Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNDW8JASV8 najdete zde
IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
I. OBECNÁ ČÁST
1. Popis obsahu návrhu zákona s uvedením důvodů, které k jeho předložení vedou, a shrnutí základních zásad a nejdůležitějších změn, které oproti stávající právní úpravě zavádí
Navrhovaná právní úprava implementuje právo Evropské unie v sektoru pojišťovnictví a je nezbytná k naplnění závazků České republiky vyplývajících z jejího členství v Evropské unii.
Obsahem návrhu zákona je především transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/2 ze dne 27. listopadu 2024, kterou se mění směrnice 2009/138/ES, pokud jde o proporcionalitu, kvalitu dohledu, vykazování, opatření týkající se dlouhodobých záruk, makroobezřetnostní nástroje, rizika týkající se udržitelnosti, dohled nad skupinou a přeshraniční dohled, a směrnice 2002/87/ES a 2013/34/EU.
Navrhované změny jsou plně v souladu s právní úpravou Evropské unie v oblasti pojišťovnictví a zohledňují dosavadní zkušenosti s aplikací této právní úpravy v oblasti finančních služeb.
Návrh zákona také upravuje potřebné změny související s návrhem nového zákona o účetnictví a požadavky identifikované Českou národní bankou v souvislosti se snižováním regulatorní zátěže v rámci regulace finančního trhu.
Návrh změn přináší v souladu s transponovanou směrnicí mimo jiné nové požadavky i možnosti pro pojišťovny a zajišťovny a změny v oblasti dohledu:
· uplatňování opatření proporcionality,
· rozšíření systému řízení rizik o oblast kybernetických rizik, rizik likvidity a rizik souvisejících s faktory udržitelnosti,
· doplnění vlastního posouzení rizik a solventnosti o analýzy makroekonomické situace a vývoje na finančních trzích a o nové požadavky na provádění analýzy scénářů změny klimatu,
· nově zavedená povinnost pravidelného každoročního předkládání zprávy pro dohledový orgán na úrovni skupiny České národní bance,
· změny ve vykazování zprávy o solventnosti a finanční situaci,
· povinnost pro společnosti používající interní model pro výpočet solventnosti poskytovat jednou za dva roky odhad solventnostního kapitálového požadavku stanoveného podle standardního vzorce,
· povinnosti při řízení rizika likvidity,
· v oblasti výkonu dohledu zaměření na zachování finanční stability pojišťoven a zajišťoven v podmínkách mimořádných otřesů v celém sektoru a uplatňování makroobezřetnostních nástrojů,
· rozšířenou informační povinnost vůči Evropskému orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění v souvislosti s použitím opatření proporcionality,
· posílení spolupráce v oblasti dohledu a výměny informací mezi orgány dohledu a EIOPA, např. v souvislosti se změnami v povaze rizik, s významnou přeshraniční činností, a aktivity v rámci platforem pro spolupráci.
2. Zhodnocení platného právního stavu
Evropská komise (dále jen „Komise“) předložila dne 22. září 2021 návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (tzv. směrnice Solventnost II). Právním základem směrnice je čl. 53 odst. 1 a čl. 62 Smlouvy o fungování Evropské unie. Směrnice Solventnost II stanoví komplexní regulační rámec upravující přístup k pojišťovací činnosti a její výkon v EU. Jedná se o klíčový právní nástroj pro zajištění bezproblémového fungování jednotného trhu v rámci sektoru pojišťovnictví, který důsledně uplatňuje rizikově orientovaný přístup s cílem posílit ochranu spotřebitele a stabilitu finančního trhu. Směrnice vstoupila v platnost dne 1. ledna 2016 a zároveň vymezila vybrané oblasti určené k budoucímu přezkumu ze strany Komise. Je transponována do zákona o pojišťovnictví.
Přezkum evropského právního rámce provedený Komisí potvrdil, že regulační rámec směrnice Solventnost II nadále plní svůj účel. Zároveň však identifikoval vybrané oblasti, ve kterých je vhodné provést úpravy směřující ke zlepšení stávající regulace. Tyto změny vycházejí ze zkušeností získaných během prvních let aplikace směrnice a reflektují vývoj ekonomického prostředí i dopady pandemie Covid-19, která významně ovlivnila makroekonomické a tržní podmínky v celosvětovém měřítku.
Hlavním cílem přezkumu směrnice Solventnost II bylo zejména
· posílení pobídek k dlouhodobě udržitelnému financování ekonomiky, včetně omezení nadměrné krátkodobé volatility a podpory přechodu na „zelené“ financování,
· řešení potenciálního nárůstu systémového rizika v sektoru pojišťovnictví a zvýšené citlivosti na rizika,
· zachování stabilní celkové úrovně kapitálových požadavků pro pojišťovnictví,
· zajištění efektivnějšího uplatňování zásady proporcionality, včetně zavedení nového konceptu společností a skupin s nízkorizikovým profilem,
· úprava požadavků na výkaznictví, a to jak jejich zjednodušením, tak zavedením nových povinností,
· zlepšení kvality, soudržnosti a koordinace dohledu nad činností pojišťoven a zajišťoven, zejména na úrovni skupin a v rámci přeshraničních aktivit (tj. při výkonu práva usazování a volného pohybu služeb v EU).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/2 ze dne 27. listopadu 2024, kterou se mění směrnice 2009/138/ES, pokud jde o proporcionalitu, kvalitu dohledu, vykazování, opatření týkající se dlouhodobých záruk, makroobezřetnostní nástroje, rizika týkající se udržitelnosti, dohled nad skupinou a přeshraniční dohled, a směrnice 2002/87/ES a 2013/34/EU byla publikována v Úředním věstníku Evropské unie dne 8. ledna 2025.
3. Zhodnocení souladu návrhu zákona s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu České republiky
Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a respektuje jeho obecné zásady.
4. Zhodnocení souladu návrhu zákona se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii a s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, jakož i s právními akty Evropské unie.
Navrhovaná právní úprava představuje implementaci práva Evropské unie, konkrétně směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/2 ze dne 27. listopadu 2024, kterou se mění směrnice 2009/138/ES, pokud jde o proporcionalitu, kvalitu dohledu, vykazování, opatření týkající se dlouhodobých záruk, makroobezřetnostní nástroje, rizika týkající se udržitelnosti, dohled nad skupinou a přeshraniční dohled, a dále směrnice 2002/87/ES a 2013/34/EU.
Návrh zákona je v souladu s právními akty Evropské unie, s judikaturou Evropské unie a s obecnými právními zásadami Evropské unie, zejména se zásadou proporcionality a subsidiarity, se zásadou rovného zacházení, zásadou nediskriminace a právní jistoty.
Novela směrnice Solventnost II předpokládá také přijetí nových prováděcích technických norem a regulačních technických norem, které předloží Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (dále jen „EIOPA“) Komisi, a rovněž vydání obecných pokynů a doporučení EIOPA. Návrhy regulačních technických norem předkládá EIOPA v souladu s čl. 10 až 14 nařízení (EU) č. 1094/2010, návrhy prováděcích technických norem v souladu s čl. 15 uvedeného nařízení a obecné pokyny a doporučení v souladu s čl. 16 uvedeného nařízení. Cílem je zajistit jednotné uplatňování novelizované směrnice.
Prováděcí technické normy (ITS) stanoví jednotný postup pro plnění povinností plynoucích ze směrnice. Novela směrnice obsahuje pouze omezené zmocnění k vydání prováděcích technických norem, a to zejména pro upřesnění metodiky obezřetného deterministického ocenění nejlepšího odhadu. V dalších oblastech, včetně výkaznictví a zveřejňování informací, se předpokládá úprava již existujících prováděcích technických norem.
Regulační technické normy (RTS) doplňují právní úpravu obsaženou ve směrnici o podrobné technické požadavky, zejména v oblasti metodik, kritérií a standardů uplatňovaných při výkonu dohledu. Novela směrnice obsahuje rozsáhlejší zmocnění k vydání těchto norem, a to především v oblastech uplatňování zásady proporcionality, řízení rizik, včetně rizik udržitelnosti, makroobezřetnostních nástrojů, identifikace mimořádných otřesů, přeshraniční činnosti, dohledu nad skupinami a řízení rizika likvidity. Prostřednictvím těchto norem dochází k dalšímu upřesnění a harmonizaci požadavků na technické úrovni.
Obecné pokyny EIOPA budou sloužit k dalšímu upřesnění aplikace směrnice, např. pokud jde o metody pro stanovení podílů na trhu pro účely omezení povinnosti pravidelného vykazování orgánům dohledu, vyjasnění pojmu rozmanitosti zohledňované při výběru členů řídicího nebo kontrolního orgánu, upřesnění opatření v oblasti řízení rizika likvidity a specifikaci postupů, které by měly orgány dohledu uplatňovat v případě nedodržení nebo rizika nedodržení minimálního kapitálového požadavku.
Komisi je svěřena pravomoc přijímat tyto prováděcí technické normy v souladu s čl. 15 nařízení (EU) č. 1094/2010 a regulační technické normy v souladu s články 10 až 14 uvedeného nařízení. Novela směrnice dále zmocňuje Komisi k vydání aktů v přenesené pravomoci. Komise doplní novelizovanou směrnici akty v přenesené pravomoci:
· čl. 29 odst. 5 – stanovení kritérií pro určení malých a nepříliš složitých pojišťoven a zajišťoven, metodiky pro jejich určování a podmínky pro udělení nebo odnětí schválení orgánu dohledu v případech opatření proporcionality, která mohou používat pojišťovny a zajišťovny neurčené jako malé a nepříliš složité,
· čl. 35 odst. 9 – upřesnění informací poskytovaných pro účely dohledu, zejména kritéria pro omezení oznamovacích povinností kaptivních pojišťoven a zajišťoven s ohledem na povahu, rozsah a komplexnost jejich rizik,
· čl. 86 odst. 1a – stanovení kritérií pro aktiva způsobilá k zařazení do portfolia aktiv,
· čl. 92 odst. 1a – zacházení s účastmi ve finančních a úvěrových institucích, pokud jde o určování kapitálu, včetně pravidel pro určování kapitálu a přístupů k odečítání významných účastí,
· čl. 105 odst. 7 – zohlednění rizik představovaných kryptoaktivy v modulu tržního rizika a v modulu rizika selhání protistrany při výpočtu solventnostního kapitálového požadavku,
· čl. 105a odst. 5 – upřesnění podmínek pro zacházení s dlouhodobými akciovými investicemi, vymezení relevantních subjektů kolektivního investování a informací uváděných ve zprávě o solventnosti a finanční situaci,
· čl. 213a odst. 6 – upřesnění kritérií a metodiky pro uplatnění opatření proporcionality na úrovni skupiny, včetně metodiky určení malých a nepříliš složitých skupin, a podmínek pro schvalování příslušných opatření proporcionality,
· čl. 233b – stanovení přístupu k posuzování podmínek dlouhodobých akciových investic na úrovni skupiny a k výpočtu jejich objemu, upřesnění souvisejících informačních povinností,
· čl. 234 – upřesnění technických zásad a metod výpočtu skupinové solventnosti, včetně použití zjednodušeného přístupu,
· čl. 256 odst. 4 – upřesnění informací zveřejňovaných ve zprávě o solventnosti a finanční situaci skupiny nebo ve společné zprávě,
· čl. 256b odst. 6 – upřesnění informací poskytovaných v rámci pravidelné zprávy orgánům dohledu na úrovni skupiny.
5. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy, zhodnocení dopadů na veřejné rozpočty a zhodnocení dopadů na podnikatelské prostředí
Na státní rozpočet ani ostatní veřejné rozpočty nemá navrhovaná úprava dopad.
Je možné zvýšení nákladů České národní banky při výkonu funkce orgánu dohledu, a to v důsledku rozšíření agendy, nabytí nových pravomocí, rozšíření informačních povinností vůči orgánu EIOPA a Evropské radě pro systémová rizika a dále v důsledku posílení přeshraniční spolupráce a fungování platforem pro spolupráci.
Na podnikatelské prostředí v bude návrh zákona dopadat v několika oblastech, a to jak zvýšením, tak i snížením nákladů. Snížení by se mělo projevit zejména v důsledku širšího uplatnění zásady proporcionality a změn ve výkaznictví, zvýšení naopak může způsobit zavedení nových povinností.
Možné snížení nákladů v důsledku širšího uplatňování principu proporcionality:
· možnost určit malé a nepříliš složité pojišťovny, malé a nepříliš složité zajišťovny a malé a nepříliš složité skupiny, na které se vztahují přiměřenější pravidla v souladu se zásadou proporcionality,
· možnost využít vybraná opatření proporcionality pojišťovnou, zajišťovnou nebo skupinou, která nesplňuje kritéria pro označení jako malá a nepříliš složitá,
· úlevy ve vykazování pro pojišťovny, zajišťovny a skupiny označené jako malé a nepříliš složité,
· úlevy při provádění vlastního posouzení rizik a solventnosti pro pojišťovny, zajišťovny a skupiny označené jako malé a nepříliš složité.
Možné zvýšení nákladů v důsledku zavedení nových povinností:
· úprava struktury zprávy o solventnosti a finanční situaci a rozdělení jejího obsahu na část určenou pojistníkům a část určenou profesionálům a trhu,
· požadavek na audit rozvahy a skupinové rozvahy, která je součástí zprávy o solventnosti a finanční situaci,
· rozšíření informací předkládaných při podání žádosti o povolení jako součást obchodního plánu,
· rozšíření vlastního posouzení rizik a solventnosti o posouzení a analýzu dopadu pravděpodobného makroekonomického vývoje a vývoje na finančních trzích, včetně nepříznivých ekonomických scénářů, na individuální rizikový profil, obchodní rozhodnutí a požadavky na solventnost,
· vypracování analýzy klimatických scénářů, určení veškeré významné expozice vůči rizikům spojeným se změnou klimatu a posouzení dopadu dlouhodobých scénářů změny klimatu na podnikání v souvislosti s agendou Zelená dohoda pro Evropu,
· zohlednění dopadu rizik udržitelnosti na investice a potenciálního dlouhodobého dopadu investičních rozhodnutí na faktory udržitelnosti při rozhodování o investiční strategii,
· řízení a plánování likvidity,
· povinnost poskytovat České národní bance každé 2 roky odhad solventnostního kapitálového požadavku vypočteného podle standardního vzorce, pokud pojišťovna nebo zajišťovna používá interní model pro výpočet svého solventnostního kapitálového požadavku.
6. Zhodnocení sociálních dopadů, dopadů na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava nemá negativní sociální dopady ani nepředpokládá negativní dopady na spotřebitele; naopak přispěje k posílení ochrany spotřebitelů na finančních trzích a ke zvýšení jejich informovanosti při jejich rozhodování, zejména prostřednictvím úpravy obsahu zprávy o solventnosti a finanční situaci. Návrh právní úpravy nemá dopady na životní prostředí.
7. Zhodnocení, zda návrh právního předpisu neobsahuje ustanovení, které by bylo svou povahou technickým předpisem podle právního předpisu upravujícího technické požadavky na výrobky, a informace o splnění oznamovací povinnosti podle tohoto právního předpisu
Návrh zákona se netýká právní úpravy požadavků na výrobky a neobsahuje ustanovení, která by byla technickým předpisem upravujícím požadavky na výrobky.
8. Dopad na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Navrhovaná právní úprava má pozitivní dopad na regulované subjekty, a to ve vztahu k novým podmínkám a možnostem, které jsou popsány v obecném odůvodnění výše a ve zvláštní části důvodové zprávy. Na druhé straně je třeba uvést, že se regulovaným subjektům také přidávají i některé nové povinnosti s cílem zajistit co nejvyšší stabilitu sektoru.
9. Zhodnocení, zda návrhem právního předpisu není zakládána veřejná podpora
Navrhovaná právní úprava nezakládá ani neprovádí veřejnou podporu.
10. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů (DPIA)
Navrženou právní úpravou nedochází k novému zpracování osobních údajů, ani ke změně stávajícího. Návrh zákona tudíž nemá ve vztahu k ochraně osobních údajů a soukromí žádné dopady a není v rozporu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR).
11. Zhodnocení korupčních rizik (CIA)
Korupční rizika, která by mohla vést ke zvýhodnění konkrétních subjektů vůči jiným, mohou spočívat zejména v neadekvátním nebo benevolentním výkonu dohledu a vedení správního řízení ze strany orgánu dohledu. Je však třeba uvést, že správní řízení se řídí správním řádem a příslušnými sektorovými procesními předpisy. Rozhodovací proces je transparentní a vždy umožňuje identifikovat osoby odpovědné za přijatá rozhodnutí. Na základě uvedených skutečností lze dovodit, že nevznikají relevantní korupční rizika.
12. Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Navrhovaná právní úprava nepředpokládá žádný dopad na bezpečnost nebo obranu státu, nicméně přispěje k vyšší provozní odolnosti sektoru pojišťovnictví.
13. Zhodnocení dopadů na rodiny a ochranu práv dětí
Navrhovaná právní úprava se netýká rodinných vztahů ani práv dětí.
14. Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navrhovaná právní úprava se netýká problematiky územních samosprávných celků.
15. Zhodnocení souladu se zásadami digitálně přívětivé legislativy
Navrhovaná právní úprava není v rozporu se zásadami digitálně přívětivé legislativy.
