souvislosti, bez ohledu na to, zda se týká soudního řízení."
Alternativně doplnit na konec § 7 větu:
„Tím není dotčena povinnost mlčenlivosti advokáta podle zákona o advokacii."
ODŮVODNĚNÍ
1) ROZPOR S AMLR SAMOTNOU. AMLR uznává širší rozsah mlčenlivosti, než jaký vymezuje § 7 ZEOS:
— Recitál 12 AMLR výslovně stanoví, že výjimky z oznamovací povinnosti dopadají na informace získané „before, during or after judicial proceedings, OR in the course of ascertaining the legal position of a client".
— Čl. 21 odst. 2 AMLR výslovně vyjímá advokáty, notáře, daňové poradce a auditory z povinnosti odmítnout transakci „to the extent that those persons ASCERTAIN THE LEGAL POSITION of their client, or perform the task of defending or representing that client in, or concerning, judicial proceedings, including providing advice on instituting or avoiding such proceedings".

ZEOS § 7 je tedy užší přímo s AMLR, nikoli pouze se zákonem o advokacii.
2) JUDIKATURA SOUDNÍHO DVORA EU.
SDEU 155/79 AM&S Europe Ltd. v. Komise (rozsudek pléna ze dne 18. 5. 1982, ECLI:EU:C:1982:157): první uznání legal professional privilege jako obecný princip práva EU. Generální advokát Sir Gordon Slynn formuloval základ ochrany: „Whether it is described as the right of the client or the duty of the lawyer, this principle has nothing to do with the protection or privilege of the lawyer. It springs essentially from the basic need of a man in a civilised society to be able to turn to his lawyer for advice..." — princip je tedy ochranou klienta, ne advokáta.
SDEU C-550/07 P Akzo Nobel Chemicals a Akcros Chemicals v. Komise (rozsudek velkého senátu ze dne 14. 9. 2010): potvrdil, že LPP pokrývá komunikaci s externím advokátem zapsaným v EEA. Pro kontext: i-house lawyers nejsou pokryti, ale to není pro ZEOS rozhodující.
SDEU C-694/20 Orde van Vlaamse Balies (rozsudek velkého senátu ze dne 8. 12. 2022): ZÁSADNÍ ROZŠÍŘENÍ — LPP na základě čl. 7 Listiny EU pokrývá NEJEN obhajobu, ale i obecné právní poradenství. Soud výslovně citoval: „Article 7 of the Charter guarantees the secrecy of that legal consultation, both with regard to its content and to its existence." Klient může rozumně očekávat, že jeho komunikace s advokátem zůstane důvěrná — včetně samotné skutečnosti konzultace.
SDEU C-432/23 F SCS (rozsudek druhého senátu ze dne 26. 9. 2024): lucemburský zákon vylučující LPP pro celou oblast daňového poradenství byl shledán neslučitelným s čl. 7 Listiny EU. Konstrukce navrhovaná § 7 ZEOS je velmi podobná lucemburské úpravě, která SDEU neuznal jako přiměřenou.
3) JUDIKATURA ÚSTAVNÍHO SOUDU ČR.
ÚS sp. zn. II. ÚS 889/10 (nález ze dne 25. 11. 2010): Ústavní soud chápe advokátní mlčenlivost jako kardinální součást důvěry mezi advokátem a klientem; mlčenlivost je primárně ochranou klienta, nikoli privilegiem advokáta.
ÚS sp. zn. II. ÚS 2007/20 (nález ze dne 15. 3. 2021): ochrana dokumentů a informací z advokátní činnosti je ústavně chráněnou hodnotou; jakékoli prolomení mlčenlivosti vyžaduje přísné procesní záruky.
ÚS sp. zn. IV. ÚS 662/23 (nález ze dne 21. 11. 2023): pokuta uložená advokátovi za odmítnutí porušit mlčenlivost představuje porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny ZPS.
4) JUDIKATURA EVROPSKÉHO SOUDU PRO LIDSKÁ PRÁVA.
ESLP Niemietz v. Německo (st. č. 13710/88, rozsudek ze dne 16. 12. 1992): advokátní mlčenlivost je součástí ochrany soukromého života podle čl. 8 EÚLP — vztahuje se na celou profesní komunikaci s klientem, ne jen na obhajobu.
ESLP Sérvulo & Associados v. Portugalsko (st. č. 27013/10, rozsudek ze dne 3. 9. 2015): zajištění materiálu z advokátní kanceláře je přípustné jen za přísných procesních záruk.
5) ÚMLUVA RADY EVROPY CETS 226 (Convention for the Protection of the Profession of Lawyer, otevřená k podpisu 13. 5. 2025, podepsaná Českou republikou 14. 11. 2025 ve Štrasburku):
— Čl. 6 odst. 3 písm. c): advokát nesmí být povinen zveřejnit „any information or material received, whether directly or indirectly, from clients or prospective clients" — bez omezení na soudní kontext.
— Podle čl. 18 Vídeňské úmluvy o smluvním právu je signatářský stát povinen nemařit předmět a účel smlouvy před vstupem v platnost.
6) SROVNÁNÍ EU. SRN (§ 43a BRAO), Francie (čl. 66-5 zákona č. 71-1130), Rakousko (§ 9 RAO) — ve všech státech ochrana pokrývá VEŠKERÉ informace získané advokátem od klienta v souvislosti s poskytováním právních služeb, ne jen soudní řízení.
7) PRAKTICKÝ DOPAD. Definice § 7 ZEOS by znamenala, že advokátní mlčenlivost ve smyslu ZEOS by nepokrývala např. obchodní právní poradenství, due diligence při M&A transakcích, daňové plánování, korporátní záležitosti, ani pre-litigation poradenství. To je v rozporu se samotnou podstatou advokátní profese podle § 20 zákona o advokacii a se shora citovanou judikaturou.

	Vyhověno. 
Definice byla upravena odkazem na AMLR, aby nedošlo k jakékoliv nežádoucí odchylce od práva Evropské unie.

Judikát C305/05
„37     S ohledem na výše uvedené je namístě dospět k závěru, že informační povinnost a povinnost spolupráce s orgány odpovědnými za potírání praní peněz, které jsou stanoveny v čl. 6 odst. 1 směrnice 91/308 a uloženy advokátům čl. 2a odst. 5 této směrnice s přihlédnutím k čl. 6 odst. 3 druhému pododstavci této směrnice, neporušují právo na spravedlivý proces, jak je zaručeno článkem 6 EÚLP a čl. 6 odst. 2 EU.“

	5
	Česká advokátní komora
	8
	Z
		§ 12 (odst. (1))
Ohlašovací povinnost
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Povinná osoba nahlásí orgánu dozoru elektronicky prostřednictvím zápisu do centrálního rejstříku povinných osob do 15 dnů ode dne, kdy jí vzniklo oprávnění k výkonu činnosti povinné osoby, údaje
a)   manažera pro dodržování předpisů,
b)   pracovníka pro dodržování předpisů.
PŘIPOMÍNKA
[odst. 1, 2] Lhůta 15 dnů pro zápis a aktualizaci údajů v centrálním rejstříku povinných osob je krátká. V období dovolených, nemocí, provozních potíží může být obtížně dosažitelná. Porušení je sankcionováno pokutou až 1 500 000 Kč podle § 161, což představuje nepoměr mezi povahou porušení (procesně-administrativní) a závažností sankce.
§ 12 ukládá povinné osobě povinnost určit „manažera pro dodržování předpisů" a „pracovníka pro dodržování předpisů" a hlásit tyto údaje orgánu dozoru. Pro advokáty vykonávající advokacii samostatně nebo ve sdružení, případně jednočenných s.r.o. s 1–3 zaměstnanci — tj. cca 5 000 z 13 061 aktivních advokátů (38 %) — je tato úprava objektivně neaplikovatelná. Není koho jmenovat „manažerem" nebo „pracovníkem pro dodržování předpisů" odlišného od samotného advokáta jako povinné osoby.
Současně bod 32 odůvodnění nařízení AMLR výslovně stanoví požadavek na zohlednění charakteristik a potřeb menších povinných osob, který návrh ZEOS nereflektuje.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 12 odst. 1 a 2 lhůtu 15 dnů prodloužit na 30 dnů:
„Povinná osoba do 30 dnů zapíše ... Změnu údajů povinná osoba do 30 dnů zapíše ..."
V § 12 doplnit nový odstavec 6, který zní:
„(6) Vykonává-li povinná osoba činnost advokáta, notáře, soudního exekutora, daňového poradce nebo auditora samostatně nebo jako jednočlenná koporace či ve sdružení, považuje se pro účely tohoto zákona za manažera pro dodržování předpisů a pracovníka pro dodržování předpisů samotná povinná osoba. Povinná osoba není povinna hlásit údaje podle odstavce 1 samostatně, pokud jsou údaje o ní zjistitelné ze seznamu vedeného příslušnou profesní komorou."
ODŮVODNĚNÍ
AMLR ani AMLD6 nestanoví konkrétní lhůtu — ponechávají členským státům prostor pro proporcionální stanovení. Princip proporcionality (čl. 49 odst. 3 Listiny EU): krátká lhůta s vysokou sankcí porušuje vyváženost mezi povahou porušení a sankcí.
NSS v rozsudku ze dne 17. 10. 2018, č. j. 7 Afs 16/2018-11, zdůraznil, že lhůty mají být rozumně dosažitelné a měřítko jejich přiměřenosti se odvíjí od konkrétních skutkových okolností.
Srovnání: německý Geldwäschegesetz (§ 50 a § 56) používá obecně 1měsíční lhůty pro analogické notifikace. Francouzský Code monétaire et financier (L561-1 a násl.) typicky 30 dní. Rakouský FM-GwG analogicky 30 dní.
Bod 32 odůvodnění AMLR: „Při uplatňování požadavků v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu je nezbytné vzít v úvahu charakteristiky a potřeby menších povinných osob a zajistit jim vhodné zacházení, které odpovídá jejich specifickým potřebám a povaze jejich podnikání."
AMLR čl. 9 odst. 4: připouští, že u povinných osob ve smyslu čl. 3 bodu 3 (právnické profese) mohou být povinnosti plněny „v souladu s velikostí podniku" — tj. samotný unijní předpis předpokládá rozlišení.
Princip proporcionality (čl. 5 odst. 4 SEU): vnitrostátní úprava musí být přiměřená povaze regulovaného subjektu. Identická aplikace pravidel na samostatného advokáta a na bankovní instituci s tisícovkami zaměstnanců neodpovídá tomuto principu.

	Vysvětleno.
Vzhledem k materiálnímu překryvu s úpravou CRPO byl § 12 vypuštěn.
Chápeme obavy připomínkového místa, na druhou stranu pro řádné zajištění chodu AML/CFT systému je třeba, aby údaje v CRPO byly aktuální a přesné. 30 dní může v některých případech představovat poměrně dlouhou dobu. 
Do návrhu zákona bylo doplněno ustanovení, které umožní správci CRPO po dohodě se správcem jiného informačního systému zřídit propojení pro získaní údajů potřebných pro účely CRPO.  U samostatných advokátů navíc nemůže dojít ke změně manažera a pracovníka pro dodržování předpisů, u menších s.r.o. lze např. nahlásit na omezenou dobu další kontaktní osobu.
U pokuty pak lze konstatovat, že jde a) o horní hranici, b) dopadá i na finanční sektor, kde by nižší pokuta neměla jakýkoliv smysl. Navíc by se měly uplatnit základní zásady správního trestání. Pokuty navíc dává pouze ČAK.

	5
	Česká advokátní komora
	9
	Z
		§ 13 (odst. (1))
Kontaktní osoba
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Kontaktní osobou povinné osoby pro Finanční zpravodajskou jednotku je pracovník pro dodržování předpisů, který zajišťuje průběžný kontakt povinné osoby s Finanční zpravodajskou jednotkou alespoň v provozní době povinné osoby a v době, kdy povinná osoba provádí transakce.
PŘIPOMÍNKA
§ 13 odst. 2 ukládá povinnost zajistit dostupnost manažera pro dodržování předpisů a pracovníka pro dodržování předpisů v určitých časech. Pro advokátní kancelář s jedním advokátem a jedním až třemi zaměstnanci to znamená praktický problém: doslovný výklad může vést k závěru, že advokát si nesmí vzít dovolenou nebo být nemocen. V malých kancelářích je obvyklé, že kancelář je v době dovolené plně uzavřena. Zároveň je advokacie tzv. svobodným povoláním a advokát si může sám rozhodnout, kdy a jak bude své služby poskytovat.
Současně AMLR nevyžaduje nepřetržitou dostupnost — toto je nadrámcové ustanovení.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 13 odstavec 2 zrušit; dosavadní odstavec 3 označit jako odstavec 2.
Alternativně doplnit, že povinnost dostupnosti se vztahuje pouze na povinné osoby s minimálně 50 zaměstnanci, případně že u advokátních kanceláří se splnění povinnosti dostupnosti považuje za zajištěné, je-li dostupný některý ze společníků nebo pověřený zaměstnanec.
ODŮVODNĚNÍ
Bod 32 odůvodnění AMLR (potřeby menších povinných osob).
Princip proporcionality regulační zátěže; v praxi nezaznamenány problémy v komunikaci s FAÚ podle stávající úpravy (která nepřetržitou dostupnost neukládá).

	Vysvětleno.
Ustanovení § 13 vyžaduje zajištění kontaktu „alespoň v provozní době povinné osoby a v době, kdy povinná osoba provádí transakce“. Tato dikce naprosto spolehlivě a logicky chrání samostatně činné osoby. Pokud advokát odjede na dovolenou nebo je v pracovní neschopnosti, a v důsledku toho svou kancelář pro klienty zcela uzavře a nevykonává žádnou činnost (neprovádí transakce, nezakládá úschovy), nedisponuje v daném období žádnou aktivní provozní dobou. Z logiky věci se na něj v době dovolené nevztahuje ani povinnost být dostupný pro Finanční zpravodajskou jednotku (FAÚ). Zákon nevyžaduje nepřetržitou dostupnost v režimu 24/7/365, ale výlučně dostupnost vázanou na reálný výkon činnosti. Omezení svobodného povolání tak tímto ustanovením vůbec nenastává.
Pokud má ovšem advokátní kancelář formálně otevřeno, přijímá klienty nebo realizuje finanční operace (např. převody z advokátních úschov), musí být pro FIU dosažitelná. Tato povinnost představuje absolutní nutnost pro efektivní fungování systému boje proti praní špinavých peněz. Pokud FIU na základě operativních zjištění potřebuje bezodkladně odložit splnění příkazu klienta (tzv. zmrazení prostředků, které hrozí bezprostředním odčerpáním), musí mít možnost spojit se s povinnou osobou, jež transakci právě realizuje. Absence kontaktní osoby v momentě, kdy povinná osoba aktivně operuje na trhu, by znamenala nevratné zmaření účelu zajištění výnosů z trestné činnosti.
Alternativní návrh na osvobození povinných osob s méně než 50 zaměstnanci je z pohledu AML/CFT politiky koncepčně zcela nepřijatelný a popírá základní risk-based přístup. Riziko legalizace výnosů z trestné činnosti se v žádném případě neodvíjí od počtu zaměstnanců. Butiková advokátní kancelář o dvou lidech může spravovat advokátní úschovy a realizovat korporátní fúze v řádech miliard korun, čímž generuje nepoměrně vyšší riziko v oblasti AML/CFT než běžný podnik s padesáti zaměstnanci. Vyjmout tyto povinné osoby z povinnosti součinnosti by vytvořilo kritickou bezpečnostní mezeru v dohledovém systému.
K poslední části alternativního návrhu předkladatel uvádí, že návrh zákona povinné osobě nebrání v tom, aby v rámci své vnitřní organizace určila zástupce (jiného společníka, koncipienta nebo pověřeného zaměstnance), který v době krátkodobé nepřítomnosti primárního pracovníka pro dodržování předpisů zajistí nezbytnou elementární komunikaci s FIU. Tento postup je plně v souladu s vnitřními předpisy povinné osoby a nevyžaduje zvláštní explicitní úpravu v normativním textu zákona.
Nedochází tak k žádnému omezení práva na dovolenou ani k ohrožení výkonu advokacie. Požadavek Finanční zpravodajské jednotky na efektivní komunikaci v době, kdy subjekt aktivně podniká, je zcela legitimní a z hlediska ochrany ekonomických zájmů státu nezbytný. Text návrhu proto zůstává beze změny.

	5
	Česká advokátní komora
	10
	Z
		§ 14
Bezúhonnost
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která nebyla pravomocně odsouzena pro relevantní trestný čin, nebo na niž se hledí, jako by odsouzena nebyla.
PŘIPOMÍNKA
Univerzální požadavek bezúhonnosti pro všechny povinné osoby duplikuje profesní úpravu § 5 zákona o advokacii, kde se bezúhonnost prokazuje při zápisu do seznamu advokátů a průběžně. U advokátů s pobytem v zahraničí navíc vzniká praktický problém s dosažitelností dokladu cizího státu ne staršího než 3 měsíce.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 15 doplnit nový odstavec:
„U povinné osoby, která je advokátem, notářem, soudním exekutorem, daňovým poradcem nebo auditorem, se bezúhonnost prokazuje záznamem v seznamu vedeném příslušnou profesní komorou, který se zapisuje automatickým průpisem podle § 135 odst. 1."
ODŮVODNĚNÍ
Čl. 6 odst. 1 AMLR a čl. 6 AMLD6 vyžadují bezúhonnost pouze u vybraných typů povinných osob (poskytovatelé služeb pro svěřenské fondy, směnárny, hazard, kryptoaktiva). U advokátů a notářů se profesní integrita zajišťuje primárně cestou profesní komory.
Princip subsidiarity (čl. 5 odst. 3 Smlouvy o EU): unijní právo vyžaduje pouze minimum, členské státy nemají duplikovat existující národní úpravu, není-li to nutné. § 5 zákona o advokacii tuto materii pokrývá komplexně.
Srovnání: SRN (BRAO § 7) — bezúhonnost ověřuje Rechtsanwaltskammer při zápisu, FAU obdobu nepožaduje. Rakousko (RAO § 5) — analogicky.

	Vysvětleno.
§ 14 neupravuje bezúhonnost povinných osob, pouze stanoví, kdo je pro účely ZEOS považován za bezúhonného. ZEOS na základě úprav v rámci MPŘ dále neupravuje bezúhonnost pro advokáty a další právnické profese, tj. v těchto případech se plně uplatní sektorové předpisy, jak připomínkové místo požaduje.
Odkaz na AMLR čl. 6 není relevantní.

	5
	Česká advokátní komora
	11
	D
		§ 15 (odst. (1))
Prokazování bezúhonnosti
	DOPORUČUJÍCÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Bezúhonnost podle § 14 se prokazuje výpisem z rejstříku trestů podle zákona o rejstříku trestů a evidenci přestupků.
PŘIPOMÍNKA
[odst. 1, 4] V § 15 jsou stanoveny tři problematické požadavky k prokazování bezúhonnosti:
(a) Požadavek na výpis z rejstříku trestů státu původu i u osob, které v ČR trvale (po léta a desetiletí) oprávněně pobývají a profesně působí — opatření takového výpisu je často značně náročné nebo nesplnitelné a má velmi malou vypovídací hodnotu vzhledem k délce pobytu v ČR. Specificky problematické je to u zahraničních advokátů zapsaných v seznamu vedeném ČAK jako hostující evropský advokát (podle § 35a a násl. zákona o advokacii) nebo jako usazený evropský advokát (podle § 35l a násl. zákona o advokacii) — u těchto osob ČAK již dnes ověřuje a vyměňuje informace o jejich registraci u domovské profesní komory prostřednictvím systému IMI (Internal Market Information System), zřízeného nařízením EU č. 1024/2012. Vyžadovat od těchto advokátů navíc výpis z rejstříku trestů státu původu je tedy redundantní, neúčelně zatěžující a v rozporu s ustálenou judikaturou SDEU (rozsudek C-193/05 Komise v. Lucembursko).
(b) Lhůta 3 měsíců pro stáří dokladu je nepřiměřeně krátká — delší dovolená, nemoc, pobyt v zahraničí jsou běžné situace; lhůta není relevantní pro profesní činnost.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 15 navrhujeme:
(a) U fyzických osob, které mají na území ČR trvalý pobyt nebo zde profesně působí déle než 5 let, doložit bezúhonnost pouze výpisem z českého rejstříku trestů doplněným o čestné prohlášení o bezúhonnosti v zemích předchozího pobytu (s odkazem na čl. 9 EÚLP).
(a2) U zahraničních advokátů zapsaných v seznamu vedeném ČAK jako hostující evropský advokát nebo usazený evropský advokát doložit bezúhonnost prostřednictvím informací získaných od domovské profesní komory přes systém IMI (Internal Market Information System) doplněných o čestné prohlášení o bezúhonnosti; v těchto případech nevyžadovat duplicitně výpis z rejstříku trestů státu původu.
(b) Lhůtu pro stáří dokladů prodloužit z 3 měsíců na 6 měsíců.
ODŮVODNĚNÍ
A) PRINCIP PROPORCIONALITY A MINIMALIZACE ADMINISTRATIVNÍ ZÁTĚŽE
Princip proporcionality (čl. 49 odst. 3 Listiny EU): rozsah administrativních povinností musí odpovídat účelu a praktické dosažitelnosti.
AMLR čl. 11 odst. 4 vyžaduje bezúhonnost s racionálně dostupnými prostředky, nikoli absolutní jistotu.
GDPR čl. 5 odst. 1 písm. c) — princip minimalizace dat. Údaje o přechodném majetku v rámci běžné obchodní činnosti nesnižují AML riziko korporace.
Srovnání: SRN (§ 5 BRAO), Francie — typicky 3–6 měsíců pro stáří dokladu, ale s flexibilitou pro dlouhodobě usazené osoby.
B) SYSTÉM IMI U ZAHRANIČNÍCH ADVOKÁTŮ — STÁVAJÍCÍ A FUNGUJÍCÍ MECHANISMUS EU
Nařízení (EU) č. 1024/2012 (IMI Regulation) zřizuje Systém pro výměnu informací o vnitřním trhu jako jednotnou platformu pro administrativní spolupráci mezi orgány členských států. IMI pokrývá mimo jiné směrnici 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací a směrnici 98/5/ES o usazování advokátů.
Směrnice 98/5/ES (Establishment Directive) stanoví v čl. 3 odst. 2, že registrace usazeného evropského advokáta u hostitelské komory probíhá na základě osvědčení o registraci u domovské komory, a v čl. 13 zakládá povinnost domovské komory informovat hostitelskou komoru o disciplinárních řízeních proti advokátovi. Tyto informace jsou dnes systematicky vyměňovány právě přes IMI.
Směrnice 77/249/EHS (Services Directive) pak řeší přeshraniční poskytování advokátních služeb a v rámci IMI je rovněž využívána pro výměnu informací mezi komorami.
SDEU v rozsudku C-193/05 Komise v. Lucembursko (2006) výslovně potvrdil, že mechanismus stanovený směrnicí 98/5/ES (zejména čl. 7 odst. 2 a čl. 13) umožňuje hostitelské komoře průběžně ověřovat splnění registračních podmínek a že vyžadování dodatečných dokumentů nad rámec stanovený směrnicí je nepřiměřeným administrativním opatřením neslučitelným s cílem směrnice.
C) PRAKTICKÝ STAV V ČAK
ČAK je registrovaným uživatelem systému IMI a pravidelně přes něj komunikuje s domovskými komorami zahraničních advokátů zapsaných v seznamech vedených ČAK. Tato výměna zahrnuje:
— ověřování trvání registrace advokáta u domovské komory,
— informace o disciplinárních řízeních a uložených sankcích,
— informace o zákazu nebo omezení výkonu profese,
— informace o pozastavení nebo zániku oprávnění k výkonu advokacie v domovském státě.
D) ZÁVĚR PRO § 15 ZEOS
Vyžadovat výpis z rejstříku trestů státu původu po zahraničním advokátovi je redundantní a věcně problematické vzhledem k tomu, že:
(1) ČAK má prostřednictvím IMI přímý přístup k informacím o registraci a disciplinárním řízení u domovské komory;
(2) domovská komora má podle čl. 13 směrnice 98/5/ES povinnost ČAK informovat o všech relevantních skutečnostech ovlivňujících bezúhonnost a způsobilost k výkonu profese;
(3) vyžadování duplicitních dokladů je v rozporu s judikaturou SDEU (C-193/05) a s principem proporcionality podle čl. 49 odst. 3 Listiny EU;
(4) IMI poskytuje aktuálnější informace než statický výpis z rejstříku trestů, který může být zastaralý již v okamžiku svého vystavení;
(5) navržené řešení by snížilo administrativní zátěž jak pro samotné zahraniční advokáty, tak pro ČAK, a zároveň zachovalo vysokou míru ochrany před AML riziky.
E) ŠIRŠÍ ZÁSADA: NEDUPLICITA SE STÁVAJÍCÍMI EU MECHANISMY
ZEOS by neměl zavádět paralelní administrativní povinnosti tam, kde již existuje funkční unijní mechanismus pro výměnu relevantních informací. Tento princip vyplývá z bodu 23 odůvodnění AMLR (důraz na koordinaci a zamezení zbytečné duplicity) a z obecných zásad lepší regulace (better regulation) zakotvených ve Sdělení Komise COM(2021) 219 final.

	Vysvětleno.
Jde o stanovení způsobu prokazování bezúhonnosti, nikoliv o povinnost konstantně ověřovat zahraniční bezúhonnost. Jedná se o standardní podmínky stanovené i v jiných právních předpisech.

	5
	Česká advokátní komora
	12
	Z
		§ 16
Bezdlužnost
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Za bezdlužnou se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která nemá evidován nedoplatek
a)   u orgánu dozoru, s výjimkou nedoplatku, u kterého je povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky,
b)   u orgánů Finanční správy České republiky, s výjimkou nedoplatku, u kterého je povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky,
c)   u orgánů Celní správy České republiky, s výjimkou nedoplatku, u kterého je povoleno posečkání jeho úhrady nebo rozložení jeho úhrady na splátky,
d)   na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění a
e)   na pojistném a na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, s výjimkou nedoplatku, u kterého bylo povoleno splácení ve splátkách, a není v prodlení se splácením splátek.
PŘIPOMÍNKA
Požadavek bezdlužnosti jako podmínky pro výkon činnosti povinné osoby je čistě český vynález bez opory v unijním právu. AMLR ani AMLD6 nepovažují daňovou kázeň za podmínku statusu povinné osoby. ZEOS tak propojuje AML/CFT s daňovou kázní bez opory v EU a vystavuje povinnou osobu — včetně advokáta — riziku ztráty postavení v případě legitimního daňového sporu.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
§ 16 ZEOS zcela vypustit. Důsledně přizpůsobit § 20 odst. 2.
ODŮVODNĚNÍ
Čl. 6 AMLR hovoří o „good repute" v profesním, nikoli daňovém smyslu. Daňovou kázeň lze sankcionovat vlastními nástroji daňového práva (daňový řád, zákon o správě daní); není proporcionální použít k tomu AML mechanismus.
Princip proporcionality (čl. 49 odst. 3 Listiny EU): smíšený účel (daňová kázeň + AML) přesahuje legitimní cíl AML/CFT regulace.
Srovnání: SRN, Francie, Rakousko, Itálie — žádný z těchto států nepodmiňuje status AML povinné osoby daňovou bezdlužností. Mají oddělené sankce v rámci daňového práva.
Konkrétní riziko: advokát s probíhajícím daňovým sporem (legitimní obrana proti doměrku správce daně) by ztratil postavení povinné osoby, čímž by nepřímo ztratil možnost vykonávat profesi.
	Vysvětleno.
Dané ustanovení se vůbec právnických profesí netýká. 
Ze systematického hlediska bylo ustanovení přesunuto.

	5
	Česká advokátní komora
	13
	Z
		§ 19 (odst. (1))
Podmínka bezúhonnosti některých osob
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Skutečný majitel a člen vrcholného vedení povinné osoby podle čl. 3 bodu 3 písm. a), b), d) až f) a h) až o) nařízení 2024/1624 musejí být bezúhonní.
PŘIPOMÍNKA
[odst. 1] V advokátním stavu je úprava bezúhonnosti skutečného majitele a člena vrcholného vedení podle § 19 ZEOS úplně NADBYTEČNÁ. Zákon o advokacii (z. č. 85/1996 Sb.) totiž stanoví výlučně advokátní strukturu vlastnictví a řízení advokátní společnosti, takže situace, kdy by skutečný majitel nebo člen vrcholného vedení advokátní s.r.o. nebyl advokátem, nemůže ze zákona vůbec nastat:
(a) § 15 odst. 1 ZoA: společníky veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti nebo advokátní s.r.o. mohou být POUZE ADVOKÁTI;
(b) § 15 odst. 5 ZoA: JEDNATELEM advokátní s.r.o. může být jmenován POUZE Z ŘAD JEJÍCH SPOLEČNÍKŮ (tedy opět pouze advokát); PROKURISTOU může být ustanoven POUZE ADVOKÁT;
(c) § 15 odst. 6 ZoA: vyškrtnutím ze seznamu advokátů účast společníka ve společnosti zaniká AUTOMATICKY;
(d) § 15 odst. 7 ZoA: dědicem obchodního podílu ve společnosti může být JEN ADVOKÁT.
Bezúhonnost samotných advokátů je při tom samostatně a komplexně zajištěna profesní úpravou:
— § 5 odst. 1 ZoA: bezúhonnost je nezbytnou podmínkou zápisu do seznamu advokátů;
— § 5 odst. 2 ZoA: za bezúhonného se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, nebo za nedbalostní trestný čin související s výkonem advokacie;
— § 8 odst. 1 písm. b) ZoA: pravomocné odsouzení znamená AUTOMATICKÉ VYŠKRTNUTÍ ze seznamu advokátů;
— § 8b ZoA: ČAK má samostatný mechanismus pozastavení výkonu advokacie v případech trestního stíhání.
Logický řetězec je tedy uzavřený: KAŽDÝ společník, jednatel i prokurista advokátní společnosti musí být advokátem; KAŽDÝ advokát musí být bezúhonný; pokud advokát bezúhonnost pozbude, je automaticky vyškrtnut ze seznamu advokátů a tím podle § 15 odst. 6 ZoA zaniká i jeho účast ve společnosti. Mechanismus podle § 19 ZEOS pro advokátní stav nepřináší žádnou věcnou přidanou hodnotu — pouze administrativní duplicitu.
Stejný závěr platí i pro institut „skutečného majitele": vzhledem k pravidlu výlučné advokátní účasti ve společnosti (§ 15 odst. 1 ZoA) je skutečným majitelem advokátní společnosti vždy advokát. Pro „člena vrcholného vedení" je situace totožná — výkonné funkce drží společníci (advokáti).
Paralelní úprava bezúhonnosti podle § 19 ZEOS současně vytváří tři praktické problémy:
(a) RIZIKO NE BIS IN IDEM: za totéž jednání by mohlo být vedeno řízení podle ZEOS (povinnost odstranit protiprávní stav dle odst. 2, informační povinnost dle odst. 3, sankce za jejich nesplnění) souběžně s kárným řízením ČAK podle § 32 a násl. ZoA a samostatným vyškrtnutím ze seznamu podle § 8 ZoA — viz též připomínka k § 19 ZEOS ve vazbě na judikaturu SDEU C-117/20 bpost;
(b) NEJASNOST O PŘEDNOSTI ŘÍZENÍ: ZEOS neřeší, který orgán a podle jakého procesního předpisu posuzuje bezúhonnost — orgán dozoru podle ZEOS s vlastní procesní úpravou, nebo ČAK podle profesního práva;
(c) ADMINISTRATIVNÍ DUPLIKACE: prokazování bezúhonnosti je již komplexně zajištěno v rámci dozoru ČAK; vyžadovat paralelní dokumentaci, vedení evidence a oznamovací povinnost podle § 19 odst. 3 ZEOS znamená pro advokátní stav neodůvodněnou administrativní zátěž.
Pro úplnost — paralelní úprava § 19 ZEOS by mohla mít smysl u povinných osob, kde profesní úprava neexistuje (např. virtuální aktiva, obchodníci se zbožím, hazardní hry). U právnických profesí s vlastní samosprávou a komplexní úpravou bezúhonnosti je však zbytečná.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 19 doplnit nový odstavec (4):
„(4) U povinné osoby, která je advokátem, notářem, soudním exekutorem, daňovým poradcem nebo auditorem, se bezúhonnost skutečného majitele a člena vrcholného vedení považuje za prokázanou již skutečností, že tato osoba je zapsána v seznamu vedeném příslušnou profesní komorou. Vyškrtnutí ze seznamu advokátů, notářů, soudních exekutorů, daňových poradců nebo auditorů podle profesního předpisu má účinek ztráty bezúhonnosti podle tohoto zákona. Informační povinnost podle odstavce 3 je v případě advokátní společnosti, notářské kanceláře a obdobných subjektů splněna oznámením příslušné profesní komory orgánu dozoru."
Alternativně lze § 19 doplnit obecnou výjimkou:
„(4) Tento paragraf se nevztahuje na povinné osoby, jejichž skutečný majitel a člen vrcholného vedení musí být podle zvláštního právního předpisu osobou splňující podmínku bezúhonnosti ověřovanou příslušnou profesní komorou nebo orgánem dohledu."
ODŮVODNĚNÍ
A) STRUKTURA ADVOKÁTNÍ SPOLEČNOSTI VYLUČUJE POTŘEBU PARALELNÍHO PROKAZOVÁNÍ
Zákon o advokacii stanoví výlučně advokátní strukturu vlastnictví a řízení advokátní s.r.o., což činí § 19 ZEOS pro advokátní stav věcně bezpředmětným:
— § 15 odst. 1 ZoA: „Advokáti mohou vykonávat advokacii jako společníci veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti nebo společnosti s ručením omezeným, pokud předmětem podnikání takové společnosti je pouze výkon advokacie a JEJÍMI SPOLEČNÍKY JSOU POUZE ADVOKÁTI";
— § 15 odst. 5 ZoA: „Jednatel společnosti s ručením omezeným MŮŽE BÝT JMENOVÁN POUZE Z ŘAD JEJÍCH SPOLEČNÍKŮ; PROKURISTOU SPOLEČNOSTI MŮŽE BÝT USTANOVEN POUZE ADVOKÁT";
— § 15 odst. 6 ZoA: „VYŠKRTNUTÍM ZE SEZNAMU ADVOKÁTŮ nebo změnou způsobu výkonu advokacie ÚČAST SPOLEČNÍKA VE SPOLEČNOSTI ZANIKNE";
— § 15 odst. 7 ZoA: „Dědicem obchodního podílu ve společnosti MŮŽE BÝT JEN ADVOKÁT".
Tato kogentní struktura znamená, že nemůže nastat situace, kdy by skutečným majitelem nebo členem vrcholného vedení advokátní s.r.o. byla osoba, která není advokátem.
B) BEZÚHONNOST ADVOKÁTA JE ZÁKONEM KOMPLEXNĚ ZAJIŠTĚNA
— § 5 odst. 1 písm. a) ZoA: bezúhonnost je nezbytnou podmínkou zápisu do seznamu advokátů;
— § 5 odst. 2 ZoA: definice bezúhonnosti — odsouzení pro úmyslný trestný čin nebo nedbalostní trestný čin související s výkonem advokacie;
— § 8 odst. 1 písm. b) ZoA: pravomocné odsouzení znamená automatické vyškrtnutí ze seznamu advokátů;
— § 8b ZoA: samostatný mechanismus pozastavení výkonu advokacie v případě trestního stíhání;
— § 32 a násl. ZoA: kárná pravomoc ČAK nad advokáty.
Logický řetězec uzavřený: advokát ⇒ bezúhonný ⇒ pokud bezúhonnost pozbude ⇒ vyškrtnutí ⇒ zánik účasti ve společnosti.
C) PARALELNÍ ÚPRAVA ZAKLÁDÁ RIZIKO NE BIS IN IDEM
SDEU v rozsudku C-117/20 bpost (2022) potvrdil, že paralelní sankční řízení musí splňovat tři podmínky: odlišný cíl obecného zájmu, předvídatelnost a celková proporcionalita. Bez výslovné kolizní normy mezi § 19 ZEOS a § 8 ZoA hrozí, že za jedno a totéž jednání (např. pravomocné odsouzení advokáta-společníka) bude:
(i) FAÚ vydá rozhodnutí o ztrátě bezúhonnosti podle § 19 odst. 1 ZEOS;
(ii) advokátní společnost bude povinna postupovat podle § 19 odst. 2 ZEOS;
(iii) advokátní společnost bude vystavena sankci za nesplnění informační povinnosti podle § 19 odst. 3 ve spojení s § 199 nebo § 207 ZEOS;
(iv) ČAK provede vyškrtnutí advokáta ze seznamu podle § 8 ZoA;
(v) podle § 15 odst. 6 ZoA automaticky zanikne účast vyškrtnutého advokáta ve společnosti.
Pět paralelních postupů za jedno totéž jednání bez koordinace je v rozporu s judikaturou SDEU a s principem proporcionality podle čl. 49 odst. 3 Listiny základních práv EU.
D) UNIJNÍ RÁMEC PŘIPOUŠTÍ VYUŽITÍ EXISTUJÍCÍ PROFESNÍ ÚPRAVY
AMLR čl. 6 odst. 1 stanoví, že povinné osoby musí přijmout přiměřená opatření k zajištění bezúhonnosti vyššího vedení — nepředepisuje však konkrétní mechanismus prokazování. Členský stát může tedy využít existujících profesních mechanismů, pokud poskytují srovnatelnou nebo vyšší úroveň ochrany.
Bod 23 odůvodnění AMLR výslovně vyzývá k neduplicitě se stávajícími mechanismy a ke koordinaci s existujícími dozorovými strukturami. Sdělení Komise COM(2021) 219 final dále požaduje princip „digital by default and interoperable" — tedy přednost existujících elektronických mechanismů (jako je registr advokátů ČAK) před paralelními novými administrativními procesy.
E) NÁVAZNOST NA SYSTÉM IMI
U zahraničních advokátů zapsaných v ČR jako hostující evropský advokát (§ 35a ZoA) nebo usazený evropský advokát (§ 35l ZoA) je informace o bezúhonnosti (vč. probíhajících disciplinárních řízení a sankcí) získávána od domovské profesní komory přes systém IMI (Internal Market Information System, nařízení EU č. 1024/2012). Tato výměna probíhá kontinuálně a v souladu s čl. 13 směrnice 98/5/ES (Establishment Directive). Vyžadovat od těchto advokátů samostatné prokazování bezúhonnosti podle § 19 ZEOS je v rozporu s judikaturou SDEU (rozsudek C-193/05 Komise v. Lucembursko, podle kterého duplicitní dokladování je nepřiměřeným administrativním opatřením).
F) MEZINÁRODNÍ SROVNÁNÍ
Žádná ze srovnatelných jurisdikcí EU nevyžaduje od advokátních společností paralelní prokazování bezúhonnosti vedení nad rámec profesního dozoru komory:
— Spolková republika Německo: § 7 BRAO (bezúhonnost ověřuje Rechtsanwaltskammer při zápisu); § 21 GwG (Geldwäschegesetz) odkazuje na zápis v komoře — žádná samostatná dokumentace povinné osoby.
— Rakousko: § 5 RAO (bezúhonnost ověřuje Rechtsanwaltskammer); FM-GwG (rakouský AML zákon) nepředepisuje paralelní mechanismus pro advokáty.
— Francie: čl. 11 zákona č. 71-1130 (bezúhonnost ověřuje Conseil de l'ordre); Code monétaire et financier čl. L. 561-3 implementuje AML rámec bez duplicity.
G) ZÁVĚR
Pro advokátní stav je úprava § 19 ZEOS věcně NADBYTEČNÁ a administrativně ZATĚŽUJÍCÍ bez přidané hodnoty pro AML cíle. Navržené doplnění odst. (4) řeší situaci elegantně — bez vyloučení působnosti pro povinné osoby, u kterých paralelní mechanismus dává smysl (např. virtuální aktiva, obchodníci, hazardní hry), zajišťuje, že u právnických profesí s vlastní samosprávou se respektuje existující profesní úprava.

	Vyhověno jinak.
Odkaz na notáře, advokáty a soudní exekutory byl z § 19 odstraněn.

	5
	Česká advokátní komora
	14
	D
		§ 20 (odst. (1))
Podmínka dobré pověsti a kvalifikace některých osob
	DOPORUČUJÍCÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Skutečný majitel a člen vrcholného vedení provozovny poskytující proplácení šeků, poskytovatele služeb pro svěřenské fondy nebo obchodní společnosti, provozovatele hazardních her a finanční holdingové společnosti se smíšenou činností musejí mít dobrou pověst. Člen vrcholného vedení této povinné osoby musí mít nezbytné znalosti a zkušenosti pro výkon své funkce.
PŘIPOMÍNKA
[odst. 1-3] 5letá retrospektiva insolvence je přísnější než standard jiných členských států (typicky 3 roky). Vzdělávací standard je vágně formulovaný — třetí varianta („seznámila se s dokumenty FAÚ") je obtížně ověřitelná.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 20 odst. 1 změnit „5 let" na „3 roky".
V § 20 odst. 3 zpřesnit pojem „seznámení se s dokumenty" — stanovit minimum hodin a způsob ověření.
ODŮVODNĚNÍ
Čl. 11 AMLR nepředepisuje konkrétní vzdělávací prahy ani konkrétní délku retrospektivy. Členské státy mají proporcionální prostor.
Srovnání: německý GwG § 7 vyžaduje 3 roky retrospektivy insolvence. Rakouský FM-GwG analogicky.
Princip proporcionality (čl. 49 odst. 3 Listiny EU) a princip právní jistoty: vágní pojmy nesplňují test „prescribed by law" podle judikatury ESLP (Sunday Times v. UK, st. č. 6538/74, rozsudek ze dne 26. 4. 1979).

	Vysvětleno.
Dané ustanovení se na advokáty nevztahuje.


	5
	Česká advokátní komora
	15
	Z
		§ 24
Zvláštní ustanovení o oznamování prostřednictvím příslušné profesní komory
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Advokát, notář, soudní exekutor, auditor nebo daňový poradce bezodkladně informuje Finanční zpravodajskou jednotku přímo nebo prostřednictvím příslušné profesní komory, pokud ví, má podezření nebo má přiměřené důvody k podezření, že finanční prostředky jsou výnosem z trestné činnosti nebo finanční prostředky nebo činnost mají souvislost s výnosem z trestné činnosti, financováním terorismu, jinou trestnou činností, nebo financováním šíření zbraní hromadného ničení.
PŘIPOMÍNKA
Návrh § 24 ZEOS oslabuje stávající ochranný mechanismus pro oznamování podezřelých obchodů advokáty. Stávající § 26 odst. 3 zákona č. 253/2008 Sb. ukládá advokátovi oznamovat výlučně prostřednictvím ČAK; tato kogentní úprava je institucionální zárukou, kterou v judikatuře ESLP, AMLR a srovnání všech členských států EU bez výjimky uznává jako nezbytnou. Navržené znění umožňuje advokátovi oznamovat i přímo finanční zpravodajské jednotce, čímž odstraňuje mezičlánek ČAK. Současně formulace „jiná trestná činnost" je nepřiměřeně široká a může vést k výkladu, podle kterého oznamovací povinnost dopadá i mimo rámec účelu AML/CFT/CPF regulace.
K naší pozici ohledně zachování povinného mezičlánku ČAK se výslovně připojuje Ministerstvo spravedlnosti a Notářská komora ČR. Ponechání alternativy „přímo nebo prostřednictvím" znamená, že ani ČAK, ani Finanční zpravodajská jednotka nebude mít úplný přehled o oznámeních; oba orgány tak ztrácejí možnost efektivně oznámení posuzovat a zobecněné závěry využít pro metodickou a edukační činnost ani pro národní hodnocení rizik.
Důvodová zpráva (oddíl 2.2.3.3.5) sama definuje funkci profesních komor: „profesní komory slouží jako mezičlánek mezi příslušníky těchto profesí a FAÚ. Příslušná profesní komora přijímá od svých členů oznámení podezřelého obchodu, kontroluje je a posílá je na FAÚ... Smyslem tohoto postupu je, aby člen komory nedopatřením nesdělil informace, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti, a tedy aby byla chráněna důvěra ve vztahu mezi klientem a příslušníkem dané právnické profese."
Tento deklarovaný účel je v přímém rozporu s alternativou „přímo nebo prostřednictvím" v § 24 odst. 1 — pokud advokát oznámí přímo FAÚ, funkce mezičlánku popsaná důvodovou zprávou se nemůže uplatnit.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 24 navrhujeme následující znění:
„Advokát, notář, soudní exekutor, auditor a daňový poradce informuje finanční zpravodajskou jednotku PROSTŘEDNICTVÍM příslušné profesní komory. Příslušná profesní komora oznámení do 7 pracovních dnů přezkoumá z hlediska, zda neporušuje povinnost mlčenlivosti, a v případě, že neporušuje, je předá finanční zpravodajské jednotce."
Současně slova „jinou trestnou činností" nahradit slovy „trestnou činností relevantní podle nařízení (EU) 2024/1624".
ODŮVODNĚNÍ
1) DISPOZITIVNÍ POVAHA ČL. 70 AMLR.
Čl. 70 odst. 1 AMLR je dispozitivní: „By way of derogation from Article 69(1), Member States MAY ALLOW obliged entities referred to in Article 3, point (3)(a) and (b), to transmit the information referred to in Article 69(1) to a self-regulatory body designated by the Member State." Členský stát tedy MŮŽE rozhodnout o oznamování přes samoregulační orgán. Čl. 70 odst. 2 a 3 AMLR pak výslovně umožňuje, aby samoregulační orgán některé informace nepředal, pokud spadají pod profesní mlčenlivost.
Recitál 13 AMLR dále potvrzuje, že stejné výjimky jako pro advokáty a notáře platí i pro auditory, externí účetní a daňové poradce při výkonu jejich obhajoby nebo zjišťování právního postavení klienta.
ČR má tedy plné právo zachovat povinný filtr přes ČAK, aniž by se dostala do rozporu s EU. Je naopak v zájmu členského státu tento filtr zachovat (viz argumentace ESLP níže).
2) JUDIKATURA EVROPSKÉHO SOUDU PRO LIDSKÁ PRÁVA.
ESLP Michaud v. Francie (stížnost č. 12323/11, rozsudek ze dne 6. 12. 2012): rozsudek velmi pečlivě zkoumal slučitelnost francouzské AML úpravy s čl. 8 EÚLP. ESLP v bodech 88-92 dovodil, že „mezistupeň bâtonniera" (předsedy advokátní komory) je SIGNIFICANT SAFEGUARD, který umožňuje vyhodnotit, zda jde o informaci krytou mlčenlivostí, předtím než se dostane k FIU. Soud výslovně konstatoval, že francouzský model splňuje požadavky čl. 8 EÚLP právě díky tomuto filtru. Bez filtru by AML oznamovací povinnost advokátů narážela na čl. 8 EÚLP.
ESLP Versini-Campinchi a Crasnianski v. Francie (stížnost č. 49176/11, rozsudek ze dne 16. 6. 2016, § 76): „lawyers are entrusted with a fundamental mission in a democratic society" — mise, která nemůže být účinná, pokud advokát „is not in a position to guarantee those he defends that their exchanges will remain confidential". Důvěrnost je tedy podmínkou výkonu profese, ne luxusem.
3) SROVNÁNÍ ČLENSKÝCH STÁTŮ EU. Žádný členský stát EU neumožňuje advokátovi oznamovat přímo finanční zpravodajské jednotce:
— Francie: čl. L561-3 Code monétaire et financier — povinné oznamování prostřednictvím bâtonniera (předsedy komory);
— SRN: § 43 GwG (Geldwäschegesetz) — prostřednictvím Rechtsanwaltskammer;
— Rakousko: § 14 RAO — prostřednictvím Rechtsanwaltskammer;
— Belgie, Itálie, Polsko, Španělsko, Nizozemí — všechny zachovávají filtr profesní komory.
Zrušení filtru ČAK by tedy učinilo ČR jediným členským státem, který tuto institucionální záruku nemá.
4) ÚMLUVA RADY EVROPY CETS 226 (podepsaná ČR 14. 11. 2025).
Čl. 4 odst. 1: smluvní strany zajistí samosprávnost profesního sdružení (Bar Association) ve věcech profese.
Čl. 9 odst. 5: zákaz opatření „podlamujících nezávislost a samosprávnou povahu profesních sdružení". Filtr ČAK je institucionálním výrazem této samosprávy v AML kontextu.
Podle čl. 18 Vídeňské úmluvy o smluvním právu (1969) je ČR jako signatářský stát povinna nemařit předmět a účel CETS 226 před vstupem v platnost.
5) VÁGNOST POJMU „JINÁ TRESTNÁ ČINNOST".
Účel AMLR je striktně vymezen v recitálech 1 a 5 a článku 1 — výlučně prevence legalizace výnosů z trestné činnosti, financování terorismu a financování šíření zbraní hromadného ničení. „Jiná trestná činnost" by neměla rozšiřovat oznamovací povinnost mimo tento rámec.
Princip právní jistoty (čl. 49 odst. 1 Listiny EU; ESLP Sunday Times v. UK, stížnost č. 6538/74, rozsudek ze dne 26. 4. 1979) vyžaduje, aby norma byla přístupná a její důsledky předvídatelné. Pojem „jiná trestná činnost" tento test nesplňuje.
VÁZANÉ USTANOVENÍ: § 82 ZEOS (oznamování ze strany orgánu dozoru) — povinná cesta přes ČAK musí být zachována obdobně.

	Vyhověno.
Materiál byl upraven, byla vypuštěna slova „přímo nebo“. V tomto ohledu je nutno uvést, že s výjimkou advokátů a daňových poradců zbývající povinné osoby uvedené v čl. 70 buď právní pomoc stricto sensu podle čl. 70 neposkytují vůbec (auditoři a soudní exekutoři) nebo v extrémně omezeném rozsahu (notáři). Zároveň je sporné, zda lze z pohledu práva EU vyloučit předávání informací FIU napřímo.
Zároveň, vzhledem k textu čl. 70 odst. 1 druhého pododstavce AMLR, podle kterého „určený orgán stavovské samosprávy předá informace uvedené v prvním pododstavci finanční zpravodajské jednotce neprodleně a v nefiltrované podobě“, lze vyjádřit pochybnosti i ve vztahu k odst. 2 téhož článku, že má příslušná profesní komora plnit funkci filtru.


	5
	Česká advokátní komora
	16
	Z
		§ 26
Povinnosti insolvenčních a restrukturalizačních správců
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Insolvenční správce a restrukturalizační správce mají jako povinná osoba pouze povinnost
a)   podávat oznámení a poskytovat informace podle čl. 69 nařízení 2024/1624,
b)   zdržet se provedení transakce a plnit pokyny Finanční zpravodajské jednotky podle čl. 71 nařízení 2024/1624,
c)   mlčenlivosti podle čl. 73 nařízení 2024/1624,
d)   ustanovit pracovníka pro dodržování předpisů,
e)   ohlašovat identifikační údaje a jejich změnu podle § 136,
f)   zajistit bezúhonnost skutečného majitele a člena vrcholného vedení podle § 14.
PŘIPOMÍNKA
Rozsah povinností uložených insolvenčním a restrukturalizačním správcům v § 26 ZEOS přesahuje jejich zvláštní postavení v soudním řízení a zakládá ústavněprávní problém v podobě nepřípustného zásahu výkonné moci do moci soudní. Zvláště problematická jsou písmena b) (povinnost zdržet se provedení transakce a plnit pokyny FZJ podle čl. 71 AMLR), e) (ohlašování identifikačních údajů) a f) (zajištění bezúhonnosti skutečného majitele a člena vrcholného vedení).
(a) INSOLVENČNÍ ŘÍZENÍ JE ŘÍZENÍM SOUDNÍM. Podle zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon) je insolvenční řízení od svého zahájení vedeno před insolvenčním soudem (§ 10 IZ), který nad ním vykonává soustavnou dohlédací činnost (§ 11 IZ), rozhoduje v prvním stupni (§ 12 IZ) a podle § 7 IZ se na něj přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu. Insolvenční řízení je tedy svou povahou nesporným soudním řízením, jehož průběh je rozhodováním nezávislého soudu (čl. 81 a čl. 82 Ústavy ČR).
(b) INSOLVENČNÍ SPRÁVCE JE PROCESNÍM SUBJEKTEM USTANOVENÝM SOUDEM. Insolvenční správce je zařazen v insolvenčním zákoně mezi procesní subjekty (§ 9 IZ) a podle § 21 odst. 1 IZ jej do funkce ustanovuje výhradně insolvenční soud ze seznamu vedeného Ministerstvem spravedlnosti. Insolvenční správce jedná v zákonném rámci § 36 IZ a v rámci pokynů insolvenčního soudu — jeho rozhodnutí v rámci insolvenčního řízení jsou výkonem soudem svěřené pravomoci, nikoli samostatnou činností „obchodního charakteru".
(c) FAÚ JE ORGÁNEM MOCI VÝKONNÉ. Finanční analytický úřad je ústředním orgánem státní správy podřízeným Ministerstvu financí (§ 1 zákona č. 253/2008 Sb. ve znění zákona č. 527/2020 Sb.; nově též upravený zákon o FAÚ). Jeho pokyny vůči povinným osobám podle čl. 71 AMLR jsou rozhodnutími orgánu moci výkonné v rámci AML dohledu.
(d) POKYN FAÚ INSOLVENČNÍMU SPRÁVCI = NEPŘÍPUSTNÝ ZÁSAH DO SOUDNÍHO ŘÍZENÍ. Pokud by FAÚ (orgán výkonné moci) vydal insolvenčnímu správci (procesnímu subjektu ustanovenému soudem) závazný pokyn zdržet se provedení transakce v rámci probíhajícího insolvenčního řízení, šlo by o:
— faktický zásah výkonné moci do průběhu soudního řízení;
— rozpor s čl. 2 odst. 1 Ústavy ČR (dělba moci);
— rozpor s čl. 81 Ústavy ČR (soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy);
— rozpor s čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR (nezávislost při výkonu funkce).
Vznikla by patová situace, kdy insolvenční správce by současně musel plnit pokyn insolvenčního soudu (např. zpeněžit majetkovou podstatu podle § 230 a násl. IZ ve stanovené lhůtě) i pokyn FAÚ zdržet se této transakce — bez jakékoli zákonné kolizní normy řešící střet těchto pokynů.
(e) AMLR ANI AMLD6 NEPŘEDPISUJÍ VSTUP FIU DO SOUDNÍCH ŘÍZENÍ. AMLR čl. 71 stanoví povinnost povinné osoby „refrain from carrying out transactions" v kontextu běžné podnikatelské nebo profesní činnosti — nikoli v kontextu transakcí prováděných v rámci soudních řízení pod dohledem soudu. AMLR čl. 21 odst. 2 výslovně vyjímá z některých povinností advokáty, notáře a další právnické profese ve vztahu ke „zjišťování právního postavení klienta nebo k obhajobě". Insolvenční správce jedná v analogickém postavení — vykonává funkci v rámci soudního řízení, na základě rozhodnutí soudu, a měl by mít obdobnou výjimku.
(f) DOPAD NA ADVOKÁTY-INSOLVENČNÍ SPRÁVCE. Podle dat ČAK je v současnosti přibližně 170–230 advokátů zapsáno současně jako insolvenční správci. Pro tyto kolegy by úprava § 26 ZEOS znamenala trojí podřízenost: insolvenčnímu soudu (podle IZ), České advokátní komoře (jako advokáti) a FAÚ (jako insolvenční správci). Bez koordinační normy by se každé jejich rozhodnutí mohlo dostat do rozporu s některým z těchto tří zdrojů pokynů.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 26 navrhujeme následující úpravy:
(1) ZÁKLADNÍ VARIANTA — vypustit problematická písmena.
V § 26 vypustit:
— písm. b) ve znění „zdržet se provedení transakce a plnit pokyny finanční zpravodajské jednotky podle čl. 71 nařízení (EU) 2024/1624,";
— písm. e) ve znění „ohlašovat identifikační údaje a jejich změnu podle § 136,";
— písm. f) ve znění „zajistit bezúhonnost skutečného majitele a člena vrcholného vedení podle § 14."
Důvod vypuštění písm. e) a f): identifikační údaje insolvenčního správce již eviduje Ministerstvo spravedlnosti v seznamu insolvenčních správců podle § 21 IZ a § 17 zákona č. 312/2006 Sb. o insolvenčních správcích. Bezúhonnost je podmínkou zápisu do seznamu insolvenčních správců (§ 6 zákona č. 312/2006 Sb.) a tato bezúhonnost je průběžně ověřována Ministerstvem spravedlnosti. Duplikace v § 26 ZEOS je nadbytečná.
(2) ALTERNATIVNÍ VARIANTA — výslovná kolizní norma.
Pokud písm. b) nebude vypuštěno, doplnit do § 26 nový odstavec:
„(2) Povinnost zdržet se provedení transakce podle písmene b) se nepoužije, je-li transakce prováděna v rámci probíhajícího insolvenčního řízení na základě rozhodnutí insolvenčního soudu, pokynu věřitelského orgánu nebo zákonné povinnosti vyplývající z insolvenčního zákona. V takovém případě informuje insolvenční správce o oznámení podle písmene a) bez zbytečného odkladu insolvenční soud, který rozhodne o případném odložení transakce v souladu s insolvenčním zákonem."
(3) U advokátů-insolvenčních správců navrhujeme rovněž doplnit, že povinnosti podle § 26 nepřekračují rozsah povinností stanovených ČAK pro výkon advokacie a profesní mlčenlivost (§ 21 zákona č. 85/1996 Sb.).
ODŮVODNĚNÍ
A) INSOLVENČNÍ ŘÍZENÍ JE SOUDNÍM ŘÍZENÍM (PROCESNÍ POVAHA)
Insolvenční zákon (z. č. 182/2006 Sb.) zakládá insolvenční řízení jako specifické nesporné soudní řízení vedené před krajským soudem v postavení insolvenčního soudu:
— § 10 IZ: „Insolvenčním soudem je soud, před nímž probíhá insolvenční řízení";
— § 11 odst. 1 IZ: „Při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení";
— § 12 IZ: „Insolvenční soud rozhoduje v insolvenčním řízení v prvním stupni";
— § 7 IZ: pro insolvenční řízení se přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu — což jednoznačně potvrzuje procesní soudní povahu řízení.
Insolvenční řízení je tedy z hlediska ústavního práva výkonem soudní moci ve smyslu čl. 81 Ústavy ČR. Nestojí na úrovni správního řízení nebo „obchodní činnosti povinné osoby" — průběh řízení je rozhodován soudem v souladu s procesními pravidly.
B) INSOLVENČNÍ SPRÁVCE JE PROCESNÍM SUBJEKTEM USTANOVENÝM SOUDEM
Postavení insolvenčního správce je v insolvenčním zákoně jednoznačné:
— § 9 IZ: insolvenční správce je vyjmenován jako „procesní subjekt";
— § 21 odst. 1 IZ: „Insolvenční správce se ustanovuje ze seznamu insolvenčních správců, který vede Ministerstvo spravedlnosti";
— § 25 IZ: do funkce ustanovuje insolvenčním správcem výhradně insolvenční soud;
— § 36 IZ: insolvenční správce je při výkonu funkce povinen postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je vázán pokyny věřitelského výboru a pokyny insolvenčního soudu (§ 11 IZ);
— § 32 IZ: insolvenčního správce může odvolat pouze insolvenční soud.
Insolvenční správce není povinnou osobou v běžném smyslu provozující podnikatelskou činnost — jedná v zákonném rámci na základě rozhodnutí soudu a v zájmu řádného průběhu soudního řízení. Jeho úkony (zejména zpeněžení majetkové podstaty podle § 230 a násl. IZ, soupis majetkové podstaty podle § 217 IZ, plnění pohledávek za majetkovou podstatou podle § 168 IZ) jsou výkonem soudem svěřené pravomoci.
C) DĚLBA MOCI A POŽADAVKY ÚSTAVY ČR
Princip dělby moci je zakotven v základních ustanoveních Ústavy:
— Čl. 2 odst. 1 Ústavy ČR: „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní";
— Čl. 81 Ústavy ČR: „Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy";
— Čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR: „Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat";
— Čl. 82 odst. 3 Ústavy ČR: zákazy zásahu do nezávislosti soudců.
Ústavní soud opakovaně potvrdil, že princip dělby moci nelze redukovat na nezávislost soudců jako fyzických osob — chrání také nezávislost procesů, v nichž je vykonávána soudní moc, vč. všech procesních subjektů soudem ustanovených (např. nález Pl. ÚS 33/97 a navazující judikatura k nezávislosti justice).
Pokyn FAÚ jako orgánu moci výkonné (FAÚ je podle § 29 zákona č. 253/2008 Sb. a podle nového zákona o FAÚ ústředním orgánem státní správy podřízeným Ministerstvu financí) vůči insolvenčnímu správci v probíhajícím soudním řízení by představoval:
(a) nepřípustný vstup výkonné moci do soudního řízení;
(b) faktický příkaz orgánu moci výkonné procesnímu subjektu soudu, jak má v rámci řízení postupovat;
(c) obcházení dohlédací činnosti insolvenčního soudu podle § 11 IZ.
D) POŽADAVKY AML NAŘÍZENÍ A SMĚRNICE
AMLR (nařízení (EU) 2024/1624):
— Čl. 71 odst. 1 AMLR: stanoví povinnost povinné osoby „refrain from carrying out transactions" v souvislosti s oznámeným podezřením do okamžiku, kdy FIU rozhodne. Tato úprava je však koncipována pro běžnou obchodní činnost povinné osoby — nikoli pro úkony prováděné v rámci soudního řízení pod dohledem soudu;
— Čl. 21 odst. 2 AMLR výslovně vyjímá z některých povinností „lawyers, notaries, other independent legal professionals, auditors, external accountants and tax advisors only to the strict extent that such exemption relates to information they receive from, or obtain on, one of their clients, in the course of ascertaining the legal position of their client, or performing their task of defending or representing that client in, or concerning, judicial proceedings";
— Bod 75 odůvodnění AMLR: výslovně chrání ochranu vztahu advokát–klient i v kontextu soudních řízení.
AMLD6 (směrnice (EU) 2024/1640):
— Čl. 19 AMLD6: stanoví pravidla pro spolupráci dozorových orgánů, ale nepředepisuje vstup FIU do soudních řízení;
— Bod 100 odůvodnění AMLD6: zdůrazňuje proporcionalitu opatření a respektování zvláštní povahy regulovaných profesí.
Klíčové zjištění: AMLR neukládá členským státům, aby FIU dávala pokyny do soudních řízení. Návrh § 26 ZEOS jde tedy nad rámec evropského práva (goldplating) bez doloženého věcného důvodu.
Insolvenční správce vykonává funkci v analogickém postavení k advokátovi nebo notáři při zastupování klienta v soudním řízení. Měl by mít proto obdobnou ochranu jako podle čl. 21 odst. 2 AMLR — výjimku z přímých pokynů FIU u úkonů v rámci soudního řízení.
E) MEZINÁRODNÍ SROVNÁNÍ
Ani jeden ze srovnatelných právních řádů EU nepřipouští, aby FIU dávala pokyny insolvenčním správcům v rámci probíhajícího insolvenčního řízení nad rámec obecné oznamovací povinnosti:
— Spolková republika Německo: § 56 a násl. Insolvenzordnung (InsO) — insolvenční správce („Insolvenzverwalter") je pod dohledem insolvenčního soudu („Insolvenzgericht"); BaFin ani FIU nemají pravomoc dávat pokyny do soudního řízení. § 4 GwG (Geldwäschegesetz) zakotvuje pouze obecnou oznamovací povinnost.
— Francie: zákon č. 85-99 a Code de commerce čl. L. 811-1 a násl. — „mandataire judiciaire" je ustanovován obchodním soudem a podléhá výhradně jeho pokynům. TRACFIN (francouzská FIU) má pouze obecnou oznamovací povinnost, nikoli příkazní pravomoc do soudních řízení.
— Rakousko: Insolvenzordnung (IO) — „Insolvenzverwalter" je ustanovován insolvenčním soudem a podléhá jeho dohledu. Finanzmarkt-Geldwäschegesetz (FM-GwG) nepředpisuje pokyny FMA insolvenčním správcům v soudním řízení.
F) PRAKTICKÉ DOPADY NA INSOLVENČNÍ ŘÍZENÍ
Návrh § 26 písm. b) by v praxi způsobil:
(1) PRODLENÍ V INSOLVENČNÍM ŘÍZENÍ. Pokud insolvenční správce musí čekat na rozhodnutí FAÚ (až 10 pracovních dnů podle čl. 71 odst. 2 AMLR, případně až 30 dnů u komplexnějších případů), může dojít k překročení lhůt podle insolvenčního zákona (např. lhůty pro soupis majetkové podstaty podle § 217 IZ, lhůty pro zpeněžení podle § 230 a násl. IZ).
(2) ZTRÁTA HODNOTY MAJETKOVÉ PODSTATY. V případě, kdy insolvenční správce má zpeněžit rychle zkáze podléhající majetek (např. zboží s krátkou trvanlivostí, akcie obchodované na trhu), znamená zdržení potenciální významnou škodu pro věřitele.
(3) PARALELNÍ POKYNY S ROZPOREM. Insolvenční správce se může ocitnout v situaci, kdy insolvenční soud nařizuje provést transakci ve stanovené lhůtě, zatímco FAÚ nařizuje se transakce zdržet. Bez výslovné kolizní normy nelze určit, který pokyn má přednost.
(4) ODPOVĚDNOSTNÍ RIZIKA INSOLVENČNÍHO SPRÁVCE. Insolvenční správce může být odpovědný za škodu způsobenou neprovedením úkonu (§ 37 IZ) i za sankci podle ZEOS za nesplnění pokynu FAÚ. Vystavení této dvojí odpovědnosti bez koordinační normy je v rozporu s principem právní jistoty (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR).
(5) DOPAD NA ADVOKÁTY-INSOLVENČNÍ SPRÁVCE. Přibližně 170–230 advokátů je současně zapsáno jako insolvenční správci. Pro tyto kolegy by úprava § 26 ZEOS znamenala kumulaci pokynů z tří zdrojů: insolvenční soud, ČAK, FAÚ — bez koordinační normy.
G) ZÁVĚR
Návrh § 26 písm. b) ZEOS je v rozporu s principem dělby moci podle čl. 2 odst. 1 a čl. 81 Ústavy ČR. Současně překračuje rámec požadovaný AMLR a nereflektuje analogickou výjimku stanovenou v čl. 21 odst. 2 AMLR pro právnické profese v soudních řízeních.
Navrhované řešení (vypuštění písm. b), případně doplnění výslovné kolizní normy) zajistí soulad s ústavním pořádkem i s evropským právem, aniž by oslabilo cíle AML dohledu — oznamovací povinnost podle písmene a) zůstává nedotčena.

	Vysvětleno.
Zařazení insolvenčních a restrukturalizačních správců mezi povinné osoby nevychází z přímé použitelnosti AMLR, ale z oprávnění členských států stanoveného AMLD6 rozšířit okruh povinných osob na další kategorie subjektů identifikované jako rizikové z hlediska legalizace výnosů z trestné činnosti nebo financování terorismu. K tomuto kroku bylo přistoupeno na základě závěrů národního hodnocení rizik, které identifikovalo činnost insolvenčních a restrukturalizačních správců jako oblast vyžadující uplatnění vybraných AML/CFT opatření. Návrh zákona přitom zohledňuje zvláštní postavení těchto osob a stanoví jim pouze omezený okruh povinností odpovídající zjištěným rizikům.
Nelze souhlasit ani s tvrzením, že uložené povinnosti představují nepřípustný zásah výkonné moci do výkonu soudní moci. Insolvenční správce sice vykonává svoji činnost v rámci insolvenčního řízení a pod dohledem insolvenčního soudu, nejedná se však o orgán soudní moci ani o subjekt vykonávající soudní pravomoc. Skutečnost, že zákon ukládá insolvenčním správcům vybrané veřejnoprávní povinnosti, není v českém právním řádu ničím výjimečným. Povinnosti v oblasti AML/CFT sledují ochranu veřejného zájmu na předcházení legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a samy o sobě nepředstavují zásah do rozhodovací činnosti insolvenčního soudu.K navrhovanému vypuštění povinnosti oznamovat identifikační údaje se uvádí, že cílem právní úpravy není vytvářet duplicitní evidenční povinnosti. Návrh zákona počítá s tím, že údaje o insolvenčních a restrukturalizačních správcích budou do centrálního registru povinných osob zapisovány prostřednictvím údajů vedených Ministerstvem spravedlnosti. Připomínkou namítaný problém je tak již návrhem zákona zohledněn.
Obdobně nelze souhlasit s požadavkem na vypuštění požadavků souvisejících s bezúhonností. Tyto požadavky sledují specifické cíle AML/CFT regulace a jejich účel není totožný s podmínkami pro výkon činnosti insolvenčního správce podle zákona o insolvenčních správcích. Skutečnost, že určitá osoba splňuje podmínky pro výkon funkce podle sektorové právní úpravy, sama o sobě nevylučuje stanovení dalších požadavků pro účely předcházení legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.
K námitce týkající se souběhu výkonu více regulovaných činností se uvádí, že návrh zákona nově obsahuje ustanovení upravující spolupráci orgánů dozoru v případech, kdy tatáž osoba vykonává činnost více povinných osob, například současně činnost advokáta a insolvenčního správce. Cílem této úpravy je zajistit koordinovaný výkon dozoru a předcházet vzniku neodůvodněné administrativní zátěže nebo rozdílných požadavků jednotlivých dozorových orgánů.


	5
	Česká advokátní komora
	17
	Z
		§ 27
Povinnosti národního správce rejstříku obchodování s povolenkami
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Povinná osoba podle § 4 písm. h) má jako povinná osoba pouze povinnost podle § 61 tohoto zákona a čl. 11 odst. 1, odstavce 2 čtvrtého pododstavce a odstavce 4, čl. 12, 14, 15, čl. 69 odst. 1 a 7, čl. 72, 73 a 78 nařízení 2024/1624.
PŘIPOMÍNKA
ČÁST DRUHÁ Hlava II (zapisovaná činnost a registrace u FAÚ) by se neměla vztahovat na advokáty a další právnické profese. ČAK vede:
(a) veřejný seznam advokátů a advokátních koncipientů, který je dostupný dálkovým přístupem;
(b) matriku ČAK s identifikačními údaji advokátů a advokátních společností.
Tyto registry plně splňují kritérium výjimky podle čl. 4 odst. 3 druhý pododstavec AMLD: „Members of self-regulated professions may be exempted from those registration requirements if the relevant information about them is publicly available."
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 27 doplnit nový odstavec:
„Ustanovení této hlavy se nepoužijí na povinnou osobu, která je advokátem, advokátní společností, notářem, soudním exekutorem, daňovým poradcem ani auditorem, pokud tato osoba podléhá zápisu v seznamu vedeném příslušnou profesní komorou. Údaje z tohoto seznamu se do centrálního rejstříku povinných osob zapisují automatickým průpisem podle § 137."
ODŮVODNĚNÍ
AMLD6 čl. 4 odst. 3 druhý pododstavec výslovně umožňuje členským státům vyjmout členy samoregulovaných profesí z registračních požadavků za podmínky, že relevantní informace o nich jsou veřejně dostupné.
Princip subsidiarity (čl. 5 odst. 3 SEU): pokud existuje rovnocenná národní úprava (seznam ČAK), nemá být zaváděna duplicitní úprava.
GDPR čl. 5 odst. 1 písm. c) — minimalizace dat: koncentrace identifikačních údajů u jednoho správce (FAÚ) bez nutné potřeby porušuje princip minimalizace.
Srovnání EU: SRN, Francie, Rakousko — žádný z těchto států nepožaduje paralelní AML registraci advokátů, kteří jsou již zapsáni v komoře.
Vazba na zásadní připomínku k § 29 a § 131 ZEOS (centrální rejstřík povinných osob).

	Nevyhověno.
Nevidíme souvislost § 27 a obsahu připomínky.
Navržené doplnění pak by i de facto anulovalo kontrolní filtr profesní komory podle § 24, protože v dané hlavě je právě obsažena možnost pro příslušníky profesní komory přes ni podávat. Jiná ustanovení po vyhovění připomínce k § 19 na advokáty nedopadají.


	5
	Česká advokátní komora
	18
	D
		§ 29 (odst. (1))
Zápis do centrálního rejstříku povinných osob
	DOPORUČUJÍCÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Příslušný orgán dozoru zapíše osobu na její žádost do centrálního rejstříku povinných osob do 30 dnů, pokud jsou osoba, její skutečný majitel a člen vrcholného vedení bezúhonní. Zapíše-li orgán dozoru žadatele do centrálního rejstříku povinných osob, nevydá o tom samostatné rozhodnutí.
PŘIPOMÍNKA
Centrální rejstřík povinných osob (§ 29 a § 131 ZEOS) je nový český informační systém, který AMLD6 ani AMLR univerzálně nevyžadují. Pro advokáty, notáře, soudní exekutory, daňové poradce a auditory existují zápisy v evidencích profesních komor. Plošná duplikace pro tyto profese představuje nepřiměřenou administrativní zátěž a koncentraci dat. Současně není jasné, zda se mají do rejstříku zapisovat všichni advokáti, nebo pouze ti, kteří vykonávají činnosti, jež je činí povinnou osobou podle čl. 3 odst. 3 písm. b) AMLR.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 29 omezit působnost rejstříku jen na povinné osoby, u nichž AMLD6 čl. 4 a 6 registraci vyžaduje (poskytovatelé služeb pro svěřenské fondy, směnárny, hazard, kryptoaktiva). U advokátů, notářů, soudních exekutorů, daňových poradců a auditorů zachovat zápis pouze prostřednictvím automatického průpisu z evidencí profesních komor (§ 135 odst. 1 a 2).
V § 131 výslovně stanovit, že u uvedených profesí se do rejstříku zapisují pouze osoby skutečně vykonávající činnosti, na základě kterých jsou povinnou osobou podle čl. 3 odst. 3 písm. b) AMLR.
ODŮVODNĚNÍ
AMLD6 čl. 4 odst. 4 — profesní komory mohou ekvivalentně plnit funkci registračního orgánu; není potřeba duplicita.
Princip subsidiarity (čl. 5 odst. 3 SEU) a proporcionality (čl. 49 odst. 3 Listiny EU): rozšíření registrace na všechny povinné osoby přesahuje minimum nutné k naplnění cíle směrnice.
GDPR (nařízení 2016/679) čl. 5 odst. 1 písm. c) — princip minimalizace dat: koncentrace rodných čísel a citlivých údajů u jednoho správce (FAÚ) není proporcionální.
AMLR čl. 3 odst. 3 písm. b) — advokát je povinnou osobou jen při vykonávání vymezených činností (finanční nebo korporátní transakce, daňové poradenství). Plošný zápis všech advokátů by nepřiměřeně rozšiřoval okruh povinných osob nad rámec AMLR.
Srovnání: SRN, Francie, Rakousko — žádná z těchto zemí nemá univerzální centrální rejstřík povinných osob mimo registrace vyžadované AMLD6.

	Vyhověno jinak.
Souhlasíme s tím, že toto AMLD6 nutně nepožaduje, avšak se jedná o nástroj, který značně zefektivní výkon správního dozoru a předávání informací a má i za cíl odbřemenit povinné osoby. § 29 se vztahuje pouze na zapisované činnosti podle § 28, tj. nikoliv na právnické profese. Text odstavce 1 byl zpřesněn.


	5
	Česká advokátní komora
	19
	Z
		§ 50
Orgán dozoru nad příslušnou profesní komorou
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Dozor nad výkonem dozoru prováděným Komorou auditorů České republiky, Komorou daňových poradců České republiky, Notářskou komorou České republiky, Českou advokátní komorou a Exekutorskou komorou České republiky vykonává orgán dozoru nad příslušnou profesní komorou, kterým je Úřad.
PŘIPOMÍNKA
Návrh § 50 ZEOS stanoví Finanční analytický úřad (FAÚ) jako jediný orgán dozoru nad všemi profesními komorami (KAČR, KDP ČR, NKČR, ČAK, EK ČR) bez ohledu na povahu jednotlivých profesí. Toto plošné řešení nereflektuje skutečnost, že advokáti, notáři a soudní exekutoři představují právnické profese úzce spjaté s justičním systémem (zastupování v soudních a správních řízeních, autorizace listin podle notářského řádu, soudní exekutorská činnost). Dozor nad těmito profesemi by měl vykonávat orgán s institucionální znalostí právních profesí — Ministerstvo spravedlnosti.
Česká advokátní komora se ztotožňuje se stanoviskem Notářské komory ČR, aby dohled nad ČAK, NKČR a Exekutorskou komorou ČR vykonávalo Ministerstvo spravedlnosti namísto Finančního analytického úřadu.
Současně považujeme za nezbytné, aby § 50 zahrnoval procesní záruky vyžadované bodem odůvodnění (100) AMLD6 — dozor nad samosprávou nesmí znamenat dozor nad jednotlivými členy profesní komory.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
§ 50 přepracovat tak, aby reflektoval rozdíl mezi finančními a právnickými profesemi:
§ 50
Orgán dozoru nad příslušnou profesní komorou
(1) Dozor nad výkonem dozoru prováděným Komorou auditorů České republiky a Komorou daňových poradců České republiky vykonává orgán dozoru nad příslušnou profesní komorou, kterým je Úřad.
(2) Dozor nad výkonem dozoru prováděným Notářskou komorou České republiky, Českou advokátní komorou a Exekutorskou komorou České republiky vykonává orgán dozoru nad příslušnou profesní komorou, kterým je Ministerstvo spravedlnosti.
(3) Dozor nad výkonem dozoru příslušné profesní komory nezakládá oprávnění orgánu dozoru nad profesní komorou vykonávat dozor nad jednotlivým členem příslušné profesní komory ani požadovat informace chráněné mlčenlivostí podle zvláštního právního předpisu.
(4) Při výkonu dozoru orgán dozoru nad příslušnou profesní komorou respektuje samosprávné postavení profesní komory podle čl. 21 odst. 4 Ústavy České republiky a zákona o příslušné profesi.
ODŮVODNĚNÍ
A) PRINCIP FUNKČNÍ PŘÍSLUŠNOSTI ORGÁNU DOZORU
Dozor by měl vykonávat orgán s institucionální znalostí dozorovaného sektoru. FAÚ má tuto znalost u finančního sektoru (banky, pojišťovny, IZSL, virtuální aktiva); právnické profese mají justiční rámec, který je doménou Ministerstva spravedlnosti. MS již dnes vede:
— seznam soudních exekutorů (§ 8 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád),
— evidenci insolvenčních správců (§ 17 zákona č. 312/2006 Sb.),
a vykonává dozorovou pravomoc ve vztahu k justičním funkcím. Rozšíření jeho kompetencí o AML dozor nad ČAK, NKČR a EK ČR je institucionálně koherentní krok.
B) UNIJNÍ RÁMEC
AMLD6 čl. 32 výslovně umožňuje, aby dozor vykonávala „appropriate self-regulatory body" nebo „other competent authority" určená členským státem — výběr orgánu je věcí národní úvahy, nikoli unijního příkazu. Bod odůvodnění (100) AMLD6: „functions to be exercised by the public authority overseeing self-regulatory bodies do not imply that the authority should exercise supervision over individual obliged entities... that supervision should remain the responsibility of the self-regulatory body."
C) MEZINÁRODNÍ SROVNÁNÍ
Žádná ze srovnatelných jurisdikcí EU nesvěřuje dozor nad právnickými profesemi finančnímu orgánu:
— Francie: Conseil National des Barreaux (CNBF) pod gescí Ministerstva spravedlnosti,
— Německo: Bundesrechtsanwaltskammer (BRAK) pod gescí Ministerstev spravedlnosti zemí,
— Rakousko: Österreichischer Rechtsanwaltskammertag pod gescí BMJ (Bundesministerium für Justiz),
— Belgie: Ordres des Avocats pod gescí Ministerstva spravedlnosti.
D) PRINCIP NEZÁVISLOSTI ADVOKACIE
Nezávislost advokacie je institucionálně zakotvena v § 1 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a v čl. 21 odst. 4 Ústavy ČR (samospráva). Dozor finančním orgánem politicky podřízeným Ministerstvu financí zvyšuje riziko zásahu výkonné moci do nezávislé právní profese. Pod gescí MS jsou již dnes nezávislé instituce (soudy, státní zastupitelství), čímž je princip nezávislosti institucionálně lépe zajištěn.
E) JUDIKATURA
Nález ÚS Pl. ÚS 36/05: samospráva profesní komory je ústavně zakotvenou kategorií; do ní lze zasahovat pouze v míře nezbytné pro výkon státního dozoru. Funkční svěření dozoru orgánu se znalostí dozorovaného sektoru tento princip lépe naplňuje než plošný dozor finančním orgánem.

	Vyhověno částečně.
Návrh zákona byl upraven tak, že výkon dozoru nad profesními komorami sdružujícími právnické profese bude svěřen Ministerstvu spravedlnosti. Současně je třeba uvést, že otázka určení orgánu vykonávajícího dozor nad samosprávnými profesními komorami není předurčena právem Evropské unie a představuje především otázku institucionálního a kompetenčního uspořádání na vnitrostátní úrovni. 
K argumentaci vycházející z AMLD6 se uvádí, že tato právní úprava členským státům ponechává prostor pro určení orgánu vykonávajícího dohled nad samosprávnými profesními komorami. Unijní právo nevyžaduje, aby tuto působnost vykonával konkrétně orgán finančního dozoru, ani ministerstvo odpovědné za výkon spravedlnosti. Volba příslušného orgánu je proto věcí vnitrostátního rozhodnutí při zohlednění institucionálního uspořádání, odborného zázemí a praktické vykonatelnosti dozoru.
Pokud jde o navrhovaný odstavec 3, nelze souhlasit s potřebou jeho výslovného zakotvení. Návrh zákona již obsahuje dostatečné záruky ochrany informací získaných při výkonu dozoru, včetně úpravy mlčenlivosti o chráněných informacích a pravidel jejich poskytování. Navrhované ustanovení by tak bylo převážně deklaratorní a nepřinášelo by přidanou právní hodnotu.
Obdobně nebyl přijat návrh odstavce 4. Povinnost postupovat přiměřeně a v souladu se zákonem je vlastní výkonu každé dozorové působnosti. Obecná formulace požadující „respektování samosprávného postavení profesní komory“ je navíc neurčitá a mohla by v budoucnu vyvolávat interpretační spory o rozsahu oprávnění dozorového orgánu či sloužit jako argument proti výkonu zákonem svěřené dozorové působnosti. Návrh zákona proto vychází z předpokladu, že ochrana samosprávného postavení profesních komor plyne přímo z jejich postavení podle příslušných profesních předpisů a z obecných principů veřejného práva, aniž by bylo nutné tento princip opakovat v jednotlivých ustanoveních adaptačního zákona.
Ve vztahu k obavě z možného zásahu do výkonu dozoru nad jednotlivými členy profesních komor se uvádí, že účelem navrhované úpravy je kontrola řádného výkonu dozorové činnosti profesní komory, nikoliv převzetí výkonu dozoru nad jednotlivými advokáty, notáři, soudními exekutory, auditory nebo daňovými poradci. Tomu odpovídá i konstrukce navrženého systému dozoru a jednotlivých oprávnění orgánu dozoru nad profesní komorou. V reakci na uplatněné připomínky bylo současně upraveno ustanovení § 68 týkající se výzev a poskytování informací tak, aby byl účel a rozsah těchto oprávnění jednoznačnější.


	5
	Česká advokátní komora
	20
	Z
		§ 53
Výjimky z mlčenlivosti orgánu dozoru
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
O porušení mlčenlivosti podle § 52 odst. 1 nejde, jedná-li se o informace poskytnuté
a)   Finanční zpravodajské jednotce,
b)   orgánu činnému v trestním řízení,
c)   jinému orgánu dozoru,
d)   Orgánu pro boj proti praní peněz a financování terorismu,
e)   pro výkon jiné působnosti tohoto orgánu dozoru,
f)   orgánu dozoru jiného členského státu, nebo obdobnému orgánu ve třetí zemi,
g)   orgánu oprávněnému vykonávat správní dozor nebo vést řízení o přestupku podle zákona o provádění mezinárodních sankcí nebo podle sankčního zákona,
h)   orgánu oprávněnému podle jiného právního předpisu rozhodovat o odnětí oprávnění k podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti nebo o uložení sankce v případě, že orgán dozoru předloží podnět k odnětí takového oprávnění nebo k uložení takové sankce nebo opatření,
i)   finančnímu arbitrovi rozhodujícímu podle jiného právního předpisu ve sporu navrhovatele proti finanční instituci nebo úvěrové instituci,
j)   soudu,
k)   ministerstvu pro výkon působnosti podle tohoto zákona,
l)   Národnímu bezpečnostnímu úřadu, Ministerstvu vnitra nebo zpravodajské službě České republiky (dále jen „zpravodajská služba“) při provádění bezpečnostního řízení podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti,
m)   zpravodajské službě, které jsou významné pro plnění jejích úkolů v oblastech působnosti vymezených zákonem upravujícím zpravodajské služby,
n)   Europolu,
o)   orgánu příslušnému k dozoru nad zpracováním osobních údajů, pokud jde o přístup k evidenci žádostí o poskytnutí údajů podle nařízení 2024/1624, nařízení 2023/1113 nebo podle tohoto zákona,
p)   správci daně podle § 88.
PŘIPOMÍNKA
Návrh § 53 ZEOS zakládá nepřípustně široký systém výjimek z mlčenlivosti orgánu dozoru, který de facto otevírá cestu k využívání informací získaných při AML dozoru zcela mimo AML kontext. Mlčenlivost advokáta je institucionální zárukou ústavně zaručeného práva na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a součástí ochrany komunikace klienta podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 7 Listiny základních práv EU a čl. 6 odst. 3 Úmluvy Rady Evropy o ochraně povolání advokáta (CETS 226). K jakýmkoli zásahům do této povinnosti je třeba přistupovat striktně restriktivním výkladem a pouze v míře nezbytně nutné a proporcionální legitimnímu cíli. Ze stejného důvodu jsou mlčenlivostí obdobně vázáni i členové orgánů ČAK podle § 21 odst. 9 zákona o advokacii — bez tohoto institucionálního rozšíření by AML dozorová činnost ČAK představovala slabé místo v ochraně klienta.
Návrh § 53 obsahuje katalog šestnácti (16) širokých výjimek z mlčenlivosti orgánu dozoru, mezi nimiž jsou orgány nemající s AML problematikou věcnou souvislost — zpravodajské služby, Národní bezpečnostní úřad, Ministerstvo vnitra v rámci bezpečnostního řízení, finanční arbitr, správce daně, Europol a další. Tento výčet je v rozporu s evropskými standardy hned v několika rovinách:
(a) ŠIRŠÍ OKRUH POVĚŘENÝCH ORGÁNŮ NEŽ POŽADUJE EU PRÁVO. AMLR a AMLD6 vyžadují omezené sdílení AML informací jen tam, kde je to pro AML cíle nezbytné. Příloha č. III AMLR (relevant authorities) i čl. 76 AMLD6 specifikují přesně vymezené orgány — návrh ZEOS jde nad tento rámec a zakládá goldplating bez doloženého věcného důvodu;
(b) PŘÍMÉ SDÍLENÍ MEZI ORGÁNY DOZORU NAVZÁJEM. ČAK by mohla sdílet informace získané při dozoru nad advokáty přímo s ČNB, případně s jiným orgánem dozoru. Tento mechanismus obchází standardní postup výměny informací přes Finanční zpravodajskou jednotku, která má procesní záruky pro ochranu chráněné informace (§ 7 písm. f) ZEOS). Bez tohoto mezičlánku ztrácí FZJ přehled o tom, jaké informace o advokátech a jejich klientech kolují mezi orgány;
(c) ABSENCE PROCESNÍCH ZÁRUK PRO PŘEDÁNÍ INFORMACÍ. § 53 neukládá orgánu dozoru povinnost před předáním informace posoudit, zda je nezbytná, zda nepokrývá chráněnou informaci podle § 7 písm. f) ZEOS a zda existuje proporcionální vztah mezi účelem a rozsahem sdíleného obsahu. Toto procesní vakuum je v přímém rozporu s judikaturou Soudního dvora EU (zejména C-694/20 Orde van Vlaamse Balies, který vyžaduje procesní záruky pro důvěrnost vztahu advokát–klient), jakož i s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (rozsudky Michaud proti Francii, André a další proti Francii a Robathin proti Rakousku — viz odůvodnění);
(d) BEZBŘEHOST V KOMBINACI S § 41 ODST. 4 ZÁKONA O FAÚ. Souběžně s § 53 ZEOS zavádí návrh zákona o FAÚ devatenáct (19) výjimek z mlčenlivosti FAÚ. Kumulativní efekt je informační síť, v níž informace o klientech advokátů kolují mezi orgány státu bez efektivní kontroly nad jejich účelem a rozsahem. Při aktivaci výjimek pro zpravodajské služby a bezpečnostní orgány vzniká riziko využití AML informací jako nástroje politické kontroly — pokud nikoli v rukou současné vlády, tak v rukou některé z budoucích, vzhledem k tomu, že právní rámec přetrvává změnám politické reprezentace;
(e) RIZIKO ZNEUŽITÍ VŮČI NEPOHODLNÝM ADVOKÁTŮM A KLIENTŮM. Bezbřehý informační rámec zakládá strukturální možnost využití AML kontextu k pronásledování advokátů zastupujících opoziční politiky, investigativní novináře, obránce lidských práv a další citlivé klienty. Toto riziko bylo opakovaně identifikováno jako důvod přijetí Lucemburské úmluvy Rady Evropy (CETS 226), kterou Česká republika podepsala 14. listopadu 2025;
(f) PRAKTICKÉ DŮSLEDKY PRO KLIENTY. Pokud klienti ztratí důvěru v zachování důvěrnosti komunikace s advokátem, přizpůsobí se — buď přestanou poskytovat advokátovi úplné informace (čímž ztratí možnost plnohodnotné právní pomoci), nebo vyhledají poradenství v zahraniční. Důsledkem nebude efektivnější boj proti praní peněz, nýbrž oslabení role práva ve společnosti. Tento „chilling effect" je rozporný s podstatou práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny ZPS i čl. 47 Listiny základních práv EU.
§ 53 současně postrádá výslovné zakotvení principu účelového vázání (purpose limitation) podle čl. 5 odst. 1 písm. b) GDPR a principu minimalizace dat podle čl. 5 odst. 1 písm. c) GDPR. Bez těchto principiálních záruk je sdílení AML informací nekontrolovatelné z pohledu ochrany osobních údajů.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 53 zúžit výjimky z mlčenlivosti orgánu dozoru a doplnit procesní záruky:
(1) ZÚŽENÍ VÝJIMEK z mlčenlivosti orgánu dozoru pouze na případy, kdy:
(a) je předání nezbytné pro plnění AML/CFT povinností plynoucích z přímo použitelných předpisů EU (AMLR, AMLD6, AMLAR);
(b) jde o trestní stíhání pro skutečnost zjištěnou v rámci AML dozoru, avšak za plného respektování práva na obhajobu (přiměřená výjimka pro orgány činné v trestním řízení);
(c) jde o žádost ESLP, SDEU, Ústavního soudu ČR, Nejvyššího soudu ČR nebo Nejvyššího správního soudu ČR v rámci jejich pravomoci v rámci AML činností a dozorem;
(d) je předání nezbytné pro spolupráci s orgány dozoru jiných členských států EU v rámci ustanovení AMLR a AMLD6 — primárně prostřednictvím Systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI) podle nařízení (EU) č. 1024/2012.
Vyloučit obecné poskytování informací orgánům, jejichž věcná příslušnost není v AML oblasti — zejména zpravodajským službám (kromě případů konkrétního bezpečnostního ohrožení doloženého žádostí na úrovni vedení), finančnímu arbitrovi, správci daně (s výjimkou důvodného podezření na daňový trestný čin související s AML).
(2) PROCESNÍ ZÁRUKY před předáním informace. V § 53 dosavadní text označit jako odstavec 1 a doplnit:
„(2) Orgán dozoru před předáním informace podle odstavce 1 posoudí, zda:
a) je předání informace nezbytné pro účel, k němuž je poskytována; 
b) předávaná informace neobsahuje chráněnou informaci podle § 7 písm. f) tohoto zákona
c) předávaná informace není v rozporu s povinností mlčenlivosti podle zvláštního právního předpisu;
d) je rozsah předávané informace přiměřený účelu předání podle zásady minimalizace dat; 
e) má orgán, jemuž je informace předávána, zákonné oprávnění k jejímu zpracování. 
(3) Jde-li o informace získané Českou advokátní komorou při výkonu působnosti orgánu dozoru nad advokáty podle tohoto zákona, poskytují se tyto informace jinému orgánu nebo osobě uvedené v odstavci 1 pouze prostřednictvím Finančního analytického úřadu, nestanoví-li tento zákon výslovně jinak. Informace lze poskytnout pouze v rozsahu nezbytném pro plnění úkolů v oblasti předcházení praní peněz a financování terorismu a se zachováním ochrany chráněné informace podle § 7 písm. f) tohoto zákona. U informací o zahraničních advokátech zapsaných v seznamech vedených Českou advokátní komorou se předávání informací uskutečňuje primárně prostřednictvím Systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI) podle nařízení (EU) č. 1024/2012." 
(3) ROZŠÍŘENÍ POJMU CHRÁNĚNÉ INFORMACE v § 7 písm. f) ZEOS tak, aby zahrnoval výslovně:
— informace získané v rámci poradenství v obchodních transakcích, daňových strukturách a plánování majetku (v souladu s judikaturou SDEU C-694/20);
— informace o klientech advokátů, jejichž zveřejnění by mohlo poškodit jejich oprávněné zájmy nebo důvěrnost vztahu advokát–klient"
ODŮVODNĚNÍ
A) ÚSTAVNĚPRÁVNÍ RÁMEC ČESKÉ REPUBLIKY
Ústavní zakotvení mlčenlivosti advokáta:
— Čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod: každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Advokátní mlčenlivost je institucionální zárukou tohoto práva — bez ní by právo na právní pomoc bylo iluzorní;
— Čl. 7 Listiny ZPS: nedotknutelnost osoby a jejího soukromí — chrání i důvěrnost komunikace s advokátem;
— Čl. 10 Listiny ZPS: ochrana před neoprávněným shromažďováním a zpřístupňováním údajů o své osobě.
Klíčová judikatura Ústavního soudu ČR:
— Nález Pl. ÚS 36/05 ze dne 25. 9. 2007: samospráva profesní komory je ústavně chráněnou kategorií podle čl. 21 odst. 4 Ústavy ČR; zásah do ní je možný pouze v míře nezbytné a proporcionální;
— Nález Pl. ÚS 24/10 ze dne 22. 3. 2011 (k uchovávání provozních a lokalizačních údajů): Ústavní soud aplikoval třístupňový test proporcionality při zásahu do soukromí — vhodnost, potřebnost a poměřování zájmů. Široký a nediferencovaný zásah do důvěrné komunikace neobstojí v testu potřebnosti, jsou-li dostupné méně invazivní prostředky;
— Nález I. ÚS 3038/07 ze dne 29. 2. 2008 (k prohlídce advokátní kanceláře): mlčenlivost advokáta je „nezbytnou podmínkou důvěry mezi advokátem a klientem a podmínkou řádného poskytování právních služeb"; zásah do ní vyžaduje přísné procesní záruky;
— Nález IV. ÚS 779/02 ze dne 5. 6. 2003: mlčenlivost advokáta podle § 21 zákona o advokacii „není povinností uloženou advokátu, ale jeho privilegiem v zájmu klienta a v zájmu důvěry v advokátní stav"; ze zákona stanovené výjimky musí být vykládány striktně;
— Nález II. ÚS 2894/08 ze dne 28. 6. 2011: stát musí zajistit institucionální záruky toho, aby ze strany orgánů veřejné moci nedocházelo k svévolnému prolamování advokátní mlčenlivosti.
Princip striktního výkladu zákonných výjimek z mlčenlivosti (čl. 37 odst. 2 LZPS ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny ZPS) je tedy v rovině ústavní judikatury jednoznačně etablován. Návrh § 53 ZEOS s šestnácti výjimkami a chybějícími procesními zárukami tomuto standardu výrazně neodpovídá.
B) RÁMEC LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV EVROPSKÉ UNIE
— Čl. 7 Listiny EU: respekt k soukromému a rodinnému životu — zahrnuje důvěrnost komunikace s advokátem (potvrzeno SDEU v C-694/20 níže);
— Čl. 8 Listiny EU: ochrana osobních údajů — sdílení informací mezi orgány je zpracováním osobních údajů ve smyslu GDPR a podléhá principu účelového vázání;
— Čl. 47 Listiny EU: každý má právo na účinnou soudní ochranu a spravedlivé projednání věci, zahrnující zaručené poradenství advokátem; advokátní mlčenlivost je institucionální zárukou tohoto práva;
— Čl. 52 odst. 1 Listiny EU: jakékoli omezení výkonu práv a svobod uznaných Listinou musí být stanoveno zákonem, respektovat podstatu těchto práv a být v souladu s principem proporcionality.
Princip proporcionality podle čl. 52 odst. 1 Listiny EU vyžaduje, aby omezení mlčenlivosti odpovídalo legitimnímu cíli, bylo nezbytné a šlo o nejméně invazivní prostředek dosažení tohoto cíle. Bezbřehý katalog šestnácti výjimek bez procesních záruk tomuto testu neobstojí.
C) JUDIKATURA SOUDNÍHO DVORA EVROPSKÉ UNIE
— Rozsudek velkého senátu SDEU ze dne 8. 12. 2022 ve věci C-694/20 Orde van Vlaamse Balies a další proti Vlaamse Regering: „Důvěrnost komunikace mezi advokátem a jeho klientem je chráněna čl. 7 Listiny základních práv EU... Členské státy musí při uplatňování AML opatření zajistit procesní záruky pro tuto důvěrnost." SDEU prohlásil za neplatnou povinnost advokátů oznamovat svou roli jiným zprostředkovatelům jako neproporcionální.
— Rozsudek SDEU ze dne 26. 9. 2024 ve věci C-432/23 F SCS proti Administration de l'enregistrement, des domaines et de la TVA: SDEU potvrdil, že důvěrnost advokátní komunikace se vztahuje na veškerou činnost advokáta zahrnující právní poradenství, nikoli pouze na zastupování v soudních řízeních. Tento rozsudek je přímo relevantní pro § 53 ve spojení s § 7 písm. f) ZEOS — definice chráněné informace by měla zahrnovat i poradenství.
— Rozsudek SDEU ze dne 26. 6. 2007 ve věci C-305/05 Ordre des barreaux francophones et germanophone a další: SDEU posuzoval slučitelnost AML směrnice (tehdy 2001/97/ES) se základními právy a stanovil, že AML povinnosti dopadající na advokáty musí být vykládány restriktivně a s respektem ke zvláštnímu postavení advokátní profese.
— Rozsudek velkého senátu SDEU ze dne 22. 11. 2022 ve spojených věcech C-37/20 a C-601/20 WM a Sovim SA proti Luxembourg Business Registers: SDEU prohlásil za neplatnou povinnost veřejné dostupnosti údajů o skutečných majitelích zapsaných v rejstříku. Tento rozsudek je obecným precedentem pro restriktivní výklad AML opatření, která zasahují do soukromí.
Tato judikatura jednoznačně vyžaduje, aby zákonodárce při tvorbě AML opatření postupoval s ohledem na ochranu důvěrnosti komunikace advokát–klient a aby případné omezení této ochrany bylo úzce vázáno na legitimní cíl a doplněno procesními zárukami. Návrh § 53 v současné podobě tomuto požadavku neodpovídá.
D) JUDIKATURA EVROPSKÉHO SOUDU PRO LIDSKÁ PRÁVA
Mlčenlivost advokáta je pod přímou ochranou čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Evropský soud pro lidská práva opakovaně rozhodl, že:
— Niemietz proti Německu (stížnost č. 13710/88, rozsudek ze dne 16. 12. 1992): advokátní kancelář a komunikace v ní vedená spadají pod ochranu „obydlí" a „korespondence" podle čl. 8 Úmluvy. Zásah do mlčenlivosti vyžaduje proporcionální a nezbytné odůvodnění;
— Michaud proti Francii (stížnost č. 12323/11, rozsudek ze dne 6. 12. 2012): francouzský AML zákon obstál v testu nezbytnosti v demokratické společnosti pouze díky tomu, že existovala zprostředkující role bâtonniera (předsedy advokátní komory) jako „significant safeguard" před přenosem informací k FIU. Bez tohoto institucionálního filtru by AML úprava porušovala čl. 8 Úmluvy. Návrh § 53 ZEOS zakládá přímý kanál mezi orgány bez analogického mezičlánku;
— André a další proti Francii (stížnost č. 18603/03, rozsudek ze dne 24. 7. 2008): prohlídka advokátní kanceláře v rámci daňové kontroly porušila čl. 8 Úmluvy, protože chyběly „procesní záruky proti svévolnému zásahu do mlčenlivosti". Tento standard se vztahuje na všechny formy zpřístupnění informací z advokátní kanceláře;
— Robathin proti Rakousku (stížnost č. 30457/06, rozsudek ze dne 3. 7. 2012): rakouská prohlídka advokátní kanceláře porušila čl. 8 Úmluvy, protože soudní příkaz byl „neurčitý a postrádal procesní záruky" pro ochranu mlčenlivosti;
— Sallinen a další proti Finsku (stížnost č. 50882/99, rozsudek ze dne 27. 9. 2005): zabavení dokumentů z advokátní kanceláře finskými orgány bez procesních záruk pro ochranu mlčenlivosti porušilo čl. 8 Úmluvy;
— Versini-Campinchi a Crasnianski proti Francii (stížnost č. 49176/11, rozsudek ze dne 16. 6. 2016): odposlech telefonického hovoru advokáta s klientem porušil čl. 8 Úmluvy, ledaže by byly splněny přísné procesní záruky.
Společný jmenovatel této judikatury je požadavek institucionálních a procesních záruk pro ochranu důvěrnosti komunikace advokát–klient. Zásah do mlčenlivosti je možný jen tehdy, jsou-li tyto záruky důvěryhodně zakotveny v zákoně. § 53 ZEOS tyto procesní záruky výslovně nezakotvuje, což jej staví do napětí s ustálenou judikaturou ESLP.
E) MEZINÁRODNĚPRÁVNÍ RÁMEC OCHRANY ADVOKÁTNÍ PROFESE
— Úmluva Rady Evropy o ochraně povolání advokáta (CETS 226, otevřena k podpisu 13. 5. 2025; Česká republika podepsala 14. 11. 2025):
• Čl. 6 odst. 3: „Advokát nesmí být povinen vyzradit, vydat nebo poskytnout svědectví o jakékoli informaci či materiálu obdrženém od klienta nebo v souvislosti s poskytováním právní pomoci";
• Čl. 6 odst. 4: omezení této povinnosti je možné pouze pokud je „prescribed by law and necessary in a democratic society";
• Čl. 9 odst. 5: zakazuje státům přijímat opatření, která by „narušila nezávislost nebo samosprávný charakter profesních sdružení";
— Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. R(2000)21 o svobodě výkonu povolání advokáta:
• Princip I bod 6: „Klient musí být chráněn před zpřístupněním důvěrných informací předaných advokátovi";
• Princip III bod 2: státy zajistí ochranu důvěrnosti advokátní komunikace „in conformity with the European Convention on Human Rights";
— Základní zásady OSN o roli advokátů (UN Basic Principles on the Role of Lawyers, přijaté na 8. kongresu OSN v Havaně v roce 1990): princip 22: „Vlády uznávají a respektují, že veškerá komunikace a konzultace mezi advokáty a jejich klienty v jejich profesním vztahu jsou důvěrné."
Vzhledem k závazku zdržet se činů, které by mohly zmařit předmět a účel mezinárodní smlouvy od okamžiku jejího podpisu (čl. 18 Vídeňské úmluvy o smluvním právu, v ČR závazné na základě vyhlášky č. 15/1988 Sb.), je třeba již ve fázi tvorby ZEOS institucionální architekturu posuzovat s ohledem na tyto závazky. Návrh § 53 v současné podobě je obtížně slučitelný s čl. 6 a čl. 9 odst. 5 Lucemburské úmluvy.
F) PRINCIP ÚČELOVÉHO VÁZÁNÍ A MINIMALIZACE DAT (GDPR)
Sdílení informací mezi orgány dozoru je zpracováním osobních údajů ve smyslu GDPR (nařízení (EU) 2016/679). Návrh § 53 musí být v souladu zejména s:
— Čl. 5 odst. 1 písm. b) GDPR: princip účelového vázání — osobní údaje shromážděné pro AML účely nemohou být dále zpracovávány způsobem neslučitelným s tímto účelem;
— Čl. 5 odst. 1 písm. c) GDPR: princip minimalizace dat — zpracování musí být omezeno na nezbytné údaje vzhledem k účelu zpracování;
— Čl. 6 GDPR: zpracování musí mít legitimní právní základ.
Návrh § 53 dovoluje sdílení AML informací s orgány, jejichž věcná příslušnost není v AML oblasti (zpravodajské služby, NBÚ, finanční arbitr, správce daně). To je v napětí s principem účelového vázání a s judikaturou SDEU týkající se hromadného zpracování dat (mj. C-203/15 a C-698/15 Tele2 Sverige, C-623/17 Privacy International, C-511/18 La Quadrature du Net a další).
G) MEZINÁRODNÍ SROVNÁNÍ
Žádná ze srovnatelných jurisdikcí EU nezavádí katalog šestnácti výjimek z mlčenlivosti AML dozorového orgánu bez procesních záruk:
— Francie: čl. L. 561-26 a násl. Code monétaire et financier — výjimky jsou striktně vymezené, většina sdílení informací o advokátech probíhá přes Conseil National des Barreaux a Tracfin (francouzská FIU);
— Spolková republika Německo: § 50 GwG — sdílení informací s orgány dozoru je omezeno na vymezené účely; ochrana advokátní mlčenlivosti je zakotvena v § 49b BRAO;
— Rakousko: § 13 FM-GwG — výměna informací mezi orgány dozoru je v advokátní oblasti vyloučena bez procesních záruk;
— Belgie: zákon ze dne 18. září 2017 čl. 5 a násl. — výjimky z mlčenlivosti jsou taxativně vymezeny a doprovázeny procesními zárukami.
Návrh § 53 ZEOS je v této komparaci ojediněle široký, což zakládá riziko, že bude vnímán jako selektivní český goldplating bez doloženého věcného důvodu.
H) SYSTÉM IMI JAKO STÁVAJÍCÍ KANÁL VÝMĚNY INFORMACÍ
Pro advokátní profesi je Systém pro výměnu informací o vnitřním trhu (IMI, nařízení EU č. 1024/2012) standardním evropským kanálem pro sdílení informací mezi orgány dozoru a profesními komorami EU. Pokrývá:
— výměnu informací o registracích advokátů (čl. 3 odst. 2 směrnice 98/5/ES);
— disciplinární řízení a sankce (čl. 13 směrnice 98/5/ES);
— omezení nebo zániky oprávnění k výkonu profese.
Návrh § 53 ZEOS vytváří paralelní mechanismus sdílení informací mezi orgány dozoru bez výslovné koordinace s IMI. To je v rozporu:
— s bodem 23 odůvodnění AMLR (důraz na neduplicitu s existujícími mechanismy);
— se zásadou „digital by default and interoperable" Sdělení Komise COM(2021) 219 final;
— se zásadou subsidiarity podle čl. 5 odst. 3 Smlouvy o EU (unijní mechanismus má přednost před paralelními národními řešeními).
Pokud má být sdílení informací podle § 53 zachováno, mělo by explicitně:
— odkazovat na IMI jako primární kanál výměny informací o advokátech zahraničního původu;
— omezit paralelní národní mechanismy pouze na případy, kdy IMI z věcných důvodů použít nelze (např. třetí státy mimo EU);
— zajistit, že informace sdílené mezi orgány dozoru budou koordinovány s daty získanými přes IMI.
I) ZÁVĚR
Souhrnně lze konstatovat, že návrh § 53 ZEOS v současné podobě:
— neobstojí v testu proporcionality podle judikatury Ústavního soudu (Pl. ÚS 24/10) ani podle čl. 52 odst. 1 Listiny EU;
— je v konfliktu s judikaturou SDEU (zejména C-694/20 Orde van Vlaamse Balies a C-432/23 F SCS);
— je obtížně slučitelný s judikaturou ESLP (Michaud, André, Robathin, Sallinen, Versini-Campinchi);
— vytváří rozpor se závazky ČR vyplývajícími z Lucemburské úmluvy (CETS 226);
— porušuje principy GDPR (účelové vázání, minimalizace dat);
— v mezinárodní komparaci představuje selektivní goldplating bez doloženého důvodu.
Navržená úprava (zúžení výjimek, doplnění procesních záruk podle odst. 2, zachování zprostředkující role ČAK podle odst. 3, rozšíření definice chráněné informace v § 7 písm. f) ZEOS) všechny tyto problémy elegantně řeší, aniž by oslabila účinnost AML rámce.

	Vyhověno částečně.
Povinnost mlčenlivosti o chráněné informaci byla upravena a jde o lex specialis vůči tomuto ustanovení. Do ustanovení § 54 bylo doplněno, že se § 53 na chráněnou informaci nepoužije. Nad rámec poskytování chráněných informací nelze i v kontextu práva EU spatřovat důvod, aby měly samosprávné komory jiné postavení nežli standardní orgány dozoru. 
K návrhu na podmínění poskytování informací individuálním posouzením nezbytnosti, proporcionality či oprávněnosti požadavku ze strany orgánu dozoru se uvádí, že takový mechanismus by byl v praxi obtížně realizovatelný a ve svém důsledku by vedl k přenášení odpovědnosti za posouzení zákonnosti výkonu působnosti jiných orgánů veřejné moci na orgán dozoru. Ten zpravidla nemá ani nemůže mít dostatečné informace k tomu, aby kvalifikovaně posuzoval nezbytnost informací pro výkon působnosti jiného orgánu, například orgánu činného v trestním řízení, zpravodajské služby nebo orgánu vykonávajícího bezpečnostní řízení. Posouzení existence zákonných důvodů pro zpracování a využití informací přísluší primárně orgánu, kterému jsou informace poskytovány, a podléhá kontrolním mechanismům vztahujícím se k výkonu jeho působnosti.
Nelze souhlasit ani s návrhem, aby Česká advokátní komora poskytovala informace ostatním oprávněným subjektům zásadně prostřednictvím Finančního analytického úřadu. Finanční analytický úřad není univerzálním zprostředkovatelem veškeré komunikace mezi orgány veřejné moci ani centrálním distribučním místem pro informace získané při výkonu dozoru. Takové řešení by vedlo ke vzniku dodatečných administrativních kroků, prodloužení informačních toků a vytváření nové role Finančního analytického úřadu, která není odůvodněna jeho zákonným postavením ani požadavky evropské právní úpravy.
Nicméně v  souvislosti s uplatněnou připomínkou byl do návrhu zákona vložen nový § 87, který omezuje následné využití informací poskytnutých příslušnou profesní komorou v postavení orgánu dozoru.  


	5
	Česká advokátní komora
	21
	Z
		§ 54 (odst. (1))
Zvláštní ustanovení o mlčenlivosti o chráněné informaci
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Osoba vykonávající činnost orgánu dozoru nad příslušnou profesní komorou a osoba vykonávající dozor jménem příslušné profesní komory jsou kromě mlčenlivosti podle § 52 povinny zachovávat mlčenlivost o získané chráněné informaci.
PŘIPOMÍNKA
[odst. 1, 2] Návrh § 54 ZEOS upravuje zvláštní mlčenlivost osob vykonávajících činnost orgánu dozoru nad profesní komorou a osob vykonávajících dozor jménem profesní komory. Tato úprava v současné podobě představuje pouze ČÁSTEČNOU ochranu důvěrnosti, která neodpovídá požadavkům ustálené judikatury Ústavního soudu, Soudního dvora EU ani Evropského soudu pro lidská práva. Konkrétně:
(a) ÚZKÉ POJETÍ CHRÁNĚNÉ INFORMACE. Zvláštní mlčenlivost podle § 54 ZEOS chrání pouze „získanou chráněnou informaci" ve smyslu § 7 písm. g) ZEOS. Tato definice je velmi úzká — vztahuje se v podstatě pouze na zastupování v soudních a obdobných řízeních. Advokátní mlčenlivost podle § 21 odst. 1 zákona o advokacii je však koncepčně širší — vztahuje se na „všechny skutečnosti, o nichž se advokát dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb". Důsledkem je, že informace získané při poradenství v obchodních transakcích, daňových strukturách, plánování majetku, mediaci, alternativním řešení sporů a dalším poradenství zůstávají v § 54 ZEOS bez ochrany — což je v přímém rozporu s recentní judikaturou SDEU (rozsudek C-432/23 F SCS ze dne 26. 9. 2024).
(b) ABSENCE PROCESNÍHO MECHANISMU. § 54 stanoví povinnost mlčenlivosti, ale neupravuje, jak má kontrolor postupovat, dojde-li v rámci dozoru ke zjištění informace, která je chráněna advokátní mlčenlivostí podle zákona o advokacii. Chybí mj.:
— zákaz použití informace v jakémkoli jiném řízení nebo postupu (např. jako důkazu);
— povinnost informaci protokolovat odděleně a zajistit ji proti přístupu třetích osob;
— mechanismus „signální informace" — kontrolor by měl pouze konstatovat existenci určitého rizika, nikoli předávat obsahovou informaci;
— „Chinese wall" mezi osobou vykonávající AML dozor a ostatními funkcemi orgánu dozoru.
(c) NEJASNOST OHLEDNĚ ZPROŠTĚNÍ MLČENLIVOSTI. Návrh § 54 výslovně neuvádí, že povinnosti mlčenlivosti může zprostit POUZE klient. Podle § 21 odst. 2 zákona o advokacii je zproštění advokátní mlčenlivosti výlučným privilegiem klienta — žádný orgán veřejné moci ani sama profesní komora toto právo nemá. Pokud § 54 ZEOS nestanoví obdobné pravidlo pro mlčenlivost o chráněné informaci, vznikne riziko, že orgán dozoru bude tvrdit, že může mlčenlivost zprostit interním aktem (rozhodnutím vedoucího, pokynem nadřízeného apod.).
(d) RIZIKO INSTRUMENTÁLNÍHO ZNEUŽITÍ DOZORU. Pokud dozorový orgán získá v rámci kontroly přístup k informacím chráněným advokátní mlčenlivostí a § 54 nezajistí, že tyto informace nesmí být použity v jiných řízeních (trestní, daňové, správní), vzniká strukturální riziko, že AML dozor se stane vstupní branou pro získávání informací o klientech advokátů v jiných kontextech. Toto riziko ESLP opakovaně identifikoval jako zásah do čl. 8 Úmluvy (rozsudky André proti Francii, Robathin proti Rakousku, Sallinen proti Finsku — viz odůvodnění).
(e) NÁVAZNOST NA § 53 ZEOS. § 54 v současné podobě stanoví mlčenlivost dozorových osob, ale § 53 ZEOS současně zakládá široké výjimky z mlčenlivosti orgánu dozoru (16 výjimek). Tento systémový rozpor znamená, že informace chráněná v § 54 může být legálně předána zpravodajským službám, NBÚ, finančnímu arbitrovi a dalším orgánům podle § 53 — čímž je deklarovaná ochrana v § 54 fakticky popřena. § 54 musí být proto vázáno na zúžené výjimky podle naší připomínky k § 53.
(f) NÁVAZNOST NA § 7 PÍSM. F) ZEOS. Pokud bude přijata naše připomínka k § 7 (rozšíření definice chráněné informace na veškerou advokátní mlčenlivost podle § 21 zákona o advokacii), bude § 54 v zásadě pokryt automaticky. V opačném případě je nezbytné rozšířit rozsah ochrany v § 54 výslovně. Důvodová zpráva sama deklaruje ochranu důvěrnosti vztahu klient–advokát: „V případě povinných osob, které poskytují právní služby (např. advokáti, notáři), je zachována zvláštní ochrana důvěrnosti vztahu mezi klientem a poskytovatelem právní pomoci. Orgán dozoru nad profesní komorou bude povinen respektovat tuto ochranu, přičemž zproštění mlčenlivosti je možné pouze ze strany klienta." Text zákona však tuto deklaraci plně neodráží.
(g) PRAKTICKÝ DOPAD NA ADVOKÁTNÍ STAV. Pokud klienti ztratí důvěru v zachování důvěrnosti komunikace s advokátem v rámci AML dozoru, přizpůsobí se — buď přestanou poskytovat advokátovi úplné informace (což znemožní řádné poskytnutí právní pomoci), nebo přesměrují citlivá poradenství do zahraničí. Důsledkem je oslabení role práva ve společnosti, nikoli efektivnější boj proti praní peněz. Tento „chilling effect" je rozporný se samotnou podstatou práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny ZPS i čl. 47 Listiny základních práv EU .
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 54 navrhujeme následující úpravy:
(1) ROZŠÍŘENÍ ROZSAHU MLČENLIVOSTI. V § 54 odst. 1 za slova „o získané chráněné informaci" doplnit slova „a o informaci chráněné mlčenlivostí advokáta podle zákona o advokacii".
V § 54 odst. 2 za slova „Povinnosti mlčenlivosti podle odstavce 1" doplnit slova „včetně mlčenlivosti o informaci chráněné mlčenlivostí advokáta podle zákona o advokacii".
(2) PROCESNÍ ZÁRUKY. Doplnit do § 54 nový odstavec (3):
„(3) Zjistí-li osoba podle odstavce 1 v rámci výkonu dozoru existenci informace chráněné mlčenlivostí advokáta podle zákona o advokacii, postupuje takto:
a) obsah této informace neprotokoluje, nereprodukuje ani jinak nezpřístupňuje;
b) v záznamu z kontroly uvede pouze, že byla zjištěna existence informace chráněné mlčenlivostí, bez popisu jejího obsahu;
c) informaci nezakládá do spisu, ke kterému mají přístup osoby mimo okruh dozoru AML, ani ji nesděluje jiným útvarům orgánu dozoru;
d) nepoužije takovou informaci jako důkaz v jiném řízení a neumožní její použití jiným orgánem veřejné moci;
e) v případě pochybnosti, zda informace spadá pod chráněnou mlčenlivost, dotáže se předsedy Kontrolní rady České advokátní komory; do jeho stanoviska je třeba s informací nakládat jako s chráněnou."
(3) ZPROŠTĚNÍ MLČENLIVOSTI POUZE KLIENTEM. Doplnit do § 54 nový odstavec (4):
„(4) Mlčenlivosti o informaci chráněné mlčenlivostí advokáta podle zákona o advokacii může osobu podle odstavce 1 zprostit pouze klient nebo jeho právní nástupce (§ 21 odst. 2 zákona o advokacii). Žádný orgán veřejné moci ani profesní komora nemají právo tuto mlčenlivost zprostit."
(4) NÁVAZNOST NA § 53. Doplnit do § 54 nový odstavec (5):
„(5) Výjimky z mlčenlivosti podle § 53 se nevztahují na informace chráněné mlčenlivostí advokáta podle zákona o advokacii. Tyto informace mohou být sdíleny pouze za splnění podmínek odstavce 4 nebo pokud se na ně vztahuje zákonná výjimka přímo stanovená v zákoně o advokacii nebo v přímo použitelném předpisu EU."
(5) INSTITUCIONÁLNÍ ZÁRUKA — „CHINESE WALL". Doplnit do § 54 nový odstavec (6):
„(6) Orgán dozoru, jehož zaměstnanci vykonávají činnost podle tohoto zákona, zajistí, aby informace chráněné mlčenlivostí podle odstavce 1 nebyly přístupné zaměstnancům orgánu dozoru, kteří se neúčastní AML dozoru, a nebyly použity v jiných agendách orgánu dozoru."
ODŮVODNĚNÍ
A) ÚSTAVNĚPRÁVNÍ ZAKOTVENÍ MLČENLIVOSTI ADVOKÁTA
Mlčenlivost advokáta není soukromým privilegiem advokátského stavu, nýbrž INSTITUCIONÁLNÍ ZÁRUKOU ústavně zaručeného práva na právní pomoc:
— Čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod: „Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení." Bez důvěrnosti komunikace mezi klientem a advokátem by toto právo bylo iluzorní;
— Čl. 7 Listiny ZPS: nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, zahrnující důvěrnost komunikace s advokátem;
— Čl. 10 Listiny ZPS: ochrana před neoprávněným shromažďováním a zpřístupňováním údajů.
Klíčová judikatura Ústavního soudu ČR:
— Nález IV. ÚS 779/02 ze dne 5. 6. 2003: „Mlčenlivost advokáta podle § 21 zákona o advokacii NENÍ POVINNOSTÍ ULOŽENOU ADVOKÁTU, ALE JEHO PRIVILEGIEM V ZÁJMU KLIENTA A V ZÁJMU DŮVĚRY V ADVOKÁTNÍ STAV." Zákonem stanovené výjimky musí být vykládány striktně. Tento nález je klíčový pro výklad § 54 ZEOS — pokud je mlčenlivost privilegiem KLIENTA, pak zproštění tohoto privilegia může učinit POUZE klient, nikoli orgán veřejné moci ani dozorový orgán;
— Nález I. ÚS 3038/07 ze dne 29. 2. 2008 (k prohlídce advokátní kanceláře): „Mlčenlivost advokáta je nezbytnou podmínkou důvěry mezi advokátem a klientem a podmínkou řádného poskytování právních služeb." Jakýkoli zásah do mlčenlivosti vyžaduje PŘÍSNÉ PROCESNÍ ZÁRUKY;
— Nález II. ÚS 2894/08 ze dne 28. 6. 2011: stát musí ZAJISTIT INSTITUCIONÁLNÍ ZÁRUKY toho, aby ze strany orgánů veřejné moci nedocházelo k svévolnému prolamování advokátní mlčenlivosti. § 54 ZEOS bez procesních záruk navrhovaných v naší připomínce této povinnosti státu neodpovídá;
— Nález Pl. ÚS 36/05 ze dne 25. 9. 2007: samospráva profesní komory je ústavně chráněnou kategorií podle čl. 21 odst. 4 Ústavy ČR. Dozor nad ČAK musí respektovat institucionální nezávislost komory a její povinnost chránit klienty advokátů.
B) ÚSTAVNÍ PRINCIP STRIKTNÍHO VÝKLADU VÝJIMEK Z MLČENLIVOSTI
Princip striktního výkladu výjimek z mlčenlivosti vyplývá ze samotné podstaty čl. 37 odst. 2 LZPS ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny ZPS (omezení základních práv musí šetřit jejich podstaty a smyslu). Aplikováno na § 54 ZEOS:
— ROZSAH MLČENLIVOSTI musí být široký a pokrývat veškeré informace chráněné mlčenlivostí podle zákona o advokacii;
— VÝJIMKY musí být úzké, výslovně formulované a doprovázené procesními zárukami;
— ZPROŠTĚNÍ mlčenlivosti je výhradní privilegium klienta.
Současné znění § 54 obsahuje pouze obecnou povinnost mlčenlivosti bez upřesnění rozsahu, mechanismů a institucionálních záruk. Tento minimalistický přístup je v rozporu s ustáleným ústavněprávním standardem.
C) JUDIKATURA SOUDNÍHO DVORA EVROPSKÉ UNIE
Důvěrnost komunikace mezi advokátem a klientem je v unijním právu výslovně chráněna čl. 7 Listiny základních práv EU. Klíčové rozsudky:
— Rozsudek velkého senátu SDEU ze dne 8. 12. 2022 ve věci C-694/20 Orde van Vlaamse Balies a další proti Vlaamse Regering: „Důvěrnost komunikace mezi advokátem a jeho klientem je chráněna čl. 7 Listiny základních práv EU... Členské státy musí při uplatňování AML opatření zajistit procesní záruky pro tuto důvěrnost." SDEU prohlásil za neplatnou povinnost advokátů oznamovat svou roli jiným zprostředkovatelům jako neproporcionální zásah do důvěrnosti vztahu advokát–klient. Aplikováno na § 54 ZEOS: ZEOS musí stanovit konkrétní procesní záruky pro situaci, kdy by se chráněná informace dostala v rámci AML dozoru ke kontrolorovi;
— Rozsudek SDEU ze dne 26. 9. 2024 ve věci C-432/23 F SCS proti Administration de l'enregistrement, des domaines et de la TVA: SDEU potvrdil, že důvěrnost advokátní komunikace se vztahuje na VEŠKEROU činnost advokáta zahrnující právní poradenství, NIKOLI POUZE NA ZASTUPOVÁNÍ V SOUDNÍCH ŘÍZENÍCH. Tento rozsudek je přímo relevantní pro § 54 ve spojení s § 7 písm. f) a g) ZEOS — definice chráněné informace musí zahrnovat i poradenství v obchodních transakcích, daňových strukturách a plánování majetku;
— Rozsudek SDEU ze dne 26. 6. 2007 ve věci C-305/05 Ordre des barreaux francophones et germanophone a další: AML povinnosti dopadající na advokáty musí být vykládány RESTRIKTIVNĚ a s respektem ke zvláštnímu postavení advokátní profese, jejíž nezávislost je nezbytná pro fungování soudního systému.
D) JUDIKATURA EVROPSKÉHO SOUDU PRO LIDSKÁ PRÁVA
Mlčenlivost advokáta je pod přímou ochranou čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pro výklad § 54 ZEOS jsou klíčové následující rozsudky:
— Niemietz proti Německu (stížnost č. 13710/88, rozsudek ze dne 16. 12. 1992): advokátní kancelář a komunikace v ní vedená spadají pod ochranu „obydlí" a „korespondence" podle čl. 8 Úmluvy. Zásah do mlčenlivosti vyžaduje proporcionální a nezbytné odůvodnění;
— Michaud proti Francii (stížnost č. 12323/11, rozsudek ze dne 6. 12. 2012): francouzský AML zákon obstál v testu nezbytnosti v demokratické společnosti POUZE díky tomu, že existovala zprostředkující role bâtonniera (předsedy advokátní komory) jako „SIGNIFICANT SAFEGUARD" před přenosem informací k FIU. Bez tohoto institucionálního filtru by AML úprava porušovala čl. 8 Úmluvy;
— André a další proti Francii (stížnost č. 18603/03, rozsudek ze dne 24. 7. 2008): prohlídka advokátní kanceláře v rámci daňové kontroly porušila čl. 8 Úmluvy, protože chyběly „procesní záruky proti svévolnému zásahu do mlčenlivosti". Tento standard se vztahuje přímo i na výkon AML dozoru — kontrolor musí mít jasné procesní instrukce, jak nakládat s chráněnou informací;
— Robathin proti Rakousku (stížnost č. 30457/06, rozsudek ze dne 3. 7. 2012): rakouská prohlídka advokátní kanceláře porušila čl. 8 Úmluvy, protože soudní příkaz byl „neurčitý a postrádal procesní záruky" pro ochranu mlčenlivosti. ESLP požaduje SPECIFICKÁ A PROCESNĚ ZAKOTVENÁ pravidla pro nakládání s chráněnou informací — což § 54 ZEOS v současné podobě nezakotvuje;
— Sallinen a další proti Finsku (stížnost č. 50882/99, rozsudek ze dne 27. 9. 2005): zabavení dokumentů z advokátní kanceláře finskými orgány bez procesních záruk pro ochranu mlčenlivosti porušilo čl. 8 Úmluvy;
— Versini-Campinchi a Crasnianski proti Francii (stížnost č. 49176/11, rozsudek ze dne 16. 6. 2016): odposlech telefonického hovoru advokáta s klientem porušil čl. 8 Úmluvy, ledaže by byly splněny přísné procesní záruky.
Společným jmenovatelem této judikatury je požadavek INSTITUCIONÁLNÍCH A PROCESNÍCH ZÁRUK pro nakládání s informacemi chráněnými advokátní mlčenlivostí. Návrh § 54 ZEOS tyto procesní záruky výslovně nezakotvuje — pouhá deklarace povinnosti mlčenlivosti bez procesního mechanismu nevyhovuje judikatorním standardům ESLP.
E) MEZINÁRODNĚPRÁVNÍ RÁMEC
— Úmluva Rady Evropy o ochraně povolání advokáta (CETS 226, otevřena k podpisu 13. 5. 2025; Česká republika podepsala 14. 11. 2025):
• Čl. 6 odst. 3 písm. c) výslovně stanoví: „Advokát nesmí být povinen vyzradit, vydat nebo poskytnout svědectví o jakékoli informaci či materiálu obdrženém od klienta nebo v souvislosti s poskytováním právní pomoci."
• Čl. 6 odst. 4 stanoví, že omezení této povinnosti je možné pouze pokud je „prescribed by law and necessary in a democratic society" — což implikuje povinnost státu výslovně upravit procesní záruky pro tato omezení;
• Čl. 9 odst. 5 zakazuje státům přijímat opatření, která by „narušila nezávislost nebo samosprávný charakter profesních sdružení" — což zahrnuje i institucionální mechanismy ochrany mlčenlivosti při AML dozoru;
— Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č. R(2000)21 o svobodě výkonu povolání advokáta, princip I bod 6: „Klient musí být chráněn před zpřístupněním důvěrných informací předaných advokátovi";
— Základní zásady OSN o roli advokátů (UN Basic Principles on the Role of Lawyers, 1990), princip 22: „Vlády uznávají a respektují, že veškerá komunikace a konzultace mezi advokáty a jejich klienty v jejich profesním vztahu jsou důvěrné."
Vzhledem k závazku zdržet se činů, které by mohly zmařit předmět a účel mezinárodní smlouvy (čl. 18 Vídeňské úmluvy o smluvním právu, v ČR závazné na základě vyhlášky č. 15/1988 Sb.), je třeba již ve fázi tvorby ZEOS respektovat tyto závazky. § 54 v současné minimalistické podobě je obtížně slučitelný s čl. 6 a 9 Lucemburské úmluvy.
F) ZÁKON O ADVOKACII A SYSTÉMOVÁ NÁVAZNOST
Zákon č. 85/1996 Sb. o advokacii zakotvuje široký a komplexní rámec mlčenlivosti:
— § 21 odst. 1 ZoA: advokát je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb;
— § 21 odst. 2 ZoA: povinnosti mlčenlivosti může advokáta ZBAVIT pouze KLIENT a po jeho smrti či zániku právní nástupce;
— § 21 odst. 9 ZoA: povinnost mlčenlivosti se vztahuje i na členy orgánů České advokátní komory, zaměstnance Komory a další osoby, které se s informacemi seznámí v souvislosti s činností Komory;
— § 24a ZoA: kárná odpovědnost advokáta za porušení mlčenlivosti.
Tento komplexní rámec představuje vyšší standard než § 54 ZEOS. § 54 musí být formulován tak, aby tento vyšší standard nebyl oslaben — proto je nezbytné výslovné rozšíření rozsahu mlčenlivosti v § 54 odst. 1 a 2 na veškerou advokátní mlčenlivost podle § 21 ZoA.
G) NÁVAZNOST NA OSTATNÍ USTANOVENÍ ZEOS
§ 54 nelze posuzovat izolovaně — tvoří součást systému ochrany informací v ZEOS:
— § 7 písm. f) a g) ZEOS: definice „chráněné informace". Pokud bude přijata naše připomínka k § 7 (rozšíření definice na veškerou advokátní mlčenlivost), bude § 54 v zásadě pokryt automaticky. V opačném případě je nutné rozšířit rozsah ochrany v § 54 výslovně;
— § 52 ZEOS: obecná mlčenlivost orgánu dozoru. § 54 představuje ZVLÁŠTNÍ úpravu pro chráněnou informaci, která ovšem musí být robustnější než obecná mlčenlivost — což současné znění plně neřeší;
— § 53 ZEOS: výjimky z mlčenlivosti orgánu dozoru (šestnáct výjimek). Toto je nejvážnější systémový problém — § 54 deklaruje ochranu chráněné informace, ale § 53 současně umožňuje její sdílení s řadou orgánů (zpravodajské služby, NBÚ, finanční arbitr, Europol atd.). Bez výslovné kolizní normy v § 54 (návrh odst. 5) je deklarovaná ochrana fakticky popřena;
— § 88 ZEOS (správce daně): § 53 obsahuje výjimku ve prospěch správce daně. Bez výslovné ochrany v § 54 by mohly informace o klientech advokátů kolovat do daňového řízení — což je v přímém rozporu s čl. 6 odst. 3 CETS 226 a judikaturou ESLP (zejména André proti Francii).
H) ZÁVĚR
Souhrnně lze konstatovat, že návrh § 54 ZEOS v současné minimalistické podobě:
— nezajišťuje úplnou ochranu advokátní mlčenlivosti, neboť pojem „získaná chráněná informace" je úzký;
— neobsahuje procesní mechanismy pro nakládání s chráněnou informací zjištěnou v rámci dozoru;
— neuvádí výslovně, že zproštění mlčenlivosti je výhradním právem klienta;
— neřeší konflikt s § 53 ZEOS (široké výjimky z mlčenlivosti);
— neodpovídá standardu institucionálních a procesních záruk požadovaných ústavní judikaturou, judikaturou SDEU i ESLP;
— je obtížně slučitelný se závazky ČR vyplývajícími z Lucemburské úmluvy (CETS 226).
Navržená úprava (rozšíření rozsahu mlčenlivosti, doplnění procesních záruk podle nového odst. 3, výslovné zakotvení zproštění mlčenlivosti pouze klientem podle nového odst. 4, kolizní norma vůči § 53 podle nového odst. 5 a institucionální záruka „Chinese wall" podle nového odst. 6) všechny tyto problémy elegantně řeší, aniž by oslabila účinnost AML rámce.

	Vyhověno jinak, vysvětleno.
§ 54 doplněn o informaci, že § 53 se na chráněnou informaci nepoužije. Co se týče otázky zproštění klientem, návrh zákona tuto informaci obsahuje.


	5
	Česká advokátní komora
	22
	D
		§ 56 (odst. (1))
Sektorové hodnocení rizik
	DOPORUČUJÍCÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Orgán dozoru průběžně sleduje a vyhodnocuje rizika ve strategických oblastech u jednotlivých druhů povinných osob, které dozoruje, a při tomto hodnocení zohlední alespoň
a)   informace získané při výkonu dozoru,
b)   posouzení rizik ve strategických oblastech na úrovni Evropské unie provedené komisí, včetně příslušných doporučení komise,
c)   zprávu o národním hodnocení rizik,
d)   obecné pokyny, doporučení nebo stanoviska vydané Orgánem pro boj proti praní peněz a financování terorismu.
PŘIPOMÍNKA
Široký katalog povinností pro orgány dozoru (vč. ČAK) podle § 56 ZEOS související s monitoringem a vyhodnocováním AML rizik (sektorové hodnocení rizik) představuje patrně novou administrativní zátěž, jejíž rozsah, periodicita ani personální a finanční nároky nejsou v důvodové zprávě dostatečně vyčísleny ani odůvodněny.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V důvodové zprávě dopracovat odhad personálních a finančních nároků na profesní komory plynoucích z § 56 ZEOS jako součást řádného hodnocení regulačních dopadů (RIA).
Alternativně v § 56 výslovně stanovit, že rozsah a periodicitu sektorového hodnocení rizik určuje orgán dozoru s ohledem na rizikový profil dozorovaných osob (princip přiměřenosti).
ODŮVODNĚNÍ
Sektorové hodnocení rizik je významnou novinkou v rozsahu povinností profesních komor. Kontrolní činnost má být provázána s tímto hodnocením podle § 59 ZEOS, což znamená, že nedostatečně provedené sektorové hodnocení by mohlo ovlivnit i následnou kontrolní činnost.
Důvodová zpráva by měla doložit personální a finanční nároky jako součást řádného hodnocení regulačních dopadů — zejména proto, že § 56 ZEOS nepředpokládá žádnou periodicitu ani zvláštní formu sektorového hodnocení rizik, což zvyšuje nejistotu, jaký rozsah činnosti se od dozorového orgánu očekává.

	Vyhověno.
DZ byla upravena.


	5
	Česká advokátní komora
	23
	D
		§ 58 (odst. (1))
Rizikově orientovaný dozor
	DOPORUČUJÍCÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Orgán dozoru vykonává dozor na základě hodnocení rizik a za tímto účelem průběžně zohledňuje rizika ve strategických oblastech u jednotlivých druhů povinných osob, které dozoruje, přičemž, nestanoví-li technická norma jinak, zahrnuje toto alespoň
a)   rizikovost jednotlivých sektorů vyplývající z sektorového hodnocení rizik,
b)   rizikovost třetích zemí s významnými strategickými nedostatky v jejich vnitrostátních režimech pro boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, financování terorismu a financování šíření zbraní hromadného ničení,
c)   jím vyhotovené standardy vztahující se k možnému způsobu legalizace výnosů z trestné činnosti, financování terorismu a financování šíření zbraní hromadného ničení, jež se mohou vztahovat na dané odvětví, včetně standardů vyhotovených Orgánem pro boj proti praní peněz a financování terorismu, orgánem dozoru nad příslušnou profesní komorou nebo obdobným orgánem v jiném členském státě, Finanční zpravodajskou jednotkou nebo jiným příslušným orgánem nebo mezinárodní organizací,
d)   pokyny, zprávy a jiné informace, které mohou usnadnit identifikaci transakcí nebo činností, u nichž hrozí, že souvisejí s obcházením povinností ve strategických oblastech v konkrétním odvětví,
e)   pokyny o povinnostech povinných osob ve vztahu k cíleným finančním sankcím, vyhotovené orgánem dozoru, včetně Orgánu pro boj proti praní peněz a financování terorismu, orgánem dozoru nad příslušnou profesní komorou nebo obdobným orgánem v jiném členském státě, Finanční zpravodajskou jednotkou nebo jiným příslušným orgánem nebo mezinárodní organizací,
f)   rozhodnutí orgánu dozoru o případu, kdy je zvláštní riziko související s určitým odvětvím zřetelné a známé a nevyžaduje se individuální zdokumentované posouzení rizik podle nařízení 2024/1624, a
g)   informace poskytnuté Finanční zpravodajskou jednotkou, které
1.   jsou využitelné pro účely výkonu dozoru, nebo
2.   naznačují možné porušení tohoto zákona, nařízení 2023/1113 a nařízení 2024/1624 konkrétní povinnou osobou.
PŘIPOMÍNKA
§ 58 zavádí plošnou povinnost sektorového hodnocení rizik pro všechny orgány dozoru. Pro nefinanční sektor (právnické profese, realitní makléři) je tato povinnost obtížně realizovatelná — komory nedisponují analytickými kapacitami srovnatelnými s ČNB ani daty o transakcích svých členů (na rozdíl od bankovního sektoru, který má detailní transakční přehled).
Současně AMLD6 čl. 8 odst. 1 in fine umožňuje členským státům diferencovat metodiku sektorového hodnocení rizik podle povahy sektoru. Návrh ZEOS této možnosti nevyužívá. 
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 58 doplnit nový odstavec stanovící, že u nefinančního sektoru lze uplatnit zjednodušený postup sektorového hodnocení rizik, který odpovídá specifikům dozorovaných subjektů a dostupným informacím.
ODŮVODNĚNÍ
AMLD6 čl. 8 odst. 1 in fine: rizikové hodnocení musí být přiměřené povaze a velikosti sektoru.
Bod 32 odůvodnění AMLR: zohlednit specifika menších povinných osob.
Princip proporcionality: identická metodika pro banky a samostatné advokáty není věcně odůvodněná.
	Bereme na vědomí.
Připomínka zřejmě směřuje proti ustanovení § 56 upravujícímu sektorové hodnocení rizik, nikoliv proti § 58 upravujícímu rizikově orientovaný výkon dozoru. Z tohoto důvodu není argumentace založená na čl. 8 AMLD6 případná, neboť toto ustanovení upravuje národní hodnocení rizik prováděné členským státem, nikoliv sektorové hodnocení rizik prováděné jednotlivými orgány dozoru ani výkon rizikově orientovaného dozoru.
Nelze souhlasit ani s předpokladem, že sektorové hodnocení rizik podle § 56 vyžaduje ve všech případech rozsáhlé analytické kapacity nebo přístup k detailním transakčním údajům obdobně jako u některých částí finančního sektoru. Návrh zákona stanoví pouze minimální okruh zdrojů informací, které má orgán dozoru při hodnocení rizik zohlednit, zejména informace získané při výkonu dozoru, závěry národního hodnocení rizik, posouzení rizik na úrovni Evropské unie a obecné pokyny vydávané příslušnými evropskými orgány. Povaha, rozsah a hloubka hodnocení se přirozeně budou odvíjet od charakteru dozorovaného sektoru, rozsahu dostupných informací a povahy identifikovaných rizik.
Návrh zákona současně nevytváří požadavek na jednotnou metodiku sektorového hodnocení rizik pro všechny orgány dozoru. Je zřejmé, že sektorové hodnocení rizik prováděné Českou národní bankou ve vztahu k bankovnímu sektoru bude svou povahou, datovou základnou i úrovní detailu odlišné od hodnocení prováděného profesní komorou ve vztahu k právnickým profesím nebo jiným nefinančním povinným osobám. Tato skutečnost již vyplývá z povahy jednotlivých odvětví a není třeba ji zvlášť legislativně vyjadřovat.
Předkladatel souhlasí, že při výkonu působnosti podle § 56 musí být zohledněna specifika jednotlivých sektorů i dostupnost relevantních informací. Ustanovení je však záměrně formulováno obecně, aby umožnilo jeho aplikaci napříč všemi kategoriemi orgánů dozoru bez nutnosti vytvářet zvláštní režimy pro jednotlivá odvětví. Navrhované doplnění proto není považováno za nezbytné. Zásada přiměřenosti a zohlednění specifik příslušného sektoru je již obsažena v samotné povaze sektorového hodnocení rizik a v navazujícím rizikově orientovaném výkonu dozoru.


	5
	Česká advokátní komora
	24
	Z
		§ 59 (odst. (1) (6))
Plán kontrol
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
(1) Orgán dozoru nejpozději do 31. prosince kalendářního roku zpracuje plán kontrol na následující kalendářní rok.
(6) Orgán dozoru zašle plán kontrol ministerstvu pro výkon jeho působnosti podle tohoto zákona do 30 dnů ode dne jeho zpracování. Na poskytování informací z plánu kontrol se § 53 použije obdobně
PŘIPOMÍNKA
[odst. 1, 6] Povinnost ČAK zasílat plán kontrol Ministerstvu financí podle § 59 ZEOS přesahuje legitimní rámec dozoru nad samosprávou a představuje strukturální zásah do její nezávislosti. Důvodová zpráva odůvodňuje tuto povinnost vágně formulovanou „koordinační činností Ministerstva financí" — pojem natolik neurčitý, že nedává žádné záruky proti zneužití. Konkrétně vznikají následující problémy:
(a) PŘENOS STRATEGICKÝCH INFORMACÍ DO RUKOU VÝKONNÉ MOCI. Plán kontrol obsahuje informace o tom, které advokátní kanceláře budou kontrolovány, kdy a v jakém rozsahu. Ve spojení s § 53 ZEOS (šestnáct výjimek z mlčenlivosti orgánu dozoru) může FAÚ tyto informace sdílet se zpravodajskými službami, NBÚ, Ministerstvem vnitra a dalšími orgány, jejichž věcná příslušnost nemá s AML žádnou souvislost.
(b) RIZIKO POLITICKÉHO OVLIVŇOVÁNÍ KONTROLNÍ PRAXE. Pokud FAÚ může před zahájením kontrol nahlížet do plánu, vzniká strukturální možnost neformálního ovlivňování — např. tlak na zařazení konkrétních advokátů do plánu, nebo naopak na vyřazení politicky citlivých případů. Toto riziko není teoretické: AML rámec se v Evropě opakovaně stal nástrojem politicky motivovaných kontrol vůči advokátům zastupujícím opoziční politiky, investigativní novináře a obránce lidských práv.
(c) PORUŠENÍ AMLD6 ČL. 32 A BODU 100 ODŮVODNĚNÍ. AMLD6 v bodě 100 odůvodnění výslovně stanoví, že dozor nad samoregulačními orgány „nesmí znamenat výkon dozorových funkcí vůči povinným osobám ani rozhodování v individuálních věcech". Předání plánu kontrol je krokem právě k tomu, aby ministerstvo mohlo de facto ovlivňovat kontrolní praxi ČAK a tím i jednotlivé advokáty.
(d) PORUŠENÍ ČL. 21 ODST. 4 ÚSTAVY ČR. Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 36/05 ze dne 25. 9. 2007 uznal samosprávu profesní komory za součást ústavně chráněného samosprávného principu. Zásah do plánovací autonomie kontrolní činnosti ČAK je zásahem do podstaty samosprávy.
(e) ROZPOR S LUCEMBURSKOU ÚMLUVOU CETS 226. Čl. 9 odst. 5 zakazuje opatření „narušující nezávislost nebo samosprávný charakter profesních sdružení".
(f) MEZINÁRODNÍ SROVNÁNÍ. Žádný členský stát EU nevyžaduje od advokátní komory zasílání plánu kontrol finančnímu orgánu. V SRN, Francii, Rakousku ani Belgii žádná z domácích advokátních komor takovou povinnost neplní — kontrolní plánování je výlučnou samosprávou komory.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 59 navrhujeme následující úpravy:
(1) ZÁKLADNÍ VARIANTA. V § 59 vypustit povinnost zasílat plán kontrol Ministerstvu financí (případně orgánu dozoru nad profesní komorou).
(2) ALTERNATIVNÍ VARIANTA. Pokud nebude přijata základní varianta, omezit povinnost na sdělení agregovaných statistických údajů bez identifikace konkrétních dozorovaných osob:
„Profesní komora poskytuje orgánu dozoru nad profesní komorou agregovanou informaci o předpokládaném počtu kontrol v následujícím kalendářním roce. Tato informace neobsahuje údaje umožňující identifikaci konkrétních povinných osob ani konkrétních klientů."
(3) DOPLŇUJÍCÍ PROCESNÍ ZÁRUKY. Doplnit do § 59 nový odstavec:
„Informace o plánu kontrol ČAK se nezveřejňují a nesdílejí s žádným orgánem veřejné moci s výjimkou případů, kdy je to nezbytné pro plnění úkolů orgánu dozoru nad profesní komorou v rozsahu nezbytně nutném. § 53 a § 82 ZEOS se v této věci nepoužijí."
ODŮVODNĚNÍ
A) ÚSTAVNĚPRÁVNÍ RÁMEC
— Čl. 21 odst. 4 Ústavy ČR: samospráva profesní komory jako ústavně chráněná kategorie;
— Čl. 79 odst. 2 Ústavy ČR: úprava postavení a organizace komor zákonem, s respektem k jejich samosprávné povaze;
— Pl. ÚS 36/05 ze dne 25. 9. 2007: zásah do samosprávy je možný pouze v míře nezbytné a proporcionální. Plánovací autonomie kontrolní činnosti je jádrem samosprávy.
B) UNIJNÍ RÁMEC
— AMLD6 čl. 32 a bod 100 odůvodnění: dozor nad samoregulačními orgány nesmí znamenat výkon dozorových funkcí vůči povinným osobám ani rozhodování v individuálních věcech;
— AMLD6 čl. 38: orgán dozoru nad samoregulačním orgánem má omezené pravomoci, neměl by zasahovat do jeho každodenního chodu.
C) MEZINÁRODNĚPRÁVNÍ RÁMEC
— Úmluva Rady Evropy o ochraně povolání advokáta (CETS 226, podpis ČR 14. 11. 2025):
• Čl. 4 odst. 1: státy zajistí samosprávnost profesních sdružení;
• Čl. 9 odst. 5: zákaz opatření „podlamujících nezávislost a samosprávnou povahu profesních sdružení";
— Doporučení Rady Evropy R(2000)21, princip IV: profesní sdružení advokátů by měla být samosprávnými orgány, nezávislými na orgánech státní správy.
Vzhledem k závazku zdržet se činů zmaření předmětu a účelu úmluvy (čl. 18 Vídeňské úmluvy o smluvním právu, vyhláška č. 15/1988 Sb.), je třeba již ve fázi tvorby ZEOS posuzovat institucionální architekturu s ohledem na tyto závazky.
D) PRAKTICKÁ A SYSTÉMOVÁ RIZIKA
— Riziko politicky motivovaných tlaků na zařazení nebo vyřazení konkrétních kontrol;
— Riziko úniku informací ke kontrolovaným osobám (chilling effect);
— Riziko zneužití plánu kontrol jako nástroje vyšetřování v jiných kontextech (trestním, daňovém, zpravodajském);
— Snížení efektivity AML dozoru — pokud ČAK ztratí autonomii při tvorbě plánu, ztrácí i schopnost flexibilně reagovat na nové AML rizikové faktory.
E) MEZINÁRODNÍ SROVNÁNÍ
Ani jedna ze srovnatelných jurisdikcí EU neukládá advokátní komoře povinnost zasílat plán kontrol finančnímu orgánu:
— SRN: Rechtsanwaltskammer jednotlivých zemí tvoří plán autonomně;
— Francie: Conseil National des Barreaux a místní řády plánují samostatně;
— Rakousko: Österreichischer Rechtsanwaltskammertag — totéž;
— Belgie: Ordres des Avocats — totéž.
Návrh § 59 je z hlediska mezinárodního srovnání ojedinělý a představuje selektivní goldplating bez doloženého věcného důvodu.

	Vyhověno částečně. 
Návrh zákona byl upraven tak, aby profesní komory nezasílaly plán kontrol přímo Ministerstvu financí, ale prostřednictvím orgánu dozoru nad příslušnou profesní komorou. Současně bylo v důvodové zprávě upřesněno, jaké informace mají být v plánu kontrol obsaženy Dále bylo doplněno vysvětlení, že a pro orgány dozoru vykonávající dozor pouze nad jedním druhem povinné osoby, je uvedení údaje o druhu povinné osoby v podstatě pouze formální povinností.
Nelze souhlasit s tvrzením, že samotné poskytování plánu kontrol představuje zásah do samosprávy profesních komor nebo vytváří prostor pro ovlivňování jejich kontrolní činnosti. Účelem předávání plánu kontrol je umožnit plnění koordinačních a analytických úkolů na úrovni státu, zejména získání základního přehledu o plánované dozorové činnosti jednotlivých orgánů dozoru a profesních komor. Nejedná se o nástroj schvalování, připomínkování ani jiného zasahování do kontrolní strategie příslušného orgánu dozoru.
Obavy z možného ovlivňování konkrétních kontrolovaných osob nejsou důvodné již s ohledem na obsah předávaného plánu kontrol. Plán kontrol nemusí obsahovat identifikační údaje konkrétních kontrolovaných osob ani jiné informace umožňující určit, která konkrétní povinná osoba má být v daném období kontrolována. Zasílaný dokument obsahuje pouze obecné informace o zaměření dozorové činnosti, zejména o příslušných rizikových faktorech, typu nebo druhu povinných osob, rizikových činnostech a celkovém počtu plánovaných kontrol. Z jeho obsahu proto nelze dovozovat, že by mohl být využíván k ovlivňování jednotlivých dozorových řízení nebo k zásahům do výkonu dozoru vůči konkrétním povinným osobám. 


	5
	Česká advokátní komora
	25
	D
		§ 60 (odst. (1))
Výroční zpráva
	DOPORUČUJÍCÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Orgán dozoru zpracovává výroční zprávu, která obsahuje alespoň
a)   informace o počtu dozorovaných povinných osob podle jednotlivých druhů povinných osob,
b)   informace o jeho pravomoci a působnosti,
c)   statistické informace o počtu zaměstnanců nebo osob v obdobném postavení, rozpočtových prostředků a jiných zdrojích využívaných pro výkon dozoru,
d)   informace o počtu provedených kontrol, jejich povaze a zobecněné shrnutí jejich výsledků,
e)   informace o počtu provedených statistických zjišťování,
f)   informace o počtu a výši uložených pokut, včetně uvedení přehledu skutkových podstat přestupku,
g)   informace o počtu a druhu uložených nápravných opatření,
h)   informace o oznámeních přijatých podle § 61 odst. 1 nebo podle § 68 odst. 4 a souvisejících informacích evidovaných v rozsahu podle § 61 odst. 6.
PŘIPOMÍNKA
[odst. 1, 3] Návrh § 60 ZEOS upravuje výroční zprávu orgánu dozoru a vyžaduje její zveřejnění „způsobem umožňujícím dálkový přístup". Tato úprava je problematická v několika rovinách:
(a) ABSENCE DIFERENCIACE NA VEŘEJNOU A NEVEŘEJNOU ČÁST. Návrh § 60 nediferencuje, které části výroční zprávy jsou určeny pro veřejnost a které pro orgány veřejné moci. Výroční zpráva přitom obsahuje informace různé citlivosti — od obecných statistických údajů (počet dozorovaných osob, rozpočet) až po citlivé operativní informace (strategie a metodika dohledu, identifikace osob podílejících se na dohledu, typologie zjištěných nedostatků, modus operandi).
(b) ANALOGIE S DALŠÍMI ORGÁNY DOHLEDU. Žádný jiný kontrolní orgán v České republice nezveřejňuje detailní metodické postupy své kontrolní činnosti. Policejní orgán, zpravodajské služby, NBÚ, dokonce ani správce daně nezveřejňují své operativní strategie a metodiku dohledu. AML dozor nad profesní komorou není výjimkou, která by si zasloužila plnou transparentnost ve smyslu absolutní veřejnosti všech detailů.
(c) RIZIKO ZNEUŽITÍ STRATEGICKÝCH INFORMACÍ. Pokud výroční zpráva odhalí konkrétní strategie a metodické postupy dohledu, dozorované osoby (vč. potenciálně rizikových klientů) mohou tyto poznatky využít k obcházení AML opatření. Toto riziko je v AML/CFT regulaci dobře identifikované — FATF Recommendations výslovně doporučují, aby strategické informace o AML dohledu zůstaly chráněné.
(d) IDENTIFIKACE OSOB NA DOHLEDU. Konkrétní statistické údaje o počtu zaměstnanců a jejich rolích mohou v podmínkách relativně malé organizace, jakou je ČAK, vést k identifikaci konkrétních osob podílejících se na dohledu. To zakládá riziko jejich osobního ohrožení — pomstychtivost, intimidace, korupční tlak.
(e) RIZIKO IDENTIFIKACE POVINNÝCH OSOB A KLIENTŮ. Při malém počtu dozorovaných osob v určitých sektorech může zveřejnění detailních údajů umožnit identifikaci konkrétních povinných osob i jejich klientů — což je v přímém rozporu s principem minimalizace dat (GDPR čl. 5 odst. 1 písm. c)).
(f) FORMULAČNÍ NEJEDNOZNAČNOST. Formulace „zveřejňuje se způsobem umožňujícím dálkový přístup" je nejednoznačná — není zřejmé, zda jde o přístup veřejnosti, určenému okruhu osob, či pouze v rámci komunikace mezi orgány .
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 60 ZEOS vyjasnit, zda se výroční zpráva zveřejňuje veřejně (přístupně bez omezení), nebo způsobem umožňujícím dálkový přístup pouze určenému okruhu osob a zavést DIFERENCIACI výroční zprávy na veřejnou a neveřejnou část (po vzoru praxe dalších kontrolních orgánů).
Doplnit, že údaje o kontrolní činnosti, počtu provedených kontrol a uložených sankcí se do výroční zprávy uvádí v takové podobě, která neumožňuje přímou ani nepřímou identifikaci dozorovaných povinných osob ani jejich klientů.
ODŮVODNĚNÍ
A) PRINCIP PROPORCIONALITY PŘI ZVEŘEJŇOVÁNÍ INFORMACÍ
Diferenciace na veřejnou a neveřejnou část výroční zprávy je nezbytná pro vyvážení dvou legitimních zájmů:
— TRANSPARENTNOST výkonu dozoru vůči veřejnosti jako standard demokratické správy;
— OCHRANA STRATEGIÍ A METODICKÝCH POSTUPŮ dohledu před zneužitím dozorovanými osobami.
Princip proporcionality (čl. 49 odst. 3 Listiny ZPS, čl. 52 odst. 1 Listiny EU) vyžaduje, aby zákonné povinnosti zveřejňovat informace byly úměrné účelu a aby existoval mechanismus ochrany informací, jejichž zveřejnění by ohrozilo veřejný zájem.
B) ANALOGIE S DALŠÍMI KONTROLNÍMI ORGÁNY V ČR
Žádný kontrolní orgán v ČR nezveřejňuje plné detaily své kontrolní činnosti:
— Policejní orgán: § 24 zákona č. 273/2008 Sb. o Policii ČR — metodické postupy, taktické a operativní informace jsou utajeny;
— Bezpečnostní informační služba: § 18 zákona č. 154/1994 Sb. — důsledná ochrana operativní činnosti;
— Vojenské zpravodajství: § 21 zákona č. 289/2005 Sb. — totéž;
— Národní bezpečnostní úřad: § 144 zákona č. 412/2005 Sb. — metodika ochrany utajovaných informací není veřejná;
— Generální finanční ředitelství / Finanční správa: § 9 daňového řádu — daňové tajemství zahrnuje i metodické postupy správce daně;
— Česká inspekce životního prostředí, Český úřad bezpečnosti práce a další specializované kontrolní orgány: operativní postupy nejsou veřejné.
AML dozor nad profesní komorou si zaslouží obdobnou úroveň ochrany jako tyto kontrolní orgány — ne nižší.
C) FATF DOPORUČENÍ
FATF Recommendations (40 Recommendations, 2012, novelizováno 2023) v doporučení 34 a 35 stanoví, že orgány dozoru by měly chránit citlivé operativní informace o své dohledové činnosti. Interpretive Note to Recommendation 26: „Supervisors should have the necessary resources, including the authority to obtain access to all relevant information and to maintain confidentiality of sensitive supervisory information."
D) GDPR A MINIMALIZACE DAT
— Čl. 5 odst. 1 písm. c) GDPR: princip minimalizace dat — osobní údaje musí být přiměřené, relevantní a omezené na nezbytné minimum. Zveřejnění detailních údajů, ze kterých lze identifikovat povinné osoby nebo zaměstnance orgánu dozoru, tomuto principu odporuje.
E) BEZPEČNOST OSOB PODÍLEJÍCÍCH SE NA DOHLEDU
Identifikace osob podílejících se na AML dohledu představuje strukturální bezpečnostní riziko:
— Pomstychtivost ze strany dozorovaných osob;
— Korupční tlak;
— V krajních případech fyzické ohrožení.
V kontextu AML/CFT dohledu nad advokátní profesí, který se může týkat klientů s vazbami na organizovaný zločin, finanční kriminalitu nebo terorismus, je tato hrozba reálná. Diferenciace výroční zprávy je proto i opatřením ochrany zaměstnanců dozorového orgánu.
F) MEZINÁRODNÍ SROVNÁNÍ
Diferenciace výročních zpráv AML dozoru na veřejnou a neveřejnou část je standardem v zemích s vyspělou AML/CFT regulací:
— SRN: BaFin publikuje veřejné výroční zprávy, operativní detaily zůstávají interní;
— Velká Británie: FCA a SRA totéž;
— USA: FinCEN — striktní oddělení veřejných a operativních informací;
— Francie: ACPR a CNB — veřejné jsou statistické údaje, operativa interní.
G) ZÁVĚR
Bez navržené diferenciace zůstává § 60 ZEOS v rozporu s principem proporcionality a v rozporu se standardní praxí kontrolních orgánů v ČR i v zahraničí.

	Vyhověno jinak.
Materiál byl upraven tak, že se jedná pouze o shrnutí, nikoliv o samotnou výroční zprávu.
Navržený rozsah (s výjimkou odst. 1 písm. e)) je plně v souladu s čl. 40 odst. 5 AMLD6 (s výjimkou čl. 40 odst. 5 části písm. b), neboť postup podle čl. 37 odst. 4 AMLD6 se v rámci dozoru nad advokáty v České republice neuplatní). V rámci daného výčtu jsou požadovány pouze „statistické informace“ (počty). Pod žádný z příslušných bodů nelze z pohledu předkladatele podřadit zmíněný požadavek na „metodické postupy nebo strategické informace“ užité při výkonu dohledu. Současně je zachována také anonymita údajů, neboť podle § 60 odst. 2 je identifikace konkrétních osob (i spolupracujících orgánů veřejné správy) ve výroční zprávě nepřípustná.


	5
	Česká advokátní komora
	26
	Z
		§ 62 (odst. (1))
Oprávnění přístupu orgánu dozoru
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Orgán dozoru podle § 46 odst. 1 a odst. 2 písm. a) bod 1, je oprávněn požadovat přístup k počítačovému vybavení, aplikaci, cloudové službě, databázi, elektronickému prostředku pro zaznamenávání informací nebo jinému obdobnému nástroji informační technologie, používaným povinnou osobou.
PŘIPOMÍNKA
[odst. 1, 2] Návrh § 62 ZEOS zakládá oprávnění orgánu dozoru k přístupu k počítačovému vybavení, aplikacím, cloudovým službám, databázím a dalším nástrojům informační technologie používaným povinnou osobou. Pro výkon AML dozoru nad advokátem nebo nad Českou advokátní komorou je toto ustanovení zásadně problematické a zakládá vážné riziko prolomení advokátní mlčenlivosti a mlčenlivosti orgánů ČAK:
(a) PŘÍMÝ ZÁSAH DO ADVOKÁTNÍ MLČENLIVOSTI. Advokátní informační systém (databáze klientů, elektronické spisy, e-mailová komunikace, cloudové úložiště) obsahuje veškeré informace o klientech advokáta — identifikační údaje, předmět zastoupení, právní stanoviska, strategie zastoupení, finanční transakce atd. Veškeré tyto informace jsou kryté advokátní mlčenlivostí podle § 21 odst. 1 zákona o advokacii. Přístup orgánu dozoru k těmto informačním systémům představuje přímý zásah do mlčenlivosti nesrovnatelný s žádným jiným kontrolním režimem.
(b) NEPŘÍMÝ PŘÍSTUP FAÚ K INFORMACÍM O ADVOKÁTECH. Vyloučení ČAK z pravomoci přímého a nepřetržitého přístupu u advokátů je sice správné, neřeší ovšem situaci, kdy FAÚ v rámci dozoru nad ČAK podle § 50 ZEOS získá tímto kanálem NEPŘÍMÝ přístup k informacím o probíhajících kontrolách advokátů, pre-screeningu jejich oznámení podle § 24 ZEOS a dalším citlivým údajům. Pokud má dozor nad ČAK vykonávat FAÚ, ČAK ztrácí schopnost chránit informace o svých členech a jejich klientech před výkonnou mocí.
(c) PŘÍMÝ ZÁSAH FAÚ U KONKRÉTNÍHO ADVOKÁTA. Stávající textace § 62 ve spojení s § 46 odst. 1 ZEOS nevylučuje, že by FAÚ jako orgán dozoru mohl ve specifických případech (např. mezinárodní spolupráce podle § 87 ZEOS, žádost AMLA podle § 84 ZEOS) provádět PŘÍMÝ zásah u konkrétního advokáta — což by představovalo zcela zásadní obcházení institucionálního filtru ČAK.
(d) ABSENCE PROCESNÍCH ZÁRUK. § 62 v současné podobě neupravuje mechanismus předběžného posouzení (zda informace v IT systému spadají pod chráněnou informaci), „signální informaci" (orgán dozoru pouze konstatuje existenci rizika, ne obsah), „Chinese wall" (oddělení dat) ani povinnost přizvat zástupce ČAK při kontrole.
(e) ABSENCE ZÁRUK PODLE JUDIKATURY ESLP A SDEU. ESLP v rozsudcích André proti Francii, Robathin proti Rakousku, Sallinen proti Finsku a Sérvulo & Associados proti Portugalsku opakovaně potvrdil, že přístup orgánu veřejné moci k informacím chráněným advokátní mlčenlivostí vyžaduje PŘÍSNÉ PROCESNÍ ZÁRUKY — jinak jde o porušení čl. 8 Úmluvy. SDEU v rozsudku C-694/20 Orde van Vlaamse Balies potvrdil, že důvěrnost vztahu advokát–klient je „základ právního státu" chráněný čl. 7 Listiny EU.
(f) MOŽNOST ZNEUŽITÍ JAKO VSTUPNÍ BRÁNY DO JINÝCH ŘÍZENÍ. Pokud orgán dozoru získá v rámci AML kontroly přístup k informacím chráněným mlčenlivostí, vzniká strukturální riziko, že tyto informace budou využity v jiných řízeních (trestní, daňová, správní), což ESLP opakovaně označil za porušení čl. 8 Úmluvy .
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 62 doplnit nový odstavec:
(1) ZÁKLADNÍ VYLOUČENÍ. Doplnit do § 62 nový odstavec:
„(X) Oprávnění podle odstavce 1 se NEUPLATNÍ vůči advokátovi, notáři, soudnímu exekutorovi, daňovému poradci, auditorovi, ani vůči profesní komoře, která vykonává dozor nad těmito povinnými osobami. Přístup k informačním systémům těchto osob je možný pouze za podmínek a v rozsahu stanoveném zvláštním zákonem upravujícím výkon příslušné profese a pouze s respektováním povinnosti mlčenlivosti podle § 21 zákona o advokacii a obdobných ustanovení profesních zákonů."
(2) ZÁKAZ NEPŘÍMÉHO ZÍSKÁNÍ INFORMACÍ. Doplnit nový odstavec:
„(Y) Orgán dozoru nad profesní komorou nemůže prostřednictvím přístupu podle odstavce 1 ani prostřednictvím jiného oprávnění podle tohoto zákona získávat informace o jednotlivých členech profesní komory, o klientech těchto členů, ani o probíhajících či ukončených kontrolách provedených profesní komorou."
(3) PROCESNÍ ZÁRUKY PŘI KONTROLE U ADVOKÁTA. Doplnit nový odstavec:
„(Z) Provádí-li orgán dozoru kontrolu u advokáta, notáře, soudního exekutora, daňového poradce nebo auditora, postupuje takto, kontrolu provádí pouze zaměstnanec profesní komory nebo člen voleného orgánu, který je sám vázán mlčenlivostí podle profesního předpisu;"
ODŮVODNĚNÍ
A) ÚSTAVNĚPRÁVNÍ RÁMEC
— Čl. 37 odst. 2 Listiny ZPS: právo na právní pomoc; advokátní mlčenlivost je institucionální zárukou tohoto práva;
— Čl. 7 a 10 Listiny ZPS: nedotknutelnost osoby a její soukromí;
— Čl. 12 Listiny ZPS: nedotknutelnost obydlí (vč. advokátní kanceláře — viz Niemietz);
— Čl. 13 Listiny ZPS: listovní tajemství (vč. elektronické komunikace).
Klíčové nálezy Ústavního soudu ČR:
— Nález I. ÚS 3038/07 ze dne 29. 2. 2008 (prohlídka advokátní kanceláře): mlčenlivost advokáta je „nezbytnou podmínkou důvěry mezi advokátem a klientem". Zásah do ní vyžaduje PŘÍSNÉ PROCESNÍ ZÁRUKY;
— Nález IV. ÚS 779/02 ze dne 5. 6. 2003: mlčenlivost advokáta je „PRIVILEGIEM v zájmu klienta a v zájmu důvěry v advokátní stav";
— Nález II. ÚS 2894/08 ze dne 28. 6. 2011: stát musí zajistit INSTITUCIONÁLNÍ ZÁRUKY proti svévolnému prolamování mlčenlivosti.
B) JUDIKATURA EVROPSKÉHO SOUDU PRO LIDSKÁ PRÁVA
Mlčenlivost advokáta je pod přímou ochranou čl. 8 Úmluvy. Pro § 62 jsou klíčové:
— Niemietz proti Německu (st. č. 13710/88, 16. 12. 1992): advokátní kancelář a komunikace v ní vedená spadají pod ochranu „obydlí" a „korespondence";
— Michaud proti Francii (st. č. 12323/11, 6. 12. 2012): AML zákon obstál v testu nezbytnosti pouze díky filtru bâtonniera. § 62 v současné podobě obdobný filtr neobsahuje;
— André a další proti Francii (st. č. 18603/03, 24. 7. 2008): prohlídka advokátní kanceláře v rámci daňové kontroly porušila čl. 8 Úmluvy kvůli absenci „procesních záruk proti svévolnému zásahu do mlčenlivosti";
— Robathin proti Rakousku (st. č. 30457/06, 3. 7. 2012): soudní příkaz „neurčitý a postrádající procesní záruky" porušil čl. 8 Úmluvy;
— Sallinen a další proti Finsku (st. č. 50882/99, 27. 9. 2005): zabavení dokumentů z advokátní kanceláře bez procesních záruk porušilo čl. 8 Úmluvy;
— Sérvulo & Associados — Sociedade de Advogados, RL proti Portugalsku (st. č. 27013/10, 3. 9. 2015): zajištění elektronických dat z advokátní kanceláře je přípustné jen za PŘÍSNÝCH PROCESNÍCH ZÁRUK, zejména s povinností přítomnosti zástupce advokátní komory;
— Versini-Campinchi a Crasnianski proti Francii (st. č. 49176/11, 16. 6. 2016): odposlech advokáta porušil čl. 8 Úmluvy bez přísných procesních záruk.
C) JUDIKATURA SOUDNÍHO DVORA EVROPSKÉ UNIE
— C-694/20 Orde van Vlaamse Balies (8. 12. 2022, velký senát): „Důvěrnost komunikace mezi advokátem a jeho klientem je chráněna čl. 7 Listiny základních práv EU... Členské státy musí při uplatňování AML opatření zajistit procesní záruky pro tuto důvěrnost.";
— C-432/23 F SCS (26. 9. 2024): důvěrnost advokátní komunikace se vztahuje na VEŠKEROU činnost advokáta, nikoli pouze na zastupování v soudních řízeních. Tento rozsudek je přímo relevantní pro IT systémy advokáta, které obsahují i poradenství v obchodních transakcích.
D) MEZINÁRODNĚPRÁVNÍ RÁMEC
— Úmluva CETS 226:
• Čl. 6 odst. 3 písm. c): advokát nesmí být povinen vyzradit informace získané od klienta;
• Čl. 9 odst. 2: smluvní strany zajistí přiměřená procesní opatření při kontrolách v rámci dohledu nad profesí;
• Čl. 9 odst. 5: zákaz opatření narušujících samosprávu profesních sdružení.
E) SYSTÉMOVÁ NÁVAZNOST V ZEOS
— § 50: orgán dozoru nad profesní komorou. Pokud FAÚ získá přístup k IT systémům podle § 62 bez výslovného omezení, ČAK ztrácí schopnost chránit informace o svých členech;
— § 53: výjimky z mlčenlivosti. Bez výslovné kolizní normy v § 62 mohou informace získané přes § 62 kolovat mezi orgány podle § 53;
— § 54: zvláštní mlčenlivost o chráněné informaci. Bez procesního mechanismu v § 62 zůstává § 54 deklaratorní bez praktického naplnění.
F) MEZINÁRODNÍ SROVNÁNÍ
Žádná ze srovnatelných jurisdikcí EU neumožňuje finančnímu orgánu přímý přístup k IT systémům advokátní kanceláře:
— SRN: § 30 GwG — FIU žádá informace prostřednictvím Rechtsanwaltskammer; přímý přístup k IT systémům vyžaduje rozhodnutí soudu podle § 97 StPO;
— Francie: čl. L. 561-26 CMF — TRACFIN nemá přímý přístup k IT systémům; informace prochází přes bâtonniera;
— Rakousko: § 8 FM-GwG — FMA má omezené pravomoci vůči advokátům; přímý přístup vyžaduje soudní rozhodnutí.
G) ZÁVĚR
Návrh § 62 v současné podobě nereflektuje ústavněprávní, unijní ani mezinárodněprávní standardy ochrany advokátní mlčenlivosti. Bez výslovného vyloučení přístupu k IT systémům advokátů a profesních komor a bez procesních záruk navrhovaných v naší připomínce by § 62 byl v rozporu s čl. 37 odst. 2 LZPS a čl. 8 EÚLP a vystavil by ČR riziku úspěšných žalob u ESLP.