II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K části první (změna zákona o pojišťovnictví):
K čl. I:
K bodu 1 (§ 1):
Navrhuje se nahradit poznámku pod čarou č. 1. Důvodem je aktualizace odkazu na související evropské právní předpisy, aby odpovídal jejich platnému znění a současnému právnímu stavu.
K bodu 2 (§ 2 odst. 1):
Navrhovaná úprava spočívá v zúžení výčtu oblastí, na něž se zákon nevztahuje. Z dosavadního textu se vypouští „důchodové spoření“ a „úrazové pojištění zaměstnanců“. Ponechání těchto oblastí ve výlukách již není systematicky odůvodněné.
K bodu 3 (§ 2 odst. 1):
Současně s úpravou § 2 odst. 1 se navrhuje vypustit poznámku pod čarou č. 2, která odkazuje na související právní předpisy. Poznámky pod čarou mají pouze informativní charakter a nejsou normativní součástí právního předpisu; pro účely této právní úpravy je jejich zachování nadbytečné.
K bodu 4 [§ 2 odst. 2 písm. f) a § 2 odst. 3]:
Navrhovaná úprava v § 2 odst. 2 písm. f) reaguje na stávající vymezení působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II), která se nevztahuje na instituce poskytující asistenční služby za podmínky, že tyto služby souvisejí s nehodami nebo poruchami silničního vozidla, k nimž dochází na území členského státu pojišťovny poskytující pojistnou ochranu. Cílem navrhované změny je rozšířit tuto podmínku i na případy, kdy k nehodě nebo poruše pojištěného silničního vozidla dojde na území sousedních států. Navrhovaná úprava tak zohledňuje přeshraniční pohyb osob a vozidel a reaguje na praktické potřeby pojištěných, aniž by docházelo ke změně základního charakteru výjimky ze směrnice. Rozšíření věcného rozsahu existující výjimky přispívá k větší flexibilitě poskytování asistenčních služeb a k posílení právní jistoty dotčených subjektů.
V návaznosti na rozšíření územního rozsahu podle § 2 odstavce 2 písm. f) se upravuje ustanovení § 2 odst. 3. Věcně se výjimky pro opravu vozidla na místě a jeho převoz, poskytované v rámci recipročních dohod mezi obdobnými institucemi, nemění. Navrhovaná úprava reaguje zejména na specifika činnosti motoristických organizací a autoklubů, které svým členům zajišťují asistenční služby prostřednictvím partnerských organizací v zahraničí na základě recipročních členských vztahů.
K bodu 5 [§ 3 odst. 1 písm. w) až y)]:
Navrhuje se vložení nových definic „malé a nepříliš složité tuzemské pojišťovny“ a „malé a nepříliš složité tuzemské zajišťovny“. Zavedení této kategorie subjektů je jedním z nástrojů posílení uplatňování zásady proporcionality v regulatorním rámci pojišťovnictví, jehož cílem je přizpůsobit rozsah požadavků povaze, rozsahu a složitosti rizik, jimž jsou jednotlivé podniky vystaveny. Definice dopadá na tuzemské pojišťovny, včetně kaptivních pojišťoven, a na tuzemské zajišťovny, které jsou kaptivními zajišťovnami, a které byly Českou národní bankou (dále „ČNB“) takto označené.
Navrhuje se vložení definice „malé a nepříliš složité skupiny“. Definice rozšiřuje uplatnění zásady proporcionality z individuální úrovně pojišťoven a zajišťoven také na oblast skupinového dohledu. Za malou a nepříliš složitou skupinu se považuje skupina, kterou orgán dohledu nad skupinou za takovou označil. Obdobně jako v případě definice malé a nepříliš složité tuzemské pojišťovny a malé a nepříliš složité tuzemské zajišťovny je definice založena na rozhodnutí příslušného orgánu dohledu. Tím je zajištěno, že posouzení splnění podmínek probíhá v rámci dohledového procesu a zohledňuje všechny relevantní okolnosti konkrétní skupiny.
K bodům 6 a 7 [§ 3 odst. 2 písm. m) bod 1, § 3 odst. 2 písm. m) bod 2]:
Navrhuje se zpřesnění terminologie při vymezení členského státu, ve kterém se nachází pojistné riziko. Formulace „pojištěné budovy“ se nahrazuje formulací „budovy, k nimž se pojištění vztahuje“. Formulace „pojištěný dopravní prostředek“ se nahrazuje formulací „dopravní prostředek, k němuž se pojištění vztahuje“. Nemá se totiž jednat pouze o pojištění majetku, ale i o pojištění odpovědnosti, které se k němu může vztahovat, a u dopravních prostředků to je právě pojištění odpovědnosti z jejich provozu.
K bodu 8 (§ 3 odst. 3 až 5):
Zrušují se dosavadní odstavce upravující vymezení ovládající osoby a pravidla pro posuzování ovládání pro účely tohoto zákona. Tato ustanovení se stávají nadbytečnými v návaznosti na novou úpravu definic ovládající a ovládané osoby, která vychází z aktualizovaného vymezení těchto pojmů v souladu s požadavky směrnice Solventnost II a novely zákona upravujícího účetnictví. Současně se vypouštějí navazující pravidla pro započítávání a odečítání hlasovacích práv a pro posuzování podílů držených v souvislosti s upisováním nebo umisťováním finančních nástrojů. Ruší se současně poznámka pod čarou č. 7 pro nadbytečnost.
K bodu 9 [§ 3 odst. 3 písm. a)]:
Nově se definuje pojem „ovládající osoby“. Definice primárně vychází z obecné úpravy obsažené v zákoně upravujícím obchodní korporace. Dochází tak ke sjednocení terminologie. Současně se za ovládající osobu považuje také osoba určená jako osoba stojící v čele skupiny podle definice skupiny obsažené v tomto zákoně v § 3 odst. 3 písm. k) bod 5.
K bodu 10 [§ 3 odst. 3 písm. b)]:
Zpřesňuje se definice pojmu „ovládané osoby“. Ovládanou osobou je osoba, vůči níž je jiná osoba v postavení ovládající osoby podle zákona upravujícího obchodní korporace, jakož i osoba, která je členem skupiny, aniž by byla určena jako osoba stojící v jejím čele. Pro účely tohoto zákona se současně zachovává princip nepřímého ovládání, podle něhož jsou za ovládané osoby ovládající osoby považovány rovněž osoby ovládané prostřednictvím dalších ovládaných osob. Cílem úpravy je sjednotit vymezení pojmu s obecnou právní úpravou a současně zachovat použitelnost pro účely skupinového dohledu, zejména při identifikaci struktury skupiny a osoby stojící v jejím čele.
K bodu 11 [§ 3 odst. 3 písm. c)]:
Navrhuje se doplnit slovo „řídící“ do definice „osoby s účastí na jiné osobě“. Legislativně technická změna bez věcného dopadu zpřesňuje definici tak, aby lépe odrážela ekonomickou podstatu vztahů a odstranila případné interpretační nejasnosti.
K bodu 12 [§ 3 odst. 3 písm. h)]:
Dochází k novému vymezení pojmu „pojišťovací holdingová osoba“. Dosavadní definice byla založena především na kritériu hlavní činnosti spočívající v nabývání a držení účastí v pojišťovnách nebo zajišťovnách. Nová definice podrobněji vymezuje okruh subjektů, které mohou být pojišťovací holdingovou osobou, a současně stanoví podmínky, za nichž lze určitou osobu za pojišťovací holdingovou osobu považovat. Nově se stanoví, že pojišťovací holdingovou osobou nemohou být osoby vykonávající vybrané regulované finanční činnosti, zejména banky, spořitelní a úvěrní družstva, pojišťovny, zajišťovny, obchodníci s cennými papíry, instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění ani jiné zákonem vymezené holdingové osoby ve finančním sektoru. Definice dále zpřesňuje požadavky na vztah k pojišťovnám nebo zajišťovnám a na charakter vykonávaných činností. Vedle nabývání a držení účastí v pojišťovnách nebo zajišťovnách zohledňuje rovněž poskytování doplňkových služeb k jejich hlavní činnosti a některé další činnosti typicky vykonávané v rámci finančních skupin. Současně se stanoví kvantitativní kritérium založené na převaze relevantních ukazatelů na konsolidovaném základě, které umožňuje jednoznačněji určit, zda má skupina převážně pojišťovací charakter. Navrhovaná úprava sleduje přesnější vymezení subjektů podléhajících skupinovému dohledu a zajišťuje soulad vnitrostátní právní úpravy s aktualizovaným zněním směrnice Solventnost II.
K bodu 13 [§ 3 odst. 3 písm. i)]:
Nově se vymezuje pojem „holdingové osoby pojišťoven a zajišťoven ze třetího státu“. Definice dopadá na ovládající osoby, které nejsou pojišťovací holdingovou osobou ani smíšenou finanční holdingovou osobou a jejichž hlavní činností je získávání a držení účastí v osobách, které jsou výlučně nebo převážně pojišťovnami nebo zajišťovnami se sídlem ve třetích státech. Účelem úpravy je jednoznačně vymezit postavení těchto osob v rámci skupinových struktur zahrnujících pojišťovny a zajišťovny ze třetích států a zohlednit ho pro účely skupinového dohledu. Navrhovaná úprava přispívá ke zpřesnění vymezení subjektů relevantních pro výkon skupinového dohledu a posiluje konzistentnost dohledu nad přeshraničními pojišťovacími skupinami.
K bodu 14 [§ 3 odst. 3 písm. j)]:
Navrhuje se zpřesnit vymezení „pojišťovací holdingové osoby se smíšenou činností“. Z definice se vypouští odkaz na zákon upravující finanční konglomeráty. Změna nemění věcný rozsah regulace.
K bodu 15 [§ 3 odst. 3 písm. k)]:
Navrhuje se nové vymezení pojmu „skupina“, které plně reflektuje novelizované znění směrnice Solventnost II. Úprava zpřesňuje rozsah subjektů podléhajících skupinovému dohledu a zajišťuje implementaci práva Evropské unie. Současně přispívá k větší právní jistotě při identifikaci skupin podléhajících skupinovému dohledu a zohledňuje různorodost struktur, v nichž mohou být pojišťovny a zajišťovny organizovány. Definice současně umožňuje zohlednit i složitější skupinové struktury vzniklé kombinací těchto vztahů.
K bodům 16 a 17 [§ 3 odst. 3 písm. l)]:
Navrhuje se zpřesnění definice „úzkého propojení“ vypuštěním ustanovení, podle něhož vzniká úzké propojení také tehdy, pokud většinu členů statutárních nebo kontrolních orgánů jedné osoby tvoří po většinu účetního období osoby působící současně ve statutárních nebo kontrolních orgánech jiné osoby nebo osob s ní úzce propojených. Nová právní úprava vymezuje úzké propojení pouze prostřednictvím vztahu ovládání nebo účasti, které odpovídají definici obsažené ve směrnici Solventnost II.
K bodu 18 [§ 3 odst. 3 písm. m)]:
Navrhuje se upravit stávající definici „osoby s klíčovou funkcí“ upřesněním, že se jedná o fyzickou osobu, a z definice se vypouští podrobný výčet jednotlivých klíčových funkcí i zvláštní ustanovení týkající se monistického systému vnitřní struktury. Tyto prvky jsou nahrazeny odkazem na nově zavedenou samostatnou definici klíčové funkce v § 3 odst. 3 písm. n). Cílem úpravy je zjednodušení a zpřehlednění právní úpravy, odstranění duplicit a zajištění její větší flexibility pro případné změny v okruhu klíčových funkcí, aniž by bylo nutné následně měnit samotnou definici osoby s klíčovou funkcí.
K bodu 19 [§ 3 odst. 3 písm. n)]:
V návaznosti na úpravu definice „osoby s klíčovou funkcí“ podle § 3 odst. 3 písm. m) se navrhuje zavést samostatnou definici „klíčové funkce“, která vymezuje základní oblasti považované za klíčové z hlediska systému správy a řízení pojišťovny nebo zajišťovny. Definice zdůrazňuje, že klíčová funkce představuje institucionální schopnost vykonávat stanovené činnosti, nikoli pouze funkční zařazení konkrétní osoby. Úprava nemění věcný rozsah klíčových funkcí ani okruh osob podléhajících souvisejícím regulatorním požadavkům, a nepředstavuje proto nové povinnosti pro pojišťovny, zajišťovny ani orgán dohledu.
K bodu 20 [§ 3 odst. 3 písm. o)]:
Navrhuje se úprava definice „operace uvnitř skupiny“. Oproti dosavadní právní úpravě se definice nově vztahuje nejen na pojišťovny a zajišťovny, ale také na pojišťovací holdingové osoby a smíšené finanční holdingové osoby. Současně dochází ke zpřesnění znění definice, kdy se dosavadní formulace „při úhradě svého dluhu nebo splnění pohledávky“ nahrazuje obecnějším pojmem „při plnění svého dluhu“. Navrhovaná změna nemění podstatu dohledu nad operacemi uvnitř skupiny, pouze zpřesňuje okruh dotčených subjektů.
K bodu 21 [§ 3 odst. 3 písm. p) a q)]:
V § 3 odst. 3 písm. p) se navrhuje doplnit definici „smíšené finanční holdingové osoby“, která vychází z vymezení obsaženého v zákoně upravujícím finanční konglomeráty, čímž se zajišťuje konzistentní používání pojmosloví v oblasti finanční regulace a dohledu.
V § 3 odst. 3 písm. q) se navrhuje doplnit definici „poslední osoby držící účast“ pro účely úpravy dohledu nad skupinou. Definice jednoznačně určuje ovládající osobu v členském státě skupiny, která není ovládána jinou pojišťovnou, zajišťovnou, pojišťovací holdingovou osobou ani smíšenou finanční holdingovou osobou v členském státě. Doplnění definice přispívá k jednoznačné identifikaci subjektu odpovědného za plnění vybraných povinností na úrovni skupiny a zajišťuje terminologickou návaznost na úpravu skupinového dohledu podle směrnice Solventnost II.
K bodu 22 (§ 3 odst. 4):
Navrhuje se doplnit demonstrativní výčet skutečností, ke kterým ČNB přihlíží při posuzování toho, zda mezi osobami existuje vztah umožňující skutečné uplatňování rozhodujícího vlivu nebo zda osoby podléhají jednotnému řízení pro účely vymezení skupiny. Úprava reaguje na potřebu zohlednit při posuzování skupinových struktur nejen formální vlastnické vazby, ale i faktické vztahy a ekonomickou propojenost mezi jednotlivými osobami. Cílem je zajistit, aby byly pro účely skupinového dohledu postiženy také struktury, v nichž je rozhodující vliv nebo jednotné řízení vykonáváno fakticky, přestože nemusí být bez dalšího zřejmé z formálních korporátních vztahů. Úprava přispívá k jednotnému výkonu skupinového dohledu a k jednoznačnější identifikaci skupin podléhajících požadavkům zákona.
K bodu 23 [§ 3 odst. 5 písm. e)]:
Navrhuje se legislativně-technické zpřesnění definice „rizika likvidity“. Nová formulace lépe vystihuje podstatu rizika likvidity a nemění věcný obsah dosavadní právní úpravy.
K bodu 24 [§ 3 odst. 5 písm. j)]:
Navrhuje se doplnit definici „reorganizačního opatření“ v návaznosti na novou právní úpravu ozdravných postupů a řešení krize v pojišťovnictví. Definice nově výslovně stanoví, že reorganizačními opatřeními jsou také nástroje k řešení krize a výkon pravomocí k řešení krize podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize v pojišťovnictví. Úprava zajišťuje jednoznačné vymezení tohoto pojmu v rámci právní úpravy sektoru pojišťovnictví.
K bodu 25 (§ 5):
Ustanovení se vypouští na základě požadavku ČNB, neboť jde o úpravu nad rámec požadavků práva Evropské unie (tzv. goldplating). Cílem je odstranění nadbytečné vnitrostátní regulace.
K bodu 26 (§ 7 odst. 2):
Doplňuje se požadavek, aby součástí pravidelného vnitřního přezkumu řídicího a kontrolního systému bylo rovněž systematické posouzení přiměřenosti složení, účinnosti a kvality vnitřního řízení statutárního a kontrolního orgánu. Toto posouzení se provádí s přihlédnutím k povaze, rozsahu a komplexnosti rizik vyplývajících z činnosti tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny. Cílem úpravy je posílit odpovědnost a funkčnost řídicích a kontrolních orgánů a zajistit, že jejich složení i fungování odpovídají skutečnému rizikovému profilu dotčené instituce.
K bodu 27 (§ 7 odst. 3):
Navrhovanou úpravou se rozšiřuje okruh oblastí, pro které je tuzemská pojišťovna a tuzemská zajišťovna povinna mít schválenou písemnou koncepci, o oblast odměňování a o podporu rozmanitosti ve statutárním a kontrolním orgánu. Současně je stanoven požadavek na zahrnutí opatření k podpoře vyváženého zastoupení mužů a žen, včetně stanovení individuálních kvantitativních cílů. Cílem této úpravy je posílit transparentnost a kvalitu správy a řízení pojišťoven a zajišťoven, a to zejména prostřednictvím systematičtějšího přístupu k odměňování a podpory diverzity v řídicích a kontrolních orgánech. Zavedení požadavku na koncepční přístup k rozmanitosti zároveň reflektuje aktuální evropské trendy, včetně důrazu na rovné příležitosti a odpovědné řízení.
K bodu 28 (§ 7 odst. 4):
Navrhovaná úprava zavádí možnost, aby tuzemské pojišťovny a tuzemské zajišťovny, které jsou označeny jako malé a nepříliš složité, prováděly přezkum písemné koncepce v delších časových intervalech, nejméně však jednou za pět let. Tuto možnost mají i tuzemské pojišťovny a tuzemské zajišťovny, které sice nesplňují kritéria pro toto označení, ale získaly možnost využívání výjimek stanovených pro malé a nepříliš složité subjekty podle § 50g odst. 1. Cílem je zohlednit zásadu proporcionality a snížit administrativní zátěž těchto subjektů, u nichž lze s ohledem na jejich velikost, rozsah a složitost činností předpokládat nižší rizikovost a stabilnější nastavení řídicích a kontrolních procesů. Delší interval přezkumu odpovídá jejich rizikovému profilu, aniž by byl ohrožen požadavek na řádné a obezřetné řízení. Zároveň se doplňuje oprávnění ČNB požadovat na základě konkrétních okolností týkajících se pojišťovny nebo zajišťovny častější přezkum písemných koncepcí. Umožňuje se tak zohlednit individuální rizikový profil, povahu, rozsah a složitost činností dohlížené osoby při výkonu dohledu.
K bodu 29 (§ 7a):
Navrhuje se legislativně technická úprava názvu paragrafu spočívající v nahrazení množného čísla jednotným číslem. Nový název „Požadavky na osobu s klíčovou funkcí“ lépe odpovídá zákonné definici osoby s klíčovou funkcí a sjednocuje používanou terminologii v rámci zákona. Změna nemá věcný dopad.
K bodům 30 a 31 (§ 7a odst. 1):
Navrhovaná úprava zpřesňuje terminologii používanou v § 7a odst. 1. Dosavadní formulace odkazující na všechny osoby s klíčovými funkcemi pojišťovny nebo zajišťovny se nahrazuje formulací „osoby s klíčovou funkcí“, která lépe odpovídá terminologii používané v ostatních ustanoveních zákona a odstraňuje možné výkladové nejasnosti. Jedná se o legislativně technickou úpravu bez dopadu na rozsah dotčených osob ani na jejich práva a povinnosti.
Navrhuje se zpřesnění požadavků na členy statutárních a kontrolních orgánů tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny. Stanoví se, že členové statutárního nebo kontrolního orgánu musí společně disponovat dostatečnými znalostmi, dovednostmi a zkušenostmi nezbytnými pro řádný výkon jejich působnosti. Posuzování odborné způsobilosti bude zohledňovat schopnost orgánu vykonávat své úkoly jako kolektivní celek. Současně se doplňuje definice důvěryhodnosti. Za důvěryhodnou osobu se považuje osoba, jejíž dosavadní činnost dává předpoklad řádného výkonu funkce. Rovněž se stanoví, že za důvěryhodnou osobu nelze považovat osobu pravomocně odsouzenou za trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti nebo financování terorismu ani za jiný trestný čin vzbuzující pochybnost o předpokladech řádného výkonu funkce. Navrhovaná úprava sleduje posílení požadavků na systém správy a řízení pojišťoven a zajišťoven a zvýšení právní jistoty při posuzování splnění podmínek výkonu klíčové funkce a funkcí v orgánech pojišťovny nebo zajišťovny.
K bodu 32 (§ 7a odst. 2):
Navrhované doplnění zpřesňuje informační povinnost vůči ČNB tím, že se výslovně stanoví povinnost uvádět rovněž důvody vedoucí ke změnám osob podle § 7a odst. 1. Cílem je umožnit ČNB lépe posoudit okolnosti těchto změn a jejich možné dopady na řádné a obezřetné řízení pojišťovny nebo zajišťovny.
K bodům 33 a 34 (§ 7a odst. 3):
Navrhuje se změna oznamovací povinnosti v případě, kdy osoba podle § 7a odst. 1 přestane splňovat požadavky stanovené tímto zákonem. Nově bude tuzemská pojišťovna nebo tuzemská zajišťovna tuto skutečnost oznamovat ČNB včetně informace o případném odvolání dotčené osoby z funkce. Navrhované ustanovení tak přispívá ke zvýšení transparentnosti a efektivity dohledu, aniž by představovalo nepřiměřenou administrativní zátěž pro regulované subjekty.
K bodu 35 (§ 7a odst. 5 a 6):
Vkládají se nové odstavce.
K § 7a odst. 5: Navrhuje se zakotvit požadavek na oddělení klíčových funkcí v oblasti řízení rizik, zajišťování shody s právními předpisy, vnitřního auditu a pojistněmatematické činnosti. Tuzemská pojišťovna a tuzemská zajišťovna budou povinny zajistit, aby každou z těchto klíčových funkcí vykonávala jiná osoba a aby výkon těchto funkcí byl vzájemně nezávislý. Cílem navrhované úpravy je zabránit soustředění více klíčových funkcí do rukou jediné osoby, které může vést k oslabení nezávislého přezkumu, omezení objektivity při identifikaci a řízení rizik nebo ke snížení efektivity vnitřních kontrolních mechanismů.
K § 7a odst. 6: Zavádí se výjimka ze zásady odděleného výkonu klíčových funkcí pro tuzemské pojišťovny a tuzemské zajišťovny označené jako malé a nepříliš složité, jakož i pro pojišťovny a zajišťovny, které splňují podmínky stanovené v § 50g odst. 1. Těmto subjektům se umožňuje, aby osoby vykonávající některou z klíčových funkcí mohly současně vykonávat i další klíčovou funkci v oblasti řízení rizik, zajišťování shody s právními předpisy a v pojistněmatematické oblasti. Cílem úpravy je promítnout zásadu proporcionality, kdy vzhledem k menší velikosti, nižší složitosti činností a omezenému rizikovému profilu těchto subjektů není vždy účelné striktně vyžadovat plné personální oddělení všech klíčových funkcí. Současně se tím snižuje administrativní a personální zátěž těchto institucí. Navrhované zmírnění požadavků je podmíněno splněním stanovených kritérií, zejména řádným řízením potenciálního střetu zájmů a zachováním schopnosti dotčené osoby vykonávat své povinnosti v plném rozsahu a kvalitě.
K bodu 36 [§ 7b odst. 2 písm. e)]:
Navrhované doplnění zpřesňuje požadavky na řízení operačního rizika v souladu s aktuálními riziky spojenými s digitalizací finančního sektoru. Rozšiřuje se oblast řízení operačního rizika o řízení kybernetických rizik, včetně zajištění kybernetické bezpečnosti sítí a informačních systémů. Cílem je reflektovat rostoucí význam kybernetických hrozeb a jejich potenciální dopad na činnost pojišťoven a zajišťoven. Úprava přispívá k posílení odolnosti těchto subjektů vůči kybernetickým incidentům a k ochraně jejich systémů, uživatelů i dalších dotčených osob.
K bodu 37 [§ 7b odst. 2 písm. g)]:
Navrhované doplnění písmene g) rozšiřuje výčet oblastí systému řízení rizik o řízení rizik udržitelnosti. Cílem je zohlednit rostoucí význam environmentálních, sociálních a faktorů řízení (ESG) pro činnost pojišťoven a zajišťoven a jejich dopad na rizikový profil těchto institucí.
K bodu 38 (§ 7b odst. 3):
Navrhovaná úprava představuje legislativně technické zjednodušení textu ustanovení, které se týká zohlednění uplatnění koeficientu volatility v písemné koncepci. Cílem je zestručnění a vyšší flexibilita právní úpravy bez dopadu na její věcný obsah a požadavky na řízení rizik.
K bodu 39 (§ 7b odst. 6):
Nově vložené ustanovení odstavce 6 zpřesňuje požadavky na řízení rizika likvidity v případech, kdy je uplatněn koeficient volatility. Stanoví se povinnost zohlednit jeho použití v plánech řízení likvidity a posoudit případná rizika nesouladu mezi likvidní pozicí pojišťovny nebo zajišťovny při použití tohoto nástroje. Cílem je posílit obezřetné řízení likvidity a zajistit, aby použití koeficientu volatility nevedlo k přehlížení potenciálních likviditních rizik.
K bodům 40 až 43 [§ 7b odst. 7 písm. b) bod 1 až 3 a § 7b odst. 7 písm. c)]:
Navrhovaná úprava zpřehledňuje a zjednodušuje požadavky na vyhodnocování citlivosti technických rezerv a použitelného kapitálu v rámci řízení aktiv a pasiv. Dochází k vypuštění některých dílčích scénářů v případě použití extrapolace příslušné bezrizikové výnosové křivky vyrovnávací úpravy podle § 54b a v případě použití koeficientu volatility podle § 54c. Cílem je zvýšit srozumitelnost a pružnost právní úpravy při zachování požadavku na dostatečně obezřetné posuzování rizik spojených s použitím vyrovnávací úpravy a koeficientu volatility.
K bodu 44 (§ 7b odst. 8):
Navrhuje se upravit vnitřní odkaz na příslušný odstavec v návaznosti na přečíslování odstavců v § 7a. Jde o legislativně-technickou změnu, smyslem úpravy je zachovat správnou provázanost jednotlivých odstavců ustanovení.
K bodu 45 (§ 7ba a § 7bb):
Nově vložený § 7ba zavádí požadavek na systematické řízení rizik souvisejících s faktory udržitelnosti v činnosti pojišťoven a zajišťoven.
Za tímto účelem se stanoví podle odstavce 1 povinnost vypracovat a sledovat naplňování plánu řízení rizika udržitelnosti. Plán obsahuje kvantifikovatelné cíle a postupy pro sledování a řešení finančních rizik vyplývajících z faktorů udržitelnosti v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém časovém horizontu. Cílem je zajistit, aby finanční rizika vyplývající z faktorů udržitelnosti byla průběžně identifikována, sledována a řízena prostřednictvím konkrétních a měřitelných cílů a postupů.
Odstavec 2 požaduje zohlednění zprávy a opatření Evropského vědeckého poradního výboru pro změnu klimatu při určení kvantifikovatelných cílů a postupů obsažených v plánu řízení rizik udržitelnosti. Cílem je zajistit konzistentní a věcně podložený přístup k řízení těchto rizik.
Odstavec 3 stanovuje, že tuzemská pojišťovna nebo tuzemská zajišťovna, která vyhotovuje individuální nebo konsolidovanou zprávu o udržitelnosti podle účetních předpisů, zajistí soulad plánu řízení rizika udržitelnosti s plány obsaženými v těchto zprávách. Cílem navrhované úpravy je zajistit provázanost mezi řízením rizik udržitelnosti v rámci systému správy a řízení a informacemi zveřejňovanými ve zprávách o udržitelnosti.
Odstavec 4 ukládá pojišťovně nebo zajišťovně při uveřejňování cílů, závazků nebo strategických rozhodnutí týkajících se udržitelnosti, aby metodiky a předpoklady, na nichž jsou založeny tyto cíle, závazky a strategická rozhodnutí, byly v souladu s metodikami a předpoklady použitými v plánu řízení rizika udržitelnosti. Účelem navrhované úpravy je zajistit, aby veřejně prezentované cíle, závazky a strategická rozhodnutí v oblasti udržitelnosti odpovídaly skutečnému nastavení systému řízení rizik a byly založeny na stejných metodických principech.
Odstavec 5 zavádí povinnost každoročního uveřejňování kvantifikovatelných cílů obsažených v plánech řízení rizik udržitelnosti. Cílem je zvýšit transparentnost a umožnit lepší dohled nad plněním těchto cílů ze strany veřejnosti i ČNB.
Navrhovaná úprava podle odstavce 6 umožňuje plnění povinnosti podle odstavců 1 až 5 tuzemskou pojišťovnu a tuzemskou zajišťovnu, která podléhá dohledu nad skupinou, na úrovni skupiny. Cílem je zamezit duplicitě povinností a zohlednit skutečnost, že řízení rizik udržitelnosti je často centralizováno na úrovni skupiny.
Nově vložený § 7bb upravuje požadavky na řízení rizika likvidity pojišťoven a zajišťoven.
Odstavec 1 zakotvuje obecnou povinnost udržovat dostatečnou likviditu k plnění finančních závazků, a to i za ztížených krizových podmínek. Cílem je posílit odolnost pojišťoven a zajišťoven vůči nepříznivým situacím a zajistit ochranu pojistníků a dalších oprávněných osob.
Odstavec 2 zavádí povinnost vypracovat a průběžně aktualizovat plán řízení rizika likvidity se zaměřením na krátkodobý horizont. Cílem je zajistit systematické sledování peněžních toků a včasnou identifikaci potenciálních problémů s likviditou. Navrhovaná úprava umožňuje ČNB požadovat rozšíření plánu řízení likvidity o střednědobý a dlouhodobý horizont. Cílem je zajistit dostatečnou flexibilitu dohledu s ohledem na konkrétní rizikový profil dotčené instituce.
Odstavec 3 zavádí povinnost vytvářet a aktualizovat soubor ukazatelů rizika likvidity. Cílem je posílit schopnost včas identifikovat, sledovat a řídit rizika spojená s nedostatkem likvidity.
Odstavec 4 umožňuje sloučení plánu řízení rizika likvidity a plánu likvidity podle § 7b odst. 3 věty druhé, pokud je uplatňována vyrovnávací úprava bezrizikové výnosové křivky podle § 54b nebo koeficient volatility podle § 54c a 54d. Cílem je snížit administrativní zátěž a zabránit duplicitě požadavků.
V odstavci 5 se navrhuje, aby povinnosti podle § 7bb odstavců 2 až 4 nedopadaly na malé a nepříliš složité tuzemské pojišťovny a malé a nepříliš složité tuzemské zajišťovny. Stejná výjimka se uplatní i na ostatní pojišťovny a zajišťovny splňující podmínku podle § 50g odst. 1. Cílem je uplatnění zásady proporcionality a přiměřené snížení regulatorní zátěže.
K bodu 46 [§ 7c odst. 1 písm. b)]:
Z ustanovení se vypouští požadavek, podle něhož měla pojišťovna nebo zajišťovna v rámci vlastního posuzování rizik a solventnosti vyhodnocovat dodržování kapitálových požadavků při použití vyrovnávací úpravy nebo koeficientu volatility jak se zohledněním těchto úprav, tak bez jejich zohlednění. Nejde o věcnou změnu rozsahu posuzovaných skutečností, ale o přesunutí této povinnosti do samostatného ustanovení § 7c odst. 4. Navrhovaná úprava tak zpřehledňuje strukturu ustanovení o vlastním posuzování rizik a solventnosti tím, že v odstavci 1 ponechává obecný výčet oblastí, které mají být předmětem posouzení, zatímco zvláštní požadavky vztahující se k pojišťovnám a zajišťovnám používajícím vyrovnávací úpravu nebo koeficient volatility soustřeďuje do samostatného odstavce.
K bodu 47 [§ 7c odst. 1 písm. d) a e)]:
Vkládají se nová písmena.
Navrhované ustanovení doplňuje v § 7c odst. 1 písm. d) požadavky na vlastní posuzování rizik a solventnosti o povinnost zohlednit makroekonomickou situaci a její možný vývoj, včetně vývoje na finančních trzích. Cílem je posílit včasné posuzování rizik a zajistit, aby pojišťovny a zajišťovny přihlížely k širším ekonomickým souvislostem odpovídajícím jejich rizikovému profilu.
Doplněním § 7c odst. 1 písm. e) se stanovuje povinnost posuzovat celkovou schopnost tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny plnit své splatné dluhy vůči pojistníkům a dalším věřitelům, a to i za krizových podmínek. Cílem je posílit obezřetné řízení rizik, zejména v oblasti likvidity, a přispět k ochraně pojistníků a dalších oprávněných osob.
K bodu 48 (§ 7c odst. 2):
Vkládá se nový odstavec 2, který zakotvuje oprávnění ČNB vyžadovat v rámci systému řízení rizik analýzu vybraných makroobezřetnostních aspektů a jejich dopadů na činnost pojišťovny nebo zajišťovny a na její rizikový profil. Cílem navrhované úpravy je posílit zohlednění systémových a makroekonomických rizik v rámci řízení rizik pojišťoven a zajišťoven. Povinnost se nevztahuje automaticky na všechny pojišťovny a zajišťovny, z působnosti ustanovení jsou v souladu se zásadou proporcionality vyloučeny malé a nepříliš složité pojišťovny a zajišťovny. Současně se stanoví, že ČNB při ukládání této povinnosti zohlední existenci obdobných analýz zpracovávaných na úrovni skupiny. Cílem je identifikovat případné zdroje systémového rizika, posílit dohled nad dopady širších systémových faktorů na individuální stabilitu pojišťoven nebo zajišťoven, předcházet neodůvodněné duplicitě regulatorních požadavků a snížit administrativní zátěž.