	Vysvětleno.
Zde je nutno konstatovat, že připomínkové místo uplatnilo připomínku, která byla zpracována k neaktuálnímu znění daného ustanovení. V rámci činnosti pracovní skupiny byla sice zaslána úprava, která umožnovala přístup k IT systémům uplatnit i vůči advokátům. Na základě námitky České advokátní komory a Notářské komory však došlo k úpravě daného ustanovení (této námitce bylo vyhověno) a aktuální znění daného ustanovení (zmíněné též v rámci připomínky Českou advokátní komorou) se uplatní pouze na povinné osoby ve finančním sektoru a na provozovatele hazardních her, což je v rozsahu transpozičního minima požadovaného čl. 37 odst. 7 AMLD6.


	5
	Česká advokátní komora
	27
	D
		§ 64 (odst. (1))
Výkazy
	DOPORUČUJÍCÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Orgán dozoru může za účelem posouzení rizik v daném sektoru opatřením obecné povahy stanovit pro konkrétní druh nebo typ povinné osoby povinnost podat informace nezbytné k výkonu působnosti orgánu dozoru (dále jen „výkaz“) za předcházející kalendářní rok, nejpozději do 31. ledna, nestanoví-li technická norma jinak.
PŘIPOMÍNKA
V § 64 a § 66 ZEOS je upraveno právo orgánu dozoru vyžadovat od povinných osob výkazy a statistické informace. Pro povinné osoby (advokáty) z toho vyplývá nová povinnost informace poskytnout. Z návrhu zákona není zřejmé, zda a jaká je sankce za její porušení.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 64 a § 66 ZEOS vyjasnit, zda se na porušení povinnosti poskytnout výkazy nebo statistické informace vztahuje obecná přestupková skutková podstata (např. § 177 nebo § 161 ZEOS), či jiné ustanovení. Pokud ne, doplnit výslovně, že porušení této povinnosti nepředstavuje přestupek.
ODŮVODNĚNÍ
Princip právní jistoty (čl. 4 odst. 1 Listiny EU; čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR) vyžaduje, aby rozsah sankcí za porušení povinností byl předvídatelný. Bez výslovného vyjasnění hrozí, že porušení této procesně-administrativní povinnosti bude podřazeno pod některou obecnou skutkovou podstatu s nepřiměřeně vysokou sazbou.

	Vyhověno.
Skutková podstata přestupku byla doplněna.


	5
	Česká advokátní komora
	28
	D
		§ 66 (odst. (1))
Statistické zjišťování
	DOPORUČUJÍCÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Orgán dozoru je oprávněn pro účely výkonu dozoru požadovat po povinných osobách informace prostřednictvím statistického zjišťování. Takto získané informace se považují za informace získané v rámci výkonu dozoru.
PŘIPOMÍNKA
§ 66 odst. 3 stanoví, že povinná osoba je při statistickém zjišťování orgánem dozoru zproštěna mlčenlivosti podle „tohoto zákona". Z toho lze vykládat, že mlčenlivost podle ZEOS je prolomena, ale mlčenlivost podle jiných zákonů (advokátní mlčenlivost dle § 21 ZoA, notářská dle § 56 NotZ) zůstává zachována.
Problémem je, že v praxi nelze tyto roviny mlčenlivosti oddělit — informace o povinné osobě a její činnosti často obsahuje údaje, na něž se vztahuje advokátní mlčenlivost. Hrozí, že orgán dozoru bude požadovat údaje, jejichž poskytnutí by porušilo advokátní mlčenlivost.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 66 odst. 3 nahradit slova „podle tohoto zákona" slovy „podle tohoto zákona nebo zvláštních zákonů, zejména zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a zákona č. 358/1992 Sb., notářského řádu; orgán dozoru nesmí v rámci statistického zjišťování požadovat informace, jejichž poskytnutí by porušilo povinnost mlčenlivosti podle těchto zvláštních zákonů".
ODŮVODNĚNÍ
Čl. 37 odst. 2 LZPS: právo na právní pomoc zahrnuje právo klienta, aby jeho informace nebyly bez jeho souhlasu předány třetím osobám.
§ 21 odst. 1 ZoA: povinnost advokáta zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb.
Princip ochrany legitimního očekávání: stávající zákonný systém zachovává hierarchii mlčenlivostí — návrh ZEOS tuto hierarchii neměl být oprávněn jednostranně oslabit.
	Vyhověno jinak.
Retextováno. Byl doplněn odkaz na vyloučení informace obsahující chráněnou informaci.


	5
	Česká advokátní komora
	29
	Z
		§ 68 (odst. (1))
Činnost orgánu dozoru nad příslušnou profesní komorou
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Orgán dozoru nad příslušnou profesní komorou kontroluje, že příslušná profesní komora
a)   předala oznámení podezření v souladu s čl. 70 nařízení 2024/1624, je-li oznamováno podle § 24,
b)   vykonává povinnosti podle tohoto zákona, nařízení 2024/1624 a technické normy náležitě a účinně,
c)   má dostatečný počet zaměstnanců nebo osob v obdobném postavení pro výkon dozoru,
d)   zajišťuje plnění podmínek bezúhonnosti podle § 51,
e)   má dostatek finančních prostředků a jiných zdrojů pro výkon dozoru,
f)   udělila výjimku z povinnosti vypracovat individuální zdokumentované posouzení rizik podle nařízení 2024/1624 oprávněně,
g)   poskytuje informace podle § 69 odst. 1 a 2.
PŘIPOMÍNKA
[odst. 1, 2] Pojem „náležitě a účinně" v § 68 ZEOS je neurčitý a poskytuje FAÚ širokou diskreci při posuzování výkonu dozoru ze strany ČAK. V kombinaci s § 226 (výzva s 48hodinovou lhůtou) a § 199 (pokuta až 10 000 000 Kč) vytváří mocenskou nerovnováhu a riziko arbitrárního výkonu dozoru. Standard, podle kterého má ČAK vykonávat dozor, by měl být objektivně stanoven.
Důvodová zpráva výslovně uvádí, že FAÚ má dohlížet na „kvalitu a efektivitu dozoru komor, NIKOLI PŘÍMO NA ČLENY PROFESNÍCH KOMOR". Současný § 68 odst. 1 však zakládá FAÚ pravomoc kontrolovat, že komora vykonává povinnosti podle ZEOS, AMLR a technické normy „NÁLEŽITĚ A ÚČINNĚ" — bez upřesnění, co tyto pojmy znamenají v praxi. V kombinaci s „opatřením k nápravě nedostatků" (§ 226–227 Výzva k nápravě) tento institut umožňuje individuální zásah do dozorové činnosti komory bez měřitelných kritérií. Pojmy by měly být v textu konkretizovány (např. metrické ukazatele — procento prošetřených oznámení, doba vyřízení, počet kontrol).
Souvisí s naší zásadní připomínkou k § 50.
§ 68 odst. 1 písm. c) ukládá orgánu dozoru kontrolovat, zda profesní komora má „dostatečný počet zaměstnanců". Toto kritérium je extrémně vágní — neexistuje objektivní měřítko „dostatečnosti" a kritérium je v praxi neověřitelné. Otevírá prostor pro libovolné rozhodování FAÚ a snižuje právní jistotu komory.
V kombinaci s § 68 odst. 1 písm. d) (dokládání příjmů) a § 227 (donucovací pokuty komoře) vzniká nástroj ekonomického nátlaku na profesní komoru.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 68 doplnit nový odstavec specifikující objektivní kritéria „náležitosti a účinnosti" dozoru a objektivní statistická kritéria. Odkázat na regulativ FAÚ.
V § 68 odst. 1 vypustit písmeno c); dosavadní písmena d) až g) označit jako c) až f).
Alternativně stanovit objektivní kritéria — např. minimální počet zaměstnanců na jednoho člena komory, nebo odkaz na rozpočet komory schválený sněmem.
ODŮVODNĚNÍ
Princip právní jistoty (čl. 4 odst. 1 Listiny EU; ESLP Sunday Times v. UK, st. č. 6538/74, 26. 4. 1979): vágní pojmy v dozoru nad samosprávným orgánem mohou vést k arbitrárnímu výkonu dozoru.
Čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 5 Úmluvy CETS 226: zákaz opatření „podlamujících samosprávnou povahu profesních sdružení". Vágně formulovaný dozor je takovým opatřením.
Princip určitosti právní normy (čl. 1 Ústavy): zákonné kritérium musí být dostatečně určité, aby umožnilo předvídatelnou aplikaci. Nález ÚS Pl. ÚS 33/97: „Zákonná norma musí být formulována tak, aby její adresát mohl při rozumné míře péče zjistit, jaké jednání je požadováno či zakázáno."
ESLP Sunday Times v. Spojené království (6538/74): pravidla zasahující do práv musí být „dostatečně přesná, aby umožnila adresátovi přizpůsobit své chování".
AMLD6 čl. 32 neukládá členským státům kontrolu personálního obsazení samosprávných organizací.
	Vyhověno částečně.
Předně je třeba upozornit, že v daném případě se nejedná o kontrolu samosprávné činnosti ČAK, která by podlamovala samosprávnou povahu profesních sdružení, ale o kontrolu výkonu přenesené působnosti. 
Pojem náležitě a účinně vychází z AMLD6. Materiál byl upraven v tom tak, že nově obsahuje demonstrativní výčet ukazatelů výkonu náležitého a účinného dozoru. Upraveno bylo také konstatování, že opatřením k nápravě podle § 231 nemůže orgán dozoru nad profesní komorou jakkoli zasáhnout přímo vůči povinné osobě samotné. 
Současně je nutno upozornit, že § 231 byl upraven ve smyslu, že lhůta ke splnění opatření k nápravě nesmí být zjevně nepřiměřená.


	5
	Česká advokátní komora
	30
	Z
		§ 71
Podmínky pro zjednodušenou kontrolu
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Orgán dozoru podle § 45 a 46 může u povinné osoby provést zjednodušenou kontrolu, pokud
a)   s ohledem na předmět zjednodušené kontroly
1.   lze předpokládat, že tato kontrola bude ukončena do 30 dnů a
2.   je ověřováno pouze plnění nápravného opatření nebo dílčí povinnosti kontrolované povinné osoby, nebo
b)   jsou zjišťovány konkrétní informace nebo ověřovány konkrétní dokumenty na základě žádosti jiného orgánu dozoru nebo orgánu dozoru z jiného členského státu.
PŘIPOMÍNKA
Pojem „zjednodušená kontrola" v § 71 a násl. ZEOS koliduje s totožným pojmem v současném AML zákoně č. 253/2008 Sb. (§ 13 a násl. — zjednodušená kontrola klienta). V ZEOS jde o zcela jiný institut — zjednodušený postup orgánu dozoru při kontrole povinné osoby. Tato terminologická kolize povede k aplikačním problémům pro adresáty normy.
Česká advokátní komora obecně NEMÁ věcný problém s tím, aby u advokátů mohl být využíván zjednodušený kontrolní postup — zejména u ověřování plnění nápravných opatření nebo plnění dílčí povinnosti, kde plný kontrolní režim je nepřiměřený. ČAK však zásadně trvá na tom, aby tento institut byl pojmenován jinak, čímž se vyhne terminologické kolizi.
Konkrétně se jeví problematické:
(a) TERMINOLOGICKÁ KOLIZE. Adresát normy (advokát) si musí být vědom, zda se v textu mluví o kontrole klienta (kterou provádí on sám podle AMLR), nebo o kontrole jeho samotného (kterou provádí ČAK podle ZEOS). Princip právní jistoty a předvídatelnosti zákona (ESLP Sunday Times v. UK, st. č. 6538/74, 26. 4. 1979) vyžaduje, aby norma byla přístupná a její důsledky předvídatelné. Současné znění tomuto požadavku neodpovídá.
(b) PROCESNÍ DŮSLEDKY. Zjednodušená kontrola podle § 71 ZEOS má jiné procesní důsledky (např. nepoužije se kontrolní řád podle § 77 ZEOS), než zjednodušená kontrola klienta podle AMLR — kde se naopak postupuje podle stanovených pravidel. Nesprávně interpretovaná terminologie může vést k chybnému procesnímu postupu.
(c) METODICKÉ DŮSLEDKY. ČAK musí připravit pro své členy metodické pokyny, jak postupovat při zjednodušené kontrole klienta podle AMLR a jak reagovat při zjednodušené kontrole prováděné ČAK. Při shodné terminologii hrozí, že adresát zamění obě situace.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 71 a násl. nahradit pojem „zjednodušená kontrola" jiným pojmem, který se terminologicky neshoduje se zjednodušenou kontrolou klienta (např. „zjednodušený kontrolní postup", „zjednodušený postup výkonu dozoru" apod.).
V § 71 dosavadní text označit jako odstavec 1 a doplnit odstavec 2:
„(2) Zjednodušenou kontrolu nelze provést u povinné osoby, nad kterou vykonává působnost orgánu dozoru profesní komora."
ODŮVODNĚNÍ
Adresát normy (advokát) si musí být vědom, zda se v textu mluví o kontrole klienta (kterou provádí on sám podle AMLR), nebo o kontrole jeho samotného (kterou provádí ČAK podle ZEOS). Princip právní jistoty a předvídatelnosti zákona (ESLP Sunday Times v. UK, st. č. 6538/74, 26. 4. 1979) vyžaduje, aby norma byla přístupná a její důsledky předvídatelné.
AMLD6 čl. 37 odst. 5 písm. f): „povinnost provádět kontroly na místě v sídlech povinných osob".
Stávající praxe profesních komor (kontrola na místě každé 3 roky u notářů, periodické kontroly ČAK) je věcně lepší než zjednodušená kontrola.
Princip efektivity AML/CFT systému: skutečná kontrola plnění AML povinností (např. správnost identifikace klientů, vedení dokumentace) lze ověřit pouze na místě.
	Vysvětleno.
Z pohledu záměny pojmů se připomínkové místo odkazuje na stávající AML zákon. Nová úprava kontroly klienta podle AMLR již pojem „zjednodušená kontrola“ nepoužívá. K terminologické kolizi tedy docházet nebude. 
Vzhledem k tomu, že využití daného zjednodušeného postupu je plně v gesci orgánu dozoru (samozřejmě za splnění daných podmínek), lze považovat požadované legislativní vyloučení ČAK z takové kontroly za nekoncepční. Současně upozorňujeme, že i ČAK že v rámci druhého odstavce připomínky připouští, že „Česká advokátní komora obecně nemá věcný problém s tím, aby u advokátů mohl být využíván zjednodušený kontrolní postup — zejména u ověřování plnění nápravných opatření nebo plnění dílčí povinnosti, kde plný kontrolní režim je nepřiměřený“.
 

	5
	Česká advokátní komora
	31
	Z
		§ 77
Použití kontrolního řádu při zjednodušené kontrole
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Nestanoví-li tento zákon jinak, kontrolní řád se při zjednodušené kontrole nepoužije.
PŘIPOMÍNKA
[§ 77] Návrh § 77 ZEOS stanoví, že „Nestanoví-li tento zákon jinak, kontrolní řád se při zjednodušené kontrole nepoužije." Toto ustanovení je problematické hned ve více ohledech:
(a) PRÁVNÍ VAKUUM. Pokud se nepoužije kontrolní řád (zákon č. 255/2012 Sb.) a ZEOS sám neupravuje detailní procesní pravidla zjednodušené kontroly, vzniká právní vakuum — není zřejmé, jaký procesní předpis se na zjednodušenou kontrolu uplatní. To je v rozporu s principem právní jistoty (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR) a s judikaturou ESLP (Sunday Times v. UK).
(b) PROCESNÍ PRÁVA KONTROLOVANÉHO ADVOKÁTA. Bez výslovné procesní úpravy ztrácí kontrolovaný advokát procesní záruky — právo seznámit se s předmětem kontroly, právo vyjadřovat se k zjištěním kontroly, právo nahlížet do spisu, právo na ochranu mlčenlivosti při kontrole. Tyto procesní záruky jsou ze své povahy chráněny čl. 36 Listiny ZPS (právo na soudní a jinou právní ochranu) a čl. 6 EÚLP (právo na spravedlivý proces).
(c) ABSENCE PROCESNÍCH PRAVIDEL VEDENÍ ZJEDNODUŠENÉ KONTROLY. Návrh ZEOS upravuje pouze podmínky pro zahájení zjednodušené kontroly (§ 71) a její trvání (do 30 dnů), nikoli již konkrétní procesní pravidla jejího vedení — zahájení, oznámení o zahájení, povinnosti kontrolovaného, povinnosti kontrolujícího, dokumentace kontroly, ukončení, námitky atd.
(d) NÁVAZNOST NA OCHRANU MLČENLIVOSTI. Bez procesních pravidel není zajištěno, že při zjednodušené kontrole nedojde k prolomení advokátní mlčenlivosti. Procesní mechanismy navrhované u § 54 a § 62 (kontrola u advokáta, zachování chráněné informace, „Chinese wall") musí být aplikovatelné i při zjednodušené kontrole.
(e) NÁVAZNOST NA SANKČNÍ ŘÍZENÍ. Pokud zjednodušená kontrola vyústí v zjištění porušení AML povinností, vyvstává otázka, jaký procesní postup se uplatní v navazujícím sankčním řízení. Bez výslovné úpravy je nejasné, zda zjištění získaná v zjednodušené kontrole mohou být použita jako důkaz v sankčním řízení.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 77 navrhujeme následující úpravu:
Stávající text „Nestanoví-li tento zákon jinak, kontrolní řád se při zjednodušené kontrole nepoužije." nahradit textem:
„(1) Pro zjednodušenou kontrolu se PŘIMĚŘENĚ POUŽIJÍ ustanovení kontrolního řádu (zákon č. 255/2012 Sb.) s ohledem na povahu zjednodušené kontroly a v rozsahu nezbytném pro:
a) zahájení a ukončení kontroly;
b) povinnosti kontrolujícího a kontrolovaného;
c) dokumentaci kontrolních zjištění;
d) námitky kontrolovaného a jejich vyřízení;
e) zákonnost a ochranu práv kontrolovaného.
(2) Nepoužijí se zejména ustanovení kontrolního řádu, která vyžadují provedení dílčích procesních úkonů nepřiměřených povaze a rozsahu zjednodušené kontroly (typicky se zjednodušenou kontrolou nesouvisející úkony jako rozsáhlá místní šetření, kontroly v sídle povinné osoby apod.).
(3) Při zjednodušené kontrole u advokáta, notáře, soudního exekutora, daňového poradce nebo auditora se obdobně použijí procesní záruky podle § 54 a § 62 ZEOS, zejména ochrana chráněné informace a postup při zjištění informace chráněné mlčenlivostí."
Alternativní formulace (kratší): „Pro zjednodušenou kontrolu se kontrolní řád užije přiměřeně povaze zjednodušené kontroly.".
ODŮVODNĚNÍ
A) PRINCIP PRÁVNÍ JISTOTY
Princip právní jistoty (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR) vyžaduje, aby právní vztahy byly upraveny určitě a předvídatelně. Vyloučení použití kontrolního řádu bez nahrazení jeho ustanovení vlastní úpravou ZEOS zakládá právní vakuum, které je s tímto principem v rozporu.
Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 19/93 ze dne 21. 12. 1993 (a opakovaně v navazující judikatuře) zdůraznil, že právní úprava musí být jednoznačná a předvídatelná. Pokud zákonodárce vyloučí aplikaci procesního předpisu, musí současně poskytnout adekvátní procesní rámec.
B) PROCESNÍ ZÁRUKY KONTROLOVANÉHO
Kontrolní řád (zákon č. 255/2012 Sb.) obsahuje řadu ustanovení, která chrání procesní práva kontrolovaného:
— § 5 (oznámení o zahájení kontroly);
— § 10 (práva kontrolovaného — být seznámen, vyjadřovat se);
— § 12 (povinnosti kontrolujícího);
— § 13–14 (dokumentace a protokol o kontrole);
— § 17 (vyřízení námitek).
Bez aplikace kontrolního řádu (byť přiměřené) ztrácí kontrolovaný advokát tyto procesní záruky, což je v rozporu s:
— čl. 36 Listiny ZPS (právo na soudní a jinou právní ochranu);
— čl. 38 Listiny ZPS (zákonný soudce, projednání věci bez zbytečných průtahů, vyjádření se k provedeným důkazům);
— čl. 6 EÚLP (právo na spravedlivý proces — vztahuje se i na správní řízení, viz ESLP Le Compte, Van Leuven a De Meyere proti Belgii, st. č. 6878/75 a 7238/75, 23. 6. 1981).
C) JUDIKATURA ESLP K PROCESNÍM ZÁRUKÁM PŘI KONTROLE
— ESLP Le Compte, Van Leuven a De Meyere proti Belgii (1981): disciplinární řízení vůči advokátům podléhá čl. 6 EÚLP — vyžadují se procesní záruky obdobné soudnímu řízení;
— ESLP Engel a další proti Nizozemsku (st. č. 5100/71, 5101/71, 5102/71, 5354/72, 5370/72, 8. 6. 1976): kritéria pro „trestní obvinění" ve smyslu čl. 6 EÚLP zahrnují i správní postupy s reálným sankčním dopadem;
— ESLP Steel a Morris proti Spojenému království (st. č. 68416/01, 15. 2. 2005): procesní záruky musí být reálné, nikoli iluzorní.
Tyto judikatorní standardy se přímo aplikují na § 77 ZEOS — bez procesní úpravy zjednodušené kontroly by zákon byl v rozporu s čl. 6 EÚLP.
D) PRINCIP PŘIMĚŘENÉ APLIKACE KONTROLNÍHO ŘÁDU
Princip „přiměřené aplikace" (analogia legis) je standardní legislativní technika, kterou český zákonodárce v procesních úpravách běžně používá. Příklady:
— Insolvenční zákon § 7: pro insolvenční řízení se přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu;
— Daňový řád § 261: stanoví přiměřené použití správního řádu.
Tato technika kombinuje:
— PROCESNÍ JISTOTU (kontrolovaný ví, jaká pravidla se uplatní);
— FLEXIBILITU (přizpůsobení specifické povaze zjednodušené kontroly);
— LEGISLATIVNÍ ÚSPORNOST (není třeba duplikovat ustanovení kontrolního řádu v ZEOS).
E) NÁVAZNOST NA SANKČNÍ ŘÍZENÍ
Pokud zjednodušená kontrola vyústí v sankční řízení (přestupkové podle § 199 a násl. ZEOS), musí být zajištěno, že kontrolní zjištění byla získána zákonným způsobem. Bez procesní úpravy zjednodušené kontroly hrozí, že důkazní hodnota zjištění bude v sankčním řízení zpochybněna.
ESLP v rozsudku Saunders proti Spojenému království (st. č. 19187/91, 17. 12. 1996) potvrdil, že v sankčním řízení musí být dodrženy procesní záruky čl. 6 EÚLP — vč. záruk vztahujících se k dokazování. Kontrolní zjištění získaná bez procesních záruk nemohou být v sankčním řízení použita.
F) MEZINÁRODNÍ SROVNÁNÍ
Žádná ze srovnatelných jurisdikcí EU nevylučuje plošně použití procesního předpisu při AML dozorové kontrole:
— SRN: § 50 GwG odkazuje na BVwVfG (zákon o správním řízení) jako subsidiární předpis;
— Francie: čl. L. 561-32 CMF stanoví aplikaci obecných procesních pravidel;
— Rakousko: § 26 FM-GwG odkazuje na AVG (správní procesní řád).
Návrh § 77 v současné podobě je z hlediska mezinárodního srovnání ojedinělý a představuje selektivní goldplating.
G) ZÁVĚR
Navržené řešení — přiměřená aplikace kontrolního řádu — je legislativně standardní, ústavně konformní a v souladu s mezinárodní praxí. Zajišťuje procesní jistotu pro kontrolované, flexibilitu pro orgán dozoru a respekt k ochraně advokátní mlčenlivosti.

	Vysvětleno, vyhověno částečně.
Předně je třeba uvést, že smyslem „zjednodušené kontroly“ není duplikovat postupy kontrolního řádu, ale vytvořit úsporný kontrolní proces, který nebude zatěžovat ani povinnou osobu, ani orgán dozoru. Z tohoto důvodu není proces zjednodušené kontroly tolik formalizován jako postup podle kontrolního řádu. Prakticky lze daný postup přiblížit k postupu pro místní šetření podle daňového řádu. Dále považujeme za nutné upozornit na fakt, že využití postupu zjednodušené kontroly je upraveno jako možnost, nikoli povinnost. Vzhledem k obecné subsidiaritě správního řádu je tedy zřejmé, že pro neupravené postupy pro zjednodušenou kontrolu podle ZEOS se použije správní řád. K jednotlivým částem uvedeným v rámci připomínky uvádíme, že 
- oznámení o zahájení kontroly – upravuje § 72 ZEOS (podle § 18 správního řádu musí být sdělení zaprotokolováno, pokud je učiněno při jednání),
- práva kontrolovaného — právo být seznámen upravuje § 73 ZEOS, právo vyjadřovat se upravuje § 18 odst. 3 správního řádu, 
- povinnosti kontrolujícího – upravuje § 74 ZEOS,
- dokumentace a protokol o kontrole – pro dokumentaci jednání se užije postup podle § 18 správního řádu (protokol) a to včetně jednání, v rámci kterého je sdělován výsledek této kontroly, pro sdělení na dálku se užije úřední záznam (který není ve správním řádu speciálně upraven), přičemž parametry stanoví § 75 odst. 3,
 - vyřízení námitek není upraveno záměrně – pokud jsou uplatněny námitky (prostřednictvím práva vyjádřit se k obsahu protokolu podle § 18 správního řádu), tak se kontrola dostává do režimu kontrolního řádu, v rámci kterého se uplatní všechna práva a povinnosti v plném rozsahu.
Ve smyslu připomínky bylo do návrhu zákona (§ 73 odst. 2 písm. d) doplněno právo kontrolované osoby požadovat ukončení zjednodušené kontroly a zahájení kontroly podle kontrolního řádu.


	5
	Česká advokátní komora
	32
	D
		§ 78 (odst. (1))
Žádost o spolupráci
	DOPORUČUJÍCÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Orgán dozoru poskytuje jinému orgánu dozoru na vyžádání písemná vyjádření a další potřebnou součinnost.
PŘIPOMÍNKA
§ 78 (a navazující § 79, § 80, § 89) ukládá orgánům dozoru poskytovat si navzájem nejen „informace", ale i „dokumenty". Tato úprava jde nad rámec čl. 44 AMLD6, který výslovně mluví o výměně informací („exchange of information"), nikoli o předávání dokumentů.
Rozdíl je významný:
(a) informace lze předat ve formě zprávy či souhrnu — orgán dozoru může před předáním provést anonymizaci a vyloučit citlivé části;
(b) dokumenty (např. advokátní spisy, kopie smluv, identifikační doklady klientů) obsahují kompletní obsah, který může zahrnovat informace chráněné mlčenlivostí;
(c) předávání dokumentů otevírá cestu k „spillover effect" — informace mezi orgány kolují v plné podobě.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 78 odst. 2 a 4, § 79 odst. 1–3, § 80 odst. 1–3, § 89 odst. 2 a 3 vypustit slova „nebo dokument" (resp. „získaný dokument nebo") a obdobné formulace.
ODŮVODNĚNÍ
AMLD6 čl. 44: „Member States shall ensure that competent authorities cooperate with each other to the greatest extent possible... exchange of information."
Princip striktního výkladu výjimek z mlčenlivosti.
Princip minimalizace dat podle čl. 5 odst. 1 písm. c) GDPR: zpracování musí být omezeno na to, co je nezbytné — předávání dokumentů místo informací tento princip porušuje.

	Vyhověno.
Materiál byl upraven ve smyslu připomínky, do § 80 odst. 2 písm. e) bylo doplněno „nebo porušení povinnosti mlčenlivosti podle tohoto zákona“.


	5
	Česká advokátní komora
	33
	D
		§ 80 (odst. (1))
Společná ustanovení ke spolupráci mezi orgány dozoru
	DOPORUČUJÍCÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Žádost o spolupráci podle § 78 a § 79 musí být odůvodněná. Odůvodnění musí obsahovat alespoň účel, pro který jsou informace nebo dokument poskytovány.
PŘIPOMÍNKA
[odst. 1 písm. d)] Doporučujeme v dalším průběhu legislativního procesu zachovat výjimku v § 80 odst. 1 písm. d) ZEOS, která umožňuje orgánu dozoru neposkytnout informace, jež jsou chráněnou informací podle § 7 písm. g) ZEOS (informace získané advokátem v rámci činností nespadajících do působnosti zákona — obhajoba, zastoupení v řízení).
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
Beze změny stávajícího znění § 80 odst. 1 písm. d). Trvat na jeho zachování v dalším průběhu legislativního procesu.
ODŮVODNĚNÍ
Pravidla výměny informací mezi dozorovými orgány členských států (§ 86 - § 97 ZEOS) představují vysoké riziko pro zajištění mlčenlivosti. Výjimka v § 80 odst. 1 písm. d) je klíčovou pojistkou. V § 88 odst. 1 písm. b) zůstává „rámec zákonných oprávnění orgánu dozoru" — sdílet lze pouze údaje spadající do sledované činnosti.
Pozn.: rozsah ochrany závisí na šíři definice „chráněné informace" v § 7 ZEOS (viz připomínka k § 7). V případě rozšíření definice se ochrana rozšiřuje automaticky.

	Bere se na vědomí.
Odstavec 1 není členěn na písmena. Není zřejmé, čeho se připomínkové místo domáhá. Pokud se jedná o písařskou chybu, a jde o § 80 odst. 2 písm. d), který obsahuje ochranu chráněné informace, tak lze konstatovat, že předkladatel ji nemá v úmyslu odstranit, ale nemůže garantovat průběh legislativního procesu, jelikož není zákonodárce.


	5
	Česká advokátní komora
	34
	D
		§ 81 (odst. (1))
Poskytování informací povinným osobám
	DOPORUČUJÍCÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Orgán dozoru poskytuje povinné osobě, nad kterou vykonává dozor, informace týkající se sektorového hodnocení rizik podle § 56. Informace se povinné osobě, s přihlédnutím k jejich povaze, poskytují
a)   zveřejněním způsobem umožňujícím dálkový přístup,
b)   prostřednictvím datové schránky.
PŘIPOMÍNKA
§ 81 odst. 1 věta druhá ukládá orgánu dozoru poskytovat povinné osobě „informace o výkladu" právních předpisů upravujících AML/CFT povinnosti. Orgán dozoru však není ústavně oprávněn k autoritativnímu výkladu zákonů — to je svěřeno soudům, primárně Ústavnímu soudu (čl. 95 odst. 1, čl. 89 odst. 2 Ústavy).
Pokud orgán dozoru poskytuje výklad, vzniká nebezpečí, že povinná osoba se na něj spolehne, ale soud později rozhodne odlišně — povinná osoba nese odpovědnost za chybný výklad orgánu dozoru.
§ 81 odst. 3 ukládá profesní komoře povinnost zasílat orgánu dozoru určité informace nejméně 10 dnů předem. Toto ustanovení představuje nedůvodný administrativní zásah do činnosti komory a neodpovídá AMLD6.
Praktickým dopadem je, že komora nemůže pružně reagovat na potřeby svých členů — např. zveřejnit aktualizovanou metodiku AML, vydat stanovisko ke konkrétnímu výkladovému problému atp. — bez 10denního „čekání" na orgán dozoru.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 81 odst. 1 vypustit větu druhou (vztahující se k poskytování výkladu právních předpisů).
Alternativně doplnit, že informace o výkladu poskytované orgánem dozoru nejsou závazné a nezbavují povinnou osobu vlastní odpovědnosti za posouzení právního stavu.
V § 81 odstavec 3 zrušit.
ODŮVODNĚNÍ
Čl. 95 odst. 1 Ústavy: soudce je při rozhodování vázán zákonem; autoritativní výklad přísluší soudům.
Čl. 89 odst. 2 Ústavy: závaznost nálezů Ústavního soudu.
Princip dělby moci (čl. 2 odst. 1 Ústavy): orgány moci výkonné nejsou oprávněny k autoritativnímu výkladu zákonů.
Nález ÚS Pl. ÚS 19/14: stanoviska orgánů státní správy mají povahu metodické pomoci, ne autoritativního výkladu.
AMLD6 čl. 32: dozorová pravomoc neopravňuje k administrativní kontrole každodenní činnosti samosprávné organizace.
Čl. 21 odst. 4 Ústavy: samospráva ČAK je ústavně zakotvenou kategorií.
Princip přiměřenosti regulační zátěže: 10denní lhůta je nepřiměřená běžné agendě profesní komory.

	Bere se na vědomí.
Odstavec 1 věta druhá řeší pouze způsob poskytnutí informací, což nemá jakýkoliv dopad na namítanou problematiku. Pokud se jedná o odstavec 2 (nově 3), tak byl upraven. Samotné ustanovení nestanoví povinnost interpretovat právní normu, pouze možnost orgánu dozoru informovat povinnou osobu o jejích povinnostech (transpoziční norma), s tím, že se může jednat např. o informování o vydání OOP a podobně.


	5
	Česká advokátní komora
	35
	Z
		§ 82 (odst. (1))
Poskytování informací Finanční zpravodajské jednotce
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Orgán dozoru bezodkladně oznámí Finanční zpravodajské jednotce jakoukoliv skutečnost, o které se dozvěděl při výkonu své působnosti a která by mohla souviset s legalizací výnosů z trestné činnosti, financováním terorismu nebo se souvisejícími trestnými činy.
PŘIPOMÍNKA
§ 82 odst. 1 ZEOS stanoví povinnost orgánu dozoru bezodkladně oznámit Finanční zpravodajské jednotce „jakoukoliv skutečnost, o které se dozvěděl při výkonu své působnosti a která by mohla souviset s legalizací výnosů z trestné činnosti, financováním terorismu nebo se souvisejícími trestnými činy". Tato úprava je problematická hned v několika rovinách:
(a) BEZBŘEHOST FORMULACE „JAKÁKOLIV SKUTEČNOST". Pojem „jakákoliv skutečnost" je zcela neurčitý a otevírá cestu k širokému přenosu informací bez jasných kritérií. To je v rozporu s ústavním principem právní jistoty (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR) a se standardem ESLP „prescribed by law" (Sunday Times v. UK).
(b) ABSENCE STANOVENÉ LHŮTY. Pojem „bezodkladně" bez stanovení přiměřené lhůty pro zpracování informace orgánem dozoru, jejího vyhodnocení a předání je nepřípustně neurčitý. Orgán dozoru musí mít prostor pro:
— ověření, zda informace skutečně souvisí s AML;
— posouzení, zda informace nepokrývá chráněnou informaci podle § 7 písm. f) ZEOS;
— vyhodnocení, zda existují důvodné podezření, nebo jen spekulativní indicie.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
(1) ZÚŽENÍ FORMULACE „JAKÁKOLIV SKUTEČNOST". Nahradit slova „jakoukoliv skutečnost" formulací:
„skutečnost, která zakládá důvodné podezření na legalizaci výnosů z trestné činnosti, financování terorismu nebo financování šíření zbraní hromadného ničení ve smyslu nařízení (EU) 2024/1624".
(2) STANOVENÍ PŘIMĚŘENÉ LHŮTY. Nahradit slovo „bezodkladně" formulací:
„bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů od zjištění skutečnosti zakládající důvodné podezření".
(3) VÝJIMKA PRO INFORMACE KRYTÉ ADVOKÁTNÍ MLČENLIVOSTÍ. Doplnit nový odstavec:
„(X) Povinnost podle odstavce 1 se NEVZTAHUJE na informace, které jsou kryty mlčenlivostí advokáta podle § 21 zákona o advokacii, mlčenlivostí notáře podle notářského řádu, mlčenlivostí soudního exekutora podle exekučního řádu nebo mlčenlivostí daňového poradce podle zákona o daňovém poradenství.".
ODŮVODNĚNÍ
A) ÚSTAVNĚPRÁVNÍ RÁMEC
Princip právní jistoty a předvídatelnosti zákona (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR; ESLP Sunday Times proti UK, st. č. 6538/74, 26. 4. 1979): norma musí být přístupná a její důsledky předvídatelné. Formulace „jakákoliv skutečnost" a „bezodkladně" tento test nesplňují.
Princip procesní spravedlnosti (čl. 36 a 38 Listiny ZPS; čl. 6 EÚLP; ESLP Le Compte, Van Leuven a De Meyere proti Belgii, 1981): kontrolovaná povinná osoba má právo vyjadřovat se k zjištěním kontroly před jejich postoupením dalším orgánům.
Princip presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny ZPS; čl. 48 Listiny EU): předčasné předání kontrolního zjištění před pravomocným rozhodnutím porušuje tento princip.
B) JUDIKATURA ÚSTAVNÍHO SOUDU
— Pl. ÚS 19/14 (správní trestání): správní trestání podléhá obdobným procesním zárukám jako trestní řízení; standard „prescribed by law" se aplikuje;
— Pl. ÚS 17/14 (kárné řízení): kárné řízení vůči advokátům podléhá čl. 6 EÚLP — vyžaduje procesní záruky;
— IV. ÚS 779/02 (mlčenlivost advokáta): advokátní mlčenlivost je „privilegiem v zájmu klienta";
— I. ÚS 3038/07 (prohlídka advokátní kanceláře): zásah do mlčenlivosti vyžaduje přísné procesní záruky.
C) JUDIKATURA SDEU
— C-694/20 Orde van Vlaamse Balies (8. 12. 2022, velký senát): „Důvěrnost komunikace mezi advokátem a jeho klientem je chráněna čl. 7 Listiny základních práv EU... Členské státy musí při uplatňování AML opatření zajistit procesní záruky pro tuto důvěrnost."
— C-432/23 F SCS (26. 9. 2024): důvěrnost advokátní komunikace se vztahuje na VEŠKEROU činnost advokáta, nikoli jen na zastupování v soudních řízeních. § 82 musí tuto šířku zohlednit.
— C-305/05 Ordre des barreaux francophones (26. 6. 2007): AML povinnosti dopadající na advokáty musí být vykládány RESTRIKTIVNĚ a s respektem ke zvláštnímu postavení advokátní profese.
F) MEZINÁRODNĚPRÁVNÍ RÁMEC
— Úmluva Rady Evropy o ochraně povolání advokáta (CETS 226, podpis ČR 14. 11. 2025):
• Čl. 6 odst. 3 písm. c): advokát nesmí být povinen vyzradit informace získané od klienta;
• Čl. 9 odst. 2: smluvní strany zajistí přiměřená procesní opatření při kontrolách v rámci dohledu nad profesí;
• Čl. 9 odst. 5: zákaz opatření narušujících samosprávu profesních sdružení;
— Doporučení Rady Evropy R(2000)21, princip I bod 6: ochrana důvěrných informací předaných advokátovi
H) MEZINÁRODNÍ SROVNÁNÍ
— SRN: § 47 GwG — povinnost orgánu dozoru hlásit FIU je omezena na konkrétní podezření, ne na „jakoukoli skutečnost"; pro advokáty platí filtr Rechtsanwaltskammer;
— Francie: čl. L. 561-26 CMF — hlášení od orgánu dozoru TRACFINu je vyžadováno pouze při „důvodném podezření" (raisonnable suspicion);
— Rakousko: § 11 FM-GwG — obdobně omezeno na konkrétní podezření.
Návrh § 82 v současné formulaci je z hlediska mezinárodního srovnání ojedinělý.
I) ZÁVĚR
Navržená úprava (zúžení formulace „jakákoliv skutečnost", stanovení lhůty, vyloučení informací krytých profesní mlčenlivostí, procesní záruka oznámení povinné osobě) všechny tyto problémy elegantně řeší v souladu s ústavněprávním rámcem, evropským právem a mezinárodními závazky ČR

	Vyhověno částečně.
V § 82 odst. 1 byl text „při výkonu své působnosti“ nahrazen textem „při výkonu správního dozoru podle tohoto zákona nad povinnou osobou“. Výraz „bezodkladně“ byl upraven na „bez zbytečného odkladu“, což stále odpovídá požadavku AMLD6, který obsahuje výraz „neprodleně“, ale respektuje připomínku. 


	5
	Česká advokátní komora
	36
	Z
		§ 82 (odst. (2))
Poskytování informací Finanční zpravodajské jednotce
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Orgán dozoru poskytuje Finanční zpravodajské jednotce
a)   seznam provozoven v České republice, prostřednictvím kterých poskytují služby jím dozorované povinné osoby,
b)   seznam zástupců, distributorů nebo jiné infrastruktury povinné osoby, která podléhá správnímu dozoru podle § 48,
c)   informace z hodnocení rizik podle § 56,
d)   kontrolní zjištění, pokud je v rámci výkonu dozoru zjištěna informace o závažném nedostatku v systému oznamování podezření používaném jím dozorovanou povinnou osobou.
PŘIPOMÍNKA
[odst. 2] § 82 odst. 2 ZEOS stanoví, že orgán dozoru poskytuje FAÚ kontrolní zjištění, „pokud je v rámci výkonu dozoru zjištěna informace o závažném nedostatku v systému oznamování podezření používaném jím dozorovanou povinnou osobou". Toto ustanovení je problematické:
(a) PŘEDČASNÉ PŘEDÁNÍ INFORMACÍ FAÚ. Stávající formulace „v rámci výkonu dozoru zjištěna informace" znamená, že kontrolní zjištění může být předáno FAÚ ještě před vyřízením případných námitek povinné osoby proti protokolu o kontrole a před zahájením případného přestupkového řízení. To je předčasné a nepřiměřené z hlediska procesních práv povinné osoby.
(b) NEDEFINOVANÝ POJEM „ZÁVAŽNÝ NEDOSTATEK". Pojem „závažný nedostatek" není v ZEOS definován. Bez výslovné definice je interpretace ponechána na úvaze orgánu dozoru, což je v rozporu s principem právní jistoty.
(c) PORUŠENÍ PROCESNÍCH PRÁV KONTROLOVANÉ POVINNÉ OSOBY. Předčasné předání zjištění FAÚ porušuje:
— právo na soudní a jinou právní ochranu (čl. 36 Listiny ZPS);
— právo na obhajobu (čl. 40 Listiny ZPS, čl. 6 odst. 3 EÚLP);
— princip presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny ZPS, čl. 48 Listiny EU).
(d) RIZIKO REPUTAČNÍHO POŠKOZENÍ. Předání kontrolního zjištění FAÚ před jeho potvrzením v navazujícím přestupkovém řízení zakládá riziko reputačního poškození advokáta (i jeho klientů), které je obtížně reparovatelné.
(e) NÁVAZNOST NA POSKYTOVÁNÍ DALŠÍCH INFORMACÍ. § 82 odst. 2 ukládá poskytování seznamů provozoven, distributorů, informací z hodnocení rizik atd. U advokátů a jiných právnických profesí toto vyžaduje výslovné vyloučení informací, které jsou kryty profesní mlčenlivostí a podléhají ochraně podle § 21 zákona o advokacii.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 82 odst. 2 navrhujeme následující úpravy:
(1) ZACHOVÁNÍ PROCESNÍCH PRÁV. V § 82 odst. 2 písm. d) za slova „informace o závažném nedostatku v systému oznamování podezření" doplnit slova:
„PO VYŘÍZENÍ případných NÁMITEK povinné osoby proti protokolu o kontrole, nebo v případě zahájení přestupkového řízení po vydání pravomocného rozhodnutí".
(2) DEFINICE „ZÁVAŽNÉHO NEDOSTATKU". Doplnit do § 7 ZEOS (definice) nebo do § 82 výslovnou definici:
„Závažným nedostatkem v systému oznamování podezření se rozumí systémový nedostatek, který má za následek:
a) systematické neodhalování podezřelých obchodů povinnou osobou;
b) opakované porušování oznamovací povinnosti podle čl. 69 AMLR;
c) opakovaná závažná porušení povinnosti hloubkové kontroly klienta podle AMLR."
(3) VYLOUČENÍ INFORMACÍ KRYTÝCH PROFESNÍ MLČENLIVOSTÍ. Doplnit do § 82 nový odstavec:
„(X) Informace poskytované podle odstavce 2 nesmí obsahovat informace kryté mlčenlivostí advokáta, notáře, soudního exekutora, daňového poradce nebo auditora podle příslušných profesních předpisů. Informace o klientech těchto povinných osob se neposkytují ani v anonymizované formě, pokud by mohlo dojít k jejich identifikaci."
(4) PROCESNÍ ZÁRUKA OZNÁMENÍ POVINNÉ OSOBĚ. Doplnit:
„(Y) Před poskytnutím informace podle odstavce 2 písm. d) orgán dozoru informuje dozorovanou povinnou osobu o tom, jaké informace budou Finanční zpravodajské jednotce poskytnuty, a poskytne jí přiměřenou lhůtu k vyjádření, nejméně 10 pracovních dnů. Toto se nevztahuje na případy, kdy by takové oznámení mohlo zmařit účinný výkon AML/CFT opatření."
ODŮVODNĚNÍ
Odůvodnění viz § 82 odst. 1 — společné odůvodnění pro celý § 82.

	Nevyhověno.
AMLD6 míří právě na podezření. Podle názoru předkladatele by navržená úprava omezila rámec požadovaný AMLD6. Vzhledem k úpravě provedené v odst. 3 je zřejmé, že informace bude FIU poskytována až po ukončení kontroly.  


	5
	Česká advokátní komora
	37
	D
		§ 93
Spolupráce ke snížení rizik souvisejících s rizikovou třetí zemí
	DOPORUČUJÍCÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Orgán dozoru
a)   poskytuje informace o případech, kdy právo určité třetí země neumožňuje provádět strategie, postupy a kontroly vyžadované podle čl. 16 nařízení 2024/1624,
1.   orgánu dozoru jiného členského státu,
2.   Orgánu pro boj proti praní peněz a financování terorismu,
b)   usiluje o řešení případu podle písmene a) pomocí odpovídajících nápravných opatření přijatých ve spolupráci s orgánem dozoru jiného členského státu.
PŘIPOMÍNKA
Ustanovení o kolegiích orgánů dozoru (§ 93 a násl.) se svojí povahou vztahuje na finanční sektor — neměla by být uplatňována na orgány dozoru právnických profesí, jejichž charakter (samosprávné komory s členskou základnou tvořenou samostatnými profesionály) je zásadně odlišný od dohledu nad finančním sektorem.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 93 doplnit nový odstavec:
„Ustanovení o kolegiích se nepoužijí na orgány dozoru nad příslušnými profesními komorami podle § 50, s výjimkou případů, kdy se kolegium zřizuje na základě výslovné dohody mezi orgánem dozoru nad profesní komorou a příslušnou profesní komorou."
ODŮVODNĚNÍ
AMLD6 čl. 49 (kolegia ve finančním sektoru) a čl. 50 (kolegia v nefinančním sektoru) byly navrženy primárně pro situace přeshraničního působení podnikajících povinných osob. U právnických profesí převažuje vnitrostátní výkon profese s vazbou na národní profesní komoru.
Princip subsidiarity (čl. 5 odst. 3 SEU): kolegia mají význam tam, kde existuje skutečná potřeba mezinárodní koordinace. U vnitrostátně působících advokátů tato potřeba zpravidla nevzniká.
Princip proporcionality: administrativní zátěž zřizování a fungování kolegií by neměla být ukládána ČAK bez konkrétního důvodu.

	Nevyhověno.
Kolegia v nefinančním sektoru mají být podle AMLD6 inkorporována. Na rozdíl od notářů a exekutorů si je zrovna u advokátů lze velmi dobře představit a mohou být vhodným nástrojem v rámci přeshraniční spolupráce orgánů dozoru.

	5
	Česká advokátní komora
	38
	D
		§ 103
Zpráva o národním hodnocení rizik
	DOPORUČUJÍCÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Na základě národního hodnocení rizik ministerstvo zpracuje zprávu o národním hodnocení rizik, která obsahuje alespoň informace
a)   o organizační struktuře orgánů podílejících se na opatřeních ve strategických oblastech,
b)   o obecných postupech ve strategických oblastech v České republice a o přidělených lidských a finančních zdrojích ve vztahu k
1.   Finanční zpravodajské jednotce,
2.   orgánu dozoru,
3.   orgánu činnému v trestním řízení,
4.   správci daně a
5.   orgánu provádějícímu mezinárodní sankce,
c)   o mechanismech pro spolupráci s komisí, Orgánem pro boj proti praní peněz a financování terorismu a příslušnými orgány jiných členských států, třetích zemí a Rady Evropy,
d)   identifikující odvětví nebo oblast s nižším nebo vyšším rizikem ve strategických oblastech,
e)   o posouzení a pochopení rizik identifikovaných ve strategických oblastech, která jsou spojena s
1.   osobou působící na území České republiky,
2.   právním uspořádáním, které se řídí právním řádem České republiky, je spravováno na území České republiky nebo jehož svěřenští správci nebo osoby v rovnocenném postavení v podobných právních uspořádáních mají bydliště v České republice,
3.   výjimkou z plnění povinností povinnou osobou podle § 22,
4.   jinými okolnostmi, pokud je to vhodné,
f)   k identifikaci oblastí, ve kterých má povinná osoba uplatnit opatření pro provedení zesílené hloubkové kontroly v souladu s přístupem založeným na posouzení rizik, s případným upřesněním, jaké opatření má být přijato.
PŘIPOMÍNKA
§ 103 ukládá ministerstvu zpracovat národní hodnocení rizik (NRA). Profesní komory nejsou výslovně zapojeny do procesu a nemají formální možnost se ke zprávě vyjádřit — ač jsou „mezičlánkem" mezi povinnými osobami a FAÚ (jak důvodová zpráva ZEOS uznává v oddílu 2.2.3.3.5).
NRA má významný dopad: na jejím základě jsou formulovány dohledové priority, sektorová hodnocení rizik (§ 56) a doporučení pro povinné osoby. Pokud komory nemají možnost se ke zprávě vyjádřit, ztrácejí možnost upozornit na faktické nepřesnosti či neúplnosti, které se týkají jejich sektoru.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 103 úvodní části ustanovení za slova „rizik," vložit slova „kterou schvaluje vláda po předchozím vyjádření profesních komor uvedených v § 50 a které se ke zprávě mohou vyjádřit ve lhůtě 30 dnů od jejího zaslání. Připomínky komor projedná vláda."
ODŮVODNĚNÍ
Princip spolupráce profesních samospráv s orgány státní správy (čl. 21 odst. 4 Ústavy).
AMLD6 čl. 8: národní hodnocení rizik má reflektovat reálnou rizikovou situaci v jednotlivých sektorech — bez zapojení sektorových komor toto reflektování není možné.
Princip otevřené tvorby veřejných politik (Strategie ČR pro zlepšování legislativního prostředí 2022–2027).

	Vysvětleno.
ČAK bude standardně poskytovat vstupy v rámci MKS.


	5
	Česká advokátní komora
	39
	D
		§ 108 (odst. (1))
Zřízení centrální evidence účtů a bezpečnostních schránek
	DOPORUČUJÍCÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Zřizuje se centrální evidence účtů o
a)   platebních účtech vedených
1.   úvěrovými institucemi na území České republiky pro jejich klienty, pokud jsou označeny číslem IBAN,
2.   finančními institucemi na území České republiky pro jejich klienty,
b)   účtech cenných papírů vedených finančními institucemi na území České republiky,
c)   účtech kryptoaktiv vedených úvěrovými institucemi nebo finančními institucemi na území České republiky,
d)   bezpečnostních schránkách pronajímaných úvěrovými institucemi nebo finančními institucemi na území České republiky.
PŘIPOMÍNKA
Z ustanovení § 108 až § 137 ZEOS upravujících registry účtů, bezpečnostních schránek a údaje o nemovitých věcech vyplývá, že ČAK jako orgán dozoru nemá přístup k těmto informačním systémům (§ 114 neuvádí ČAK mezi osobami oprávněnými žádat; podle § 127 komory nemají přístup k údajům o nemovitých věcech). Při současném přenosu rozsáhlých dozorových povinností na ČAK je třeba posoudit, zda toto omezení neznesnadňuje výkon dozorové činnosti.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
Posoudit, zda § 114 a § 127 ZEOS dávají ČAK přístup k informacím nezbytným pro výkon dozorové činnosti. Pokud ne, zvážit doplnění ČAK do okruhu oprávněných subjektů, nebo mechanismus součinnosti s FAÚ pro případy, kdy ČAK takové informace potřebuje.
ODŮVODNĚNÍ
ZEOS na ČAK přenáší rozsáhlé dozorové povinnosti (§ 47 a násl.), včetně sektorového hodnocení rizik (§ 56) a kontrolní činnosti. Pokud ČAK nemá přístup k některým informačním zdrojům, může být tato povinnost obtížně splnitelná. Současně je třeba pohlídat, aby přístup ČAK neoslaboval ochranu advokátní mlčenlivosti ve vztahu k informacím týkajícím se klientů jiných advokátů.

	Nevyhověno.
AMLD6 nepředpokládá možnost přístupu profesních komor do CEÚ.


	5
	Česká advokátní komora
	40
	Z
		§ 108 (odst. (2))
Zřízení centrální evidence účtů a bezpečnostních schránek
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Správcem centrální evidence účtů je Česká národní banka.
PŘIPOMÍNKA
Celá ČÁST PÁTÁ (Registry — § 108 až § 139) se týká centrální evidence účtů, jednotného přístupového místa k informacím o nemovitých věcech a centrálního rejstříku povinných osob. Pro advokáty a další právnické profese platí, že ČAK již vede:
(a) veřejný seznam advokátů a advokátních koncipientů;
(b) neveřejnou matriku ČAK s úplnými identifikačními údaji.
Z působnosti celé ČÁSTI PÁTÉ by tedy měli být ČAK a advokáti vyňati podle výjimky čl. 4 odst. 3 druhý pododstavec AMLD.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 131 (Zřízení centrálního rejstříku povinných osob) doplnit nový odstavec:
„Centrální rejstřík povinných osob neobsahuje údaje o advokátech, advokátních společnostech ani advokátních koncipientech zapsaných v seznamu vedeném Českou advokátní komorou. Pro účely podle tohoto zákona se použijí údaje ze seznamu vedeného Českou advokátní komorou; tatáž zásada platí pro notáře (Notářská komora ČR), soudní exekutory (Exekutorská komora ČR), daňové poradce (Komora daňových poradců ČR) a auditory (Komora auditorů ČR)."
V § 138 (Poskytování údajů z centrálního rejstříku) doplnit odpovídající úpravu poskytování údajů orgánům dozoru přímo z profesních seznamů komor.
ODŮVODNĚNÍ
AMLD6 čl. 4 odst. 3 druhý pododstavec: „Members of self-regulated professions may be exempted from those registration requirements if the relevant information about them is publicly available." Seznam advokátů splňuje tuto podmínku — je veřejný a dostupný dálkovým přístupem.
AMLD6 čl. 4 odst. 4: profesní komory mohou ekvivalentně plnit funkci registračního orgánu, není-li to spojeno s omezením efektivity AML/CFT.
GDPR čl. 5 odst. 1 písm. c): princip minimalizace dat — duplicitní centralizace identifikačních údajů u jednoho státního orgánu (FAÚ) je v rozporu s principem.
Princip subsidiarity (čl. 5 odst. 3 SEU): pokud existuje národní úprava plnící funkci ekvivalentně, není potřeba duplikovat.
Srovnání EU: žádný členský stát nemá univerzální centrální rejstřík AML povinných osob duplikující profesní seznamy. SRN, Francie, Rakousko spoléhají na seznamy komor.

	Bere se na vědomí.
Není zřejmé, čeho se připomínkové místo domáhá, jelikož fakt, že je ČNB správcem CEÚ, nemá s připomínkou nic společného.
Z hlediska materiálního obsahu připomínky je pak nezbytné uvést, že CRPO je i pro plnění povinností vůči AMLA. § 137 byl částečně v duchu připomínky upraven.


	5
	Česká advokátní komora
	41
	Z
		§ 155 (odst. (1))
Působnost omezení velkých hotovostních plateb za zboží nebo služby
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Ustanovení této hlavy se použijí při plnění povinností stanovených pro omezení velkých hotovostních plateb za zboží nebo služby podle nařízení 2024/1624.
PŘIPOMÍNKA
[odst. 2 (Varianta II)] Varianta II § 155 odst. 2 ZEOS je explicitní goldplating, který je v rozporu s přímo použitelným nařízením EU. Čl. 80 odst. 4 AMLR výslovně vylučuje aplikaci limitu na hotovostní transakce mezi fyzickými osobami nejednajícími v rámci profesionální nebo obchodní činnosti. Tuto interpretaci výslovně potvrdila Evropská komise v odpovědi na parlamentní otázku E-002032/2024. Český zákonodárce nemůže jednostranně tuto výjimku odstranit — to je překročení pravomoci a porušení principu přímé použitelnosti nařízení EU.
§ 155 odst. 2 omezuje hotovostní platby přísněji než čl. 80 AMLR. AMLR ukládá limit 10 000 EUR pouze u osob obchodujících se zbožím nebo poskytujících služby; návrh ZEOS rozšiřuje tento limit i na ostatní osoby. Toto rozšíření představuje goldplating bez doloženého důvodu v RIA.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
Variantu II § 155 odst. 2 zcela vypustit.
Přijmout pouze Variantu I, která odkazuje na čl. 80 AMLR v plném rozsahu včetně výjimky pro soukromé osoby.
Podle čl. 80 odst. 2 AMLR lze případně stanovit nižší limit (např. 7 000 EUR), nikoli však rozšířit působnost na soukromé osoby.
§ 155 odst. 2 upravit tak, aby omezení hotovostních plateb odpovídalo čl. 80 AMLR (limit 10 000 EUR pouze u osob obchodujících se zbožím nebo poskytujících služby).
ODŮVODNĚNÍ
1) PŘÍMÁ POUŽITELNOST NAŘÍZENÍ AMLR.
AMLR (nařízení 2024/1624) je podle čl. 288 SFEU přímo použitelné a závazné v celém rozsahu — členský stát nemůže jednostranně rozšířit ani odstranit jeho výjimky.
SDEU 6/64 Costa v. ENEL (rozsudek pléna ze dne 15. 7. 1964): klasické rozhodnutí o přednosti unijního práva — vnitrostátní právo, které je v rozporu s unijním právem, nesmí být aplikováno.
2) PŘESNÉ ZNĚNÍ ČL. 80 AMLR.
Čl. 80 odst. 1 AMLR stanoví: limit 10 000 EUR pro hotovostní platby přijímané nebo prováděné „persons trading in goods or providing services". Tedy POUZE pro osoby jednající v profesionálním kontextu.
Čl. 80 odst. 2 AMLR umožňuje členskému státu stanovit nižší limit pro tutéž skupinu (např. Řecko 500 EUR, Francie a Španělsko 1 000 EUR).
Čl. 80 odst. 4 AMLR výslovně VYJIMÁ z limitu transakce, které nejsou v profesionálním kontextu (písm. a) — soukromé transakce mezi fyzickými osobami; písm. b) — platby u úvěrových institucí a poskytovatelů platebních služeb.
Recitál 18 AMLR: „a Union-wide limit to large cash payments above EUR 10 000 should be laid down" — limit je výslovně orientován na obchodní/profesionální transakce.
3) STANOVISKO EVROPSKÉ KOMISE.
V odpovědi na parlamentní otázku E-002032/2024 Evropská komise výslovně potvrdila:
„The limit on large cash payments introduced by Article 80 of Regulation (EU) 2024/1624 does not apply to transactions that take place between individuals transacting outside of a professional or business context. For example, an individual that wishes to sell their private car to another individual is not prohibited, under the regulation, from accepting a sum of cash of EUR 10 000 (or the applicable lower limit adopted at national level) or more from the buyer, as long as such a transaction is not part of the seller or buyer's business activities."
Varianta II ZEOS by tedy přímo odporovala výkladu, který orgán odpovědný za interpretaci AMLR potvrdil jako autoritativní.
4) VOLNÝ POHYB KAPITÁLU.
Čl. 63 SFEU zaručuje volný pohyb kapitálu mezi členskými státy i mezi členskými státy a třetími zeměmi. Omezení musí být:
(a) odůvodněné některým z důvodů uvedených v čl. 65 SFEU (veřejný pořádek, prevence trestné činnosti);
(b) nediskriminační;
(c) proporcionální.
Omezení soukromých hotovostních transakcí jde nad rámec, který sama AMLR považovala za přiměřený — Varianta II tedy pravděpodobně neprošla by ani testem proporcionality.
5) RIZIKA PŘIJETÍ VARIANTY II.
(a) Žaloba Evropské komise pro porušení Smlouvy podle čl. 258 SFEU. Komise opakovaně postupuje proti goldplatingu nařízení EU.
(b) Předběžná otázka SDEU od českého soudu řešícího konkrétní přestupek dle § 204 ZEOS.
(c) Neaplikování českého ustanovení na základě principu přednosti unijního práva (Costa v. ENEL).
(d) Riziko žaloby individuálního občana na nesouladu se svobodou pohybu kapitálu.
6) NÁVAZNÝ DOPAD NA § 204 ZEOS. § 204 odst. 3 ZEOS sankcionuje nepovinné (soukromé) osoby za přijetí hotovosti nad 10 000 EUR. V případě přijetí Varianty II by toto ustanovení bylo rovněž v rozporu s AMLR a stejně by neobstálo přezkumu.
AMLR čl. 80: stanoví limit hotovostních plateb na 10 000 EUR pouze u osob obchodujících se zbožím nebo poskytujících služby.
Princip pravidla minimální harmonizace u nařízení EU: nařízení je přímo aplikovatelné a národní úprava nemůže zavádět přísnější standardy bez výslovného zmocnění.
Důvodová zpráva ZEOS neuvádí věcný důvod pro odchylku od AMLR.

	Bere se na vědomí.
Povinnost omezení velkých hotovostních plateb mezi osobami, které neobchodují se zbožím ani neposkytují služby, tak jak je upravena v rámci daného ustanovení, není nově zaváděnou povinností, ale jedná se o zachování stávajícího stavu (vizte zákon o omezení plateb v hotovosti), která je z důvodu, že se jedná o AML povinnost, upravena v tomto zákoně. 
Vzhledem ke skutečnosti, že § 155 neobsahuje varianty, nelze se v této části k připomínce vyjádřit.
K danému matriálu je vypracována RIA, v jejímž rámci jsou dopady posouzeny.
Současně je nutno uvést, že s ohledem na připomínku bylo do § 156 doplněno upřesnění týkající se ochrany chráněné informace.


	5
	Česká advokátní komora
	42
	Z
		§ 165 (odst. (1))
Porušení oznamovací povinnost vůči Finanční zpravodajské jednotce
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Povinná osoba se dopustí přestupku tím, že nesplní některou z oznamovacích povinností vůči Finanční zpravodajské jednotce podle čl. 69 odst. 1, čl. 71 odst. 2 nebo čl. 74 nařízení 2024/1624 nebo v rozporu s technickou normou, kterou se provádí čl. 69 odst. 3 nařízení 2024/1624.
PŘIPOMÍNKA
[odst. 3] Skutková podstata přestupku profesní komory podle § 165 odst. 3 ZEOS nedostatečně chrání situace, v nichž profesní komora informaci nepředá proto, že jde o informaci chráněnou advokátní mlčenlivostí nebo jinou profesní mlčenlivostí. Bez výslovné výluky vzniká sankční tlak na komoru, aby předávala informace i v hraničních případech, kde má naopak chránit důvěrnost právní pomoci. Současně přímá přestupková odpovědnost profesní komory za výkon dozorových povinností je v EU bez obdoby (viz připomínka k § 199).
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 165 odst. 3 na konec doplnit větu:
„O přestupek podle tohoto odstavce nejde, pokud příslušná profesní komora informaci nepředá z důvodu ochrany chráněné informace nebo mlčenlivosti podle zvláštního právního předpisu."
ODŮVODNĚNÍ
AMLR čl. 70 odst. 2 a 3 výslovně umožňuje, aby samoregulační orgán informace nepředal, pokud spadají pod profesní mlčenlivost. ZEOS § 165 odst. 3 obsahuje pouze výjimku pro postup podle čl. 70 odst. 2 a 3 AMLR, neuvádí však výslovnou výluku pro ochranu mlčenlivosti.
Důvodová zpráva ZEOS uvádí, že návrh zakotvuje přímé skutkové podstaty vůči profesním komorám, pokud nedodají potřebné informace orgánu dohledu nebo FIU. Bez výslovné výluky může vzniknout sankční tlak na komoru, aby předávala informace i v hraničních případech, kde má naopak chránit důvěrnost právní pomoci.
ESLP Michaud v. Francie (stížnost č. 12323/11, 6. 12. 2012) — institucionální záruka filtru profesní komory v AML procesu.
Vázáno na zásadní připomínku k § 199 (vypuštění pokuty pro profesní komoru jako celek).

	Bere se na vědomí.
§ 165 neobsahuje odstavec 3, a tedy není zřejmé, čeho se připomínkové místo domáhá. Nad rámec výše uvedeného se sděluje následující.
Předkladatel uznává a respektuje nezastupitelnou roli profesní mlčenlivosti (zejména advokátního tajemství) a význam institucionálního filtru samosprávných komor, jak jej dovodila i judikatura Evropského soudu pro lidská práva (věc Michaud proti Francii). Obava ze vzniku nepřípustného sankčního tlaku na komory je však v kontextu navrženého legislativního řešení zcela nedůvodná a požadovanému doplnění textu nelze z důvodu pravidel legislativní techniky vyhovět.
Není pravdou, že bez výslovné výluky v textu § 165 bude komora sankcionována. Tento výklad by totiž opomněl základní principy správního trestání, neboť přestupkem je pouze takové jednání, které je protiprávní (porušuje uloženou povinnost).
Jak je v připomínce správně uvedeno, výjimka pro ochranu mlčenlivosti je výslovně a přímo upravena v čl. 70 odst. 2 a 3 AMLR a navrhované znění zákona na tyto články nařízení výslovně odkazuje. Pokud tedy profesní komora informaci nepředá s odůvodněním, že jde o informaci chráněnou profesní mlčenlivostí v souladu s AMLR, jedná zcela po právu, čímž chybí základní pojmový znak přestupku (porušení povinnosti) a zahájení jakéhokoliv sankčního řízení vůči komoře je z povahy věci pojmově i právně vyloučeno. Výslovná negativní výluka v textu skutkové podstaty by tak tvořila naprosto nadbytečný legislativní pleonasmus.
Jak již bylo uvedeno v předchozích vypořádáních, nařízení AMLR je v České republice přímo a bezprostředně použitelné. Výjimka chránící advokátní a jinou profesní mlčenlivost, popsaná v čl. 70 AMLR, je přímo aplikovatelným právem. Vkládání věty, která by na národní úrovni duplikovala nebo vysvětlovala, že se za přestupek nepovažuje jednání, které samo nařízení povoluje, by představovalo zakázanou transformaci unijního práva. Zákon o ekonomické ochraně státu záměrně pouze odkazuje na skutkové podstaty v AMLR, čímž zajišťuje, že veškeré výjimky a filtry definované evropským zákonodárcem se na daný případ aplikují automaticky.
K argumentu, že přímá přestupková odpovědnost profesní komory za výkon dozorových povinností je „v Evropské unii bez obdoby“, předkladatel odkazuje na obecnou povinnost členských států zajistit účinný, odrazující a proporcionální sankční mechanismus za nedodržení povinností vyplývajících z AML balíčku. Komory zde v přenesené působnosti vykonávají část státní správy (dohled) a operují s vysoce citlivými informacemi. Pokud by stát nedisponoval žádným nástrojem pro případ, kdy by komora, zcela mimo rámec legitimní ochrany mlčenlivosti, flagrantně ignorovala své ohlašovací povinnosti vůči FAÚ, narušilo by to celkovou funkčnost národního bezpečnostního systému.
Z výše uvedených důvodů předkladatel považuje navržené znění § 165 za právně bezpečné, respektující profesní mlčenlivost a plně souladné s unijním právem. Navrhovanou větu proto nelze do textu zákona doplnit.


	5
	Česká advokátní komora
	43
	Z
		§ 167 (odst. (1))
Výše pokuty
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Za přestupek podle § 163 až 166 lze uložit pokutu do 1 500 000 Kč.
PŘIPOMÍNKA
[odst. 1] Při ukládání pokuty příslušné profesní komoře za přestupek související s nepředáním informací musí orgán dozoru zohlednit, zda profesní komora jednala za účelem ochrany advokátní mlčenlivosti nebo jiné profesní mlčenlivosti. V opačném případě hrozí, že komora bude sankcionována za jednání, jež bylo nezbytné k ochraně důvěrnosti vztahu advokáta a klienta.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 167 doplnit odstavec 3:
„Při určení druhu a výměry správního trestu za přestupek příslušné profesní komory podle § 165 odst. 3 orgán dozoru přihlédne též k tomu, zda příslušná profesní komora jednala za účelem ochrany chráněné informace nebo mlčenlivosti podle zvláštního právního předpisu."
ODŮVODNĚNÍ
Návrh ZEOS umožňuje uložit profesní komoře pokutu do 1 500 000 Kč podle § 161, v případě opakovaného, soustavného nebo závažného porušení až podle § 210. Důvodová zpráva zdůrazňuje, že návrh zavádí přímý sankční rámec vůči profesním komorám.
Je legitimní, aby stát měl nástroje proti nečinnosti profesní komory. Nesmí však vzniknout sankční mechanismus, který bude profesní komoru motivovat k nadměrnému poskytování informací na úkor advokátní mlčenlivosti. Toto ustanovení plní úlohu proporcionalitní pojistky pro případy, kdy komora nepostupovala svévolně, ale chránila důvěrnost vztahu advokáta a klienta.

	Bere se na vědomí.
Dané ustanovení neupravuje sankcionování profesních komor. Není zřejmé, čeho se připomínkové místo domáhá. Nad rámec tohoto je nutné uvést následující.
Předkladatel rozumí snaze připomínkového místa o zavedení dodatečných garancí a proporcionalitních pojistek pro případ hraničního posuzování profesní mlčenlivosti. Požadavku na doplnění nového odstavce 3 do § 167 však z koncepčních, systémových a legislativně-technických důvodů nelze vyhovět.
Jak již bylo podrobně vysvětleno ve vypořádání k předchozí připomínce (k § 165), pokud profesní komora informace nepředá orgánu dozoru z důvodu oprávněné ochrany advokátní nebo jiné profesní mlčenlivosti v souladu s čl. 70 AMLR, nedopouští se žádného protiprávního jednání.
V takovém případě se přestupkové řízení vůbec nezahájí, případně musí být zastaveno. Z tohoto důvodu je legislativně absurdní, aby zákon zaváděl ochranu mlčenlivosti jako „polehčující okolnost“ při ukládání sankce. Správní orgán nemůže přihlížet k ochraně mlčenlivosti při vyměřování pokuty, protože pokud byla mlčenlivost chráněna po právu, žádná pokuta být vůbec uložena nesmí.
Pokud by v praxi nastala situace, že komora informace nepředá, protože v konkrétním hraničním případu posoudí situaci nesprávně (a domnívá se, že informace chráněna je, ačkoliv podle práva není), bude vystavena přestupkovému řízení. I pro tyto případy však právní řád již obsahuje přesně tu pojistku, kterou připomínkové místo požaduje, a to na úrovni obecné úpravy správního trestání.
Podle § 37 písm. c) a e) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, je správní orgán při určování druhu a výměry správního trestu vždy povinen přihlédnout k okolnostem, za nichž byl přestupek spáchán, a k pohnutce (motivu) pachatele. Pokud tedy komora pochybí, avšak její pohnutkou byla snaha o ochranu důvěrnosti vztahu advokáta a klienta, orgán dozoru má zákonnou povinnost tuto skutečnost hodnotit jako polehčující okolnost a promítnout ji do (ne)uložení trestu nebo jeho znatelného snížení.
Zakotvovat do zvláštního zákona specifické polehčující okolnosti, které pouze duplikují obecnou povinnost zkoumat motivy pachatele podle přestupkového zákona, navíc selektivně jen pro jeden typ povinné osoby (komory), je v příkrém rozporu s obecnými legislativními požadavky na psaní právních předpisů. Tímto krokem by došlo k narušení systematiky správního trestání v ČR.
Z výše uvedených důvodů zůstává § 167 v navrženém znění. Pojistka proti excesivnímu trestání komor za snahu chránit mlčenlivost je zcela zajištěna obecným přestupkovým zákonem, není proto vyvolán žádný nepřípustný sankční tlak, který by narušoval výkon právní pomoci.


	5
	Česká advokátní komora
	44
	Z
		§ 177 (odst. (1))
Porušení povinnosti způsobené povinnou osobou
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Povinná osoba se dopustí přestupku tím, že
a)   neinformuje právnickou osobu podle čl. 67 odst. 4 nařízení 2024/1624,
b)   neuplatní opatření hloubkové kontroly klienta podle čl. 79 odst. 1 nařízení 2024/1624, nebo
c)   neodloží provedení hloubkové kontroly klienta nebo jejího opatření podle § 18 odst. 1 písm. a).
PŘIPOMÍNKA
[odst. 2] § 177 ZEOS agreguje více než 20 různých skutkových podstat do jediné přestupkové podstaty se sazbou až 15 000 000 Kč. Strop platí jak za úplné neprovedení hloubkové kontroly u rizikového klienta, tak za drobnou formální vadu (např. neaktualizaci dokumentu). Tato nediferencovaná disproporčnost porušuje princip nullum crimen sine lege certa a princip proporcionality. V kombinaci s 5letou promlčecí dobou (§ 206) vzniká nepřiměřený sankční tlak.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
Strukturovat § 177 do tří dílčích přestupků podle závažnosti:
(a) Závažné selhání hloubkové kontroly (úplné neprovedení identifikace, neověření totožnosti, naprosté nesledování) — strop 15 000 000 Kč;
(b) Standardní selhání hloubkové kontroly (formální vady, nezohlednění některých faktorů) — strop 3 000 000 Kč;
(c) Méně závažné selhání hloubkové kontroly (drobné formální nedostatky, opožděné aktualizace) — strop 500 000 Kč.
Přestupek (c) by měl mít zvláštní úpravu zproštění odpovědnosti pro nepatrnou závažnost.
ODŮVODNĚNÍ
Princip nullum crimen sine lege certa (čl. 49 odst. 1 Listiny EU; čl. 39 Listiny ZPS): sankcionovatelné jednání musí být přesně vymezeno. ESLP Sunday Times v. UK (st. č. 6538/74, 26. 4. 1979) — test „prescribed by law" vyžaduje přístupnost a předvídatelnost.
Čl. 8 odst. 1 Úmluvy CETS 226: kárné důvody musí být „prescribed by law" — přístupné, předvídatelné, jasně formulované.
Princip proporcionality (čl. 49 odst. 3 Listiny EU): stejná maximální sankce za nestejně závažná porušení neobstojí. NSS v rozsudku ze dne 17. 10. 2018, č. j. 7 Afs 16/2018-11, k přiměřenosti správních sankcí; NSS v rozsudku ze dne 30. 5. 2018, č. j. 1 As 81/2017-27, k principu proporcionality správní sankce.
AMLD6 čl. 53 odst. 1 — sankce musí být „účinné, přiměřené a odrazující".
Srovnání: SRN GwG § 56 — diferencovaný katalog s desítkami konkrétních skutkových podstat (sazby od 100 000 do 5 000 000 EUR). Francie CMF L561-36-1 — diferencovaná sankce podle typu povinné osoby a typu porušení. Rakousko FM-GwG § 35 — analogicky.

	Vyhověno jinak.
Materiál byl upraven tak, aby na každou skutkovou podstatu přestupku byla navázána konkrétní povinnost (odkazem na konkrétní článek) stanovená v AMLR nebo ZEOS.


	5
	Česká advokátní komora
	45
	Z
		§ 181 (odst. (1))
Porušení povinnosti mlčenlivosti
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Povinná osoba nebo člen jejího statutárního orgánu, její zaměstnanec nebo jiná osoba ve srovnatelném postavení se dopustí přestupku tím, že poruší povinnost mlčenlivosti podle čl. 73 nařízení 2024/1624.
PŘIPOMÍNKA
[odst. 1] Návrh § 181 odst. 1 ZEOS přebírá obecný zákaz „tipping-off" podle čl. 73 odst. 1 AMLR (zákaz povinné osoby informovat klienta o oznámení podezřelého obchodu), ale nereflektuje výjimky podle čl. 73 odst. 2 a 3 AMLR a nezohledňuje institucionální zprostředkující roli ČAK podle § 24 ZEOS. Konkrétně vznikají tři problémy:
(a) NEVYUŽITÁ VOLITELNÁ VÝJIMKA PODLE ČL. 73 ODST. 3 AMLR. Tento článek umožňuje členskému státu výslovně vyjmout advokáty, notáře a další právnické profese ze zákazu tipping-off v situacích, kdy se advokát snaží odradit klienta od zamýšlené nezákonné aktivity („dissuade from engaging in illegal activity"). Bez převzetí této výjimky ztrácí advokát právní jistotu, zda smí klienta vůbec upozornit, že zamýšlená transakce nese rizika praní peněz a doporučit její neuskutečnění — tedy plnit svou základní profesní roli právního poradce. Sankce za tuto profesní činnost je v rozporu se samotnou podstatou advokacie.
(b) NEZOHLEDNĚNÍ INSTITUCIONÁLNÍHO MEZIČLÁNKU ČAK. Podle naší připomínky k § 24 ZEOS (zachování zprostředkující role ČAK) advokát neoznamuje podezřelý obchod přímo FAÚ, ale skrze ČAK. V této struktuře vznikají dva odlišné informační kanály: komunikace advokát ↔ ČAK (vnitroprofesní; nejde o vztah povinná osoba–klient, na který se vztahuje tipping-off) a komunikace advokát ↔ klient (vztah povinná osoba–klient; zde tipping-off platí). Současné znění § 181 odst. 1 tento rozdíl nereflektuje a vystavuje advokáta riziku, že bude sankcionován i za legitimní vnitrokomorovou konzultaci v rámci compliance.
(c) ABSENCE VYJASNĚNÍ OBLIGATORNÍCH VÝJIMEK PODLE ČL. 73 ODST. 2 AMLR. Čl. 73 odst. 2 AMLR obsahuje obligatorní výjimky pro sdílení informací mezi povinnými osobami v určitých situacích (zejména mezi advokáty zastupujícími téhož klienta v téže transakci). § 181 ZEOS by měl výslovně potvrdit, že tato sdílení nepodléhají sankci .
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 181 doplnit nový odstavec:
„(X) Přestupkem podle odstavce 1 NENÍ:
a) sdělení informace v souladu s obligatorními výjimkami podle čl. 73 odst. 2 nařízení (EU) 2024/1624 (zejména sdílení informací mezi povinnými osobami téhož subjektu skupiny nebo mezi advokáty, notáři, daňovými poradci a auditory ve vztahu k témuž klientovi a téže transakci);
b) snaha advokáta, notáře, soudního exekutora, daňového poradce nebo auditora odradit klienta od zamýšlené nezákonné aktivity ve smyslu čl. 73 odst. 3 nařízení (EU) 2024/1624;
c) komunikace mezi advokátem a Českou advokátní komorou, mezi notářem a Notářskou komorou České republiky, nebo mezi soudním exekutorem a Exekutorskou komorou České republiky v souvislosti s plněním povinností podle § 24 tohoto zákona a podle čl. 70 odst. 1 nařízení (EU) 2024/1624."
ODŮVODNĚNÍ
A) UNIJNÍ RÁMEC — ČL. 73 AMLR A JEHO VÝJIMKY
AMLR rozlišuje obecný zákaz (odst. 1) od tří úrovní výjimek: obligatorní výjimky pro sdílení mezi povinnými osobami (odst. 2); volitelná výjimka pro snahu o odrazení klienta od nelegální aktivity (odst. 3) — tato výjimka se týká explicitně advokátů, notářů a auditorů a její využití je ve výlučné dispozici členského státu; výjimka pro sdělení orgánům státní moci.
Bod 119 odůvodnění AMLR výslovně zdůrazňuje, že zákaz tipping-off nesmí narušit schopnost advokáta plnit svou profesní roli, zejména ve vztahu k zjišťování právního postavení klienta a obhajobě. Bez převzetí výjimky podle odst. 3 ztrácí česká transpozice rovnováhu mezi AML cílem a profesní rolí advokáta.
B) JUDIKATURA SOUDNÍHO DVORA EU
— Rozsudek SDEU ze dne 26. 6. 2007 ve věci C-305/05 Ordre des barreaux francophones et germanophone a další: SDEU posuzoval slučitelnost AML směrnice (tehdy 2001/97/ES) se základními právy ve vztahu k advokátům a stanovil, že AML povinnosti dopadající na advokáty musí být vykládány RESTRIKTIVNĚ a s respektem ke zvláštnímu postavení advokátní profese, jejíž nezávislost je nezbytná pro fungování soudního systému.
— Rozsudek velkého senátu SDEU ze dne 8. 12. 2022 ve věci C-694/20 Orde van Vlaamse Balies: byť se rozsudek týkal jiné situace (povinnost advokáta-zprostředkovatele informovat ostatní zprostředkovatele podle DAC6), jeho ratio decidendi je obecně relevantní: důvěrnost advokátní komunikace je „základem právního státu" chráněným čl. 7 Listiny základních práv EU; zákonné povinnosti dopadající na advokáty musí být formulovány tak, aby neporušily tuto důvěrnost.
C) ESLP MICHAUD PROTI FRANCII
ESLP v rozsudku Michaud proti Francii (stížnost č. 12323/11, rozsudek ze dne 6. 12. 2012) potvrdil, že francouzský AML zákon obstál v testu nezbytnosti podle čl. 8 Úmluvy POUZE díky tomu, že existoval institucionální filtr v podobě role bâtonniera (předsedy advokátní komory) zprostředkujícího komunikaci s FIU. Implicitním poselstvím rozsudku je, že komunikace advokát–komora je odlišnou kategorií než komunikace advokát–FIU. § 181 ZEOS by měl tento rozdíl explicitně reflektovat — sankce za tipping-off se má vztahovat na vztah advokát–klient v AML kontextu, nikoli na vnitroprofesní komunikaci advokát–ČAK.
D) MEZINÁRODNĚPRÁVNÍ RÁMEC
— Úmluva Rady Evropy o ochraně povolání advokáta (CETS 226, kterou ČR podepsala 14. 11. 2025), čl. 6 odst. 3 písm. a) a c) chrání důvěrnost vztahu advokát–klient ve všech jeho aspektech;
— Čl. 18 Vídeňské úmluvy o smluvním právu (vyhláška č. 15/1988 Sb.) ukládá ČR povinnost zdržet se jednání, která by zmařila předmět a účel mezinárodní smlouvy od okamžiku jejího podpisu;
— Doporučení Rady Evropy R(2000)21, princip I bod 6: ochrana důvěrných informací předaných advokátovi.
E) PROFESNÍ DUALITA — ROZLIŠENÍ DVOU RŮZNÝCH MLČENLIVOSTÍ
Pro správné pochopení § 181 ZEOS je třeba odlišit dva instituty, které se v advokátní profesi překrývají, ale mají odlišný směr a účel: profesní mlčenlivost advokáta podle § 21 zákona o advokacii — chrání KLIENTA před zpřístupněním jeho informací třetím osobám (vč. orgánům veřejné moci); a tipping-off zákaz podle čl. 73 AMLR — chrání AML SYSTÉM před zmařením oznámení.
Tyto dva instituty jsou komplementární, ne konfliktní. Profesní mlčenlivost (§ 21 ZoA) je „privilegium klienta" (IV. ÚS 779/02), tipping-off chrání efektivitu AML systému. Současně však oba instituty vyžadují přesně vymezené výjimky, aby advokát mohl plnit svou profesní roli — v případě tipping-off jsou to právě výjimky podle čl. 73 odst. 2 a 3 AMLR.
F) ZÁVĚR
Navržená úprava § 181 (doplnění nového odstavce s výjimkami v souladu s čl. 73 odst. 2 a 3 AMLR a s ohledem na institucionální filtr ČAK podle § 24) řeší tři klíčové problémy: neúplnou transpozici výjimek z AMLR (zejména volitelné výjimky pro odrazení); nezohlednění institucionálního mezičlánku ČAK podle § 24 ZEOS; a právní nejistotu advokáta o tom, zda smí klienta varovat před nezákonnou aktivitou nebo legitimně komunikovat s komorou v rámci compliance.

	Vysvětleno.
Předkladatel plně respektuje a sdílí základní premisy týkající se nezastupitelnosti advokátního tajemství i nutnosti chránit ústavní právo na spravedlivý proces. Požadovanému legislativnímu promítnutí těchto principů do normativního textu § 181 odst. 1 zákona o ekonomické ochraně státu formou výslovných negativních výluk však z důvodů striktních pravidel legislativní techniky a ústavních limitů pro adaptaci unijního práva nelze vyhovět.
Obava z právní nejistoty advokátů v důsledku „nepřevzetí“ obligatorních výjimek pro sdílení informací (čl. 73 odst. 2 AMLR) a výjimky pro odrazování klienta od nezákonné činnosti (čl. 73 odst. 6, nikoliv odstavec 3 AMLR) do textu ZEOS však není důvodná, neboť pomíjí samotnou právní povahu AMLR.
Nařízení Evropské unie je v celém svém rozsahu přímo a bezprostředně použitelné. Na rozdíl od dřívějších směrnic (AMLD) se jeho ustanovení netransponují do vnitrostátního práva. Z ustálené judikatury SDEU jednoznačně vyplývá absolutní zákaz transformace (opisování) přímo použitelných předpisů EU do národní legislativy, neboť takový postup zastírá unijní původ normy.
Ustanovení § 181 odst. 1 ZEOS definuje skutkovou podstatu přestupku výhradně jako „porušení povinnosti mlčenlivosti podle čl. 73 nařízení 2024/1624“. Z hlediska logiky správního trestání platí, že pokud advokát sdílí informace v souladu s čl. 73 odst. 2, nebo odrazuje klienta od nezákonné činnosti v souladu s čl. 73 odst. 3, nejedná v rozporu s čl. 73 AMLR. Jeho jednání tak z povahy věci nenaplňuje ani formální, ani materiální znaky přestupku podle § 181 ZEOS.
Zavádět do národního zákona dodatečný odstavec, který by deklaroval, že „přestupkem není to, co nařízení výslovně povoluje“, by představovalo ukázkový legislativní pleonasmus a nepřípustný zásah do unijní normotvorby. Právní jistota advokáta je plně a absolutně garantována samotným textem AMLR, který má přednost před národním zákonem.
Předkladatel plně uznává důležitost institucionálního filtru (v intencích judikátu Michaud v. Francie). Obava, že by komunikace mezi advokátem a Českou advokátní komorou (ČAK) mohla být kvalifikována jako zakázaný tipping-off, je však systematickým výkladem zákona zcela vyloučena.
Komunikace advokáta s ČAK podle § 24 ZEOS a čl. 70 AMLR je naopak zákonem uloženým postupem pro podání samotného oznámení. ČAK v tomto režimu nevystupuje jako neoprávněná třetí osoba, ale jako právem presumovaný zprostředkovatel (orgán veřejné správy plnící dohledovou roli).
Plnění zákonné povinnosti (podání oznámení prostřednictvím komory) nemůže být nikdy posuzováno jako protiprávní porušení povinnosti jiné. Výslovná negativní výluka v textu skutkové podstaty pro tento interní přenos informací je tak dogmaticky i legislativně nadbytečná.
Odkazy na rozhodnutí SDEU jsou zcela namístě a Ministerstvo financí se s nimi plně ztotožňuje. Právě proto návrh zákona do výjimek a procesních záruk garantovaných na evropské úrovni nikterak nezasahuje, nezužuje je, ani je modifikovaně nepřepisuje. Tím je zajištěno, že se rozsah ochrany advokátního tajemství a profesní komunikace bude v ČR řídit přímo primárním unijním právem a vysoce protektivní judikaturou SDEU.
Zavedení navrhovaných výjimek přímo do textu § 181 ZEOS je z důvodu přímé účinnosti a nadřazenosti AMLR legislativně nepřípustné. Právní konstrukce navržená Ministerstvem financí nezakládá žádné riziko postihu advokátů za jednání, které unijní právo výslovně aprobuje, neboť takové jednání z podstaty věci není protiprávní. Připomínce proto nelze z formálně-právních důvodů vyhovět, ačkoliv její věcný záměr je již v právním řádu (na úrovni přímo aplikovatelného práva EU) beze zbytku zajištěn. Na žádost připomínkového místa může být v tomto smyslu doplněna důvodová zpráva.


	5
	Česká advokátní komora
	46
	Z
		§ 199 (odst. (1))
Výše pokuty
	ZÁSADNÍ

Text návrhu zákona:
Za přestupek podle
a)   § 195, 197 a 198 lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč,
b)   § 196 lze uložit pokutu do 1 500 000 Kč.
Připomínka:
Sankce až 1 500 000 Kč pro samosprávnou profesní komoru za přestupek (§ 199 odst. 1) — a v případě opakovaného, soustavného nebo závažného porušení podle § 196 dokonce až 26 000 000 Kč podle § 210 odst. 1 písm. c) — jsou v EU bez obdoby a podlamují samosprávu advokacie. AMLD6 čl. 32 hovoří o „dozoru" nad samosprávným orgánem, ne o sankci pro samotný orgán. Vytváří paradoxní situaci — ČAK může být sankcionována za odmítnutí provést rozhodnutí FAÚ, které je samo neústavní (viz připomínka k § 222–230).
Návrh nového znění:
§ 199 zcela vypustit.
Odůvodnění:
AMLD6 nepředpokládá pokutu pro samosprávnou profesní organizaci za chyby v dozoru. Čl. 52 hovoří jen o „dozoru".
Čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 5 Úmluvy CETS 226: zákaz opatření „podlamujících nezávislost a samosprávnou povahu profesních sdružení". Sankce až 1 500 000 Kč (§ 199 odst. 1) nebo až 26 000 000 Kč (§ 210 odst. 1 písm. c) v případě opakovaného/závažného porušení) je paradigmatickým podlomením samosprávy.
Čl. 79 odst. 2 Ústavy ČR: profesní komora jako veřejnoprávní subjekt sui generis, nikoliv běžná povinná osoba.
Princip proporcionality: alternativní mechanismy (dialog, mediace, koordinace s Ministerstvem financí podle § 56 ZEOS) postačí k vynucování dozorové činnosti komory.
Srovnání: žádný členský stát EU neukládá profesní komoře sankci za chyby v dozoru. Obvyklý mechanismus je politický (zánik mandátu předsedy komory) nebo institucionální (odejmutí dozorové pravomoci).

	Vysvětleno.
Ministerstvo financí si je vědomo pozitivního významu profesní samosprávy a nezávislosti advokacie. K předložené argumentaci opírající se o Úmluvu CETS 226 a požadující úplné vypuštění sankčního mechanismu vůči profesním komorám však z pozice předkladatele nelze z následujících důvodů vyhovět.
Jádro nedorozumění spočívá ve směšování dvou odlišných rolí, které profesní komory v právním řádu zastávají. Návrh zákona nijak nezasahuje do nezávislé samosprávy komory v otázkách obhajoby, zastupování klientů či vnitřní organizace profesní komory a jejích členů.
V oblasti AML/CFT však komory vystupují v pozici orgánů státního dozoru. Výkon tohoto dozoru nad povinnými osobami představuje klasický výkon státní správy (v přenesené působnosti), který stát na komoru delegoval. Odpovědnost za to, že dohledový systém v České republice reálně funguje a splňuje unijní standardy, nese vůči orgánům Evropské unie (a budoucímu úřadu AMLA) výlučně Česká republika. Stát proto musí disponovat efektivními a vymahatelnými nástroji pro případ, kdy by komora při výkonu této delegované státní správy dlouhodobě, systematicky či flagrantně selhávala.
Připomínkové místo navrhuje, že by namísto pokut měl stát využít „institucionální mechanismy“, konkrétně odejmutí dozorové pravomoci. Z pohledu ústavního práva a ochrany nezávislosti profese je však tento argument paradoxní.
Plošné odejmutí dohledové kompetence profesní komoře a její převedení na přímý státní orgán (např. Finanční analytický úřad nebo Ministerstvo financí) představuje ten absolutně nejtěžší, nejdrastičtější možný zásah do autonomie právnických profesí. Ve srovnání s tímto krokem je uložení správní pokuty (která navíc podléhá striktnímu soudnímu přezkumu ve správním soudnictví) nástrojem nepoměrně mírnějším, přesněji cíleným a plně odpovídajícím zásadě proporcionality. Správní trestání zde figuruje jako nezbytný mezikrok a pojistka před nutností sáhnout k systémové degradaci role komor.
AMLD skutečně primárně hovoří o „dozoru“ nad samosprávnými orgány. Z logiky evropského dohledového rámce však vyplývá, že pokud stát ustanoví subjekt jako orgán dozoru a uloží mu zákonné povinnosti (např. zpracovávat sektorová hodnocení rizik, předávat informace FIU, vydávat metodiky), musí být nesplnění těchto povinností sankcionovatelné. Bez sankčního mechanismu by se ustanovení zákona stala pouhými nezávaznými deklaracemi, což je z pohledu transpozice unijního práva nepřípustné.
Argumentace hrozbou likvidačních pokut ve výši 26 000 000 Kč opomíjí skutečnost, že podle § 199 ji lze udělit jen u přestupku podle § 196, jak to požaduje sama AMLD. V ostatních případech se tedy nejedná o eurodeliktní skutkové podstaty a pokutu ve výši 26 000 000 Kč tudíž udělit nelze; pro tyto případy zůstává maximální výše pokuty ve výši 1 000 000 Kč, resp. 1 500 000 Kč konečná. Navíc i u eurodeliktních skutkových podstat (tedy i u § 196) platí základní principy zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Uvedené částky jsou absolutními zákonnými stropy. Jak již bylo opakovaně judikováno Nejvyšším správním soudem, správní orgán je při ukládání sankce vázán povinností individualizace trestu a zákazem likvidačních pokut. Pokuta na horní hranici sazby je vyhrazena pro zcela extrémní případy naprosté rezignace na výkon svěřené působnosti. Navíc, mechanismus ukládání pokut komorám by vždy následoval až po vyčerpání mediačních a koordinačních snah (podle § 55 a násl. a § 68 až 70 návrhu zákona).
Zrušení skutkových podstat a sankčního mechanismu pro profesní komory by v zákoně vytvořilo neomluvitelnou mezeru při kontrole výkonu přenesené působnosti a vystavilo by Českou republiku riziku sankcí ze strany institucí Evropské unie za nedostatečné zajištění dohledu v sektoru právnických profesí. Z tohoto důvodu Ministerstvo financí návrh na vypuštění § 199 neakceptuje.


	5
	Česká advokátní komora
	47
	Z
		§ 201 (odst. (1))
Výše pokuty
	ZÁSADNÍ

Text návrhu zákona:
§ 200
Porušení zvláštní povinnosti k součinnosti
Povinná osoba se dopustí přestupku tím, že neposkytne orgánu dozoru
a)   ve stanovené lhůtě údaj, informaci nebo dokument podle § 216 odst. 3, nebo
b)   ve lhůtě 10 pracovních dnů údaje podle § 222 odst. 4.
§ 201
Výše pokuty
(1)   Za přestupek podle § 200 písm. a) lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč.
(2)   Za přestupek podle § 200 písm. b) lze uložit pokutu do 100 000 000 Kč.
(3)   Odpovědnost za přestupek podle § 200 zaniká, pokud povinná osoba poskytne požadované údaje před zahájením řízení o přestupku. Správní orgán odloží věc usnesením poznamenaným do spisu; ustanovení zákona upravujícího odpovědnost za přestupky a řízení o nich týkající se vyrozumění o odložené věci se v takovém případě nepoužije.
Připomínka:
[§ 201 odst. 2] Pokuta až 100 000 000 Kč za pouhé neposkytnutí dat ve lhůtě 10 pracovních dnů je disproporční. Procesně-administrativní povinnost je sankcionována ve výši, která odpovídá závažným věcným porušením (akcie na majitele, soustavné AML porušení).
Návrh nového znění:
V § 201 odst. 2 snížit strop na 5 000 000 Kč:
„Za přestupek podle § 200 písm. b) lze uložit pokutu do 5 000 000 Kč."
Odůvodnění:
Princip proporcionality (čl. 49 odst. 3 Listiny EU): mezi povahou porušení (procesní nesplnění) a výší sankce (100 000 000 Kč) je nepoměr.
AMLD6 čl. 56 odst. 1 stanoví, že donucovací pokuty mají být „účinné a přiměřené" — sankce 100 000 000 Kč za 11denní zpoždění by tomuto standardu pravděpodobně neobstála.
NSS v rozsudku ze dne 30. 5. 2018, č. j. 1 As 81/2017-27 — princip proporcionality při ukládání správní sankce vyžaduje, aby byla sankce přiměřená povaze porušení.
Srovnání: SRN GwG § 56 stanoví donucovací pokuty řádově nižší. Francie analogicky.

	Vyhověno zčásti.
Předkladatel po opětovném zvážení argumentů týkajících se principu proporcionality a systematického srovnání s horními hranicemi u jiných (věcných) skutkových podstat přehodnotil původně navrhovanou výši sankce, proto je požadavku na snížení horní hranice pokuty částečně vyhověno. Horní hranice pokuty v § 205 odst. 2 byla snížena ze 100 000 000 Kč na 20 000 000 Kč.
Návrhu na radikální snížení až na úroveň 5 000 000 Kč však z bezpečnostních a koncepčních důvodů vyhovět nelze. Neposkytnutí údajů orgánu dozoru ve lhůtě 10 pracovních dnů podle § 228 odst. 4 nelze hodnotit jako pouhou bagatelní „procesně-administrativní povinnost“. Tato lhůta se uplatňuje v kritických fázích řízení o uložení nápravného opatření, kde by mělo být pro povinnou osobu výhodnější podklady a údaje poskytnout a být součinná, než řízení obstruovat a čekat na nižší sankci v nápravných opatřeních.
Mezi povinné osoby patří i nadnárodní finanční instituce s enormním obratem. Stanovení maximální hranice sankce na pouhých 5 000 000 Kč by u těchto ekonomicky silných subjektů nesplňovalo požadavek unijního práva (čl. 56 odst. 1 AMLD6) na odrazující účinek. Vznikalo by zde reálné riziko kalkulovaného porušení práva (tzv. efficient breach), kdy by pro instituci mohlo být reputačně či ekonomicky výhodnější uhradit bagatelní pokutu než vydat požadované údaje. Částka 20 000 000 Kč tak představuje proporcionální kompromis, který zachovává nutný odrazující efekt.
Předkladatel současně upozorňuje na bezprecedentní zprošťující klauzuli zakotvenou v § 205 odst. 3. Odpovědnost za přestupek podle tohoto ustanovení ex lege zaniká, pokud povinná osoba data poskytne (byť opožděně) ještě před zahájením samotného řízení o přestupku. Tento mechanismus zcela eliminuje obavu z likvidačního trestání za neúmyslné či technické zpoždění, postiženy budou pouze ty subjekty, které součinnost orgánům státu odpírají aktivně, záměrně a dlouhodobě.
Navržená maximální výše pokuty plně reflektuje extrémní závažnost obstrukčního jednání v AML vyšetřování u těch největších finančních institucí. Ochrana běžných povinných osob před neproporcionálním trestáním za marginální chyby je robustně zajištěna obecnými pravidly správního trestání a zprošťující klauzulí obsaženou přímo v § 205 odst. 3 návrhu zákona. Konstrukce sankce proto zůstává nezměněna.


	5
	Česká advokátní komora
	48
	D
		§ 202 (odst. (1))
Porušení povinnosti související s držením peněžní hotovosti
	DOPORUČUJÍCÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Fyzická osoba, která má u sebe peněžní hotovost v hodnotě alespoň 10 000 EUR při překročení hranice území Evropské unie, se dopustí přestupku tím, že nesplní
a)   ohlašovací povinnost podle čl. 3 odst. 1 nařízení 2018/1672, nebo
b)   povinnost spolupracovat při určení hodnoty peněžní hotovosti podle § 142.
PŘIPOMÍNKA
[odst. 2] Vnitrounijní převoz hotovosti není regulován nařízením (EU) 2018/1672, které upravuje pouze vnější hranice EU. Český zákonodárce tedy goldplatuje nad rámec EU práva. Práh 15 000 EUR je nízký a sankce 10 000 000 Kč nepřiměřeně vysoká.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 202 a § 203 zachovat informační povinnost, ale (a) zvýšit práh na 30 000 EUR; (b) změnit charakter porušení z přestupku na pouhou ohlašovací povinnost s nižší sankcí (do 500 000 Kč); (c) zdůvodnit goldplating v důvodové zprávě.
ODŮVODNĚNÍ
Nařízení 2018/1672 reguluje jen převoz přes vnější hranice EU. Vnitrounijní převoz by byl omezením volného pohybu kapitálu (čl. 63 SFEU). Omezení musí být odůvodněné, nediskriminační a proporcionální (čl. 65 SFEU).
Princip subsidiarity (čl. 5 odst. 3 SEU): pokud chce ČR jít nad rámec EU, je třeba odůvodnit nezbytnost.
Srovnání: většina členských států EU nemá takovou vnitrounijní informační povinnost.

	Vysvětleno.
Argumentace, že zavedení vnitrounijní informační povinnosti představuje nepřípustné omezení volného pohybu kapitálu (čl. 63 SFEU), naráží na ustálenou judikaturu Soudního dvora EU a samotnou konstrukci unijního práva. Nařízení (EU) 2018/1672 skutečně plně harmonizuje pouze kontroly na vnějších hranicích Unie. Jak však výslovně uvádí bod 9 odůvodnění tohoto nařízení, členským státům zůstává plně zachována pravomoc zavést vnitrostátní kontroly pohybu hotovosti v rámci Unie.
Uvedené opatření směřující k omezení převozu hotovosti je planě v souladu s doporučením č. 32 FATF, které bylo vytvořeno s cílem zajistit, aby teroristé a jiní pachatelé trestné činnosti nemohli financovat svou činnost nebo prát výnosy z trestné činnosti prostřednictvím fyzického přeshraničního převozu hotovosti a cenných papírů na doručitele. Konkrétně je jeho smyslem zajistit, aby státy zavedly opatření k odhalení fyzického přeshraničního převozu hotovosti a cenných papírů na doručitele, k zastavení nebo zadržení hotovosti nebo cenných papírů na doručitele, u kterých je podezření, že souvisí s financováním terorismu nebo praním peněz, k zastavení nebo zadržení hotovosti nebo cenných papírů na doručitele, které nebyly řádně ohlášeny či oznámeny, k uložení náležitých sankcí za nepravdivé ohlášení nebo oznámení a umožňující odnětí hotovosti nebo cenných papírů na doručitele, které jsou spojené s financováním terorismu nebo praním peněz.
Z hlediska primárního práva (čl. 65 odst. 1 písm. b) SFEU) mají členské státy právo přijímat opatření nezbytná k zabránění porušování vnitrostátních předpisů (zejména v oblasti daní a obezřetnostního dohledu) a opatření z důvodu veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti. SDEU opakovaně judikoval, že pouhá ohlašovací či informační povinnost nepředstavuje sama o sobě omezení volného pohybu kapitálu, neboť nepodmiňuje převoz předchozím povolením, pouze umožňuje úřadům získat informace nezbytné pro boj proti organizovanému zločinu a legalizaci výnosů (tzv. cash couriers). Nejedná se tedy o zakázaný goldplating, ale o legitimní a unijním právem předvídané využití národní kompetence.
Návrh na zvýšení prahu z 15 000 EUR na 30 000 EUR je z hlediska potřeb analytické praxe a boje proti praní špinavých peněz neakceptovatelný a v rozporu s doporučením FATF a s výsledky hodnocení Moneyvalu. Zohledňuje svobodu vnitřního trhu (je o 50 % vyšší než přísný limit 10 000 EUR na vnějších hranicích EU), avšak stále představuje sumu, u které začíná být hotovostní přesun z hlediska AML/CFT statisticky vysoce rizikový. Zvýšení na 30 000 EUR by vytvořilo obrovskou mezeru v dohledu, kterou by organizované skupiny operující v schengenském prostoru okamžitě zneužily k přesunům milionových částek prostřednictvím najatých kurýrů bez jakéhokoliv rizika postihu.
Navrhované snížení maximální pokuty na 500 000 Kč zcela pomíjí realitu organizovaného zločinu. Jak předkladatel upozorňuje i u jiných skutkových podstat, částka 10 000 000 Kč představuje absolutní zákonný strop, nikoliv běžnou základní výši sankce.
Celní správa ČR, která tyto přestupky projednává, tuto maximální pokutu neuloží běžnému občanovi, který u sebe převáží 16 000 EUR na nákup ojetého automobilu v zahraničí (zde by pokuta, pokud by vůbec byla uložena, činila zlomkovou částku odpovídající závažnosti). Zákonný strop 10 milionů Kč je v zákoně nezbytný pro případy, kdy orgány státu zachytí profesionálního kurýra s hotovostí, který ve vozidle převáží přes hranice statisíce či miliony nezdaněných nebo nezákonně získaných eur nebo hotovosti v jiné měně. V takovém případě by pokuta 500 000 Kč postrádala jakýkoliv odrazující účinek a představovala by pro kriminální skupinu pouhý tzv. „náklad na podnikání“. Ochrana před nepřiměřeným trestáním je opět garantována zákonem o odpovědnosti za přestupky, který orgánu dozoru nařizuje striktní individualizaci trestu.


	5
	Česká advokátní komora
	49
	Z
		§ 204 (odst. (1))
Porušení povinnosti související s omezením velkých hotovostních plateb
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Povinná osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s nařízením 2024/1624 přijme nebo provede platbu v hotovosti v částce vyšší než 10 000 EUR.
PŘIPOMÍNKA
[odst. 3] Sankce pro nepovinnou (soukromou) osobu za přijetí hotovostní platby nad 10 000 EUR je v rozporu s čl. 80 odst. 4 písm. a) AMLR. Tato připomínka je vázána na připomínku k § 155 Variantě II.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
Pokud bude přijata Varianta I § 155 (kterou doporučujeme), § 204 odst. 3 zcela vypustit — soukromé osoby nelze sankcionovat.
ODŮVODNĚNÍ
Vázáno na rozpor s AMLR čl. 80 — viz připomínka k § 155 Variantě II.

	Vysvětleno.
Právní názor, že sankcionování soukromých nepovinných osob (tzv. C2C transakce) za hotovostní platby nad 10 000 EUR je v rozporu s unijním právem, je založen na chybném výkladu AMLR a nepochopení vztahu mezi unijní a vnitrostátní úpravou. Česká advokátní komora dovozuje, že pokud čl. 80 odst. 4 písm. a) AMLR stanoví, že se unijní limit 10 000 EUR nevztahuje na platby mezi fyzickými osobami, které nejednají v rámci své profesní činnosti, znamená to zákaz pro členské státy takové platby omezovat. To je hrubý interpretační omyl. Uvedené ustanovení nařízení pouze definuje plošný unijní standard (minimální harmonizaci). Skutečnost, že samotné evropské nařízení C2C transakce nereguluje, v žádném případě neomezuje pravomoc členského státu zachovat si nebo zavést přísnější vnitrostátní úpravu, pokud je to odůvodněno ochranou veřejného pořádku a předcházením daňovým únikům. Toto právo členských států přijímat přísnější opatření na národní úrovni explicitně vyplývá ze samotné konstrukce AML balíčku.
Přijetí argumentace připomínkového místa by znamenalo drastické a zcela neodůvodněné snížení existujícího bezpečnostního standardu v České republice. V českém právním řádu je již od roku 2004 účinný zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti. Tento zákon plošně zakazuje platby v hotovosti nad 270 000 Kč (což zhruba odpovídá 10 000 EUR), a to pro všechny subjekty, výslovně včetně nepodnikajících fyzických osob. Tento plošný zákaz se za 20 let své existence plně osvědčil jako jeden z klíčových a nejúčinnějších nástrojů v boji proti daňovým únikům, šedé ekonomice a praní špinavých peněz.
Pokud by Ministerstvo financí ustoupilo, vytvořilo by mezeru v dnes již účinném systému. Vyjmutí soukromých osob by znamenalo, že by bylo zcela legální provádět hotovostní transakce v řádech desítek či stovek milionů korun, pokud by obě strany formálně vystupovaly jako „nepodnikající fyzické osoby“ (např. při prodeji luxusního majetku, umění či skrytých převodech majetku z trestné činnosti). Takový krok by znamenal naprostou rezignaci státu na potírání šedé ekonomiky.
Sankcionování všech osob (včetně nepovinných soukromých osob) za překročení limitu hotovostních plateb není v žádném rozporu s právem Evropské unie. Naopak jde o vědomé a legitimní udržení vysoce funkčního vnitrostátního standardu, který v ČR platí již dvě dekády. Ministerstvo financí proto trvá sankci uvedené v § 204 pro všechny subjekty, které tento plošný zákaz poruší. Ke změně ustanovení se tak z výše uvedených důvodů nepřistupuje.


	5
	Česká advokátní komora
	50
	Z
		§ 211
Promlčecí doba
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
U přestupku podle tohoto zákona, za který tento zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 1 000 000 Kč, nebo určuje horní hranici pokuty podle násobku neoprávněného prospěchu nebo podle dosaženého ročního příjmu nebo obratu, činí promlčecí doba 5 let. Byla-li promlčecí doba u tohoto přestupku přerušena, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 10 let od jeho spáchání.
PŘIPOMÍNKA
ZEOS upravuje 5letou promlčecí dobu, ale zcela mlčí o vztahu k souběžnému kárnému řízení podle zákona o advokacii. Vzniká riziko porušení principu ne bis in idem podle čl. 50 Listiny EU a čl. 4 Protokolu č. 7 EÚLP: advokát může být postižen v přestupkovém řízení podle ZEOS (až 15 000 000 Kč), v kárném řízení podle ZA (až vyškrtnutí), a zároveň „dodatečným nápravným opatřením" podle § 223 ZEOS (povinné pozastavení/vyškrtnutí). Bez výslovných pravidel koordinace neobstojí ZEOS testu tří kumulativních podmínek stanovených SDEU.
Naše argumentace o riziku ne bis in idem je textuálně potvrzena doprovodným zákonem — § 8 odst. 1 písm. c) ZoA (NOVÉ) zavádí automatické vyškrtnutí ze seznamu advokátů za relevantní TČ podle ZEOS. V kombinaci s 5letou promlčecí lhůtou § 211 ZEOS to znamená, že advokát může čelit sankčnímu řízení podle ZEOS po dobu 5 let (plus 5 let prodloužení po přerušení = 10 let), trestnímu řízení (s nezávislou promlčecí dobou) a kárnému/profesnímu řízení podle ZoA — vše v různých lhůtách. SDEU C-117/20 bpost (body 47–51) vyžaduje koordinaci a proporcionalitu souhrnné sankce; současný návrh ji nezajišťuje.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
Doplnit nový § 211a:
„(1) Probíhá-li nebo bylo-li pravomocně skončeno o totožném skutku kárné řízení podle zákona o advokacii, notářského řádu, exekučního řádu, zákona o auditorech nebo zákona o daňovém poradenství, přestupkové řízení podle tohoto zákona se nezahajuje, případně se vede jen pro doplnění (lex specialis).
(2) Orgán dozoru a profesní komora se vzájemně informují o zahájení jakéhokoliv řízení o totožném skutku.
(3) Při ukládání sankce v jednom řízení se zohlední sankce uložená v druhém řízení."
ODŮVODNĚNÍ
1) USTÁLENÝ STANDARD UNIJNÍHO PRÁVA.
Čl. 50 Listiny základních práv EU: „No one shall be liable to be tried or punished again in criminal proceedings for an offence for which he or she has already been finally acquitted or convicted within the Union in accordance with the law."
Čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 EÚLP zakotvuje obdobnou zásadu.
2) BPOST TEST — TŘI KUMULATIVNÍ PODMÍNKY.
SDEU C-117/20 bpost (rozsudek velkého senátu ze dne 22. 3. 2022, ECLI:EU:C:2022:202): SDEU stanovil, že duplicita řízení a sankcí může být přípustná pouze za splnění VŠECH tří kumulativních podmínek (body 47-51 rozsudku):
(1) Existují CLEAR AND PRECISE RULES umožňující předvídat, která jednání podléhají duplicitě řízení a sankcí, A že existuje koordinace mezi orgány.
(2) Obě řízení jsou vedena SUFFICIENTLY COORDINATED MANNER WITHIN A PROXIMATE TIMEFRAME (dostatečně koordinovaným způsobem ve vhodném časovém rámci).
(3) OVERALL PENALTIES IMPOSED CORRESPOND TO THE SERIOUSNESS OF THE OFFENCES (celkové sankce odpovídají závažnosti deliktu) — sankce uložená v prvním řízení musí být zohledněna při ukládání sankce ve druhém řízení.
Bez výslovných pravidel ZEOS NESPLŇUJE PODMÍNKU (1) bpost testu — neexistují jasné a předvídatelné pravidla pro vztah mezi přestupkovým a kárným řízením.
3) IDEM — TOTOŽNOST SKUTKU.
SDEU C-117/20 bpost (body 33-38): totožnost skutku se posuzuje podle „identity of the material facts" — totožnosti skutkových okolností, ne podle právní kvalifikace. AML porušení advokátem může být:
(a) přestupkem podle ZEOS (porušení AML povinnosti);
(b) kárným proviněním podle § 32 ZA (porušení profesní povinnosti);
(c) možná i trestným činem podle § 226 trestního zákoníku.
Skutek je v základě stejný — totéž jednání advokáta. Bez koordinace dochází k duplicitě řízení a sankcí.
4) TRESTNÍ POVAHA KÁRNÝCH ŘÍZENÍ.
ESLP Engel a další v. Nizozemsko (stížnost č. 5100/71, rozsudek pléna ze dne 8. 6. 1976): tři kritéria pro určení trestní povahy (Engelova kritéria) — klasifikace dle vnitřního práva, povaha deliktu, závažnost trestu.
ESLP Müller-Hartburg v. Rakousko (rozsudek z roku 2013): kárná řízení vůči advokátům mají trestněprávní povahu pro účely Engelových kritérií.
ESLP Grosam v. ČR (rozsudek velkého senátu z roku 2023): aplikace Engelových kritérií i v českém kontextu.
Souběh přestupkového a kárného řízení o totémže skutku je tedy v zásadě souběhem „trestních" řízení ve smyslu čl. 50 Listiny EU.
5) JUDIKATURA ESLP K SOUBĚHU.
ESLP A a B v. Norsko (rozsudek velkého senátu ze dne 15. 11. 2016, st. č. 24130/11 a 29758/11): souběh správního a trestního řízení může být přípustný pouze pokud existuje „sufficiently close connection in substance and in time" — dostatečně úzká věcná a časová souvislost. SDEU v bpost na tento test navázal.
6) KOORDINACE PROCESŮ.
AMLD6 čl. 53 a 54 hovoří o sankcích, ale ne o jejich koordinaci s kárnými řízeními samosprávných komor. Tato koordinace tedy musí být upravena ve vnitrostátním právu — právě toto návrh ZEOS nečiní. Bez doplnění § 211a navržená úprava nesplňuje podmínku (1) bpost testu (clear and precise rules + coordination).
7) VÁZANÉ USTANOVENÍ. § 223 ZEOS (dodatečné nápravné opatření) kombinován s § 177-178 (přestupkové pokuty) a kárným řízením podle ZA vytváří potenciální TROJSANKCI za jediný skutek. To by nejen porušilo bpost test, ale i základní princip proporcionality.

	Vysvětleno.
Předkladatel plně uznává ústavní a unijní relevanci principu „ne bis in idem“ i požadavky formulované Soudním dvorem Evropské unie. Požadavku na vložení nového § 211a, který by specificky pro zákon o ekonomické ochraně státu upravoval pravidla souběhu přestupkových a kárných řízení, však z koncepčních, systematických a legislativně-technických důvodů nelze vyhovět.
Základním důvodem pro nevyhovění je skutečnost, že vztah mezi přestupkovým a kárným (disciplinárním) řízením je systematickou otázkou obecného správního práva trestního, nikoliv specifikem právní úpravy v oblasti AML/CFT. Český právní řád tuto koordinaci (i ochranu před dvojím přičítáním téhož) zajišťuje na úrovni obecného zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a přímou aplikací ústavních principů (čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a čl. 50 Listiny základních práv EU). Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu jednoznačně vyplývá povinnost správních orgánů při ukládání sankce zohlednit případnou sankci uloženou za totožný skutek (zásada absorpce a princip proporcionality). Duplikovat tato ústavní a obecná pravidla parciálně pouze do návrhu zákona by bylo v příkrém rozporu s Legislativními pravidly vlády.
Obava z nenaplnění podmínek testu SDEU ve věci bpost pomíjí, že v sektoru advokacie je primárním orgánem dozoru podle návrhu zákona samotná Česká advokátní komora. Je to tedy tentýž institucionální subjekt, který u konkrétního advokáta vede agendu dohledu v oblasti AML/CFT (a případné přestupkové řízení) a zároveň disponuje pravomocí kárnou. Sama existence této spojené pravomoci pod jednou střechou profesní samosprávy materiálně zaručuje, že nedojde k nekoordinovanému, duplicitnímu trestání. Předvídatelnost a koordinace (podmínky 1 a 2 z bpost) jsou tak dány přímo institucionálním uspořádáním dohledu v ČR, nikoliv nutností vytvářet nová procesní ustanovení do návrhu zákona. Dohled nad samotnými advokáty si Finanční analytický úřad nemůže.
Argumentace o hrozící „trojsankci“ (přestupková pokuta + kárné vyškrtnutí + dodatečné nápravné opatření) směšuje trestní sankce a ochranná/regulatorní opatření. Dodatečná nápravná opatření (jakým je pozastavení činnosti) nejsou trestem v klasickém smyslu, ale správním preventivním nástrojem, který má bezprostředně ochránit finanční systém před pokračujícím rizikem. Vyškrtnutí ze seznamu advokátů podle doprovodné novely zákona o advokacii (ZoA) nepředstavuje druhou „trestní sankci“ za totožný skutek, nýbrž regulatorní důsledek faktu, že osoba po spáchání mimořádně závažného AML deliktu či trestného činu nevratně ztratila podmínku bezúhonnosti nutnou pro výkon svobodného povolání.
Judikatura SDEU explicitně připouští kumulaci finančních pokut a omezení profesních oprávnění, pokud to slouží komplementárním cílům (např. ochrana trhu a potrestání pachatele), což je v případě AML opatření beze zbytku naplněno. Navrhované doplnění § 211a je legislativně nadbytečné. Ochrana advokátů před nepřípustným dvojím trestáním (ne bis in idem) a požadavek na zohlednění souhrnné zátěže sankcí jsou v českém právním řádu plně a dostatečně zajištěny ústavními zákony, přímo použitelnými předpisy EU a judikaturou správních soudů. Pro specifickou úpravu v návrhu zákona nezbývá legislativní prostor.


	5
	Česká advokátní komora
	51
	D
		§ 217 (odst. (1))
Druhy nápravných opatření
	DOPORUČUJÍCÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Orgán dozoru v rozhodnutí o uložení nápravného opatření za účelem zajištění souladu činnosti povinné osoby s tímto zákonem, nařízením 2023/1114 nebo nařízením 2024/1624 povinné osobě podle charakteru zjištění uloží povinnost, aby
a)   pravidelně předkládala orgánu dozoru informace nebo dokumenty, které jsou potřebné pro kontrolu činnosti povinné osoby,
b)   provedla opatření ke snížení rizik ve strategických oblastech, která jsou spojena s činnostmi a produkty povinné osoby,
c)   změnila své vnitřní strategie, postupy a kontroly,
d)   protiprávní jednání ukončila, nebo aby toto jednání neopakovala,
e)   její zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení, která je považována za odpovědnou za dané porušení předpisů, nevykonávali pro povinnou osobu činnost ve stanoveném rozsahu,
f)   uplatňovala zvláštní strategii nebo požadavky týkající se
1.   vysoce rizikového klienta, transakce, činnosti nebo způsobu, jakým se zboží nebo služby dostávají k zákazníkovi (dále jen „distribuční kanál“) nebo
2.   kategorie vysoce rizikových klientů, transakcí, činností nebo distribučních kanálů,
g)   změnila svou vnitřní strukturu řízení s výjimkou změny člena statutárního orgánu,
h)   vydala veřejné oznámení podle § 218.
PŘIPOMÍNKA
§ 217 odst. 1 písm. e) hovoří o povinnosti „stažení ve stanoveném rozsahu". Toto vymezení je širší než čl. 56 odst. 2 AMLD6, který hovoří výslovně o „temporary ban from exercising managerial functions in obliged entities" (dočasný zákaz výkonu řídících funkcí v povinných osobách).
Vágní formulace „ve stanoveném rozsahu“ umožňuje orgánu dozoru ukládat širší omezení (např. zákaz výkonu celé profese), což jde nad rámec EU. U advokátů by takový výklad mohl vést k zákazu výkonu advokacie obecně, nikoli pouze k zákazu výkonu řídících funkcí.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 217 odst. 1 písm. e) nahradit slova „ve stanoveném rozsahu" slovy „z řídící funkce v povinné osobě".
ODŮVODNĚNÍ
AMLD6 čl. 56 odst. 2 doslovně: „temporary ban from exercising managerial functions in obliged entities of any natural person discharging managerial responsibilities".
Princip souladu vnitrostátního práva s textem unijního předpisu: textace ZEOS musí odpovídat textaci AMLD6.
Mezinárodní srovnání: německý § 56 GwG implementuje toto ustanovení doslovně bez extenze.

	Vysvětleno.
Zvolená širší formulace návrhu zákona je zcela záměrná. Záměrem předkladatele, projevujícím se ve zvolené dikci ustanovení, je poskytnout orgánu dozoru pravomoc dočasně odstavit od relevantních činností i řadové zaměstnance, např. právě pracovníka na přepážce, u kterého se prokáže závažné zanedbávání AML povinností (typicky fiktivní ztotožňování). V praxi totiž k nejzávažnějším selháním v oblasti AML/CFT často nedochází na úrovni top managementu, ale přímo v první linii styku s klientem (přepážkoví pracovníci, externí zprostředkovatelé, referenti). Pokud by zákonodárce omezil nápravné opatření pouze na osoby v „řídící funkci“, orgán dozoru by ztratil možnost nařídit povinné osobě, aby prokazatelně chybujícího referenta okamžitě stáhla z citlivých AML procesů. Tím by vznikla neakceptovatelná mezera v ochraně finančního systému.
Argumentace, že zavedení širšího opatření jde do nepřípustného rozporu s AMLD6, opomíjí flexibilitu, kterou tato směrnice členským státům poskytuje. Ačkoliv čl. 56 odst. 2 písm. f) AMLD6 hovoří minimálně o dočasném zákazu výkonu řídících funkcí, čl. 56 odst. 5 téže směrnice výslovně stanoví, že „členské státy mohou orgány dozoru zmocnit k uplatňování dalších druhů správních opatření“. Rozšíření možnosti stáhnout z výkonu relevantních činností (ve stanoveném rozsahu) i neřídícího zaměstnance je tak plně v souladu s unijním právem a představuje legitimní využití této národní diskrece s ohledem na reálné potřeby aplikační praxe.
Obava, že by formulace umožnila orgánu dozoru zakázat advokátovi výkon advokacie jako takové, je z pohledu platného práva zcela lichá. Nápravné opatření podle § 217 se ukládá povinné osobě (např. advokátní kanceláři jako zaměstnavateli), nikoliv jako plošný zákaz činnosti adresovaný přímo fyzické osobě vůči celému trhu. Předmět tohoto opatření spočívá v tom, že povinná osoba musí zajistit, aby konkrétní chybující jedinec pro ni nadále nevykonával činnost ve stanoveném rozsahu (typicky např. provádění hloubkové kontroly klienta, schvalování transakcí apod.). Tento institut nemá a z povahy věci nemůže mít účinky vyškrtnutí ze seznamu advokátů ani zákazu výkonu svobodného povolání. Ke ztrátě oprávnění k výkonu advokacie je možné přistoupit až v rámci dodatečných nápravných opatření a celá oblast nápravných opatření, jejich uplatňování a kontrola spadá plně do kompetence orgánů profesní samosprávy (zde ČAK). Opatření podle ZEOS pouze funkčně omezuje, jaké konkrétní úkony smí daný zaměstnanec či spolupracovník pro povinnou osobu interně vykonávat.
Z výše uvedených důvodů považuje Ministerstvo financí navržené ustanovení za potřebné pro efektivní výkon dohledu a plně respektující hranice unijního i ústavního práva. Ustanovení § 217 odst. 1 písm. e) proto zůstává beze změny.


	5
	Česká advokátní komora
	52
	Z
		§ 218 (odst. (1))
Veřejné oznámení
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Jestliže orgán dozoru v rozhodnutí o uložení nápravného opatření uloží povinné osobě povinnost, aby vydala veřejné oznámení, povinná osoba ve stanovené lhůtě, na své náklady a po určenou dobu zveřejní informace o povaze porušení povinnosti, kterého se dopustila, a to
a)   na svých internetových stránkách, nebo
b)   ve stanoveném druhu hromadného sdělovacího prostředku.
PŘIPOMÍNKA
§ 218 odst. 1 zavádí opatření, které nemá oporu v AMLD6. Současně postrádá zákonné kritérium proporcionality — § 218 odst. 1 neuvádí, podle jakých kritérií má orgán dozoru toto opatření ukládat.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 218 vypustit odstavec 1; zároveň zrušit označení odstavce 2.
Subsidiárně: pokud má být odstavec 1 zachován, doplnit v úvodní části: „je-li to přiměřené povaze, závažnosti a trvání porušení povinností".
V § 218 písm. b) nahradit slova „v jím určeném hromadném sdělovacím prostředku" slovy „jiným přiměřeným způsobem".
ODŮVODNĚNÍ
AMLD6 čl. 56–58: výčet sankčních opatření; opatření podle § 218 odst. 1 v tomto výčtu chybí.
Princip proporcionality sankcí (SDEU C-489/10 Bonda): sankce musí být přiměřená závažnosti přestupku; bez kritéria proporcionality je sankce v rozporu s tímto principem.
Princip nullum crimen, nulla poena sine lege (čl. 39 LZPS, čl. 49 odst. 1 Listiny EU): sankce musí být stanovena zákonem s dostatečnou určitostí.

	MF: Vyhověno částečně.
Povinnost zveřejnění informace v hromadném sdělovacím prostředku byla vypuštěna.


	5
	Česká advokátní komora
	53
	Z
		§ 222 (odst. (1))
Stanovení denní sazby donucovací pokuty
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Denní sazba donucovací pokuty činí nejvýše
a)   3 % průměrného denního obratu povinné osoby v předchozím účetním období, je-li povinná osoba právnickou osobou, nebo
b)   2 % průměrného denního příjmu povinné osoby v předchozím kalendářním roce, je-li povinná osoba fyzickou osobou.
PŘIPOMÍNKA
§ 222 stanoví donucovací pokutu:
— u právnické osoby (odst. 2): nejvýše 2 % průměrného denního čistého obratu;
— u fyzické osoby (odst. 3): nejvýše 2 % průměrného denního příjmu.
Toto stanovení je diskriminační: u právnické osoby se vychází z čistého obratu (po odečtu výdajů), u fyzické osoby z hrubého příjmu (bez zohlednění výdajů). Pro advokáta jako fyzickou osobu, který má významné výdaje (nájem, mzdy zaměstnanců, pojištění, software), je 2 % z hrubého příjmu výrazně vyšší zátěž než 2 % z čistého obratu právnické osoby téhož ekonomického výkonu.
Navíc § 222 odst. 3 neobsahuje žádnou minimální hranici, pod kterou se donucovací pokuta neukládá — i u advokáta s nízkým příjmem může jít o existenční zátěž.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 222 odst. 3 nahradit slova „průměrného denního příjmu" slovy „průměrného denního čistého příjmu po odečtu výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení tohoto příjmu, prokazatelných z daňového přiznání povinné osoby".
Současně doplnit, že donucovací pokuta se neukládá, pokud by její denní výše činila méně než 1 000 Kč.
ODŮVODNĚNÍ
Čl. 1 LZPS: princip rovnosti — fyzická a právnická osoba ekonomicky srovnatelného postavení nesmí být sankcionovány na různých základech.
Princip proporcionality sankcí: SDEU C-489/10 Bonda; nález ÚS Pl. ÚS 14/09 — sankce musí být přiměřená povaze pochybení a finančním poměrům sankcionovaného.
§ 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů: princip rozlišení mezi hrubým a čistým příjmem; daňové předpisy v ČR pracují s konceptem čistého příjmu právě proto, že hrubý příjem neodráží ekonomickou realitu.

	Vysvětleno.
Předkladatel rozumí obavám z možného nerovného zacházení a neproporční finanční zátěže u samostatně činných fyzických osob (např. advokátů). Tyto obavy jsou však založeny na zcela nesprávném výkladu základních účetních a daňových pojmů. Vzneseným požadavkům na změnu výpočtového základu na „čistý příjem po odečtu výdajů“ a zavedení minimálního prahu pro uložení pokuty proto nelze vyhovět.
Jádro argumentace připomínkového místa spočívá v tvrzení, že u právnických osob se vychází z čistého obratu „po odečtu výdajů“ (nájmy, mzdy atd.), zatímco u fyzických osob z hrubého příjmu „bez zohlednění výdajů“. Tato premisa je věcně i právně chybná. Pojem „čistý obrat“ u právnických osob (definovaný v § 1d zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví) představuje výši výnosů z prodeje výrobků a služeb sníženou o slevy. V žádném případě se od něj neodečítají provozní náklady (mzdy, nájem, software). Jde o hrubý přítok peněz. Pokud by se tyto náklady odečetly, nejednalo by se o obrat, ale o hospodářský výsledek (zisk).
Pojem „příjem“ u fyzických osob představuje analogicky hrubý přítok peněz. Obě veličiny jsou tedy ekonomicky plně srovnatelné, obě představují hrubé vstupy před zdaněním a před odečtením provozních nákladů. K žádné diskriminaci fyzických osob tak nedochází. Záměna pojmu „příjem“ za „čistý příjem po odečtu výdajů“ (což je fakticky základ daně) by naopak fyzické osoby neoprávněně zvýhodnila.
Navržená úprava musí být v souladu s evropským právem. Text § 222 je přesnou a doslovnou transpozicí čl. 57 AMLD6, který upravuje donucovací pokuty (Periodic penalty payments). Tento článek směrnice stanoví závazné stropy, jimž jsou „až 3 % průměrného denního obratu v případě právnické osoby“ a „až 2 % průměrného denního příjmu v případě fyzické osoby“. Požadavku na zakotvení minimální hranice (např. 1 000 Kč), pod kterou by se pokuta neukládala, nelze vyhovět, neboť se bude jednat o valnou většinu případů. Donucovací pokuta není trestem za přestupek, nýbrž procesním nástrojem, který má povinnou osobu donutit k plnění určité povinnosti. Pokud by stát rezignoval na uložení donucovací pokuty u tolika fyzických osob s nižšími příjmy, ztratil by vůči nim jakýkoliv efektivní donucovací nástroj k prosazení práva. Tím by byla přímo porušena povinnost zajistit, aby opatření byla účinná a odrazující.
U fyzických osob s velmi nízkými příjmy bude absolutní výše 2 % z denního příjmu logicky nominálně nízká, což samo o sobě zajišťuje proporcionalitu (pokuta nepřesáhne možnosti dané osoby, ale bude se načítat každý den, dokud daná osoba povinnost nesplní).
Navržené znění § 222 je plně ústavně konformní, respektuje princip rovnosti (neboť u obou typů osob vychází z hrubých vstupů) a představuje precizní transpozici požadavků čl. 57 směrnice AMLD6. Text návrhu proto zůstává beze změny.


	5
	Česká advokátní komora
	54
	Z
		§ 223 (odst. (1))
Dodatečné nápravné opatření
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Orgán dozoru rozhodne o uložení dodatečného nápravného opatření, jestliže povinná osoba nesplnila uložené nápravné opatření ani po uplynutí doby,
a)   na niž byla uložena dodatečná donucovací pokuta, a povinná osoba byla řádně poučena podle § 221 odst. 4, nebo
b)   která byla stanovena podle § 222 odst. 5 písm. b) bod 3, a povinná osoba byla řádně poučena podle § 222 odst. 5 písm. b) bod 4.
PŘIPOMÍNKA
[odst. 2, 4] NEJZÁVAŽNĚJŠÍ ROZPOR ZEOS s ústavním pořádkem ČR a unijním právem. Návrh dává orgánu dozoru pravomoc rozhodnout o pozastavení výkonu advokacie nebo o vyškrtnutí ze seznamu advokátů. ČAK je redukována na vykonavatele rozhodnutí. Současně doprovodný zákon zavádí nový negativní předpoklad pro zápis do seznamu advokátů, aniž by bylo výslovně řečeno, že o uložení takového opatření rozhoduje výlučně ČAK. Jedná se o vícenásobný rozpor: s AMLD6 ve světle bodu odůvodnění (100), s nezávislostí ČAK podle čl. 79 odst. 2 Ústavy ČR, s Úmluvou CETS 226, s ESLP standardem pro kárná řízení proti advokátům, a bez obdoby v žádném členském státě EU.
Návrh doprovodného zákona (ČÁST DEVÁTÁ) zavádí do § 5 odst. 1 ZoA nové písm. f): „komu nebylo v posledních 5 letech podle zákona o ekonomické ochraně státu uloženo dodatečné nápravné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů a dodatečné nápravné opatření omezení způsobilosti být znovu zapsán na seznam advokátů". To znamená:
(a) pokud FAÚ uloží opatření podle § 223 ZEOS, advokát ztratí způsobilost být znovu zapsán do seznamu po dobu 5 let — bez další možnosti přezkumu ze strany ČAK;
(b) ČAK nemá žádnou diskreci při vykonávání tohoto rozhodnutí (povinnost vyplývá ze zákona).
Tato úprava prohlubuje naše obavy:
— sankce má nejen profesní, ale i ekonomický a sociální dopad srovnatelný s trestním sankcionováním (Engel kritéria ESLP, A a B v. Norsko 24130/11);
— sankce je uložena orgánem, který není soudem, bez souladu s čl. 6 EÚLP a čl. 8 odst. 2 písm. d) CETS 226 (požadavek na soudní přezkum profesních sankcí);
— Doprovodný zákon (ČÁST DEVÁTÁ) bude rovněž předmětem naší zásadní připomínky.
§ 223 odst. 3 umožňuje orgánu dozoru rozhodnout o uložení dodatečného nápravného opatření bez detailního posouzení konkrétního případu. Takovéto rozhodování je v rozporu s principem materiální spravedlnosti a se standardem správního trestání podle čl. 6 EÚLP a čl. 36 odst. 1 LZPS.
Dodatečné nápravné opatření (zejména pozastavení výkonu advokacie nebo odejmutí oprávnění) představuje sankci, která svojí povahou (závažností a dopadem) splňuje Engelova kritéria a vyžaduje plné procesní záruky. Rozhodování bez posuzování konkrétních okolností je v rozporu s těmito zárukami.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 223 zcela vyloučit možnost dozorového orgánu nad ČAK jakkoli napřímo sankcionovat povinné osoby v gesci ČAK.
V doprovodném zákoně (novela ZA, část devátá) výslovně stanovit, že rozhodnutí o uložení dodatečného nápravného opatření vedoucího k pozastavení výkonu advokacie nebo k vyškrtnutí ze seznamu advokátů přijímá výlučně Česká advokátní komora podle § 47 odst. 2 písm. f) ZEOS.
V samostatné novele zákona o advokacii zavést zvláštní zrychlené kárné řízení pro AML porušení vedené kárnými orgány ČAK, s plnou možností odvolání a soudního přezkumu.
V § 223 odst. 3 doplnit, že orgán dozoru rozhoduje o uložení dodatečného nápravného opatření na základě individuálního posouzení konkrétního případu, zejména s ohledem na povahu a závažnost porušení, jeho dopady, dobu trvání, předchozí pochybení povinné osoby, ekonomickou situaci povinné osoby a další relevantní okolnosti.
ODŮVODNĚNÍ
1) AMLD6 — TEXTUÁLNÍ ROZPOR.
Čl. 52 odst. 1 AMLD6: členské státy zajistí, že činnosti samoregulačních orgánů „are subject to oversight by a public authority" — tedy DOZOR NAD VÝKONEM FUNKCÍ, ne suplování rozhodovací činnosti.
Čl. 52 odst. 2 AMLD6 vymezuje úlohu veřejné autority taxativně: (a) ověřit, zda samoregulační orgán plní funkce podle čl. 37; (b) vydávat guidance; (c) zajistit, aby samoregulační orgány plnily své funkce „under the highest standards". Tento výčet neobsahuje žádné oprávnění nahrazovat rozhodnutí samoregulačního orgánu v individuálních věcech.
Bod odůvodnění (100) AMLD6 (klíčový): „functions to be exercised by the public authority overseeing self-regulatory bodies DO NOT IMPLY that the authority should exercise supervisory functions vis-à-vis obliged entities, OR TAKE DECISIONS IN INDIVIDUAL CASES handled by the self-regulatory body". Rozhodnutí o vyškrtnutí jednotlivého advokáta je paradigmatickým rozhodnutím v individuální věci.
2) ÚMLUVA RADY EVROPY CETS 226 — VÍCENÁSOBNÝ ROZPOR.
CETS 226 byla podepsána ČR 14. 11. 2025 ve Štrasburku. Podle čl. 18 Vídeňské úmluvy o smluvním právu zakládá podpis povinnost „nemařit předmět a účel smlouvy" před vstupem v platnost. ZEOS v této podobě tuto povinnost porušuje ve čtyřech ohledech:
— Čl. 5 odst. 2 CETS 226: rozhodnutí o continued authorisation (pozastavení/vyškrtnutí) musí být přijímána profesním sdružením NEBO jiným nezávislým orgánem. FAÚ jako součást exekutivy podřízená Ministerstvu financí nezávislost ve smyslu čl. 5 odst. 2 nesplňuje — je orgánem státní správy v podřízenosti člena vlády.
— Čl. 8 odst. 2 písm. a) CETS 226: kárná řízení jsou vedena „before an independent and impartial tribunal" — nezávislým a nestranným kárným výborem zřízeným profesním sdružením, nebo nezávislým orgánem, nebo soudem. FAÚ tento standard nesplňuje.
— Čl. 8 odst. 3 CETS 226: trvalý zákaz výkonu profese pouze za nejzávažnější porušení a po splnění striktních procesních záruk. § 223 ZEOS umožňuje vyškrtnutí i za méně závažná porušení (administrativně).
— Čl. 9 odst. 5 CETS 226: zákaz opatření „undermining the independence and self-governing nature" profesních sdružení. § 223 redukuje ČAK na vykonavatele — paradigmatické podlomení.
3) ČESKÝ ÚSTAVNÍ POŘÁDEK.
Čl. 79 odst. 2 Ústavy ČR: profesní komora jako veřejnoprávní subjekt sui generis s ústavně zakotvenou samosprávou.
Čl. 26 odst. 1 Listiny ZPS: právo na svobodnou volbu povolání. Vyškrtnutí ze seznamu advokátů orgánem výkonné moci představuje nejzávažnější zásah do tohoto práva.
4) JUDIKATURA ESLP — TRESTNÍ POVAHA KÁRNÝCH ŘÍZENÍ.
ESLP Engel a další v. Nizozemsko (stížnost č. 5100/71 a další, rozsudek pléna ze dne 8. 6. 1976) stanovil tři kritéria pro určení, zda jde o „trestní obvinění" ve smyslu čl. 6 EÚLP:
(1) klasifikace deliktu podle vnitrostátního práva;
(2) povaha deliktu;
(3) povaha a závažnost trestu.
Pokud sankce zahrnuje zákaz výkonu profese, jde podle Engelových kritérií o „trestní obvinění" — pro účely čl. 6 EÚLP musí být splněn standard nezávislého a nestranného soudu.
ESLP Le Compte, Van Leuven a De Meyere v. Belgie (rozsudek z roku 1981): kárná řízení proti lékaři jsou spory o občanské právo podle čl. 6 EÚLP; minimální záruka je „plná jurisdikce" soudu.
ESLP Müller-Hartburg v. Rakousko (rozsudek z roku 2013): kárná řízení vůči advokátům mají TRESTNÍ POVAHU (Engelova kritéria splněna) — vyšší standard ochrany.
ESLP Grosam v. Česká republika (rozsudek velkého senátu z roku 2023): potvrzuje aplikaci Engelových kritérií i na kárná řízení v ČR. ČR by tedy v případě stížnosti sankcionovaného advokáta podle § 223 ZEOS pravděpodobně neuspěla.
5) SROVNÁNÍ EU — ABSENCE OBDOBY.
Žádný členský stát EU nesvěřuje výkonné moci pravomoc rozhodovat o vyškrtnutí ze seznamu advokátů:
— SRN: Anwaltsgerichte (samostatné advokátní soudy organizované komorou); vyškrtnutí pouze rozhodnutím Anwaltsgerichtshof.
— Francie: Conseil de discipline + Cour d'appel; ministerstvo spravedlnosti nemá pravomoc rozhodnout o vyškrtnutí.
— Itálie: Consiglio distrettuale di disciplina.
— Polsko: Wyższy Sąd Dyscyplinarny adwokatury (i přes silné kasační pravomoci ministra spravedlnosti).
— Rakousko: Disziplinarrat při Rechtsanwaltskammer.
ZEOS § 223 by učinil ČR jediným členským státem EU, kde o vyškrtnutí advokáta rozhoduje finanční zpravodajská jednotka.
6) PROPORCIONALITA SANKCE.
Vyškrtnutí ze seznamu advokátů je nejtvrdší sankcí, kterou lze advokátovi uložit — ekvivalent zákazu výkonu profese, tedy z hlediska čl. 26 Listiny ZPS srovnatelný s odnětím svobody u zaměstnanců. Princip proporcionality (čl. 49 odst. 3 Listiny EU; čl. 8 odst. 3 CETS 226) vyžaduje, aby taková sankce byla rezervována pro nejzávažnější porušení. ZEOS tento standard nesplňuje — umožňuje vyškrtnutí jako „dodatečné nápravné opatření" administrativní cestou.
Čl. 6 EÚLP: právo na spravedlivý proces zahrnuje individuální posouzení každého případu.
ESLP Engel a další v. Nizozemsko (5100/71): vyškrtnutí ze seznamu advokátů a pozastavení výkonu profese splňují Engelova kritéria — jsou tedy svojí povahou trestněprávními sankcemi.
ESLP A a B v. Norsko (24130/11): kumulativní sankce vyžadují koordinaci procesů.
Čl. 36 odst. 1 LZPS: právo na soudní ochranu zahrnuje právo na to, aby rozhodování probíhalo na základě plného posouzení věci.

	Vyhověno částečně.
Konstrukce navržená Ministerstvem financí zcela vylučuje přímé sankcionování advokátů orgánem státní správy a plně respektuje nezastupitelnou roli České advokátní komory, která jako jediná vystupuje v pozici orgánu dozoru oprávněného toto dodatečné nápravné opatření uložit. V tomto smyslu bylo dané ustanovení upraveno.
Ministerstvo financí děkuje zástupcům připomínkového místa za mimořádně rozsáhlou, detailní a judikaturou podloženou argumentaci a sdílí přesvědčení připomínkového místa o nezbytnosti ochrany nezávislosti advokacie, respektování ústavního pořádku ČR i mezinárodních závazků plynoucích z Úmluvy CETS 226 a judikatury ESLP.
Je však nutné hned v úvodu kategoricky korigovat naprosto zásadní interpretační omyl, o který se celá připomínka opírá. Obava ze zničujícího zásahu exekutivy do nezávislosti advokacie je založena na chybném čtení textu návrhu zákona.
Jádrem veškeré argumentace připomínkového místa je premisa, že o vyškrtnutí ze seznamu advokátů podle § 223 bude rozhodovat Finanční analytický úřad (FAÚ) nebo Ministerstvo financí, přičemž Česká advokátní komora bude redukována na pouhého vykonavatele. Tato premisa je věcně i právně chybná. Návrh zákona o ekonomické ochraně státu v ustanoveních o výkonu dohledu (§ 47 a násl.) jasně a taxativně stanoví, kdo je orgánem dozoru pro jednotlivé povinné osoby. Pro advokáty je orgánem dozoru výlučně Česká advokátní komora. Z toho bez jakýchkoliv pochybností vyplývá, že to není FAÚ, kdo vede s advokátem řízení podle § 223 a ukládá mu dodatečné nápravné opatření. Je to výhradně ČAK. Finanční analytický úřad tuto pravomoc nemá a zákon mu ji nesvěřuje.
Vzhledem k faktu, že rozhodnutí o vyškrtnutí přijímá sama samosprávná profesní komora (např. ČAK), automaticky a beze zbytku odpadají veškeré namítané rozpory. FAÚ nijak nesupluje činnost komory v individuálních případech. Dozor nad advokáty vykonává komora. Opatření zasahující do výkonu profese neukládá exekutiva, ale nezávislá komora v rámci svých procesů, čímž je zachován standard čl. 5 i čl. 8 Úmluvy. Samospráva advokacie není podlomena, neboť je to sama komora, která disponuje pravomocí očistit své řady od osob páchajících závažné delikty v oblasti legalizace výnosů z trestné činnosti.
Připomínkové místo požaduje, aby bylo v novele zákona o advokacii výslovně stanoveno, že rozhodnutí přijímá výlučně ČAK. Předkladatel konstatuje, že z hlediska systémového provázání obou předpisů je tomu tak již nyní. Vzhledem k tomu, že návrh zákona definuje pro tento účel jako orgán dozoru ČAK, nemůže nově vložené písm. f) v § 5 odst. 1 ZoA odkazovat na nikoho jiného než na rozhodnutí samotné Komory. Návrh je tak plně v souladu s požadavkem připomínkového místa.
Návrhu na vložení kazuistických kritérií (povaha, závažnost, dopady, ekonomická situace) přímo do § 223 odst. 3 nelze z legislativně-technických důvodů vyhovět, a to z důvodu nadbytečnosti. Jak již bylo vysvětleno u předchozích připomínek, orgán dozoru (tedy ČAK) je v rámci správního trestání a ukládání nápravných opatření vázán obecnými ustanoveními o proporcionalitě. Povinnost správního orgánu posuzovat věc individuálně a přihlížet k závažnosti a majetkovým poměrům bezprostředně vyplývá ze zákona o odpovědnosti za přestupky a ze základních zásad činnosti správních orgánů (§ 2 a násl. správního řádu). Duplikace těchto principů do zvláštního zákona narušuje systémovost právního řádu. Trestní povaha opatření a jejich aplikace je plně zajištěna tím, že rozhodnutí orgánu dozoru (ČAK) přezkoumávají nezávislé správní soudy v režimu plné jurisdikce.


	5
	Česká advokátní komora
	55
	Z
		§ 224 (odst. (1))
Postup příslušného správního orgánu při provedení dodatečného nápravného opatření
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Příslušný správní orgán podle § 223 odst. 4 je povinen provést dodatečné nápravné opatření nejpozději do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo uloženo. Vydá-li příslušný správní orgán v souvislosti s prováděním dodatečného nápravného opatření usnesení nebo rozhodnutí, není proti němu přípustné odvolání ani rozklad. Obnova řízení se nepřipouští. Přezkumné řízení se nepřipouští, a to s výjimkou postupu podle § 153 odst. 1 písm. a) správního řádu.
PŘIPOMÍNKA
[odst. 1] Vyloučení odvolání a obnovy řízení v prováděcím řízení odporuje standardu „plné jurisdikce" podle čl. 6 EÚLP a čl. 8 odst. 2 písm. d) Úmluvy CETS 226. Ve spojení s § 223 znamená, že advokát čelí sankci s nejvyšší závažností (vyškrtnutí) bez plnohodnotného soudního přezkumu.
§ 224 odst. 1 stanoví, že dodatečné nápravné opatření musí být provedeno do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo uloženo. Pro advokáta to znamená, že např. pozastavení výkonu advokacie musí být provedeno během 30 dnů — bez ohledu na to, zda advokát zastupuje klienty v probíhajících řízeních, zda jeho zastoupení mohou převzít jiní advokáti, zda jsou ohroženy lhůty klientů.
Současně lhůta 30 dnů neumožňuje účinné využití mimořádných opravných prostředků (žaloba ve správním soudnictví, návrh na odkladný účinek), protože soud zpravidla rozhoduje déle. Tím se § 224 odst. 1 stává nástrojem „kvazi stanného řízení" — sankce je provedena dříve, než ji soud může přezkoumat.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 224 odst. 1 vypustit poslední větu:
„je-li v rámci tohoto prováděcího řízení vydáno usnesení nebo rozhodnutí, není proti němu přípustné odvolání ani obnova řízení."
Pokud bude přijata připomínka k § 223, § 224 odst. 1 výslovně vyloučit užití v případě profesních komor.
V § 224 odst. 1 lhůtu 30 dnů nahradit pořádkovou lhůtou bez sankce za její nedodržení.
Alternativně doplnit, že běh lhůty se staví od podání správní žaloby nebo návrhu na odkladný účinek do skončení soudního řízení.
ODŮVODNĚNÍ
Čl. 8 odst. 2 písm. d) Úmluvy CETS 226: kárné rozhodnutí musí „podléhat přezkumu před nezávislým a nestranným soudem nebo tribunálem zřízeným zákonem".
Čl. 6 EÚLP — ESLP Le Compte v. Belgie (rozsudek z roku 1981): kárná řízení proti advokátům jsou spory o občanské právo. Záruky čl. 6 musí být zajištěny — alespoň cestou plného soudního přezkumu.
ESLP Müller-Hartburg v. Rakousko (rozsudek z roku 2013): kárná řízení proti advokátům mají trestněprávní povahu — vyšší standard ochrany.
Čl. 36 odst. 2 a 3 Listiny ZPS: právo na soudní přezkum.
Čl. 36 odst. 1 LZPS: právo na soudní ochranu zahrnuje právo na účinný přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy.
§ 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního: odkladný účinek žaloby je standardním nástrojem účinné ochrany; lhůta 30 dnů jeho účinnost popírá.
ESLP Hornsby v. Řecko (18357/91): právo na účinnou justiční ochranu zahrnuje právo na to, aby správní rozhodnutí bylo skutečně přezkoumatelné dříve, než nabývá vykonatelnosti.

	Vyhověno jinak.
Předkladatel plně sdílí požadavek na bezpodmínečné zajištění práva na spravedlivý proces, práva na přístup k soudu a zachování plné jurisdikce při přezkumu tak fatálních zásahů, jakými je pozastavení výkonu činnosti či vyškrtnutí z profesního seznamu.
Původní textace § 224 mohla skutečně vyvolávat nežádoucí interpretační nejasnosti ohledně procesních práv sankcionovaných osob. Předkladatel proto v návaznosti na Vaši připomínku i další interní a externí konzultace zcela přehodnotil koncepci tohoto ustanovení a normativní text § 224/230 od základu přepracoval. Zvolené řešení plně saturuje vznesené obavy, avšak legislativně-technicky jiným způsobem, než bylo navrhováno.
Původní návrh, který vylučoval odvolání a obnovu řízení, byl z textu zcela vypuštěn. Nová dikce § 230 odst. 2 explicitně stanoví, že provedení dodatečného nápravného opatření (tedy samotný fyzický výmaz či vyznačení pozastavení v registru) se uskutečňuje výlučně jako faktický úkon.
Příslušný orgán (např. rejstříkový soud nebo v případě advokátů sama Komora v roli správce seznamu) již nevydává žádné sekundární usnesení ani rozhodnutí, proti kterému by se bylo nutné odvolávat. Pouze promítne do veřejného seznamu stav, který byl již pravomocně nastolen v primárním správním (kárném) řízení. Úvahy o absenci soudního přezkumu v této prováděcí fázi jsou tak bezpředmětné, neboť faktický úkon pouze zrcadlí již existující pravomocný a přezkoumatelný titul.
Argumentace, že 30denní lhůta neumožňuje využití žaloby a odkladného účinku ve správním soudnictví, vychází z nepochopení časové osy správního trestání. Lhůta 30 dnů pro faktický výmaz z registru podle nového § 230 odst. 1 počíná běžet až ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení nápravného opatření (tedy poté, co proběhlo celé primární řízení před orgánem dozoru, např. před ČAK, včetně případného řádného opravného prostředku).
Proti tomuto pravomocnému primárnímu rozhodnutí má povinná osoba plné právo podat správní žalobu podle soudního řádu správního (s. ř. s.) a požádat soud o přiznání odkladného účinku. Pokud nezávislý soud odkladný účinek přizná, rozhodnutí se stává nevykonatelným a k žádnému faktickému výmazu či pozastavení výkonu profese podle § 230 do doby rozhodnutí soudu nedojde. Požadavek na doplnění věty o stavění lhůty je tak nadbytečný, neboť institut odkladného účinku podle s. ř. s. tuto ochranu již systémově a plně zajišťuje.
K námitce, že 30denní lhůta neumožňuje advokátovi řádně předat klienty, předkladatel dodává, že § 230 upravuje pouze nejzazší limit pro fyzické promítnutí sankce do příslušného registru. Samotný proces vypořádání vztahů s klienty, předání spisů a zajištění substituce v běžících řízeních se řídí zvláštními stavovskými předpisy (zákonem o advokacii a kárným řádem). Orgán dozoru (tj. ČAK) může již v samotném primárním rozhodnutí o uložení opatření zohlednit časový rámec nezbytný pro ochranu práv třetích osob, což je standardní postup i u stávajících kárných vyškrtnutí.
Nové znění § 230 zcela odstraňuje spornou úpravu vylučující opravné prostředky a staví najisto, že provedení nápravného opatření v registrech je pouhým evidenčním (faktickým) úkonem. Záruky plynoucí z čl. 6 EÚLP, Listiny základních práv a svobod a Úmluvy CETS 226 jsou beze zbytku chráněny možností plného soudního přezkumu (včetně odkladného účinku) primárního rozhodnutí, které tomuto faktickému zápisu musí předcházet. Připomínce bylo v jejím věcném jádru vyhověno přepracováním celého ustanovení.


	5
	Česká advokátní komora
	56
	Z
		§ 225
Podezření na trestnou činnost
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Má-li orgán dozoru podezření, že v souvislosti s plněním povinností podle tohoto zákona, nařízení 2023/1113 a nařízení 2024/1624 byl spáchán trestný čin, bezodkladně o tom informuje Finanční zpravodajskou jednotku.
PŘIPOMÍNKA
Podle § 225 ZEOS orgán dozoru o podezření na trestný čin obeznámí finanční zpravodajskou jednotku. Tím je však prolamována povinnost mlčenlivost stanovená v ZoA.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 225 doplnit, že ve vztahu k advokátům se ohlášení činí v rozsahu, který připouští zvláštní zákon.
ODŮVODNĚNÍ
Zde okazujeme na obecné odůvodnění opakované v připomínkovém řízení ohledně povinnosti mlčenlivosti advokáta a České advokátní komory.

	Vyhověno jinak.
§ 225 byl odstraněn, pro plnění předmětné povinnosti orgánu dozoru je plně postačující úprava v § 82 odst. 1.


	5
	Česká advokátní komora
	57
	Z
		§ 226 (odst. (1))
Výzva k nápravě
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Jestliže příslušná profesní komora nevykonává své povinnosti podle tohoto zákona, nařízení 2024/1624 nebo technické normy, vyzve ji orgán dozoru nad příslušnou profesní komorou v jím stanovené lhůtě, která nesmí být zjevně nepřiměřená, k nápravě tohoto protiprávního stavu.
PŘIPOMÍNKA
[odst. 1, 2] V § 226 ZEOS chybějí odkazy na konkrétní povinnosti orgánu dozoru, jejichž nevykonávání může vést k uložení pokuty — formulace „nevykonává své povinnosti podle..." v nedokonavém vidu je vágní. V kombinaci s pokutou (§ 199) jde o porušení principu nullum crimen sine lege certa.
Současně 48hodinová lhůta pro námitky profesní komory je nepřiměřeně krátká. ČAK reaguje sněmem nebo představenstvem, příprava kvalifikovaných námitek v komplexních věcech není reálná. Námitky se navíc směřují nadřízenému orgánu FAÚ (Ministerstvu financí) — nikoli nezávislému soudu. Není zde nezávislý přezkum ve smyslu čl. 47 Listiny EU.
Ačkoli nové znění § 226 odst. 2 prodloužilo lhůtu na 5 dnů (z původních 48 hodin) a stanovilo odkladný účinek, i tato lhůta zůstává nepřiměřeně krátká. Profesní komora reaguje sněmem či představenstvem a v komplexních věcech (zejména při kombinaci s pokutou až 1,5 mil. Kč podle § 199) potřebuje kvalifikovanou právní analýzu, koordinaci odborných pracovišť a schválení statutárním orgánem.
§ 226 odst. 2 stanoví lhůtu na odvolání proti výzvě orgánu dozoru na 5 dnů. Tato lhůta je výrazně kratší než standardní 15denní lhůta podle § 83 odst. 1 správního řádu a vážně omezuje právo povinné osoby na obhajobu.
Pětidenní lhůta neumožňuje:
(a) řádně se seznámit s obsahem výzvy (zejména pokud je výzva komplexní a odkazuje na rozsáhlé právní normy);
(b) konzultovat věc s právním zástupcem (samotný advokát může být v různých situacích — dovolená, nemoc, vlastní spor);
(c) zpracovat věcně podložené odvolací důvody.
Současně § 226 odst. 2 vylučuje odkladný účinek odvolání, čímž se výzva stává okamžitě závaznou.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 226 odst. 1 doplnit konkrétní výčet povinností orgánu dozoru, jejichž nevykonávání zakládá skutkovou podstatu přestupku, popř. výslovný odkaz na ustanovení ZEOS, ze kterých tyto povinnosti vyplývají.
V § 226 odst. 2 změnit:
„Nesouhlasí-li profesní komora se zněním výzvy podle odstavce 1, vznese proti ní do 15 dnů žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu, který ji projedná v přednostním režimu. Žaloba má odkladný účinek. Až do pravomocného rozhodnutí NSS není výzva pro profesní komoru závazná."
V § 226 odst. 2 prodloužit lhůtu z 5 na 15 dnů, v souladu s § 83 odst. 1 správního řádu.
Současně zachovat odkladný účinek odvolání (s výjimkou výzvy ke zveřejnění výroční zprávy podle § 60 odst. 3, kde je veřejný zájem na rychlém zveřejnění objektivně doložen).
ODŮVODNĚNÍ
1) Princip nullum crimen sine lege certa (čl. 39 Listiny ZPS, čl. 49 odst. 1 Listiny EU): skutková podstata přestupku musí být vymezena dostatečně určitě, aby adresát normy mohl předvídat, jaké konkrétní jednání povede k sankci. NSS v rozsudku ze dne 17. 10. 2018, č. j. 7 Afs 16/2018-11, k principu přiměřenosti a předvídatelnosti.
2) Čl. 47 Listiny EU: právo na nezávislý a nestranný soud. Ministerstvo financí jako přezkumný orgán FAÚ není nezávislé.
3) Čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 5 Úmluvy CETS 226: zákaz opatření „podlamujících nezávislost a samosprávnou povahu profesních sdružení". 48hodinová lhůta s netransparentním přezkumem ministerstvem je takovým opatřením.
4) Čl. 36 a 38 Listiny ZPS: právo na soudní přezkum.
5) Princip proporcionality: lhůta musí být přiměřená povaze rozhodnutí. 15 dnů odpovídá obecným lhůtám ve správním řízení podle § 24 správního řádu.
§ 83 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu: standardní lhůta pro odvolání je 15 dnů.
Čl. 36 odst. 1 LZPS: právo na soudní ochranu zahrnuje právo na účinné využití opravných prostředků, což vyžaduje přiměřenou lhůtu.
ESLP Steel a Morris v. UK (68416/01): krátké lhůty pro obranu mohou představovat porušení čl. 6 EÚLP, zejména pokud strana nemůže obstarat řádnou právní pomoc.
§ 74 odst. 1 správního řádu: odkladný účinek je standardním nástrojem ochrany — jeho odepření vyžaduje doložený veřejný zájem.

	Vyhověno jinak.
§ 226/231 byl upraven. V daném případě se nebude jednat o výzvu k nápravě ale o uložení opatření k nápravě, které se bude vydávat rozhodnutím podle správního řádu se všemi dopady (opravný prostředek, lhůty apod.)