K bodu 49 (§ 7c odst. 4 a 5):
Podle nově vloženého § 7c odst. 4 se navrhuje stanovit zvláštní požadavky na vlastní posuzování rizik a solventnosti pro pojišťovny a zajišťovny, které při výpočtu technických rezerv nebo kapitálových požadavků využívají vyrovnávací úpravu bezrizikové výnosové křivky podle § 54b, koeficient volatility podle § 54c nebo jiná přechodná opatření stanovená směrnicí Solventnost II. Tyto pojišťovny a zajišťovny budou povinny vyhodnocovat dodržování kapitálových požadavků nejen při zohlednění uvedených opatření, ale také bez jejich zohlednění. Cílem je získat ucelený přehled o jejich skutečné kapitálové situaci a lépe posoudit citlivost solventnostní pozice na opatření, která zmírňují dopady krátkodobých výkyvů finančních trhů nebo umožňují postupný přechod na regulatorní požadavky. Navrhovaná úprava posiluje schopnost pojišťovny nebo zajišťovny identifikovat rizika spojená se závislostí na těchto opatřeních a umožňuje lépe posoudit její odolnost vůči nepříznivému vývoji tržních podmínek.
Nově vložený § 7c odst. 5 zavádí výjimku z požadavku podle § 7c odst. 4 v případě postupu při výpočtu nejlepšího odhadu podle § 136b (mechanismu postupného zavádění bezrizikové výnosové křivky) pro měny s nevýznamným podílem budoucích peněžních toků na pojistných nebo zajistných závazcích. Výjimka se uplatní v případech, kdy podíl budoucích peněžních toků v dané měně nepřesahuje stanovené prahové hodnoty. Cílem je zohlednit zásadu proporcionality a omezit regulatorní zátěž v situacích, kdy by provádění těchto posouzení nepřinášelo relevantní dodatečnou informaci vzhledem k nízkému významu dané měny pro celkový rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny.
K bodu 50 (§ 7c odst. 7 a 8):
Navrhované ustanovení nově vloženého ustanovení § 7c odst. 7 blíže vymezuje obsah posouzení makroekonomického vývoje a vývoje na finančních trzích podle § 7c odst. 1 písm. d) v rámci vlastního posuzování rizik a solventnosti. Stanoví se minimální okruh faktorů, které mají být při tomto posouzení zohledněny, včetně úrokových měr a rozpětí, tržních indexů, inflace, propojení na finanční systém a vybraných systémových rizik, jako jsou změna klimatu, pandemie nebo jiné mimořádné události. Makroobezřetnostní aspekty podle § 7 odst. 2 věty první zahrnují alespoň pravděpodobné nepříznivé budoucí scénáře a rizika související s úvěrovým cyklem, hospodářským poklesem, davovým chováním účastníků finančního trhu nebo nadměrnou koncentrací expozic v jednotlivých sektorech hospodářství. Cílem je zajistit komplexnější zachycení systémových rizik a posílit schopnost identifikovat faktory, které mohou negativně ovlivnit stabilitu pojišťoven a zajišťoven i finančního systému jako celku.
Navrhované ustanovení nově vloženého ustanovení § 7c odst. 8 doplňuje požadavky na vlastní posuzování rizik a solventnosti v případech, kdy je uplatňován koeficient volatility podle § 54c. Stanoví se povinnost posoudit, do jaké míry se rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny odchyluje od předpokladů, na nichž je tento nástroj založen. Cílem je zajistit obezřetné používání koeficientu volatility a zvýšit transparentnost jeho dopadů na rizikový profil a kapitálovou situaci pojišťovny nebo zajišťovny.
K bodu 51 a 52 (§ 7c odst. 10):
Navrhované doplnění zpřesňuje frekvenci provádění posouzení rizik a solventnosti stanovením minimální periodicity „každoročně“ a současně konkretizuje lhůtu pro informování ČNB o výsledcích tohoto posouzení „nejpozději do dvou týdnů ode dne dokončení tohoto posouzení“. Cílem je posílit pravidelnost a včasnost provádění tohoto klíčového nástroje řízení rizik a zajistit, aby ČNB měla k dispozici aktuální informace o rizikovém profilu pojišťovny nebo zajišťovny.
K bodu 53 (§ 7c odst. 11 a 12):
Nově vložené ustanovení § 7c odst. 11 zavádí výjimku z roční frekvence provádění posouzení rizik a solventnosti pro malé a nepříliš složité pojišťovny a zajišťovny, pro pojišťovny a zajišťovny splňující podmínky podle § 50g odst. 1, pro kaptivní pojišťovny splňující podmínky podle § 50b odst. 3 a kaptivní zajišťovny splňující podmínky podle § 50c odst. 2. Těmto subjektům se umožňuje provádět posouzení nejméně jednou za dva roky, pokud ČNB s ohledem na jejich konkrétní rizikový profil nevyžaduje častější provádění. Povinnost provádět toto posouzení neprodleně po jakékoli významné změně rizikového profilu zůstává zachována. Cílem je zohlednit zásadu proporcionality a snížit regulatorní zátěž u subjektů s omezeným rozsahem činností a nižší mírou složitosti, aniž by byla narušena účinnost dohledu.
Nově vložené ustanovení § 7c odst. 12 ukládá ČNB povinnost informovat bez zbytečného odkladu tuzemskou pojišťovnu nebo tuzemskou zajišťovnu o makroobezřetnostních aspektech a relevantních vstupních parametrech významných pro vlastní posouzení rizik a solventnosti. Cílem je zajistit, aby pojišťovny a zajišťovny měly k dispozici aktuální a relevantní informace o vývoji systémových rizik a mohly je účinně zohlednit ve svých vnitřních procesech řízení rizik.
K bodu 54 (§ 7ca):
Vkládá se nový § 7ca, který zavádí povinnost pojišťoven a zajišťoven zohledňovat ve vlastním posouzení rizik a solventnosti dlouhodobé scénáře změny klimatu a vyhodnocovat jejich dopady na činnost těchto pojišťoven a zajišťoven. Cílem je posílit identifikaci, řízení a dlouhodobou odolnost sektoru vůči rizikům souvisejícím se změnou klimatu a přispět k zachování finanční stability a ochrany pojistníků.
Ustanovení § 7ca odst. 1 zavádí povinnost posuzovat v rámci vlastního posuzování rizik a solventnosti významnost expozice tuzemské pojišťovny a tuzemské zajišťovny vůči rizikům spojeným se změnou klimatu. Cílem je zajistit systematické zohlednění klimatických rizik v řízení pojišťoven a zajišťoven.
Ustanovení § 7ca odst. 2 stanovuje povinnost vypracovat dlouhodobé scénáře změny klimatu v případech, kdy je tuzemská pojišťovna nebo tuzemská zajišťovna významně vystavena rizikům spojeným se změnou klimatu. Cílem je podpořit včasné posuzování dopadů klimatických změn na činnost těchto subjektů.
Ustanovení § 7ca odst. 3 zavádí povinnost pravidelně provádět v rámci vlastního posuzování rizik a solventnosti analýzu dopadů scénářů změny klimatu podle § 7ca odst. 2, přičemž četnost těchto analýz se odvíjí od charakteru a významu klimatických rizik a nesmí být delší než 3 roky. Cílem je zajistit průběžné vyhodnocování těchto rizik s ohledem na jejich dlouhodobý charakter.
Ustanovení § 7ca odst. 4 ukládá povinnost pravidelně přezkoumávat a případně aktualizovat scénáře změny klimatu alespoň jednou za 3 roky a zohledňovat přitom zkušenosti z jejich předchozího uplatnění. Cílem je zvyšovat kvalitu a relevanci těchto scénářů pro řízení rizik.
Ustanovení § 7ca odst. 5 stanoví výjimku z povinnosti vypracovávat dlouhodobé scénáře změny klimatu, provádět analýzu jejich dopadů a pravidelně je přezkoumávat a aktualizovat pro pojišťovny a zajišťovny označené jako malé a nepříliš složité. Cílem je zohlednit zásadu proporcionality a omezit regulatorní zátěž u subjektů s nízkým rizikovým profilem.
K bodu 55 [§ 7g odst. 2 písm. b)]:
Navrhovaná úprava spočívá ve zrušení odkazu na § 80 odst. 2, který není nezbytný a § 80 se navrhuje v souvislosti s návrhem nového zákona o účetnictví upravit. Jedná se o legislativně technickou změnu.
K bodu 56 (§7h):
Navrhuje se zrušení § 7h pro jeho nadbytečnost. Povinnost zavést, udržovat a uplatňovat řídicí a kontrolní systém na individuálním základě již vyplývá z § 7 odst. 1, zatímco požadavky na řídicí a kontrolní systém na úrovni skupiny jsou upraveny v § 92c. Ustanovení tak nepřináší samostatnou normativní úpravu a jeho vypuštění sleduje odstranění duplicit v textu zákona bez věcného dopadu.
K bodu 57 (§ 8 odst. 2):
Navrhovaná úprava rozšiřuje na žádost ČNB okruh orgánů oprávněných schvalovat písemnou koncepci systému odměňování o kontrolní orgán. Cílem je odstranit požadavek nad rámec směrnice Solventnost II a posílit flexibilitu vnitřního uspořádání pojišťovny nebo zajišťovny.
K bodu 58 (§ 13 odst. 5):
Navrhovaná úprava doplňuje pravidla pro posuzování žádosti o povolení k provozování pojišťovací činnosti v případech, kdy se uplatní postup společného posouzení podle čl. 26 odst. 4 směrnice Solventnost II. Pro tyto případy se stanoví delší lhůta pro rozhodnutí ČNB, a to 8 měsíců ode dne doručení žádosti namísto standardní šestiměsíční lhůty. Cílem je zohlednit časovou náročnost koordinace a spolupráce mezi příslušnými orgány dohledu při přeshraničním posuzování žádostí a zajistit soulad vnitrostátní právní úpravy s požadavky směrnice Solventnost II. Stávající obecná šestiměsíční lhůta zůstává zachována pro standardní řízení o udělení povolení.
K bodu 59 [§ 13 odst. 6 písm. g)]:
Navrhovanou úpravou se zužuje okruh informací, které je žadatel povinen ČNB sdělit v rámci žádosti o udělení povolení k provozování pojišťovací činnosti. Vzhledem ke zrušení požadavku na splnění minimální výše základního kapitálu podle § 18 se požadavek na prokázání, že výše základního kapitálu pojišťovny splňuje podmínky stanovené v § 18, stává nadbytečným.
K bodům 60 a 61 [§ 13 odst. 6 písm. k) a l)]:
Doplňuje se výčet informací, které je žadatel povinen ČNB sdělit v rámci žádosti o udělení povolení k provozování pojišťovací činnosti. Vložením nového písmene l) se stanoví povinnost žadatele uvést, zda byla v jiném členském státě zamítnuta jeho žádost o povolení k výkonu přímé pojišťovací činnosti, činnosti jiného regulovaného podniku nebo činnosti distributora pojištění, a současně uvést důvody takového postupu. Cílem této úpravy získat informace pro posouzení důvěryhodnosti a odborné způsobilosti žadatele a umožnit ČNB komplexně vyhodnotit jeho regulatorní historii v rámci Evropské unie.
K bodu 62 (§ 15 úvodní část ustanovení):
Navrhovaná úprava vypouští odkaz na § 13 odst. 6 písm. k), neboť předmětný odkaz již neslouží jako právní základ pro vymezení obsahových náležitostí obchodního plánu. Jedná se o legislativně technickou změnu, jejímž cílem je zachovat obsah ustanovení a současně odstranit nadbytečný odkaz na konkrétní písmeno § 13 odst. 6. Povinnost uvést stanovené skutečnosti v obchodním plánu tuzemské pojišťovny zůstává zachována.
K bodu 63 [§ 15 písm. b) a § 34 písm. b)]:
Vypuštěním písmene b) z § 15 se zrušuje požadavek, aby tuzemská pojišťovna v rámci obchodního plánu uváděla metody výpočtu pojistného, včetně použitých statistických dat u životního pojištění. Tento požadavek jde nad rámec požadavků směrnice Solventnost II a představuje tzv. goldplating. Současně se jedná o informace vysoce technické povahy, jejichž předkládání v této fázi licenčního řízení není nezbytné pro posouzení splnění podmínek pro udělení povolení. Zrušení této povinnosti reflektuje požadavek ČNB na snížení administrativní zátěže žadatelů i dohledového orgánu a na přiblížení rozsahu požadovaných informací standardům uplatňovaným v ostatních členských státech. Navrhovaná úprava tak přispívá ke zjednodušení licenčního procesu při zachování jeho kvality a efektivity. Obdobně se tento požadavek na obsah obchodního plánu ruší také u pojišťovny z třetího státu, a to vypuštěním písmene b) z § 34.
K bodu 64 [§ 15 písm. g) a § 34 písm. g)]:
Vložením § 15 písm. g) se vkládá nová povinnost uvést v obchodním plánu tuzemské pojišťovny státy a zeměpisné oblasti, ve kterých hodlá dotčená pojišťovna provozovat pojišťovací činnost. Cílem je poskytnout ČNB jasnou informaci o zamýšleném geografickém rozsahu podnikání žadatele, a to již ve fázi licenčního řízení. Tento údaj umožní lépe posoudit rizikový profil podnikatelského záměru, zejména s ohledem na případné přeshraniční aktivity a související regulatorní, tržní a provozní faktory. Navrhovaná úprava tak přispívá ke zvýšení transparentnosti podnikatelského záměru žadatele a ke zkvalitnění posuzování žádostí ze strany ČNB. Obdobně se tento požadavek na obsah obchodního plánu splňuje také u pojišťovny z třetího státu, a to vložením písmene g) do § 34.
K bodu 65 (§ 16 odst. 5 a odst. 6):
Navrhované vložení § 16 odst. 5 transponuje požadavky směrnice Solventnost II týkající se spolupráce orgánů dohledu při posuzování žádostí o povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti v případech přeshraničního působení činnosti. Stanoví se povinnost ČNB přihlédnout při rozhodování o žádosti k závěrům společného posouzení provedeného ve spolupráci s ostatními dotčenými orgány dohledu.
Současně se vložením § 16 odst. 6 upravuje postup pro případy, kdy je ČNB oslovena orgánem dohledu jiného členského státu se žádostí o stanovisko před udělením povolení k provozování pojišťovací činnosti pojišťovně z jiného členského státu. ČNB je oprávněna do 1 měsíce ode dne doručení žádosti navrhnout provedení společného posouzení žádosti. Cílem je posílit spolupráci mezi příslušnými orgány dohledu, zajistit jednotné posouzení relevantních skutečností a podpořit konzistentní výkon dohledu v rámci Evropské unie.
K bodu 66 (§ 18):
Navrhovanou úpravou se ruší požadavek na stanovení minimální výše základního kapitálu pojišťovny. Tento požadavek představuje nadbytečnou národní úpravu nad rámec směrnice Solventnost II, neboť kapitálové požadavky na pojišťovny jsou komplexně upraveny režimem právě této směrnice, která stanoví plně harmonizované, rizikově orientované kapitálové požadavky, reflektující skutečný rizikový profil jednotlivých pojišťoven. Pevně stanovená minimální výše základního kapitálu proto ztrácí své opodstatnění, jelikož nepřispívá k efektivnějšímu řízení rizik ani k vyšší ochraně pojistníků, naopak představuje administrativně zatěžující prvek právní úpravy. Navrhovaná úprava odráží požadavek ČNB na odstranění nadbytečných regulatorních překážek tak přispívá ke zjednodušení regulatorního prostředí, aniž by docházelo ke snížení úrovně obezřetného dohledu nad pojišťovnami.
K bodu 67 [§ 19 odst. 1 písm. c)]:
Jedná se o legislativně technickou úpravu spočívající v aktualizaci odkazu na § 13 odst. 6 písm. k) namísto dosavadního odkazu na písm. l). Bez věcného dopadu.
K bodu 68 (§ 23 odst. 4 a 5):
Nově vložené ustanovení § 23 odst. 4 zpřesňuje povinnost tuzemské pojišťovny oznamovat ČNB změny v činnosti vykonávané v rámci volného pohybu služeb, které mohou mít podstatný dopad na její rizikový profil nebo na výkon pojišťovací činnosti v hostitelském členském státě. Cílem úpravy je zajistit včasnou informovanost ČNB o významných změnách v přeshraniční činnosti pojišťoven, které mohou mít dopad na jejich obezřetnostní profil nebo na ochranu pojistníků v jiných členských státech.
Nově vložené ustanovení § 23 odst. 5 stanoví povinnost ČNB bez zbytečného odkladu předat informace podle odst. 4 příslušnému orgánu dohledu hostitelského členského státu. Tím se posiluje spolupráce mezi dohledovými orgány a zajišťuje koordinovaný dohled nad přeshraniční činností pojišťoven.
K bodu 69 (§ 28 odst. 1 a § 46):
Navrhovaná úprava zpřesňuje terminologii používanou v zákoně. Pojem „domovský členský stát“ jednoznačně vyjadřuje členský stát, jehož příslušný orgán udělil pojišťovně nebo zajišťovně povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, zatímco pojem „země sídla“ může být v přeshraničním kontextu méně přesný. Účelem navrhované úpravy je odstranění možné interpretační nejasnosti ohledně státu, který udělil povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti. Změna se promítá do úpravy činností pojišťoven jiného členského státu podle § 28 odst. 1 a zároveň do úpravy činností zajišťoven jiného členského státu podle § 46. Změna má výhradně legislativně technický charakter.
K bodu 70 (§ 31a):
Navrhovanou úpravou se ruší zvláštní ustanovení týkající se společenství upisovatelů Lloyd’s. Tato úprava byla původně přijata s ohledem na postavení Spojeného království jako členského státu Evropské unie, kdy bylo nezbytné upravit režim Lloyd’s jakožto specifické struktury pojišťovacího trhu v rámci jednotného evropského trhu. V návaznosti na vystoupení Spojeného království z Evropské unie již však tato právní úprava postrádá opodstatnění, neboť Lloyd’s již nelze považovat za pojišťovnu nebo zajišťovnu z jiného členského státu. Navrhovaná úprava tak odstraňuje obsoletní ustanovení právního řádu a přispívá k jeho zpřehlednění a systematičnosti. Současně nedochází k oslabení ochrany pojistníků, neboť právní vztahy se subjekty ze třetích zemí jsou upraveny obecnými ustanoveními tohoto zákona a příslušným evropským právem.
K bodům 71 a 72 [§ 32 odst. 6 písm. k) a l)]:
Navrhovanou úpravou se vložením nového písmene l) rozšiřuje okruh informací, které je pojišťovna z třetího státu povinna ČNB sdělit v rámci žádosti o udělení povolení k provozování pojišťovací činnosti. Nově se stanoví povinnost žadatele uvést, zda byla v jiném členském státě zamítnuta nebo zastavena jeho žádost o povolení k výkonu přímé pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, činnosti jiného regulovaného podniku nebo činnosti distributora pojištění, a současně uvést důvody takového postupu. Cílem této úpravy je posílit informační základ pro posouzení důvěryhodnosti a odborné způsobilosti žadatele a umožnit ČNB komplexně vyhodnotit jeho regulatorní historii v rámci Evropské unie. Navrhované opatření přispívá ke zvýšení transparentnosti licenčního řízení.
K bodu 73 (§ 34 úvodní část ustanovení):
Navrhovaná úprava vypouští odkaz na § 32 odst. 6 písm. g), neboť předmětný odkaz již neslouží jako právní základ pro vymezení obsahových náležitostí obchodního plánu. Jedná se o legislativně technickou změnu, jejímž cílem je zachovat obsah ustanovení a současně odstranit nadbytečný odkaz na konkrétní písmeno § 32 odst. 6. Povinnost uvést stanovené skutečnosti v obchodním plánu pobočky pojišťovny z třetího státu zůstává zachována.
K bodu 74 (36 odst. 5):
Navrhovaná úprava doplňuje pravidla pro posuzování žádosti o povolení k provozování zajišťovací činnosti v případech, kdy se uplatní postup společného posouzení podle čl. 26 odst. 4 směrnice Solventnost II. Pro tyto případy se stanoví delší lhůta pro rozhodnutí ČNB, a to 8 měsíců ode dne doručení žádosti namísto standardní šestiměsíční lhůty. Cílem je zohlednit časovou náročnost koordinace a spolupráce mezi příslušnými orgány dohledu při přeshraničním posuzování žádostí a zajistit soulad vnitrostátní právní úpravy s požadavky směrnice Solventnost II. Stávající obecná šestiměsíční lhůta zůstává zachována pro standardní řízení o udělení povolení.
K bodu 75 [§ 36 odst. 6 písm. g)]:
Navrhovaná úprava vypouští § 36 odstavec 6 písm. g), čímže zužuje okruh informací, které je žadatel povinen ČNB sdělit v rámci žádosti o udělení povolení k provozování zajišťovací činnosti. Vzhledem ke zrušení požadavku na splnění minimální výše základního kapitálu podle § 39 se požadavek na prokázání, že výše základního kapitálu zajišťovny splňuje podmínky stanovené v § 39, stává nadbytečným.
K bodům 76 a 77 [§ 36 odst. 6 písm. j) a k)]:
Navrhovanou úpravou vložením písmene k) se rozšiřuje okruh informací, které je žadatel povinen ČNB sdělit v rámci žádosti o udělení povolení k provozování zajišťovací činnosti. Nově se stanoví povinnost žadatele uvést, zda byla v jiném členském státě zamítnuta nebo zastavena jeho žádost o povolení k výkonu povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, činnosti jiného regulovaného podniku nebo činnosti distributora pojištění, a současně uvést důvody takového postupu. Cílem této úpravy je posílit informační základ pro posouzení důvěryhodnosti a odborné způsobilosti žadatele a umožnit ČNB komplexně vyhodnotit jeho regulatorní historii v rámci Evropské unie. Navrhované opatření přispívá ke zvýšení transparentnosti licenčního řízení.
K bodu 78 (§ 37 úvodní část ustanovení):
Navrhovaná úprava vypouští odkaz na § 36 odst. 6 písm. k), neboť předmětný odkaz již neslouží jako právní základ pro vymezení obsahových náležitostí obchodního plánu. Jedná se o legislativně technickou změnu, jejímž cílem je zachovat obsah ustanovení a současně odstranit nadbytečný odkaz na konkrétní písmeno § 36 odst. 6. Povinnost uvést stanovené skutečnosti v obchodním plánu tuzemské zajišťovny však zůstává zachována. Dále se upřesňuje, že se jedná o plán tuzemské zajišťovny.
K bodu 79 [§ 37 písmeno g)]:
Navrhovanou úpravou se doplňuje povinnost uvést v obchodním plánu tuzemské zajišťovny státy a zeměpisné oblasti, ve kterých hodlá tuzemská zajišťovna provozovat zajišťovací činnost. Cílem je poskytnout ČNB jasnou informaci o zamýšleném geografickém rozsahu podnikání žadatele, a to již ve fázi licenčního řízení. Tento údaj umožní lépe posoudit rizikový profil podnikatelského záměru, zejména s ohledem na případné přeshraniční aktivity a související regulatorní, tržní a provozní faktory.
K bodu 80 (§ 38 odst. 6 a 7):
Vložením nových odstavců 6 a 7 se zavádí procesní pravidla pro společné posuzování žádostí o udělení povolení k provozování zajišťovací činnosti příslušnými orgány dohledu podle čl. 26 odst. 4 směrnice Solventnost II. Cílem je posílit spolupráci mezi orgány dohledu členských států a vytvořit právní rámec pro zohlednění výsledků společného posouzení v rozhodovací činnosti ČNB.
K § 38 odst. 6: Navrhuje se stanovit, že je-li žádost o udělení povolení k provozování zajišťovací činnosti předmětem společného posouzení, přihlédne ČNB při rozhodování o této žádosti k závěrům společného posouzení. Úprava vyjadřuje požadavek koordinovaného výkonu dohledu v rámci Evropské unie a zajišťuje, aby výsledky projednání a hodnocení provedeného společně s ostatními dotčenými orgány dohledu byly zohledněny při vydání rozhodnutí.
K § 38 odst. 7: Navrhuje se upravit postup ČNB v situaci, kdy je jiným orgánem dohledu členského státu požádána o stanovisko podle čl. 26 odst. 4 směrnice Solventnost II před udělením povolení k provozování zajišťovací činnosti zajišťovně z jiného členského státu. ČNB se umožňuje, aby ve lhůtě 1 měsíce od obdržení žádosti navrhla provedení společného posouzení žádosti. Navrhovaná úprava přispívá ke zlepšení spolupráce mezi orgány dohledu v rámci Evropské unie, ke zrychlení a zpřehlednění licenčního řízení a k posílení kvality posuzování žádostí v případech s mezinárodním prvkem.
K bodu 81 (§ 39):
Navrhovanou úpravou se ruší požadavek na stanovení minimální výše základního kapitálu zajišťovny. Tento požadavek představuje nadbytečnou národní úpravu nad rámec směrnice Solventnost II, neboť kapitálové požadavky na zajišťovny jsou touto směrnicí komplexně upraveny. Pevně stanovená minimální výše základního kapitálu proto ztrácí své opodstatnění, jelikož nepřispívá k efektivnějšímu řízení rizik ani k vyšší ochraně pojistníků, naopak představuje duplicitní a administrativně zatěžující prvek právní úpravy. Zrušení této povinnosti reflektuje požadavek ČNB na odstranění nadbytečných regulatorních překážek a na přiblížení právní úpravy plně harmonizovanému evropskému rámci. Navrhovaná úprava tak přispívá ke zjednodušení regulatorního prostředí, aniž by docházelo ke snížení úrovně obezřetného dohledu nad zajišťovnami.
K bodu 82 (§ 40 odst. 8 a 9):
Vkládají se nové odstavce.
K 40 odst. 8: Navrhovaná úprava zavádí povinnost tuzemské zajišťovny informovat ČNB o změnách v činnosti vykonávané v rámci volného pohybu služeb, které mají podstatný dopad na její rizikový profil nebo na zajišťovací činnost v hostitelských členských státech. Cílem této úpravy je zajistit, aby ČNB měla včas k dispozici aktuální informace o významných změnách, které mohou ovlivnit finanční stabilitu zajišťovny nebo výkon dohledu v přeshraničním kontextu.
K 40 odst. 9: Navrhovaná úprava stanoví povinnost ČNB informovat orgán dohledu hostitelského členského státu o změně rizikového profilu tuzemské zajišťovny, a to bez zbytečného odkladu po obdržení oznámení o této změně. Cílem je posílit spolupráci mezi dohledovými orgány v rámci Evropské unie a zajistit, aby příslušný orgán hostitelského členského státu měl včas k dispozici informace nezbytné pro výkon dohledu nad činností zajišťovny na svém území.
K bodům 83 a 84 [§ 48 odst. 1 písm. j) a k)]:
Navrhovanou úpravou se vložením nového písmene k) rozšiřuje okruh informací, které je zajišťovna z třetího státu povinna ČNB sdělit v rámci žádosti o udělení povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti. Nově se výslovně stanoví povinnost žadatele uvést, zda byla v jiném členském státě jeho žádost o povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, žádost o oprávnění k distribuci pojištění nebo zajištění nebo žádost o oprávnění k činnosti jiné regulované osoby podle zákona upravujícího finanční konglomeráty nebo instituce podle zákona upravujícího činnost institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění zamítnuta nebo bylo řízení o takové žádosti zastaveno, spolu s důvody tohoto zamítnutí nebo zastavení. Cílem této úpravy je posílit informační základ pro posouzení důvěryhodnosti a odborné způsobilosti žadatele a umožnit ČNB komplexně vyhodnotit jeho regulatorní historii v rámci Evropské unie.
K bodu 85 (§ 49 odst. 4):
Vzhledem ke zrušení prahových hodnot v § 18 se navrhuje přesunout kvantitativní kritéria rozhodná pro uplatnění požadavků na oddělení pojišťovací a zajišťovací činnosti do tohoto ustanovení. Úprava nemá věcný dopad na okruh pojišťoven, na něž se tyto povinnosti vztahují. Cílem je zachovat stávající rozsah působnosti požadavků na oddělení pojišťovací a zajišťovací činnosti.
K bodu 86 (Hlava IV a Hlava V):
Navrhuje se vložit novou Hlavu IV, která transponuje úpravu proporcionality podle směrnice Solventnost II ve znění směrnice (EU) 2025/2. Nová úprava zavádí institut malé a nepříliš složité tuzemské pojišťovny, malé a nepříliš složité tuzemské zajišťovny, malé a nepříliš složité kaptivní pojišťovny a malé a nepříliš složité kaptivní zajišťovny. Současně se upravují podmínky pro získání tohoto označení, postup podání a posuzování žádosti o jeho udělení, jakož i podmínky pro odnětí nebo zánik tohoto označení. Cílem úpravy je umožnit přiměřenější uplatňování regulatorních požadavků vůči subjektům s omezeným rozsahem, nižším rizikovým profilem a méně složitou činností.
Navrhuje se vložit novou Hlavu V, která představuje další rozpracování principu proporcionality a upravuje využívání výjimek z vybraných požadavků tohoto zákona.
Hlava IV zahrnuje § 50b až § 50e, Hlava V zahrnuje § 50f až § 50h.
Ustanovení § 50b se stanoví podmínky, za nichž může ČNB označit tuzemskou pojišťovnu za malou a nepříliš složitou tuzemskou pojišťovnu. Označení vychází z novely směrnice Solventnost II a je určeno pojišťovnám s omezeným rozsahem, rizikovým profilem a složitostí činnosti.
V § 50b odst. 1 navrhovaná úprava zavádí možnost, aby ČNB na žádost označila tuzemskou pojišťovnu za malou a nepříliš složitou pojišťovnu, pokud splní stanovená kvantitativní a kvalitativní kritéria odrážející rozsah, povahu a složitost její činnosti. Cílem úpravy je umožnit přiměřenější uplatňování regulatorních požadavků vůči pojišťovnám s nižší mírou složitosti a rizikovosti jejich činnosti, a tím snížit jejich administrativní a regulatorní zátěž, aniž by byla dotčena ochrana pojistníků nebo stabilita pojistného trhu. Navrhovaná úprava tak přispívá k uplatnění principu proporcionality při výkonu dohledu.
V § 50b odst. 2 se stanoví vybraná kritéria, která se nepoužijí pro označení malé a nepříliš složité pojišťovny v případě tuzemské pojišťovny, která je kaptivní pojišťovnou. Kaptivní pojišťovny typicky vykonávají činnost v rámci úzce vymezené skupiny a jejich rizikový profil, obchodní model i struktura vztahů se liší od standardních pojišťoven. Vypuštění těchto kritérií tak zohledňuje jejich specifika a umožňuje přiměřenější posouzení splnění podmínek pro zařazení mezi malé a nepříliš složité pojišťovny.
V § 50b odst. 3 navrhovaná úprava stanoví, že ČNB na žádost označí tuzemskou pojišťovnu, která je kaptivní pojišťovnou, za malou a nepříliš složitou tuzemskou pojišťovnu, pokud jsou splněny stanovené podmínky. Cílem úpravy je umožnit u tohoto specifického typu pojišťoven uplatnění přiměřenějšího regulatorního režimu, jenž reflektuje jejich nižší složitost a omezený rozsah činností.
V § 50b odst. 4 je upraveno časové hledisko, z něhož ČNB posuzuje splnění podmínek pro označení tuzemské pojišťovny a tuzemské kaptivní pojišťovny za malou a nepříliš složitou pojišťovnu a malou a nepříliš složitou kaptivní pojišťovnu. Standardně se vychází z údajů za dvě předchozí účetní období, čímž se zajišťuje dostatečně reprezentativní posouzení činnosti a rizikového profilu tuzemské pojišťovny. V případě nově vzniklých pojišťoven, jejichž povolení k provozování pojišťovací činnosti bylo uděleno na dobu kratší než 2 účetní období, provádí ČNB posouzení pouze za dostupné předchozí účetní období. Pokud je pojišťovna v činnosti kratší než 1 rok, vychází ČNB při posuzování splnění podmínek z jejího obchodního plánu. Navržená úprava tak zohledňuje specifika nově založených subjektů a současně umožňuje pružné a přiměřené posouzení jejich činnosti při zachování požadavků na obezřetnost dohledu.
V § 50b odst. 5 jsou vymezeny případy, ve kterých ČNB neoznačí tuzemskou pojišťovnu za malou a nepříliš složitou tuzemskou pojišťovnu, a to i tehdy, splňuje‑li jinak podmínky podle odstavců 1 až 3. Cílem je vyloučit z tohoto režimu subjekty, jejichž činnost, struktura nebo rizikový profil odůvodňují zachování plného rozsahu regulatorních požadavků, a zajistit, že režim zjednodušené regulace bude vyhrazen skutečně menším a méně významným subjektům.
V § 50b odst. 6 se definuje pojem hrubé hodnoty technických rezerv pro účely tohoto zákona. Hrubou hodnotou technických rezerv se rozumí jejich hodnota před zohledněním dopadu zajištění, tj. před odečtením částek, které lze získat od zajistitelů. Cílem této definice je zajistit jednoznačné vymezení ukazatele a přispět tak k transparentnosti a srovnatelnosti údajů v rámci dohledu vykonávaného ČNB, jakož i k jednotnému výkladu tohoto pojmu v praxi.
Ustanovení § 50c stanoví podmínky pro označení zajišťovny za malou a nepříliš složitou. Současně je vhodné uvést, že právní úprava pojmově vychází z toho, že malá a nepříliš složitá zajišťovna může v praxi existovat pouze ve formě kaptivní zajišťovny splňující stanovená kritéria. Samostatný typ „malé a nepříliš složité“ zajišťovny bez vazby na kaptivní model se nepředpokládá.
Ustanovení § 50c odst. 1 upravuje podmínky, za nichž ČNB na žádost označí tuzemskou zajišťovnu, která je kaptivní zajišťovnou, za malou a nepříliš složitou tuzemskou zajišťovnu. Jedná se o soubor kvantitativních a kvalitativních kritérií, která reflektují strukturu činnosti, rizikový profil a míru komplexity dané kaptivní zajišťovny. Cílem úpravy je umožnit přiměřenější uplatňování regulatorních požadavků vůči kaptivním zajišťovnám s nižší mírou složitosti a rizikovosti jejich činnosti, a tím snížit jejich administrativní a regulatorní zátěž, aniž by byla dotčena ochrana pojistníků nebo stabilita pojistného trhu.