	5
	Česká advokátní komora
	58
	Z
		§ 227 (odst. (1))
Donucovací pokuta
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Orgán dozoru nad příslušnou profesní komorou může rozhodnutím uložit donucovací pokutu příslušné profesní komoře, nevyhoví-li tato příslušná profesní komora výzvě podle § 226 odst. 1.
PŘIPOMÍNKA
§ 227 umožňuje orgánu dozoru uložit profesní komoře donucovací pokutu. Toto ustanovení je problematické ze dvou důvodů:
(a) AMLD6 nepředpokládá donucovací pokuty vůči samosprávným organizacím dozorujícím své členy. Čl. 32 AMLD6 hovoří o dozorové činnosti samosprávných organizací, ne o jejich sankcionování.
(b) Pro profesní komoru jako samosprávnou organizaci (ČAK má 13 061 členů a roční rozpočet v řádu desítek mil. Kč) může mít donucovací pokuta likvidační účinky, zejména pokud je opřena o sporné výklady AML/CFT povinností. V praxi může FAÚ ukládat pokuty na základě svého autonomního výkladu, který následně může být shledán nesprávným u správního soudu — komora však mezitím utrpí významnou ekonomickou újmu.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
VARIANTA A: § 227 vypustit celý.
VARIANTA B: V § 227 doplnit odstavec 4:
„(4) Bylo-li rozhodnutí podle odstavce 1 zrušeno soudem ve správním soudnictví, uhradí orgán dozoru nad příslušnou profesní komorou této komoře vedle částky zaplacených donucovacích pokut paušální náhradu újmy ve výši 1 000 000 Kč, a to do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu podle věty první. Nárok na náhradu skutečné škody přesahující paušální náhradu tím není dotčen."
ODŮVODNĚNÍ
AMLD6 čl. 32: dozorová pravomoc nad samoregulačními organizacemi; absence ustanovení o donucovacích pokutách komorám.
Čl. 21 odst. 4 Ústavy: samospráva ČAK je ústavně zakotvenou kategorií.
Princip odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem: zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Paušální náhrada je institucionální zárukou této odpovědnosti.
Nález ÚS Pl. ÚS 36/05: zásah do samosprávy musí být přiměřený a doprovázený zárukami.

	Vysvětleno.
Požadavkům na úplné vypuštění institutu donucovací pokuty (ve variantě A) nebo zavedení paušální náhrady škody (ve variantě B) z ústavně-právních, systémových a koncepčních důvodů nelze vyhovět.
Česká advokátní komora navrhuje zrušení § 227s odkazem na to, že AMLD6 nepředpokládá sankcionování samosprávných organizací. Tato argumentace zcela opomíjí rozdíl mezi správním trestem a donucovacím nástrojem. Donucovací pokuta není trestem za přestupek. Je to procesní nástroj směřující výhradně k donucení subjektu, aby splnil svou nepeněžitou povinnost (v tomto případě vyhověl opatření k nápravě protiprávního stavu podle § 226/231).
ČAK vykonává v oblasti AML/CFT působnost orgánu dozoru v přenesené působnosti (tedy fakticky vykonává státní správu, kterou na ni stát delegoval). Ustanovení čl. 52 směrnice AMLD6 státu ukládá zajistit, aby komory vykonávaly své funkce v souladu s nejvyššími standardy. Pokud by stát komoře pouze adresoval výzvu, kterou by komora mohla bez jakýchkoliv následků ignorovat, stal by se dohled FAÚ nad výkonem této delegované působnosti zcela bezzubým a iluzorním. Zrušení možnosti vynutit právo by vedlo k neplnění mezinárodních závazků ČR.
Návrh na zakotvení automatické paušální náhrady újmy ve výši 1 000 000 Kč pro případ, že rozhodnutí zruší správní soud, je z pohledu legislativy a ústavního práva naprosto neakceptovatelný. Odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup je v České republice komplexně a výlučně upravena zákonem č. 82/1998 Sb. Tento obecný předpis zaručuje, že pokud je nezákonným rozhodnutím způsobena škoda, stát ji v plné výši nahradí. Poškozený subjekt (např. ČAK) však musí vznik, výši škody a příčinnou souvislost standardně prokázat.
Zavádět do návrhu zákona fixní „penalizaci státu“ bez ohledu na to, zda a jaká škoda reálně vznikla, by znamenalo prolomení koncepce odpovědnosti státu za škodu a vytvořilo by zcela nedůvodnou a diskriminační nerovnost mezi komorou a jakýmkoliv jiným subjektem (občanem, firmou), který rovněž čelí nezákonnému rozhodnutí státního orgánu. 
Obava z ekonomicky likvidačních účinků při sporech o výklad norem je z pohledu platného správního práva lichá. Donucovací pokuta podléhá z hlediska své výše zásadě přiměřenosti (proporcionality) podle základních zásad činnosti správních orgánů.
Na základě jednání se zástupci ČAK došlo k úpravě § 226/231, čímž došlo k posílení procesních záruk ve vztahu k opatření k nápravě, a tudíž by bylo případné užití donucovací pokuty až prostředkem, který by se uplatnil v naprosto mimořádné situaci až jako poslední možnost. 
Zachování institutu donucovací pokuty je conditio sine qua non pro reálnou vymahatelnost práva a zajištění funkčního dohledu nad plněním delegované působnosti v oblasti AML/CFT. Případné nároky na náhradu škody v případě nezákonného rozhodnutí jsou plně a dostatečně upraveny obecným zákonem č. 82/1998 Sb. Ustanovení § 227/232 proto zůstává v návrhu zákona beze změny.


	5
	Česká advokátní komora
	59
	Z
		§ 228 (odst. (1))
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Rozhodnutí vydané podle hlavy II, s výjimkou rozhodnutí o uložení dodatečného nápravného opatření, a rozhodnutí jej měnící je doručeno také dnem, kdy se s ním prokazatelně seznámí pracovník pro dodržování předpisů povinné osoby, nejpozději však dnem, kdy je stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí doručen do vlastních rukou povinné osoby.
PŘIPOMÍNKA
[odst. 2] Odchýlení od standardní úpravy doručování v § 228 odst. 2 ZEOS (moment vydání rozhodnutí místo doručení do datové schránky) v případě, kdy povinná osoba nemá stanovenou kontaktní osobu, představuje dvojí sankci za totéž jednání — vedle finanční pokuty za neurčení kontaktní osoby též nadbytečné a nesmyslné doručování.
Zvláštní režim doručování v § 228 ZEOS se nepřípustně odchyluje od obecného režimu doručování v přestupkovém právu (§ 84 přestupkového zákona a § 19 a násl. správního řádu). Není jasné, jak se bude prokazovat „faktické seznámení se" s rozhodnutím — vznikne nejistota v procesu doručování. U mnoha advokátů a dalších právnických profesí nedává určení kontaktní osoby věcný smysl (advokáti jsou ostatně vyňati z této povinnosti v současné úpravě podle § 25 odst. 4 zákona č. 253/2008 Sb.). Skryté sekundární trestání za neurčení kontaktní osoby — vedle finanční pokuty navíc nepříznivý procesní režim doručování — je v rozporu se zásadou ne bis in idem.
§ 228 odst. 2 zavádí fikci, podle které se rozhodnutí orgánu dozoru považuje za doručené dnem jeho vydání. Tato fikce je v zásadním rozporu se standardy správního procesu a s ústavními zárukami:
(a) povinná osoba se s obsahem rozhodnutí nestihne seznámit dříve, než jí začne běžet lhůta na odvolání;
(b) v praxi (s ohledem na lhůty doručování) může povinná osoba obdržet rozhodnutí až po uplynutí 5denní odvolací lhůty (§ 226 odst. 2) — což de facto zbavuje povinnou osobu práva na odvolání;
(c) celý mechanismus vytváří „kvazi stanné řízení", kde rozhodnutí má účinky dříve, než povinná osoba má vůbec možnost se s ním seznámit.
Ústavní soud opakovaně judikoval, že fikce doručení může být ústavně přípustná pouze v případech, kdy je adresát zaviněně nedostupný — ne tehdy, kdy správní orgán fikci využívá ke zkrácení procesních lhůt.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 228 odst. 2 odstranit zvláštní úpravu okamžiku doručování. Vrátit se ke standardnímu doručování do datové schránky podle správního řádu, popř. podle § 15 zákona č. 300/2008 Sb.
V § 228 odst. 2 první větu (fikce doručení) zcela a bez náhrady vypustit.
Doručování provádět v souladu s § 19 a násl. správního řádu (zejména do datové schránky); odvolací lhůta běží od skutečného doručení.
ODŮVODNĚNÍ
Důvodová zpráva sice odchýlení od standardní úpravy doručování vysvětluje jako „sankci“ za neurčení kontaktní osoby, ale ZEOS současně stanovuje i finanční sankci za neurčení kontaktní osoby. Vzniká tak dvojí postižení za totéž jednání — pokuta + ztížené doručování. To je v rozporu se zásadou ne bis in idem (čl. 40 odst. 5 Listiny ZPS, čl. 50 Listiny EU, čl. 4 Protokolu č. 7 EÚLP) a s principem proporcionality správní sankce.
Odchýlení od standardního doručování je v této kombinaci nadbytečné a může vést k procesním problémům, např. nemožnosti obrany.
Čl. 36 odst. 1 LZPS: právo na soudní ochranu zahrnuje právo seznámit se s obsahem rozhodnutí dříve, než jeho účinky nastanou.
Nález ÚS I. ÚS 2517/08: fikce doručení musí být doprovázena reálnou možností adresáta se s rozhodnutím seznámit.
§ 19, § 24 a § 25 správního řádu: standardní úprava doručování nezná fikci doručení dnem vydání rozhodnutí.
ESLP Hornsby v. Řecko (18357/91): účinnost soudní ochrany vyžaduje, aby procesní lhůty byly počítány od skutečného doručení.

	Vyhověno.
§ 228 byl vypuštěn.


	5
	Česká advokátní komora
	60
	Z
		§ 229 (odst. (1))
Zveřejňování rozhodnutí o uložení pokuty a nápravného opatření
	ZÁSADNÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Orgán dozoru, který vydal rozhodnutí o přestupku podle tohoto zákona, rozhodnutí o uložení nápravného opatření, rozhodnutí o uložení dodatečného nápravného opatření, rozhodnutí o uložení donucovací pokuty nebo rozhodnutí o uložení dodatečné donucovací pokuty, zveřejní toto rozhodnutí bezodkladně po nabytí právní moci způsobem umožňujícím dálkový přístup.
PŘIPOMÍNKA
[odst. 1, 4] § 229 přebírá AMLD6 čl. 58 v plném rozsahu, ale nezohledňuje riziko nepřímé identifikace klienta ve výrokové části zveřejněného rozhodnutí. Pro advokátní kancelář (zvlášť menší a střední) může zveřejnění s názvem firmy, výrokovou částí a popisem porušení znamenat nepřímou identifikaci klienta — prolomení advokátní mlčenlivosti zveřejněním.
§ 229 stanoví povinnost zveřejňovat rozhodnutí o sankcích za AML/CFT pochybení. Zveřejněná rozhodnutí obsahují osobní údaje advokátů a mohou obsahovat i osobní údaje jejich klientů (např. v popisu skutkového stavu). Trvalé zveřejnění bez časového omezení je v rozporu s principem omezení uchovávání podle čl. 5 odst. 1 písm. e) GDPR.
Čl. 58 odst. 4 in fine AMLD6 přitom výslovně předpokládá, že zveřejnění může být dočasné. Trvalé zveřejnění je goldplatingem nad rámec EU.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 221 (výjimky) doplnit nové odstavce:
„(X) V rozhodnutí o porušení AML povinností advokátem, notářem, soudním exekutorem, daňovým poradcem nebo auditorem se nesmí zveřejnit informace, ze kterých by bylo možné identifikovat klienta povinné osoby. Pokud anonymizace není možná, rozhodnutí se nezveřejní.
(Y) Před zveřejněním rozhodnutí podle odstavce X má příslušná profesní komora právo se vyjádřit k navrhovanému zveřejnění ve lhůtě 14 dnů. K vyjádření se přihlédne."
V § 229 odst. 4 doplnit větu:
„Osobní údaje obsažené v rozhodnutí orgán dozoru anonymizuje po uplynutí 6 měsíců od doby zveřejnění."
ODŮVODNĚNÍ
Čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy CETS 226: advokát „není povinen zveřejnit, vydat nebo svědčit ohledně jakékoli informace ... obdržené ... od klientů". Nepřímá identifikace klienta výrokovou částí rozhodnutí toto právo porušuje.
AMLD6 čl. 58 odst. 3 výslovně umožňuje anonymizované zveřejnění nebo odložení, pokud by zveřejnění totožnosti nepřiměřeně zasáhlo do zájmů dotčených osob. „Dotčené osoby" zahrnují klienta advokáta.
GDPR (nař. 2016/679) čl. 5 odst. 1 písm. c) — princip minimalizace dat.
Čl. 5 odst. 1 písm. e) GDPR: osobní údaje musí být uloženy ve formě umožňující identifikaci subjektů údajů po dobu nezbytnou pro účely, pro které jsou zpracovávány.
Čl. 58 odst. 4 in fine AMLD6: zveřejnění může být časově omezeno.
Zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů.
Princip proporcionality: trvalé zveřejnění představuje neúměrnou sankci pro povinné osoby a jejich klienty, jejichž osobní údaje mohou být v rozhodnutí uvedeny.

	Vysvětleno.
Ministerstvo financí plně chápe snahu připomínkového místa o maximální ochranu osobních údajů a reflektuje odkaz na čl. 58 odst. 4 AMLD6 i pravidla GDPR. Navrhovanému plošnému zavedení paušální 6měsíční lhůty pro anonymizaci však z pozice dozoru nelze vyhovět, neboť by fakticky popřelo samotný smysl evropského institutu zveřejňování sankcí.
Základním pravidlem směrnice (i obezřetnostního dozoru obecně) je udržet informaci o uložených sankcích dostupnou pro veřejnost a účastníky trhu po dobu 5 let. V oblasti AML regulace působí široké spektrum povinných osob, kterými jsou i fyzické osoby podnikající (např. samostatní advokáti, notáři, daňoví poradci, účetní či insolvenční správci). Pokud by zákon orgánu dozoru striktně nařídil po 6 měsících smazat jejich jména, trh by pro zbývajících 4,5 roku ztratil možnost zjistit, kdo se dopustil závažného pochybení. Tím by zcela zmizel ochranný a varovný účel zveřejnění a došlo by ke zjevné diskriminaci a nerovnosti oproti právnickým osobám, jejichž název (jakožto údaj nepodléhající GDPR) by v registru figuroval celých 5 let.
Komentovaný čl. 58 odst. 4 AMLD6 výslovně uvádí, že osobní údaje se uchovávají „pouze po dobu, která je nezbytná v souladu s platnými pravidly ochrany údajů“. Tento unijní text, stejně jako samotné nařízení GDPR, nevyžaduje stanovení pevné a nepřiměřeně krátké objektivní lhůty (jakou by bylo 6 měsíců).
Kritérium „nezbytnosti“ (zásada omezení uložení) se má posuzovat případ od případu, s ohledem na závažnost konkrétního deliktu, uloženou sankci a veřejný zájem na ochraně finančního systému před legalizací výnosů z trestné činnosti. Ve většině případů závažných pochybení je pětiletá lhůta pro varování finančního sektoru přiměřená a zcela nezbytná.
Předkladatel zdůrazňuje, že návrh zákona již obsahuje dostatečné a systémové mechanismy na ochranu fyzických osob pro případy, kdy by plné zveřejnění bylo disproporční. Ustanovení § 234 (na které odkazuje odstavec 2 v § 229/233) dává orgánu dozoru flexibilitu, neboť orgán dozoru může rozhodnutí zveřejnit plně anonymizovaně již od samého počátku, nebo jeho zveřejnění zcela odložit, pokud by publikace osobních údajů způsobila povinné osobě nepřiměřenou újmu, ohrozila by stabilitu trhu nebo probíhající vyšetřování.


	5
	Česká advokátní komora
	61
	D
		§ 230
Výjimka ze zveřejnění
	DOPORUČUJÍCÍ

TEXT NÁVRHU ZÁKONA
Dospěje-li orgán dozoru na základě individuálního posouzení k závěru, že by zveřejnění totožnosti nebo osobních údajů obviněných z přestupku nebo dalších osob uvedených v rozhodnutí podle § 229 nepřiměřeně zasáhl do jejich zájmů, nebo pokud by zveřejnění ohrozilo stabilitu finančních trhů, probíhající trestní nebo správní řízení, plnění úkolů podle tohoto zákona, nařízení 2023/1113, nařízení 2024/1624 nebo technické normy nebo jiných úkolů ve veřejném zájmu, nebo požádá-li o to orgán činný v trestním řízení, orgán dozoru
a)   odloží zveřejnění rozhodnutí, dokud důvody pro nezveřejnění nepominou,
b)   zveřejní rozhodnutí dočasně nebo trvale v anonymizované podobě, nebo
c)   nezveřejní rozhodnutí vůbec, pokud má za to, že by postup podle písmen a) nebo b) nebyl dostatečný.
PŘIPOMÍNKA
§ 230 stanoví podmínky, za nichž lze rozhodnutí nezveřejnit. Současný výčet je úzký a nezahrnuje bagatelní hranici újmy. AMLD6 čl. 58 odst. 3 přitom umožňuje vzít v úvahu přiměřenost zveřejnění — bagatelní pochybení by neměla být zveřejňována, protože dopad zveřejnění (poškození pověsti advokáta, ztráta klientů) výrazně přesahuje závažnost pochybení.
NÁVRH NOVÉHO ZNĚNÍ
V § 230 doplnit nové písmeno d):
„d) nedosahuje-li újma způsobená porušením povinností podle tohoto zákona, nařízení 2023/1113 nebo nařízení 2024/1624 výše 5 000 000 Kč."
ODŮVODNĚNÍ
AMLD6 čl. 58 odst. 3: požadavek přiměřenosti zveřejňování informací o peněžitých sankcích, správních opatřeních a penále.
Princip proporcionality (čl. 5 odst. 4 SEU, čl. 49 odst. 3 Listiny EU): sankce (vč. sankce v podobě zveřejnění) musí být přiměřená závažnosti pochybení.
Princip přiměřenosti zásahu do osobnostních práv: zveřejnění představuje vážný zásah do dobré pověsti, který musí být odůvodněn závažným pochybením.

	Vysvětleno.
Ministerstvo financí nemůže tomuto návrhu vyhovět, neboť vychází ze zcela chybného předpokladu o povaze předpisů proti praní špinavých peněz a financování terorismu. V oblasti AML nedochází u drtivé většiny přestupků k žádné přímé, vyčíslitelné majetkové „újmě“ či škodě (na rozdíl např. od podvodu nebo poškození spotřebitele).
Povinnosti v oblasti AML/CFT mají ryze preventivní a systémový charakter. Pokud povinná osoba (např. směnárna nebo banka) neprovede identifikaci klienta, nenastaví správně vnitřní předpisy nebo neoznámí podezřelý obchod, vzniká obrovské riziko pro bezpečnost státu a integritu finančního systému, ale samotná vyčíslitelná „újma“ v korunách je v této fázi v podstatě nulová (často se projeví až v dalších případech, a to ve znatelně vyšších částkách, pokud povinná osoba zcela zanedbá prevenci). Pokud by zákon vázal nezveřejnění na hranici 5 milionů Kč způsobené újmy, znamenalo by to absurdní situaci, kdy by orgán dozoru musel skrýt nebo anonymizovat 99 % všech vydaných rozhodnutí, čímž by se institut zveřejňování (varování trhu) zcela vyprázdnil.
Připomínkové místo se při odůvodnění odvolává na požadavek přiměřenosti podle AMLD6. Předkladatel však upozorňuje, že článek 58 odst. 3 směrnice hovoří o něčem jiném. Tento článek říká, že zveřejnění se má odložit nebo anonymizovat tehdy, pokud by samotné zveřejnění způsobilo nepřiměřenou újmu povinné osobě (tedy samotnému pachateli), nikoliv tehdy, pokud je nízká újma způsobená porušením. Evropské právo neumožňuje zavést fixní paušální limit, pod který by se plošně nezveřejňovalo.
Předkladatel zdůrazňuje, že ochrana povinných osob před drakonickými dopady zveřejnění za marginální (bagatelní) pochybení je v § 230 již plně zajištěna. Hned v úvodní větě tohoto ustanovení je jasně zakotvena povinnost orgánu dozoru provést individuální posouzení.
Toto individuální posouzení činí sám orgán dozoru, tedy pro notáře je plně v kompetenci České advokátní komory.


	6
	Česká národní banka
	1
	Z
	K § 4 písm. a)
Požadujeme přímo v zákoně upřesnit vymezení povinných osob v § 4 písm. a) zákona, který odkazuje na vymezení finančních institucí v AMLR., Odůvodnění:, Navržené znění § 4 písm. a) odkazuje na pojem povinné osoby podle čl. 3 nařízení AMLR, který zahrnuje mj. finanční instituce definované v čl. 2 odst. 1 bodě 6 AMLR. Tento pojem je velmi široký a bez bližší konkretizace v českém kontextu může vést k výkladovým nejasnostem., S ohledem na změnu koncepce vymezení povinných osob oproti stávající právní úpravě je nezbytné postavit najisto přímo v textu zákona nebo alternativně alespoň v důvodové zprávě, které konkrétní subjekty českého práva pod unijní vymezení spadají či naopak již nespadají, a to v zájmu právní jistoty dotčených subjektů i orgánů veřejné moci. Přestože důvodová zpráva na stranách 2 až 6 obsahuje tabulku, jejímž smyslem zřejmě bylo překlenout terminologii AMLR a českého práva, nepovažujeme míru detailu v ní obsaženou za dostačující, nemluvě o absenci bližšího odůvodnění., Výkladové problémy mohou být způsobeny především v sektoru fondového investování, kde AMLR v čl. 2 odst. 1 písm. e) používá jen demonstrativní výčet ("zejména"), a v sektoru holdingových společností, kde není zřejmé, jaké holdingové společnosti by měly být pod finanční instituce zařazeny., Pokud je dále záměrem zákonodárce, jak uvádí důvodová zpráva, aby penzijní společnosti nově nespadaly mezi povinné osoby podle navrhované právní úpravy, požadujeme, aby se minimálně důvodová zpráva s tímto závěrem výslovně a jednoznačně vypořádala, a to včetně podrobného odůvodnění, proč tyto subjekty nespadají pod vymezení "finanční instituce" dle AMLR. Konkrétně je nezbytné se vypořádat s tím, proč penzijní společnosti nelze podřadit pod čl. 2 odst. 1 bod 6 písm. a) AMLR jako podnik jiný než úvěrová instituce nebo investiční podnik, který vykonává jednu nebo více činností uvedených v příloze I bodech 2 až 12, 14 a 15 směrnice CRD (viz zejména body 7, 11 či 12), a dále na základě jakého důvodu nelze tyto subjekty považovat ani za subjekty kolektivního investování podle čl. 2 odst. 1 bod 6 písm. e) AMLR., Považujeme za nezbytné z důvodu právní jistoty penzijních společností, ale i dalších relevantních subjektů a státních orgánů, již v průběhu přípravy a předložení legislativního návrhu zákona tuto otázku na národní úrovni jednoznačně vyjasnit, aby v praxi nevznikaly pochybnosti a rozdílný výklad. S ohledem na rozsah povinností, které se pojí s postavením povinné osoby, by mělo být zcela zřejmé, o které osoby v podmínkách právního řádu ČR jde. 
	Vyhověno jinak.
Ministerstvo financí nemůže vyhovět požadavku na detailní rozepsání okruhu finančních institucí, které jsou zahrnuty pod definici povinné osoby dle AMLR, přímo do normativního textu českého zákona. Nařízení EU je přímo použitelné a jeho text má aplikační přednost před vnitrostátními předpisy. Z legislativně-technického hlediska je nežádoucí a dokonce nepřípustné duplikovat, či dokonce modifikovat výčty definované v přímo použitelnému nařízení v národním zákoně. Výklad definice v čl. 2 odst. 1 bodu 6 AMLR se navíc může v čase vyvíjet na základě metodik a pokynů unijních orgánů (např. AMLA), čemuž by rigidní vnitrostátní úprava bránila. Odkaz na čl. 3 AMLR v § 4 písm. a) zákona je tedy z legislativního hlediska správným a jediným možným řešením.
Důvodová zpráva bude doplněna o přesnější vymezení toho, jak Ministerstvo financí nahlíží na zařazení subjektů kolektivního investování a určitých typů holdingových společností pod definici finanční instituce v intencích AMLR. Důvodová zpráva bude také obsahovat výkladový rámec k tomu, jak jsou pojmy z AMLR aplikovány na specifika českého finančního trhu.
Důvodová zpráva tak byla upravena.

	6
	Česká národní banka
	2
	Z
	K § 4 písm. i) a § 25 odst. 2
Požadujeme upravit ustanovení § 4 písm. i) tak, aby z něj vyplývalo, že ČNB není povinnou osobou při vedení účtů, které ČNB vede povinně podle zákona o rozpočtových pravidlech., Dále požadujeme přeformulovat ustanovení § 25 odst. 2 tak, aby odpovídalo vymezení ČNB jako povinné osoby podle § 4 písm. i) návrhu a deklarovanému záměru důvodové zprávy, podle něhož má ČNB plnit povinnosti úvěrových institucí pouze tam, kde vyvíjí srovnatelnou činnost., Odůvodnění:, AMLR centrální banky mezi povinné osoby přímo nezařazuje. Možnost rozšířit působnost AMLR na jiné subjekty je založena na čl. 3 AMLD6 a musí být, jak uvádí důvodová zpráva k návrhu, výslovně a rozsahově vymezena vnitrostátním právem., Ve vztahu k ČNB návrh zákona v § 4 písm. i) stanoví, že je povinnou osobou pouze při vedení účtů a poskytování bankovních služeb. Tomuto vymezení odpovídá i důvodová zpráva, která u § 25 odst. 2 uvádí, že cílem je zajistit, aby ČNB plnila stejné povinnosti jako standardní úvěrové instituce tam, kde vyvíjí srovnatelnou činnost., ČNB nicméně nepředstavuje standardní úvěrovou instituci, neboť nevede účty veřejnosti ani právnickým osobám, které nenáleží do okruhu jejích zákonných klientů. ČNB neposkytuje služby ani produkty typické pro komerční banky. ČNB vede účty pouze úzce vymezenému okruhu subjektů, o nichž tak stanoví zákon. Primárně se jedná o zákon o ČNB a zákon o rozpočtových pravidlech. ČNB podle zákona o ČNB a) vede účty podle rozpočtových pravidel (subjekty státní pokladny, jejichž výčet je obsažen v § 3 písm. h) zákona o rozpočtových pravidlech), b) je oprávněna vést účty bank, poboček zahraničních bank, spořitelních a úvěrních družstev a přijímat jejich vklady, c) může vést účty svých zaměstnanců a poskytovat jim další bankovní služby. Vést účty a poskytovat bankovní služby může i právnickým osobám, jejichž seznam zveřejňuje v roční zprávě o výsledku hospodaření., Převážná většina klientů ČNB jsou subjekty napojené na státní rozpočet (např. ministerstva, ČSSZ, zdravotní pojišťovny apod.), které nakládají s veřejnými prostředky a jejichž transakce podléhají pravidlům rozpočtové kázně a mají jasný účel. U této kategorie klientů ČNB nehrozí riziko využívání anonymních účtů, off-shore, kryptoplatforem a jiných rizikových sektorů či jurisdikcí. Jedná se o klienty s jasnou organizační strukturou, kteří podléhají kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a rovněž s poukazem na to, že tito klienti jsou z velké části ze zákona povinni mít účet u ČNB, a tedy ČNB v daném případě ani nemá žádnou možnost volby (nemůže takového klienta odmítnout, případně mu účet vypovědět z důvodu aplikace AML/CFT opatření), navrhujeme, aby se povinnosti ve smyslu tohoto ustanovení nevztahovaly na ČNB při vedení účtů a poskytování souvisejících základních bankovních služeb (internetové bankovnictví, platební karta) těm klientům státní pokladny, kteří mají zákonnou povinnost mít veden účet u ČNB (typicky ministerstva, státní fondy, Národní fond apod.). Vůči všem ostatním klientům (např. zaměstnanci ČNB, banky, spořitelní a úvěrní družstva, pobočky zahraničních bank, územní samosprávné celky, dopravní podniky, veřejné vysoké školy apod.) by ČNB nadále vystupovala jako povinná osoba, tj. plnila by všechny povinnosti podle AMLR a ZEOS., Z tohoto důvodu požadujeme znění § 4 písm. i) upravit následovně:, "Českou národní bankou, při vedení účtů, s výjimkou účtů, které ČNB vede povinně podle zákona o rozpočtových pravidlech, a poskytování bankovních služeb,", Z výše uvedených důvodů rovněž požadujeme přeformulovat znění § 25 odst. 2, podle něhož musí ČNB plnit všechny povinnosti podle AMLR a ZEOS jako úvěrová instituce., Navrhované znění § 25 odst. 2 nevylučuje extenzivní výklad, podle něhož by se povinnost podrobit monitoringu nebo čekat na vyjasnění "neobvyklosti" transakce vztahovala na každou transakci v rámci měnově politických operací. Takový režim by mohl znemožnit včasný zásah ve prospěch stability koruny., Na obdobné interpretační riziko by narážely také vztahy ČNB k orgánům veřejné moci, zejména k ministerstvům. Vzhledem k tomu, že vrcholní představitelé státu splňují definici politicky exponovaných osob, by ČNB mohla být povinna uplatňovat zesílenou hloubkovou kontrolu, včetně zkoumání zdrojů majetku, i u transakcí prováděných v rámci výkonu veřejných funkcí státu, což by vyvolávalo významnou právní nejistotu., V neposlední řadě je třeba zmínit, že extenzivní výklad § 25 odst. 2 by znamenal, že by ČNB musela vybudovat rozsáhlý compliance aparát a pořídit nákladné IT systémy pro transakční monitoring a screening i v oblastech, kde tyto povinnosti nemají zjevný přínos z hlediska účelu AML regulace. To by vedlo k nepřiměřenému navýšení nákladů, aniž by došlo ke zvýšení efektivity boje proti praní peněz., Z tohoto důvodu požadujeme znění § 25 odst. 2 upravit následovně:, „ČNB musí plnit všechny povinnosti podle nařízení 2024/1624 a tohoto zákona jako úvěrová instituce při vedení účtů a poskytování bankovních služeb . To neplatí při vedení účtů, které ČNB vede povinně podle zákona o rozpočtových pravidlech.“
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	6
	Česká národní banka
	3
	Z
	K § 10 odst. 1
Nesouhlasíme s širokým zakotvením vedoucí a koordinační role Ministerstva financí, které není slučitelné s autonomií a nezávislostí ČNB., Odůvodnění:, S ohledem na autonomii a nezávislost ČNB garantovanou především čl. 98 Ústavy a § 9 ZoČNB nesouhlasíme s takto širokým vymezením vedoucí a koordinační role MF ve vztahu k ČNB (tedy včetně dohlížení a vyhodnocování plnění opatření stanovených akčním plánem). Takové nastavení není v souladu s právním rámcem postavení ČNB a mohlo by vést k nežádoucímu oslabení její institucionální nezávislosti. ČNB přitom své zákonné povinnosti dlouhodobě plní a aktivně spolupracuje s ostatními orgány veřejné správy, aniž by byla dotčena její samostatnost při výkonu působnosti., ČNB z podstaty svého specifického postavení centrální banky a jí svěřených úkolů nemůže být "vedena" jiným orgánem veřejné moci. Tento princip vyplývá nejen z již zmíněných čl. 98 Ústavy a § 9 ZoČNB, ale také například z § 5 odst. 2 zákona č. 374/2015 Sb., o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu (dále jako "ZOPRK"), a na unijní úrovni z čl. 130 SFEU a čl. 7 Statutu ESCB a ECB., Nezávislost ČNB musí být i nadále garantována ve vztahu k ČNB jako institucionálnímu celku, a nikoli pouze ve vztahu k některým jí vykonávaným činnostem, neboť to by v konečném důsledku mohlo vést k omezení nezávislosti ČNB ve všech sférách její činnosti. Jakékoli koordinační, dohledové nebo řídicí oprávnění člena vlády vůči ČNB v jakékoli sféře její činnosti je proto systémově nepřijatelné., Do nezávislosti ČNB je dále zasahováno také prostřednictvím dalších ustanovení návrhu, zejména § 55 (koordinace výkonu dozoru), § 78 (spolupráce orgánů dozoru) a § 102 (poskytování informací ministerstvu v reakci na jeho žádost pro účely národního hodnocení rizik). Tato ustanovení v souhrnu zakládají nepřiměřený prostor pro ingerenci Ministerstva financí do činnosti ČNB a oslabují její nezávislé postavení při výkonu dohledu. Zejména mechanismy koordinace a informačních povinností jsou formulovány příliš široce a bez dostatečných záruk respektujících autonomii ČNB, což není slučitelné s jejím ústavním a zákonným postavením jako nezávislého orgánu. 
	Vyhověno částečně.
§ 10 odst. 1 bylo písm. d) bylo slovo „dohlíží“ nahrazeno slovem „sleduje“, aby bylo zřejmé, že se nejedná o vrchnostenský dohled. Zároveň byla doplněna důvodová zpráva o konstatování, že „Koordinační role a metodické vedení Ministerstva financí nemůže zasahovat do oblastí, která spadá do garantované nezávislosti České národní banky“.
Zákon zároveň stanoví, že Ministerstvo financí metodicky vede a koordinuje orgány veřejné moci vykonávající působnost podle tohoto zákona. Toto metodické vedení nesměřuje vůči výkonu měnové politiky ani vůči jiným činnostem, v nichž Ústava zaručuje České národní bance nezávislost. Jedná se o koordinační a metodický rámec mezi orgány veřejné moci při aplikaci jednotné AML úpravy, jehož účelem je zajistit jednotnost postupů, výkladových přístupů a efektivitu dohledu.
Tento mechanismus nezasahuje do rozhodovací činnosti České národní banky jako orgánu dohledu. Ministerstvo financí není oprávněno přezkoumávat individuální rozhodnutí České národní banky ani určovat závěry v konkrétních správních řízeních. Metodická koordinace má obecný, neindividuální charakter.
Předkladatel nemůže vyhovět požadavku na úplnou eliminaci své koordinační role vůči všem orgánům veřejné moci (tedy i včetně ČNB) v oblasti národní AML/CFT politiky.
AMLD6 i mezinárodní standardy FATF (zejména Doporučení č. 2) striktně vyžadují, aby členské státy měly zavedeny účinné mechanismy vnitrostátní spolupráce a koordinace při tvorbě politik proti praní peněz. Tuto centrální koordinační roli plní v České republice Ministerstvo financí. Hodnocení plnění opatření z akčních plánů či koordinace národního hodnocení rizik (NRA) není výkonem dohledu nad ČNB, nýbrž nezbytnou projektovou a strategickou koordinací státu jako celku vůči mezinárodním institucím (Evropská komise, orgán AMLA, výbor MONEYVAL). Bez participace dohledového orgánu nad klíčovým finančním sektorem by byl národní akční plán i hodnocení rizik zcela iluzorní a Česká republika by byla mezinárodně sankcionována.
Poskytnutí agregovaných informací z finančního trhu ze strany ČNB pro účely zpracování Národního hodnocení rizik není zásahem do její nezávislosti, ale elementární součinností orgánu veřejné moci. Jde o přímou implementaci čl. 8 AMLD6. Ani další zmíněná ustanovení týkající se spolupráce orgánů dozoru nevytvářejí prostor pro „řídicí oprávnění“ ministra financí, nýbrž zakotvují horizontální spolupráci a výměnu informací mezi orgány dozoru (FAÚ a ČNB). Článek 61 a násl. AMLD6 explicitně vyžaduje, aby orgány dohledu úzce spolupracovaly, sdílely informace a v případě překryvu kompetencí koordinovaly své kroky.
Česká národní banka vypořádání akceptuje.

	6
	Česká národní banka
	4
	Z
	K § 45 písm. a) a e)
Požadujeme upravit znění výjimky z dozoru FAÚ podle písm. a) tak, aby směřovala jen na činnosti vykonávané povinnými osobami, a nikoli obecně na určitou kategorii povinných osob. Požadujeme rovněž upravit znění výjimky z dozoru podle písm. e) tak, aby se vyloučení dozoru nad povinnostmi týkajícími se transparentnosti skutečných majitelů vztahovalo nejen na FAÚ, ale i na ČNB (a další orgány dozoru podle § 46)., Odůvodnění:, Dle aktuálního návrhu § 45 odst. 1 písm. a) vykonává správní dozor nad dodržováním ZEOS, TFR, AMLR a technických norem Úřad, s výjimkou správního dozoru nad povinnou osobou vykonávaného orgánem dozoru podle § 46., Stávající textace umožňuje výklad, že tzv. "speciální orgán dozoru", v případě § 45 odst. 1 písm. a) tedy ČNB, vykonává příslušný správní dozor nad povinnou osobou uvedenou ve výčtu § 46 odst. 1 nehledě na to, jakou činnost tato osoba vykonává. Pokud by tedy například platební instituce provozovala vedle svých obvyklých činností činnost realitního makléře či poskytovala služby hazardních her, byl by možný při stávající textaci výklad, že by ji ČNB měla podle navrženého textu v oblasti AML/CFT dozorovat při výkonu všech těchto činností, tedy i těch, nad jejichž výkonem dozor standardně nevykonává, neboť nespadají do okruhu činností, jejichž výkon by na finančním trhu dohlížela., Opačnému, a z našeho pohledu správnému, výkladu nasvědčuje text důvodové zprávy k části třetí hlavě I dílu 1 oddílu 1, v němž se uvádí následující: "Oproti dosavadní právní úpravě se systém dozoru nastavuje jako jednokolejný, to znamená, že se opouští takzvaný sdílený dozor. Každá povinná osoba bude tedy z důvodu její činnosti, která z ní dělá povinnou osobu, dohlížena pouze jedním orgánem dozoru. To však neznamená, že jeden subjekt nemůže být z důvodu vykonávání více různých činností dohlížen několika orgány dozoru.", Uvedený rozpor mezi jazykovým zněním a záměrem zákonodárce vyjádřeným v důvodové zprávě může vést k výkladovým nejasnostem, proto považujeme za nezbytné upravit znění navrhovaného ustanovení tak, aby z něj vyplývalo, že ČNB je tzv. "speciálním orgánem dozoru" v oblasti AML/CFT pouze u činností, jejichž výkon ČNB na finančním trhu dohlíží. Ustanovení § 45 písm. a) by tedy mohlo znít například takto:, "Správní dozor nad dodržováním tohoto zákona, nařízení 2023/1113, nařízení 2024/1624 a technických norem vykonává orgán dozoru, kterým je Úřad, s výjimkou správního dozoru nad, a) činností povinné osoby vykonávaného orgánem dozoru podle § 46,“, Viz rovněž i další zásadní připomínku k § 46 odst. 1 ZEOS., Dále považujeme za nezbytné upravit výjimku dle § 45 odst. 1 písm. e), která vylučuje obecnou působnost Úřadu při dozoru nad dodržováním povinností podle kapitoly IV AMLR (tj. mj. povinností znát a zapisovat své skutečné majitele do evidence skutečných majitelů)., Z předloženého znění § 45 odst. 1 písm. e) i z jeho systematiky vyplývá, že se tato výjimka vztahuje pouze na Úřad. Výkon dozoru nad těmito povinnostmi u dalších orgánů dozoru, zejména u orgánů dle § 46 (tedy včetně ČNB), tedy vyloučen není. Při zachování současného znění daného ustanovení by tak mohlo dojít k situaci, kdy by ČNB byla povinna v rámci správního dozoru kontrolovat i plnění povinností podle kapitoly IV AMLR, tedy např. zda mají "její" povinné osoby řádně zapsané skutečné majitele v evidenci skutečných majitelů., Takovou situaci považujeme za nesystémovou a současně v rozporu se záměrem vyjádřeným v důvodové zprávě, která stanoví: "Písmeno e) vylučuje obecnou působnost FAÚ při dozoru nad plněním povinností podle zákona o evidenci skutečných majitelů, která vychází z AMLR a bude podléhat dozoru Ministerstva spravedlnosti."., Navrhujeme proto ustanovení legislativně zpřesnit tak, aby bylo zřejmé, že se tato výjimka vztahuje na výkon dozoru podle tohoto zákona obecně, zejména na orgány dozoru podle § 46, mezi něž patří i ČNB 
	Vyhověno jinak.
Daný požadavek byl zakotven do § 46, výjimka dodržování povinností k ESM byla doplněna podle požadavku.


	6
	Česká národní banka
	5
	Z
	K § 46
Požadujeme zachovat stávající model sdíleného dohledu v oblasti AML/CFT mezi ČNB a FAÚ, který se dlouhodobě osvědčil jako funkční a efektivní. Nesouhlasíme se zavedením tzv. "jednokolejnosti" dohledu., Odůvodnění:, Návrh zákona přináší zásadní změnu oproti dosavadnímu systému správního dozoru opuštěním modelu tzv. sdíleného správního dozoru FAÚ a ČNB a zavedením tzv. jednokolejnosti v oblasti dozoru., Stávající systém "sdíleného" dohledu považuje ČNB za funkční a po letech spolupráce s FAÚ za optimalizovaný. Za klíčovou přednost tohoto nastavení považujeme rozdělení přístupů obou dohledových orgánů, které se vzájemně doplňují. ČNB jako orgán dohledu nad celým finančním trhem přistupuje ke kontrolám v oblasti AML/CFT komplexně a systémově, zatímco FAÚ využívá své znalosti z analytické činnosti finanční analytické jednotky a provádí spíše cílený dohled zaměřený na konkrétní případy a kauzy vyplývající z oznámení podezřelých obchodů., Změnou nastavení dohledu by tak mohlo dojít k situaci, kdy v rámci výlučného dohledu ČNB nad finančním trhem nebude možné zajistit např. stejné počty provedených kontrol (případně jejich kvalitu), což by mělo za následek snížení kvality dohledové činnosti a návazně i případné budoucí negativní hodnocení od mezinárodních institucí a orgánů dohledu (EBA, AMLA, MONEYVAL). Dodáváme, že v roce 2024 při peer review EBA byl stávající sdílený systém dohledu shledán jako funkční., Nesouhlasíme s tvrzením uvedeným v důvodové zprávě: "Tento model, ač původně zamýšlen jako flexibilní, se v praxi ukázal jako problematický, neboť vedl k nejasnostem v kompetencích, nekoordinovanému postupu, v některých případech i k tzv. dozorovému alibismu (rozdrobování odpovědnosti orgánů dozoru)…" Přestože lze souhlasit, že některé koordinační postupy by mohly fungovat lépe, nedomníváme se, že toto vedlo ke snaze kteréhokoli z dozorových orgánů vyhnout se odpovědnosti při provádění dozoru. 
	Nevyhověno.
Navrhovaná úprava vychází z potřeby zvýšit efektivitu, přehlednost a odpovědnost výkonu dohledu v oblasti AML/CFT. Dosavadní model sdíleného dohledu, jakkoli přinášel určité synergie, se v praxi také projevoval roztříštěností kompetencí a nejednoznačností odpovědnosti, což snižovalo jeho celkovou efektivitu. Zavedení tzv. jednokolejnosti proto sleduje cíl jednoznačné koncentrace odpovědnosti za výkon dohledu, odstranění duplicit a zjednodušení procesů, a tím i zvýšení právní jistoty adresátů právní úpravy.
Změna zároveň reflektuje mezinárodní vývoj a doporučení hodnoticích orgánů, zejména MONEYVAL, které dlouhodobě poukazují na potřebu větší systémové jednoznačnosti a efektivity institucionálního uspořádání dohledu. Nové nastavení má přispět k lepší připravenosti České republiky na budoucí hodnocení a k souladu s evropskými trendy, včetně vznikajícího rámce AMLA.
Současně lze očekávat úsporu kapacit na straně FAÚ, který se bude moci více soustředit na svou klíčovou analytickou a zpravodajskou činnost.
K námitce ohledně funkčnosti dosavadního modelu lze uvést, že navrhovaná změna nezpochybňuje dosavadní spolupráci mezi dotčenými orgány, ale směřuje k jejímu systémovému zpřehlednění a posílení odpovědnostních vazeb. Konstrukce dohledu jako „jednokolejného“ modelu přitom nevylučuje zachování potřebné součinnosti mezi orgány veřejné moci.
Česká národní banka vypořádání akceptuje a od připomínky ustupuje.

	6
	Česká národní banka
	6
	Z
	K § 46
Nesouhlasíme s rozšířením dozorové působnosti ČNB o povinnost kontrolovat dodržování povinností stanovených pro omezení velkých hotovostních plateb., Odůvodnění:, Oproti stávající úpravě v § 6a odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, který kontrolu dodržování povinností stanovených pro omezení velkých hotovostních plateb podle čl. 80 AMLR svěřuje finančním a celním úřadům, mají dle předloženého návrhu § 46 nově kontrolu provádět také orgány dozoru, a to v rámci správního dozoru., Se zavedením povinnosti kontrolovat soulad s čl. 80 AMLR u osob podléhajících dozoru ze strany ČNB zásadně nesouhlasíme. Nevidíme žádný oprávněný důvod k rozšíření stávajících dozorových kompetencí v této velmi specifické oblasti na úřady jiné než finanční a celní (popřípadě na FAÚ jako obecný orgán dozoru). Naopak se domníváme, že takový krok je velmi nehospodárný a neefektivní. Kromě výše uvedeného je třeba zdůraznit, že ani ze znění čl. 2 odst. 1 bod 45 či jiného ustanovení AMLR nelze dovozovat, že každý orgán dozoru musí nutně dohlížet na soulad jednání povinných osob se všemi povinnostmi dle AMLR. 
	Nevyhověno.
Navrhovaná úprava vychází ze systematiky AMLR, podle níž kontrola dodržování povinností spadá primárně do působnosti příslušných orgánů dozoru nad povinnými osobami. Povinnost kontrolovat omezení velkých hotovostních plateb proto nelze vnímat izolovaně, nýbrž jako součást širšího rámce dohledu nad plněním AML/CFT povinností. Je tedy logické, aby orgán, který vykonává dohled nad daným sektorem (v případě finančního trhu ČNB), současně dohlížel i na plnění těchto povinností.
Zachování výlučné kontrolní pravomoci finančních a celních orgánů by v tomto kontextu vedlo k nežádoucí fragmentaci dohledu, duplicitám a oslabení jeho efektivity. Zejména v případě výjimek či specifických režimů aplikovaných na finanční a úvěrové instituce by nedávalo smysl, aby jejich kontrolu vykonával orgán bez přímé vazby na sektorový dohled, zatímco ČNB by nesla odpovědnost za dohled nad těmito institucemi jako celkem.
Navržené řešení naopak posiluje princip komplexního a konzistentního dohledu a přispívá k větší právní jistotě dohlížených subjektů, které budou komunikovat primárně s jedním dohledovým orgánem.
Dále je nutné zohlednit i praktické dopady navrhované alternativy. Pokud by kontrola této oblasti zůstala mimo rámec standardního dohledu, vedlo by to k nutnosti intenzivnější koordinace mezi orgány (včetně zapojení do kolegií), což by zvyšovalo administrativní i kapacitní nároky na všechny dotčené instituce bez odpovídající přidané hodnoty.
Navržené řešení tak sleduje cíl zvýšení efektivity, odstranění roztříštěnosti a zajištění systematického dohledu nad plněním povinností podle AMLR.
Česká národní banka vypořádání akceptuje a od připomínky ustupuje.

	6
	Česká národní banka
	7
	Z
	K § 46
Požadujeme doplnit ustanovení umožňující orgánům dozoru použít sektorové předpisy a pravomoci v nich ukotvené., Odůvodnění:, Oproti stávající úpravě v § 35 odst. 6 AML zákona ZEOS neobsahuje možnost orgánů dozoru, aby při výkonu správního dozoru uplatnily svá dozorová oprávnění podle právních předpisů upravujících jejich působnost. Takové ustanovení považuje za nezbytné za účelem zajištění dostatečných nástrojů pro výkon dohledu. 
	Vyhověno jinak.
Daná kompetence byla doplněna do Dílu 2 – Výkon správního dozoru.

	6
	Česká národní banka
	8
	Z
	K § 46 odst. 1
Požadujeme upravit předmětné ustanovení tak, aby z něj vyplývalo, že ČNB vykonává dozor u povinné osoby pouze v rámci činnosti vymezené v písm. a) až d)., Odůvodnění:, S ohledem na důvody uvedené v odůvodnění připomínky k § 45 odst. 1 písm. a) požadujeme vyjasnit, že ČNB vykonává dohled nad konkrétním okruhem činností (konkrétních finančních institucí), a nikoli všeobecně nad určitým okruhem povinných osob. Povinné osoby mohou vykonávat i jiné činnosti (některé finanční instituce např. mohou vykonávat jinou než finanční činnost), nad jejichž výkonem by měl vykonávat dozor jiný orgán dozoru, což vyplývá mimo jiné i z textu důvodové zprávy k části třetí hlavě I dílu 1 oddílu 1, v němž se uvádí následující: "Oproti dosavadní právní úpravě se systém dozoru nastavuje jako jednokolejný, to znamená, že se opouští takzvaný sdílený dozor. Každá povinná osoba bude tedy z důvodu její činnosti, která z ní dělá povinnou osobu, dohlížena pouze jedním orgánem dozoru. To však neznamená, že jeden subjekt nemůže být z důvodu vykonávání více různých činností dohlížen několika orgány dozoru.", Z navrhované textace ustanovení toto nevyplývá, proto jej navrhujeme upravit například takto:, „(1) Správní dozor nad dodržováním tohoto zákona, nařízení 2023/1113, nařízení 2024/1624 a technických norem povinnou osobou vykonává orgán dozoru, kterým je Česká národní banka, u povinné osoby v rámci její činnosti, a) úvěrové instituce,, b) finanční instituce,, c) poskytovatele služeb skupinového financování a zprostředkovatele skupinového financování,, d) zprostředkovatele hypotečního úvěru neuvedeného v písmenech a) nebo b), s výjimkou zprostředkovatele úvěru provádějícího činnosti, za které je odpovědný jeden nebo více věřitelů nebo zprostředkovatelů úvěru.", Touto připomínkou není dotčena připomínka týkající se rozsahu dohledu ČNB vůči všem "finančním institucím". 
	Vyhověno jinak.
Materiál byl upraven (§ 47).


	6
	Česká národní banka
	9
	Z
	K § 46 odst. 1 písm. b)
Nesouhlasíme s vymezením dohledu ČNB paušálně vůči všem "finančním institucím" ve smyslu AMLR a navrhujeme upravit vymezení osob pod dohledem ČNB tak, aby se vztahoval výlučně na subjekty, které vykonávají činnost na základě licence, povolení nebo registrace ČNB. Současný návrh je koncepčně i prakticky nevhodný a rozšiřuje AML dohled ČNB na subjekty, které ČNB nelicencuje ani nedohlíží, a tudíž o nich nemá žádné informace., Odůvodnění:, S navrhovaným způsobem stanovení osob pod dohledem ČNB v § 46 odst. 1 písm. b) ZEOS zásadně nesouhlasíme, neboť přináší riziko neúplnosti, neaktuálnosti a výkladových nejasností při změnách právní úpravy nebo při vstupu nových subjektů na trh. Požadujeme proto odstranit z § 46 generalizovaný odkaz na "finanční instituce" bez dalšího upřesnění. ČNB nedohlíží nad všemi finančními institucemi ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 6 AMLR, v něm obsažená definice je širší než okruh osob pod dohledem ČNB podle § 44 zákona o ČNB., ČNB například nedohlíží nad poskytovateli nespotřebitelských úvěrů ani nad různými holdingovými osobami. Tyto subjekty ČNB nelicencuje, nemá o nich informace ani vůči nim nedisponuje sankčními pravomocemi, a nemůže proto plnohodnotně plnit roli AML dohledového orgánu. Z tohoto důvodu ČNB navrhuje, aby byl dohled ČNB v oblasti AML omezen pouze na subjekty, které ČNB dohlíží a licencuje podle sektorových předpisů na finančním trhu (např. banky, pojišťovny, obchodníci s cennými papíry)., Důvodová zpráva k § 46 rovněž nesprávně uvádí, že "Orgánem dozoru nad celým finančním sektorem bude jako doposud ČNB", neboť, jak je uvedeno výše, ČNB dosud dohlíží pouze nad finančními institucemi uvedenými v zákoně o ČNB., Za vhodnější model považuje ČNB model obdobný § 23b odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, který spojuje dohled ČNB s tím, že osobu dohlíží ČNB podle jiného sektorového předpisu a zároveň i na skutečnost, že jde o výkon činnosti na základě licence, povolení nebo registrace ČNB. Takové vymezení považujeme za systematičtější, flexibilnější a přehlednější. Věcně jde pak o osoby, o nichž má ČNB s ohledem na výše uvedené činnosti informace, a může tak dohled řádné provádět. 
	Vyhověno. 
§ 46 odst. 1 písm. b) nově zní: „finanční instituce, která vykonává činnost finanční instituce na základě povolení, licence nebo registrace České národní banky nebo obdobného oprávnění k působení na území České republiky uděleného zahraničním orgánem a nad kterou vykonává Česká národní banka dohled podle jiného právního předpisu,“.
V § 46 odst. 1 písm. c) se rovněž vypouští „zprostředkovatelé skupinového financování“, neboť nespadají pod dohled ČNB.
Ministerstvo financí u této připomínky ustupuje České národní bance.

	6
	Česká národní banka
	10
	Z
	K § 52 odst. 2
Požadujeme upravit mechanismus zproštění mlčenlivosti zaměstnanců ČNB vykonávajících dozor dle ZEOS tak, aby bylo svěřeno ČNB, nikoli členům vlády., Odůvodnění:, S ohledem na princip nezávislosti ČNB garantovaný především čl. 98 Ústavy, § 9 ZoČNB, čl. 130 SFEU či čl. 7 Statutu ESCB a ECB (detailněji viz odůvodnění připomínky k § 10 odst. 1 ZEOS) nelze akceptovat navrhovanou ingerenci předsedy vlády nebo jím pověřeného ministra do vnitřních poměrů ČNB. Zproštění mlčenlivosti zaměstnanců ČNB obecně upravuje § 50 odst. 2 ZoČNB, který však aktuální návrh § 52 odst. 2 nijak nereflektuje. Navrhujeme tedy předmětný návrh upravit obdobně § 50 odst. 2 ZoČNB a zproštění mlčenlivosti zaměstnanců ČNB vykonávajících dozor dle ZEOS svěřit ČNB. Alternativně navrhujeme, aby se na zbavení povinnosti mlčenlivosti zaměstnanců ČNB vykonávajících dozor dle ZEOS aplikovala úprava § 50 odst. 2 ZoČNB, stejně jako tomu je například v případě § 244 ZOPRK. 
	Vyhověno.
Do § 53 byl vložen nový odstavec 3: „(3) Osobu vykonávající činnost orgánu dozoru podle § 46 odst. 1 může zprostit mlčenlivosti guvernér České národní banky po konzultaci s Finanční zpravodajskou jednotkou.“.
Ministerstvo financí u této připomínky ustupuje České národní bance.

	6
	Česká národní banka
	11
	Z
	K § 59 odst. 3 a 6
V § 59, který upravuje obsah plánu kontrol, požadujeme vypustit odst. 3, neboť jde významně nad rámec transpozice AMLD6, která nestanoví takto detailní požadavky na obsah plánu kontrol. Dále požadujeme vypustit odst. 6 obsahující požadavek na zasílání plánu kontrol Ministerstvu financí, které by jej navíc dle důvodové zprávy mělo podrobovat přezkumu., Odůvodnění:, AMLD6 za účelem výkonu dohledu založeného na posouzení rizik požaduje vypracování ročního programu dohledu ze strany orgánů dozoru (tzn. v terminologii ZEOS plánu kontrol). Směrnice stanoví, že tyto roční programy orgány dozoru vypracují pro účely odvození četnosti a intenzity dohledu na místě, dálkového dohledu a tematického dohledu. Odvozovat se přitom mají od rizikového profilu povinných osob a od rizik praní peněz a financování terorismu vyskytujících se v tomto členském státě (viz čl. 40 odst. 1 písm. c) AMLD6). Návrh zákona však nad rámec AMLD6 stanoví požadavky na obsah plánu kontrol spočívající v informaci o příslušných rizikových faktorech, druhu a typu povinné osoby, na kterou bude dozor zaměřen, včetně její rizikové činnosti, a počtu plánovaných kontrol., V rámci dlouhodobého přístupu ČNB akcentujícího minimalizaci regulatorní zátěže účastníků finančního trhu a současně nároků na dohledové kapacity ČNB požadavky stanovené v § 59 odst. 3 ZEOS na obsah plánu kontrol považujeme za nepřiměřené a požadujeme jejich vypuštění., Požadavek na zasílání plánu kontrol ministerstvu dle odst. 6, které by jej navíc dle důvodové zprávy mělo podrobovat přezkumu, požadujeme vypustit s ohledem na princip nezávislosti ČNB garantovaný především čl. 98 Ústavy. Dále uvádíme, že ministerstvo nemá v oblasti AML/CFT kompetence dozorového orgánu, a nepovažujeme proto za nutné, aby bylo do tvorby plánu kontrol zapojeno. 
	Vyhověno částečně.
Z pohledu předkladatele odpovídá navržené ustanovení čl. 40 odst. 1 AMLD6 druhému pododstavci ve spojení s prvním pododstavcem písm. c). Ministerstvo má koordinační roli a pro její bezproblémové zajištění je potřeba, aby alespoň v obecném rozsahu vědělo, jakým způsobem je zacílena dozorová činnost. Důvodová zpráva byla upravena.

	6
	Česká národní banka
	12
	Z
	K § 64
Požadujeme pouze obecnou úpravu možnosti orgánů dozoru sbírat data od povinných osob prostřednictvím výkazů, přičemž stanovení obsahu, formátu, struktury a způsobu předkládání výkazů požadujeme upravit prostřednictvím vyhlášky a nikoli prostřednictvím opatření obecné povahy., Odůvodnění:, Navrhovaná úprava ustanovení § 64 ZEOS neodpovídá potřebám a praxi orgánů dozoru, ani povinnostem v navrhovaných ITS podle čl. 15 odst. 3 AMLAR, což do systému reportingu vnáší nejistotu a dvojkolejnost. Nesouhlasíme ani s návrhem, aby orgán dozoru stanovil rozsah sběru dat prostřednictvím opatření obecné povahy, neboť to neodpovídá ustálené praxi sběru dat u finančních institucí, která je stanovena prostřednictvím vyhlášky. Navrhovaná úprava je tak nesystémová. Navrhovaný postup vydávání opatření obecné povahy s časovým předstihem podle odstavců 2 a 3 by navíc v praxi znamenal dvouletý výpadek ve sběru dat nepostradatelných pro výkon dohledu. 
	Vyhověno částečně.
Česká národní banka je jediným orgánem dozoru, který může sám vydávat vyhlášky. V případě ostatních orgánů dozoru by toto musela dělat příslušná gesční ministerstva, což nelze považovat za vhodné. Zároveň je opatření obecné povahy operativnější a spíše odpovídá požadavkům na rychlost a flexibilitu a též i ochranu samotných subjektů, jelikož proti opatření obecné povahy se mohou bránit na rozdíl od vyhlášky již po jeho vydání u správního soudu. Parametry OOP byly upraveny podle požadavku na základě jiné připomínky.  

	6
	Česká národní banka
	13
	Z
	K § 71
Požadujeme doplnit možnost ve výjimečných případech prodloužit zjednodušenou kontrolu o 30 dnů., Odůvodnění:, S ohledem na možné obtíže při získávání informací a předkládání dokumentů ze strany povinné osoby požadujeme doplnění možnosti prodloužit zjednodušenou kontrolu ve výjimečných případech po schválení nadřízeného pracovníka kontrolující osoby o dalších 30 dnů ve zvlášť složitých případech po vzoru § 14 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolního řádu). 
	Nevyhověno.
V uvedených případech lze překlopit proces do standardní kontroly.

	6
	Česká národní banka
	14
	Z
	K § 108
Navrhované rozšíření okruhu údajů evidovaných v databázi CEÚ, jakož i rozšíření okruhu povinných osob a oprávněných žadatelů, si vyžádá zásadní technické a procesní úpravy stávající databáze CEÚ. V zájmu zajištění řádné a včasné přípravy nové podoby CEÚ proto požadujeme odložení účinnosti dotčených ustanovení části páté ZEOS alespoň o 16 měsíců. Do dne nabytí účinnosti nové právní úpravy musí být plně zajištěn nejen samotný sběr dat, ale rovněž procesy související s vyřizováním žádostí o poskytnutí údajů., Odůvodnění:, V části páté ZEOS je v § 108 až 126 nově upravena CEÚ. Zásadním způsobem se rozšiřuje objem evidovaných údajů o účty cenných papírů a účty kryptoaktiv a dále dochází k rozšíření okruhu povinných osob., Zde je třeba zvážit dopady na ČNB z hlediska vazby na stanovenou účinnost, zda do té doby bude zvládnuta a zajištěna úprava, resp. rozšíření systému CEÚ o nový sběr dat a nový okruh povinných osob. Jinak by se musela účinnost předmětných ustanovení odložit. Z předchozí praxe implementace systémových změn, resp. rozšíření CEÚ je známo, že tato implementace na straně CEÚ i na straně povinných osob není otázkou několika týdnů, ale spíše měsíců, dle náročnosti i déle., S ohledem na výše zmíněné zásadní změny ve vykazování do CEÚ co do obsahu i rozsahu jak povinně vykazovaných údajů, tak i zainteresovaných povinných osob požadujeme zakotvit do ZEOS dostatečně dlouhé přechodné období a odloženou účinnost dotčených ustanovení pro přípravu a implementaci změn v CEÚ dle ZEOS, a to jak z pohledu technického (úpravy, resp. doplnění systému na straně CEÚ, resp. ČNB, ale také na straně povinných osob), tak i věcného (definice nově povinných dat a údajů pro povinné osoby, zprocesování komunikace a spolupráce s novými povinnými osobami)., S tím souvisí rovněž příprava a legislativní proces nové prováděcí vyhlášky. Novou právní úpravou, kterou ZEOS představuje, se má zrušit zákon č. 300/2016 Sb., o centrální evidenci účtů, a to s účinností 10. července 2027. Stávající vyhláška č. 30/2017 Sb., k provedení zákona o CEÚ, ve znění vyhlášky č. 163/2021 Sb., se sice explicitně neruší, ale ode dne účinnosti nové právní úpravy se stává neúčinnou a nelze ji nadále nijak novelizovat, neboť zde chybí právní rámec zákonné úpravy, na jehož základě byla vydána. Bude tedy nezbytné připravit a vydat novou vyhlášku k provedení nové právní úpravy na základě ZEOS. Novou vyhlášku lze však koncipovat až ve chvíli, kdy bude známa finální podoba ZEOS, a tedy i reálné technické a věcné atributy., Důležité je také vyřešení prvotního naplnění nově požadovanými údaji, protože se očekává obrovské množství záznamů. Je otázkou, zda to zvládne SDAT nebo zda se bude muset toto naplnění realizovat jiným způsobem mimo něj. S tím pak souvisejí další kroky., V souvislosti s prvotním naplněním CEÚ by mělo být rovněž vyřešeno, zda se do databáze mají nahlásit i účty podle § 108 odst. 1 písm. b) a c), existující ke dni účinnosti zákona, ale založené před jeho účinností. Tento retroaktivní záběr zákona není ke škodě dotčených subjektů, tudíž je zřejmě přípustný, měl by však být jasně ošetřen (pokud by se naopak retroaktivní záběr zákona uplatnit neměl, mělo být v příslušném přechodném ustanovení stanoveno, že u účtů podle § 108 odst. 1 písm. b) a c), existujících ke dni účinnosti zákona, se datum jejich založení neuvádí). 
	Nevyhověno.
Transpoziční lhůta je 10. července 2027. Odložením by došlo k porušení povinností České republiky.

	6
	Česká národní banka
	15
	Z
	K § 108
Požadujeme přesné vymezení pojmu finanční instituce v ZEOS nebo v důvodové zprávě k ZEOS, aby bylo naprosto jasné a nezpochybnitelné, které finanční instituce mimo úvěrových institucí budou mít povinnost vykazovat do databáze CEÚ., Odůvodnění:, Nově do zákonné úpravy CEÚ v rámci návrhu ZEOS vstupuje pojem "finanční instituce"., Podle čl. 2 odst. 6 AMLR patří mezi finanční instituce např. obchodníci s cennými papíry, pojišťovny a poskytovatelé platebních služeb, což je velmi obecný a široký záběr, a to co do počtu subjektů i objemu dat., Považujeme proto za naprosto klíčové přesně vymezit tento pojem v důvodové zprávě k ZEOS, nejlépe však taxativním vyjmenováním povinných subjektů, spadajících do tohoto bodu návrhu ZEOS, přímo v ZEOS, aby bylo naprosto jasné a nezpochybnitelné, které další finanční instituce vedle úvěrových institucí budou mít povinnost vykazovat údaje do databáze CEÚ. 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla doplněna.

	6
	Česká národní banka
	16
	Z
	K § 110 písm. d) a § 111 písm. d)
Nesouhlasíme se zavedením povinnosti evidence data, kdy se fyzická osoba stala skutečným majitelem klienta, a data, kdy fyzická osoba přestala být skutečným majitelem klienta. Obojí je obsahem evidence skutečných majitelů, a tak by vznikla duplicitní evidence., Odůvodnění:, Datum, kdy se fyzická osoba stala skutečným majitelem klienta, resp. datum, kdy fyzická osoba přestala být skutečným majitelem klienta, má být, resp. je obsahem jiného registru, např. evidence skutečných majitelů, dle příslušného zákona., Požadováním těchto údajů do výkazu CEÚ:, 1. vznikne nadbytečná zátěž pro vykazování povinných osob,, 2. dojde s ohledem na objem dat k nadměrnému naplnění a zatížení databáze CEÚ, což povede ke zpomalení zpracování jak výkazů od institucí, tak odpovědí na žádosti oprávněných žadatelů,, 3. dojde ke zdvojení informací, neboť ke sběru dat tohoto typu existuje jiný k tomu účelu zřízený registr., Zároveň je potřeba zohlednit skutečnost, že CEÚ je evidencí platebních účtů a bezpečnostních schránek a vztahů osob k těmto účtům a bezpečnostním schránkám, nikoliv evidencí struktury a majitelů daných osob/klientů, proto považujeme tento bod vzhledem k CEÚ za nerelevantní a navrhujeme jej z návrhu ZEOS vyjmout., Podle současného stavu se eviduje datum, kdy vznikl a zanikl vztah skutečného majitele k předmětnému účtu. Máme za to, že tak je to správné a dostačující. 
	Vysvětleno.
Navrhovaná úprava reflektuje požadavky evropské právní úpravy, zejména čl. 16 odst. 3 písm. b) AMLD6, který předpokládá dostupnost časových údajů o postavení skutečného majitele. Tyto údaje mají význam pro účinné provádění AML/CFT opatření, zejména pro zpětné dohledávání a rekonstrukci vztahů v čase. Je nutno podotknout, že požadavek na informace v CEÚ o skutečném majiteli nebude stejný jako požadavek na skutečné majitele v evidenci skutečných majitelů, jelikož do CEÚ by se měli zapisovat i skuteční majitelé osob a uspořádání, kteří nejsou evidováni v tuzemské ESM, ale v zahraniční.


	6
	Česká národní banka
	17
	Z
	K § 113 písm. b) bodu 7
Požadujeme odstranění požadavku na vedení identifikačních údajů osob, které drží podíly nebo zastávají pozici člena řídicího orgánu jakožto pověřenci, včetně odkazu na skutečnost, že jsou v pozici pověřených společníků nebo pověřených členů řídicího orgánu., Odůvodnění:, Návrh ZEOS požaduje v CEÚ evidovat "jména osob, které drží podíly nebo zastávají pozici člena řídicího orgánu jakožto pověřenci, včetně odkazu na skutečnost, že jsou v pozici pověřených společníků nebo pověřených členů řídicího orgánu." Požadavek vychází z čl. 22 odst. 1 AMLR, na který odkazuje čl. 16 odst. 3 písm. a) AMLD6 jakožto na článek definující identifikační údaje FO a PO., Tyto údaje jsou však již v současnosti evidovány ve veřejných rejstřících, zejména v obchodním rejstříku a živnostenském rejstříku. Zapisování těchto údajů do CEÚ by vedlo k nežádoucí duplicitní evidenci, což by zbytečně zvýšilo administrativní zátěž povinných osob. Dále by došlo k nadměrnému rozšíření objemu dat vedených v CEÚ bez odpovídající přidané hodnoty, které by mohlo vést ke zpomalení zpracování výkazů od institucí a odpovědí na žádosti., Zároveň je potřeba zohlednit skutečnost, že CEÚ je evidencí účtů a bezpečnostních schránek a vztahů osob k těmto účtům a bezpečnostním schránkám, nikoliv evidencí struktury a majitelů daných osob/klientů, proto považujeme tento bod vzhledem ke smyslu a účelu CEÚ za nerelevantní a požadujeme jej ze ZEOS vyjmout. 
	Vysvětleno.
Navrhovaná úprava reflektuje požadavky evropské právní úpravy, zejména čl. 16 odst. 3 AMLD6. Zároveň se opět nemusí jednat o údaje, které jsou v tuzemských rejstřících.

	6
	Česká národní banka
	18
	Z
	K § 116 odst. 1
Požadujeme výslovné uvedení, že CEÚ není součástí informačního systému veřejné správy., Odůvodnění:, Vzhledem k tomu, že jsou v návrhu ZEOS taxativně vyjmenováni oprávnění žadatelé, kteří mohou žádat o údaje z CEÚ, tj. údaje z CEÚ neslouží ani široké veřejnosti ani podnikatelské sféře, máme za to, že CEÚ by i nadále jako dosud měla být postavena mimo informační systém veřejné správy (tj. mimo systém veřejných registrů státu) a takto by to bylo vhodné doplnit do návrhu ZEOS. Z předloženého návrhu ZEOS to není dostatečně zřejmé. 
	Vyhověno jinak.
Důvodová zpráva k § 122 byla doplněna ve smyslu požadovaného. Nicméně podle předkladatele je dostačující ustanovení zákona o informačních systémech veřejné správy, které ČNB z působnosti zákona o informačních systémech veřejné správy vyjímá s výjimkou provazeb na jiné informační systémy veřejné správy.

	6
	Česká národní banka
	19
	Z
	K § 116 odst. 1 písm. e)
Požadujeme doplnit do tohoto ustanovení, že ČNB může žádat o poskytnutí údajů z CEÚ i pro účely výkonu dohledu nad osobami, u kterých je důvodné podezření, že bez příslušného povolení ČNB provádějí činnost, ke které je takové povolení třeba., Odůvodnění:, Podstatnou součástí mandátu ČNB není pouze výkon dohledu nad regulovanými subjekty finančního trhu, ale rovněž aktivní dohled nad tzv. neoprávněným trhem, tedy nad osobami, které vykonávají regulovanou činnost bez příslušného oprávnění či licence. Tento aspekt dohledu má zásadní význam zejména z hlediska ochrany klientů, integrity finančního trhu a prevence systémových i reputačních rizik., V poslední době nabývá na významu problematika neoprávněného získávání peněžních prostředků od veřejnosti. Typicky se jedná o dvě základní oblasti:, 1) neoprávněné přijímání vkladů ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o bankách (tzv. "černé bankovnictví"),, 2) neoprávněné shromažďování prostředků za účelem jejich společného investování bez příslušného povolení podle § 98 zákona o investičních společnostech a investičních fondech (tzv. "pokoutné fondy")., Tyto činnosti jsou přitom v praxi často spojeny s prvky podvodného jednání, přičemž v řadě případů mohou naplňovat znaky Ponziho schémat nebo jiných obdobných podvodů. Včasná identifikace a narušení těchto struktur je proto klíčová nejen z hlediska dohledu, ale i z pohledu prevence rozsáhlých škod na straně veřejnosti. Za tímto účelem je pro ČNB nezbytné detailně zmapovat finanční toky prověřovaných osob, zejména jejich platební infrastrukturu. Klíčovým krokem je identifikace všech platebních účtů, které jsou na daný subjekt vedeny, a to napříč jednotlivými poskytovateli platebních služeb. Bez této znalosti nelze efektivně:, 1) určit rozsah neoprávněně získaných peněžních prostředků,, 2) identifikovat okruh poškozených osob (klientů),, 3) analyzovat strukturu finančních toků a odhalit případné znaky podvodného schématu,, 4) zajistit relevantní podklady (zejména výpisy z účtů) pro další dohledovou a sankční činnost., Získané informace následně umožňují provést transakční analýzu, identifikovat typické red flags (např. vysoký objem příchozích plateb od retailových klientů, rychlé přeposílání prostředků, absence odpovídající ekonomické činnosti) a vyhodnotit, zda činnost subjektu naplňuje znaky neoprávněného podnikání či podvodného schématu., Požadujeme proto doplnit písm. e) připomínkovaného ustanovení následujícím způsobem: "Česká národní banka, pro účely výkonu dozoru podle tohoto zákona a výkonu dohledu nad osobami, u kterých je důvodné podezření, že bez příslušného povolení České národní banky provádějí činnost, ke které je třeba povolení České národní banky". 
	Nevyhověno.
Jedná se o přístup nad rámec požadavků práva EU.

	6
	Česká národní banka
	20
	Z
	K § 120
Požadujeme doplnění ustanovení, které by stanovilo, že dohled nad plněním povinností spojených s CEÚ mohou u povinných osob vykonávat výhradně pověření zaměstnanci, kteří bezprostředně zajišťují provoz této evidence., Odůvodnění:, ČNB provozuje CEÚ jako službu státu. Z tohoto důvodu je agenda CEÚ striktně oddělena od ostatní agendy ČNB, a to včetně dohledu. Dohled CEÚ je vykonáván pověřenými zaměstnanci příslušného referátu sekce výzkumu a statistiky., Ačkoliv je dohled ČNB nad plněním zákonných povinností dle návrhu ZEOS ošetřen obecně v jiné části (s odkazem na zákon o bankách, v případě dohledu ČNB konkrétně § 25e), což platí obecně i pro dohled CEÚ, vzhledem k zachování omezeného okruhu zaměstnanců s přístupem k údajům v CEÚ s odkazem na § 120 odst. 2, navrhujeme do návrhu ZEOS doplnit ustanovení, které stanoví, že dohled nad plněním povinností spojených s CEÚ mohou u povinných osob vykonávat výhradně pověření zaměstnanci ČNB, kteří bezprostředně zajišťují provoz této evidence., Oddělení dohledu CEÚ od dohledu ČNB má také přímou vazbu na financování CEÚ státem, tzn. i tato činnost musí být ČNB proplácena tak, jako je tomu u dosavadního zákona o CEÚ. 
	Vysvětleno.
Daný požadavek není nezbytné řešit na úrovni zákona, postačí jej řešit na úrovni vnitřních předpisů České národní banky.

	6
	Česká národní banka
	21
	Z
	K § 200 a § 213
Požadujeme doplnit nové ustanovení § 213 odst. 5, které umožní orgánu dozoru získávání dodatečných podkladů nutných pro rozhodnutí v řízení o přestupku, a s tím související skutkovou podstatu přestupku podle § 200 písm. a)., Odůvodnění:, V souladu s čl. 37 odst. 6 písm. a) AMLD6 je nutné zajistit, aby orgány dozoru měly odpovídající pravomoci k plnění svých úkolů, včetně pravomoci vyžadovat od povinných osob předložení veškerých informací relevantních z hlediska sledování a ověřování dodržování AMLR., Předkládaný návrh zákona předpokládá možnost zajišťování podkladů potřebných pro výkon dozoru při zjednodušené kontrole (§ 71 a násl.), při kontrole podle kontrolního řádu (§ 76) a pro účely ukládání nápravného opatření, dodatečné nápravného opatření, donucovací pokuty a dodatečné donucovací pokuty (§ 216 odst. 3). V praxi se však objevují případy, kdy je nutné získávat podklady i v rámci navazujícího řízení o přestupku, například z důvodu nových skutkových tvrzení povinných osob apod. V takovém případě orgán dozoru nemá v předkládaném návrhu zákona zákonný podklad, jak dodatečné podklady získat. Využití institutu zjednodušené kontroly se v tomto ohledu jeví jako procesně i administrativně zatěžující; navíc u zjednodušené kontroly chybí navazující skutková podstata přestupku při porušení povinnosti poskytování součinnosti., Navrhuje se proto po vzoru § 216 odst. 3 doplnit do ustanovení § 213 nový odst. 5, který umožní orgánu dozoru získávání dodatečných podkladů nutných pro rozhodnutí v řízení o přestupku:, "(5) Za účelem vydání rozhodnutí o přestupku je orgán dozoru oprávněn požadovat od povinné osoby ve stanovené lhůtě poskytnutí údajů nebo informací nebo předložení dokumentů potřebných pro výkon působnosti orgánu dozoru.", Dále navrhujeme doplnit s tím související skutkovou podstatu přestupku podle § 200 písm. a):, "Díl 10, Porušení povinnosti ve vztahu k uplatňování nápravných opatření, a donucovací pokuty a řízení o přestupku, § 200, Porušení zvláštní povinnosti k součinnosti, Povinná osoba se dopustí přestupku tím, že neposkytne orgánu dozoru, a) ve stanovené lhůtě údaj, informaci nebo dokument podle § 213 odst. 5 nebo podle § 216 odst. 3, nebo, b) ve lhůtě 10 pracovních dnů údaje podle § 222 odst. 4." 
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí nemůže požadavku vyhovět, neboť vychází z nesprávného předpokladu, že orgán dozoru nemá v navazující fázi správního trestání nástroje k získávání podkladů. Řízení o přestupku je primárně upraveno zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a subsidiárně správním řádem. Správní orgán má v rámci dokazování k dispozici veškeré standardní procesní nástroje – zejména možnost vyžadovat předložení listinných důkazů podle § 53 správního řádu, provádět výslechy svědků či ohledání. Zavádět duplicitní speciální ustanovení pro vyžadování podkladů do textu zákona o ekonomické ochraně státu (ZEOS) je z hlediska legislativní techniky nadbytečné a nesystémové.

	6
	Česká národní banka
	22
	Z
	K § 223 a 224
Požadujeme upravit znění § 223 a 224 tak, aby jiný orgán dozoru nemohl zavazovat ČNB k uložení či provedení opatření vůči osobám pod jejím dohledem a byla zachována její rozhodovací autonomie s ohledem na její nezávislost a roli v oblasti zajišťování finanční stability., Odůvodnění:, Navržené znění § 223 a 224 umožňuje, aby orgán dozoru ukládal dodatečná nápravná opatření, a to včetně zrušení právnické osoby či odejmutí oprávnění k činnosti. Rozhodnutí o uložení dodatečného nápravného opatření následně orgán dozoru zašle příslušným správním orgánům k provedení (§ 223 odst. 4). Příslušný správní orgán přitom nemá žádnou diskreci v tom, zda dané opatření provede či nikoli. Podle znění § 223 odst. 4 písm. i) tak může dojít k situaci, kdy jiný orgán dozoru než ČNB fakticky zaváže ČNB k provedení všech opatření podle odst. 2 vůči osobám, které spadají do jejího dohledu. ČNB tedy může být zavázána například k odnětí bankovní licence, a to i v případě, že by takové opatření mohlo ohrozit stabilitu finančního systému., Taková úprava je problematická z hlediska systematiky dohledu nad finančním trhem i z hlediska postavení ČNB. ČNB jakožto orgán dohledu nad finančním trhem musí mít zachovánu diskreci při posuzování, zda a jaké opatření vůči dohlíženým subjektům přijme, a to s ohledem na své zákonné cíle, zejména zajištění finanční stability. Nepřípustné je, aby jiný orgán veřejné moci mohl ČNB fakticky zavazovat k přijetí konkrétního opatření, aniž by ČNB měla možnost samostatného posouzení věci. Navržená úprava tak zasahuje do institucionální nezávislosti ČNB garantované především čl. 98 Ústavy a § 9 ZoČNB. 
	Vyhověno.
Ministerstvo financí plně uznává a akceptuje argumentaci České národní banky ohledně nepřípustnosti toho, aby jiný orgán dozoru (např. Finanční analytický úřad) mohl prostřednictvím § 223 odst. 4 písm. i) fakticky a závazně úkolovat ČNB k odnětí licence či zrušení subjektu na finančním trhu. Takový postup by představoval nepřípustný zásah do funkční a institucionální nezávislosti ČNB chráněné čl. 98 Ústavy a ustálenou judikaturou i evropským právem.
Návrh zákona o ekonomické ochraně státu (ZEOS) navíc v § 46 jasně stanoví dělenou dozorovou působnost, neboť FAÚ vykonává dozor nad subjekty, u nichž tuto působnost nevykonává ČNB. Bylo by tedy pojmovým a systematickým protimluvem, pokud by v závěrečné fázi (ukládání dodatečných nápravných opatření) mohlo dojít k prolomení této kompetenční hranice.
Do textu zákona bude doplněno obecné pravidlo, že Orgán dozoru ukládá dodatečné nápravné opatření pouze ve vztahu k činnostem druhu povinné osoby, který dozoruje. Pokud je povinná osoba dozorována více orgány dozoru může orgán dozoru uložit dodatečné nápravné opatření pouze po jeho projednání se všemi těmito orgány dozoru. S uložením dodatečného nápravného opatření spočívajícího ve zrušení povinné osoby musí vyslovit souhlas všechny orgány dozoru, které tuto povinnou osobu dozorují. Tím se zabrání tomu, aby jeden orgán dozoru izolovaným rozhodnutím (např. zrušením živnostenského oprávnění nebo zrušením právnické osoby) paralyzoval činnost subjektu v oblastech, které řádně podléhají dozoru jiného orgánu, aniž by s ním tento krok konzultoval.
V návaznosti na toto pravidlo bude do zákona výslovně vloženo ustanovení, které stanoví, že vůči povinným osobám, nad nimiž vykonává správní dozor Česká národní banka, může dodatečná nápravná opatření podle odstavce 2 ukládat a provádět výhradně Česká národní banka. ČNB bude tato opatření uplatňovat autonomně, v rámci vlastních správních řízení a podle kritérií stanovených sektorovými zákony. Zbytkové ustanovení § 223 odst. 4 písm. i) bude legislativně upraveno tak, aby z něj byla ČNB explicitně vyňata.
Pokud jiný orgán dozoru v rámci své činnosti (či při společné kontrole nebo výměně informací podle § 78) zjistí u subjektu spadajícího pod dohled ČNB nedostatky naplňující důvody pro uložení dodatečného nápravného opatření, postoupí tato zjištění ČNB jako podnět. ČNB pak o případném uplatnění těchto nejtvrdších sankčních opatření rozhodne zcela autonomně.

	6
	Česká národní banka
	23
	Z
	K § 246
Požadujeme vypustit přechodné ustanovení v § 246, které zachovává částečnou aplikovatelnost zrušované vyhlášky ČNB č. 67/2018 Sb., čímž nadbytečně zvyšuje zátěž účastníků trhu a zakládá právní nejistotu., Odůvodnění:, Navrhované přechodné ustanovení dočasně zachovává částečnou aplikovatelnost prováděcího právního předpisu vydaného k provedení § 21 odst. 9 AML zákona - konkrétně jde o vyhlášku ČNB č. 67/2018 Sb., o některých požadavcích na systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, přestože má být tato vyhláška současně zrušena (§ 247 bod 5.). Tím dochází k nepřehlednému a systémově nevhodnému "oživení" jinak derogované právní úpravy., Navržená formulace, podle níž se "části prováděcích právních předpisů, které jsou v rozporu s tímto zákonem, nepoužijí", vytváří stav značné právní nejistoty, ačkoliv důvodová zpráva z nejasných důvodů uvádí opak. V praxi totiž nebude předem zřejmé, která konkrétní ustanovení dosavadních prováděcích předpisů jsou ještě aplikovatelná a která již nikoliv. Posouzení "rozporu" přitom nemusí být jednoznačné a může se lišit podle výkladu jednotlivých povinných osob i dozorových orgánů., Dochází tak k situaci, kdy jeden právní předpis je fakticky aplikovatelný pouze selektivně, aniž by bylo explicitně stanoveno, která jeho ustanovení zůstávají v účinnosti. Adresáti právní normy jsou nuceni sami průběžně posuzovat soulad jednotlivých dílčích povinností s novou právní úpravou, což zvyšuje regulatorní zátěž i riziko nesprávného postupu., Tento přístup je problematický i z hlediska vymahatelnosti práva, neboť dozorové orgány mohou dospět k odlišnému závěru o tom, zda konkrétní ustanovení prováděcího předpisu je či není v rozporu se zákonem. Výsledkem může být nejednotná aplikační praxe a oslabení principu právní jistoty a předvídatelnosti práva., Navrhované řešení je nadbytečné i věcně, neboť oblast bude upravena přímo použitelnými předpisy Evropské unie (zejména AMLR) a ponechání národní prováděcí úpravy představuje nežádoucí "goldplating" a riziko regulatorních rozporů., S ohledem na výše uvedené považujeme § 246 za nadbytečný a systémově nevhodný a požadujeme jeho vypuštění. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	6
	Česká národní banka
	24
	D
	Obecná připomínka
Doporučující připomínky k tezím prováděcích právních předpisů k zákonu o ekonomické ochraně státu (k tezím vyhlášky ČNB) , K části 2 a 2.1 tezí prováděcích právních předpisů, Doporučujeme v této části návrhu používat odkazy na aktuální verze návrhu ZEOS, tedy verze, která byla zveřejněna v MPŘ, a úpravu citací a odkazů v tezích vyhlášky ČNB tak, aby odpovídaly znění materiálu v MPŘ. Citace v úvodu tezí vyhlášky ČNB vychází pravděpodobně ze starší verze materiálu, která neodpovídá zveřejněnému znění ZEOS. Obdobně odkaz na § 122 odst. 1 ZEOS v prvním odstavci části 2.3. tezí vyhlášky ČNB neodpovídá zveřejněnému znění ZEOS., K části 2.1 tezí prováděcích právních předpisů, Doporučujeme opravit informaci uvedenou v poslední větě prvního odstavce části 2.1 tezí vyhlášky ČNB. Text uvádí, že se v CEÚ budou nově evidovat i údaje o bezpečnostních schránkách, což není správné, neboť údaje o bezpečnostních schránkách jsou již evidovány podle stávající právní úpravy v zákoně č. 300/2016 Sb., o centrální evidenci účtů. ZEOS přináší nově zejména evidenci účtů cenných papírů a účtů kryptoaktiv., K části 2.1 tezí prováděcích právních předpisů, Doporučujeme nahradit spojení použité v prvním odstavci části 2.1., a to spojení "předávaných bankami a dalšími institucemi". ZEOS pracuje s pojmy "úvěrové instituce" a "finanční instituce". Za účelem zpřesnění tezí vyhlášky ČNB je vhodné používat pojmy odpovídající terminologii ZEOS. Proto navrhujeme nahradit spojení "předávaných bankami a dalšími institucemi" spojením "předávaných úvěrovými institucemi a finančními institucemi". 
	Vyhověno.
Teze byly upraveny.

	6
	Česká národní banka
	25
	D
	K § 5 písm. f) až h)
Doporučujeme uvedení definice "pracovníka pro dodržování předpisů" podle čl. 11 odst. 2 AMLR, "mateřské entity" a "nejvyšší mateřské entity" do souladu s definicí mateřského podniku podle čl. 2 odst. 1 bodem 42 AMLR a zákonem o účetnictví., Odůvodnění:, Vzhledem k tomu, že návrh ZEOS v § 5 písm. f) definuje "manažera pro dodržování předpisů", a to mírně odlišně od AMLR, považujeme za vhodné definovat rovněž "pracovníka pro dodržování předpisů". Navrhujeme, aby byl sjednocen přístup k definicím, a uvedením obou definic přímo v ZEOS, nebo pouze odkazem na příslušná ustanovení v AMLR., Současné vymezení "mateřské entity" a "nejvyšší mateřské entity" v § 5 písm. g) a h) návrhu ZEOS se odchyluje jak terminologicky (entita, samostatné finanční výkazy), tak věcně (ovládání je zúženo jen na držbu kontrolního podílu, přičemž ovládat lze i bez této držby) od pojetí vycházejícího z definice mateřského podniku podle čl. 2 odst. 1 bodem 42 AMLR, jež odkazuje při jeho vymezení odkazuje na směrnici 2013/34/EU upravující účetnictví. Tato směrnice je transponována do zákona o účetnictví, resp. nového zákona o účetnictví (sněmovní tisk 63)., Pokud nebudou definice v ZEOS uvedeny do souladu s unijní úpravou, hrozí vznik aplikačních nejasností při výkladu okruhu povinných osob i při posuzování skupinových vztahů. Doporučujeme proto, aby zákonodárce vycházel z terminologie AMLR a na ni navázané účetní regulace, případně na ni výslovně odkázal. 
	Vyhověno částečně.
Pokud jde o požadavek na doplnění definice „pracovníka pro dodržování předpisů“, ten nebyl akceptován. Návrh zákona obsahuje definici „manažera pro dodržování předpisů“, neboť tento pojem je využíván pro účely vnitrostátní právní úpravy. Pojem „pracovník pro dodržování předpisů“ vyplývá přímo z nařízení 2024/1624 a jeho obsah je dostatečně určován tímto přímo použitelným předpisem. Současně je třeba uvést, že označení „manažer pro dodržování předpisů“ v nařízení 2024/1624 nepředstavuje samostatně definovaný právní pojem, ale zkratkové označení osoby odpovědné za zajištění souladu činnosti povinné osoby s AML/CFT předpisy. Předkladatel proto nepovažuje za účelné přebírat do zákona další definici pojmu, jehož obsah je přímo vymezen unijní regulací.
Akceptována byla připomínka týkající se definic „mateřské entity“ a „nejvyšší mateřské entity“. V zájmu vyšší terminologické konzistence s nařízením 2024/1624 bude navrženo zpřesnění definice mateřské entity tak, aby více odpovídala evropskému pojetí vztahu ovládání a nebyla omezena pouze na držbu vlastnického podílu.


	6
	Česká národní banka
	26
	D
	K § 8 písm. c)
Doporučujeme zvážit, zda by pojem "účet cenných papírů" neměl podle unijní úpravy zahrnovat všechny účty, na nichž jsou evidovány finanční (investiční) nástroje., Odůvodnění:, Důvodová zpráva odkazuje na čl. 2 AMLD6, který při vymezení pojmu "účet cenných papírů" odkazuje na CSDR (nařízení EU 909/2014), jež dále odkazuje na čl. 4 odst. 1 bod 15 MiFID II (směrnice 2014/65/EU), tedy na pojem finančních (v české právu investičních) nástrojů., Pojem účet cenných papírů v CSRD navazuje na široké vymezení cenného papíru v čl. 2 odst. 1 písm. 8 tohoto nařízení, podle kterého se rozumí "finančními nástroji" nebo "cennými papíry" finanční nástroje ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 15 směrnice 2014/65/EU. Nejde tedy jen odkaz na (investiční) cenné papíry, ale na všechny finanční nástroje uvedené v citovaném ustanovení MiFID II., AMLD6 pak používá pojem "cenný papír" v návaznosti na tuto širší definici zahrnující koncept finančních nástrojů (čl. 2 odst. 11)., Máme proto za to, že účelem AMLD6 je zahrnout do evidence nejen účty, na nichž jsou evidovány investiční cenné papíry, ale i účty vedené pro jiné investiční nástroje (např. deriváty)., Tomuto výkladu odpovídá převážná část důvodové zprávy, avšak její závěrečná věta ("…omezuje se definice pouze na cenné papíry") vnáší do výkladu nejasnost. Doporučujeme tedy správnost transpozice ověřit a text návrhu zákona, případně důvodové zprávy, upravit. 
	Vysvětleno.
Podle předkladatele je navržená úprava v souladu s požadavky AMLD6.

	6
	Česká národní banka
	27
	D
	K § 10
Požadujeme legislativně zakotvit existenci Meziresortní koordinační skupiny pro boj proti praní špinavých peněz a financování terorismu a Národní strategie pro boj proti praní špinavých peněz a financování terorismu., Odůvodnění:, Ustanovení § 10 vymezuje působnost MF jako ústředního orgánu státní správy odpovědného za strategické řízení národního systému prevence a potírání legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Důvodová zpráva k § 10 ZEOS uvádí: "Koordinace činností a vzájemná spolupráce relevantních orgánů veřejné moci bude probíhat v rámci MKS, která je zřízena při MF." ČNB však z hlediska hodnocení České republiky výborem MONEYVAL zároveň považuje za důležité zakotvit přímo v normativním textu navrhovaného zákona existenci Meziresortní koordinační skupiny pro boj proti praní špinavých peněz a financování terorismu. Stejně tak se Národní strategie pro boj proti praní špinavých peněz a financování terorismu, společně se zprávami o národním hodnocení rizik a jejich navazujícími akčními plány, řadí mezi klíčové dokumenty v boji proti praní špinavých peněz, avšak navrhovaný zákon o ní nehovoří. Oba instituty jsou dosud ustanoveny pouze na základě usnesení vlády. 
	Nevyhověno.
Ani nařízení 2024/1624, ani směrnice 2024/1640 nevyžadují, aby členské státy zákonem zakotvily existenci konkrétního koordinačního orgánu ani konkrétních strategických dokumentů v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, financování terorismu a financování proliferace. Evropská právní úprava požaduje existenci účinných mechanismů koordinace příslušných orgánů, provádění hodnocení rizik a přijímání odpovídajících opatření k jejich zvládání. Tyto požadavky návrh zákona plně naplňuje prostřednictvím úpravy působnosti Ministerstva financí, systému národního hodnocení rizik a navazujících akčních plánů.
Předkladatel současně nepovažuje za vhodné zákonně upravovat konkrétní podobu koordinačních mechanismů nebo jednotlivých strategických dokumentů. Takové nástroje musí být schopny pružně reagovat na vývoj rizik, institucionální změny, doporučení mezinárodních hodnotících orgánů i potřeby aplikační praxe. Jejich zakotvení na zákonné úrovni by mohlo vést k nežádoucí rigiditě systému bez odpovídající přidané hodnoty.
Dosavadní praxe přitom potvrzuje, že stávající koordinační mechanismy fungující na základě rozhodnutí vlády a Ministerstva financí poskytují dostatečné záruky transparentnosti, přiměřenosti, odbornosti, reprezentativnosti i efektivní spolupráce všech relevantních orgánů veřejné moci. Obdobně strategické dokumenty přijímané na úrovni vlády představují zavedený a funkční nástroj strategického řízení této oblasti a není důvod jejich existenci či obsah pevně svazovat zákonnou úpravou.
Předkladatel proto považuje stávající model založený na kombinaci zákonné úpravy základních kompetencí a flexibilních koordinačních a strategických nástrojů vytvářených na úrovni exekutivy za dostatečný a plně odpovídající požadavkům evropského práva.

	6
	Česká národní banka
	28
	D
	K § 20
Navrhujeme upravit vymezení dobré pověsti, a to zejména s ohledem na požadavek dobré pověsti v případě finanční holdingové společnosti se smíšenou činností a s přihlédnutím k existující specifikaci kritéria dobré pověsti, čestného a bezúhonného jednání v evropské regulaci finančního trhu., Odůvodnění:, Finanční holdingová společnost se smíšenou činností je osoba, na kterou se mohou vztahovat požadavky na osoby s kvalifikovanou účastí na úvěrové instituci a další instituce působící na finančním trhu. Ustanovení § 20 ZEOS navazuje na čl. 6 AMLD6, přičemž podle tohoto čl. směrnice jde o ověřování dobré pověsti a čestného a bezúhonného jednání dotčených osob a rovněž také o ověřování znalostí a zkušeností nezbytných pro výkon funkcí těchto osob. Obdobná terminologie je použita v čl. 23 CRD (směrnice 2013/36/EU) pro stanovení požadavků na členy vedoucího orgánu osoby s kvalifikovanou účastí na úvěrové instituci, přičemž je zároveň odkazováno na čl. 91 odst. 1 CRD, který upravuje požadavky na členy vedoucího orgánu. Specifikace těchto pojmů je pak provedena v rámci obecných pokynů EBA a ESMA (EBA/GL/2021/06, ESMA35-36-2319) k posuzování vhodnosti členů vedoucího orgánu a osob v klíčových funkcích. Pověst, čestnost a bezúhonnost jsou specifikovány v bodech 72 až 77 těchto obecných pokynů. Kritérium dobré pověsti je např. také součástí MiCAR (nařízení 2023/1114), přičemž jeho specifikace je provedena ve společných pokynech EBA a ESMA (EBA/GL/2024/09, ESMA75-453128700-10) k posuzování vhodnosti členů vedoucího orgánu vydavatelů tokenů vázaných na aktiva a poskytovatelů služeb souvisejících s kryptoaktivy (body 13 až 15) a k posuzování vhodnosti akcionářů nebo členů, ať přímých, nebo nepřímých, s kvalifikovanou účastí ve vydavatelích tokenů vázaných na aktiva nebo poskytovatelích služeb souvisejících s kryptoaktivy (body 16 až 19). Vzhledem k tomu, že podle čl. 6 AMLD6 má AMLA do 10. července 2029 vydat obecné pokyny týkající se mj. kritérií pro posouzení dobré pověsti, čestnosti a bezúhonnosti, je vhodné požadavek na "dobrou pověst a čestné a bezúhonné jednání" podle čl. 6 odst. 1 AMLD6 implementovat nyní způsobem, který se nebude příliš odchylovat od již existující specifikace těchto kritérií. 
	Vyhověno částečně a vysvětleno.
Předkladatel vysvětluje, že § 20 odst. 1 nedopadá pouze na finanční holdingy, ale rovněž na poskytovatele služeb pro svěřenské fondy nebo obchodní společnosti (TCSP), provozovatele hazardních her a poskytovatele proplácení šeků. Tyto subjekty nespadají pod obezřetnostní dohled ČNB ani se na ně neaplikují zmíněné pokyny EBA/ESMA. Do doby, než unijní orgán AMLA vydá v červenci 2029 k této problematice vlastní obecné pokyny, potřebuje vnitrostátní orgán dozoru (FAÚ) v zákoně zachovat objektivní, měřitelné a jasně ohraničené kritérium pro posuzování dobré pověsti u tohoto nefinančního sektoru. Z tohoto důvodu nelze taxativní vymezení v odstavci 3 až 5 ze zákona plošně odstranit.
Ve smyslu připomínky bylo upraveno příslušné ustanovení a mezi kritéria dobré pověsti bylo přidáno písm. d) „není subjektem, na který se vztahují mezinárodní sankce podle zákona o provádění mezinárodních sankcí“.


	6
	Česká národní banka
	29
	D
	K § 33, 34, § 35, 36 a § 37 až 44
Doporučujeme v ustanoveních § 34, § 35 a §§ 37 až 44 používat "Úřad" namísto nejasného "příslušný orgán dozoru"., Odůvodnění:, Vzhledem k tomu, že v případě poskytovatelů služeb souvisejících s virtuálním aktivem a poskytovatelů služeb pro svěřenské fondy nebo obchodní společnosti je orgánem dozoru FAÚ (viz i třetí odstavec důvodové zprávy k § 243, který to výslovně uvádí), doporučujeme nejasný pojem "příslušný orgán dozoru" nahradit konkrétním "Úřad"., Navrhovanou konkretizací příslušného orgánu dozoru se předejde potenciální výkladové nejasnosti ohledně toho, kdo je "příslušným orgánem dozoru", což je jednoznačně žádoucí i kvůli právní jistotě příslušných osob, které budou žádat FAÚ o povolení. 
	Nevyhověno.
Přestože je připomínka věcně správná v tom ohledu, že povolovacím orgánem je pro tyto subjekty skutečně Finanční analytický úřad, navrhované úpravě nelze z důvodů zachování správné legislativní techniky vyhovět.
Návrh zákona pracuje napříč celým svým textem s legislativní zkratkou a zastřešujícím pojmem „orgán dozoru“ (případně „příslušný orgán dozoru“ pro zdůraznění konkrétní kompetence). Kdo přesně je tímto příslušným orgánem, určují jasně a taxativně ustanovení v institucionální části zákona (typicky § 45 a § 46 vymezující rozdělení působnosti mezi FAÚ, ČNB, celní úřady, komory apod.).
Pokud by zákonodárce v ustanoveních upravujících povolení k poskytování služeb spojených s virtuálním aktivem, které nepodléhají povolení podle nařízení 2023/1114, a povolení k poskytování služeb pro svěřenské fondy nebo obchodní společnosti, lokálně nahradil zavedený pojem slovem „Úřad“, rozbil by tím vnitřní terminologickou konzistenci. V praxi by to vyvolalo nežádoucí výkladové otázky, proč se na některých místech zákona používá obecný pojem a jinde konkrétní označení úřadu, i když jde o procesně totožné postupy.
Používání obecného pojmu „příslušný orgán dozoru“ je rovněž standardní pojistkou pro případné budoucí změny dohledové architektury (např. při přesunech kompetencí v rámci finančního trhu). V takovém případě postačí upravit pouze jeden kompetenční paragraf, nikoliv plošně přepisovat desítky hmotněprávních ustanovení (§ 33 až 44).
Právní jistota dotčených osob nebude ohrožena, neboť příslušnost FAÚ pro tyto agendy jednoznačně vyplývá ze zbytkové působnosti obecného orgánu dozoru uvedené v institucionálních ustanoveních návrhu zákona a je výslovně potvrzena i v důvodové zprávě. Znění příslušných ustanovení tak zůstává zachováno.

	6
	Česká národní banka
	30
	D
	K § 35 odst. 1 písm. b) a c)
Nesouhlasíme s navrhovaným vymezením činností podle § 35 odst. 1 písm. b) a c) a požadujeme tyto body z návrhu zákona vypustit, případně je formulovat tak, aby se zcela omezovaly na odkazy na úpravu obsaženou v příslušných sektorových právních předpisech., Odůvodnění:, Máme za to, že vymezení přípustných činností investiční společnosti, resp. obchodníka s cennými papíry či banky, má být upraveno komplexně, systematicky a výlučně v příslušných sektorových zákonech, tj. v zákoně č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (zejména § 7), a v zákoně č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (zejména § 5), resp. v zákoně č. 21/1992 Sb., o bankách., Navrhované znění § 35 odst. 1 písm. b) a c) podle našeho názoru de facto rozšiřuje okruh dovolených činností těchto regulovaných osob nad rámec stávající sektorové úpravy, aniž by k tomu existovala vazba na odpovídající změny ZISIF, ZPKT či ZoB. Takový postup považujeme za systémově nevhodný, neboť narušuje vnitřní konzistenci sektorové úpravy, oslabuje její přehlednost a může vést k interpretační nejistotě ohledně rozsahu oprávnění regulovaných subjektů. Z hlediska legislativní systematiky i regulatorní praxe považujeme za nezbytné, aby jakékoli změny či rozšíření dovolených činností investičních společností a obchodníků s cennými papíry (včetně bankovních) byly prováděny výhradně novelizací sektorových zákonů., Z těchto důvodů nepovažujeme za vhodné, aby návrh zákona samostatně rozšiřoval nebo modifikoval rozsah činností regulovaných subjektů finančního trhu, a navrhujeme zachovat stávající koncepci, podle níž je tento rozsah vymezen výlučně v ZISIF, ZPKT a ZoB. 
	Vysvětleno.
Navrhované ustanovení § 35 odst. 1 písm. b) a c) neupravuje rozsah činností, které jsou investiční společnosti, obchodníci s cennými papíry nebo banky oprávněni vykonávat podle sektorových právních předpisů, ani tento rozsah nijak nerozšiřuje. Účelem ustanovení není regulace činnosti subjektů finančního trhu, nýbrž vymezení rozsahu výjimky z povinnosti disponovat povolením podle zákona EOS pro poskytování služeb pro svěřenské fondy nebo obchodní společnosti.

Ustanovení tedy nestanoví nové oprávnění k výkonu činnosti, ale pouze reflektuje skutečnost, že některé subjekty již disponují oprávněním vykonávat obdobné činnosti na základě zvláštních sektorových právních předpisů a podléhají odpovídajícímu regulatornímu a dohledovému režimu. Návrh zákona v těchto případech sleduje zabránění duplicitní regulaci a duplicitnímu povolovacímu režimu.


	6
	Česká národní banka
	31
	D
	K § 46 odst. 1 písm. d)
Doporučujeme toto písmeno formulovat takto:, d) zprostředkovatele při zprostředkování spotřebitelského úvěru podle zákona upravujícího spotřebitelský úvěr, neuvedeného v písmenech a) a b), s výjimkou zprostředkovatele spotřebitelského úvěru na bydlení provádějícího činnosti, za které je odpovědný jeden nebo více věřitelů nebo zprostředkovatelů., Odůvodnění:, Doporučujeme upřesnit původně navrhovaný termín "zprostředkovatele hypotečního úvěru", a to ve vztahu k terminologii zavedené v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), aby bylo zřejmé, že se má jednat o zprostředkovatele spotřebitelského úvěru na bydlení ve smyslu ZSÚ. Nikoliv o zprostředkovatele těch hypotečních úvěrů, které jsou poskytovány podnikatelům. Činnost zprostředkovatelů hypotečních úvěrů podnikatelům není regulována sektorovými předpisy ani není k této činnosti potřeba licence ČNB., Doporučujeme rovněž zvážit úpravu ustanovení o dohledu tak, aby se krylo s ustanovením o působnosti samotného AMLR v čl. 3 odst. 3 písm. k), tj. např. vypustit slova "na bydlení" (resp. "hypotečního"). 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	6
	Česká národní banka
	32
	D
	K § 51
Doporučujeme zvážit, zda požadavek na předkládání výpisu z rejstříku trestů osobami vykonávajícími činnost orgánu dozoru v tříměsíčních intervalech dle § 51 ve spojení s § 14 a § 15 není nepřiměřeně zatěžující., Odůvodnění:, Ustanovení § 51 ve spojení s § 14 a § 15 stanoví, že osoby vykonávající činnost orgánu dozoru (včetně např. i zaměstnanců ČNB) musí průběžně splňovat podmínku bezúhonnosti prokazovanou výpisem z rejstříku trestů, který podle § 15 odst. 4 nesmí být starší než 3 měsíce. Orgán dozoru by tak podle tohoto ustanovení musel každé tři měsíce zjišťovat, že výpis z trestního rejstříku stále splňuje požadavky posouzení bezúhonnosti., Doporučujeme zvážit, zda takový požadavek není nadbytečně administrativně zatěžující a potenciálně nepřiměřený, zejména ve vztahu k zaměstnancům orgánu veřejné moci. 
	Vysvětleno.
Dané ustanovení neupravuje tříměsíční periodicitu předkládání výpisu.
Důvodová zpráva byla upravena.

	6
	Česká národní banka
	33
	D
	K § 58 odst. 1
Ustanovení odkazuje na možnosti odlišné úpravy stanovené v technických normách, nicméně oblast rizikově orientovaného dohledu dle AML balíčku upravují kromě těchto norem také obecné pokyny a neveřejná metodika, které nejsou obsaženy pod pojmem "technická norma" v § 3 písm. g) ZEOS., Odůvodnění:, Ukotvení rizikově orientovaného dohledu bez možnosti zohlednění metodických předpisů vydávaných AMLA a Komisí může v konečném důsledku vést k nekonzistentnosti mezi národním a unijním přístupem. 
	Vysvětleno.
Předkladatel má za to, že navržené znění § 58 odst. 1 umožňuje dostatečně zohledňovat všechny relevantní informace potřebné pro výkon rizikově orientovaného dozoru.
Výčet skutečností uvedených v § 58 odst. 1 není koncipován jako taxativní výčet všech zdrojů informací, které může orgán dozoru při hodnocení rizik a plánování dozorové činnosti využívat. Ustanovení stanoví minimální okruh faktorů, které musí být při výkonu rizikově orientovaného dozoru zohledněny, aniž by tím byla vyloučena možnost přihlížet i k dalším relevantním podkladům.
Současně je třeba zohlednit, že výkon správního dozoru představuje výkon veřejné moci. Orgán dozoru je proto povinen vycházet ze všech relevantních informací, které mohou mít význam pro řádné vyhodnocení rizik a pro výkon dozoru v konkrétní oblasti. Vedle právně závazných technických norem tak může přihlížet rovněž k pokynům, doporučením, metodickým materiálům, hodnotícím zprávám, typologiím, analýzám rizik a dalším výstupům AMLA, Evropské komise, FIU, mezinárodních organizací nebo jiných relevantních subjektů, odpovídá-li to jejich povaze a účelu.
Předkladatel proto nesdílí obavu, že by navržené znění mohlo vést k odtržení národního přístupu od evropské dozorové praxe. Naopak, z povahy rizikově orientovaného dozoru vyplývá potřeba průběžně vyhodnocovat a zohledňovat veškeré relevantní informace vztahující se k dozorované oblasti, a to bez ohledu na to, zda jsou výslovně uvedeny v demonstrativním výčtu obsaženém v zákoně. Z tohoto důvodu není považováno za nezbytné jednotlivé druhy metodických nebo interpretačních dokumentů v ustanovení dále výslovně doplňovat.

	6
	Česká národní banka
	34
	D
	K § 60
Nesouhlasíme s rozšířením požadavků na obsah výroční zprávy nad rámec čl. 40 odst. 5 AMLD6., Odůvodnění:, Čl. 40 odst. 5 AMLD6 stanoví povinnost členských států zajistit, aby orgány dozoru vypracovávaly podrobnou výroční zprávu o činnosti. Předložený návrh zákona obsahuje výčet minimálních informací, které mají být ve výroční zprávě uvedeny, přičemž tento výčet jde nad rámec požadavků v čl. 40 odst. 5 AMLD, proto s ohledem na minimalizaci administrativní zátěže navrhujeme příslušnou část ustanovení jdoucí nad rámec AMLD6 vypustit. 
	Nevyhověno.
Předkladatel nepovažuje navržený rozsah informací obsažených v § 60 za nepřiměřený ani za rozporný s požadavky směrnice 2024/1640. Ustanovení současně nově neupravuje povinnost vypracovávat a zveřejňovat úplnou výroční zprávu, ale pouze její shrnutí, které obsahuje základní agregované a zobecněné informace o výkonu dozoru. Již z tohoto důvodu nelze dovozovat vznik významné dodatečné administrativní zátěže pro orgány dozoru.
Současně připomínkové místo nekonkretizovalo, která z navržených informačních povinností má být považována za povinnost jdoucí nad rámec požadavků směrnice 2024/1640 ani z jakých důvodů by měla být z právní úpravy vypuštěna. Připomínka se omezuje na obecné konstatování, že výčet obsažený v § 61 překračuje požadavky evropské právní úpravy, aniž by identifikovala konkrétní ustanovení nebo vysvětlila, v čem spočívá jejich nadbytečnost či nepřiměřenost.
Předkladatel současně zastává názor, že informace uváděné ve shrnutí výroční zprávy představují standardní údaje o činnosti orgánů dozoru, jejichž zveřejňování přispívá k transparentnosti výkonu správního dozoru, umožňuje vyhodnocovat efektivitu dozorové činnosti a posiluje důvěru v systém ekonomické ochrany státu. Jedná se navíc o informace agregované a anonymizované, jejichž zpracování je běžnou součástí činnosti orgánů dozoru.


	6
	Česká národní banka
	35
	D
	K § 65
Navrhujeme znění § 65 upravit takto:, (1) Návrh opatření obecné povahy podle § 63 a 64 a opatření obecné povahy podle § 63 a 64 zveřejní orgán dozoru, který jej vydal, pouze způsobem umožňujícím dálkový přístup., (2) Opatření obecné povahy podle § 63 a § 64 se vydává bez řízení o jeho návrhu a může nabýt účinnosti okamžikem zveřejnění., Odůvodnění:, V případě, že by nebylo vyhověno zásadní připomínce k § 64 týkající se možnosti orgánů dozoru sbírat data od povinných osob prostřednictvím výkazů vydáváním opatření obecné povahy, navrhujeme použít pro zveřejnění návrhu opatření obecné povahy podle § 63 a § 64 i pro zveřejnění opatření obecné povahy obdobný způsob, jaký je použit pro opatření obecné povahy v § 199 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. Vzhledem k tomu, že dotčené opatření obecné povahy bude upravovat informační povinnosti povinné osoby, strukturu výkazů vč. instrukcí popisujících jejich obsah apod., je uveřejnění na fyzické úřední desce nepraktické a pro povinnou osobu i orgán dozoru administrativně komplikovanější. Elektronická forma, právě vzhledem k obsahu opatření obecné povahy, je vhodnější a v praxi již používanou formou. 
	Nevyhověno.
Odkaz na úpravu obsaženou v § 199 zákona o podnikání na kapitálovém trhu nelze považovat za vhodný vzor pro navrhovanou právní úpravu, neboť tento postup je z procesního hlediska problematický a v obecné rovině obtížně slučitelný s koncepcí opatření obecné povahy jako správního aktu určeného neurčitému okruhu adresátů. Z těchto důvodů není žádoucí tento model přebírat do další právní úpravy a dále rozšiřovat jeho použití.

Současně je argumentace administrativní nevhodností zveřejnění na úřední desce nepřesvědčivá. Právní úprava úřední desky podle § 25 a § 26 správního řádu je již řadu let založena na principu elektronického zveřejňování. Zveřejnění na úřední desce proto nelze chápat pouze jako vyvěšení dokumentu v listinné podobě, ale jako zveřejnění způsobem umožňujícím dálkový přístup. Požadavek zveřejnění na úřední desce tak není v rozporu s potřebou zpřístupnit rozsáhlé technické dokumenty, vzory výkazů, datové struktury nebo metodické instrukce elektronickou formou. Naopak, původně navržené řešení již takový způsob zveřejnění plně umožňuje a požadavky uplatněné v připomínce fakticky naplňuje.
Nelze proto souhlasit s tvrzením, že stávající procesní režim opatření obecné povahy představuje pro orgán dozoru nebo povinné osoby nepřiměřenou administrativní zátěž. Navržená změna by ve skutečnosti vedla pouze k opuštění standardního procesního režimu správního řádu, aniž by přinesla odpovídající praktický přínos. 

	6
	Česká národní banka
	36
	D
	K § 79 odst. 3
Doporučujeme sladit postup předávání informací mezi Úřadem, Finanční zpravodajskou jednotkou a orgány dozoru ve smyslu § 19 ZoFAÚ., Odůvodnění:, ZoFAÚ v § 19 hovoří o přímém předávání podnětů mezi orgánem dozoru a Finanční zpravodajskou jednotkou, zatímco § 79 odst. 3 ZEOS k tomuto předání pověřuje Úřad, který by fakticky fungoval jako prostředník mezi orgánem dozoru a Finanční zpravodajskou jednotkou, přičemž tyto postupy tak působí nekompatibilně. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	6
	Česká národní banka
	37
	D
	K § 81 odst. 2
Doporučujeme upravit znění § 81 odst. 2 tak, aby nedocházelo k nepřiměřenému zatížení orgánu dozoru při poskytování informací povinným osobám o jejich povinnostech., Odůvodnění:, Stávající znění § 81 odst. 2 je formulováno neurčitě a může vést k extenzivnímu výkladu informační povinnosti orgánu dozoru vůči povinným osobám. Takový výklad by mohl v praxi znamenat nepřiměřené zatížení orgánu dozoru, který by byl nucen aktivně poskytovat individuální výklad povinností širokému okruhu subjektů., Za vhodnější se proto jeví úprava, která jasně ponechá prostor pro uvážení orgánu dozoru, např. formulací "Považuje-li to orgán dozoru za vhodné, může orgán dozoru informovat povinnou osobu, nad kterou vykonává dozor, také o jejích povinnostech." namísto aktuálního "Je-li to potřebné, může orgán dozoru informovat povinnou osobu, nad kterou vykonává dozor, také o jejích povinnostech.". Tím by se předešlo výkladovým nejasnostem a zároveň zachovala flexibilita při poskytování informací., Současně je třeba uvést, že AMLD6 požaduje po orgánech dozoru ve smyslu čl. 39 odst. 3 provádění tzv. outreach activities, tedy obecné informování dohlížených osob o jejich povinnostech, nikoli poskytování širší či individuálně pojaté informační podpory. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven tak, že je na zvážení orgánu dozoru, zda informaci poskytne.


	6
	Česká národní banka
	38
	D
	K § 82 odst. 3
Navrhujeme vypustit slovo "bezodkladně" s ohledem na to, že toto není uvedeno v transponovaném ustanovení a jednalo by se pro orgány dozoru o extenzivní administrativní zátěž., Odůvodnění:, Ustanovení čl. 43 AMLD6 hovoří pouze o povinnosti finanční zpravodajské jednotce sdělovat uvedené informace a neuvádí, že se tak musí dít bezodkladně, navrhujeme proto tento termín vypustit. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven. Slovo „bezodkladně“ bylo nahrazeno slovy „bez zbytečného odkladu“.

	6
	Česká národní banka
	39
	D
	K § 89 odst. 2
Doporučujeme, aby ustanovení obsahovalo možnost neposkytnout informace v případě, že to sektorové předpisy neumožňují., Odůvodnění:, V zájmu zachování právní jistoty navrhujeme v tomto ustanovení výslovně stanovit, že pokud sektorové předpisy neumožňují poskytnutí informace, tato poskytnuta být nemusí. 
	Vysvětleno.
EU předpisy požadují, aby orgány dozoru v AML/CFT oblasti spolupracovaly v největší možné míře bez ohledu na svou povahu či postavení (čl. 44 AMLD6). Úprava navržená připomínkovým místem jde dle názoru předkladatele proti takovému přístupu. Pokud je informace zjištěna při výkonu dozoru v AML/CFT oblasti, měla by být poskytnuta. Pokud je získána při výkonu dozoru v rámci jiné činnosti, její poskytnutí podléhá sektorovým předpisům.


	6
	Česká národní banka
	40
	D
	K § 90
Doporučujeme v tomto ustanovení nebo aspoň v důvodové zprávě odkázat na RTS k čl. 46(4) AMLD6, které oblast spolupráce mezi národními orgány dohledu mimo formát kolegií upravují., Odůvodnění:, RTS k čl. 46 odst. 4 AMLD6, které byly na konci dubna schváleny Generální radou AMLA a ve třetím čtvrtletí roku 2026 mají být předloženy Komisi, detailně upravují formát, rozsah a způsob spolupráce a pro národní dohledové orgány budou závazné, proto považujeme za nezbytné, aby na ně zde bylo odkazováno, a to s ohledem na to, že mohou stanovit odlišné nároky než toto ustanovení. 
	Vyhověno.
DZ byla doplněna.

	6
	Česká národní banka
	41
	D
	K části třetí hlavě II dílu 2
Doporučujeme odkázat na RTS podle čl. 49 odst. 14 a čl. 50 odst. 13 AMLD6 vzhledem k tomu, že budou tuto oblast detailně upravovat., Odůvodnění:, V nejbližších týdnech má začít projednávání uvedených RTS, které mají být předloženy Komisi v prvním čtvrtletí roku 2027 a které mají detailně upravovat formát, fungování, spolupráci, složení, vzor ustavující písemné dohody a opatření, která budou moci kolegia ukládat. Považujeme proto za nutné je zde aspoň odkazem zmínit s ohledem na to, že budou mít aplikační přednost před ustanovením ZEOS. 
	Vyhověno jinak.
DZ byla doplněna.

	6
	Česká národní banka
	42
	D
	K § 104 odst. 1
V souladu s naší připomínkou k § 10 ZEOS doporučujeme do procesu schvalování a aktualizaci zprávy o národním hodnocení rizik zapojit Meziresortní koordinační skupinu., Odůvodnění:, Před předložením zprávy o národním hodnocení rizik vládě by tato měla být projednána a schválena v rámci koordinačního mechanismu pro oblast AML/CFT, aby tak byla zajištěna možnost vyjádřit se pro všechny dotčené orgány a instituce. 
	Vysvětleno.
Návrh zákona zachovává odpovědnost za zpracování zprávy o národním hodnocení rizik a jejích aktualizací na straně ministerstva, které za obsah zprávy odpovídá a předkládá ji vládě ke schválení. Nejedná se však o činnost vykonávanou izolovaně ministerstvem. Národní hodnocení rizik je ze své podstaty meziresortním procesem, který vyžaduje součinnost širokého okruhu orgánů veřejné moci a dalších relevantních subjektů. V tomto smyslu byla doplněna důvodová zpráva.

	6
	Česká národní banka
	43
	D
	K části pátá hlavě III
Doporučujeme upravit rejstřík povinných osob tak, aby představoval minimální implementaci požadavků AMLR a AMLD6., Odůvodnění:, Předkladatel v důvodové zprávě uvádí, že zřízení Centrálního rejstříku povinných osob (dále jen "CRPO") reaguje "na požadavky AMLR, zejména na povinnost členských států zajistit, aby údaje o povinných osobách byly vedeny v jednotné, přehledné a snadno dostupné podobě"., V AMLR však taková povinnost členských států v uvedené podobě zakotvena není., AMLD6 ukládá v čl. 4 členským státům povinnost zajistit, aby určitý okruh povinných osob, např. směnárny, byly povolovány, registrovány nebo podléhaly regulaci. Ostatní povinné osoby mají podléhat minimálním požadavkům na registraci, které umožní jejich identifikaci, to však neplatí, pokud podléhají licenčním nebo registračním požadavkům podle jiných předpisů., Zřízení centrálního rejstříku všech povinných osob nepředstavuje promítnutí požadavků práva EU, ale jde nad jejich rámec. Pro řádnou transpozici by bylo postačující, kdyby byla zajištěna registrace osob, které nejsou povolovány podle jiných předpisů. Navrhujeme proto upravit CRPO tak, aby se do něj zapisovaly pouze osoby nepovolované podle jiných předpisů, ne všechny povinné osoby. 
	Vysvětleno.
CRPO nebude mít význam pouze z hlediska shromažďování a vedení údajů o povinných osobách, nýbrž bude mít význam i z hlediska vedení statistik, v souvislosti s RTS (regulatorními technickými standardy, které stanovují rozsah, podrobnosti, formát a přenos informací do ústřední databáze AML/CTF), dále z důvodu možnosti propojitelnosti s jinými systémy a také v souladu s principem only once.“

	6
	Česká národní banka
	44
	D
	K části pátá hlavě III
Doporučujeme v zájmu přehlednosti a uživatelské přívětivosti právního předpisu pro adresáta, aby úprava CRPO, která je v současné době z nemalé části rozříštěna do více částí ZEOS, byla ve větší míře koncentrována do části páté hlavy III ZEOS., Odůvodnění:, Úprava CRPO je v současnosti rozříštěna do více částí ZEOS, což se v některých případech jeví jako nedůvodné a klade zbytečně větší nároky na adresáty normy. Navrhujeme proto uvážit, zda by některá ustanovení nebylo vhodné přesunout do části páté hlavy III ZEOS, zejména se jedná o §§ 29 až 32 upravující mj. zápis osob do CRPO a jejich vyškrtnutí z CRPO, které jsou v současnosti ne zcela logicky zařazeny v části druhé upravující povinnosti povinných osob. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.


	6
	Česká národní banka
	45
	D
	K § 132 písm. c) až e)
Doporučujeme upřesnit návětí a sjednotit terminologii týkající se údajů zapisovaných do CRPO., Odůvodnění:, Navrhujeme upravit návětí písm. c) tak, aby odpovídalo definicím uvedeným v § 5 písm. f), které zavádí pojem "manažer pro dodržování předpisů", a odpovídalo požadavkům § 12 odst. 1 písm. a). Rovněž je potřeba v tomto smyslu sjednotit § 29 odst. 2 písm. c). Navrhujeme upravit návětí písm. d) tak, aby bylo výslovně zřejmé, že se zapisují údaje o "pracovníkovi pro dodržování předpisů povinné osoby". Současné znění totiž neobsahuje jednoznačné vymezení vztahu této osoby ke konkrétní povinné osobě a může být vykládáno tak, že se jedná o obecnou kategorii funkce bez vazby na konkrétní subjekt vedený v rejstříku., Tato nejasnost může vyvolat interpretační obtíže zejména při určování, zda se evidují údaje o všech osobách vykonávajících tuto roli obecně, nebo výlučně o těch, které tuto funkci vykonávají u konkrétní povinné osoby. Explicitní doplnění vazby na povinnou osobu by odstranilo možné výkladové nejasnosti a posílilo právní jistotu při vedení a kontrole údajů v centrálním rejstříku., Současně navrhujeme provést obdobné upřesnění v písm. e), kde by mělo být rovněž výslovně uvedeno, že se jedná o "další kontaktní osobu povinné osoby". I zde chybí jednoznačné propojení zapisované osoby s konkrétní povinnou osobou. Uvedená úprava by zajistila terminologickou konzistenci napříč celým ustanovením, neboť v písm. b) a c) je vazba na povinnou osobu již explicitně vyjádřena, zatímco v písm. d) a e) tato systematika dosud chybí. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.


	6
	Česká národní banka
	46
	D
	K § 135 odst. 2
Doporučujeme ustanovení upravit tak, aby neuvádělo, že orgán dozoru do CRPO "zapisuje údaje o povinné osobě…a) o povinné osobě…", což se jeví jako jazykově nevhodné spojení slov. Lze např. uvést, že v případě té a té povinné osoby orgán dozoru do CRPO zapisuje údaje o povinné osobě. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	6
	Česká národní banka
	47
	D
	K § 136
Navrhujeme do normativního textu § 136 ZEOS doplnit větu již v současnosti uvedenou v důvodové zprávě, že povinná osoba je zodpovědná za správnost a aktuálnost údajů v CRPO., Odůvodnění:, Důvodová zpráva k § 136 ZEOS uvádí, že „povinná osoba je odpovědná za správnost údajů v rejstříku“. Tomu odpovídá také skutková podstata přestupku vymezená v § 187 ZEOS. Navrženou změnou tak dojde ke sladění § 136 ZEOS s důvodovou zprávou a § 187 ZEOS a úpravě, která bude pro adresáta právní normy jasnější. V zájmu právní jistoty a předcházení sporům je třeba zajistit, aby byly v ZEOS (nejen) ve vztahu k CRPO povinnosti a odpovědnosti povinných osob na jedné straně a orgánů dozoru na straně druhé upraveny ve všech případech srozumitelně a jasně. 
	Vysvětleno.
Vzhledem ke skutečnosti, že v § 187 je stanoveno, že se povinná osoba dopustí přestupku v případě, že správci CRPO nepředá údaje podle § 136, jejich opravy a aktualizace, není nutné doplnit větu o odpovědnosti povinné osoby za správnost a aktuálnosti údajů i do § 136.

	6
	Česká národní banka
	48
	D
	K § 137
Navrhujeme upravit § 137 tak, aby byla zakotvena možnost automatického průpisu údajů do CRPO i z dalších evidencí veřejné správy, aniž by za tím účelem bylo třeba legislativní změny., Odůvodnění:, ČNB se plně ztotožňuje s důrazem předkladatele na snižování administrativní zátěže a naplňování principu „jedenkrát a dost“ a zastává stanovisko, že je v zájmu automatizace a snižování přebytečné byrokracie namístě v maximální možné míře využít možnost automatického průpisu údajů do CRPO. Navržená právní úprava předpokládá automatické průpisy ve vztahu k případům konkrétně vymezeným v § 137. Navrhujeme v duchu výše uvedených zásad provést úpravu § 137 tak, aby byla zakotvena možnost automatického průpisu údajů do CRPO i z dalších evidencí veřejné správy, aniž by za tím účelem bylo třeba legislativní změny. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven. 

	6
	Česká národní banka
	49
	D
	K § 210 VAR I
Přikláníme se k variantě I., Odůvodnění:, Variantu bez taxativního výčtu přestupků považujeme za vhodnější, neboť v případě následných případných změn zákona může zůstat beze změny. 
	Bere se na vědomí.

	6
	Česká národní banka
	50
	D
	K § 210 odst. 1 písm. c) bodu 2 VAR I
Doporučujeme nevyužívat zmocnění k ukládání přísnějších peněžitých sankcí oproti základnímu limitu 1 000 000 EUR v čl. 55 odst. 2 AMLD6., Odůvodnění:, Podle čl. 55 odst. 2 AMLD6 členské státy zajistí, aby v případech uvedených v odst. 1 prvním pododstavci činily maximální peněžité sankce, které lze uložit, přinejmenším dvojnásobek prospěchu plynoucího z porušení předpisů, pokud lze tento prospěch určit, nebo nejméně 1 000 000 EUR, podle toho, která částka je vyšší. Pro členské státy, jejichž měnou není euro, je hodnotou uvedenou v prvním pododstavci odpovídající hodnota v jejich národní měně ke dni 9. července 2024. Kurz vyhlášený ČNB ke dni 9. července 2024 činil 1 EUR 25,240 CZK., Návrh § 210 odst. 1 písm. c) nicméně stanoví maximální výše pokut, které lze uložit určenému okruhu osob, do, 1. dvojnásobku neoprávněného prospěchu získaného spácháním přestupku, je-li možné výši neoprávněného prospěchu zjistit a překračuje-li hodnotu podle bodu 2, nebo, 2. 26 000 000 Kč., Dle kurzu vyhlášeného ČNB ke dni 9. července 2024 se zaokrouhlením na miliony činí základní limit dle AMLD 25 000 000 Kč. Maximální výše pokut v případech podle písm. a) a b) se minimálního limitu AMLD6 drží, proto nevidíme důvod pro zvýšení maximální výše pokuty v případech podle písm. c). Navrhujeme tedy stanovit maximální výši pokuty dle minimálního limitu AMLD6 na 25 000 000 Kč. 
	Vyhověno jinak.
Maximální výše všech pokut uvedených v obou variantách § 210 odst. 1 byla změněna tak, aby odpovídala kursu eura vůči koruně ke dni 9. července 2024, důvodová zpráva byla upravena.

	6
	Česká národní banka
	51
	D
	K § 236 odst. 1 písm. a)
Navrhujeme doplnění slova „předává“ do § 236 odst. 1 písm. a) návrhu ZEOS. Současné znění písmena a) ustanovení neobsahuje sloveso., Odůvodnění:, V navrženém znění daného ustanovení „formát, datovou strukturu a způsob informace podle § 115“ není obsaženo sloveso. Vzhledem k tomu, že v § 115 návrhu ZEOS, který upravuje předání informace ČNB, se používá sloveso „předávat“, doporučujeme jeho doplnění do textu písmene a) ustanovení. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven takto:
„a) formát, datovou strukturu a způsob předávání informace podle § 121,“.

	6
	Česká národní banka
	52
	D
	K bodu 1. obecné části
Obecně doporučujeme, zejména v tabulce okruhu povinných osob ve finančním sektoru a v tabulce správního dozoru, používat výhradně aktuální českou právní terminologii., Doporučujeme nepracovat s pojmy jako „pojišťovací makléř“, „pojišťovací agent“, „výhradní pojišťovací agent“ “ nebo „samostatný finanční poradce“. Tyto kategorie pochází buď z již neplatné právní úpravy podle zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí, nebo jsou to kategorie funkční, nikoli ale licenční podle aktuálního zákona č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění (ZDPZ)., Doporučujeme nepracovat s pojmem „zprostředkovatel hypotečních úvěrů“. Tento pojem není v ZSÚ definován., Doporučujeme jednoznačně uvést, které kategorie pojišťovacích zprostředkovatelů a zprostředkovatelů spotřebitelského úvěru podle zavedené české právní terminologie jsou povinnými osobami podle navrhovaného zákona. , Odůvodnění:, Kategorie pojišťovacích makléřů byla jako licenční kategorie zrušena právě ZDPZ a dnes je plně zahrnuta pod pojišťovacím zprostředkovatelem. To samé platí o pojišťovacím agentovi a výhradním pojišťovacímu agentovi. Naopak ve výčtu není uveden například doplňkový pojišťovací zprostředkovatel; vzhledem k navrženým nejasným kategoriím ve výčtu subjektů však není jasné, zda je (popř. za jakých podmínek) vyňat z okruhu povinných osob., Není zřejmé, zda jsou pod pojmem „pojišťovací zprostředkovatel“ zahrnuti všichni pojišťovací zprostředkovatelé podle ZDPZ, nebo jen někteří. Podle textu čl. 2 odst. 6 písm. c) AMLR by se mělo jednat jen o samostatné zprostředkovatele, nikoliv vázané zástupce., Doporučujeme též jasně vymezit, zda jsou povinnou osobou všichni samostatní zprostředkovatelé vždy (např. deliktně jsou totiž sami odpovědní, soukromoprávně také, pojišťovna ručí za splnění jejich povinnosti k náhradě škody pouze tehdy, pokud je nepečlivě vybrala nebo na ně nedostatečně dohlížela)., Upozorňujeme, že není jasné, kdo má být osobou oprávněnou k zprostředkování hypotečního úvěru, jak je použito v tabulkách (a i na jiných místech důvodové zprávy). Pokud je tím myšlen zprostředkovatel spotřebitelského úvěru na bydlení, tak upřesňujeme, že ten je zprostředkovatelem dle § 3 odst. 1 písm. e) ZSÚ, který je v materiálu již uveden., Ve vztahu k spotřebitelskému úvěru upozorňujeme, že definice zprostředkovatele podle § 3 odst. 1 písm. e) ZSÚ je obecná, tj. zahrnuje všechny zprostředkovatele zprostředkující spotřebitelský úvěr. Jednotlivé kategorie zprostředkovatelů, viz § 16 ZSÚ. Výslovné uvedení zprostředkovatele vázaného spotřebitelského úvěru mezi povinnými osobami v tabulce ilustrující požadavky AMLR je nekonzistentní s odůvodněním § 46 (odpovídá za něj zastoupený, tedy by měl být ve výjimce z povinných osob). 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla upravena.

	6
	Česká národní banka
	53
	D
	K celému dokumentu
K odůvodnění § 46 ZEOS, Doporučujeme upřesnit text, který nyní zní: „Současně je však nutno upozornit, že pro zajištění konzistentního výkladu, kdo je zprostředkovatelem úvěrů, se tímto rozumí zejména vztah vázaných zástupců, resp. zprostředkovatelů úvěru, kdy odpovědnost za jejich činnost nese jeden nebo více samostatných zprostředkovatelů či přímo poskytovatelů úvěru. Dále je nutno zdůraznit, že výklad výjimky v zákoně musí být prováděn v návaznosti na přímo použitelnou unijní úpravu a že kategorie povinných osob musejí být vykládány v souladu s čl. 3 AMLR a jeho odůvodněním, zejména s ohledem na bod 22 odůvodnění, který vychází z praxe, že úvěroví zprostředkovatelé často jednají jménem a na účet úvěrových nebo finančních institucí.“, Odůvodnění:, Doporučujeme jednoznačně upřesnit, co znamená odpovědnost za činnost zprostředkovatele, tj. znamená to smluvní vztah mezi zprostředkovatelem a zastoupeným nebo ve smyslu odpovědnosti zastoupeného za přestupek zprostředkovatele? Případně bychom uvítali jasné uvedení, kteří zprostředkovatelé v terminologii ZSÚ nejsou povinnou osobou. Např., zda povinnou osobou nejsou vázaní zástupci a zprostředkovatelé vázaného spotřebitelského úvěru. 
	Vyhověno jinak.
Důvodová zpráva bude upravena v další fázi legislativního procesu, až bude dané vyjasněno, ideálně i na úrovni EU.

	6
	Česká národní banka
	54
	D
	K celému dokumentu
K odůvodnění § 132 odst. 2, § 132 odst. 4 a § 136 odst. 1 ZEOS, Doporučujeme v důvodové zprávě věnovat v zájmu uživatelské přívětivosti a návodnosti pozornost otázce, jakým okamžikem se povinná osoba stává povinnou osobou a jakým okamžikem jí přestává být. 
	Vyhověno jinak.
DZ byla v tomto ohledu upravena v § 4, kterým jsou vymezeny povinné osoby.

	6
	Česká národní banka
	55
	D
	K celému dokumentu
K odůvodnění § 135 odst. 2 ZEOS, Doporučujeme v důvodové zprávě vyjasnit, že orgán dozoru zapisuje do CRPO údaje uvedené v § 135 odst. 2 pouze tehdy, je-li splněna podmínka uvedená v § 135 odst. 1, tedy má-li je k dispozici. V opačném případě se uplatní § 136 (tedy povinnost zajistit zápis údajů bude mít povinná osoba). V této souvislosti a za účelem sladění důvodové zprávy a normativního textu navrhujeme vyškrtnout z důvodové zprávy větu „Orgán dozoru pak doplňuje specifické údaje o skutečných majitelích či vrcholném vedení u těch subjektů, kde tyto informace nejsou dostupné z jiných zdrojů.“ 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla upravena.

	8
	Český úřad zeměměřický a katastrální
	1
	Z
	V § 128 odst. 1 písm. b) se bod 5 zrušuje. 

Odůvodnění:
Veškeré nároky a omezení, které lze zjistit z katastru, jsou pokryty buďto písmenem c) (informace o věcných právech evidovaných v katastru nemovitostí) nebo písmenem d) (informace o nájmu, pachtu, poznámkách a upozorněních evidovaných v katastru nemovitostí).
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

Reakce připomínkového místa:
Děkujeme.

	8
	Český úřad zeměměřický a katastrální
	2
	Z
	K § 128 odst. 2
Požaduji upřesnit definici pojmu „hodnota, za kterou byla nemovitá věc nabyta“ tak, aby bylo v ustanovení explicitně uvedeno, že hodnota může být vyjádřena i jiným způsobem než konkrétní částkou v penězích, a také aby bylo zřejmé, že tato hodnota má být vedena pouze v případech, kdy je nenulová, tj. v případech, kdy dochází k nabytí za hodnotu., Odůvodnění:, Podle občanského zákoníku může být kupní cena ujednána i jiným způsobem než konkrétní částkou v penězích a také může být kupní smlouva uzavřena bez určení kupní ceny. V praxi se lze setkat s různými způsoby určení kupní ceny, příkladem může být ujednání, kdy část úplaty tvoří konkrétní částka v penězích a „Část úplaty v podobě práva nájmu nemovitostí zřízeného ze strany kupujícího ve prospěch prodávající, resp. v podobě rozdílu mezi smluvním nájemných a vyšší hodnotou obvyklého (tržního) nájemného, bude splněna uzavřením nájemní mezi kupujícím jako pronajímatelem a prodávající jako nájemkyní“ nebo ujednání, podle kterého „kupní cena je tvořena takto:, a) souhrnnou výší dluhů, které eviduje k podpisu kupní smlouvy za prodávající;, b) dlužné částky na základě pohledávky za neuhrazený správní poplatek.“, Možnost uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny i v případě nemovitých věcí byla aktuálně potvrzena Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 9. dubna 2026, sp. zn. 24 Cdo 81/2026-76 (zdroj: https://rozhodnuti.nsoud.cz/)., Tyto skutečnosti by měly být reflektovány i v obsahu § 128 odst. 2, např. takto: „Hodnotou, za kterou byla nemovitá věc nabyta, se rozumí nenulová hodnota, za kterou byla nemovitá věc převedena a která vyplývá z vkladové listiny, nebo nenulová hodnota, za kterou nemovitá věc přešla a která vyplývá z vkladové listiny. Tato hodnota může být vyjádřena i jiným způsobem než v penězích. Pokud bylo více nemovitých věcí nabyto za souhrnnou hodnotu, uvede se tato souhrnná hodnota u každé nemovité věci spolu s informací, že se jedná o souhrnnou hodnotu. Pokud byl nabyt podíl na nemovité věci, uvede se hodnota, za kterou byl nabyt tento podíl spolu s informací, že se jedná o hodnotu za podíl na nemovité věci, včetně výše podílu; to neplatí, jde-li o podíl na věci v přídatném spoluvlastnictví nebo o podíl na pozemku, který je součástí jednotky nebo je s jednotkou ze zákona spojen. Pokud byly za souhrnnou hodnotu nabyty podíly na více nemovitých věcech nebo nemovité věci společně s podíly na nemovitých věcech, uvede se informace, že se jedná o souhrnnou hodnotu i informace, se jedná o hodnotu za podíl na nemovité věci, včetně výše podílu.“, Zároveň požaduji v tomto smyslu doplnit i důvodovou zprávu. 
	Vyhověno jinak.
Materiál byl upraven následně
(2) 	Hodnotou, za kterou byla nemovitá věc nabyta, se rozumí nenulová hodnota, za kterou byla nemovitá věc převedena a která vyplývá z vkladové listiny, nebo nenulová hodnota, za kterou nemovitá věc přešla a která vyplývá z vkladové listiny.
(3)	Informace o hodnotě podle odstavce 2 je poskytována jako vyjádření peněžní hodnoty nebo nepeněžní hodnoty, pokud nebyla nemovitá věc nabyta za peněžní hodnotu.
(4)	Pokud bylo více nemovitých věcí nabyto za souhrnnou hodnotu, poskytne se tato souhrnná hodnota pro každou nemovitou věc spolu s informací, že se jedná o souhrnnou hodnotu.
(5)	Pokud byl nabyt podíl na nemovité věci, poskytuje se hodnota, za kterou byl nabyt tento podíl spolu s informací, že se jedná o hodnotu za podíl na nemovité věci, včetně výše podílu; to neplatí, jde-li o podíl na věci v přídatném spoluvlastnictví nebo o podíl na pozemku, který je součástí jednotky nebo je s jednotkou ze zákona spojen. Odstavec 4 se použije obdobně.

Reakce připomínkového místa:
Souhlasíme.

	8
	Český úřad zeměměřický a katastrální
	3
	Z
	K § 129 odst. 1
Ke zpřístupnění údajů o poskytnutí informací:, Požaduji vyřešit otázku, komu a za jakých podmínek mají být přístupné údaje o tom, že byly některému z orgánů podle § 129 odst. 1 poskytnuty informace. Dále požaduji doplnit ustanovení o ochraně osobních údajů podobně jako v § 126., Odůvodnění:, Navrhovaná právní úprava týkající se jednotného přístupového místa zcela postrádá ustanovení týkající se problematiky ochrany osobních údajů. 
	Vyhověno.
Do materiálu bylo na konec hlavy doplněno požadované ustanovení.

Reakce připomínkového místa:
Na konec hlavy bylo doplněno ustanovení o kontrole poskytnutí údajů z centrální evidence účtů Poslaneckou sněmovnou. Pokud bylo záměrem upravit toto ustanovení tak, že Poslanecká sněmovna bude vykonávat kontrolu poskytnutí údajů z KN, jak se jeví z důvodové zprávy, pak to jednak nebylo provedeno a jednak takové řešení není vhodné s ohledem na veřejnost katastru. Údaje z katastru totiž může získávat každý, nejen vyjmenované orgány prostřednictvím jednotného přístupového místa. 
Namísto toho je podle našeho názoru třeba řešit, zda mají být údaje o tom, kdo získal údaje prostřednictvím jednotného přístupového místa, uchovávány, jak dlouho mají být uchovávány a kdo má mít přístup k údajům o tom, kdo získal údaje prostřednictvím jednotného přístupového místa. Tj. např. zda vlastník nemovitosti má právo vědět, že se FAÚ díval na jeho nemovitosti. Ustanovení by tak mohlo znít např. takto: 
§ 129 odst. (4) Český úřad zeměměřický a katastrální uchovává údaje o tom, kdo získal údaje prostřednictvím jednotného přístupového místa, (dále jen „evidence o poskytnutí údajů“) po dobu 3 let od poskytnutí údajů. 
(5) Údaje z evidence o poskytnutí údajů jsou neveřejné a poskytují se pouze …. Zde je třeba navrhnout komu – např. „tomu orgánu veřejné moci, kterého se týkají, orgánu veřejné moci, o kterém tak stanoví jiný právní předpis, nebo Úřadu pro ochranu osobních údajů.“.
Ustanovení týkající se ochrany osobních údajů nebylo doplněno vůbec.

MF:
Upraveno  následovně:
§ 136
Evidence a kontrola přístupů k jednotnému přístupovému místu 
(1)   Orgán podle §  135 odstavce 1, s výjimkou Orgánu pro boj proti praní peněz a financování terorismu, vede evidenci přístupů k údajům v jednotném přístupovém místu, která obsahuje datum přístupu a důvod získání informace.
(2)   Český úřad zeměměřický a katastrální uchovává údaje o tom, kdo získal údaje prostřednictvím jednotného přístupového místa.
(3)   Údaje podle odstavců 1 a 2 se uchovávají po dobu 10 let ode dne následujícího po získání údajů.
(4)   Údaje z evidence o poskytnutí údajů jsou neveřejné a poskytují se pouze orgánu veřejné moci, který je oprávněn kontrolovat činnost orgánu podle § 135 odst. 1 a to v rozsahu jeho kontrolního oprávnění.

	8
	Český úřad zeměměřický a katastrální
	4
	Z
	V § 129 odst. 2 se slova „doručením do datové schránky žadatele nebo“ zrušují. 

Odůvodnění:
Pokud bude vytvořen systém, který bude umožňovat požadované informace získávat způsobem umožňujícím dálkový přístup, postrádá poskytování těchto údajů do datové schránky žadatele smysl. Takovéto neautomatizované poskytování informací by navíc neúměrně administrativně zatížilo Český úřad zeměměřický a katastrální jakožto správce jednotného přístupového místa.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

Reakce připomínkového místa:
Materiál nebyl upraven, prosíme o zapracování.

MF:
Zapracováno.


	8
	Český úřad zeměměřický a katastrální
	5
	Z
	K § 130
Požaduji doplnit, že údaje o daňovém identifikačním čísle bude Generální finanční ředitelství poskytovat Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup a automatizované zpracování, ideálně přímým převzetím z informačního systému, který tyto údaje obsahuje., Odůvodnění:, Doplnění údajů o daňovém identifikačním čísle musí být provedeno tak, aby co nejméně zatěžovalo jak stranu, která údaje poskytuje, tak jednotné přístupové místo. 
	Vysvětleno.
Zákon ponechává způsob poskytování a zpracování na volbě GFŘ a ČÚZK.

Reakce připomínkového místa:
Takové řešení neposkytuje dostatečnou garanci. Nadále požadujeme doplnit, že údaje o daňovém identifikačním čísle bude GFŘ poskytovat ČÚZK v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup a automatizované zpracování.

MF:
Vyhověno.

	8
	Český úřad zeměměřický a katastrální
	6
	Z
	K § 130
Do důvodové zprávy požaduji doplnit, že nejsou-li požadované informace k dispozici v digitální podobě, Český úřad zeměměřický a katastrální zajistí jejich převedení do digitální podoby vždy až na základě žádosti o poskytnutí informace v daném konkrétním případě. 
	Vyhověno.
DZ byla upravena k § 129 odst. 3.

Reakce připomínkového místa:
Doplnění je velmi stručné, obáváme, že z něj není dostatečně patrné to, co co považujeme za důležité. Navrhujeme doplnit následovně: „, a to na základě žádosti v rozsahu odpovídajícím konkrétnímu jednotlivému případu. Z ustanovení nevyplývá povinnost převést všechny tyto údaje v návaznosti na účinnost zákona. Český úřad zeměměřický a katastrální zajistí převedení potřebných údajů do digitální podoby bezodkladně.“.

MF:
Zapracováno.


	8
	Český úřad zeměměřický a katastrální
	7
	Z
	K bodu 6. obecné části
Do důvodové zprávy požaduji doplnit předpokládaný dopad navrhované právní úpravy na rozpočet Českého úřadu zeměměřického a katastrálního:, „V souvislosti se zřízením jednotného přístupového místa bude nezbytná úprava informačního systému katastru nemovitostí, která s sebou ponese náklady v řádech nižších desítek milionů korun, předběžně je odhadováno 20 až 40 miliónů korun. Následně se očekávají roční výdaje na údržbu systému ve výši 20 % z celkové investice. Uvedené finanční náklady není Český úřad zeměměřický a katastrální schopen pokrýt z vlastní rozpočtové kapitoly. Proto je nezbytné o uvedenou částku navýšit rozpočet kapitoly Českého úřadu zeměměřického a katastrálního.“., Odůvodnění:, V důvodové zprávě zcela absentuje zhodnocení předpokládaného dopadu navrhované právní úpravy na rozpočet Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. 
	Vyhověno částečně.
Připomínce bylo částečně vyhověno a důvodová zpráva byla doplněna o informaci o předpokládaných finančních dopadech navrhované právní úpravy na rozpočet Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, včetně odhadu jednorázových investičních nákladů a následných provozních výdajů spojených s úpravou informačního systému katastru nemovitostí v souvislosti se zřízením jednotného přístupového místa.
Nebylo však akceptováno požadované řešení spočívající v automatickém navýšení rozpočtové kapitoly Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Zajištění finančních prostředků na implementaci a provoz systému je věcí vnitřního rozpočtového procesu a prioritizace výdajů v rámci dané kapitoly státního rozpočtu. Navrhovaná právní úprava sama o sobě nepředjímá konkrétní způsob financování těchto nákladů.
Důvodová zpráva proto reflektuje existenci nákladů a jejich rámcový odhad, aniž by zakládala nárok na jejich krytí mimo standardní rozpočtové mechanismy.

Reakce připomínkového místa:
Doplnění se nám nepodařilo nalézt.

MF:
Zapracováno, zasíláme aktualizované.

	8
	Český úřad zeměměřický a katastrální
	8
	D
	K celému dokumentu
Ke zvláštní části důvodové zprávy – k § 127 odst. 2:, Doporučuji dosavadní text důvodové zprávy nahradit textem:, „Český úřad zeměměřický a katastrální, jakožto ústřední správní úřad v oblasti zeměměřictví a katastru nemovitostí, do jehož působnosti spadá vytváření a vedení automatizovaného informačního systému zeměměřictví a katastru nemovitostí, se pověřuje správou jednotného přístupového místa.“., Odůvodnění:, Pověření Českého úřadu zeměměřického a katastrálního správou jednotného přístupového místa zakotvuje přímo návrh zákona o ekonomické ochraně státu. Text důvodové zprávy odkazující na zákon č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, je v dané souvislosti nerelevantní a nadbytečný. 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla doplněna.

	8
	Český úřad zeměměřický a katastrální
	9
	D
	K celému dokumentu
Ke zvláštní části důvodové zprávy – k § 129 odst. 3 a § 130:, Doporučuji uvádět správný název Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla upravena.

	9
	Digitální a informační agentura
	1
	Z
	K § 34 odst. 3 písm. b)
Požadovali bychom vysvětlení, proč tento doklad musí žadatel předkládat. Informace o zaplacení by měla být orgánu známa z jeho úřední činnosti.
	Vyhověno.
Ustanovení bylo vypuštěno z důvodu nadbytečnosti.

	9
	Digitální a informační agentura
	2
	Z
	K § 113 písm. a) bodu 5
Navrhujeme úpravu tak, aby odpovídala standardní terminologii a hiearchii adres, tj. adresa pro doručování, adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel, na kterou mají být doručovány písemnost, a adresa trvalého pobytu (analogicky podle např. § 20 odst. 1 správního řádu, nebo § 14 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím).
	Nevyhověno.
Ustanovení reflektuje požadavky AMLR a jeho hierarchii. Proto nelze převzít tuzemskou úpravu.

	9
	Digitální a informační agentura
	3
	D
	Obecně
V souvislosti s předpokládanými (nebo měněnými) informačními systémy upozorňujeme, že je nutné dodržet účinnou právní úpravu v oblasti eGovernmentu, zejména zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby, nebo právní úpravu v oblasti tzv. otevřených dat. V případě výdajů v oblasti ICT je nutné za podmínek a postupem podle zákona o informačních systémech veřejné správy, a usnesení vlády ze dne 27. ledna 2020, č. 86, ve znění jeho pozdějších změn, požádat o vyjádření (stanovisko) sekci Hlavního architekta eGovernmentu Digitální a informační agentury (OHA).
	Bere se na vědomí.

	9
	Digitální a informační agentura
	4
	D
	Obecně
Upozorňujeme pouze na dopad do základních registrů vyplývající z § 137 tohoto návrhu zákona.
V tuto chvíli sice nepředpokládáme nutnost úprav základních registrů nebo poskytovaných služeb, ale očekáváme, že před spuštěním nového rejstříku povinných osob bude kladena zvýšená zátěž ohledně napojení na ZR a čerpání dat.
	Bere se na vědomí.


	9
	Digitální a informační agentura
	5
	D
	Obecně
V rámci prostudování předloženého návrhu zákona jsme nezaznamenali explicitní úpravu institutu identifikace klienta prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy (Czech POINT KMVS), který je upraven ve stávajícím zákoně č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.
Rádi bychom se proto dotázali, zda:
■je zamýšleno zachování tohoto institutu i po přijetí nové právní úpravy,
■případně zda bude problematika identifikace prostřednictvím KMVS upravena jiným a jakým předpisem,
■anebo zda je záměrem tento způsob identifikace z nové právní úpravy vypustit.
Současně žádáme o upřesnění, zda byly při přípravě návrhu zohledněny stávající procesy využívající identifikaci prostřednictvím Czech POINT KMVS ze strany povinných osob.
	Vysvětleno. 
Proces a podmínky institutu identifikace klienta jsou nově upraveny zcela přímo použitelným AMLR, které doplní na něj navazující regulační technická norma, kterou je zmocněna předložit AMLA. Předkladatel proto nijak v návrhu zákona oblast provedení identifikace klienta neupravuje.

	12
	Exekutorská komora
	1
	Z
	Obecná připomínka
Návrh zákona kopíruje (pochopitelně) logiku unijního AML balíčku, který je primárně koncipován pro finanční sektor. Na nefinanční sektor navrhovaná právní úprava klade enormní byrokratické a finanční nároky, aniž by dostatečně zohledňovala reálné kapacity a možnosti jednotlivých druhů povinných osob, resp. dostatečně v tomto směru škálovala jednotlivé povinnosti ve smyslu bodu 32 recitálu AMLR. Upozorňujeme, že v případě enormních požadavků (nad rámec dosud poměrně dobře fungujícího modelu, v němž jsou exekutoři ze strany FAÚ hodnoceni jako sektor s nízkým rizikem) může dojít k byrokratickému „dušení“ celého sektoru, které je částí celého soukolí národního AML/CFT/PF systému. Nebude-li stanoven rozumný regulační rámec pro povinné osoby, které vykonávají svojí činnost samostatně, případně s jedním či dvěma zaměstnanci, nebude adaptace a implementace fungovat nikdy jako celek, což by měl být primární cíl adaptace a implementace., Upozorňujeme, že v současné době ČR prochází hodnocením ze strany Moneyval. Za této situace by předkladatel měl nejprve vyčkat výsledné MER a na základě tohoto hodnocení se zaměřit na problémová místa v národním systému a naopak ubrat z byrokratické dychtivosti v nerizikových oblastech. , Předkladatel dále nebere dostatečně v potaz, že záměr decentralizovat dohled na povinnými osobami z řad některých profesí (profesní komory) neznamená pouze stanovit porfolio povinností, ale vytvořit také podmínky pro účinný výkon dozoru (k tomu ostatně viz § 55 návrhu) - a to v oblasti organizační i materiální. Úprava klade na dozorové orgány mnohdy až pozoruhodně pestré povinnosti (např. široká oznamovací povinnost ve vztahu k FAÚ v § 81 návrhu), o jejichž smyslu a efektivitě silně pochybujeme. V důvodové zprávě v tomto směru není vysvětleno, proč se určité povinnosti vůbec navrhují, nemají-li jasný předobraz v nařízení (gold-plating). V případě, že se určité povinnosti navrhují, není vysvětleno, proč se navrhuje právě určitá metoda právní regulace a ne jiná varianta, která by mohla být efektivnější. Stanoví-li se určitá lhůta, není vysvětleno, proč se stanoví právě takto krátká lhůta aj., V obecné rovině odkazujeme také na připomínky České advokátní komory a Notářské komory ČR, které v plné míře podporujeme. Všechny tři právní profese mají velice podobné připomínky, což by předkladatele mělo vést minimálně k hlubšímu zamyšlení nad kvalitou předloženého návrhu. Stejně tak odkazujeme na připomínky Ministerstva spravedlnosti, které je gesčním ministerstem pro právnické profese., , 
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí plně vnímá a do značné míry chápe obavy zástupců právnických profesí (včetně exekutorů, advokátů a notářů) ze zvýšené administrativní zátěže související s novou právní úpravou. Cílem navrhovaného zákona rozhodně není „byrokratické dušení“ sektoru, nebo likvidace právnických profesí, jak se často v připomínkách objevuje. Předkladatel pro vysvětlení pojetí návrhu zákona musí uvést na pravou míru několik zásadních východisek, která určují mantinely tohoto legislativního návrhu.
Je totiž pravdou, že unijní AML balíček je historicky a primárně formován optikou finančního sektoru, je však nutné zdůraznit, že drtivá většina hmotněprávních povinností (identifikace klienta, zjišťování skutečného majitele, vnitřní předpisy) je nyní obsažena v přímo použitelném nařízení (AMLR). Toto nařízení platí bezprostředně v celé Evropské unii a Ministerstvo financí z něj v národním adaptačním zákoně nemůže udělovat plošné výjimky pro povinné osoby s jedním či dvěma zaměstnanci.
Návrh zákona princip proporcionality neignoruje, naopak z něj (v návaznosti na AMLR) přímo vychází. Princip přístupu založeného na posouzení rizika automaticky znamená, že malá kancelář v nízkorizikovém sektoru bude mít nepoměrně jednodušší vnitřní postupy a méně robustní systémy než velká banka. Pro snížení zátěže navíc Finanční analytický úřad a další orgány dozoru připraví pro nefinanční profese prováděcí metodiky a vzory, které jim adaptaci usnadní.
Požadavku na pozastavení legislativních prací do vydání hodnotící zprávy výboru Moneyval nelze plně vyhovět z časových důvodů. Probíhající hodnocení České republiky Radou Evropy a transpozice unijního AML balíčku jsou dva souběžné, avšak procesně oddělené mechanismy.
Harmonogram aplikace nařízení AMLR a transpozice směrnice AMLD6 je pevně stanoven unijním právem (na 10. července 2027). Česká republika nemůže pozastavit či oddálit přijímání nutné adaptační a institucionální legislativy s odkazem na to, že čeká na hodnotící zprávu od výboru Moneyval. Případné včasná neimplementace by vedla k zahájení řízení o nesplnění povinnosti.
Pokud jde o kritiku povinností kladených na profesní komory, předkladatel upozorňuje, že zachování dohledové pravomoci u samosprávných komor bylo silným a dlouhodobým požadavkem samotných právnických profesí, které se bránily přímému státnímu dozoru členů těchto komor ze strany FAÚ.
S tímto privilegiem samosprávného dohledu se však neodmyslitelně pojí povinnost komor plnit přísné evropské standardy. Široké oznamovací a informační povinnosti vůči FAÚ (např. odkazovaný § 81) nejsou svévolným národním „gold-platingem“, nýbrž přímou transpozicí požadavků směrnice AMLD6, která po členských státech striktně vyžaduje zajištění úzké koordinace a výměny informací mezi orgány dohledu a Finanční zpravodajskou jednotkou. Pokud stát deleguje dozor na komory, musí být v rámci Evropské unie i před výborem Moneyval schopen garantovat, že komory budou FAÚ bezodkladně hlásit svá zjištění a efektivně s ním spolupracovat.
Ministerstvo financí nebere společné výhrady právnických profesí na lehkou váhu. Kde to manévrovací prostor vymezený evropskými předpisy umožňuje, dochází k dílčím úpravám textu (zejména v rovině procesních práv, lhůt či upřesnění definic). Obecnému požadavku na zmírnění byrokratické zátěže rozvolněním evropských pravidel však národní zákonodárce objektivně vyhovět nemůže.

	12
	Exekutorská komora
	2
	Z
	K § 4 písm. a)
Dosud stále (ani po opakovaných žádostech v rámci pracovních skupin pro přípřavu nové legiskativy) není vyjasněno, zda a v jakém rozsahu lze soudní exekutory považovat za povinnou osobu podle čl.3 nařízení – a to s ohledem na poměrně obecnou definici využívající terminologii, kterou lze velmi obtížně aplikovat na poměry soudních exekutorů (např. v případě dobrovolných dražeb není zřejmé, zda klientem ve smyslu příslušného ustanovení je prodávající nebo vydražitel, popř. také dražitelé). , To považujeme za zcela zásadní v návaznosti na to, že ze strany MFČR na pracovních jednáních zaznělo, že mají dokonce za to, že na soudní exekutory se bude právní regulace vztahovat dokonce v širším rozsahu než podle současného AMLZ. , Navrhujeme tedy doplnit alespoň do důvodové zprávy, jakého právního názoru je samotný předkladatel. , Z našeho pohledu by se regulace měla exekutorů týkat jako dosud pouze tzv. další činnosti (v případě exekuční činnosti by povinnou osobou musel být každý exekuční orgán - tj. soudy, celní správa, finanční správa a ostatní správní orgány) a to tomto rozsahu, tam kde exekutor nejedná v zastoupení či jménem svého klienta:, => právní pomoc (za splnění definice uvedené v čl. 3 nařízení), => úschovy, => dobrovolné dražby - a to pouze v případě tzv. soukromoprávních dobrovolných dražeb, kde prodávajícím je běžná fyzická či pránická osoba mají právo disponovat s draženou věcí, jelikož v případě tzv. veřejnoprávních dobrovolných dražeb není vlastník nemovité věci “klientem“ exekutora, protože tím je buď insolvenční správce nebo notář v rámci likvidace pozůstalosti (tyto dva typy prodeje jsou dozorovány soudem), , 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla doplněna.

	12
	Exekutorská komora
	3
	Z
	K § 5 a § 14
U některých relevantních trestných činů postrádáme vazbu na AML problematiku., Vysoce problematické je zařazení „Legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti“, „Porušení mezinárodních sankcí z nedbalosti“. Máme za to, že unijní předpisy podmínku pro bezúhonnost v případě nedbalostního trestného činu nevyžadují (AMLD, směrnice 2018/1673) a navrhováná úprava jde nad její rámec, aniž by to bylo dostatečně vysvětleno., „Automatické“ odvolání exekutora ministrem za spáchání nedbalostního trestního činu, který nesouvisí s výkonem exekuční činnosti, je hrubě neproporční. Úprava v exekučním řádu se nám zdá dostatečná (úmyslný trestný čin nebo nedbalostní v souvislosti s výkonem exekutorského úřadu). 
	Vyhověno jinak.
Z daného ustanovení byli soudní exekutoři vyňati, jelikož tato úprava bude obsažena v sektorovém předpisu.
Pokud jde o námitku týkající se zahrnutí nedbalostních trestných činů, zejména trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti a porušení mezinárodních sankcí z nedbalosti, nelze přisvědčit tvrzení, že by taková úprava postrádala vazbu na oblast AML. Oba uvedené trestné činy svou povahou bezprostředně souvisejí s ochranou integrity finančního systému a s plněním povinností, které jsou klíčové právě pro oblast AML/CFT.

Současně je třeba zdůraznit, že relevantní jsou především případy kvalifikovaných skutkových podstat, v nichž je nedbalostní jednání spojeno s porušením povinností vyplývajících z postavení či profese pachatele. V těchto situacích již nejde o nahodilé pochybení bez vztahu k výkonu činnosti, ale o selhání v oblasti, která je pro výkon dané činnosti zásadní.


	12
	Exekutorská komora
	4
	Z
	K § 24
Tzv. OPO by mělo zůstat ve stávajícím režimu. Tj. je třeba jej podávat výhradně prostřednictvím Komory jako dozorového orgánu (!). Tím spíše to platí v situaci, kdy se opouští tzv. podmíněný sdílený dozor ze strany FAÚ., Zachování jednotného kanálu pro příjem OPO je důležitý jednak pro zachování náležité ochrany důvěrných informací (povinnost mlčenlivosti), ale také pro případné sektorové hodnocení rizik i pro účinný výkon rizikově-orientovaného dozoru. , Má-li předkladatel za to, že profesní komory zadržují některá OPO, o čemž nemáme žádnou informaci, nechť tento problém řeší jiným efektivnějším způsobem, než rozvrácením současného stavu (např. sdělením statistiky, kolik obdržených OPO nebylo postoupeno, seznámení se s odmítnutým OPO po přivolení soudu atp.) 
	Vyhověno.
Navržené znění § 24 bylo upraveno tak, že byla vypuštěna slova „přímo nebo“.
Zároveň je třeba konstatovat, že podle předkladatele hrozí riziko, že čl. 70 AMLR bude evropskými orgány vykládán tak, že je poskytování informací skrze profesní komoru volbou, nikoliv povinností příslušníka právních profesí a vzhledem k faktu, že je AMLR přímo použitelný předpis vyšší právní síly, tak dané ustanovení § 24 není způsobilé toto negovat.  
K námitce týkající se ochrany důvěrných informací se uvádí, že tato ochrana by byla plně zajištěna i v případě přímého podání FAÚ, který je vázán zákonnou povinností mlčenlivosti a disponuje odpovídajícími mechanismy pro nakládání s citlivými informacemi. Existence přímého kanálu by proto nepředstavovala oslabení ochrany důvěrnosti.

	12
	Exekutorská komora
	5
	Z
	K § 60
Máme za to, že administrativní povinnost tohoto typu by neměla být ukládána profesním komorám. Jde o velkou byrokraktickou zátěž, o jejíž přínosech významně pochybujeme. Nechť zásadní informace z dozorové činnosti Komor zveřejňuje ve své VZ dozorový orgán nad komorami. , Navrhujeme umožnit, aby pasáže VZ v písm. a) a b) mohli být splněny odkazem např. na webové stránky. , Zcela odmítáme, aby profesní komory (jako nestátní organizace) musely ve VZ sdělovat informace pod písm. c). Není vysvětlen důvod, k čemu má taková informace sloužit. Taková informace snad může být důležitá pro orgán dozoru na Komorou, ale ve výroční zprávě je zbytečná a zasahuje do práva na profesní (zájmovou) samosprávu. 
	Vyhověno částečně.
AMLD6 požaduje zpracování výroční zprávy po všech orgánech dozoru bez výjimky. Návrh byl upraven tak, aby bylo zveřejňováno pouze její shrnutí.

	12
	Exekutorská komora
	6
	Z
	K § 68
Zásadně nesouhlasíme s ust. písm. b), c) a e) a navrhujeme jejich vypuštění či jejich změnu., k písm. b), Ve vztahu k účinnosti vykonávání povinností jde o ustanovení příliš vágní. Není příliš jasné, jak v praxi to bude orgán dozoru nad komorami posuzovat. Neexistuje nic jako „dohledový benchmark“. Proto navrhujeme vypustit slova „náležitě a účinně“ jako matoucí a nadbytečná., k písm. c), Dtto jako výše. Jde o ustanovení příliš vágní. Co je dostatečné? Dostatečné k čemu? Ve srovnání s čím? Navrhujeme celé ustanovení vypustit, neboť důležité není kolik má Komora zaměstnanců, ale zda vykonává povinnosti stanovené v písm. b) či nikoliv. , k písm. e) , Dtto jako výše. Jde u ustanovení příliš vágní. Co je dostatek? Ve srovnání s čím? Dostatek prostředků na účtu? Dostatek prostředků rozpočtovaných na danou agendu? Dostatek prostředků skutečně vynaložených na danou agendu? Navrhujeme celé ustanovení vypustit, neboť důležité není kolik má Komora peněžních prostředků, ale zda vykonává povinnosti stanovené v písm. b) či nikoliv., 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven. Původní písmena c) a násl. jsou jako demonstrativní faktory pro posouzení náležitosti a účinnosti výkonu dozoru.

	12
	Exekutorská komora
	7
	Z
	K § 69
odst. 1, Povinnost zasílat automaticky rozhodnutí o pokutě za přestupek (proč zrovna a právě tato sankce?) a o uložení nápravného opatření (nemělo by se spíše jednat o dodatečné nápravné opatření?), resp. kontrolní protokoly z provedených kontrol (proč zasílat automaticky kontrolní protokol, kde nebylo zjištěno žádné závažné pochybení?) se nám zda nadbytečné a jeho přínos není dostatečně odůvodněn. Dochází k promíchání dohledové (kontrolní) a přestupkové (kárné) agendy., odst. 2, => písm. a) => je toto ustanovení skutečně správné? Pokud ano, mělo by být jasně přizpůsobeno poměrům konkrétních právnických profesí (x „povolení“, vrcholné vedení, „skutečný majitel“ atp.). Dané ustanovení přehlíží v případě exekutorů také roli ministerstva spravedlnosti. , => písm. b) => Dohled buď funguje anebo nefunguje. Není patrné, k čemu orgán dozoru tuto informaci potřebuje a jak ji efektivně využije. Navrhujeme vypustit, => písm. d) => Není dostatečně vysvětelena nezbytnost zavedení této povinnosti. Stejně tak efektivnost. Navrhujeme vypustit. , Odst. 3, Lhůta 5 pracovních dnů je nepřiměřené krátká. K čemu tak krátká lhůta? K čemu je nezbytné či vhodné zasílat veřejnou zprávu před zveřejněním? 
	Vysvětleno.
Jedná se o implementaci čl. 11 AMLAR výkaznictví bylo doplněno.
Rozsah dokumentů je navázán na rozsah stanovený v § 68. Orgán dozoru nad profesní komorou pro plánování výkonu svého dozoru by měl vycházet z rizikově orientovaného dozoru, přičemž rizikovost (resp. nerizikovost) činnosti komory může vyhodnocovat právě z poskytovaných dokumentů.

	12
	Exekutorská komora
	8
	Z
	K § 156
Navržená úprava je nepřiměřená a prolamuje povinnost mlčenlivosti, protože nutí využívat (chráněné) informace zjištěné při výkonu běžné dohledové činnosti pro jiný zákonem (dosud) neaprobovaný účel. V případě, že Komora jako dozorový orgán zjistí porušení povinností exekutora jako povinné osoby, postupuje standardním způsobem. Zjistí-li nicméně, že své povinnosti porušil klient exekutora, nemůže takovou informaci automaticky sdělit dalšímu orgánu veřejné moci. To je na místě pouze ve skutečně závažných případech, kde převáží veřejný zájem. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.


	12
	Exekutorská komora
	9
	Z
	K § 217 odst. 1 písm. e)
Není dostatečně odůvodněno, z jakého důvodu se orgánu dozoru dává pravomoc uložit opatření v podobě „stažení“ zaměstnance, který nepůsobí v řídící funkci. 
	Vysvětleno.
Základním smyslem nápravných opatření v oblasti AML není řešit pracovněprávní vztahy, ale efektivně chránit integritu finančního a ekonomického systému. K závažným porušením předpisů o boji proti praní špinavých peněz (např. k vědomému ignorování podezřelých znaků, účelovému obcházení identifikace nebo neoprávněnému prozrazení informací klientovi) často nedochází na úrovni vrcholného vedení, ale přímo v praxi u tzv. pracovníků v první linii, tedy u řadových zaměstnanců na přepážkách, analytiků a jiných obdobných zaměstnanců.
Pokud by zákon omezil tuto pravomoc orgánu dozoru striktně a pouze na manažery (osoby v řídicí funkci), ztratil by orgán dozoru klíčový nástroj, jak operativně zasáhnout proti konkrétnímu nespolehlivému zaměstnanci, který např. opakovaně porušuje postupy kontroly klienta, ale formálně není vedoucím pracovníkem.
Předkladatel důrazně upozorňuje, že uložení tohoto opatření automaticky neznamená tzv. „stažení“ ve smyslu nařízení okamžité výpovědi z pracovního poměru. Návrh zákona v § 217 odst. 1 písm. e) záměrně volí velmi flexibilní formulaci, že zaměstnanec nesmí vykonávat činnost „ve stanoveném rozsahu“.
Orgán dozoru v rozhodnutí o nápravném opatření přesně vymezí agendu, od které musí být daný zaměstnanec dočasně či trvale odstaven (typicky půjde o zákaz provádění opatření hloubkové kontroly klienta, zákaz komunikace s vysoce rizikovými klienty nebo zákaz přístupu k interním AML systémům). Zaměstnavatel (povinná osoba) může tohoto zaměstnance bez problémů převést na jinou, z hlediska předpisů proti legalizaci výnosů z trestné činnosti nerizikovou pozici v rámci společnosti.
Ačkoliv AMLD6 u zákazu výkonu funkce výslovně cílí primárně na řídicí orgány, zavedení tohoto flexibilního nástroje i pro řadové zaměstnance plní účel prevence mnohem lépe, než kdyby stát neměl jinou možnost, než jen plošně pokutovat celou povinnou osobu za selhání konkrétního chybujícího referenta. Orgán dozoru (tedy u exekutorů exekutorská komora) musí mít pravomoc zablokovat riziko u zdroje.

	12
	Exekutorská komora
	10
	Z
	K § 218
Navrhujeme vypustit bez náhrady. Není vysvětleno, z jakého důvodu je nezbytné zavedení tohoto druhu sankce. 
	Vysvětleno.
Institut veřejného oznámení zapracovaný v odstavci 2 není svévolným výmyslem národního zákonodárce, ale přímou a povinnou transpozicí evropské směrnice.
Evropský rámec pro boj proti praní špinavých peněz, konkrétně AMLD6, výslovně a obligatorně požaduje, aby vnitrostátní orgány dozoru měly pro případ závažného porušení povinností k dispozici pravomoc vydat nebo uložit vydání „veřejného prohlášení, které označuje fyzickou nebo právnickou osobu a povahu porušení“. Pokud by Česká republika tento nástroj ze zákona vypustila, nesplnila by své transpoziční závazky. 
Je pravdou, že v rámci národní úpravy byl doplněn také odstavec 1, podle něhož může orgán dozoru uložit povinné osobě, aby vydala veřejné oznámení, u něhož ve stanovené lhůtě, na své náklady a po určenou dobu zveřejní informace o povaze porušení povinnosti, kterých se dopustila.
Institut, kdy je samotná povinná osoba donucena zveřejnit informaci o svém vlastním pochybení (a nést s tím spojené náklady), byl do návrhu zákona zařazen na základě výslovného požadavku a potřeb z aplikační praxe FAÚ.
Tento postup představuje vysoce efektivní nápravný a preventivní nástroj. Povinnost „veřejného přiznání“ má na povinnou osobu, které bylo uloženo nápravné opatření, mnohem silnější korektivní a výchovný dopad než pouhé zveřejnění sankce na úřední desce či webu orgánu dozoru. Povinná osoba je tímto nucena převzít přímou a veřejnou odpovědnost za selhání svých AML procesů.
Podotýkáme také, že o využití tohoto nápravného opatření rozhoduje výhradně orgán dozoru, nad exekutory tedy vždy Exekutorská komora. Pokud se rozhodne tento konkrétní druh nápravného opatření nevyužívat, nebude vůči exekutorům uplatňováno.

	12
	Exekutorská komora
	11
	Z
	K § 225
Navrhujeme, aby se toto ustanovení vztahovalo jen na TČ, kde je obecná oznamovací povinnost, popř. pouze na jasně uvedené a odůvodněné TČ. Jinak jde o nepřípustný zásah do státem chráněné povinnosti mlčenlivosti. 
	Vyhověno jinak.
Ustanovení bylo vypuštěno.

	12
	Exekutorská komora
	12
	Z
	K § 227
Ukládání donucovacích pokut považujeme za nemístné (nadto vykonatelnost nastává dnem vydání!). Pakliže Komora nechá „dojít“ určitou věc až do této fáze, půjde vždy o kvalifikovaný spor o výklad právního předpisu, který musí vyřešit soudy – v takovém případě je hrozba ukládání vysokých pokut zcela nevhodným prostředkem, jak věc nechat dojít k soudnímu přezkumu. V běžných případech bude postačovat výzva k nápravě. 
	Vyhověno zčásti.
§ 226 byl upraven.
Předně je nutné zdůraznit, že donucovací pokuta podle § 227 není správním trestem (sankcí za přestupek). Jedná se o standardní exekuční prostředek k vymožení nepeněžitého plnění, který koncepčně vychází z úpravy správní exekuce.
Pokud stát (orgán dozoru nad profesní komorou) dospěje do fáze, kdy musí podle § 226 vydat pravomocné rozhodnutí o uložení nápravného opatření, musí mít k dispozici i zákonný mechanismus, jak toto rozhodnutí vynutit. Pokud by zákonodárce institut donucovací pokuty vypustil, stalo by se z nápravného opatření pouze právně nezávazné doporučení. Tím by Česká republika porušila požadavky AMLD6 na zajištění efektivního dohledu nad profesními komorami jakožto orgány pověřenými výkonem státní správy v oblasti AML.
Připomínkové místo argumentuje tím, že neplnění bude vždy důsledkem odborného sporu o výklad práva, který má řešit soud, a pokuta by mu neměla předcházet.
Základním principem fungování veřejné správy však je presumpce správnosti a závaznosti pravomocných rozhodnutí. Adresát rozhodnutí (ani profesní komora) nemůže jednostranně a bez následků ignorovat vykonatelné rozhodnutí státního orgánu s pouhým odkazem na to, že s ním věcně nesouhlasí.
Návrh zákona profesním komorám poskytuje pro případ těchto sporů dostatečnou procesní ochranu, neboť proti opatření k nápravě (§ 226) lze podat odvolání, které má odkladný účinek.
Pokud je rozhodnutí potvrzeno a komora se chce bránit u soudu (podáním správní žaloby), má plné právo požádat správní soud o přiznání odkladného účinku žalobě (podle § 73 soudního řádu správního).
Pokud soud uzná, že jde o relevantní výkladový spor a výkon rozhodnutí by komoře způsobil újmu, odkladný účinek přizná. V takovém případě orgán dozoru nesmí donucovací pokutu uložit až do doby, než soud o sporu rozhodne.


	12
	Exekutorská komora
	13
	Z
	K § 228 odst. 3
Vykonatelnost dnem vydání rozhodnutí je nelogická. Vykonatelnost standardně nastává až uplynutím lhůty stanovené k zaplacení. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	12
	Exekutorská komora
	14
	Z
	K § 229 a 230
Zveřejnění rozhodnutí je samo o sobě trest, který může být zcela likvidační. Ke zveřejnění v neanonymizované podobě by se nemělo přistupovat automaticky, ale pouze v případech zvláštního zřetele hodných (např. tam, kde musela být uložena citelná sankce atp.). 
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí rozumí obavám připomínkového místa ohledně reputačních a ekonomických dopadů, které s sebou nese zveřejnění informace o uložení sankce. Požadavku na změnu koncepce (zveřejňovat pouze ve výjimečných případech) však nelze z unijních právních důvodů vyhovět.
Automatické zveřejňování pravomocných rozhodnutí o sankcích a nápravných opatřeních není svévolným zpřísněním ze strany českého státu, ale striktním transpozičním požadavkem Evropské unie. Konkrétně článek 58 AMLD6 po členských státech bezpodmínečně vyžaduje, aby orgány dozoru zveřejnily každé rozhodnutí o uložení sankce bezodkladně po jeho nabytí právní moci.
Pokud by zákonodárce převrátil logiku úpravy tak, jak navrhuje připomínka (tedy nezveřejňovat automaticky, ale pouze v případech hodných zvláštního zřetele), byla by česká právní úprava v přímém rozporu s právním řádem Evropské unie.
I když je zveřejnění vnímáno citelně, jeho primárním účelem v oblasti AML není další trestání povinné osoby, nýbrž transparentnost a ochrana trhu. Pokud povinná osoba závažně selhává ve svých procesech, ostatní účastníci trhu mají legitimní právo tuto informaci vědět, aby se mohli chránit před riziky zneužití vlastních prostředků.
Předkladatel zdůrazňuje, že obava z likvidačního či nespravedlivého dopadu je v návrhu zákona již plně a systémově vyřešena právě ustanovením § 230. Zveřejnění neprobíhá zcela slepě a bez hodnocení kontextu.
Ministerstvo financí v této souvislosti upozorňuje Exekutorskou komoru, že podle § 46 odst. 2 písm. g) navrhovaného zákona vykonává působnost orgánu dozoru nad soudními exekutory právě Exekutorská komora. Bude to tedy sama Komora, kdo bude tento test proporcionality v praxi provádět.
Pokud Komora ve svém sankčním řízení dospěje k závěru, že by zveřejnění totožnosti konkrétního exekutora způsobilo „nepřiměřený zásah do jeho zájmů“ (např. by hrozil neodůvodněný krach exekutorského úřadu kvůli bagatelnímu pochybení), má zákonnou pravomoc zveřejnění anonymizovat, odložit, nebo od něj dokonce zcela upustit (§ 230 písm. c).
Tento nastavený mechanismus přesně odráží znění AMLD6 a představuje maximální možnou míru ochrany povinných osob, kterou evropské právo členským státům dovoluje. Znění § 229 a 230 proto zůstává zachováno beze změny.

	12
	Exekutorská komora
	15
	D
	K § 10 odst. 1 písm. d)
Není dostatečně vysvětleno, v jakém smyslu má MFČR „dohlížet“ plnění opatření stanovená akčním plánem, jaké má dohledové pravomoci atp. V případě, že MFČR pověří Úřad „dohlížením“, může dojít ke kolizi v postavení Úřadu, které je dozorovým orgánem (a v rámci něj dozoruje či dohlíží) a současně orgánem pověřeným k „dohlížení“ plnění opatření., Navrhujeme změnit sloveso „dohlížet“ vhodnějším slovesem. 
	Vyhověno.
Záměrem předkladatele nebylo založit Ministerstvu financí (nebo v zastoupení Finančnímu analytickému úřadu) žádnou novou kontrolní pravomoc vůči jiným orgánům státní správy. Cílem ustanovení je pouze zakotvit běžnou koordinační a analytickou činnost, která spočívá v průběžném mapování toho, jak orgány státu plní úkoly z vládního akčního plánu, který navazuje na Národní hodnocení rizik.
Aby se předešlo jakýmkoliv výkladovým sporům o charakter činnosti Ministerstva financí (potažmo FAÚ), bude předmětné sloveso v souladu s vaším návrhem nahrazeno pojmem, který přesně vystihuje monitorovací podstatu věci.
Znění § 10 odst. 1 písm. d) tak bylo v návrhu zákona upraveno takto:
„d) sleduje a vyhodnocuje plnění opatření stanovená akčním plánem,“.

	12
	Exekutorská komora
	16
	D
	K § 12
Navrhujeme doplnit nový odstavec, který stanoví, že v případě soudních exekutorů (a dalších právnických profesí) může funkci manažera i pracovníka pro dodržování předpisů vykonávat sám soudní exekutor. Je nutné si uvědomit, že soudní exekutoři vykonávají svoji činnost pouze a jen jako fyzické osoby. Pouze těmto osobám stát svěřil exekutorský úřad jako soubor pravomocí. Primárně tyto osoby tedy musí vykonávat zmíněné funkce. Není možné je nutit tyto funkce přenést na jinou osobu, která nebyl ministrem spravedlnosti pověřena výkonem exekutorského úřadu. 
	Vyhověno jinak.
Ministerstvo financí plně souhlasí s věcným argumentem připomínkového místa. Je zcela logické a přirozené, že soudní exekutor (stejně jako například advokát nebo notář vykonávající činnost samostatně) má právo a často i praktickou nezbytnost vykonávat tyto kontrolní a řídicí funkce v oblasti AML/CFT osobně. Návrhu na doplnění nového odstavce však není třeba vyhovět, neboť požadovaný stav již ze samotného zákona přímo vyplývá.
Navrhované znění zákona o ekonomické ochraně státu (ani AMLR) neobsahuje žádné ustanovení, které by povinné osobě, která je fyzickou osobou, bránilo jmenovat do pozice manažera a pracovníka pro dodržování předpisů samu sebe. V případě soudních exekutorů, kterým je exekutorský úřad svěřen jako fyzickým osobám, stát k takovému sloučení rolí nejen neklade překážky, ale logicky jej předpokládá.
Pokud by Ministerstvo financí doplnilo do zákona zvláštní odstavec, který by tuto možnost výslovně přiznával pouze soudním exekutorům a „dalším právnickým profesím“, vytvořilo by tím zásadní problém z hlediska legislativní techniky. V praxi by to okamžitě vyvolalo mylný výklad, že ostatní povinné osoby z jiných sektorů (například samostatní daňoví poradci, účetní, realitní zprostředkovatelé nebo směnárníci), u kterých by taková výslovná zmínka chyběla, tuto možnost nemají a musí tyto funkce povinně delegovat na třetí osoby.
Vzhledem k tomu, že zákon tento souběh již nyní plně umožňuje, zůstává text § 12 pro zachování legislativní čistoty nezměněn. Aby však Ministerstvo financí poskytlo Exekutorské komoře i dalším právním profesím absolutní právní jistotu a předešlo jakýmkoliv pochybnostem ze strany orgánů veřejné moci, bude toto pravidlo (tedy možnost kumulace funkcí např. přímo v osobě soudního exekutora) výslovně potvrzeno v důvodové zprávě k předmětnému ustanovení.
Vzhledem k tomu, že původně navrhovaný text § 12 byl zrušen, jsou výše uvedené skutečnosti výslovně uvedeny v důvodové zprávě k § 139.

	12
	Exekutorská komora
	17
	D
	K § 16
Ačkoliv ustanovení hovoří o bezdlužnosti, fakticky jde pouze o dluhy vůči státu, resp. veřejnoprávní dluhy. V tomto směru je použití pojmu bezdlužnost poměrně matoucí. 
	Vysvětleno.
Pojem „bezdlužnost“ je v právním řádu České republiky dlouhodobě používán jako legislativní zkratka pro neexistenci určitých dluhů vůči veřejnoprávním institucím, zejména vůči státu, orgánům daňové správy, orgánům sociálního zabezpečení nebo veřejnému zdravotnímu pojištění. Nejedná se tedy o požadavek absolutní bezdlužnosti ve vztahu ke všem soukromoprávním i veřejnoprávním závazkům osoby.
Navržené znění odpovídá standardní právní úpravě užívané napříč českým právním řádem, kde je pojem bezdlužnosti běžně používán právě v tomto užším významu a jeho obsah je vždy vymezen konkrétními dluhy, jejichž existence je pro posouzení splnění podmínky relevantní. Adresáti právní normy jsou s tímto významem pojmu obeznámeni a jeho použití nevyvolává aplikační nejasnosti.
Z tohoto důvodu není důvod od ustálené legislativní terminologie odchylovat ani v projednávaném ustanovení. Použití pojmu „bezdlužnost“ je plně v souladu se zavedenou legislativní praxí a přispívá k terminologické jednotnosti právního řádu.

	12
	Exekutorská komora
	18
	D
	K § 50
Orgánem dozoru nad právnickými profesními komorami se navrhuje orgán, který je mimo gesci ministerstva spravedlnosti. To je poměrně nešťastné, protože FAÚ nezná specifika činnosti právnických profesí i výkonu samosprávných činností. , Vůči Komoře FAÚ bude působit v trojjediném postavení, což je nevhodné. A to – zpravodajská jednotka (výměna informací), jiný dozorový orgán (výměna informací) a současně jako orgán dozoru na Komorou (vrchnostenské postavení). To je mimořádně nešťastné, protože může docházet k míchání rolí. Spolupráce mezi komorami a FAÚ bude zbytečně zatížená tím, že současně FAÚ bude dozorový orgán. To může poškodit kvalitu spolupráce., Navrhujeme proto, aby dozor na ČAK, NK a EK vykonávalo ministerstvo spravedlnosti, kterému budou současně ze strany předkladatele (MFČR) přidělena odpovídající tabulková místa, která jsou navržena pro výkon dozoru ze strany FAÚ. 
	Vyhověno částečně.
Kompetence byla přidělena ministerstvu spravedlnosti, avšak náklady budou muset být zajištěny v rámci jeho rozpočtové kapitoly bez navyšování zdrojů. 

	12
	Exekutorská komora
	19
	D
	K § 53
Ustanovení obsahuje značné penzum výjimek. Ne ve všech případech je je nicméně patrné, z jakého důvodu se výjimka navrhuje, resp. z jakého důvodu nepostačuje ad hoc zproštění mlčenlivosti podle § 52 odst. 2 návrhu. , Zcela reálně může hrozit přetížení jednoho dohledového orgánu dotazy ze strany jiných dohledových orgánů či OČTŘ, neboť nebude existovat přirozená bariéra spočívající v nutnosti odůvodnění zproštění mlčenlivosti. , 
	Nevyhověno.
Připomínka vychází z předpokladu, že zákonem stanovené výjimky z povinnosti mlčenlivosti lze bez dalšího nahradit individuálním zproštěním mlčenlivosti podle § 52 odst. 2 návrhu. Tento předpoklad však není správný, neboť institut zproštění mlčenlivosti a zákonný průlom do povinnosti mlčenlivosti představují dva odlišné právní mechanismy sledující rozdílné účely.
Zatímco zproštění mlčenlivosti podle § 52 odst. 2 řeší individuální případy, v nichž je třeba povinnost mlčenlivosti prolomit na základě konkrétního posouzení, § 53 upravuje situace, kdy zákonodárce předem identifikoval okruh orgánů a účelů, pro něž je sdílení informací nezbytné k řádnému výkonu jejich zákonem svěřené působnosti. V těchto případech je zákonný průlom do mlčenlivosti standardním a systematicky používaným legislativním řešením.
Katalog výjimek obsažený v § 53 je podle názoru předkladatele přiměřený a odpovídá potřebám výkonu dohledu, spolupráce mezi příslušnými orgány a plnění dalších zákonem stanovených úkolů. V relevantním rozsahu se současně jedná o úpravu vyplývající z požadavků evropského práva, kterou nelze bez dalšího nahradit individuálním režimem zprošťování mlčenlivosti.
Obava z možného přetížení některého z dohledových orgánů zvýšeným počtem žádostí o informace není důvodná. Skutečnost, že určitý orgán disponuje zákonným oprávněním požadovat informace, neznamená, že by mohl tak činit bez omezení. Každá žádost o poskytnutí informací musí být i nadále činěna v mezích zákona a v souvislosti s výkonem zákonem svěřené působnosti daného orgánu. Při uplatňování těchto oprávnění se navíc uplatní obecné zásady činnosti správních orgánů, zejména zásada zákonnosti, přiměřenosti a hospodárnosti. Neexistence požadavku na individuální zproštění mlčenlivosti proto nevede k neomezenému či svévolnému vyžadování informací.

	12
	Exekutorská komora
	20
	D
	K § 54 odst. 2
U exekutora může být s ohledem na charakter další činnosti (např. dobrovolné dražby) obtížné definovat pojem „klient“. Je např. zájemce o dražbu „klientem“? K tomu přípomínky k § 4. 
	Vysvětleno.
Předkladatel rozumí pochybnostem ohledně vymezení pojmu „klient“ ve vztahu k některým dalším činnostem exekutora, například při provádění dobrovolných dražeb. Ustanovení § 54 odst. 2 však dopadá pouze na informace, které mají povahu chráněných informací podle návrhu zákona.
V připomínkou uváděném případě zájemce o dražbu zpravidla nepřichází do styku s chráněnou informací ve smyslu zákona, a otázka jeho postavení jako klienta proto není pro aplikaci § 54 odst. 2 zpravidla rozhodná. Obdobně platí, že při výkonu exekuční činnosti exekutor typicky nevystupuje v postavení povinné osoby disponující chráněnými informacemi ve smyslu navrhované úpravy.
Navržené ustanovení proto nevyvolává v praxi aplikační obtíže předpokládané připomínkou. Rozsah chráněných informací i okruh situací, na které se režim podle § 54 odst. 2 vztahuje, jsou vymezeny dostatečně určitě a nevyžadují doplnění zvláštní úpravy pro jednotlivé typy osob vystupujících v rámci činnosti exekutora. Z tohoto důvodu se navržená změna nepřijímá.

	12
	Exekutorská komora
	21
	D
	K § 55
Z odůvodnění není patrné, co konkrétně má předkladatel na mysli „koordinací výkonu dozoru“ a „vytvoření podmínek účinného dozoru“. Znamená to, že ministerstvo Komorám vytvoří podmínky účinného dozoru i v oblasti materiálního zabezpečení? Jak? 
	Vysvětleno.
Důvody navržené úpravy jsou popsány v příslušné části DZ. Určení Ministerstva financí jako orgánu odpovědného za koordinaci správního dozoru v oblasti AML/CFT vychází z jeho postavení v systému státní správy. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, je Ministerstvo financí ústředním orgánem státní správy mimo jiné pro oblast opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Svěření koordinační úlohy právě Ministerstvu financí je proto systematické a odpovídá jeho gesční odpovědnosti za tuto oblast.
Současně je třeba zdůraznit, že se nejedná o vytvoření nového koordinačního mechanismu ani o zavedení vztahu nadřízenosti a podřízenosti mezi jednotlivými orgány dozoru. Praktická koordinace je již v současnosti vykonávána prostřednictvím Meziresortní koordinační skupiny pro oblast AML/CFT (MKS), která je zřízena při Ministerstvu financí a představuje platformu pro spolupráci, výměnu informací a koordinaci postupů dotčených orgánů a institucí.
Exekutorská komora je členem MKS a na jejích aktivitách se přímo podílí. Rozsah koordinace, okruh projednávaných témat i způsob fungování MKS jsou upraveny jejím statutem. Navrhované ustanovení tak v podstatě reflektuje a legislativně zachycuje existující institucionální uspořádání, které je v oblasti AML/CFT dlouhodobě využíváno.
Připomínka proto nevyžaduje změnu návrhu zákona, neboť způsob výkonu koordinační role Ministerstva financí i praktické fungování koordinace prostřednictvím MKS jsou již dostatečně vysvětleny v DZ.

	12
	Exekutorská komora
	22
	D
	K § 59
Není patrné, z jakého důvodu je nutné, aby dohledový orgán zpracoval plán kontrol do 31. prosince. Některé dozorové orgány nemusí kopírovat kalendářní rok. , Není patrné, jaký smysl má doručování plánu kontrol ministerstvu, tj. v jakém smyslu MFČR bude koordinovat výkon dohledu, když v rámci této koordinace nemá žádné reálné pravomoci. Jako logické se jeví doručit plán kontrol dozorovému orgánu nad Komorami. V případě MFČR to postrádá elementární logiku, nemůže-li soudní exekutory kontrolovat nikdo jiný než Komora. 
	Vysvětleno.
Jedná se o požadavek vyplývající z AMLD6. V případě více orgánů dozoru je nutno zřídit koordinační mechanismus. Bude převzat model MKS, přičemž za činnost bude odpovídat MF. Koordinovat dohled je nutno na základě relevantních konkrétních podkladů. Jedním z těchto je i plán kontrol.

	12
	Exekutorská komora
	23
	D
	K § 76 a 77
Komora vykonává kontroly podle svého stavovského předpisu. Kontrolní řád se na výkon stavovského dohledu nevztahuje. Navrhujeme proto vypustit slova „podle kontrolního řádu“. Smysl a účel daného ustanovení se tím nezmění. 
	Nevyhověno.
Jedná se o výkon přenesené působnosti. To znamená, že i pro komory platí subsidiární předpisy. V případě AML dozoru tedy kontrolní řád v plném rozsahu. 

	12
	Exekutorská komora
	24
	D
	K § 79
Orgán dozoru by se primárně měl nejdříve dotázat FAÚ. FAÚ nechť si následně informaci případně vyžádá u jiného orgánu dozoru, je-li to nutné., Není zřejmé, proč by Komora měla jinému orgánu dozoru součinit při „získání dokumentu“. Pokud má jiný orgán pravomoc k získání dokumentu, nechť si jej vyžádá sám. Pokud nemá, není jasné, jak by Komora v tomto směru mohla poskytnout součinnost, aniž by neporušila povinnost mlčenlivosti. 
	Nevyhověno.
Předávání informací prostřednictvím FAU neodpovídá úpravě v AMLD6, kde je upraveno přímé předávání mezi orgány dozoru.

	12
	Exekutorská komora
	25
	D
	K § 81 odst. 3
Ustanovení je nejasné. K čemu má toto ustanovení sloužit? Požadujeme vysvětlit a doplnit důvodovou zprávu, případně vypustit. Za nepatřičnou považujeme povinnost zaslat informaci orgánu dozoru nad komorami 10 dnů předem. Z jakého důvodu? 
	Vyhověno.
Celé ustanovení bylo reformulováno. Povinnost poskytovat informace orgánu dozoru nad příslušnou profesní komorou byla vypuštěna.

	12
	Exekutorská komora
	26
	D
	K § 82 odst. 2
K písm. a) a b) - máme za to, že tato ustanovení by se neměla týkat profesních komor jako dozorových orgánů. V opačném případě totiž vzniknou interpretační obtíže týkající použitých pojmů ve vztahu např. k soudním exekutorům (viz např. zástupce vs. zástupce exekutora podle § 16 ex.ř.) aj. 
	Vysvětleno.
Předkladatel nepovažuje obavu z interpretačních obtíží za důvodnou.
Ve vztahu k § 82 odst. 2 písm. b) je třeba uvést, že toto ustanovení nesměřuje na profesní komory vykonávající dohled podle zvláštních právních předpisů. Obava z aplikačních problémů ve vztahu k profesním komorám proto není na místě.
Pokud jde o § 82 odst. 2 písm. a), předkladatel nepředpokládá vznik interpretačních obtíží ani ve vztahu k soudním exekutorům. Ustanovení je třeba vykládat v kontextu příslušné profesní regulace. V případě soudních exekutorů je přitom zřejmé, že exekutorský úřad nemá provozovny a exekuční řád s tímto pojmem ani nepracuje. Připomínkou uváděné nejasnosti ohledně některých pojmů používaných v profesních předpisech proto v souvislosti s tímto ustanovením nevznikají.
Navržené znění tak nevyžaduje změnu, neboť jeho věcný rozsah je z hlediska činnosti profesních komor i soudních exekutorů dostatečně určitý.

	12
	Exekutorská komora
	27
	D
	K § 116
Navrhujeme doplnit, že do Centrální evidence účtů mají přístup také soudní exekutoři při výkonu exekuční činnosti (samostatně či prostřednictvím Komory). 
	Nevyhověno.
Jedná se o požadavek nad rámec AML směrnice.

	12
	Exekutorská komora
	28
	D
	K § 135
Máme za to, že k zápisu exekutorů (notářů...) do CRPO by mělo docházet automatizovaně, neboť stát má informace o tom, která osoba je exekutora a která nikoliv z registru práv a povinností. 
	Vyhověno.
V návaznosti na připomínku bylo doplněno ustanovení umožňující přebírání údajů do CRPO také z jiných relevantních seznamů vedených orgány veřejné moci, a to na základě dohody s ohledem na konkrétní technické a organizační uspořádání mezi dotčenými subjekty.
Tato úprava vytváří předpoklad pro automatizovaný průpis údajů o osobách, jejichž profesní status je již evidován v jiných evidencích nebo informačních systémech. Tím se snižuje administrativní zátěž dotčených osob i správců registrů a současně se zvyšuje přesnost a aktuálnost údajů vedených v CRPO.
Navržené řešení tak umožňuje do budoucna využít údaje vedené v příslušných seznamech nebo registrech, aniž by bylo nutné vyžadovat samostatné registrační úkony ze strany osob, jejichž status je již prokazatelně evidován v jiném systému.

	12
	Exekutorská komora
	29
	D
	K § 223 odst. 4
Lhůta 2 pracovních dnů je příliš krátká. Nad to není stanoven počátek lhůty. 
	Vyhověno zčásti.
Ministerstvo financí akceptuje tuto připomínku. Ačkoliv z logiky věci a ze samotného slovního spojení „Pravomocné rozhodnutí...“ vyplývá, že lhůta začíná běžet dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, pro naprostou právní jistotu a odstranění jakýchkoliv aplikačních pochybností bude počátek lhůty v textu výslovně definován.
Ustanovení § 223 odst. 4 tak byl upraven takto:
„Pravomocné rozhodnutí o uložení dodatečného nápravného opatření zašle orgán dozoru bezodkladně, nejpozději však do 2 pracovních dnů ode dne nabytí právní moci, k zajištění jeho provedení příslušnému správnímu orgánu, kterým je“

	12
	Exekutorská komora
	30
	D
	K § 224 odst. 1
V případě pozastavení výkonu exekutorského úřadu a odvolání exekutora jde fakticky o nepřímou novelizaci. Není patrné, za jakého důvodu by mělo být exekutorovi odňato právo podat rozklad. V takovém případě lze očekávat žaloby proti rozhodnutí ministerstva vč. návrhů na odklad vykonatelnosti. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	12
	Exekutorská komora
	31
	D
	K § 226 odst. 2
Lhůta 5 dnů je nepřiměřené krátká. Stejně tak není jasné, proč ve vyjmenovaných případech nemá mít odvolání odkladný účinek – k této situaci fakticky může dojít pouze v případě sporu o výklad právního předpisu mezi Komorou a FAÚ, kdy bude potřebné nechat věc projít nejprve pořadem práva. 
	Vyhověno.
Ustanovení bylo upraveno tak, že daný postup bude plně v intencích správního řádu.

	14
	Generální inspekce bezpečnostních sborů
	1
	D
	K celému dokumentu
Ustanovení § 102 stanovuje povinnost orgánu veřejné moci poskytnout na žádost Ministerstvu financí informace potřebné pro národní hodnocení rizik, a to ve lhůtě a rozsahu stanoveném Ministerstvem financí., Ustanovení § 103 dále upravuje rozsah informací, které mají být obsaženy ve zprávě o národním hodnocení rizik, přičemž se má jednat mimo jiné o organizační strukturu orgánů podílejících se na opatřeních ve strategických oblastech a o obecné postupy ve strategických oblastech v České republice a o přidělených lidských a finančních zdrojích ve vztahu k orgánu činnému v trestním řízení. Dané ustanovení transponuje požadavky čl. 8 odst. 4 pododstavce druhého AMLD6, v němž je uvedeno, že tyto informace jsou obsaženy v rámci vnitrostátního hodnocení rizik v rozsahu, v jakém jsou tyto informace k dispozici., Shora uvedená ustanovení obsahují velmi obecnou úpravu poskytování informací ze strany orgánu veřejné moci, resp. orgánu činného v trestním řízení. Není zřejmé, zda rozsah poskytovaných informací bude odpovídat informacím o činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů, které jsou obsažené například ve statistikách, výročních zprávách či jiných veřejných zdrojích. V případě, že by se mělo jednat o poskytování informací v širším rozsahu, navrhujeme alespoň v důvodové zprávě doplnit bližší specifikaci poskytovaných informací, případně v navrhovaném zákoně stanovit výjimku pro neposkytnutí těchto informací, pokud by jejich poskytnutí mohlo ohrozit plnění úkolů Generální inspekce bezpečnostních sborů. 
	Vyhověno zčásti.
Ministerstvo financí plně vnímá a respektuje legitimní obavy Generální inspekce bezpečnostních sborů i dalších orgánů činných v trestním řízení ohledně potenciálního ohrožení plnění jejich zákonných úkolů při plošném sdílení informací.
Návrhu na doplnění výslovné zákonné výjimky pro GIBS do paragrafového znění předkladatel nevyhověl z důvodu zachování obecnosti normy, nicméně plně vyhověl alternativnímu požadavku na detailní rozvedení tohoto mechanismu v důvodové zprávě.
Cílem ustanovení § 102 není získávat od bezpečnostních sborů operativní informace z živých spisů, taktické detaily vyšetřování nebo ucelené přehledy o plošném personálním obsazení, které by mohly ohrozit bezpečnost státu či konkrétních osob. Pro účely sestavení zprávy o národním hodnocení rizik (NRA) ve smyslu § 103 Ministerstvo financí potřebuje primárně statistická data, agregované údaje, identifikované typologie trestné činnosti a obecné trendy v oblasti legalizace výnosů z trestné činnosti. Tedy informace, které rámcově odpovídají výročním zprávám či veřejným statistikám, případně jejich mírně podrobnější, avšak stále agregované vrstvě.
Navržené znění § 102 nijak neprolamuje a ani nemůže prolamovat stávající právní úpravu ochrany utajovaných informací, mlčenlivosti podle trestního řádu či zvláštních zákonů o bezpečnostních sborech. Pokud by poskytnutí určitých detailních informací objektivně ohrozilo plnění úkolů GIBS nebo jiného OČTŘ, tyto informace pochopitelně poskytnuty nebudou. Samotná dikce čl. 8 odst. 4 směrnice AMLD6, která hovoří o poskytnutí informací „v rozsahu, v jakém jsou tyto informace k dispozici“, zohledňuje bezpečnostní specifika jednotlivých složek státu.
Aby nevznikly žádné výkladové nejasnosti a byla orgánům činným v trestním řízení poskytnuta maximální právní jistota, Ministerstvo financí doplní důvodovou zprávu k § 102 v tom smyslu, že rozsah požadovaných informací bude v praxi vždy předmětem předchozí konzultace a dohody s příslušným orgánem veřejné moci. Poskytování informací nesmí ohrozit plnění úkolů bezpečnostních sborů, zpravodajských služeb a orgánů činných v trestním řízení, ani probíhající trestní, správní či jiná řízení.

	15
	Hospodářská komora
	1
	Z
	K § 4, 5 a § 28
Návrh široce vymezuje povinné osoby a zapisované činnosti. Ve velké skupině není zřejmé, zda postavení povinné osoby vzniká i při okrajových, jednorázových, interních nebo čistě vnitroskupinových činnostech., Požadujeme proto doplnit výkladové pravidlo pro posouzení charakteru a rozsahu činnosti. U vnitroskupinových činností bez poskytování služeb třetím osobám by mělo být výslovně vyjasněno, zda zakládají postavení povinné osoby., Konkrétně požadujeme do návrhu zákona doplnit nové ustanovení v následujícím znění:, „Při posuzování, zda osoba vykonává činnost zakládající postavení povinné osoby, se přihlédne k povaze, rozsahu a účelu této činnosti, zejména zda je vykonávána jako samostatná podnikatelská služba vůči třetím osobám. Činnosti vykonávané výlučně v rámci podnikatelské skupiny bez poskytování služeb třetím osobám nezakládají postavení povinné osoby, nestanoví-li tento zákon nebo přímo použitelný předpis Evropské unie jinak.“., Odůvodnění:, Nejasnost může vést k nadměrnému mapování všech entit a činností, rozdílným výkladům a neúměrné administrativní zátěži i tam, kde je AML riziko nízké. 
	Vysvětleno.
Obava z toho, že by jednorázové nebo okrajové činnosti automaticky zakládaly status povinné osoby a s tím spojenou administrativní zátěž, není v kontextu § 28 důvodná. Ustanovení § 28 odst. 1 navrhovaného zákona výslovně a jasně definuje, že zapisovanou činnost lze vykonávat pouze tehdy, pokud je prováděna „soustavně, samostatně, na vlastní účet a odpovědnost a za účelem dosažení zisku“.
Pokud jde o čistě jednorázový úkon nebo okrajovou vnitřní aktivitu, která nenaplňuje formální i materiální znaky podnikání (zejména chybí-li soustavnost nebo účel dosažení zisku), subjekt do režimu podle § 28 vůbec nevstupuje. Navrhované doplňující výkladové pravidlo by tak do českého právního řádu vnášelo nadbytečnou duplicitu.
V případě § 4 písm. a) návrh zákona přímo odkazuje na definici povinné osoby podle čl. 3 nařízení (EU) 2024/1624 (AMLR). Toto evropské nařízení je přímo použitelné a má aplikační přednost. Národní zákonodárce nemá právní pravomoc doplňovat do vnitrostátního předpisu obecná výkladová pravidla nebo plošné výjimky, které by definice povinných osob stanovené Evropskou unií jakkoliv omezovaly či reinterpretovaly. Zavedení navrhované klauzule (plošné vyjmutí určitých entit) by bylo v přímém rozporu s právem Evropské unie.
Požadavku na plošné vyjmutí „činností vykonávaných výlučně v rámci podnikatelské skupiny bez poskytování služeb třetím osobám“ nelze vyhovět z věcného a bezpečnostního hlediska. Komplexní korporátní struktury a netransparentní vnitroskupinové převody jsou historicky jedním z nejrizikovějších nástrojů pro legalizaci výnosů z trestné činnosti.
Zákon s tímto rizikem počítá, a proto definuje pojmy jako mateřská entita či nejvyšší mateřská entita, a mezi zapisované činnosti řadí i činnost nefinanční holdingové společnosti se smíšenou činností. Cílem je zprůhlednit toky uvnitř složitých struktur. Plošná výjimka z AML pravidel pro všechny služby poskytované uvnitř holdingu by znamenala vytvoření nežádoucí mezery v bezpečnostním systému.
Z výše uvedených důvodů musejí zůstat předmětná ustanovení beze změny. Parametry pro hodnocení rizikovosti u sdílených korporátních služeb a přesné vymezení toho, jaké vnitroskupinové transakce naplňují definiční znaky, budou detailněji rozvedeny v doprovodné metodice Finančního analytického úřadu (FAÚ).

	15
	Hospodářská komora
	2
	Z
	V § 62 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„ (3) Orgán dozoru je oprávněn požadovat přístup podle odstavce 1 pouze v nezbytném rozsahu a tehdy, nelze-li účelu dozoru dosáhnout méně invazivním způsobem, zejména předložením dokumentů, datového exportu, auditní stopy nebo řízeným nahlédnutím. Povinná osoba je oprávněna stanovit bezpečnostní a technické podmínky přístupu nezbytné k ochraně kybernetické bezpečnosti, obchodního tajemství, utajovaných informací, osobních údajů a bezpečnosti kritické infrastruktury.“.


Odůvodnění:
Navržené oprávnění umožňuje požadovat přístup k počítačovému vybavení, aplikacím, cloudovým službám, databázím a obdobným IT nástrojům až na 90 dnů, a to opakovaně.
Požadujeme doplnit do nového odstavce 3 subsidiaritu a přiměřenost. Přímý přístup má být až krajní/FAU variantou, pokud účelu kontroly nelze dosáhnout exportem dat, dokumentací, auditní stopou nebo řízeným nahlédnutím.
U energetické skupiny a kritické infrastruktury jde o zásadní bezpečnostní a provozní riziko. Přímý přístup může kolidovat s kybernetickou bezpečností, ochranou obchodního tajemství, ochranou osobních údajů, smluvními závazky a pravidly privilegovaného přístupu.
	Nevyhověno.
Požadované principy subsidiarity a přiměřenosti jsou již dostatečně zajištěny obecnými zásadami činnosti správních orgánů dle správního řádu, zejména zásadou přiměřenosti a minimalizace zásahů do práv dotčených osob. Orgán dozoru je tak povinen postupovat tak, aby volil nejméně zatěžující prostředky vedoucí k dosažení účelu dozoru.
Zakotvení těchto principů přímo do zvláštního ustanovení § 62 odst. 3 je proto nadbytečné a mohlo by vést k nejasnostem ohledně jejich vztahu k obecné právní úpravě.
Pokud jde o další navrhované garance (ochrana kybernetické bezpečnosti, osobních údajů, utajovaných informací či kritické infrastruktury), tyto oblasti jsou již komplexně upraveny v dalších právních předpisech, které dopadají jak na orgán dozoru, tak na povinné osoby, zejména:

· předpisy v oblasti kybernetické bezpečnosti,
· právní úprava ochrany osobních údajů,
· právní úprava ochrany utajovaných informací,
· povinnost mlčenlivosti podle ZEOS.

Orgán dozoru je při výkonu své působnosti těmito předpisy vázán.
Současně platí, že oprávnění požadovat přístup k informačním systémům a obdobným prostředkům je nutno vykládat restriktivně a ve vazbě na konkrétní účel dozoru, přičemž jeho uplatnění podléhá obecnému principu zákazu zneužití pravomoci.
Navrhované doplnění by tak nepřineslo novou normativní hodnotu, ale pouze by opakovalo již existující právní normy.

	15
	Hospodářská komora
	3
	Z
	K části osmá hlavě II
Návrh zavádí nové povinnosti v oblasti registrace, rolí, výkaznictví, IT přístupů, oznamování a vnitřních kontrol, ale bez dostatečně výslovného implementačního období., Požadujeme doplnit 6–12měsíční přechodné období pro nové povinnosti, pokud tomu nebrání přímo použitelný EU předpis., Konkrétně požadujeme doplnit nové přechodné ustanovení v následujícím znění:, „Povinné osoby jsou povinny uvést své vnitřní strategie, postupy, kontroly, ohlašovací procesy a evidenční povinnosti do souladu s tímto zákonem nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí jeho účinnosti, nestanoví-li přímo použitelný předpis Evropské unie jinak.“., Odůvodnění:, Velké skupiny budou potřebovat mapovat dotčené entity, upravit interní předpisy, nastavit role, proškolit osoby a upravit IT/reportingové procesy. 
	Vysvětleno.
Uvedené strategie, postupy, kontroly, ohlašovací procesy a evidenční povinnosti vycházejí z AMLR, nikoliv z české právní úpravy, a proto není možné v českém právním předpisu požadavky na jejich uplatňování v čase odložit. Nařízení je přímo použitelné a samo neposkytuje větší legisvakanční dobu, uvedené postupy tak musí povinné osoby zavést nejpozději 10. července 2027.

	19
	Komora auditorů
	1
	Z
	K části sedmá hlavě I dílu 9
Komora zde upozorňuje, že č. 52 odst. 5 směrnice 2024/1640 uvádí: „Členské státy mohou stanovit účinná, přiměřená a odrazující opatření nebo sankce pro případy, kdy orgány stavovské samosprávy nevyhoví žádosti, instrukci nebo jinému opatření přijatému orgánem podle odstavce 2 nebo 3.“ Je tedy zřejmé, že se jedná o možnost nikoliv o nutnost stanovovat např. sankce vůči orgánům profesní samosprávy. Komora zde uvádí, že je zřejmé, že profesní komory dlouhodobě spolupracují s FAÚ v oblasti plnění požadavku AML. Je to patrné i z důvodových zpráv k dotčeným zákonům. Dle Komory tak není vůbec nutné hrozit profesním Komorám přestupky atd. a to za situace, že jiným státním orgánům dozoru žádné sankce za neplnění svých povinností nehrozí. 
Je zřejmé, že profesní Komory (prostřednictvím příspěvků na jejich činnost i jejich členové) na sebe berou velké personální a finanční náklady provádění postupů v dané oblasti. Často jsou navíc funkce volených orgánů (tj. dalších osob, které se kromě zaměstnanců komor, podílejí na kontrolách dodržování AML, vytváření metodik atd.) těchto samosprávných Komor čestné a nejsou prováděné za mzdu. Tyto náklady pak nijak nezatěžují veřejné rozpočty, a to v době, kdy stát proklamuje snahu o šetření nákladů a omezování počtu pracovních úvazků. Komora je tak přesvědčena, že není proporcionální následkem této spolupráce hrozit profesním Komorám sankcemi za situace, kdy toto evropská legislativa nepožaduje. 
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí plně vnímá a vysoce oceňuje dlouhodobou spolupráci s profesními komorami. Předkladatel si je dobře vědom skutečnosti, že komory nesou nemalé personální, finanční i administrativní náklady spojené s výkonem delegovaného dohledu, a to často prostřednictvím čestných funkcí. Tento model samosprávného dohledu státu nepochybně šetří kapacity. Požadavku na úplné vypuštění donucovacích a sankčních mechanismů vůči orgánům profesní samosprávy však nelze systémově ani mezinárodněprávně vyhovět. Současně se zmiňuje, že samy komory projevily zájem být orgánem dozoru a své zakotvení jako orgán dozoru v návrhu zákona přímo vyžadovaly.
Komora argumentuje tím, že jiným státním orgánům dozoru (např. ČNB nebo Celní správě) žádné finanční sankce za neplnění povinností nehrozí. Tento rozdíl je však založen na základě odlišné koncepce přímého výkonu státní správy a delegované působností.
Státní orgány jsou pevnou součástí státního aparátu. Jejich případná nečinnost nebo pochybení se řeší vnitřními mechanismy státu, zejména hierarchickým řízením, případně odpovědností státu za škodu.
Profesní komory jsou naproti tomu nezávislé veřejnoprávní korporace stojící vně státního aparátu. Stát na ně nemá žádné přímé hierarchické ani personální páky. Aby mohl stát garantovat plnění unijního a mezinárodního práva, musí mít vůči těmto nezávislým subjektům stanoveny vnější donucovací mechanismy (výzva k nápravě (resp. její alternativní institut), donucovací pokuty).

	19
	Komora auditorů
	2
	Z
	K části sedmá hlavě III
Výše zmíněné pak plně platí i pro § 226 a § 227. Dle Komory jedná se o zcela zbytečné ustanovení, které není požadováno evropskými předpisy. Komora zásadně nesouhlasí s takovou neproporcionální úpravou, která nemá obdoby u jiných orgánů dozoru.
Je zcela zřejmé, že stát předává na Komory velký počet povinností a není důvod hrozit Komorám sankcemi, když v samotné důvodové zprávě není identifikováno nic co by evokovalo nefunkčnost stávajícího stavu a není tak proporcionální hrozit Komorám nápravnými opatřeními, když provádí vysoce specializované postupy na náklady svých členů a ne na náklad státního rozpočtu, jedná se taktéž o zásah do profesní samosprávy, který není dle názoru Komory nutný, takové zásahy pak musí dle Komory být prováděny v co nejnižší míře, zvláště když to není jasným požadavkem evropských předpisů. 
	Vysvětleno.
Připomínkové místo odkazuje na skutečnost, že čl. 52 odst. 5 směrnice AMLD6 používá slovo „mohou“ (členské státy mohou stanovit sankce). Tento článek však nelze číst izolovaně. Česká republika je úzce vázána mezinárodními standardy Finančního akčního výboru (FATF), konkrétně Doporučením č. 28, a aktuálně prochází přísným hodnocením výboru Moneyval.
Tyto standardy nekompromisně vyžadují, aby stát – pokud se rozhodne delegovat výkon dohledu nad částí trhu disponoval efektivními a reálně vymahatelnými nástroji, kterými zajistí, že komory tento dohled skutečně vykonávají. Pokud by stát tyto donucovací pravomoci ze zákona vypustil, byl by český systém dozoru mezinárodně hodnocen jako neefektivní, protože by chyběla jakákoliv pojistka pro případ selhání komory.
Předkladatel znovu zdůrazňuje, že donucovací pokuta podle § 227 není trestem za přestupek, ale standardním nástrojem správní exekuce k vymožení nesplněné nepeněžité povinnosti (stejně jako je tomu v obecném správním řádu).
Zavedení tohoto institutu nevyjadřuje apriorní nedůvěru vůči komorám ani tvrzení, že by současný systém byl absolutně nefunkční. Jde o zákonnou pojistku a prostředek ultima ratio, který orgán dozoru nad komorou použije pouze tehdy, pokud by komora své povinnosti systematicky ignorovala a nereagovala by ani na předchozí pravomocnou výzvu (opatření) k nápravě.
Ve zbylém rozsahu se odkazujeme k vypořádání zásadní připomínky č. 1.

	19
	Komora auditorů
	3
	D
	K § 24
Jedná se o změnu, kdy již profesní komory nebudou mít kompletní informace o tom, kteří její členové podávají OPO. Navrhujeme doplnit, aby poté FAÚ informoval Komoru, že taková oznámení obdržel, což může pomoci i při výkonu kontrolních pravomocí. 
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí rozumí praktickému požadavku profesních komor mít ucelený přehled o aktivitě svých členů pro účely cílení kontrol a hodnocení rizik. Navrhovanému doplnění, aby Finanční analytický úřad (FAÚ) komoru zpětně informoval o přijetí oznámení, však nelze vyhovět z důvodu závazných pravidel na úrovni Evropské unie.
Základním pilířem fungování finančních zpravodajských jednotek v celé Evropské unie je absolutní ochrana identity oznamovatele a utajení faktu, že bylo podáno oznámení o podezřelém obchodu. Tyto operativní informace podléhají nejpřísnějšímu režimu nakládání podle AMLR i AMLD6. Zákon neumožňuje, aby FAÚ plošně a rutinně sdílel s třetími subjekty (byť jde o orgány dohledu) informace o tom, kdo, kdy a v jaké věci na něj podal přímé oznámení. Takový postup by neúměrně zvyšoval riziko vyzrazení.

	19
	Komora auditorů
	4
	D
	K § 59
Bylo by dobré upravit bližší informace, jak se bude postupovat za rok 2027, když je účinnost určena na červenec 2027 a není uvedeno, jestli tedy je třeba plán kontrol určit poprvé pro rok 2028…? 
	Vysvětleno.
Vzhledem k technickým parametrům stanoveným pro tvorbu kontrolního plánu je zřejmé, že za situace, kdy zákon nabude účinnosti 10.7.2027, vznikne první povinnost vypracovat plán kontrol za stanovených parametrů až na rok 2028.

	19
	Komora auditorů
	5
	D
	K § 70
Komora nesouhlasí s postupem dle § 226 a § 227, když tyto nejsou nutné a ani jasně požadované evropskými předpisy, stejně tak není vůbec zřejmé, o jaké instrukce (§70 odst. 1 písm. f) se jedná a jaký mají charakter. 
	Nevyhověno.
Požadavek na zpracování zprávy o činnosti orgánu dozoru nad profesní komorou vychází z transpozice čl. 52 odst. 7 AMLD6. Navržená úprava proto nepředstavuje nadbytečné národní pravidlo, ale promítnutí požadavku evropské právní úpravy do vnitrostátního práva.
Pokud jde o § 70 odst. 1 písm. f), i toto ustanovení sleduje transpozici čl. 52 odst. 7 písm. d) AMLD6. Smyslem této části výroční zprávy je zajistit přehled o výkonu dozorové činnosti nad profesní komorou a o opatřeních přijatých v souvislosti s výkonem této činnosti.
Předkladatel současně zastává názor, že výroční zpráva má co nejvěrněji zachycovat podstatné skutečnosti související s výkonem dozoru nad příslušnou profesní komorou. Nestačí proto pouze obecný popis dohledové činnosti, ale je namístě uvádět rovněž významná opatření přijatá v rámci výkonu dozoru, včetně uložených opatření k nápravě, donucovacích pokut či dalších relevantních kroků dohledového orgánu. Právě tyto skutečnosti poskytují úplný obraz o fungování systému dohledu a o zjištěných nedostatcích a jejich nápravě.

	19
	Komora auditorů
	6
	D
	K § 73
Komora auditorů provádí nyní prostřednictvím dozorčí komise kontrolu kvality dle zákona o auditorech + kontrolního řádu. Předmětem této kontroly je i plnění AML zákona. Bylo by dobré umožnit orgánům dozoru provádět kontrolu podle kontrolního řádu i na základě jejich volby, tj. i v jiném případě, než je navrženo v § 71. Umožní to dozorovým orgánům současně provádět u povinných osob např. kontroly dodržování dalších povinností, a to ne jenom v oblasti AML. 
	Nevyhověno.
Jednalo by se o nepřímou novelu kontrolního řádu.

	19
	Komora auditorů
	7
	D
	K části třetí hlavě I dílu 3
Spolupráce orgánů dozoru – je třeba upřesnit, kdo bude posuzovat, zda je naplněna podmínka § 78 odst. 3. Orgány dozoru o povinných osobách, a o dalších osobách (informace o klientech povinných osob) získávají množství informací, které jsou kryty povinnostmi mlčenlivosti dle sektorových předpisů a nemusí se jednat o chráněné informace. Bylo by třeba blíže specifikovat a upravit podmínky spolupráce daných orgánů, aby nebylo podezření, že jsou tyto sektorové předpisy o mlčenlivosti „obcházeny“ pomoci spolupráce dozorových orgánů. 
	Vysvětleno.
Podmínky spolupráce mezi orgány dozoru je třeba vykládat v souladu se základními zásadami činnosti správních orgánů, zejména se zásadou zákonnosti, přiměřenosti a účelového vázání výkonu veřejné moci. Posouzení splnění podmínek pro poskytnutí informace v konkrétním případě náleží orgánu dozoru, který danou informací disponuje.
Současně platí, že informace získané při výkonu AML/CFT dozoru, které nejsou chráněnými informacemi ve smyslu zákona, mohou být sdíleny s ostatními orgány dozoru, pokud je to nezbytné pro plnění jejich úkolů podle tohoto zákona. Takové nastavení nepředstavuje svébytné národní řešení, ale reflektuje požadavky AMLD6 na efektivní spolupráci a výměnu informací mezi orgány zapojenými do systému AML/CFT dozoru. Cílem navržené úpravy je zajistit, aby orgány dozoru mohly při výkonu své působnosti využívat relevantní poznatky získané jinými orgány dozoru a aby nedocházelo k informační fragmentaci, která by snižovala účinnost dozorového systému.
Předkladatel nesdílí obavu, že by navržená úprava umožňovala obcházení povinností mlčenlivosti stanovených sektorovými právními předpisy. Oprávnění ke sdílení informací mezi orgány dozoru je založeno přímo zákonem a je omezeno na účely výkonu dozoru podle tohoto zákona. Nejedná se tedy o mechanismus umožňující obcházení jiných právních předpisů, ale o zákonem předvídaný rámec spolupráce mezi příslušnými orgány v oblasti AML/CFT.
V případě potřeby sjednocení výkladu či řešení praktických otázek spojených se spoluprací orgánů dozoru lze využít rovněž koordinační platformu Meziresortní koordinační skupiny pro oblast AML/CFT (MKS), která slouží k projednávání společných aplikačních otázek a koordinaci postupů dotčených institucí. Navržená úprava proto nevyžaduje doplnění dalších zvláštních pravidel.

	19
	Komora auditorů
	8
	D
	K § 81
V případě profesních Komor je již v § 69 odst. 5 stanovena povinnost zaslat sektorové hodnocení rizik (§ 56) Orgánu dozoru nad Komorami, je zde tedy tato povinnost částečně totožná. 
	Vysvětleno.
Nejedná se totožnou povinnost. Zatímco v rámci § 69 je nastavena povinnost vůči orgánu dozoru nad příslušnou profesní komorou, tak v rámci daného ustanovení se jedná o poskytování informace směrem k povinným osobám.

	19
	Komora auditorů
	9
	D
	K § 82
Je třeba vymezit způsoby a praktická řešení, jak budou dozorové orgány plnit dané povinnosti, tak, aby to nebylo další administrativní zátěží pro tyto orgány a stejně tak je třeba nastavit dostatečně včas podmínky pro to, kdy bude docházet k prvotnímu poskytnutí požadovaných informací ze strany orgánů dozorů, zejména § 82 odst. 2, bude se jednat o obrovské množství předávaných informací. 
	Nevyhověno.
Předkladatel nesouhlasí s požadavkem na zakotvení konkrétních technických a organizačních postupů pro předávání informací přímo v zákoně. Účelem zákona je stanovit práva a povinnosti dotčených subjektů a rámec jejich spolupráce, nikoli upravovat praktická řešení, která se mohou v čase měnit v závislosti na technickém rozvoji, organizačních potřebách jednotlivých orgánů nebo využívaných informačních systémech.
Navržená úprava vychází z předpokladu využití již existujících a standardně používaných komunikačních a informačních kanálů mezi orgány veřejné moci. Nejedná se tedy o vytváření nového systému předávání informací, ale o využití mechanismů, které jsou v praxi orgánů veřejné moci dlouhodobě zavedeny a používány.
Způsob elektronické komunikace mezi orgány veřejné moci je navíc upraven obecnými právními předpisy, zejména zákonem č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, který upravuje např. fungování datových schránek, a dalšími právními předpisy upravujícími elektronizaci veřejné správy a sdílení údajů mezi orgány veřejné moci. Není proto účelné ani potřebné upravovat tyto otázky zvlášť v tomto zákoně.
Předkladatel současně nepředpokládá, že by aplikace § 82 vedla k nepřiměřenému rozsahu předávaných informací. Povinnost poskytovat informace je vázána na zákonem stanovený účel a na potřebu výkonu působnosti příslušného orgánu dozoru. Rozsah sdílených informací je tedy omezen zásadou nezbytnosti a účelového využití poskytovaných údajů.


	19
	Komora auditorů
	10
	D
	K části třetí hlavě II
Ustanovení o kolegiích orgánů dozoru se svojí povahou vztahuje na finanční sektor a neměla by být uplatňována na orgány dozoru v případě profesních komor. Dle Komory je nutné rozšířit důvodovou zprávu v této oblasti, objasnit koho se budou týkat např. kolegia, jak je třeba konkrétně chápat provozovny (např. § 96 odst. 1), aby bylo zřejmé, v jakém rozsahu se profesních komor týkají ustanovení daných částí a na koho všechno se daná oblast vztahuje. Zda se to týká všech sítí, které vystupují v rámci různých povinných osob. Je to dle Komory velmi důležité, protože toto pak umožňuje další nastavení postupů dozorových orgánů, a to jak při kontrole, tak např. při hlášení provozoven atd. Stejně tak to bude mít dopad na náklady daných orgánů dozoru. Pokud bude výklad takový, že sem spadají všechny povinné osoby, které působí prostřednictvím jednotlivých právnických osob (např. s.r.o., a.s.) ve více státech sem spadají, tak to může znamenat, že bude orgán dozoru – profesní komora členem například 20 – 30 kolegii atd. 
	Nevyhověno.
Na rozdíl od finančního sektoru jsou kolegia v nefinančním sektoru dobrovolná, mohou ale vzniknout i v nefinančním sektoru.
AMLD6 čl. 50 odst. 13 stanoví, že AMLA vydá RTS, které stanoví mimo jiné obecné podmínky pro fungování kolegií v nefinančním sektoru. 

	19
	Komora auditorů
	11
	D
	K § 131
§ 131 a násl. – opět upozorňujeme na nutnost včasné úpravy, jak budou prakticky orgány dozoru poskytovat prvotní (a i další informace) údaje do registru povinných osob, v rámci přechodných ustanovení se počítá se lhůtou 30 dnů k provedení zápisů příslušnými subjekty a osobami, bylo by možná vhodné zvážit lhůtu delší s ohledem na množství povinných osob a zapisovaných údajů. 
	Vysvětleno/částečně vyhověno.
U CRPO se počítá s principem, že údaje, které bude moci převzít automatizovaně, se propíšou. Tedy pokud se databáze komory auditorů propojí s CRPO, pak by se měly informace propsat automaticky. V tomto rozsahu byl návrh zákona upraven a bylo doplněno ustanovení, které opravňuje správce CRPO zajistit propojení pro automatický průpis i s jinými (interními) informačními systémy.
O počátku zápisu do CRPO bude informovat Úřad a je pravděpodobné, že se bude vyhlašovat zapisování postupně. 30denní lhůta je v tomto případě dostačující.

	19
	Komora auditorů
	12
	D
	K bodu 2
V důvodové zprávě je chyba, je zde uvedena informace o uložené pokutě 200 000 Kč auditorovi, taková pokuta ale nebyla uložena, jedná se asi o informaci z jiné komory. 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla upravena.


	20
	Komora daňových poradců
	1
	Z
	Obecná připomínka
Stále nejsou vyjasněny povinnosti jednotlivých povinných osob s ohledem na ustanovení odst. 29 či 32 recitálu AMLR. Upozorňujeme, že stejné povinnosti nemohou mít banky a osoby samostatně výdělečně činné bez zaměstnanců. Navržená RTS on Customer Due Diligence klade zcela nepřiměřené nároky na malé podnikatele, kteří jsou povinnými osobami, a to právě z nefinančního sektoru. V návrhu tohoto zákona není nikde uvedeno jakékoliv zmírnění povinností pro malé podnikatele. Především sankce jsou uvedeny pro všechny povinné osoby stejné. Ať se jedná o účetního, který má podnikání jako vedlejší činnost a vede účetnictví pro několik málo klientů, nebo pro banku s miliony klientů. V zákoně zcela chybí jakýkoliv proporcionální přístup v jednotlivých povinnostech. V tomto ohledu lze předpokládat, že početná část drobných/malých podnikatelů, kteří jsou povinnými osobami nebude AML předpisy dodržovat, protože v jejich prostředí se bude jednat o zbytečnou administrativu a celková výše všech transakcí těchto povinných osob bude nevýznamná oproti bankám. Navrhujeme do zákona dopracovat proporcionální přístup do všech ustanovení, kde je to možné. 
	Vysvětleno.
Povinnosti povinných osob v oblasti opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti jsou v rozhodující části stanoveny přímo použitelnou evropskou právní úpravou, zejména AMLR a na ni navazujícími regulačními technickými standardy. V těchto oblastech tedy tuzemský zákonodárce nemá prostor pro samostatnou úpravu či zmírnění povinností pro vybrané kategorie povinných osob nad rámec evropského práva.
Současně platí, že samotný evropský rámec AML/CFT je založen na rizikově orientovaném přístupu (risk-based approach), který ve své podstatě již zahrnuje princip proporcionality. Povinné osoby přizpůsobují rozsah a intenzitu jednotlivých opatření (zejména identifikace a kontroly klienta) povaze své činnosti, velikosti, obchodnímu modelu a míře identifikovaných rizik. Tento princip dopadá i na malé podnikatele a osoby samostatně výdělečně činné, u nichž lze očekávat nižší složitost a rozsah uplatňovaných opatření.
Pokud jde o sankční úpravu, zákon stanoví horní hranice pokut, které představují maximální možné rozpětí. To však neznamená, že by byly ukládány plošně či bez rozlišení. Při ukládání sankcí se uplatní obecné zásady správního trestání, zejména zásada přiměřenosti a individualizace sankce s ohledem na závažnost přestupku, způsob jeho spáchání, jeho následky, okolnosti na straně pachatele a jeho ekonomické poměry. V praxi by tak mělo být rozlišováno mezi jednotlivými typy povinných osob, včetně rozdílu mezi velkými finančními institucemi a drobnými podnikateli.

Reakce připomínkového místa:
Odůvodnění rozumíme, ale očekáváme, že Česká republika (MF a FAÚ) podpoří požadavky drobných povinných osobu při připomínkování RTS. Doporučujeme to takto vysvětlit i v důvodové zprávě.

MF: Podporuje se již teď, DZ nic.


	20
	Komora daňových poradců
	2
	Z
	K § 4 písm. a) a § 135 odst. 1
K § 4 písm. a) ve vazbě na § 135 odst. 1: V případě daňových poradců je možné vykonávat daňové poradenství jako zaměstnanec, avšak daná fyzická osoba má podnikatelské oprávnění vyplývající ze zápisu v seznamu daňových poradců, který KDP ČR vede podle zákona o daňovém poradenství. Podnikatelskou činnost vůbec nevykonává. Je tato osoba povinnou osobou dle Čl. 3 odst. 3 AMLR? Dle našeho názoru nikoliv, neboť tyto osoby nesplňují podmínku „při výkonu jejich profesních činností“, ostatně jak je tomu doposud uvedeno v § 2 odst. 3 AML zákona. Jak bude probíhat zápis do centrálního rejstříku povinných osob dle § 133 odst. 1? Doporučujeme zvážit zápis orgánem veřejné moci, který povinné osobě udělil oprávnění k výkonu činnosti povinné osoby, do centrálního rejstříku povinných osob, včetně informace, že podnikatelskou činnost nevykonává (např. přerušení nebo pozastavení výkonu poradenství) a není proto povinnou osobou. Alternativně navrhujeme, aby KDP ČR tyto osoby do centrálního rejstříku vůbec nezapisovala. 
	Vysvětleno.
Výklad pojmu povinné osoby ve vztahu k daňovým poradcům vychází z čl. 3 odst. 3 AMLR, který dopadá na osoby vykonávající relevantní činnosti „při výkonu jejich profesních činností“. Tento závěr je dále výslovně potvrzen čl. 15 AMLR, podle něhož pokud fyzická osoba vykonává profesní činnost jako zaměstnanec právnické osoby, dopadají povinnosti stanovené AMLR na tuto právnickou osobu, nikoli na dotčenou fyzickou osobu.
Pokud tedy fyzická osoba sice disponuje oprávněním k výkonu daňového poradenství, avšak tuto činnost fakticky nevykonává samostatně (např. působí výlučně v pracovněprávním vztahu jako zaměstnanec), není naplněna materiální podmínka výkonu profesní činnosti a taková osoba není povinnou osobou.
K otázce zápisu do centrálního rejstříku povinných osob se předpokládá, že primární roli budou plnit profesní komory, v daném případě Komora daňových poradců ČR, která disponuje relevantní evidencí svých členů. Zapisovány by měly být pouze ty osoby, které skutečně vykonávají činnost povinné osoby. Osoby, které mají oprávnění, avšak činnost nevykonávají (např. z důvodu jejího přerušení, pozastavení či výkonu výlučně v zaměstnaneckém režimu), by do rejstříku zapisovány být neměly, popřípadě by mělo toto pozastavení nebo přerušení být uvedeno jako „konec činnosti“ povinné osoby.

	20
	Komora daňových poradců
	3
	Z
	K § 4 písm. b) a § 135 odst. 1
K § 4 písm. b) ve vazbě na § 135 odst. 1: Jak budou zapisování developeři? Obecně developer má živnostenské oprávnění na živnost vázanou Provádění staveb, jejich změn a odstraňování. Ne však všechny osoby, které mají toto živnostenské oprávnění jsou developerem. Developeři nebudou automaticky zapisovaní do centrálního rejstříku povinných osob dle § 133 odst. 1 nebo naopak budou zapisovány všechny osoby s příslušným živnostenským oprávněním? Doporučujeme zvážit zápis orgánem veřejné moci, který povinné osobě udělil oprávnění k výkonu činnosti povinné osoby, do centrálního rejstříku povinných osob. 
	Vysvětleno.
Developery zapisuje do CRPO FAÚ na základě § 28 odst. 2 písm. c) a násl.

Reakce připomínkového místa:
Prosíme o podrobné vysvětlení rozdílu mezi zápisem do CRPO u daňových poradců, účetních (obecných), mzdových účetních a developerů. Bude v některých situacích zápis vázán na udělení podnikatelského oprávnění (viz § 135 odst. 1 ZEOS)?
Dle našeho názoru musí dojít ke změně § 135 odst. 1 ZEOS, aby zápis nebyl automatický, ale probíhal ve smyslu § 29 odst. 1 ZEOS („která chce vykonávat zapisovanou činnost“). Domníváme se, že tato dvě ustanovení si vzájemně odporují.

MF: K diskusi – zde za mě je §29 lex specialis. Vysvětlení mzdového účetnictví…

Dále prosíme o objasnění, zda účetní (či daňový poradce) zpracovávající pro klienta jen mzdy, nebude v tomto postavení povinnou osobou? Nemělo by docházet k rozdílům mezi mzdovou účetní a daňovým poradcem zpracovávajícím mzdy pro klienta.

MF: Doplnit DZ – je zjevné, že začíná vykonávat.


	20
	Komora daňových poradců
	4
	Z
	K § 12
§ 12 centrální registr + rozsah údajů vs čl. 12 směrnice 2024/1640 Místo narození není směrnicí požadováno, jedná se o nadměrné zpracování osobních údajů 
	Nevyhověno.
Ustanovení § 12 bylo na základě připomínky jiného připomínkového místa vypuštěno.
Zároveň je nutné uvést následující.
Ministerstvo financí rozumí snaze připomínkového místa o minimalizaci administrativní zátěže a ochranu osobních údajů (soulad s obecnými principy související s GDPR). V tomto konkrétním případě však požadavku na vypuštění „místa narození“ nelze z praktických i právních důvodů vyhovět.
V českém právním řádu, a to zvláště v oblasti opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, představuje místo narození naprosto standardní a základní identifikační údaj. Odpovídá definici identifikačních údajů, se kterou dlouhodobě pracuje dosavadní § 5 zákona č. 253/2008 Sb. (stávající AML zákon), a zachování kontinuity v této datové struktuře je pro funkčnost celého systému klíčové.
Sběr tohoto údaje nepředstavuje nadměrné zpracování osobních údajů. Jeho účelem je jednoznačné a nezaměnitelné ztotožnění konkrétní fyzické osoby.
To je naprosto nezbytné zejména u cizích státních příslušníků, kterým nebylo přiděleno české rodné číslo. V praxi orgánů dozoru i Finančního analytického úřadu (FAÚ) běžně dochází k situacím, kdy v mezinárodních databázích figuruje více osob se stejným jménem, příjmením a datem narození (tzv. homonyma). V takových případech je právě údaj o místu narození (město a stát) často jediným spolehlivým rozlišovacím znakem, který zabrání chybné identifikaci či nespravedlivému spojení bezúhonného pracovníka pro dodržování předpisů se sankcionovanou nebo trestně stíhanou osobou.

Reakce připomínkového místa:
Souhlasíme s vypořádáním připomínky.


	20
	Komora daňových poradců
	5
	Z
	K § 13 odst. 3
Navrhujeme, aby z důvodu větší právní jistoty byl způsob elektronického podání (formát a případně i datová struktura) zveřejněn na základě zákonného zmocnění vyhláškou MF ČR. 
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí plně rozumí snaze připomínkového místa o zajištění maximální právní jistoty pro povinné osoby. Požadavku na úpravu datových struktur a formátů podání prostřednictvím vyhlášky však nelze vyhovět z důvodu nezbytné technologické a operativní flexibility.
Legislativní proces přijímání a změny vyhlášky trvá řádově měsíce. V případě nutnosti rychlé úpravy systému (např. při změně komunikačních protokolů, bezpečnostní aktualizaci, nebo přechodu na nový datový standard) by rigidní úprava ve vyhlášce zcela paralyzovala elektronickou komunikaci mezi povinnými osobami a Finanční zpravodajskou jednotkou, neboť úřad by musel čekat na dokončení legislativního procesu.
Zveřejňování technických a formálních parametrů podání „způsobem umožňujícím dálkový přístup“ (tedy typicky na oficiálních webových stránkách úřadu a technických portálech) je dnes naprostým standardem napříč celou státní správou. Obdobně tento mechanismus funguje například u Finanční správy ČR (daňový portál) nebo Celní správy, kde jsou struktury XML či JSON zpráv vydávány technickými specifikacemi úřadu, nikoliv vyhláškami.
Závěrem se dodává, že FAÚ si prostřednictvím technického formátu nemůže a nesmí vymínit dodání žádných dalších informací nad rámec toho, co explicitně povoluje zákon. Z tohoto důvodu zůstává znění odstavce 3 beze změny, neboť představuje nejefektivnější řešení pro obě strany.

Reakce připomínkového místa:
KDP ČR trvá na své připomínce. Tento systém je obecně v ČR nastaven nesprávně, což dokazují i rozhodnutí NSS 2 Afs 395/2020 – 55 či 2 As 156/2021 – 28.

MF: Jedná se o věcně odlišnou situaci nežli v citované judikatuře, nejde o nastavení formátu a struktury podání, nýbrž o další nad rámec zákona umožněné způsoby podání.

	20
	Komora daňových poradců
	6
	Z
	K § 16
Nulová vazba na nařízení. Nejde o opatření související s prevencí praní peněz, ale obecný fiskální požadavek, který představuje nepřiměřené rozšíření regulatorního rámce 
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí rozumí výhradě připomínkového místa, že požadavek na bezdlužnost vůči státu může na první pohled působit jako čistě fiskální opatření, které do předpisu upravujícího opatření proti praní špinavých peněz nepatří. S tímto zúženým výkladem však nelze souhlasit, neboť finanční integrita subjektů je základním předpokladem prevence v oblasti AML.
AMLD6 striktně vyžaduje u vybraných povinných osob, aby osoby ve vedení povinných osob a jejich skuteční majitelé byli „spolehliví a bezúhonní“ (tzv. fit and proper). Tento standard v evropském pojetí nezahrnuje pouze absenci trestní minulosti, ale také celkovou finanční a osobní integritu. Bezdlužnost vůči státu a veřejným rozpočtům je zcela standardním a objektivně měřitelným ukazatelem toho, zda daná osoba dodržuje právní předpisy a chová se zodpovědně.
Z pohledu hodnocení rizik představuje ten, kdo má nesplacené závazky vůči státu (na daních, clech, sociálním či zdravotním pojištění), výrazně vyšší bezpečnostní hrozbu. Osoba ve finanční tísni nebo osoba, která systematicky ignoruje své finanční povinnosti, je objektivně zranitelnější vůči korupci a nabídkám k zapojení do legalizace výnosů z trestné činnosti. Dodržování AML postupů je navíc administrativně a finančně nákladné; subjekt, který není schopen plnit ani základní odvodové povinnosti, nebude mít kapacitu (ani motivaci) investovat do kvalitního programu pro dodržování předpisů.
Zakotvení bezdlužnosti nepředstavuje nepřiměřené rozšíření regulatorního rámce, ale naopak jeho sladění se standardy platnými pro zbytek finančního trhu. 
Zároveň je nutné upozornit, že se požadavek bezdlužnosti vztahuje pouze na vybrané povinné osoby a s nimi spojené osoby, nikoliv plošně na všechny povinné osoby.

Reakce připomínkového místa:
Souhlasíme s vypořádáním připomínky.


	20
	Komora daňových poradců
	7
	Z
	K § 24
Navrhujeme bez náhrady odstranit slova „přímo nebo“. Pokud členové vybraných profesí budou moci oznamovat podezřelé obchody přímo FAÚ, tak stavovské komory nebudou mít informace o druzích oznamovaných podezřelých obchodů, a tedy AML rizicích, což je podstatné pro další proškolování členů stavovské komory, a nebudou ani poslední „záchrannou brzdou“ v případě, že se na dané oznámení vztahuje výjimka v čl. 70 AMLR. Garance informování prostřednictvím profesní komory dává občanům vyšší jistotu, že daňový poradce, advokát a další vybrané profese neporuší svou mlčenlivost, což je jedním ze základních pilířů demokratické společnosti popsané v Čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 
	Vyhověno.
Navržené znění § 24 bylo upraveno tak, že byla vypuštěna slova „přímo nebo“.
 Zároveň je třeba konstatovat, že podle předkladatele hrozí riziko, že čl. 70 AMLR bude evropskými orgány vykládán tak, že je poskytování informací skrze profesní komoru volbou, nikoliv povinností příslušníka právních profesí a vzhledem k faktu, že je AMLR přímo použitelný předpis vyšší právní síly, tak dané ustanovení § 24 není způsobilé toto negovat.
K námitce týkající se ochrany důvěrných informací se uvádí, že tato ochrana by byla plně zajištěna i v případě přímého podání FAÚ, který je vázán zákonnou povinností mlčenlivosti a disponuje odpovídajícími mechanismy pro nakládání s citlivými informacemi. Existence přímého kanálu by proto nepředstavovala oslabení ochrany důvěrnosti.

Reakce připomínkového místa:
Souhlasíme s vypořádáním připomínky.


	20
	Komora daňových poradců
	8
	Z
	K § 24
Z uvedeného ustanovení nevyplývá, zda výjimka uvedená v čl. 70 odst. 2 AMLR se použije i na „financováním šíření zbraní hromadného ničení“ či nikoliv. Upozorňujeme, že výjimka uvedená v čl. 70 odst. 2 AMLR se použije vždy v části „ví, má podezření nebo má přiměřené důvody k podezření, že finanční prostředky jsou výnosem z trestné činnosti nebo finanční prostředky nebo činnost mají souvislost s výnosem z trestné činnosti, financováním terorismu, jinou trestnou činností“ – byť zákon na výjimku neodkazuje. Proto doporučujeme odkaz na výjimku uvést do ZEOS. 
	Nevyhověno.
Podle § 17 se na povinné osoby ve vztahu k boji proti financování šíření zbraní hromadného ničení použijí stejné povinnosti jako ve vztahu k boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.
Z uvedeného principu jednotného režimu vyplývá, že i odpovídající výjimky a procesní režimy, včetně aplikace čl. 70 AMLR, se použijí obdobně, aniž by bylo nutné je v jednotlivých ustanoveních výslovně opakovat.
Výslovné doplnění odkazu by tak bylo nadbytečné a vedlo by k neodůvodněné kazuistice, aniž by přineslo novou normativní hodnotu.

Reakce připomínkového místa:
Souhlasíme s vypořádáním připomínky.


	20
	Komora daňových poradců
	9
	Z
	K § 33, § 35 a § 38
Unijní právo zná licenční režimy v oblasti finančních služeb a kryptoaktiv, tyto ale nejsou založeny na AML regulaci. Zavedení finanční jistoty jen z důvodu AML u subjektů, které by ji jinak nepotřebovaly, je nepřiměřené rozšíření regulace, které zavádí bariéry nad rámec harmonizace a dochází k omezení volného pohybu služeb a podnikání. Jedná se o plošnou částku, bez ohledu na riziko nebo typ činnosti. Nejde o nástroj zaměřený na identifikaci či řízení rizikových transakcí. Navíc v zákoně není definováno, kdo bude jistotu spravovat? Jak dlouho má být jistota složena? 
	Vysvětleno.
Jedná se o stávající stav. Z hlediska jistoty je pak stanoveno, že se skládá na účet příslušného orgánu dozoru (tj. FAÚ). Jistota má být podle normativního textu složena po celou dobu trvání oprávnění dané služby poskytovat.

Reakce připomínkového místa:
Připomínka byla vypořádána větou, že „jde o stávající stav“ a jistota má být složena po celou dobu trvání oprávnění. KDP ČR nesouhlasí s tímto vysvětlením, protože:
1. Absence odůvodnění výše a mechanismu jistoty. Vypořádání ani důvodová zpráva nezdůvodňují výši jistoty 250 000 Kč, její paušální povahu, ani vyloučení alternativního zajištění, např. formou bankovní záruky. Chybí ekonomická analýza dopadu na jednotlivé kategorie subjektů (fyzická osoba – podnikatel obsluhující jednotky klientů vs. právnická osoba působící ve více jurisdikcích).
2. Vnitřní rozpor návrhu s § 58 ZEOS. § 58 zakotvuje rizikově orientovaný dozor jako nosný princip, podle něhož má orgán dozoru při plánování a provádění dozoru zohledňovat rizikovost jednotlivých sektorů, rizikovost třetích zemí, standardy vztahující se k možnému způsobu legalizace i další rizikové faktory. Paušální jistota ve výši 250 000 Kč bez rozlišení podle velikosti a rizikového profilu subjektu je s tímto principem v přímém rozporu – vytváří identickou vstupní bariéru pro všechny žadatele bez ohledu na rizika, která od nich reálně hrozí. Návrh si tak vnitřně protiřečí: v § 58 přijímá rizikově orientovaný přístup jako nosný, v § 33 a § 35 jej u vstupní podmínky ignoruje.
3. Konstrukce § 39 je procesně neúplná. KDP ČR upozorňuje na legislativní mezeru v § 39 odst. 2 písm. b).
Podle navrženého znění neběží devadesátidenní lhůta pro vrácení přeplatku po dobu řízení vedeného správcem daně, které bylo zahájeno do 90 dnů ode dne zániku nebo pravomocného zrušení povolení. Návrh zákona však neupravuje situaci, kdy bylo daňové řízení zahájeno již za trvání povolení a ke dni jeho zániku nebo pravomocného zrušení dosud probíhá. Není zřejmé, zda se § 39 odst. 2 písm. b) vztahuje i na takové řízení, přestože může vést ke stanovení daně se stejnými právními důsledky jako řízení zahájené po zániku povolení. Současné znění tak připouští rozdílný výklad a může vést k nejednotné aplikační praxi.
Dále zde vzniká riziko automatického započtení na jakýkoliv nedoplatek, jakmile se jistota stane přeplatkem. Institut jistoty se v této podobě míjí s deklarovaným AML účelem a stává se obecným zajištěním daně.
Kompromis: KDP ČR navrhuje upravit institut jistoty tak, aby:
1. výše jistoty diferencována podle rozsahu a rizikového profilu činnosti (rozpětí upřesněné vyhláškou) a doprovázena ekonomickou analýzou v důvodové zprávě;
1. připuštěno alternativní zajištění, např. formou bankovní záruky;
1. v § 39 výslovně upraveno, že žádost o vrácení lze podat kdykoli po vzniku přeplatku a její platnost trvá až do vypořádání jistoty; (plyne z povahy věci)
1. v § 39 zakotvena informační povinnost orgánu dozoru vůči osobě, která jistotu složila, o zahájení stavění běhu lhůty podle odst. 2 a o očekávané délce jejího trvání;
1. v § 39 výslovně vyloučeno automatické započtení přeplatku podle § 154 daňového řádu vůči jistotě, s výjimkou pohledávek státu vzniklých v souvislosti s výkonem AML dozoru (pokuty podle části sedmé, náhrady nákladů řízení).

MF:
Vyhověno částečně. 
Předkladatel upřesňuje, na základě reakce připomínkového místa, že v případě poskytovatelů služeb pro svěřenské fondy nebo obchodní společnosti skutečně nejde o stávající stav. Jde nicméně o úpravu obdobnou úpravě u poskytovatelů služeb spojených s virtuálním aktivem, která je převzata ze stávajícího AML zákona. 
Jistota zůstává nastavena ve stejné výši, jako tomu bylo dosud u poskytovatelů služeb spojených s virtuálním aktivem a vzhledem k poměrně nízké částce není možné prakticky využít institut bankovní záruky, jak navrhuje připomínkové místo, ani ji dále diferenciovat.
Připomínkovým místem namítaný rozpor s rizikově orientovaným přístupem předkladatel nevnímá, naopak navržené řešení vychází z rizikově orientovaného přístupu, kdy poskytovatel služeb pro svěřenské fondy nebo obchodní společnosti je na EU úrovni dlouhodobě identifikován jako vysoce rizikový z hlediska možnosti zneužití k praní peněz a financování terorismu.
Ustanovení § 39 odst. 2 písm. b) bylo upraveno tak, aby bylo zřejmé, že se vztahuje i na již zahájená řízení.  
Započtení jistoty na daňový nedoplatek je standardním instrumentem dle § 154 daňového řádu. 

	20
	Komora daňových poradců
	10
	Z
	K § 35
Není zřejmé, zda toto ustanovení respektuje rozsudek SDEU C-3/24. Dle uvedeného rozsudku mateřská společnost z tohoto titulu není AML povinnou osobou. Bylo by vhodné, aby stávající model byl zachován, jinak by došlo k neúměrnému administrativnímu, a především finančnímu zatížení. Pokud statutární orgán mateřské společnosti je současně statutárním orgánem dceřiné společnosti, je nemožné plnit AML předpisy s ohledem na čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Navrhujeme, aby činnost uvedenou v § 36 bylo možné provozovat pro osoby blízké nebo pro osoby v rámci koncernu bez povolení. 
	Vysvětleno.
Na základě názoru předkladatele se konstatuje, že v případě, kdy mateřská společnost poskytuje služby pouze dceřiným společnostem, jak na základě judikatury SDEU, tak i recitálů k AMLR není povinnou osobou.

Reakce připomínkového místa:
Měli jsme na mysli stav, kdy mateřská společnost vykonává činnost pro dceřiné společnosti na základě podnikatelského oprávnění. Tedy mateřská společnost vede účetnictví dceřiným společnostem. Prosíme o nové vypořádání připomínky.

MF: Nutno si říci, jak to věcně řešit – doplnit Mistral


	20
	Komora daňových poradců
	11
	Z
	K § 35, 36 a § 37 až 44
K § 35 až § 44: Upozorňujeme, že jde o novou velkou administrativní a finanční zátěž, která povede k úpravě obchodních modelů (např. namísto virtuálních sídel bude poskytován nájem) případně bude poskytována jiná služba a poskytnutí sídla bude zdarma. Namísto lepší regulace osob poskytujících virtuální sídla dojde k jejich přesunu do šedé až černé zóny ekonomiky. Navrhujeme v důvodové zprávě vyjasnit pojem virtuální sídlo v kontextu AML povinností. 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla upravena.

Reakce připomínkového místa:
Souhlasíme s vypořádáním připomínky.


	20
	Komora daňových poradců
	12
	Z
	K § 45
Z tohoto ustanovení dle našeho názoru vyplývá, že FAÚ bude vykonávat dozor nad subjekty, které činnost povinné osoby vykonávají bez potřebného oprávnění. Např. fyzická osoba má živnostenské oprávnění na živnost volnou obor Služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy, ale přitom vykonává činnost vedení účetnictví a daňového poradenství. Dalším příkladem může být poskytování virtuálního sídla formou nájmu poštovní schránky. Doporučujeme pro větší právní jistotu uvést toto oprávnění FAÚ alespoň do důvodové zprávy.
Pokud by však nebylo smyslem zákona svěřit dozor nad subjekty, které činnost povinné osoby vykonávají bez potřebného oprávnění FAÚ, tak navrhujeme, aby tato možnost byla do zákona doplněna. Upozorňujeme, že především tyto subjekty zcela nerespektují AML, případně svou činnost vykonávají nelegálně, aby nemusely plnit povinnosti ukládané AML předpisy. Současně navrhujeme do důvodové zprávy uvést, že ostatní orgány dozoru mohou předat FAÚ informaci o podezření nelegálního výkonu AML povinné osoby. V tomto případě nemůže být zakotvena povinnost pro ostatní orgány dozoru informovat FAÚ o nelegálním výkonu AML povinné osoby, neboť některé orgány dozoru nemají pravomoc stíhat nelegální výkon podnikatelské činnosti (např. KDP ČR nemůže postihovat nelegální výkon daňového poradenství). 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla upravena.

Reakce připomínkového místa:
Souhlasíme s vypořádáním připomínky.


	20
	Komora daňových poradců
	13
	Z
	K § 45 a 46
Pokud bude povinná osoba vykonávat více činností (např. daňový poradce má živnostenské oprávnění k vedení účetnictví), kdo bude vykonávat správní dozor? Je daná osoba více daňovým poradcem nebo účetním? Nebo budou dva orgány dozoru, které budou např. u jednoho klienta kontrolovat totožné údaje (např. hloubkovou kontrolu klienta, pro kterého je vykonávána činnost účetnictví a činnost daňového poradenství). Jak bude řešen zásah do mlčenlivosti daňového poradce ze strany FAÚ? Doporučujeme uvést vztah orgánů dozoru u osoby, která je povinnou osobou z titulu výkonu více činností alespoň v důvodové zprávě. 
	Vyhověno jinak a vysvětleno.
Orgán dozoru bude vykonávat dozor pouze v rozsahu činnosti povinné osoby, která je dozorována. 
Z hlediska povinnosti mlčenlivosti je pak řešena problematická oblast prostřednictvím institutu chráněné informace.
Došlo k úpravě materiálu v § 47.

Reakce připomínkového místa:
Důvodová zpráva k § 47 ZEOS se nezměnila. Doporučujeme ji upravit v souladu s vypořádáním připomínky. Přesto upozorňujeme, že bude docházet k nejasnostem. Ve většině případů daňový poradce, který je současně externí účetní, má s klientem jednu smlouvu, a to jak na vedení účetnictví, tak na poskytování daňového poradenství. Z hlediska mlčenlivosti nelze říct, že vedení účetnictví je činnost mimo mlčenlivost, neboť účetnictví je vstupem pro zpracování daňových přiznání. Předpokládáme nadále platnost současného stavu, kdy správní dozor nad daňovými poradci, kteří jsou současně externími účetními a poskytují vedení účetnictví v rámci daňového poradenství, vykonává jen Komora daňových poradců ČR. Doporučujeme uvést v důvodové zprávě

MF:
Důvodová zpráva byla upravena.

	20
	Komora daňových poradců
	14
	Z
	K § 52 odst. 2
Navrhujeme, aby na mlčenlivost osoby vykonávající dozor jménem příslušné profesní komory se toto ustanovení nevztahovalo. Považujeme za dostačující zproštění mlčenlivosti v případech vyjmenovaných tímto zákonem v § 53. 
	Nevyhověno.
Zproštění mlčenlivosti a průlom do povinnosti mlčenlivosti jsou odlišné právní instituty. Jedná se o převzetí stávající právní úpravy.

Reakce připomínkového místa:
Nesouhlasíme s vypořádáním připomínky ze stále stejných důvodů.


	20
	Komora daňových poradců
	15
	Z
	K § 53
Navrhujeme, aby v případě osoby vykonávající dozor jménem příslušné profesní komory bylo speciální pravidlo, že porušením mlčenlivosti není jen předání takových informací, které by nebylo porušením mlčenlivosti dle příslušného stavovského zákona. Profesní mlčenlivost se vztahuje k většímu množství informací než jen na chráněné informace. Např. na informaci o skutečnostech klienta, která není podezřelou transakcí ve smyslu čl. 69 AMLR, se vztahuje povinná mlčenlivost daňového poradce. Ovšem v případě osoby vykonávající dozor jménem příslušné profesní komory by se na stejnou informaci mlčenlivost nevztahovala.
Tato změna zákona by neměla negativní vliv na boj proti praní peněz, ale zamezila by pokusům některých státních orgánů prolamovat mlčenlivost, čímž by mohl být ohrožen základní demokratický princip uvedený v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 
	Nevyhověno.
AMLR umožňuje nepředání pouze chráněné informace. Omezení nad rámec by bylo v rozporu s právem EU.

Reakce připomínkového místa:
Nesouhlasíme s vypořádáním připomínky. Dle našeho názoru se jedná o nadměrný zásah do profesní mlčenlivosti.


	20
	Komora daňových poradců
	16
	Z
	K § 59 odst. 6
Povinnost předkládat plán kontrol Ministerstvu financí je nad rámec implementace a nepovažujeme tuto povinnost pro plnění AML povinností a dozor nad komorou za nutný, jedná se o nadbytečnou administrativu, kdy s tímto plánem pak zákon dále již nepracuje. Považujeme za dostačující prezentovat každoročně statistiku z kontrol a přestupkových řízení. 
	Nevyhověno.
Dané informace předkladatel považuje za nezbytné pro výkon koordinace dozoru.

Reakce připomínkového místa:
Vypořádání připomínky není s ohledem na upravený § 47 písm. b) ZEOS relevantní. FAÚ ani MF nemůže koordinovat (zasahovat) do výkonu dozoru profesní komory. Nesouhlasíme s vypořádáním připomínky.

MF:
Samotná koordinační role neznamená přímý zásah do výkonu dozoru, nýbrž tvorbu podmínek pro co možná nejefektivnější výkon dozoru.

	20
	Komora daňových poradců
	17
	Z
	K § 64
Případná nutnost požadovat po svých členech výkazy profesními komorami bude představovat významné administrativní a finanční náklady pro profesní komory. Profesní komory nejsou oprávněny vydávat opatření obecné povahy bez zmocnění v zákoně o daňovém poradenství. Z návrhu zákona není zřejmé, zda požadovat výkazy profesní komorou bude právo, nebo zda z nějaké regulačně technické normy to bude povinnost. Profesní komora bude potřebovat finanční prostředky a čas na implementaci software; v případě zavedení této povinnosti je třeba zakotvit odloženou účinnost. 
	Vysvětleno.
Jedná se o konstituování pravomoci výkazy shromažďovat. Z právního hlediska pak postačuje, že je dané oprávnění uvedeno v ZEOS. Sběr informací pak budou upravovat příslušná RTS.

Reakce připomínkového místa:
Nesouhlasíme s vypořádáním připomínky. Doposud neznáme přesné znění všech RTS, takže není zřejmé, zda bude profesní komora povinna nebo oprávněna výkazy po svých členech požadovat výkazy. Stále tedy navrhujeme odloženou účinnost tohoto ustanovení pro profesní komory, protože není možné uzpůsobit informační systémy okamžitě.

MF:
Jedná se o nástroj, který by měl být využit pouze v případě, kdy jeho využití dává smysl a jde o co možná nejmenší zásah do práv povinných osob. Pokud by s ním legislativa nepočítala, tak by mohlo dojít k neplnění požadavků práva EU.

	20
	Komora daňových poradců
	18
	Z
	K § 69 odst. 3
Dle důvodové zprávy se stanovují odpovídající lhůty pro předávání informací profesními komorami FAÚ. Dle našeho názoru se jedná v tomto případě o nepřiměřeně krátkou až šikanózní lhůtu. Profesní komory disponují omezeným počtem zaměstnanců a v době neplánované absence některých z nich by mohlo dojít k promeškání lhůty. Navíc nevidíme důvod pro takto krátké lhůty. Pokud bude lhůta až o deset dnů delší, tak to zcela jistě nezpůsobí prolomení ekonomické ochrany státu. Navrhujeme upravit lhůtu z 5 pracovních dnů na 15 kalendářních dnů. 
	Vyhověno jinak.
Materiál byl upraven, lhůta byla prodloužena na 10 pracovních dní.

	20
	Komora daňových poradců
	19
	Z
	K § 69 odst. 4 a 5
Jedná se o stejnou povinnost, která je uvedena v současném § 21 odst. 1 a § 21a odst. 4 AML zákona. Neexistuje žádné přechodné období pro kontinuitu i pro přípravu nového sektorového hodnocení rizik, a především pro vydání nového materiálu k zavedení a uplatňování vnitřních strategií a postupů. Vzhledem k tomu, že regulačně technické normy budou vydávány postupně a předpokládáme, že jejich finální znění bude známo až v průběhu roku 2027 a tento zákon nabude platnosti zřejmě až v roce 2027, tak profesní komora nebude schopna zajistit neprodleně od 10. 7. 2027 nový materiál k zavedení a uplatňování vnitřních strategií a postupů. Proto navrhujeme přechodné ustanovení: „Metodická informace k zavedení a uplatňování strategií a postupů vypracovaná dle § 21 odst. 11 zákona č. 253/2008 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za metodický materiál k zavedení a uplatňování vnitřních strategií a postupů dle § 69 odst. 4 tohoto zákona. Identifikace a posouzení rizika legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu dle § 21a odst. 4 zákona č. 253/2008 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za sektorové hodnocení rizik dle § 69 odst. 5 tohoto zákona. Profesní komora vypracuje metodický materiál k zavedení a uplatňování vnitřních strategií a postupů dle § 69 odst. 4 tohoto zákona a sektorové hodnocení rizik dle § 69 odst. 5 tohoto zákona nejpozději do 6 měsíců od nabytí účinnosti zákona 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

Reakce připomínkového místa:
Souhlasíme s vypořádáním připomínky.

	20
	Komora daňových poradců
	20
	Z
	K § 71 písm. a) bodu 1, § 75 odst. 1 písm. a) a b)
Navrhujeme prodloužení lhůty na 60 dní od zahájení zjednodušené kontroly. Při lhůtě 30 dní považujeme tento institut v praxi za nevyužitelný (např. s ohledem na doručování). 
	Nevyhověno.
Princip zjednodušené kontroly je založen na její operativnosti a rychlosti. Prodlužováním lhůt by se taková kontrola přiblížila ke standardní kontrole podle kontrolního řádu. Nad rámec uvedeného, využít postupů pro zjednodušenou kontrolu je možnost, nikoli povinnost.


	20
	Komora daňových poradců
	21
	Z
	V § 88 odst. 2 se na konci textu doplňují slova „a d)“. 

Odůvodnění:
Ve vyjmenovaných dozorových orgánech není zahrnuta Komora daňových poradců ČR, což činí praktické problémy při provádění AML kontrol Komory u daňových poradců, navrhujeme doplnit znění takto:
(2) Orgán Finanční správy České republiky a orgán Celní správy České republiky může poskytnout informaci, kterou získal při správě daní a která je významná pro výkon dozoru podle tohoto zákona, orgánu dozoru podle § 46 odst. 1 a odst. 2 písm. a), a b) a d).
	Nevyhověno.
Připomínkové místo neodůvodnilo daný požadavek natolik, aby v rámci testu proporcionality odůvodnění převážilo nad zájmem danou informaci chránit.

Reakce připomínkového místa:
Nesouhlasíme s vypořádáním připomínky. KDP ČR je oprávněna získávat informace od správce daně dle § 53 odst. 1 písm. i) daňového řádu. Nerozumíme, proč v případě více chráněného zájmu, než je „jen“ profesní kárné řízení, tedy v případě správního dozoru dle ZEOS není možné obdobné informace získat. Rozdíl mezi těmito oprávněními je „obrácenou“ proporcionalitou. Z praxe dosavadních kontrol se ukazuje, že bez informací získaných od správce daně je kontrola někdy až paralyzována. V některých případech jsme situaci řešili žádostí vůči správci daně prostřednictvím FAÚ, což kontrolu zbytečně prodlužuje a administrativně zatěžuje FAÚ.


	20
	Komora daňových poradců
	22
	Z
	K části sedmá
Bez znalosti konkrétních povinností pro konkrétní povinné osoby s přihlédnutím k velikosti povinné osoby jsou přestupky a sankce pro všechny povinné osoby ve stejné míře zcela nepřijatelné. Předpokládáme, že se přestupku nedopustí osoba, která danou povinnost nemá, a to ať již to bude vyplývat z regulační technické normy nebo nemožnosti plnit z důvodu velikosti povinné osoby (např. neexistuje další osoba, která by mohla provádět funkci nezávislého auditu). Navrhujeme sankce navázat na povinnosti, případně do textu zákona doplnit, že přestupkem není postup dle regulační technické normy, která uděluje výjimky z některých postupů., 
§216/2, §219/2, §221/2 - bez odkladného účinku;
§224/1 - bez odvolání, bez obnovy řízení, bez přezkumného řízení;
§228/3 - vykonatelnost donucovací pokuty dnem vydání;
§231/3 - lhůta pro námitku 3 pracovní dny, bez odkladného účinku, bez možnosti prominutí.
Směrnice 2024/1640 nikde nevylučuje opravné prostředky. Návrh zákona je však rozšířen o procesní režim, který omezuje účinnost opravných prostředků., Návrh komplexně přehodnotit procesní mantinely a vrátit standardní záruky správního řízení; pokud je třeba prosadit účinnost, zachovat odkladný účinek alespoň u rozhodnutí směřujících k zániku oprávnění k výkonu profese a k zveřejnění rozhodnutí. 
	Vyhověno zčásti.
Ministerstvo financí plně vnímá obavy připomínkového místa z možného plošného trestání a omezení standardních procesních práv. Účelem navrhované úpravy rozhodně není omezit právo povinných osob na spravedlivý proces ani je trestat za nesplnění objektivně neaplikovatelných povinností. Řada uvedených obav je již vyřešena samotnou systematikou práva nebo přímo v textu návrhu, v jednom bodě pak Ministerstvo financí vaší připomínce vyhovuje a text upraví.
Předkladatel k jednotlivým okruhům připomínky podává následující vysvětlení:
1. Návaznost sankcí na reálné povinnosti Požadavku na výslovné doplnění klauzule, že „přestupkem není postup podle výjimky v technické normě“, není třeba vyhovovat, neboť to vyplývá ze základních zásad správního trestání
Skutkové podstaty přestupků jsou v zákoně formulovány jako „porušení povinnosti stanovené v článku XY nařízení AMLR“.
Pokud přímo použitelné nařízení AMLR nebo prováděcí technická norma stanoví, že se na určitou malou povinnou osobu daná povinnost (např. zřízení funkce nezávislého auditu) nevztahuje, tato osoba objektivně nemá danou právní povinnost.
Kde není povinnost, nemůže logicky nastat její porušení. Orgán dozoru za takový stav ze zákona nemůže uložit sankci. Výslovné opakování tohoto principu v textu zákona by bylo nadbytečné.
2. Odkladný účinek u zveřejnění rozhodnutí a zániku oprávnění Požadavek na zachování standardních záruk správního řízení, zejména jde-li odkladný účinek u rozhodnutí směřujících k zániku oprávnění k výkonu profese a u zveřejnění rozhodnutí, je v návrhu zákona již plně naplněn:
Podle § 229 odst. 1 návrhu zákona orgán dozoru zveřejní rozhodnutí „bezodkladně po nabytí právní moci“. Nejde tedy o zveřejnění nepravomocných rozhodnutí. Podání řádného opravného prostředku proti sankci má odkladný účinek a brání jejímu zveřejnění až do rozhodnutí o odvolání.
O zrušení oprávnění (tzv. dodatečné nápravné opatření) rozhoduje orgán dozoru podle § 223. Odstavec 4 tohoto paragrafu jasně uvádí, že příslušnému správnímu orgánu (např. Ministerstvu spravedlnosti) se k provedení zasílá až „pravomocné rozhodnutí“. Ztráta profesní licence tedy nikdy nenastane dříve, než proběhne plnohodnotný přezkum a rozhodnutí nabyde právní moci.
3. Vyloučení odkladného účinku u specifických opatření 
V případech, kdy zákon odkladný účinek vylučuje, jde o okamžitá nápravná opatření, kde hrozí nebezpečí z prodlení. Pokud orgán dozoru například zjistí, že přes účty povinné osoby právě protékají prostředky z trestné činnosti, a nařídí jí změnit postupy nebo zakáže konkrétní operaci, nesmí odvolání toto nařízení zablokovat. Pokud by se čekalo měsíce či roky na vyřízení odvolání, účel AML dohledu by byl zcela zmařen a peníze by byly legalizovány. Jde o standardní ochranu finančního trhu aplikovanou i Českou národní bankou. Navíc má povinná osoba vždy možnost požádat o přiznání odkladného účinku správní soud.
4. Vyloučení odvolání u § 224 odst. 1
Ustanovení § 224 neupravuje řízení o samotném přestupku, ale pouze technické exekuční provedení již dříve vydaného pravomocného rozhodnutí (např. provedení výmazu v rejstříku). Proti primárnímu rozhodnutí orgánu dozoru se odvolat lze. Proti pouhému exekučnímu úkonu jiného orgánu, který už nemá prostor věc jakkoliv věcně měnit, by připuštění odvolání vedlo pouze k absurdnímu řetězení a blokování výkonu již vydaných rozhodnutí.
5. Lhůta u § 231 odst. 3
Ministerstvo financí naopak plně souhlasí s výhradou k nepřiměřeně krátké lhůtě 3 dnů pro podání námitek bez možnosti jejího prominutí. V zájmu posílení právní jistoty a procesních práv povinných osob bude tato lhůta v čistopisu návrhu zákona prodloužena na 5 pracovních dnů.

Reakce připomínkového místa:
Souhlasíme s vypořádáním připomínky.


	20
	Komora daňových poradců
	23
	Z
	K § 217 až 225
Z návrhu zákona vyplývá, že např. pro daňové poradce bude jediný orgán dozoru KDP ČR. V této logice bude KDP ČR jediným orgánem, který může daňovému poradci uložit nápravná opatření. Avšak při této logice nerozumíme textu § 223 odst. 4 písm. d). Z tohoto textu vyplývá, že nápravné opatření daňovému poradci může uložit i jiný orgán dozoru. Pokud tomu tak je, tak zcela zásadně nesouhlasíme s tím, aby jiný orgán dozoru mohl uložit daňovému poradci nápravná opatření. Opět můžeme narazit na problematiku, kdy jedna osoba vykonává více činností, a tím je řazena pod více druhů povinných osob. Pokud např. daňový poradce bude současně poskytovatelem virtuálních sídel, tak bude možné, aby správní dozor u něj provedl FAÚ? Pokud to bude možné, tak může mu FAÚ uložit nápravné opatření spočívající v dodatečném nápravném opatření spočívající v zákazu výkonu daňového poradenství? Pokud to možné bude, tak s tím zásadně nesouhlasíme a považujeme to za přímý zásah do nezávislosti daňových poradců a ohrožení demokratického principu uvedeného v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Předpokládáme ale, že se jedná jen o nejasný výklad těchto ustanovení o nápravném opatření a v tom případě navrhujeme buď vyřešit výslovně v ustanovení, nebo alespoň vysvětlit v důvodové zprávě. 
	Vyhověno.
Návrh zákona výslovně předchází situaci, které se Komora obává. Ustanovení § 223 odst. 5 navrhovaného zákona jasně stanoví: „Orgán dozoru ukládá dodatečné nápravné opatření pouze ve vztahu k činnostem druhu povinné osoby, který dozoruje.“
Pokud konkrétní osoba vykonává více činností (např. je zapsaným daňovým poradcem a současně na živnostenské oprávnění poskytuje virtuální sídla pro třetí subjekty), každý orgán dozoru může kontrolovat a sankcionovat výlučně tu agendu, která spadá do jeho pravomoci.
Pokud by Finanční analytický úřad (FAÚ) v roli orgánu dozoru zjistil závažná AML pochybení u zmíněného poskytovatele virtuálních sídel, může mu v krajním případě uložit dodatečné nápravné opatření spočívající v zákazu této konkrétní činnosti (poskytování virtuálních sídel).
FAÚ však v žádném případě nemá pravomoc uložit zákaz výkonu daňového poradenství nebo nařídit Komoře, aby poradce vyškrtla ze seznamu. K takovému výroku by FAÚ neměl věcnou příslušnost a jeho rozhodnutí by bylo nezákonné. Jediným orgánem, který může zasáhnout do oprávnění k výkonu daňového poradenství, zůstává výhradně Komora daňových poradců. Odkaz v § 223 odst. 4 má pouze technicko-exekuční povahu pro případy, kdy by se orgán dozoru a příslušný rejstříkový úřad lišil, nezakládá však novou pravomoc.
Zákon samozřejmě pamatuje na to, že některá pochybení mohou být natolik systémová, že zpochybňují celkovou integritu dané osoby. Proto § 223 odst. 5 ve své druhé větě zavádí pravidlo pro souběh: „Pokud je povinná osoba dozorována více orgány dozoru, může orgán dozoru uložit dodatečné nápravné opatření pouze po jeho projednání se všemi těmito orgány dozoru.“
Pokud by tedy FAÚ chtěl danému subjektu zakázat činnost poskytovatele sídel, musí svůj záměr s KDP ČR projednat. Stejně tak s případným úplným zrušením právnické osoby by musely souhlasit oba orgány dozoru.
Základní demokratické principy a nezávislost svobodných povolání zůstávají návrhem zákona zcela nedotčeny. Aby se předešlo jakýmkoliv aplikačním nejasnostem nebo extenzivním výkladům, bude výše rozebraný princip (nemožnost zákazu výkonu svobodného povolání ze strany jiného orgánu dozoru) detailně vysvětlen v důvodové zprávě k předmětným ustanovením hlavy III.

Reakce připomínkového místa:
Souhlasíme s vypořádáním připomínky.


	20
	Komora daňových poradců
	24
	Z
	K § 226 odst. 2
Lhůta 5 dnů je zcela nepřiměřená, návrh této lhůty může poškodit přístup profesních komor k problematice AML. Navrhujeme lhůtu alespoň 15 dnů od doručení. Pokud bude lhůta až o deset dnů delší, tak to zcela jistě nezpůsobí prolomení ekonomické ochrany státu. 
	Vyhověno.
Dané ustanovení bylo odstraněno, tj. uplatní se standardní lhůta 15 dnů podle správního řádu.

Reakce připomínkového místa:
Souhlasíme s vypořádáním připomínky.


	20
	Komora daňových poradců
	25
	Z
	K § 227 odst. 2
Možnost opakovat sankce až do výše 10 000 000 Kč je nepřiměřené, návrh této pokuty může poškodit přístup profesních komor k problematice AML. Navrhujeme konečnou pokutu ponechat na úrovni současné pokuty dle § 50c odst. 2 písm. b) AML zákona, případně výši pokuty snížit. Vztah profesních komor ke státu a FAU je partnerský. Ustanovení o nepřiměřených pokutách tento vztah podkopává. Upozorňujeme, že možnost udělit sankci stavovské samosprávě není ani uvedena ve výčtu čl. 52 odst. 3 AMLD6 a považujeme tak toto ustanovení za jdoucí nad rámec nezbytné implementace. 
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí si velmi váží dlouhodobého partnerského vztahu s profesními komorami a plně respektuje jejich nezastupitelnou roli v systému boje proti praní špinavých peněz. Požadavku na snížení horní hranice souhrnné donucovací pokuty, případně zrušení možnosti jejího opakování, však nelze z důvodu zajištění efektivity dohledu zcela vyhovět.
Zatímco čl. 52 odst. 3 směrnice AMLD6 definuje základní opatření orgánu dozoru, hned čl. 52 odst. 5 směrnice výslovně předpokládá, že členské státy stanoví účinná, přiměřená a odrazující opatření nebo sankce pro případy, kdy profesní komora nevyhoví žádosti nebo opatření orgánu dozoru.
Nad rámec směrnice je navíc Česká republika vázána standardy Finančního akčního výboru (FATF) a hodnocením výboru Moneyval. Tyto standardy nekompromisně vyžadují, aby stát disponoval reálně vymahatelnými donucovacími nástroji vůči orgánům, na které výkon dohledu delegoval. Bez odpovídající hrozby finančního postihu za absolutní nečinnost by byl český systém hodnocen jako mezinárodně nevyhovující.
Zásadním argumentem je, že ustanovení § 227 neupravuje sankci (trest) za spáchaný přestupek (na kterou cílil dosavadní § 50c AML zákona), nýbrž nástroj správní exekuce k vymožení nepeněžitého plnění.
Smyslem donucovací pokuty je zlomit obstrukční jednání adresáta, který pravomocně uloženou povinnost setrvale a úmyslně ignoruje. Aby exekuce fungovala, musí mít orgán dozoru možnost pokutu opakovat, dokud není sjednána náprava. Souhrnný limit 10 000 000 Kč nepředstavuje částku, která by byla uložena při prvním pochybení. Jde o maximální možný zákonný strop pro případ krajní, dlouhodobé a zcela flagrantní rezistence komory vůči pravomocnému rozhodnutí státu.
Stanovení dostatečně vysokého limitu v zákoně nijak nepodkopává partnerský vztah mezi státem a samosprávou. Zavedení tohoto limitu neznamená, že FAÚ začne automaticky ukládat milionové pokuty za formální či marginální nedostatky. Orgán dozoru je při ukládání exekuční pokuty vždy vázán zásadou přiměřenosti podle obecného správního práva. Výše jednotlivé donucovací pokuty se bude vždy odvíjet od závažnosti nesplněné povinnosti, majetkových poměrů komory a povahy konkrétního sporu.
Z důvodu zachování nezbytné funkčnosti a odrazujícího efektu exekučního mechanismu, který je vyžadován mezinárodními institucemi, zůstávají limity v § 227 odst. 2 zachovány v navrženém znění.

Reakce připomínkového místa:
Nesouhlasíme s vypořádáním připomínky ze stále stejných důvodů.

MF:
Bere se na vědomí


	20
	Komora daňových poradců
	26
	Z
	K § 228 odst. 1 a 2
Upozorňujeme, že toto ustanovení by se nemělo použít na doručování dle § 226, neboť profesní komory nemají kontaktní osobu. Navrhujeme speciální úpravu pro doručování profesním komorám – např. doručování dle správního řádu. 
	Vyhověno.
V souvislosti s přepracováním § 228 by již nemělo docházet k těmto komplikacím. Plně se využijí ustanovení pro doručování uvedené ve správním řádu.

Reakce připomínkového místa:
Souhlasíme s vypořádáním připomínky.


	20
	Komora daňových poradců
	27
	Z
	K § 228 odst. 1 a 2
Navrhujeme použít obecné zásady doručování dle zákona č. 300/2008 Sb. 
	Vyhověno.
Ministerstvo financí plně vnímá obavy z procesní nejistoty spojené s pojmem „prokazatelné seznámení se“. Záměrem předkladatele (a klíčovým provozním požadavkem některých orgánů dozoru) je zajistit, aby orgán dozoru mohl doručovat rozhodnutí přímo zapsanému pracovníkovi pro dodržování předpisů (compliance officerovi), který s orgánem dozoru za povinnou osobu fakticky komunikuje a řeší nápravu.
Aby byl tento požadavek zachován, ale procesně narovnán do souladu se správním řádem, bude text upraven tak, že se zavede zákonné zmocnění. Zapsaný pracovník pro dodržování předpisů bude ze zákona považován za osobu pověřenou k přijímání písemností za povinnou osobu. Orgán dozoru mu tak doručí rozhodnutí standardní cestou (do jeho datové schránky, případně e-mailem s uznávaným elektronickým podpisem či listinně do vlastních rukou), a tímto okamžikem bude rozhodnutí pro povinnou osobu právně závazně doručeno.

Reakce připomínkového místa:
Souhlasíme s vypořádáním připomínky.


	20
	Komora daňových poradců
	28
	D
	Obecná připomínka
Návrh zvážit název zákona „zákon o ekonomické ochraně státu“ a vrátit se k názvu „zákon o patření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, financování terorismu a financování šíření zbraní hromadného ničení – dle směrnice 2024/1640.
Cílem unijní úpravy je prevence praní peněz a financování terorismu, jehož logikou je ochrana finančního systému a trhu. „Ekonomická ochrana státu“ posouvá zákon mimo účel AML. Název předpisu spolu s rozšířením povinností nad rámce unijního předpisu evokuje jiný účel než EU předpis, čímž dochází k překročení harmonizačního rámce EU. Název ekonomická ochrana státu může způsobit nesoulad s čl. 114 SFEU (harmonizace trhu) a čl. 56 SFEU (volný pohyb služeb)
Rozšířený účel národní regulace tak zapracovává RTS do širšího režimu, než bylo původně zamýšleno. I Evropská komise v rámci agendy Better Regulation upozorňuje na ukládání požadavků nad rámec unijních předpisů a nepřiměřenou regulatorní zátěž. 
	Nevyhověno.
Návrh názvu zákona „zákon o ekonomické ochraně státu“ byl zvolen záměrně a odpovídá věcnému rozsahu navrhované právní úpravy. Návrh zákona nepředstavuje pouze transpozici směrnice 2024/1640 a adaptaci přímo použitelných předpisů Evropské unie v oblasti boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, financování terorismu a financování šíření zbraní hromadného ničení, ale upravuje širší systém nástrojů a institucí sloužících k ochraně významných ekonomických a bezpečnostních zájmů České republiky.
Vedle povinností povinných osob zákon upravuje zejména systém vyhodnocování rizik na národní úrovni, působnost orgánů veřejné moci ve strategických oblastech, fungování FIU, výkon správního dozoru, mezinárodní spolupráci, centrální evidenci účtů, jednotné přístupové místo k informacím o nemovitých věcech, CRPO, opatření v oblasti přeshraničních převozů peněžní hotovosti, omezení velkých hotovostních plateb a opatření související s uplatňováním cílených finančních sankcí. Název zákona proto reflektuje celý rozsah regulované oblasti a nelimituje jej pouze na oblast AML/CFT.
Současně platí, že účel zákona je výslovně vymezen v § 1 odst. 2, podle něhož je cílem právní úpravy nastavit funkční systém opatření k předcházení využívání finančního systému k legalizaci výnosů z trestné činnosti, financování terorismu a financování šíření zbraní hromadného ničení při plnění mezinárodních a unijních závazků České republiky. Zvolený název proto nemění ani nerozšiřuje věcný účel regulace vyplývající z unijních předpisů.

Nelze souhlasit ani s tvrzením, že použití názvu „zákon o ekonomické ochraně státu“ zakládá nesoulad s čl. 114 SFEU nebo čl. 56 SFEU. Soulad vnitrostátní právní úpravy s právem Evropské unie se posuzuje podle jejího normativního obsahu, zejména podle stanovených práv a povinností, nikoli podle názvu právního předpisu. Samotné označení zákona nemá žádný vliv na rozsah harmonizace vnitřního trhu ani na podmínky volného pohybu služeb. Zvolený název nezakládá nové regulatorní požadavky, neomezuje přístup na trh ani nerozšiřuje okruh povinností nad rámec ustanovení, která jsou v návrhu zákona věcně upravena. Nelze proto dovozovat, že by již samotný název zákona mohl představovat překážku volného pohybu služeb nebo vybočení z harmonizačního rámce stanoveného právem Evropské unie.

	20
	Komora daňových poradců
	29
	D
	K § 24
V zákoně není uvedeno, zda ČR využívá ustanovení čl. 70 odst. 3 AMLR či nikoliv. Pokud nikoliv, tak by to bylo vhodné uvést alespoň do důvodové zprávy zákona. 
	Vysvětleno.
Postup podle čl. 70 odst. 3 nařízení 2024/1624 se v České republice neuplatní. Právní úprava vychází z režimu stanoveného v čl. 70 odst. 1 a 2 nařízení 2024/1624 a pro osoby uvedené v § 24 zachovává stávající mechanismus oznamování, včetně možnosti podání oznámení prostřednictvím příslušné profesní komory.
Jelikož Česká republika nevyužívá možnost odchýlit se od obecného režimu podle čl. 70 odst. 3 nařízení 2024/1624, není třeba tuto skutečnost výslovně upravovat v zákoně. Nevyužití fakultativního oprávnění členského státu samo o sobě nevyžaduje zvláštní legislativní vyjádření. Z navržené právní úpravy je současně zřejmé, že se daný postup v České republice neuplatní.

	20
	Komora daňových poradců
	30
	D
	K § 134
Navrhujeme toto ustanovení vypustit, neboť se jedná o opakování ustanovení § 13 odst. 2. Případně doporučujeme textaci obou ustanovení upravit tak, aby v zákoně byla pouze jednou. 
	Vyhověno jinak.
Ustanovení § 13 odst. 2 bylo z materiálu vypuštěno.

	20
	Komora daňových poradců
	31
	D
	Obecná připomínka
Rozpor důvodová zpráva
Str. 1 „návrh zákona je především zákonem adaptačním a transpozičním…“
Skutečnost – návrh obsahuje nové instituty jako licence, jistota, bezdlužnost…)
Str. 11 „cílem zákona je snaha o vyvarování se zbytečné zátěže …“
Skutečnost – zavádí se 250 000,- Kč jistota, licenční režim a nové povinné osoby
Str. 14 „… posiluje právní jistotu povinných osob…“ Skutečnost - §§ 216 – 224 vyloučení opravných prostředků 
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí se neztotožňuje s tvrzením, že by znění důvodové zprávy bylo v rozporu se skutečným obsahem navrhovaného zákona. Zavedení nově formulovaných institutů není svévolným rozšiřováním národní regulace, nýbrž nevyhnutelným a přímým důsledkem adaptace unijních předpisů.
Předkladatel zdůrazňuje, že návrh je skutečně primárně zákonem adaptačním (k nařízení AMLR) a transpozičním (ke směrnici AMLD6). Unijní normotvůrce v těchto předpisech (zejména v 8 odůvodnění AMLD6 a článku 4 tytéž směrnice) výslovně a striktně vyžaduje, aby členské státy zajistily u vysoce rizikových subjektů (typicky poskytovatelé služeb pro svěřenské fondy a obchodní společnosti, či poskytovatelé služeb spojených s kryptoaktivy) přísný registrační či povolovací režim. Zároveň EU vyžaduje průběžné prověřování spolehlivosti a bezúhonnosti jejich vrcholného vedení a skutečných majitelů.
Zavedení povolovacího režimu, doložení bezdlužnosti a složení finanční jistoty (ve výši 250 000 Kč) pro vybrané a vysoce rizikové sektory představuje adekvátní národní adaptační nástroj. Tyto mechanismy slouží jako objektivní tržní filtr, který splňuje evropský požadavek zamezit vstupu účelových či netransparentních subjektů (tzv. prázdných schránek) do finančního a ekonomického systému. Rozšíření okruhu povinných osob je pak přímým důsledkem nařízení AMLR, které okruh regulovaných entit plošně rozšiřuje pro celou EU. Některé instituty, které jsou zavedeny v nyní platném AML zákoně, včetně licenčního řízení pro některé povinné osoby zůstávají z důvodu zachování aktuální úrovně opatření v oblasti AML/CFT zachovány.
Ministerstvo financí zásadně odmítá, že by znění §§ 216 a následujících popíralo deklarované posílení právní jistoty. Jak již bylo detailně vysvětleno v rámci vypořádání jednotlivých ustanovení, k vyloučení řádných opravných prostředků dochází výlučně ve fázi exekuční (při nuceném výkonu).
Právní jistota subjektů práva je garantována plným zachováním procesních práv (včetně možnosti podání odvolání či rozkladu) v tzv. nalézacím řízení, kde orgán dozoru meritorně rozhoduje o porušení povinnosti a ukládá nápravné opatření. Pokud však povinná osoba toto pravomocné rozhodnutí dlouhodobě ignoruje, nastupuje fáze technického výkonu rozhodnutí (např. pozastavení činnosti jiným správním orgánem). V této exekuční fázi je vyloučení opravných prostředků proti prováděcím úkonům zcela standardním principem správního práva. Jeho cílem je ochránit stát a finanční trh před účelovými obstrukcemi a paralyzací výkonu rozhodnutí. Předvídatelnost práva a nezbytnost plnit pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci naopak právní jistotu v celém systému posilují.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	1
	D
	Obecná připomínka
K § 4 – Vyjasnění rozsahu „zprostředkovatelů pojištění a úvěrů“, Navrhujeme výslovné doplnění výjimky shodné s AMLR do důvodové zprávy, že vázaný zástupce pojišťovny či investičního produktu, který neinkasuje peněžní prostředky od klientů, není povinnou osobou, resp. plní jen oznamovací povinnost tak jak nyní stanoví AMLZ v § 2 odst. 4, aby byla zajištěna kontinuita stávající praxe., Dále navrhujeme doplnit do důvodové zprávy tabulku porovnávající rozsah povinných osob dle stávající právní úpravy, dle AMLR, a dle ZEOS. Tím se usnadní orientace adresátů (povinných osob) a eliminují nejasnosti, kdo nově do revidovaného oboru spadá či nikoli., Odůvodnění:, Žádáme o výslovné vynětí povinnosti vůči subjektům nad rámec AMLR., U pojišťovacích zprostředkovatelů, kteří nevybírají pojistné ani jiné peněžní prostředky klientů a vykonávají činnost pod odpovědností pojišťovny nebo jiného zprostředkovatele, se výklad a aplikační praxe musí řídit jejich skutečnou rolí podle AMLR., AMLR vychází z toho, že ne každý pojišťovací zprostředkovatel má být zatížen plným AML/CFT režimem. Zvláště u osob, které neinkasují pojistné ani jiná peněžní plnění a vykonávají činnost pod odpovědností pojišťovny nebo jiného zprostředkovatele, by národní aplikační vrstva neměla rozšiřovat okruh povinných osob nad rámec přímo použitelného práva Evropské unie. Připomínka nesměřuje proti unijní regulaci jako takové, nýbrž proti riziku národního rozšiřování okruhu. V podmínkách českého pojistného trhu je významná právě proto, že příliš široký výklad distribuční sítě by vedl k neproporcionálnímu rozšíření compliance zátěže na osoby, které ani podle AMLR nejsou v postavení odůvodňujícím plný AML režim. 
	Vysvětleno.
Předkladatel v návrhu zákona nerozšiřuje regulaci povinných osob o připomínkovým místem uváděné osoby. Tyto subjekty vyjímá, jak připomínkové místo samo uvádí, již přímo použitelné AMLR. V tomto ohledu tuto výjimku zmiňuje již DZ v obecné části v tabulce v kapitole 1.1.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	2
	D
	Obecná připomínka
K § 4 – Vynětí penzijních společností, Prosíme o vyjasnění postavení tuzemských penzijních společností ve smyslu jejich plnění AML povinností., Odůvodnění:, Připomínka reaguje na skutečnosti, že penzijní společnost dle tuzemské právní úpravy nelze zahrnout pod definici penzijních společností podle nařízení. Právě z tohoto důvodu jsou dle stávající právní úpravy obsažené v AMLZ penzijní společnosti (spravující doplňkové penzijní spoření) výslovně uvedeny. Návrh ZEOS je však ve svém § 4 neuvádí., Dle důvodové zprávy je záměrem reagovat na skutečnost, že EU neupravuje penzijní spoření samostatně, a transakce v penzijních fondech jsou standardizované a nízkorizikové., Přesto však navrhujeme uvést podrobnější vysvětlení, zda penzijní společnosti i nadále (pokud spravují investiční fondy) budou spadat pod jinou kategorii, např. „správce investičního fondu“ dle AMLR čl. 3 odst. 3 písm. b), a proto není potřeba je uvádět zvlášť, nebo zad je snad záměrem zákonodárce, aby nadále nebyly povinnými osobami., Námi navrhované výslovné vymezení zabrání právní nejistotě a případnému opomenutí jejich oznamovací povinnosti, např. při podezřelém výběru naspořených prostředků z penzijních účtů., Prodejní procesy distribučních společností, pojišťoven (životní pojištění) a penzijních společností působících v rámci jedné finanční skupiny jsou velmi často provázané, a skutečnost, že některá finanční služba či produkt bude v režimu AML zákona, a jiná, velmi příbuzná, nikoliv, může znamenat praktické problémy. Proto je nutné toto přesvědčivě objasnit a zaručit neměnnost takového rozhodnutí v krátkodobém horizontu. Pokud by penzijní společnosti v konkrétních činnostech riziku skutečně vystaveny nebyly, je v pořádku je neuvádět (s ohledem na rizikovost), ale je vhodné to v důvodové zprávě výslovně uvést a vysvětlit, jak bude zajištěno, aby stávající AML kontrolní mechanismy v penzijním spoření pokračovaly, tj. definovat, že relevantní AML rizika budou buď kryta jinak (např. jinými povinnými osobami – depozitáři, investičním správcem penzijního fondu), nebo jsou zanedbatelná. 
	Vysvětleno.
To, že penzijní společnosti již nebudou povinnými osobami je uvedeno v obecné části důvodové části v bodu 1.1 v třetím odstavci části označené jako „Okruh povinných osob“.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	3
	D
	Obecná připomínka
K § 5 písm. c), Požadujeme upravit § 5 písm. c) tak, aby pojem „stát usazení“ sloužil pouze pro účely určení přeshraniční příslušnosti, spolupráce orgánů, organizačních vazeb a výkonu dozoru podle tohoto zákona a nebyl používán jako samostatný materiální vstup pro posouzení geografického rizika., Navrhujeme proto doplnit do § 5 písm. c) interpretační větu tohoto znění:, „Údaj o státu usazení se použije pro účely určení přeshraniční příslušnosti, spolupráce, organizačních vazeb a výkonu dozoru podle tohoto zákona; pro posouzení geografického rizika se postupuje podle přímo použitelného předpisu Evropské unie a na jeho základě vydaných aktů.“, Alternativně navrhujeme u fyzické osoby zúžit vymezení „státu usazení“ tak, aby nebylo konstruováno jako souhrn všech státních příslušností a všech pobytových států delších než 1 rok, ale aby odpovídalo hlavnímu obvyklému pobytu nebo převážné osobní a ekonomické vazbě fyzické osoby., Odůvodnění:, Připomínka směřuje proti riziku, že národní pojem „stát usazení“ bude v aplikační praxi použit jako materiální vstup do AML risk assessmentu, a vytvoří tak paralelní národní geografický risk faktor vedle AMLR a budoucí metodiky AMLA. To by mohlo vést ke dvojkolejnosti ve vnitřních AML systémech, zejména u subjektů pod přímým nebo nepřímým dohledem AMLA. Současně je vhodné systematicky oddělit dvě roviny: jednak úpravu samotného pojmu „stát usazení“, která patří do § 5 jako ustanovení o obecných pojmech vztahujících se k povinným osobám, jednak zvláštní pravidlo pro použití údaje o adrese pobytu jako výrazu pro bydliště, které má povahu speciálního interpretačního a aplikačního pravidla. Z tohoto důvodu je navrženo samostatné ustanovení § 5a, nikoli pokračování § 5 nebo vložení nového § 18a do části o obecných povinnostech povinných osob. 
	Vysvětleno.
Prvnímu návrhu (vložení výslovné interpretační věty do § 5) nelze z hlediska legislativní techniky vyhovět. Podle Legislativních pravidel vlády platí, že ustanovení definující základní pojmy mají být striktně popisná a nesmí obsahovat normativní pravidla, výjimky z aplikace ani metodické návody. Vložení takové věty do definičního paragrafu by narušilo systematiku předpisu.
Aby byla zajištěna absolutní právní jistota pro povinné osoby a byl dán jasný výkladový mantinel i samotným orgánům dozoru, bude do důvodové zprávy k § 5 výslovně a doslovně doplněno vysvětlení ve znění:
„Tento národní pojem neslouží jako samostatný materiální vstup pro posouzení geografického rizika klienta, které se řídí výlučně přímo použitelnými předpisy EU.“

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	4
	D
	Obecná připomínka
K § 5, Navrhujeme doplnit nový § 5a v tomto znění:, „§ 5a, Údaj o bydlišti pro účely posouzení geografického rizika, (1) Pro účely posouzení geografického rizika může povinná osoba u fyzické osoby považovat údaj o adrese pobytu uvedený v průkazu totožnosti nebo v úředně vydaném elektronickém prostředku prokazování totožnosti či úředně potvrzeném elektronickém atributu za údaj o bydlišti v České republice, pokud současně ověří, že klient nemá bydliště mimo území České republiky, adresa není vedena jako adresa ohlašovny nebo jiná úřední adresa a nejde o případ zvýšeného rizika., (2) Odstavec 1 se nepoužije, má-li povinná osoba vědomost nebo důvodnou indicii, že údaj neodpovídá skutečnému bydlišti klienta., (3) Uplatnění postupu podle odstavce 1 povinná osoba přiměřeně zaznamená; tím není dotčena povinnost postupovat podle přímo použitelného předpisu Evropské unie na základě rizikově orientovaného přístupu.“., Odůvodnění:, Navržená úprava reaguje na reálný praktický rozpor mezi požadavkem AMLR na zjištění obvyklého místa bydliště a českými identifikačními prostředky, které typicky pracují s adresou pobytu. Navržené ustanovení vytváří vyvratitelný „safe harbour“ pro nízkorizikové situace, nikoli blanketní fikci bydliště. Systematické přesunutí tohoto pravidla do nového § 5a posiluje vnitřní logiku zákona. Jde totiž o obecné interpretační a aplikační pravidlo pro zacházení s jedním údajovým konceptem, nikoli o samostatnou AML povinnost povinné osoby. Umístění do definitorické a výkladové části proto lépe odpovídá jeho povaze a současně snižuje riziko, že by ustanovení bylo chápáno jako národní doplnění vlastního CDD režimu vedle AMLR., Připomínka je uplatňována formálně jako obecná, neboť e-legislativa neumožnila vložení sousedního fragmentu - nového paragrafu. 
	Nevyhověno.
Pojem obvyklé místo bydliště je pojem použitý v přímo použitelném nařízení a jeho redefinice či modifikace na národní úrovni není vhodná, jelikož by mohlo dojít k odchýlení od unijního významu.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	5
	D
	Obecná připomínka
K § 11 písm. a), Požadujeme vyjasnit., Odůvodnění: Ustanovení písmene a) je nesrozumitelné. Proto požadujeme úpravu ve smyslu vyjasnění tohoto ustanovení, aby nevznikaly výkladové nejasnosti. 
	Vyhověno.
Dané ustanovení bylo přeformulováno a současně byla upravena důvodová zpráva.


	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	6
	D
	Obecná připomínka
K § 12 odst. 1, Požadujeme vyjasnit., Odůvodnění: Z navrženého ustanovení není zřejmé, zda se má jednat o kontaktní osoby. Toto ustanovení je nejasné a zmatečné, proto jej požadujeme upravit, aby bylo předejito výkladovým nejasnostem. 
	Vyhověno jinak.
§ 12 byl vypuštěn a daná úprava byla přesunuta do části páté materiálu.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	7
	D
	Obecná připomínka
K § 13 odst. 2
Navrhujeme toto ustanovení formálně upravit.
Odůvodnění: Znění ustanovení tak, jak je navrženo, je nesrozumitelné. Proto považuje za vhodné jej rozdělit na více vět. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	8
	D
	Obecná připomínka
	Nevyhověno.
Z obsahu připomínky není zřejmé, čeho se připomínkové místo domáhá.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	9
	D
	Obecná připomínka
	Nevyhověno.
Z obsahu připomínky není zřejmé, čeho se připomínkové místo domáhá.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	10
	D
	Obecná připomínka
K přechodným ustanovením
Navrhujeme doplnit přechodné ustanovení tohoto znění:
„Dosavadní prováděcí právní předpisy vydané Českou národní bankou v oblasti AML/CFT a dosavadní pokyny, obecné pokyny nebo technické standardy vydané Evropským orgánem pro bankovnictví se po dni použitelnosti nařízení (EU) 2024/1624 použijí pouze v rozsahu, v němž upravují technické, organizační nebo procesní otázky, nejsou v rozporu s přímo použitelným právem Evropské unie a nebyly nahrazeny aktem vydaným Orgánem pro boj proti praní peněz a financování terorismu nebo Evropskou komisí.“
Alternativně navrhujeme alespoň doplnit do důvodové zprávy, že stávající AML prováděcí předpisy a legacy evropské AML/CFT instrumenty nemohou po dni použitelnosti AMLR vytvářet paralelní hmotněprávní vrstvu vedle přímo použitelného práva Evropské unie.
Odůvodnění:
Návrh předpokládá, že stávající vyhláška ČNB bude platit, dokud nebude vydaná nová vyhláška podle ZEOS. Jenže není možné, aby její části, které upravuje AMLR a její RTS byly ještě lokálně doupraveny stávající vyhláškou ČNB. Navrhujeme proto, aby byla vyhláška ponechána v platnosti v rozsahu, který nepřekrývá AMLR a její RTS.
Důvodem je, že po 10. červenci 2027 může vzniknout přechodná nejistota vyplývající ze souběhu AMLR, ZEOS, stávající AML vyhlášky ČNB a dosud použitelných EBA AML/CFT instrumentů, které budou postupně nahrazovány akty AMLA. Bez výslovného vyjasnění hrozí, že bude národní aplikační praxe tyto zdroje číst jako paralelní a obsahově rovnocenné vrstvy regulace. U úvěrových a finančních institucí by to znamenalo právní nejistotu při nastavování interních AML rámců a riziko, že budou nuceny současně plnit evropsky harmonizovaná pravidla i „přežívající“ národní požadavky bez jasného hierarchického vztahu. Připomínka proto nesměřuje proti přechodné použitelnosti stávajících nástrojů jako takové, ale žádá jasné omezení jejich role na technické a organizační otázky a na období do přijetí příslušných AMLA instrumentů. 
	Vyhověno jinak.
Materiál byl upraven tak, že příslušné přechodné ustanovení bylo vypuštěno.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	11
	D
	Za § 5 se vkládá nový § 6, který zní:
“.
Dosavadní § 6 až 248 se označují jako § 7 až 249.
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	12
	D
	V § 13 odst. 4 písm. b) se slovo „29“ nahrazuje slovem „30“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	13
	D
	V § 13 odst. 4 písm. c) se slovo „34“ nahrazuje slovem „35“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	14
	D
	V § 13 odst. 4 písm. c) se slovo „36“ nahrazuje slovem „37“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	15
	D
	V § 14 odst. 2 se slovo „12“ nahrazuje slovem „13“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	16
	D
	V § 14 odst. 2 se slovo „12“ nahrazuje slovem „13“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	17
	D
	V § 16 odst. 1 se slovo „14“ nahrazuje slovem „15“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	18
	D
	V § 27 písm. e) se slovo „136“ nahrazuje slovem „137“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	19
	D
	V § 27 písm. f) se slovo „14“ nahrazuje slovem „15“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	20
	D
	V § 28 se slovo „61“ nahrazuje slovem „62“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	21
	D
	V § 30 odst. 2 písm. b) se slovo „132“ nahrazuje slovem „133“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	22
	D
	V § 30 odst. 2 písm. c) se slovo „132“ nahrazuje slovem „133“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	23
	D
	V § 31 odst. 1 písm. b) se slovo „28“ nahrazuje slovem „29“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	24
	D
	V § 31 odst. 1 písm. e) se slovo „231“ nahrazuje slovem „232“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	25
	D
	V § 31 odst. 1 písm. f) se slovo „231“ nahrazuje slovem „232“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	26
	D
	V § 32 odst. 1 se slovo „28“ nahrazuje slovem „29“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	27
	D
	V § 32 odst. 2 se slovo „28“ nahrazuje slovem „29“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	28
	D
	V § 34 odst. 2 písm. a) se slovo „37“ nahrazuje slovem „38“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	29
	D
	V § 34 odst. 2 písm. c) se slovo „34“ nahrazuje slovem „35“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	30
	D
	V § 34 odst. 2 písm. c) se slovo „40“ nahrazuje slovem „41“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	31
	D
	V § 36 odst. 2 písm. a) se slovo „37“ nahrazuje slovem „38“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	32
	D
	V § 36 odst. 2 písm. c) se slovo „36“ nahrazuje slovem „37“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	33
	D
	V § 36 odst. 2 písm. c) se slovo „40“ nahrazuje slovem „41“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	34
	D
	V § 38 odst. 1 písm. a) se slovo „20“ nahrazuje slovem „21“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	35
	D
	V § 39 odst. 1 se slovo „33“ nahrazuje slovem „34“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	36
	D
	V § 39 odst. 1 se slovo „35“ nahrazuje slovem „36“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	37
	D
	V § 40 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „33“ nahrazuje slovem „34“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	38
	D
	V § 40 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „35“ nahrazuje slovem „36“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	39
	D
	V § 42 odst. 1 písm. b) se slovo „33“ nahrazuje slovem „34“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	40
	D
	V § 42 odst. 1 písm. b) se slovo „35“ nahrazuje slovem „36“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	41
	D
	V § 43 odst. 3 písm. a) se slovo „40“ nahrazuje slovem „41“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	42
	D
	V § 43 odst. 3 písm. a) se slovo „44“ nahrazuje slovem „45“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	43
	D
	V § 45 se slovo „34“ nahrazuje slovem „35“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	44
	D
	V § 45 se slovo „36“ nahrazuje slovem „37“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	45
	D
	V § 46 písm. a) se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.


	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	46
	D
	V § 46 písm. b) se slovo „50“ nahrazuje slovem „51“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	47
	D
	V § 48 písm. b) bodě 2 se slovo „48“ nahrazuje slovem „49“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	48
	D
	V § 48 písm. b) bodě 3 se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	49
	D
	V § 48 písm. b) bodě 3 se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	50
	D
	V § 49 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	51
	D
	V § 49 odst. 2 úvodní části ustanovení se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	52
	D
	V § 49 odst. 4 se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	53
	D
	V § 52 odst. 1 se slovo „14“ nahrazuje slovem „15“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	54
	D
	V § 54 úvodní části ustanovení se slovo „52“ nahrazuje slovem „53“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	55
	D
	V § 54 písm. p) se slovo „88“ nahrazuje slovem „89“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	56
	D
	V § 55 odst. 1 se slovo „52“ nahrazuje slovem „53“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	57
	D
	V § 58 se slovo „56“ nahrazuje slovem „57“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	58
	D
	V § 60 odst. 2 se slovo „56“ nahrazuje slovem „57“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	59
	D
	V § 60 odst. 2 se slovo „58“ nahrazuje slovem „59“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	60
	D
	V § 60 odst. 6 se slovo „53“ nahrazuje slovem „54“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	61
	D
	V § 61 odst. 1 písm. h) se slovo „61“ nahrazuje slovem „62“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	62
	D
	V § 61 odst. 1 písm. h) se slovo „68“ nahrazuje slovem „69“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	63
	D
	V § 61 odst. 1 písm. h) se slovo „61“ nahrazuje slovem „62“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	64
	D
	V § 62 odst. 6 úvodní části ustanovení se slova „45 a“ zrušují. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	65
	D
	V § 62 odst. 6 úvodní části ustanovení se za slovo „46“ vkládají slova „a 47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	66
	D
	V § 62 odst. 6 úvodní části ustanovení se slovo „50“ nahrazuje slovem „51“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	67
	D
	V § 62 odst. 6 písm. a) se slovo „68“ nahrazuje slovem „69“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	68
	D
	§ 63 zní:
Oprávnění přístupu orgánu dozoru
Orgán dozoru podle § 47 odst. 1 a odst. 2 písm. a) bod 1, je oprávněn požadovat přístup k počítačovému vybavení, aplikaci, cloudové službě, databázi, elektronickému prostředku pro zaznamenávání informací nebo jinému obdobnému nástroji informační technologie, používaným povinnou osobou.
Nestanoví-li technická norma jinak, je přístup podle odstavce 1 povinná osoba povinna poskytnout pouze na dobu požadovanou orgánem dozoru, která nesmí překročit dobu 90 dní, nejdéle však na dobu, po kterou trvá kontrola; přístup podle odstavce 1 lze v odůvodněných případech požadovat opakovaně.
Přístup podle odstavce 1 lze požadovat pouze tehdy, nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jiným, méně zatěžujícím způsobem. Přístup musí být vymezen co do systému, datového rozsahu, účelu, formy, osoby, která jej vykonává, a doby jeho trvání.
Přístup podle odstavce 1 nesmí mít povahu plošného nebo kontinuálního monitoringu. Není-li dán zvláštní důvod, orgán dozoru využije přednostně přístup v rozsahu pouze pro čtení nebo jiný způsob ověření, který neumožňuje zásah do provozu systému povinné osoby.
O přístupu podle odstavce 1 se vede záznam obsahující alespoň účel, rozsah, dobu a identifikaci osoby, která přístup vykonala.“.


Odůvodnění:
Bez navrženého doplnění představuje nové oprávnění materiální zpřísnění oproti současné české AML praxi a může mít významný dopad do IT governance, outsourcingových a cloudových smluv, kybernetické bezpečnosti i ochrany osobních údajů. Zákonná úprava by proto měla obsahovat explicitní mantinely nezbytnosti, proporcionality a kontrolovatelnosti takového zásahu. Navržené doplnění nebrání orgánu dohledu využít technický přístup tam, kde je skutečně potřebný, avšak vylučuje jeho plošnou nebo kontinuální podobu a zakotvuje minimální safeguards ve smyslu subsidiarity vůči méně invazivním nástrojům, preference read-only přístupu a povinnosti evidence. Tím činí úpravu předvídatelnější a lépe obhajitelnou z hlediska proporcionality zásahu.
	O24/FAU
Za O32 je to spíše na úpravu DZ.
Nevyhověno.
O24: Tady stejně jako vypořádání připomínek HK a Svazu energetiky (i když jsou trochu jiné). Týká se pouze velmi omezeného rozsahu povinných osob, AMLD6 nepředpokládá navrhovaná omezení.
Případné úpravě DZ v otázce přiměřenosti takového přístupu se nebráníme.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	69
	D
	V § 66 se slova „63 a §“ zrušují. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	70
	D
	V § 66 se za slovo „64“ vkládají slova „a § 65“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	71
	D
	V § 69 odst. 1 písm. a) se slovo „24“ nahrazuje slovem „25“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	72
	D
	V § 69 odst. 1 písm. d) se slovo „51“ nahrazuje slovem „52“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	73
	D
	V § 69 odst. 1 písm. g) se slovo „69“ nahrazuje slovem „70“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	74
	D
	V § 69 odst. 2 se slovo „226“ nahrazuje slovem „227“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	75
	D
	V § 69 odst. 4 se slovo „61“ nahrazuje slovem „62“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	76
	D
	V § 70 odst. 2 písm. c) se slovo „60“ nahrazuje slovem „61“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	77
	D
	V § 70 odst. 2 písm. d) se slovo „81“ nahrazuje slovem „82“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	78
	D
	V § 70 odst. 3 písm. d) se slovo „60“ nahrazuje slovem „61“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	79
	D
	V § 70 odst. 5 se slovo „56“ nahrazuje slovem „57“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	80
	D
	V § 71 odst. 1 písm. e) se slovo „226“ nahrazuje slovem „227“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	81
	D
	V § 71 odst. 1 písm. e) se slovo „227“ nahrazuje slovem „228“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	82
	D
	V § 71 odst. 1 písm. g) se slovo „61“ nahrazuje slovem „62“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	83
	D
	V § 71 odst. 1 písm. g) se slovo „61“ nahrazuje slovem „62“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	84
	D
	V § 71 odst. 1 písm. g) se slovo „68“ nahrazuje slovem „69“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	85
	D
	V § 71 odst. 3 se slovo „60“ nahrazuje slovem „61“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	86
	D
	V § 72 úvodní části ustanovení se slovo „45“ nahrazuje slovem „46“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	87
	D
	V § 72 úvodní části ustanovení se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	88
	D
	V § 74 odst. 2 písm. c) se slovo „75“ nahrazuje slovem „76“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	89
	D
	V § 76 odst. 1 písm. c) se slovo „76“ nahrazuje slovem „77“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	90
	D
	V § 77 odst. 1 písm. a) se slovo „75“ nahrazuje slovem „76“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	91
	D
	V § 77 odst. 1 písm. b) se slovo „75“ nahrazuje slovem „76“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	92
	D
	V § 81 odst. 1 se slovo „78“ nahrazuje slovem „79“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	93
	D
	V § 81 odst. 1 se slovo „79“ nahrazuje slovem „80“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	94
	D
	V § 81 odst. 2 úvodní části ustanovení se slovo „78“ nahrazuje slovem „79“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	95
	D
	V § 81 odst. 2 úvodní části ustanovení se slovo „78“ nahrazuje slovem „79“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	96
	D
	V § 81 odst. 2 úvodní části ustanovení se slovo „79“ nahrazuje slovem „80“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	97
	D
	V § 82 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „56“ nahrazuje slovem „57“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	98
	D
	V § 83 odst. 2 písm. b) se slovo „48“ nahrazuje slovem „49“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	99
	D
	V § 83 odst. 2 písm. c) se slovo „56“ nahrazuje slovem „57“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	100
	D
	V § 84 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	101
	D
	V § 84 odst. 2 se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	102
	D
	V § 85 odst. 2 písm. b) se slovo „83“ nahrazuje slovem „84“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	103
	D
	V § 85 odst. 3 se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	104
	D
	V § 85 odst. 3 se slovo „60“ nahrazuje slovem „61“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	105
	D
	V § 85 odst. 4 písm. a) se slovo „79“ nahrazuje slovem „80“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	106
	D
	V § 85 odst. 4 písm. b) se slovo „78“ nahrazuje slovem „79“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	107
	D
	V § 88 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „48“ nahrazuje slovem „49“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	108
	D
	V § 88 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	109
	D
	V § 88 odst. 2 se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	110
	D
	V § 88 odst. 2 se slovo „48“ nahrazuje slovem „49“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	111
	D
	V § 88 odst. 2 se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	112
	D
	V § 89 odst. 1 se slovo „45“ nahrazuje slovem „46“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	113
	D
	V § 89 odst. 1 se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	114
	D
	V § 89 odst. 1 se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	115
	D
	V § 89 odst. 2 se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	116
	D
	V § 89 odst. 3 se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	117
	D
	V § 91 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „95“ nahrazuje slovem „96“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	118
	D
	V § 91 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „96“ nahrazuje slovem „97“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	119
	D
	V § 91 odst. 2 se slovo „48“ nahrazuje slovem „49“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	120
	D
	V § 91 odst. 3 se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	121
	D
	V § 91 odst. 3 se slovo „48“ nahrazuje slovem „49“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	122
	D
	V § 93 úvodní části ustanovení se slovo „95“ nahrazuje slovem „96“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	123
	D
	V § 93 úvodní části ustanovení se slovo „96“ nahrazuje slovem „97“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	124
	D
	V § 93 písm. a) se slovo „90“ nahrazuje slovem „91“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	125
	D
	V § 96 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	126
	D
	V § 96 odst. 3 písm. a) se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	127
	D
	V § 96 odst. 4 úvodní části ustanovení se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	128
	D
	V § 96 odst. 5 se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	129
	D
	V § 96 odst. 6 se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	130
	D
	V § 97 odst. 5 se slovo „91“ nahrazuje slovem „92“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	131
	D
	V § 98 odst. 2 úvodní části ustanovení se slovo „95“ nahrazuje slovem „96“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	132
	D
	V § 98 odst. 2 úvodní části ustanovení se slovo „96“ nahrazuje slovem „97“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	133
	D
	V § 98 odst. 2 písm. c) se slova „95 odst. 6 nebo §“ zrušují. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	134
	D
	V § 98 odst. 2 písm. c) se za slova „odst.“ vkládají slova „6 nebo § 97 odst.“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	135
	D
	V § 98 odst. 3 se slovo „95“ nahrazuje slovem „96“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	136
	D
	V § 98 odst. 3 se slovo „96“ nahrazuje slovem „97“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	137
	D
	V § 98 odst. 4 se slovo „96“ nahrazuje slovem „97“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	138
	D
	V § 98 odst. 5 se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	139
	D
	V § 98 odst. 6 písm. b) se slovo „96“ nahrazuje slovem „97“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	140
	D
	V § 99 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „96“ nahrazuje slovem „97“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	141
	D
	V § 99 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „96“ nahrazuje slovem „97“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	142
	D
	V § 100 písm. a) se slovo „95“ nahrazuje slovem „96“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	143
	D
	V § 100 písm. b) se slovo „96“ nahrazuje slovem „97“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	144
	D
	V § 101 písm. c) se slovo „56“ nahrazuje slovem „57“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	145
	D
	V § 104 písm. e) bodě 3 se slovo „22“ nahrazuje slovem „23“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	146
	D
	V § 106 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „104“ nahrazuje slovem „105“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	147
	D
	V § 107 se slovo „105“ nahrazuje slovem „106“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	148
	D
	V § 118 odst. 2 se slovo „110“ nahrazuje slovem „111“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	149
	D
	V § 118 odst. 2 se slovo „112“ nahrazuje slovem „113“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	150
	D
	V § 119 odst. 1 se slovo „116“ nahrazuje slovem „117“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	151
	D
	V § 120 odst. 1 písm. a) se slovo „118“ nahrazuje slovem „119“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	152
	D
	V § 120 odst. 1 písm. b) se slovo „118“ nahrazuje slovem „119“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	153
	D
	V § 120 odst. 1 písm. c) úvodní části ustanovení se slovo „118“ nahrazuje slovem „119“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	154
	D
	V § 120 odst. 2 se slovo „110,“ zrušuje. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	155
	D
	V § 120 odst. 2 se slovo „nebo“ nahrazuje čárkou. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	156
	D
	V § 120 odst. 2 se za slovo „112“ vkládají slova „nebo 113“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	157
	D
	V § 122 odst. 1 se slovo „109“ nahrazuje slovem „110“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	158
	D
	V § 122 odst. 1 se slova „118 a“ zrušují. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	159
	D
	V § 122 odst. 1 se za slovo „119“ vkládají slova „a 120“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	160
	D
	V § 122 odst. 2 písm. a) se slovo „109“ nahrazuje slovem „110“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	161
	D
	V § 122 odst. 2 písm. b) se slovo „118“ nahrazuje slovem „119“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	162
	D
	V § 122 odst. 2 písm. c) se slovo „118“ nahrazuje slovem „119“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	163
	D
	V § 123 odst. 2 se slovo „118“ nahrazuje slovem „119“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	164
	D
	V § 123 odst. 2 se slovo „116“ nahrazuje slovem „117“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	165
	D
	V § 125 odst. 2 se slovo „118“ nahrazuje slovem „119“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	166
	D
	V § 133 písm. e) úvodní části ustanovení se slovo „13“ nahrazuje slovem „14“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	167
	D
	V § 134 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „132“ nahrazuje slovem „133“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	168
	D
	V § 134 odst. 2 úvodní části ustanovení se slovo „132“ nahrazuje slovem „133“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	169
	D
	V § 136 odst. 2 úvodní části ustanovení se slovo „33“ nahrazuje slovem „34“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	170
	D
	V § 136 odst. 2 úvodní části ustanovení se slovo „35“ nahrazuje slovem „36“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	171
	D
	V § 136 odst. 2 úvodní části ustanovení se slovo „137“ nahrazuje slovem „138“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	172
	D
	V § 137 odst. 1 se slovo „135“ nahrazuje slovem „136“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	173
	D
	V § 137 odst. 1 se slovo „137“ nahrazuje slovem „138“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	174
	D
	V § 139 odst. 1 písm. f) se slovo „132“ nahrazuje slovem „133“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	175
	D
	V § 139 odst. 3 se slovo „132“ nahrazuje slovem „133“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	176
	D
	V § 140 odst. 1 se slovo „132“ nahrazuje slovem „133“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	177
	D
	V § 140 odst. 1 se slovo „138“ nahrazuje slovem „139“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	178
	D
	V § 140 odst. 2 se slovo „132“ nahrazuje slovem „133“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	179
	D
	V § 140 odst. 2 se slovo „138“ nahrazuje slovem „139“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	180
	D
	V § 141 se slovo „141“ nahrazuje slovem „142“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	181
	D
	V § 146 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „143 odst. 1 nebo §“ zrušují. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	182
	D
	V § 146 odst. 1 úvodní části ustanovení se za slovo „1“ vkládají slova „nebo § 145 odst. 1“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	183
	D
	V § 147 odst. 2 písm. b) se slovo „144“ nahrazuje slovem „145“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	184
	D
	V § 148 odst. 1 se slovo „143“ nahrazuje slovem „144“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	185
	D
	V § 148 odst. 2 se slovo „143“ nahrazuje slovem „144“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	186
	D
	V § 149 se slovo „25“ nahrazuje slovem „26“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	187
	D
	V § 151 se slovo „143“ nahrazuje slovem „144“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	188
	D
	V § 152 odst. 1 písm. a) se slovo „149“ nahrazuje slovem „150“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	189
	D
	V § 152 odst. 1 písm. b) se slovo „149“ nahrazuje slovem „150“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	190
	D
	V § 152 odst. 2 úvodní části ustanovení se slovo „149“ nahrazuje slovem „150“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	191
	D
	V § 152 odst. 4 se slovo „149“ nahrazuje slovem „150“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	192
	D
	V § 153 odst. 2 úvodní části ustanovení se slova „143 a“ zrušují. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	193
	D
	V § 153 odst. 2 úvodní části ustanovení se za slovo „144“ vkládají slova „a 145“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	194
	D
	V § 153 odst. 2 písm. a) se slovo „145“ nahrazuje slovem „146“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	195
	D
	V § 153 odst. 3 úvodní části ustanovení se slovo „149“ nahrazuje slovem „150“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	196
	D
	V § 153 odst. 3 písm. c) se slovo „151“ nahrazuje slovem „152“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	197
	D
	V § 153 odst. 3 písm. d) se slovo „151“ nahrazuje slovem „152“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	198
	D
	V § 153 odst. 4 úvodní části ustanovení se slovo „150“ nahrazuje slovem „151“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	199
	D
	V § 154 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „152“ nahrazuje slovem „153“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	200
	D
	V § 154 odst. 2 úvodní části ustanovení se slovo „152“ nahrazuje slovem „153“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	201
	D
	V § 154 odst. 3 se slovo „152“ nahrazuje slovem „153“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	202
	D
	V § 157 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „45 nebo“ zrušují. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	203
	D
	V § 157 odst. 1 úvodní části ustanovení se za slovo „46“ vkládají slova „nebo 47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	204
	D
	V § 157 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „45“ nahrazuje slovem „46“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	205
	D
	V § 157 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „46“ nahrazuje slovem „47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	206
	D
	V § 157 odst. 3 úvodní části ustanovení se slova „45 nebo“ zrušují. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	207
	D
	V § 157 odst. 3 úvodní části ustanovení se za slovo „46“ vkládají slova „nebo 47“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	208
	D
	V § 161 odst. 5 se slovo „159“ nahrazuje slovem „160“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	209
	D
	V § 163 odst. 4 se slovo „159“ nahrazuje slovem „160“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	210
	D
	V § 164 odst. 1 písm. f) se slovo „20“ nahrazuje slovem „21“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	211
	D
	V § 164 odst. 1 písm. f) se slovo „20“ nahrazuje slovem „21“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	212
	D
	V § 164 odst. 1 písm. g) se slovo „19“ nahrazuje slovem „20“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	213
	D
	V § 164 odst. 1 písm. g) se slovo „19“ nahrazuje slovem „20“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	214
	D
	V § 164 odst. 1 písm. h) se slovo „12“ nahrazuje slovem „13“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	215
	D
	V § 166 odst. 2 písm. b) se slovo „18“ nahrazuje slovem „19“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	216
	D
	V § 167 odst. 2 se slovo „102“ nahrazuje slovem „103“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	217
	D
	V § 168 odst. 1 se slovo „163“ nahrazuje slovem „164“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	218
	D
	V § 168 odst. 1 se slovo „166“ nahrazuje slovem „167“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	219
	D
	V § 168 odst. 2 se slovo „163“ nahrazuje slovem „164“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	220
	D
	V § 168 odst. 2 se slovo „163“ nahrazuje slovem „164“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	221
	D
	V § 168 odst. 2 se slovo „164“ nahrazuje slovem „165“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	222
	D
	V § 168 odst. 2 se slovo „165“ nahrazuje slovem „166“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	223
	D
	V § 170 úvodní části ustanovení se slovo „23“ nahrazuje slovem „24“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	224
	D
	V § 170 písm. b) se slovo „23“ nahrazuje slovem „24“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	225
	D
	V § 173 odst. 1 se slovo „168“ nahrazuje slovem „169“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	226
	D
	V § 173 odst. 1 se slovo „171“ nahrazuje slovem „172“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	227
	D
	V § 173 odst. 2 se slovo „168“ nahrazuje slovem „169“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	228
	D
	V § 173 odst. 2 se slovo „171“ nahrazuje slovem „172“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	229
	D
	V § 173 odst. 2 se slovo „168“ nahrazuje slovem „169“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	230
	D
	V § 177 odst. 1 písm. a) se slovo „173“ nahrazuje slovem „174“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	231
	D
	V § 177 odst. 1 písm. a) se slovo „173“ nahrazuje slovem „174“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	232
	D
	V § 177 odst. 1 písm. a) se slovo „175“ nahrazuje slovem „176“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	233
	D
	V § 177 odst. 1 písm. b) se slovo „173“ nahrazuje slovem „174“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	234
	D
	V § 177 odst. 1 písm. b) se slovo „175“ nahrazuje slovem „176“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	235
	D
	V § 177 odst. 2 se slovo „173“ nahrazuje slovem „174“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	236
	D
	V § 177 odst. 2 se slovo „175“ nahrazuje slovem „176“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	237
	D
	V § 178 odst. 1 písm. c) se slovo „18“ nahrazuje slovem „19“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	238
	D
	V § 181 odst. 1 se slovo „177“ nahrazuje slovem „178“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	239
	D
	V § 181 odst. 1 se slovo „179“ nahrazuje slovem „180“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	240
	D
	V § 181 odst. 2 se slovo „177“ nahrazuje slovem „178“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	241
	D
	V § 181 odst. 2 se slovo „178“ nahrazuje slovem „179“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	242
	D
	V § 181 odst. 2 se slovo „178“ nahrazuje slovem „179“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	243
	D
	V § 181 odst. 2 se slovo „179“ nahrazuje slovem „180“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	244
	D
	V § 182 odst. 2 se slovo „52“ nahrazuje slovem „53“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	245
	D
	V § 182 odst. 3 se slovo „54“ nahrazuje slovem „55“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	246
	D
	V § 186 odst. 1 se slovo „181“ nahrazuje slovem „182“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	247
	D
	V § 186 odst. 1 se slovo „184“ nahrazuje slovem „185“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	248
	D
	V § 186 odst. 2 se slova „181, §“ zrušují. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	249
	D
	V § 186 odst. 2 se za slovo „182“ vkládají slova „, § 183“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	250
	D
	V § 186 odst. 2 se slovo „183“ nahrazuje slovem „184“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	251
	D
	V § 186 odst. 2 se slovo „184“ nahrazuje slovem „185“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	252
	D
	V § 187 se slovo „115“ nahrazuje slovem „116“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	253
	D
	V § 188 se slovo „136“ nahrazuje slovem „137“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	254
	D
	V § 189 odst. 1 se slovo „186“ nahrazuje slovem „187“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	255
	D
	V § 189 odst. 2 se slovo „187“ nahrazuje slovem „188“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	256
	D
	V § 192 odst. 1 se slovo „189“ nahrazuje slovem „190“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	257
	D
	V § 192 odst. 1 se slovo „190“ nahrazuje slovem „191“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	258
	D
	V § 192 odst. 2 se slovo „189“ nahrazuje slovem „190“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	259
	D
	V § 195 odst. 1 se slovo „192“ nahrazuje slovem „193“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	260
	D
	V § 195 odst. 1 se slovo „193“ nahrazuje slovem „194“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	261
	D
	V § 195 odst. 2 se slovo „192“ nahrazuje slovem „193“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	262
	D
	V § 195 odst. 2 se slovo „bodu“ nahrazuje slovem „bod“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	263
	D
	V § 195 odst. 2 se slovo „192“ nahrazuje slovem „193“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	264
	D
	V § 195 odst. 2 se slovo „192“ nahrazuje slovem „193“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	265
	D
	V § 195 odst. 2 se slovo „192“ nahrazuje slovem „193“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	266
	D
	V § 195 odst. 2 se slovo „192“ nahrazuje slovem „193“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	267
	D
	V § 195 odst. 2 se slovo „193“ nahrazuje slovem „194“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	268
	D
	V § 195 odst. 2 se slovo „193“ nahrazuje slovem „194“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	269
	D
	V § 196 písm. a) se slovo „32“ nahrazuje slovem „33“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	270
	D
	V § 196 písm. b) se slovo „60“ nahrazuje slovem „61“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	271
	D
	V § 196 písm. c) se slovo „60“ nahrazuje slovem „61“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	272
	D
	V § 198 se slovo „69“ nahrazuje slovem „70“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	273
	D
	V § 199 písm. a) se slovo „69“ nahrazuje slovem „70“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	274
	D
	V § 199 písm. a) se slovo „69“ nahrazuje slovem „70“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	275
	D
	V § 199 písm. b) se slovo „69“ nahrazuje slovem „70“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	276
	D
	V § 200 odst. 1 písm. a) se slovo „195“ nahrazuje slovem „196“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	277
	D
	V § 200 odst. 1 písm. a) se slovo „197“ nahrazuje slovem „198“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	278
	D
	V § 200 odst. 1 písm. a) se slovo „198“ nahrazuje slovem „199“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	279
	D
	V § 200 odst. 1 písm. b) se slovo „196“ nahrazuje slovem „197“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	280
	D
	V § 200 odst. 2 se slovo „196“ nahrazuje slovem „197“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	281
	D
	V § 201 písm. a) se slovo „216“ nahrazuje slovem „217“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	282
	D
	V § 201 písm. b) se slovo „222“ nahrazuje slovem „223“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	283
	D
	V § 202 odst. 1 se slovo „200“ nahrazuje slovem „201“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	284
	D
	V § 202 odst. 2 se slovo „200“ nahrazuje slovem „201“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	285
	D
	V § 202 odst. 3 se slovo „200“ nahrazuje slovem „201“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	286
	D
	V § 203 odst. 1 písm. b) se slovo „142“ nahrazuje slovem „143“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	287
	D
	V § 203 odst. 2 písm. a) se slovo „143“ nahrazuje slovem „144“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	288
	D
	V § 203 odst. 2 písm. b) se slovo „143“ nahrazuje slovem „144“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	289
	D
	V § 204 odst. 2 písm. a) se slovo „144“ nahrazuje slovem „145“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	290
	D
	V § 204 odst. 2 písm. b) se slovo „144“ nahrazuje slovem „145“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	291
	D
	V § 206 odst. 1 písm. a) se slova „202 a“ zrušují. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	292
	D
	V § 206 odst. 1 písm. a) se slovo „§“ zrušuje. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	293
	D
	V § 206 odst. 1 písm. a) se za slovo „204“ vkládají slova „a § 205“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	294
	D
	V § 206 odst. 1 písm. b) se slovo „204“ nahrazuje slovem „205“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	295
	D
	V § 206 odst. 1 písm. c) úvodní části ustanovení se slovo „204“ nahrazuje slovem „205“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	296
	D
	V § 206 odst. 1 písm. d) se slovo „204“ nahrazuje slovem „205“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	297
	D
	V § 206 odst. 2 se slovo „202“ nahrazuje slovem „203“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	298
	D
	V § 206 odst. 2 se slovo „203“ nahrazuje slovem „204“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	299
	D
	V § 209 písm. a) bodě 1 se slovo „28“ nahrazuje slovem „29“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	300
	D
	V § 209 písm. a) bodě 2 se slovo „28“ nahrazuje slovem „29“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	301
	D
	V § 209 písm. b) se slovo „33“ nahrazuje slovem „34“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	302
	D
	V § 209 písm. c) se slovo „35“ nahrazuje slovem „36“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	303
	D
	V § 210 písm. a) se slovo „206“ nahrazuje slovem „207“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	304
	D
	V § 210 písm. b) se slovo „207“ nahrazuje slovem „208“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	305
	D
	V § 210 písm. c) úvodní části ustanovení se slovo „208“ nahrazuje slovem „209“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	306
	D
	V § 211 odst. 1 písm. a) bodě 1 se slovo „bodu“ nahrazuje slovem „bod“. 
	Nevyhověno.
Dané ustanovení nemá odstavec rozdělený do písmen.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	307
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se za slovo „184“ vkládají slova „odst. 2, § 185“. 
	Nevyhověno.
Dané ustanovení nemá odstavec rozdělený do písmen.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	308
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „189“ nahrazuje slovem „190“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	309
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „bodu“ nahrazuje slovem „bod“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	310
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „192“ nahrazuje slovem „193“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.