Ustanovení § 50c odst. 2 rozšiřuje okruh případů, ve kterých ČNB na žádost označí tuzemskou zajišťovnu, která je kaptivní zajišťovnou, za malou a nepříliš složitou kaptivní zajišťovnu. Cílem navržené úpravy je zajistit, aby režim malé a nepříliš složité kaptivní zajišťovny byl vyhrazen pouze subjektům s úzce vymezeným, vnitroskupinovým zaměřením a omezenou rizikovou expozicí, což je v souladu s principem proporcionality.
Ustanovení § 50c odst. 3 upravuje časové hledisko, z něhož ČNB posuzuje splnění podmínek pro označení kaptivní zajišťovny za malou a nepříliš složitou zajišťovnu. Standardně se vychází z údajů za dvě předchozí účetní období, čímž se zajišťuje dostatečně reprezentativní posouzení činnosti a rizikového profilu předmětné zajišťovny. V případě nově vzniklých kaptivních zajišťoven, jejichž povolení k provozování zajišťovací činnosti bylo uděleno na dobu kratší než 2 účetní období, provádí ČNB posouzení pouze za dostupné předchozí účetní období. Pokud je zajišťovna v činnosti kratší dobu než 1 rok, vychází ČNB při posuzování splnění podmínek z jejího obchodního plánu. Navržená úprava tak zohledňuje specifika nově založených subjektů a současně umožňuje pružné a přiměřené posouzení jejich činnosti při zachování požadavků na obezřetnost dohledu.
Ustanovení § 50c odst. 4 vymezuje případy, ve kterých ČNB neoznačí tuzemskou zajišťovnu za malou a nepříliš složitou tuzemskou zajišťovnu, a to i tehdy, splňuje‑li jinak podmínky podle odstavců 1 a 2. Cílem je vyloučit z tohoto režimu subjekty, jejichž činnost, struktura nebo rizikový profil odůvodňují zachování plného rozsahu regulatorních požadavků. Tím je zajištěno, že režim zjednodušené regulace bude vyhrazen skutečně menším a méně významným subjektům.
Ustanovení § 50d odst. 1 upravuje náležitosti a postup podání žádosti o označení tuzemské pojišťovny za malou a nepříliš složitou pojišťovnu. Žádost se podává ČNB v elektronické podobě a vedle obecných náležitostí podle správního řádu obsahuje údaje prokazující splnění podmínek pro toto označení, prohlášení pojišťovny, že v následujících 3 letech neplánuje žádnou strategickou změnu, která by vedla k nesplnění těchto podmínek, a dále údaje o výjimkách z ustanovení tohoto zákona nebo přímo použitelného předpisu Evropské unie určených pro malé a nepříliš složité tuzemské pojišťovny, které pojišťovna hodlá využít.
Ustanovení § 50d odst. 2 stanoví, že žadatel k žádosti o označení tuzemské pojišťovny za malou a nepříliš složitou pojišťovnu připojuje doklady osvědčující splnění podmínek pro toto označení, čímž umožňuje ČNB ověřit naplnění zákonných kritérií pro přiznání statusu malá a nepříliš složitá pojišťovna.
Ustanovení § 50d odst. 3 stanoví, že o podané žádosti rozhoduje ČNB ve lhůtě 2 měsíců ode dne zahájení řízení. Současně se zavádí fikce souhlasu, podle níž se má za to, že žadatel byl označen za malou a nepříliš složitou tuzemskou pojišťovnu, pokud ČNB ve stanovené lhůtě rozhodnutí nevydá, čímž se posiluje předvídatelnost a rychlost rozhodovacího procesu.
Ustanovení § 50d odst. 4 stanoví, že právní úprava žádosti o označení tuzemské pojišťovny za malou a nepříliš složitou pojišťovnu se použije obdobně i na žádost o označení tuzemské zajišťovny za malou a nepříliš složitou zajišťovnu. Cílem je zajistit jednotný postup a procesní režim pro oba typy subjektů.
Ustanovení § 50e upravuje zánik označení malá a nepříliš složitá pojišťovna.
Ustanovení § 50e odst. 1 ukládá malé a nepříliš složité tuzemské pojišťovně povinnost bez zbytečného odkladu informovat ČNB o skutečnostech, které mají vliv na tento její status. Jde zejména o případy, kdy přestane splňovat některou z podmínek pro toto označení, kdy tyto podmínky nesplňuje nepřetržitě po dobu 2 let, nebo kdy nastane některá ze skutečností vymezených v § 50b odst. 5 písm. a) až písm. d). Cílem této oznamovací povinnosti je zajistit, aby ČNB měla aktuální informace nezbytné pro posouzení, zda jsou i nadále splněny podmínky pro zachování statusu malé a nepříliš složité tuzemské pojišťovny.
Ustanovení § 50e odst. 2 zakotvuje oprávnění ČNB zrušit označení tuzemské pojišťovny za malou a nepříliš složitou tuzemskou pojišťovnu v případech podle odstavce 1.
Ustanovení § 50e odst. 3 stanoví okamžik zániku označení tuzemské pojišťovny za malou a nepříliš složitou pojišťovnu, a to uplynutím účetního období, ve kterém bylo ČNB doručeno oznámení podle odstavce 1 písm. b) a c), nebo ve kterém nabylo právní moci rozhodnutí ČNB o zrušení označení. Tímto způsobem se zajišťuje právní jistota dotčených subjektů i jasné časové vymezení změny jejich regulatorního režimu.
Ustanovení § 50e odst. 4 stanoví, že uvedená právní úprava podle § 50d odst. 1 až 3 se použije obdobně i na malé a nepříliš složité zajišťovny, čímž se zachovává jednotný přístup k oběma typům regulovaných subjektů.
Ustanovení § 50f odst. 1 upravuje obecné pravidlo pro využívání výjimek stanovených pro malé a nepříliš složité pojišťovny. Tyto subjekty mohou využívat výjimky z požadavků podle tohoto zákona nebo přímo použitelného předpisu Evropské unie, pokud jim to ČNB výslovně nezakáže. Cílem je umožnit přiměřené uplatnění principu proporcionality, při současném zachování pravomoci ČNB zasáhnout v odůvodněných případech.
Ustanovení § 50f odst. 2 zakotvuje oprávnění ČNB zakázat malé a nepříliš složité pojišťovně využívání výjimek, pokud existují skutečnosti nasvědčující tomu, že by jejich uplatnění nebylo vhodné vzhledem k rizikovému profilu dané pojišťovny. Jde zejména o situace, kdy by využívání výjimek mohlo ohrozit obezřetné fungování pojišťovny nebo ochranu pojistníků.
Ustanovení § 50f odst. 3 stanoví okruh případů, kdy využívání výjimek není s ohledem na rizikový profil malé a nepříliš složité pojišťovny vhodné. Jde zejména o situace, kdy pojišťovna neplní nebo pravděpodobně nebude plnit solventnostní kapitálový požadavek, kdy její řídicí a kontrolní systém vykazuje nedostatky, nebo kdy dochází k podstatným změnám v jejím rizikovém profilu.
Ustanovení § 50f odst. 4 stanoví povinnost pojišťovny informovat ČNB do 1 roku ode dne označení za malou a nepříliš složitou pojišťovnu o využití výjimek, a dále neprodleně informovat o změnách v rozsahu využívaných výjimek. Důvodem je zajištění aktuálnosti informací o rozsahu a způsobu uplatňování principu proporcionality a umožnění efektivního výkonu dohledu ČNB.
Ustanovení § 50f odst. 5 stanoví, že uvedená právní úprava podle § 50f odst. 1 až 4 se použije obdobně i na malou a nepříliš složitou zajišťovnu. Tím se zajišťuje jednotný přístup k regulaci pojišťoven a zajišťoven při uplatňování výjimek a dohledu nad jejich využíváním.
Ustanovení § 50g odst. 1 upravuje možnost využívání výjimek stanovených pro malé a nepříliš složité pojišťovny i pro tuzemské pojišťovny, které nesplňují kritéria pro toto označení. Tyto pojišťovny mohou výjimky využívat pouze na základě povolení ČNB. Cílem je umožnit flexibilní uplatnění principu proporcionality i mimo úzce vymezený okruh subjektů.
Ustanovení § 50g odst. 2 stanoví, že ČNB povolí tuzemské pojišťovně, která není malou a nepříliš složitou pojišťovnou, využívání výjimky ze zákona určenou pro malé a nepříliš složité pojišťovny. Základním kritériem je vhodnost využití výjimky s ohledem na rizikový profil dané pojišťovny.
Ustanovení § 50g odst. 3 upravuje postup pro případ, kdy pojišťovna přestane využívat některou z povolených výjimek. Současně stanoví, že následujícím dnem po doručení tohoto oznámení ČNB zaniká povolení k využívání výjimky v oznámeném rozsahu. Cílem je zajistit informovanost ČNB o změnách ve využívání výjimek a umožnit jí včas reagovat na změnu regulatorního režimu dotčeného subjektu.
Ustanovení § 50g odst. 4 stanoví, že uvedená právní úprava podle § 50g odst. 1 až 3 se použije obdobně i na tuzemskou zajišťovnu, která není označena jako malá a nepříliš složitá. Tím se zajišťuje jednotný přístup k regulaci pojišťoven a zajišťoven při uplatňování výjimek a dohledu nad jejich využíváním.
Ustanovení § 50h odst. 1 upravuje náležitosti žádosti o povolení k využívání výjimek stanovených pro malé a nepříliš složité pojišťovny tuzemskou pojišťovnou, která tento status nemá. Žádost se podává ČNB elektronicky a vedle obecných náležitostí podle správního řádu obsahuje zejména vymezení požadovaných výjimek, odůvodnění jejich vhodnosti s ohledem na povahu, rozsah a komplexnost rizik spojených s činností žadatele, informace o jeho rizikovém profilu a prohlášení o absenci plánovaných strategických změn s dopadem na tento profil v následujících 3 letech. Cílem je umožnit ČNB žádost kvalifikovaně posoudit.
Ustanovení § 50h odst. 2 ukládá žadateli povinnost přiložit k žádosti o povolení k využívání výjimek stanovených pro malé a nepříliš složité tuzemské pojišťovny pojišťovnou, která tento status nemá, doklady osvědčující, že využívání požadovaných výjimek je vhodné vzhledem k rizikovému profilu pojišťovny. Tato povinnost doplňuje obsahové náležitosti žádosti a umožňuje ČNB ověřit tvrzení žadatele před rozhodnutím o žádosti. ČNB je oprávněna, pokud to je nezbytné pro posouzení žádosti a vydání rozhodnutí, vyzvat žadatele k doplnění dalších podkladů, a z tohoto důvodu může řízení současně nejvýše jednou přerušit.
Ustanovení § 50h odst. 3 stanoví lhůtu 2 měsíců ode dne zahájení řízení pro vydání rozhodnutí ČNB o žádosti o povolení k využívání výjimek stanovených pro malé a nepříliš složité pojišťovny pojišťovnou, která tento status nemá. Úprava přispívá k právní jistotě žadatelů a k předvídatelnosti rozhodovacího procesu.
Ustanovení § 50h odst. 4 zakotvuje oprávnění ČNB stanovit v rozhodnutí o povolení využívání výjimek stanovených pro malé a nepříliš složité pojišťovny tuzemskou pojišťovnou, která tento status nemá, podmínky, za nichž lze tuto výjimku využívat. Toto oprávnění umožňuje přizpůsobit rozsah a způsob využití výjimky konkrétním okolnostem a rizikovému profilu žadatele.
Ustanovení § 50h odst. 5 stanoví, že v případě změny rizikového profilu tuzemské pojišťovny může ČNB rozhodnutí o povolení využívání výjimek stanovených pro malé a nepříliš složité pojišťovny pojišťovnou, která tento status nemá, změnit nebo zrušit. Úprava zajišťuje, aby povolení odpovídalo aktuální situaci pojišťovny, a umožňuje ČNB pružně reagovat na změny relevantní z hlediska dohledu.
Ustanovení § 50h odst. 6 stanoví, že právní úprava týkající se využívání výjimek stanovených pro malé a nepříliš složité pojišťovny pojišťovnou, která tento status nemá, se použije obdobně i na tuzemskou zajišťovnu, které není malou a nepříliš složitou zajišťovnou. Cílem je zajistit jednotné uplatňování výjimek a souvisejících postupů také pro zajišťovny, a to s ohledem na jejich srovnatelné postavení z hlediska rizikového profilu a dohledových požadavků.
K bodu 87 (§ 52 odst. 1):
Jedná se o legislativně technickou úpravu zpřesňující formulaci ustanovení. Úprava nemění dosavadní rozsah povinností těchto subjektů.
K bodu 88 (§ 53 odst. 5 a 6):
Vkládají se nové odstavce.
Ustanovení § 53 odst. 5 stanoví, že pokud pojistná nebo zajistná smlouva zahrnuje finanční opci nebo záruku, musí metoda výpočtu nejlepšího odhadu zohledňovat, že současná hodnota peněžních toků závisí i na možných odchylkách skutečného výsledku od očekávání.
Ustanovení § 53 odst. 6 umožňuje malé a nepříliš složité tuzemské pojišťovně nebo zajišťovně a tuzemské pojišťovně nebo zajišťovně, která získala předchozí schválení ČNB, použít při výpočtu nejlepšího odhadu zjednodušený přístup v podobě obezřetného deterministického ocenění nejlepšího odhadu u závazků ze životního pojištění a zajištění s nevýznamnými opcemi a zárukami. Cílem je uplatnit princip proporcionality a snížit administrativní a výpočetní náročnost, aniž by byla ohrožena spolehlivost ocenění.
K bodu 89 až 91 (§ 54 odst. 3):
Upřesňuje se způsob stanovení rizikové přirážky v případě odděleného určení hodnoty nejlepšího odhadu a rizikové přirážky. Riziková přirážka představuje náklady na obstarání použitelného kapitálu nezbytného k pokrytí časově upraveného solventnostního kapitálového požadavku vztahujícího se k příslušným závazkům po celou dobu jejich trvání. Tento požadavek odráží časový průběh kapitálové potřeby a zahrnuje časově závislý prvek jeho vývoje. Dále se stanovuje, že úprava solventnostního kapitálového požadavku se skládá z exponenciálního a časově závislého prvku, a určuje se sazba nákladů na kapitál ve výši 4,75 %, která se použije jednotně pro všechny pojišťovny a zajišťovny, nestanoví-li přímo použitelný předpis Evropské unie jinak. Tím se zajišťuje konzistentní a srovnatelný přístup při výpočtu rizikové přirážky.
K bodu 92 (§ 54a):
Ustanovení § 54a upravuje způsob stanovení bezrizikové výnosové křivky pro účely oceňování technických rezerv.
Ustanovení § 54a odst. 1 stanoví základní pravidla pro určení příslušné bezrizikové výnosové křivky používané při oceňování technických rezerv. Současně upravuje použití extrapolace pro doby splatnosti, pro které již nejsou k dispozici dostatečně hluboké, likvidní a transparentní trhy. Cílem je zajistit jednotný a obezřetný postup při stanovení diskontních sazeb.
Podle § 54a odst. 2 způsob stanovení prvního vyrovnávacího bodu a způsob extrapolace stanoví prováděcí právní předpis. Cílem je umožnit pružnou úpravu technických parametrů bez nutnosti jejich zakotvení přímo v zákoně.
K bodu 93 až 97 (§ 54c odst. 1 až 7):
Ustanovení § 54c upravuje podmínky použití koeficientu volatility k bezrizikové výnosové křivce pro výpočet nejlepšího odhadu při oceňování technických rezerv. Současně stanoví podmínky pro udělení a odnětí souhlasu ČNB s použitím tohoto nástroje a upravuje základní pravidla pro jeho výpočet. Cílem je zohlednit krátkodobé výkyvy na finančních trzích při oceňování technických rezerv při zachování obezřetnosti a odpovídajícího dohledu.
V § 54c odst. 1 se navrhuje podmínit použití koeficientu volatility předchozím souhlasem ČNB. Cílem úpravy je posílit dohled nad využíváním tohoto nástroje. Ostatní pravidla pro použití koeficientu volatility zůstávají beze změny.
Ustanovení § 54c odst. 2 stanoví podmínky, za nichž ČNB udělí souhlas s použitím koeficientu volatility. Cílem je zajistit jeho konzistentní používání pro všechny závazky v dané měně, zabránit souběžnému použití s vyrovnávací úpravou podle § 54b a zajistit, že pojišťovna nebo zajišťovna disponuje odpovídajícími postupy pro jeho výpočet.
V § 54c odst. 3 se zakotvuje oprávnění ČNB odejmout tuzemské pojišťovně nebo tuzemské zajišťovně souhlas s použitím koeficientu volatility k příslušné bezrizikové výnosové křivce, pokud přestanou být splněny podmínky, za nichž byl tento koeficient schválen podle odstavce 2.
V § 54c odst. 4 se umožňuje tuzemské pojišťovně nebo tuzemské zajišťovně uplatnit specifickou úpravu na rozpětí pro danou měnu očištěné o riziko, a to na základě předchozího schválení ČNB. Cílem je umožnit přesnější zohlednění individuálních charakteristik portfolia při zachování požadavku na spolehlivost a transparentnost výpočtu.
Ustanovení § 54c odst. 5 stanoví podmínky využití specifické úpravy podle odstavce 4. Podmínkou je zejména srovnání rozpětí očištěného o riziko s rozpětím vycházejícím z investičního portfolia do dluhových nástrojů za stanovené období a současně dostatečná kvalita poskytovaných informací o aktivech tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny.
Ustanovení § 54c odst. 6 upřesňuje vymezení koeficientu volatility a konstrukce referenčního portfolia, ze kterého se tento koeficient odvozuje. Nově se stanoví, že referenční portfolio je tvořeno investicemi do dluhových nástrojů, čímž se zpřesňuje jeho obsah oproti obecně vymezenému portfoliu aktiv. Současně se doplňuje, že tato aktiva slouží ke krytí závazků z pojištění a zajištění. Cílem změny je zvýšit jednoznačnost právní úpravy a zajistit přesnější vymezení vstupů pro výpočet koeficientu volatility.
Ustanovení § 54c odst. 7 mění způsob úpravy stanovení výše koeficientu volatility. Dosavadní právní úprava obsahovala výpočet tohoto koeficientu přímo v zákoně, včetně jeho konkrétní konstrukce a parametrů. Nově se od této podrobné zákonné úpravy upouští a stanoví se, že výpočet výše koeficientu volatility bude upraven prováděcím právním předpisem. Cílem tohoto přesunutí je pružnější aktualizace výpočtu koeficientu volatility v návaznosti na vývoj na finančních trzích a na změny evropské regulace, aniž by bylo nutné zasahovat do samotného zákona.
K bodu 98 (§ 54e):
Ustanovení § 54e se zrušuje jako nadbytečný. Jeho obsah je nově obsažen v § 54c, který komplexně upravuje podmínky použití koeficientu volatility, udělení a odnětí souhlasu ČNB i související regulační požadavky. Úprava přispívá k přehlednosti a zamezuje duplicitám v zákonném textu.
K bodu 99 (§ 54f):
Navrhuje se zpřesnění podmínek, za nichž se neuplatní úprava bezrizikové výnosové křivky prostřednictvím koeficientu volatility. Původní úprava vycházela z absence stanovení samotného koeficientu volatility pro danou měnu nebo trh. Nově se toto pravidlo váže na absenci rozpětí očištěného o riziko a procentní podíl investic do dluhových nástrojů. Současně zavádí termín makrokoeficient volatility, což je dodatečná složka koeficientu volatility, která pro euro zohledňuje rozdíl mezi rizikově očištěným rozpětím (risk-corrected spread) konkrétní země a rizikově očištěným rozpětím eurozóny a slouží ke zmírnění nadměrné volatility solventnosti pojišťoven způsobené mimořádnými tržními otřesy. Úprava zvyšuje přesnost, jednoznačnost a aplikační jistotu při použití této úpravy bezrizikové výnosové křivky.
K bodu 100 [§ 60 odst. 1 písm. g)]:
Do zásad obezřetného investování se doplňuje vložením nového písmene g) povinnost zohledňovat širší ekonomické souvislosti a faktory udržitelnosti. Tuzemská pojišťovna nebo tuzemská zajišťovna přihlíží k možnému makroekonomickému vývoji a vývoji na finančních trzích při utváření své investiční strategie a současně zohledňuje rizika týkající se udržitelnosti na svá investiční rozhodnutí a potenciální dlouhodobé dopady svých investičních rozhodnutí na faktory udržitelnosti. Cílem doplnění je posílit obezřetné řízení investic v širším kontextu.
K bodu 101 (§ 60 odst. 2):
Nově vložený odstavec 2 zakotvuje oprávnění ČNB uložit tuzemské pojišťovně nebo tuzemské zajišťovně povinnost zohledňovat při rozhodování o investiční strategii makroobezřetnostní aspekty a posoudit, zda a jak její investiční strategie může ovlivnit makroekonomický vývoj a vývoj na finančních trzích a zda může představovat zdroj systémového rizika, a zohlednit výsledky tohoto posouzení při svém investičním rozhodování. Cílem úpravy je posílit makroobezřetnostní rozměr dohledu nad pojišťovnami a zajišťovnami a podpořit zohlednění možných systémových dopadů jejich investiční činnosti.
U pojišťoven a zajišťoven, které jsou součástí skupiny podléhající dohledu nad skupinou, ČNB přihlédne k tomu, zda bylo odpovídající posouzení provedeno na úrovni skupiny a zda dostatečně zohledňuje specifika dotčené tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny. Úprava směřuje k zajištění koordinace mezi individuálním dohledem a dohledem nad skupinou a současně omezení duplicitních požadavků.
K bodu 102 (§ 62 odst. 1):
Jedná se o změnu v návaznosti na zrušení původní úpravy obsažené v § 18 odst. 4. Nově se vychází z obecného vymezení pojišťovny překračující stanovené prahové hodnoty podle § 49 odst. 4, cílem je zachovat rozsah dotčených subjektů.
K bodu 103 (§ 63 odst. 5 a 6):
Nový odstavec 5 zavádí pravomoc ČNB povolit výjimku tuzemské pojišťovně nebo tuzemské zajišťovně, aby pro účely určení primárního kapitálu neodečítala hodnotu své účasti v osobě v bankovním sektoru nebo sektoru investičních služeb. Tato možnost je podmíněna splněním tří kumulativních podmínek. Povinný odpočet na individuální úrovni je v takovém případě nadbytečný a vede k neodůvodněnému snížení primárního kapitálu, aniž by přinášel odpovídající obezřetnostní přínos.
Nový odstavec 6 vymezuje rozsah pojmu účastí v osobě bankovním sektoru nebo sektoru investičních služeb, aby bylo jednoznačně vymezeno, co se pro tyto účely účastmi rozumí.
K bodu 104 (§ 76 odst. 4 až 6):
Nový odstavec 4 zavádí možnost využití zjednodušeného výpočtu solventnostního kapitálového požadavku podle standardního vzorce u rizikových modulů nebo podmodulů, jejichž podíl nepřesahuje 5 % základního solventnostního kapitálového požadavku. Cílem této úpravy je snížení administrativní a výpočetní zátěže u méně významných rizik při zachování přiměřené úrovně obezřetnosti a přesnosti výpočtu. Zjednodušený výpočet solventnostního kapitálového požadavku bude možné použít po dobu nejvýše 3 let ode dne výpočtu. Lhůta 3 roky vyvažuje snížení administrativní zátěže a potřebu zachovat aktuálnost výpočtu. Po uplynutí lhůty je nutné znovu ověřit, zda je zjednodušený výpočet vzhledem k významnosti daného rizika nadále přiměřený.
Nový odstavec 5 stanovuje, že součet podílů rizikových modulů nebo podmodulů, u nichž je využit zjednodušený výpočet podle odstavce 4, nesmí překročit 10 % základního solventnostního kapitálového požadavku. Cílem je zajistit, aby zjednodušené výpočty neměly podstatný vliv na celkovou výši solventnostního kapitálového požadavku. Současně se stanoví, že podíl příslušného rizikového modulu nebo podmodulu se určí na základě posledního výpočtu podílu provedeného bez použití zjednodušeného výpočtu podle odstavce 4.
Nový odstavec 6 zmocňuje k vydání prováděcího právního předpisu stanovujícího podmínky použití zjednodušeného výpočtu solventnostního kapitálového požadavku pro rizikový modul nebo podmodul podle odstavce 4.
K bodu 105 (§ 77 odst. 5):
Navrhuje se zakotvit pravidelnou povinnost tuzemské pojišťovny a tuzemské zajišťovny, využívající interní model, předkládat ČNB jednou za 2 roky odhad solventnostního kapitálového požadavku vypočteného podle standardního vzorce. Úprava směřuje k zajištění pravidelného srovnání výsledků interního modelu se standardním vzorcem a k podpoře efektivního výkonu dohledu. Současně se ČNB zachovává možnost uložit častější předkládání tohoto odhadu, vyžadují-li to okolnosti konkrétní pojišťovny nebo zajišťovny.
K bodu 106 (§ 78 odst. 6 a 7):
Doplňují se nové odstavce.
V § 78 odst. 6 se navrhuje umožnit tuzemské pojišťovně nebo tuzemské zajišťovně zohlednit v interním modelu pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku vliv pohybů úvěrového rozpětí na koeficient volatility podle § 54c.
Ustanovení § 78 odst. 7 upřesňuje způsob stanovení reprezentativního portfolia pro danou měnu pro účely výpočtu podle § 78 odst. 6 písm. b) bodu 2. Reprezentativní portfolio se odvozuje od aktiv dané tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny denominovaných v příslušné měně použitých ke krytí nejlepšího odhadu pojistných nebo zajistných závazků denominovaných v této měně.
K bodu 107 (§ 78c):
Nově vložený § 78c zavádí regulatorní režim pro dlouhodobé akciové investice, který umožňuje při splnění stanovených podmínek uplatnit kapitálový požadavek lépe zohledňující jejich dlouhodobý investiční charakter. Cílem úpravy je podpořit dlouhodobé investice pojišťoven a zajišťoven do akciových nástrojů, lépe zohlednit jejich skutečný investiční horizont při výpočtu kapitálových požadavků a zajistit, aby byl tento příznivější režim využíván pouze pro investice, které jsou skutečně drženy dlouhodobě a u nichž nehrozí nucený prodej v důsledku krátkodobých tržních výkyvů.
Ustanovení § 78c odst. 1 zavádí možnost uplatnit po udělení souhlasu ČNB zvláštní kapitálový požadavek pro dlouhodobé akciové investice výši, která se rovná ztrátě primárního kapitálu, která by vznikla v důsledku okamžitého poklesu hodnoty těchto investic o 22 %.
Ustanovení § 78c odst. 2 stanoví podmínky pro udělení souhlasu podle odstavce 1.
Ustanovení § 78c odst. 3 umožňuje, aby v případě, kdy jsou akcie drženy prostřednictvím evropského fondu dlouhodobých investic (ELTIF) nebo jiného fondu či subjektu s nižším rizikovým profilem vymezeného přímo použitelným předpisem Evropské unie, bylo splnění podmínek podle odstavce 2 posuzováno na úrovni tohoto fondu nebo subjektu. Cílem je zohlednit specifika kolektivního investování a zabránit situacím, kdy by nebylo možné podmínky posoudit na úrovni jednotlivých koncových investorů, přestože investice prostřednictvím takového regulovaného fondu nebo subjektu naplňuje sledovaný účel právní úpravy.
Ustanovení § 78c odst. 4 stanoví tuzemské pojišťovně nebo tuzemské zajišťovně povinnost bez zbytečného odkladu oznámit ČNB, že přestala splňovat podmínky podle § 78c odst. 2. Cílem je vytvořit předvídatelný postup pro řešení situací, kdy dojde k dočasnému nesplnění podmínek pro využívání režimu dlouhodobých akciových investic.
Ustanovení § 78c odst. 5 stanovuje povinnost tuzemské pojišťovny a tuzemské zajišťovny informovat ČNB nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno nesplnění podmínek podle odstavce 2, o nápravných opatřeních, jejichž cílem je obnovení souladu se stanovenými podmínkami do 6 měsíců ode dne tohoto zjištění. Ustanovení poskytuje dotčeným subjektům přiměřený časový prostor k přijetí nápravných opatření vedoucích k obnovení souladu se zákonnými podmínkami.
Ustanovení § 78c odst. 6 stanoví důsledek pro případ, kdy tuzemská pojišťovna nebo tuzemská zajišťovna neobnoví splnění podmínek podle odstavce 2 ve stanovené lhůtě. V takové situaci nebude oprávněna uplatňovat kapitálový požadavek podle odstavce 1 až do doby, než dojde k obnovení plnění těchto podmínek, nejméně však po dobu 30 měsíců. Cílem ustanovení je zajistit, aby zvýhodněné kapitálové zacházení bylo využíváno pouze tehdy, jsou-li dlouhodobě splněny všechny podmínky, a současně motivovat pojišťovny a zajišťovny k jejich včasnému obnovení.
V § 78c odst. 7 se navrhuje umožnit použití režimu dlouhodobých akciových investic rovněž na úrovni skupiny při použití metody účetní konsolidace nebo její kombinace s metodou odpočtu agregovaných dat (metoda 1 a metoda 2). Cílem úpravy je zajistit konzistentní uplatňování tohoto režimu při výpočtu solventnosti na individuální i skupinové úrovni.
K bodu 108 [§ 79a písm. g)]:
Vzhledem ke zrušení prahových hodnot v § 18 se upravuje podmínka pro určení spodní hranice minimálního kapitálového požadavku podle písmene g) odkazem na § 49 odst. 4.
K bodu 109 (§ 80):
V návaznosti na novelu zákona upravujícího účetnictví se navrhuje nové znění § 80, které nahrazuje dosavadní právní úpravu.
Ustanovení § 80 odst. 1 stanoví, že pojišťovna z jiného členského státu, pojišťovna z třetího státu, zajišťovna z jiného členského státu a zajišťovna z třetího státu, která svoji činnost na území České republiky vykonává prostřednictvím pobočky, používá pro účely plnění povinností vůči ČNB vybrané účetní postupy podle účetních předpisů. Cílem je zajistit srovnatelnost a transparentnost vykazovaných informací vůči dohledovému orgánu.
Ustanovení § 80 odst. 2 ukládá povinnost tuzemské pojišťovně a tuzemské zajišťovně oznámit ČNB výběr auditora pro provedení povinného auditu ještě před jeho určením. Oznámení se provádí způsobem stanoveným zákonem upravujícím auditorskou činnost. Cílem je umožnit ČNB předem posoudit vhodnost a nezávislost vybraného auditora.
Ustanovení § 80 odst. 3 vymezuje náležitosti oznámení o výběru auditora podle odstavce 2. Oznámení obsahuje identifikační údaje auditora a osob podílejících se na auditu, informace o jeho dosavadní odborné praxi, navrhované období výkonu auditu a posouzení splnění požadavků na jeho nezávislost. Úprava umožňuje ČNB posoudit odbornou způsobilost a nezávislost auditora před jeho ustanovením.
Ustanovení § 80 odst. 4 stanoví důvody, pro které může ČNB odmítnout oznámeného auditora. Jedná se zejména o nesplnění požadavků na nezávislost nebo nedostatečnou odbornou způsobilost s ohledem na rozsah a složitost činností auditovaného subjektu.
Ustanovení § 80 odst. 5 upravuje lhůtu pro zahájení řízení o odmítnutí auditora, která činí 30 dnů ode dne doručení oznámení o jeho výběru. Pokud ČNB řízení v této lhůtě nezahájí, uplatní se fikce, že auditora neodmítla.
Ustanovení § 80 odst. 6 stanoví postup v případě odmítnutí auditora ze strany ČNB. Tuzemská pojišťovna nebo tuzemská zajišťovna je povinna oznámit nově vybraného auditora do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí o odmítnutí, přičemž na tento výběr se přiměřeně použijí předchozí ustanovení podle odstavců 3 až 5. Úprava zajišťuje kontinuitu procesu výběru auditora.
K bodu 110 (§ 80a):
Navrhuje se zrušení ustanovení upravujícího mimořádný audit. Důvodem je vypuštění této speciální pravomoci ČNB v návaznosti na novou právní úpravu v oblasti účetnictví a auditorské činnosti, která posiluje jiné nástroje dohledu a ověřování informací. Zrušení mimořádného auditu tak směřuje ke zjednodušení právní úpravy a odstranění duplicitních nástrojů dohledu.
K bodu 111 (§ 81):
Navrhuje se nové znění § 81, které nahrazuje dosavadní právní úpravu v návaznosti na novelu zákona upravujícího účetnictví. Důvodem je zejména zpřesnění podmínek, za nichž může ČNB nařídit provedení ověření, a úprava metodiky tohoto ověřování.
Odstavec 1 upravuje oprávnění ČNB nařídit tuzemské pojišťovně, tuzemské zajišťovně, pojišťovně z třetího státu nebo zajišťovně z třetího státu provedení ověření jejího řídicího a kontrolního systému nebo jeho části nebo informací uveřejňovaných v zprávě o solventnosti a finanční situaci (SFCR) ověřovatelem. K tomuto kroku se přistoupí, pokud existuje riziko nepříznivého dopadu na činnost pojišťovny nebo zajišťovny, její rizikový profil nebo postavení ve skupině. Ověření je dokončeno předložením zprávy ČNB. Cílem úpravy je posílit preventivní charakter dohledu a flexibilitu při využívání tohoto nástroje.
Odstavec 2 upravuje lhůtu stanovenou ČNB pro provedení ověření, která nesmí být kratší než 3 měsíce ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, a současně vymezí buď část řídicího a kontrolního systému, která má být ověřena, nebo konkrétní informace, k nimž se má ověřovatel vyjádřit. Cílem je zajistit dostatečnou určitost rozhodnutí a efektivní provedení ověření.
Odstavec 3 ukládá tuzemské pojišťovně, tuzemské zajišťovně, pojišťovně z třetího státu nebo zajišťovně z třetího státu povinnost poskytnout ověřovateli potřebnou součinnost.
Odstavec 4 stanoví zmocnění pro ČNB upravit podrobnosti náležitostí a struktury zprávy o ověření prováděcím právním předpisem. Úprava umožňuje přesněji a flexibilněji stanovit požadavky na obsah výstupů z ověření v návaznosti na potřeby dohledu.