	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	311
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „192“ nahrazuje slovem „193“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	312
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „192“ nahrazuje slovem „193“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	313
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „192“ nahrazuje slovem „193“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	314
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „193“ nahrazuje slovem „194“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	315
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „193“ nahrazuje slovem „194“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	316
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „196“ nahrazuje slovem „197“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	317
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „163“ nahrazuje slovem „164“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	318
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „163“ nahrazuje slovem „164“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	319
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „, § 163 odst. 2“ zrušují. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	320
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „171“ nahrazuje slovem „172“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	321
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se za slova „odst.“ vkládají slova „2, § 166 odst.“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	322
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „168“ nahrazuje slovem „169“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	323
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „168“ nahrazuje slovem „169“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	324
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „173“ nahrazuje slovem „174“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	325
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „175“ nahrazuje slovem „176“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	326
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „177“ nahrazuje slovem „178“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	327
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „178“ nahrazuje slovem „179“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	328
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „178“ nahrazuje slovem „179“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	329
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „179, § 181“ nahrazují slovem „180“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	330
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova „odst. 2 písm. a) až c)“ zrušují. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	331
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se za slovo „2“ vkládají slova „písm. a) až c)“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	332
	D
	V § 211 odst. 1 úvodní části ustanovení se slovo „192“ nahrazuje slovem „193“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	333
	D
	V § 214 odst. 1 písm. a) se slovo „202“ nahrazuje slovem „203“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	334
	D
	V § 214 odst. 1 písm. a) se slovo „203“ nahrazuje slovem „204“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	335
	D
	V § 214 odst. 1 písm. b) se slovo „204“ nahrazuje slovem „205“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	336
	D
	V § 214 odst. 1 písm. c) se slovo „166“ nahrazuje slovem „167“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	337
	D
	V § 214 odst. 1 písm. c) se slovo „195“ nahrazuje slovem „196“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	338
	D
	V § 214 odst. 1 písm. c) se slovo „198“ nahrazuje slovem „199“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	339
	D
	V § 214 odst. 1 písm. c) se slovo „207“ nahrazuje slovem „208“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	340
	D
	V § 214 odst. 1 písm. c) se slovo „208“ nahrazuje slovem „209“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	341
	D
	V § 214 odst. 1 písm. c) se slovo „bodu“ nahrazuje slovem „bod“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	342
	D
	V § 214 odst. 1 písm. c) se slovo „208“ nahrazuje slovem „209“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	343
	D
	V § 214 odst. 2 se slovo „182“ nahrazuje slovem „183“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	344
	D
	V § 214 odst. 2 se slovo „184“ nahrazuje slovem „185“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	345
	D
	V § 214 odst. 4 se slovo „202“ nahrazuje slovem „203“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	346
	D
	V § 215 se slovo „202“ nahrazuje slovem „203“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	347
	D
	V § 215 se slovo „203“ nahrazuje slovem „204“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	348
	D
	V § 215 se slovo „149“ nahrazuje slovem „150“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	349
	D
	V § 218 odst. 1 písm. h) se slovo „218“ nahrazuje slovem „219“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	350
	D
	V § 218 odst. 2 písm. a) se slovo „216“ nahrazuje slovem „217“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	351
	D
	V § 219 odst. 2 úvodní části ustanovení se slovo „216“ nahrazuje slovem „217“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	352
	D
	V § 222 odst. 3 se slovo „220“ nahrazuje slovem „221“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	353
	D
	V § 222 odst. 4 se slovo „223“ nahrazuje slovem „224“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	354
	D
	V § 223 odst. 5 písm. b) bodě 4 se slovo „223“ nahrazuje slovem „224“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	355
	D
	V § 224 odst. 1 písm. a) se slovo „221“ nahrazuje slovem „222“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	356
	D
	V § 224 odst. 1 písm. b) se slovo „222“ nahrazuje slovem „223“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	357
	D
	V § 224 odst. 1 písm. b) se slovo „222“ nahrazuje slovem „223“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.


	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	358
	D
	V § 225 odst. 1 se slovo „223“ nahrazuje slovem „224“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	359
	D
	V § 227 odst. 2 písm. a) se slovo „60“ nahrazuje slovem „61“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	360
	D
	V § 227 odst. 2 písm. b) se slovo „69“ nahrazuje slovem „70“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	361
	D
	V § 227 odst. 2 písm. b) se slovo „69“ nahrazuje slovem „70“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	362
	D
	V § 227 odst. 2 písm. c) se slovo „69“ nahrazuje slovem „70“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	363
	D
	V § 228 odst. 1 se slovo „226“ nahrazuje slovem „227“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	364
	D
	V § 230 odst. 2 se slovo „230“ nahrazuje slovem „231“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	365
	D
	V § 231 úvodní části ustanovení se slovo „229“ nahrazuje slovem „230“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	366
	D
	V § 232 odst. 1 se slovo „20“ nahrazuje slovem „21“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	367
	D
	V § 232 odst. 2 písm. b) se slovo „20“ nahrazuje slovem „21“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	368
	D
	V § 232 odst. 5 se slovo „14“ nahrazuje slovem „15“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	369
	D
	V § 233 odst. 1 se slovo „227“ nahrazuje slovem „228“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	370
	D
	V § 236 písm. a) se slovo „6“ nahrazuje slovem „7“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	371
	D
	V § 236 písm. b) se slovo „20“ nahrazuje slovem „21“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	372
	D
	V § 236 písm. c) se slovo „29“ nahrazuje slovem „30“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	373
	D
	V § 236 písm. c) se slovo „34“ nahrazuje slovem „35“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	374
	D
	V § 236 písm. c) se slovo „36“ nahrazuje slovem „37“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	375
	D
	V § 236 písm. d) se slovo „141“ nahrazuje slovem „142“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	376
	D
	V § 236 písm. e) se slovo „141“ nahrazuje slovem „142“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	377
	D
	V § 236 písm. f) se slovo „161“ nahrazuje slovem „162“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	378
	D
	§ 237 zní:
Zmocnění České národní banky k vydání vyhlášky
Česká národní banka stanoví vyhláškou
formát, datovou strukturu a způsob informace podle § 116,
formát, datovou strukturu a způsob oznámení identifikátoru datové schránky sloužící k podání žádosti o údaje z centrální evidence účtů podle § 119​,
podrobnosti náležitostí, formát a datovou strukturu žádosti o údaje z centrální evidence účtů podle § 117, 119 a 120,
opatření, která uplatňují žadatelé při nakládání s údaji podle § 121 odst. 1.
Česká národní banka může vyhláškou stanovit technické, organizační a procesní náležitosti zavedení a uplatňování systému vnitřních strategií, postupů a kontrol u povinných osob podléhajících jejímu dohledu, pokud tyto otázky nejsou upraveny přímo použitelným předpisem Evropské unie nebo aktem přijatým na jeho základě.“.


Odůvodnění:
Původní znění zavádí široké zmocnění pro novou či modernizovanou AML vyhlášku České národní banky by po roce 2027 mohlo vést k paralelní národní normotvorbě vedle AMLR a budoucích RTS a Guidelines AMLA.
Navržené nové znění zachovává prostor pouze pro technické a procesní otázky a současně výslovně zakazuje, aby vyhláška vytvářela nové hmotné AML povinnosti nebo znovu upravovala oblasti již harmonizované AMLR či konkretizované AMLA a Komisí. Tím se významně snižuje riziko dvojkolejnosti a národní nadstavby. Zároveň požadujeme doplnit důvodovou zprávu o výslovné potvrzení, že vyhláška nestanoví nové hmotněprávní povinnosti povinných osob ani věcné požadavky v rozsahu harmonizovaném právem Evropské unie.“.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven. Nad rámec uvedeného se uvádí, že RTS je taktéž přímo použitelným předpisem Evropské unie, a proto nebude v ustanovení uveden.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	379
	D
	V § 240 odst. 1 se slovo „36“ nahrazuje slovem „37“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	380
	D
	V § 240 odst. 2 se slovo „20“ nahrazuje slovem „21“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	381
	D
	V § 244 odst. 2 písm. a) se slovo „29“ nahrazuje slovem „30“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	382
	D
	V § 244 odst. 2 písm. a) se slovo „31“ nahrazuje slovem „32“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	383
	D
	V § 244 odst. 2 písm. c) bodě 1 se slovo „12“ nahrazuje slovem „13“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	384
	D
	V § 244 odst. 2 písm. d) se slovo „41“ nahrazuje slovem „42“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	385
	D
	V § 244 odst. 2 písm. d) se slova „povolení podle § 42 nebo zaniklo“ zrušují. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	386
	D
	V § 244 odst. 2 písm. d) se za slovo „43“ vkládají slova „nebo zaniklo povolení podle § 44“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	387
	D
	V § 244 odst. 2 písm. d) se slovo „138“ nahrazuje slovem „139“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	388
	D
	V § 244 odst. 3 se slovo „135“ nahrazuje slovem „136“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	389
	D
	V § 246 se slovo „153“ nahrazuje slovem „154“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	390
	D
	V § 247 se slovo „236“ nahrazuje slovem „237“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	391
	D
	V účinnostním ustanovení písm. a) se číslo „28“ nahrazuje číslem „29“ a číslo „31“ se nahrazuje číslem „32“. 
	Nevyhověno.
Není zřejmé, čeho má být doporučenou úpravou dosaženo.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	392
	D
	Obecná připomínka
K § 64
Navrhujeme doplnit důvodovou zprávu k § 64 v tom smyslu, že výkaz podle tohoto ustanovení lze uložit pouze v rozsahu nezbytném a přiměřeném pro výkon působnosti orgánu dozoru podle tohoto zákona, přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo aktu vydaného na jeho základě. Dále o výslovné uvedení, že opatřením obecné povahy podle tohoto ustanovení nelze ukládat nové hmotněprávní povinnosti povinným osobám, nové materiální faktory rizika ani další požadavky na systém vnitřních strategií, postupů a kontrol v rozsahu již harmonizovaném právem Evropské unie. U povinných osob ve finančním sektoru podléhajících dohledu České národní banky lze výkaznictví uložit jen tehdy, nelze-li požadované informace v přiměřené kvalitě a lhůtě získat z existujících sektorových nebo unijních reportů.
Odůvodnění:
Výkaznictví by se mohlo stát vedlejším nástrojem pro zavádění dalších národních AML požadavků nad rámec AMLR a budoucích aktů AMLA. Zároveň je však třeba ponechat orgánu dozoru dostatečný prostor pro zákonné statistické a dohledové potřeby. Z tohoto důvodu je navrhován test nezbytnosti, přiměřenosti a subsidiarity vůči již existujícím datovým zdrojům. Navržený odstavec výslovně brání tomu, aby se opatřením obecné povahy prostřednictvím reportingu zaváděly nové hmotněprávní AML povinnosti, a současně promítá princip „reuse first“ u subjektů pod dohledem České národní banky. Tím se snižuje riziko duplicity a zajišťuje se lepší kompatibilita s budoucím evropským supervisory data modelem. 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla přeformulována.

	21
	Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů
	393
	D
	Obecná připomínka
K § 66
Navrhujeme doplnit do důvodové zprávy k § 66, že statistické zjišťování podle tohoto ustanovení lze provádět jen tehdy, nelze-li požadované údaje získat jiným vhodným způsobem z existujících unijních, sektorových nebo jiných zákonných reportů.
Odůvodnění:
Široce pojaté statistické zjišťování může v praxi fungovat jako další samostatný datový kanál s významnými provozními náklady pro regulované subjekty. Současně však nelze popřít, že stát může potřebovat určitou statistickou a analytickou infrastrukturu pro rizikově orientovaný dozor a národní hodnocení rizik. Naše připomínka nepopírá samotný institut, ale podřizuje jej testu nezbytnosti, přiměřenosti a subsidiarity vůči existujícím reportům. Současně výslovně vylučuje jeho použití k vytváření nových AML standardů bokem vedle AMLR a aktů AMLA. 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla doplněna.

	28
	Ministerstvo pro místní rozvoj
	1
	D
	Obecná připomínka
U § 49, § 156 odst. 1 a § 210 doporučujeme s ohledem na větší přehlednost ve všech případech zvolit variantu I. 
	Bere se na vědomí.

	28
	Ministerstvo pro místní rozvoj
	2
	D
	K § 12 odst. 4 písm. c)
V § 12 odst. 4 písm. c) doporučujeme text „§ 36“ nahradit číslem „36“. 
	Nevyhověno.
§ 12 byl vypuštěn.

	28
	Ministerstvo pro místní rozvoj
	3
	D
	V nadpisu § 17 se za slovo „k“ vkládají slova „boji proti“. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	28
	Ministerstvo pro místní rozvoj
	4
	D
	K § 62 odst. 1
V § 62 odst. 1 doporučujeme text „odst. 2“ nahradit textem „§ 46 odst. 2“., Obdobně doporučujeme upravit i zbytek návrhu (například § 84 odst. 3 a § 88 odst. 2 a 3). 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	28
	Ministerstvo pro místní rozvoj
	5
	D
	K § 65
V § 65 doporučujeme text „§ 64“ nahradit číslem „64“. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	28
	Ministerstvo pro místní rozvoj
	6
	D
	K § 80 odst. 1
V § 80 odst. 1 doporučujeme text „§ 79“ nahradit číslem „79“. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	28
	Ministerstvo pro místní rozvoj
	7
	D
	K § 138 odst. 1
Doručujeme uvážit, zda nerozšířit okruh subjektů uvedených v § 138 odst. 1. V příštím programovém období se předpokládá posílení využívání finančních nástrojů dle evropské legislativy a pro poskytovatele by mohlo být přínosné mít možnost přístupu do Centrálního rejstříku povinných osob. Povinnými subjekty by v těchto případech byly převážně banky a různé finanční instituce, ale také správci svěřenských fondů a další subjekty, může být proto do budoucna potřeba si prověřovat potenciální partnery, (banky, finanční instituce apod.) pro uplatňování těchto finančních nástrojů. 
	Nevyhověno.
Nemáme dostatek informací pro odůvodnění takového rozšíření.

	28
	Ministerstvo pro místní rozvoj
	8
	D
	K § 235 písm. c)
V § 235 písm. c) doporučujeme slova „§ 34 a § 36“ nahradit slovy „34 a 36“. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	29
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	1
	D
	V § 12 odst. 5 se slovo „nahlášených“ zrušuje. 
	Nevyhověno.
§ 12 byl vypuštěn.

	29
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	2
	D
	V § 12 odst. 5 se na konci textu doplňují slova „ode dne, kdy změna nastala, elektronicky prostřednictvím centrálního rejstříku povinných osob“. 
	Nevyhověno.
§ 12 byl vypuštěn.

	29
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	3
	D
	V § 12 odst. 5 se slovo „nahlásí“ nahrazuje slovem „je“. 
	Nevyhověno.
§ 12 byl vypuštěn.

	29
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	4
	D
	V § 12 odst. 5 se za slovo „osoba“ vkládají slova „povinna oznámit“. 
	Nevyhověno.
§ 12 byl vypuštěn.

	29
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	5
	D
	V § 12 odst. 5 se slova „elektronicky prostřednictvím zápisu do centrálního rejstříku povinných osob“ zrušují. 
	Nevyhověno.
§ 12 byl vypuštěn.

	29
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	6
	D
	V § 13 odst. 2 se za slova „3.“ vkládá středník. 
	Nevyhověno.
Původní odstavec 2 byl vypuštěn.

	29
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	7
	D
	K § 20 odst. 4 písm. b)
V návrhu zákona § 20 odst. 4 písm. b) je stanoveno, že osoba má nezbytné znalosti, pokud je proškolena v oblasti AML/CFT. Je v návrhu stanoveno, jakou formu má školení mít, případně, kdo je oprávněn školení provádět a jak se proškolení prokazuje? 
	Vysvětleno. 
K tomuto bodu vydá do 10. 7. 2029 AMLA obecné pokyny, které nebudou sice právně závazné, ale obecně se uplatní princip „comply or explain“. 
Předkladatel v návrhu zákona upravil několik možností, jak je možné prokázat splnění kvalifikačního požadavku. 
Pro úplnost předkladatel dodává, že proškolení zaměstnanců povinné osoby ukládá již stávající § 23 AMLZ, který také neupravuje konkrétní podobu školení.

	29
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	8
	D
	K § 35
Specifikuje zákon, o jaké služby se jedná v případě poskytovatelů služeb pro svěřenské fondy nebo obchodní společnosti? Pokud ne, nebylo by vhodné toto v zákoně vyjasnit? 
	Vysvětleno.
Navrhovaná úprava vychází přímo z AMLR, který vymezuje poskytovatele služeb pro svěřenské fondy nebo obchodní společnosti a současně stanoví rozsah příslušných služeb. Konkrétně je tato problematika upravena v čl. 2 odst. 1 bodě 11 AMLR, který taxativně vymezuje činnosti, jejichž poskytování zakládá postavení poskytovatele služeb pro svěřenské fondy nebo obchodní společnosti. Z tohoto důvodu se navrhovaný zákon odkazuje na přímo použitelné vymezení obsažené v AMLR a nepřebírá je duplicitně do vnitrostátní právní úpravy. Doplnění dalšího vyjasnění do zákona by bylo nadbytečné a mohlo by vést k nežádoucím odchylkám od přímo použitelné unijní úpravy.
Současně je třeba uvést, že na relevantní ustanovení AMLR je již výslovně odkazováno v důvodové zprávě k § 36, kde je vysvětleno, že rozsah dotčených služeb je dán právě čl. 2 odst. 1 bodem 11 AMLR. Důvodová zpráva tak poskytuje potřebné interpretační vodítko k vymezení této kategorie povinných osob.

	29
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	9
	Z
	K § 6 písm. l)
Návrh zákona sleduje posílení dohledu nad osobami provozujícími živnost „Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“ dle přílohy č. 2 živnostenského zákona, které dle předkladatele návrhu vykonávají v rámci uvedeného živnostenského oprávnění činnost spočívající v přípravě nebo provádění:
1) nákupu nebo prodeje nemovité věci,
2) správy peněz, cenných papírů nebo jiného majetku klienta,
3) správy bankovního účtu, spořícího účtu nebo účtu cenných papírů, nebo
4) nákupu obchodní korporace.
V návrhu vymezené činnosti (bod 1–4) však nekorespondují s obsahovou náplní předmětného živnostenského oprávnění dle nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění pozdějších předpisů. Uvedené činnosti tak nelze vykonávat v rámci vázané živnosti „Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence“. Pro některé z nich je nezbytné vlastnit jiné živnostenské oprávnění (nákup nebo prodej nemovité věci, nákup obchodní korporace), další jsou dokonce vyloučeny z režimu živnostenského podnikání [viz § 3 odst. 3 písm. a) živnostenského zákona].
Z uvedeného důvodu požadujeme činnost uvedenou pod písm. l) z návrhu vypustit, případně upravit tak, aby odpovídala činnosti účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence dle živnostenského zákona, resp. nařízení vlády č. 278/2008 Sb. 
	Vyhověno.
Dané ustanovení bylo upraveno.

	29
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	10
	Z
	K § 46 odst. 2 písm. b)
Požadujeme, aby byla dozorová pravomoc v této oblasti svěřena jinému orgánu dozoru, a to zejména z následujících důvodů:
Výkon dozoru v rozsahu navrhovaného znění předmětného zákona výrazně přesahuje možnosti ČOI, a to v rovině personální, finanční a zejména v rovině odborné vybavenosti kontrolních pracovníků. Způsob výkonu dozoru v této oblasti se zásadně liší od výkonu dozoru v oblasti ochrany spotřebitele. Obchodování se zbožím vysoké hodnoty mívá nezřídka přeshraniční charakter, a to nejen v rámci EU, ale i ve vztahu ke třetím zemím, a kontrola těchto aktivit z hlediska ekonomické ochrany státu velice úzce souvisí s výkonem celního dohledu prováděném celní správou. Z toho důvodu považujeme za žádoucí, aby dohled nad povinnými osobami podle výše cit. článku byl svěřen orgánům Celní správy České republiky. 
	Vyhověno částečně.
Pravomoc vykonávat dozor nad skladovateli v celních skladech a svobodných pásmech byla svěřena Celní správě České republiky. 

	29
	Ministerstvo průmyslu a obchodu
	11
	Z
	K § 223
K odst. 2 a 4: Návrh zákona v ustanovení § 223 odst. 2 písm. c) umožnuje uložení dodatečného nápravného opatření spočívajícího v zrušení živnostenského oprávnění a stanovení doby, po kterou jej není možné získat. Živnostenský úřad může již nyní zrušit živnostenské oprávnění ze zákonem stanovených důvodů. Tyto důvody jsou upraveny v § 58 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 58 odst. 3 živnostenského zákona může živnostenský úřad živnostenské oprávnění zrušit nebo v odpovídajícím rozsahu provozování živnosti pozastavit, jestliže podnikatel závažným způsobem porušil nebo porušuje podmínky stanovené rozhodnutím o udělení koncese, živnostenským zákonem nebo zvláštními právními předpisy (zrušení živnostenského oprávnění dle cit. ustanovení je pak na správním uvážení příslušného živnostenského úřadu). Pokud je živnostenské oprávnění sankčně zrušeno podle tohoto ustanovení, pak zároveň podnikateli vznikne překážka provozování živnosti podle § 8 živnostenského zákona (nemůže provozovat stejnou živnost po dobu 3 let ode dne nabytí právní moci rozhodnuté o zrušení živnostenského oprávnění). S ohledem na výše uvedené požadujeme upravit § 223 tak, aby byl zřejmý postup živnostenského úřadu při rušení živnostenského oprávnění dle tohoto ustanovení. Tedy konkretizovat postup živnostenského úřadu tak, aby bylo zřejmé, zda se má postupovat v souladu s § 58 odst. 3 živnostenského zákona, případně upřesnit, že půjde o speciální úpravu a živnostenské oprávnění se bude rušit přímo podle navrhovaného zákona. Jako příklad obdobné úpravy (byť se jedná o koncesovanou živnost „silniční motorová doprava“) lze uvést postup při rušení živnostenského oprávnění podle § 35b zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, kde toto ustanovení obsahuje výslovné zmocnění živnostenského úřadu k úkonu spočívajícího v rušení živnostenského oprávnění z konkrétního důvodu 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva k § 224 byla upravena.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	1
	Z
	Obecná připomínka
Ministerstvo spravedlnosti se od počátku aktivně účastnilo jednání v rámci pracovních skupin k připravované implementaci a adaptaci nové evropské AML/CFT regulace a opakovaně předkládalo věcné detailně odůvodněné připomínky. Takto vznesené podněty a připomínky však nebyly do předloženého návrhu z převážné většiny zapracovány, a to ani v případech, kdy bylo na pracovních jednáních dosaženo shody. Ministerstvo spravedlnosti proto z části vznáší totožné připomínky jako v předchozí fázi legislativních příprav návrhu, přičemž v podrobnostech odkazuje na jím dříve předložené podněty a připomínky. 
	Rozpor.
Ministerstvo financí si velmi váží aktivní účasti zástupců Ministerstva spravedlnosti v pracovních skupinách a děkuje za dosavadní expertní součinnost při přípravě tohoto vysoce komplexního legislativního balíčku. K nepromítnutí některých předběžně projednaných podnětů v plném rozsahu do znění návrhu předloženého do meziresortního připomínkového řízení došlo z objektivních právních důvodů.

Reakce připomínkového místa:
V návaznosti na jednání ze dne 15. října, na němž bylo rozhodnuto, že Ministerstvo spravedlnosti bude orgánem dohledu nad profesními komorami, upozorňujeme na dopady do státního rozpočtu související se stanovením nových kompetencí Ministerstvu spravedlnosti, které nelze krýt z jeho stávajících rozpočtovaných prostředků. Zejména se jedná o náklady spojené s navýšením počtu systemizovaných míst o 30 míst (15 míst v souvislosti s agendou evidence skutečných majitelů, 15 míst v souvislosti s výkonem dohledu nad profesními komorami). Považujeme za nezbytné, aby byla tato skutečnost uvedena v důvodové zprávě k ZEOS. Dále Ministerstvo spravedlnosti pokládá za nezbytné, aby byla daná skutečnost promítnuta rovněž do usnesení vlády, jež by Ministerstvu financí uložilo navýšit rozpočet Ministerstva spravedlnosti v souvislosti s výkonem nových agend.  
Stanovisko MF:
Ministerstvo financí nezpochybňuje nutnost navýšení počtu jako takovou. Konkrétní navýšení počtu systemizovaných míst bude dojednáno na úrovni ministrů před projednáním materiálu vládou. Zároveň je vzhledem k transpozičnímu termínu nezbytné materiál předložit před finálním rozhodnutím této otázky.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	2
	Z
	K § 5 písm. e)
Relevantním trestným činem dle tohoto ustanovení má být trestný čin uvedený v příloze č. 1 návrhu nebo „obdobný trestný čin spáchaný v zahraničí“. Máme za to, že se nejedná o vhodnou formulaci. Není rozhodné, kde byl trestný čin spáchán, podstatné je, podle kterého právního řádu se posuzuje (např. působnost trestního zákoníku podle § 6 je dána i u činů, kterých se občan ČR dopustí v cizině apod.). Je-li úmyslem předkladatele zahrnout do posuzování bezúhonnosti i odsouzení jinými než českými soudy, je potřeba tuto koncepci reflektovat i v normativním textu. Pro inspiraci lze odkázat např. na § 18 zák. č. 90/2024 Sb., o zbraních a střelivu, podle kterého „za bezúhonného se dále nepovažuje ten, kdo byl v cizině pravomocně odsouzen za čin, jehož znaky odpovídají znakům některého z trestných činů uvedených v odstavci 1“., Uvádění skutkových podstat trestných činů, jejichž spáchání představuje překážku bezúhonnosti, v příloze k zákonu je pak poměrně neobvyklý postup, obvykle bývají takovéto výčty součástí vymezení bezúhonnosti. V každém případě by měly být trestné činy v seznamu seřazeny ve správné číselné posloupnosti tak, jak jdou v trestním zákoníku za sebou., Seznam těchto trestných činů působí do jisté míry nevyváženě, a proto doporučujeme jeho revizi. Například není zřejmé, proč trestné činy loupeže, krádeže a neoprávněného užívání cizí věci podle § 173, § 205 a § 207 trestního zákoníku představují překážku bezúhonnosti pouze tehdy, jsou-li spáchány s tzv. „teroristickým úmyslem“, zatímco u jiných trestných činů proti majetku, jako je např. zpronevěra (§ 206) nebo podvod (§ 209), postačí spáchání trestného činu v základní skutkové podstatě. U trestného činu krádeže je navíc uveden nesprávný odkaz na již neexistující § 205 odst. 5 písm. b) trestního zákoníku. Za diskutabilní považujeme i zahrnutí trestného činu podpora a propagace terorismu podle § 312e odst. 1 trestního zákoníku, který je „pouze“ verbálním trestným činem. Není zřejmé, proč nejsou zahrnuty i další trestné činy korupčního charakteru, jako jsou např. pletichy při veřejné dražbě nebo pletichy v insolvenčním řízení., Závěrem upozorňujeme na nesprávné označení trestných činů podle § 410 a § 410a – porušení mezinárodní sankce (z nedbalosti), nikoliv mezinárodních sankcí., Na druhou stranu je otázkou, do jaké míry je na místě zahrnovat mezi relevantní trestné činy i nedbalostní formu legalizace [viz definice praní peněz v čl. 2 odst. 1 bod 1 nařízení (EU) 2024/1624]. 
	Vyhověno zčásti.
Ministerstvo financí plně akceptuje právní argumentaci, že klíčová je jurisdikce a posouzení podle cizozemského práva, nikoliv faktické místo spáchání činu. Ustanovení § 5 písm. e) je upraveno.
Předřazení tří trestných činů v příloze je předkladatelem zvoleno zcela záměrně, neboť se jedná o trestné činy, jejichž význam je ve vztahu k oblasti AML/CFT největší. Samotné zařazení výčtu do přílohy zákona (namísto přímého včlenění do textu definice bezúhonnosti) však předkladatel ponechává. Vzhledem k extrémnímu rozsahu seznamu dotčených trestných činů by takový výčet přímo v textu zákona (v § 16 nebo § 5) způsobil jeho naprostou nepřehlednost a narušil by plynulost čtení normativního textu. Jedná se o standardní a osvědčenou legislativní techniku používanou i v dosavadních AML předpisech.
Neexistující odkaz u § 205 odst. 5 písm. b) TZ byl opraven na § 205 odst. 4 písm. b).
Odkaz na trestný čin podle § 312e v seznamu musí zůstat, neboť jeho zařazení do okruhu relevantních činů je účelné pro oblast CFT (financování terorismu).
Názvosloví trestných činů podle § 410 a § 410a bude opraveno na jednotné číslo, tedy „porušení mezinárodní sankce“.
Ve vztahu k zahrnutí nedbalostní formy legalizace výnosů z trestné činnosti se podotýká, že ačkoliv AMLR primárně cílí na úmyslné formy praní peněz, z pohledu vnitrostátního nastavení testu spolehlivosti a bezúhonnosti je nezbytné zahrnout i nedbalostní formu. Pokud se osoba v minulosti dopustila byť jen nedbalostního vyprání peněz (§ 217 TZ), nemůže z logiky věci v rámci povinné osoby (např. jako manažer pro dodržování předpisů) spolehlivě plnit roli garanta procesů, které mají legalizaci výnosů předcházet. Tento přísnější národní standard je zcela v souladu s cíli evropské úpravy.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	3
	Z
	K § 6 písm. l) bodu 4
Navrhujeme upravit formulaci § 6 písm. l) bodu 4 tak, že namísto „nákup obchodní korporace“ bude ustanovení obsahovat „nákup [nebo prodej] podílu v obchodní korporaci“. Vzhledem k tomu, že obchodní korporace jsou právnické osoby s vlastní právní subjektivitou, je možné právně nakládat pouze s podíly v této obchodní korporací (které jsou věcí v právním smyslu). 
	Vyhověno jinak.
Předmětná část ustanovení byla vypuštěna na základě připomínek jiného připomínkového místa.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	4
	Z
	K § 12
Návrh ustanovení stanovuje povinnost povinných subjektů nahlásit orgánu dozoru do 15 dnů ode dne vzniku oprávnění k výkonu činnosti povinné osoby údaje o manažeru pro dodržování předpisů a pracovníku pro dodržování předpisů. Upozorňujeme, že návrh neřeší případy, kdy je povinnou osobou fyzická osoba vykonávající regulovanou profesy (typicky advokát, notář, soudní exekutor). Důvodová zpráva k návrhu odkazuje na čl. 11 odst. 7 nařízení (EU) 2024/1624, podle kterého v případech, kdy je povinnou osobou fyzická nebo právnická osoba, jejíž činnost vykonává pouze jedna fyzická osoba, odpovídá za plnění úkolů tato osoba. Návrh je však formulován tak, že by i v takovýchto případech měla samostatně činná povinná osoba orgánu dozoru nahlašovat údaje o manažeru a pracovníku pro dodržování předpisů. Požadujeme proto § 12 přeformulovat tak, aby výslovně stanovil, že u fyzických osob vykonávajících regulovanou profesi se má za to, že funkci manažera a pracovníka pro dodržování předpisů vykonávají samy, a že v těchto případech se ohlašovací povinnost neuplatní, pokud není zřízena samostatná compliance struktura. 
	Vysvětleno.
§ 12 byl vypuštěn na základě připomínky jiného připomínkového místa.
Ministerstvo financí plně rozumí snaze Ministerstva spravedlnosti o zamezení zbytečné administrativní zátěže pro samostatně činné fyzické osoby a zohlednění jejich specifik. Požadavku na vložení výslovné zákonné výjimky pro „fyzické osoby vykonávající regulovanou profesi“ do textu zákona však nelze z důvodu legislativních rizik a informačních potřeb systému vyhovět. Situace je již navíc v návrhu zákona systémově řešena.
Jak připomínkové místo správně uvádí, článek 11 odst. 7 AMLR výslovně počítá s tím, že u samostatně činných fyzických osob plní úkoly manažera a pracovníka pro dodržování předpisů tato osoba sama. Navržená úprava, která je de facto obsažena v § 136 tomu nijak nebrání a tento souběh přirozeně předpokládá.
Pokud by Ministerstvo financí vložilo do zákona ustanovení vyjmenovávající, že u advokátů, notářů či exekutorů se tento souběh „předpokládá“, vzniklo by obrovské riziko výkladu a contrario – tedy, že samostatně činný účetní, daňový poradce nebo realitní zprostředkovatel tuto možnost nemá a musí si někoho najmout. Pravidlo musí zůstat univerzální pro všechny povinné osoby.
To, že fyzická osoba plní tyto role sama, neznamená, že by měla být zcela zproštěna povinnosti tuto skutečnost orgánu dozoru formálně ohlásit. Centrální rejstřík povinných osob a orgán dozoru potřebují vědět nejen to, kdo je nositelem oprávnění, ale vyžadují specifické kontaktní údaje pro plnění AML povinností (např. vyhrazené telefonické a elektronické spojení pro případ šetření podezřelých obchodů nebo dobu, kdy lze osobu kontaktovat). Tyto údaje se běžně do jiných profesních rejstříků neuvádějí.
Zákon již na snížení zátěže pamatuje. Pokud advokát nebo exekutor nahlásil své identifikační údaje své profesní komoře a ta je předala dál (nebo jsou již propsány z jiných evidencí), tyto údaje znovu nehlásí. V praxi tak ohlášení v elektronickém systému CRPO bude představovat pouze triviální úkon (např. zaškrtnutí políčka „Vykonávám obě funkce osobně“ a doplnění preferovaného kontaktu pro komunikaci s FIU.


	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	5
	Z
	K § 13
Návrh § 13 neupravuje specifika povinných osob, které jsou fyzickými osobami vykonávajícími regulovanou profesi, zejména notářů, advokátů a soudních exekutorů. U těchto povinných osob je výkon AML/CFT povinností neoddělitelnou součástí výkonu profese a nelze u nich předpokládat existenci samostatné kontaktní osoby ani nepřetržitou operativní dostupnost pro orgány dozoru.
V kombinaci s § 12 návrhu zákona vzniká u individuálních profesních povinných osob fikce institucionální compliance struktury, která neodpovídá realitě výkonu profese a vede k nepřiměřeným a obtížně splnitelným požadavkům. Požadujeme proto § 13 doplnit tak, aby bylo výslovně stanoveno, že u fyzických osob vykonávajících regulovanou profesi je kontaktní osobou samotná povinná osoba a že plnění této povinnosti se posuzuje přiměřeně s ohledem na povahu a způsob výkonu profese. 
	Vysvětleno.
Daná povinnost podle předkladatele vyplývá již z AML nařízení. § 13 byl upraven tak, aby umožňoval povinné osobě si zvolit pro komunikaci s FIU i jiný komunikační kanál nežli pracovníka pro dodržování předpisů. Kontaktní osoba pro Finanční zpravodajskou jednotku je tak dobrovolným institutem, kdy záleží na vůli každé povinné osoby, zda této možnosti využije.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	6
	Z
	K § 16
Ustanovení § 16 pracuje s pojmem „nedoplatek“, aniž by bylo výslovně stanoveno, že se jedná o nedoplatek vyplývající z pravomocného rozhodnutí. Takto formulovaná úprava vyvolává pochybnosti o tom, zda se mají zamýšlené následky vztahovat i na částky uložené nepravomocně nebo na plnění, která jsou předmětem probíhajícího opravného řízení. Máme za to, že z hlediska právní jistoty a zásad správního trestání je nezbytné, aby jakékoli nepříznivé následky byly vázány výlučně na nesplnění povinnosti uložené pravomocným a vykonatelným rozhodnutím. Navrhujeme proto § 16 zpřesnit tak, aby bylo jednoznačně stanoveno, že nedoplatkem se pro účely tohoto zákona rozumí pouze nedoplatek založený na pravomocném rozhodnutí. 
	Vysvětleno.
Zásadním problémem navrhované úpravy je skutečnost, že v oblasti daní, cel a zejména veřejného pojištění (zdravotního a sociálního) nevzniká většina nedoplatků na základě správního rozhodnutí, ale přímo ze zákona.
Pokud například daňový subjekt podá daňové přiznání, ve kterém si sám daň vyčíslí, ale nezaplatí ji, nevydává správce daně žádné „pravomocné rozhodnutí“ o uložení daně. Daň je splatná ze zákona a jejím nezaplacením vzniká nedoplatek. Stejně tak je tomu u měsíčních záloh na pojistné. Pokud by § 16 omezil bezdlužnost pouze na dluhy z pravomocných rozhodnutí, tyto zcela běžné (a často obrovské) dluhy na daních a pojistném by se při posuzování spolehlivosti vůbec nebraly v úvahu, což by popřelo celý smysl tohoto ustanovení.
Návrh zákona nekonstruuje vlastní definici nedoplatku, ale logicky odkazuje na stav, který evidují příslušné orgány (Finanční správa, Celní správa, zdravotní pojišťovny, ČSSZ) podle svých vlastních procesních předpisů (zejména podle daňového řádu).
Podle § 153 daňového řádu je nedoplatkem částka daně, která není uhrazena a uplynul den její splatnosti. Tyto orgány následně vydávají standardizovaná potvrzení o bezdlužnosti. Pokud by zákon o ekonomické ochraně státu zavedl vlastní, odlišnou definici nedoplatku, příslušné orgány by na ni nebyly schopny svými systémy reagovat a vydávat odpovídající potvrzení.
Obava připomínkového místa, že by se nepříznivé následky vztahovaly na dosud nepravomocné sankce (např. probíhající odvolání proti uložené pokutě), je vyřešena samotnou systematikou správního a daňového práva.
Pokud správní orgán uloží pokutu či doměří daň, a účastník podá odvolání, které má odkladný účinek (nebo není-li rozhodnutí dosud v právní moci, a tudíž ani vykonatelné), tato částka se v daném okamžiku ještě nestává splatným nedoplatkem ve smyslu daňového řádu. Subjektu je tedy standardně vydáno potvrzení o bezdlužnosti, dokud o odvolání není pravomocně rozhodnuto.
Z výše uvedených důvodů musí text § 16 zůstat v navrženém znění. Pojem „nedoplatek“ je v českém právním řádu dostatečně ustálený a nevyvolává v praxi při vydávání potvrzení o bezdlužnosti aplikační problémy.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	7
	Z
	K § 19 odst. 2 a 3
Upozorňujeme, že ustanovení nepočítá s možností, kdy skutečným majitelem a členem vrcholného vedení je sama povinná osoba, konkrétně advokát, notář či exekutor. V případě, kdy člen vrcholného vedení a skutečný majitel splývá s povinnou osobu, postrádá smysl, aby povinná osoba vynaložila veškeré úsilí k tomu, aby byl protiprávní stav (ztráta bezúhonnosti skutečného majitele či člena vrcholného vedení) odstraněn. 
	Vyhověno jinak.
Fakt, že dané osoby splývají, nutně nezakládá vadu návrhu. Zároveň však vzhledem ke specifikům vyjmenovaných profesí ponechá předkladatel řešení bezúhonnosti těchto osob pouze na sektorových předpisech a vyjímá je z působnosti § 19 ZEOS.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	8
	Z
	K § 24
Návrh stanovuje povinnost advokáta, notáře, soudního exekutora, auditora nebo daňového poradce bezodkladně informovat Finanční zpravodajskou jednotku buď přímo, nebo prostřednictvím příslušné profesní komory. Tento model považujeme za nevhodný a systémově problematický, neboť vede k dvojkolejnosti toku informací a k neúplnosti dat, s nimiž jsou profesní komory schopny pracovat při plnění svých zákonných úkolů. Pokud mají profesní komory plnit nejen dozorovou, ale i metodickou a analytickou roli, včetně přípravy sektorových podkladů, hodnocení rizik a přispívat k národnímu hodnocení rizik v oblasti AML/CFT, musí mít k dispozici úplné a konzistentní informace o oznámeních podezřelých skutečností v rámci daného profesního sektoru. Zachování možnosti přímého oznamování Finančnímu analytickému úřadu bez současné informovanosti profesní komory tuto schopnost oslabuje, ztěžuje identifikaci systémových trendů a v konečném důsledku oslabuje i odpovědnost profesních komor za výkon jim svěřených veřejnoprávních úkolů. Požadujeme proto návrh v uvedeném smyslu upravit. 
	Vyhověno.
Navržené znění § 24 bylo upraveno tak, že byla vypuštěna slova „přímo nebo“.
 Zároveň je třeba konstatovat, že podle předkladatele hrozí riziko, že čl. 70 AMLR bude evropskými orgány vykládán tak, že je poskytování informací skrze profesní komoru volbou, nikoliv povinností příslušníka právních profesí a vzhledem k faktu, že je AMLR přímo použitelný předpis vyšší právní síly, tak dané ustanovení § 24 není způsobilé toto negovat.  
K námitce týkající se ochrany důvěrných informací se uvádí, že tato ochrana by byla plně zajištěna i v případě přímého podání FAÚ, který je vázán zákonnou povinností mlčenlivosti a disponuje odpovídajícími mechanismy pro nakládání s citlivými informacemi. Existence přímého kanálu by proto nepředstavovala oslabení ochrany důvěrnosti.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	9
	Z
	K § 53
S odkazem na související obecnou připomínku navrhujeme doplnit toto ustanovení o výjimku z mlčenlivosti pro případ poskytování informací Ministerstvu spravedlnosti při výkonu jeho pravomocí podle zákona o insolvenčních správcích. Porušování povinností na úseku AML insolvenčními správci musí být zohledněno ve správním řízením o zrušení povolení vykonávat činnost insolvenčního správce podle § 13 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích, podle okolností by mělo být možné jeho zohlednění i v případě správního řízení o fakultativním pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce podle § 10 odst. 1 zákona o insolvenčních správcích a může být žádoucí jej zohlednit při určování druhu a výměry správního trestu v přestupkovém řízení vedeném pro podezření ze spáchání některého z přestupků v § 36b zákona o insolvenčních správcích.

Konkrétně proto navrhujeme za písmeno g) vložit písmeno h) tohoto znění:, „h) Ministerstvu spravedlnosti pro účely výkonu působnosti podle zákona o insolvenčních správcích a podle zákona o preventivní restrukturalizaci“. 
	Vyhověno jinak.
Byl vložen nový § za stávající § 85, který upravuje poskytování informací mezi FAÚ a MSp.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	10
	Z
	K § 53
Ustanovení § 53 upravuje prolomení mlčenlivosti povinných osob vůči širokému okruhu orgánů veřejné moci. Takto formulovanou úpravu považujeme za problematickou zejména ve vztahu k právnickým profesím, u nichž má mlčenlivost odlišnou povahu a ústavní význam.

U notářů jako osob vykonávajících delegovanou veřejnou moc a u advokátů jako nositelů ústavně chráněného práva na právní pomoc má mlčenlivost zásadní veřejnoprávní a ústavní rozměr. V těchto případech považujeme za legitimní prolomení mlčenlivosti výlučně vůči Finanční zpravodajské jednotce. Rozšíření okruhu orgánů, které mohou po notářích či advokátech (resp. jejich profesních komorách) požadovat poskytnutí údajů, není nezbytné k naplnění účelu AML/CFT regulace a vede k rozmělnění ochrany citlivých informací a oslabení právní jistoty.

U soudních exekutorů, jejichž mlčenlivost má odlišnou povahu, lze prolomení mlčenlivosti vůči více orgánům připustit, avšak pouze za předpokladu, že okruh těchto orgánů bude jasně, taxativně a úzce vymezen zákonem. Otevřená nebo neurčitá formulace okruhu adresátů informací je nepřijatelná z hlediska proporcionality a předvídatelnosti právní úpravy.

Navrhujeme proto § 53 upravit tak, aby:, - u notářů a advokátů bylo prolomení mlčenlivosti výslovně omezeno na Finanční zpravodajskou jednotku,

- u soudních exekutorů byl okruh orgánů, vůči nimž může být mlčenlivost prolomena, jasně a taxativně stanoven., 
	Nevyhověno.
§ 53 neřeší povinnost mlčenlivosti povinných osob, nýbrž orgánů dozoru. Povinnost mlčenlivosti povinných osob je upravena v AMLR.
Zároveň § 54 řeší chráněnou informaci bez jakýchkoliv průlomů do mlčenlivosti a tím je zachováno právo na právní pomoc.


	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	11
	Z
	K § 56
V souvislosti s § 56 návrhu zákona upozorňujeme na systémový rozpor mezi povinností profesních komor podílet se na sektorovém hodnocení rizik a úpravou oznamování podezřelých skutečností podle § 24. Podle § 56 mají orgány dozoru, včetně profesních komor, povinnost průběžně sledovat a vyhodnocovat rizika ve strategických oblastech a zpracovávat sektorová hodnocení rizik, přičemž tato činnost je nutně založena na dostupnosti úplných, aktuálních a relevantních informací z daného sektoru.

Současně však § 24 umožňuje, aby oznámení podezřelých skutečností byla u profesních povinných osob podávána buď prostřednictvím profesní komory, nebo přímo Finančnímu analytickému úřadu, aniž by byla zajištěna informovanost profesní komory o všech oznámeních učiněných v rámci jejího sektoru. Vyhodnocování sektorových rizik bez přístupu k úplné datové základně je však objektivně velmi obtížné a může vést k neúplným nebo zkresleným závěrům. Navrhujeme proto úpravu právní úpravy tak, aby byl mezi § 24 a § 56 zajištěn vnitřně konzistentní systém toku informací, který umožní profesním komorám plnit jim/2 svěřené analytické a metodické úkoly odpovědně a v plném rozsahu. 
	Vysvětleno.
Tok informací od FIU k orgánům dozoru řeší zákon o FAÚ. Předkladatel tak neshledává namítaný rozpor.


	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	12
	Z
	K § 61
Podle navrhovaného § 61 odst. 1 zřídí orgán dozoru, s výjimkou příslušné profesní komory, systém pro přijímání oznámení „podle tohoto zákona, nařízení 2023/1113, nařízení 2024/1624 a technických norem“ povinnou osobou, u které vykonává dozor. Podle odstavce 2 téhož ustanovení zřídí oznamovací systém též orgán dozoru nad příslušnou profesní komorou pro přijímání oznámení příslušnou profesní komorou nebo povinnou osobou, která je dozorována příslušnou profesní komorou. Z navrhovaného § 61 odst. 5 pak vyplývá, že oznámení o možném porušení tohoto zákona nelze podat Ministerstvu spravedlnosti, a vylučuje se použití ustanovení zákona o ochraně oznamovatelů o uveřejnění takového oznámení [podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně oznamovatelů]., Odstavce 3 a 4 téhož ustanovení pak obecně upravují náležitosti systému pro přijímání oznámení zřízeného podle odstavce 1 a 2 („Systém pro přijímání oznámení podle odstavců 1 a 2 obsahuje podrobné postupy pro přijetí oznámení, přezkoumání jeho důvodnosti a nakládání s jeho výsledky“). Vymezení postupů a náležitostí oznamovacích systémů takovýmto způsobem je neurčité, a tedy nevhodné. Takto neurčitě nastavené parametry oznamovacího systému přenáší odpovědnost za výklad na adresáty právní normy – zřizovatele těchto systémů a zakládají neodůvodněně nerovné postavení s oznamovateli jiných protiprávních jednání, kteří se obracejí na Ministerstvo spravedlnosti jakožto externí oznamovací systém. Zákon o ochraně oznamovatelů obsahuje ustanovení, která upravují fungování „vnějšího“ oznamovacího systému zřizovaného Ministerstvem spravedlnosti. Rovněž je potřeba připomenout, že Česká republika je povinna transponovat směrnici (EU)1937/2019 také ve vztahu k oznámením týkajícím se porušení AML předpisů [k tomu srov. čl. 2 odst. 1 písm. a) bod ii. ve spojení s čl. 3 odst. 1, čl. 11 a čl. 12 uvedené směrnice]., Rovněž čl. 14 odst. 1nařízení (EU) 2024/1624 stanoví, že se na oznámení porušení povinností stanovených tímto nařízením, nařízením (EU) 2023/1113, nebo jakýmkoli správním aktem, který vydá orgán dozoru, a na ochranu osob, které tato porušení oznámí, použije směrnice (EU) 2019/1937., Uvedená ustanovení zákona o ochraně oznamovatelů představují podstatně konkrétnější východiska pro fungování oznamovacích systémů, které budou zřízeny podle navrhovaného zákona. Požadujeme proto, aby se ustanovení § 13 až § 21 zákona o ochraně oznamovatelů použila pro oznamovací systémy zřizované podle zákona o ekonomické ochraně státu obdobně. 
	Vyhověno částečně.
Materiál byl doplněn o požadovaný odkaz na ZOO s výjimkou § 14 ZOO.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	13
	Z
	V § 66 odst. 3 se za slovo „tohoto“ vkládají slova „nebo jiného“. 

Odůvodnění:
Požadujeme výjimku z povinnosti poskytnout informace rozšířit i na případy, kdy by jejich poskytnutím došlo k porušení mlčenlivosti dle jiného zákona.
	Nevyhověno.
Na základě jiné připomínky byla daná část ustanovení z důvodu duplicity odstraněna.


	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	14
	Z
	K § 68
V tomto ustanovení je neurčitě uvedeno, že orgán dozoru nad příslušnou komorou bude kontrolovat, zda profesní komora plní své povinnosti „náležitě a účinně“, aniž by tyto pojmy předkladatel jakkoli konkretizoval. Není tak zřejmé, jaká kritéria mají být aplikována a jaký standard má být naplněn.

Zejména ustanovení § 68 písm. c) a e), které předpokládají kontrolu „dostatečného počtu zaměstnanců“ a „dostatku finančních prostředků“ profesních komor, považujeme za problematické jak z hlediska právní jistoty, tak z hlediska reálné proveditelnosti a respektu k autonomii profesní samosprávy. Návrh zákona blíže nevymezuje, podle jakých kritérií má být dostatečnost personálních a finančních kapacit posuzována, což vytváří neurčitý a obtížně přezkoumatelný standard. Rovněž není zřejmé, jakým způsobem se bude dostatek finančních prostředků a jiných zdrojů pro výkon dozoru kontrolovat a zejména jakým způsobem by se případný nedostatek měl napravit. Z ustanovení ani jeho odůvodnění nevyplývá, jaké bude mít zmíněné ustanovení finanční dopady.

Zároveň máme za to, že úlohou orgánu dozoru by nemělo být posuzování vnitřního personálního a rozpočtového uspořádání profesních komor jako takových, ale hodnocení, zda profesní komory fakticky plní své zákonné úkoly v oblasti AML/CFT řádně a v přiměřené kvalitě. V případě zjištění nedostatků by měl orgán dozoru požadovat nápravu, přičemž volba konkrétních opatření (včetně personálního či finančního zajištění) by měla zůstat v odpovědnosti profesní komory. Navrhujeme proto zvážit úpravu § 68 písm. c) a e) tak, aby byl kladen důraz na hodnocení výsledků výkonu dohledu, nikoli na kontrolu vnitřních vstupních kapacit profesních komor.

Dále upozorňujeme, že ustanovení vytváří významnou interpretační nejistotu, jelikož Finanční analytický úřad může při vlastním výkladu neurčitých pojmů vyzvat profesní komoru k nápravě a ukládat mimořádné vysoké donucovací pokuty (§ 226 a § 227 návrhu), aniž by byly předem jasně stanoveny meze takového postupu. Dále není zjevný postup Finančního analytického úřadu samostatně či zprostředkovaně přes komory ve vztahu k samotným povinným subjektům (viz např. připomínka k § 226 níže) – to je třeba vyjasnit s ohledem na specifika právnických profesí, např. advokátní tajemství. 
	Vyhověno.
Ustanovení bylo upraveno tak, aby byly tyto pojmy konkretizovány.
Zároveň má předkladatel za to, že podle AMLD6 má orgán dozoru posuzovat i personální a finanční uspořádání komor.


	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	15
	Z
	K § 68 odst. 4
Ustanovení § 68 odst. 4 sice směřuje ke zmírnění dopadů dvojkolejnosti oznamování podle § 24, avšak v současném znění nezajišťuje profesním komorám plný, systematický a včasný přístup k informacím nezbytným pro plnění povinností podle § 56 a pro odpovědnost, kterou jim zákon ukládá. Požadujeme proto návrh v tomto ohledu dopracovat. 
	Bere se na vědomí.
Není zřejmé, čeho se připomínkové místo domáhá. V daném případě se jedná o postupování oznamování podaných podle § 61. Namítaná dvojkolejnost se však týká oznámení podezřelých transakcí, která se podávají Finanční zpravodajské jednotce. Tok informací od Finanční zpravodajské jednotky je upraven v návrhu zákona o FIU.


	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	16
	Z
	K části třetí hlavě I dílu 3
Ustanovení tohoto dílu upravují spolupráci při správním dozoru a výměnu informací mezi jednotlivými orgány. Z pohledu profesních komor považujeme za zásadní rozlišovat mezi výměnou informací a předáváním dokumentů. Zatímco výměna informací v nezbytném a přiměřeném rozsahu může být legitimním nástrojem koordinace dozoru, plošné nebo systematické předávání dokumentů profesních komor je nepřijatelné z hlediska profesní mlčenlivosti a ochrany citlivých údajů.

Dokumenty vznikající při výkonu dohledu profesních komor zpravidla obsahují podrobné údaje o jednotlivých členech, interní hodnoticí závěry a další informace podléhající zákonné, a v některých případech i ústavní ochraně mlčenlivosti. Tyto dokumenty proto nelze bez dalšího sdílet v rámci obecné spolupráce mezi orgány dozoru. Musí být proto výslovně stanoveno, že spolupráce profesních komor spočívá ve sdílení informací, nikoli v předávání kompletní dokumentace.

Dále požadujeme dostatečně určitě vymezit okruh subjektů, kterým mohou profesní komory informace poskytovat. Z hlediska zachování profesní mlčenlivosti je pro komory akceptovatelné poskytování informací výlučně Finanční zpravodajské jednotce.

Navrhujeme proto díl 3 upravit tak, aby:

- bylo výslovně rozlišeno mezi výměnou informací a předáváním dokumentů,

- spolupráce profesních komor byla omezena na sdílení informací v nezbytném rozsahu,

- okruh adresátů těchto informací byl výslovně omezen na Finanční zpravodajskou jednotku,

- bylo zajištěno plné respektování profesní mlčenlivosti a autonomie profesních komor. 
	Vyhověno jinak.
Daná problematika je úzce spjata s chráněnou informací a mlčenlivostí o ní, což je reflektováno v § 80 odst. 2 písm. e). Spolupráce orgánů dozoru, a to i příslušných profesních komor, je upravena v AMLD6 a požadované omezení by bylo v rozporu s právem EU.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	17
	Z
	K § 81 odst. 3
Ustanovení § 81 odst. 3 považujeme za koncepčně nesprávné a nepřiměřené, neboť zavádí povinnost profesních komor předem informovat Finanční analytický úřad o zamýšleném poskytnutí informací vlastním členům, a to s desetidenním předstihem. Takto formulovaná povinnost se vztahuje plošně i na obecné metodické informace, sektorová hodnocení rizik a výklad povinností povinných osob, tedy na činnosti, které představují samotné jádro role profesních komor v systému AML/CFT a které nelze považovat za „tipping‑off“ ve smyslu evropské AML legislativy.
Navrhovaná úprava ve svém důsledku paralyzuje schopnost profesních komor pružně a efektivně metodicky vést své členy, přestože jim současně ukládá odpovědnost za sektorové hodnocení rizik (§ 56) a za výkon dohledu nad dodržováním AML povinností (§ 68). Povinnost předběžně oznamovat orgánu dozoru obsah a načasování interní profesní komunikace představuje nepřímé řízení samosprávné činnosti profesních komor státem a je v rozporu se zásadou proporcionality, jakož i s ústavně chráněným postavením profesních samospráv, zejména v případě advokacie, kde je nezávislost profese a důvěrnost vztahu mezi profesí a jejím členem klíčovým předpokladem výkonu práva na právní pomoc. Máme za to, že legitimní cíl prevence maření konkrétních šetření Finančního analytického úřadu lze dosáhnout cílenými a užšími nástroji, nikoli plošnou a preventivní kontrolou obecné metodické a informační činnosti profesních komor. V navrženém znění jde § 81 odst. 3 nad rámec požadavků práva Evropské unie a představuje nepřiměřený zásah do autonomie profesních komor, který je neodůvodněný a vnitřně rozporný s ostatními ustanoveními návrhu zákona. 
	Vyhověno.
Odstavec 3 byl vypuštěn.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	18
	Z
	K § 82
Výčet trestných činů navazuje na čl. 42 směrnice (EU) 2024/1640, přičemž namísto ve směrnici uvedeného pojmu „predikativní trestné činy“ je v tomto ustanovení uváděn nevhodný širší pojem „související trestné činy“, který je navíc systematicky řazen tak, že navozuje dojem, že se vztahuje i k jiné trestné činnosti než legalizaci výnosů z trestné činnosti., Vzhledem k tomu, že pojem „predikativní trestné činy“ se v českém právním řádu neužívá, navrhujeme namísto tohoto pojmu užít pojem „zdrojová trestná činnost“ a zařadit jej za legalizaci výnosů z trestné činnosti, neboť se vztahuje pouze k legalizaci, nikoli k jiné trestné činnosti. Význam pojmu „zdrojová trestná činnost“ je v praxi všeobecně známý; pojem „zdrojový trestný čin“ je již užit v § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 37/2021 Sb. a v § 15 odst. 3 vyhlášky č. 23/1994 Sb. Znění by tedy bylo následující: „legalizace výnosů z trestné činnosti a její zdrojová trestná činnost nebo financování terorismu“., V tomto smyslu navrhujeme provést revizi celého zákona. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	19
	Z
	K § 116 odst. 4
Do tohoto ustanovení je třeba promítnout úpravu obsaženou v návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (čj. MV 4225/OBP-2026; čj. OVA 337/26), jenž byl aktuálně zaslán k projednání vládě, a ustanovení formulovat následovně:, „(4) Je-li žadatelem orgán pro vyhledávání majetku z trestné činnosti, může požadovat poskytnutí údajů z centrální evidence účtů, jestliže to je nezbytné v trestním řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 1 rok, ke zjištění povahy, rozsahu nebo umístění věcí pro účely jejich zajištění nebo pro účely zajištění výkonu trestní sankce.“., Tím bude zajištěna implementace směrnice (EU) 2024/1260. Kromě toho je třeba zajistit, aby buď orgán pro vyhledávání majetku nebo Policejní prezidium vykonávaly působnost podle čl. 4 směrnice (EU) 2019/1153 (stávající část věty v § 6 odst. 5 zákona o centrální evidenci účtů „nebo to je nezbytné pro plnění konkrétního úkolu týkajícího se trestné činnosti podle přílohy č. 1 přímo použitelného právního předpisu Evropské unie upravujícího Europol6)“). Který z těchto orgánů to bude, ponecháváme na dohodě s Ministerstvem vnitra, každopádně je třeba jednomu z těchto orgánů tuto působnost svěřit. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.


	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	20
	Z
	K § 118 odst. 3
Podle vyjádření předkladatele údaje v centrální evidenci nejsou chráněny bankovním tajemstvím. V návrhu zákona navíc absentuje ustanovení obdobné § 6 odst. 2 stávajícího zákona o centrální evidenci účtů. S ohledem na tento výklad budou tedy tyto informace podle trestního řádu ve stávajícím znění vyžadovány v režimu podle § 8 odst. 1 trestního řádu, neboť absentuje jiná úprava – dosavadní postup podle § 8 odst. 2 trestního řádu se již neuplatní., Vzhledem k tomu, že tyto údaje nejsou chráněny bankovním tajemstvím a ani již není stanoveno, že mají požívat obdobné míry ochrany, není důvod, aby je v přípravném řízení nemohl vyžadovat samostatně policejní orgán. Pokud by bylo ze strany předkladatele přesvědčivě zdůvodněno, proč má být jen vůči policejním orgánům požadována justiční kontrola (ve formě předchozího souhlasu státního zástupce), ačkoli jiné orgány je mohou vyžadovat samostatně bez takové justiční kontroly, pak by do § 8 trestního řádu musel být výslovně doplněn režim, že vyžádání těchto údajů policejním orgánem podléhá předchozímu souhlasu státního zástupce., Každopádně v obou případech je nezbytné doplnit výčet orgánů oznamujících identifikátory datových schránek také o další policejní orgány, které dosud ve výčtu uvedeny nejsou. Konkrétně budou identifikátory oznamovat jiné útvary Policie České republiky než orgán pro vyhledávání majetku prostřednictvím Policejního prezidia, Generální inspekce bezpečnostních sborů prostřednictvím Ministerstva vnitra, Vojenská policie prostřednictvím Ministerstva obrany a Vězeňská služba prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.


	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	21
	Z
	K § 129
Do předmětného ustanovení požadujeme doplnit také orgán pro vyhledávání majetku. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.


	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	22
	Z
	K § 135
Z předmětného ustanovení plyne, že má Ministerstvo spravedlnosti zapisovat notáře a soudní exekutory do centrálního rejstříku povinných osob. Tento přístup lze považovat za nadbytečný. U dotčených profesí již existují veřejné seznamy vedené profesními komorami, bylo by proto systematičtější zajistit průpis těchto údajů (s případnou kombinací průpisu údajů ze základních registrů) do centrálního registru., Navržená úprava tak neodůvodněně zakládá administrativní zátěž. To se projevuje i v přechodném ustanovení § 243 odst. 3 návrhu, které ukládá Ministerstvu spravedlnosti povinnost zapsat ve lhůtě 30 dnů všechny již jmenované notáře a exekutory, tedy více než 550 subjektů. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.


	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	23
	Z
	K § 138 odst. 1 písm. g)
V rámci posuzování bezúhonnosti jednotlivých osob je potřeba zvážit a vyjasnit, jakým způsobem subjekt posuzující bezúhonnost získá přístup k výpisu z evidence rejstříku trestů posuzované osoby., Stanoví-li § 138 odst. 1 písm. g), že „údaje z centrálního rejstříku povinných osob jsou poskytovány způsobem umožňujícím dálkový přístup Ministerstvu spravedlnosti, a to v rozsahu údajů o povinných osobách, členech vrcholného vedení a skutečných majitelích nezbytných pro ověření jejich bezúhonnosti v rejstříku trestů“, pak tato textace není dostatečným základem pro vyžadování výpisu z rejstříku trestů. Je-li záměrem předkladatele umožnit určitému subjektu vyžádat si výpis z rejstříku trestů posuzované osoby způsobem umožňujícím dálkový přístup podle zákona o rejstříku trestů a evidenci přestupků, je potřeba jednoznačně stanovit, který subjekt má v konkrétním případě možnost si výpis vyžádat, a to zpravidla formulaci „Za účelem prokázání bezúhonnosti si … vyžádá výpis z rejstříku trestů podle zákona o rejstříku trestů a evidenci přestupků“., Ustanovení § 138 odst. 1 písm. g) je v navrhované podobě tedy potřeba vypustit, resp. upravit, jelikož údaje z rejstříku trestů jsou poskytovány pouze na individuální žádost týkající se konkrétní osoby a žádná jiná forma výměny informací není možná., Výše uvedené platí též ve vztahu k prokazování bezúhonnosti ředitele Finančního analytického úřadu, jeho zástupce a zaměstnance Finančního analytického úřadu zařazeného ve Finanční zpravodajské jednotce dle navrhovaného zákona o Finančním analytickém úřadu. 
	Vyhověno.
Dané ustanovení míří na zamýšlenou funkcionalitu automatické notifikace o odsouzení osoby vedené v CRPO. Samotný výpis si má pak na základě této notifikace dožádat orgán veřejné moci separátně.


	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	24
	Z
	K části sedmá
Předně uvádíme, že by měla proběhnout minimalistická implementace a adaptace evropských předpisů týkajících se AML problematiky, tedy by nemělo docházet k zavádění povinností či oprávnění, které unijní předpisy nepředpokládají., Návrh však jde nad rámec implementace směrnice (EU) 2024/1640 tím, že stanoví peněžitou sankci standardně u všech typů porušení nařízení, nikoliv pouze v případě závažného, opakovaného a soustavného porušování [viz čl. 56 odst. 1 písm. a) směrnice (EU) 2024/1640]. Směrnice naopak stanoví jako minimální standard v případě porušení povinností, které není závažné, opakované nebo soustavné, uplatnění právě nápravných opatření (např. doporučení, veřejné oznámení)., Dále upozorňujeme, že je třeba jednoznačně stanovit povinnosti, které mají jednotlivé povinné osoby plnit, a v případě jejichž porušení se dopustí přestupku. Návrh však povětšinou obsahuje pouze odkazy na ustanovení nařízení EU, nicméně ani v nich nejsou vždy jednotlivé povinnosti jasně a konkrétně vymezeny. Pro povinné osoby tak není jasně dáno, jaké jednání bude představovat porušení jejich povinností., Dle recitálu 32 nařízení (EU) 2024/1624 je vhodné vzít v úvahu charakteristiky a potřeby menších povinných osob a zajistit vhodné zacházení, jež odpovídá jejich zvláštním potřebám a povaze jejich podnikání. U některých skutkových podstat přestupků vymezených v návrhu však nebyl tento požadavek vůbec zohledněn. Některé povinné osoby totiž vedou úřady, které čítají minimum zaměstnanců, případně ani žádné zaměstnance nemají. S ohledem na tuto skutečnost je úprava tak, jak je navržena, pro takto malé úřady povinných osob velmi zatěžující a postrádá dle našeho názoru svého smyslu a účelu. Povinné osoby ani orgány dozoru by neměly být zatěžovány nadbytečnými administrativními úkony, které v konečném důsledku ani nepovedou ke kýženému výsledku, tedy zabránění praní špinavých peněz. Například jde o tyto přestupky: § 173 odst. 1 písm. a) bod 1, § 173 odst. 1 písm. d), § 173 odst. 1 písm. e)., Konečně, nelze souhlasit s navrhovaným mechanismem, podle něhož má ministr spravedlnosti pouze „vykonat“ rozhodnutí profesní komory o uložení dodatečného nápravného opatření. Ve skutečnosti nejde o pouhý výkon rozhodnutí, nýbrž o opakované meritorní rozhodování o téže věci (pozastavení či odvolání z funkce). Tento model nutně povede k duplicitnímu rozhodování, porušení zásady ne bis in idem, a paralelnímu soudnímu přezkumu. Nelze vyloučit, že správní soudy dospějí k odlišným závěrům ohledně jednotlivých rozhodnutí, čímž vznikne právně neudržitelný stav – například existence rozhodnutí ukládajícího odvolání z funkce vedle zrušeného rozhodnutí ministra spravedlnosti. Takové řešení považujeme za systémově vadné a z právního hlediska za rizikové. 
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí děkuje Ministerstvu spravedlnosti za uplatněné koncepční i procesní připomínky. Předkladatel plně souhlasí s premisou, že adaptace unijního práva nemá vytvářet zbytečný gold-plating ani procesní zmatky. Na druhou stranu je nutné respektovat ústavní mantinely pro tvorbu vnitrostátního práva navazujícího na přímo použitelná unijní nařízení a specifika českého správního trestání.
Požadavku na omezení peněžitých sankcí pouze na „závažná, opakovaná a soustavná“ porušení nelze v kontextu českého práva vyhovět. Uvedení peněžité sankce v zákoně nutně neznamená, že tato pokuta musí být vždy uložena. Správní orgán je striktně vázán zásadou přiměřenosti a individualizace trestu. Zjistí-li orgán dozoru formální či bagatelní pochybení, které není závažné ani opakované, má plné právo (a povinnost) využít mírnější nástroje napomenutí, upuštění od potrestání, nebo uložení pokuty na samé spodní hranici. Zákon však musí obsahovat možnost sankce i pro jednorázová, avšak vysoce závažná porušení (např. provedení transakce na sankcionovanou osobu), u kterých by pouhé napomenutí nebo nápravné opatření bylo zcela neadekvátní.
Přímé odkazování na články nařízení AMLR ve skutkových podstatách přestupků není legislativním nedostatkem, nýbrž absolutní právní nutností.
Nařízení AMLR je přímo použitelné. Podle ustálené judikatury Soudního dvora EU platí přísný zákaz transformace, tedy vnitrostátní právo nesmí opisovat, parafrázovat ani jinak interpretativně přeformulovávat povinnosti stanovené přímo použitelným nařízením. Povinné osoby se musí řídit přímo textem nařízení AMLR, technickými normami a metodikami AMLA. Vnitrostátní zákon musí k těmto unijním normám pouze „přilepit“ sankci.
Dále je nezbytné zdůraznit, že odkazované „zbytečné administrativní povinnosti“ tvoří základní součást AML systému. Bez posouzení rizik, zavedení aktuálního systému vnitřních zásad a určení osob, které je budou uplatňovat a komunikovat s příslušnými orgány se samotný systém zhroutí.
Zavedení zvláštních vnitrostátních výjimek pro malé subjekty do českého zákona není možné, neboť by to představovalo porušení předpisů Evropské unie. Zásada proporcionality je však plně zohledněna přímo v textu nařízení AMLR a prováděcích technických normách.
Pokud AMLR (nebo na něj navazující RTS) stanoví, že malá povinná osoba s ohledem na svou velikost nemusí zřizovat nezávislý audit nebo strukturu pracovníků pro dodržování předpisů, tato povinnost jí objektivně nevzniká.
Pokud povinná osoba danou povinnost podle evropského práva nemá, nemůže z logiky věci naplnit skutkovou podstatu přestupku podle českého zákona. Hrozba sankcionování malých úřadů za nesplnění neaplikovatelných povinností je tak vyloučena samotnou systematikou práva.
U § 224 ministerstvo financí plně uznává oprávněnost procesní námitky týkající se rizika ne bis in idem a paralelních soudních přezkumů. Zamýšleným cílem nebylo vytvořit dvoukolejné meritorní rozhodování, ale pouze zajistit exekuci rozhodnutí orgánu dozoru (komory) prostřednictvím orgánu, který vede příslušný profesní rejstřík. Pro odstranění této vady byl příslušný exekuční mechanismus v zákoně komplexně přepracován. Jediným napadnutelným rozhodnutím u správních soudů tak zůstane primární rozhodnutí orgánu dozoru, čímž bude zachována právní jistota a vyloučena dvoukolejnost.


	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	25
	Z
	K § 173
Podle návrhu § 61 odst. 5 nelze oznámení podle tohoto zákona podat Ministerstvu spravedlnosti, přičemž se zakazuje uveřejnit informace tvořící obsah oznámení, na které se navrhovaným zákonem vztahuje mlčenlivost. Návrh zákona dále stanoví v § 173 přestupky na úseku porušení obecné povinnosti v oblasti vnitřních strategií, postupů nebo kontrol. Pro oblast ochrany oznamovatelů pak platí, že podle § 173 odst. 1 písm. h) bodu 2 se přestupku dopustí povinná osoba, která nezajistí ochranu před odvetnými opatřeními, diskriminací a jiným nespravedlivým zacházením podle čl. 69 odst. 7 nařízení (EU) 2024/1624. Uvedené ustanovení nařízení stanoví, že povinné osoby zajistí, aby pracovník pro dodržování předpisů jmenovaný v souladu s čl. 11 odst. 2 tohoto nařízení, nebo osoba ve srovnatelném postavení byli chráněni před odvetnými opatřeními, diskriminací a jakýmkoli nespravedlivým zacházením v důsledku plnění úkolů vymezených v čl. 11 odst. 2. Nařízení (EU) 2024/1624 dále stanoví v čl. 14 odst. 1, že se na oznámení porušení povinností stanovených tímto nařízením, nařízením (EU) 2023/1113, nebo jakýmkoli správním aktem, který vydá orgán dozoru, a na ochranu osob, které tato porušení oznámí, použije směrnice (EU) 2019/1937.

Předložený návrh zákona ovšem obsahuje toliko vymezení skutkové podstaty jediného přestupku, spočívajícího v uplatnění odvetného opatření, a to pouze vůči pracovníkovi pro dodržování předpisů. Směrnice (EU) 2019/1937 přitom dopadá na podstatně širší okruh vztahů, především na všechny zaměstnance povinného subjektu a osoby v obdobném postavení. Zároveň není žádným způsobem postihováno nedodržení pravidel pro vyřizování oznámení v rámci vnějších oznamovacích systémů zřízených pro oznamování porušení AML předpisů. Ostatně, s ohledem na zásadu nullum crimen sine lege certa, ani postihováno být nemůže, jsou-li jejich parametry vymezeny pouze obecným odkazem na unijní nařízení, které taktéž obsahuje pouze velmi vágní pravidla.

V navrhovaném znění proto zákon nedostojí požadavkům, které vyplývají z nařízení (EU) 2024/1624 a z čl. 23 směrnice (EU) 2019/1937. Ministerstvo spravedlnosti zde připomíná, že vůči České republice byla již v minulosti Evropskou komisí podána žaloba pro nesplnění povinnosti v souvislosti s pozdní transpozicí směrnice (EU) 2019/1937. Předložený návrh zákona přitom významně oslabuje pravomoc sankcionovat případné protiprávní jednání, nasměrované proti oznamovateli, ačkoli směrnice a nařízení vyžadují podstatně vyšší míru ochrany oznamovatele. V současné podobě může být navrhovaná úprava též hodnocena jako porušení povinnosti státu spočívající v nezajištění adekvátní úrovně ochrany oznamovatelů.

Za současného akceptování související připomínky k § 61 proto navrhujeme do zákona o ekonomické ochraně státu zavést i odpovídající přestupky. 
	Vysvětleno.
Požadavku na zavedení plošných skutkových podstat pro oblast ochrany oznamovatelů přímo do zákona o ekonomické ochraně státu (AML zákona) nelze vyhovět, neboť by to vedlo k nedůvodné a nebezpečné duplicitě v právním řádu.
Výtka Ministerstva spravedlnosti, že v návrhu zcela chybí sankce za nedodržení pravidel pro vyřizování oznámení a za odvetná opatření vůči běžným zaměstnancům, opomíjí zásadní fakt spočívající v tom, že tato ochrana je v České republice již plně a systémově zajištěna zákonem č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů.
Tento zákon transponuje směrnici (EU) 2019/1937 (upravující whistleblowing) a obsahuje vlastní komplexní katalog přestupků za to, že povinný subjekt nezabrání odvetnému opatření nebo ignoruje podané oznámení. Není legislativně přípustné, aby se stejné skutkové podstaty a tresty opisovaly do každého jednotlivého sektorového zákona. Vedlo by to ke střetům kompetencí orgánů a riziku porušení zásady ne bis in idem.
Předložený návrh zákona úpravu whistleblowingu neignoruje. Jak z uplatněného znění přímo vyplývá, ustanovení § 61 odst. 5 s tímto mechanismem explicitně počítá, když stanoví: „Oznámení podle zákona o ochraně oznamovatelů o porušení povinnosti podle tohoto zákona nelze podat Ministerstvu spravedlnosti.“ Tímto je jasně deklarováno, že na hlášení AML přestupků se automaticky vztahuje zákon o ochraně oznamovatelů a s ním i všechny jeho sankční mechanismy.
Skutková podstata podle § 173 odst. 1 písm. h) bodu 2 je není nedokonalou transpozicí obecné směrnice o whistleblowingu, nýbrž přesným a speciálním průmětem čl. 69 odst. 7 AMLR.
Cílem tohoto ustanovení je chránit funkční nezávislost AML garanta v jeho každodenní práci (např. když zablokuje pochybnou transakci a čelí tlaku managementu). K aktivaci této ochrany garant vůbec nemusí podávat formální whistleblowingové oznámení. Jde o speciální ochranu výkonu funkce, která již nastavenou obecnou ochranu doplňuje, nikoliv nahrazuje.
Zákon o ekonomické ochraně státu ve spojení se zákonem o ochraně oznamovatelů představuje komplexní a funkční celek, který plně odpovídá evropským požadavkům na ochranu osob hlásících porušení předpisů. Zavedení duplicitních přestupků proto Ministerstvo financí nepovažuje za žádoucí.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	26
	Z
	K § 176 odst. 1
Upozorňujeme, že ustanovení nestanovuje maximální výši pokuty za spáchání přestupku podle § 174. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	27
	Z
	K § 217
Předně upozorňujeme, že nápravná opatření mají být nástrojem cílené a časově ohraničené nápravy konkrétně zjištěného pochybení. Formulace některých písmen § 217 však z nápravných opatření činí trvalé nebo neurčitě vymezené dohledové povinnosti. Zejména formulace „pravidelně předkládala“ v písmeni a) zakládá permanentní reportovací povinnost bez jasně stanovené periodicity a bez vazby na konkrétní nápravné opatření. Takový přístup je v rozporu se zásadou právní jistoty a proporcionality; odpovídajícím řešením je požadavek, aby povinná osoba „předložila“ konkrétní podklady k ověření splnění uloženého opatření, případně tuto povinnost omezit na výzvu orgánu dozoru.

Za problematickou považujeme rovněž formulaci „změnila své vnitřní strategie, postupy a kontroly“ v písmeni c). Změna strategie představuje zásah do základní koncepce vnitřního fungování povinné osoby a měla by být vyhrazena pouze výjimečným situacím, kdy je prokázáno, že stávající strategie je systémově nevyhovující. V typických případech zjištěných nedostatků postačuje posílení, doplnění nebo úprava existujících strategií. Navrhujeme proto formulaci upravit tak, aby primárně směřovala k „posílení nebo úpravě“ vnitřních strategií, přičemž jejich změna by byla možná pouze v odůvodněných případech.

V písmenu e) považujeme formulaci, podle níž zaměstnanec nebo jiná osoba nemá vykonávat pro povinnou osobu činnost „ve stanoveném rozsahu“, za nepřiměřeně širokou a neodpovídající koncepci evropského AML balíčku. Takto neurčitě vymezený zásah umožňuje faktické omezení výkonu jakékoli činnosti, včetně odborných a neřídicích rolí, a představuje nepřímý personální zásah do fungování profesních komor. Evropská AML legislativa váže personální nápravná a sankční opatření výlučně na osoby ve vedení nebo v řídicí či kontrolní funkci, které nesou odpovědnost za nastavení a fungování AML systému. Navrhujeme proto formulaci § 217 písm. e) upravit tak, aby bylo zřejmé, že omezení se týká pouze výkonu řídicí nebo kontrolní funkce. 
	Vyhověno zčásti.
Ministerstvo financí plně vnímá důraz Ministerstva spravedlnosti na dodržování zásad právní jistoty a proporcionality při ukládání nápravných opatření. Vzneseným požadavkům na úpravu textu zákona však z důvodu striktních požadavků na přesnou transpozici unijního práva (směrnice AMLD6) nelze z větší části vyhovět, přičemž jedna z připomínek je již v aktuálním textu návrhu zohledněna.
Ve vztahu k požadavku na změnu slova „změnila“ na slovo „upravila“ bylo vznesené připomínce vyhověno.
Požadavek na úpravu formulace z „pravidelně předkládala“ na jednorázové „předložila“ by zúžil pravomoci orgánu dozoru pod rámec vyžadovaný evropským právem.
Článek 56 odst. 3 písm. a) směrnice AMLD6 dává orgánům dozoru mimo jiné pravomoc „ukládat požadavky na podávání dalších nebo častějších zpráv“. V kombinaci s odstavcem 4 téhož článku, který stanoví nutnost sledovat provádění opatření v „závazných lhůtách“, to představuje přesně ten mechanismus pravidelného reportingu, na který § 217 cílí. Obava z vytvoření permanentní a neurčité dohledové povinnosti není namístě, neboť nápravné opatření se ukládá konkrétním správním rozhodnutím. Orgán dozoru v něm musí přesně vymezit periodicitu, rozsah dat i konkrétní lhůtu trvání takového opatření s ohledem na povahu zjištěného pochybení (§ 217 odst. 3).
Připomínkové místo namítá, že omezení činnosti by mělo mířit výlučně na osoby v řídicí nebo kontrolní funkci, a to s odkazem na čl. 56 odst. 3 písm. e) směrnice, který hovoří o zákazu výkonu „řídicích funkcí“. Tento pohled je však příliš zúžený.
Při konstruování pravomocí je nutné vycházet z celého článku 56. Podle čl. 56 odst. 2 písm. d) směrnice má orgán dozoru pravomoc vydat příkaz, aby „fyzická nebo právnická osoba dotyčné jednání ukončila“. Současně čl. 56 odst. 5 směrnice výslovně uvádí, že „členské státy mohou orgány dozoru zmocnit k uplatňování dalších druhů správních opatření“.
Aby byl systém funkční a proporcionální, musí mít orgán dozoru možnost zakročit i proti řadovému zaměstnanci (např. referentovi provádějícímu klientskou identifikaci), který vědomě nebo z hrubé nedbalosti ignoruje předpisy v oblasti AML/CFT. Navržená formulace, která umožňuje omezit činnost „ve stanoveném rozsahu“, je k povinné osobě i k zaměstnanci nejšetrnější, umožňuje totiž orgánu dozoru nařídit pouhé odstavení daného zaměstnance od konkrétní rizikové agendy (např. onboardingu), aniž by mu musel být plošně zakázán výkon celé profese. Z tohoto důvodu je širší definice v českém návrhu žádoucí a plně opřená o zmocnění ve směrnici.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	28
	Z
	K § 218
Ustanovení § 218 upravuje možnost veřejného oznámení v souvislosti s porušením povinností podle tohoto zákona. Ačkoli evropský AML balíček připouští použití veřejného oznámení i vůči jednotlivým povinným osobám, včetně právnických profesí, činí tak pouze v případě závažných porušení a chápe tento nástroj jako sankci krajní povahy (ultima ratio) s významným reputačním dopadem.

Navrhované znění § 218 však výslovně nevymezuje, že veřejné oznámení je možné použít pouze u závažného porušení povinností a až poté, co nepostačují jiná nápravná nebo sankční opatření. Bez těchto pojistek je ustanovení formulováno příliš široce a umožňuje nepřiměřené zásahy do výkonu povolání, zejména u právnických profesí, kde má veřejné oznámení mimořádně silné důsledky.

V souladu s koncepcí evropského AML balíčku a se zásadou proporcionality proto navrhujeme § 218 doplnit tak, aby bylo jednoznačně stanoveno, že veřejné oznámení lze učinit pouze v případech závažného porušení povinností a jako krajní opatření. 
	Vysvětleno.
Požadavku na výslovné vložení omezujících podmínek přímo do textu § 218 nelze z legislativních důvodů a z důvodu přesné transpozice evropského práva vyhovět.
Tvrzení, že evropský AML balíček chápe veřejné oznámení výlučně jako sankci krajní povahy pro závažná porušení, nemá oporu v textu AMLD6.
Článek 56 odst. 2 písm. c) AMLD6 zavádí pravomoc vydat veřejné oznámení jako jedno ze standardních správních opatření. Směrnice nevyžaduje, aby šlo o nástroj ultima ratio. Podmínka „závažného, opakovaného a soustavného porušování“ se podle čl. 56 odst. 1 písm. a) směrnice vztahuje primárně na ukládání vysokých peněžitých sankcí, nikoliv na samotná správní nápravná opatření. Vložení podmínky krajního opatření by tak představovalo nesprávnou a zužující transpozici, která by omezila pravomoci orgánu dozoru pod rámec vyžadovaný Evropskou unií.
Obava, že by orgán dozoru ukládal veřejné oznámení bezbřeze a za bagatelní či formální pochybení, je lichá, neboť zákon již obsahuje robustní systém pojistek.
Ustanovení § 218 nelze vykládat izolovaně, ale vždy ve spojení s předchozím § 217 odst. 2. Toto ustanovení orgánu dozoru (například příslušné profesní komoře) striktně přikazuje, že při určování druhu nápravného opatření musí přihlížet k:

· závažnosti a době trvání porušení,
· míře odpovědnosti povinné osoby,
· počtu případů opakovaného porušení,
· majetkové škodě či neoprávněnému prospěchu.
Rozhodnutí o uložení povinnosti zveřejnit oznámení tak musí být vždy pečlivě odůvodněno a musí plně obstát v testu proporcionality. Pokud by orgán dozoru (např. ČAK vůči advokátovi) nařídil veřejné oznámení za triviální pochybení, bylo by takové rozhodnutí jako nepřiměřené zrušeno ve správním soudnictví.
Vložení pojmů jako „krajní opatření“ do normativního textu zákona by z legislativního hlediska zaneslo do právního řádu extrémně neurčitý pojem. Vyvolalo by to v aplikační praxi paralýzu, neboť by každá povinná osoba ve správním i soudním řízení namítala, že orgán dozoru nejprve nevyčerpal absolutně všechny myslitelné mírnější prostředky (např. pouhé doporučení). Tento nástroj by se stal fakticky neaplikovatelným.
Z výše uvedených důvodů zůstává text § 218 nezměněn, neboť zásada proporcionality je již zajištěna obecnými pravidly pro ukládání nápravných opatření.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	29
	Z
	K § 223 a 224
Ustanovení § 223 odst. 4 písm. a) návrhu zákona terminologicky nesprávně zařazuje rejstříkový soud do výčtu orgánů podřazených pod legislativní zkratku „příslušný správní orgán“, kterým orgán dozoru zasílá rozhodnutí k provedení dodatečného nápravného opatření. Důsledkem je, že výčet opravných prostředků, které nejsou přípustné proti dodatečnému nápravnému opatření, neodpovídá opravným prostředkům v civilním soudním řízení, jímž rejstříkové řízení je. Stanovuje tak, že proti rozhodnutí rejstříkového soudu, kterým se provádí dodatečné nápravné opatření, není přípustný rozklad či přezkumné řízení. Naproti tomu zřejmě ponechává přípustnou žalobu pro zmatečnost, která ve výčtu obsažená není (arg. a contrario).

Rozumíme snaze předkladatele, aby správní řízení, jímž se vykonává dodatečné nápravné opatření, bylo jednostupňové, což je typické např. pro azylovou agendu. Zahrnutí rejstříkového řízení však není z principu možné, a to proto, že i v případě jednostupňového správního orgánu existuje „opravný prostředek“ v podobě správní žaloby. Naopak vyloučí-li se opravné prostředky v prvostupňovém soudním řízení, jediným „opravným prostředkem“ zůstává možnost podat ústavní stížnost. V důsledku tak bez zdůvodnění dochází k odepření spravedlnosti pro případy, kdy je „příslušným správním orgánem“ rejstříkový soud.

Pro úplnost dodáváme, že jednostupňové soudní řízení je obecně výjimečně (kupř. § 330 odst. 2, § 339 odst. 2 nebo § 353 odst. 3 zákona o zvláštních řízeních soudních). 
	Vyhověno.
Na základě vyjasnění jednotlivých konsekvencí tohoto řízení bylo přistoupeno ke změně formulace § 224. Nově koncipovaný § 224 odst. 2 zavádí pravidlo, že provedení nápravného opatření (např. výmaz z veřejného rejstříku) se realizuje čistě jako faktický úkon (výmazem či zápisem v rejstříku) a příslušný orgán o tom již nebude vydávat žádné další rozhodnutí ani usnesení. Orgán provádějící exekuci opatření pouze dotčenou osobu písemně vyrozumí.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	30
	Z
	K § 225
Není nám zřejmý důvod, proč se stanoví povinnost, aby orgán dozoru o podezření, že v souvislosti s plněním povinností podle tohoto zákona, nařízení (EU) 2023/1113 a nařízení (EU) 2024/1624 byl spáchán trestný čin, bezodkladně informoval Finanční zpravodajskou jednotku. Pro orgán dozoru platí povinnost podat trestní oznámení policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci podle § 8 odst. 1 trestního řádu, jedná-li se o státní orgán. Není zřejmé, v čem má spočívat přidaná hodnota oznámení téže skutečnosti Finanční zpravodajské jednotce. Podle důvodové zprávy má tato povinnost přispět k tomu, aby orgány dozoru nezůstávaly pasivní, pokud zjistí skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu. Tomu však brání již existující povinnost podle § 8 odst. 1 trestního řádu. Pokud ji orgány dozoru nesplní, pak lze těžko předpokládat, že budou plnit tutéž povinnost vůči Finanční zpravodajské jednotce., Je nadbytečné, aby do oznamování podezření ze spáchání trestného činu vstupoval další subjekt, který nemá žádné relevantní oprávnění vůči takovému oznámení a nanejvýš je může přeposlat příslušnému orgánu. Je také otázka, zda je takový mezikrok v souladu s ochranou osobních údajů a zda je nezbytný. Požadujeme proto vysvětlit, v čem má spočívat přidaná hodnota takového postupu. Pokud bude ustanovení v zákoně ponecháno, požadujeme doplnit výslovně, že tím není dotčena povinnost podle § 8 odst. 1 trestního řádu Jinak požadujeme předmětné ustanovení vypustit, resp. v případě, pokud se shledá jako nezbytné, aby všechny orgány dozoru oznamovaly podezření ze spáchání trestné činnosti, zakotvit povinnost pro jiné než státní orgány dozoru oznamovat tato podezření příslušným orgánům činným v trestním řízení. 
	Vyhověno.
Ustanovení bylo vypuštěno.


	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	31
	Z
	K § 226
Ustanovení § 226 stanoví lhůty k plnění povinností a vylučuje odkladný účinek opravného prostředku u vybraných výjimek. Ve vztahu k profesním komorám považujeme navržené nastavení za nepřiměřené zejména z hlediska lhůt a také rozsahu výjimek.

Profesní komory jsou veřejnoprávní samosprávné subjekty s kolektivním rozhodováním. Nejsou proto schopny reagovat v extrémně krátkých lhůtách bez rizika formálního nebo nekvalitního plnění. Nastavení lhůt by proto mělo reflektovat povahu těchto subjektů a umožnit reálné a odpovědné splnění uložených povinností. Lhůta 5 dní pro odvolání je zcela nepřiměřená, odchyluje se od obvyklých standardů pro podání opravných prostředků a neumožňuje profesní komoře se s výzvou řádně seznámit, vyhodnotit její dopady a kvalifikovaně připravit odvolání. Navrhujeme lhůtu prodloužit na 15 dní. Rovněž dodáváme, že z návrhu není jednoznačně jasné, ke komu se profesní komory mají odvolat.

Ustanovení odstavce 2 obecně považujeme za velmi vágní, když nejsou vymezeny činnosti, ohledně nichž má náprava závadného stavu spočívat. Může například Finanční analytický úřad České advokátní komoře nařídit pozastavit výkon advokacie nebo vyškrtnout advokáta ze seznamu? Pokud by tomu tak bylo, je lhůta pro podání odvolání 5 dnů i v tomto kontextu extrémně krátká. Zároveň tuto koncepci, pokud je skutečně záměrem předkladatele, považujeme za nevhodnou a nekoncepční s ohledem na to, že představuje obrovský zásah do nastavených kompetencí komor a Ministerstva spravedlnosti v dané oblasti.

Považujeme zároveň za nepřiměřené vyloučit odkladný účinek i u opatření, která nemají operativní ani preventivně‑ochranný charakter, zejména u povinnosti poskytnout informace podle § 69. 
	Vyhověno.
Odstavec 2 byl vypuštěn.


	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	32
	Z
	K § 227
Zavedení donucovacích pokut vůči profesním komorám v navržené výši považujeme za nepřiměřené a systémově nevhodné. Profesní komory jsou veřejnoprávními samosprávnými korporacemi, které nejsou výdělečnými organizacemi a nehospodaří se ziskem. Donucovací pokuta proto u těchto subjektů neplní standardní sankční ani preventivní funkci, neboť nezasahuje ekonomickou motivaci adresáta, ale fakticky dopadá na členy komory prostřednictvím jejich příspěvků.

Výše donucovacích pokut stanovená až do 1 000 000 Kč, resp. kumulativně do 10 000 000 Kč, vychází z logiky sankcionování podnikatelských subjektů, nikoli z povahy veřejnoprávní samosprávy. Takto nastavené sankce mohou v krajním případě ohrozit samotnou schopnost profesní komory vykonávat zákonem svěřený dohled, což je v rozporu se smyslem AML/CFT regulace.

AML balíček nevyžaduje zavedení finančních donucovacích pokut vůči profesním komorám, ale ponechává členským státům volbu nástrojů k zajištění účinného dohledu. V případě profesních komor považujeme za přiměřenější využití donucovacích opatření procesní a organizační povahy, zejména časově omezeného posíleného dohledu, povinnosti přijmout konkrétní nápravná opatření, metodického vedení nebo převzetí konkrétní dozorové činnosti státním orgánem při nečinnosti komory.

Navrhujeme proto přehodnotit použití donucovacích pokut vůči profesním komorám, případně je vyhradit výlučně jako krajní opatření (ultima ratio) v případech závažného a opakovaného selhání, a upřednostnit nástroje odpovídající veřejnoprávní povaze těchto subjektů. 
	Nevyhověno.
Předkladatel nemůže akceptovat požadavek na úplné zrušení institutu donucovací pokuty vůči komorám. Donucovací pokuta není „sankcí“ (trestem za přestupek), ale standardním nástrojem správní exekuce k vynucení nepeněžitého plnění uloženého pravomocným rozhodnutím. Pokud komora odmítne splnit uložené opatření k nápravě, orgán dozoru musí mít funkční donucovací nástroj. Navrhovaná alternativní „opatření organizační povahy“ (např. převzetí dozoru státem) jsou z hlediska zásahu do samosprávy komor nepoměrně drastičtějším zásahem než uložení přiměřené donucovací pokuty.


	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	33
	Z
	K § 228 odst. 2 a 3
Toto ustanovení obsahuje zvláštní pravidla a odchylky pro doručování. Konkrétně stanoví, že nemá-li povinná osoba v příslušném rejstříku zapsaného pracovníka pro dodržování předpisů, platí, že rozhodnutí je doručené dnem jeho vydání, čímž se rozumí vydání a odeslání rozhodnutí. Dále toto ustanovení stanoví, že rozhodnutí o uložení donucovací pokuty a rozhodnutí o uložení dodatečné donucovací pokuty je vykonatelné dnem jeho vydání.

Tato zvláštní úprava nevhodným způsobem opouští jinak obvyklý a nezpochybňovaný koncept dojití písemnosti do dispoziční sféry adresáta. Vytváří totiž situace, kdy je rozhodnutí doručené v okamžiku, kdy se s ním adresát ještě prokazatelně nemohl seznámit, neboť jej neměl ve své dispoziční sféře, ale také situace, kdy povinné osobě vzniká vykonatelná povinnost k úhradě pokuty v okamžiku, kdy jí ještě není rozhodnutí, kterým jí je uložena, známo, když ještě není v její dispoziční sféře. Jinými slovy, povinná osoba má povinnost uhradit pokutu, o které ještě ani neví.

Máme za to, že zvolený model může být vyhodnocen jako ústavně nekonformní, přinejmenším pro jeho rozpor s principem právního státu, jehož součástí je i předvídatelnost v uplatňování práva. Požadujeme proto odstavce 2 a 3 z návrhu § 228 bez náhrady vypustit.

Opět také upozorňujeme, že ustanovení nereflektuje situaci některých povinných osob, u kterých pracovník splývá se samotnou povinnou osobou. V takovém případě je nadbytečné zapisovat povinnou osobu jakožto pracovníka a zároveň manažera pro dodržování předpisů. 
	Vyhověno.
§ 228 byl vypuštěn.


	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	34
	D
	Obecná připomínka
Ministerstvo spravedlnosti je zákonem č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, pověřeno z pozice správního orgánu vydávat, pozastavovat a rušit veřejnoprávní povolení k výkonu činnosti insolvenčního správce, vést Seznam insolvenčních správců a vykonávat správní dozor a správní trestání nad osobami disponujícími povolením vykonávat činnost insolvenčního správce.

Při výkonu pravomocí zasahujících do práv dohlížených subjektů (správní tresty, ochranná opatření spočívající v pozastavení nebo zrušení povolení vykonávat činnost insolvenčního správce) Ministerstvo spravedlnosti vychází z komplexního pohledu na výkon profese konkrétního insolvenčního správce v delším časovém horizontu. Z toho důvodu je žádoucí, aby Ministerstvo spravedlnosti coby licenční a dohledový orgán mělo informace o porušování povinností insolvenčními správci na úseku AML/CFT.

Považujeme rovněž za účelné umožnit konzultativní spolupráci mezi dohledovým orgánem na úseku AML/CFT (Finančním analytickým úřadem) a Ministerstvem spravedlnosti, a to jak s ohledem na možné provázání pochybení na úseku AML/CFT a pochybení spočívajícím v porušení insolvenční legislativy, jehož šetření je v gesci Ministerstva spravedlnosti, tak i z hlediska možnosti předávání odborných informací o specifikách insolvenční právní úpravy a praxe v insolvenčních řízeních. 
	Vyhověno.
Materiál byl doplněn o ustanovení upravující poskytování informací.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	35
	D
	Obecná připomínka
V návrhu se na mnoha místech vyskytuje pojem „obchodní společnost“. Na druhou stranu se v návrhu rovněž vyskytuje v § 6 písm. l) bodu 4 pojem „obchodní korporace“. Upozorňujeme navrhovatele, že oba pojmy nejsou synonymické, protože pojem „obchodní korporace“ je širší, pojímající i právní formu družstva (na rozdíl od pojmu „obchodní společnost“, která míří jen na veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti, společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti a evropské společnosti)., Nařízení (EU) 2024/1624 nevymezuje samo pojem a nechává toto vymezení na členských státech. Použití obou pojmů v návrhu zákona by mělo být prověřeno a, nebrání-li tomu odlišná povaha ustanovení, sjednoceno. 
	Vysvětleno.
Předkladatel si je vědom rozdílu pojmů obchodní společnost a obchodní korporace.
Vymezení činnosti externích účetních v § 6 písm. l) bylo upraveno jinak.


	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	36
	D
	V § 6 písm. d) se slova „oprávněná k výkonu činnosti notáře“ nahrazují slovy „, kterou stát pověřil notářským úřadem“. 

Odůvodnění:
Doporučujeme zpřesnit formulaci v souladu s § 1 odst. 1 notářského řádu.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	37
	D
	K § 9
U zaváděné legislativní zkratky jsou chybně použity rovné (anglické) uvozovky "nařízení 2018/1672" namísto standardních českých uvozovek „nařízení 2018/1672“. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	38
	D
	K § 15 odst. 5
Ustanovení § 15 odst. 5 nesprávně odkazuje na § 15 odst. 1 a 2. Vzhledem k tomu, že by toto ustanovení mělo správně odkazovat na odstavce 2 a 3, které hovoří o vydávání dokladů jiným státem, doporučujeme slova „1 a 2“ nahradit slovy „2 a 3“. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	39
	D
	K § 24
Ustanovení § 24 hovoří o „jiné trestné činnosti“ – pokud se tím nemyslí predikativní trestná činnost, pak je otázkou, zda má výčet trestných činů zde obsažený nějaký smysl, pokud se jedná o souvislost finančních prostředků s jakoukoli trestnou činností. 
	Vysvětleno.
Znění navrhovaného § 24 nepředstavuje autorskou tvorbu předkladatele, nýbrž doslovnou adaptaci unijních předpisů, konkrétně požadavků obsažených v nařízení (EU) 2024/1624 (AMLR) ohledně ohlašovací povinnosti. Evropský zákonodárce explicitně vyžaduje, aby povinné osoby hlásily podezření, že finanční prostředky nebo činnosti by mohly souviset s výnosy z trestné činnosti, financováním terorismu nebo jinou trestnou činností. Odkaz na financování šíření zbraní hromadného ničení je pak doplněním z titulu mezinárodních sankcí a standardů FATF.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	40
	D
	K § 26 písm. f)
V ustanovení § 26 písm. f) je obsažena jazykově neobratná formulace, jelikož nelze „zajistit bezúhonnost“ určité osoby. Doporučujeme proto zamýšlené vyjádřit vhodněji, např. „zajistit, aby skutečným majitelem a členem vrcholného vedení byly pouze osoby bezúhonné“. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	41
	D
	K § 30 odst. 1 písm. c)
Upozorňujeme, že z § 30 odst. 1 písm. c), podle něhož „Příslušný orgán dozoru vyškrtne z centrálního rejstříku povinných osob osobu, jejíž skutečný majitel nebo člen vrcholného vedení nejsou bezúhonní“ není zřejmé, že se tak stane až po 90 dnech, které má povinná osoba na nápravu tohoto stavu. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	42
	D
	K § 39 odst. 2 písm. c) a § 39 odst. 3
Byť návrh přejímá stávající právní úpravu, není nám zcela zřejmá její praktická aplikace. Orgán činný v trestním řízení nemá povinnost oznamovat orgánu dozoru, že bylo zahájeno trestní řízení vůči určité osobě, nemá ani znalost, že složila jistotu. Kromě toho se trestní řízení nezahajuje proti osobě, proti té se zahajuje až trestní stíhání. Povinnost vyrozumět určité orgány o trestním stíhání některých osob je primárně zakotvena v § 160 trestního řádu, takové vyrozumění je typicky spojeno s oprávněním příslušného orgánu pozastavit dané osobě výkon určité činnosti. Pokud pak jde o ukončení trestního řízení, o této skutečnosti orgány činné v trestním řízení příslušné orgány obvykle neinformují, vyrozumí je o podání obžaloby nebo jiného návrhu k soudu a dále je zejména věcí dotčené osoby, aby orgán informovala o tom, že se proti ní již trestní řízení nevede, a tuto skutečnost doložila. Doporučujeme proto úpravu uvést do souladu s trestním řádem., Pokud jde o odstavec 3, mělo by v něm být výslovně uvedeno, že nárok poškozeného v trestním řízení na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení má poškozený pravomocně přiznán vůči osobě, která složila jistotu. V navrhovaném znění si tuto skutečnost lze domýšlet pouze z kontextu daného ustanovení. Zároveň by měla být úprava provázána s jinými možnostmi uspokojení takového nároku, tj. že dotčená osoba neuhradila peněžní prostředky dobrovolně, poškozený nárok nevymohl exekučně nebo nebyl uspokojen podle zákona č. 59/2017 Sb. Mělo by proto být doplněno „pokud nárok poškozeného nebyl uspokojen jiným způsobem“. Bylo by také vhodné stanovit v tomto smyslu poškozenému informační povinnost, aby nedošlo ke dvojímu uspokojení jeho nároku. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven (ustanovení § 39 odst. 2 písm. c) a § 39 odst. 3 byla vypuštěna)

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	43
	D
	V § 50 se slova „Komorou auditorů České republiky, Komorou daňových poradců České republiky“ nahrazují slovy „Českou advokátní komorou“, slova „Českou advokátní komorou a“ se zrušují a za slovo „komorou“ se vkládají slova „České republiky, Komorou auditorů České republiky a Komorou daňových poradců“. 

Odůvodnění:
Doporučujeme zachovat souslednost výčtu profesních komor dle § 7.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	44
	D
	K § 58
Ustanovení § 58 upravuje rizikově orientovaný výkon dozoru, který je v souladu se základní koncepcí evropské AML legislativy. Máme však za to, že návrh zákona nedostatečně reflektuje zásadní rozdíly mezi finančním a nefinančním sektorem, zejména pokud jde o regulované právnické profese, jako jsou advokáti, notáři a soudní exekutoři.
Zatímco ve finančním sektoru je rizikově orientovaný dozor založen na rozsáhlých datech, kontinuálním dohledu a formalizovaných analytických nástrojích, v nefinančním sektoru a u regulovaných profesí má rizikově orientovaný přístup odlišnou povahu. Rizika jsou zde zpravidla vázána na jednotlivé činnosti či konkrétní situace a jejich vyhodnocování se opírá spíše o kvalitativní posouzení, profesní zkušenost a cílené informace, nikoli o soustavné sektorové analýzy ve smyslu finanční regulace. Máme proto za to, že § 58 by měl být vykládán a aplikován přiměřeně povaze a rizikovosti jednotlivých sektorů, a zejména tak, aby z něj nebyla dovozována povinnost formalizovaných a paralelních sektorových analýz u nefinančních regulovaných profesí. Navrhujeme tuto skutečnost výslovně zohlednit v důvodové zprávě nebo metodickém vedení k § 58, aby bylo zřejmé, že rizikově orientovaný dozor u profesních komor má odlišný, přiměřený a kvalitativní charakter než u finančního sektoru. 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva bude doplněna.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	45
	D
	K § 59
Ustanovení § 59 upravující plánování kontrolní činnosti vychází z principu rizikově orientovaného přístupu, který je obecně v souladu s koncepcí evropské AML/CFT legislativy. Upozorňujeme však, že návrh dostatečně nezohledňuje specifickou povahu povinných osob v právnických a poradenských profesích a způsob výkonu dohledu prostřednictvím profesních komor. Rizikově orientovaný dohled nelze u těchto profesí vykládat tak, že by nahrazoval nebo vylučoval systematické a periodické kontroly. Naopak, právě pravidelné plošné kontroly představují u profesních komor základní preventivní nástroj, který umožňuje v přiměřeném časovém horizontu identifikovat opakující se nedostatky, vyhodnocovat trendy a včas reagovat i v oblasti AML/CFT. 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla doplněna

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	46
	D
	K § 60
Ustanovení § 60 ukládá profesním komorám povinnost každoročně zpracovávat a zveřejňovat výroční zprávu o výkonu AML/CFT dozoru v rozsahu, který považujeme za nepřiměřeně široký ohledem na postavení profesních komor a povahu nefinančního sektoru. Zatímco ve finančním sektoru je výroční reporting dohledu založen na rozsáhlých datech a kvantitativních ukazatelích, u profesních komor představuje AML/CFT dozor pouze dílčí součást jejich samosprávné činnosti.
Máme za to, že účelu evropské AML legislativy lze u profesních komor plně dosáhnout i prostřednictvím užšího, kvalitativně zaměřeného výročního reportu, který se soustředí na popis hlavních rizik, metodické a preventivní činnosti a obecné vyhodnocení výkonu dozoru, nikoli na detailní statistické či reputačně citlivé údaje. Navrhujeme proto § 60 upravit tak, aby umožňoval profesním komorám zpracovávat výroční zprávu v přiměřeném rozsahu odpovídajícím povaze nefinančního sektoru, případně aby byl rozsah zprávy diferencován podle typu dozorovaného sektoru. Současně navrhujeme zvážit omezení povinnosti veřejného zveřejňování výroční zprávy profesních komor, a to alespoň v rozsahu podrobnějších informací, které mají sloužit primárně pro účely státního dozoru a mezinárodního reportingu. 
	Vyhověno částečně.
Připomínka směřující k přiměřenému rozsahu výroční zprávy a zohlednění specifik nefinančního sektoru byla částečně akceptována úpravou § 60. Nově se již nezveřejňuje celá výroční zpráva, ale pouze její shrnutí, přičemž zákon současně stanoví taxativní okruh informací, které mají být ve shrnutí obsaženy. Tím dochází ke snížení administrativní zátěže spojené s veřejným reportingem a současně k omezení rozsahu zveřejňovaných informací na údaje nezbytné pro zajištění transparentnosti výkonu dozoru.
Navržené řešení současně zohledňuje skutečnost, že charakter AML/CFT dozoru se mezi jednotlivými sektory liší. U regulovaných profesí vykonávajících dozor prostřednictvím profesních komor lze očekávat, že podstatnou část shrnutí budou tvořit zejména kvalitativní informace o identifikovaných rizicích, poznatcích z výkonu dozoru, metodické a preventivní činnosti či obecných trendech v oblasti AML/CFT. Zákon nepožaduje vytváření rozsáhlých analytických nebo statistických výstupů srovnatelných s dohledem ve finančním sektoru.
Současně však nelze vyhovět návrhu na úplné omezení zveřejňování výročních zpráv nebo na vytvoření odlišného režimu pro jednotlivé druhy dozorových orgánů. AMLD6 klade důraz na transparentnost výkonu AML/CFT dozoru a na dostupnost informací o jeho fungování. Zajištění alespoň základního rozsahu veřejně dostupných informací o výkonu dozoru představuje součást evropského rámce hodnocení účinnosti dozorového systému a přispívá k důvěryhodnosti AML/CFT režimu.
Předkladatel současně považuje za významné, že nové znění § 60 výslovně stanoví, že shrnutí výroční zprávy nesmí obsahovat informace, prostřednictvím kterých lze identifikovat konkrétní osobu nebo jiný orgán veřejné správy, ani informace, jejichž zveřejnění by mohlo nepříznivě ovlivnit výkon probíhající činnosti orgánu veřejné správy. Tím je zajištěna ochrana reputačně citlivých informací i ochrana zájmů probíhajících dozorových činností.
Navržená úprava tak podle názoru předkladatele představuje přiměřený kompromis mezi požadavkem AMLD6 na transparentnost výkonu dozoru a potřebou zohlednit specifika nefinančního sektoru a profesních komor.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	47
	D
	K § 65
Použití opatření obecné povahy ve vztahu k profesním komorám lze pokládat za nepřiměřený zásah do jejich samosprávné autonomie, protože umožňuje plošné ukládání povinností mimo legislativní proces. Navrhujeme proto § 65 buď vypustit a nahradit jej výslovným zakotvením metodického vedení jako primárního nástroje k naplnění § 64 pro profesní komory, nebo alespoň omezit použití opatření obecné povahy na zcela výjimečné případy, které se nebudou vztahovat na profesní komory. 
	Nevyhověno.
OOP bude ukládáno v přenesené pravomoci. Nejedná se tedy o zásah do samosprávy.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	48
	D
	K § 69
Ustanovení § 69 upravuje možnost provádění zjednodušených kontrol v rámci AML/CFT dozoru. Ačkoli tento nástroj může být vhodný v prostředí finančního sektoru, jeho použití vůči členům profesních komor lze považovat za problematické. Profesní komory vykonávají AML/CFT dozor jako součást své veřejnoprávní samosprávy a jejich dohled je již ze své povahy cílený, selektivní a kvalitativně orientovaný. Zavedení zjednodušených kontrol v tomto prostředí nepřináší přidanou hodnotu a může vést k oslabení procesních záruk a přezkoumatelnosti dozorových postupů. Dále není vhodné, aby byly po profesních komorách požadovány informace o jejich interních zdrojích, zejména o personálním, organizačním či finančním zajištění výkonu dohledu. V této souvislosti je třeba zohlednit i § 68 návrhu zákona, který již řeší odpovědnost profesních komor za výkon dozoru a umožňuje orgánu dozoru reagovat na případné nedostatky prostřednictvím nápravných opatření. Požadavek na poskytování detailních informací o interních zdrojích by byl nepřiměřený, neboť zasahuje do vnitřního fungování profesních komor. 
	Nevyhověno.
Připomínka vychází z předpokladu, že § 69 upravuje institut zjednodušené kontroly. Zjednodušené kontroly jsou však upraveny až v § 71 a následujících ustanoveních. Námitky týkající se vhodnosti jejich využívání proto nesměřují proti obsahu § 69.
Pokud jde o požadavek na poskytování informací o personálním, organizačním a finančním zajištění výkonu dozoru, předkladatel jej považuje za důvodný a souladný s AMLD6. Evropská úprava vyžaduje, aby bylo možné posoudit, zda orgány dozoru disponují dostatečnými zdroji pro efektivní výkon AML/CFT dozoru. Požadované informace proto slouží k vyhodnocení podmínek výkonu dozoru a jeho účinnosti.
Nejedná se o zásah do samosprávné autonomie profesních komor ani o hodnocení jejich vnitřního fungování jako takového. Informace jsou vyžadovány výhradně ve vztahu k výkonu zákonem svěřené AML/CFT dozorové působnosti.
 

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	49
	D
	K části třetí hlavě I dílu 4
Navrhujeme doplnit část třetí, hlavu I., díl 4 o ustanovení umožňující informativní spolupráci mezi dohledovým orgánem na úseku AML a Ministerstvem spravedlnosti při výkonu dohledu nad insolvenčními a restrukturalizačními správci, a to principiálně nikoliv odlišně od podobné právní úpravy v § 86 návrhu.

Konkrétně doporučujeme zařadit nové ustanovení tohoto znění:

„§ X
Poskytování informací při výkonu dozoru nad insolvenčními správci a restrukturalizačními správci

(1) Ministerstvo spravedlnosti bezodkladně oznámí Finanční zpravodajské jednotce jakoukoliv skutečnost, o které se dozvědělo při výkonu své působnosti podle zákona o insolvenčních správcích nebo podle zákona o preventivní restrukturalizaci, a která by mohla souviset s legalizací výnosů z trestné činnosti, financování terorismu nebo se souvisejícími trestnými činy.

(2) Orgán dozoru poskytuje Ministerstvu spravedlnosti informace o vydání rozhodnutí o přestupku nebo nápravného opatření podle tohoto zákona pro porušení povinností stanovených v § 26 tohoto zákona insolvenčními správci nebo restrukturalizačními správci.“. 
	Vyhověno.
Výměna informací mezi Ministerstvem spravedlnosti a orgánem dozoru byla do materiálu doplněna.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	50
	D
	K části třetí hlavě II dílu 2
Ustanovení dílu 2 upravují zřizování a fungování kolegií jako nástroje spolupráce při výkonu AML/CFT dozoru. Lze mít za to, že tento institut je v evropském AML rámci koncipován primárně pro dohled nad finančními institucemi a dalšími povinnými osobami s přeshraničním působením, a nikoli pro výkon dozoru nad regulovanými právnickými profesemi prostřednictvím profesních komor.

Evropská AML/CFT legislativa nevyžaduje zapojení profesních komor do kolegií ani nepočítá s tím, že by samosprávné orgány vykonávající národní dohled nad právnickými profesemi byly standardními účastníky těchto struktur. Zahrnutí profesních komor do kolegií by vedlo k nepřiměřenému rozšíření povinností nad rámec evropských požadavků, zejména pokud jde o sdílení citlivých informací, a neodpovídalo by povaze jejich působnosti, která je převážně národní a individuálně orientovaná.

Navrhujeme proto díl 2 upravit tak, aby bylo výslovně stanoveno, že ustanovení o kolegiích se nevztahují na profesní komory vykonávající dohled nad právnickými a poradenskými profesemi, nebo aby toto jasné vymezení bylo přidáno alespoň do důvodové zprávy. 
	Nevyhověno.
Nelze souhlasit s navrhovaným vyloučením profesních komor z působnosti ustanovení upravujících kolegia. AMLD6 takové řešení nepřipouští. Naopak evropská úprava je založena na principu spolupráce a koordinace mezi orgány vykonávajícími AML/CFT dozor a nevylučuje účast jednotlivých kategorií dozorových orgánů pouze z důvodu jejich organizační formy nebo charakteru dohlíženého sektoru.
Přestože lze předpokládat, že kolegia budou v praxi využívána zejména ve vztahu k subjektům s přeshraniční činností, především ve finančním sektoru, nelze vyloučit situace, kdy bude účast profesní komory v kolegiu odůvodněna okolnostmi konkrétního případu. Výslovné vyloučení profesních komor z tohoto mechanismu by proto mohlo omezit flexibilitu systému spolupráce mezi orgány dozoru a mohlo by být v rozporu s cílem AMLD6 zajistit účinnou koordinaci a výměnu informací mezi příslušnými orgány.
Předkladatel současně nepovažuje za potřebné doplňovat navrhované vymezení do důvodové zprávy. Skutečnost, že profesní komory vykonávají převážně vnitrostátní dozor nad regulovanými profesemi, se přirozeně projeví v praktickém využívání institutu kolegií. Sama o sobě však neodůvodňuje jejich vyloučení z právního rámce, který má umožňovat spolupráci příslušných orgánů v případech, kdy je taková spolupráce potřebná.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	51
	D
	K § 102
Ustanovení § 102 upravuje zapojení subjektů do zpracování národního hodnocení rizik. Máme za to, že ve vztahu k právnickým a poradenským profesím by se národní hodnocení rizik mělo opírat primárně o vstupy profesních komor jako orgánů dozoru, nikoli o individuální informace poskytované jednotlivými povinnými osobami z řad těchto profesí.
Jednotlivé povinné osoby z právnických profesí zpravidla nemají sektorový přehled o vývoji rizik a jejich zapojení do národního hodnocení rizik by vedlo k roztříštěným, obtížně porovnatelným a často defenzivním výstupům. Naproti tomu profesní komory disponují agregovanými poznatky z výkonu dohledu, metodické činnosti a disciplinární praxe a jsou schopny poskytnout kvalitní sektorový pohled odpovídající účelu národního hodnocení rizik jako strategického dokumentu. Navrhujeme proto § 102 upravit tak, aby bylo výslovně stanoveno, že u právnických a poradenských profesí jsou primárním partnerem pro zpracování národního hodnocení rizik profesní komory, které poskytují agregované a anonymizované sektorové informace, zatímco zapojení jednotlivých povinných osob z těchto profesí má být pouze výjimečné a doplňkové. 
	Vysvětleno.
Předkladatel se plně ztotožňuje s věcnou premisou, že profesní komory disponují nenahraditelným sektorovým přehledem a jsou pro tvorbu Národního hodnocení rizik (NRA) naprosto klíčovým, primárním partnerem.
Ustanovení § 102 slouží jako obecné zmocňovací ustanovení, které transponuje požadavky AMLD6 na shromažďování podkladů pro zpracování národního hodnocení rizik. Evropská směrnice dává členským státům povinnost zajistit, aby příslušné orgány dozoru i samotné povinné osoby poskytovaly nezbytné informace.
Pokud by do zákona byla vložena omezující podmínka exkluzivně pro právnické a poradenské profese, vytvořilo by to neodůvodněnou nerovnost vůči ostatním sektorům (kde by orgán mohl žádat informace napřímo bez omezení) a omezilo by to flexibilitu státu při mapování specifických nebo nově vznikajících hrozeb.
Ačkoliv komory disponují agregovanými daty ze své dohledové praxe, v rychle se měnícím prostředí mohou vyvstat situace, kdy zpracovatel NRA (typicky Finanční analytický úřad ve spolupráci s ministerstvem) potřebuje detailní informace o novém typu produktu nebo specifickém business modelu, který poskytuje jen úzká skupina (nebo dokonce jen jedna konkrétní) povinných osob (např. specifické služby v oblasti kryptoaktiv nebo komplikovaných korporátních struktur). V takovém případě musí mít stát zákonnou oporu k tomu, aby tuto povinnou osobu požádal o součinnost napřímo.
Obava připomínkového místa z toho, že by státní správa zatěžovala individuální advokáty, notáře či exekutory plošnými a neefektivními dotazníky, je v praxi nedůvodná. Proces tvorby Národního hodnocení rizik je již řadu let metodicky ukotven a funguje přesně tak, jak Ministerstvo spravedlnosti požaduje.
Při mapování rizikovosti jednotlivých sektorů jsou primárním a hlavním zdrojem informací příslušné orgány dozoru (tedy Česká advokátní komora, Notářská komora, atd.), které poskytují agregovaná a anonymizovaná data z kontrol, poznatky z kárných řízení a sektorové typologie. Přímé dotazování jednotlivých členů komor je již dnes postupem de facto výjimečným a zaměřeným pouze na úzce vyprofilované expertní dotazy.
Z výše uvedených důvodů není nutné tuto plně funkční praxi svazovat omezujícími podmínkami přímo v textu zákona. Text § 102 proto zůstává zachován v navrženém univerzálním znění.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	52
	D
	K § 104 odst. 2
Ustanovení § 104 odst. 2 upravuje aktualizaci národního hodnocení rizik v čtyřletém cyklu s možností mimořádné aktualizace v případě podstatné změny okolností. Takto formulovaná úprava však ponechává rozhodnutí o aktualizaci plně na diskreci Ministerstva financí, aniž by zákon blíže vymezoval, co se považuje za „podstatnou změnu okolností“, kdo takovou změnu identifikuje a jakým institucionálním mechanismem má být tato skutečnost promítnuta do aktualizace národního hodnocení rizik.
Za problematické považujeme zejména to, že návrh zákona nijak nezohledňuje roli MKS AML/CFT jako klíčové platformy pro průběžnou identifikaci a vyhodnocování nových a vznikajících rizik napříč resorty a sektory. Přitom právě MKS AML/CFT představuje fórum pro zachycení změn v rizikovém profilu České republiky, a to na základě vstupů orgánů dozoru, Finančního analytického úřadu, profesních komor a dalších dotčených institucí. Absence jakékoli vazby § 104 odst. 2 na tento meziresortní koordinační mechanismus oslabuje princip „whole‑of‑government approach“, na němž je národní AML/CFT rámec dlouhodobě vystavěn a který je opakovaně hodnocen v mezinárodních evaluacích. 
	Vysvětleno.
Připomínkové místo ve svém odůvodnění kritizuje použití neurčitého pojmu „podstatná změna okolností“, který prý návrh nevymezuje. Předkladatel velmi zdvořile upozorňuje, že tento pojem se v navrženém textu § 104 vůbec nevyskytuje. Odstavec 2 naopak operuje se zcela exaktním a objektivním pravidlem, podle něhož se aktualizace provede, „pokud jsou zjištěna rizika neuvedená ve zprávě“. Nejedná se tedy o libovůli či diskreci Ministerstva financí, neboť jakmile je relevantně zjištěno a podloženo nové riziko (např. z podnětu orgánů dozoru či Finančního analytického úřadu), Ministerstvo má ze zákona povinnost (imperativ „zpracuje“) zprávu aktualizovat.
Meziresortní koordinační skupina je expertní a poradní vládní platformou. V českém právním řádu je legislativním standardem, že primární zákony neupravují interní poradní orgány a meziresortní skupiny, ale ukládají kompetence přímo ústředním orgánům státní správy (zde Ministerstvu financí). Zřízení, úkoly a fungování MKS jsou plně a dostatečně upraveny na úrovni exekutivy (příslušným usnesením vlády, statutem a jednacím řádem).
Dosavadní praxe, kdy Ministerstvo financí při tvorbě i aktualizaci zprávy úzce spolupracuje s MKS, je dlouhodobě funkční, mezinárodně pozitivně hodnocená a nevyžaduje výslovné zakotvení do primárního zákona. Znění § 104 proto zůstává v navrhované podobě.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	53
	D
	V § 132 písm. d) bodě 6 se na konci tečka nahrazuje čárkou. 

Odůvodnění:
Oprava písařské chyby.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	54
	D
	K § 151 odst. 2 písm. a)
S ohledem na sněmovní tisk č. 101 navrhujeme doplnit vedle propadnutí nebo zabrání také odčerpání. Dále navrhujeme výslovně doplnit i zajištění, neboť může jít o častý případ – ve stanovené lhůtě totiž v řadě případů nemusí ještě dojít ke konečnému rozhodnutí, jakým je propadnutí, zabrání nebo odčerpání hotovosti, ale může být zajištěna, např. pro účely trestního řízení. 
	Vysvětleno.
Na zajištění a odčerpání majetku dopadá úprava v odst. 2 písm. c) „vrácení nebrání jiná právní překážka“.
V DZ je jako jeden z příkladů této situace uvedeno, že „…obdobná situace nastane, pokud dojde k „přezajištění" zadržených peněžních prostředků orgánem činným v trestním řízení podle trestního řádu.“.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	55
	D
	K § 151 odst. 3
Ustanovení § 151 odst. 3 stanoví, že hotovost lze vrátit namísto osobě, které byla zadržena, na žádost jejímu vlastníkovi. K tomu uvádíme, že v takovém případě je spíš na místě než o vrácení věci hovořit o vydání věci jiné osobě, než které byla zadržena/jejímu vlastníkovi. Zároveň v případě vrácení hotovosti vlastníkovi doporučujeme doplnit, že se mu věc vrátí/vydá pouze v případě, že o jeho vlastnickém právu není pochyb (lze se inspirovat ustanovením § 80 trestního řádu). 
	Vyhověno částečně.
Do materiálu bylo doplněno „, pokud o jeho právu na peněžní hotovost není pochyb“

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	56
	D
	K § 151 odst. 4
Pro zadržení hotovosti a obecně pro zajištění věcí, což je postup zasahující do ústavně chráněného práva na vlastnictví, platí, že má být provedeno jen v rozsahu nezbytném pro dosažení sledovaného účelu, což je v souladu se zásadou proporcionality. Pokud, jak se uvádí v důvodové zprávě, je hodnota zadržených peněžních prostředků ve výrazném nepoměru k hrozící výši pokuty nebo jiných nákladů, tj. je zřejmé, že nemůže být celá postižena pokutou nebo užita k úhradě nákladů, pak se nemá jednat o fakultativní postup vázaný na žádost vlastníka, ale je přímo povinností příslušného orgánu z úřední povinnosti příslušnou část zadržené hotovosti vrátit, jakmile je mu tato skutečnost zřejmá (což nebrání tomu, aby o to požádal i vlastník a pak je třeba se vypořádat s jeho žádostí). V tomto směru je třeba ustanovení upravit. 
	Vysvětleno.
Vracení ex offo je upraveno v odstavci 2, samotné posuzování výjimečnosti situace tak, aby byla z podstaty věci pro orgán veřejné moci vůbec přezkoumatelná, vyžaduje odůvodnění ze strany dotčeného subjektu a není tedy možné toto bez žádosti ex offo posuzovat ve všech případech.


	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	57
	D
	K § 223 odst. 2 písm. b)
Dané ustanovení zakotvuje možnost zrušení povinné osoby, která je právnickou osobou. V této souvislosti upozorňujeme na skutečnost, že po dobu trestního stíhání je možnost zrušení právnické osoby značně omezena (§ 32 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob), takže v určitých případech může být aplikovatelnost tohoto dodatečného nápravného opatření omezena, což by mohlo být vhodné v návrhu zohlednit, resp. úpravy provázat. 
	Bere se na vědomí.
Materiál byl v souvislosti s touto skutečností upraven.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	58
	D
	K § 223 odst. 4
Návrh stanovuje lhůtu dvou pracovních dnů k předání pravomocného rozhodnutí o uložení nápravného opatření vyjmenovaným orgánům dozoru k jeho provedení. V případě písmene g) bodu 3 a 4 je k provedení povoláno Ministerstvo spravedlnosti, a to konkrétně k provedení pozastavení práva vykonávat činnosti insolvenčního nebo restrukturalizačního správce nebo zákazu vykonávat činnost insolvenčního nebo restrukturalizačního správce.

Provedení Ministerstvem spravedlnosti v těchto případech bude spočívat v zohlednění nápravného opatření v Seznamu insolvenčních správců a v Seznamu restrukturalizačních správců. Tyto seznamy jsou přímo propojeny s pořadníky (tzv. kolečky) pro ustanovení do funkce soudem v konkrétním insolvenčním či restrukturalizačním řízení. Prodleva mezi právní mocí rozhodnutí o nápravném opatření a zohlednění v Seznamu insolvenčních správců, potažmo Seznamu restrukturalizačních správců, představuje riziko ustanovení insolvenčního nebo restrukturalizačního správce soudem z kolečka, i přes pravomocné rozhodnutí o pozastavení či zákazu vykonávat činnost insolvenčního správce.

S ohledem na uvedené proto doporučujeme upravit počátek čtvrtého odstavce § 223 návrhu takto: Pravomocné rozhodnutí o uložení dodatečného nápravného opatření zašle orgán dozoru „bezodkladně, nejpozději do 2 pracovních dnů k zajištění jeho provedení příslušnému správnímu orgánu (...)“ 
	Vyhověno.
Ministerstvo financí děkuje Ministerstvu spravedlnosti za upozornění na praktické úskalí spojené se systémem ustanovování správců. Předkladatel plně reflektuje rizika spojená s automatizovaným fungováním pořadníků. 
Úvodní věta v § 223 odst. 4 byla upravena tak, že nově zní:
„(4) Pravomocné rozhodnutí o uložení dodatečného nápravného opatření zašle orgán dozoru bezodkladně, nejpozději do 2 pracovních dnů k zajištění jeho provedení příslušnému správnímu orgánu, kterým je“

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	59
	D
	K § 231 odst. 2 písm. c)
Není zřejmé, jak bude vykládáno, že je zjištěno, že v provozovně dochází nebo došlo k legalizaci výnosů z trestné činnosti, financování terorismu nebo k pokusu o ně. Na jaké skutečnosti bude takové zjištění navázáno? Je třeba dbát na zásadu presumpce neviny a dokud není prokázáno, že se trestný čin stal, nelze činit závěr, že k němu došlo. Je proto třeba, aby byla předmětná úprava vysvětlena případně upravena. 
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí plně rozumí obavám Ministerstva spravedlnosti ohledně dodržení zásady presumpce neviny a nutnosti zamezit svévoli správních orgánů. Při posuzování tohoto ustanovení je však nezbytné důsledně odlišovat rovinu trestního práva (kde soud pravomocně rozhoduje o vině a trestu pachatele) a rovinu správního dozoru, jehož primárním účelem je bezprostřední ochrana finančního a ekonomického systému státu v oblasti AML/CFT.
Opatření spočívající v dočasném uzavření provozovny (např. kasina nebo provozovny proplácející šeky) podle § 231 odst. 2 písm. c) není trestem za spáchaný trestný čin. Jedná se o operativní, zajišťovací (předběžné) opatření s maximální dobou trvání 30 dnů. Pokud by orgán dozoru musel s uzavřením provozovny, u které má prokazatelné informace, že aktuálně funguje jako takzvaná „pračka peněz“, čekat až na zdlouhavé vyšetřování policie a pravomocný rozsudek trestního soudu (což trvá zpravidla několik let), došlo by k nevratným hospodářským škodám. Smysl a efektivita záchytné sítě AML by tím byly zcela zmařeny.
Zákon stanoví materiální podmínku pro využití tohoto institutu spočívající v tom, že opatření lze nařídit pouze tehdy, „pokud jsou zjištěny u povinné osoby skutečnosti nasvědčující tomu, že se povinná osoba dopouští legalizace výnosů...“.
Zákon pro zásah nevyžaduje absolutní jistotu v podobě trestního rozsudku, ale vyžaduje existenci důvodného podezření podloženého konkrétními a objektivními zjištěními orgánu dozoru. V praxi se bude typicky jednat o situace zjištěné při kontrole na místě nebo z rozsáhlé finanční analýzy, například v případě, kdy provozovna (např. v oblasti hazardu) organizovaně přijímá enormní obnosy hotovosti a zcela systematicky ignoruje opatření k identifikaci a kontrole klienta. Dále s e může jednat například o situaci, kdy je provozovna dle zjištění Finanční zpravodajské jednotky prokazatelně integrální součástí právě probíhající mezinárodní sítě financující terorismus.

	30
	Ministerstvo spravedlnosti
	60
	D
	K § 231 odst. 4
Doporučujeme odstranit duplicitu slova „stanovené“. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	31
	Ministerstvo vnitra
	1
	Z
	Obecná připomínka
Zákon často odkazuje na nařízení Evropské unie a předpisy navazující. Nutnost dohledávat odkazy na právní úpravu i v příslušném nařízení a následně někdy v dalších navazujících právních předpisech dle našeho názoru komplikuje orientaci v zákoně a snižuje srozumitelnost navrhované právní úpravy, zejména při snaze o vazbu na dosavadní právní úpravu, tj. zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „AML zákon“). Považovali bychom proto za vhodné ustanovení týkající se povinných subjektů alespoň u zásadních ustanoveních více konkretizovat., Jako příklad uvádíme dosavadní právní úpravu AML zákona, která jasně definovala okruh povinných osob. Nyní jsou tyto osoby definované jednak konkrétně v § 4, tak i odkazem na čl. 3 nařízení 2024/1624, který dále odkazuje na navazující právní předpisy. Přitom například Česká pošta jako povinná osoba z titulu oprávnění k provádění nebo zprostředkování poštovních služeb, jejichž účelem je dodání poukázané peněžní částky, nemá tuto definici uvedenou ani ve výčtu subjektů spadajících pod finanční instituce uvedené v čl. 2 nařízení 2024/1624 a ani v předpise navazujícím., Navrhovaná právní úprava rovněž neobsahuje ani výčet základních práv a povinností povinných osob při postupu v oblasti AML (identifikace a kontrola klienta). Navrhujeme konkretizovat alespoň zásadní ustanovení týkající se povinných subjektů tak, aby byl předpis jasný a srozumitelný. 
	Vysvětleno.
Je pravdou, že dosavadní zákon č. 253/2008 Sb. (současný AML zákon) představoval komplexní a relativně ucelený právní předpis, kde povinná osoba nalezla definice, povinnosti i sankce na jednom místě. Požadavku na „přepsání“ nebo konkretizaci celoevropských pravidel do návrhu vnitrostátního zákona však z důvodu porušení pravidel pro implementaci předpisů Evropské unie do českého právního řádu v případě takového postupu nelze vyhovět.
Dosavadní AML zákon transponoval směrnice (AMLD4, AMLD5). Směrnice stanoví pouze cíle, přičemž vnitrostátní zákonodárce má povinnost její text „přepsat“ a včlenit do českého zákona.
Nová evropská pravidla jsou však primárně obsažena v nařízení (AMLR – 2024/1624). Nařízení má tzv. přímou účinnost a platí automaticky v celém svém znění napříč celou Evropskou unií a mají přímý účinek.
Z ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie (a z Legislativních pravidel vlády ČR) vyplývá striktní zákaz přepisovat či duplikovat text přímo použitelných nařízení do vnitrostátních zákonů. Členské státy nesmí vzbudit dojem, že jde o národní úpravu, a nesmí jakkoliv konkretizovat nebo upravovat přímo použitelné definice, což by vedlo k nejednotnému výkladu a používání předpisů Evropské unie napříč členskými státy.
Pokud jde o doručování peněžních částek (poštovní poukázky apod.), tyto subjekty spadají na evropské úrovni zpravidla do definice poskytovatelů platebních služeb podle příslušných směrnic o platebních službách (PSD), které jsou v nařízení AMLR automaticky podřazeny pod širokou definici „finančních institucí“. Není tedy úkolem národního zákona tyto subjekty znovu vyjmenovávat.


	31
	Ministerstvo vnitra
	2
	Z
	K § 4 písm. e)
Zákon definuje jako povinnou takovou osobu, která v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje služby převozu peněžní hotovosti. Důvodová zpráva však na více místech obsahuje informaci, že se služba převozu vztahuje k převozu peněz z a do zahraničí. Z tohoto důvodu se nám jeví jako vhodnější, pokud by návrh zákona výslovně upravil, zda se dané ustanovení vztahuje výlučně na přeshraniční nebo i na vnitrostátní převoz hotovosti., Nejasné je pro nás především postavení České pošty, potažmo její dceřiné společnosti Česká pošta Security, s.r.o., zajišťující převozy finanční hotovosti zejména na území České republiky. Ta by dle znění ustanovení § 4 písm. e) měla být považována za osobu povinnou, dle důvodové zprávy však tento závěr není zcela jednoznačný. Dopad povinností na Českou poštu, potažmo její dceřinou společnost, v případě evidence vnitrostátních převozů hotovosti a související nutnost identifikace a kontrol klientů, si vyžádá tomu odpovídající úpravy, které budou reflektovat požadavky právních předpisů. Související významné organizační, technické, administrativní a ekonomické dopady navrhované právní úpravy do činností České pošty a její dceřiné společnosti pak adaptaci obou společností v navrhované lhůtě, zejména kvůli nejasnému postavení obou subjektů, výrazně komplikují., Navrhujeme proto výše uvedené nejasnosti v zákoně a v důvodové zprávě upravit. 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla zpřesněna.

	31
	Ministerstvo vnitra
	3
	Z
	K § 8 a § 111 písm. c)
Pro praxi orgánů činných v trestním řízení považujeme za důležité, aby bylo do důvodové zprávy doplněno, jakým technickým způsobem bude docíleno toho, že centrální evidence účtů bude obsahovat i virtuální čísla IBAN a údaje skutečného majitele klienta., Požadujeme proto, aby byla důvodová zpráva v tomto smyslu upravena. 
	Nevyhověno.
Vzhledem k tomu, že není v současné době technické řešení navrženo, jelikož informační systém se bude tvořit až na základě zákona, tak z povahy věci toto nelze ani uvést do důvodové zprávy.

	31
	Ministerstvo vnitra
	4
	Z
	K § 23
Podle odstavce 1 může příslušný orgán uložit povinné osobě povinnost zřídit ústřední kontaktní místo. Navrhuje se, aby příslušný orgán tak mohl činit opatřením obecné povahy nebo rozhodnutím. Podle odstavce 3 může příslušný orgán udělit z výše uvedené povinnosti výjimku. V textu zákona se v této souvislosti hovoří pouze o formě rozhodnutí. Naopak důvodová zpráva uvádí, že výjimka může být uložena také opatřením obecné povahy. Požadujeme tento nesoulad objasnit. 
	Vysvětleno.
Po dalším uvážení předkladatel dospěl k závěru, že je dané ustanovení nadbytečné. V případě vydání individuálního rozhodnutí se toto rozhodnutí zruší. V případě OOP se pak změna vyřeší změnou OOP.


	31
	Ministerstvo vnitra
	5
	Z
	K § 25 odst. 3
Ustanovení § 25 odst. 3 nestanoví povinnost povinných osob ohlásit změnu nebo odhlášení registrační značky, pokud dojde ke změně užívání vozidla. V konečném důsledku tak vozidla nahlášená do centrálního rejstříku povinných osob v něm budou zavedena i při změně vlastníka vozidla, přičemž tato vozidla mohou být dále využívána ke zcela odlišným účelům. Ustanovení § 25 odst. 3 rovněž nepočítá s evidencí stavu, kdy vozidlo převáží hotovost a kdy nikoli., Z tohoto důvodu požadujeme návrh ve smyslu naší připomínky upravit, a to například doplněním odstavců 4 a 5 do § 25, v následujícím znění:, „(4) Povinná osoba podle § 4 písm. e), která je zapsaná do centrálního rejstříku povinných osob, má povinnost do centrálního rejstříku povinných osob nahlásit změnu užívání vozidla, změnu registrační značky nebo vozidlo z rejstříku odhlásit., (5) Povinná osoba podle § 4 písm. e), která je zapsaná do centrálního rejstříku povinných osob, má povinnost do centrálního rejstříku povinných osob nahlásit datum a trasu převozu finanční hotovosti a registrační značku vozidla, které bude finanční hotovost převážet.“.
	Vyhověno zčásti.
Povinnost udržovat zapsané údaje aktuální (včetně nahlášení změny registrační značky či odhlášení dopravního prostředku, které již není k převozu využíváno) bude do zákona promítnuta.
Požadavku na hlášení každé konkrétní trasy, data a nasazeného vozidla ke každému jednotlivému transportu hotovosti však nelze vyhovět, neboť vytvoření centralizované státní databáze, do které by se předem (či v reálném čase) hlásily přesné trasy, časy a registrační značky vozidel převážejících vysoké objemy finanční hotovosti, by představovalo bezprecedentní bezpečnostní hrozbu. V případě jakéhokoliv kybernetického úniku nebo selhání lidského faktoru by tato data posloužila jako dokonalý cíl pro organizovaný zločin a ozbrojené loupeže. Stát nemůže po soukromých bezpečnostních agenturách požadovat, aby své taktické a utajované plány přepravy vkládaly do centrálního registru.
Bezpečnostní agentury a přepravci peněz realizují mnoho převozů (např. dotace bankomatů, svozy tržeb z obchodních center). Plánování tras se často mění dynamicky podle aktuální dopravní a bezpečnostní situace. Povinnost hlásit každý převoz do rejstříku by vedla k úplné paralýze jejich operativní činnosti a k zahlcení samotného registru.
Účelem § 25 odst. 3 není sledování pohybu peněz. Účelem je výhradně to, aby v případě policejní kontroly, celní prohlídky nebo namátkového zastavení vozidla s velkým množstvím hotovosti mohl orgán státní moci nahlédnutím do rejstříku rychle ověřit, že jde o legitimní a registrované vozidlo oficiální bezpečnostní agentury, nikoliv o nelegální převoz hotovosti. K tomuto účelu plně postačuje statická evidence vozového parku, jak ji definuje upravený návrh.

	31
	Ministerstvo vnitra
	6
	Z
	K § 28 odst. 2 písm. n)
V § 4 písm. e) je mezi povinnými osobami uvedena osoba pouze poskytující služby převozu peněžní hotovosti, v dotčeném ustanovení je však činnost rozšířena o specifikaci: „na vlastní účet a vlastní odpovědnost“. Navrhujeme proto jednoznačně vymezit druh zapisované služby. 
	Vyhověno jinak.
Dodatek byl vypuštěn, jelikož je obsažen v odstavci 1.


	31
	Ministerstvo vnitra
	7
	Z
	K § 29 odst. 1
Ve druhé větě se stanoví, že zapíše-li orgán dozoru žadatele do centrálního rejstříku povinných osob, nevydá o tom samostatné rozhodnutí. V obecné rovině považujeme navržený postup za možný. Je-li žádosti zcela vyhověno a žadatel je do rejstříku zapsán, může tento zápis nahradit vydání písemného rozhodnutí. Požadujeme ovšem zpřesnit použitou formulaci a namísto slov „nevydá o tom samostatné rozhodnutí“ použít slova „rozhodnutí se písemně nevyhotovuje“. Máme za to, že zápis do rejstříku má v daném případě povahu konstitutivního rozhodnutí, neboť zápis v rejstříku zakládá osobě oprávnění vykonávat zapisovanou činnost (§ 28 odst. 1). Možnost nevydávat písemné vyhotovení rozhodnutí předpokládá § 67 odst. 2 správního řádu, dle něhož se rozhodnutí nevyhotovuje písemně, pokud tak stanoví zákon. Není tedy přesné hovořit o tom, že se nevydává „samostatné“ rozhodnutí – rozhodnutím je samotný zápis. V daném případě se pouze písemně nevyhotovuje., Z textu zákona ani důvodové zprávy dále není zřejmé, jakým způsobem se žadatel o provedeném zápisu dozví. Vzhledem k tomu, že se navrhuje ve věci nevydávat písemné rozhodnutí, bylo by vhodné přímo do zákona doplnit, že orgán dozoru žadatele o provedení zápisu vyrozumí. 
	Vysvětleno.
CRPO je ve stanoveném rozsahu veřejné a daná osoba bude o zápisu vědět, jakmile bude proveden. V okamžiku, kdy bude žádosti vyhověno, tak nedává smysl, aby bylo vyhotovováno rozhodnutí a činěno cokoliv jiného nežli samotný zápis do CRPO. V případě nevyhovění pak bude standardně vydáno rozhodnutí i s možností opravného prostředku. 
Důvodová zpráva byla doplněna.


	31
	Ministerstvo vnitra
	8
	Z
	K § 29 odst. 1 a § 243 odst. 1
Uvedené ustanovení v odst. 1 stanoví, že: „příslušný orgán dozoru zapíše osobu na její žádost do centrálního rejstříku povinných osob do 30 dnů, pokud jsou osoba, její skutečný majitel a člen vrcholného vedení bezúhonní. Zapíše-li orgán dozoru žadatele do centrálního rejstříku povinných osob, nevydá o tom samostatné rozhodnutí.“. V odst. 4 je pak stanoveno, že „Žádost lze podat pouze elektronicky.“. V přechodných ustanoveních § 243 k centrálnímu rejstříku povinných osob je v odst. 1 uvedeno, že „úřad oznámí na své úřední desce datum zahájení zápisu údajů do centrálního rejstříku osob“. , Navrhujeme datum této povinnosti konkretizovat s ohledem na účinnost zákona. 
	Vysvětleno.
Zprovoznění informačního systému úzce souvisí s přijetím zákona, nelze jej však vzhledem ke komplexitě garantovat ke dni nabytí účinnosti zákona. Zároveň lze předpokládat, že daný systém bude nabíhat po vlnách (jednotlivé druhy povinných osob), aby nedošlo k jeho jednorázovému zahlcení.


	31
	Ministerstvo vnitra
	9
	Z
	K § 30 odst. 2
Upozorňujeme na nesoulad zákonného textu a důvodové zprávy. Podle návrhu zákona může být rozhodnutí o vyškrtnutí prvním úkonem příslušného orgánu dozoru v řízení pouze v případě vyškrtnutí z důvodu podle odstavce 1 písm. a) – tedy na žádost zapsané osoby. Naproti tomu důvodová zpráva spojitost pouze s důvodem podle odstavce 1 písm. a) neobsahuje. Navíc uvádí, že tento postup má umožnit, aby orgán dozoru jednal bez předchozího formálního zahájení řízení. Tento argument se ovšem může týkat pouze řízení z moci úřední, tedy všech ostatních důvodů vyškrtnutí podle odstavce 1. V řízení o žádosti je řízení zahájeno podáním žádosti, správní orgán již žádný další formální úkon pro zahájení řízení nečiní. Požadujeme proto vyjasnit, ve kterých případech může být rozhodnutí o vyškrtnutí prvním úkonem příslušného orgánu dozoru v řízení. 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla upravena.

	31
	Ministerstvo vnitra
	10
	Z
	K § 39 odst. 1
Podle důvodové zprávy navazuje navržený postup pro použití jistoty na § 29bf stávajícího AML zákona. Oproti současné úpravě § 29bf zákona č. 253/2008 Sb. jsou však podmínky pro vrácení jistoty pozměněny. Podle současné úpravy se jistota stává přeplatkem osoby, která ji poskytla, a tato osoba může požádat o její vrácení. Oproti tomu podle navrženého ustanovení § 39 odst. 1 vrátí příslušný orgán dozoru přeplatek pouze na žádost osoby, které bylo uděleno povolení podle § 33 odst. 1 nebo § 35 odst. 1. Při takovém zúžení osob oprávněných žádat o vrácení přeplatku nebude moci být vrácena jistota např. žadateli, který vezme svou žádost o povolení zpět. V takovém případě bude řízení zastaveno. Žadatel ovšem nebude osobou, které bylo uděleno povolení, a nebude tak moci o vrácení jistoty požádat. Z důvodové zprávy přitom nevyplývá, že by tento důsledek byl úmyslem předkladatele. Požadujeme proto z uvedených důvodů ustanovení upravit. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	31
	Ministerstvo vnitra
	11
	Z
	K § 39 odst. 2 písm. c) a § 39 odst. 3
U daných ustanovení nám není zcela zřejmá jejich praktická aplikace. Orgány činné v trestním řízení nemají povinnost oznamovat orgánu dozoru informaci o tom, že bylo zahájeno trestní řízení vůči konkrétní osobě, nemají ani znalost, že osoba složila jistotu. Navíc policejní orgán zahajuje až trestní stíhání, a nikoliv trestní řízení. Povinnost vyrozumět určité orgány o trestním stíhání některých osob je zakotvena v § 160 trestního řádu. Takové vyrozumění je typicky spojeno s oprávněním příslušného orgánu pozastavit dané osobě výkon určité činnosti. O ukončení trestního řízení orgány činné v trestním řízení příslušné orgány neinformují. Je věcí dotčené osoby, aby orgán informovala o tom, že proti ní již trestní řízení není vedeno a tuto skutečnost doložila., S ohledem na shora uvedené nesouhlasíme se zakotvením informační povinnosti orgánů činných v trestním řízení v těchto ustanovení a požadujeme ji vypustit. Dále bychom považovali za žádoucí úpravu uvést do souladu s trestním řádem. 
	Vyhověno.
Ministerstvo financí na úvod objasňuje, že primárním úmyslem pro zařazení tohoto textu do návrhu zákona o ekonomické ochraně státu (ZEOS) byla snaha o zachování jednotného právního a terminologického přístupu s platným zákonem č. 253/2008 Sb. (AML zákon). Konkrétně šlo o zrcadlení nedávno přijatého § 29bf, který upravuje nakládání s jistotou u poskytovatelů služeb spojených s kryptoaktivy. Původním smyslem této úpravy (na unijní i národní úrovni) byla maximalizace ochrany poškozených klientů před podvodnými subjekty, u nichž by jistota mohla sloužit jako rychlý zdroj odškodnění.
Předkladatel však po věcné stránce plně akceptuje argumentaci připomínkového místa, že navržený mechanismus naráží na limity trestního práva procesního. Skutečnost, že orgány činné v trestním řízení nemají podle trestního řádu (§ 160) povinnost oznamovat zahájení nebo ukončení trestního stíhání orgánu dozoru (FAÚ), činí ustanovení § 39 odst. 2 písm. c) v praxi neaplikovatelným. Rovněž požadavek, aby OČTŘ samy zjišťovaly, zda osoba nesložila jistotu a zda neplyne 90denní lhůta, je mimo možnosti a působnost orgánů činných v trestním řízení.

	31
	Ministerstvo vnitra
	12
	Z
	K § 41 odst. 5
Podobně jako u zápisu do centrálního rejstříku povinných osob požadujeme upravit formulaci v tom smyslu, že rozhodnutí se písemně nevyhotovuje – viz připomínka k § 29 odst. 1. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	31
	Ministerstvo vnitra
	13
	Z
	K § 116 odst. 1 písm. j)
Ustanovení zahrnuje transpozici čl. 4 odst. 1 směrnice 2019/1153 jako v doposud platné úpravě, ale kompetentním orgánem nebude orgán pro vyhledávání majetku (dále také „ARO“), nýbrž Policejní prezidium České republiky, což vystihuje různorodost účelů, pro které směrnice přístup stanoví, a relevantní trestné činnosti, které v některých případech ani nespadají do kompetence orgánu pro vyhledávání majetku nebo Národní centrály proti organizovanému zločinu., Dále je, stejně jako v dosavadní úpravě, zahrnuta transpozice čl. 11 směrnice 2019/1153, ale kompetentním orgánem rovněž nebude orgán pro vyhledávání majetku, ale Policejní prezidium České republiky, v rámci něhož je zřízena [srov. § 90 odst. 2 písm. a) zákona o policii] i národní jednotka Europolu, která s Europolem běžně komunikuje. Toto řešení je výslovně označeno článkem 11 směrnice 2019/1153 jako standardní., Ustanovení § 116 odst. 1 písm. j) navrhujeme upravit podle dosavadního znění § 6 odst. 5 zákona č. 300/2016 Sb. takto:, „j) Policejní prezidium České republiky, jestliže to je nezbytné pro plnění konkrétního úkolu týkajícího se trestné činnosti podle přílohy č. 1 přímo použitelného právního předpisu Evropské unie upravujícího Europol nebo pro poskytnutí odpovědi na odůvodněnou žádost Europolu nebo na odůvodněnou žádost členského státu Evropské unie nebo jiného státu, který uplatňuje právní předpisy k provedení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/977 týkající se plnění tohoto konkrétního úkolu,“.
	Vyhověno jinak.
Dané doplnění bylo upraveno v odst. 4.

Reakce připomínkového místa:
Upozorňujeme, že v písm. j) by se tedy měla odstranit slova
„pro účely poskytnutí odpovědi na odůvodněnou žádost Europolu“,
neboť podmínky poskytnutí jsou tedy v odst. 4. písm. b) (a v odst. 1 nechat jen výčet oprávněných orgánů).

MF:
Vyhověno, upraveno.


	31
	Ministerstvo vnitra
	14
	Z
	K § 116 odst. 4
Do tohoto ustanovení považujeme za žádoucí promítnout úpravu obsaženou v návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (č.j. OVA 337/26), jenž byl aktuálně zaslán k projednání vládě, a ustanovení formulovat následovně:, „(4) Je-li žadatelem orgán pro vyhledávání majetku z trestné činnosti, může požadovat poskytnutí údajů z centrální evidence účtů, jestliže to je nezbytné v trestním řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 1 rok, ke zjištění povahy, rozsahu nebo umístění věcí pro účely jejich zajištění nebo pro účely zajištění výkonu trestní sankce.“., Uvedenou změnou dojde k zajištění implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1260 ze dne 24. dubna 2024 o vymáhání a konfiskaci majetku., 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

Reakce připomínkového místa:
S vypořádáním souhlasíme, děkujeme za akceptaci.


	31
	Ministerstvo vnitra
	15
	Z
	K § 116 odst. 5
Jelikož i důvodová zpráva počítá s tím, že Policejní prezidium České republiky bude plnit povinnosti uvedené v § 116 odst. 5 stejně jako orgán pro vyhledávání majetku z trestné činnosti (dále jen „úřad ARO“), požadujeme v tomto smyslu upravit odstavec 5, a to například následujícím způsobem:, „(5) Orgán pro vyhledávání majetku z trestné činnosti a Policejní prezidium České republiky vedou v evidenci žádostí o poskytnutí údajů z centrální evidence účtů podle odstavce 2 také identifikační údaje jednoznačně určující fyzickou osobu, která podání žádosti nařídila, a identifikační údaje příjemce vyžádaných údajů.“.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

Reakce připomínkového místa:
S vypořádáním souhlasíme.


	31
	Ministerstvo vnitra
	16
	Z
	K § 118 odst. 3
Podle vyjádření předkladatele údaje v centrální evidenci nejsou chráněny bankovním tajemstvím. Návrh zákona navíc postrádá ustanovení obdobné § 6 odst. 2 stávajícího zákona o centrální evidenci účtů. S ohledem na tento výklad budou tedy tyto informace podle trestního řádu ve stávajícím znění vyžadovány v režimu podle § 8 odst. 1 trestního řádu, neboť absentuje jiná úprava – dosavadní postup podle § 8 odst. 2 trestního řádu se již neuplatní., Vzhledem k tomu, že tyto údaje nejsou chráněny bankovním tajemstvím a ani již není stanoveno, že mají požívat obdobné míry ochrany, není důvod, aby je v přípravném řízení nemohl vyžadovat samostatně policejní orgán. Pokud by bylo ze strany předkladatele přesvědčivě zdůvodněno, proč má být jen vůči policejním orgánům požadována justiční kontrola (ve formě předchozího souhlasu státního zástupce), ačkoli jiné orgány je mohou vyžadovat samostatně bez takové justiční kontroly, pak by do § 8 trestního řádu musel být výslovně doplněn režim, že vyžádání těchto údajů policejním orgánem podléhá předchozímu souhlasu státního zástupce., V obou případech je nezbytné doplnit výčet orgánů oznamujících identifikátory datových schránek také o další policejní orgány, které dosud ve výčtu uvedeny nejsou. Konkrétně budou identifikátory oznamovat jiné útvary Policie České republiky než orgán pro vyhledávání majetku prostřednictvím Policejního prezidia České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů prostřednictvím Ministerstva vnitra, Vojenská policie prostřednictvím Ministerstva obrany a Vězeňská služba prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti., Rovněž požadujeme, aby bylo do § 118 odst. 3 doplněno Policejní prezidium České republiky, kde by mělo být uvedeno společně s dalšími orgány podávajícími žádosti vůči centrální evidenci účtů, aby předmětná právní úprava korespondovala s § 116 odst. 1. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.


Reakce připomínkového místa:
Souhlasíme, požadujeme však v písm. h) slova „a jiné útvary Policie České republiky“ nahradit slovy „nebo jiný útvar Policie České republiky“. Tuto variantu považujeme za vhodnější z legislativního hlediska. 

MF:
Vyhověno, upraveno.


	31
	Ministerstvo vnitra
	17
	Z
	K § 129 odst. 1
Ve vztahu k § 129 odst. 1 upozorňujeme na skutečnost, že v rámci transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1260 ze dne 24. dubna 2024 o vymáhání a konfiskaci majetku je pracováno s tím, že úřad ARO bude mít postavení policejního orgánu (a to i při vyřizování žádostí úřadu ARO jiného členského státu EU) a bude postupovat podle § 8 odst. 1 trestního řádu. Současně je nepochybné, že údaje o nemovitostech, kterých se předmětná právní úprava týká, patří k informacím, které úřad ARO potřebuje k plnění svých úkolů., Vzhledem k uvedenému tedy požadujeme, aby byla buď doplněna důvodová zpráva k návrhu zákona v tom smyslu, že orgánem činným v trestním řízení se ve vztahu k § 129 odst. 1 rozumí též úřad ARO, nejlépe však aby byl (s ohledem na nejednoznačnost právní úpravy) výčet orgánů v § 129 odst. 1 uveden obdobným způsobem jako v § 138 odst. 1. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	31
	Ministerstvo vnitra
	18
	Z
	K § 147 odst. 1
Toto ustanovení považujeme za nadbytečné a matoucí. Z hlediska oprávnění Policie České republiky je postačující úprava § 141 ve spojení s novým zněním ustanovení § 42e zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky., Ačkoliv důvodová zpráva uvádí, že je Policii České republiky uděleno oprávnění kontrolovat převozy peněžní hotovosti a dodržování informační povinnosti, znění navrhovaného ustanovení tomu neodpovídá, jelikož se jím zavádí povinnost kontroly provádět., Zákon o Policii České republiky je přitom konstruován tak, že uvádí vždy oprávnění Policie České republiky. Stávající znění by mohlo vést k výkladu, že Policie České republiky je vždy povinna kontroly provádět. Má se však jednat pouze o oprávnění, nikoliv povinnost., Pokud by tedy mělo ustanovení zůstat zachováno, požadujeme změnit formulaci následovným způsobem: „Policie České republiky je oprávněna kontrolovat převozy peněžní hotovosti a dodržování informační povinnosti podle § 141 odst. 1.“.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	31
	Ministerstvo vnitra
	19
	Z
	K § 148
Toto ustanovení požadujeme vypustit. V případě jeho zachování bude přinejmenším nutná jeho úprava., Profesionální převoz hotovosti probíhá na základě koncesované živnosti „ochrana osob a majetku“ a nedělá ji každá bezpečnostní služba, protože pojištění takových služeb je nákladné a poskytují ho jen dvě velké zahraniční pojišťovny, které na fungování převozu kladou velmi přísné podmínky pro plnění v případě incidentů. Zároveň převoz nemusí fungovat pouze na pozemní komunikaci, probíhá i letecky., Nejvýznamnější „převozníci“ v České republice jsou zpracovatelé tuzemských bankovek a mincí podle zákona č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, s licencí podle podmínek České národní banky a zároveň působí mezinárodně, takže jejich vozy plní přísné podmínky pojišťoven a jsou vybaveny zařízením IBNS v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1214/2011 o profesionální přeshraniční přepravě eurohotovosti členskými státy eurozóny. V takovém případě si dokážeme představit, že pro tato vozidla by byla upravena určitá výjimka svázaná například s licencí od České národní banky, protože jejich kontrola a kontrola převážené hotovosti je prakticky neproveditelná. Na druhou stranu je možné tyto situace upravit ve vnitřních metodikách, není nutná úprava přímo v zákoně., Navrhované ustanovení ve stávajícím znění však považujeme za neadekvátně široké a snadno zneužitelné. Podle § 26 musí povinné osoby podle § 5 písm. e) plnit nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1624, pro převoz hotovosti však není upraven žádný specifický režim. Taková úprava není ani ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1640, která přitom obsahuje přísnější úpravu pro směnárny, proplácení šeků a zprostředkovatele pro fondy a společnosti., Rovněž je třeba vzít v úvahu, že ustanovení § 148 ve spojení s § 25 odst. 3 a § 4 písm. e) vytváří do budoucna problémy v rámci pátrání po osobách a věcech, stejně tak jako v rámci zastírání specifických druhů trestné činnosti. Přestože služby soukromých bezpečnostních agentur a silniční motorová doprava jsou živnosti koncesované, kde je nezbytné splnit specifické podmínky, nezaručují, že se držitelé koncesí, případně jejich zaměstnanci, v různé míře nemohou stát pachateli trestné činnosti., Splněním povinnosti povinné osoby uvedené v § 4 písm. e), tedy nahlášení registrační značky dopravního prostředku, který převáží finanční hotovost na pozemní komunikaci, do centrálního rejstříku povinných osob ve smyslu § 25 odst. 3 vzniká „nedotknutelné vozidlo", u kterého celní úřad nebo Policie České republiky není oprávněna k provedení kontroly dopravního prostředku. Přitom není rozhodné, zda vozidlo právě převáží finanční hotovost, či nikoliv., Současně návrh zákona abstrahuje uvedené subjekty od dalších subjektů, které mohou provádět kontrolu vozidel v silničním provozu, zejména obecní (městské) policie, Vojenské policie, Generální inspekce bezpečnostních sborů nebo Inspekce silniční dopravy, neboť tyto subjekty nejsou v § 148 uvedeny ani v taxativním, ani v demonstrativním výčtu prováděných kontrol vozidel v silničním provozu. Dle aktuálního stavu je nejprve započata kontrola a teprve v jejím průběhu jsou prováděny lustrace vozidla a osádky. Podle návrhu § 148 by před kontrolou musela proběhnout lustrace v centrálním rejstříku povinných osob, což představuje neúměrný zásah do systémů více bezpečnostních sborů a orgánů, přičemž cílová skupina subjektů je značně omezena. Dále není žádným způsobem řešena možnost, že existuje důvodné podezření, že je vozidlo užito k páchání trestné činnosti. Domníváme se, že problém tkví v nesprávném užití obecného termínu kontrola, který lze oprávněně chápat v širším kontextu a nikoli pouze v kontrole převážené finanční hotovosti. Z tohoto důvodu považujeme za nezbytné změnit terminologii § 148. 
	Vyhověno zčásti.
Materiál byl upraven takto:
„§ 148
Zvláštní ustanovení o neprovedení kontroly
(1) Celní úřad nebo Policie České republiky neprovede kontrolu dopravního prostředku, který je konstrukčně uzpůsoben k převozu, u kterého je podezření, že převáží peněžní hotovosti na pozemní komunikaci, pokud se jedná o dopravní prostředek patřící nebo provozovaný povinnou osobou podle § 4 písm. e), která je zapsaná do centrálního rejstříku povinných osob a nahlásila registrační značku tohoto dopravního prostředku podle § 25 odst. 3.
(2)	Postup podle odstavce 1 se nepoužije, jestliže to vyžaduje bezpečnost osob nebo majetku anebo jiný obdobný obecný zájem.“

	31
	Ministerstvo vnitra
	20
	Z
	K § 149 odst. 1 a 2
Z navrhovaného znění není jasné, podle kterého zákona by celní úřad měl postupovat. V textu návrhu zákona není ani vytvořena legislativní zkratka., Z výše uvedeného důvodu požadujeme slova „zákona upravujícího Celní správu České republiky“ nahradit slovy „zákona o Celní správě České republiky“ nebo „celního zákona“, ideálně doplněnými o poznámku pod čarou s celou citací předmětného zákona. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven. Poznámka pod čarou zavedena nebyla vzhledem k její nenormativní povaze.

	31
	Ministerstvo vnitra
	21
	Z
	K § 149 odst. 3 písm. a)
Díl 2 hlavy I části šesté obsahuje také informační povinnost u nedoprovázených zásilek v § 144, k jejichž kontrole nemá podle návrhu Policie České republiky oprávnění. Ustanovení § 145 popisuje pouze rozsah požadovaných informací, které jsou vodítkem pro určení, zda byla povinnost podle § 143 splněna, tedy nejde o samotnou informační povinnost., S ohledem na výše uvedené požadujeme nahradit slova „podle části šesté hlavy I dílu 2“ slovy „podle § 143“. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven. 

	31
	Ministerstvo vnitra
	22
	Z
	K § 150
Podle uvedeného ustanovení, pokud není splněna ohlašovací povinnost nebo informační povinnost, celní úřad nebo Policie České republiky peněžní hotovost nezadrží, pokud je o přestupku rozhodnuto příkazem na místě a pokuta je na místě uhrazena. K problematice převozů hotovosti byla v minulosti Ministerstvem financí zřízena pracovní skupina, přičemž výsledkem její činnosti byla dohoda, že Policie České republiky nebude řešit přestupky v dané oblasti příkazem na místě. Dle uvedené dohody by měla být po zajištění hotovosti věc předána Celní správě České republiky, pokud půjde o projednání přestupku (pokud by šlo o trestní řízení, věc by byla řešena Policií České republiky)., S ohledem na výše uvedené požadujeme, aby byla slova „nebo Policie České republiky“ z textu § 150 bez náhrady vypuštěna. V návaznosti na to dále požadujeme vypustit rovněž § 213 odst. 4 návrhu, kde je uvedeno, že Policie České republiky může za daný přestupek uložit pokutu příkazem na místě. 
	Nevyhověno.
Policie České republiky běžně institut příkazu na místě využívá, není tedy důvod, aby jej nemohla využít i v těchto případech, zejména s přihlédnutím k tomu, že to bude představovat menší zásah do práv občanů.

Reakce připomínkového místa:
Vypořádání akceptujeme.


	31
	Ministerstvo vnitra
	23
	Z
	K § 166 odst. 1
Povinnost stanovená v čl. 63 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1624 je uložena výslovně právnickým osobám. Tomu by měl odpovídat také subjekt daného přestupku. Požadujeme proto subjekt přestupku upravit následujícím způsobem: „Právnická osoba se dopustí přestupku tím, že …“. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven. 

	31
	Ministerstvo vnitra
	24
	Z
	K § 178 odst. 1 písm. a)
Skutková podstata podle § 178 odst. 1 písm. a) se obsahově překrývá s přestupky podle § 168 odst. 2 písm. b) a c). Skutková podstata podle § 178 odkazuje na celý čl. 38 odst. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1624, zatímco skutkové podstaty podle § 168 jsou užší, odkazují pouze na jednotlivá písmena odstavce 6. Požadujeme tento stav upravit, aby konkrétní deliktní jednání nemohlo být duplicitně postihováno dvěma různými skutkovými podstatami současně. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven. 

	31
	Ministerstvo vnitra
	25
	Z
	K § 206
Požadujeme objasnit, z jakého důvodu jsou skutkové podstaty trestající porušení povinností podle zákona o Finančním analytickém úřadu upraveny v zákoně o ekonomické ochraně státu. Podle zásad tvorby právní úpravy přestupků se přestupek zakotví zpravidla v zákoně, jehož porušení se trestá. Vzhledem k tomu, že uvedené skutkové podstaty nejsou navázány ani na speciální ustanovení upravující zvýšenou sazbu pokuty (§ 210), nevidíme důvod k jejich úpravě v zákoně o ekonomické ochraně státu. 
	Vysvětleno.
Uvedené přestupky jsou upraveny v tomto zákoně, protože se jedná o přestupky výhradně povinných osob, které jsou vymezeny v tomto zákoně.

	31
	Ministerstvo vnitra
	26
	Z
	K § 208
Jako subjekt uvedených přestupků jsou stanoveny výlučně fyzické a právnické osoby. Požadujeme vyjasnit, z jakého důvodu se přestupků nemůže dopustit také podnikající fyzická osoba, případně tento subjekt doplnit. 
	Vyhověno.
Návětí bylo upraveno tak, aby mezi osobami nerozlišovalo. Přestupku se tak bude moct dopustit i podnikající fyzická osoba.

	31
	Ministerstvo vnitra
	27
	Z
	K § 213 odst. 4
S odkazem na připomínkou uplatněnou k § 150 navrhujeme, aby byl z § 213 bez náhrady vypuštěn odstavec 4. 
	Nevyhověno.

Reakce připomínkového místa:
Vypořádání akceptujeme.


	31
	Ministerstvo vnitra
	28
	Z
	K § 215
Požadujeme vyjasnit povahu doporučení, které může vydat orgán dozoru jako součást kontrolního protokolu anebo v podobě písemného sdělení. V důvodové zprávě se uvádí, že se doporučení vydává jako samostatné správní rozhodnutí. Podle následující věty má ovšem toto sdělení pouze poradní charakter a nemá povahu závazného rozhodnutí. Tyto dvě věty si tedy navzájem odporují. Individuálně adresované správní rozhodnutí má vždy závaznou povahu. Rozhodnutí je nutné oznámit dotčené osobě postupem podle správního řádu, nikoliv pouze zveřejněním na webových stránkách, jak se navrhuje v § 215 odst. 2. 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla upravena.

	31
	Ministerstvo vnitra
	29
	Z
	K § 226
Vyjadřujeme pochybnost nad zvolenou formou výkonu dozoru nad profesními komorami. Ustanovení § 226 upravuje jako dozorový nástroj při neplnění zákonných povinností ze strany profesní komory výzvu k nápravě. Institut výzvy je v právním řádu obecně spojován spíše s méně formálním postupem, upozorněním na nedostatky. I v kontextu samotného návrhu zákona, podle kterého se nápravná opatření ukládají formou správního rozhodnutí, se výzva k nápravě jeví jako méně formální dozorový nástroj. Podle odstavce 2 je ovšem možné se proti této výzvě ve lhůtě 5 dnů odvolat. Tento procesní režim činí z výzvy rozhodnutí v materiálním smyslu. Návrh spojuje neformální úkon s formálním prostředkem obrany, který je typický pro rozhodnutí. Není zřejmé, jakým způsobem by byla výzva v rámci odvolacího řízení přezkoumávána, pokud nemá jít o správní rozhodnutí., Pokud má mít výzva povahu správního rozhodnutí, požadujeme institut takto výslovně označit (orgán dozoru rozhodne o …). Naopak pokud má jít o méně formální akt, požadujeme jej spojit také s méně formálním prostředkem obrany (např. námitkami). 
	Vyhověno.
Záměrem předkladatele bylo zajistit profesním komorám co nejsilnější a nejformálnější procesní ochranu, tedy právě možnost podat plnohodnotné odvolání.
Z tohoto důvodu Ministerstvo financí zvolí první variantu navrhovanou připomínkovým místem, a tedy pojem „výzva k nápravě“ bude v § 226 nahrazen pojmem „rozhodnutí o uložení opatření k nápravě“.

	31
	Ministerstvo vnitra
	30
	Z
	K § 244
Slova „Policejní prezidium Policie České republiky“ požadujeme nahradit slovy „Policejní prezidium České republiky“.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	31
	Ministerstvo vnitra
	31
	Z
	K § 247 bodu 2
Navrhuje se zrušit zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu., Tento zákon upravuje doposud některá práva a povinnosti fyzických a právnických osob při uplatňování opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, a to za účelem zabránění zneužívání finančního systému k legalizaci výnosů z trestné činnosti a k financování terorismu a vytvoření podmínek pro odhalování takového jednání. Návrh zákona o ekonomické ochraně státu však postup povinných osob v oblasti AML již neobsahuje., Dáváme ke zvážení, zda tento návrh rovněž nedoplnit o postup povinných osob v oblasti AML. 
	Vysvětleno.
Veškeré návazné postupy povinných osob v oblasti AML/CTF obsahují přímo použitelné předpisy Evropské unie (zejména AMLR).

	31
	Ministerstvo vnitra
	32
	Z
	K § 248
K plnění úkolů vyplývajících Policii České republiky z návrhu zákona bude nutné přijmout a realizovat procesní, technická a technologická opatření týkající se nejen činnosti příslušníků Policie České republiky, ale i úprav nebo vybudování informačních systémů, což není možné v plném rozsahu zajistit v termínu do 10. července 2027., Přestože si uvědomujeme přínosy předloženého návrhu zákona a nezbytnost jej přijmout a implementovat v souladu s evropskou legislativou, Policie České republiky v současnosti nedisponuje informacemi týkajícími se technického řešení a parametrů poskytování informací podle § 152 orgánům taxativně uvedeným v § 153. K plnění úkolů vyplývajících z návrhu zákona nejsou k dispozici personální ani ekonomické zdroje. Navíc v předkládací zprávě jsou vyčísleny náklady výhradně na straně Celní správy České republiky, Ministerstva financí a Finančního analytického úřadu., V případě, že bude předkladatel trvat na nabytí účinnosti návrhu zákona ke dni 10. července 2027, požadujeme do návrhu zapracovat přechodné ustanovení, ve kterém bude stanoveno, že Policie České republiky plní úkoly podle tohoto zákona s ohledem na své aktuální technické a technologické možnosti., S ohledem na výše uvedené rovněž požadujeme v důvodové zprávě v části 6.3.1. „Dopad na veřejné rozpočty“ v posledním odstavci větu „Na základě objektivního posouzení se posílení personálních kapacit nenavrhuje, neboť se jedná o činnost, která má být vykonávána v rámci jiných kompetencí, které Policie České republiky již vykonává.“ nahradit větou „S rozšířením kompetencí Policie České republiky se očekává dopad do personální oblasti, konkrétně dopad na samotný výkon služby Policie České republiky (zejména zvýšení počtu přesčasových hodin, s nimiž jsou spojeny vyšší rozpočtové nároky na oblast platů i provozních výdajů).“., Z totožného důvodu dále nesouhlasíme s tím, že veškeré výdaje budou hrazeny z rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra bez nutnosti navyšování, jak je uvedeno v totožné části důvodové zprávy. Požadujeme proto uvedené tvrzení nahradit větou „Z důvodu vzniklých nákladů bude třeba navýšit rozpočtovou kapitolu Ministerstva vnitra.“, jelikož implementace zákona do praxe ze strany Policie České republiky je podmíněna zajištěním dodatečných finančních prostředků v rámci rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra, resp. Policie České republiky. 
	Nevyhověno.
Jedná se o naplnění dlouhodobého požadavku Policie České republiky v oblasti rozšíření jejích pravomocí v oblasti přeshraničních převozů hotovosti. Předkladatel trvá na tom, že veškeré výdaje budou hrazeny z rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra bez nutnosti navyšování.

Reakce připomínkového místa:
Předkladatel se nevypořádal ve svém vyjádření s faktem, že Policie ČR nedisponuje popisem procesů, technickou specifikací a parametry plánovaného řešení, což objektivně znemožňuje praktickou realizovatelnost návrhu zákona ke dni 10. 7. 2027. Policie ČR nemá informaci, k jakému datu je předpokládáno vybudování a zprovoznění centrálního rejstříku povinných osob, který má být přístupný i Policii ČR k plnění jí uložených zákonných povinností (§ 42e novely zákona č. 273/2008 Sb.). Zákonné ukotvení budování provizorního, technicky neprovázaného a dočasného řešení je z pohledu správy informačních systémů státu prokazatelně nesystémové, neekonomické a v rozporu s principy zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby. Stát nemůže budovat dva zcela nové systémy pro totožná data. Navržené dočasné řešení vykazuje znaky nehospodárného vynakládání veřejných prostředků. Budování systému s omezenou životností, který bude následně nahrazen, je v rozporu s povinností postupovat s péčí řádného hospodáře. Předkladatel zcela pominul návrh na zavedení přechodného ustanovení, které by umožnilo plnit úkoly postupně s ohledem na aktuální technické a technologické možnosti.

Z výše uvedených důvodů Policie ČR nesouhlasí s vypořádáním připomínky a požaduje sdělení všech potřebných informací procesního i technického charakteru. Je toho názoru, že § 244 „Přechodné ustanovení k nahlašování registračních značek“ by měl být zrušen. Do doby nabytí účinnosti návrhu zákona, kterým se v souvislosti s přijetím zákona o ekonomické ochraně státu a zákona o Finančním analytickém úřadu mění některé zákony, tedy ke dni 10. 7. 2029, bude nezbytné Policii ČR předat informace nutné k zajištění procesní, technické a personální připravenosti k integraci centrálního rejstříku povinných osob do jejího prostředí, a to v dostatečném časovém předstihu, minimálně 18 měsíců před nabytím účinnosti uvedeného zákona.

MF:
Jak připomínkové místo nepochybně ví, tak samotný systém nelze konstruovat a ani řešit jeho praktickou realizaci, dokud není návrh zákona v pokročilé fázi legislativního procesu. Na základě vyloučení PČR z § 148 pak je většina připomínky bezpředmětná. Zárovenň byla posunuta přechodným ustanovením použitelnost této kompetence na 1. 7. 2029.


	31
	Ministerstvo vnitra
	33
	Z
	K označení přílohy č. 2 příloze č. 2
V současné právní úpravě je ve výčtu povinných osob podle § 2 odst. 1 písm. b) bod 11 AML zákona uvedena i osoba oprávněná k provádění nebo zprostředkování poštovních služeb, jejichž účelem je dodání poukázané peněžní částky. V příloze č. 2 návrhu však ve výčtu povinných osob již tato osoba uvedená není., Není nám zřejmé, zda tuto skutečnost vyložit tak, že pro danou oblast již není Česká pošta zahrnuta mezi povinné osoby. Uvedený odkaz na čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1642 a ani na směrnici dotčenou oblast rovněž nezahrnuje. O uvedení dané osoby jako osoby povinné se lze dočíst pouze z důvodové zprávy., Z důvodu právní jistoty považujeme za nutné postavení osoby oprávněné k provádění nebo zprostředkování poštovních služeb, jejichž účelem je dodání poukázané peněžní částky, v tomto směru vyjasnit a právně ukotvit. 
	Vysvětleno.
Příloha č. 2 slouží primárně pro vnitřní členění národního hodnocení rizik a CRPO. Nemá normativní význam pro určení toho, kdo je a není povinnou osobou.

	31
	Ministerstvo vnitra
	34
	D
	Obecná připomínka
Dáváme ke zvážení, aby se pro kontrolní činnost užil termín „kontrola“, nikoliv „dozor“, resp. pojem „dozor“ nahradit termínem „kontrola“. 
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí nemůže této terminologické úpravě vyhovět, neboť v oblasti správního práva i evropské regulace nejdou pojmy „dozor“ (potažmo „dohled“) a „kontrola“ volně zaměňovat.
Dozor je komplexní a mnohem širší činnost státu. Zahrnuje průběžný monitoring trhu, posuzování rizikových profilů, přijímání výkazů, metodické vedení povinných osob, schvalování či odvolávání osob ve vedení a také vynucování nápravných opatření.
Naproti tomu kontrola je pouze jedním ze specifických dílčích nástrojů, které orgán dozoru využívá. Kontrolou se rozumí vysoce formalizovaný proces řídící se zákonem č. 255/2012 Sb., kontrolní řád.
Evropské předpisy (přímo použitelné nařízení AMLR i směrnice AMLD6) důsledně pracují s konceptem dozoru/dohledu a orgány, které jej vykonávají, označují jako orgány dozoru. Zaměnění tohoto unijního konceptu za pouhou „kontrolu“ by představovalo nepřesnou transpozici a neodpovídalo by modernímu pojetí dohledu nad finančním trhem, který je založen na průběžném hodnocení rizik, nikoliv jen na jednorázových fyzických kontrolách.
Předkladatel zdůrazňuje, že návrh zákona o ekonomické ochraně státu tyto dva pojmy již nyní přesně rozlišuje. 
Kde se mluví o instituci a její celkové roli, používá se termín „orgán dozoru“. Tam, kde tento orgán fyzicky nebo formálně prověřuje dodržování povinností podle kontrolního řádu, používá se termín „kontrola“.
Plošné nahrazení slova „dozor“ slovem „kontrola“ by tuto nezbytnou terminologickou a procesní přesnost zničilo. Text zákona proto v tomto ohledu zůstává nezměněn.

	31
	Ministerstvo vnitra
	35
	D
	K § 12 a § 132
Považujeme za vhodné sjednotit údaje vedené v centrálním rejstříku povinných osob o pracovníkovi pro dodržování předpisů upravené v § 12 odst. 2 a 3 a zároveň v § 132 písm. d) a uvést je pouze na jednom místě navrhovaného právního předpisu. Údaje nejsou uvedeny identicky a tato úprava může být pro adresáty normy matoucí. 
	Vyhověno.
§ 12 byl vypuštěn.


	31
	Ministerstvo vnitra
	36
	D
	K § 12 odst. 2 písm. e), § 113 písm. a) bodu 4, 5, § 113 písm. c) bodu 2, § 133 odst. 1 písm. e) a § 145 odst. 2 písm. a) bodu 3
Doporučujeme v dotčených ustanoveních užívat pojem „adresa místa pobytu“, a sjednotit tak užívanou terminologii související s uváděním údaje o pobytu., V souvislosti s údaji zpracovávanými k fyzické osobě návrh zákona pracuje s rozdílnými pojmy jako adresa pobytu, trvalý nebo jiný pobyt, nebo také adresa místa trvalého pobytu., Z hlediska identifikace fyzické osoby je v případě občanů České republiky relevantním údajem údaj o adrese místa trvalého pobytu podle § 10 zákona o evidenci obyvatel (zákon č. 133/2000 Sb.), který je veden v informačním systému evidence obyvatel a rovněž je uveden v občanském průkaze, v případě cizinců se pak jedná o údaj o adrese místa pobytu podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky (zákon č. 326/1999 Sb.). V základním registru obyvatel je podle § 18 odst. 1 písm. d) zákona o základních registrech (zákon č. 111/2009 Sb.) veden údaj o adrese místa pobytu, který s ohledem na poznámku pod čarou zahrnuje jednak adresu místa trvalého pobytu podle zákona o evidenci obyvatel a jednak údaj o adrese místa pobytu podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Vzhledem k tomu, že z povahy předkládaného návrhu zákona vyplývá, že fyzickou osobu může být jak občan České republiky, tak i cizinec, doporučujeme v rámci návrhu zákona užívat pojem „adresa místa pobytu“. 
	Nevyhověno.
Jde o terminologii navazující na nařízení.

	31
	Ministerstvo vnitra
	37
	D
	K § 12 odst. 3 písm. b) a § 132 písm. d) bodu 3
Navrhujeme údaj v § 12 odst. 3 písm. b) „telefonické a elektronické spojení“ a v § 132 písm. d) bodu 3 „údaje pro telefonické a elektronické spojení“ nahradit údajem o „telefonním číslu pro veřejnou mobilní telefonní síť a adrese elektronické pošty“. Tyto termíny jsou přesnější a užívají se v dalších právních předpisech, např. v § 18 odst. 1 písm. l) zákona o základních registrech. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	31
	Ministerstvo vnitra
	38
	D
	K § 29 odst. 5 a § 141 odst. 3
Doporučujeme formulaci ustanovení zjednodušit vypuštěním slov „způsobem spočívajícím v jeho podání“. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	31
	Ministerstvo vnitra
	39
	D
	K § 31 odst. 1 a 2 s účinností dnem 10. července 2029
Doporučujeme spojku „a“ ve spojení „podle § 28 odst. 1 písm. a) a b)“ nahradit spojkou „nebo“. V obou odstavcích se jedná o alternativní poměr. Postačí, přestane-li klub splňovat jednu z podmínek podle § 28 odst. 1 písm. a) nebo podle § 28 odst. 1 písm. b). 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	31
	Ministerstvo vnitra
	40
	D
	K § 113 písm. a) bodu 7, § 119 odst. 1 písm. c) bodu 3, § 133 odst. 1 písm. b) a § 145 odst. 2 písm. a) bodu 2
Doporučujeme z dotčených ustanovení odstranit údaj o rodném čísle, případně jej nahradit jiným bezvýznamovým identifikátorem., Návrh zákona zakládá pro naplnění stanoveného účelu zpracování osobních údajů možnost zpracovávat údaje o povinných osobách, jejich zaměstnancích a klientech a osob s nimi spojených. V případě fyzických osob je jedním ze zpracovávaných údajů údaj o rodném čísle za podmínky, že bylo dotčené osobě přiděleno. V případě, že fyzické osobě nebylo rodné číslo přiděleno, počítá návrh zákona s tím, že k naplnění účelu předmětných ustanovení postačí údaj o datu narození., S ohledem na skutečnost, že dalšími navrhovanými údaji identifikujícími fyzickou osobu jsou zpravidla rovněž adresa místa pobytu nebo číslo a druh průkazu totožnosti, domníváme se, že zpracování údaje o rodném čísle pro účely jednoznačné identifikace osoby není nezbytně nutné. 
	Nevyhověno.
Návrh zákona počítá s tím, že rodné číslo nemusí být přiděleno, nicméně pokud je, je standardním identifikátorem fyzické osoby pro celou řadu evidencí a registrů. Taková úprava navíc odpovídá požadavku AMLR uvedeném v čl. 22 odst. 1 písm. a) bod iii).


	31
	Ministerstvo vnitra
	41
	D
	K § 116 odst. 1 písm. a)
V ustanovení je uvedeno, že žádat o údaje z centrální evidence účtů je oprávněn „orgán činný v trestním řízení“. Podle § 12 odst. 1 trestního řádu se orgány činnými v trestním řízení rozumějí soud, státní zastupitelství a policejní orgán. Nicméně s ohledem na znění § 118 odst. 3 písm. a) a b) návrhu se dá předpokládat, že v případě § 116 odst. 1 písm. a) se orgánem činným v trestním řízení rozumí jen soud a státní zastupitelství., Dáváme proto ke zvážení, zda předmětné ustanovení neupřesnit, aby nevzbuzovalo dojem, že § 116 odst. 1 písm. a) zahrnuje i policejní orgán, ač tomu tak ve skutečnosti není. 
	Vysvětleno.
Pojem „orgán činný v trestním řízení“ je v § 116 odst. 1 písm. a) použit záměrně v souladu s jeho vymezením v trestním řádu. Obava připomínkového místa, že by se toto oprávnění mělo vztahovat pouze na soud a státní zastupitelství, není důvodná. Z přeformulovaného znění § 118 odst. 3 naopak vyplývá, že návrh vychází z okruhu orgánů činných v trestním řízení v rozsahu stanoveném trestním řádem, tedy ze všech orgánů činných v trestním řízení. Není proto důvod pojem v § 116 odst. 1 písm. a) dále specifikovat ani zužovat.

	31
	Ministerstvo vnitra
	42
	D
	K § 131
Považujeme za nesystémové, že ohlašovací povinnost do centrálního rejstříku povinných osob včetně ohlašovaných údajů je uvedena v § 12, ale samotná úprava centrálního rejstříku povinných osob je upravena až v § 131 a násl. Centrální rejstřík povinných osob se navíc vyskytuje opakovaně v řadě ustanovení (např. v § 29 až 32 nebo § 41) ještě před svým legislativním zakotvením. Doporučujeme proto úpravu centrálního rejstříku povinných osob předřadit před s ním související ohlašovací povinnosti. 
	Vyhověno.
§ 12 byl odstraněn.

	31
	Ministerstvo vnitra
	43
	D
	K § 145 odst. 2 písm. a) bodu 4, § 152 odst. 1 písm. b) a § 152 odst. 2 písm. b)
Doporučujeme sjednotit terminologii týkající se používání pojmů průkaz totožnosti, cestovní pas a cestovní doklad., V rámci návrhu zákona jsou v některých případech vyžadovány údaje o čísle a druhu průkazu totožnosti, případně údaje o státu a orgánu, který jej vydal, a době jeho platnosti [viz § 12 odst. 2 písm. f) nebo § 133 odst. 1 písm. f)]. V zájmu sjednocení navrhujeme odstranit slova „a orgán“, jelikož v cestovních pasech nebo průkazech totožnosti, zejména cizích států, nemusí být tato informace uvedena a držitel takového dokladu nemusí tuto informaci znát. Kontrolující orgán by navíc takovou informaci nemohl snadno na místě ověřit, čímž by docházelo ke zbytečné administrativní zátěži (musel by se například dotazovat státu, který doklad vydal)., Mezi druhy průkazů totožnosti lze zařadit rovněž cestovní pas, proto se jeho uvedení v § 145 jeví jako nadbytečné. V § 152 je pak vedle průkazu totožnosti použit pojem cestovní doklad, který však kromě cestovního pasu zahrnuje další typy dokladů [viz § 5 odst. 1 zákona o cestovních dokladech (zákon č. 329/1999 Sb.)]. Doporučujeme také ověřit případnou vazbu na základní registr obyvatel, ve kterém jsou podle § 18 odst. 1 písm. j) zákona o základních registrech (zákon č. 111/2009 Sb.) vedeny čísla a druhy identifikačních dokladů a datum skončení jejich platnosti. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	31
	Ministerstvo vnitra
	44
	D
	K § 157 odst. 2 písm. a) a § 158 odst. 4 písm. a)
Uvedená ustanovení upravují nabytí účinnosti opatření obecné povahy, které nastává „okamžikem vyvěšení veřejné vyhlášky na úřední desce“. Obdobné pravidlo obsahuje § 65, v němž je ovšem uvedeno, že opatření obecné povahy nabývá účinnosti dnem „vyvěšení na úřední desce“. Doporučujeme formulace sjednotit. Přikláníme se přitom k formulaci uvedené v § 65. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	31
	Ministerstvo vnitra
	45
	D
	K § 166 odst. 2
Informační povinnost podle § 102 se vztahuje na povinné osoby, právnické a podnikající fyzické osoby a dále také na orgány veřejné moci. V souladu se zásadami tvorby právní úpravy přestupků je vhodné formulovat skutkovou podstatu takto: „Přestupku se dopustí ten, kdo…“., Pokud je záměrem předkladatele, aby se přestupek netýkal orgánů veřejné moci, je vhodné v úvahu připadající subjekty vyjmenovat („Povinná osoba nebo jiná právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že …“). Doporučujeme skutkovou podstatu v tomto smyslu upravit. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	31
	Ministerstvo vnitra
	46
	D
	K § 173 odst. 1
V souladu se zásadami tvorby právní úpravy přestupků a také v zájmu sjednocení zákonného textu doporučujeme doplnit spojku „nebo“ na konec ustanovení § 173 odst. 1 písm. a) bod 1, § 173 odst. 1 písm. c) bod 1 a § 173 odst. 1 písm. h) bod 1. Domníváme se, že každý bod představuje samostatnou skutkovou podstatu, je tedy vhodné mezi nimi vyjádřit alternativní poměr., Z obdobných důvodů doporučujeme užít spojku „nebo“ také v § 173 odst. 1 písm. c) bod 1 mezi posledními dvěma odkazy, tj. „čl. 11 odst. 4 nebo čl. 33 odst. 2 nařízení“.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven, ve smyslu připomínky.

	31
	Ministerstvo vnitra
	47
	D
	K § 174 odst. 1 písm. b)
Doporučujeme užít spojku „nebo“ mezi odkazy na články nařízení, tj. „podle čl. 11 odst. 6 nebo čl. 16 odst. 2 nařízení“. Bude lépe vyjádřeno, že k naplnění skutkové podstaty postačí porušení jedné z uvedených povinností. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven ve smyslu připomínky.

	31
	Ministerstvo vnitra
	48
	D
	K § 187
Doporučujeme užít spojku „nebo“ mezi jednotlivými způsoby naplnění skutkové podstaty, tj. takto: „...nepředá údaje podle § 136, jejich opravy nebo aktualizace“. Bude tak lépe vyjádřeno, že k naplnění skutkové podstaty postačí porušení jedné z uvedených povinností. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	31
	Ministerstvo vnitra
	49
	D
	K § 210 VAR I, § 210 VAR II
Za přehlednější považujeme variantu I, tedy ponechat možnost použití § 210 u jednotlivých přestupků a v § 210 tento výčet již neuvádět. Upozorňujeme pouze na odstavec 5, který v případě varianty I není zcela přesný. Odkazuje totiž na přestupky podle odstavce 1, přestože odstavec 1 výčet přestupků neobsahuje (tak jako ve variantě II). Navrhujeme formulaci upravit v tom smyslu, že správní trest napomenutí a propadnutí věci nebo náhradní hodnoty nelze uložit, ukládá-li se pokuta podle odstavce 1., Doporučujeme tedy zvolit variantu I s úpravou odstavce 5. 
	Bere se na vědomí.
Materiál byl upraven.

	31
	Ministerstvo vnitra
	50
	D
	K § 217 odst. 1 písm. e)
Doporučujeme spojení „porušení předpisů“ zpřesnit na „porušení právních předpisů“. Podobně jako např. v § 223 odst. 2 písm. a). 
	Vyhověno.
Materiál byl po vzoru § 223 odst. 2 písm. a) upraven.

	31
	Ministerstvo vnitra
	51
	D
	K § 217 odst. 1 písm. h)
Doporučujeme zpřesnit uvedený odkaz na § 218 odst. 1, který upravuje veřejné oznámení uložené povinné osobě, a tedy provedené povinnou osobou. Ustanovení § 218 odst. 2 naproti tomu upravuje vydání veřejného oznámení přímo orgánem dozoru, a tedy nesouvisí s § 217 odst. 1 písm. h). 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	31
	Ministerstvo vnitra
	52
	D
	K § 228 odst. 2
Rozumíme argumentům ohledně právních důsledků pro povinné osoby, které nemají zapsaného pracovníka pro dodržování předpisů v centrálním rejstříku povinných osob. Domníváme se ovšem, že druhá věta („Má se za to, že vydáním rozhodnutí podle tohoto zákona se rozumí vydání a odeslání rozhodnutí účastníkům řízení.“) by měla být formulována jako fikce, tj. „Platí, že …“, nikoliv jako vyvratitelná právní domněnka. 
	Vyhověno jinak.
§ 228 byl z materiálu vypuštěn.

	31
	Ministerstvo vnitra
	53
	D
	K § 240
Toto přechodné ustanovení je procesněprávní. Příznivost pozdějšího zákona je však posuzována v rámci časové působnosti, což je hmotněprávní kategorie (§ 2 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, podle kterého se odpovědnost za přestupek posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele přestupku příznivější)., S ohledem na toto obecně platné pravidlo zakotvené v zákoně č. 250/2016 Sb., doporučujeme přechodné ustanovení, minimálně ve vztahu k přestupkovým řízením, vypustit. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	31
	Ministerstvo vnitra
	54
	D
	Obecná připomínka
Požadujeme v důvodové zprávě blíže rozvést, zda se pro účely kontroly užije zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů jakožto obecný procesní předpis pro oblast kontrol, nebo se uplatní jiná, zvláštní (speciální) úprava., Vztah kontrolního řádu a zvláštních právních úprav upravujících kontrolní postupy v oblasti veřejné správy je dán obecným vztahem speciality a subsidiarity. Jestliže zvláštní právní předpis upravuje určité procesní postupy při výkonu kontroly odlišně od kontrolního řádu, uplatní se tato speciální právní úprava přednostně, nejsou-li však postupy upraveny, nebo není-li jejich úprava komplexní, aplikuje se kontrolní řád subsidiárně. V zájmu právní jistoty proto požadujeme v jednotlivých případech vyjasnit, zda podléhá kontrolní činnost příslušných kontrolních orgánů zvláštní právní úpravě a kdy se použije právní úprava kontrolního řádu. 
	Vysvětleno.
Vztah mezi obecnou procesní úpravou kontroly podle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), a zvláštními oprávněními orgánů dozoru je vysvětlen v důvodové zprávě k nově vloženému ustanovení upravujícímu použití jiných postupů orgánem dozoru.
Navrhovaný § [Použití jiných postupů orgánem dozoru] stanoví, že orgán dozoru může při výkonu správního dozoru podle tohoto zákona uplatnit svá dozorová oprávnění podle právních předpisů upravujících jeho působnost. Smyslem tohoto ustanovení je výslovně vyjádřit, že navrhovaná právní úprava nevytváří samostatný a komplexní procesní režim dozoru, nýbrž zachovává použitelnost zvláštních právních předpisů, které upravují působnost a dozorové nástroje jednotlivých orgánů dozoru.
Z důvodové zprávy k uvedenému ustanovení vyplývá, že v případě existence zvláštní procesní úpravy se tato uplatní jako lex specialis. V otázkách, které zvláštní právní předpis neupravuje nebo neupravuje komplexně, se použije obecná právní úprava, tzn. kontrolní řád. Použití kontrolního řádu tedy vyplývá z povahy vykonávané kontrolní činnosti a z obecného vztahu speciality a subsidiarity mezi kontrolním řádem a zvláštními právními předpisy. Navrhovaná právní úprava na tomto ustáleném principu nic nemění.
Z uvedeného důvodu nepovažujeme za potřebné v důvodové zprávě u jednotlivých kontrolních oprávnění opakovaně vymezovat použití kontrolního řádu, neboť procesní režim je dán obecnými pravidly právního řádu a je v důvodové zprávě k citovanému ustanovení dostatečně objasněn.

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	1
	D
	Obecná připomínka
Doporučujeme sjednotit odkazování na více paragrafů, respektive soubornou citaci ve smyslu čl. 70 Legislativních pravidel vlády (dále jen „LPV“); na některých místech uváděno například jako § 63 a § 64 (viz § 65), jinde naopak § 45 a 46 (viz § 71), nebo dále § 46 odst. 1 a § 46 odst. 2 písm. a) a b) (viz § 88 odst. 1) a § 46 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b) (viz § 88 odst. 2 a 3). 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	2
	D
	V § 12 odst. 2 písm. a), § 111 písm. b), § 111 písm. c), § 112 písm. a), § 113 písm. a) bodě 1, § 119 odst. 1 písm. c) bodě 3, § 119 odst. 1 písm. c) bodě 4, § 128 odst. 1 písm. b) bodě 1, § 128 odst. 1 písm. b) bodě 2, § 132 písm. d) bodě 1, § 132 písm. e) bodě 1, § 133 odst. 1 písm. a) a § 145 odst. 2 písm. a) bodě 1 se za slovo „jméno“ vkládají slova „, případně jména“. 

Odůvodnění:
Doporučujeme použít zavedený legislativní výraz pro vyjádření jména fyzické osoby v souladu se zákonem č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
	Vysvětleno.
Předkladatel nepovažuje navrhované doplnění slov „případně jména“ za nezbytné. Pojem „jméno“ je v návrhu zákona použit jako obecný identifikační údaj fyzické osoby a zahrnuje i případy, kdy má fyzická osoba podle právních předpisů více jmen. Navrhovaná úprava by neměla věcný dopad na rozsah identifikačních údajů, které jsou podle jednotlivých ustanovení zpracovávány, evidovány nebo poskytovány, a představovala by pouze formulační zpřesnění. Současně se jedná o výraz, který není v právním řádu používán jednotně a řada právních předpisů pracuje i s prostým označením „jméno a příjmení“. Předkladatel proto nepovažuje navržené doplnění za potřebné a návrh zákona se v tomto ohledu nemění

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	3
	D
	V § 13 odst. 2 se za slova „jména,“ vkládají slova „případně jmen a“. 

Odůvodnění:
Doporučujeme použít zavedený legislativní výraz pro vyjádření jména fyzické osoby v souladu se zákonem č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
	Vysvětleno.
Odůvodnění vizte odůvodnění k doporučující připomínce Ministerstva zdravotnictví č. 2

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	4
	D
	K § 41 odst. 2 a § 81 odst. 2
Doporučujeme upřesnit, co se rozumí „vhodným způsobem“, a to alespoň v důvodové zprávě. 
	Nevyhověno.
Formulace v § 41 je analogická úpravě v § 76 správního řádu.
V případě ustanovení § 81 (nyní § 82) je ponechán další vhodný způsob komunikace na praktickém nastavení mezi orgánem dozoru a povinnou osobou.

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	5
	D
	V § 44 se slova „§ 34 odst. 1, 3, § 36 odst. 1 a 2“ nahrazují slovy „§ 34 odst. 1 a 3 nebo § 36 odst. 1 a 2“. 

Odůvodnění:
Doporučujeme provést navrhovanou, případně obdobnou úpravu za účelem zpřehlednění odkazů na uvedená ustanovení.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	6
	D
	V § 47 písm. b) bodě 3 se slova „§ 46 odst. 1 písm.“ zrušují. 

Odůvodnění:
Doporučujeme provést navrhovanou změnu, neboť se jedná o odkaz v rámci stejného ustanovení (srov. čl. 74 LPV).
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	7
	D
	K § 49 VAR I
Z legislativně-technického hlediska (bez širšího věcného posuzování) doporučujeme návrh znění § 210 ve variantě I, a to s ohledem na přehlednost a jasnost v návaznosti na znění odstavce 2. 
	Bere se na vědomí.

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	8
	D
	K § 53 písm. e)
Doporučujeme upřesnit, o výkon jaké jiné působnosti orgánu dozoru se může v takovém případě jednat, například zda se jedná o výkon působnosti podle tohoto zákona nebo v souvislosti s určitou oblastí, a to alespoň do důvodové zprávy. 
	Nevyhověno. 
Předkladatel má za to, že dané ustanovení je dostatečně výstižné. Výkonem jiné působnosti orgánu dozoru je myšlena působnost daného orgánu, kterou vykonává běžně mimo rámec AML/CFT oblasti. Například v případě ČNB, která vykonává působnost orgánu dozoru podle návrhu zákona, může jít v případě „jiné působnosti“ o výkon obezřetnostního dohledu podle jiných právních předpisů.

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	9
	D
	K § 86 odst. 1 a 2
Doporučujeme sjednotit odkaz na zákon o hazardních hrách; v odstavci 1 uveden jako zákon upravující hazardní hry, v odstavci 2 pak jako zákon o hazardních hrách. 
	Vyhověno jinak.
Upraven odkaz na „zákon upravující hazardní hry“

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	10
	D
	V § 92 písm. a) se slovo „bod“ nahrazuje slovem „bodů“. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	11
	D
	V § 152 odst. 1 písm. b) a § 152 odst. 2 písm. b) se za slovo „jména“ vkládají slova „, případně jmen“. 

Odůvodnění:
Doporučujeme použít zavedený legislativní výraz pro vyjádření jména fyzické osoby v souladu se zákonem č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
	Vysvětleno.
Odůvodnění vizte odůvodnění k doporučující připomínce Ministerstva zdravotnictví č. 2

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	12
	D
	K § 156 odst. 1 VAR I
Z legislativně-technického hlediska doporučujeme návrh znění § 210 ve variantě I, a to s ohledem na jeho jednoznačnost v porovnání s variantou II., V návaznosti na odůvodnění v důvodové zprávě závisí znění na cíli zákonodárce; v případě, že by měla být však působnost zákona rozšířena i na další osoby, jak to činí navrhovaná varianta II, doporučovali bychom upřesnit, o jaké další osoby se má v takovém případě jednat (“všechny“ osoby vs. osoby vykonávající činnost v určité oblasti, případně jejich jiná vhodná charakteristika, a to alespoň rámcově). 
	Bere se na vědomí.


	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	13
	D
	V § 194 odstavec 2 zní:
„ (2) Za opakované spáchání přestupku nebo soustavné nebo závažné porušení povinnosti podle § 192 odst. 1 písm. b) bodu 1, § 192 odst. 1 písm. c) až e), § 192 odst. 2 písm. a), jde-li o porušení čl. 8 odst. 1 nařízení 2023/1113, § 192 odst. 3 písm. a) až c), § 192 odst. 4, jde-li o porušení čl. 17 odst. 1 nařízení 2023/1113, § 193 odst. 1 písm. a) až c) a § 193 odst. 2 písm. a) až d) lze uložit pokutu podle § 210.“.


Odůvodnění:
Doporučujeme text ustanovení upravit podle návrhu, a to s ohledem na nadbytečné použití spojky „a“ a chybějící interpunkci.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	14
	D
	K části sedmá hlavě I dílu 10
Doporučujeme v nadpisu dílu vypustit slova „a donucovací pokuty“ pro nadbytečnost, případně vysvětlit, proč se v tomto ohledu nadpis tohoto dílu od ostatních liší. 
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	15
	D
	K § 210 VAR I
Z legislativně-technického hlediska (bez širšího věcného posuzování) doporučujeme návrh znění § 210 ve variantě I, a to s ohledem na jeho přehlednost a absenci duplicit v porovnání s variantou II. 
	Bere se na vědomí.

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	16
	D
	V § 217 odst. 1 písm. f) bodě 1 se slova „(dále jen „distribuční kanál“)“ nahrazují slovy „, (dále jen „distribuční kanál“),“. 

Odůvodnění:
Doporučujeme provést navrhovanou úpravu, a to s ohledem na větnou skladku souvětí a zavedení legislativní zkratky „distribuční kanál“, váže-li se tato zkratka k pojmu „způsob, jakým se služby dostávají k zákazníkovi“.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	17
	D
	V § 222 odst. 4 se za slovo „závěrka“ vkládá slovo „podle“. 

Odůvodnění:
Doporučujeme provést navrhovanou úpravu, případně jinou obdobnou úpravu tak, aby ustanovení v této části dávalo zcela jasný smysl.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	18
	D
	V § 223 odst. 4 písm. c) se slovo „k“ nahrazuje slovem „ke“. 

Odůvodnění:
Doporučujeme provést navrhovanou úpravu s ohledem na slovosled a jednotnost s dikcí písmene a).
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	19
	D
	V § 231 odst. 4 se slovo „stanovené“ zrušuje. 

Odůvodnění:
Doporučujeme provést navrhovanou úpravu, pravděpodobně se jedná pouze o chybné duplicitní uvedení slova „stanovené“.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	20
	D
	K § 231 odst. 5
Doporučujeme pro jednoznačnost zvážit bližší určení, od kterého dne se počítá lhůta 120 dnů. 
	Nevyhověno.
Uplatní se obecná úprava počítání času dle správního řádu.


	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	21
	D
	V poznámce pod čarou č. 1 a poznámce pod čarou č. 2 se slova „(Text s významem pro EHP)“ zrušují. 

Odůvodnění:
Slova „(Text s významem pro EHP)“ nejsou součástí názvu předpisu EU (srov. čl. 47 odst. 5 LPV).
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	22
	D
	K bodu 10
Doporučujeme doplnit tento bod obecné části důvodové zprávy, a to s ohledem na charakter úpravy, která by měla mít zejména pozitivní dopad na (ekonomickou) bezpečnost státu (srov. zvláštní část důvodové zprávy, odůvodnění k § 3: „ochrana ekonomické sféry představuje integrální součást celkové bezpečnosti státu a je tradičně chápána jako oblast, v níž se ekonomické a bezpečnostní hledisko prolínají.“). 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla upravena.

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	23
	D
	K celému dokumentu
Doporučujeme v dotčeném fragmentu (odůvodnění k § 41, čtvrtý odstavec) slovo „společnostu“ nahradit slovem „společnosti“. 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla upravena.

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	24
	D
	K celému dokumentu
Doporučujeme v dotčeném fragmentu (odůvodnění k části třetí hlavě I dílu 2 oddílu 3, čtvrtý odstavec) slovo „zjedodušené“ nahradit slovem „zjednodušené“. 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla upravena.

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	25
	D
	K celému dokumentu
Doporučujeme v dotčeném fragmentu (odůvodnění k § 77) slovo „nepoužií“ nahradit slovem „nepoužijí“. 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla upravena.

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	26
	D
	K celému dokumentu
Doporučujeme v dotčeném fragmentu (odůvodnění k § 242, třetí odstavec) slovo „nevedeou“ nahradit slovem „nevedou“. 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla upravena.

	32
	Ministerstvo zdravotnictví
	27
	D
	K celému dokumentu
Doporučujeme v dotčeném fragmentu (odůvodnění k § 243, třetí odstavec) slovo „držitelých“ nahradit slovem „držitelích“. 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla upravena.

	33
	Ministerstvo zemědělství
	1
	D
	Obecná připomínka
Upozorňujeme, že v dokumentech propisovaných ze systému eLegislativa do systému eKLEP nejsou vyznačeny souvislosti s právem EU (podtržení a čísla CELEX). 
	Bere se na vědomí.

	33
	Ministerstvo zemědělství
	2
	D
	Obecná připomínka
U § 49, § 156 odst. 1 a § 210 doporučujeme s ohledem na větší přehlednost ve všech případech zvolit variantu I. 
	Bere se na vědomí.


	33
	Ministerstvo zemědělství
	3
	D
	K § 29
Dáváme ke zvážení, zda by nebylo vhodné informace vztahující se k zápisu a vyškrtnutí z centrálního rejstříku povinných osob zařadit k právní úpravě řešící vznik centrálního rejstříku povinných osob (do relevantních ustanovení části páté tohoto zákona). Jiné registry mají komplexní úpravu právě v části páté. 
	Vyhověno.
Ustanovení týkající se zápisů do centrálního rejstříku povinných osob byla koncentrována do části páté návrhu zákona. Text ustanovení byl v návaznosti na tento přesun upraven.

	33
	Ministerstvo zemědělství
	4
	D
	K § 75
Upozorňujeme, že nejsou uvedeny náležitosti protokolu ve zjednodušeném kontrolním řízení., Podle našeho názoru je vhodné stanovit speciální, např. zjednodušené náležitosti protokolu ve zjednodušené kontrole. A to z toho důvodu, že další úprava stanoví, že výstupy ze zjednodušené kontroly se považují za úkony předcházející kontrole ve smyslu § 3 kontrolního řádu. To však pouze za předpokladu, že dojde následně k provedení kontroly podle kontrolního řádu. Může dojít i k situaci, že protokol v rámci zjednodušené kontroly bude jediným dokumentem, kterým bude správní orgán a povinná osoba disponovat. Tím spíše navrhujeme stanovit alespoň rámcově povinné náležitosti protokolu ve zjednodušené kontrole., Zároveň doporučujeme vyjasnit, jak bude řešena situace, kdy bude zjednodušená kontrola prováděna na místě a výsledek této kontroly bude sdělován v písemné podobě, tzn. zda se bude vyhotovovat protokol, nebo úřední záznam., 
	Vyhověno částečně.
Na základě připomínky bylo ustanovení § 75 upraveno. Pokud jde o požadavek na stanovení náležitostí protokolu, předkladatel jej nepovažuje za důvodný, neboť náležitosti protokolu jsou obecně upraveny v § 18 odst. 2 správního řádu a není proto nezbytné je pro účely zjednodušené kontroly upravovat zvlášť.
Připomínce však bylo částečně vyhověno v části týkající se způsobu dokumentace výsledku zjednodušené kontroly. Text § 75 odst. 2 byl precizován tak, aby nevznikaly pochybnosti o tom, jaký dokument je pořizován v případě sdělení výsledku kontroly na místě a jaký dokument je pořizován při zjednodušené kontrole prováděné na dálku. Současně byly doplněny minimální náležitosti úředního záznamu. 

	33
	Ministerstvo zemědělství
	5
	D
	K § 157 odst. 2
Doporučujeme text odstavce nedělit na pododstavce, jako tomu je například v případě opatření obecné povahy v § 65 tohoto návrhu zákona. 
	Vyhověno.
Materiál byl ve smyslu připomínky upraven.


	33
	Ministerstvo zemědělství
	6
	D
	K § 176
Upozorňujeme, že do výčtu přestupků není zahrnuto jednání porušující povinnosti podle § 174. 
	Vyhověno.
Do výčtu pokut bylo porušení povinnosti podle § 174 zahrnuto.

	33
	Ministerstvo zemědělství
	7
	D
	V § 210 odst. 1 písm. b) se za slovo „institucí“ vkládají slova „nebo úvěrovou institucí“. 

Odůvodnění:
Doporučujeme doplnit text písm. b), aby odpovídal znení čl. 55 AMLD6.
	Vysvětleno.
Z právního hlediska musí být úvěrová instituce (jako je banka, spořitelna nebo družstevní záložna) vždy právnickou osobou. Z tohoto důvodu se jeví doplnění tohoto typu povinné osoby do § 210 odst. 1 písm. b) jako nadbytečné.

	36
	Nejvyšší kontrolní úřad
	1
	D
	K § 20 odst. 4 písm. c)
Toto ustanovení stanoví podmínky, za kterých osoba splňuje nezbytné znalosti. Písmeno c) stanoví jako kritérium seznámení se s dokumenty, které za tímto účelem zveřejnil orgán dozoru způsobem umožňujícím dálkový přístup. Jedná se ovšem o neověřitelné a pouze formálně určené kritérium, pouhé seznámení se s metodickými dokumenty negarantuje jejich skutečnou znalost.
Z uvedeného důvodu doporučujeme doplnění způsobu ověření splnění podmínky seznámení se s příslušnými dokumenty, případně ustanovení konkretizovat tak, aby bylo zajištěno, že osoba skutečně prokazuje potřebnou úroveň znalostí.
	Vysvětleno. 
K tomuto bodu vydá do 10. 7. 2029 AMLA obecné pokyny, které nebudou sice právně závazné, ale obecně se uplatní princip „comply or explain“. 
Předkladatel v návrhu zákona upravil několik možností, jak je možné prokázat splnění kvalifikačního požadavku. 
Pro úplnost předkladatel dodává, že proškolení zaměstnanců povinné osoby ukládá již stávající § 23 AMLZ, který také neupravuje konkrétní podobu školení .  

	36
	Nejvyšší kontrolní úřad
	2
	D
	K § 155 odst. 3
Domníváme se, že omezení období pro posuzování započítání souvisejících plateb do limitu pouze na 1 kalendářní den není v souladu s čl. 80 odst. 1 nařízení EU 2024/1624, není dostatečné, a je možné jej zneužít (viz RIA na straně 28 v prvním odstavci). Podle zhodnocení RIA na straně 29 je nejvhodnější varianta č. 2, tj varianta bez omezení jedním dnem.
Doporučujeme uvést navrhovaný text do souladu s nařízením EU a zprávou RIA, tj. uvedení omezení souvisejících plateb ve stanoveném limitu pouze v jednom kalendářním dni vypustit.
	Nevyhověno.
Navržené znění vychází z dosavadní právní úpravy obsažené v zákoně o omezení plateb v hotovosti a zachovává dosavadní způsob posuzování souvisejících plateb. Předkladatel neshledal důvody pro změnu tohoto konceptu, který je dlouhodobě součástí právního řádu a aplikační praxe.
Odkaz na čl. 80 odst. 1 nařízení (EU) 2024/1624 není v daném případě přiléhavý. Ustanovení § 155 odst. 3 se vztahuje na platby mezi fyzickými osobami, které nejednají v rámci obchodování se zbožím ani poskytování služeb, tedy na situace, na něž se regulace podle čl. 80 nařízení (EU) 2024/1624 vůbec nevztahuje. Úprava proto nepředstavuje transpozici ani adaptaci uvedeného ustanovení nařízení a není důvodné z něj dovozovat požadavky na konstrukci § 155 odst. 3.
Současně nelze přisvědčit názoru, že vypuštění časového omezení by samo o sobě vedlo k účinnějšímu zamezení obcházení zákona. Riziko účelového rozdělování plateb existuje jak při posuzování souvisejících plateb v rámci jednoho dne, tak i při aplikaci výlučně věcného kritéria bez časového omezení, neboť ani takové kritérium nevylučuje vznik interpretačních a důkazních obtíží při posuzování vzájemné souvislosti jednotlivých plateb. Předkladatel proto považuje navržené řešení za přiměřené, dostatečně určité a odpovídající účelu právní úpravy.

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	1
	D
	K § 13 odst. 2 
Pro větší přehlednost by poslední věta daného ustanovení neměla začínat symbolem „§“. Vhodnějším by bylo nahrazení tečky za číslem „3“ středníkem, příp. by za danou tečku mohlo být vloženo slovo „Ustanovení“. 
Tato připomínka je doporučující.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	2
	D
	K § 14 
Fikce neodsouzení v daném ustanovení se má zjevně vztahovat pouze k „relevantním trestným činům“, proto je vhodné danou část věty upřesnit doplněním např. slov „ohledně odsouzení pro takový trestný čin“ za slova „na niž se“. 
Tato připomínka je doporučující.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven takto:
„§ 14
Bezúhonnost
Za bezúhonnou se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která nebyla pravomocně odsouzena pro relevantní trestný čin, nebo na niž se ve vztahu k takovému trestnému činu hledí, jako by odsouzena nebyla.“

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	3
	D
	K § 15 
Odkaz na § 14 je v tomto ustanovení zcela nadbytečný, a proto navrhujeme slova „podle § 14“ vypustit. 
Tato připomínka je doporučující.
	Vyhověno jinak.
Slova „podle § 14“ byla nahrazena slovy „podle tohoto zákona“.

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	4
	D
	K § 26 písm. f) 
Povinná osoba podle nás nemůže mít povinnost „zajistit bezúhonnost skutečného majitele a člena vrcholného vedení podle § 14“, ale pouze povinnost, aby těmito osobami byly osoby, které splňují podmínku bezúhonnosti. V tomto duchu by mělo být ustanovení přeformulováno. 
Tato připomínka je doporučující.
	Vyhověno.
Předkladatel souhlasí s logickým argumentem, že povinná osoba nemůže objektivně „zajistit“ faktický stav cizí minulosti (tedy absenci trestního záznamu), ale má povinnost zajistit, aby příslušné pozice ve struktuře povinné osoby zastávaly výlučně osoby, které zákonnou podmínku bezúhonnosti splňují.
Text ustanovení § 26 písm. f) byl v tomto smyslu precizován takto:
„f) zajistit, aby skutečným majitelem a členem vrcholného vedení byla pouze osoba splňující podmínku bezúhonnosti podle § 14.“.

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	5
	D
	K § 29 odst. 5 
Nevidíme důvod, proč žádost podle odstavce 4 v tomto ustanovení označovat jako „Elektronické podání“, byť tuto žádost lze podat pouze elektronicky, z čehož však logicky vyplývá, že jiná než elektronická tato žádost být nemůže, zejména pokud je na odstavec 4 výslovně odkazováno. Formulaci proto považujeme za nevhodnou a matoucí a jako vhodnější se jeví slova „Elektronické podání“ nahradit slovem „Žádost“. 
Tato připomínka je doporučující.
	Vyhověno jinak.
Celá část týkající se zápisu do veřejného rejstříku byla na základě ostatních připomínek přepracována.

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	6
	D
	K § 30 odst. 1 písm. c) až f) 
Podle těchto ustanovení má být z centrálního rejstříku povinných osob vyškrtnuta osoba, jejíž skutečný majitel nebo člen vrcholného vedení nejsou bezúhonní [podle písmena c)] nebo pokud osoba nesplní nápravné opatření jí uložené k obnovení naplnění podmínky bezúhonnosti [podle písmena d)], nebo pokud ve stanovené lhůtě nevyhoví žádosti podle § 231 odst. 4 o odvolání osob, které podmínku bezúhonnosti nesplňují [podle písmena e)], anebo pokud nesplní povinnost podle § 231 odst. 5 [podle písmena f)]. Písmeno c) však nereflektuje, že podle § 19 odst. 3 návrhu zákona, pokud skutečný majitel nebo člen vrcholného vedení povinné osoby (podle odstavce 1) přestane splňovat podmínku bezúhonnosti, vynaloží povinná osoba veškeré úsilí, které po ní lze rozumně požadovat, k tomu, aby byl tento protiprávní stav bezodkladně odstraněn, a pokud se jí to nepodaří do 90 dnů ode dne, kdy došlo ke ztrátě bezúhonnosti, informuje o tom orgán dozoru. Pokud jí orgán dozoru neuloží nápravné opatření, patrně může ihned přistoupit k jejímu vyškrtnutí. Není však řešeno, zda pokud se orgán dozoru dozví před uplynutím lhůty 90 dnů, že skutečný majitel nebo člen vrcholového orgánu nejsou bezúhonní, může vyčkat uplynutí lhůty 90 dnů, nebo zda může a má osobu rovnou vyškrtnout, příp. zda jí předtím musí uložit nápravné opatření k obnovení naplnění podmínky bezúhonnosti, či postupovat podle § 231 odst. 4 nebo 5. Mělo by tedy být vyjasněno alespoň to, zda při postupu podle písmene c) musí orgán dozoru vyčkat uplynutí lhůty podle § 19 odst. 3, či nikoli. Vztah postupu orgánu dozoru při ukládání nápravného opatření k obnovení naplnění podmínky bezúhonnosti a postupu podle § 231 odst. 4 či 5 by měl být vyjasněn v jiných částech zákona, příp. alespoň v důvodové zprávě. 
Podle § 231 odst. 5 může orgán dozoru vyzvat skutečného majitele povinné osoby, který není bezúhonný, aby zajistil odprodej nebo převod jeho podílu, a pokud tak v zákonné lhůtě 120 dnů neučiní, může mu zakázat výkon hlasovacích práv, odebrat mu právo na podíl na zisku a jiných vlastních zdrojích, nebo nařídit, aby mu povinná osoba nevyplácela jakékoli finanční plnění. Výslovně k povinné osobě se tak vztahuje pouze posledně uvedený zákaz a pokud se § 30 odst. 1 písm. f) vztahuje na něj (když ostatní povinnosti se týkají jen skutečného majitele), mělo by znít např. „f) pokud nesplní povinnost jí uloženou podle § 231 odst. 5, nebo“. Pokud se však daná povinnost má týkat již nesplnění povinnosti skutečným majitelem ve lhůtě 120 dnů, mělo by znít např. „f) pokud její skutečný majitel nesplní povinnost uloženou mu podle § 231 odst. 5, nebo“. 
Není též zřejmé, proč v písmenu d) a f) není na rozdíl od písmene e) uvedeno výslovně „ve stanovené lhůtě“. Byť v § 231 odst. 5 je uvedena zákonná lhůta 120 dnů [dopadá-li písmeno f) na povinnost, která má být v této lhůtě splněna viz výše], tak v § 217 odst. 3, který se vztahuje k uložení nápravných opatření podle § 217 odst. 1, se hovoří o stanovení přiměřené lhůty, stejně jako v § 231 odst. 4 [lze se přitom domnívat, že nápravné opatření uložené k obnovení naplnění podmínky bezúhonnosti bude ukládáno podle § 217 odst. 2 písm. d)]. Alespoň v písmenu d) by tak mělo být za slovem „pokud“ uvedeno „ve stanovené lhůtě“. 
Tato připomínka je doporučující.
	Vysvětleno.
Předkladatel souhlasí s tím, že z textu musí být zřejmá posloupnost kroků. Vyškrtnutí podle § 30 odst. 1 písm. c) nelze provést ihned bez poskytnutí možnosti zjednat nápravu. Orgán dozoru vždy primárně respektuje úpravu v § 19 odst. 3, která povinné osobě dává 90denní lhůtu k odstranění protiprávního stavu, anebo postupuje formou uložení nápravného opatření s příslušnou lhůtou. Vyškrtnutí představuje krajní řešení v situaci, kdy povinná osoba nespolupracuje, lhůty marně uplynou, nebo je objektivně zřejmé, že náprava není možná.
Celá část týkající se zápisu do veřejného rejstříku byla na základě ostatních připomínek přepracována. V této přepracované verzi byla odstraněna nejednoznačnost ohledně adresáta povinnosti, neboť § 231 odst. 5 skutečně ukládá sankční povinnosti jak povinné osobě (zákaz výplat), tak skutečnému majiteli (odprodej podílu). Znění bude upraveno tak, aby bylo zřejmé, že vyškrtnutí dopadá na povinnou osobu, pokud ona sama (případně orgány uvnitř ní) nesplní tuto uloženou povinnost.


	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	7
	D
	K § 30 odst. 1 písm. g) 
Z centrálního rejstříku povinných osob má být vyškrtnuta ta, které byl uložen „trest zákazu činnosti povinné osoby“, přičemž z důvodové zprávy vyplývá, že se jedná pouze o trest uložený ve správním řízení, neboť uložení trestu zákazu činnosti v důsledku pravomocného odsouzení v trestním řízení znamená automaticky ztrátu bezúhonnosti. Toto tvrzení je však nepřesné, neboť podmínka bezúhonnosti je v § 14 vázána pouze na neodsouzení pro relevantní trestné činy (vyjmenované v příloze č. 1 návrhu zákona). I přes jejich rozsah si přitom lze představit uložení trestu zákazu činnosti spočívajícího ve výkonu činnosti, pro kterou je určitá osoba zapisovanou povinnou osobou, i při odsouzení pro jiné trestné činy. Taková osoba však nebude nadále oprávněna vykonávat tuto činnost podle jiného právního předpisu a přestane tak patrně splňovat podmínku podle § 28 odst. 1 písm. b) návrhu zákona, a proto bude vyškrtnuta podle § 30 odst. 1 písm. b) návrhu zákona. Totéž však platí o osobě, které byl uložen ve správním řízení trest zákazu činnosti povinné osoby. Ustanovení § 30 odst. 1 písm. g) by tak mělo být vypuštěno, neboť je matoucí. Lze uvažovat o doplnění § 28 odst. 1 písm. b) tak, že v něm bude výslovně uvedeno, že osobě zároveň nebylo pravomocným rozhodnutím zakázáno takovou činnost vykonávat. Pokud výše uvedená úvaha není podle předkladatele správná, bylo by namístě situaci vysvětlit alespoň doplněním důvodové zprávy. 
Tato připomínka je doporučující.
	Vyhověno.
Celá část týkající se zápisu do veřejného rejstříku byla na základě ostatních připomínek přepracována, přičemž při přepracování bylo vycházeno z předpokladu, že samostatný důvod pro vyškrtnutí pod písmenem g) je pro uvedené situace skutečně nadbytečný, neboť případnou ztrátu profesního oprávnění v důsledku jakéhokoliv zákazu činnosti spolehlivě pokrývá postup podle písmene b). Za účelem zpřehlednění textu a zamezení duplicitních výkladů bylo ustanovení § 30 odst. 1 písm. g) z návrhu zákona zcela vypuštěno.

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	8
	D
	K § 37 odst. 1 písm. c) 
Formulace je pro četnost vedlejších vět nepřehledná. Úvod písmene c) se jeví vhodné přeformulovat např. takto „c) je-li právnickou osobou, jejímž skutečným majitelem nebo členem jejího vrcholného vedení …“. Skutečný majitel i člen vrcholného vedení jsou nepochybně každý „osobou“, nicméně tuto skutečnost není třeba výslovně uvádět, zejména je-li to na úkor přehlednosti ustanovení. 
Tato připomínka je doporučující.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	9
	D
	K § 39 odst. 1 
Ačkoli se složená jistota stane vratitelným přeplatkem i v případě, že příslušný orgán dozoru pravomocně nevyhoví žádosti nebo řízení o povolení pravomocně zastaví, podle věty třetí daného ustanovení bude tento vrácen pouze na žádost osoby, které bylo uděleno povolení podle § 33 odst. 1 nebo povolení podle § 35 odst. 1, nebo jejího právního nástupce. Mezi možné žadatele tak nejsou zahrnuty osoby, které o povolení žádaly marně. Předpokládáme, že není cílem právní úpravy těmto osobám znemožnit získat zpět vratitelný přeplatek. Byť konkretizace osob byla do tohoto ustanovení doplněna oproti § 29bf odst. 1 AML zákona, který obsahuje téměř totožnou právní úpravu, důvodová zpráva tuto změnu nijak nekomentuje. Ustanovení by mělo být upraveno tak, aby o vrácení jistoty mohly žádat všechny v úvahu připadající subjekty, které ji složily. 
Tato připomínka je doporučující.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven tako „Příslušný orgán dozoru vrátí vratitelný přeplatek pouze na žádost žadatele nebo osoby, které bylo uděleno povolení…“.

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	10
	Z
	K § 39 odst. 2 písm. c) a odst. 3 
Jsme si vědomi, že ustanovení kopírují § 29bf odst. 2 a 3 zákona č. 253/2008, o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „AML zákon“), nicméně pokud jde o odstavec 2 písm. c) upozorňujeme, že z žádného právního předpisu nevyplývá povinnost orgánu činného v trestním řízení oznámit (natož „včas“) příslušnému orgánu dozoru zahájení trestního řízení, jehož výsledkem může být rozsudek o spáchání relevantního trestného činu, proti osobě, která poskytla jistotu. Ostatně ani není zřejmé, jak by se orgán činný v trestním řízení dozvěděl, že se jedná o osobu, která složila jistotu, ani proč a jak by měl zjišťovat, že trestní řízení bylo proti takové osobě zahájeno do 90 dnů ode dne zániku nebo pravomocného zrušení povolení. Rovněž upozorňujeme, že v zásadě se trestní řízení proti konkrétní osobě zahajuje až usnesením o zahájení trestního stíhání konkrétní osoby. Je přitom poměrně nepravděpodobné, že by spolu vydání tohoto usnesení a lhůta 90 dnů ode dne zániku nebo pravomocného zrušení povolení korespondovaly. Výčet orgánů a osob, které se o zahájení trestního stíhání určitých obviněných vyrozumívají zasláním opisu usnesení o zahájení trestního stíhání je uveden v § 160 odst. 2 trestního řádu. Orgán činný v trestním řízení pak jiné orgány o „ukončení“ takového řízení neinformuje a předpokládá se, že je-li to v zájmu takové osoby, informuje o tom příslušný orgán sama. Obdobné ustanovení v podobě § 29bf odst. 2 bylo do AML zákona vloženo s účinností od 15. 2. 2025 zákonem č. 32/2025 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s implementací předpisů Evropské unie v oblasti digitalizace finančního trhu a financování udržitelnosti, jehož důvodová zpráva o tomto ustanovení mlčí, neboť ve verzi do vlády tento zjevně vůbec novelizaci AML zákona neobsahoval. K podrobnostem nyní navrhovaného znění § 39 odst. 2 písm. c) a odst. 3 přitom mlčí i předložená důvodová zpráva k návrhu tohoto zákona.
Je zřejmé, že cílem stavění lhůty (po jejímž uplynutí se jistota stává vratitelným přeplatkem) z důvodu vedení trestního řízení podle § 39 odst. 2 písm. c), je poskytnout prostor poškozenému uplatnit na ni nárok podle § 39 odst. 3. K tomu je však třeba poznamenat, že takovéto selektivní upřednostnění nároku poškozeného z trestního řízení, které nemusí mít žádnou spojitost s činností povinné osoby (to totiž není podmínkou uplatnění nároku poškozeného), se bez přesvědčivého vysvětlení jeví jako zcela nesystémové a nevhodné. Není upraveno, jak se bude postupovat, podá-li takovou žádost více poškozených, na jejichž uspokojení nebude jistota postačovat, a úprava se jeví být diskriminační ve vztahu k osobám, kterým je proti téže osobě přiznána náhrada škody apod. v civilním řízení např. proto, že do tohoto řízení byly s nárokem odkázáni soudem v trestním řízení. Z předmětného odstavce 3 výslovně ani nevyplývá, byť to lze dovodit výkladem, že nárok musí být poškozenému přiznán ve vztahu k osobě, která složila jistotu. Také není pamatováno na situace, kdy již byl nárok poškozeného, byť i jen částečně uspokojen jinak (exekučně, pojistným plněním, dobrovolnou úhradou ze strany povinného apod.), a to např. alespoň stanovením povinnosti poškozeného sdělit tuto skutečnost orgánu dozoru v rámci své žádosti.

	Vyhověno.
Ministerstvo financí na úvod objasňuje, že primárním úmyslem pro zařazení tohoto textu do návrhu zákona o ekonomické ochraně státu (ZEOS) byla snaha o zachování jednotného právního a terminologického přístupu s platným zákonem č. 253/2008 Sb. (AML zákon). Konkrétně šlo o zrcadlení nedávno přijatého § 29bf, který upravuje nakládání s jistotou u poskytovatelů služeb spojených s kryptoaktivy. Původním smyslem této úpravy (na unijní i národní úrovni) byla maximalizace ochrany poškozených klientů před podvodnými subjekty, u nichž by jistota mohla sloužit jako rychlý zdroj odškodnění.
Předkladatel však po věcné stránce plně akceptuje argumentaci připomínkového místa, že navržený mechanismus naráží na limity trestního práva procesního. Skutečnost, že orgány činné v trestním řízení nemají podle trestního řádu (§ 160) povinnost oznamovat zahájení nebo ukončení trestního stíhání orgánu dozoru (FAÚ), činí ustanovení § 39 odst. 2 písm. c) v praxi neaplikovatelným. Rovněž požadavek, aby OČTŘ samy zjišťovaly, zda osoba nesložila jistotu a zda neplyne 90denní lhůta, je mimo možnosti a působnost orgánů činných v trestním řízení.
Ustanovení § 39 odst. 2 písm. c) a § 39 odst. 3 tak budou z návrhu zákona bez náhrady vypuštěna.


	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	11
	D
	K § 49 písm. a) v obou variantách 
Za slovy „finanční úřad,“ by mělo být slovo „nebo“. 
Tato připomínka je doporučující.
	Nevyhověno.
Uvedené ustanovení obsahuje výčet orgánů ve větném vztahu slučovacím. Vyhověním připomínky by byl větný vztah změněn na vylučovací, pročež nelze připomínce vyhovět.

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	12
	D
	K § 58 odst. 1 písm. a) 
Jako vhodnější se jeví písmeno „z“ nahradit slovem „ze“, následovně „…vyplývající ze sektorového hodnocení rizik,“. 
Tato připomínka je doporučující.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	13
	D
	K § 63 
Z hlediska adresáta normy se jako vhodnější jeví slova „orgán dozoru“ přesunout za slovo „vydává“. 
Tato připomínka je doporučující.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	14
	D
	K § 64 odst. 1 
Z hlediska adresáta normy se jako vhodnější jeví slova „opatřením obecné povahy“ přesunout za slovo „může“, nebo naopak slovo „může“ za slovo „sektoru“. 
Tato připomínka je doporučující.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	15
	Z
	K § 82 odst. 1 
Není zřejmé, co je v tomto ustanovení myšleno „souvisejícími trestnými činy“, a to ve vztahu k legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. V článku 42 odst. 1 směrnice AMDL6, který je podle důvodové zprávy tímto ustanovením transponován, se hovoří o skutečnostech, které by mohly souviset s praním peněz, souvisejícími predikativními trestnými činy nebo financováním terorismu (v anglické verzi „…facts that could be related to money laundering, its predicate offences or terrorist financing…“). Predikativními trestnými činy se tak zjevně myslí tzv. zdrojové trestné činy, tj. trestné činy, jejichž výnosy jsou následně legalizovány (včetně případů samopraní). Tyto zdrojové (predikativní) trestné činy přitom mají vztah pouze k legalizaci výnosů a nikoli k financování terorismu. Pokud chtěl jít předkladatel návrhu zákona nad rámec uvedené směrnice, měl by tento záměr vysvětlit a ustanovení konkretizovat, neboť jde o uložení povinnosti, která z hlediska požadavku na právní jistotu musí být jednoznačná. 
Tato připomínka je zásadní.
	Vyhověno.
Ministerstvo financí plně akceptuje uplatněnou připomínku. Záměrem předkladatele v žádném případě nebylo jít nad rámec čl. 42 odst. 1 směrnice (EU) 2024/1640 (AMLD6) a rozšiřovat oznamovací povinnost orgánu dozoru formou extenzivního gold-platingu, nýbrž pouze řádně transponovat unijní koncept predikativních (zdrojových) trestných činů k legalizaci výnosů z trestné činnosti.
Předkladatel souhlasí s tím, že doslovný překlad nebo použití volného pojmu „související trestné činy“ by mohlo v aplikační praxi vyvolávat právní nejistotu a nepřesně vztahovat tuto vazbu i k financování terorismu, což směrnice nevyžaduje.
Z důvodu zachování vnitřní terminologické jednotnosti a právní jistoty bude text § 82 odst. 1 upraven tak, že slova „nebo se souvisejícími trestnými činy“ budou nahrazena slovy „, její zdrojovou trestnou činností“.


	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	16
	D
	K § 95 odst. 6, k názvu § 98 a k § 99 
V názvu ustanovení § 98 by patrně mělo místo slova „kolegia“ být slovo „Kolegia“, tj. s velkým písmenem „K“, neboť jde zřejmě o legislativní zkratku zavedenou v § 90 odst. 1 návrhu zákona. Ostatně i v názvu § 94 se slovo „Kolegia“ píše s velkým písmenem „K“, byť není prvním slovem v názvu. Toto slovo se s prvním velkým písmenem v různých tvarech používá v celém návrhu zákona s výjimkou § 95 odst. 6 věty druhé a § 99, přičemž i v těchto ustanoveních by patrně mělo být používáno s prvním velkým písmenem. 
Tato připomínka je doporučující.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	17
	D
	K § 102 odst. 1 písm. a) a odst. 2) písm. a) 
Za čárkou na konci textu písmene a) by jak v odstavci 1 tak odstavci 2 mělo být buď slovo „nebo“, nebo písmeno „a“. 
Tato připomínka je doporučující.
	Nevyhověno.
Uvedené ustanovení obsahuje výčet orgánů ve větném vztahu slučovacím. Vyhověním připomínky by byl větný vztah změněn na vylučovací, pročež nelze připomínce vyhovět.

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	18
	Z
	K § 116 odst. 1 písm. h) a písm. j) 
Policejnímu prezidiu ČR je ustanovením § 116 odst. 1 písm. j) svěřena pravomoc získat údaje z CEÚ pro účely poskytnutí odpovědi na odůvodněnou žádost Europolu. Tuto pravomoc má podle stávající právní úpravy orgán pro vyhledávání majetku z trestné činnosti, a to podle § 6 odst. 5 zákona č. 300/2016 Sb., o centrální evidenci účtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o CEÚ“). Ustanovení § 6 odst. 5 zákona o CEÚ však kromě této pravomoci svěřuje orgánu pro vyhledávání majetku z trestné činnosti ještě pravomoc požadovat poskytnutí údajů z CEÚ, jestliže to je nezbytné pro plnění konkrétního úkolu týkajícího se trestné činnosti podle přílohy č. 1 přímo použitelného právního předpisu Evropské unie upravujícího Europol, kterým je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Agentuře Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a o zrušení a nahrazení rozhodnutí 2009/371/SVV, 2009/934/SVV, 2009/935/SVV, 2009/936/SVV a 2009/968/SVV. Jedná se o implementaci čl. 4 směrnice 2019/1153 Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 20. června 2019 o stanovení pravidel usnadňujících používání finančních a dalších informací k prevenci, odhalování, vyšetřování či stíhání určitých trestných činů a o zrušení rozhodnutí Rady 2000/642/SVV. Tato pravomoc však v předloženém návrhu zákona nebyla Policejnímu prezidiu svěřena, ale zároveň už jí nedisponuje ani orgán pro vyhledávání majetku z trestné činnosti, který podle § 116 odst. 4 může údaje z CEÚ požadovat, jen je-li to nezbytné pro plnění konkrétního úkolu týkajícího se vyhledávání majetku z trestné činnosti a nikoli též pro účely prevence, odhalování, vyšetřování nebo stíhání závažného trestného činu, jak mj. požaduje čl. 4 výše uvedené směrnice. Dané oprávnění by tak mělo být svěřeno buď Policejnímu prezidiu, nebo nadále orgánu pro vyhledávání majetku z trestné činnosti; nelze však vyloučit ani svěření této pravomoci jinému subjektu. Každopádně však daným oprávněním musí nějaký subjekt, který bude stanoven zákonem, disponovat. 
Tato připomínka je zásadní.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	19
	Z
	K § 116 odst. 4 
S ohledem na návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, který byl před několika dny Ministerstvem vnitra postoupen k projednání vládě (pod č. j. MV 4225/OBP-2026 / v eKLEP evidován pod č. j. OVA 337/26), a jímž je částečně transponována tzv. nová konfiskační směrnice, který na základě vypořádání připomínek novelizuje i stávající zákon o CEÚ, mj. i § 6 odst. 5 upravující podmínky, za nichž může orgán pro vyhledávání majetku žádat údaje z CEÚ, je potřeba změnit znění tohoto ustanovení tak, aby odpovídalo těmto změnám. Ustanovení by mělo znít následovně: 
„(4) Je-li žadatelem orgán pro vyhledávání majetku z trestné činnosti, může požadovat poskytnutí údajů z centrální evidence účtů, jestliže to je nezbytné v trestním řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 1 rok, ke zjištění povahy, rozsahu nebo umístění věcí pro účely jejich zajištění nebo pro účely zajištění výkonu trestní sankce“. 
Tato připomínka je zásadní.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	20
	Z
	§ 118 odst. 3 
V rámci jednání k vypořádání připomínek k již výše zmiňovanému návrhu zákona, jímž je částečně transponována tzv. nová konfiskační směrnice (v eKLEP evidován pod č. j. OVA 337/26), vyšlo najevo, že Ministerstvo financí ve shodě s ČNB nepovažuje žádné údaje v CEÚ za údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství, ale pouze za citlivé údaje, neboť bankovní tajemství váže pouze banky, a údaje, které banku „opustí“, tj. jsou povinně vloženy do CEÚ, již nejsou údaje podléhající bankovnímu tajemství (a to i přesto, že § 6 odst. 2 zákona o CEÚ hovoří o poskytování údajů z CEÚ, které jsou předmětem bankovního tajemství). Oproti tomu Nejvyšší státní zastupitelství tyto údaje, pokud jde o údaje poskytnuté CEÚ bankami, za údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství, považuje, a proto jsou od účinnosti zákona o CEÚ vyžadovány postupem podle § 8 odst. 2 trestního řádu, pročež je nemůže vyžadovat přímo policejní orgán (s výjimkou orgánu pro vyhledávání majetku z trestné činnost), byť podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona o CEÚ mohou údaje z CEÚ požadovat orgány činné v trestním řízení, ale může je vyžadovat jen prostřednictvím státního zástupce, kterému dá k takovému postupu podnět. Tento názor se odvíjí i od znění § 6 odst. 2 zákona o CEÚ, který stanoví že „Poskytnutí údajů z centrální evidence účtů, které jsou předmětem bankovního tajemství nebo povinnosti zachovávat je v tajnosti podle zákona o spořitelních a úvěrních družstvech, může požadovat orgán uvedený v odstavci 1 (dále jen „žadatel“), pokud jsou splněny podmínky stanovené jinými právními předpisy upravujícími oprávnění žadatele k jejich vyžádání.“. Z nastíněného výkladu předmětných ustanovení vychází i právní názor Nejvyššího státního zastupitelství, že ani údaje, které do CEÚ poskytují spořitelní a úvěrová družstva, a která tak nepodléhají bankovnímu tajemství, nemůže policejní orgán jako orgán činný v trestním řízení (s výjimkou orgánu pro vyhledávání majetku z trestné činnosti) vyžadovat sám postupem dle § 8 odst. 1 trestního řádu, ale musí postupovat podle § 8 odst. 2 trestního řádu per analogiam a vyžadovat je prostřednictvím státního zástupce. Skutečnost, že § 7 odst. 3 zákona o CEÚ neumožňuje policejním orgánům nahlásit identifikátor datové schránky, z níž výlučně lze dotazy do CEÚ činit, pak Nejvyšší státní zastupitelství považuje za potvrzení správnosti svého výkladu. 
Pokud však Ministerstvo financí a ČNB setrvávají na svém výkladu, že žádné údaje v CEÚ nejsou předmětem bankovního tajemství, čemuž nasvědčuje skutečnost, že § 116 návrhu zákona neobsahuje ustanovení obdobné § 6 odst. 5 zákona o CEÚ, žádáme, aby tato skutečnost byla výslovně a jednoznačně uvedena v důvodové zprávě. 
Jestliže žádné údaje v CEÚ nebudou považovány za předmět bankovního tajemství, není důvod, aby je orgány činné v trestním řízení vyžadovaly postupem podle § 8 odst. 2 trestního řádu (tj. policejní orgány s výjimkou orgánu pro vyhledávání majetku z trestné činnosti prostřednictvím žádosti státního zástupce) a měly by být vyžadovány podle § 8 odst. 1 trestního řádu jako jakékoli jiné informace. Reálně tomu však brání skutečnost, že ani podle navrhovaného znění § 118 odst. 3 nemohou policejní orgány nahlásit identifikátory datových schránek, z nichž výlučně je možno vyžadovat údaje z CEÚ. Považuje-li Ministerstvo financí a ČNB údaje vyžadované z CEÚ za stejně citlivé jako údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství, a proto jak předpokládáme považují za nutné, aby byly vyžadovány stejným způsobem jako údaje, které předmětem bankovního tajemství jsou (byť si lze legitimně klást otázku, proč k nim tedy má prostřednictvím aktuálního znění návrhu § 116 odst. 1 přístup tolik subjektům, a to bez jakékoli kontroly ze strany justičního orgánu, a proč taková důvěra nemůže být svěřena policejním orgánům v trestním řízení), musí být tato skutečnost v trestním řádu výslovně uvedena. Případné výslovné uvedení této skutečnosti v návrhu zákona o ekonomické ochraně státu nelze považovat za dostatečné, neboť všechna oprávnění orgánů činných v trestním řízení a postupy k jejich uplatnění by alespoň rámcově měly být upraveny v trestním řádu s případným odkazem na podmínky stanovené jiným právním předpisem. Ostatně s ohledem na skutečnost, že CEÚ bude nově obsahovat i údaje o účtech cenných papírů, je třeba vyjasnit i vztah vyžadování těchto údajů z CEÚ s tím, že podle § 8 odst. 2 trestního řádu postupují orgány činné v trestním řízení i při vyžadování údajů z evidence investičních nástrojů a zaknihovaných cenných papírů.
Zásadně pak nesouhlasíme s tím, že oprávnění vyžadovat údaje z CEÚ, které mají podle § 116 odst. 1 písm. a) všechny orgány činné v trestním řízení, má být fakticky omezeno skutečností, že podle § 118 odst. 3 nemohu policejní orgány ČNB nahlásit identifikátory svých datových schránek, z nichž by mohly tyto žádosti podávat.
V této souvislosti je třeba upozornit, že v rámci vypořádání připomínek k již výše zmiňovanému návrhu zákona, jímž je částečně transponována tzv. nová konfiskační směrnice (v eKLEP evidován pod č. j. OVA 337/26), bylo dosaženo konsenzu, že § 8 odst. 2 trestního řádu by měl být změněn mj. tak, že údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství, budou policejní orgány vyžadovat samy s předchozím souhlasem státního zástupce. Tato zamýšlená právní úprava by pak měla být zohledněna i v předloženém návrhu zákona o ekonomické ochraně státu. Tj. ať již budou údaje v CEÚ považovány za údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství, či za ně považovány nebudou, ale s ohledem na jejich povahu bude požadováno, aby byly vyžadovány stejným způsobem jako údaje podléhající bankovnímu tajemství, bude třeba, aby všechny policejní orgány podle § 12 odst. 2 trestního řádu mohly nahlásit identifikátory svých datových schránek, z nichž by samy, byť s předchozím souhlasem státního zástupce, mohly činit dotazy do CEÚ, přičemž nevidíme důvod pro činění rozdílů mezi policejními orgány. Zároveň přitom není jasné, zda budou-li orgány činnými v trestním řízení pověřené celní orgány a pověřené orgány BIS, ÚZSI a Vojenského zpravodajství, budou moci dotazy do CEÚ činit z datových schránek, jejichž identifikátory mohou ČNB nahlásit orgány veřejné moci, jejichž součástí tyto pověřené orgány jsou, v rámci jiných svých působností (to patrně bude záležet pouze na výkladu konkrétních orgánů veřejné moci). Možnost činit dotazy do CEÚ však jednoznačně podle navržené právní úpravy nebudou mít GIBS, pověřené orgány GIBS, pověřené orgány Vězeňské služby a pověřené orgány Vojenské policie. 
Z výše uvedených důvodů je nezbytné, aby informace o tom, zda některé údaje v CEÚ jsou předmětem bankovního tajemství, příp. že jimi nejsou žádné údaje v CEÚ, byla výslovně uvedena v důvodové zprávě k návrhu zákona, dále aby bylo vyjasněno, jakým způsobem mají orgány činné v trestním řízení, zejména policejní orgány tyto údaje vyžadovat, a pokud žádné z nich nejsou předmětem bankovního tajemství a policejní orgány je jako orgány činné v trestním řízení i přesto mají vyžadovat s předchozím souhlasem státního zástupce (jak nově předpokládá výše nastíněná změna § 8 odst. 2 trestního řádu u údajů, které podléhají bankovnímu tajemství), žádáme, aby taková úprava byla začleněna do trestního řádu. 
Ať již bude uzavřeno, že tyto údaje mohou orgány činné v trestním řízení vyžadovat podle § 8 odst. 1 trestního řádu, nebo že je policejní orgány mohou vyžadovat jen s předchozím souhlasem státního zástupce, žádáme, aby v souladu s § 116 odst. 1 písm. a) návrhu zákona mohly všechny orgány činné v trestním řízení, tj. i všechny policejní orgány podle § 12 odst. 2 trestního řádu, činit dotazy do CEÚ přímo, tj. ze své datové schránky, jejíž identifikátor budou oprávněny ČNB oznámit podle § 118 odst. 3. 
Bude-li s ohledem na výše uvedené přistoupeno k novelizaci trestního řádu (což považujeme za vysoce žádoucí), navrhujeme též, aby údaje podléhající bankovnímu tajemství, které byly vyžádány s předchozím souhlasem státního zástupce, bylo možno použít i v jiné trestní věci s tím, že policejní orgán by k takovému postupu rovněž potřeboval předchozí souhlas státního zástupce (příp. aby se taková úprava týkala alespoň údajů vyžadovaných z CEÚ, budou-li vyžadovány obdobně jako údaje, které jsou předmětem bankovního tajemství). Při rozsahu účelů, pro které lze dané informace v rámci trestního řízení vyžadovat, nemá smysl setrvávat na opětovných formálních žádostech na jednotlivé banky či do CEÚ k získání informací, které již byly orgánům činným v trestním řízení poskytnuty, pokud to není nezbytné z jiných důvodů, a pokud státní zástupce, který je údaje oprávněn sám vyžádat, či k jejich vyžádání dát policejnímu orgánu předchozí souhlas, garantuje zákonnost použití již jednou vyžádaných údajů v jiném trestním řízení (přitom je třeba upozornit, že takto přísnou úpravu stran zákazu použití zákonně obstaraného důkazu neobsahuje ani právní úprava odposlechů a v případě tzv. prostorových odposlechů byla taková přísnost judikatorně vyloučena, k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2020 sp. zn. 7 Tdo 865/2020 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2020 sp. zn. 8 Tdo 647/2020). 
Tato připomínka je zásadní
	Vyhověno.
Ustanovení bylo rozšířeno o zbylé policejní orgány, důvodová zpráva byla doplněna.

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	21
	Z
	K § 129 odst. 1 
Ačkoli v případě přijetí výše opakovaně zmiňovaného návrhu zákona, jímž je částečně transponována tzv. nová konfiskační směrnice (v eKLEP evidován pod č. j. OVA 337/26), bude orgán pro vyhledávání majetku z trestné činnosti policejním útvarem a při postupu podle trestního řádu tak bude jako policejní orgán i orgánem činným v trestním řízení, žádáme doplnit jej výslovně do výčtu subjektů, kterým jsou poskytovány informace zpřístupněné prostřednictvím jednotného přístupového místa (byť i jen za výslovně stanoveným účelem), neboť jak v případě CEÚ, tak v případě centrálního rejstříku osob je výslovně jmenován mezi subjekty oprávněnými k získání předmětných údajů, a to vedle orgánů činných v trestním řízení. Zároveň žádáme minimálně v důvodové zprávě výslovně uvést, které orgány předkladatel považuje za orgány veřejné moci s působností ve strategických oblastech. Podle čl. 2 bodu 44 nařízení AMLR jsou „příslušnými orgány“ (a to i pro čl. 18 odst. 1 směrnice AMLD6, který požaduje zřízení jednotného přístupového místa k informacím o nemovité věci a přístup příslušných orgánů k nim) finanční zpravodajská jednotka, orgán dohledu, orgán veřejné moci pověřený vyšetřováním nebo stíháním praní peněz, souvisejících predikativních trestných činů nebo financování terorismu nebo vyhledáváním, zajišťováním nebo zmrazováním a zabavováním majetku pocházejícího z trestné činnosti a orgán veřejné moci pověřený bojem proti praní peněz nebo financování terorismu. V souvislosti s již výše uvedeným pak nelze nezdůraznit, že zatímco většina těchto orgánů je v § 129 odst. 1 výslovně uvedena, orgán pro vyhledávání majetku uveden není, aniž by proto byl zřejmý důvod. 
Tato připomínka je zásadní.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	22
	D
	K § 143 
Z důvodové zprávy by mělo jednoznačně vyplývat, že se jedná o jakékoli převozy hotovosti v rámci území ČR (tedy veškeré vnitrostátní převozy). 
Tato připomínka je doporučující.
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla doplněna, aby bylo zřejmé, že informační povinnost (a povinnost součinnosti) na výzvu příslušného orgánu dopadá plošně na veškeré vnitrostátní převozy peněžní hotovosti na území ČR.

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	23
	D
	K § 155 odst. 3 
V tomto ustanovení se uvádí „Do limitu 10 000 EUR podle odstavce 2…“, ačkoli odstavec 2 výslovně žádný limit neobsahuje. Obsahuje pouze odkaz na čl. 80 odst. 1 nařízení AMLR, v němž je limit 10 000 EUR upraven. Ustanovení § 155 odst. 3 by tak mělo spíše znít např. „V případě podle odstavce 2 se do částky uvedené v čl. 80 odst. 1 nařízení 2024/1624 započítávají…“.
Tato připomínka je doporučující.
	Vyhověno jinak.
Odstavec 3 byl zcela vypuštěn a omezení, včetně parametrů omezení, je upraveno pouze v odstavci 2.

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	24
	Z
	K § 212 
Bylo by vhodné doplnit důvodovou zprávu o odkazy na unijní předpisy představující obezřetnostní regulaci a upravující orgány obezřetnostního dohledu. 
Tato připomínka je doporučující.
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla doplněna. Konstatuje se však, že výčet těchto předpisů se v průběhu času mění a současný stav již na konci legislativního procesu nemusí být platný.

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	25
	D
	K § 223 odst. 2 písm. b) a odst. 4 
Možnost orgánu dozoru rozhodnout o uložení dodatečného nápravného opatření spočívajícího ve zrušení povinné osoby, pokud je právnickou osobou, považujeme minimálně za velmi nestandardní a jdoucí nad rámec unijní legislativy, která sice stanovuje členským státům povinnost zajistit orgánům dozoru odpovídající pravomoci, a to správní opatření včetně uložení peněžitých sankcí, nicméně nepožaduje, aby orgány dozoru disponovaly tak radikálním sankčním opatřením jako je zrušení právnické osoby (na druhou stranu čl. 56 odst. 5 směrnice AMLD6 umožňuje členským státům zmocnit orgány dozoru k uložení i jiných než směrnicí výslovně uvedených správních opatření). Ostatně ustanovení § 168 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že právnická osoba se zrušuje mj. rozhodnutím orgánu veřejné moci a připouští tak, že tímto orgánem nemusí být výlučně soud, nicméně komentářová literatura upozorňuje, že pokud by zákon takovou možnost upravil, neměl by takový postup být možný ve vztahu k právnickým osobám soukromé povahy, a to s ohledem na ústavně právní rovinu. Pro postup orgánu dozoru podle tohoto ustanovení přitom návrh zákona nestanovuje žádná kritéria, při jejichž splnění lze toto dodatečné nápravné opatření uložit, místo ostatních mírnějších dodatečných nápravných opatření vyjmenovaných v § 223 odst. 2 (rovněž není řešeno kdo a jak rozhodne o likvidaci dané právnické osoby, jestliže návrh zákona zjevně počítá s tím, že rejstříkový soud bude postupovat podle § 81 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, a nebude tudíž mít žádnou rozhodovací pravomoc). 
Za stěžejní z pohledu trestního práva však považujeme skutečnost, že pokud proti právnické osobě bylo zahájeno trestní stíhání, nemůže být do doby jeho pravomocného skončení zrušena, a to podle § 32 odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Toto ustanovení považujeme za lex specialis k úpravě obsažené v § 223 odst. 2 písm. b) návrhu zákona. Aby se předešlo případným výkladovým obtížím, žádáme o provázání předmětných ustanovení alespoň doplněním slov „proti které bylo zahájeno trestní stíhání“ za slova „právnickou osobou,“. Pro případ, že by toto pravidlo bylo porušeno, měl by též existovat účinný mechanismus, jak takové pochybení napravit. Rovněž máme zato, že by bylo vhodné toto ustanovení podrobněji komentovat v důvodové zprávě, které je v tomto ohledu (zejména s ohledem na přísnost tohoto ustanovení), velmi strohá. 
Tato připomínka je zásadní.
	Vyhověno.
Ministerstvo financí primárně nesouhlasí s tvrzením připomínkového místa, že by možnost zrušení právnické osoby byla nestandardní a šla nad rámec unijní legislativy. Navržená úprava naopak přímo a logicky vychází z dikce čl. 56 odst. 5 písm. e) a f) AMLD6. Směrnice zde členským státům výslovně ukládá zajistit orgánům dozoru pravomoc „zakázat nebo omezit podnikání... nebo požadovat upuštění od činností“, případně „odejmout povolení“.
V případě účelově založených právnických osob (tzv. prázdných schránek či bílých koní), které nevykonávají žádnou reálnou a legitimní ekonomickou činnost a jejichž jediným smyslem je legalizace výnosů z trestné činnosti, je jedinou faktickou možností, jak efektivně naplnit unijní požadavek na úplné „upuštění od činnosti“ a zamezit jejich dalšímu působení na trhu, právě zrušení takové právnické osoby. Nejde tedy o gold-plating, ale o řádné zajištění odrazujících pravomocí dle směrnice. Ustanovení proto v zákoně zůstane zachováno a důvodová zpráva k němu bude v tomto směru podrobněji rozpracována.
Ministerstvo financí však plně akceptuje stěžejní argumentaci z pohledu trestního práva a uznává, že je absolutně nezbytné zamezit situaci, kdy by zrušením právnické osoby ve správním řízení (jakožto dodatečným nápravným opatřením) došlo k nepřípustnému zmaření probíhajícího trestního stíhání této právnické osoby podle § 32 odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb. 

Text § 223 odst. 2 písm. b) bude proto upraven a doplněn o negativní podmínku a písmeno b) bude upraveno takto: „b) zrušení povinné osoby, pokud je právnickou osobou, proti které není vedeno trestní stíhání.“.
V případě, že by orgán dozoru o probíhajícím trestním stíhání nevěděl a takové rozhodnutí by přesto vydal, uplatní se pro zjednání nápravy standardní nástroje dozorčího práva podle správního řádu (přezkumné řízení), případně obnova řízení.
K vyřešení procesních obav předkladatel doplňuje, že pokud orgán veřejné moci (např. FAÚ) rozhodne o zrušení právnické osoby, nevede on sám její likvidaci. Automaticky se aktivují obecná pravidla občanského zákoníku (§ 168 a násl.) a zákona o veřejných rejstřících. Orgán dozoru zašle pravomocné rozhodnutí příslušnému rejstříkovému soudu, který v rámci své běžné agendy zapíše vstup společnosti do likvidace a jmenuje likvidátora (např. ze seznamu insolvenčních správců), čímž je procesně plně zajištěno korektní vypořádání majetkových vztahů zrušené osoby. Tento mechanismus bude rovněž detailněji popsán v důvodové zprávě.


	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	26
	Z
	K § 225 
Tímto ustanovením je patrně transponován čl. 42 odst. 1 a 2 směrnice AMLD6 (v tomto ohledu je přitom patrně nepřesná důvodová zpráva, která v části „K § 225“ uvádí, že „Navrhované ustanovení § 227 vychází z čl. 42 druhého pododstavce AMLD6.“). Byť nám věcný důvod této úpravy není zřejmý, žádáme pouze, aby toto ustanovení bylo výslovně doplněno tak, aby bylo zřejmé, že jím není dotčena povinnost státních orgánů neprodleně oznamovat státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, stanovená v § 8 odst. 1 větě druhé trestního řádu (to ostatně koresponduje s čl. 42 odst. 3 směrnice AMLD6, který stanoví, že „Členské státy zajistí, aby dodržování požadavků stanovených v tomto článku nenahrazovalo žádnou povinnost orgánů dohledu oznamovat relevantním příslušným orgánům jakoukoli trestnou činnost, kterou v souvislosti se svými činnostmi v oblasti dohledu odhalí nebo se o ní dozví.“). 
Tato připomínka je zásadní.
	Vyhověno jinak.
§ 225 byl vypuštěn.


	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	27
	Z
	K § 242 odst. 2 
Z předmětného ustanovení ani z důvodové zprávy není zřejmé, které údaje evidované v centrální evidenci účtů podle zákona o CEÚ se nevedou v CEÚ podle návrhu zákona o ekonomické ochraně státu. Logickým by se jevilo překlopení všech údajů evidovaných ve stávající CEÚ do nově vznikající CEÚ, k čemuž však patrně nedochází. Zároveň není zřejmé, do kdy se tyto údaje evidované v původním CEÚ povedou a zejména není zřejmé, proč by se měly poskytovat podle rušeného zákona o CEÚ, a nikoli podle nového zákona o ekonomické ochraně státu, a zda tak do „starého“ CEÚ budou muset být činěny samostatné dotazy, a to pouze ze strany subjektů vyjmenovaných v § 6 odst. 1 zákona o CEÚ, které mohou podle § 7 odst. 3 zákona o CEÚ nahlásit ČNB identifikátory svých datových schránek. Pokud se počítá s tím, že vedle sebe budou (patrně po dobu 10 let) existovat dvě paralelní centrální evidence účtů, pak žádáme, aby údaje z původní CEÚ byly poskytovány postupem podle nové právní úpravy (pokud tomu požadavku nebude vyhověno, tak považujeme za nezbytnou novelizaci rušeného zákona o CEÚ pokud jde o subjekty oprávněné k nahlášení identifikátorů datových schránek ve smyslu připomínky k § 118 odst. 3), a zároveň aby byly poskytovány na základě jednoho dotazu (není zřejmé, jak by orgány činné v trestním řízení měly rozlišovat, do které evidence mají dotaz učinit, nebo zda se počítá s tím, že je budou činit vždy zároveň). Pokud je výše uvedený předpoklad mylný a s paralelním vedením dvou CEÚ se nepočítá, požadujeme dané ustanovení podrobně vysvětlit v důvodové zprávě. 
Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno.
V § 242 odst. 1 je stanoven přechod ze stávající právní úpravy na novou právní úpravu a jednoznačně z něj plyne, že „stará CEÚ se považuje za „novou“ CEÚ, tj. nepůjde o dvě paralelní evidence. Toto z pohledu předkladatele plyne i z důvodové zprávy k odstavci 1. Z hlediska obsahu odstavce 2 se pak bude jednat zejména o některé účty vedené Českou národní bankou, které budou v rámci nové úpravy vyňaty.

	37
	Nejvyšší státní zastupitelství
	28
	D
	K § 248 
Není zřejmé, proč je dělená účinnost v části podřazena pod písmeno a), aniž by existovalo alespoň písmeno b). Označení písmene a) proto navrhujeme zrušit. 
Tato připomínka je doporučující.
	Vysvětleno.
Systém e-Legislativa neumožňuje uvedení dělené účinnosti jinak než ve výčtu, stejně tak neumožnuje samostatné písmeno a) dodatečně zrušit.

	38
	Notářská komora
	1
	Z
	Obecná připomínka
Obecně ke způsobu a rozsahu implementace, Předložený návrh implementuje tzv. balíček evropských předpisů v oblasti legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (AML) uveřejněný v červnu 2024. Jedná se o: nařízení č. 2024/1624, směrnici č. 1640 a nařízení č. 1620 zřizující evropský orgán pro oblast AML., Pro obsah připomínky považujeme za nezbytné zmínit, že se sice do českého právního řádu implementují evropské předpisy, ale i ty mají stanovený proces tvorby a přijetí a tohoto procesu se zástupci ČR zúčastnili. Zmíněný AML balíček reguluje jak finanční, tak nefinanční sektor. Bohužel nereflektuje rozdíly mezi těmito sektory a jako představitelé profesních samospráv jsme očekávali, že zástupci ČR budou od obou sektorů chtít znát jejich praktické zkušenosti, a úpravu a její dopady budou s oběma sektory konzultovat. Bez povinných osob balíček ani jeho česká implementace nemůže fungovat. Nemáme informace o tom, že jakékoli konzultace např. s Notářskou komorou České republiky (dále v textu také jako “NKČR“ nebo “Komora“) či Českou advokátní komorou proběhly. Zástupci NKČR se vyjádřili k jednomu dílčímu dotazu a on-line se zúčastnili dvou jednání, kde neměli praktickou možnost vystoupit. Ostatně návrhy byly v té době v zásadě hotové. Nyní se tedy implementuje nevyhovující úprava, která stanoví v zásadě stejné povinnosti jak pro bankovní sektor, tak pro kancelář notáře či advokáta, která má jednoho či dva zaměstnance. Výklad nařízení je obtížný, nejasný a spoléhat na technické normy vydávané AMLA nelze, neboť tento úřad vedou osoby, které neznají specifika nefinančního sektoru. V zájmu „nezávislosti“ se na nefinanční sektor neobrací a vedou tzv. veřejné konzultace o otázkách, které uznají za vhodné, a to pouze způsobem, jaký sami uznají za vhodné. Na jediném osobním jednání, které proběhlo, bylo zřejmé, že znalost problematiky nefinančního sektoru vedení AMLA nemá. Za této situace nedokončené a přímo závazné evropské legislativy se provádí implementace a zavádí drakonické sankce. Podívat se na zkušenosti do zahraničí nelze, protože tam implementace dosud neprobíhá., Následně byly vytvořeny pracovní skupiny pro implementaci v ČR, jichž se účastnily i profesní komory. NKČR se skupin aktivně účastnila, připomínkovala návrhy, ale na žádnou připomínku těchto pracovních skupin fakticky nikdo nereagoval a nikdy jsme žádné vyjádření k našim připomínkám neobdrželi. Tento přístup při přípravě zákona je také důvod, proč připomínky NKČR jsou rozsáhlé., Rozsah implementace, Pokud se provádí implementace evropských norem do českého právního řádu, pak předpokládáme, že orgán, který ji provádí, dostane zadání, v jakém rozsahu tuto implementaci provést, zda zvolí minimalistickou variantu nebo půjde nad rámec implementovaných předpisů. Informaci o zvoleném rozsahu implementace jsme nikdy, ani přes opakované dotazy, od úředníků Ministerstva financí neobdrželi a máme se tedy důvod domnívat, že se jedná o volnou úvahu úředníků, ostatně i po změně vlády se jedná o stejné osoby a o stejný přístup. Z předložených materiálů vyplývá, že byla zvolena varianta implementace jdoucí extrémně nad rámec evropských předpisů a je tak typickou ukázkou českého gold-platingu, tedy případu, kdy členský stát při transpozici zavádí přísnější nebo širší regulaci, než jakou evropské předpisy vyžadují., Zde navržený zákon podle nás stanoví příliš široký rozsah diskreční pravomoci státním orgánům, neobsahuje záruky efektivní procesní obrany, které by chránily před zneužitím či svévolí státu (ostatně ukázkou je samotný proces tvorby návrhu právní úpravy). Fatální úprava je dozor nad profesními komorami, kde se nejedná o přenesení výkonu státní moci na tyto orgány, ale diktát a ovládání těchto tradičních samosprávných organizací, které úprava posouvá do pozice slepých vykonavatelů vůle státních orgánů, přičemž toto jsou komory povinny činit bez možnosti vlastní úvahy, na své náklady, ve stanovených lhůtách, a úprava (§ 81) jde tak daleko, že nemohou ani informovat své členy o povinnostech, které v určité oblasti mají. Komory nemají efektivní možnost obrany, a předpokládá se, že úředníci státu mají vždy pravdu a Komora má povinnost stíhat, trestat a vykonávat pokyny. Povinnosti pro povinné osoby jsou tak rozsáhlé, že u soukromých osob se dle názoru NKČR jedná o zásah do soukromí, který si nemohou dovolit ani státní orgány, neboť by tím porušily právo na respektování soukromého života, a zde se tato oprávnění formou povinnosti stanoví soukromým subjektům. Jestliže např. právnické profese mají tradiční a důsledně kontrolovanou povinnost mlčenlivosti (její porušení může znamenat doživotní ztrátu možnosti vykonávat advokacii či notářství) a veřejnost tuto mlčenlivost předpokládá, lze mít důvodnou pochybnost o tom, že u jiných povinných osob – např. makléřů, developerů, kteří zaměstnavatele střídají velmi často, nejsou svěřené údaje v ohrožení. Horší je pak situace s ohledem na to, že ČR jde extrémně nad rámec směrnice, bez ohledu na dopady, neboť zadání není politické, ale sami úředníci si zvolili cestu pro stát, bez ohledu na dopady. Implementuje se pomýlený systém hodnot – formální chyba je důvodem pro dehonestaci člověka na jeho náklady (§ 218, 219), jako by to byl ten nejhorší zločin. Směrnice dává možnost bagatelní věci nezveřejnit, to ale úředníci do zákona nedali, protože je třeba držet svoji důležitost a nadřazenost., Rozsah implementace by měl být náležitě odůvodněn a i když se jedná o novou právní úpravu, mělo by být pečlivě zdůvodněno předkladatelem, proč dochází k věcným změnám (např. dohled a pokuty komorám). Připomínáme, že profesní komory nadstandardně pomáhají a spolupracují při kontrole MONEYVALu. Notářské komoře nebyly nikdy ze strany státních orgánů sděleny konkrétní výtky o tom, že nějakou činnost v oblasti AML vykonává chybně a není tedy jasné, proč stát ve vztahu ke komorám navrhuje drastická opatření, která vedou k oslabení či likvidaci nezávislých samosprávných organizací a tedy i jejich členů, osob nezávislých na státu, hájících základní práva občanů tohoto státu nebo vykonávající činnosti na základě pověření státu, aniž by s takovými činnostmi měl stát náklady, přitom se mu však zachovává kontrola a ještě z nich profituje na daních. Toto může s ostatními zákony, které předkládá tato vláda, vést k dojmu, že tím omezuje na státu nezávislé instituce a že tak dochází k okleštění demokracie v ČR. Profesní komory, které dosud vzdělávají své členy, kontrolují své členy, tedy vykonávají dozor a trestají své členy i v oblasti AML, a to na své náklady. Jejich prostřednictvím je realizována správa věcí veřejných. Profesní samospráva nese výrazný charakteristický rys, totiž že je – na rozdíl od správy státní – výlučně vykonávána orgány subjektů odlišných od státu, tzv. veřejnoprávními korporacemi. Dochází zde k situaci, kdy byla exekuce vymezených státních (veřejných) záležitostí (zákonem) svěřena samostatným veřejnoprávním subjektům jako výraz decentralizace výkonu veřejné moci. Decentralizace jako organizační princip veřejné správy tedy znamená delegaci působnosti a pravomoci, charakterizovanou vysokou mírou samostatnosti (podrob. srov. Sládeček, V., cit. dílo, s. 268, Hendrych, D. Správní věda. Praha: C. H. Beck, 2009, sl. 121 an. a dále nález Ústavního soudu IV. ÚS 3638/15). Samospráva se od nepřímé státní správy liší právě tím, že je vykonávána (ovšem na základě zákona a jiných právních předpisů) samostatně, příslušný subjekt není – v zákonem daném rámci – v podřízeném vztahu k žádnému „vyššímu“ správnímu úřadu. Do samosprávné činnosti lze zasahovat, resp. ji kontrolovat, jen na základě zákona a pouze omezeně. (podrob. srov. Sládeček, V., cit. dílo, s. 20 an. a dále nález Ústavního soudu IV. ÚS 3638/15). Navržená právní úprava tak, aniž to vyžaduje AML balíček, uvedené principy profesní samosprávy zcela vylučuje, neboť samosprávě odebírá samostatnost a nezávislost. Je nutno znovu zdůraznit, že profesní komory zřízené zákonem jsou garanty výkonu povolání, která musí být ze zákona nezávislá, a to zejména na státu, nebo v případě jiném kromě nezávislosti musí být i nestranná, právě proto, aby byl zajištěn výkon přenesených pravomocí. Nově však komory nebudou moci podle návrhu zákona ani bez vědomí FAU odeslat svým členům email (§ 81 odst. 2). Likvidací profesní samosprávy státu vzniknou další náklady a co je hlavní, ohrozí tím Ústavou zaručená práva svých občanů např. na obhajobu. Ostatně je na místě se zeptat na statistiku a tvrdá data – systém se buduje zhruba 20 let, jaká je úspěšnost tohoto systému? Není to tak, že jsou zatěžováni slušní občané a zločinci se prostě vyhnou povinným osobám? V žádné ze zpráv se o efektivitě a případných příčinách neefektivity nedočteme. Tvoříme něco, co nepovede k cíli, ale co je úředník schopen odškrtnout a vykázat jako svoji činnost, jako svůj úspěch., Proč byl zvolen takto brutální způsob implementace nad rámec požadovaný už tak extrémně tvrdými podmínkami evropských předpisů, které jak bylo uvedeno výše, jsou nastaveny pro robustní finanční sektor, se specializovanými útvary a s obrovským množstvím zaměstnanců? Důvodová zpráva k objasnění mlčí. Odpověď lze nalézt patrně v probíhající kontrole MONEYVALua obavách, že Česká republika v této kontrole neuspěje a přijde o část dotací čerpaných z EU (je na místě připomenout, že si tuto kontrolu vyžádala ČR mimo pořadí, ač věděla, že na ni není připravena). Jsou to však povinné osoby a jejich nedostatečná činnost, že je na ně nutno vyvíjet takto extrémní tlak? Je třeba si uvědomit, že podle národního hodnocení rizik (a zde lze s jeho závěry souhlasit, což neplatí obecně) jsou rizikovým obchodem obchody s nemovitostmi. Kardinální otázkou je, zda takové obchody musí v ČR, na rozdíl od jiných států, probíhat vždy se zapojením povinných osob. Odpověď je jednoduchá – nemusí, stačí vzor smlouvy a ověření podpisu na poště. Řeší tento problém navržená úprava? Samozřejmě že nikoli. Další rizikovou oblastí jsou převody podílů v obchodních korporacích, otázka je stejná – musí tyto rizikové obchody být v ČR realizovány se zapojením povinných osob? A řeší tento problém předložený návrh zákona? Odpověď je opět stejná, v obou případech ne. Příkladů bychom našli víc. Doporučujeme tedy vyčkat aspoň na předběžné závěry hodnocení MONEYVALu, které ukáže, zda je třeba vůči profesním komorám cokoli měnit nebo zda změny mají směřovat na základě konkrétních závěrů do jiných oblastí., Vyřeší tyto problémy zvýšení postihů povinných osob, které státu umožňuje jejich ekonomickou likvidaci kdykoli se mu zlíbí či spíše znelíbí? Opravdu si předkladatel myslí, že efektem tohoto návrhu zákona nebude vytlačení rizikových obchodů do šedé zóny? Myslí si předkladatel, že likvidační pokuty (a v připomínkách ke konkrétním ustanovením poukážeme na to, že onen protiargument, že budou ukládány tak, aby likvidační nebyly, je nepravdivý – zvyšování pokut navozuje dojem jejich dosavadní nedostatečnosti a psychologicky tak vede k tomu, že je třeba pokuty ukládat vyšší a vyšší – vizte odůvodnění v části přestupků) pro povinné osoby nepovedou k tomu, že se povinné osoby budou snažit rizikovým obchodům vyhnout? Je otázkou, zda profesní komory opravdu mají být pouze prodlouženou rukou FAU a budou slepě plnit jeho příkazy, jak jim předkládaný návrh ukládá? Odpovědi na tyto otázky jsou pro Notářskou komoru ČR klíčové z toho důvodu, aby se mohla kvalifikovaně rozhodnout, zda v procesu AML má zůstat zachována její role, či nikoli. Pokud mluvíme o zachování role NKČR v procesu AML, tak nemluvíme samozřejmě jen o přestupkovém řízení, ale o všech oblastech týkajících se AML – vzděláváním počínaje, přes kontroly až k přestupkovému řízení. Důvodem je to, že nerozumíme, proč k tak brutálnímu zpřísnění má dojít, nikdo nám to nikdy nevysvětlil, nikdo NKČR nikdy nevytknul, že v oblasti AML něco činí špatně. Naopak stát chce, abychom plnili zdarma, pod drakonickými sankcemi, jeho funkci a aby naši členové, namísto odpovědných státních úředníků, kontrolovali i např. státem dosazené manažery nebo pochybovali o výsledcích soudem kontrolovaného procesu – insolvence. Připomínám, že státní úředníci, nejsou povinnými osobami a drakonické tresty jim nehrozí. Abychom své tvrzení doložili na konkrétním případě pak jedním z případů, které měl notář jako povinná osoba odhalit, byl obchod manažera firmy s majoritní účastí státu, státem dosazeného, s akciemi. Tedy nikoli stát, který osobu dosadil, ale notář při jedné úschově, měl přijít na problém, který státem dosazený manažer způsobil. Obdobně měl notář přijít na problém, který vznikl několik let poté, kdy byla společnost po splnění rozvrhového usnesení i vymazána z obchodního rejstříku. Osoba podílející se na dávno skončeném, soudem kontrolovaném insolvenčním řízení měla snad činit nějaké nestandardní obchody se správcem, peníze ležely několik let na jejím účtu v bance, ale byly zablokovány až u notáře v úschově, pochopitelně poté, kdy byly splněny podmínky pro jejich vydání. Předložený návrh zákona spočívá na chybném předpokladu, že stát a jeho zaměstnanci se vždy chovají správně, jejich výklad zákona je jediný správný a povinné osoby jsou ty, které je nutno kontrolovat, pokutovat, zpřísňovat jim povinnosti a aby stát vypadal dobře, tak výkon vůle státu nutí činit profesní komory, které zákonem sešněruje tak, že jakákoli obrana proti svévoli státu bude velmi obtížná a dříve dojde k likvidaci povinného subjektu, než k tomu, že se povinná osoba domůže svých práv., Materiál vykazuje známky chybné implementace, které jsou zásadní – podle nás nerozlišuje členění čl. 55 tedy jednání, za něž je povinnost uložit sankci a jednání, která mohou být sankcionována. Formálně bylo do návrhu doplněno jedno ustanovení. V návrhu je zcela potlačena materiální stránka přestupku. Ani rozlišení kvalifikovaných skutkových podstat a přísnějších sazeb v případě pokračujících nebo opakovaných přestupků (v materiálu označovaných jako „eurodeliktů“) nepředstavuje rozlišení okruhu přestupků podle toho, zda musejí či mohou být sankcionovány., Návrh je zpracován tak, že byl vzat text nařízení a všechna ustanovení, kde je stanoven nějaký postup či povinnost povinné osoby jsou zpracovány tak, že pokud povinná osoba cokoli neprovede, nevyhodnotí, nezohlední, zakládá skutkovou podstatu přestupku s trestáním povinných osob. Z jednoho odstavce hmotněprávní úpravy je tak i několik přestupků. Celý materiál je zpracován tak, aby byly trestány pouze povinné osoby prakticky za cokoli. Povinností a tedy skutkových podstat přestupků je obrovské množství, jsou složité, což objektivně dává prostor pro chyby, které nemusí způsobit v konečném důsledku žádný problém. „Implementace“ vede k tomu, že se vytrácí původní důvod, proč byly předpisy přijaty – boj proti terorismu. Místo toho je zvolena cesta možnosti zlikvidovat jakoukoli povinnou osobu pro neplnění bezbřeze stanovených povinností, jejichž plnění však závisí na úvaze povinné osoby v mezích nařízení. Není podstatný samotný skutek praní špinavých peněz nebo financování terorismu, ale jsou stíháni ti, které příslušný správní orgán snadno postihne, tedy povinné osoby., Lze to přirovnat k rychlostní kameře na dálnici a následně generovaným pokutám za přestupky, přičemž je nastavena nulová tolerance i za bagatelní pochybení., Skutkové podstaty přestupků jsou vytvořeny odkazem na nařízení, tedy legislativní text, který mnohdy vyžaduje poměrně složitý právní výklad, a správní orgány tedy budou v ČR povinné osoby trestat za výklad práva, nota bene autonomní, který vůbec nemusí být z pohledu evropského správný. Navíc to, co má být skutkovou podstatou přestupku, je mnohdy v textu nařízení obtížně identifikovatelné, natož vyložitelné. Jinými slovy skutkové podstaty přestupků určené shora popsaným způsobem nejsou dostatečně určité, konkrétní ani definovatelné. Není přijatelné, aby se skutková podstata přestupku dovozovala složitým výkladem právní normy. Je třeba jednoznačně stanovit povinnosti, které mají jednotlivé povinné osoby plnit, určit povinnosti má problém i osoba s právnickým vzděláním, natož osoba bez něj. Pokud jsme už v rámci dříve uvedených pracovních skupin vznesli dotazy na to, jaké povinnosti dopadají na jednotlivé povinné osoby – např. vrcholné vedení, či pracovník pro dodržování předpisů podle čl. 11 odst. 2 nařízení 2024/1624, různé odpovědné osoby, pak zástupci Ministerstva financí nikdy vysvětlení neposkytli, přesto vytvořili přestupek, aniž by sami věděli, na které z povinných osob má dopadat., Úprava musí odstranit nejasnosti o rozsahu povinností povinných osob, které plynou z nařízení. Kromě výše uvedených případů zmíníme další nejasnosti u konkrétních ustanovení. Nelze spoléhat na to, že se nejasnosti vyřeší při aplikaci, je nutno mít na zřeteli, že povinnými osobami jsou fyzické osoby, které budou riskovat své zdraví (přestupkové řízení, následovat bude soudní přezkum, případně řešení předběžných otázek), bude trpět také soukromý život a rodiny povinných osob v důsledku nepřiměřeného tlaku státu, hrozby finanční likvidace., Návrh nesplňuje základní ústavní princip „nullum crimen, nulla poena sine lege“., Není zřejmé, do jaké míry budou správní orgány moci zohlednit „míru nebezpečnosti“ pochybení v řízení, obáváme se, že toto bude de facto nemožné (navíc je to umocněno pravomocemi FAU vůči profesním komorám) a tedy se dá předpokládat, že s ohledem na předpokládané výše pokut, budou takřka všechna rozhodnutí napadána povinnými osobami ve správním soudnictví, což opět zatíží nejen finančně, ale i psychicky povinné osoby a v tomto směru může být likvidační., Závazné vyhodnocení nízké materiální nebezpečnosti asi nebude moci učinit ani kárný žalobce ani kontrolní orgán, všude se bude muset zahájit řízení o přestupku - je absurdní, aby kárný žalobce musel žalovat, i když ví, že s ohledem na charakter provinění (nízká materiální nebezpečnost) není žádná šance uspět. Je zde otázka přiměřenosti – podle návrhu je prioritní nikoli činnost např. směřující k založení společnosti, ale splnění státem stanovených povinností pro AML je delší, než samotný notářský zápis a založení společnosti. Materiál a celá implementace vůbec nezohledňuje odst. 32 recitálu nařízení 2024/1624 – tedy vzít v úvahu charakteristiky a potřeby menších povinných osob a zajistit vhodné zacházení. Absence tohoto zohlednění vede k neúnosnému navýšení administrativní zátěže., Podle nás je třeba materiál zásadně přepracovat a vyjít z toho, že přestupky je třeba kategorizovat podle čl. 55 směrnice – jasně rozlišit přestupky, které mohou a musí být postihovány. Dále přestupky musí být kategorizovány podle jednotlivých povinných osob nebo musí být u každého přestupku stanoveno, která z povinných osob podle čl. 3 nařízení se jich může dopustit. Přestupky musí být také kategorizovány podle velikosti povinné osoby tak, aby bylo možno zohlednit její specifika. Skutkové podstaty musí být určité, konkrétní, dostatečně definované. , S ohledem na uvedené pochybnosti o materiální stránce přestupku máme za to, že by bylo vhodné zakotvit výslovně možnost nezahájit řízení o přestupku, přestože určité jednání naplňuje formální i materiální znak, právě z toho důvodu, že skutkové podstaty dopadají na porušení velkého množství právních povinností, vymezených neurčitě a tedy nemůže být účelné projednání přestupku v každém jednotlivém případě., I když se nejedná o úpravu, která reflektuje implementovanou směrnici a nevychází z nařízení, pak již dnes německá úprava obsahuje povinnosti pro některé povinné osoby (jak je nově zavádí směrnice a nařízení) a mezi povinnými osobami rozlišuje https://www.gesetze-im-internet.de/gwg_2017/index.html#BJNR182210017BJNE000306128, Podle konzultací s německými kolegy mají za to, že tato jejich úprava zásadně nevybočuje z nařízení a ze směrnice., I přes zásadní nedostatky, které materiál má, jsme se rozhodli několik „přestupků“ dále připomínkovat. Vedle toho podotýkáme, že ačkoliv jsme si vědomi toho, že legislativa může v určitých případech zahrnovat pravidla stanovící žádoucí stav bez bližších požadavků (informací) k jeho provedení (tzv. performativní pravidla), tento návrh dle našeho názoru vede mírou neurčitosti k nepoužitelnosti ve své podstatné části., Návrh zákona zcela nedostatečně stanoví povinnosti státních orgánů, které mají celou oblast AML koordinovat. Ty se budou zaklínat rizikovým přístupem a národním hodnocením rizik. Náš požadavek však byl, aby když je identifikován problém, aby byl operativně, jasně, stručně a srozumitelně sdělen a vysvětlen povinným osobám. Toto úředníci nikdy nereflektovali. Cílem má být zamezit praní špinavých peněz, nikoli šikanovat povinné osoby. Místo toho se zavádí další a další zprávy a hodnocení, ukládá se povinnost povinným osobám na nich spolupracovat a výsledkem jsou právě materiály plné obecných frází, které povinným osobám nemohou pomoci se v problematice orientovat. Ostatně pokud jsme si objednali od zástupců FAU přednášku k AML a požádali jsme, aby se zaměřili na nefinanční sektor, resp. na právnické profese, tak z výsledku jsme byli rozčarováni a k praktické aplikaci, jak máme postupovat, nám nebylo de facto nic řečeno. Tedy nejasnosti nejsou jen na straně povinných osob, ale představu nemá často ani FAU, nebo nám ji jeho zaměstnanci nebyli schopni zprostředkovat. Rizikový přístup na základě hodnocení rizik (a rizikově orientovaný přístup má mít zpracovaný každá povinná osoba, tedy i právní kancelář s jedním právníkem a jednou asistentkou – pochopitelně pod pokutou několika milionů) fakticky, vzhledem k vágnosti materiálů AML předpisy zatěžujeme kromě povinných osob (které tak konají nucené práce pro stát, a to zadarmo – nemáme jinou volbu, pokud chci být notářem či advokátem, tak se povinnosti nemůžu vyhnout) úplně běžné občany tohoto státu, kde procento lidí, které páchá trestnou činnost spojenou s praním špinavých peněz, je nízké. Opět zvolíme další příklad z praxe – v minulosti řešená problematika obchodů s virtuálním aktivem – NKČR se o problému nedověděla z nějaké metodiky FAU či Ministerstva financí, ale přišel požadavek na provedení kontrol u konkrétních notářů, zda plní AML povinnosti při zakládání společností. Žádná preventivní ani sjednocovací činnost ani upozornění na problém ze strany státu neexistuje, věc se řeší velmi radikálním přístupem – “zkontrolujte, zda něco neporušují, když ani nevíte, že je problém“. Připomínkovat by se dalo každé jednotlivé ustanovení předloženého návrhu, navíc zpracované tak, aby z textu nebylo na první pohled poznat, co je považováno (píšeme schválně považováno) ze strany předkladatele za implementaci, což s ohledem na rozsah materiálu zásadně ztěžuje práci na připomínkách. Předpokládáme, že „komfortnost“ práce se na portálu ESEL je předkladateli známa, stejně jako to, jak dlouho trvá umístění připomínek na tento portál. Fakticky tak dochází ke zkrácení lhůty pro uplatnění připomínek., Bezbřeze se prolamuje povinnost státem uznané mlčenlivosti, což ohrožuje nejen ústavní právo na obhajobu, ale samotnou existenci demokratického právního státu., Závěrem upozorňujeme, že na nedostatky upozorňoval v průběhu tvorby i předseda Nejvyššího správního soudu, také podstatnou měrou Ministerstvo spravedlnosti. Návrh tedy požadujeme stáhnout a začít znovu a lépe s racionální verzí implementace, a s odstraněním výkladových problémů. 
	Nevyhověno.
Ministerstvo financí důrazně odmítá tvrzení, že by na připomínky pracovních skupin nereagovalo nebo že by komunikace s profesními komorami neprobíhala. Toto tvrzení se nezakládá na pravdě. Dialog byl veden v rámci možností daných harmonogramem. Tvrzení Notářské komory, že úředníci do zákona záměrně nezakotvili možnost nezveřejňovat bagatelní pochybení z důvodu „udržení své důležitosti a nadřazenosti“, považuje předkladatel za zcela tendenční a neopodstatněné. Stejně tak argumentaci, že předkládaná úprava představuje oklešťování demokracie či útok na nezávislé instituce, je bez věcné opory v textu zákona.
Je nezbytné zdůraznit, že samotné podmínky pro uplatňování opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu stanovuje přímo použitelný předpis Evropské unie, kterým je Česká republika vázána. Pokud NK ČR zpochybňuje samotnou efektivitu evropského systému nebo to, zda nejsou spíše „zatěžováni slušní občané“, jedná se o koncepční debatu směřující k orgánům EU, nikoliv k českým úředníkům provádějícím transpozici. Zpřísňování AML legislativy je jasným celoevropským trendem podpořeným Evropskou komisí i Evropským parlamentem. Cílem těchto předpisů navíc dávno není pouze boj proti terorismu, ale primárně boj proti praní peněz pocházejících z jakékoliv závažné trestné činnosti. V tomto úsilí musí mít státní orgány i orgány profesní samosprávy společný cíl, maximální efektivitu a koordinaci napříč všemi sektory včetně sektorů nefinančních.
Zvýšení maximálních sazeb pokut oproti dosavadní úpravě není projevem svévole, ale logickým ekonomickým krokem. Reflektuje kumulovanou inflaci od roku 2016, která k roku 2025 činí 51,5 %. Výše pokut v řadě oblastí nebyla od roku 2017 novelizována. Hlavním cílem tohoto opatření je zachovat reálnou hodnotu sankčního rámce a zamezit jeho znehodnocení vlivem vývoje cenové hladiny. Ústavně zaručené zásady správního trestání platí, neboť konkrétní uložená pokuta musí vždy reflektovat povahu pochybení i majetkové poměry sankcionovaného subjektu tak, aby nebyla likvidační. Současně je nutné doplnit, že o přestupek v souladu s § 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, půjde pouze tehdy, bude-li se jednat o společensky škodlivý protiprávní čin. Nebude-li prokázána společenská závažnost, ke správnímu trestání se nepřistoupí.
K způsobu, jakým jsou formulovány přestupky s odkazem na evropská nařízení, se sděluje, že zvolený legislativní postup a způsob psaní přestupků byl řádně konzultován s Ministerstvem vnitra ČR, které plní koordinační úlohu v oblasti správního řízení, kontrolního řádu a správního trestání. Předkladatel si je vědom, že výklad některých povinností u vybraných přestupků může v praxi zpočátku přinášet aplikační výzvy, nicméně evropské právo vyžaduje, aby porušení těchto pravidel sankcionováno bylo. Případné aplikační nejasnosti budou upřesněny prostřednictvím regulačních technických standardů (RTS) vydávaných na unijní úrovni.
Interpretace NK ČR, že komora nebude moci bez vědomí FAÚ odeslat svým členům ani e-mail (§ 81 odst. 2), je nesprávná. Navrhovaná úprava nezakazuje komorám komunikovat se svými členy, ale upravuje výhradně nutnou koordinaci postupů při výkonu dozorové a kontrolní činnosti v oblasti AML, aby nedocházelo k rozporům mezi metodikou státu a profesních komor.


	38
	Notářská komora
	2
	Z
	K § 5 písm. e)
Obsah přílohy č. 1 neodpovídá znění AML balíčku a úmyslu zákonodárce. Je nepochybné, že odsouzení v případě úmyslné legalizace výnosů z trestné činnosti představuje překážku výkonu funkce povinné osoby. Pokud však jde o legalizaci výnosů z trestné činnosti spáchanou z nedbalosti, je nutné vzít v potaz AML balíček jako celek., Výčet „relevantních trestných činů“ je zcela neúměrně široký a řada trestných činů bezprostředně a přímo s legalizací výnosů z trestné činnosti nemá žádnou souvislost. Takovými příklady mohou být zejm. trestné činy Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (§ 240 TrZ), Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby (§ 241 TrZ), Nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení (§ 243), Porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží (§ 244), Padělání a pozměnění předmětů k označení zboží pro daňové účely a předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti (§ 245), Padělání a pozměnění známek (§ 246), Ohrožení devizového hospodářství (§ 247) nebo Pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži (§ 257 TrZ)., U jiných trestných činů např. loupeže je odkaz na zvl. skutkovou podstatu – dle § 173 odst. 2 písm. d) - spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání teroristického trestného činu, trestného činu financování terorismu (§ 312d) nebo vyhrožování teroristickým trestným činem (§ 312f). U dříve citovaných trestných činů ovšem nic takového není a spojitost s legalizací výnosů z trestné činnosti tu není., Dále vizte připomínku k bezúhonnosti v § 14. 
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí nesouhlasí s tvrzením, že daňové a majetkové trestné činy (např. § 240, § 241 či § 257 TrZ) nemají bezprostřední souvislost s legalizací výnosů z trestné činnosti. Tyto činy naopak představují typické predikativní (zdrojové) trestné činy, jejichž spácháním pachatel generuje nelegální zisk. Samotnou podstatou praní špinavých peněz je následná snaha tyto nezákonně nabyté prostředky (např. ze zkrácení daně nebo pletich při veřejných zakázkách) zakrýt a vpravit do ekonomiky. Evropská směrnice (EU) 2018/1673 o boji vedeném trestněprávní cestou proti praní peněz i mezinárodní standardy FATF explicitně vyžadují, aby daňové trestné činy týkající se přímých i nepřímých daní byly považovány za trestnou činnost předcházející praní peněz. Osoba, která byla pravomocně odsouzena za generování nelegálních výnosů prostřednictvím těchto činů, představuje neakceptovatelné riziko pro integritu AML systému, a proto nemůže působit v roli povinné osoby.
Notářská komora správně poukazuje na to, že u násilných trestných činů, jakou je například loupež (§ 173 TrZ), je odkazováno na zvláštní skutkovou podstatu vyžadující specifický úmysl umožnit nebo usnadnit terorismus či jeho financování. Násilné činy (loupež, vydírání) nejsou primárně a typicky páchány jako sofistikované ekonomické delikty pro generování skrytých výnosů k praní. Proto je u nich nutný dodatečný kvalifikátor, který je přímo spojí s financováním terorismu.
Hospodářské činy (daňové úniky, pletichy) jsou svou podstatou vždy zaměřeny na finanční prospěch, který je následně nutné legalizovat. Přímá vazba na AML problematiku je u nich imanentní, a proto dodatečný kvalifikátor nevyžadují.
Pokud jde o legalizaci výnosů z trestné činnosti z nedbalosti, ministerstvo setrvává na stanovisku nastíněném ve vypořádání připomínky č. 1. Od osob plnících roli povinné osoby v systému AML (což jsou subjekty plnící delegované povinnosti v zájmu ochrany finančního systému státu) je vyžadována maximální a profesionální míra obezřetnosti. Pokud je osoba odsouzena za to, že i jen z hrubé nedbalosti umožnila praní peněz, prokazuje tím zásadní selhání v odborné péči a nemůže nadále garantovat spolehlivé plnění přísných AML standardů. Vyloučení takových osob je nezbytným prvkem prevence.

	38
	Notářská komora
	3
	Z
	V § 6 písm. d) se slova „oprávněná k výkonu činnosti notáře“ nahrazují slovy „, kterou stát pověřil notářským úřadem“. 

Odůvodnění:
Navrhujeme přeformulovat znění ustanovení písm. d), tak aby odpovídala definici podle notářského řádu. Zákon č. 358/1992 Sb. V § 1 uvádí, že notář je fyzická osoba splňující předpoklady podle tohoto zákona, kterou stát pověřil notářským úřadem.
	Vyhověno.
Text ustanovení byl upraven.

	38
	Notářská komora
	4
	Z
	V § 10 odst. 1 písm. d) se slovo „dohlíží“ nahrazuje slovem „zpracovává“ a slova „vyhodnocuje plnění opatření stanovená akčním plánem“ se nahrazují slovy „zveřejňuje stručná a srozumitelná shrnutí rizik vyplývajících z národního hodnocení rizik určená povinným osobám a bez zbytečného odkladu po jejich zjištění zveřejňuje upozornění na nově vzniklá nebo významně změněná rizika“. 

Odůvodnění:
Navrhujeme vypuštění znění písm. d) neboť se jedná o rozšiřující implementaci.
Působnost požadujeme upravit tak, aby byla stanovena povinnost ministerstva učinit stručná a srozumitelná shrnutí pro povinné osoby, která jasně a stručně popíší možná rizika, na nově vzniklá rizika budou upozorňovat bez zbytečného odkladu po jejich zjištění
	Vyhověno jinak.
Slovo „dohlíží“ bylo nahrazeno slovem „sleduje“.
Navržená úprava nahrazuje stávající ustanovení textem upravujícím odlišnou problematiku. Předmětem § 10 odst. 1 písm. d) je sledování a vyhodnocování plnění opatření obsažených v akčním plánu navazujícím na národní hodnocení rizik. Existence akčního plánu a vyhodnocování jeho plnění představují nezbytnou součást systému řízení a snižování identifikovaných rizik a odpovídají rovněž požadavkům vyplývajícím z mezinárodních hodnoticích mechanismů, včetně doporučení výboru MONEYVAL.
Požadavek na zveřejňování stručných a srozumitelných shrnutí rizik pro povinné osoby a upozorňování na nově vzniklá nebo významně změněná rizika upravuje jinou oblast. Informování povinných osob o rizicích je primárně úkolem příslušných orgánů dohledu vykonávaným na základě jejich sektorových hodnocení rizik. Není proto důvod nahrazovat stávající ustanovení navrženým textem, a to i s přihlédnutím k tomu, že danou oblast již upravuje § 105 odst. 3 ZEOS.

	38
	Notářská komora
	5
	Z
	V § 12 se doplňuje odstavec 6, který zní:
„ (6) Vykonává-li povinná osoba činnost notáře, považuje se pro účely tohoto zákona za manažera pro dodržování předpisů a pracovníka pro dodržování předpisů notář jako povinná osoba. Povinná osoba není povinna hlásit údaje podle odstavce 1 samostatně, pokud jsou údaje o ní zjistitelné ze seznamu nebo evidence vedené podle jiného právního předpisu.“.


Odůvodnění:
Ohlašovací povinnost lze stanovit poté, kdy bude jednoznačné, pro který druh povinné osoby povinnost platí. U právnických profesí požadujeme výslovně uvést, že se vždy jedná o notáře, případně advokáta, exekutora. Aby bylo zřejmé, že tyto osoby nikoho zvláště hlásit nemusí, ale vždy se jedná, pokud tuto činnost vykonávají jako fyzická osoba, přímo o tuto fyzickou osobu – povinnou osobu.
Setrváváme na výkladu, dle kterého není objektivně možné zavádět manažera a pracovníka pro dodržování předpisů u povinných osob, které vykonávají činnost jako fyzická osoba. Pokud by tomu tak mělo být, měl by být požadavek ohledně telefonického spojení a kontaktní doby upraven tak, aby se vztahoval pouze na pracovníky právnických osob, tak jako je v současnosti stanoveno českým právním řádem u bank. U fyzických osob, nota bene s malým množstvím zaměstnanců bude manažerem a pracovníkem pro předpisy nutně sama povinná osoba, a není tak možné uvažovat o zastupitelnosti, a tím pádem stálé dosažitelnosti aj. Ostatně stanovení doby, kdy lze osobu kontaktovat, je nad rámec implementace. Dosud jsme nezaznamenali problém v komunikaci s FAU.
Považujeme za klíčové, aby byla otázka manažera a potažmo vrcholného vedení vyřešena vedle odůvodnění také přímo v zákoně. Např. i výslovně tak, že se za manažera považuje notář, nebude-li jiné cesty. Podle § 1, 2 not. ř. je notář osobou, kterou stát pověřil notářským úřadem. Notářský úřad je soubor pravomocí k výkonu notářství a další činnosti stanovené zákonem trvale spojený s místem výkonu této činnosti. Úřad je úzce, osobně spojen s osobou notáře, za chod úřadu odpovídá notář, za újmu odpovídá notář. Nelze to přenést na nějakého vedoucího kanceláře. Notář je ten, kdo v konečném důsledku rozhoduje a odpovídá
	Vyhověno jinak.
§ 12 byl vypuštěn.
To, že je manažerem pro dodržování předpisů sám notář, plyne již z čl. 11 odst. 1 AMLR, není tedy nezbytné toto upravovat. Z hlediska splynutí manažera a pracovníka pro dodržování předpisů je třeba odkázat na další ustanovení čl. 11 AMLR, kde je toto splynutí normováno a tuzemský zákonodárce se od norem EU nemůže odchýlit. Celkově je pak daná problematika upravena v části věnované centrálnímu rejstříku povinných osob.

	38
	Notářská komora
	6
	Z
	V § 13 se odstavec 2 zrušuje. 

Odůvodnění:
Odstavec 2 navrhujeme vypustit. Pro notáře a další právnické profese není reálné, aby pracovníci kanceláře byli k dispozici de facto nepřetržitě. Doslovný výklad by mohl vést k tomu, že si notář nesmí vzít odvolenou nebo být nemocen. Pokud má jednoho až 3 zaměstnance, tak je obvyklé, že pracovníci kanceláře mají jednotnou dovolenou a kancelář se prostě uzavře.
	Vyhověno jinak.
Materiál byl upraven v návaznosti na připomínky jiných připomínkových míst.
I přesto je třeba uvést, že dané ustanovení rozhodně nekonstituovalo povinnost býti k dispozici nepřetržitě. Mít nahlášené další kontaktní osoby je právo, nikoliv povinnost. Zároveň je však nezbytná kontaktovatelnost pro Finanční zpravodajskou jednotku alespoň v provozní době notáře.

	38
	Notářská komora
	7
	Z
	K § 14
Obsah přílohy č. 1 dle našeho názoru neodpovídá znění AML balíčku a úmyslu zákonodárce. Je nepochybné, že odsouzení v případě úmyslné legalizace výnosů z trestné činnosti představuje překážku výkonu funkce povinné osoby. Pokud však jde o legalizaci výnosů z trestné činnosti spáchanou z nedbalosti, je nutné vzít v potaz AML balíček jako celek., ​​​​​​Článek 6 odst. 2 směrnice vyžaduje, aby byl výkon funkce povinné osoby znemožněn osobám odsouzeným za praní peněz. Samotná směrnice pojem praní peněz nedefinuje a tento pojem tak žádá interpretaci. Nařízení jej však definuje v ustanovení čl. 2 ods.1 bod 1:, Pro účely tohoto nařízení se rozumí:, ​1) „praním peněz“ jednání uvedené v čl. 3 odst. 1 a 5 směrnice (EU) 2018/1673, včetně pomoci a návodu, podněcování a pokusu o spáchání takového jednání, bez ohledu na to, zda činnosti, z nichž tento majetek pro účely praní pochází, byly provedeny na území členského státu nebo na území třetí země. Je-li znakem trestného činu vědomí, úmysl nebo záměr, lze je vyvodit z objektivních skutkových okolností, ​Článek 3 odkazované směrnice 2018/1673 pak vyžaduje výlučně kriminalizaci úmyslné legalizace výnosů z trestné činnosti:, Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily trestnost těchto úmyslných jednání:, a) přeměna nebo převod majetku s vědomím, že tento majetek pochází z trestné činnosti, za účelem zatajení nebo zastření nezákonného původu majetku nebo za účelem pomoci jakékoliv osobě, která se účastní páchání takové činnosti, aby se vyhnula právním následkům svého jednání;, b) zatajení nebo zastření skutečné povahy, zdroje, umístění, nakládání, pohybu, práv k majetku nebo jeho vlastnictví s vědomím, že tento majetek pochází z trestné činnosti;, c) nabývání, držení nebo užívání majetku s vědomím, v době jeho obdržení, že tento majetek pochází z trestné činnosti., Protože je tedy unijním právem stanoven pouze požadavek kriminalizace úmyslné legalizace výnosů z trestné činnosti, je zakotvení nedbalostní formy tohoto trestného činu jako překážky výkonu funkce implementací nad rámec evropského předpisu. Z tohoto důvodu žádáme vypuštění položky 2 přílohy, tj. legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti ve smyslu § 217 trestního zákoníku., Notář je podle not. řádu pověřen úřadem státem, stát mu stanovil rozsah činností, které je nejen oprávněn, ale i povinen vykonávat, nemůže si vybírat, jakou činnost bude či nebude dělat, tady má-li splněny zákonné předpoklady pro výkon činnosti notáře, pak je vykonávat musí a nelze mu část povinností odebrat. Nemůže přestat vykonávat jednu z činností, jejímž výkonem jej stát pověřil. Buď je notářem a vykonává vše, čím jej stát pověřil nebo notářem není. 
	Vyhověno jinak.
Z daného ustanovení byli notáři vyňati, jelikož tato úprava bude obsažena v sektorovém předpisu.
Pokud jde o námitku týkající se zahrnutí nedbalostních trestných činů, zejména trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti a porušení mezinárodních sankcí z nedbalosti, nelze přisvědčit tvrzení, že by taková úprava postrádala vazbu na oblast AML. Oba uvedené trestné činy svou povahou bezprostředně souvisejí s ochranou integrity finančního systému a s plněním povinností, které jsou klíčové právě pro oblast AML/CFT.

Současně je třeba zdůraznit, že relevantní jsou především případy kvalifikovaných skutkových podstat, v nichž je nedbalostní jednání spojeno s porušením povinností vyplývajících z postavení či profese pachatele. V těchto situacích již nejde o nahodilé pochybení bez vztahu k výkonu činnosti, ale o selhání v oblasti, která je pro výkon dané činnosti zásadní.


	38
	Notářská komora
	8
	Z
	V § 16 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„ (2) Nedoplatkem podle odstavce 1 se pro účely posouzení bezdlužnosti rozumí pouze nedoplatek, který byl pravomocně stanoven rozhodnutím příslušného orgánu, popřípadě který vyplývá z jiného rozhodnutí, proti němuž již nelze podat řádný opravný prostředek.“.


Odůvodnění:
Kritéria pro posouzení dobré pověsti determinuje AMLA prostřednictvím obecných pokynů ve smyslu čl. 6 odst. 8 směrnice. Z tohoto důvodu nepovažujeme za možné v současnosti rozpracovávat tato kritéria. Pokud by tomu tak bylo, není možné bezdlužnost vázat na absenci evidovaného nedoplatku na daních a jiných mandatorních platbách, neboť existence nedoplatku může předmětem soudního sporu. Dokud není pravomocně rozhodnuto ohledně jeho existence, není možné zavádět tuto překážku výkonu činnosti.
Notář je podle not. řádu pověřen úřadem státem, stát mu stanovil rozsah činností, které je nejen oprávněn, ale i povinen vykonávat, nemůže si vybírat, jakou činnost bude či nebude dělat, tady má-li splněny zákonné předpoklady pro výkon činnosti notáře, pak je vykonávat musí a nelze mu část povinností odebrat. Nemůže přestat vykonávat jednu z činností, jejímž výkonem jej stát pověřil. Buď je notářem a vykonává vše, čím jej stát pověřil a v plném rozsahu nebo notářem není.
Požadujeme bezdlužnost upravit v tom smyslu, aby se jednalo pouze o dluhy na základě pravomocných rozhodnutí (tak, aby nemohlo dojít k situaci, kdy bude stále přípustný opravný prostředek nebo obrana soudní cestou).
	Vysvětleno.
Zásadním problémem navrhované úpravy je skutečnost, že v oblasti daní, cel a zejména veřejného pojištění (zdravotního a sociálního) nevzniká většina nedoplatků na základě správního rozhodnutí, ale přímo ze zákona.
Pokud například daňový subjekt podá daňové přiznání, ve kterém si sám daň vyčíslí, ale nezaplatí ji, nevydává správce daně žádné „pravomocné rozhodnutí“ o uložení daně. Daň je splatná ze zákona a jejím nezaplacením vzniká nedoplatek. Stejně tak je tomu u měsíčních záloh na pojistné. Pokud by § 16 omezil bezdlužnost pouze na dluhy z pravomocných rozhodnutí, tyto zcela běžné (a často obrovské) dluhy na daních a pojistném by se při posuzování spolehlivosti vůbec nebraly v úvahu, což by popřelo celý smysl tohoto ustanovení.
Návrh zákona nekonstruuje vlastní definici nedoplatku, ale logicky odkazuje na stav, který evidují příslušné orgány (Finanční správa, Celní správa, zdravotní pojišťovny, ČSSZ) podle svých vlastních procesních předpisů (zejména podle daňového řádu).
Podle § 153 daňového řádu je nedoplatkem částka daně, která není uhrazena a uplynul den její splatnosti. Tyto orgány následně vydávají standardizovaná potvrzení o bezdlužnosti. Pokud by zákon o ekonomické ochraně státu zavedl vlastní, odlišnou definici nedoplatku, příslušné orgány by na ni nebyly schopny svými systémy reagovat a vydávat odpovídající potvrzení.
Obava připomínkového místa, že by se nepříznivé následky vztahovaly na dosud nepravomocné sankce (např. probíhající odvolání proti uložené pokutě), je vyřešena samotnou systematikou správního a daňového práva.
Pokud správní orgán uloží pokutu či doměří daň, a účastník podá odvolání, které má odkladný účinek (nebo není-li rozhodnutí dosud v právní moci, a tudíž ani vykonatelné), tato částka se v daném okamžiku ještě nestává splatným nedoplatkem ve smyslu daňového řádu. Subjektu je tedy standardně vydáno potvrzení o bezdlužnosti, dokud o odvolání není pravomocně rozhodnuto.
Z výše uvedených důvodů musí text § 16 zůstat v navrženém znění. Pojem „nedoplatek“ je v českém právním řádu dostatečně ustálený a nevyvolává v praxi při vydávání potvrzení o bezdlužnosti aplikační problémy.

	38
	Notářská komora
	9
	Z
	§ 24 zní:
Zvláštní ustanovení o oznamování prostřednictvím příslušné profesní komory
​Advokát, notář, soudní exekutor, auditor nebo daňový poradce bezodkladně informuje Finanční zpravodajskou jednotku výlučně prostřednictvím příslušné profesní komory, pokud ví, má podezření nebo má přiměřené důvody k podezření, že finanční prostředky jsou výnosem z trestné činnosti nebo finanční prostředky nebo činnost mají souvislost s výnosem z trestné činnosti, financováním terorismu, jinou trestnou činností, nebo financováním šíření zbraní hromadného ničení.
Advokát, notář, soudní exekutor, auditor nebo daňový poradce poskytne Finanční zpravodajské jednotce na její žádost nezbytné informace včetně informací o záznamech transakcí ve stanovené lhůtě prostřednictvím příslušné profesní komory.“.


Odůvodnění:
Požadujeme ponechání stávajícího systému umožněného nařízením (informování prostřednictvím příslušné profesní komory), a to z důvodu
a) ochrany informací vztahujících se k právnímu poradenství, u kterého je mlčenlivost přísnější, ačkoliv je nyní výrazným způsobem oslabena,
b) možnosti monitoringu rizik a trendů ve sledovaných činnostech daného sektoru, které nemůže nahradit svodka poskytnutá zpravodajskou jednotkou. Výstupy ze zpracovaných OPO představují podstatnou náležitost vzdělávacích aktivit profesních samospráv a sektorového hodnocení rizik.
Trváme na nahrazení slov „přímo nebo“ slovy „výlučně“ nebo obdobným výrazem v odst. 1 a doplnění odst. 2.
Předpokládáme dále, že na „notáře, právníky a jiné nezávislé právnické profese, auditory, externí účetní a daňoví poradce“ se vztahuje výjimka podle čl. 70 odst. 2 Nařízení,. a v tomto kontextu musí být § 24 vykládán.
	Vyhověno částečně.
Navržené znění § 24 bylo upraveno tak, že byla vypuštěna slova „přímo nebo“.
Zároveň je třeba konstatovat, že podle předkladatele hrozí riziko, že čl. 70 AMLR bude evropskými orgány vykládán tak, že je poskytování informací skrze profesní komoru volbou, nikoliv povinností příslušníka právních profesí a vzhledem k faktu, že je AMLR přímo použitelný předpis vyšší právní síly, tak dané ustanovení § 24 není způsobilé toto negovat.
K námitce týkající se ochrany důvěrných informací se uvádí, že tato ochrana by byla plně zajištěna i v případě přímého podání FAÚ, který je vázán zákonnou povinností mlčenlivosti a disponuje odpovídajícími mechanismy pro nakládání s citlivými informacemi. Existence přímého kanálu by proto nepředstavovala oslabení ochrany důvěrnosti.
Z hlediska aplikace čl. 70 odst. 2 AMLR souhlasíme s připomínkovým místem, že toto se na notáře aplikuje plně. Z tohoto důvodu je také zaveden pojem „chráněná informace“ a využíván napříč ZEOS, aby garantoval právo na právní pomoc.

	38
	Notářská komora
	10
	Z
	§ 50 zní:
Orgán dozoru nad příslušnou profesní komorou
Dozor nad výkonem dozoru prováděným Komorou auditorů České republiky, Komorou daňových poradců České republiky, vykonává orgán dozoru nad příslušnou profesní komorou, kterým je Úřad.
Dozor nad výkonem dozoru prováděným Notářskou komorou České republiky, Českou advokátní komorou a Exekutorskou komorou České republiky vykonává orgán dozoru nad příslušnou profesní komorou, kterým je Ministerstvo spravedlnosti.“.


Odůvodnění:
Orgánem, který by měl vykonávat dohled nad profesními komorami právnických profesí, je z povahy věci Ministerstvo spravedlnosti. Také v zahraničních jurisdikcích tento koncept není neobvyklý a lépe reflektuje povahu činnosti jednotlivých profesí a jejich organizaci.
	Nevyhověno.
Přijetí této připomínky by založilo rozpor s Ministerstvem spravedlnosti.

	38
	Notářská komora
	11
	Z
	K § 51
Žádáme o zpřesnění intervalu, v jakém je předvídáno ověřování bezúhonnosti zúčastněných osob. A o stanovení povinnosti soudu nebo Rejstříku trestů informovat o odsouzení v relevantních TČ profesní komory. 
	Vyhověno částečně.
Důvodová zpráva byla upravena.

	38
	Notářská komora
	12
	Z
	V § 53 se písmeno i) zrušuje. 

Odůvodnění:
Vizte připomínku k § 53 odst. 2
	Nevyhověno.
Dané ustanovení se netýká působnosti Notářské komory České republiky.

	38
	Notářská komora
	13
	Z
	V § 53 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„ (2) Jde-li o informace získané Notářskou komorou České republiky při výkonu působnosti orgánu dozoru nad notáři podle tohoto zákona, poskytují se tyto informace jinému orgánu nebo osobě uvedené v odstavci 1 pouze prostřednictvím Finančního analytického úřadu, nestanoví-li tento zákon výslovně jinak. Informace lze poskytnout pouze v rozsahu nezbytném pro plnění úkolů v oblasti předcházení praní peněz a financování terorismu.“.


Odůvodnění:
Textace dle našeho názoru překračuje požadavky implementovaného ustanovení. K jakémukoliv omezení povinnosti mlčenlivosti je nutno přistupovat restriktivně, přičemž zejména v případě pod písm. e), tedy v případě jiné působnosti orgánu dozoru, nevidíme oporu ani účelnost takového prolomení mlčenlivosti. Zároveň nejsme přesvědčeni o oprávněnosti prolomení mlčenlivosti vůči finančnímu arbitrovi.
Zásadně nesouhlasíme s tím, aby údaje, které by jinak byly chráněny mlčenlivostí, byly sdíleny mezi orgány dozoru navzájem. Zásadně nesouhlasíme, aby se na NKČR obracel kterýkoli jiný dozorový orgán než FAU, tedy ani orgány činné v trestním řízení. Tak jak je návrh postaven může působit, že se jedná o bezbřehé prolomení mlčenlivosti vůči množství orgánů.
	Nevyhověno.
Navrhovaná úprava není důvodná. Smyslem § 53 je umožnit účinnou výměnu informací mezi příslušnými orgány v rozsahu nezbytném pro plnění úkolů v oblasti předcházení legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Navržené řešení, podle něhož by informace získané Notářskou komorou České republiky mohly být poskytovány ostatním oprávněným subjektům pouze prostřednictvím FAÚ, by vytvořilo zbytečný mezičlánek bez přidané hodnoty, vedlo by ke zpomalení toku informací a bylo by v rozporu s koncepcí přímé spolupráce mezi příslušnými orgány, na níž je postaven evropský AML/CFT rámec.
Návrh současně neodpovídá úpravě obsažené v článcích 67 a 68 AMLD6. Článek 67 při zachování požadavků profesního tajemství výslovně předpokládá možnost vzájemné výměny informací mezi orgány dozoru, orgány veřejné moci, finančními zpravodajskými jednotkami a dalšími příslušnými orgány. Článek 68 dále ukládá členským státům umožnit výměnu informací mezi orgány dozoru a dalšími vymezenými orgány a stanoví, že takové výměně nesmí bránit požadavky profesního tajemství, jsou-li současně dodržena pravidla pro ochranu důvěrných informací a omezení jejich využití. AMLD6 tedy vychází z principu přímé výměny informací mezi příslušnými orgány, nikoliv z modelu, v němž by veškerá komunikace musela být zprostředkovávána finanční zpravodajskou jednotkou.
Obava z „bezbřehého“ prolomení povinnosti mlčenlivosti není namístě. Okruh subjektů oprávněných k získání informací je taxativně vymezen zákonem a odpovídá rozsahu předpokládanému AMLD6. Současně platí, že získané informace podléhají režimu profesního tajemství a mohou být využívány pouze pro zákonem stanovené účely, zejména pro výkon úkolů v oblasti AML/CFT, výkon souvisejících dohledových činností nebo navazující správní či soudní řízení. Ochrana důvěrnosti informací tak není oslabena.
Ve vztahu k § 53 odst. 1 písm. e) je třeba zdůraznit, že toto ustanovení nepředstavuje obecné oprávnění k využívání získaných informací pro jakoukoli agendu. Smyslem ustanovení je upravit podmínky, za nichž může orgán, který informace získal v rámci výkonu působnosti podle tohoto zákona, tyto informace použít při výkonu jiné zákonem svěřené působnosti. Ani toto ustanovení tedy nezakládá nepřípustné rozšiřování okruhu osob oprávněných s informacemi nakládat.
Rovněž není důvod vylučovat z režimu sdílení informací orgány činné v trestním řízení ani jiné zákonem určené subjekty. AMLD6 v čl. 67 odst. 1 výslovně stanoví, že požadavky profesního tajemství nejsou dotčeny v případech trestního vyšetřování a stíhání, a současně předpokládá poskytování informací příslušným orgánům v rozsahu nezbytném pro plnění jejich zákonných úkolů. Z těchto důvodů nelze přijmout návrh, aby se na Notářskou komoru České republiky mohl obracet výlučně FAÚ nebo aby veškeré předávání informací muselo probíhat jeho prostřednictvím. FAÚ není v těchto případech určen k roli pouhého zprostředkovatele výměny informací mezi příslušnými orgány.
Zároveň je konstituována jako lex specialis povinnost mlčenlivosti o chráněné informaci, která neumožňuje bez souhlasu klienta chráněné informace kamkoliv předávat.

	38
	Notářská komora
	14
	Z
	V § 55 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„ (2) Koordinaci výkonu dozoru a vytvoření podmínek účinného dozoru nad notáři, advokáty a exekutory zajišťuje Ministerstvo spravedlnosti.“.


Odůvodnění:
Považujeme za nevhodný dozor Ministerstva financí nad profesními komorami zastřešujícími právnické profese. Dohled nad těmito komorami musí z povahy věci náležet Ministerstvu spravedlnosti.
	Nevyhověno.
Systém je nastaven tak, že koordinátor za celou Českou republiku je pouze jeden orgán. Vynětím uvedených sektorů by došlo k nenaplnění požadavků AMLD6.

	38
	Notářská komora
	15
	Z
	K § 58
Návrh dle našeho názoru představuje implementaci nad rámec požadavků směrnice, která nepředvídá plošnou povinnost sektorového hodnocení rizik (srov. čl. 8 odst. 1 in fine)., Textace ustanovení je pak velmi široká a zavazuje veškeré orgány dohledu ke zohlednění všech uvedených aspektů, což nemusí být vždy objektivně možné. Souhlasíme, že mohou existovat další informace, relevantní a dostupné v konkrétním sektoru, které je pak žádoucí zohlednit, tato velmi široká textace bez diferenciace sektoru ale podle našeho názoru není možná a nemá ani oporu ve směrnici, jedná se tak o implementaci nad rámec evropského předpisu. Tento přístup může vést k tomu, že výstupem bude velmi objemné hodnocení formálně vytvořené pro účely dohledu, ale nebude mít praktickou relevanci, zejména vezmeme-li v potaz provázanost informační povinností orgánů dohledu dle § 78., Celé ustanovení pracuje s rizikovým dozorem, předpokládá však rozsáhlé analytické činnosti, které může vykonávat finanční sektor a v plném rozsahu se zde projevuje to, že stejné povinnosti jako má finanční sektor, byly vztaženy na sektor nefinanční. Je třeba lišit, co činí orgány dozoru u finančního a nefinančního sektoru. Analýzy pro nefinanční sektor musí vykonávat někdo, kdo má k tomu kapacity a informace – ty se mohou prolínat mezi oběma sektory a je tedy logické, že zde musí být někdo, kdo má přístup k informacím obou sektorů a umí je vyhodnotit. 
	Vysvětleno.
Odkazovaný čl. 8 směrnice upravuje národní hodnocení rizik, nikoliv rizikově orientovaný dozor podle čl. 40. Zároveň se jedná i o reakci na hodnocení ČR výborem MONEYVAL, ze kterého mj. plyne, že by takto měly být hodnoceny všechny sektory a že v případě sektoru notářů je nutné zapracovat na pochopení rizik daného sektoru.

	38
	Notářská komora
	16
	Z
	§ 59 zní:
Plán kontrol
Orgán dozoru nejpozději do 31. prosince kalendářního roku zpracuje plán kontrol na následující kalendářní rok.
V případě podezření, že dochází k porušení tohoto zákona, nařízení 2023/1113 nebo nařízení 2024/1624, může orgán dozoru vykonat dozor nad povinnou osobou i mimo plán kontrol.
K povinným osobám, které jsou dozorovány celními úřady, zpracovává plán kontrol Generální ředitelství cel.
Orgán dozoru zašle plán kontrol ministerstvu pro výkon jeho působnosti podle tohoto zákona do 30 dnů ode dne jeho zpracování. Na poskytování informací z plánu kontrol se § 53 použije obdobně.“.


Odůvodnění:
Navrhované ustanovení nebere v potaz povahu povinných osob v právnických a poradenských profesích. Rizikově orientovaný dohled je možné vykonávat i v rámci periodických či plošných kontrol, které jsou zcela zásadní z hlediska prevence a podchycení případných nedostatků v krátkém časovém horizontu.
Zde se zavádí ryze „rizikový“ přístup k povinným osobám a fakticky, bez řádného odůvodnění, likviduje funkční dozor např. NKČR, který funguje tak, že každé 3 roky je každý notář zkontrolován. Komora má informace o případných nedostatcích v jeho činnosti a je schopna je i v oblasti AML řešit. NKČR nemá údaje o tom, pro jaké osoby, z jakých zemí a jaké konkrétní činnosti který notář vykonává. Mimo pravidelné kontroly Komora realizuje i kontroly mimořádné, kde může reagovat na aktuální poznatky či rizika. Tento systém požadujeme zachovat. Navržený systém předpokládá rozsáhlé analytické činnosti NKČR, které by znamenaly sběr dat a zatížení povinných osob, které tyto náklady nemohou promítnout do svých cen, ostatně tyto činnosti objednává stát a měl by je rovněž povinným osobám platit.
	Nevyhověno.
Jedná se o požadavek AMLD6, zohlednění rizikového faktoru je nezbytnou součástí nastaveného systému.

	38
	Notářská komora
	17
	Z
	V § 60 odst. 1 úvodní části ustanovení se za slovo „dozoru“ vkládají slova „s výjimkou příslušné profesní komory“. 

Odůvodnění:
Jedná se o tvorbu dalšího materiálu, který bude mít desítky, či spíše stovky stran, jehož reálný přinos pro praxi je diskutabilní. Opět apelujeme na vytváření stručných a jasných materiálů. Požadujeme tuto zprávu, pokud skutečně musí být, zpracovat jako minimalistickou.
Jedná o novou administrativní povinnost a zátěž, v tomto duchu žádáme o případné přepracování odůvodnění. Zatímco se vypouští jednoduché každoroční hlášení, vzniká nyní povinnost tvorby komplexní zprávy.
	Vyhověno jinak.
Materiál byl upraven tak, že má být zveřejňováno pouze shrnutí v rozsahu vymezeném AMLD6. Vynětí by bylo v rozporu s právem EU.

	38
	Notářská komora
	18
	Z
	K § 61
Není jasné, v jakém rozsahu dopadají oznámení na profesní komory a její členy. Má se jednat o možný kanál pro oznámení o porušení povinností ze strany jak povinných osob, tak Komory jako dozorového orgánu nebo ustanovení míří pouze na povinné osoby?, Není jasné, co se rozumí v odst. 3 postupem pro přezkoumání důvodnosti. Požadujeme vysvětlení a případné zpřesnění formulace., Dále v odst. 5 požadujeme vysvětlit, zda se jedná o mlčenlivost v konkrétní věci a zda údaje získané tímto způsobem, lze zobecnit a upozornit případně jiné povinné osoby na nezákonné požadavky FAU nebo jiných státních orgánů nebo na rizika, která jsou obecná. 
	Vysvětleno.
Jedná se o externí oznamovací systém pro účely ochrany oznamovatelů. Porušení zde by mělo být možné oznámit všechny. Odstavec 3 byl upraven na základě připomínky MSp tak, že odkazuje na zákon o ochraně oznamovatelů.
Odstavec 5 se netýká oznámení skrze daný systém, nýbrž zveřejněním. Zobecněné údaje standardně nepodléhají povinnosti mlčenlivosti.


	38
	Notářská komora
	19
	Z
	K § 65
Vzhledem k četnosti povinných osob a jejich velikosti považujeme vydávání opatření obecné povahy týkajících se výkaznictví ohledně statistického a jiného výkaznictví za nevhodný instrument, neboť ve svém důsledku zavazuje povinné osoby ke každodenní kontrole úřední desky dozorového orgánu. V případě potřeby předmětných údajů se orgán dozoru obrátí na povinné osoby prostřednictvím pokynu ke sdělení informací. 
	Vysvětleno.
Jedná se o pravomoc, nikoliv povinnost daný instrument používat. Zároveň je možné podle § 81 ZEOS o tomto informovat samotnou povinnou osobu.

	38
	Notářská komora
	20
	Z
	V § 66 odst. 3 se za slovo „tohoto“ vkládají slova „nebo jiného“. 

Odůvodnění:
Máme obavu, že tato úprava může vést k nepřiměřeným zásahům státu. V odstavci 3 požadujeme doplnit „mlčenlivosti podle tohoto nebo zvláštních zákonů“. V rámci statistického zjišťování by pak v žádném případě nemělo dojít k tomu, aby orgán dozoru žádal informace podléhající povinnosti mlčenlivosti.
	Vyhověno jinak.
Dané ustanovení bylo upraveno tak, že je odkazováno přímo na chráněnou informaci.

	38
	Notářská komora
	21
	Z
	V § 66 se odstavec 4 zrušuje. 

Odůvodnění:
Máme obavu, že tato úprava může vést k nepřiměřeným zásahům státu. Odmítáme, aby náklady nesla povinná osoba. Nechť je stanoven způsob náhrady povinným osobám. Požadujeme odst. 4 zcela vypustit. Jedná se o další a duplicitní administrativní zátěž.
	Nevyhověno.
Správní orgány musí vycházet ze základních zásad podle správního řádu včetně zásady procesní ekonomie.
Důvodová zpráva byla doplněna.

	38
	Notářská komora
	22
	Z
	V § 68 odst. 1 se písmeno c) zrušuje. 

Odůvodnění:
Stávající ustanovení § 68 odst. 1 písm. c) považujeme za příliš vágní a v praxi neověřitelné. Neexistuje objektivní kritérium, co je to „dostatečný počet zaměstnanců“, opět lze považovat za snahu oslabit a nedůvodně kontrolovat či šikanovat profesní komory.
	Vyhověno jinak.
Ustanovení bylo upraveno tak, že se jedná o jedno z kritérií náležitého a účinného výkonu dozoru, nikoliv o samostatně kontrolovanou kategorii.
Z hlediska všech kategorií podle odst. 1 jde o naplnění požadavku AMLD6.

	38
	Notářská komora
	23
	Z
	V § 68 odst. 1 se písmeno d) zrušuje. 

Odůvodnění:
Zcela odmítáme dokládat své příjmy (jak vyplývá ze stávajícího ustanovení odst. 1 písm. e/) orgánu dozoru nad profesní komorou. Ustanovení nedává smysl, nikde není nijak kvantifikováno, jaká jsou kritéria pro dostatečné prostředky. Vnímáme to jako zneužití pravomocí státu a snahu omezit nezávislost státem zřízených komor.
	Nevyhověno.
Připomínkované ustanovení se týká bezúhonnosti.

	38
	Notářská komora
	24
	Z
	V § 68 odst. 3 se slovo „pravidelně“ nahrazuje slovy „včasně a stručně“. 

Odůvodnění:
V odst. 3 větě první žádáme slova „pravidelně“ nahradit slovy „včasně a stručně“. Ohledně způsobu výkonu dozoru podotýkáme, že považujeme za nemožné zásadní zásahy do jeho současného způsobu, který zajišťuje prevenci a možnost včasné nápravy.
	Vyhověno částečně.
Slovo „pravidelně“ nahrazeno slovy „bez zbytečného odkladu“. Co do stručnosti by neměl orgán modifikovat dané informace, a proto se v této části nevyhovuje.

	38
	Notářská komora
	25
	Z
	V § 69 odst. 1 písm. b) se slova „a dokumenty ukončující zjednodušenou kontrolu“ zrušují. 

Odůvodnění:
U profesních komor vykonávajících dohled nad regulovanými právnickými profesemi nepovažujeme institut zjednodušené kontroly za systémově vhodný. Tento závěr vychází i z dosavadních odborných diskusí k nastavení kontrolních mechanismů v této oblasti. Blíže vizte také naše připomínky k § 71.
	Nevyhověno.
Připomínkové místo hovoří i o jiných profesních komorách, avšak bez mandátu za ně hovořit.
Využití postupu pro zjednodušenou kontrolu není povinností, nýbrž pravomocí. Pokud tento institut notářská komora nevyužije, tak z povahy věci o tom nemusí předávat informace.

	38
	Notářská komora
	26
	Z
	V § 69 odstavec 2 zní:
„ (2) Příslušná profesní komora poskytne orgánu dozoru nad příslušnou profesní komorou výroční zprávu podle § 60.“.


Odůvodnění:
Ke stávajícímu odst. 2 písm. a) uvádíme, že Notářská komora ČR odmítá poskytovat jakékoli informace třetím subjektům, vizte naše připomínky k § 53.
Totéž platí ke stávajícímu odst. 2 písm. b), kdy odmítáme poskytovat tyto informace, není k tomu relevantní důvod a dále vizte naše připomínky k § 68.
Ke stávajícímu znění odst. 2 písm. d) uvádíme, že informace podle § 81 nesmí Notářská komora ČR poskytovat svobodně, vnímá to jako nedůvodnou šikanu.
	Vysvětleno.
Předkladatel považuje uvedené ustanovení jako nezbytné pro získání informací pro efektivní výkon dozoru i pro předkládání informací podle čl. 11 AMLAR. Výkaznictví bylo doplněno.

	38
	Notářská komora
	27
	Z
	V § 69 odst. 3 písm. b) se slova „nebo zjednodušené kontroly“ zrušují a slova „nebo dokumenty ukončujícího zjednodušenou kontrolu podle odstavce 1 písm. b)“ se zrušují. 

Odůvodnění:
Požadujeme vypustit část o zjednodušených kontrolách.
U profesních komor vykonávajících dohled nad regulovanými právnickými profesemi nepovažujeme institut zjednodušené kontroly za systémově vhodný. Tento závěr vychází i z dosavadních odborných diskusí k nastavení kontrolních mechanismů v této oblasti. Blíže vizte naše připomínky k oddílu třetímu (§ 71 odst. 2).
	Nevyhověno.
Vizte vypořádání připomínky č. 25.

	38
	Notářská komora
	28
	Z
	K § 69 odst. 4
K metodickému materiálu požadujeme vysvětlit, jak bude řešena situace, když Komora setrvá na svém stanovisku a bude mít jiný právní názor. Jaký bude následující postup? 
	Vysvětleno.
V odstavci byla udělána změna, nově bude pouze zasíláno orgánu dozoru nad komorou. Zbytek bude řešen standardními nástroji.

	38
	Notářská komora
	29
	Z
	K § 70
Jak již bylo uvedeno výše, domníváme se, že model dozoru Úřadu nad profesní komorou je nevhodný., Nad to se domníváme, že je to zcela zbytečná zátěž i pro orgán dozoru nad příslušnou profesní komorou. 
	Nevyhověno.
Daná připomínka nesměřuje k obsahu § 70. Zároveň se jedná o transpozici AMLD6.

	38
	Notářská komora
	30
	Z
	V § 71 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„ (2) Zjednodušenou kontrolu nelze provést u povinné osoby, nad kterou vykonává působnost orgánu dozoru profesní komora.“.


Odůvodnění:
Zásadně nesouhlasíme s úpravou zjednodušené kontroly, která je zcela nepřiléhavá v rámci právnických a poradenských profesí. Kontrola na místě (vyžadovaná čl. 37 odst. 5 písm. f) směrnice) je umožněna a fakticky vykonávána i v kontrolách prováděných dle současného režimu.
Požadujeme možnost zjednodušené kontroly vyloučit u povinných osob, nad nimiž kontrolu vykonávají profesní komory. Toto je pro nás zcela zásadní a nepřijatelné, abychom takto postupovali.
	Nevyhověno.
Připomínkové místo hovoří i o jiných profesních komorách, avšak bez mandátu za ně hovořit.
Využití postupu pro zjednodušenou kontrolu není povinností, nýbrž pravomocí. Pokud tento institut notářská komora nevyužije, tak z povahy věci o tom nemusí předávat informace.

	38
	Notářská komora
	31
	Z
	K části třetí hlavě I dílu 3
Žádáme o bližší vysvětlení ustanovení včetně praktických příkladů. Pakliže by se mělo jednat o výměnu dokumentů mezi orgány dohledu, považujeme tento koncept za zcela nepřijatelný. Ustanovení čl. 44 směrnice vyžaduje výměnu informací mezi orgány dozoru, nikoliv výměnu dokumentace, která představuje vysoké riziko zneužití ze strany dalších orgánů. 
	Vysvětleno.
Jedná se o transpoziční ustanovení, které zajišťuje mj. řádný výkon správního dozoru i za předpokladu, že se transakce na jedné straně např. účastní dvě povinné osoby, aby bylo možné ověřit tvrzení jedné či druhé strany. Poskytování chráněných informací je vyloučeno v § 80, ve zbytku předkladatel nevidí důvod pro omezování spolupráce.

	38
	Notářská komora
	32
	Z
	K § 78
Je zcela zásadně nepřijatelné, aby NKČR poskytla údaje někomu jinému než FAU nebo Ministerstvu spravedlnosti. Pokud NKČR poskytne údaje FAÚ, nechť se obrací tyto další orgány dozoru na FAU., Jedná se o porušení povinnosti mlčenlivosti vyvolávající důvodnou obavu ze snahy zneužívat tohoto institutu 
	Nevyhověno.
Jedná se o požadavky AMLD6.

	38
	Notářská komora
	33
	Z
	V § 78 odst. 2 se slova „v získání dokumentu nebo“ nahrazují slovem „ve“. 

Odůvodnění:
Upozorňujeme, že spolupráce předvídaná čl. 44 směrnice zakotvuje výměnu informací, nikoliv dokumentace. Požadujeme úpravu navrhovaného textu. Blíže viz odůvodnění k dílu 3.
	Nevyhověno.
Pro např. ověření pravosti dokumentů je třeba míti k dispozici i originální dokumenty. Opět se použije korektiv v § 80.

	38
	Notářská komora
	34
	Z
	V § 78 odst. 4 se slova „získaný dokument nebo“ zrušují. 

Odůvodnění:
Upozorňujeme, že spolupráce předvídaná čl. 44 směrnice zakotvuje výměnu informací, nikoliv dokumentace. Požadujeme úpravu navrhovaného textu. Blíže viz odůvodnění k dílu 3.
	Nevyhověno.
Pro např. ověření pravosti dokumentů je třeba míti k dispozici i originální dokumenty. Opět se použije korektiv v § 80.

	38
	Notářská komora
	35
	Z
	V § 79 odst. 1, § 79 odst. 2, § 79 odst. 3, § 80 odst. 1, § 80 odst. 2 písm. c) a § 80 odst. 3 se slova „nebo dokument“ zrušují. 

Odůvodnění:
Upozorňujeme, že spolupráce předvídaná čl. 44 směrnice zakotvuje výměnu informací, nikoliv dokumentace. Požadujeme úpravu navrhovaného textu. Blíže viz odůvodnění k dílu 3.
	Nevyhověno.
Pro např. ověření pravosti dokumentů je třeba míti k dispozici i originální dokumenty. Opět se použije korektiv v § 80.

	38
	Notářská komora
	36
	Z
	V § 79 odst. 1 a § 79 odst. 3 se slova „nebo dokumentu“ zrušují. 

Odůvodnění:
Upozorňujeme, že spolupráce předvídaná čl. 44 směrnice zakotvuje výměnu informací, nikoliv dokumentace. Požadujeme úpravu navrhovaného textu. Blíže viz odůvodnění k dílu 3.
	Nevyhověno.
Pro např. ověření pravosti dokumentů je třeba míti k dispozici i originální dokumenty. Opět se použije korektiv v § 80.

	38
	Notářská komora
	37
	Z
	V § 81 odstavec 1 zní:
„ (1) Orgán dozoru poskytuje povinné osobě, nad kterou vykonává dozor, informace týkající se sektorového hodnocení rizik podle § 56.“.


Odůvodnění:
Navrhujeme vypuštění věty druhé prvního odstavce, neboť se jedná o nadbytečnou úpravu. Dle našeho názoru nejsou orgány dozoru oprávněny poskytovat výklad předmětných právních předpisů. Zároveň žádáme o zúžení obsahu informací v předmětných odkazovaných ustanoveních, neboť implementované ustanovení směrnice vyžaduje předávání informací o unijním a národním hodnocení rizik, dokumentů AMLA, vysoce rizikových zemích a cílených finančních sankcích. V právním předpisu by měl být okruh informací co nejužší, čímž nepopíráme relevanci některých dalších informací.
	Nevyhověno.
Daná úprava pouze odstraňuje způsob předávání informací povinným osobám.
Pokud by se mělo jednat o úpravu věty druhé v odst. 2, jak z odůvodnění vyplývá, tak toto je transpozicí AMLD6.

	38
	Notářská komora
	38
	Z
	V § 81 se odstavec 3 zrušuje. 

Odůvodnění:
Trváme na vypuštění odstavce 3. Opět se rozšiřují povinnosti komor a zvyšuje se celková administrativní zátěž, navíc není jasné, z jakého důvodu dochází k zásahu do činnosti komor. Zcela zásadně nesouhlasíme se zasíláním 10 dnů předem.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	38
	Notářská komora
	39
	Z
	V § 89 odst. 2 se slova „nebo dokumenty“ zrušují. 

Odůvodnění:
Upozorňujeme, že spolupráce předvídaná čl. 44 směrnice zakotvuje výměnu informací, nikoliv dokumentace. Požadujeme úpravu navrhovaného textu. Blíže viz odůvodnění k dílu 3.
	Nevyhověno.
Pro např. ověření pravosti dokumentů je třeba míti k dispozici i originální dokumenty.

	38
	Notářská komora
	40
	Z
	V § 89 odst. 2 a § 89 odst. 3 se slova „nebo dokumentů“ zrušují. 

Odůvodnění:
Upozorňujeme, že spolupráce předvídaná čl. 44 směrnice zakotvuje výměnu informací, nikoliv dokumentace. Požadujeme úpravu navrhovaného textu. Blíže viz odůvodnění k dílu 3.
	Nevyhověno.
Pro např. ověření pravosti dokumentů je třeba míti k dispozici i originální dokumenty.

	38
	Notářská komora
	41
	Z
	K § 99
Vzhledem ke způsobu výkonu notářské činnosti máme za to, že se zřizování kolegií na notářskou profesi nevztahuje. Požadujeme doplnit tuto informaci do důvodové zprávy. 
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla doplněna.

	38
	Notářská komora
	42
	Z
	V § 102 odst. 1 písm. b) se na konci textu doplňují slova „; pokud je povinnou osobou notář, advokát nebo soudní exekutor, podílí se na národním hodnocení rizik příslušná komora“. 

Odůvodnění:
Implementované ustanovení nevyžaduje zavedení obligatorní účasti jednotlivých povinných osob na procesu hodnocení rizik. V případě povinných osob, které jsou fyzickou osobou, se jedná o nepřiměřenou zátěž a ukládání povinnosti bez odpovídajícího právního základu. Notáři se samozřejmě v rámci svých možností do hodnocení rizik zapojují, avšak především prostřednictvím Komory, individuální zapojení by mělo být spíše doplňkového významu. Jakkoliv nezpochybňujeme význam vstupu jednotlivých notářů, považujeme ustanovení ukládající povinnost součinnosti všem povinným osobám bez diferenciace za neproporcionální.
Navrhujeme tedy, aby namísto notářů, advokátů a dalších povinných osob, které jsou fyzickými osobami, byla uvedena pouze příslušná profesní komora.
	Vyhověno zčásti.
Ministerstvo financí plně uznává nezastupitelnou roli profesních komor v systému prevence praní špinavých peněz (AML).
Požadavku na úplné vyškrtnutí jednotlivých notářů (povinných osob) z této informační povinnosti však vyhovět nelze. Zachování možnosti získat data přímo od konkrétních subjektů vyžadují mezinárodní standardy (FATF) i evropské právo pro případy zkoumání specifických mikroekonomických typologií, kterými komory nedisponují. Aby se předešlo nepřiměřené administrativní zátěži jednotlivců, bude do důvodové zprávy doplněn důraz na zásadu proporcionality, kdy příslušná profesní komora bude primárním informačním kanálem a vyžádání dat od konkrétního notáře bude sloužit pouze jako subsidiární nástroj. Tento mechanismus ostatně v platném § 30a odst. 1 AML zákoně bez problémů funguje již od roku 2017.

	38
	Notářská komora
	43
	Z
	V § 103 úvodní části ustanovení se za slova „rizik,“ vkládají slova „kterou schvaluje vláda a“. 

Odůvodnění:
Požadujeme, aby se ke zprávě mohly vyjádřit komory a aby měly právo rozporovat údaje a tyto by musela řešit vláda, nikoli ministerstvo.
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí plně vnímá požadavek profesních komor na transparentní projednání Zprávy o národním hodnocení rizik. Tento klíčový strategický dokument bude předkládán ke schválení vládě ČR, a samotná příprava dokumentu bude podléhat meziresortnímu připomínkovému řízení. V jeho rámci mají dotčené subjekty, včetně profesních komor, prostor uplatnit svá stanoviska a případné nesrovnalosti v datech s předkladatelem vydiskutovat.
Nelze však vyhovět požadavku na zakotvení speciálního zákonného mechanismu, který by z vlády ČR činil arbitra pro řešení odborných či datových sporů mezi ministerstvem a profesními komorami. Zpráva o národním hodnocení rizik je primárně analytickým dokumentem, jehož odborným garantem je stát (Ministerstvo financí). Zavedení formálního práva komor „rozporovat údaje“ s povinností vlády tyto partikulární spory řešit by bylo z hlediska fungování státní správy nesystémové, neúměrně by paralyzovalo schvalovací proces a vybočovalo by ze zavedených standardů tvorby vládních strategických dokumentů. Role komor jakožto důležitých a respektovaných partnerů je dostatečně zajištěna jejich zapojením do procesu tvorby na odborné úrovni (jak bylo reflektováno u § 102).

	38
	Notářská komora
	44
	Z
	V § 105 odstavec 1 zní:
„ (1) Ministerstvo zašle zprávu o národním hodnocení rizik nebo její aktualizaci schválené podle § 104 
komisi,​
Orgánu pro boj proti praní peněz a financování terorismu,
Finanční zpravodajské jednotce,
orgánu veřejné moci, který ji potřebuje pro výkon své působnosti.“.


Odůvodnění:
Navrhujeme vypuštění ustanovení stávajících písm. d) a e), neboť se jedná o rozšiřující implementaci.
	Nevyhověno.
Ministerstvo financí nemůže požadavku na vypuštění písmen d) a e) vyhovět, neboť se nejedná o bezdůvodnou „rozšiřující implementaci“ evropského AML balíčku, ale o nezbytné ukotvení širších mezinárodních závazků České republiky, které vycházejí ze standardů Finančního akčního výboru (FATF) a Rady Evropy. Tyto standardy tvoří s právem EU komplex nástrojů v boji proti praní peněz a národní legislativa je musí reflektovat komplexně.
Poskytování zprávy Radě Evropy je zcela klíčové, jelikož pod ni spadá výbor MONEYVAL, který provádí hodnocení tuzemského AML/CFT systému. Předání zprávy je elementárním předpokladem pro úspěšné absolvování těchto evaluací. Stejně tak sdílení s odpovídajícími orgány třetích zemí představuje standardní a vysoce potřebný nástroj mezinárodní kooperace při potírání přeshraniční legalizace výnosů z trestné činnosti. Zákon přitom pro toto sdílení stanovuje striktní mantinely, neboť vyžaduje princip vzájemnosti a striktní účelové omezení výhradně na oblast AML/CFT, čímž jsou poskytnuty dostatečné záruky proti jakémukoliv zneužití informací.

	38
	Notářská komora
	45
	Z
	V nadpisu § 135 se na konci doplňují slova „nebo příslušnou profesní komorou“. 
	Nevyhověno.
Příslušná komora je orgánem veřejné moci.

	38
	Notářská komora
	46
	Z
	V § 135 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„ (2) Je-li povinná osoba vedena v seznamu nebo evidenci vedené podle jiného právního předpisu profesní komorou nebo jiným orgánem, zapíše ji Úřad do centrálního rejstříku povinných osob převzetím údajů z tohoto seznamu nebo evidence.“.
Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 3 až 5.


Odůvodnění:
Ke všem úpravám v § 135:
Navrhujeme doplnit zvláštní režim pro povinné osoby, které jsou již vedeny v zákonem upraveném profesním seznamu nebo evidenci.
Obecný mechanismus založený na žádosti povinné osoby není vhodný pro regulované právnické profese, u nichž již existují ze zákona vedené seznamy, které obsahují relevantní údaje o výkonu činnosti.
Požadavek, aby se notáři nebo advokáti samostatně hlásili do dalšího rejstříku, by představoval duplicitní administrativní zátěž. Stát již danými údaji disponuje prostřednictvím profesních evidencí, případně je může získat od příslušných orgánů a komor.
Zároveň nepovažujeme za vhodné, aby byl orgánu dozoru zřizován separátní přímý přístup do profesních seznamů či evidencí. Takové řešení by nebylo nezbytné ani přiměřené. Údaje mohou být příslušnému orgánu dozoru předány jednorázově nebo v dohodnuté struktuře příslušnou profesní komorou či orgánem, který seznam vede.
Navrhujeme proto, aby důvodová zpráva i vlastní text ustanovení výslovně stanovily, že v případě advokátů, notářů a případně dalších regulovaných profesí vedených v zákonných seznamech se zápis do centrálního rejstříku povinných osob provede převzetím údajů z těchto seznamů obdobně jako u povinných osob, kterým udělil orgán veřejné moci povolení k činnosti.
	Vyhověno jinak.
Materiál byl upraven tak, aby v případě zápisu notáře nebo soudního exekutora zapisovala příslušná profesní komora. Obecné ustanovení v odstavci 4 pak řeší, že tento způsob lze domluvit mezi správcem rejstříku a orgánem dozoru. Vedle toho byl doplněn § 137, aby bylo možné tyto údaje možné propisovat automaticky, pokud by byly obsaženy v informačním systému a tím lze vynegovat použití § 135 pro vybrané údaje en bloc.

	38
	Notářská komora
	47
	Z
	K § 155 odst. 2
Není zřejmé, z jakého důvodu je zákon přísnější než čl. 80 nařízení, které omezení limitem 10.000 EUR pro hotovostní platby nevztahuje na osoby neobchodující se zbožím nebo neposkytující služby 
	Vysvětleno.
Navrhovaná úprava není neopodstatněným zpřísňováním nad rámec evropského nařízení (tzv. gold-platingem), ale nezbytným zachováním dosavadního a dlouhodobě fungujícího národního standardu transparentnosti finančních toků.
Česká republika omezuje platby v hotovosti plošně (v současnosti s limitem 270 000 Kč) již od roku 2004 na základě zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti. Toto plošné omezení se historicky vztahuje na všechny osoby (tedy i na transakce mezi nepodnikajícími fyzickými osobami), neboť hotovostní převody vysokých částek představují plošné riziko z hlediska daňových úniků, rozvoje šedé ekonomiky a legalizace výnosů z trestné činnosti, bez ohledu na to, zda je aktérem obchodník či nikoliv.
Článek 80 nařízení (EU) 2024/1624 zavádí unijní limit 10 000 EUR pro osoby obchodující se zbožím nebo poskytující služby jako základní bezpečnostní síť pro celou EU. Evropské právo však členským státům výslovně umožňuje ponechat v platnosti nebo přijmout přísnější vnitrostátní předpisy (včetně nižších limitů nebo širší osobní působnosti). Pokud by stát omezil zákaz hotovostních plateb striktně jen na obchodníky se zbožím a službami, znamenalo by to pro Českou republiku masivní deregulaci a neospravedlnitelný krok zpět v boji proti finanční kriminalitě (najednou by bylo možné např. kupovat nemovitosti či luxusní vozy mezi fyzickými osobami v neomezené hotovosti). Z těchto důvodů předkladatel plošnou působnost omezení zachovává.

	38
	Notářská komora
	48
	Z
	K § 156
Domníváme se, že zvolená implementace, kdy orgán dozoru zjistí (při kontrole povinné osoby - notáře, což je fakticky ze spisu), že klient nebo účastník porušil zákaz hotovostních plateb, aby bezodkladně informoval orgán dozoru,, který následně informuje Finanční zpravodajskou jednotku, jde daleko nad rámec textu směrnice, která hovoří o přijetí vhodných opatření proti osobám, jednajícím v rámci profesní činnosti, které jsou podezřelé z porušení limitu., Orgán dozoru kontroluje povinné osoby, nikoli jeho klienty či účastníky., Úprava je tedy nad rámec implementace., Za důležitější však považujeme, že ustanovení narušuje státem uznanou povinnost mlčenlivosti advokátů a notářů. Je ale i v rozporu s povinností mlčenlivosti orgánů dozoru dle § 52 tohoto zákona., Navržená úprava bezbřeze prolamuje povinnost mlčenlivosti a nutí využívat chráněné informace zjištěné v rámci kontrolní činnosti orgány dozoru. Tento způsob prolomení mlčenlivosti je zcela nepřijatelný a ohrožuje principy demokratického právního státu. Stačí provést srovnání s trestním zákoníkem, kde je obecná oznamovací povinnost, ale na TĆ, kde je tato povinnost stanovena u nejzávažnějších TČ. Musí být zachován princip přiměřenosti. 
	Vyhověno.
Do § 156 odst. 1 byla na konec úvodní části ustanovení doplněna slova „, není-li součástí tohoto zjištění chráněná informace,“ a do § 156 odst. 3 písm. c) byla doplněna slova „nejedná-li se o chráněnou informaci“.

	38
	Notářská komora
	49
	Z
	K § 163 odst. 1 písm. c)
Požadujeme jasně stanovit, na který druh povinných osob se tato povinnost vztahuje. Požadujeme vysvětlit, jak má být tato povinnost řešena v případě kanceláří s jednou či dvěma osobami, přičemž tím rozhodně neříkáme, že má-li kancelář 2 pracovníky, že je to limitem k tomu, že takovou povinnost považujeme za přiměřenou. 
	Vysvětleno.
Ustanovení § 163 funguje pouze jako katalog sankcí (skutkových podstat) za porušení povinností, které jsou hmotněprávně zakotveny jinde, a to buď v AMLR nebo v návrhu zákona (např. § 19).
Základním principem správního trestání je, že přestupku se lze dopustit pouze tehdy, pokud se na danou osobu vztahuje primární hmotněprávní povinnost. Sankční ustanovení § 163 se sice formálně vztahuje na „povinnou osobu“, ale fakticky dopadá jen na ten druh povinné osoby, který má danou institucionální strukturu.
Směrnice a AMLR zcela logicky zohledňují princip proporcionality. Platí tedy, že je-li povinnou osobou fyzická osoba (advokát, notář), plní funkci pracovníka pro dodržování předpisů statutární orgán nebo přímo sama tato fyzická osoba.
Samostatný notář logicky nemůže „odvolat“ sám sebe z funkce pracovníka pro dodržování předpisů. Protože u něj k takovému odvolání pojmově nemůže dojít, nemůže mu ani vzniknout oznamovací povinnost vůči orgánu dozoru podle čl. 11 odst. 2 AMLR. Díky tomu se u malých kanceláří a fyzických osob toto sankční ustanovení nikdy nemůže aktivovat. Cílí primárně na větší instituce (např. banky, korporace, velké advokátní kanceláře), kde je pracovník pro dodržování předpisů samostatným zaměstnancem, jehož náhlé odvolání může signalizovat snahu vedení krýt praní špinavých peněz.

	38
	Notářská komora
	50
	Z
	K § 163 odst. 1 písm. g)
Požadujeme jasně stanovit, na který druh povinných osob se tato povinnost vztahuje. Požadujeme vysvětlit, jak má být tato povinnost řešena v případě kanceláří s jednou či dvěma osobami, přičemž tím rozhodně neříkáme, že má-li kancelář 2 pracovníky, že je to limitem k tomu, že takovou povinnost považujeme za přiměřenou., Není primárně jasné, kdo je u notářů a advokátů FO osobou ve vrcholném vedení a zda něco takového u FO připadá v úvahu, jinak odkazujeme na naše připomínky k § 12 odst. 6. 
	Vysvětleno.
Ustanovení § 163 funguje pouze jako katalog sankcí (skutkových podstat) za porušení povinností, které jsou hmotněprávně zakotveny jinde, a to buď v AMLR nebo v návrhu zákona (např. § 19).
Pojmy „skutečný majitel“ a „vrcholné vedení“ jsou vázány primárně na právnické osoby a svěřenské fondy. Pokud je notář nebo advokát podnikající fyzickou osobou, nemá žádné „vrcholné vedení“ ani „skutečného majitele“. Ztráta bezúhonnosti u samotného notáře vede k ukončení jeho činnosti podle notářského řádu, povinnost k hlášení již tedy není potřeba.
Ustanovení § 163 odst. 1 písm. g) se tak z logiky věci aplikuje pouze na povinné osoby ve formě právnických osob (např. advokátní kancelář XY, s.r.o.). Pokud by společník takové společnosti (skutečný majitel) nebo její jednatel (vrcholné vedení) ztratil bezúhonnost (např. byl pravomocně odsouzen za hospodářskou trestnou činnost), musí to samotná společnost (jakožto povinná osoba) dozorovému orgánu ohlásit. Pro samostatné fyzické osoby je toto ustanovení neaplikovatelné.

	38
	Notářská komora
	51
	Z
	K § 166
Navržené ustanovení považujeme za nejasné. Ze znění návrhu není zřejmé, jaké konkrétní jednání má být předmětem povinnosti ani jaká povinnost má být případně vynucována. Není zejména jasné, zda ustanovení míří na zjištěné informace o skutečných majitelích klienta, na jejich poskytování určitému orgánu, nebo na oznamování nesrovnalostí v údajích o skutečném majiteli., Pokud má jít o povinnost poskytovat zjištěné informace o skutečných majitelích klienta, není zřejmé, kde je tato povinnost stanovena. Z čl. 63 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1624 taková povinnost podle našeho názoru nevyplývá., Pokud má být naopak cílem postihovat nesplnění povinnosti hlásit nesrovnalost podle čl. 24 nařízení, je třeba tuto skutečnost v textu zákona výslovně a jednoznačně vyjádřit. Současné znění § 166 odst. 1 je v tomto směru neurčité a může vést k aplikačním nejasnostem. 
	Vysvětleno.
Čl. 63 odst. 5 stanoví: „Právnické osoby na požádání a bez prodlení příslušným orgánům zpřístupní informace shromážděné podle tohoto článku.“.
Nejde tedy o hlášení nesrovnalosti.
Materiál byl upraven, aby toto lépe reflektoval.


	38
	Notářská komora
	52
	Z
	K § 167
Navržené zvýšení sankce zdůvodněné kumulovanou inflací považujeme za nepřijatelné., Už předchozí výše pokuty ve výši 1mil, byla stanovena zcela mimo ekonomickou realitu a možnosti zejména povinných FO. Pro srovnání uvádíme, že notář je např. povinnou osobou při založení společnosti, přes 90% společností je zakládáno jako tzv. jednoduchých, bez soudních poplatků a se sníženou odměnou notáře na 2 tis. CZK. Tato odměna byla stanovena vyhláškou v roce 2016 a dosud zvýšena nebyla. Dále je notář povinnou osobou při úschovách – zde byla odměna notáře stanovena vyhláškou v roce 2001 a dosud zvýšena nebyla., Povinné osoby jsou zatěžovány dalšími a dalšími povinnostmi, rostou jim náklady – obecně známý je zejména nárůst mezd a energií. Nelze účelově zvyšovat byť maximální výši sankcí, neboť to vytváří jakési očekávání, že i minimální sankce by měly být vyšší., Notář patří mezi profese s regulovanou cenou - to je jistě předkladateli známo (ostatně pokud něco má platit notáři stát, tak se změnou nesouhlasí, ani když se jedná o zvýšení po více než 20 letech), dále je třeba uvést že nelze klienty, kteří státu posléze platí (stejně jako notáři) daně, neúměrně a bezdůvodně zatěžovat dalšími náklady, které vznikají tím, že povinnosti státu jsou na soukromé subjekty přenášeny bez finanční kompenzace a jedná se tak vlastně o skryté zvýšení daní., To, co má činit a nečiní stát, za peníze daňových poplatníků, nutní činit soukromé osoby pod likvidačními sankcemi. Není přitom ani schopen jasně stanovit rozsah povinností, které na povinné osoby dopadají., Tuto připomínku uplatňujeme ve všech případech, kde se bezdůvodně, nad rámec směrnice zvyšuje hranice pokut a je „odůvodněna“ kumulovanou inflací.
	Vysvětleno.
Připomínkové místo se na navrhovanou částku 1 500 000 Kč dívá výhradně optikou samostatného notáře. Ustanovení § 167 však plní roli univerzálního sankčního stropu pro velmi široké spektrum povinných osob. Dopadá mimo jiné na velké povinné osoby, u kterých se obraty pohybují ve stamilionech korun.
Původní hranice 1 milion Kč byla v AML předpisech nastavena v devadesátých letech. Reálná hodnota peněz a ekonomická síla větších společností se od té doby vlivem inflace zásadně změnila. Pokud by stát maximální hranici nezvýšil, ztratily by pokuty pro tyto větší subjekty svůj odrazující efekt. Zvýšení na 1,5 milionu Kč tedy není svévolnou represií, ale pouhým udržením reálné hodnoty sankčního stropu pro střední a větší povinné osoby na trhu.
Předkladatel důrazně odmítá domněnku, že zvýšení horní sazby posouvá nahoru i minimální ukládané pokuty nebo vytváří očekávání drakonických trestů. Zákon žádnou minimální sazbu nestanovuje.
Orgán dozoru, kterým je pro notáře Notářská komora České republiky, je při ukládání sankce striktně vázán zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky. Vždy tedy musí v každém jednotlivém případě zohlednit osobní a majetkové poměry pachatele. Pokud se administrativního přestupku dopustí notář s limitovanými tabulkovými příjmy, neměla by mu být od Notářské komory České republiky z podstaty věci nesmí uložit pokutu blížící se horní hranici. Uložení pokuty, která by měla likvidační charakter (ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/02), je ústavně i procesně absolutně vyloučeno. Běžné sankce za administrativní pochybení u fyzických osob se v praxi pohybují v řádu tisíců či nižších desítek tisíc korun, plní výhradně korektivní (výchovný) účel a nikterak neohrožují existenci kanceláře.

	38
	Notářská komora
	53
	Z
	K § 173 odst. 1 písm. e)
Požadujeme jasně stanovit, na který druh povinných osob se tato povinnost vztahuje. Požadujeme vysvětlit, jak má být tato povinnost řešena v případě kanceláří s jednou či dvěma osobami, přičemž tím rozhodně neříkáme, že má-li kancelář 2 pracovníky, že je to limitem k tomu, že takovou povinnost považujeme za přiměřenou. 
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí odkazuje na obdobnou argumentaci, která byla využita již u vypořádání § 163. § 173 funguje jako univerzální sankční katalog, který pokrývá všechny typy povinných osob na trhu. Samotný fakt, že je skutková podstata v zákoně uvedena, však neznamená, že automaticky a bezhlavě dopadá na sólo advokáty či malé notářské kanceláře o dvou lidech.
Všechny povinnosti týkající se vnitřního uspořádání (např. zřizování nezávislých auditních funkcí nebo speciálních kontrolních mechanismů) jsou v přímo použitelném evropském nařízení (AMLR) podřízeny striktní zásadě proporcionality. Nařízení výslovně uvádí, že tato opatření se uplatňují „úměrně povaze a velikosti“ povinné osoby.

	38
	Notářská komora
	54
	Z
	K § 173 odst. 1 písm. i)
Požadujeme vysvětlit skutkovou podstatu tohoto přestupku – chápeme správně, že pokud udělá povinná osoba chybu ve výběru zaměstnance, pak bude ještě stíhána za přestupek? 
	Vysvětleno.
Předkladatel plně chápe obavu, že by stát trestal běžné personální omyly. Dochází zde však k zásadnímu nepochopení toho, co je vlastně předmětem správního trestání v oblasti AML/CFT.
Přestupek podle písm. i) nespočívá v tom, že povinná osoba udělá chybu a vybere si špatného zaměstnance, ale spočívá v tom, že rezignuje na samotný proces prověření jeho bezúhonnosti a odborné způsobilosti předtím, než ho pověří úkoly v oblasti AML/CFT.
Pokud notář nebo advokát při přijímání zaměstnance postupuje obezřetně (např. si vyžádá výpis z rejstříku trestů, ověří si reference a zaměstnance řádně proškolí), žádný přestupek nespáchal, a to ani v případě, že se daný zaměstnanec později ukáže jako nespolehlivý nebo v budoucnu spáchá podvod. Procesní povinnost byla totiž splněna.
Skutková podstata míří na situace, kdy povinná osoba zcela cíleně a systémově zaměstnává k výkonu AML agendy osoby bez jakéhokoliv prověření, případně osoby se zjevnou kriminální minulostí, čímž vědomě ohrožuje bezpečnost celého systému.
Znění zákona proto zůstává zachováno, neboť je klíčovým nástrojem orgánu dozoru k vynucení základních procesů personální bezpečnosti u vysoce rizikových povinných osob.

	38
	Notářská komora
	55
	Z
	K § 174
Navržené ustanovení odkazuje na povinnosti podle čl. 11 odst. 1 a 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1624. Tyto povinnosti jsou však formulovány velmi obecně a neurčitě. Nařízení pracuje například s požadavkem na zajištění „dostatečných lidských a materiálních zdrojů“ nebo s povinností přijmout „nezbytná opatření k včasné nápravě veškerých zjištěných nedostatků“. Takové formulace mohou být vhodné jako obecný regulatorní standard, avšak bez další konkretizace jsou problematické jako základ skutkové podstaty přestupku., Není zřejmé, podle jakých kritérií má být posuzováno, zda povinná osoba měla dostatečné lidské a materiální zdroje, jaký rozsah těchto zdrojů je přiměřený u jednotlivých typů povinných osob, ani jak má být tato povinnost aplikována např. na právnické profese. Obdobně není zřejmé, jaká opatření již budou považována za „nezbytná“ a kdy bude jejich přijetí považováno za „včasné“., Zvlášť problematická je aplikace čl. 11 odst. 6 nařízení v případě, kdy je osobou odpovědnou za řízení povinné osoby sám notář. Pokud je notář současně povinnou osobou i osobou plnící manažerskou roli ve smyslu nařízení, nedává praktický smysl, aby sám sobě zpracovával a předkládal zprávy podle čl. 11 odst. 6. Takový požadavek by byl čistě formální a nevedl by k reálnému posílení kontroly ani řízení rizik., Tento problém obecně souvisí s postavením notáře jako povinné osoby a s mechanickým přenášením pravidel určených zejména pro složitější organizační struktury na samostatně působící právnické profese. U notáře zpravidla nelze bez dalšího oddělit povinnou osobu, její vrcholné vedení, manažera odpovědného za AML oblast a osobu vykonávající vlastní kontrolní či rozhodovací funkci (jak již bylo uvedeno na několika místech). Návrh zákona tuto skutečnost dostatečně nezohledňuje. 
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí plně vnímá a za oprávněnou považuje námitku týkající se absurdní situace, kdy by měl samostatně působící notář (fyzická osoba) v rámci kumulace rolí (povinná osoba, manažer pro dodržování předpisů a pracovník pro dodržování předpisů) vypracovávat a předkládat zprávy podle čl. 11 odst. 6 nařízení sám sobě.
Daná povinnost je ale upravena nařízením, které má vyšší právní sílu než tuzemské zákony, a proto je nemožné toto omezit aktem tuzemského zákonodárce.
Pokud jde o namítanou neurčitost pojmů jako „dostatečné lidské a materiální zdroje“ či „včasná náprava“, zde ministerstvo nemůže vyhovět požadavku na jejich vypuštění či nahrazení. Tyto formulace vycházejí přímo z textu přímo použitelného nařízení (EU) 2024/1624, které nemůže vnitrostátní zákonodárce modifikovat. Aplikace těchto pojmů v praxi (i v rámci případného přestupkového řízení) však bude striktně podléhat zásadě proporcionality, „dostatečnost“ zdrojů bude vždy posuzována s ohledem na velikost, povahu a rizikový profil konkrétní povinné osoby.


	38
	Notářská komora
	56
	Z
	K § 174 odst. 2
Požadujeme vysvětlit vztah tohoto ustanovení k odpovědnosti zaměstnance dle pracovněprávních předpisů., Jaká je výše sance za tento přestupek, pokud není opakovaný nebo soustavný či závažný? Výše pokut podle § 176 odst .2 na tento případ je zcela mimo jak oukoli realitu. 
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí předně uvádí, že správní trestání a pracovněprávní odpovědnost představují dva odlišné a na sobě nezávislé právní instituty, které působí paralelně. Zatímco v případě přestupku odpovídá zaměstnanec přímo státu za porušení veřejnoprávní povinnosti hlásit podezřelé skutečnosti, pracovněprávní odpovědnost se řídí zákoníkem práce a řeší výhradně soukromoprávní vztah se zaměstnavatelem. Pokud by zaměstnanec svým zaviněným jednáním způsobil zaměstnavateli škodu (například pokud by firma dostala pokutu v důsledku jeho nečinnosti), může ji po něm zaměstnavatel vymáhat, a to typicky do výše 4,5násobku jeho průměrného výdělku. Zavedení přímé přestupkové odpovědnosti zaměstnanců však striktně vyžaduje příslušné evropské nařízení, které cílí na osobní odpovědnost konkrétních aktérů, a tuto veřejnoprávní rovinu tak nelze nahradit pouze interními pracovněprávními postihy.
Co se týče namítané nerealistické výše hrozících sankcí, předkladatel si je vědom, že se maximální sazby mohou běžnému zaměstnanci jevit jako astronomické. Je však nezbytné vzít v úvahu základní principy správního trestání. Zákon stanovuje pouze horní hranici pokuty, která vychází z předpisů EU a musí pokrýt i ty nejextrémnější případy, jako je například úmyslné a dlouhodobé krytí rozsáhlé legalizace výnosů z trestné činnosti. Správní orgán je při ukládání konkrétní sankce striktně vázán zásadou proporcionality a individualizace trestu, což znamená, že pokuta absolutně nesmí mít likvidační charakter a musí zohledňovat závažnost pochybení, formu zavinění a zejména osobní a majetkové poměry pachatele. V případě běžného zaměstnance, jehož pochybení by bylo neúmyslné, ojedinělé a bez závažných následků, by se případná sankce pohybovala v nepatrných zlomcích maximální sazby, přičemž v odůvodněných případech lze od uložení pokuty zcela upustit či celou věc vyřešit pouze napomenutím. Výše pokut v zákoně tedy nepredikuje likvidační postihy pro běžné administrativní pracovníky.

	38
	Notářská komora
	57
	Z
	K § 177 odst. 2 písm. c)
Požadujeme na konkrétních modelových příkladech uvést, jaká opatření jsou přiměřená., Opatření hloubkové kontroly klienta se podle čl. 19, bod 1 písm. c) Nařízení uplatní, pokud se podílejí na vzniku právnické osoby, ale případně také na převodu vlastnictví právnické osoby bez ohledu na hodnotu transakce. Tedy notář sepíše zakladatelskou listinu pro zakladatele, fyzickou osobu se základním kapitálem 1,-- Kč. – první případ, druhý případ – notář sepíše smlouvu o převodu podílu ve společnosti, která existuje půl roku, má základní kapitál 1,-- Kč za cenu 1,-- Kč., Pro zjednodušení uvádíme, že na věci nejsou zúčastněny PEP., Je nějaký rozdíl pokud se základní kapitál a kupní cena zvedne na 10 000,-- Kč? 
	Vysvětleno.
Základním pilířem AML předpisů je rizikově orientovaný přístup. Výše základního kapitálu či kupní ceny (1 Kč vs. 10 000 Kč) je pouze jedním z mnoha faktorů a sama o sobě není pro určení míry rizika rozhodující. Samotný proces založení právnické osoby či převodu podílu je však mezinárodními standardy (FATF) typově vnímán jako úkon s vyšším rizikem zneužití k vytvoření netransparentních struktur.
Pojem „přiměřenost“ znamená, že povinná osoba nemusí (a nemá) aplikovat na všechny klienty stejnou, byrokraticky maximalistickou zátěž. V uvedeném modelovém případě, kdy zakladatelem společnosti je tuzemská FO bez statusu PEP a s transparentní strukturou za 1 Kč, je přiměřeným opatřením standardní hloubková kontrola. To znamená, že notář klienta ztotožní, zkontroluje platný doklad a v rámci zjištění účelu vztahu položí základní dotaz na smysl zakládání společnosti. Není přiměřené vyžadovat složité audity původu majetku (což by patřilo do zesílené kontroly), avšak zároveň nelze hloubkovou kontrolu zcela přeskočit jen proto, že jde o 1 Kč.

	38
	Notářská komora
	58
	Z
	K § 177 odst. 2 písm. d) bodu 1
Můžete vysvětlit, jak posuzovat z hlediska skutkové podstaty přestupku „dostatek informací“?
	Vysvětleno.
Pojem „dostatek informací“ přímo transponuje znění AMLR a zákon o ekonomické ochraně státu jej pro vymezení skutkové podstaty musí převzít. Z hlediska správního trestání se „dostatkem informací“ rozumí takový objem a kvalita zjištěných dat, která povinné osobě objektivně a logicky umožní pochopit, kdo je klient, jaká je jeho vlastnická struktura, jaký je účel transakce, a především, která jí umožní s jistotou vyloučit podezření na legalizaci výnosů z trestné činnosti. Pokud notář získá jen formální data, ale skutečný ekonomický smysl transakce nebo identita skutečného majitele zůstane zastřena, pak „dostatek informací“ nezískal. Bližší vodítka budou předmětem unijních regulačních technických standardů (RTS).

	38
	Notářská komora
	59
	Z
	K § 177 odst. 2 písm. f)
Požadujeme z hlediska formulace skutkové podstaty přestupku uvést, jak získat informace podle čl. 22 bod 7, resp. 6 Nařízení, jedná-li se o osobu z USA, kterou zastupuje obecný zmocněnec na základě plné moci s úředně ověřeným podpisem., Tedy jak má povinná osoba splnit to, co jí ukládá Nařízení? 
	Vysvětleno.
Předložená plná moc (i s úředně ověřeným podpisem a apostilou) prokazuje pouze oprávnění zmocněnce jednat, nikoliv však vlastnickou strukturu a skutečného majitele zastupované zahraniční osoby. Jak nařízení ukládá, povinná osoba musí ztotožnit nejen zmocněnce, ale i zastoupeného, a zjistit skutečného majitele právnické osoby.
V praxi to znamená, že zmocněnec musí notáři předložit relevantní a spolehlivé dokumenty o americké společnosti (např. aktuální výpis z firemního rejstříku daného státu USA, zakladatelské dokumenty (Articles of Incorporation), Certificate of Good Standing či podepsané prohlášení o struktuře UBO). Pokud zmocněnec tyto podklady nedodá, případně je dodá ve formě, která neumožňuje spolehlivé ověření majetkové struktury, povinná osoba nesmí transakci provést a musí zvážit podání oznámení o podezřelém obchodu (čl. 21 nařízení).
Zároveň k daným ustanovením má být vydáno RTS.

	38
	Notářská komora
	60
	Z
	K § 177 odst. 2 písm. k)
Uveďte na konkrétním příkladu jak má být správně postupováno v případě založení s.r.o. jednou FO, se základním kapitálem 1,-- Kč, jejímž předmětem podnikání bude drobná stavební činnost – nebo snad na tento případ článek 25 nařízení nedopadá, nebo nemusí povinná osoba zjišťovat pouze údaje pod písm. a)? 
	Bere se na vědomí.
Není zřejmé, čeho se připomínkové místo vůči návrhu domáhá.


	38
	Notářská komora
	61
	Z
	K § 183 odst. 2
Navržené ustanovení stanoví přestupkovou odpovědnost za porušení řady dokumentačních a evidenčních povinností podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1624. Ve vztahu k notářům však značná část zde uvedených materiálů a záznamů nemá reálný praktický význam a představuje převážně formální administrativní zátěž. Jde typicky o povinnosti, jejichž smyslem má být doložení interního nastavení a rozhodovacích procesů u větších nebo složitěji strukturovaných povinných osob, nikoli u samostatně působícího notáře nebo malé notářské kanceláře., U notáře je řada těchto požadavků fakticky redukována na vytváření dokumentů pouze proto, aby existoval dokument pro případ kontroly. Takový postup nevede ke zvýšení účinnosti AML opatření, ke snížení rizik praní peněz nebo financování terorismu ani k lepší identifikaci podezřelých obchodů. Naopak vytváří formalizovaný režim, ve kterém se těžiště přesouvá od věcného posouzení konkrétního rizika k následnému dokazování, zda byla vyhotovena příslušná interní písemnost, záznam nebo odůvodnění., Za problematické považujeme zejména to, že za porušení těchto převážně formálních povinností má být možné ukládat sankce až do výše 2,5 milionu Kč, případně ještě vyšší sankce při opakovaném neplnění. Takto nastavený sankční rámec je ve vztahu k notářům nepřiměřený, zejména pokud není zohledněno, zda absence konkrétního záznamu nebo dokumentu měla vůbec nějaký dopad na řádné provedení kontroly klienta, identifikaci rizika nebo oznámení podezřelé transakce., Návrh nerozlišuje mezi porušením povinnosti, které může mít reálný dopad na funkčnost AML systému, a čistě formálním pochybením spočívajícím v nedostatečném zachycení interního postupu. U malých povinných osob přitom nelze mechanicky předpokládat stejnou míru formalizace jako u bank, finančních institucí nebo jiných subjektů s rozsáhlou vnitřní organizační strukturou. 
	Bere se na vědomí.
Není zřejmé, čeho se připomínkové místo vůči návrhu domáhá.
Uvedené povinnosti jsou převážně klíčového charakteru a v rámci správního trestání je nezbytné uplatnit zásady správního trestání, jak již bylo uvedeno výše.

	38
	Notářská komora
	62
	Z
	K § 198
Požadujeme vypustit, nejedná se o implementaci směrnice. Potřebnost těchto sankcí nebyla vysvětlena a není ničí odůvodněna. Jinak platí naše obecné připomínky a připomínky k obdobným ustanovením. 
	Nevyhověno.
Ministerstvo financí nemůže požadavku na vypuštění tohoto ustanovení vyhovět. Ustanovení § 69 návrhu zákona ukládá příslušným profesním komorám (jakožto samoregulačním orgánům vykonávajícím dohled v první linii) zcela konkrétní povinnosti, a to sdílet informace se zastřešujícím orgánem dozoru a předkládat mu metodické materiály k odsouhlasení. Základním pravidlem tvorby právních předpisů je, že pokud zákon orgánu či osobě ukládá právní povinnost, musí zároveň obsahovat mechanismus jejího vynucení. Bez zakotvení odpovídající skutkové podstaty přestupku by se z § 69 stala nevymahatelná, čistě deklaratorní norma (tzv. lex imperfecta).
Tvrzení, že se nejedná o implementaci směrnice, není z pohledu předkladatele přesné. AMLD6 sice ve svých sankčních ustanoveních cílí primárně na samotné povinné osoby, avšak její článek 52 výslovně zavádí povinnost členských států zajistit odpovídající dohled nad samotnými samoregulačními orgány (profesními komorami) ze strany veřejného orgánu. Tento veřejný orgán dozoru musí mít k dispozici nástroje, jak ověřit, že profesní komory plní své povinnosti v rámci AML/CFT oblasti správně.
Pokud by stát rezignoval na možnost sankcionovat profesní komoru za to, že veřejnému orgánu dozoru zatajuje informace nebo s ním nekonzultuje své metodiky, fakticky by ztratil nad těmito sektory kontrolu. To by představovalo přímé porušení požadavků AMLD6 na efektivitu národního systému dozoru a Česká republika by se vystavila riziku unijních sankcí i negativního hodnocení ze strany výboru MONEYVAL/FATF.
Důvodová zpráva byla upravena.


	38
	Notářská komora
	63
	Z
	K § 200
Požadujeme vypustit, nejedná se o implementaci směrnice. 
	Nevyhověno.
Nutné ponechat pro efektivní výkon nápravných opatření.

	38
	Notářská komora
	64
	Z
	K § 201 odst. 2
Výši pokuty (100 mil CZK pro fyzickou osobu) je zcestná a v rozporu s realitou., Už samo stanovení pokut z obratu nesmyslné - vypovídá o tom, že předkladatel nerozlišoval finanční a nefinanční sektor a stejné povinnosti upravil oběma. totožné., Finanční sektor je povinnou osobou v celém rozsahu své činnosti. U FO, např notářů, příjmy z činností, kde jsou povinnými osobami, obvykle ani nedosáhne 50%, nejčastější to bude pod 25% obratu., Za celou dobu vyjednávání Česká republika necítila jakoukoli potřebu, se na cokoli nefinančního sektoru zeptat. I když se jedná o hodní sankci, tak její výše není odrazující, ale reálně může způsobit zdravotní újmu a zasahuje do práv člověka na osobní život, jelikož u fyzických osob může za nedoložení závěrky přijít jejich naprostá ekonomická likvidace a už jen pokud si přečte výhružku touto pokutou, tak to silně zasáhne do jeho osobní sféry., Notáři (a jsme přesvědčeni, že ani většina advokátů), tuto částku prostě nejsou schopni zaplatit ani když jim někdo sebere veškerý majetek - je zcela likvidační., Požadujeme, aby tato částka byla stanovena pro FO v max. výši 1 mil., Jsme přesvědčeni, že nejen ukládání ale i hrozba likvidačních pokut odporuje nejen zásadám správního trestání, ale také ústavnímu pořádku. Likvidační pokuta představuje nepřípustný zásah do majetkových práv (čl. 11 Listiny základních práv a svobod). Dále srovnejte např. Pl.ÚS 3/02 ze dne 13. 8. 2002 
	Vyhověno zčásti.
Ministerstvo financí plně vnímá obavy zástupců nefinančního sektoru (notářů, advokátů a dalších fyzických osob) z absolutní výše navrhované maximální sankce, která se může běžné fyzické osobě jevit jako hrozivá a likvidační, proto bylo přistoupeno k úpravě a maximální pokuta snížena z původních 100 000 000 Kč na 20 000 000 Kč.
Tato pokuta se ukládá výhradně za situaci, kdy povinná osoba účelově maří dozor tím, že odmítne doložit svůj obrat nebo příjem, ze kterého se má vypočítat spravedlivá denní sazba donucovací pokuty. Zákon o ekonomické ochraně státu dopadá na celé spektrum subjektů, od samostatných notářů až po velké finanční a nadnárodní instituce.
Předkladatel se plně ztotožňuje s poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/02 a na článek 11 Listiny základních práv a svobod. Připomínkové místo však zaměňuje existenci zákonné horní sazby s faktickým uložením konkrétní pokuty.
Ústavní soud nezakazuje existenci vyšších maximálních sazeb v zákonech, ale přísně zakazuje uložení takové konkrétní pokuty, která by měla pro daného pachatele likvidační charakter. Orgán dozoru (tedy i profesní komora vůči notářům) je při ukládání sankce striktně vázán zákonem č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, podle kterého musí vždy přihlédnout k povaze přestupku a zejména k osobním a majetkovým poměrům pachatele.
Pokud fyzická osoba (např. notář) nedoloží do 10 dnů svůj příjem, orgán dozoru si její majetkové poměry zjistí z dostupných evidencí a uloží jí pokutu v řádu jednotek či nižších desítek tisíc korun tak, aby plnila výchovný účel, ale absolutně v žádném případě nebyla likvidační. Kdyby správní orgán uložil běžné fyzické osobě za administrativní průtah pokutu v milionech korun, takové rozhodnutí by bylo pro zjevnou nepřiměřenost a ústavní deficit okamžitě zrušeno správním soudem. Hrozba likvidační pokuty pro běžného advokáta či notáře tedy z návrhu zákona reálně nevyplývá.

	38
	Notářská komora
	65
	Z
	K § 206 a 209
Navržená právní úprava stanoví přestupkovou odpovědnost povinné osoby za nesplnění některých povinností vůči Finančnímu analytickému úřadu, včetně povinností podle § 15 odst. 3 zákona o Finančním analytickém úřadu a povinnosti poskytnout údaje pro statistické účely. Sankční rámec podle § 209 je však ve vztahu k těmto povinnostem nepřiměřeně přísný a neodpovídá povaze ani závažnosti dotčených jednání., Za problematické považujeme především to, že není zřejmé, co přesně má povinná osoba podle § 15 odst. 3 zákona o Finančním analytickém úřadu sdělovat. Ustanovení pracuje s pojmy, jejichž aplikace může být v praxi nejasná, zejména pokud se jedná o situace typické pro notářskou činnost. Například v případě, kdy notář obdrží zákaz vydat peněžní prostředky z notářské úschovy, není zřejmé, co má být považováno za „provedení pokynu“ a co za „čas jeho přijetí“. Není jasné, zda se má tímto pokynem rozumět pokyn klienta k vydání peněz, pokyn FAÚ, rozhodnutí notáře nevyplatit peníze v návaznosti na zákaz, nebo jiný okamžik v rámci správy úschovy., Pokud má být za nesplnění takové povinnosti ukládána sankce až do výše 15 milionů Kč, musí být zákonná povinnost formulována jednoznačně, srozumitelně a předvídatelně. Povinná osoba musí být schopna předem rozpoznat, jakou konkrétní informaci, v jakém rozsahu, v jaké formě a v jakém okamžiku má správnímu orgánu poskytnout. V opačném případě je sankcionování takové povinnosti problematické z hlediska principu právní jistoty i zásady nullum crimen, nulla poena sine lege certa., Zcela nepřiměřené je rovněž to, že obdobně přísný sankční režim má dopadat i na neposkytnutí údajů pro statistické účely podle § 206 odst. 2. Povinnost poskytovat údaje pro statistické účely nemá stejnou povahu ani závažnost jako povinnosti bezprostředně související s odhalováním podezřelých obchodů, zamezením praní peněz nebo financování terorismu. Její nesplnění může být administrativním pochybením, nikoli jednáním, které by samo o sobě odůvodňovalo sankci ve výši až 15 milionů Kč., Navržená úprava nerozlišuje mezi povinností, jejíž nesplnění může bezprostředně zmařit nebo ohrozit postup FAÚ v konkrétní věci, a povinností poskytovat údaje pro obecné statistické účely. Takové sjednocení sankčního rámce považujeme za nepřiměřené a věcně neodůvodněné. 
	Nevyhověno.
Pokud jde o povinnost podle § 15 odst. 3 zákona o Finančním analytickém úřadu, nelze souhlasit s tvrzením, že by byla formulována neurčitě nebo nepředvídatelně. Ustanovení stanoví informační povinnost navazující na výkon zákonných oprávnění FAÚ a její obsah je vymezen dostatečně určitě. Případné aplikační otázky vznikající ve specifických skutkových situacích, včetně případů souvisejících s notářskou úschovou, nezakládají samy o sobě neurčitost právní normy ani důvod pro vyloučení přestupkové odpovědnosti. Správní orgán je navíc při posuzování konkrétního jednání povinen zohlednit všechny okolnosti případu, včetně charakteru dotčené povinnosti a míry zavinění.
Nelze rovněž přehlédnout, že informace poskytované podle § 15 odst. 3 zákona o Finančním analytickém úřadu mohou být zásadní pro ověření, zda byl splněn zákaz uložený FAÚ, a pro následný výkon jeho působnosti. Nejde proto o administrativní povinnost nižšího významu, ale o povinnost přímo související s účinností opatření přijímaných za účelem zamezení legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.
Ani ve vztahu k neposkytnutí údajů pro statistické účely nelze přisvědčit tvrzení o nepřiměřenosti sankčního rámce. Shromažďování statistických údajů představuje nezbytný předpoklad pro hodnocení účinnosti AML/CFT systému, plnění mezinárodních závazků České republiky, zpracovávání hodnocení rizik a vyhodnocování fungování jednotlivých opatření. Nejde tedy o samoúčelnou administrativní povinnost bez významu pro fungování systému.
Současně je třeba zdůraznit, že zákon nestanoví automatické ukládání pokut v maximální výši. Částka uvedená v § 209 představuje horní hranici sankce pro nejzávažnější případy porušení povinností. Konkrétní výše sankce se stanoví individuálně s ohledem na závažnost, dobu trvání, následky a okolnosti protiprávního jednání. Skutečnost, že různé skutkové podstaty podléhají stejnému maximálnímu sankčnímu rámci, sama o sobě neznamená, že budou postihovány stejně přísně.
Z uvedených důvodů se navržená úprava považuje za přiměřenou a není důvod vytvářet samostatný mírnější sankční režim pro porušení povinností podle § 15 odst. 3 zákona o Finančním analytickém úřadu ani pro neposkytnutí údajů pro statistické účely.

	38
	Notářská komora
	66
	Z
	K § 207 písm. b)
Domníváme se, že akcie na majitele v jiné, než imobilizované podobě není možné podle českých právních předpisů vydat. I kdyby někdo akcie na majitele v listinné podobě v rozporu se platnou právní úpravou v ČR vydal, nejspíše by vůbec nešlo o platné akcie. 
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí plně souhlasí s věcným konstatováním připomínkového místa, že české právo již od roku 2014 (na základě zákona č. 134/2013 Sb., o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností) neumožňuje vydávat listinné akcie na majitele. Tyto akcie musely být buď zaknihovány, imobilizovány, nebo se ze zákona (fikcí) změnily na listinné akcie na jméno. Stejně tak platí, že pokud by dnes společnost v rozporu se zákonem o obchodních korporacích (ZOK) fakticky vydala listinné akcie na majitele, jednalo by se z pohledu soukromého práva o absolutně neplatný úkon a takové cenné papíry by neměly právní účinky.
Navrhované ustanovení § 207 však neupravuje soukromoprávní platnost akcií, nýbrž zavádí veřejnoprávní sankci za porušení přímo použitelného evropského nařízení. Článek 79 odst. 3 AMLR výslovně zakazuje vydávání akcií na majitele a ukládá povinnost přeměnit stávající akcie na majitele na akcie na jméno (s výjimkou těch imobilizovaných atd.).
Evropské právo členským státům striktně ukládá zajistit, aby za jakékoliv porušení povinností stanovených v nařízení AMLR existovaly v národním právu účinné, přiměřené a odrazující sankce. Pokud by předkladatel tuto skutkovou podstatu ze zákona vypustil s odůvodněním, že české právo už to zakazuje, nesplnila by Česká republika svůj unijní závazek zajistit sankční vymahatelnost článku 79 AMLR. To by vedlo k riziku zahájení řízení o porušení smlouvy o Evropské unii ze strany Evropské komise.
Z hlediska správního trestání platí, že soukromoprávní neplatnost úkonu nevylučuje veřejnoprávní postih za faktické jednání. Pokud by nějaká obchodní společnost (např. z neznalosti, z úmyslu obcházet zákon nebo v rámci mezinárodní struktury) fyzicky vytiskla a vydala listinné akcie na majitele, případně nadále ignorovala procesní povinnosti k přeměně starých emisi podle AMLR, je nezbytné, aby orgán dozoru disponoval možností takové faktické jednání pokutovat.
Z těchto důvodů musí být ustanovení § 207 v zákoně o ekonomické ochraně státu ponecháno, aby byl sankční mechanismus vůči nařízení AMLR zcela kompletní a legislativně bezpečný.

	38
	Notářská komora
	67
	Z
	K § 210 odst. 4 VAR I, § 210 odst. 4 VAR II
Takto definovanou soustavnost lze označit, jako odporující dosavadní judikuře soudů, která obvykle počítá s nejméně 3 po sobě jdoucími prohřešky. Opět je vnímáme zřejmý pohled státu na povinné osoby, jako zločince, jinak si nelze tento způsob implementace vysvětlit. 
	Vysvětleno.
Primárně je nutno konstatovat, že připomínkové místo směšuje dva odlišné právní koncepty. Judikatura, která obvykle vyžaduje „alespoň 3 po sobě jdoucí prohřešky“ (např. u neoprávněného podnikání nebo u některých trestných činů), se týká definice soustavné činnosti.
V oblasti AML/CFT a uplatňování nařízení či směrnice AMLD6 má však pojem „systematické či soustavné porušování“ zcela jiný, rizikový rozměr. U povinných osob s velkým objemem transakcí znamená už jen pouhých několik dní plošného výpadku kontrolních mechanismů (např. vypnutí softwaru pro screening sankčních seznamů nebo neprovádění identifikace klientů) obrovské systémové riziko pro celý finanční sektor státu. Čekat na „tři samostatné výpadky“, aby orgán dozoru mohl konstatovat soustavnost a uložit odpovídající sankci podle unijního práva, by bylo zcela neefektivní a v rozporu se smyslem předpisu.
Stanovení pevné časové hranice 14 dnů není projevem represe, ale naopak nástrojem právní jistoty pro samotné povinné osoby. Předkladatel tímto objektivním parametrem dává adresátům jasně najevo, kde leží hranice mezi běžným (např. víkendovým IT výpadkem, který se rychle vyřeší) a systémovým, dlouhodobým selháním. Pokud protiprávní stav (tedy trvající přestupek) běží nepřetržitě déle než dva týdny, nelze již hovořit o nahodilém technickém omylu, ale o systematickém nedostatku ve vnitřních procesech povinné osoby.
Je nutno taktéž odmítnout tvrzení, že by k povinným osobám přistupovalo jako ke zločincům. Zavedení přísnějších a objektivních mantinelů pro kvalifikaci nejtěžších porušení AML předpisů je striktním požadavkem unijní legislativy a mezinárodních standardů FATF. Cílem je chránit samotné povinné osoby před zneužitím ze strany skutečných zločinců a ochránit reputaci České republiky.
Znění § 210 odst. 4 tak zůstává z důvodu zajištění efektivního a předvídatelného sankčního rámce zachováno v navrhované podobě.

	38
	Notářská komora
	68
	Z
	K § 212
Požadujeme vysvětlit, jaké pravomoci bude mít orgán obezřetnostního dohledu v případě FO z nefinančního sektoru. Bude moci požadovat např. uložení pokuty v určité výši, která může být vyšší než by navrhoval orgán dozoru? 
	Vysvětleno.
Ustanovení transponuje požadavek AMLD6 prokonzultovat danou problematiku s orgánem obezřetnostního dozoru, žádné pravomoci daným ustanovením založeny nejsou.

	38
	Notářská komora
	69
	Z
	V § 217 odst. 1 písm. a) se slova „pravidelně předkládala“ zrušují a za slovo „dozoru“ se vkládá slovo „předložila“. 

Odůvodnění:
Jde o zajištění souladu s ustanovením čl. 56 odst. 3 písm. a) směrnice 2024/1640, které nepředvídá pravidelné poskytování zpráv nebo dokumentů. Opakované vyžádání informací může orgán dozoru uplatnit i dle nově navrhované textace neimplementující ustanovení evropských předpisů široce nad rámec jejich požadavků způsobem, který ohrožuje zákonnou povinnost mlčenlivosti či bankovního tajemství.
	Nevyhověno.
Dané ustanovení toto podle předkladatele obsahuje v části „ukládat požadavky na podávání dalších nebo častějších zpráv“.

	38
	Notářská komora
	70
	Z
	V § 217 odst. 1 písm. c) se slovo „změnila“ nahrazuje slovem „posílila“. 

Odůvodnění:
Směrnice 2024/1640 vyžaduje, aby orgán dozoru mohl vyžadovat posílení vnitřních strategií povinné osoby. Jejich posílení není totéž jako jejich změna, původně navrhovaným zněním dochází k posílení pravomocí orgánů dozoru bez podkladu v evropském právu.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	38
	Notářská komora
	71
	Z
	V § 217 odst. 1 písm. e) se slova „ve stanoveném rozsahu“ nahrazují slovy „v řídící funkci“. 

Odůvodnění:
Směrnice 2024/1640 vyžaduje, aby orgány dozoru mohly požadovat stažení konkrétní osoby z řídicí funkce. Původně navrženou textací dochází k neadekvátnímu rozšíření pravomocí orgánů dozoru, který by mohl povinnou osobu nutit ke změně i v jiných případech bez adekvátního odůvodnění a podkladu v evropském právu.
	Nevyhověno.
Z pohledu předkladatele se jedná o konkretizaci některých ustanovení čl. 56 AMLD6, konkrétně odstavce 2 písm. b), d) a g) a odstavce 3 písm. d) a e).

	38
	Notářská komora
	72
	Z
	V § 218 se odstavec 1 zrušuje a zároveň se zrušuje označení odstavce 2. 

Odůvodnění:
Opatření podle stávající ho odstavce 1 postrádá jakoukoliv oporu ve směrnici 2024/1640, je neúčelné a odporuje principům správního trestání.
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí nemůže požadavku na zrušení odstavce 1 vyhovět. Institut, kdy je samotná povinná osoba donucena zveřejnit informaci o svém vlastním pochybení (a nést s tím spojené náklady), byl do návrhu zákona zařazen na základě výslovného požadavku a potřeb z aplikační praxe FAÚ.
Tento postup (tzv. naming and shaming) představuje vysoce efektivní nápravný a preventivní nástroj. Povinnost „veřejného přiznání“ má na povinnou osobu, které bylo uloženo nápravné opatření, mnohem silnější korektivní a výchovný dopad než pouhé zveřejnění sankce na úřední desce či webu orgánu dozoru. Povinná osoba je tímto nucena převzít přímou a veřejnou odpovědnost za selhání svých AML procesů.
Podotýkáme také, že o využití tohoto nápravného opatření rozhoduje výhradně orgán dozoru, nad notáři tedy vždy Notářská komora České republiky. Pokud se rozhodne tento konkrétní druh nápravného opatření nevyužívat, nebude vůči notářům uplatňováno.
Zároveň je zde uplatněn legitimní princip, že náklady na toto zveřejnění (např. nákup mediálního prostoru či inzerce) musí nést samotný, nikoliv stát a daňoví poplatníci. Směrnice (EU) 2024/1640 (AMLD6) sice v čl. 60 primárně upravuje zveřejňování ze strany orgánu dozoru, avšak nebrání členským státům zavést do vnitrostátního práva další, efektivnější formy nápravných opatření. V kontextu § 217 odst. 2 (zásada proporcionality) bude tento nástroj využíván uvážlivě a výhradně u závažných porušení, proto není důvod jej z aplikační praxe orgánů dozoru předem vyřazovat.

	38
	Notářská komora
	73
	Z
	V § 218 úvodní části ustanovení se za slovo „1“ vkládají slova „a je-li to přiměřené povaze, závažnosti a trvání porušení povinností podle nařízení 2024/1113, nařízení 2024/1624 nebo tohoto zákona“. 

Odůvodnění:
Navrhuje se doplnění předpokladů pro aplikaci opatření k zajištění proporcionality.
	Vysvětleno.
Přestože se předkladatel plně ztotožňuje s věcným úmyslem připomínky, tedy se striktním dodržováním zásady proporcionality, navrhované doplnění textu přímo do § 218 je z legislativně-technického hlediska nadbytečné.
Zákon o ekonomické ochraně státu má test proporcionality již plně, univerzálně a závazně zakotven v § 217 odst. 2, který stanoví mantinely pro ukládání všech nápravných opatření. Je zde explicitně uvedeno, že při určování druhu opatření orgán dozoru přihlíží k „závažnosti a době trvání porušení povinnosti“.
Opakování tohoto pravidla do speciálního ustanovení o veřejném oznámení by nabouralo systematiku předpisu a mohlo by vyvolat nežádoucí a nebezpečný výkladový dojem (tzv. argumentum a contrario), že u ostatních nápravných opatření (např. u zákazu činnosti podle § 217) se přiměřenost a závažnost posuzovat nemusí. Z důvodu zachování legislativní čistoty normy tak text zůstane v tomto ustanovení nezměněn.

	38
	Notářská komora
	74
	Z
	V § 218 písm. b) se slova „v jím určeném hromadném sdělovacím prostředku“ nahrazují slovy „jiným přiměřeným způsobem“. 

Odůvodnění:
Navrhuje se upravit definici vhodného komunikačního kanálu.
	Vyhověno jinak.
Daná část ustanovení byla vypuštěna.

	38
	Notářská komora
	75
	Z
	K § 222
Při stanovení u fyzické osoby denní sazby donucovací pokuty nejvýše 2 % průměrného denního příjmu povinné osoby v předchozím kalendářním roce se vůbec nezohledňuje, že fyzická osoba má se svým podnikáním spojené nemalé výdaje, nelze tedy jednoduše stanovit výši pokuty toliko z příjmů bez zohlednění všech relevantních výdajů., Ústavní soud zdůrazňuje princip přiměřenosti a výše této pokuty je nepřiměřená., Navíc toto ustanovení je diskriminační, neboť jiným způsobem se stanoví základ u právnické osoby (roční úhrn čistého obratu podle odstavce 2) a u fyzické osoby (roční příjem podle odstavce 3). U fyzické osoby by také mělo jít o roční čistý příjem a nikoliv „hrubý“ příjem., K tomu srovn. obdobné argumenty v připomíníce k § 201 odst. 2. 
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí primárně upozorňuje, že tvrzení o diskriminačním přístupu vůči fyzickým osobám vychází z nesprávného pochopení účetní terminologie. Připomínkové místo se mylně domnívá, že pojem „čistý obrat“ u právnických osob představuje zisk (tedy příjmy po odečtení výdajů).
To je však fakticky i právně nesprávné. Podle § 1d zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, se čistým obratem rozumí výše výnosů (tržeb) z prodeje výrobků a služeb snížená o prodejní slevy. Čistý obrat tedy v žádném případě nezohledňuje provozní, mzdové či jiné náklady obchodní společnosti. Zjednodušeně řečeno: základem pro výpočet u právnických osob je hrubý tok peněz z její činnosti. Použití pojmu „příjem“ (jakožto hrubého přítoku prostředků před uplatněním výdajů) u fyzických osob je tak přesným, spravedlivým a zcela rovnocenným ekvivalentem k čistému obratu u osob právnických. K žádné diskriminaci nedochází.
Požadavku na výpočet pokuty z čistého příjmu (tj. základu daně po odečtení výdajů) nelze z principu vyhovět. Evropské právo (včetně AML předpisů či GDPR) i moderní vnitrostátní předpisy (např. zákon o ochraně hospodářské soutěže) záměrně vážou sankce na obrat/příjem, nikoliv na zisk.
Zisk (čistý příjem) lze totiž velmi snadno účetně a daňově optimalizovat, reinvestovat nebo snižovat odpisy či nákupem majetku k podnikání. Pokud by byla donucovací pokuta počítána ze zisku, fyzická osoba s milionovými příjmy, avšak daňově optimalizovaným nulovým či záporným základem daně, by platila nulovou pokutu. Cílem ustanovení je stanovit sankci odrážející celkovou ekonomickou sílu a velikost subjektu, nikoliv jeho aktuální profitabilitu.
Stejně jako u argumentace k § 201 odst. 2 předkladatel zdůrazňuje, že hodnoty 3 % a 2 % představují pouze zákonný strop (maximální možnou sazbu) pro ty nejextrémnější případy nesoučinnosti. Orgán dozoru tyto částky neukládá automaticky. Při stanovování konkrétní výše denní donucovací pokuty je orgán dozoru vázán správním řádem i zásadou proporcionality a musí zohlednit osobní a majetkové poměry tak, aby donucovací pokuta plnila svůj účel, avšak nebyla pro povinnou osobu likvidační.
Z těchto důvodů ponechává předkladatel text § 222 beze změny. Vysvětlení ekvivalence pojmů „čistý obrat“ a „příjem“ bylo nicméně pro vyloučení pochybností doplněno do důvodové zprávy.

	38
	Notářská komora
	76
	Z
	K § 223 odst. 3
Je nepřijatelné, aby orgán dohledu mohl bez jakéhokoliv posuzování konkrétního případu „rozhodovat“ o čemkoliv. Teprve v průběhu řízení lze získat jasný a prokazatelný závěr o tom, zda jsou, anebo nejsou zákonné podmínky pro uložení dodatečného nápravného opatření. V opačném případě půjde o kvazi „stanné“ řízení, ke kterému nejsou žádné podmínky a ani důvody jej zavádět, alespoň v demokratickém, právním státě. 
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí zásadně odmítá přirovnání navrženého postupu ke „stannému řízení“. Obava připomínkového místa pramení z nesprávného procesního výkladu celého institutu. Vydání rozhodnutí o dodatečném nápravném opatření jako první úkon v řízení (analogicky k příkaznímu řízení podle § 150 správního řádu) není svévolným zásahem bez posouzení případu.
Tento krok nastává až jako poslední článek dlouhého procesního řetězce. Předcházelo mu standardní plnohodnotné kontrolní a správní řízení, ve kterém:
1. Orgán dozoru pravomocně konstatoval pochybení a uložil nápravné opatření (§ 216). Proti tomuto rozhodnutí měla povinná osoba plné právo na opravné prostředky.
2. Povinná osoba toto pravomocné rozhodnutí ignorovala.
3. Orgán dozoru jí uložil donucovací pokuty (§ 221/222) a byl nucen ji výslovně poučit o tom, že dalším krokem bude dodatečné nápravné opatření.
V momentě, kdy povinná osoba nadále odmítá spolupracovat, je skutkový stav (nesplnění pravomocného rozhodnutí) prokazatelný a zcela jasný přímo ze spisu správního orgánu. Vést v této exekuční fázi další zdlouhavé nalézací řízení a dokazování by znamenalo popření smyslu účinného dozoru. Vydání rozhodnutí jako první úkon v řízení je v exekučních a donucovacích fázích veřejného práva standardním a ústavně konformním nástrojem (např. exekuční příkazy). Ustanovení bylo zachováno v původní podobě, posloupnost kroků však byla detailněji rozvedena v důvodové zprávě.

	38
	Notářská komora
	77
	Z
	K § 224 odst. 1
Především jde o nepřímou novelizaci několika jiných předpisů, a to nevhodnou a nepřípustnou. Provádí-li správní orgán potřebná šetření za účelem prokázání toho, zda byly naplněny zákonem stanovené důvody pro vydání příslušného rozhodnutí (např. o pozastavení výkonu činnosti notáře), nelze ho limitovat jakýmkoliv časovým úsekem, neboť by šlo zase v podstatě o „kvazi stanné řízení“, což je v demokratickém, právním státě zcela nepřijatelné. Správní orgán musí sám postupovat zákonně, provést relevantní důkazy, vyžádat si vyjádření např. notáře, a vydat spravedlivé rozhodnutí, které má oporu v provedených důkazech., Odepírat možnost podat opravné prostředky proti tak zásadnímu zásahu do činnosti notáře, jako je pozastavení výkonu jeho činnosti, nás dostává spíše do 50. let 20. století, do období totality., Je také otázkou, co se stane, když správní orgán dodatečné nápravné opatření nejpozději do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo uloženo, neprovede?, Jde-li o pořádkovou lhůtu, tak je možné ji vypustit, anebo hrozí správnímu orgánu nějaké v zákoně nespecifikované „nápravné“ opatření? 
	Vysvětleno.
Předkladatel vysvětluje, že v § 224 odst. 1 nedochází k žádné nepřípustné nepřímé novelizaci sektorových zákonů (např. notářského řádu). Připomínkové místo přehlíží klíčovou procesní dualitu: orgán dozoru (FAÚ) je orgánem titulárním (který meritorně rozhodl o tom, že činnost má být pozastavena), zatímco příslušný správní orgán (např. Ministerstvo spravedlnosti nebo komora) je v této fázi čistě orgánem exekučním.
Příslušný správní orgán v této fázi neprovádí žádná nová šetření ani neprokazuje vinu. Pouze technicky a administrativně zajišťuje výkon již pravomocného rozhodnutí orgánu dozoru (např. provede fyzický výmaz z rejstříku, pozastaví platnost razítka apod.). Protože tento exekuční orgán nevydává žádné nové meritorní rozhodnutí, je vyloučení odvolání, rozkladu či obnovy řízení proti jeho technickým úkonům naprosto logické a nezbytné. V opačném případě by povinná osoba mohla prostřednictvím obstrukcí v exekuční fázi paralyzovat výkon pravomocného rozhodnutí státu, což je v právním státě nepřijatelné.
Pokud jde o dotaz na povahu 30denní lhůty, jedná se o standardní lhůtu pořádkovou směřující vůči aparátu veřejné moci, jejímž cílem je zajistit rychlou ochranu ekonomického systému před rizikovým subjektem. Pokud by exekuční orgán v této lhůtě exekuci neprovedl, nastupují standardní administrativní mechanismy ochrany proti nečinnosti správního orgánu podle správního řádu, nikoliv zánik exekučního titulu.

	38
	Notářská komora
	78
	Z
	K § 224 odst. 2
Jde o značně problematické ustanovení, které nemá jinak oporu v demokratickém právním řádu. Jde-li o náklady řízení, tak o nich, a o povinnosti je hradit, musí být rozhodnuto v každé konkrétní věci. Koneckonců Ústavní soud ustáleně rozhoduje, že pokud se soud řádným způsobem nevypořádá s náhradou nákladů řízení, jde o porušení práva na soudní ochranu. Nyní se o vyčíslení nákladů řízení nerozhodne a bude na libovůli správního orgánu si je stanovit?! Navíc jde o značně vágní (gumové) ustanovení – jak bude možné zpochybnit, že vzniklé náklady byly nad rámec běžné úřední činnosti? 
	Vyhověno zčásti.
Ministerstvo financí uznává legitimitu námitky, že mechanismus vyúčtování a uplatnění nákladů exekučního řízení musí splňovat ústavní požadavky na předvídatelnost a soudní přezkum. Záměrem ustanovení nebylo zavést libovůli správního orgánu, ale promítnout obecný právní princip, že náklady na nucený výkon rozhodnutí (exekuci) vyvolané protiprávním jednáním a pasivitou povinné osoby musí nést tato osoba, nikoliv stát.
Aby však bylo zcela vyloučeno riziko vágnosti a byla zajištěna plná ochrana práv dotčené osoby, předkladatel text ustanovení upraví tak, že o povinnosti uhradit tyto náklady a o jejich přesné výši musí příslušný exekuční orgán vydat samostatné samostatně přezkoumatelné rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí o nákladech již bude standardně přípustné odvolání (na rozdíl od samotného technického provedení nápravného opatření), čímž bude beze zbytku naplněno právo na spravedlivý proces a soudní ochranu.
Pro snazší pochopení a vizualizaci toho, proč jsou mechanismy v § 223 a § 224 takto přísně nastaveny a jak celá hierarchie AML dozoru funguje jako ucelený systém procesních záruk, slouží následující interaktivní schéma. Ukazuje celou cestu od prvotního zjištění nedostatků až po finální nucený výkon, ze kterého je patrné, že k exekuci dochází až po vyčerpání všech mírnějších opravných prostředků.

	38
	Notářská komora
	79
	Z
	K § 225
Požadujeme, aby se to vztahovala jen na TČ, kde je obecná oznamovací povinnost., Jinak jde o nepřípustný zásah do státem chráněné povinnosti mlčenlivosti. 
	Vyhověno jinak.
Ustanovení bylo vypuštěno.

	38
	Notářská komora
	80
	Z
	V § 226 odstavec 2 zní:
„ (2) Proti výzvě podle odstavce 1 se lze odvolat do 15 dnů ode dne jejího doručení. Včas podané odvolání má odkladný účinek s výjimkou výzvy ke zveřejnění výroční zprávy podle § 60 odst. 3.“.


Odůvodnění:
Navrhuje se změna lhůty z 5 na 15 dní. Lhůta k podání odvolání musí korespondovat s ostatními předpisy jako je správní nebo daňový řád. Při navrhované lhůtě by odvolání plnilo ryze formalistickou funkci a neponechává s ohledem na povahu a rozsah předmětné materie prostor na řádnou přípravu odvolacích důvodů. Takovéto ustanovení skutečně nemá v demokratickém právním řádu obdobu.
Vzhledem k povaze materie se pak navrhuje ponechání odkladného účinku odvolání podle stávajícího odstavce 2 písm. b) a c). Odepření odkladného účinku opět není vůbec namístě a není žádným relevantním způsobem řádně odůvodněno. Odepření suspenzivního účinku odvolání je nutno velmi pečlivě odůvodnit a musí jít o zcela výjimečný případ, což není v tomto případě.
	Vyhověno jinak.
Ustanovení bylo vypuštěno.

	38
	Notářská komora
	81
	Z
	K § 227
Donucovací pokuty ukládané profesní komoře jsou zcela nad rámec požadavků směrnice 2024/1640 a postrádají věcné opodstatnění. O nevhodnosti implementace evropských předpisů nad rámec jejich požadavků bylo pojednáno v obecné části připomínek., Předně se tedy navrhuje vypustit celé ustanovení § 227 - VARIANTA A, s provedením navazujících legislativně-technických úprav (technická poznámka: systém ESEL v současné době nedokáže v případě variant fragmentů korektně související legislativně-technické změny zpracovat), V případě ponechání § 227 je nutné zavedení ochranného mechanismu profesních komor (VARIANTA B), pro které mohou mít donucovací pokuty likvidační účinky, přičemž povaha tvrzeného porušení povinností bude zpravidla otázkou právního výkladu, který bude muset poskytnout soud.

Ve variantě B požadujeme doplnění nového odstavce 4, který zní:

„(4) Bylo-li rozhodnutí podle odstavce 1 zrušeno soudem, uhradí orgán dozoru nad příslušnou profesní komorou této komoře vedle částky zaplacených donucovacích pokut paušální náhradu újmy ve výši 1 000 000 Kč do 7 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu podle věty první.“.
	Nevyhověno.
Požadavkům na úplné vypuštění institutu donucovací pokuty (ve variantě A) nebo zavedení paušální náhrady škody (ve variantě B) však z ústavně-právních, systémových a koncepčních důvodů nelze vyhovět.
Notářská komora České republiky navrhuje zrušení § 227 s odkazem na to, že AMLD6 nepředpokládá sankcionování samosprávných organizací. Tato argumentace zcela opomíjí rozdíl mezi správním trestem a donucovacím nástrojem. Donucovací pokuta není trestem za přestupek. Je to procesní nástroj směřující výhradně k donucení subjektu, aby splnil svou nepeněžitou povinnost (v tomto případě vyhověl opatření k nápravě protiprávního stavu podle § 226).
NKČR vykonává v oblasti AML/CFT působnost orgánu dozoru v přenesené působnosti (tedy fakticky vykonává státní správu, kterou na ni stát delegoval). Ustanovení čl. 52 směrnice AMLD6 státu ukládá zajistit, aby komory vykonávaly své funkce v souladu s nejvyššími standardy. Pokud by stát komoře pouze adresoval výzvu, kterou by komora mohla bez jakýchkoliv následků ignorovat, stal by se dohled FAÚ nad výkonem této delegované působnosti zcela bezzubým a iluzorním. Zrušení možnosti vynutit právo by vedlo k neplnění mezinárodních závazků ČR.
Návrh na zakotvení automatické paušální náhrady újmy ve výši 1 000 000 Kč pro případ, že rozhodnutí zruší správní soud, je neakceptovatelný. Odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup je v České republice komplexně a výlučně upravena zákonem č. 82/1998 Sb. Tento obecný předpis zaručuje, že pokud je nezákonným rozhodnutím způsobena škoda, stát ji v plné výši nahradí. Poškozený subjekt (např. NKČR) však musí vznik, výši škody a příčinnou souvislost standardně prokázat.
Zavádět do návrhu zákona fixní „penalizaci státu“ bez ohledu na to, zda a jaká škoda reálně vznikla, by znamenalo prolomení koncepce odpovědnosti státu za škodu a vytvořilo by zcela nedůvodnou a diskriminační nerovnost mezi komorou a jakýmkoliv jiným subjektem (občanem, firmou), který rovněž čelí nezákonnému rozhodnutí státního orgánu. 
Obava z ekonomicky likvidačních účinků při sporech o výklad norem je z pohledu platného správního práva lichá. Donucovací pokuta podléhá z hlediska své výše zásadě přiměřenosti (proporcionality) podle základních zásad činnosti správních orgánů.
Pokud by existoval objektivní, složitý výkladový spor o aplikaci unijní normy (kde by komora postupovala v dobré víře a vedla by s Ministerstvem financí legitimní odborný diskurz), správní soudy by případné bezprostřední a drastické donucovací pokuty bezpečně korigovaly. Jak již bylo vysvětleno v rámci připomínky k § 226, komora má navíc k dispozici obranu ve správním soudnictví s možností žádat o odkladný účinek žaloby, což ji před okamžitým ekonomickým dopadem plně chrání do doby rozhodnutí nezávislého soudu.
Zachování institutu donucovací pokuty je nutnou podmínkou pro reálnou vymahatelnost práva a zajištění funkčního dohledu nad plněním delegované působnosti v oblasti AML/CFT. Případné nároky na náhradu škody v případě nezákonného rozhodnutí jsou plně a dostatečně upraveny obecným zákonem č. 82/1998 Sb. Ustanovení § 227 proto zůstává v návrhu zákona beze změny.

	38
	Notářská komora
	82
	Z
	K § 228 odst. 1
Rozhodnutí je nutné doručovat zákonným způsobem, tj. zejm. do datové schránky povinné osoby, příp. dalšími zákonem upravenými způsoby. Odvíjet okamžik doručení od naprosto neurčité situace (že se příslušný pracovník s rozhodnutím prokazatelně seznámil), je naprosto nepřijatelné a po procesní stránce těžce dokazatelné, jak pro správní orgán, tak především pro adresáta, který bude v obtížné důkazní situaci., Bezpodmínečně trváme na tom, aby se okamžik doručení rozhodnutí odvíjel od okamžiku doručení písemného vyhotovení rozhodnutí povinné osobě 
	Vyhověno.
Napadaný § 228 byl vypuštěn.

	38
	Notářská komora
	83
	Z
	K § 228 odst. 2
Zavádět fikci doručení rozhodnutí dnem jeho vydání nemá v demokratické společnosti a právním státu obdoby. Povinná osoba nemá reálnou možnost se s obsahem rozhodnutí seznámit a přitom ode dne odeslání rozhodnutí již běží odvolací lhůta (extrémně krátká), a pokud by se doručovalo prostřednictvím držitele poštovní licence, tak by tato odvolací lhůta již marně uplynula?! Takový postup je zjevně neústavní., První větu , resp. celý odstavec je zapotřebí zcela a bez náhrady vypustit.
	Vyhověno.
Napadaný § 228 byl vypuštěn.

	38
	Notářská komora
	84
	Z
	K § 228 odst. 3
Toto ustanovení je zcela nezákonné a neústavní. Jak vyplývá z odst. 2, správní orgán odešle rozhodnutí, o tomto dnu se má zato, že bylo rozhodnutí vydáno, a tímto dnem je rozhodnutí též vykonatelné?! Bez ohledu na to, že se povinná osoba vůbec neměla možnost se s obsahem rozhodnutí seznámit?!, Standardně je rozhodnutí vykonatelné až poté, co je pravomocné (nelze se proti němu odvolat) a uplyne lhůta k plnění. Předběžná vykonatelnost tuto zásadu prolamuje, aby se předešlo škodám z prodlení, jde např. o výživné, kde je to opodstatněno zájmem nezl. dětí., Podle správního řádu je rozhodnutí předběžně vykonatelné, pokud podané odvolání nemá odkladný účinek. To může stanovit zákon nebo úřad v případech naléhavého veřejného zájmu. V dotčeném ustanovení nejde o žádný veřejný zájem! 
	Vyhověno.
Napadaný § 228 byl vypuštěn.

	38
	Notářská komora
	85
	Z
	V § 229 odst. 4 se na konci doplňuje věta „Osobní údaje obsažené v rozhodnutí orgán dozoru anonymizuje po uplynutí 6 měsíců od doby zveřejnění.“. 

Odůvodnění:
Zajištění souladu s čl. 58 odst. 4 in fine směrnice 2024/1640, nařízením 2016/679 a zákonem o zpracování osobních údajů.
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí plně chápe snahu připomínkového místa o maximální ochranu osobních údajů a reflektuje odkaz na čl. 58 odst. 4 AMLD6 i pravidla GDPR. Navrhovanému plošnému zavedení paušální 6měsíční lhůty pro anonymizaci však z pozice dozoru nelze vyhovět, neboť by fakticky popřelo samotný smysl evropského institutu zveřejňování sankcí.
Základním pravidlem směrnice (i obezřetnostního dozoru obecně) je udržet informaci o uložených sankcích dostupnou pro veřejnost a účastníky trhu po dobu 5 let. V oblasti AML regulace působí široké spektrum povinných osob, kterými jsou i fyzické osoby podnikající (např. samostatní advokáti, notáři, daňoví poradci, účetní či insolvenční správci). Pokud by zákon orgánu dozoru striktně nařídil po 6 měsících smazat jejich jména, trh by pro zbývajících 4,5 roku ztratil možnost zjistit, kdo se dopustil závažného pochybení. Tím by zcela zmizel ochranný a varovný účel zveřejnění a došlo by ke zjevné diskriminaci a nerovnosti oproti právnickým osobám, jejichž název (jakožto údaj nepodléhající GDPR) by v registru figuroval celých 5 let.
Komentovaný čl. 58 odst. 4 AMLD6 výslovně uvádí, že osobní údaje se uchovávají „pouze po dobu, která je nezbytná v souladu s platnými pravidly ochrany údajů“. Tento unijní text, stejně jako samotné nařízení GDPR, nevyžaduje stanovení pevné a nepřiměřeně krátké objektivní lhůty (jakou by bylo 6 měsíců).
Kritérium „nezbytnosti“ (zásada omezení uložení) se má posuzovat případ od případu, s ohledem na závažnost konkrétního deliktu, uloženou sankci a veřejný zájem na ochraně finančního systému před legalizací výnosů z trestné činnosti. Ve většině případů závažných pochybení je pětiletá lhůta pro varování finančního sektoru přiměřená a zcela nezbytná.
Předkladatel zdůrazňuje, že návrh zákona již obsahuje dostatečné a systémové mechanismy na ochranu fyzických osob pro případy, kdy by plné zveřejnění bylo disproporční. Ustanovení § 230 (na které odkazuje odstavec 2 v § 229) dává orgánu dozoru flexibilitu, neboť orgán dozoru může rozhodnutí zveřejnit plně anonymizovaně již od samého počátku, nebo jeho zveřejnění zcela odložit, pokud by publikace osobních údajů způsobila povinné osobě nepřiměřenou újmu, ohrozila by stabilitu trhu nebo probíhající vyšetřování.

	38
	Notářská komora
	86
	Z
	V § 230 se doplňuje písmeno d), které zní:
„ d) nedosahuje-li újma způsobená porušením povinností podle tohoto zákona, nařízení 2023/1113 nebo nařízení 2024/1624 výše 5 000 000 Kč“.


Odůvodnění:
S ohledem na požadavek přiměřenosti zveřejňování informací o peněžitých sankcích, správních opatřeních a penále ve smyslu čl. 58 odst. 3 směrnice 2024/1640 se navrhuje zavedení dalšího kritéria pro posouzení přiměřenosti takového zveřejnění.
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí nemůže tomuto návrhu vyhovět, neboť vychází ze zcela chybného předpokladu o povaze předpisů proti praní špinavých peněz a financování terorismu. V oblasti AML nedochází u drtivé většiny přestupků k žádné přímé, vyčíslitelné majetkové „újmě“ či škodě (na rozdíl např. od podvodu nebo poškození spotřebitele).
AML povinnosti mají ryze preventivní a systémový charakter. Pokud povinná osoba (např. směnárna nebo banka) neprovede identifikaci klienta, nenastaví správně vnitřní předpisy nebo neoznámí podezřelý obchod, vzniká obrovské riziko pro bezpečnost státu a integritu finančního systému, ale samotná vyčíslitelná „újma“ v korunách je v této fázi podstatě nulová (často se projeví až v dalších případech, a to ve znatelně vyšších částkách, pokud povinná osoba zcela zanedbá prevenci). Pokud by zákon vázal nezveřejnění na hranici 5 milionů Kč způsobené újmy, znamenalo by to absurdní situaci, kdy by orgán dozoru musel skrýt nebo anonymizovat 99 % všech vydaných rozhodnutí, čímž by se institut zveřejňování (varování trhu) zcela vyprázdnil.
Připomínkové místo se při odůvodnění odvolává na požadavek přiměřenosti podle směrnice (EU) 2024/1640. Předkladatel však upozorňuje, že článek 58 odst. 3 směrnice hovoří o něčem jiném. Tento článek říká, že se má odložit nebo anonymizovat zveřejnění tehdy, pokud by samotné zveřejnění způsobilo nepřiměřenou újmu povinné osobě (tedy samotnému pachateli), nikoliv tehdy, pokud je nízká újma způsobená porušením. Evropské právo neumožňuje zavést fixní paušální limit, pod který by se plošně nezveřejňovalo.
Předkladatel zdůrazňuje, že ochrana povinných osob před drakonickými dopady zveřejnění za marginální (bagatelní) pochybení je v § 230 již plně zajištěna. Hned v úvodní větě tohoto ustanovení je jasně zakotvena povinnost orgánu dozoru provést individuální posouzení.
Toto individuální posouzení činí sám orgán dozoru, tedy pro notáře je plně v kompetenci Notářské komory České republiky.
Nad rámec je třeba ještě uvést, že navržené doplnění by zřejmě nebylo způsobilé dosáhnout zamýšleného efektu.

	38
	Notářská komora
	87
	Z
	K § 231 odst. 1
Kdyby v případě notářů bylo vrcholné vedení odlišné od samotné osoby notáře. pak považujeme za zcela nemožné, aby Komora zasahovala do pracovněprávních vztahů, které uzavřel notář. Je to snad zvláštní druh přestupkového řízení? Jak by to hypoteticky mělo být provedeno? Jak lze uzavřít kancelář notáře, který je povinen bez průtahů vyřizovat pozůstalostní řízení, kde vykonává úkony soudu prvního stupně? Je to stejné, jako by někdo zakázal činnost soudu. 
	Vysvětleno.
Ustanovení § 231 odstavce 1 obsahuje taxativní (uzavřený) výčet povinných osob, na které dopadají radikální pravomoci popsané v odstavci 2 (tedy přímé odvolávání vedení a operativní uzavření provozovny až na 30 dnů). Těmito osobami jsou výlučně provozovatelé hazardních her, provozovny poskytující proplácení šeků, poskytovatelé služeb pro svěřenské fondy nebo obchodní společnosti (TCSP) a finanční holdingové společnosti se smíšenou činností.
Notáři (ani jiné právnické profese) v tomto výčtu uvedeni nejsou. Ustanovení odstavce 1, 2 a 3 se jich tedy z logiky věci vůbec netýká a orgán dozoru (ani příslušná komora) nedisponuje pravomocí takto zasahovat do jejich pracovněprávních vztahů nebo operativně „zapečetit“ jejich kancelář.
Notářů se týká až odstavec 4, který míří na nefinanční sektor podle nařízení AMLR. U těchto profesí orgány dozoru (komory) pouze prověřují, zda je jejich vedení a skutečný majitel bezúhonný.
Pokud komora zjistí, že notář (nebo skutečný majitel v případě jiných právnických osob) tuto základní podmínku nesplňuje, postupuje se u něj standardní cestou podle příslušných stavovských předpisů. V případě notáře to neznamená „okamžité zavření provozovny“ kontrolorem FAÚ, ale aktivaci disciplinárních mechanismů podle notářského řádu (např. pozastavení výkonu činnosti rozhodnutím ministra spravedlnosti podle § 48 notářského řádu). Odstavec 4 tedy pouze zakládá právní titul k tomu, aby komora požádala o nápravu, ale samotný proces nápravy plně respektuje nezávislost a specifika dané profese.

	38
	Notářská komora
	88
	Z
	V příloze č. 1 v 3. řádku 2. sloupci tabulky se slova „Legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti“ zrušují. 

Odůvodnění:
Vizte připomínky k § 14.
	Nevyhověno.
Vizte vypořádání připomínky k § 14.

	38
	Notářská komora
	89
	Z
	V příloze č. 1 v 44. řádku 1. sloupci tabulky se slova „§ 410a“ zrušují. 

Odůvodnění:
Vizte připomínky k § 14.
	Nevyhověno.
Vizte vypořádání připomínky k § 14.

	38
	Notářská komora
	90
	Z
	V příloze č. 1 v 44. řádku 2. sloupci tabulky se slova „Porušení mezinárodních sankcí z nedbalosti“ zrušují. 

Odůvodnění:
Vizte připomínky k § 14.
	Nevyhověno.
Vizte vypořádání připomínky k § 14.

	38
	Notářská komora
	91
	Z
	V příloze č. 1 v 3. řádku 1. sloupci tabulky se text „§ 217“ zrušuje. 

Odůvodnění:
Vizte připomínky k § 14.
	Nevyhověno.
Vizte vypořádání připomínky k § 14.

	38
	Notářská komora
	92
	D
	V nadpisu § 107 se slova „Akční plán“ nahrazují slovem „Koncepce“. 

Odůvodnění:
Ke všem úpravám v § 107: Navrhuje se terminologická úprava názvu ustanovení a vytvářeného materiálu. Namísto akčního plánu se navrhuje využít např. pojem koncepce
	Vysvětleno.
Pojem akční plán je v tomto případě přiléhavější a v daném případě vhodnější. Předkladatel se proto rozhodl původní pojmosloví ponechat.

	38
	Notářská komora
	93
	D
	V § 107 odst. 1 se slova „akčního plánu“ nahrazují slovy „koncepce pro strategickou oblast (dále jen “koncepce“)“. 
	Vysvětleno.
Pojem akční plán je v tomto případě přiléhavější a v daném případě vhodnější. Předkladatel se proto rozhodl původní pojmosloví ponechat.

	38
	Notářská komora
	94
	D
	V § 107 odst. 1 se slovo „který“ nahrazuje slovem „která“. 
	Vysvětleno.
Pojem akční plán je v tomto případě přiléhavější a v daném případě vhodnější. Předkladatel se proto rozhodl původní pojmosloví ponechat.

	38
	Notářská komora
	95
	D
	V § 107 odst. 1 se slova „akčního plánu“ nahrazují slovem „koncepce“. 
	Vysvětleno.
Pojem akční plán je v tomto případě přiléhavější a v daném případě vhodnější. Předkladatel se proto rozhodl původní pojmosloví ponechat.

	38
	Notářská komora
	96
	D
	V § 107 odst. 1 a § 107 odst. 4 se slovo „jeho“ nahrazuje slovem „její“. 
	Vysvětleno.
Pojem akční plán je v tomto případě přiléhavější a v daném případě vhodnější. Předkladatel se proto rozhodl původní pojmosloví ponechat.

	38
	Notářská komora
	97
	D
	V § 107 odst. 3 se slova „akční plán“ nahrazují slovem „koncepci“. 
	Vysvětleno.
Pojem akční plán je v tomto případě přiléhavější a v daném případě vhodnější. Předkladatel se proto rozhodl původní pojmosloví ponechat.

	38
	Notářská komora
	98
	D
	V § 107 odst. 4 se slova „nového akčního plánu“ nahrazují slovy „nové koncepce“. 
	Vysvětleno.
Pojem akční plán je v tomto případě přiléhavější a v daném případě vhodnější. Předkladatel se proto rozhodl původní pojmosloví ponechat.

	38
	Notářská komora
	99
	D
	V § 135 odst. 4 se slovo „2“ nahrazuje slovem „3“. 

Odůvodnění:
Legislativně-technická úprava související s navrženým § 135 odst. 2
	Nevyhověno.


	38
	Notářská komora
	100
	D
	V § 210 odst. 1 písm. a) úvodní části ustanovení a § 210 odst. 1 písm. c) úvodní části ustanovení se na konci doplňuje slovo „výše“. 

Odůvodnění:
Legislativně-technická úprava.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	38
	Notářská komora
	101
	D
	V § 210 odst. 1 písm. b) se za slovo „do“ vkládá slovo „výše“. 

Odůvodnění:
Legislativně-technická úprava.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	38
	Notářská komora
	102
	D
	V § 217 odst. 1 se písmeno h) zrušuje. 

Odůvodnění:
Legislativně-technická úprava související s navrhovanou úpravou ustanovení § 218.
	Vysvětleno.
Z důvodu nepřijetí připomínky k vypuštění § 218 nemůže být vyhověno této připomínce.

	38
	Notářská komora
	103
	D
	V § 230 písm. b) se slovo „nebo“ zrušuje. 

Odůvodnění:
Legislativně-technická úprava v souvislosti s navrženým § 230 písm. d).
	Nevyhověno. 
Předkladatel se odkazuje na vypořádání připomínky č. 86.


	38
	Notářská komora
	104
	D
	V § 230 písm. c) se na konci doplňuje slovo „nebo“. 

Odůvodnění:
Legislativně-technická úprava v souvislosti s navrženým § 230 písm. d).
	Nevyhověno. 
Předkladatel se odkazuje na vypořádání připomínky č. 86.


	38
	Notářská komora
	105
	D
	V § 232 odst. 1 se slova „celní úřad s výjimkou donucovací pokuty podle § 227, kterou vybírá orgán dozoru nad příslušnou profesní komorou a vymáhá“ zrušují. 

Odůvodnění:
Legislativně-technická úprava navazující na úpravu § 227 dle varianty A.
	Nevyhověno. 
Předkladatel se odkazuje na vypořádání připomínky č. 81.


	38
	Notářská komora
	106
	D
	V příloze č. 1 v 7. řádku 1. sloupci tabulky se číslo „5“ nahrazuje číslem „4“. 

Odůvodnění:
Legislativně-technická úprava, jde o nesprávný odkaz.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	39
	Sdružení místních samospráv ČR
	1
	Z
	Obecná připomínka
Navrhujeme vypustit z materiálu ustanovení, která bezprecedentně prolamují nezávislost profesních samosprávných komor., Odůvodnění:, Návrh zcela nepřiměřeným způsobem zasahuje do nezávislosti profesních samosprávných komor (České advokátní komory, Komory daňových poradců ČR aj.). Tento zásah považujeme v demokratickém právním státě za nepřípustný, neboť nepřímo ohrožuje ochranu základních lidských práv a svobod v případě osob a ochranu práva na samosprávu v případě územních samosprávných celků. Problematická ustanovení proto navrhujeme z návrhu vypustit. 
	Nevyhověno.
Připomínce formálně nemůže být vyhověno, protože není jasné, která konkrétní ustanovení by z pohledu připomínkového místa měla být vypuštěna. Předkladatel však podotýká, že příslušné profesní komory uplatnily samy připomínky k návrhu tohoto zákona, které byly řádně vypořádány.

Reakce připomínkového místa:
Navržené prolomení nezávislosti profesních komor je zcela zjevné a bezprecedentní. Vzhledem k tomu, že tato tématika nezasahuje přímo do působnosti obcí, však netrváme na rozporu a očekáváme, že bude řešena s příslušnými profesními komorami.

MF:
S vyjádřením ohledně prolomení nezávislosti nelze souhlasit, tím spíše, že opět neobsahuje konkrétní argumenty. Zároveň bereme na vědomí, že připomínkové místo s vypořádáním nesouhlasí, ale nejde do rozporu.


	39
	Sdružení místních samospráv ČR
	2
	Z
	K § 88
Požadujeme, aby správcem daně ve smyslu § 88, kterému může orgán dozoru poskytnout informaci podle návrhu zákona o ekonomické ochraně státu, byl též obecní úřad a krajský úřad při výkonu správy místních poplatků., Odůvodnění:
Podle § 15 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, je správcem místních poplatků obecní úřad, který vykonává správu v přenesené působnosti, tj. jako orgán státní správy (však nejde o orgán Finanční správy ČR ani Celní správy ČR). Nadřízeným orgánem obecního úřadu je krajský úřad. Obecní a krajské úřady mají v tomto případě postavení správce daně ve smyslu daňového řádu.
V zájmu řádného výběru místních poplatků musí mezi správce daně, jimž může být orgánem dozoru poskytnuta informace získaná podle zákona o ekonomické ochraně státu, být zařazeny též obecní a krajské úřady v postavení správců místních poplatků – ochrana informací je zajištěna povinností mlčenlivosti podle daňového řádu, která na správu místních poplatků zcela shodně jako na správu jiných daní či poplatků podle daňového řádu. 
	Nevyhověno - rozpor.
Není zřejmé, z jakého důvodu by pro účely správy poplatků měla například Česká advokátní komora poskytovat těmto úřadům informace. Připomínkové místo dostatečně neodůvodnilo připomínku tak, aby daný zájem převážil nad zájmem ponechat povinnost mlčenlivosti bez průlomu.

Reakce připomínkového místa:
Důvod je zřejmý – zájem na řádném výběru místních poplatků, k němuž by příslušný správce daně (tj. obecní úřad) měl mít dostupné veškeré informace, jimiž veřejná správa disponuje, pokud není odůvodněna jejich kvalifikovaná ochrana (např. utajované informace). Neexistuje žádný legitimní důvod, proč z této množiny vyjímat informace získané podle zákona o ekonomické ochraně státu. Ohledně ochrany těchto informací opakovaně zdůrazňujeme, že na správu místních poplatků se vztahuje mlčenlivost ve smyslu § 9 odst. 1 daňového řádu – zcela shodně jako na správu jiných daní, jejichž správci v navrhovaném výčtu § 88 obsaženi jsou.

ROZPOR

MF:
Připomínkové místo ani v replice nepředložilo konkrétní důvody, které by odůvodňovaly prolomení povinnosti mlčenlivosti ve prospěch všech obecních a krajských úřadů vykonávajících správu místních poplatků. Obecný odkaz na zájem na řádném výběru místních poplatků nelze považovat za dostatečný, neboť stejný argument by bylo možné použít ve vztahu k prakticky jakémukoli správnímu orgánu vykonávajícímu veřejnou správu.
Účelem § 88 není vytvoření obecného oprávnění ke sdílení všech informací získaných podle zákona o ekonomické ochraně státu napříč veřejnou správou, ale stanovit taxativní okruh případů, ve kterých zákonodárce shledal převahu veřejného zájmu na poskytnutí informace nad zájmem na zachování mlčenlivosti. Samotná skutečnost, že se na příslušné orgány vztahuje povinnost mlčenlivosti podle daňového řádu, není důvodem pro rozšiřování okruhu příjemců těchto informací.
Současně je třeba zohlednit, že návrh zákona v relevantních částech navazuje na evropský rámec v oblasti AML/CFT, konkrétně na AMLD6, která vychází z principu účelově omezeného sdílení informací na vymezené orgány. Rozšiřování okruhu subjektů oprávněných získávat informace bez prokázání konkrétní věcné nezbytnosti by bylo s tímto principem v rozporu. AMLD6 sleduje zajištění dostupnosti informací orgánům příslušným k předcházení, odhalování a potírání praní peněz a související trestné činnosti, nikoli vytvoření obecného informačního zdroje pro výkon jakékoli daňové či poplatkové agendy.
Připomínkové místo navíc zcela pomíjí povahu dotčených informací. Jde o informace získávané mimo jiné od subjektů finančního sektoru nebo profesních komor vykonávajících zákonem svěřené úkoly, včetně České advokátní komory. Takové informace mohou mít mimořádně citlivý charakter a jejich shromažďování i následné sdílení musí odpovídat zásadě nezbytnosti a přiměřenosti. Není zřejmé, proč by měl být tento okruh informací zpřístupňován tisícům orgánů obcí a krajů vykonávajících správu místních poplatků, aniž by byla prokázána konkrétní a nezbytná vazba na výkon jejich působnosti.
Nadto nebylo vysvětleno, jaké konkrétní informace získané podle zákona o ekonomické ochraně státu by byly relevantní pro správu místních poplatků a proč nelze sledovaného cíle dosáhnout prostřednictvím standardních informačních zdrojů a nástrojů, které mají správci místních poplatků již nyní k dispozici. Připomínka pracuje pouze s abstraktní tezí o „řádném výběru místních poplatků“, aniž by reflektovala intenzitu protichůdného zájmu na ochraně citlivých informací. 
Za pozornost přitom stojí i skutečnost, že připomínkové místo akcentuje potřebu respektovat nezávislost a autonomní postavení profesních komor. V této připomínce však současně navrhuje umožnit další šíření informací získaných mimo jiné právě od těchto subjektů pro účely agendy, která s posláním těchto komor ani s cíli AML/CFT regulace bezprostředně nesouvisí.

	39
	Sdružení místních samospráv ČR
	3
	Z
	K § 116
Požadujeme doplnit do § 116 odst. 1 navrženého znění zákona nové písmeno l), které zní: „územní samosprávný celek“ a do § 118 odst. 3 navrženého znění zákona nové písmeno m), které zní: „územní samosprávný celek prostřednictvím vedoucího úřadu.“, Odůvodnění:, Orgány obcí a krajů jsou podle příslušných zákonů příslušné k vedení různých druhů správních řízení včetně výkonů rozhodnutí. Z toho důvodu je účelné, aby tyto orgány mohly v odůvodněných případech žádat o údaje z centrální evidence účtů., Připomínka nemá formu novelizačního bodu vinou nefunkčnosti systému eLegislativy (nemožnost sloučení připomínek s formou novelizačního bodu). 
	Nevyhověno - rozpor.
Z pohledu předkladatele se jedná o evropským právem nepředvídaný goldplating. Zároveň vzhledem ke konstrukci systému by nebylo možné dostatečně ochránit osobní údaje obsažené v CEÚ.
Připomínkové místo dostatečně neodůvodnilo připomínku tak, aby daný zájem převážil nad zájmem na ochranu soukromí.

Reakce připomínkového místa:
Stejně jako v případě předchozí připomínky je důvod je zřejmý – zájem na řádném fungování orgánů veřejné moci včetně orgánů územních samosprávných celků, které by měly mít k výkonu své působnosti dostupné veškeré informace, jimiž veřejná správa disponuje, pokud není odůvodněna jejich kvalifikovaná ochrana (např. utajované informace). Neexistuje žádný legitimní důvod, proč z této množiny vyjímat informace z centrální evidence účtů. Informace budou chráněny stejně jako jiné osobní údaje fyzických osob standardními opatřeními podle příslušných právních předpisů, které má každý krajský a obecní úřad zaveden (záznam o činnostech zpracování, směrnice pro nakládání s osobními údaji, činnost pověřence pro ochranu osobních údajů atd.).

ROZPOR

MF:
Připomínkové místo ani v replice nepředložilo konkrétní důvody, které by odůvodňovaly zpřístupnění údajů z centrální evidence účtů všem územním samosprávným celkům pro neurčitý okruh jejich agend. Obecný odkaz na zájem na řádném fungování orgánů veřejné moci nelze považovat za dostatečný, neboť stejný argument by bylo možné použít prakticky vůči jakémukoli správnímu orgánu. Přijetí takové logiky by vedlo k faktickému popření principu omezeného a účelově vázaného přístupu k údajům z centrální evidence účtů.
Připomínkové místo navíc ve své argumentaci nepřihlíží k povaze údajů vedených v centrální evidenci účtů. Nejde pouze o informace o bankovních účtech, ale rovněž o údaje týkající se platebních účtů, účtů cenných papírů a nově též účtů souvisejících s kryptoaktivy. Jedná se tedy o informace vypovídající o majetkových a finančních poměrech osob, jejichž ochrana představuje významný veřejný zájem. Zásah do soukromí dotčených osob lze odůvodnit pouze tehdy, pokud je pro konkrétní zákonem sledovaný účel nezbytný a současně přiměřený významu sledovaného cíle.
Skutečnost, že obecní a krajské úřady disponují standardními mechanismy ochrany osobních údajů podle GDPR a souvisejících právních předpisů, sama o sobě nezakládá důvod pro rozšíření okruhu oprávněných uživatelů. Povinnost chránit získané údaje a oprávnění takové údaje získávat jsou dvě odlišné otázky. Tímto argumentem by bylo možné odůvodnit zpřístupnění citlivých informačních systémů prakticky všem orgánům veřejné správy.
Připomínkové místo současně nevysvětluje, pro jaké konkrétní druhy řízení vedených obcemi a kraji je přístup k údajům z centrální evidence účtů nezbytný a proč stávající právní nástroje nepostačují. Argumentace je postavena na obecné tezi, že orgán veřejné moci by měl mít přístup ke všem informacím, jimiž disponuje veřejná správa, pokud nejsou utajované. Takové pojetí je však v rozporu se základními principy ochrany soukromí a osobních údajů, podle nichž se údaje zpřístupňují pouze v rozsahu nezbytném pro konkrétní zákonem vymezený účel.
Předkladatel má nadto za to, že navrhované rozšíření představuje evropským právem nepředvídané rozšíření okruhu oprávněných osob. Centrální evidence účtů je koncipována především jako nástroj pro orgány vykonávající zákonem vymezené úkoly v oblasti trestního řízení, boje proti praní peněz, financování terorismu, závažné hospodářské kriminality a dalších zvlášť odůvodněných veřejných zájmů. Připomínkové místo nepředložilo argumenty, které by odůvodňovaly zpřístupnění těchto údajů plošně všem územním samosprávným celkům bez ohledu na povahu jimi vykonávané agendy.
MF rovněž nepovažuje za přiměřené stavět proti zájmu na ochraně vysoce citlivých údajů o finančních vztazích osob pouze obecně formulovaný zájem na efektivnějším výkonu správních činností. Takový přístup by ve svém důsledku mohl vést k tomu, že by údaje o bankovních účtech, účtech cenných papírů nebo účtech kryptoaktiv byly využívány i pro agendy, jejichž význam a závažnost jsou nesrovnatelné s účely, pro které byla centrální evidence účtů vytvořena.
Nad rámec věcných důvodů je třeba uvést, že navrhované řešení naráží rovněž na významné technické a organizační limity. Stávající architektura centrální evidence účtů vychází z taxativně vymezeného okruhu uživatelů a odpovídajících kontrolních mechanismů. Rozšíření přístupu na všechny územní samosprávné celky by vyžadovalo zásadní úpravy technického řešení, systému oprávnění, auditních mechanismů i bezpečnostních opatření. Současné technické řešení takto široký a plošný přístup nepředpokládá ani neumožňuje.

	39
	Sdružení místních samospráv ČR
	4
	Z
	K § 155
Požadujeme vyjmout § 155 odst. 2 z návrhu zákona a podřídit omezení velkých hotovostních plateb pouze obchod se zbožím a poskytování služeb v souladu s příslušnou evropskou směrnicí., Odůvodnění:, Předkladatel navrženým zněním § 155 odst. 2 v rozporu s ústavním principem aplikační přednosti mezinárodního stanoví výluku z ustanovení přímo použitelného právního předpisu evropského práva, což je v právním státě nepřípustné., V praxi navíc tato výluka nemístně omezuje hotovostní platby v případech, kdy pro takové omezení není žádný racionální důvod. Proto žádáme předmětné ustanovení ze zákona vyjmout. 
	Nevyhověno - rozpor.
Navrhovaná úprava není neopodstatněným zpřísňováním nad rámec evropského nařízení (tzv. gold-platingem), ale nezbytným zachováním dosavadního a dlouhodobě fungujícího národního standardu transparentnosti finančních toků.
Česká republika omezuje platby v hotovosti plošně (v současnosti s limitem 270 000 Kč) již od roku 2004 na základě zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti. Toto plošné omezení se historicky vztahuje na všechny osoby (tedy i na transakce mezi nepodnikajícími fyzickými osobami), neboť hotovostní převody vysokých částek představují plošné riziko z hlediska daňových úniků, rozvoje šedé ekonomiky a legalizace výnosů z trestné činnosti, bez ohledu na to, zda je aktérem obchodník či nikoliv.
Článek 80 nařízení (EU) 2024/1624 zavádí unijní limit 10 000 EUR pro osoby obchodující se zbožím nebo poskytující služby jako základní bezpečnostní síť pro celou EU. Evropské právo však členským státům výslovně umožňuje ponechat v platnosti nebo přijmout přísnější vnitrostátní předpisy (včetně nižších limitů nebo širší osobní působnosti). Pokud by stát omezil zákaz hotovostních plateb striktně jen na obchodníky se zbožím a službami, znamenalo by to pro Českou republiku masivní deregulaci a neospravedlnitelný krok zpět v boji proti finanční kriminalitě (najednou by bylo možné např. kupovat nemovitosti či luxusní vozy mezi fyzickými osobami v neomezené hotovosti). Z těchto důvodů předkladatel plošnou působnost omezení zachovává.

Reakce připomínkového místa:
Předkladatel uvádí, že evropské právo členským státům výslovně umožňuje ponechat v platnosti nebo přijmout přísnější vnitrostátní předpisy, avšak neuvádí odkaz na konkrétní právní předpis a jeho ustanovení. I pokud by však toto tvrzení bylo pravdivé, představuje předmětná směrnice optimální příležitost pro deregulaci, která odstraní administrativní zátěž a usnadní finanční transakce, u nichž je prakticky nulové riziko. Považujeme za nutné tuto příležitost využít a regulaci nad rámec stanovený směrnicí odmítáme.

ROZPOR

MF:
Připomínkové místo v replice nijak nezpochybňuje věcné důvody uvedené předkladatelem pro zachování stávajícího rozsahu omezení hotovostních plateb, ale omezuje se na obecné konstatování, že preferuje deregulaci. Takové tvrzení samo o sobě nepředstavuje dostatečný argument pro opuštění dlouhodobě fungujícího a mezinárodně obhajitelného nástroje prevence legalizace výnosů z trestné činnosti, daňových úniků a dalších forem finanční kriminality.
Zároveň aktuální poznatky z národního hodnocení rizik i probíhajícího hodnocení České republiky výborem MONEYVAL poukazují na významná rizika spojená s transakcemi uskutečňovanými mimo kontrolu AML/CFT povinných osob. V návrhu hodnotící zprávy MONEYVAL je za jedno z nejvýznamnějších rizik v realitním sektoru označována skutečnost, že převody nemovitostí mohou být realizovány přímo mezi soukromými osobami bez účasti notáře, advokáta, realitního zprostředkovatele nebo jiné AML/CFT povinné osoby. Podle zjištění hodnotitelů mohou takové transakce představovat významnou část trhu.
Právě v této oblasti představuje zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, významný mitigující prvek. Povinnost provádět platby nad stanovený limit bezhotovostně zajišťuje, že do transakce vstupuje alespoň banka nebo jiný poskytovatel platebních služeb, tedy AML/CFT povinná osoba podléhající pravidlům kontroly klienta, monitoringu transakcí a oznamovací povinnosti. Tento mechanismus představuje důležitou ochranu zejména v situaci, kdy český právní řád na rozdíl od některých jiných států nevyžaduje povinné zapojení notáře, advokáta či jiné osoby do každého převodu nemovitosti.
Přijetí připomínky by naopak vedlo k oslabení stávajících AML/CFT záruk. V případě rozsáhlých transakcí mezi fyzickými osobami, včetně převodů nemovitostí nebo jiného vysoce hodnotného majetku, by již nebylo zajištěno ani minimální zapojení regulovaného finančního sektoru. Takový krok by byl obtížně obhajitelný i z hlediska mezinárodních závazků České republiky a probíhajícího hodnocení systému AML/CFT.
Nelze proto souhlasit ani s argumentem, že navrhovaná deregulace by bez dalšího snižovala administrativní zátěž. Pokud by došlo k odstranění stávajícího plošného ochranného mechanismu, bylo by pro zajištění přiměřené úrovně AML/CFT ochrany nutné uvažovat o jiných, potenciálně podstatně nákladnějších a invazivnějších opatřeních, například o rozšíření povinného zapojení notářů, advokátů nebo jiných zprostředkujících subjektů do některých typů transakcí. Zachování stávajícího režimu proto představuje proporcionalní a osvědčené řešení, které současně omezuje potřebu dalších regulatorních zásahů.
Za této situace předkladatel neshledává důvod k opuštění dlouhodobě fungujícího systému omezení hotovostních plateb.

	41
	Svaz energetiky České republiky
	1
	D
	K § 4
Tato připomínka se týká i § 5 a § 28., Návrh široce vymezuje povinné osoby a zapisované činnosti. Ve velké skupině není zřejmé, zda postavení povinné osoby vzniká i při okrajových, jednorázových, interních nebo čistě vnitroskupinových činnostech., Navrhujeme proto doplnit výkladové pravidlo pro posouzení charakteru a rozsahu činnosti. U vnitroskupinových činností bez poskytování služeb třetím osobám by mělo být výslovně vyjasněno, zda zakládají postavení povinné osoby., Návrh znění nového ustanovení:, „Při posuzování, zda osoba vykonává činnost zakládající postavení povinné osoby, se přihlédne k povaze, rozsahu a účelu této činnosti, zejména zda je vykonávána jako samostatná podnikatelská služba vůči třetím osobám. Činnosti vykonávané výlučně v rámci podnikatelské skupiny bez poskytování služeb třetím osobám nezakládají postavení povinné osoby, nestanoví-li tento zákon nebo přímo použitelný předpis Evropské unie jinak.“, Odůvodnění: , Nejasnost může vést k nadměrnému mapování všech entit a činností, rozdílným výkladům a neúměrné administrativní zátěži i tam, kde je AML riziko nízké., Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno.
Osoby jsou považovány za povinné osoby na základě AMLR, které je přímo použitelné. Z tohoto důvodu se předkladatel kloní k názoru, že by uvedení navrhovaného odstavce mělo za následek více nejasných situací při určování, zda se jedná o povinnou osobu, než při textaci aktuální.

	41
	Svaz energetiky České republiky
	2
	D
	V § 62 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„ (3) Orgán dozoru je oprávněn požadovat přístup podle odstavce 1 pouze v nezbytném rozsahu a tehdy, nelze-li účelu dozoru dosáhnout méně invazivním způsobem, zejména předložením dokumentů, datového exportu, auditní stopy nebo řízeným nahlédnutím. Povinná osoba je oprávněna stanovit bezpečnostní a technické podmínky přístupu nezbytné k ochraně kybernetické bezpečnosti, obchodního tajemství, utajovaných informací, osobních údajů a bezpečnosti kritické infrastruktury.““.


Odůvodnění:
Navržené oprávnění umožňuje požadovat přístup k počítačovému vybavení, aplikacím, cloudovým službám, databázím a obdobným IT nástrojům až na 90 dnů, a to opakovaně.
Navrhujeme doplnit do nového odstavce 3 subsidiaritu a přiměřenost. Přímý přístup má být až krajní variantou, pokud účelu kontroly nelze dosáhnout exportem dat, dokumentací, auditní stopou nebo řízeným nahlédnutím.
U energetické skupiny a kritické infrastruktury jde o zásadní bezpečnostní a provozní riziko. Přímý přístup může kolidovat s kybernetickou bezpečností, ochranou obchodního tajemství, ochranou osobních údajů, smluvními závazky a pravidly privilegovaného přístupu.
	Vysvětleno.
Ustanovení je čistou implementací čl. 37 odst. 7 AMLD6 a dopadá pouze na úvěrové a finanční instituce a poskytovatele hazardních her. Navrhované doplnění je již obsaženo v rámci základních zásad činnosti správního orgánu, tj. zásady procesní ekonomie a šetření práv podle správního řádu, případně také plyne ze zvláštních předpisů upravujících oblast kyberbezpečnosti a ochranu osobních údajů.

	41
	Svaz energetiky České republiky
	3
	D
	K části osmá hlavě II
Připomínka k přechodným ustanovením, Návrh zavádí nové povinnosti v oblasti registrace, rolí, výkaznictví, IT přístupů, oznamování a vnitřních kontrol, ale bez dostatečně výslovného implementačního období., Navrhujeme doplnit 6–12měsíční přechodné období pro nové povinnosti, pokud tomu nebrání přímo použitelný EU předpis., Návrh znění nového přechodného ustanovení:, „Povinné osoby jsou povinny uvést své vnitřní strategie, postupy, kontroly, ohlašovací procesy a evidenční povinnosti do souladu s tímto zákonem nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí jeho účinnosti, nestanoví-li přímo použitelný předpis Evropské unie jinak.“, Odůvodnění:, Velké skupiny budou potřebovat mapovat dotčené entity, upravit interní předpisy, nastavit role, proškolit osoby a upravit IT/reportingové procesy., Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno.
Uvedené strategie, postupy, kontroly, ohlašovací procesy a evidenční povinnosti vycházejí z AMLR, nikoliv z české právní úpravy, a proto není možné v českém právním předpisu požadavky na jejich uplatňování v čase odložit. Nařízení je přímo použitelné a samo neposkytuje větší legisvakanční dobu, uvedené postupy tak musí povinné osoby zavést nejpozději 10. července 2027.

	45
	Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
	1
	Z
	Obecná připomínka
Požaduji do návrhu zákona o ekonomické ochraně státu doplnit ustanovení, která umožní Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) pro účely výkonu svých dozorových pravomocí využívat informace a data, které mají mít k dispozici orgány dozoru podle navrhovaného zákona (např. Finanční analytický úřad nebo další orgány veřejné správy vymezené v § 11) nebo Česká národní banka (v souvislosti s vedením centrální evidence účtů dle § 108 a násl.). V souvislosti s tím požaduji upravit zejména § 53 (tj. doplnit Úřad mezi výjimky z mlčenlivosti orgánu dozoru), § 116 odst. 1 ve spojení s § 118 odst. 3 (tj. doplnit Úřad mezi orgány veřejné správy, které jsou oprávněny žádat o údaje z centrální evidence účtů), § 129 odst. 1 (tj. doplnit Úřad mezi orgány veřejné správy, kterým mohou být poskytovány informace o nemovité věci zpřístupněné prostřednictvím jednotného přístupového místa) nebo § 138 odst. 1 (tj. doplnit Úřad mezi orgány veřejné správy, kterým mohou být poskytovány údaje z centrálního rejstříku povinných osob)., Odůvodnění:, Platná právní úprava dosud neumožňuje, aby Úřad pro účely výkonu svých dozorových pravomocí (zakotvených zejména v zákoně č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) využíval informace a data, která mají v držení některé jiné orgány veřejné správy. Těmito orgány jsou mj. Ministerstvo financí, resp. Finanční analytický úřad ve smyslu zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, nebo Česká národní banka ve smyslu zákona č. 300/2016 Sb., o centrální evidenci účtů, ve znění pozdějších předpisů. V rámci sdílení dat je proto nanejvýš vhodné, aby Úřadu byly pro účely výkonu jím prováděného dozoru poskytnuty veškeré informace, které má stát k dispozici. Efektivní a kvalitní správa dat sehrává důležitou roli ve veřejné správě, kde přispívá nejen k efektivnímu a kvalitnímu poskytování služeb veřejnosti, ale i k účinnému rozhodování státu a zlepšování výkonu dozorových pravomocí jednotlivých orgánů veřejné správy. Požadované úpravy navazují na Strategii řízeného přístupu k datům pro zajištění podmínek pro kvalitní správu datového fondu veřejné správy České republiky, kterou vláda České republiky schválila usnesením č. 287 ze dne 30. dubna 2024. Tato Strategie podrobně identifikuje problematická místa současné správy dat ve veřejné správě a předestírá nezbytné kroky, které je nutné učinit k tomu, aby stát nakládal s daty hospodárně, zbytečně je neduplikoval, a aby jednotlivé orgány veřejné správy dokázaly identifikovat, jaká data obsahují jejich informační systémy a získaly přehled i o datech ostatních státních orgánů., Tuto připomínku považuji za zásadní.
	Nevyhověno.
Daný průlom považuje předkladatel rozporný s právem EU a nemůže tedy vyhovět.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže není orgánem vykonávajícím působnost v oblasti opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Zároveň se navržené ani nevypořádává s právem EU, se kterým by bylo v rozporu, ani nerozlišuje v odůvodnění připomínky mezi jednotlivými instituty, což má za následek, že připomínka připomíná „rybářskou výpravu“ za informacemi napříč AML oblastí, a to včetně informací, kterými disponují samosprávné profesní komory.


	46
	Úřad pro ochranu osobních údajů
	1
	Z
	Obecná připomínka
ÚOOÚ konstatuje, že návrh nepředstavuje pouze technickou adaptaci nového evropského AML/CFT rámce., Návrh vnitrostátně zakládá nebo rozšiřuje více významných způsobů zpracování osobních údajů, zejména prostřednictvím centrální evidence účtů a bezpečnostních schránek, jednotného přístupového místa k informacím o nemovitých věcech, centrálního rejstříku povinných osob, dálkových přístupů oprávněných orgánů, automatizovaných průpisů, pravidelného předávání údajů a mezinárodní výměny informací. Tyto mechanismy se dotýkají ve svém souhrnu nejen identifikačních údajů, ale také údajů finančních, majetkových, vlastnických, profesních, vztahových a údajů umožňujících vytvoření uceleného ekonomického nebo majetkového profilu fyzické osoby. Tento rozsah zásahu je reflektován i v dosavadním návrhu připomínky k legislativní DPIA, podle něhož návrh zakládá nebo rozšiřuje samostatné způsoby zpracování s významným dopadem do soukromí fyzických osob., Podle čl. 36 odst. 4 GDPR mají členské státy konzultovat s dozorovým úřadem již během přípravy návrhu legislativního opatření, které má přijmout vnitrostátní parlament a které souvisí se zpracováním osobních údajů. Nejde tedy pouze o formální možnost uplatnit připomínky v meziresortním připomínkovém řízení, ale o požadavek včasné odborné konzultace s dozorovým úřadem v době, kdy je ještě možné posoudit a případně upravit základní koncepci navrhovaného zpracování osobních údajů., Tomu odpovídají i požadavky Legislativních pravidel vlády., Tento požadavek je v daném případě zvlášť významný, neboť návrh zákona o ekonomické ochraně státu zakládá nebo rozšiřuje více způsobů zpracování osobních údajů s vysokým rizikem pro práva a svobody fyzických osob. Jde zejména o centrální evidenci účtů a bezpečnostních schránek, jednotné přístupové místo k informacím o nemovitých věcech, centrální rejstřík povinných osob, dálkové přístupy oprávněných orgánů, pravidelné předávání údajů, automatizované průpisy, mezinárodní propojení a omezení práv subjektů údajů., V případě návrhu této povahy nelze předchozí konzultaci s ÚOOÚ nahradit pouze následným uplatněním připomínek v připomínkovém řízení. Připomínkové řízení probíhá až nad předloženým textem návrhu a důvodové zprávy, zatímco čl. 36 odst. 4 GDPR předpokládá konzultaci ve fázi přípravy legislativního opatření. ÚOOÚ proto považuje za procesně problematické, že nebyl k návrhu zapojen včas v rozsahu odpovídajícím povaze a rizikovosti navrhovaných zpracování osobních údajů., Z uvedených důvodů ÚOOÚ požaduje, aby předkladatel před dalším projednáváním návrhu s ÚOOÚ projednal zejména nejrizikovější části návrhu, tj. centrální evidenci účtů a bezpečnostních schránek, jednotné přístupové místo k informacím o nemovitých věcech, centrální rejstřík povinných osob, dálkové přístupy, mezinárodní propojení, omezení práv subjektů údajů a záruky proti nepřípustnému nebo sekundárnímu využití údajů., Dále uvedené připomínky, včetně připomínky k důvodové zprávě jsou zásadní avšak mají pouze dílčí charakter. (Systém ESEL neumoňuje připomínku k důvodové zprávě označit jako zásadní)., ÚOOÚ si (s ohledem na výše uvedené) vyhrazuje možnost uplatnit další připomínky, případně využít svá oprávnění podle GDPR k informování Parlamentu České republiky, o rizicích navrhované právní úpravy pro ochranu osobních údajů a soukromí., 
	Vyhověno.
Předkladatel v průběhu přípravy návrhu projednal s ÚOOÚ klíčové části právní úpravy týkající se zpracování osobních údajů, zejména v oblastech identifikovaných jako významné z hlediska ochrany soukromí a osobních údajů, a projednané připomínky v relevantním rozsahu zohlednil.
Současně je však třeba uvést, že předkladatel nesdílí názor ÚOOÚ ohledně existence povinnosti provést formální konzultaci před zahájením meziresortního připomínkového řízení. Článek 36 odst. 4 GDPR stanoví, že členské státy mají s dozorovým úřadem konzultovat přípravu legislativních opatření souvisejících se zpracováním osobních údajů, nestanoví však konkrétní procesní formu ani okamžik, ve kterém musí být taková konzultace provedena. Z uvedeného ustanovení podle názoru předkladatele nelze dovodit povinnost projednat návrh s ÚOOÚ ještě před jeho rozesláním do meziresortního připomínkového řízení.
Předkladatel rovněž nesouhlasí s tvrzením, že připomínkové řízení nemůže naplnit účel konzultace předpokládané čl. 36 odst. 4 GDPR. Meziresortní připomínkové řízení představuje standardní součást legislativního procesu, v jejímž rámci je ÚOOÚ oprávněn uplatňovat své odborné připomínky k navrhované právní úpravě a aktivně se podílet na jejich vypořádání. Tento proces současně umožňuje návrh na základě vznesených připomínek upravovat ještě před jeho předložením vládě a následným projednáváním Parlamentem.
Předkladatel nicméně respektuje význam role ÚOOÚ při posuzování dopadů navrhované právní úpravy na ochranu osobních údajů a v rámci další přípravy návrhu vedl s ÚOOÚ odbornou diskusi o nejvýznamnějších otázkách souvisejících se zpracováním osobních údajů, včetně centrální evidence účtů a bezpečnostních schránek, jednotného přístupového místa k informacím o nemovitých věcech, centrálního rejstříku povinných osob, dálkových přístupů oprávněných orgánů, mezinárodní výměny informací a příslušných záruk ochrany práv subjektů údajů.

Reakce připomínkového místa:
ÚOOÚ bere na vědomí, že proběhlo odborné jednání s předkladatelem a že předkladatel deklaroval připravenost některé připomínky dále promítnout do návrhu nebo důvodové zprávy. Nadále však setrvává na stanovisku, že následné projednání, nad již připraveným textem nelze bez dalšího ztotožnit s včasnou konzultací ve fázi přípravy legislativního opatření.
ÚOOÚ vnímá toto aktuální vypořádání jako součást tohoto procesu projednání návrhu mezi ÚOOÚ a MF.


	46
	Úřad pro ochranu osobních údajů
	2
	Z
	V § 126 odst. 2 se doplňuje závěrečná část ustanovení, která zní:
„oprávnění subjektu údajů lze při zpracování údajů v centrální evidenci účtů omezit jen v nezbytném rozsahu a po nezbytnou dobu, mohla-li by tato oprávnění ohrozit účel zpracování nebo zpřístupnění podle tohoto zákona. Správce o omezení vede záznam a po odpadnutí důvodu omezení tato oprávnění umožní, nebrání-li tomu jiný zákonný důvod.“.


Odůvodnění:
Ustanovení § 126 odst. 2 je třeba přepracovat tak, aby omezení práv subjektů údajů nebylo stanoveno plošně, ale pouze v nezbytném a přiměřeném rozsahu odpovídajícím konkrétnímu účelu centrální evidence účtů.
V § 126 odst. 2 je třeba výslovně stanovit, že omezení práv subjektů údajů se použije pouze tehdy, pokud by výkon konkrétního práva subjektu údajů mohl v daném případě ohrozit zákonem stanovený účel centrální evidence účtů, zejména šetření podezřelé transakce, trestní řízení, správní dozor nebo jiný výslovně stanovený účel.
Podle článku 23 odst. 1 GDPR lze práva subjektů údajů omezit pouze legislativním opatřením, které „respektuje podstatu základních práv a svobod“ a je „nezbytným a přiměřeným opatřením v demokratické společnosti“. Podle článku 23 odst. 2 GDPR musí takové omezení obsahovat zejména konkrétní účely zpracování, kategorie osobních údajů, rozsah omezení, záruky proti zneužití, určení správce a dobu uložení údajů.
	Vyhověno jinak.
Návrh upraven.

Reakce připomínkového místa:
Vypořádání není úplné, prozatím rozpor. 
Doplnění nového odstavce 3 ve znění: „Oprávnění subjektu údajů lze při zpracování údajů v centrální evidenci účtů omezit jen v nezbytném rozsahu a po nezbytnou dobu, mohla-li by tato oprávnění ohrozit účel zpracování nebo zpřístupnění podle tohoto zákona. Správce o omezení vede záznam a po odpadnutí důvodu omezení tato oprávnění umožní, nebrání-li tomu jiný zákonný důvod.“
představuje správný posun normativního textu směrem k požadavkům čl. 23 GDPR na nezbytnost, přiměřenost a přezkoumatelnost omezení práv subjektu údajů. Vypořádání však nelze považovat za úplné, dokud nebude zřejmé, jak bude zajištěna praktická dohledatelnost omezení a přístupů k údajům v centrální evidenci účtů.
ÚOOÚ považuje za nezbytné, aby bylo možné zpětně zjistit, kdo k údajům přistoupil, kdy, na základě, jakého zákonného oprávnění, v jakém rozsahu a za jakým účelem. Pokud správce centrální evidence účtů nemá informace o konkrétním důvodu nahlédnutí, musí být jasně stanoveno, že technický záznam o přístupu vede správce evidence, zatímco záznam o právním důvodu, účelu a nezbytnosti přístupu vede orgán, který do evidence nahlíží.
Do doby, než bude toto rozdělení odpovědnosti z návrhu zákona, důvodové zprávy nebo jiného závazného mechanismu jednoznačně patrné, považuje ÚOOÚ připomínku za vypořádanou pouze částečně.

MF:
Ustanovení § 116 odst. 2 bylo upraveno, že má orgán vést v evidenci i důvod žádosti. Technický aspekt je upraven v § 121 odst. 2 písm. b). Důvodová zpráva byla upravena.

Reakce připomínkového místa:
Souhlasí s vypořádáním. 
Připomínka k § 126 byla promítnuta do normativního textu návrhu zákona a byly doplněny i související záruky týkající se dohledatelnosti přístupů k údajům v centrální evidenci účtů.
ÚOOÚ pozitivně hodnotí znění § 126 odst. 3, podle něhož lze oprávnění subjektu údajů při zpracování údajů v centrální evidenci účtů omezit pouze v nezbytném rozsahu a po nezbytnou dobu, mohla-li by tato oprávnění ohrozit účel zpracování nebo zpřístupnění podle zákona. Současně je stanoveno, že správce o omezení vede záznam a po odpadnutí důvodu omezení tato oprávnění umožní, nebrání-li tomu jiný zákonný důvod.
Za podstatné ÚOOÚ považuje rovněž doplnění § 116 odst. 2, podle něhož žadatel vede evidenci žádostí o poskytnutí údajů z centrální evidence účtů včetně textu a důvodu žádosti. Tím je doplněna věcná část záznamu o přístupu. Technická část záznamu je zajištěna na straně České národní banky podle § 121 odst. 2 písm. b), která uchovává údaje o obsahu žádosti a odpovědi, označení žadatele a datu a čase přijetí žádosti a odeslání odpovědi.
Tím je požadavek na rozlišení odpovědnosti mezi správcem centrální evidence účtů a žadatelem dostatečně zohledněn. Správce evidence zajišťuje technickou dohledatelnost přístupu, zatímco žadatel odpovídá za věcný důvod, účel a nezbytnost konkrétní žádosti. Připomínku lze uzavřít jako vypořádanou.
Také důvodová zpráva byla v odpovídajícím rozsahu doplněna. 
K § 116 výslovně uvádí, že evidence žádostí má obsahovat nejen text žádosti, ale i důvod žádosti, a vysvětluje, že tento údaj slouží k posílení přezkoumatelnosti a auditovatelnosti přístupů k údajům z CEÚ a k následnému ověření souvislosti žádosti s konkrétním úředním postupem, řízením nebo šetřením.

Důvodová zpráva k § 126 dále popisuje odstavec 3 jako obecnou pojistku proporcionality při omezování práv subjektů údajů. Výslovně uvádí, že práva mohou být omezena pouze v rozsahu a po dobu nezbytnou k ochraně účelu zpracování nebo zpřístupnění údajů podle zákona, že správce má o omezení vést záznam a že po odpadnutí důvodů omezení má subjektu údajů umožnit výkon jeho práv, nebrání-li tomu jiný zákonný důvod.
ÚOOÚ pouze upozorňuje, že v části důvodové zprávy k § 116 zřejmě zůstala duplicitní starší formulace, která již nezachycuje doplnění důvodu žádosti. Jde však o legislativně-technickou nečistotu důvodové zprávy, nikoli o důvod pro zachování rozporu.


	46
	Úřad pro ochranu osobních údajů
	3
	Z
	V § 129 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„ (2) Orgán podle odstavce 1 smí požadovat pouze informace nezbytné pro plnění konkrétního úkolu stanoveného zákonem. Žádost obsahuje identifikaci orgánu, rozsah požadovaných informací, účel, právní základ a odůvodnění jejich nezbytnosti. O každém přístupu se pořizuje auditní záznam umožňující následný dozor jeho oprávněnosti. Správce jednotného přístupového místa pravidelně dozoruje auditní záznamy a přijímá opatření proti neoprávněnému nebo neúčelnému přístupu.“.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 3 a 4.


Odůvodnění:
Navržené doplnění představuje nezbytnou záruku proti neoprávněnému nebo neúčelnému využívání údajů zpřístupňovaných prostřednictvím jednotného přístupového místa. Jednotné přístupové místo umožňuje soustředěný přístup k údajům, které mohou ve svém souhrnu vypovídat o majetkových poměrech, vlastnických vztazích a ekonomické situaci. Takový přístup proto nesmí být nastaven jako obecné oprávnění k vyhledávání údajů, ale pouze jako nástroj pro plnění konkrétního úkolu stanoveného zákonem.
Požadavek, aby orgán žádal pouze údaje nezbytné pro konkrétní zákonný účel, odpovídá zásadě minimalizace údajů podle článku 5 odst. 1 písm. c) GDPR. Podle této zásady musí být osobní údaje přiměřené, relevantní a omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelu, pro který jsou zpracovávány.
Náležitosti žádosti — identifikace žadatele, právní základ, účel, rozsah požadovaných údajů a odůvodnění nezbytnosti — jsou potřebné k tomu, aby bylo možné předem posoudit oprávněnost přístupu a následně ověřit, zda byly údaje použity pouze k zákonem stanovenému účelu. Tím se naplňuje také zásada účelového omezení podle článku 5 odst. 1 písm. b) GDPR.
Povinnost pořizovat auditní záznam o každém přístupu a pravidelně jej kontrolovat je nezbytná pro zpětnou kontrolu zákonnosti zpracování. Bez auditní stopy by nebylo možné ověřit, kdo, kdy, z jakého důvodu a k jakým údajům přistupoval. Auditní záznamy proto představují praktickou záruku podle článku 5 odst. 2 GDPR, tedy zásady odpovědnosti správce, a současně bezpečnostní opatření podle článku 32 GDPR.
Navržené doplnění nebrání oprávněným orgánům v přístupu k údajům. Pouze stanoví, že takový přístup musí být účelný, nezbytný, odůvodněný a zpětně kontrolovatelný. To je přiměřený požadavek tam, kde veřejná moc získává centralizovaný přístup k údajům vypovídajícím o majetkových poměrech.
	Vyhověno jinak.
Návrh byl doplněn o parlamentní kontrolu.

Reakce připomínkového místa:
Nesouhlasí s vypořádáním, rozpor.
Znění § 129 nadále obsahuje pouze výčet orgánů, kterým jsou informace prostřednictvím jednotného přístupového místa poskytovány, a způsob jejich poskytnutí. Neobsahuje však podmínky jednotlivého přístupu, zejména vazbu na konkrétní zákonem stanovený úkol žadatele, požadavek nezbytnosti, určení účelu, rozsah požadovaných informací, právní základ, odůvodnění žádosti a auditní záznam umožňující následnou kontrolu oprávněnosti přístupu.
Nově navržený § 130a, ačkoli je nadepsán jako „Kontrola poskytnutí údajů z jednotného přístupového místa“, jeho text ve skutečnosti upravuje kontrolu poskytnutí údajů z centrální evidence účtů, vychází z role České národní banky a odkazuje na ustanovení vztahující se k této evidenci. V této podobě proto § 130a nevytváří kontrolní mechanismus pro jednotné přístupové místo, neboť se nevztahuje na správce tohoto systému ani na proces poskytování údajů z něj, a nemůže vypořádat připomínku ÚOOÚ k § 129.
ÚOOÚ je nuceno trvat na tom, že u jednotného přístupového místa k informacím o nemovitých věcech musí být každý přístup účelově vázán, omezen na nezbytný rozsah a zpětně dohledatelný. Systémová nebo parlamentní kontrola může být doplňkovou zárukou, nikoli náhradou auditního záznamu jednotlivého přístupu.
Nadále je třeba doplnit § 129 tak, aby orgán podle odstavce 1 mohl požadovat pouze informace nezbytné pro splnění konkrétního úkolu stanoveného zákonem a aby žádost nebo dálkový přístup byly zaznamenány v rozsahu umožňujícím následnou kontrolu oprávněnosti, zejména v rozsahu identifikace žadatele, právního základu, účelu, rozsahu poskytnutých údajů, času přístupu a důvodu nezbytnosti.
Do doby doplnění těchto záruk a odstranění legislativně-technické vady § 130a považuje ÚOOÚ připomínku za nevypořádanou.

MF:
Na základě vypořádání připomínek ČÚZAK byl § 130a nahrazen § 129a, do § 129 bylo doplněn účel pro výkon působnosti jednotlivých orgánů. DZ byla doplněna.
Paragraf 129a:
Evidence a kontrola přístupů k jednotnému přístupovému místu 
(1)   Orgán podle § 129 odstavce 1, s výjimkou Orgánu pro boj proti praní peněz a financování terorismu, vede evidenci přístupů k údajům v jednotném přístupovém místu, která obsahuje datum přístupu a důvod pro získání informace.
(2)   Český úřad zeměměřický a katastrální uchovává údaje o tom, kdo získal údaje prostřednictvím jednotného přístupového místa.
(3)   Údaje podle odstavců 1 a 2 se uchovávají po dobu 10 let ode dne následujícího po získání údajů.
(4)   Údaje z evidence o poskytnutí údajů jsou neveřejné a poskytují se pouze orgánu veřejné moci, který je oprávněn kontrolovat činnost orgánu podle § 129 odst. 1, a to v rozsahu jeho kontrolního oprávnění. 

Reakce připomínkového místa:
Souhlasí s vypořádáním.
V § 129 odst. 1 bylo doplněno, že informace zpřístupněné prostřednictvím jednotného přístupového místa jsou poskytovány pouze v nezbytném rozsahu pro účely výkonu působnosti vyjmenovaných orgánů. Tím byla do normativního textu doplněna vazba na nezbytnost a zákonem stanovený účel přístupu.
Rovněž došlo k doplnění evidence přístupů. Podle § 129a odst. 1, orgán využívající jednotné přístupové místo vede evidenci přístupů k údajům, která obsahuje datum přístupu a důvod získání informace. Tím je zajištěna věcná část záznamu o přístupu, tedy možnost zpětně ověřit, proč byl konkrétní přístup potřebný a s jakým zákonným úkolem souvisel.
Technická část záznamu je zajištěna na straně správce jednotného přístupového místa. Podle § 129a odst. 2 Český úřad zeměměřický a katastrální uchovává údaje o tom, kdo získal údaje prostřednictvím jednotného přístupového místa. Tím je dostatečně zohledněno požadované rozlišení odpovědnosti mezi správcem jednotného přístupového místa a orgánem, který k údajům přistupuje.
ÚOOÚ pouze upozorňuje, že v důvodovou zprávu k § 129 a § 129a je zapotřebí konsolidovat, zejména pokud jde o odkazy.


	46
	Úřad pro ochranu osobních údajů
	4
	D
	V § 126 odst. 2 písm. b) se na konci tečka nahrazuje středníkem. 

Odůvodnění:
Legislativně technická úprava.
	Nevyhověno.
Uvedená legislativně technická úprava není vhodná, neboť vkládání závěrečných vět ustanovení je v rozporu s Legislativními pravidly vlády.

	46
	Úřad pro ochranu osobních údajů
	5
	D
	K bodu 10.11 obecné části
Oddíl 10.11 obecné části důvodové zprávy (obsahující legislativní DPIA) je třeba přepracovat a doplnit., Odůvodnění: , S ohledem na rozsah navrhované právní úpravy, počet dotčených evidencí a přístupových mechanismů a intenzitu zásahu do soukromí je však třeba DPIA dále doplnit a zpřesnit., 
Úvodní oddíl DPIA je žádoucí doplnit, ve smyslu, že – Navrhovaná úprava současně zakládá nebo rozšiřuje více samostatných operací zpracování osobních údajů s významným dopadem do soukromí fyzických osob, zejména ve vztahu k centrální evidenci účtů a bezpečnostních schránek (dále jen „CEÚ“), jednotnému přístupovému místu k informacím o nemovitých věcech a centrálnímu rejstříku povinných osob (dále jen „CRPO“)., 
V oddílu Účel předpokládaného zpracování osobních údajů – je zapotřebí pasáž: „Tento účel je stanoven právním předpisem a je v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. c) a e) GDPR“ doplnit – tedy se zpracováním nezbytným pro splnění právní povinnosti správce a pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci.
Větu „Účinností nového zákona nedojde ke změně ani k rozšíření tohoto účelu.“ je zapotřebí vypustit.
Na závěr tohoto oddílu je třeba konstatovat – Účinností nového zákona sice nedochází ke změně základního účelu zpracování, dochází však k rozšíření rozsahu, forem a technických způsobů zpracování osobních údajů, zejména prostřednictvím nových nebo rozšířených evidencí, dálkových přístupů, pravidelného předávání údajů, automatizovaných průpisů a mezinárodního propojení. Z tohoto důvodu je nezbytné samostatně posoudit nejen obecný účel AML/CFT, ale i nezbytnost a přiměřenost každého hlavního registru, evidence a přístupového mechanismu., 
V oddílu Určení správce osobních údajů je třeba u každého zpracování samostatně určit správce podle čl. 4 bodu 7 GDPR, případné společné správce, příjemce údajů podle čl. 4 bodu 9 GDPR a osoby nebo orgány oprávněné k přístupu. Zejména je třeba výslovně uvést, kdo je správce CEÚ, správce jednotného přístupového místa k informacím o nemovitých věcech, správce CRPO, správce při šetření podezřelého obchodu, správce při výkonu obchodu, správce, kterým jsou údaje zpřístupňovány, a právní základ jejich přístupu., 
V části Předpokládaný rozsah zpracování osobních údajů – je třeba doplnit body
9. zpřístupňování údajů oprávněným orgánům prostřednictvím dálkového přístupu nebo
automatizovaného dotazu,
10. mezinárodní propojení nebo výměna údajů v rozsahu stanoveném právem EU nebo
zákonem., U CEÚ je třeba výslovně uvést, že jde o samostatnou vysoce rizikovou operaci zpracování, neboť předpokládá pravidelné, zpravidla každodenní předávání údajů, jejich centralizované uchovávání a zpřístupňování oprávněným orgánům., 
U jednotného přístupového místa k informacím o nemovitých věcech je třeba uvést úplný rozsah zpřístupňovaných údajů, včetně toho, zda se budou zpracovávat také údaje o historii vlastnictví, hodnotě nabytí, omezeních vlastnického práva, věcných právech, nájmu, pachtu, poznámkách, upozorněních a listinách ze sbírky listin., Dále je třeba konstatovat, že propojení údajů z centrální evidence účtů a bezpečnostních schránek, jednotného přístupového místa k informacím o nemovitých věcech a centrálního rejstříku povinných osob může umožnit vytvoření uceleného majetkového nebo ekonomického profilu fyzické osoby. Ačkoli se zpravidla nebude jednat o zvláštní kategorie osobních údajů podle čl. 9 GDPR, jde o zpracování, které může představovat vysoké riziko pro soukromí, majetkovou sféru a právní postavení subjektu údajů. Důvodová zpráva proto musí výslovně posoudit (odůvodnit), zda je takové propojení údajů nezbytné a přiměřené sledovanému účelu, a uvést konkrétní záruky proti neúčelovému využití, neoprávněnému přístupu a sekundárnímu zpracování údajů.
Dále je třeba doplnit samostatný přehled předávání a zpřístupňování osobních údajů, zejména mezi FAÚ, orgány dozoru, povinnými osobami, správci jednotlivých evidencí a dalšími oprávněnými orgány veřejné moci. U každého příjemce nebo kategorie příjemců má být uvedeno, jaké údaje získává, za jakým účelem, na základě, jakého ustanovení návrhu zákona nebo přímo použitelného předpisu Evropské unie, jak dlouho je uchovává a zda je může dále použít nebo předat. Zvlášť je třeba popsat dálkové přístupy, sdílení mezi orgány veřejné moci a případné mezinárodní propojení, včetně auditních záznamů a následné kontroly oprávněnosti přístupu., 
V oddílu Posouzení nezbytnosti a přiměřenosti operací zpracování ve vztahu k vymezenému účelu zpracování osobních údajů je zapotřebí předčasnou vypustit deklaraci: „Navrhované řešení respektuje zásadu proporcionality. Údaje jsou zpracovávány pouze v nezbytném rozsahu, po dobu stanovenou právní úpravou a výhradně pro účely AML/CFT. Zpracovávány jsou pouze údaje nezbytné pro naplnění zákonného účelu. Zásah do práva na soukromí je ospravedlnitelný převažujícím veřejným zájmem na ochraně integrity finančního systému, prevenci trestné činnosti a ochraně bezpečnosti státu.“, a nahradit formulací: „Navrhované řešení sleduje legitimní cíl spočívající v ochraně integrity finančního systému, prevenci trestné činnosti, boji proti financování terorismu a ochraně bezpečnosti státu.“, Toto konstatování však samo o sobě nepostačuje k závěru o přiměřenosti všech navržených operací zpracování. Předkladatel by proto u
centrální evidence účtů a bezpečnostních schránek,
jednotného přístupového místo k informacím o nemovitých věcech,
centrálního rejstříku povinných osob,
dálkového přístupu oprávněných orgánů,
automatizovaných průpisů,
pravidelného předávání údajů,
sdílení údajů mezi orgány veřejné moci, mezinárodní propojení
měl doplnit (odůvodnit) tak, aby nebylo pouze obecně konstatováno, že navrhované zpracování je nezbytné a přiměřené, ale aby byl tento závěr prokazatelně odůvodněn u každé hlavní operace zpracování samostatně.
Proto je třeba uvést:
jaký konkrétní účel má dané zpracování plnit, např.: rychlé zjištění existence účtu, identifikace skutečného majitele, ověření vazby osoby k nemovité věci nebo výkon dozoru,
proč je dané zpracování pro tento účel nezbytné, tedy proč nelze účelu dosáhnout bez dané evidence, přístupu nebo předávání údajů,
proč je navržený rozsah údajů přiměřený, tedy proč jsou potřebné právě uvedené kategorie údajů a nikoli užší rozsah,
nebo omezení historických údajů, vyžádání údajů místo trvalého přístupu, užší okruh oprávněných orgánů, kratší doba uchování nebo omezení historických údajů,
jak dlouho mají být údaje uchovávány a proč právě po tuto dobu,
kdo má k údajům přístup a proč je tento okruh osob nebo orgánů nezbytný,
jaké záruky brání zneužití údajů, zejména evidence účelu žádosti, auditní záznamy, řízení přístupových oprávnění, pravidelná kontrola přístupů a zákaz využití údajů mimo zákonem stanovený účel., 
Do oddílu Stanovení rizik v souvislosti se zpracováním osobních údajů – je žádoucí doplnit konkrétními opatřeními podle čl. 32 GDPR, např. silná autentizace, řízení přístupových oprávnění podle rolí, povinné auditní záznamy všech přístupů, evidence právního důvodu a účelu žádosti oprávnění podle rolí, povinné auditní záznamy všech přístupů, evidence právního důvodu a účelu žádosti., 
Oddíl Práva subjektů údajů je rovněž zapotřebí přepracovat. Obecné konstatování, že některá práva subjektů údajů mohou být omezena z důvodu prevence kriminality, je třeba nahradit konkrétním posouzením podle čl. 23 GDPR.
Tj. určit konkrétní právo, které se omezuje
Například právo na informace, právo na přístup k osobním údajům, právo na opravu, právo na omezení zpracování nebo právo být informován o porušení zabezpečení osobních údajů.
uvést, u kterého zpracování se omezení použije 
Například u centrální evidence účtů a bezpečnostních schránek, při šetření podezřelého obchodu, při předávání údajů FAÚ, při přístupu orgánů dozoru nebo při mezinárodním propojení.
popsat konkrétní důvod omezení
Nepostačuje obecně „prevence kriminality“. Je žádoucí vysvětlit, zda by výkon daného práva mohl např. ohrozit, např. probíhající šetření podezřelého obchodu, trestní řízení, výkon dozoru,
Předkladatel má uvést,
zda se právo omezuje úplně, nebo jen částečně; zda se omezení vztahuje na všechny údaje, nebo pouze na určité kategorie údajů; a zda se týká všech subjektů údajů, nebo jen osob dotčených konkrétním šetřením či kontrolou.
dobu trvání omezení – Omezení nemá být automatické a časově neomezené. Je třeba uvést, zda trvá pouze po dobu šetření, dozoru, kontroly, trestního řízení nebo po jinou konkrétně odůvodněnou dobu.
popis evidence důvodu omezení – U každého omezení má být zaznamenáno, kdo omezení uplatnil, kdy, vůči komu, u jakého práva, z jakého důvodu a na základě jakého ustanovení zákona.
uvést, kdo a v jakých intervalech ověřuje, zda důvod omezení stále trvá, a co se stane, pokud důvod omezení pomine. uvést možnost pozdějšího uplatnění práv
Po odpadnutí důvodu omezení má být subjekt údajů schopen svá práva uplatnit, ledaže tomu brání jiný zákonný důvod.
uvést prostředek ochrany, DPIA má popsat, jak se může subjekt údajů bránit, zejména možnost podat stížnost Úřadu pro ochranu osobních údajů nebo využít soudní ochranu., 
Oddíl Závěrečné zhodnocení – je zapotřebí nahradit formulací: Navrhovaná právní úprava sleduje legitimní cíl v oblasti předcházení legalizaci výnosů z trestné činnosti, financování terorismu a souvisejícím bezpečnostním rizikům. Zároveň však zakládá nebo rozšiřuje více operací zpracování osobních údajů, které mohou mít významný dopad na soukromí dotčených osob., 
	Vyhověno.
DPIA upravena ve smyslu připomínky. 

Reakce připomínkového místa:
Souhlasí s vypořádáním. 
DPIA výslovně uvádí, že návrh zakládá nebo rozšiřuje více samostatných způsobů zpracování osobních údajů s dopadem do soukromí fyzických osob, zejména ve vztahu k centrální evidenci účtů, jednotnému přístupovému místu k informacím o nemovitých věcech a centrálnímu rejstříku povinných osob. Současně popisuje účel zpracování, právní základ, okruhy správců, hlavní kategorie zpracovávaných údajů, dobu uchování, rizika, základní technické a organizační záruky a omezení práv subjektů údajů.
Výslovně reflektuje skutečnost, že i při zachování základního účelu AML/CFT dochází k rozšíření rozsahu, forem a technických způsobů zpracování osobních údajů, zejména prostřednictvím nových nebo rozšířených evidencí, dálkových přístupů, pravidelného předávání údajů, automatizovaných průpisů a mezinárodního propojení. Důvodová zpráva rovněž pojmenovává riziko vytvoření uceleného majetkového nebo ekonomického profilu fyzické osoby propojením údajů z CEÚ, jednotného přístupového místa a CRPO.
DPIA obsahuje obecné záruky, zejména silné autentizace, řízení přístupových oprávnění podle rolí, auditních záznamů přístupů a předání, evidence důvodu a účelu předání, pravidelného přezkumu oprávnění a kontroly sekundárního použití údajů. Tyto záruky je třeba vykládat společně s doplněným normativním textem § 116, § 121, § 126, § 129 a § 129a návrhu zákona. ÚOOÚ pouze doporučuje pouze redakčně opravit zjevné překlepy: 
„standardní prostředky ochrany “ 
„Přítomný návrh v § 126 omezuje práva subjektu údajů…“.


	47
	Úřad pro zahraniční styky a informace
	1
	Z
	Obecná připomínka
Obecná připomínka, Požadujeme, aby zákon, odrážeje existující praxi, umožňoval Finančnímu analytickému úřadu a případně dalším orgánům zajišťujícím ekonomickou ochranu státu provádět v rámci systému AML opatření k zajištění činnosti zpravodajských služeb České republiky a ochraně jejich důležitých zájmů., Tato připomínka je zásadní., , · K § 115 písm. m), Toto ustanovení umožňuje osobám vykonávajícím dozor poskytovat zpravodajským službám informace, které se v souvislosti s výkonem dozoru dozvěděly, a to za podmínky, že tyto informace jsou významné pro plnění úkolů spadajících do působnosti zpravodajské služby podle příslušného zákona., Prolomení mlčenlivosti orgánů dozoru vůči zpravodajským službám samozřejmě vítáme, nesouhlasíme však s tím, aby poskytnutí informací bylo podmíněno jejich „významností“ z hlediska úkolů zpravodajské služby. Podotýkáme především, že orgány dozoru (mezi něž patří i profesní komory – sic) neznají a ani nemohou (nesmí) znát úkoly zpravodajských služeb, neboť to přísluší jen ústavním orgánům odpovědným za činnost a úkolování zpravodajských služeb. Orgánům dozoru proto nepřísluší posuzovat, jaké úkoly zpravodajské služby plní, natož pak jejich významnost; nehledě na to, že toho ani objektivně nejsou schopny., Jsme přesvědčeni, že již sama zákonná působnost zpravodajských služeb dostatečně opodstatňuje prolomení povinnosti mlčenlivosti orgánů dozoru., Podotýkáme rovněž, že u ostatních orgánů uvedených v § 53 není hledisko „významnosti“ uvedeno; i proto nespatřujeme racionální důvody, proč by mělo být posuzováno v případě zpravodajských služeb., Navrhujeme proto formulovat ustanovení písmene m) například takto:, „m) zpravodajské službě,“., Tato připomínka je zásadní., , · K § 102 a 107, Ustanovení § 102 stanoví povinnost orgánů veřejné moci poskytnout na žádost Ministerstva financí v jím stanovené lhůtě a rozsahu informace potřebné k národnímu hodnocení rizik., Ustanovení § 107 stanoví povinnost orgánů veřejné moci poskytnout Ministerstvu financí součinnost potřebnou pro zpracování akčního plánu., Vzhledem k tomu, že předmětná ustanovení jsou formulována velmi obecně, požadujeme objasnit, zda se uvedené povinnosti mohou týkat i zpravodajských služeb. Pokud by tomu tak bylo, pak požadujeme, aby zákon stanovil (tak, jak je to obvyklé v jiných oblastech a jiných zákonech), že zpravodajská služba je v souladu se zákonem o zpravodajských službách oprávněna informace neposkytnout, pokud by tím byl ohrožen důležitý zájem sledovaný zpravodajskou službou., (Tato připomínka je o to relevantnější, že neposkytnutí informací podle § 102 je přestupkem podle § 166 odst. 2.), Tyto připomínky jsou zásadní., , · K § 116, Navrhujeme, aby bylo do § 116 doplněno ustanovení, které by obdobně jako § 6 odst. 2 zákona č. 300/2016 Sb., o centrální evidenci účtů, ve znění zákona č. 527/2020 Sb., vymezovalo podmínky, za nichž mohou orgány uvedené v § 116 odst. 1 požadovat poskytnutí údajů z centrální evidence účtů., Zmínku o rozhodnutí soudu, která je uvedena ve druhé větě § 118 odst. 1 a která se navíc týká pouze zpravodajských služeb, považujeme za nedostatečnou., Tato připomínka je zásadní., , · K § 118 a 119, Požadujeme, aby zákon reflektoval skutečnost, že žádosti o poskytnutí údajů z centrální evidence účtů mohou v konkrétních případech obsahovat utajované informace a že je proto nelze podávat prostřednictvím datové schránky. Obdobně to platí i pro zasílání údajů žadateli podle § 119 odst. 3., Tato připomínka je zásadní., , · K § 122, Požadujeme, aby zpravodajské služby byly vyňaty z působnosti kontrolního orgánu Poslanecké sněmovny podle § 122 odst. 1., Podle § 122 odst. 2 a dle důvodové zprávy k tomuto ustanovení provádí kontrolní orgán Poslanecké sněmovny příslušný ke kontrole poskytování údajů z centrální evidence účtů podle § 122 odst. 1 také kontrolu příslušných orgánů podle § 116 odst. 1 písm. a) až j), tedy včetně zpravodajských služeb., Takové řešení považujeme za nesystémové a nežádoucí, neboť zpravodajské služby již podléhají kontrole zvláštních kontrolních orgánů Poslanecké sněmovny. Nadto podléhá činnost zpravodajských služeb na území České republiky i kontrole Orgánu nezávislé kontroly zpravodajských služeb České republiky, a to z hlediska její zákonnosti, včetně dodržování základních práv a svobod., Zvláštním kontrolním orgánům Poslanecké sněmovny ředitelé zpravodajských služeb předkládají i zprávy týkající se žádostí o poskytnutí zpráv o klientech, které jsou předmětem bankovního tajemství nebo povinnosti zachovávat je v tajnosti podle zákona o spořitelních, a úvěrových družstvech, tedy i žádostí o poskytnutí údajů z centrální evidence účtů [v případě Úřadu pro zahraniční styky a informace jde o § 12b odst. 3 písm. c) a d) zákona, č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění zákona č. 205/1999 Sb.]., Tato připomínka je zásadní., , · K § 124, Požadujeme, aby informace týkající se zpravodajských služeb nebyly součástí zprávy o provozu a využití centrální evidence účtů, neboť to považujeme za neslučitelné s utajovaným charakterem činnosti zpravodajských služeb., Tato připomínka je zásadní., , · K jednotnému přístupovému místu k informacím o nemovité věci, Žádáme o vyjasnění, jaký je vztah mezi jednotným přístupovým místem a specifickým způsobem evidence nemovitostí důležitých pro obranu a bezpečnost státu podle § 3 odst. 5 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Zdůrazňujeme, že zřízením jednotného přístupového místa nesmí být zmařen účel zvláštní evidence těchto nemovitostí v katastru nemovitostí., Tato připomínka je zásadní., , · K § 129, 138 a 153, S ohledem na působnost zpravodajských služeb požadujeme, aby byly zahrnuty mezi orgány, jimž jsou poskytovány informace zpřístupněné prostřednictvím jednotného přístupového místa a údaje z centrálního rejstříku povinných osob, respektive mezi orgány, jimž jsou zasílány informace o převozech peněžní hotovosti zaznamenávané podle § 152., Tato připomínka je zásadní., , V souladu s usnesením vlády č. 343/D z roku 2015 žádáme o separátní vypořádání připomínek, resp. vypořádání pouze za účasti zástupců zpravodajských služeb, Ministerstva financí, a Finančního analytického úřadu. Současně upozorňujeme, že při vypořádávání našich připomínek (zejména při jejich bližším odůvodňování) mohou být projednávány utajované informace až stupně utajení Důvěrné., Kontakt na zpracovatele: legislativa@uzsi.cz
	Vyhověno.
Připomínka zřejmě míří na § 53, který byl podle jejích požadavků upraven.

Vysvětleno.
Připomínkované ustanovení není způsobilé prolomit jakoukoliv povinnost mlčenlivosti.


Nevyhověno.
Zavedení omezení přístupu do centrální evidence účtů pro orgány, které jej mají mít bez omezení podle evropské legislativy, není z pohledu předkladatele přijatelné.
Z hlediska Centrální evidence účtů a přístupu do ní skrze datové schránky je pak nezbytné konstatovat, že požadovaná úprava by byla tak nákladná, že o ní předkladatel ani neuvažuje.
K § 122 lze pak uvést, že jde o stávající stav a že předkladatel nevidí důvod pro jeho změnu.

U § 124 pak je daná norma postavena tak, že půjde o souhrnné údaje z datových schránek poskytnutých jednotlivými prostředníky, nikoliv žadateli.

Vysvětleno.
Jednotné přístupové místo nemá vazbu na evidence nemovitostí důležitých pro obranu a bezpečnost státu
Vyhověno částečně.
Z hlediska JPM a CRPO byly údaje doplněny. Z hlediska převozů hotovosti pak nic nebrání zpravodajským službám si informace získat od jednotlivých orgánů veřejné moci, které jsou participanty.


	48
	Úřad vlády ČR - Kabinet vedoucího Úřadu vlády
	1
	D
	Obecná připomínka
1. K obálce materiálu, Na obálce je v části „Obsah“ uvedeno, že součástí materiálu jsou Informativní přehled veřejnoprávních povinností (jako část VIII.) a Stručný popis obsahu návrhu právního předpisu (jako část X.). Tyto části však materiál neobsahuje., Doporučujeme uvést informace uvedené na obálce do souladu se skutečným obsahem materiálu a následně upravit číslování jednotlivých částí tak, aby odpovídalo obsahu., 2. K § 10 návrhu zákona, V § 10 odstavci 1) pododstavci e) bodě 1. je pro Evropskou komisi zavedena zkratka „komise“. Doporučujeme nahrazení zkratkou „Komise“ (s velkým počátečním písmenem). V této podobě zavádí pro Evropskou komisi zkratku čl. 13 Smlouvy o Evropské unii a ta je dále využívána v právních aktech EU, včetně těch, které předkládaný návrh zákona zapracovává a na které navazuje. Považujeme ji proto za jasnější, lépe srozumitelnou nejen pro adresáty předkládaného zákona., Případně lze zvážit zkratku pro Evropskou komisi nezavádět, a sice s ohledem na četnost výskytu zkratky (pouze osmkrát) a rozsah předkládaného návrhu zákona (248 paragrafů)., Kontaktní osobou pro vypořádání připomínek je Ing. Alžběta Kuchařová, sekretariat.brs@vlada.gov.cz, +420 725 969 661. 
	Ad 1) Vysvětleno.
Informativní přehled veřejnoprávních povinností (jako část VIII.) a Stručný popis obsahu návrhu právního předpisu (jako část X.) byly součástí materiálu v rámci systému e-Legislativa. Do systému eKLEP se nepropsala vlivem technické chyby.
Ad 2) Vyhověno zčásti.
Legislativní zkratka „komise“ byla upravena na legislativní zkratku „Komise“.

	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	1
	Z
	1.
Po stránce formální:
Materiál nesplňuje formální náležitosti týkající se vykazování slučitelnosti s právem EU, jak vyplývají zejména z Legislativních pravidel vlády, v platném znění (LPV - srov. zejm. čl. 8/2, 9/2/e a přílohu č. 5), a z Metodických pokynů pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii, v platném znění.
V návrhu nejsou implementační ustanovení označena podtržením, ani uvedením kódu CELEX příslušného předpisu EU. Rozdílová tabulka (RT) vykazuje nepřesnosti, příkladmo se to týká hned § 4 – Vymezení povinných osob, ve sloupci „ustanovení navrhovaného právního předpisu“ nejsou paragrafy uvedeny v navazujícím pořadí atd.
Složitost problematiky je umocněna vzájemnou provázaností úpravy na evropské úrovni, kde směrnice často odkazují na nařízení a naopak, takže provázanost vzájemných rovin dosahuje značné komplexnosti (příkladem budiž § 3 písm. b) navrhovaného zákona, který ve vymezení pojmu legalizace výnosů z trestné činnosti odkazuje na nařízení, které odkazuje dále na směrnici, která je provedena do trestního zákoníku); bez dopracování formálních náležitostí bude proto další projednávání návrhu, v tom i požadavků na zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy EU, pro různá místa legislativního procesu obtížné a komplikované.
Formální náležitosti je tak třeba napravit. Tato připomínka je zásadní.
	Vysvětleno.
Jedná se o systémový problém informačního systému eLegislativa. Předkladatel svou povinnost v rámci tohoto informačního systému splnil.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	2
	Z
	K Důvodové zprávě (DZ): bod 4 obecné části doporučujeme revidovat, viz výše cit. požadavky LPV (čl. 9/2/e, resp. 4/5). Spíše než konstatování o jednotlivých věcných problematikách (např. čtvrtý odstavec začínající slovy „Ustanovení o skupinových politikách..“ nebo následující odstavec pátý a další část textu na str. 68, naopak zde není zmíněna oblast hotovostních plateb vs. adaptace na AMLR, cit. dále) zde uvést výčet jednotlivých předpisů EU, lhůty pro jejich implementaci. K vazbě na delegovanou legislativu Evropské komise (EK), viz připomínky uvedené níže.
Ke srovnávací tabulce ke směrnici AMLD6:
U některých ustanovení směrnice (např. čl. 3/2, čl. 3/3, čl. 11/5, čl. 12/3, čl. 18/5, čl. 62/1-3, čl. 65/1-3) je ve srovnávací tabulce uvedeno „přímá aplikace“. Chápeme, že se jedná o ustanovení, u kterých k jejich provedení dochází faktickým plněním (oznámením Komisi, atd), nicméně doporučujeme to takto do srovnávací tabulky i uvést, jelikož ustanovení směrnice, která ukládají členským státům povinnosti, nemůžou být označena jako přímo aplikovatelná.

	Vyhověno.
Výkaznictví bude upraveno.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	3
	Z
	U některých ustanovení směrnice AMLD6 je ve srovnávací tabulce uvedeno ID návrhu (12173), nicméně se předmětná ustanovení nevyskytují v tabulce rozdílové. Není tedy zřejmé, jakým způsobem, a jestli vůbec k jejich provedení dochází. To je nutné vyjasnit. Jedná se o čl. 6/6, čl. 6/9, čl. 10/4, čl. 10/5, čl. 10/10–14, čl. 10/18, čl. 10/19, čl. 19/2, čl. 19/5, čl. 19/8, čl.20-28, 31/1, čl. 31/5-8, čl. 33, čl. 34, čl. 37/5 c), e) a g), čl. 37/6, čl. 37/7 a) a c), čl. 38/5, 39/4, čl. 46/5, čl. 51/1 a 3, čl. 52/6, čl. 53/3, čl. 53/6 h), čl. 53/9, čl. 54, čl. 55/4, čl. 59/1, čl. 61, čl. 64/1, čl. 64/3, čl. 64/4, čl. 66, čl. 67/3, čl. 68/2,3, čl. 70, čl. 75).
Srovnávací a rozdílová tabulka by měly být uvedeny do souladu.
Tato připomínka je zásadní.

	Vyhověno.
Výkaznictví bude upraveno.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	4
	D
	Po stránce materiální:
Stav relevantní právní úpravy v právu EU:
Právo EU neupravuje obecně téma „ekonomické ochrany státu“, z práva EU tedy neplynou závazné požadavky, jak tohoto cíle, vetknutého do označení návrhu zákonné právní úpravy, dosáhnout.
Návrh je předkládán jako implementační vzhledem k problematice AML/CFT[1], jejíž cíle také směřují k ekonomické ochraně, resp. předcházení využívání finančního systému států, i EU jako celku k legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Jelikož tato problematika má často mezinárodní rozměr, je logické, že úprava EU jí věnuje odpovídající pozornost. Úprava AML/CFT na úrovni EU proto vychází rovněž z mezinárodních standardů v této oblasti a navazuje na mezinárodní dokumenty přijímané jinými mezinárodními organizacemi.
Nová úprava EU v této oblasti doznala v r. 2024 zásadní změnu, když východisko dosavadní úpravy směrnicemi AMLD[2] (účinné v období 1/1993 - 7/2027) se od r. 2024 (s účinností od 7/2027) přesouvá do přímo použitelné úpravy EU, kterou budou nadále tvořit nařízení Evropského parlamentu a Rady, dále směrnice Evropského parlamentu a Rady, na ně navazující opět přímo použitelná, tzv. delegovaná legislativa Evropské komise, a do jisté míry také činnost dozorového orgánu AMLA (která směřuje na orgány dohledu, orgány dozoru, finanční zpravodajské jednotky a povinné osoby pro oblast AML/CFT, především podle zásady comply or explain).
Výčet relevantních předpisů EU obsahuje bod 1 obecné DZ (str. 1), jde o předpisy tzv. AML balíčku:
- nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1624 ze dne 31. května 2024 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu (dále jen „AMLR“),
- směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1640 ze dne 31. května 2024 o mechanismech, které mají členské státy zavést za účelem předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně směrnice (EU) 2019/1937 a o změně a zrušení směrnice (EU) 2015/849 (dále jen „AMLD6“),
- nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1113 ze dne 31. května 2023 o informacích doprovázejících převody peněžních prostředků a některých kryptoaktiv a o změně směrnice (EU) 2015/849 (dále též „TFR“) a
- nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1620 ze dne 31. května 2024, kterým se zřizuje Orgán pro boj proti praní peněz a financování terorismu a mění nařízení (EU) č. 1093/2010, (EU) č. 1094/2010 a (EU) č. 1095/2010, v platném znění (dále též „AMLAR“).
Lhůta pro transpozici AMLD6 je uvedena v čl. 78, požadovaná účinnost je zásadně od 10.7.2027 (odlišné lhůty má transpoziční problematika týkající se evidence skutečných majitelů, která však není předmětem předloženého návrhu). Lhůta pro účinnost AMLR je rovněž od 10.7.2027, s výjimkou povinností pro oblast fotbalu, kde je stanovena účinnost o 2 roky později.
Nařízení AMLAR je účinné od 1.7.2025, nařízení TFR od 30.12.2024.
Návrh je dále implementační vzhledem k:
- nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1672 ze dne 23. října 2018 o kontrolách peněžní hotovosti vstupující do Unie nebo ji opouštějící a o zrušení nařízení (ES) č. 1889/2005, v platném znění a
- směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1153 ze dne 20. června 2019 o stanovení pravidel usnadňujících používání finančních a dalších informací k prevenci, odhalování, vyšetřování či stíhání určitých trestných činů a o zrušení rozhodnutí Rady 2000/642/SVV, v platném znění (dále též „informační směrnice“).
Informační směrnice již do vnitrostátního právního řádu byla transponována, nyní se upravuje transpozice čl. 11, pokud jde o kompetenci Policejního prezídia ČR z hlediska plnění úkolů jako Národní jednotka Europolu. Nařízení EU 2018/1672 je účinné již od 6/2021.
Návrh dále reaguje na výše zmíněné mezinárodní standardy v oblasti AML/CFT, především doporučení Finančního akčního výboru (FATF) – mezinárodní standardy pro boj proti praní peněz a financování terorismu a šíření zbraní hromadného ničení (AML/CFT/CPF), hodnotící zprávy výboru FATF a Výboru expertů Rady Evropy pro hodnocení opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu – MONEYVAL, a dále viz bod 5 obecné části DZ.
Implementace AML balíčku bude dokončena až vydáním prováděcí právní úpravy, teze prováděcích právních předpisů jsou obsahem přílohy V předloženého materiálu.

[1] AML/CFT je užívaná zkratka pro problematiku využívání finančního systému státu k praní peněz a financování terorismu
[2] směrnice upravující AML/CFT

	Bere se na vědomí.

	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	5
	D
	Připomínky a případné návrhy změn:
Obecně:
Pokud jde o implementaci AML balíčku, její princip je založen na skutečnosti, že jádro této úpravy se na úrovni EU přesunulo do přímo použitelného nařízení – AMLR. Úkolem implementačních předpisů pak zůstává především transpozice požadavků směrnice – AMLD6, která požaduje na členských státech, aby zavedly mechanismy, kterými se na úrovni členského státu nejlépe může dařit zmírnit rizika praní peněz a financování terorismu. Implementační úprava je dále adaptací na požadavky přímo použitelných předpisů EU, výčet viz výše, v míře, kde je přijetí adaptačních opatření potřebné – zejména stanovením příslušných kompetencí, či rozpracováním vnitrostátních mechanismů a opatření podle podrobnější úpravy, která plyne z některých výše uvedených nařízení, nebo bude teprve přijata formou delegované legislativy EU, případně pak i plynoucí z činnosti orgánu AMLA. Pokud vnitrostátní právní řád obsahuje úpravu, která by cílům AML balíčku nevyhovovala, je třeba tuto úpravu změnit nebo doplnit (to se může týkat např. úpravy procesní, výkonu správního dozoru, včetně spolupráce při správním dozoru apod.).

	Bere se na vědomí.

	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	6
	D
	K jednotlivým ustanovením:
K názvu zákona:
Označení zákona neodpovídá účelu, který předloha sleduje. Je-li tímto účelem implementace navržené právní úpravy na požadavky práva EU, potom je třeba označení upravit, nebo upravit vymezení obsahu tohoto označení (srov. § 3/a), které překračuje rámec AML/CFT – srov. písm. b), resp. c) bod 4. a a) již zde cit. § 3.
Pochybnosti máme rovněž ohledně toho, nakolik je vůbec možné zákonem České republiky upravovat ekonomické zájmy (§ 3/a), když ekonomické zájmy je třeba poměřovat v rámci celounijního přístupu, navíc když v oblasti společné obchodní politiky ani není dána kompetence členských států, ale výlučná kompetence EU (čl. 206 a násl. SFEU).

	Vysvětleno.
Navržené označení zákona odpovídá jeho věcnému zaměření i rozsahu regulace. Předloha sice z významné části reaguje na nový unijní AML balíček, ten však již sám neobsahuje pouze pravidla v oblasti prevence legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ale zahrnuje rovněž úpravu související s prováděním cílených finančních sankcí. Zákon proto nepokrývá výlučně oblast AML/CFT v jejím tradičním pojetí, ale širší oblast ochrany ekonomického a finančního systému před závažnými bezpečnostními hrozbami, včetně boje proti obcházení povinností souvisejících s mezinárodními sankcemi a boje proti financování šíření zbraní hromadného ničení. Použité označení tak odpovídá jak předmětu regulace, tak jejímu účelu.
Pojem „ekonomická ochrana státu“ je v odborném a akademickém prostředí dlouhodobě používán jako zastřešující označení zahrnující jak oblast AML/CFT, tak oblast mezinárodních sankcí a financováním šíření zbraní hromadného ničení. Pod tímto názvem existuje rovněž samostatný obor zvláštní části úřednické zkoušky. Navržené označení proto odpovídá ustálené terminologii používané pro daný okruh problematiky.
Nelze přisvědčit ani pochybnostem ohledně možnosti upravovat zákonem České republiky ochranu ekonomických zájmů státu. Česká republika disponuje vlastními ekonomickými zájmy i jako členský stát Evropské unie a jejich ochrana je předmětem řady právních předpisů vnitrostátního původu. Skutečnost, že některé oblasti hospodářské regulace jsou harmonizovány nebo spadají do působnosti Evropské unie, sama o sobě nevylučuje existenci ani ochranu ekonomických zájmů České republiky. Nelze dovozovat, že by členstvím v Evropské unii došlo k úplnému vyloučení samostatného rozhodování členských států ve všech otázkách souvisejících s ochranou jejich ekonomických zájmů.
Současně je třeba zohlednit, že předloha upravuje také některá oprávnění zpravodajských služeb a spolupráci se zpravodajskými službami. Tato oblast souvisí s národní bezpečností, jejíž zajišťování zůstává odpovědností členských států a nespadá do působnosti unijní úpravy AML/CFT ani mezinárodních sankcí. Použití pojmu „ekonomická ochrana státu“ proto přesněji vystihuje celkový obsah a účel navrhované právní úpravy než označení omezené pouze na oblast AML/CFT.

Reakce připomínkového místa:
Vysvětlení bereme na vědomí. Současně však upozorňujeme, že z vymezení předmětu úpravy má být jasné, jaká část předložené právní úpravy má povahu implementační a v jaké části jsou upravovány věci, které svůj protějšek v požadavcích práva EU nemají. 
Druhý odstavec návrhu vypořádání připomínky považujeme za irelevantní a doporučujeme ho ve vypořádání neuvádět – neodpovídá na to, co je podstatou naší připomínky.

MF:
Vypuštěn druhý odstavec vypořádání.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	7
	D
	K § 1:
- odst. 1: Návětí tohoto ustanovení nerespektuje zcela čl. 48 odst. 4 LPV. Účelem cit. ustanovení LPV je oddělit část návrhu, která je povahy implementační, a část návrhu, která implementační povahu nemá – podle rozdílové tabulky nemají být písmena a) – h) navrženého ustanovení § 1 implementační. V písm. a) – h) by tedy především mělo být upřesněno, jakých oblastí se týkají (písm. a), d)) a co přesně je implementační, resp. zda a kde se jde nad rámec úpravy povinně vyplývající z práva EU. Dále, místo slov „použitelný předpis“ je vhodnější uvést „použitelné předpisy“ – je odkazováno na několik předpisů EU, tedy plurál. Dále, v poznámkách pod čarou č. 1 a 2 je v citacích třeba vynechat slova „(Text s významem pro EHP)“ – tato slova nejsou součástí názvu předpisu EU. Dále v poznámce pod čarou č. 2 je třeba ve větě čtvrté, v citaci AMLAR, doplnit slova „, v platném znění“ – cit. nařízeno bylo novelizováno.

	Vyhověno částečně.
Technické připomínky byly zapracovány.
Vzhledem k tomu, že zákonem napříč prozařuje i boj proti šíření zbraní hromadného ničení, tak nelze jednoznačně oddělit jednotlivá témata od sebe.

Reakce připomínkového místa:
viz připomínka výše, z návrhu by mělo být patrné, co je požadavkem práva EU a co jsou požadavky jiné, a ev. povaha těchto „jiných“ – zda jde např. o jiný mezinárodní závazek, nebo jde o vnitrostátní právní úpravu


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	8
	D
	K § 1
- odst. 2: Není příliš jasné, jaký je rozdíl mezi zde navrhovaným „účelem“ zákona a předmětem úpravy v odst. 1. Není jasný význam pojmu „rizikově orientovaný systém“, resp. toto vymezení v předloženém návrhu nenalézáme.

	Vysvětleno a upraveno.
Účelem odstavce 2 není opakovat předmět právní úpravy vymezený v odstavci 1, ale vyjádřit cíl, jehož má být prostřednictvím zákona dosaženo. Zatímco odstavec 1 stanoví okruh oblastí a právních vztahů, které zákon upravuje, odstavec 2 vyjadřuje smysl a účel této regulace, tedy vytvoření účinného systému prevence legalizace výnosů z trestné činnosti, financování terorismu a financování šíření zbraní hromadného ničení.
Připomínka současně vedla ke zpřesnění navrženého textu. Původní formulace „funkční rizikově orientovaný systém“ byla nahrazena formulací „funkční systém rizikově orientovaného přístupu“, která přesněji vystihuje princip dlouhodobě používaný v mezinárodních standardech FATF i v právu Evropské unie. Rizikově orientovaný přístup představuje základní koncepční východisko AML/CFT regulace, spočívající v přizpůsobení preventivních a kontrolních opatření povaze a míře identifikovaných rizik. Nejedná se tedy o samostatný právní institut vyžadující zvláštní definici, ale o obecně uznávaný princip prostupující celou právní úpravou.
Navrhované ustanovení proto plní odlišnou funkci než vymezení předmětu zákona v odstavci 1 a ve své upravené podobě dostatečně srozumitelně vyjadřuje základní účel a koncepci navrhované právní úpravy.

Reakce připomínkového místa:
Bereme na vědomí.
Pokud jde o koncept rizikově orientovaného přístupu, lze jeho vymezení v předpisech EU nalézt, srov. jak AMLR (zejm. čl. 10 a příloha I), tak zejm. čl. 7 a 8 AMLD6 a postupy dohledových orgánů, viz zejm. čl. 37/5/b, 39 a 40 tamtéž.

	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	9
	D
	K § 2:
Máme za to, že navržené ustanovení je nestandardní a představuje výkladové pravidlo, které fakticky obejde řádné vymezení příslušného pojmu v českém právním předpise. Jde tedy o techniku zdánlivě jednoduchou a „čistou“, ale pro aplikační praxi ne zcela snadnou (srov. hned vymezení pojmu „praní peněz“, kdy čl. 2/1/1 AMLR odkazuje ve vymezení „podstaty“ této činnosti na pojem ze směrnice, který je převeden do vymezení trestného činu uvedeného v trestním zákoníku - § 216/1 a 2 nebo pojem „služba spojená s virtuálním aktivem“ užitý u vymezení povolení pro danou činnost v § 33/1, včetně sankce v § 208/b, který je vymezen v čl. 3/1/16 nařízení 2023/1114 v českém překladu jako „služba související s kryptoaktivy“).
Praxe, kdy v českém právním předpisu je odkazováno na pojmosloví přímo použitelného nařízení EU, není výjimečná. Obsahuje v sobě určitá rizika, např. riziko duplicit nebo nevhodného propojení s terminologií vnitrostátní, to zejména v případech, kdy samo nařízení EU ve vymezení pojmu odkazuje na pojem ze směrnice EU, který je na jiném místě české transpoziční úpravy již proveden, s využitím vnitrostátního právního pojmosloví. Výkladové pravidlo navržené v § 2 ale tyto nedostatky neeliminuje, spíše je prohloubí, a to především tam, kde základní pojmy uvedené v AMLR stejně odkazují na směrnice.
Co se týče dovětku „pokud tento zákon nestanoví jinak“, uvádíme, že je-li třeba, aby zákon stanovil význam pojmů odchylně od přímo použitelného nařízení, mělo by být minimálně z důvodové zprávy jednoznačně zřejmé, kterých konkrétních pojmů se tato potřeba týká a z jakých důvodů je takový postup nezbytný.
Legislativně technicky dáváme na zvážení, zda navržené legislativní zkratky pro „nařízení“ – na tomto místě i jinde v zákoně - neuvádět jako „nařízení EU“.

	Vyhověno částečně.
Do důvodové zprávy byly doplněny výjimky z terminologie AMLR. Zkratka byla upravena.

Reakce připomínkového místa:
Bereme na vědomí.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	10
	Z
	K § 3:
- písm. a): jak uvádíme již výše k názvu zákona, není jasné, jestli v této věci není předmět úpravy širší než implementační opatření v oblasti AML/CFT požadovaná právem EU, když návrh je představován jako implementační vzhledem k AML balíčku; riziko vidíme i v zasahování do kompetencí EU, když ekonomická ochrana může být vnímána i jako součást společné obchodní politiky, čl. 206 a násl. SFEU, ve které ale ČR nemá kompetenci (jedná se o výlučnou kompetenci EU). Tato připomínka je zásadní.

	Vysvětleno.
Vizte vypořádání výše.
Dále je nutno uvést, že skutečnost, že některé oblasti hospodářské regulace spadají do pravomoci Evropské unie, nevylučuje existenci ani ochranu ekonomických zájmů České republiky. Česká republika má vlastní ekonomické a bezpečnostní zájmy, jejichž ochrana je zajišťována řadou vnitrostátních právních předpisů. Současně platí, že mezinárodní smlouvy a právo Evropské unie mají v souladu s ústavním pořádkem přednost před vnitrostátní právní úpravou, takže navrhované ustanovení nelze vykládat způsobem, který by rozšiřoval pravomoci České republiky nad rámec stanovený primárním právem Evropské unie.

Reakce připomínkového místa:
také viz výše (k názvu – 1. odstavec reakce)

Dále je nutno uvést, že skutečnost, že některé oblasti hospodářské regulace spadají do pravomoci Evropské unie, nevylučuje existenci ani ochranu ekonomických zájmů České republiky. Česká republika má vlastní ekonomické a bezpečnostní zájmy, jejichž ochrana je zajišťována řadou vnitrostátních právních předpisů. Současně platí, že mezinárodní smlouvy a právo Evropské unie mají v souladu s ústavním pořádkem přednost před vnitrostátní právní úpravou, takže navrhované ustanovení nelze vykládat způsobem, který by rozšiřoval pravomoci České republiky nad rámec stanovený primárním právem Evropské unie.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	11
	D
	- písm. b): viz výše, jak k vymezení pojmu, tak legislativně technicky k cit. AMLR. S ohledem na to, že odkazované nařízení odkazuje dále na směrnici, která byla do právního řádu ČR implementována, doporučujeme pojem vymezit přes vnitrostátní úpravu.

	Vyhověno.
Materiál byl upraven.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	12
	Z
	- písm. f): vymezení členského státu EU by mělo zahrnovat i státy EHP. Tato připomínka je zásadní.

	Nevyhověno.
Předkladatel nevidí v žádném ustanovení AMLD6 a AMLR toto uvedeno, zejména s přihlédnutím k čl. 2 bodu 21 AMLR.

Reakce připomínkového místa:
Nesouhlasíme. Daná problematika je určena také státům EHP, což plyne již z dovětků názvů obou zde cit. předpisů EU – prosíme zkontrolujte si v systému eur-lex. Vymezení třetí země v čl. 2/21 AMLR s tímto není v rozporu (třetí země je tedy jurisdikce, stát, nebo autonomní území, které nejsou součástí EU, ani států EHP a které ...). Dle dostupných informací je nadto AML balíček přinejmenším projednávám Společným výborem EHP, jeho implementaci ve smluvních státech Dohody o EHP, které nejsou členy EU, je tedy možno předpokládat.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	13
	Z
	- písm. g) (§ 6): S využitím pojmu „technická norma“ nesouhlasíme. Cit. ustanovení nařízení AMLAR jsou ustanoveními, která osvětlují, jak vznikají tyto předpisy, ale nejsou rozhodující pro účely předloženého návrhu. Pro implementační zákon je podstatné, že musí být v souladu s přímo použitelnými předpisy EU, což bude, návazně na RTS i ITS (viz str. 106-107 DZ), až přímo použitelná tzv. delegovaná legislativa Evropské komise (EK) / EU. Navrhujeme proto uvedené ustanovení vypustit a návrh v této věci revidovat tak, aby na místech, kde předložený návrh nyní užívá pojem „technická norma“ (např. § 45, § 62/2), byla využita obvyklá provazba na úpravu „přímo použitelným předpisem EU“, bude-li takové vyjádření potřebné. Tato připomínka je zásadní.

	Vyhověno jinak.
Definice byla upřesněna tak, že se jedná o nařízení vydané podle vyjmenovaných článků. Vypuštění definice a použití standardní navrhované textace by způsobilo problémy s vymezením např. působnosti orgánů dozoru, ale i v jiných oblastech.

Reakce připomínkového místa:
Bereme na vědomí, byť na podstatě naší připomínky trváme. K vhodnosti jiného řešení se případně vyjádříme v revizním stanovisku, až bude i pro nás více prostoru pro kontrolu předloženého návrhu jako celku.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	14
	Z
	K § 4:
V tomto ustanovení je využito diskrecí, jak na ně odkazuje jak AMLR, tak AMLD6. Je třeba doplnit formální náležitosti, aby bylo zřejmé, jakých diskrecí se využívá, viz připomínka v úvodu tohoto stanoviska.
Tato připomínka je zásadní.

	Vysvětleno.
Předkladatel daná ustanovení vykázal standardně v rámci systému eLegislativa.

Reakce připomínkového místa:
vysvětlení diskrecí bývá součástí slovního odůvodnění – není jasné, jak toto souvisí s techn. omezeními systému eLegislativa

MF:
V rámci zvláštní části důvodové zprávy je v § 4 odůvodněno na cca 2 strany využití diskrecí.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	15
	Z
	K § 5:
I v tomto ustanovení je zásadní absence formálních náležitostí, viz připomínka v úvodu tohoto stanoviska. Týká se to zejména písm. b) a odkazu na přílohu č. 2, která vůbec není vykázána jako transpoziční, ačkoli AMLD6 také pracuje s vymezeními pojmů podle AMLR.
Tato připomínka je zásadní.

	Vysvětleno.
Dané ustanovení není transpoziční.

Reakce připomínkového místa:
Druhy povinných osob jsou základem účelu úpravy AML/CFT – to se snad shodneme (čl. 3 AMLR), dále např. čl. 3 AMLD6. S vypořádáním této připomínky tedy nesouhlasíme. Jde o adaptaci vnitrostátní právní úpravy na požadavky nařízení EU.

MF:
Vysvětleno.
Druh povinné osoby je něco jiného než povinná osoba a je v rámci AML balíčku využívána k jinému účelu (národní hodnocení rizik, náležitosti podání do CRPO). Proto předkladatel nepovažuje toto za přímou adaptaci AMLR.

	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	16
	D
	- písm. d): důvodová zpráva na str. 111 uvádí, že je třeba „upravit pojem vazby na ČR, který je nezbytný pro určení, které osoby vykonávající příslušnou činnost jsou pro účely tohoto zákona povinnými osobami. Bez této konstrukce by bylo třeba považovat za povinné osoby i subjekty bez jakékoli vazby na ČR. Podmínka vazby na ČR je tak splněna buď v případě, že osoba má trvalý pobyt, sídlo nebo provozovnu v Česku, anebo v případě, že osoba na českém území provozuje v rámci volného pohybu služeb činnost spadající pod některý z vyjmenovaných druhů hospodářské činnosti.“ – nezpochybňujeme záměr překladatele, ale trvalý pobyt je v případě občanů ČR evidenčního charakteru a nemusí vždy odpovídat vazbě na ČR

	Bere se na vědomí.

	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	17
	D
	- písm. f): doporučujeme upravit dikci na „…souladu činnosti povinné osoby s tímto zákonem, ostatními právními předpisy České republiky a přímo použitelnými předpisy Evropské unie týkajícími se ..“ viz výše, připomínka k pojmu „technické normy“, resp. odkazu na přímo použitelné předpisy EU

	Vyhověno.

	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	18
	D
	- písm. k): vymezení vyňaté finanční činnosti považujeme za ústavně pochybné – návrh odkazuje na ustanovení AMLR (čl. 6), které stanoví diskreci pro členský stát, které hodlá ČR využít; parametry vynětí budou ovšem stanoveny až prováděcím právním předpisem; dále, vlastní finanční činnost je v AMLR upravena odkazem na CRD, tedy při zákonném vymezení je také vhodnější odkázat na relevantní transpoziční ustanovení CRD, nikoli na AMLR; vymezení pojmu proto doporučujeme upravit

	Nevyhověno.
Z pohledu předkladatele zákon stanoví mantinely, které může vyhláška mít a to odkazem na konkrétní ustanovení AMLR. Zároveň se jedná o „osvobození“ povinné osoby od povinností stanovených AMLR, nikoliv o zavádění nových povinností, tj. nejedná se o jakkoliv invazivní zásah do práv a svobod povinných osob. Samotná finanční činnost bude samozřejmě specifikována ve vyhlášce a to s použitím příslušných pojmů.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	19
	D
	K § 10 odst. 1 písm. e) bod 1.:
Zavádět zkratku pro Evropskou komisi nepovažujeme za nutné, doporučujeme návrh legislativní zkratky vypustit. Pokud by legislativní zkratka zůstala, doporučujeme ji uvést s velkým „K“.

	Vyhověno.
Materiál byl upraven tak, že je zkratka uvedena s velkým „K“.

	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	20
	D
	K § 14 a 19 a násl. (díl 1 hlavy II):
Ustanovení nejsou označena vztahem k právu EU (ani v RT), avšak souhlasíme s odůvodněním v DZ, že bezúhonnost je základním předpokladem pro výkon činnosti povinné osoby podle předpisů AML balíčku. Je třeba doplnit výkaznictví (RT) v tomto ohledu. K tomu viz zásadní připomínka týkající se výkaznictví výše.
V DZ se na str. 126 uvádí, že definice skutečného majitele vychází z AMLR, doporučujeme doplnit rovněž, zda v AMLR uvedené vymezení je podle předkladatele v souladu s vymezením tohoto pojmu v zákoně č. 37/2021 Sb. (viz připomínka výše k § 2). K tomu dále připomínka k § 29.
V DZ se dále upozorňuje na odst. 8 článku 6 AMLD6, který stanoví, že AMLA vydá obecné pokyny týkající se kritérií pro návrhem stanovené pojmy k dobré pověsti, čestnosti a bezúhonnosti a pro posouzení znalostí a zkušenosti. Je třeba upozornit, že účelem těchto obecných pokynů je přispět k harmonizované metodice dohledu v dané oblasti a že takové obecné pokyny AMLA budou pro orgány veřejné moci v režimu comply or explain (jinak též čl. 8 a 54 AMLAR).

	Vyhověno.
Výkaznictví bylo upraveno. Zároveň do změnového zákona byla doplněna novela zákona o evidenci skutečných majitelů tak, aby nebyl v rozporu s AMLR.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	21
	D
	K § 15:
K odstavci 2 žádáme vyjasnit, zda nedošlo k posunům, které by ovlivnily standardizované formulace, a to v návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/816.

	Vysvětleno.
Daná formulace vychází z konzultace s Ministerstvem spravedlnosti.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	22
	D
	K § 22:
I v tomto ustanovení je do návrhu třeba doplnit vztah k právu EU a doplnit, resp. opravit i výkaznictví (RT – ve sloupci „ustanovení navrhovaného právního předpisu“ nejsou paragrafy uvedeny ve správném, tj. navazujícím, pořadí).
V DZ je pak vysvětleno, že jsou navrženy diskrece z obecné úpravy AMLR (čl. 4 – 6). K tomu viz zásadní připomínka výše.

	Vysvětleno.
Rozdílová tabulka byla vygenerována systémem eLegislativa, ve kterém má zpracovatel povinnost návrh zákona zpracovat.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	23
	D
	K § 23 odst. 4 písm. a):
Dáváme na zvážení úpravu dikce tohoto ustanovení, konkrétně sousloví „zajišťuje jménem povinné osoby dodržování povinností ..“ – ustanovení je odrazem čl. 41 odst. 1 věty druhé AMLD6 (v RT je uvedeno zmatečně, viz připomínka výše), která stanoví snad vhodněji „dodržování pravidel .. mimo jiné tím, že .. poskytuje dokumenty a informace“. Z navržené dikce není jasné, jak by Ústřední kontaktní místo jménem povinné osoby mělo zajistit plnění celého souboru povinností, na který navržené ustanovení míří.

	Vysvětleno.
V rámci tuzemského právního řádu je standardní formulací dodržování povinností. Předkladatel chce tuto jednotnost zachovat.
Rozdílová tabulka byla vygenerována systémem eLegislativa, ve kterém má zpracovatel povinnost návrh zákona zpracovat.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	24
	D
	K § 24:
Ustanovení má svůj odraz v požadavcích AMLD6, jak je uvedeno v DZ (čl. 70/1 a 2 a čl. 69). Souhlasíme i s odůvodněním uvedeným na str. 131 – 132 DZ, je však třeba, dle našeho názoru, upravit informaci v RT, která odkazuje i na odst. 3 článku 70 (který není do navržené právní úpravy převzat). Žádáme předkladatele o vyjádření, případně doplnění odůvodnění vzhledem k možnosti upravené čl. 70 odst. 3 AMLD6.

	Vyhověno.
Rozdílová tabulka byla upravena. Výjimka v čl. 70 odst. 3 AMLR není využita.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	25
	Z
	K § 25 odst. 1:
Není zřejmé (ani z důvodové zprávy), z jakého důvodu je zde odkazováno na čl. 3 odst. 3 písm. e) nařízení AMLR (článek 3 se nečlení na odstavce, ale na body), který za povinné osoby označuje osoby, které v rámci pravidelné nebo hlavní profesní činnosti obchodují s drahými kovy a kameny. Ani ustanovení směrnice AMLD6 (čl. 3/1 a čl. 3/7), která mají být dle rozdílové tabulky § 25 odst. 1 prováděna, neodkazují na čl. 3/3 e) nařízení AMLR. Požadujeme vysvětlit nebo odkaz upravit.
Tato připomínka je zásadní.

	Vysvětleno.
Tento odkaz byl zvolen z toho důvodu, že daný typ povinné osoby nemá žádné speciální povinnosti podle AMLR, na rozdíl od jiných druhů povinných osob. Důvodová zpráva byla doplněna.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	26
	Z
	K § 29:
Navrhujeme upřesnit informaci v odůvodnění na str. 135, tedy „porovnání“ vymezení skutečných majitelů v kapitole IV AMLR a v čl. 2/1/28 tamtéž, viz též připomínka uvedená výše k § 14 a 19 a násl. (díl 1 hlava II). Navrhujeme také jasně uvést, zdali se příp. liší vymezení tohoto pojmu v AMLR (tedy pro účely problematiky AML/CFT) a v zákoně č. 37/2021 Sb. (tedy pro účely zápisu do evidence skutečných majitelů). Tím spíše, když dozor nad příslušnými ustanoveními AMLR (kapitola IV) je svěřen gestoru zákona č. 37/2021 Sb., tedy ministerstvu spravedlnosti, srov. § 45/e předloženého návrhu zákona.
Tato připomínka je zásadní.

	Vysvětleno.
Změnový zákon byl doplněn o rozšíření novely zákona o evidenci skutečných majitelů tak, aby se jednalo o stejné množiny jako v AMLR.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	27
	D
	K § 33 odst. 1 písm. b):
Odkaz na nařízení MiCA má být nejspíš proveden slovy „nařízení (EU) 2023/1114“ – tato legislativní zkratka je zavedena v § 6/g.

	Vyhověno.
Materiál byl upraven.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	28
	Z
	K § 45:
Ustanovení je transpozicí požadavku čl. 37/1 AMLD6.
K pojmu „technická norma“ odkazujeme na připomínku výše, k § 3/g.
Pokud jde o odkaz na předpisy EU, jejichž dodržování má orgán dozoru sledovat, navrhujeme dikci upravit, např. takto: „..tohoto zákona a přímo použitelných předpisů Evropské unie v oblasti [předmětu úpravy tohoto zákona] vykonává ..“, případně lze odkaz doplnit poznámkou pod čarou a v ní tyto předpisy specifikovat. Týká se i dalších míst návrhu (§ 48/1, atd.).
Tato připomínka je zásadní.

	Nevyhověno.
Vzhledem k stavu schvalování daných předpisů nelze jejich označení vložit do poznámky pod čarou. Navíc vzhledem k vymezení technických norem, tj. odkazem na konkrétní normy vydané podle vybraných ustanovení AMLR a AMLAR, nemůže nastat situace, kdy bude v oblasti práva EU vydáno nařízení řešící AML problematiku mimo AMLR, AMLAR a TFR, případně prováděcí nařízení těchto předpisů, což by neplatilo v případě navržené textace.

Reakce připomínkového místa:
viz výše, k § 3/g 


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	29
	D
	K § 47 písm. a):
Název orgánu AMLA doporučujeme doplnit poznámkou pod čarou a v ní uvést nařízení AMLAR.

	Nevyhověno.
Jedná se o název instituce, při akceptaci této připomínky by muselo dojít k obdobnému označení např. Evropské komise.

Reakce připomínkového místa:
Evropská komise je orgánem upraveným primárním právem EU, na rozdíl od AMLA, který je upraven pouze sekundárním předpisem EU. V případě EK je rozhodně vhodnějším způsobem uvádět její plný název než předkladatelem zvolený způsob „Komise“, který je legislativní zkratkou pro účely předpisů EU.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	30
	Z
	K § 48 odst. 2 písm. a):
Obdobně připomínkám uvedeným výše k odkazu na „technické normy“ (AMLA/EU), doporučujeme i zde úpravu dikce, např. takto: „..podmínky stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie přijatým podle čl. 41 směrnice (EU) 2024/1640“.
Tato připomínka je zásadní.
	Nevyhověno.

Reakce připomínkového místa:
viz výše


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	31
	Z
	K § 54 odst. 1:
Toto ustanovení stanovuje povinnost mlčenlivosti pro osoby vykonávající činnost orgánu dozoru nad příslušnou profesní komorou a osoby vykonávající dozor jménem příslušné profesní komory. Čl. 52 odst. 4 směrnice AMLD6, který má být proveden § 54 odst. 1, však kromě povinnosti mlčenlivosti stanovuje členským státům povinnost zajistit, aby tyto osoby zavedly postupy pro předcházení střetům zájmů a jejich řešení. Není zřejmé, jakým způsobem je tato povinnost provedena.
Tato připomínka je zásadní.

	Vysvětleno.
Danou problematiku upravuje jak zákon o střetu zájmů, tak i správní řád (podjatost).

Reakce připomínkového místa:
Bylo by vhodné předmětná ustanovení zákona o střetu zájmů a správního řádu uvést do srovnávací tabulky k čl. 52/4 AMLD6.

MF:
Upravíme.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	32
	D
	K § 56 odst. 1 písm. b):
K legislativní zkratce „komise“ viz připomínka výše k § 10.
Dikci navrženého ustanovení doporučujeme upravit, např. takto: „b) posouzení rizik ve strategických oblastech na úrovni Evropské unie, včetně doporučení Evropské komise přijatých podle čl. 7 směrnice (EU) 2024/1640,“.

	Vyhověno částečně.
Název Komise byl upraven. Do důvodové zprávy byl uveden odkaz na konkrétní ustanovení posouzení rizik na úrovni EU.

Reakce připomínkového místa:
Bereme na vědomí, případně se vyjádříme v revizním stanovisku, až bude i pro nás více prostoru pro kontrolu předloženého návrhu jako celku.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	33
	D
	K § 58:
Rizikově orientovaný dozor je součástí „rizikově orientovaného systému“, na který poukazuje § 1 odst. 2, k tomu připomínka uvedená výše.
Ustanovení je transpozicí čl. 40/1 AMLD6, nazvaného výstižněji „Dohled založený na posouzení rizik“. Pokud jde o zde uvedené posouzení rizik, stanoví AMLD6, že v této věci bude přijata delegovaná legislativa EK, která bude podstatná právě pro harmonizaci dohledových postupů ve věci. Doporučujeme proto tuto vazbu na přímo použitelná pravidla EU (a současně i „standardy“/obecné pokyny AMLA) vyjádřit v návrhu výslovně, např. tím, že do tohoto ustanovení návrhu bude dopracován nový odstavec ve znění např.: „Při výkonu dozoru podle odstavce 1 se orgán dozoru řídí přímo použitelnými předpisy Evropské unie přijatými podle čl. 40 směrnice (EU) 2024/1640 a zohledňuje obecné pokyny Orgánu pro boj proti praní peněz a financování terorismu vydané podle čl. 40 směrnice (EU) 2024/1640.“ Odkazy na AMLA uvedené v odst. 1 písm. c) a e) by bylo možné vypustit. Obdobně se to týká i § 64 odst. 1.

	Vysvětleno.
Obecné pokyny nejsou pro Členský stát právně závazné (princip comply or explain) a z tohoto důvodu nevidíme jako vhodné je učinit právně závaznými vnitrostátním právem.

Reakce připomínkového místa:
Bereme na vědomí, případně se dále vyjádříme v revizním stanovisku, až bude i pro nás více prostoru pro kontrolu předloženého návrhu jako celku.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	34
	
	K § 61 odst. 1 a 2:
Pokud jde o odkaz na „technické normy“, odkazujeme na připomínku výše k § 3/g. Ustanovení odstavce 1 lze upravit např. takto: „..nařízení (EU) 2024/1624 a na ně navazující přímo použitelné předpisy Evropské unie (dále jen ..)“. Týká se obdobně § 68 odst. 1 písm. b), § 226 odst. 1.
V odstavci 2 je opět třeba vzít v potaz, že technická norma bude působit skrze předpis EU publikovaný v OJ (čl. 49/4 AMLA).

	Nevyhověno.
Vizte vypořádání k technickým normám. Zároveň je nezbytné podotknout, že připomínkové místo v tomto případě navrhuje jinou legislativní techniku nežli předkladatel (zkratka namísto definice).

Reakce připomínkového místa:
viz výše, připomínka se netýká navržené zkratky


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	35
	D
	K § 66 – Statistické zjišťování:
Máme za to, že návrhem není dostatečně transponován čl. 9 odst. 2 směrnice AMLD6, který upravuje, co všechno musí obsahovat statistiky, které mají členské státy vést a které jsou podstatné pro účinnost národních rámců pro boj proti praní peněz a financování terorismu, za účelem posouzení účinnosti těchto rámců. Jednotlivá písmena tohoto článku jsou v RT vykazována k různým ustanovením návrhu (§ 61 nebo § 107 odst. 2), nicméně ty se jeví jako obecná a neurčitá a podle našeho názoru nezajišťují řádnou a dostatečně konkrétní transpozici předmětných požadavků čl. 9 odst. 2. Požadujeme vyjasnit.

	Vysvětleno.
Jedná se o univerzální nástroj pro výkon správního dozoru. Zajištění konkrétních dat bude zajištěno praktickým využíváním tohoto nástroje, není třeba toto normovat na úrovni zákona.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	36
	D
	K § 81 odst. 1:
Ustanovení je transpozicí požadavků čl. 39/1 a 2 AMLD6, který také požaduje, aby orgán dozoru povinné osobě poskytl informaci podle 39/2/d – tedy o předpisech, kterými EK identifikovala určité třetí země z hlediska nedostatků v AML/CFT oblasti – může jít o přímo použitelné předpisy EU, ale povinnost sdělit informaci o těchto předpisech povinným osobám by měl návrh obsáhnout. Je upraveno jinde nebo jinak? Žádáme předkladatele o vyjádření nebo doplnění návrhu.

	Vyhověno.
Materiál byl upraven.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	37
	D
	K § 83 odst. 1:
Odkazy na orgány, resp. předpisy EU doporučujeme doplnit poznámkami pod čarou a v nich uvést v případě:
- písm. a): odkaz na nařízení EU č. 1093/2010[3],
- písm. b): na konci ustanovení odkaz na nařízení EU č. 1024/2013[4].

[3] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES, v platném znění.
[4] Nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi.
	Nevyhověno.
V rámci právního předpisu byla zvolena standardní legislativní technika. Dané doplnění nezvýší přehlednost návrhu.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	38
	D
	K § 84 odst. 4:
Ustanovení je transpozicí požadavku čl. 47/3 AMLD6, který se týká spolupráce mezi orgány dozoru domovského a hostitelského členského státu. Není jasné, jak se této věci týká v písm. b) odkazovaný § 78, který upravuje spolupráci mezi vnitrostátními orgány dozoru? Neměla by tato věc (odst. 4 celkově) být upravena v rámci hlavy II této části návrhu zákona? Žádáme předkladatele o vyjádření a případně úpravu návrhu.

	Vyhověno.
Materiál byl upraven. (§ 84 přesunut do další hlavy, odkazy upraveny)

	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	39
	Z
	K § 90 odst. 1 písm. a) bod 2:
Ustanovení je transpozicí požadavku čl. 46/3/b AMLD6, který v této souvislosti odkazuje mj. na „jiné právní akty Unie“ – transpoziční úprava odkazuje pouze na české transpoziční právní předpisy. Doporučujeme proto odkaz upravit, např. takto: „,,podle tohoto zákona, jiných právních předpisů nebo přímo použitelných předpisů Evropské unie“.
Tato připomínka je zásadní.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	40
	Z
	K § 94 odst. 2:
Ustanovení je transpozicí požadavku čl. 49/9 a 50/8 AMLD6. Obdobně připomínce výše, i zde je třeba v návětí upravit dikci odkazu na „jiné právní předpisy“, doporučujeme např. takto: „..tohoto zákona, jiných právních předpisů nebo přímo použitelných předpisů Evropské unie ve strategických oblastech ..“. Obdobně je třeba upravit i na jiných místech návrhu, kde by snad na předpisy EU bylo odkazováno s využitím sousloví „jiné právní předpisy“ (blíže k právním aktům EU čl. 288 a násl. Smlouvy o fungování EU).
Tato připomínka je zásadní.

	Vyhověno.
Materiál byl upraven.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	41
	D
	K § 97 odst. 4:
S odkazem na připomínku uvedenou výše k § 83/1/b, doporučujeme upřesnit odkaz na „přímo použitelný předpis EU“, podle kterého v této věci jedná ECB, s využitím poznámky pod čarou, stejné jako v § 83/1/b.

	Nevyhověno.

	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	42
	D
	K § 113 písm. c) bod 2.:
Máme pochybnosti, zda „trvalý pobyt“ naplňuje záměr předkladatele. Tento institut je totiž spojen s pobytem na území ČR – nemá ustanovení mířit i na zápis adresy mimo ČR, což by pak lépe vyjadřoval např. pojem „(trvalé) bydliště“ ? – viz AMLR – čl. 22/1/c/ii)

	Vyhověno jinak.
Materiál byl upraven.

	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	
	D
	K § 116 odst. 1 písm. h):
Navržené ustanovení je transpozicí čl. 6/2/f směrnice EU 2024/1620, cit. v poznámce pod čarou č. 3 předloženého návrhu. Dikci ustanovení bude třeba upravit návazně na transpozici cit. směrnice 2024/1620, která má být dokončena k 11/2026, a uvést v ní příslušný orgán, který v ČR bude uvedenou působnost vykonávat.

	Vyhověno.

	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	
	
	K § 127 a násl. – hlavě II části páté:
Tato část návrhu je transpozicí požadavků AMLD6 (čl. 18 a násl.), které však mají odloženou účinnost až k 10.7.2029 (srov. čl. 78/1 druhý pododstavec tamtéž). Žádáme předkladatele o vyjádření, zda vzal tuto informaci do úvahy, a případně o doplnění materiálu v tomto ohledu (min. DZ, kde tato skutečnost bude uvedena).

	Vyhověno jinak.
Materiál byl upraven.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	
	Z
	K § 128:
Toto ustanovení má být provedením čl. 18 odst. 2 směrnice AMLD6, který ve svém druhém pododstavci ukládá členským státům povinnost, aby v případě, že parcela zahrnuje více nemovitostí, byly informace uvedené v prvním pododstavci poskytnuty ke každé nemovitosti na této parcele. Ze srovnávací tabulky ani z § 128 není zřejmé, jak je tato povinnost do vnitrostátní právní úpravy provedena. Požadujeme vysvětlit a výkaznictví doplnit.
Tato připomínka je zásadní.

	Vyhověno jinak.
Materiál byl upraven.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	
	D
	K § 129 odst. 2:
Čl. 18 odst. 3 směrnice AMLD6 stanoví, aby informace poskytované prostřednictvím jednotného přístupového místa byly aktuální a přesné. To z § 129 odst. 2, který má předmětný článek provádět, neplyne. Požadujeme vyjasnit.
	Vysvětleno.
Daná skutečnost vychází z katastrálního zákona, který dává povinnost vlastníkům v něm vést přesné údaje.

Reakce připomínkového místa:
Z § 7 katastrálního zákona, který je u čl. 18/3 AMLD6 ve srovnávací tabulce uveden daná povinnost neplyne. Bylo by tedy vhodné do srovnávací tabulky uvést i další přiléhavé ustanovení katastrálního zákona.

MF: Srovnávací tabulka upravena.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	
	D
	K § 129 odst. 3:
Toto ustanovení má provádět čl. 18 odst. 4 směrnice AMLD6, který mimo jiné stanoví, že pokud informace nejsou vedeny elektronicky, má být zajištěno, aby byly poskytovány včas a způsobem, který nenaruší činnost dožadujícího orgánu. Z § 129 odst. 3, který požaduje, aby byly tyto informace bezodkladně převedeny do digitální podoby, to z našeho pohledu neplyne. Požadujeme vysvětlit.
	Vysvětleno.
Z našeho pohledu bezodkladná digitalizace by měla zajistit, že bude informace poskytnuta včas a způsobem, který nenaruší činnost dožadujícího orgánu.

Reakce připomínkového místa:
Dáváme ke zvážení doplnit vysvětlení do důvodové zprávy.

MF:Vyhověno.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	
	D
	K § 131 a násl. – hlavě III části páté:
Tato část návrhu je v DZ uváděna jako požadavek AMLR, v přiloženém výkaznictví (RT) však takto není vykázáno. AMLR v této věci odkazuje na registry podle AMLD6, která požadavek na 1 centrální registr, nad rámec jí požadovaných centrálních registrů skutečných majitelů, registrů s informacemi o bankovních účtech a jednotném místě pro přístup k informacím o nemovitostech, nestanoví. Doporučujeme proto tvrzení uvedená v DZ na str. 193 a násl. revidovat, aby z odůvodnění (předloženého materiálu obecně) bylo patrné, co je/není implementačním požadavkem.
	Vyhověno.
Daná úprava vychází z požadavků AMLR a AMLD6, avšak je pravdou, že samotný vznik rejstříku či registru‚ ani AMLR ani AMLD6 přímo nepožaduje. Zároveň však jde o odraz požadavků na zmapování sektorů, kontrolu bezúhonnosti povinných osob, jejich skutečných majitelů a vrcholného vedení a o nezbytný předpoklad pro výkon rizikově orientovaného dozoru.

	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	
	Z
	K § 155 odst. 3:
Ustanovení není uvedeno v rozdílové tabulce jako implementační, v DZ (str. 211) je však správně uveden vztah k AMLR – čl. 80. Není však jasné, jak by tzv. časový princip, tedy dle návrhu, že související platba je pouze taková, která je provedena týmž poskytovatelem platby témuž příjemci platby v průběhu jednoho kalendářního dne, mohla být souladná s požadavkem čl. 80/1 AMLR, který vylučuje platby v hotovosti vyšší než 10 000 EUR u „několika zjevně souvisejících operací“. Dáváme proto na zvážení tuto věc upravit jinak, nebo lépe odůvodnit, proč by transakce prováděné takto a v časovém úseku delším než jeden kalendářní den měly být považovány za nesouvisející, resp. neodporující cíli, který sleduje úprava AMLR.
Tato připomínka je zásadní.
	Vyhověno jinak.
Odstavec 3 byl vypuštěn.

	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	
	D
	K § 156 – variantní řešení:
AMLR upravuje dané omezení pouze pro osoby obchodující se zbožím nebo poskytující služby, ovšem již z AMLD plyne obecná informační povinnost orgánů dozoru podle čl. 42 (vůči FIU), upravená obecně v § 82/1 předloženého návrhu. Tedy i dané ustanovení § 156 by mělo naplnění této obecné povinnosti z § 82/1 zajistit.
	Vysvětleno.
Informace podle odstavce 3 nemusí vždy naplňovat parametry podle § 82. Důvodová zpráva byla v tomto duchu doplněna.

	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	
	D
	K § 229:
Ze znění čl. 58 odst. 2 směrnice AMLD6 dle našeho názoru vyplývá, že by se pravidla pro zveřejňování měla týkat i nepravomocných rozhodnutí (viz třetí pododstavec čl. 58/2). Máme za to, že koncepce § 229 se zveřejňováním nepravomocných rozhodnutí nepočítá. Požadujeme vysvětlit nebo návrh upravit.
Tato připomínka je zásadní.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	
	D
	K § 231 odst. 4:
Ustanovení je transpozicí požadavku čl. 6/2 a 4 AMLD6, je třeba opravit překlep v dikci odkazující na lhůtu, ve které má povinná osoba přijmout uvedené opatření orgánu dozoru.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	
	D
	K § 248 - Účinnost:
Toto ustanovení je provedením čl. 78 směrnice AMLD6 (ve srovnávací tabulce je správně uvedeno ID návrhu), mělo by proto být opatřeno výkaznictvím a zaneseno ro tabulky rozdílové.
K účinnosti úpravy o jednotném přístupovém místě k informacím o nemovité věci, viz připomínka uvedená výše, k § 127 (srov. čl. 78/1 druhý pododstavec odkazující na čl. 18 AMLD6).
	Vyhověno.
Výkaznictví bylo upraveno.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	
	D
	K implementaci čl. 68 odst. 1 nařízení AMLR:
Dle srovnávací tabulky k nařízení AMLR je toto ustanovení návrhem provedeno, v rozdílové tabulce však není zaneseno. Jelikož se jedná o ustanovení, které ukládá členským státům povinnost stanovit sankce za porušení Kapitoly IV nařízení AMLR (sankcionováno je pouze nesplnění povinnosti stanovené v čl. 63 nařízení AMLR – viz § 166), je nutné jej provést.
Tato připomínka je zásadní.
	Vyhověno.
Výkaznictví bylo upraveno.


	51
	Úřad vlády ČR - Odbor kompatibility
	
	D
	Závěr:
Návrh zákona je s právem EU částečně slučitelný.
Posouzení slučitelnosti ztěžuje absence vyznačení implementačních ustanovení v textu návrhu i nepřesnosti v RT.
Nad rámec posuzování slučitelnosti:
Ve zvláštní části DZ na str. 214, v části k § 161 je v prvním odstavci v první závorce odkazující na nařízení 2018/1672 před římskou „I“ třeba doplnit slovo „přílohy“.

	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla upravena.


	54
	Asociace pro kapitálový trh
	1
	D
	Návrh zákona o ekonomické ochraně státu

§ 18 odst. 1: 

(1)   Povinná osoba odloží provedení hloubkové kontroly nebo zesílené hloubkové kontroly klienta nebo jejího opatření, jestliže
a)   obdržela pokyn k odložení provedení hloubkové nebo zesílené hloubkové kontroly klienta podle zákona o Finančním analytickém úřadu, nebo
b)   by toto provedení mohlo vést ke zmaření nebo ohrožení provedení operativní finanční analýzy do doby, než tyto skutečnosti pominou.

Komentář:
Doplnění ustanovení o zesílenou hloubkovou kontrolu považujeme za vhodné s ohledem na systematiku nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1624, které rozlišuje mezi hloubkovou kontrolou klienta a zesílenou hloubkovou kontrolou klienta. Tomuto rozlišení by měla odpovídat i navrhovaná právní úprava, aby bylo zřejmé, že povinnost povinné osoby vztahující se k odložení, resp. neprovedení kontroly klienta, dopadá nejen na standardní hloubkovou kontrolu, ale také na její zesílenou formu.
Současně doporučujeme doplnit formulaci „odloží provedení“ formulací „nebo neprovede“. Pojem „odložení provedení hloubkové kontroly“ totiž jazykově i věcně implikuje, že povinná osoba bude povinna tuto kontrolu v pozdější fázi dokončit. Takový závěr však nemusí být v řadě případů přiléhavý, zejména tehdy, pokud je věc oznámena Finanční zpravodajské jednotce, případně jinému příslušnému orgánu, a následně dojde k ukončení obchodního vztahu ještě před dokončením hloubkové kontroly klienta.
V těchto situacích by požadavek na pozdější dokončení hloubkové kontroly postrádal praktický i regulatorní smysl. Povinná osoba by proto měla mít výslovně zachovánu možnost hloubkovou kontrolu klienta, včetně zesílené hloubkové kontroly, za splnění stanovených podmínek nedokončit. Takové řešení odpovídá i logice stávající právní úpravy, která v obdobných případech nevyžaduje formální dokončení kontroly klienta za každou cenu, nýbrž sleduje především zabránění zmaření nebo ohrožení činnosti příslušných orgánů.
	Vysvětleno.
Pojem „hloubková kontrola klienta“ podle názoru předkladatele zahrnuje jak „běžnou“ hloubkovou kontrolu klienta tak i zesílenou a zjednodušenou hloubkovou kontrolu klienta. Tomu odpovídá i systematika AMLR kdy kapitola III nazvaná „hloubková kontrola klienta“ obsahuje v oddíle 1 obecná opatření a v oddílech 3 a 4 upravuje podmínky zjednodušené a zesílené kontroly. 
Institut odložení hloubkové kontroly klienta míří právě pouze na odložení jejího provedení, nikoli přímo neprovedení. AMLR možnost neprovést hloubkovou kontrolu klienta neobsahuje, odložení provedení vychází z doporučení č. 10 FATF.

	54
	Asociace pro kapitálový trh
	2
	D
	§ 113 písm. b), bod. 5.

Komentář
Pro větší terminologickou přesnost bychom zvážili nahrazení pojmu „právní zástupce“, zejména pokud jím nemá být míněn advokát či jiný poskytovatel právních služeb, ale osoba, která je oprávněna jednat za právnickou osobu. Ačkoli originální znění nařízení používá formulaci „the names of the legal representatives of the legal entity“, v českém kontextu může doslovný překlad vyvolávat nežádoucí asociaci s právním zastoupením ve smyslu poskytování právních služeb. Vhodnější by proto mohlo být terminologicky přesnější označení, například „odpovědný zástupce“, „zástupce v právním jednání“, „fyzická osoba jednající za právnickou osobu“ nebo „fyzická osoba oprávněná jednat za právnickou osobu“.
	Vyhověno.
Pojem byl nahrazen za „osoba oprávněná jednat za právnickou osobu než smluvní zastoupení“.

	55
	Asociace pro podporu a rozvoj svěřenských fondů, z.s.
	1
	D
	1. Úvod 

Asociace pro podporu a rozvoj svěřenských fondů, z.s. (dále jen „APRSF“) je odborná platforma sdružující profesionály a experty působící v oblasti správy svěřenských a nadačních fondů, fiduciárních služeb a souvisejících poradenských činností. 
Mezi hlavní cíle APRSF patří prosazovaní vysokého standardu kvality a odbornosti poskytovatelů služeb, poradenství a správy svěřenských fondů a podpora rozvoje transparentního, funkčního a mezinárodně konkurenceschopného prostředí pro správu svěřenských (a nadačních) fondů v ČR. 
Zde předkládané stanovisko a v něm zahrnuté zásadní připomínky se proto zaměřují zejména na tu část návrhu ZEOS, která zavádí povolovací režim pro poskytovatele služeb pro svěřenské fondy a obchodní společnosti (dále jen „TCSP“).
	Bere se na vědomí.

	55
	Asociace pro podporu a rozvoj svěřenských fondů, z.s.
	2
	D
	2. Stručné shrnutí připomínek 

APRSF považuje navrženou úpravu TCSP v rámci ZEOS za koncepčně nesprávně uchopenou, a to jak z hlediska vztahu k předpisům práva EU s přímým účinkem (AMLR), tak z hlediska dopadů navrhované regulace na fungování trhu správy svěřenských a nadačních fondů. 
Zásadní problém spatřujeme a tedy zásadní připomínku uplatňujeme v tom, že návrh ZEOS zavádí povolovací režim pro TCSP, včetně správců svěřenských fondů a dalších fiduciárních rolí, prostřednictvím správního orgánu (FAÚ), aniž by tento model reflektoval skutečnou povahu dotčených činností, jejich rizikové profily a potřeby trhu. Navrhovaný regulatorní přístup představuje významný odklon od rámce AMLR, který sice definuje TCSP jako povinné osoby v oblasti AML, avšak nevyžaduje vůči nim zavedení licenčního či povolovacího režimu ani uplatňování finančních záruk pro výkon této činnosti. 
APRSF má za to, že navržený model ZEOS je z hlediska rozšíření působnosti FAÚ nekoncepční a institucionálně nepřiměřený, neboť svěřuje exekutivnímu orgánu povolovací a kontrolní pravomoci nad oblastí, která není homogenní AML činností, nýbrž zahrnuje široké spektrum fiduciárních, profesních a poradenských rolí. Tím dochází k rozostření hranice mezi AML dohledem a regulací výkonu činností TCSP či funkce správce. Současně se tím vytváří prostor pro významnou míru správního uvážení FAÚ při faktickém vymezování podmínek vstupu na trh, což z pohledu právní jistoty a předvídatelnosti regulace považujeme za problematické. 
Zároveň návrh dostatečně nereflektuje ekonomickou realitu řízení rizik v této oblasti. Požadavky pro získání povolení – s výjimkou určité úrovně odborné kvalifikace – neodpovídají různorodosti ani komplexnosti výkonu činnosti TCSP nebo správy svěřenských fondů. 
V návrhu současně chybí systematické uchopení odpovědnosti poskytovatelů TCSP s legitimně očekávanou vysokou mírou odborné péče a odpovídajícího krytí takové případné odpovědnosti. Navržená finanční jistota (kauce) není zjevně konstruována jako nástroj náhrady škody vůči klientům a neřeší reálné dopady případného pochybení poskytovatele služby. 
APRSF neodmítá potřebu regulace ani profesionalizace této oblasti. Naopak ji považuje za žádoucí, pro trh TCSP služeb užitečnou a dlouhodobě nevyhnutelnou. Klíčovým problémem návrhu ZEOS však je, že tuto regulaci realizuje prostřednictvím AML legislativy způsobem, který neodpovídá evropskému právnímu rámci, ani potřebám trhu a struktuře poskytovaných služeb. 
APRSF proto doporučuje návrh ZEOS v této části zásadně přepracovat. Zejména ve směru odstranění povolovacího režimu FAÚ, jasného vymezení vztahu mezi TCSP a výkonem správy svěřenských fondů a obdobných struktur a oddělení AML regulace od nastavení vhodného rámce profesní a fiduciární regulace TCSP. 
APRSF deklaruje připravenost podílet se na odborné diskusi o systémovém řešení profesionalizace správy svěřenských a nadačních fondů v ČR.
	Vysvětleno.
Navržená úprava představuje implementaci čl. 4 odst. 1 AMLD6, podle kterého členské státy zajistí, aby poskytovatelé trustových a korporátních služeb (TCSP) podléhali před zahájením výkonu činnosti registraci nebo povolení a aby příslušné orgány měly možnost ověřit splnění zákonem stanovených podmínek pro výkon této činnosti. Cílem této úpravy je zajistit, aby do oblasti činností identifikovaných evropským zákonodárcem jako rizikových z hlediska legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu nevstupovaly osoby nesplňující požadavky odborné způsobilosti, důvěryhodnosti nebo integrity.
Stávající režim výkonu činnosti na základě volné živnosti podle živnostenského zákona požadavky čl. 4 odst. 1 AMLD6 nenaplňuje. Ohlášení volné živnosti je založeno na principu vzniku oprávnění při splnění obecných podmínek podnikání a neposkytuje příslušnému orgánu prostor k individuálnímu posouzení zvláštních podmínek vztahujících se k výkonu činností TCSP ještě před zahájením jejich výkonu. Současný živnostenský režim proto nelze považovat za registraci nebo povolovací mechanismus odpovídající požadavkům AMLD6.
V průběhu přípravy návrhu byly posuzovány rovněž varianty implementace prostřednictvím živnostenského zákona, zejména vytvořením nové vázané nebo koncesované živnosti. Takové řešení se však neukázalo jako legislativně průchodné, a to zejména s ohledem na dlouhodobě zastávaný odmítavý postoj Ministerstva průmyslu a obchodu k dalšímu rozšiřování soustavy regulovaných živností. Navržené řešení proto představuje prakticky jediný způsob, jak zajistit řádnou implementaci požadavků AMLD6 při zachování funkčního a přiměřeného regulatorního rámce.
Současně nelze souhlasit s tvrzením, že návrh vytváří neurčitý okruh regulovaných činností nebo že ponechává jejich vymezení na správním uvážení FAÚ. Okruh trustových a korporátních služeb podléhajících navrhovanému režimu není určován správní praxí ani národní právní úpravou, ale přímo vychází z definice obsažené v čl. 2 odst. 1 bodě 11 AMLR. Rozsah regulovaných činností je tak vymezen přímo použitelným právem Evropské unie a FAÚ není oprávněn tento okruh svévolně rozšiřovat či zužovat.
Za nepřiléhavou lze označit argumentaci, podle níž návrh podřizuje novému režimu veškeré činnosti dosud vykonávané v rámci příslušné volné živnosti. Navržená úprava dopadá pouze na činnosti naplňující definici poskytovatele služeb pro svěřenské fondy nebo obchodní společnosti podle AMLR. Ostatní činnosti dnes zahrnuté do příslušné volné živnosti podle nařízení vlády o obsahových náplních jednotlivých živností, které definici TCSP podle AMLR nenaplňují, bude možné i nadále vykonávat pouze na základě živnostenského oprávnění bez nutnosti získat povolení podle ZEOS. Nedochází tedy k plošné regulaci celé oblasti služeb souvisejících se správou majetkových struktur, ale pouze k regulaci těch činností, které evropský zákonodárce identifikoval jako specificky rizikové z hlediska AML/CFT.
Předkladatel současně nesouhlasí s tvrzením, že by navrhovaná úprava představovala nepřiměřené rozšíření působnosti FAÚ do oblasti profesní regulace. Účelem navrženého režimu není vytvoření komplexní profesní nebo fiduciární regulace správců svěřenských fondů, zakladatelů právních struktur či jiných osob vykonávajících obdobné činnosti. Cílem návrhu je výhradně naplnění požadavků vyplývajících z evropského AML rámce a zajištění toho, aby osoby vykonávající činnosti TCSP splňovaly základní předpoklady požadované právem Evropské unie. Případná širší profesní regulace správy svěřenských fondů nebo obdobných struktur může být předmětem samostatné odborné diskuse, nemůže však být důvodem pro rezignaci na implementaci povinností vyplývajících z AMLD6.
Pokud jde o výhrady týkající se odpovědnosti poskytovatelů TCSP a ochrany klientů, předkladatel uvádí, že předmětem navrhované úpravy není komplexní soukromoprávní regulace výkonu těchto činností ani vytvoření systému náhrady škody. Účelem navrhovaného režimu je implementace požadavků AML/CFT regulace, zejména kontrola vstupu osob do vysoce rizikového segmentu trhu a zajištění jejich důvěryhodnosti a odborné způsobilosti. Otázky profesní odpovědnosti a případného pojištění odpovědnosti za škodu sledují odlišný regulatorní cíl a nejsou předmětem AMLD6 ani předkládané právní úpravy.

	55
	Asociace pro podporu a rozvoj svěřenských fondů, z.s.
	3
	D
	3. Kontext a východiska 

Správa svěřenských a nadačních fondů a související fiduciární služby představují v praxi heterogenní oblast, která zahrnuje jak rodinné a neprofesionální formy správy, tak vysoce specializované profesionální služby poskytované napříč různými více či méně regulovanými profesemi. 
Český právní řád v současnosti nemá jednotný profesní rámec pro výkon funkce správce svěřenského fondu ani pro výkon širších fiduciárních služeb. Tato činnost je tak vykonávána v rámci různých profesních režimů, bez jednotného kvalifikačního standardu a v podstatě i bez požadavku na jakoukoliv odbornost. 
Tento stav vytváří prostor pro regulatorní diskusi, kterou co do podstaty vítáme, nicméně zároveň vyžaduje velmi přesné vymezení hranic mezi: 
· AML regulací povinných osob, 
· výkonem profesních činností, 
a samotným výkonem fiduciárních funkcí.
	Bere se na vědomí.

	55
	Asociace pro podporu a rozvoj svěřenských fondů, z.s.
	4
	Z
	4. Zásadní připomínky APRSF 

4.1. Překročení rámce AMLR, disproporcionalita vůči TCSP 

AMLR jakožto přímo účinný právní předpis EU sice v oblasti AML compliance definuje TCSP jako povinné osoby, avšak nevyžaduje ve vztahu k nim zavedení licenčního či povolovacího režimu ani finančních záruk pro výkon činnosti TCSP. 
Navržený model ZEOS proto představuje významné, přitom však nepřiměřené rozšíření národní regulace, které není dostatečně odůvodněno ani koncepčně ukotveno v rámci unijního práva, ani nereflektuje reálné potřeby českého trhu. 
Současně dochází k využití AML legislativy jako nástroje k regulaci výkonu činností, které svou povahou přesahují oblast AML compliance, což považujeme za systémově nesprávné.
	Vysvětleno.
Navržená úprava nepředstavuje nepřiměřené rozšíření regulace nad rámec evropského AML rámce, ale implementaci požadavků AMLD6, která výslovně předpokládá regulaci vstupu osob poskytujících služby trustových a společnostních služeb (TCSP) na trh. Současný stav, kdy je výkon těchto činností umožněn v režimu volné živnosti bez předchozího ověření splnění základních podmínek, proto neodpovídá požadavkům evropské právní úpravy.
Navržené řešení současně vychází z rizikově orientovaného přístupu, který je základním principem AML/CFT regulace. Sektor TCSP je dlouhodobě identifikován jako vysoce rizikový z hlediska možnosti zneužití k praní peněz a financování terorismu. Tato rizikovost je uznávána jak mezinárodními standardy FATF, tak evropským AML rámcem, a promítá se rovněž do závěrů národního hodnocení rizik praní peněz a financování terorismu. Ze zkušeností z dohledové činnosti navíc vyplývá, že služby tohoto typu jsou v praxi nabízeny i subjekty, které k tomu nemají odpovídající oprávnění, přičemž povědomí části sektoru o AML/CFT povinnostech a souvisejících rizicích je nadále nedostatečné.
Potřebu posílení regulace a dohledu nad sektorem TCSP potvrzují také závěry hodnoticích mechanismů MONEYVAL, které zdůrazňují nutnost zvýšení efektivity opatření zaměřených na řízení rizik spojených s poskytovateli těchto služeb. Zjištění z kontrolní a analytické činnosti současně ukazují na opakované porušování AML povinností ze strany některých subjektů působících v tomto odvětví i na jejich výskyt v případech souvisejících s prověřováním podezřelých obchodů.
Licenční, resp. registrační režim proto neslouží k regulaci podnikání jako takového, ale představuje preventivní AML/CFT nástroj umožňující státu efektivně kontrolovat vstup subjektů do vysoce rizikového sektoru a následně nad nimi vykonávat odpovídající dohled. Obdobný přístup je v oblasti AML/CFT uplatňován i v dalších sektorech se zvýšeným rizikem praní peněz a financování terorismu, například u poskytovatelů služeb souvisejících s kryptoaktivy, v hazardním sektoru či v řadě oblastí finančního trhu. Pouhé stanovení AML povinností bez možnosti kontroly vstupu subjektů na trh by v případě takto rizikového sektoru nezajišťovalo dostatečně účinnou ochranu finančního systému.

	55
	Asociace pro podporu a rozvoj svěřenských fondů, z.s.
	5
	Z
	4.2. Nekoncepční role FAÚ a nesoulad s povahou činnosti TCSP 

Zásadní problém návrhu spatřujeme ve svěření povolovací a dohledové kompetence v oblasti TCSP do rukou FAÚ. Navrhovaný model je zcela nekoncepční, neboť: 
· FAÚ je primárně orgán AML dohledu, nikoliv regulátor profesních či fiduciárních služeb, 
· TCSP zahrnuje široké spektrum činností s různou povahou a rizikovostí, což návrh ZEOS nereflektuje, 
· návrh nerozlišuje mezi AML rolí povinných osob a výkonem fiduciární či profesní činnosti. 

Současně by se tím FAÚ dostal do pozice, která by mu umožňovala fakticky spoluutvářet profesní trh v této oblasti, a to bez dostatečných systémových mantinelů. 
Návrh ZEOS současně nijak neřeší ani dosavadní absenci bližšího právního rámce pro výkon správy svěřenských fondů právnickými osobami. Tato otázka je zahrnuta pouze implicitně, což vytváří právní nejistotu, zda a za jakých podmínek mohou (obecné) právnické osoby (mimo ZISIF) tuto činnost vykonávat jako profesionální správci.
	Vysvětleno.
K námitce týkající se svěření povolovací a dohledové působnosti Finančnímu analytickému úřadu se uvádí, že navržené řešení navazuje na stávající koncepci AML/CFT regulace v České republice. Právě AML legislativa zavedla s účinností od 1. ledna 2021 do živnostenského zákona obor činnosti „Poskytování služeb pro právnické osoby a svěřenské fondy“, a to v návaznosti na implementaci V. AML směrnice. Od počátku se přitom jednalo o oblast spadající z hlediska AML/CFT regulace a dohledu do působnosti Finančního analytického úřadu jako orgánu odpovědného za výkon státní správy v oblasti boje proti praní peněz a financování terorismu.
Návrh ZEOS nesvěřuje Finančnímu analytickému úřadu regulaci fiduciárních či profesních služeb jako takových, ale výlučně výkon pravomocí nezbytných pro naplnění cílů AML/CFT regulace. Licenční, resp. registrační režim je navrhován jako preventivní AML/CFT opatření umožňující kontrolu vstupu subjektů do vysoce rizikového sektoru a následný výkon účinného dohledu. Nejedná se tedy o profesní regulaci trhu ani o výkon působnosti přesahující rámec ochrany finančního systému před praním peněz a financováním terorismu.
Ani tvrzení o nedostatečném zohlednění povahy a rizikovosti jednotlivých činností TCSP nelze považovat za důvodné. Vymezení poskytovatelů trustových a společnostních služeb vychází přímo z čl. 2 odst. 1 bodu 11 AMLR a odpovídá rovněž mezinárodním standardům FATF. Za činnost TCSP jsou proto považovány pouze činnosti výslovně uvedené v AMLR. Na ostatní podnikatelské činnosti vykonávané těmito subjekty se navrhovaná regulace nevztahuje a nadále budou podléhat obecnému režimu podnikání.
Potřeba zvýšené regulace v tomto sektoru je odůvodněna jeho významnou rizikovostí z hlediska praní peněz a financování terorismu. Poskytovatelé trustových a společnostních služeb jsou dlouhodobě identifikováni jako vysoce rizikový sektor jak v národním hodnocení rizik praní peněz a financování terorismu, tak v hodnoceních na úrovni Evropské unie. Zvýšená rizika jsou spojována zejména se zakládáním a správou právnických osob, správou trustů a obdobných právních uspořádání a s poskytováním tzv. nominee služeb. Navržený režim proto reflektuje povahu činností, které jsou v evropském i mezinárodním kontextu považovány za AML/CFT rizikově významné.
Pokud jde o výhradu týkající se právního rámce pro výkon správy svěřenských fondů právnickými osobami, tato problematika přesahuje předmět navrhované právní úpravy. Cílem ZEOS je stanovit podmínky vstupu na trh a výkonu činnosti poskytovatelů trustových a společnostních služeb z hlediska AML/CFT regulace. Návrh proto neupravuje soukromoprávní podmínky výkonu správy svěřenských fondů ani obecnou přípustnost této činnosti podle občanského práva či jiných právních předpisů. Uvedená otázka nesouvisí s předmětem navrhované regulace a není předmětem tohoto návrhu zákona.

	55
	Asociace pro podporu a rozvoj svěřenských fondů, z.s.
	6
	Z
	4.3. Nesoulad mezi požadavky pro povolení a reálnými ekonomickými riziky 

Navržené podmínky ZEOS pro získání povolení k činnosti TCSP nejsou funkčně provázány s rizikovým profilem těchto činností. 
Zásadně chybí prvek skutečné mitigace rizik odpovědnosti vůči klientům a třetím osobám, včetně jasného mechanismu odpovědnosti za škodu a jejího krytí v případě selhání poskytovatele TCSP, resp. správce svěřenského (nadačního) fondu. 
Navrhovaná paušální finanční jistota proto nepůsobí jako nástroj náhrady škody, nýbrž pouze jako vstupní bariéra bez jasně definované funkce v systému. Tento mechanismus navíc neodpovídá rizikově orientovanému přístupu, který je v oblasti AML regulace standardně deklarován.
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí plně rozumí pohledu připomínkového místa, které vnímá absenci mechanismů pro náhradu škody klientům jako nedostatek. Toto hodnocení však pramení ze smíšení dvou zcela odlišných právních odvětví a regulačních cílů: veřejnoprávní AML regulace na straně jedné a soukromoprávní odpovědnosti za škodu na straně druhé.
Požadavku na provázání povolovacích podmínek se soukromoprávní odpovědností a náhradou škody nelze vyhovět, neboť by to zcela vybočovalo z předmětu a smyslu zákona o ekonomické ochraně státu.
Návrh zákona není předpisem na ochranu spotřebitele, ani neupravuje soukromoprávní povinnosti. Jeho výlučným cílem je ochrana finančního systému před legalizací výnosů z trestné činnosti a financováním terorismu. Otázka případného selhání správce svěřenského fondu, jeho pochybení při správě majetku a následné náhrady škody klientům či třetím osobám je plně ponechána úpravě v občanském zákoníku. Návrh zákona nemá ambici (a ani nesmí) nahrazovat civilní odpovědnostní mechanismy nebo zavádět specializované garanční fondy, jaké jsou známy např. ze zákona o bankách nebo zákona o podnikání na kapitálovém trhu.
Připomínkové místo uvádí, že paušální finanční jistota nepůsobí jako nástroj náhrady škody, ale jako vstupní bariéra. Předkladatel s tímto hodnocením souhlasí – přesně to je totiž jejím účelem.
Povinnost prokázat počáteční kapitál (finanční jistotu) slouží jako systémový filtr a veřejnoprávní garance toho, že poskytovatel služeb pro svěřenské fondy a obchodní společnosti má dostatečné ekonomické zázemí. Cílem je zejména zabránit vzniku účelových „prázdných schránek“, které by mohly být snadno zneužity organizovaným zločinem a garantovat, že subjekt má reálné finanční prostředky k zavedení, udržování a financování robustních interních systémů v oblasti AML/CFT (např. pořízení analytických softwarů, zaměstnání pracovníka pro dodržování předpisů).
Argument, že paušální finanční jistota neodpovídá rizikově orientovanému přístupu, vychází z nepochopení tohoto pojmu v kontextu standardů v oblasti AML/CFT.
Rizikově orientovaný přístup (vyžadovaný standardy FATF a AMLR) znamená, že povinná osoba alokuje své kontrolní a dohledové zdroje tam, kde hrozí zvýšené riziko praní špinavých peněz (např. u politicky exponovaných osob nebo klientů z rizikových zemí). Tento princip se naopak nevztahuje na posuzování běžného ekonomického či podnikatelského rizika ve vztahu ke klientovi, ani nevyžaduje, aby stát diferencoval základní povolovací a kapitálové požadavky pro vstup do odvětví podle objemu spravovaného majetku.
Z výše uvedených důvodů Ministerstvo financí považuje nastavení povolovacích podmínek pro TCSP, včetně finanční jistoty, za koncepčně správné, odpovídající evropským standardům a plnící svůj zamýšlený preventivní účel.

	55
	Asociace pro podporu a rozvoj svěřenských fondů, z.s.
	7
	Z
	4.4. Nejasné vymezení TCSP vůči správě svěřenských fondů 

Návrh ZEOS postrádá dostatečné a jednoznačné rozlišení mezi službami/činností TCSP a výkonem funkce správce svěřenského fondu, ať již jde o soukromou (nepodnikatelskou) správu/osobu nebo profesionální výkon této funkce (podnikající subjekt). 
Současně není vyřešeno postavení právnických osob jako správců svěřenských fondů, přestože v praxi tato forma výkonu existuje a zejména v zahraniční je hojně využívána, neboť nabízí prvky odbornosti, stability, zastupitelnosti, dostupnosti apod. Návrh ZEOS však tuto oblast mlčky obchází. Nevymezuje se výslovně ani systémově k této otázce, v důsledku čehož tato zásadní bariéra profesionalizace správy svěřenských fondů právnickými osobami. Vzniká tak i významná právní nejistota ohledně režimu právnických osob vzhledem k neostrosti návrhu ZEOS ve vztahu k povolení pro výkon činnosti TCSP oproti výkonu funkce správce svěřenského fondu.
	Vysvětleno.
Návrh ZEOS nerozlišuje mezi výkonem funkce správce svěřenského fondu a poskytováním služeb trustových a společnostních služeb (TCSP) nad rámec vymezení stanoveného evropským AML rámcem, neboť vychází přímo z definice TCSP uvedené v čl. 2 odst. 1 bodu 11 AMLR. Tato definice výslovně zahrnuje mimo jiné výkon funkce svěřenského správce výslovně zřízeného svěřenského fondu nebo výkon rovnocenné funkce pro obdobné právní uspořádání. Osoba, která v rámci svého podnikání poskytuje třetím osobám takovou službu, proto spadá do kategorie poskytovatelů trustových a společnostních služeb a podléhá příslušnému AML/CFT režimu.
Z čl. 2 odst. 1 bodu 11 AMLR současně jednoznačně vyplývá, že poskytovatelem trustových a společnostních služeb může být jak fyzická, tak právnická osoba. Návrh ZEOS z tohoto vymezení vychází a nestanoví v tomto ohledu žádné omezení ani odchylku. Pokud tedy fyzická nebo právnická osoba v rámci svého podnikání poskytuje službu spočívající ve výkonu funkce svěřenského správce ve smyslu AMLR, bude považována za TCSP a bude podléhat režimu navrhovaného zákona.
Námitka týkající se údajné právní nejistoty ohledně postavení právnických osob jako správců svěřenských fondů proto nesouvisí s předmětem navrhované právní úpravy. Návrh ZEOS neupravuje soukromoprávní podmínky výkonu funkce svěřenského správce ani neřeší obecnou otázku, za jakých podmínek mohou být správci svěřenských fondů fyzické či právnické osoby. Jeho účelem je výhradně stanovení podmínek vstupu na trh a výkonu činnosti osob, které vykonávají činnosti vymezené v AMLR z hlediska prevence praní peněz a financování terorismu.
Otázky týkající se samotného právního postavení správce svěřenského fondu, podmínek výkonu této funkce nebo případné širší profesionalizace správy svěřenských fondů proto přesahují rámec navrhované právní úpravy a nejsou předmětem tohoto návrhu zákona. Návrh v tomto směru nevytváří novou právní nejistotu ani nemění stávající soukromoprávní úpravu; pouze stanoví AML/CFT požadavky pro osoby, které poskytují služby spadající pod definici TCSP podle AMLR.

	55
	Asociace pro podporu a rozvoj svěřenských fondů, z.s.
	8
	Z
	4.5. Dopady na trh a profesní prostředí 

Režim navržený v ZEOS tak pro TCSP a správce svěřenských fondů: 
· zvyšuje regulatorní a administrativní zátěž, 
· zvyšuje náklady na poskytování služeb, 
· může eliminovat menší specializované poskytovatele, 
· vytváří nepřiměřené překážky vstupu na trh předmětných služeb. 

Zároveň nepřiměřeně posiluje ingerenci státu do svobodného podnikání v této oblasti, včetně zásahů do profesních samospráv, jejichž regulované činnosti se s režimem TCSP významně překrývají, aniž by návrh stanovil jasné hranice mezi jednotlivými režimy. 
Současně dochází k přenosu významné části odpovědnosti za identifikaci a vyhodnocování rizik klientů na soukromé poskytovatele, a to v rozsahu, který může být pro menší a střední specializované subjekty obtížně realizovatelný bez významného (a tedy i nákladného) navýšení compliance kapacit. 
Návrh ZEOS tím významně posiluje trend prohlubování zásahů do důvěrného vztahu mezi poskytovatelem služby a klientem.
	Nevyhověno.
Vzneseným námitkám směřujícím proti samotné podstatě a přísnosti této regulace nelze vyhovět, neboť navržený režim je nezbytným a nevyhnutelným důsledkem implementace evropského práva a mezinárodních standardů FATF.
Sektor TCSP (zakládání společností, poskytování sídel, výkon funkce svěřenského správce nebo nominovaného ředitele) je celosvětově vyhodnocován jako vysoce rizikový z hlediska praní špinavých peněz a zastírání skutečných majitelů. AMLR a AMLD6 explicitně vyžadují zavedení přísných licenčních a registračních mechanismů (tzv. market entry controls) pro tyto subjekty. Zvýšené požadavky pro získání licence jsou záměrnou bariérou vstupu. Jejich cílem je vyčistit trh od účelových a podkapitalizovaných struktur, které nemají prostředky na plnění základních povinností v oblasti AML/CFT. Pokud je obchodní model určitého menšího poskytovatele závislý na tom, že neinvestuje do identifikace a kontroly rizik svých klientů, pak takový model není z pohledu ochrany finančního systému nadále udržitelný.
Tvrzení, že návrh ZEOS nově přenáší odpovědnost za vyhodnocování rizik na soukromé subjekty, opomíjí samotný základ globálního boje proti praní špinavých peněz.
Celý systém AML/CFT je již od první evropské směrnice z 90. let postaven na principu tzv. gatekeepers (strážců brány). Stát nemůže stát u každé transakce. Je to právě soukromý poskytovatel služby, kdo zná svého klienta a kdo musí vyhodnotit riziko. Návrh zákona tento trend nezavádí, pouze ho v souladu s přímo použitelným unijním nařízením AMLR precizuje.
Zákon o ekonomické ochraně státu plně respektuje specifika svobodných právních profesí. 
Pokud advokát nebo notář poskytuje služby TCSP (např. spravuje svěřenský fond) v rámci výkonu advokacie nebo notářství podle zvláštního zákona, podléhá dozoru své profesní komory, nikoliv obecnému licenčnímu režimu pro komerční TCSP. K žádnému nepřípustnému překryvu dohledů tedy nedochází.
Je třeba důsledně odlišovat klasické poskytování právních služeb od výkonu činnosti TCSP. Zákon plně chrání zákonnou mlčenlivost (advokátní či notářské tajemství) v situacích, kdy odborník zjišťuje právní postavení klienta, obhajuje ho nebo ho zastupuje v trestním řízení (tedy, jde-li o chráněnou informaci).
Pokud však profesionál (ať už advokát nebo neprávní komerční subjekt) vystupuje jako nominovaný ředitel, zakládá offshorové struktury nebo spravuje majetek ve svěřenském fondu, nejde o činnost požívající absolutní důvěrnosti a ochrany před orgány státu. V těchto případech musí požadavek na transparentnost a prevenci kriminality převážit. Evropské právo v tomto ohledu žádné výjimky nepřipouští.
Z výše uvedených důvodů představuje navržený režim pro TCSP adekvátní, proporcionální a mezinárodně vyžadovanou reakci na identifikovaná rizika a jeho parametry musí zůstat zachovány v předložené podobě.

	55
	Asociace pro podporu a rozvoj svěřenských fondů, z.s.
	9
	D
	5. Pozitivní východiska APRSF 

APRSF považuje za účelné a potřebné: 
· profesionalizaci správy svěřenských a nadačních fondů, 
· rozvoj kvalifikačních standardů pro profesionální správce a TCSP, 
· jasné rozlišení mezi rodinnou a profesionální správou, 
· posílení transparentnosti, právní jistoty a principu odpovědnosti poskytovatele. 

Tento rozvoj však může být účelně realizován pouze prostřednictvím samostatného, systematicky koncipovaného právního rámce, nikoliv jako vedlejší produkt AML legislativy.
	Bere se na vědomí.
Předkladatel souhlasí s tím, že otázky profesionalizace správy svěřenských a nadačních fondů, rozvoje kvalifikačních standardů, rozlišení mezi rodinnou a profesionální správou či komplexního nastavení odpovědnosti poskytovatelů služeb představují širší témata přesahující rámec AML/CFT regulace.
Předkládaný návrh zákona však tyto otázky neřeší a ani je řešit neusiluje. Jeho účelem není vytvořit komplexní profesní nebo fiduciární regulaci výkonu činností trustových a korporátních služeb ani regulovat výkon správy svěřenských fondů či obdobných právních struktur v celém rozsahu. Návrh zákona se omezuje na stanovení podmínek pro vstup do sektoru osob vykonávajících činnosti poskytovatele služeb pro svěřenské fondy a obchodní společnosti ve smyslu AMLR a na vymezení podmínek dozoru nad dodržováním těchto požadavků po dobu výkonu činnosti. Jedná se o opatření sledující výhradně cíle prevence legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a implementaci požadavků vyplývajících z evropského AML rámce.
Navrhovaná úprava proto nepředstavuje komplexní regulaci samotné činnosti TCSP, správy svěřenských fondů ani jiných fiduciárních vztahů. Otázky profesních standardů, soukromoprávní odpovědnosti, způsobu výkonu správy nebo případné samostatné sektorové regulace mohou být předmětem samostatné odborné diskuse a případné budoucí právní úpravy. Absence takové komplexní regulace však není překážkou pro přijetí pravidel týkajících se vstupu do sektoru a výkonu AML/CFT dohledu nad osobami vykonávajícími činnosti TCSP.


	55
	Asociace pro podporu a rozvoj svěřenských fondů, z.s.
	10
	D
	6. Závěr 

APRSF shrnuje své stanovisko a výše uvedené zásadní připomínky tak, že návrh ZEOS v části TCSP: 
· zavádí povolovací režim nad rámec AMLR bez dostatečného odůvodnění a při porušení principu proporcionality, 
· svěřuje FAÚ institucionální roli, která neodpovídá povaze regulované činnosti, 
· nedostatečně rozlišuje mezi AML požadavky a fiduciárními/profesními funkcemi, 
· neřeší systematicky rizikový rámec a odpovědnost, 
· nereflektuje postavení právnických osob v roli správců svěřenských struktur, 
· a vytváří nevhodný regulatorní rámec s významnými dopady na trh i profesní prostředí. 

APRSF proto vyjadřuje své zásadní negativní stanovisko k návrhu ZEOS v oblasti TCSP a požaduje zásadní přepracování této části návrhu, zejména ve směru: 

· odstranění povolovacího režimu FAÚ, 
· jasného vymezení TCSP vůči správě svěřenských fondů a souvisejících funkcí, 
oddělení AML regulace od systémového nastavení profesní a fiduciární regulace.
	Bere se na vědomí.

	56
	Asociace starožitníků, z.s.
	1
	Z
	K hlavě III zákona díl 1 v návaznosti na § 137
Nerozumíme tomu, jak bude probíhat zápis do registru ve spojitosti s automatickým průpisem. Znamená to, že stávající povinné subjekty již nemusí po nabytí účinnosti zákona podávat žádosti o zápis. Konkrétně se jedná o starožitníky, tj. obchodníky s předměty kulturní hodnoty a v drtivé většině (pravděpodobně i ze 100 %) o mikropodniky či dokonce OSVČ. Rozumíme pak na základě navrhovaného § 243, že by mělo dojít k automatickým průpisům v přechodném období již stávajících povinných osob, které rovněž nahlašovaly své kontaktní osoby? Jde nám o to, že nastane velká řada dotazů, co obchodníci mají dělat a rádi bychom měli v tomto jasno, jestli vůbec budou muset být nějak aktivní, anebo vše státní správa již zařídí sama a povinnosti ohledně zápisů se budou týkat až nových, doposud nijak nenahlášených subjektů a samozřejmě případných změn. Tato otázka nám není zcela jasná ani po seznámení se s návrhem zákona a jeho důvodovou zprávou. Prosím, aby toto bylo vyjasněno v důvodové zprávě, samotná textace zákona asi již nutná není, leda že by závěr byl v tom smyslu, že je třeba nějak aktivně konat, pak se samozřejmě přikláníme k názoru, aby tomu tak nebylo a stávající subjekty (především již ty nahlášené přes kontaktní osoby) by nemuseli už nic provádět.

Tato připomínka je zásadní.
	Vyhověno.
V návaznosti na tuto připomínku bylo upraveno přechodné ustanovení tak, aby bylo jednoznačně stanoveno, že údaje o povinných osobách, které již byly Finančnímu analytickému úřadu oznámeny v souvislosti s plněním povinnosti nahlásit kontaktní osobu podle dosavadního AML zákona, budou do centrálního rejstříku povinných osob zapsány z úřední povinnosti, bez nutnosti podávat novou žádost o zápis.
Současně je třeba upozornit, že automatický průpis stávajících údajů nezbavuje povinné osoby povinnosti doplnit do centrálního rejstříku údaje, které dosud nebyly Finančnímu analytickému úřadu oznamovány a které jsou nezbytné pro kontrolu povinností zaváděných přímo použitelnou evropskou právní úpravou, zejména údaje o manažerovi pro dodržování předpisů a pracovníkovi pro dodržování předpisů, popřípadě jejich kontaktní údaje, pokud se na danou povinnou osobu vztahují.

	57
	Česká bankovní asociace
	1
	D
	KONKRÉTNÍ PŘIPOMÍNKY 

Připomínka k § 5 písm. c) bod 1:
Prosím o vysvětlení, z jakého důvodu je navržena změna oproti aktuální úpravě v AMLZ: „země původu“ vs. „stát usazení“ (z hlediska obsahu pojmu, nikoli názvu atributu)? U fyzické osoby je nově  vypuštěno „bydliště“, přestože i v ČJ verzi Nařízení EU 2024/1624 (AMLR) se s pojmem „bydliště“ v rámci identifikace klienta a skutečného majitele pracuje. Dále je zcela vypuštěna fyzická osoba podnikatel – jak má být tedy „stát usazení“ aplikován na tyto klienty? Sídlo je vedle „státu usazení“ reflektováno rovněž v rámci pojmu „vazba na Českou republiku“. Oproti textu Nařízení naopak přibyl pojem „státní příslušnost“.

Odůvodnění: 
Kromě vyjasnění konkrétních údajů bude pro reálné zhodnocení dopadů zásadní, jak budou povinné osoby s dotčenými atributy muset dále pracovat, zejména reflexe v rizikovém profilu, aplikace zesílené due diligence apod., což dosud upravuje AML vyhláška č. 67/2018 Sb. Existuje již představa o budoucím řešení ve smyslu výše uvedeného? Navrhujeme postavit na jisto, zda bydliště bude či nebude po účinnosti zákona relevantní údaj pro určení usazení osoby – alespoň v důvodové zprávě. Evropské unijní právo (ale i stávající vnitrostátní regulace v jiných ČS EU) pracují v případě fyzických osob s pojmem usazení ve smyslu „residence“, tj. pobyt a/nebo bydliště. Odkazujeme v tomto ohledu na srovnání s čl. 49 SFEU, který právě odlišuje pojem státní příslušnost od usazování. Domníváme, že zavedení pojmu usazení do vnitrostátního práva je nesystémové a v rozporu se záměrem unijního zákonodárce zavést jednotný AML režim napříč EU.
	Vysvětleno:
Daná úprava navazuje na úpravu evidence obyvatel v rámci ČR a současně musí být universální i z pohledu aplikace na jiné státy než ČR. Předkladatel považuje danou úpravu za universálně využitelnou.
Pojem fyzická osoba zahrnuje i fyzickou osobu podnikající, neboť nejde o odlišný právní subjekt, ale o fyzickou osobu vykonávající podnikatelskou činnost. Pokud je pro danou úpravu relevantní postavení fyzické osoby podnikající, je tato skutečnost v příslušných ustanoveních výslovně vyjádřena.

	57
	Česká bankovní asociace
	2
	D
	K ustanovení § 6 písm. j) odst. 2: prosíme o sdělení, jakým způsobem by zde uvedený parametr ohledně fotbalového klubu měla či mohla zjistit povinná osoba? Předpokládá se vytvoření veřejně dostupného seznamu, ve kterém by tyto údaje dostupné, podobně jako existuje např. seznam směnáren?

K ustanovení ů 12 odst. 2 písm. e): prosíme o sdělení, který druh „pobytu“ má předkladatel v tomto ustanovení na mysli.  Máme za to, že druh pobytu je zde třeba definovat, resp. specifikovat zda se jedná o trvalý pobyt, přechodný pobyt, pobyt bydliště, pobyt kde se osoba zdržuje apod.
	Vysvětleno.
Ad. 1)
Předkladateli není zcela zřejmé, vůči které části ustanovení připomínka směřuje. Podmínka týkající se profesionálního fotbalového klubu je konstruována kumulativně s dalšími zákonnými znaky, přičemž se nejedná o skutečnost, jejíž zjišťování by mělo vyžadovat existenci zvláštního veřejného seznamu vedeného orgánem veřejné moci.
Pokud je určité kritérium navázáno na profesionální fotbalový klub, jedná se o okolnost, která je známa samotnému klubu a nelze předpokládat, že by jejich ověřování vyžadovalo vytvoření zvláštní evidence nebo seznamu vedeného státem.

Návrh zákona nepředpokládá vytvoření samostatného veřejného seznamu profesionálních fotbalových klubů ani osob, na které se předmětné ustanovení vztahuje. 

Ad 2)
§ 12 byl vypuštěn.

	57
	Česká bankovní asociace
	3
	D
	Připomínka k § 113 písm. a) bod 8, písm. b) bod 6, písm. c) bod 4: Doporučujeme požadovat rozšíření mandatorních údajů s vazbou na regulaci CRS/FATCA. Navrhujeme tedy nahradit stávající text zmíněných bodů tímto textem:  „všechna daňová identifikační čísla, pokud byla přidělena, a údaj o všech zemích daňových rezidencí“

Připomínka k § 121 (uchovávání údajů): Vycházíme z toho, že v ustanovení § 113 i v § 121 je uvedeno, že uchovávání údajů je jak na straně entity, tak na straně ČNB 10 let. Tato lhůta platí pro všechny základní identifikační údaje. Prosíme o sdělení, zda z toho lze dovozovat, že ostatní údaje jsou dle nové AMLR uchovávány pouze po dobu 5let?
	Nevyhověno. 
Rozšíření navrhované připomínkovým místem jde nad rámec úpravy v AML předpisech EU a účelu Centrální evidence účtů, aniž by byl takový požadavek připomínkovým místem odůvodněn.

Vyhověno jinak.
Materiál byl upraven ve smyslu připomínky. (


	57
	Česká bankovní asociace
	4
	D
	DOPORUČUJÍCÍ PŘIPOMÍNKY 

Připomínka k § 4: 
Ve vymezení povinných osob patrně chybí nebankovní pronajímatelé bezpečnostních schránek. V příslušné příloze návrhu ZEOS je pak mezi typy povinných osob uvedena úschova cenností (ovšem bez dalšího upřesnění nebo definice). Nebankovní pronájem bezpečnostních schránek je velmi rizikový typ povinných osob, který v rozporu s požadavky FATF nepodléhá efektivní registraci (jedná se o činnosti neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona). Žádný CZ národní regulátor nemá jednoznačné údaje o všech subjektech, které tuto činnost vykonávají, ba dokonce ani o jejich počtu. FAÚ a OČTŘ v rámci obou kol NRA opakovaně upozorňovaly na rizikovost těchto subjektů a na jejich zneužívání pachateli trestné činnosti, popř. k vyhýbání se exekucím.
 
Odůvodnění: 
Nebankovní pronájem bezpečnostních schránek není evidován a je často zneužíván k praní peněz a k jiné trestné činnosti. 
	Vysvětleno.
Podle předkladatele spadají pod finanční instituce podle AMLR. AMLR řeší výkon činnosti, nikoliv způsob povolování.


	57
	Česká bankovní asociace
	5
	D
	Připomínka k § 108 odst. 1 písm. b): 
Zřízení centrální evidence účtů: 
Doporučujeme postavit najisto, že do rozsahu evidence účtů cenných papírů náleží také účty vedené úvěrovými institucemi, tj. nejen finančními institucemi.

Odůvodnění:
Úvěrové instituce účty CP do CEÚ nyní hlásí.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	57
	Česká bankovní asociace
	6
	D
	Připomínka k § 108 odst. 1 písm. d): 
Zřízení centrální evidence účtů: 
Doporučujeme postavit najisto, že do rozsahu evidence bezpečnostních schránek náleží také bezpečnostní schránky pronajímané subjekty, které nejsou finančními institucemi (a ani úvěrovými institucemi). Jedná se o závěr druhé NRA a navazujícího Akčního plánu. Oba materiály byly schváleny vládou ČR. Bezpečnostní schránky pronajímané non-finančními institucemi jsou často zneužívány pachateli ML a zdrojové trestné činnosti. Tato skutečnost byla opakovaně vyhodnocena FAÚ i PČR. 

Odůvodnění:
Podle platného AMLZ jsou pronajímatelé bezpečnostních schránek finančními institucemi, nicméně podle AMLR mezi finanční instituce zjevně nespadají.
	Vysvětleno.
Podle předkladatele spadají pod finanční instituce podle AMLR. AMLR řeší výkon činnosti, nikoliv způsob povolování.
V rámci zapisovaných činností v § 29 jsou uvedeny i pronajímatelé bezpečnostních schránek nedozorovaní Českou národní bankou, aby byla o těchto finančních institucích podle AMLR vedena evidence.

	58
	Česká obchodní inspekce
	1
	Z
	Věc: Zásadní připomínka k návrhu zákona o ekonomické ochraně státu 

K návrhu zákona o ekonomické ochraně státu (dále jen „ZEOS“) uplatňuje ústřední inspektorát České obchodní inspekce (dále jen „ČOI“) následující připomínku. 

K návrhu ZEOS ve znění, které bylo rozesláno do pracovních skupin v listopadu 2025, byla zástupci ČOI v rámci pracovních skupin č. 1 a 7 uplatněna zásadní připomínka ohledně navrhované působnosti ČOI jako orgánu dozoru nad povinnými osobami (původně § 46, nyní § 47 návrhu ZEOS). Vzhledem k tomu, že nebyla, byť jen částečně, akceptována, ČOI ji tímto vznáší i v rámci meziresortního připomínkového řízení. ČOI požaduje, aby dohled nad povinnými osobami dle čl. 3 odst. 3) písm. e), f), i) a j) Nařízení (EU) 2024/1624 byl svěřen orgánům Celní správy České republiky (dále jen „celní správa“), a to z následujících důvodů. 

Dle zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, vykonává ČOI správní dozor u povinných osob uvedených v § 2 odst. 1 písm. i) a j) téhož zákona, tj. u osob 

- obchodujících s uměleckými díly podle přílohy č. 3 k uvedenému zákonu, pokud jejich hodnota dosáhne alespoň 10 000 EUR, kulturními památkami nebo předměty kulturní hodnoty, nebo zprostředkovávající takové obchody, 
- oprávněných ke skladování uměleckých děl podle přílohy č. 3 k uvedenému zákonu, pokud jejich hodnota dosáhne alespoň 10 000 EUR, kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty, pokud k němu dochází ve svobodných pásmech, 
- oprávněných k obchodování s použitým zbožím nebo ke zprostředkování takových obchodů nebo k přijímání věcí do zástavy. 

Dle tohoto zákona provádí ČOI především kontrolu dodržování povinnosti identifikovat klienta při nákupu nebo přijetí kulturních památek, předmětů kulturní hodnoty, použitého zboží nebo zboží bez dokladu o jeho nabytí ke zprostředkování jejich prodeje anebo přijímání věcí do zástavy. Tato dozorová činnost úzce souvisí se stěžejní věcnou působností ČOI, kterou je ochrana práv spotřebitelů. Výkon dozoru v rozsahu navrhovaného znění ZEOS a navazující unijní legislativy značně přesahuje možnosti ČOI v rovině personální, finanční, a zejména v rovině odborné vybavenosti kontrolních pracovníků. Způsob výkonu dozoru se v této oblasti zásadně liší od výkonu dozoru v oblasti ochrany spotřebitele. Kontrola obchodování a zprostředkování obchodů u zboží vysoké hodnoty tak, jak je uvedeno v návrhu ZEOS, který byl předložen do meziresortního připomínkového řízení, by v praxi vyžadovala především rozšířit personální stav inspektorátů ČOI, což nekoresponduje se současnou situací, kdy má ČOI z rozhodnutí vlády zrušit 25 systemizovaných míst. 

Obchodování se zbožím vysoké hodnoty mívá nezřídka přeshraniční charakter, a to nejen v rámci EU, ale i ve vztahu ke třetím zemím, a tedy kontrola těchto aktivit z hlediska ekonomické ochrany státu velice úzce souvisí s výkonem celního dohledu prováděném celní správou. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je základním úkolem tohoto správního orgánu ochrana ekonomických zájmů České republiky a trhu zejména v souvislosti s dohledem nad zbožím a jeho pohybem. 

S ohledem na výše uvedené pak postrádá logiku přesun provádění dozoru u povinných osob v rámci svobodných pásem a celních skladů do výlučné kompetence ČOI, a to tím spíše, že dle čl. 245 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, se zboží přepravené do svobodného pásma ve stanovených případech předkládá celnímu úřadu a je podrobeno předepsaným celním formalitám. Na str. 206 důvodové zprávy k návrhu ZEOS z listopadu 2025 bylo komentováno vymezení dozorové působnosti celních úřadů takto: Nově pak bude vykonávat správní dozor u skladovatelů kulturních statků, jejichž hodnota je 10 000 EUR nebo vyšší, a zboží vysoké hodnoty, ve svobodném pásmu nebo celním skladu. Správní dozor u tohoto typu povinných osob doposud vykonávala ČOI, avšak vzhledem k tomu, že AML dozor nad těmito osobami lze sloučit s celními kontrolami, které celní úřad provádí u skladovatelů, lze považovat za vhodné, aby byla příslušnost ke správnímu dozoru nad tímto typem povinné osoby přenesena na celní úřad. V kontrastu s tímto přístupem byla v návrhu ZEOS předloženém nyní do připomínkového řízení přesunuta dozorová kompetence při obchodování se zbožím vysoké hodnoty ve svobodných pásmech a celních skladech do výlučné kompetence ČOI. 

Tato shora popsaná připomínka týkající se vymezení věcné působnosti ČOI v rámci připravovaného ZEOS je v souladu s čl. 5 odst. 7 Legislativních pravidel vlády zásadní.
	Vyhověno částečně.
Skladovatelé zboží ve svobodných pásmech a celních skladech budou podléhat dozoru Celní správy České republiky. Ve zbytku na základě jednání na úrovni vrchních ředitelů bude ponecháno navržené znění.


	59
	Institut pro regulaci hazardních her
	1
	Z
	Obecná část důvodové zprávy k ZEOS, kapitola 6.2.2 „Dopad na povinné osoby – Poskytovatelé hazardních her“

Závěr RIA („Nepředpokládají se žádné významnější dopady v sektoru provozovatelů hazardních her, což vychází ze skutečnosti, že pro provozovatele hazardních her se nejedná o principiálně zcela nové povinnosti a požadavky. Zvýšení finančních a personálních nákladů tak lze považovat za velmi nízké až marginální ve vztahu k celkovým nákladům, a to dle velikosti subjektu.“) je nepodložený a v rozporu se skutečným obsahem návrhu. Pro provozovatele hazardních her návrh přináší zcela nové nebo věcně rozšířené povinnosti, zejména:

• povinnost zřídit funkci manažera pro dodržování předpisů a pracovníka pro dodržování předpisů (§ 12 ZEOS), včetně zajištění jejich nezávislosti a přímého přístupu k vedoucímu orgánu;

• rozšířené požadavky na skutečné majitele a členy vrcholného vedení (dobrá pověst, znalosti, zkušenosti) podle § 20 ZEOS nad rámec stávající úpravy § 6 a § 89 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZHH“);

• technickou připravenost na přímý přístup k IT nástrojům povinné osoby využívaným pro plnění AML/CFT povinností (§ 62 ZEOS);

• výkaznickou povinnost na základě opatření obecné povahy orgánu dozoru (§ 64 ZEOS);

• komplexní přechod dozoru z Finančního analytického úřadu (dále jen „FAÚ“) na Celní správu České republiky (dále jen „Celní správa“) včetně nutnosti zajistit kontinuitu výkladu, metodiky a dosavadní správní praxe.

Pro srovnání – u advokátů, notářů, daňových poradců, auditorů, bank a pojišťoven důvodová zpráva (str. 211–212) kvantifikuje očekávané jednorázové a průběžné náklady. U provozovatelů hazardních her obdobná kvantifikace chybí. Tento přístup je věcně neodůvodněný a vede k porušení principu rovnosti při přípravě legislativy.

Navrhovaná úprava:
Požadujeme provést kvantitativní vyhodnocení dopadů na sektor provozovatelů hazardních her (jednorázové i průběžné náklady na IT, personální zajištění, školení, compliance), a to diferencovaně podle velikosti subjektu (malý / střední / velký provozovatel), a výsledek promítnout do části 6.2.2 obecné důvodové zprávy. Bez řádné kvantifikace nelze hodnotit přiměřenost navrženého zásahu do hospodářské činnosti povinných osob.
	Vyhověno jinak.
Důvodová zpráva byla upravena.
Předpoklad, že v sektoru provozovatelů hazardních her nedojde k žádným významnějším dopadům nad rámec ostatních povinných osob, vychází od gesčního útvaru, který vede licenční řízení a zná již současné požadavky na tento sektor.


	59
	Institut pro regulaci hazardních her
	2
	Z
	§ 12 odst. 2

Ustanovení vyžaduje nahlásit orgánu dozoru údaje manažera a pracovníka pro dodržování předpisů s tím, že okruh těchto osobních údajů je nepřiměřeně a neodůvodněně široký. Důvodová zpráva k ZEOS se nijak nevypořádává s tím, proč osoby pověřené povinnostmi v souvislosti s AML musí orgánům sdělovat své osobní údaje v takovém rozsahu. 
	
Navrhovaná úprava: 
Ponechat rozsah nahlašovaných údajů dle současného právního stavu.
	Vysvětleno.
Předkladatel plně rozumí snaze o minimalizaci zpracovávání osobních údajů v souladu se zásadami GDPR. Požadavku na redukci ohlašovaných údajů a návrat k dosavadnímu právnímu stavu však z důvodu zajištění řádného výkonu dohledu a nutnosti naplnit požadavky evropských předpisů nelze vyhovět.
Nový evropský AML balíček, zejména AMLR, klade na osoby vykonávající funkci manažera a pracovníka pro dodržování předpisů zásadně vyšší nároky než dosavadní úprava. Orgán dozoru musí mít k dispozici dostatečně přesné údaje k tomu, aby mohl spolehlivě ověřit, zda tyto klíčové osoby splňují podmínky bezúhonnosti, nejsou předmětem mezinárodních sankcí a mají k výkonu funkce odpovídající způsobilost.
Osobní údaje (jako rodné číslo, datum a místo narození, státní příslušnost nebo údaje o průkazu totožnosti) jsou naprosto nezbytné pro absolutní a jednoznačnou identifikaci. U osob s běžnými jmény by bez těchto dodatečných identifikátorů hrozila v systémech záměna. Pracovník pro dodržování předpisů je osobou, která jménem povinné osoby komunikuje s Finanční zpravodajskou jednotkou o podezřeních ze závažné trestné činnosti; riziko záměny identity u takto citlivé pozice je pro bezpečnost státu nepřijatelné.
Zákon o ekonomické ochraně státu nově zřizuje elektronický CRPO. Aby tento registr mohl bezpečně fungovat a komunikovat se základními registry státu (např. registrem obyvatel) a zajišťoval vysokou míru právní jistoty, potřebuje od povinných osob obdržet standardizovaný a robustní set základních identifikačních údajů.
Předkladatel nicméně uznává oprávněnost výtky týkající se strohosti stávajícího odůvodnění. V tomto bodě bude připomínce vyhověno a text důvodové zprávy bude doplněn. Zpráva bude u tohoto ustanovení rozšířena o detailnější vysvětlení nezbytnosti zpracování těchto údajů ve vazbě na ochranu veřejného zájmu a plnění zákonné povinnosti z hlediska GDPR.
Z výše uvedených důvodů zůstává normativní text § 12 odst. 2 zachován. Návrat k dosavadnímu (užšímu) rozsahu údajů by neumožnil orgánům dozoru efektivně provádět dozorové činnosti vyžadované novými unijními předpisy.

	59
	Institut pro regulaci hazardních her
	3
	Z
	§ 13 odst. 2

Ustanovení omezuje počet kontaktních osob, které může povinná osoba nahlásit FAÚ, a to na pět. Řada provozovatelů hazardních her má v současné době nahlášeno více kontaktních osob, než je stanovený navrhovaný limit, a to z důvodu, aby tyto kontaktní osoby mohly efektivně pokrýt jak noční směny v land-based kasinech, tak online provozování hazardních her, které probíhá nonstop. V důvodové zprávě není uveden žádný důvod k takovému omezení. S tímto omezením nelze zaručit, že provozovatelé hazardních her (a máme za to, že i další typy povinných osob) budou schopni zajistit efektivně po celou svou provozní dobu kontakt s FAÚ a poskytovat FAÚ neprodleně potřebnou součinnost.

Navrhovaná úprava:
Ponechat dle současného stavu, tedy neomezovat počet kontaktních osob.
	Vysvětleno.
Nahlášení kontaktní osoby je národní specifikum a jedná se o možnost, nikoliv povinnost na rozdíl od určení a nahlášení compliance managera a compliance officera.
Omezení na pět kontaktních osob vychází z praxe, která ukázala, že více kontaktních osob způsobuje neefektivitu a nefunkčnost systému zejména v urgentních případech ML/TF, kdy FIU uplatňuje pokyny. Pokud by nebyl zaveden tento institut, pak by komunikace s FIU a zajištění plnění jejích pokynů byla na compliance officerovi.

	59
	Institut pro regulaci hazardních her
	4
	Z
	§ 45, § 46, přechodná ustanovení

Zásadní systémovou změnou je přechod od sdíleného dozoru FAÚ a Celní správy na jednokolejný dozor vykonávaný výlučně celními úřady. Tato změna v praxi znamená:

• úplný přenos dozorové agendy, kterou dosud FAÚ v oblasti hazardních her vykonával na vysoké odborné úrovni;
• riziko ztráty kontinuity výkladu u institutů, které provozovatelé zavedli do svých systémů vnitřních zásad (SVZ) na základě dosavadní metodické činnosti FAÚ;
• potřebu zajistit, aby dosavadní aprobace a stanoviska FAÚ, na která provozovatelé legitimně spoléhali, zůstaly zachovány jako výkladový standard i pro Celní správu.

Navrhovaná úprava:
Požadujeme doplnit do přechodných ustanovení ZEOS výslovné pravidlo: 
„Metodické pokyny, stanoviska a výklady vydané Finanční zpravodajskou jednotkou do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se ve vztahu k povinným osobám – provozovatelům hazardních her použijí obdobně pro výkon dozoru vykonávaný celním úřadem do doby vydání odpovídající metodiky Generálním ředitelstvím cel.“ 
Současně požadujeme, aby byla v ZEOS upravena povinnost GŘC v dostatečném předstihu (min. 6 měsíců před nabytím účinnosti) zveřejnit vlastní metodické pokyny a výkladové dokumenty v gesci dozoru nad provozovateli hazardních her, a to alespoň ve věcném rozsahu pokynů FAÚ č. 6, 9 a 11. Bez této kontinuity hrozí zvýšené riziko sankčního postihu provozovatelů za výklady, které byly před účinností zákona legitimní a konformní.
	Nevyhověno.
Vzhledem ke skutečnosti, že celá oblast AML bude strukturálně rekodifikována, nelze do tohoto systému natvrdo vtáhnout metodiky a stanoviska, která vznikla v rámci stávající (v budoucnu zrušené) právní úpravy.

	59
	Institut pro regulaci hazardních her
	5
	Z
	Část sedmá ZEOS (správní trestání) a popis v obecné části důvodové zprávy, kapitola 1.6

Návrh zákona zavádí tzv. eurodelikty, u nichž se „horní hranice pokuty neodvíjí od absolutní fixní částky, ale od velikosti obratu povinné osoby“. Pro sektor hazardních her, který je charakterizován vysokou úrovní obratu (obrat zde nerovná se zisku – vstupy do hry a vyplacené výhry vytváří aritmetický obrat v řádech stovek milionů až jednotek miliard Kč), je navržená konstrukce nepřiměřená.

• Pojem „obrat“ v AMLR a AMLD6 není jednoznačně definován pro sektor hazardních her, kde je ekonomicky rozhodující GGR (Gross Gaming Revenue) dle § 4 zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her, ve znění pozdějších předpisů, nikoli účetní obrat ve smyslu čl. 2 směrnice 2013/34/EU.

• Aplikace obratového stropu na hrubé sázky bez odečtení vyplacených výher by vedla k uložení sankcí v řádu desítek až stovek milionů Kč i za formální pochybení, což je v rozporu s principem proporcionality.

• U fyzických osob je v AMLD6 stanoven strop 5 mil. EUR (cca 125 mil. Kč), avšak u provozovatelů hazardních her, kteří jsou typicky právnickými osobami, by mohly být sankce řádově vyšší.

Navrhovaná úprava:
Požadujeme v části sedmé ZEOS pro sektor provozovatelů hazardních her výslovně upravit, že základem pro výpočet horní hranice pokuty podle obratu je čistý příjem z hazardních her (GGR) ve smyslu § 4 zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her, ve znění pozdějších předpisů, nikoli hrubý obrat včetně vyplacených výher. Alternativně požadujeme stanovit absolutní strop pokuty (např. 10 % GGR za poslední zdaňovací období, maximálně však 100 mil. Kč).
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí děkuje za uplatněnou připomínku. Předkladatel plně rozumí specifikům ekonomiky provozování hazardních her a ztotožňuje se s premisou, že hrubý objem přijatých sázek (bez odečtení výher) neodráží reálnou ekonomickou sílu provozovatele tak přesně jako ukazatel GGR. Požadavku na zavedení specifické definice obratu s odkazem na vnitrostátní daňový předpis výlučně pro sektor hazardních her však z důvodu striktních požadavků na transpozici evropského práva nelze vyhovět.
Konstrukce tzv. „eurodeliktů“, u nichž se horní hranice pokuty odvíjí od obratu, je přímou transpozicí AMLD6. Evropský zákonodárce v této směrnici zcela záměrně sjednocuje základ pro výpočet napříč všemi členskými státy a sektory tím, že pojem „celkový roční obrat“ striktně váže na definice v účetních předpisech (konkrétně na čl. 2 směrnice 2013/34/EU o ročních účetních závěrkách).
Zavedení sektorové výjimky v ZEOS, která by se odkazovala na vnitrostátní zákon o dani z hazardních her (č. 187/2016 Sb.), by představovalo nesprávnou transpozici AMLD6. Česká republika nemá legislativní prostor pro to, aby si pro jeden konkrétní sektor upravila výpočet maximální hranice sankce podle vlastních definic.
Obava z toho, že by za „formální pochybení“ byly ukládány pokuty v řádech stovek milionů korun, vychází z nesprávného pochopení funkce tohoto institutu. Obratový limit představuje pouze absolutní teoretický strop (maximální možnou hranici) pro ty nejextrémnější případy, nikoliv výchozí bod pro výpočet běžné pokuty. Při samotném ukládání pokuty je orgán dozoru (např. Celní správa ČR) vázán zákonem o odpovědnosti za přestupky, který přikazuje hodnotit povahu a závažnost přestupku, a zásadou proporcionality a zákazem likvidačních pokut, což v praxi znamená, že orgán dozoru při určování reálné výše pokuty musí zkoumat skutečnou ekonomickou situaci pachatele. V této fázi (při individualizaci trestu) orgán dozoru zcela přirozeně a logicky vyhodnotí právě ukazatel GGR, aby uložil pokutu, která je citelná, ale nikoliv ekonomicky zničující.
AMLD6 i samotný návrh zákona tyto drakonické obratové pokuty nevyužívají plošně. Mechanismus sankcí odvozených z obratu je zákonem vyhrazen (v souladu s AMLD6) výlučně pro případy závažného, opakovaného nebo soustavného porušování klíčových povinností v oblasti AML/CFT (např. absolutní absence kontrolních mechanismů, systematické nehlášení podezřelých obchodů). Za marginální nebo administrativní omyly takové tresty z principu uložit nelze.

	59
	Institut pro regulaci hazardních her
	6
	Z
	§ 20, § 21

Ustanovení § 21 ZEOS deklaruje harmonizaci s úpravou ZHH tím, že se bezúhonnost a bezdlužnost posoudí „obdobně“ podle § 91 a § 92 ZHH. V praxi zavedení nového požadavku „dobré pověsti“, „znalostí“ a „zkušeností“ podle § 20 ZEOS nad rámec stávajících povolovacích požadavků ZHH způsobí:

• duplicitní dokazování u Ministerstva financí (v rámci ZHH) a u Celní správy (v rámci ZEOS), což odporuje principu „one-stop-shop“;

• právní nejistotu u skutečných majitelů, jejichž posouzení v ZHH je vázáno na § 6 odst. 1 písm. b) a § 89 a násl. ZHH, přičemž definice „dobré pověsti“ v § 20 odst. 3 ZEOS je odlišná;

• nezbytnost dokazování znalostí a zkušeností v oblasti AML/CFT u všech členů vrcholného vedení – což u historicky působících řídících pracovníků vytvoří nutnost absolvování školení dle § 20 odst. 4 písm. b) ZEOS v přechodném období.

Navrhovaná úprava:
• výslovně v § 21 ZEOS stanovit, že rozhodnutí Ministerstva financí ČR o vydání úvodního povolení podle ZHH platné ke dni nabytí účinnosti ZEOS se považuje za splnění požadavků dle § 20 odst. 3 ZEOS (dobrá pověst), a to po celou dobu platnosti povolení, není-li prokázáno jinak;

• výslovně upravit, že členové vrcholného vedení působící u provozovatele hazardních her ke dni nabytí účinnosti ZEOS déle než 12 měsíců se pro účely § 20 odst. 5 ZEOS považují za osoby splňující požadavek na zkušenosti;

• v přechodných ustanoveních ZEOS stanovit přiměřenou lhůtu (min. 12 měsíců od nabytí účinnosti) pro splnění požadavku na prokázání znalostí podle § 20 odst. 4 ZEOS.
	Vysvětleno.
Návrh nastavuje spolupráci mezi MF a CS tak, aby k ověřování nedocházelo duplicitně.
Podmínka jednoho roku pro splnění požadavku na nezbytné zkušenosti je upravena v § 20 odst. 5 obecně, nelze stanovovat pro každou povinnou osobu zvlášť.
Přechodné ustanovení pro splnění požadavku podle § 20 odst. 4 není potřeba, §20 odst. 6 stanovuje lhůtu 90 dní na nápravu.

	59
	Institut pro regulaci hazardních her
	7
	Z
	Část třetí hlava I ZEOS

Podle důvodové zprávy „orgány dozoru nad finančním sektorem a nad provozovatelem hazardních her získávají oprávnění k přímému přístupu k IT nástrojům povinných osob, které jsou využívány pro plnění AML/CFT povinností“. Z navrhované úpravy není zřejmé, zda se má jednat o dálkový přístup dozorového orgánu nebo o přístup při kontrole na místě. Nadto považujeme takovou právní úpravu vůči provozovatelům hazardních her za nepřiměřenou, neopodstatněnou a nedostatečně odůvodněnou. Provozovatelé hazardních her budou vystaveni výrazně přísnějším požadavkům než jiné druhy povinných osob, aniž by bylo zřejmé, jaké konkrétní riziko má takto rozdílný přístup odůvodňovat.

Pokud by však byl tento institut vůči provozovatelům hazardních her skutečně přijat, pro úplnost zdůrazňujeme, že tento institut vyvolává tyto problémy:

• AML/CFT systémy provozovatelů hazardních her obsahují osobní údaje hráčů v rozsahu dle § 130 ZHH a příslušných ustanovení AML zákona, a to včetně zvláštních kategorií údajů (např. hráčská historie jako nepřímý ukazatel zdravotního stavu – problémové hráčství apod.);

• přístup k IT systémům nad rámec režimu kontroly podle kontrolního řádu (zák. č. 255/2012 Sb.) neobsahuje dostatečné záruky ochrany osobních údajů a obchodního tajemství;

• provozovatel je vystaven kybernetickému riziku spojenému s otevřením svých systémů třetí straně (orgánu dozoru), aniž by byla jasně stanovena odpovědnost za případný únik dat.

Navrhovaná úprava:
Požadujeme v ZEOS výslovně upravit:

• přesné technické parametry a rozsah přístupu (které systémy, která data, v jakém formátu);

• povinnost orgánu dozoru zajistit, že přístupové logy jsou povinné osobě zpřístupněny;

• omezení přístupu pouze na data nezbytná pro splnění účelu dozoru (princip minimalizace podle čl. 5 odst. 1 písm. c) GDPR);

• výslovné vyloučení přístupu k údajům, které jsou předmětem bankovního tajemství, daňové mlčenlivosti nebo obchodního tajemství provozovatele v rozsahu, který nesouvisí s plněním AML/CFT povinností;

• odpovědnost státu za škodu způsobenou úniky dat z přístupu orgánu dozoru podle zákona č. 82/1998 Sb.
	Nevyhověno.
Provozovatelé hazardních her jsou na EU úrovni vyhodnoceni jako více rizikový sektor, proto na ně dopadají z EU práva přísnější požadavky.
Oprávnění k přímému přístupu k IT nástrojům povinných osob je požadavek AMLD6, tedy předkladatel se nemůže od úpravy odchýlit. 
Omezení, ve formě pevně stanovených parametrů pro přístup by bylo omezující a současně by v čase mohlo být nedostatečné, a to s ohledem na turbulentní vývoj v dané oblasti.
Platí, že zpracování osobních údajů při výkonu dozoru podléhá přímo použitelným předpisům o ochraně osobních údajů, zejména GDPR, které stanoví dostatečné záruky včetně principu minimalizace.
Navržené výslovné vyloučení přístupu k určitým kategoriím údajů nelze akceptovat, neboť by mohlo neodůvodněně omezit efektivní výkon dozoru; současně u provozovatelů hazardních her nedopadá režim bankovního tajemství a přístup k daňově relevantním údajům je odůvodněn jejich překryvem s oblastí AML/CFT.
Odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci je již upravena obecně závaznými právními předpisy (zejména zákonem č. 82/1998 Sb.), a není tedy důvod ji v tomto zákoně upravovat duplicitně.

	59
	Institut pro regulaci hazardních her
	8
	Z
	Článek o účinnosti ZEOS a přechodná ustanovení.

Předpokládaná legisvakanční doba je zcela nedostatečná s ohledem na rozsah změn, které povinné osoby musejí v krátkém časovém období implementovat, zejména:

• úprava systému vnitřních zásad podle čl. 9 AMLR (odlišná struktura od stávajícího § 21 AML zákona);

• zavedení funkce manažera pro dodržování předpisů a pracovníka pro dodržování předpisů, jejich pracovněprávní ukotvení, školení, zajištění nezávislosti;

• úprava IT systémů pro přímý přístup orgánu dozoru;

• školení všech zaměstnanců, kteří se mohou setkat s podezřelými obchody, na novou právní úpravu.

Navrhovaná úprava:
Požadujeme:

• Pro povinné osoby stanovit v přechodných ustanoveních ZEOS implementační lhůtu nejméně 12 měsíců od nabytí účinnosti zákona pro úpravu SVZ, zavedení funkcí manažera a pracovníka pro dodržování předpisů a zajištění technické připravenosti na přístup orgánu dozoru.

• V přechodných ustanoveních výslovně upravit, že dosavadní SVZ povinné osoby zaslané FAÚ podle § 21 AML zákona se považuje za splnění povinnosti podle ZEOS po dobu 18 měsíců od nabytí účinnosti zákona, pokud provozovatel prokáže, že provádí jeho aktualizaci v souladu s požadavky AMLR.

• Stanovit dostatečné legisvakanční období (min. 12 měsíců od publikace ve Sbírce) pro přípravu povinných osob a vydání prováděcích předpisů
	Nevyhověno.
Dané požadavky vyplývají z AMLR a AMLD6, přičemž je pevně stanoveno, od jakého data budou použitelné. Navržený zákon toto nemůže jakkoliv ovlivnit, jelikož má nižší právní sílu.

	59
	Institut pro regulaci hazardních her
	9
	Z
	Část druhá

Návrh zákona přejímá povinnosti z AMLR bez dostatečné diferenciace mezi velkými a malými provozovateli. V segmentu hazardu v ČR působí jak velcí provozovatelé s komplexní strukturou (online + landbased síť + logistika), tak menší provozovatelé s několika provozovnami. Pro menší provozovatele je navržená úprava (zejména povinnost oddělených funkcí manažera a pracovníka pro dodržování předpisů, skupinové posouzení rizik atd.) nepřiměřenou zátěží.

Navrhovaná úprava:
Požadujeme v ZEOS výslovně zakotvit pravidlo proporcionality s kritérii velikosti povinné osoby (např. počet provozoven, počet hráčských účtů, GGR za poslední účetní období), podle kterého bude orgán dozoru posuzovat přiměřenost plnění povinností. Současně požadujeme u menších provozovatelů umožnit kumulaci funkcí manažera a pracovníka pro dodržování předpisů do jedné osoby, nestanoví-li AMLR jinak.
	Vysvětleno.
Navržené by založilo rozpor s požadavky AMLR a AMLD6.
AMLR je přímo použitelné, tato diferenciace je vyhrazena právu EU, nikoliv tuzemskému zákonodárci.
Možnost kumulace funkcí manažera a pracovníka do jedné osoby vychází z čl. 11 odst. 7 AMLR.

	59
	Institut pro regulaci hazardních her
	10
	D
	§ 22 písm. a)

Zachování výjimky pro land-based loterii, bingo a tombolu a její rozšíření o turnaj malého rozsahu (§ 22 písm. a) ZEOS) hodnotíme pozitivně. Tato výjimka odpovídá rizikovému profilu uvedených her a principu proporcionality podle čl. 4 AMLR.

Navrhovaná úprava:
Doporučujeme formulaci § 22 písm. a) ZEOS zachovat a zároveň v důvodové zprávě výslovně potvrdit, že dosavadní výjimka pro land-based bingo a loterii bude i nadále vykládána shodně s dosavadní praxí FAÚ – tedy že vztah k dálkovému přístupu je rozhodující kritérium.
	Vyhověno.
Důvodová zpráva byla doplněna.

	59
	Institut pro regulaci hazardních her
	11
	Z
	Návaznost ZEOS na ZHH a jeho prováděcí předpisy, zejména vyhlášku č. 466/2023 Sb.

ZHH již dnes obsahuje řadu opatření, která se věcně překrývají s AML/CFT požadavky – identifikace účastníka hazardní hry, sebeomezující opatření, Rejstřík fyzických osob vyloučených z účasti na hazardních hrách, evidenční povinnosti provozovatele a povinnosti vůči Ministerstvu financí. Bez jasného vymezení vztahu mezi ZEOS a ZHH hrozí duplicita povinností, duplicitní kontrola a vzájemně neslučitelné výklady.

Navrhovaná úprava:
Požadujeme v ZEOS, případně v doprovodném změnovém zákoně, výslovně upravit:

• princip speciality – pokud ZHH upravuje určitou povinnost konkrétně, má přednost před ZEOS, není-li ve zvláštních předpisech EU stanoveno jinak;

• koordinační mechanismus mezi Ministerstvem financí ČR (licenční orgán podle ZHH) a Celní správou (orgán dozoru podle ZEOS) s cílem zabránit duplicitní kontrole a protichůdným výkladům;

• využití stávajících evidencí provozovatele podle ZHH pro účely plnění povinností podle ZEOS bez nutnosti zavádět paralelní systém.
	Vysvětleno.
Přednost povinností upravených přímo použitelným předpisem EU před zákonem není třeba v zákoně zvlášť upravovat.
 Z připomínky není zcela zřejmé, jaká povinnost by byla duplicitně upravována v ZHH a v ZEOS a tudíž je nezbytné upravovat přednostní aplikaci ZHH. .
Koordinační mechanismus je v zákoně upraven. Je nutno rozlišovat mezi výkonem správního dozoru podle AML předpisů a dozoru podle ZHH. Prakticky je nemožné, aby docházelo k „duplicitním kontrolám“. 

Centrální rejstřík povinných osob bude obsahovat širší paletu informací, než pouze čistě evidenční údaj o povinné osobě (např. informace o tom, kdo je compliance manager a compliance officer a další údaje). Nelze tedy bez dalšího pro rozšířenou škálu nutných informací využívat stávající evidence. Současně nelze hovořit ani o „paralelním systému“.

	59
	Institut pro regulaci hazardních her
	12
	Z
	§ 46 a násl., popis v důvodové zprávě str. 265–266.

Důvodová zpráva předpokládá, že povinné osoby budou „povinny poskytovat pravidelné výkazy o své činnosti, a to na základě opatření obecné povahy vydaného příslušným orgánem dozoru“. Tato konstrukce představuje blanketní zmocnění bez zákonných mantinelů rozsahu a frekvence výkaznictví.

Navrhovaná úprava:
Požadujeme v ZEOS výslovně stanovit:

• maximální rozsah údajů, které lze povinné osobě uložit vykazovat (obsahový strop);

• minimální frekvenci výkaznictví;

• povinnost orgánu dozoru projednat opatření obecné povahy s dotčenými sektorovými sdruženími (zde Institut pro regulaci hazardních her, resp. SPELOS) před jeho vydáním.
	Vysvětleno.
Požadavek připomínkového místa by absolutně popřel operativnost daného nástroje. Vzhledem ke skutečnosti, že povinnost poskytovat informace je stanovována orgánem veřejné správy v rámci výkonu veřejné správy, uplatní se i pro ni obecné zásady stanovené správním řádem (zásada proporcionality/přiměřenosti, správní orgán volí takové řešení, které co nejméně zatěžuje dotčené osoby). DZ k § 64 byla v tomto smyslu doplněna.

	59
	Institut pro regulaci hazardních her
	13
	D
	Aktualizace údajů (návaznost na čl. 26 AMLR)

Navrhujeme, aby na základě ZEOS byl provozovatelům hazardních her, příp. dalším druhům povinných osob, pro účely plnění povinností dle tohoto zákona, zajištěn přístup do základních registrů. Povinné osoby by tak měly zajištěnu kontrolu údajů klientů, kde nově bude uložena povinná kontrola jednou za jeden rok, resp. pět let.

Provozovatelé hazardních her již dle současně právní úpravy provádí monitoring klientů a aktualizaci jejich identifikačních a dalších údajů. Tento monitoring a aktualizace by však byly mnohem efektivněji zajištěny právě napojením na základní registry (obdobně jako banky).

Pokud by tento návrh byl považován za nepřiměřený, lze upravit např. pro povinné osoby dle počtu klientů (např. minimálně 10000 klientů) tak, aby nebylo přístupné všechny povinné osoby bez omezení.

Oprávnění povinných osob k využívání údajů ze základních registrů

1. Povinná osoba podle tohoto zákona je oprávněna využívat referenční údaje ze základních registrů v rozsahu nezbytném pro:
a) identifikaci a kontrolu klienta, 
b) plnění povinností podle právních předpisů v oblasti prevence legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, 
c) prevenci podvodného jednání a ověřování pravosti identifikačních údajů klienta.

2. Povinné osobě se umožňuje dálkový a nepřetržitý přístup k referenčním údajům vedeným: 
a) v registru obyvatel,
b) v registru osob, v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem.

3. Povinná osoba je oprávněna využívat údaje ze základních registrů pouze po dobu nezbytnou k plnění povinností podle odstavce 1 a je povinna zajistit: 
a) ochranu údajů před neoprávněným přístupem, 
b) evidenci každého přístupu k údajům, 
c) pravidelnou kontrolu oprávněnosti přístupů.

4. Údaje získané podle tohoto ustanovení nesmějí být využity k jinému účelu než k plnění povinností podle tohoto zákona.

5. Ministerstvo vnitra stanoví vyhláškou technické podmínky přístupu, rozsah poskytovaných údajů a způsob evidence přístupů podle tohoto ustanovení.
	Nevyhověno.
Zajištění přístupu do základních registrů pro všechny povinné osoby je zásadní rozšíření, které předkladatel nevidí jako důvodné. Některé povinné osoby mají přístup pouze pro výkon své profesní činnosti (notář, advokát). V plošném přístupu vidí předkladatel riziko zneužití

	59
	Institut pro regulaci hazardních her
	14
	D
	Oznamování podezřelých obchodů (návaznost na čl. 69 a násl. AMLR)

Navrhujeme v ZEOS zakotvit výjimku pro podávání OPO v případě, kdy již danou osobu prověřuje Policie ČR. Návrh je reakcí na zkušenosti, kdy FAÚ tato OPO nevyžaduje, ale Celní správa naopak trvá na tom, že je třeba vyhodnotit jako podezřelý obchod s povinností podání OPO.

Výjimka z povinnosti podat oznámení o podezřelém obchodu

Povinná osoba není povinna podat oznámení o podezřelém obchodu podle § XY, pokud:

a) je jí na základě písemného sdělení orgánu činného v trestním řízení známo, že klient, skutečný majitel nebo osoba účastnící se obchodu je v téže věci prověřována nebo vyšetřována Policií České republiky nebo státním zastupitelstvím,
b) oznámení by neobsahovalo nové podstatné skutečnosti významné pro odhalování legalizace výnosů z trestné činnosti nebo financování terorismu.

Povinná osoba je povinna uchovat dokumentaci prokazující splnění podmínek podle odstavce 1 po dobu 10 let ode dne uskutečnění obchodu nebo ukončení obchodního vztahu.

Výjimku podle odstavce 1 nelze použít, vznikne-li nové podezření na jinou trestnou činnost, další podezřelý obchod nebo financování terorismu.
	Nevyhověno.
Navrhovaná výjimka by byla v rozporu s konstrukcí oznamovací povinnosti podle AMLR. AMLR ukládá povinným osobám povinnost oznámit podezřelý obchod vždy, pokud vznikne podezření na legalizaci výnosů z trestné činnosti, související predikativní trestnou činnost nebo financování terorismu. Povinnost podat oznámení je přitom koncipována jako samostatná povinnost povinné osoby a není podmíněna tím, zda je daná osoba současně prověřována nebo vyšetřována orgány činnými v trestním řízení.
Navrhovaná úprava by fakticky vytvářela nový důvod pro „nevznik“ oznamovací povinnosti, který AMLR nepředpokládá. Národní právní úprava přitom nemůže zužovat rozsah povinností stanovených přímo použitelným právem Evropské unie ani zavádět nové výjimky z oznamovací povinnosti.
Současně je třeba uvést, že ačkoli se připomínkové místo ve svém návrhu obecně odvolává na čl. 69 a násl. AMLR, nijak nespecifikuje, o které konkrétní ustanovení AMLR by bylo možné navrhovanou výjimku opřít. Předkladateli není známo žádné ustanovení AMLR, které by umožňovalo zprostit povinnou osobu povinnosti oznámit podezřelý obchod pouze z důvodu, že je dotčená osoba již prověřována nebo vyšetřována orgány činnými v trestním řízení.
Nadto analytická činnost FAÚ a činnost orgánů činných v trestním řízení sledují odlišné účely. Skutečnost, že je vedeno trestní prověřování, sama o sobě neznamená, že FAÚ disponuje všemi informacemi relevantními z hlediska AML/CFT nebo že oznámení nemůže obsahovat nové poznatky významné pro jeho činnost.

	59
	Institut pro regulaci hazardních her
	15
	D
	§ 131 a násl.

Doporučujeme, aby ZEOS výslovně garantoval povinné osobě výlučně elektronickou komunikaci s orgánem dozoru prostřednictvím datové schránky, portálu veřejné správy nebo speciálního portálu (Centrální rejstřík povinných osob), včetně možnosti elektronického podání všech hlášení, výkazů a aktualizací CRPO.
	Nevyhověno.
Předkladatel podporuje maximální možnou míru elektronizace komunikace mezi povinnými osobami a orgány dozoru. Navrhované řešení však nepovažuje za vhodné, neboť vychází z předpokladu, že CRPO bude plnit funkci univerzálního komunikačního rozhraní mezi povinnými osobami a orgány veřejné moci.
CRPO je v návrhu koncipován jako informační systém veřejné správy sloužící především k evidenčním, registračním a informačním účelům. Informační systémy veřejné správy tohoto typu zpravidla neslouží jako plnohodnotný komunikační kanál pro vedení správních řízení, doručování písemností nebo uskutečňování veškeré komunikace mezi regulovanými subjekty a správními orgány. K těmto účelům právní řád již standardně využívá zejména datové schránky a další obecné nástroje elektronické komunikace upravené zvláštními právními předpisy.
Zakotvení požadavku na výlučnou elektronickou komunikaci prostřednictvím konkrétně vymezených technických prostředků by navíc mohlo do budoucna nepřiměřeně omezovat flexibilitu při rozvoji informačních systémů veřejné správy a zavádění nových technologických řešení. Předkladatel proto nepovažuje za účelné ani potřebné v zákoně výslovně garantovat, že veškerá komunikace, hlášení, výkazy, aktualizace údajů nebo jiné úkony budou probíhat výhradně prostřednictvím datové schránky, portálu veřejné správy nebo CRPO.

	59
	Institut pro regulaci hazardních her
	16
	D
	§ 12, § 131 a násl.

Doporučujeme u povinností zápisu do Centrální evidence povinných osob a aktualizace údajů podle § 12 ZEOS zajistit, aby nebyly zapisovány údaje nad rámec nezbytně nutný (princip minimalizace) a aby provozovatel nebyl zatěžován hlášením drobných personálních změn v obchodní struktuře mimo okruh skutečných majitelů a členů vrcholného vedení.
	Vysvětleno.
Návrh počítá s maximální možnou automatizací poskytování informací z jiných evidencí státu, tj. pokud by měl tyto informace stát k dispozici z jiného zdroje, tak je nemusí poskytovat povinná osoba.

	59
	Institut pro regulaci hazardních her
	17
	D
	Odklad splnění příkazu klienta (návaznost na čl. 71 AMLR)

Doporučujeme v ZEOS zpřesnit institut odkladu splnění příkazu klienta a zadržení transakce tak, aby byl jednoznačně určen procesní rámec, lhůty a opravné prostředky, zejména pro návaznost na § 20 dosavadního AML zákona a příslušná ustanovení ZHH.
	Vysvětleno.
Dané je upraveno v rámci návrhu zákona o Finančním analytickém úřadu, který připomínkové místo v rámci meziresortního připomínkového řízení též obdrželo.

	59
	Institut pro regulaci hazardních her
	18
	D
	§ 131 a násl.

Doporučujeme v ZEOS zpřesnit rozsah veřejně přístupných údajů v Centrálním registru povinných osob ve vztahu k provozovatelům hazardních her s ohledem na ochranu obchodního tajemství a předcházení bezpečnostním rizikům.
	Vysvětleno.
Rozsah veřejně přístupných údajů v Centrálním rejstříku povinných osob je omezen v § 138 odst. 4, a to co do rozsahu údajů uvedených v § 132 písm. a) bodů 1 až 5. Takový rozsah byl nastaven pro všechny povinné osoby právě s ohledem na zachování transparentnosti AML/CFT systému, aniž by byly ohroženy bezpečnostní zájmy ve strategických oblastech. Zároveň jsou tyto údaje již dnes veřejně dostupné prostřednictvím obchodního rejstříku a seznamu legálních provozovatelů zveřejňovaném na stránkách Ministerstva financí. Uvedeným rozsahem zveřejněných informací nedochází k porušení ochrany obchodního tajemství.

	59
	Institut pro regulaci hazardních her
	19
	Z
	§ 179

Ze znění článku 19 odst. 5 AMLR není zřejmé, zda se povinnost uplatnit hloubkovou kontrolu klienta při výběrech výher, sázení vkladu nebo obojím ve výši alespoň 2 000 EUR vztahuje pouze na příležitostné transakce, nebo také na transakce prováděné v rámci již existujícího obchodního vztahu.

Toto rozlišení považujeme za zcela zásadní. Pokud má být uvedená povinnost aplikována i na transakce uskutečňované v rámci obchodního vztahu, považujeme takovou úpravu za zcela nepřiměřenou, neopodstatněnou a nedostatečně odůvodněnou. V takovém případě by totiž provozovatelé hazardních her byli vystaveni výrazně přísnějším požadavkům než jiné druhy povinných osob, aniž by bylo zřejmé, jaké konkrétní riziko má takto rozdílný přístup odůvodňovat.

Požadujeme proto v rámci ZEOS upřesnění tak, aby bylo jednoznačně vymezeno, že se uvedený limit a povinnost hloubkové kontroly klienta vztahují pouze na příležitostné transakce mimo obchodní vztah. V případě, že má být povinnost uplatňována i u obchodů v rámci obchodního vztahu, důrazně požadujeme doplnění řádného odůvodnění přiměřenosti a nezbytnosti takové úpravy, včetně vysvětlení, proč mají být na provozovatele hazardních her kladeny výrazně přísnější požadavky než na ostatní druhy povinných osob.
	Vysvětleno.
S ohledem na skutečnost, že AMLR má aplikační přednost před zákonem, nelze prostřednictvím zákona dosáhnout účinku požadovaného připomínkovým místem , čili stanovení závazného výkladu AML nařízení.

	60
	Ligová fotbalová asociace
	1
	D
	Vážení, 

k Vaší výzvě o zaslání případných připomínek v rámci připomínkového řízení k návrhu Zákona o ekonomické ochraně státu („ZEOS“) si dovolíme jako Ligová fotbalová asociace zaslat jednu připomínku a dotaz. 
Konkrétně prosíme o ověření a případnou úpravu v otázce týkající se rozsahu činností, při kterých jsou fotbalové kluby (a to jak „vybrané profesionální fotbalové kluby“, tak i osoby, které „vlastní nebo řídí vybrané profesionální fotbalové kluby“) považovány za povinnou osobou ve smyslu zákona. 
Dle AMLR platí pro fotbalové kluby omezení, podle kterého budou za povinné osoby považovány pouze pro následující vybrané transakce 
· transakce s investorem, 
· transakce se sponzorem, 
· transakce s fotbalovými agenty nebo jinými zprostředkovateli, 
· transakce za účelem přestupu fotbalového hráče. 

Identicky je toto omezení na vybrané transakce uvedeno i v důvodové zprávě, nicméně v textu návrhu zákona toto omezení uvedeno není. Prosíme proto o ověření a úpravu či případné vysvětlení. 
Děkujeme a jsme s pozdravem 
Jan Rotta 
Za Ligovou fotbalovou asociaci
	Vysvětleno.
Předkladatel plně potvrzuje věcnou premisu připomínkového místa. Omezení věcného rozsahu AML povinností pro profesionální fotbalové kluby pouze na vyjmenované typy transakcí (tj. transakce s investorem, sponzorem, fotbalovými agenty nebo jinými zprostředkovateli a transakce za účelem přestupu fotbalového hráče) je pevně a závazně zakotveno přímo v příslušných ustanoveních AMLR. Rozsah povinností fotbalových klubů v České republice se bude striktně řídit těmito parametry a nebude ze strany státu plošně rozšiřován nad tento rámec.
Absence výslovného začlenění tohoto omezení do normativního textu návrhu zákona je dána výlučně závaznými pravidly legislativní techniky. V souladu s čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie a ustálenou judikaturou Soudního dvora platí absolutní zákaz vnitrostátní transformace přímo použitelných unijních nařízení do vnitrostátních právních řádů.
Vnitrostátní zákonodárce nesmí do národního předpisu duplicitně přepisovat, parafrázovat ani jinak inkorporovat skutkové podstaty a definice, které již komplexně upravuje přímo aplikovatelné nařízení. Tento postup by byl v přímém rozporu s právem Evropské unie, neboť by zastíral unijní původ normy, a současně by kolidoval s požadavky Legislativních pravidel vlády.
Role zákona o ekonomické ochraně státu spočívá primárně v institucionální a procesní adaptaci unijního rámce (určení orgánů dozoru, vymezení sankčních mechanismů), nikoli v definování osobní či věcné působnosti u těch subjektů, kde je tato působnost již vyčerpávajícím způsobem definována v AMLR.
Právní jistota členů Ligové fotbalové asociace je tak zcela garantována bezprostřední závazností unijního nařízení. K doplnění kontextu a pro potřeby aplikační praxe je tato skutečnost reflektována v důvodové zprávě, avšak úprava samotného normativního textu zákona v požadovaném smyslu je z výše uvedených legislativních důvodů nepřípustná.

	61
	Ministerstvo práce a sociálních věcí
	1
	D
	K návrhu zákona obecně
1. Ministerstvo práce a sociálních věcí („MPSV“) chápe potřebu přijetí zákona o ekonomické ochraně státu a vítá úsilí v boji proti praní špinavých peněz („AML“) a tzv. šedé ekonomice. Přes toto principiální vítání návrhu si nicméně MPSV dovoluje vznést několik připomínek k návrhu zákona o ekonomické ochraně státu („ZEOS“), a to zejména s ohledem na možné sociální dopady a rovný přístup zejména znevýhodněných skupin ke spravedlnosti.
2. Návrh zákona přináší komplexní regulaci mj. pro právní profese, kdy MPSV si dovoluje vznést několik připomínek k v návrhu zákona zakotvených povinnostem, které mohou tíživě dopadnout zejména na malé kanceláře a samostatné advokáty zejména v menších městech, kteří představují zásadní oporu pro občany i znevýhodněné skupiny osob při přístupu ke spravedlnosti. V tomto směru si MPSV dovoluje upozornit na možné sociální dopady návrhu zákona a dále uvést několik připomínek obecnějšího charakteru.
3. Další okruh připomínek směřuje k činnosti advokátů, notářů, soudních exekutorů, daňových poradců a auditorů jako zaměstnavatelů, popř. zaměstnanců, a k povinnostem dle návrhu zákona na tyto osoby kladené.
	Bere se na vědomí.

	61
	Ministerstvo práce a sociálních věcí
	2
	D
	K § 7
Ustanovení § 7 písm. f) definuje chráněnou informaci jako informaci, kterou člen příslušné profesní komory obdržel od svého klienta nebo kterou o něm získal během zjišťování jeho právního postavení, během jeho obhajoby nebo zastupování v soudním řízení nebo v souvislosti s takovým řízením, včetně poradenství ohledně zahájení takového řízení nebo vyhnutí se takovému řízení, bez ohledu na to, zda je tato informace obdržena nebo získána před zahájením tohoto řízení, v jeho průběhu, nebo po jeho skončení. Tato definice je výrazně užší než současný rozsah advokátní mlčenlivosti podle § 21 odst. 1 zákona o advokacii, podle kterého je advokát je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb.
Doporučujeme doplnit ochranu informací, které advokát získá od klienta v souvislosti s posouzením právního postavení klienta nebo v souvislosti se zastupováním v soudním, správním či jiném obdobném řízení.
Tato připomínka je doporučující.
	Vyhověno jinak.
Připomínka směřuje k zajištění toho, aby rozsah chráněných informací odpovídal rozsahu profesního tajemství chráněného unijní AML úpravou. Za tímto účelem bylo ustanovení upraveno jiným způsobem, než je navrhováno v připomínce.

Namísto samostatného vymezování chráněné informace ve vnitrostátním právním předpisu návrh nově přímo odkazuje na příslušné ustanovení nařízení (EU) 2024/1624. Tím dochází k převzetí rozsahu výjimky v plném rozsahu stanoveném přímo použitelným právem Evropské unie a současně se předchází riziku odchylek mezi vnitrostátní a unijní úpravou.
Předkladatel nepovažuje za vhodné vytvářet vlastní národní definici chráněné informace ani její rozsah jakkoli rozšiřovat či zužovat oproti nařízení (EU) 2024/1624. Cíle sledovaného připomínkou je však dosaženo právě přímým odkazem na unijní úpravu, která se použije v celém svém rozsahu.

	61
	Ministerstvo práce a sociálních věcí
	3
	D
	K § 12
Ustanovení § 12 ZEOS ukládá povinné osobě povinnost určit „manažera pro dodržování předpisů“ a „pracovníka pro dodržování předpisů“ a hlásit tyto údaje orgánu dozoru. Zejména pro advokáty vykonávající advokacii jako fyzické osoby a pro notáře na menších městech je tato úprava objektivně neaplikovatelná: není koho jmenovat „manažerem“ nebo „pracovníkem pro dodržování předpisů“ odlišného od samotného advokáta nebo notáře jako povinné osoby.
MPSV navrhuje doplnit, vykonává-li povinná osoba činnost advokáta, notáře, soudního exekutora, daňového poradce nebo auditora jako fyzická osoba, aby se pro účely ZEOS za manažera pro dodržování předpisů a pracovníka pro dodržování předpisů považovala samotná povinná osoba. Dále MPSV navrhuje, aby povinná osoba nebyla povinna samostatně hlásit údaje, pokud jsou údaje o ní zjistitelné ze seznamu vedeného příslušnou profesní komorou.
Tato připomínka je doporučující.
	Vysvětleno.
Cíle, které tato připomínka sleduje, jsou však již plně zajištěny samotnou unijní úpravou a navrženým zněním zákona, a proto nevyžadují další doplnění textu. AMLR ve svém čl. 11 odst. 7 druhý totiž stanoví, že „Pokud je povinnou osobou fyzická osoba nebo právnická osoba, jejíž činnosti vykonává pouze jedna fyzická osoba, odpovídá za plnění úkolů podle tohoto článku tato osoba.“. Navíc funkci manažera a pracovníka může vykonávat stejná osoba, je-li to odůvodněno velikostí a povahou podnikání povinné osoby.
Návrh, aby povinná osoba nemusela hlásit své údaje, pokud jsou zjistitelné ze seznamu vedeného příslušnou profesní komorou, je v návrhu zákona již bez zbytku promítnut. K tomuto účelu slouží § 12 odst. 4 písm. d) navrhovaného zákona. Podle tohoto ustanovení povinná osoba není povinna údaje hlásit, pokud je „poskytla orgánu dozoru podle jiného právního předpisu“. Vzhledem k tomu, že pro advokáty, notáře, auditory a daňové poradce je primárním „orgánem dozoru“ právě jejich příslušná profesní komora, jíž tyto osoby povinně poskytují své údaje podle zvláštních profesních zákonů, výjimka z hlášení se na ně automaticky uplatní.

	61
	Ministerstvo práce a sociálních věcí
	4
	D
	K § 13
Ustanovení § 13 odst. 2 ZEOS ukládá povinnost zajistit dostupnost manažera a pracovníka pro dodržování předpisů v určitých časech. Pro advokátní kancelář s jedním advokátem a 1–3 zaměstnanci to v praxi znamená, že advokát si nesmí vzít dovolenou nebo být nemocen, neboť není koho jiného k zastoupení určit. V malých kancelářích je obvyklé, že kancelář je v době dovolené plně uzavřena. Ani předpisy EU nevyžadují nepřetržitou dostupnost.
MPSV navrhuje doplnit, že povinnost dostupnosti se vztahuje pouze na povinné osoby s minimálně 10 zaměstnanci, případně že u advokátních kanceláří se splnění povinnosti dostupnosti považuje za zajištěné, je-li dostupný některý ze společníků nebo zaměstnanec pověřený zastupováním.
Tato připomínka je doporučující.
	Vysvětleno.
Ministerstvo financí vysvětluje, že obava, že by si samostatný advokát či notář nemohl vzít dovolenou nebo být nemocný, pramení z nesprávného výkladu navrhovaného ustanovení. Zákon v § 13 odst. 1 váže požadavek na dostupnost kontaktní osoby výhradně na dobu „v provozní době povinné osoby a v době, kdy povinná osoba provádí transakce“.
Pokud je malá kancelář z důvodu dovolené nebo nemoci plně uzavřena, neposkytuje služby a neprovádí žádné transakce (tj. nemá provozní dobu), povinnost zajistit v takovém čase okamžitou dostupnost pro Finanční zpravodajskou jednotku (FAÚ) se logicky neuplatní. Evropské právo ani tento návrh zákona nevyžadují po samostatně působících fyzických osobách nepřetržitou dostupnost v režimu 24/7/365.
Pokud jde o návrh MPSV, aby se splnění povinnosti považovalo za zajištěné, je-li dostupný některý ze společníků nebo pověřený zaměstnanec, tomuto požadavku již návrh zákona fakticky vyhovuje. Ustanovení § 13 odst. 2 výslovně umožňuje, aby povinná osoba nahlásila až 4 další kontaktní osoby, které plní komunikační roli vůči FAÚ. V praxi to znamená, že si advokát může jako další kontaktní osobu nastavit svého koncipienta, společníka, případně trvale spolupracujícího advokáta, který jej v době jeho běžné nepřítomnosti zastupuje.
Požadavku na vynětí subjektů s méně než 10 zaměstnanci z povinnosti mít dostupnou kontaktní osobu vyhovět nelze. Finanční zpravodajská jednotka musí mít možnost s povinnou osobou operativně komunikovat v době, kdy tato osoba standardně funguje a provádí transakce (např. z důvodu nutnosti okamžitého odložení podezřelé transakce dle § 18 a násl.). Riziko legalizace výnosů z trestné činnosti a nutnost včasného zásahu státu nesouvisí s počtem zaměstnanců subjektu, ale s charakterem a rizikovostí prováděných operací. Zavedení takové plošné výjimky by paralyzovalo činnost FAÚ a bylo by v přímém rozporu s požadavky nařízení (EU) 2024/1624 (AMLR) i standardy FATF.

	61
	Ministerstvo práce a sociálních věcí
	5
	D
	K § 50
Ustanovení § 50 stanoví FAÚ jako orgán dozoru nad všemi profesními komorami (ČAK, NKČR, Exekutorská komora, KAČR, KDP ČR). Toto plošné řešení nereflektuje povahu jednotlivých profesí. Advokáti, notáři a soudní exekutoři představují právnické profese, jejichž činnost je úzce spjata s justičním systémem (zastupování v řízeních, autorizace listin, exekuční řízení). Dozor nad těmito profesemi by měl vykonávat orgán s institucionální znalostí specifik právní profese. Ministerstvo spravedlnosti již dnes vede evidenci soudních exekutorů a evidenci insolvenčních správců a má dlouhodobou institucionální znalost právních profesí. FAÚ jako finanční orgán nemusí nutně mít srovnatelnou expertizu v oblasti advokátní mlčenlivosti, notářské autorizace listin či soudního výkonu rozhodnutí.
MPSV navrhuje, aby dozor nad výkonem dozoru prováděným Notářskou komorou České republiky, Českou advokátní komorou a Exekutorskou komorou České republiky vykonával orgán dozoru nad příslušnou profesní komorou, kterým by bylo Ministerstvo spravedlnosti. Dozor nad výkonem dozoru prováděným Komorou auditorů České republiky a Komorou daňových poradců České republiky by v souladu s návrhem ZEOS vykonával Úřad.
Tato připomínka je doporučující.
	Vyhověno.
Materiál byl upraven.

	63
	Svaz účetních
	1
	Z
	Zásadní připomínka k § 6 písm. l)
Namítáme nesoulad vymezení externího účetního jako
„činností externího účetního činnost osoby oprávněné provozovat živnostenskou činnost účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence podle živnostenského zákona vykonávaná v rámci tohoto oprávnění, pokud spočívá v přípravě nebo provádění
1. nákupu nebo prodeje nemovité věci,
2. správy peněz, cenných papírů nebo jiného majetku klienta,
3. správy bankovního účtu, spořicího účtu nebo účtu cenných papírů, nebo
4. nákupu obchodní korporace“
Navrhované znění:
„činností externího účetního je činnost osoby oprávněné provozovat živnostenskou činnost účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence podle živnostenského zákona vykonávaná nezávisle v rámci tohoto oprávnění, pokud spočívá v procesech, které jsou završeny sestavením účetní závěrky pro třetí osoby.“
Odůvodnění:
Definice z návrhu zákona je mimo rámec činností zákonem svěřených aktivit vykonávaných v rámci živnosti činnost účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence. Všechny činnosti v bodech 1 až 4 písm. l) § 6 zákona může účetní stejně jako jakákoli jiná fyzická nebo právnická osoba vykonávat jako obecný zmocněnec, a protože nejsou definovány jako obsahová náplň živnosti nemůže je vykonávat soustavně, ale maximálně příležitostně.
Návrh dále neodpovídá koncepci AMLR založené na risk-based logice a oslabuje postavení externích účetních jako součást systému prevence praní špinavých peněz. Přičemž AMLR externí účetní výslovně zahrnuje a jejich faktické vypuštění, k čemuž znění v návrhu zákona spěje vytvoří regulatorní mezeru.
Současné živnostenské vymezení účetních služeb národní legislativou je pro AML příliš široké a nezohledňuje rozdílnou míru rizika jednotlivých činností. Pod jednu živnost spadají sofistikované účetní služby, ale i čistě technická administrativa. Proto jsme již v minulosti regulátorovi předkládali praktické řešení rozložení aktivit do dvou až tří oddělených živností. K podobnému schématu existují i zahraniční vzory.
V podmínkách současné obsahové náplně živnosti, se jeví AML relevantní aktivity – vedení účetnictví, sestavení účetní závěrky, správa účetních systémů klienta, mzdová agenda u komplikovaných struktur, controlling a cash flow management.
Soudní dvůr EU v rozsudku C-3/24 (MISTRAL TRANS) potvrdil, že externí účetní jsou osoby nezávisle poskytující účetní služby třetím osobám, a tím výslovně vymezil jejich roli v rámci AML a vyložil tak pojem „external accountants v AML směrnici 2015/849.
Praktické argumenty:
Účetní mají detailní přístup k ekonomické realitě klienta a vidí podezřelé transakce komplexněji než např. banka a mohou tak podchytit zdrojovou trestnou činnost, zejména krácení daní, úvěrové a dotační podvody, korupce či zvýhodňování věřitele.
Účetní profese není jako jediná z povinných osob regulována. Dlouhodobě v České republice však existují mechanismy profesní certifikace, Svazu účetních, etických pravidel a odborného vzdělávání, které potvrzují významnou profesionalizaci externích účetních služeb. Díky tomu je aktuálně již účetní profese proškolená též v AML problematice a má nastaveny AML procesy požadované aktuální legislativou. Po zavedení těchto systémů do praxe není navíc vyřazení externích účetních z AML legislativy již významnou úlevou. To že účetní problematiku uchopili řádně se projevuje mimo jiné nárůstem oznámení podezřelých obchodů, kterých jsou již desítky.
Praktickým řešením může být využití existujících profesní struktury Svazu účetních České republiky, které mohou na základě institucionální spolupráce nebo veřejnoprávních mechanismů nadále přispívat k metodické podpoře, vzdělávání a standardizaci AML povinností v účetní profesi.
Závěrem proto navrhujeme ze všech výše uvedených důvodů zachovat externí účetní mezi povinnými osobami v AML systému.
Za vhodnější řešení považujeme diferencovaný AML režim založený na rizikovém profilu klienta (např. prostřednictvím zjednodušené kontroly u nízkorizikových klientů, zejména mikro účetních jednotek bez přítomnosti zvýšených rizikových faktorů) nikoli faktické vyloučení externích účetních z okruhu povinných osob.
Doporučujeme proto přijmout námi navrhované vymezení externích účetních, které vychází zejména z evropské legislativy.

Zároveň doplňuji, že naše připomínka byla diskutována též s Hospodářskou komorou České republiky a má její podporu.
	Vyhověno jinak.
Definice byla upravena.


Připomínky neuplatnila následující připomínková místa: Agrární komora České republiky, Asociace krajů České republiky, Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, Českomoravská konfederace odborových svazů, Družstevní asociace, Energetický regulační úřad, Finanční arbitr, Kancelář Poslanecké sněmovny, Kancelář Senátu, Kancelář veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí, Krajský úřad Jihočeského kraje, Krajský úřad Kraje Vysočina, Krajský úřad Libereckého kraje, Krajský úřad Středočeského kraje, Krajský úřad Ústeckého kraje, Krajský úřad Zlínského kraje, Národní sportovní agentura, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Unie zaměstnavatelských svazů ČR, Úřad národní rozpočtové rady, Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, Úřad vlády ČR - Ministr a předseda Legislativní rady vlády, Úřad vlády ČR - Ministr pro sport, prevenci a zdraví, Úřad vlády ČR - Sekce pro evropské záležitosti, Úřad vlády ČR - zmocněnec vlády pro lidská práva.

[2]

[2]