K bodu 112 (§ 81a):
Navrhuje se nový § 81a, který v návaznosti na nový zákon o účetnictví upravuje výběr ověřovatele.
Odstavec 1 stanoví povinnost tuzemská pojišťovny, tuzemské zajišťovny, pojišťovny z třetího státu nebo zajišťovny z třetího státu oznámit ČNB vybraného ověřovatele ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o nařízení ověření podle § 81 odst. 1. Cílem je zajistit, aby ČNB měla včas informace o osobě, která bude ověření provádět, a mohla posoudit její vhodnost.
Odstavec 2 vymezuje náležitosti oznámení o výběru ověřovatele. Cílem je poskytnout ČNB dostatečné podklady pro posouzení odborné způsobilosti a nezávislosti ověřovatele.
Odstavec 3 stanoví důvody, pro které může ČNB oznámeného ověřovatele odmítnout. Jde zejména o případy, kdy existují pochybnosti o jeho nezávislosti nebo kdy jeho dosavadní odborná činnost neposkytuje dostatečnou záruku řádného provedení ověření vzhledem k rozsahu a složitosti činností dotčeného subjektu. Úprava směřuje k zajištění kvality a důvěryhodnosti ověřování.
Odstavec 4 upravuje lhůtu pro zahájení řízení o odmítnutí ověřovatele, která činí 30 dnů ode dne doručení oznámení. Pokud ČNB řízení v této lhůtě nezahájí, uplatní se fikce, že ověřovatele neodmítla.
Odstavec 5 stanoví, že v případě zahájení řízení o odmítnutí ověřovatele podle odstavce 4, lhůta pro provedení ověření řídicího a kontrolního systému nebo jeho části podle § 81 odst. 3 nebo pro provedení ověření informací uveřejňovaných podle § 82 odst. 2 neběží po dobu trvání tohoto řízení. Úprava zajišťuje, aby pojišťovna nebo zajišťovna nebyla negativně dotčena průběhem dohledového řízení.
V odstavci 6 je upraven postup v případě odmítnutí ověřovatele. Tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu nebo zajišťovna z třetího státu je povinna oznámit nového ověřovatele ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí, přičemž se na tento postup přiměřeně použijí předchozí ustanovení odstavců 2 až 5. Cílem je zajistit kontinuitu procesu ověřování.
K bodu 113 (§ 82 odst. 1):
Stanovuje se, že tuzemská pojišťovna a tuzemská zajišťovna zveřejní řádnou účetní závěrku, zprávy podle zákona o účetnictví, jsou-li vyhotovovány, a zprávy o jejich ověření, jsou-li ověřovány, do 4 měsíců od konce účetního období a ve stejné lhůtě je uveřejní také na svých internetových stránkách. Současně se upravuje postup pro případ, kdy příslušný orgán (valná hromada nebo členská schůze) účetní závěrku ve stanovené lhůtě neschválí. V takovém případě je dotčená pojišťovna nebo zajišťovna povinna na svých internetových stránkách uveřejnit informaci o neschválení účetní závěrky, důvody neschválení a způsob vypořádání připomínek vznesených valnou hromadou nebo členskou schůzí. Navržená úprava posiluje transparentnost hospodaření pojišťoven a zajišťoven a přispívá k lepší informovanosti o jejich finanční situaci.
K bodu 114 (§ 82 odst. 2):
Odstavec 2 se na návrh ČNB zrušuje. Důvodem je skutečnost, že povinnost uveřejňovat informace o subjektu, jeho akcionářské struktuře a o struktuře skupiny, jejíž je součástí, je z hlediska dohledu nad finančním trhem již dostatečně pokryta prostřednictvím stávajícího systému výkaznictví a dalších informačních povinností a ČNB disponuje potřebnými údaji v odpovídajícím rozsahu, kvalitě i časové aktuálnosti. Z těchto důvodů ČNB považuje předmětnou právní úpravu za nadbytečnou.
K bodu 115 a 116 (§ 82 odst. 2 věty druhá a třetí):
Navrhovaná úprava vypouští dílčí ustanovení týkající se povinného obsahu SFCR, konkrétně ustanovení upravujících podrobnosti související s použitím vyrovnávací úpravy podle § 54b a koeficientu volatility podle § 54c. Zároveň se stanoví povinnost tuzemské pojišťovny, tuzemské zajišťovny, pojišťovny z třetího státu a zajišťovny z třetího státu uveřejnit SFCR ve lhůtě do 18 týdnů po skončení účetního období a v téže lhůtě ji předložit ČNB. Dále se zpřesňuje rozsah informací, které jsou považovány za citlivé nebo důvěrné, a které nemusí být po předchozím souhlasu ČNB v SFCR uveřejněny.
K bodu 117 (§ 82 odst. 4 a 5):
V návaznosti na přečíslování odstavců v § 82 se upravuje vnitřní odkaz z původního odstavce 3 na odstavec 2, aby odpovídal aktuálnímu členění tohoto ustanovení. Jedná se o legislativně technickou změnu, která odstraňuje nesoulad vzniklý přečíslováním odstavců.
K bodu 118 (§ 82 odst. 5):
V § 82 odst. 5 se vypouští slovo „lhůty“ jako reakce na skutečnost, že přímo použitelný předpis Evropské unie již lhůty uveřejňovaných informací nestanoví, a stylisticky se upravuje text.
K bodu 119 (§ 82 odst. 6):
Navrhuje se zrušit povinnost pojišťovny před sjednáním životního pojištění sdělovat zájemci o pojištění konkrétní odkaz na SFCR. Tato informační povinnost je nadbytečná, neboť SFCR je veřejně dostupná způsobem stanoveným zákonem. Zrušení přispěje ke snížení administrativní zátěže pojišťoven, aniž by došlo k omezení dostupnosti informací pro zájemce o pojištění.
K bodu 120 (§ 82 odst. 6 úvodní část ustanovení):
V návaznosti na změny v odstavcích § 82 se upravuje vnitřní odkaz, který dosud směřoval na odstavce 2 a 3. Nově se odkazuje pouze na odstavec 2, jenž obsahově odpovídá původnímu odstavci 3. Jedná se o legislativně technickou změnu, jejímž cílem je zachování správnosti vnitřních odkazů a přehlednosti. Tento novelizační bod musí nabýt účinnosti 10. ledna 2028.
K bodu 121 [§ 82 odst. 6 písm. b)]:
V návaznosti na změny v odstavcích § 82 se upravuje vnitřní odkaz tak, aby směřoval na relevantní odstavec 7. Jedná se o legislativně technickou změnu bez věcného dopadu. Tento novelizační bod musí nabýt účinnosti 10. ledna 2028.
K bodu 122 (§ 82 odst. 8):
V návaznosti na změny v odstavcích § 82 se upravuje vnitřní odkaz tak, aby směřoval na relevantní odstavec 6. Jedná se o legislativně technickou změnu bez věcného dopadu.
K bodu 123 (§ 82a až § 82c):
Nový § 82a se vkládá v návaznosti na novou úpravu struktury SFCR.
Odstavec 1 stanoví povinnost strukturovat SFCR do dvou jasně oddělených částí podle cílové skupiny. První část je určena pojistníkům a oprávněným osobám, druhá profesionálním účastníkům trhu. Obě části musí být zřetelně označeny a zveřejněny společně, aby byla zajištěna jejich dostupnost a srozumitelnost pro jednotlivé okruhy adresátů.
Odstavec 2 vymezuje minimální obsah části zprávy určené pojistníkům a oprávněným osobám. Tato část zprávy zahrnuje informace o činnosti a výkonnosti pojišťovny nebo zajišťovny, základní charakteristiku systému řízení kapitálu a rizikového profilu, včetně souvislostí s riziky udržitelnosti. Součástí je rovněž informace o uveřejňování zpráv o udržitelnosti, která zvyšuje informovanost širší veřejnosti.
Odstavec 3 upravuje rozsah informací určených profesionálním účastníkům trhu, kteří vyžadují podrobnější a technicky zaměřené informace. Tyto informace mohou být zveřejněny přímo nebo prostřednictvím odkazů na rovnocenné zdroje. Obsah pokrývá zejména činnost a výkonnost pojišťovny nebo zajišťovny, systém řízení a kontroly, metody oceňování a detailní informace o kapitálu a rizikovém profilu. Zahrnuty jsou i prvky související s udržitelností a klimatickými riziky.
V odstavci 4 se jedná o rozšíření a zpřesnění obsahu SFCR určené profesionálním účastníkům trhu podle odstavce 3. Cílem navržené úpravy je posílit transparentnost a srovnatelnost zveřejňovaných informací a zlepšit informovanost profesionálních účastníků trhu.
Odstavec 5 upravuje situaci, kdy tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu nebo zajišťovna z třetího státu využívá vyrovnávací úpravu bezrizikové výnosové křivky podle § 54b. Dotčený subjekt uvede v části SFCR podle odstavce 3 informace o způsobu jejího použití, popis příslušného portfolia závazků a přiřazených aktiv, ke kterým se vztahuje, a dopadech jejího použití na svou finanční situaci. Cílem úpravy je umožnit lepší posouzení vlivu vyrovnávací úpravy na solventnostní postavení dotčeného subjektu.
Odstavec 6 upravuje situaci, kdy tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu nebo zajišťovna z třetího státu využívá koeficient volatility podle § 54c. V takovém případě uvede v části SFCR podle odstavce 3 informace o jeho použití a o dopadech tohoto použití. Cílem úpravy je umožnit lepší posouzení vlivu použití koeficientu volatility na solventnostní postavení dotčeného subjektu
V odstavci 7 se navrhuje rozšířit rozsah informací zahrnutých do SFCR podle odstavce 3 v případě, kdy tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu nebo zajišťovna z třetího státu využívá mechanismus postupného zavádění bezrizikové výnosové křivky při výpočtu nejlepšího odhadu podle § 54b odst. 3. Dotčený subjekt je povinen uvést informace o využití tohoto mechanismu a současně kvantifikovat dopad jeho případného neuplatnění. Smyslem ustanovení je umožnit lepší posouzení skutečné finanční situace pojišťovny.
V odstavci 8 se navrhuje rozšířit rozsah informací zveřejňovaných v SFCR v případě, kdy tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu nebo zajišťovna z třetího státu využívá mechanismus postupného zavádění úprav podmodulu úrokového rizika. V takovém případě je povinna uvést informaci o využívání tohoto mechanismu a současně kvantifikovat dopad jeho neuplatnění na svou finanční situaci.
Podle odstavce 9 tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu a zajišťovna z třetího státu v SFCR namísto dopadu použití příslušné bezrizikové výnosové křivky uvede dopad použití bezrizikové výnosové křivky bez uplatnění mechanismu postupného zavádění extrapolace podle technických informací zveřejňovaných Evropským orgánem dohledu pro účely stanovení technických rezerv.
Nově vložený § 82b zavádí zjednodušený režim zveřejňování informací v SFCR pro vybrané kategorie pojišťoven a zajišťoven. Cílem je snížit administrativní zátěž při zachování přiměřené úrovně transparentnosti.
Odstavec 1 stanoví, že tuzemská zajišťovna a zajišťovna z třetího státu nemusí uveřejnit část SFCR podle § 82a odst. 2 určenou pojistníkům a oprávněným osobám.
Odstavec 2 stanoví, že tuzemská pojišťovna a pojišťovna z třetího státu, která je kaptivní pojišťovnou a splňuje podmínky podle § 50b odst. 3, nemusí uveřejnit část SFCR podle § 82a odst. 2 určenou pojistníkům a oprávněným osobám a v SFCR podle § 82a odst. 3 určené profesionálním účastníkům trhu nemusí uvést jiné údaje než kvantitativní, které stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie.
Odstavec 3 stanoví, že tuzemská zajišťovna a zajišťovna z třetího státu, která je kaptivní zajišťovnou a splňuje podmínky podle § 50c odst. 2, nemusí uveřejnit část SFCR podle § 82a odst. 3 určenou profesionálním účastníkům trhu a nemusí za splnění konkrétních podmínek uvést jiné údaje než kvantitativní, které stanoví přímo použitelný předpis Evropské unie.
Odstavec 4 umožňuje malé a nepříliš složité pojišťovně a zajišťovně uveřejňovat v části SFCR určené profesionálním účastníkům trhu podle § 82a odst. 3 pouze kvantitativní údaje stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie, pokud alespoň jednou za tři roky zveřejní úplnou SFCR.
Nově vložený § 82c zavádí povinnost ověření rozvahy zveřejňované v SFCR auditorem a upravuje související výjimky pro vybrané kategorie pojišťoven a zajišťoven. Cílem je posílit důvěryhodnost a spolehlivost zveřejňovaných informací při současném zohlednění principu proporcionality.
Odstavec 1 stanoví, že tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu a zajišťovna z třetího státu zajistí, aby rozvaha uveřejněná jako součást SFCR podle § 82 odst. 2 určená pojistníkům a oprávněným osobám nebo jako součást společné SFCR podle § 92l odst. 2 písm. b) byla ověřena auditorem. Cílem je posílit kvalitu, spolehlivost a důvěryhodnost zveřejňovaných informací o finančním postavení pojišťovny nebo zajišťovny.
Odstavec 2 stanoví výjimku z povinnosti auditorského ověření rozvahy pro malou a nepříliš složitou pojišťovnu a zajišťovnu, kaptivní pojišťovnu a kaptivní zajišťovnu a dále pro další subjekty splňující podmínky podle § 50g odst. 1. Úprava vychází z principu proporcionality a zohledňuje jednodušší charakter, rozsah a rizikový profil činnosti těchto subjektů.
Odstavec 3 stanoví, že tuzemská pojišťovna, tuzemská zajišťovna, pojišťovna z třetího státu a zajišťovna z třetího státu předloží ČNB společně se SFCR také samostatnou zprávu obsahující informace o provedeném auditu rozvahy a jeho výsledcích. Cílem je umožnit ČNB seznámit se s rozsahem a závěry auditorského ověření a využít tyto informace při výkonu dohledu.
K bodu 124 (§ 82d odst. 3):
V návaznosti na vypuštění odstavce 2 v § 82 se upravuje související vnitřní odkaz. Jedná se o legislativně technickou změnu, jejímž cílem je zachování správnosti vnitřních odkazů a vnitřní konzistence právní úpravy; změna nemá věcný dopad na práva ani povinnosti dotčených subjektů.
K bodu 125 (§ 82e):
Nově vložený § 82e navazuje na změny provedené v zákoně upravujícím účetnictví a upravuje rozsah a způsob zveřejňování účetních dokumentů pojišťoven a zajišťoven z jiných členských států a třetích států působících na území České republiky prostřednictvím pobočky. Cílem je zajistit soulad sektorové právní úpravy s novelizovanými požadavky účetních předpisů a zachovat dostupnost informací o finanční situaci těchto subjektů.
Odstavec 1 navrhuje uložit pojišťovně a zajišťovně z jiného členského státu nebo ze třetího státu působící na území České republiky prostřednictvím pobočky povinnost uveřejňovat na internetových stránkách pobočky řádnou účetní závěrku, zprávu vedení, je-li vyhotovována, a zprávy o ověření těchto dokumentů, jsou-li ověřovány. Cílem je zajistit dostupnost informací o hospodaření a finanční situaci těchto subjektů pro osoby využívající jejich služby na území České republiky.
Odstavec 2 stanovuje povinnost pojišťovny a zajišťovny z jiného členského státu nebo ze třetího státu působící na území České republiky prostřednictvím pobočky zajistit překlad řádné individuální účetní závěrky a případně i zprávy o jejím ověření do českého nebo anglického jazyka a uveřejnit ho na internetových stránkách. Úprava sleduje zajištění dostatečné srozumitelnosti zveřejňovaných informací pro uživatele v České republice. Současně se z důvodu jazykové blízkosti stanoví výjimka pro dokumenty vyhotovené ve slovenském jazyce.
Odstavec 3 upravuje postup pro případ, kdy řádná účetní závěrka není příslušným orgánem pojišťovny nebo zajišťovny z jiného členského státu nebo ze třetího státu působící na území České republiky prostřednictvím pobočky schválena. V takovém případě bude dotčený subjekt povinen uveřejnit informaci o neschválení účetní závěrky, důvody tohoto postupu a způsob řešení připomínek vznesených příslušným orgánem.
K bodu 126 (§ 83 odst. 1 a 2):
Vkládají se nové odstavce.
Odstavec 1 stanoví povinnost tuzemské pojišťovny, tuzemské zajišťovny, pojišťovny z třetího státu a zajišťovny z třetího státu předkládat jednou za 3 roky ČNB pravidelnou zprávu obsahující informace o činnosti a výkonnosti, řídicím a kontrolním systému, rizikovém profilu, ocenění pro účely solventnosti a řízení kapitálu za vykazované období.
Odstavec 2 upravuje periodicitu předkládání pravidelné zprávy podle odstavce 1. U malých a nepříliš složitých pojišťoven nebo zajišťoven se stanoví možnost prodloužení základní tříleté lhůty až na 5 let se souhlasem ČNB. V ostatních případech může ČNB v odůvodněných případech uložit povinnost častějšího předkládání této zprávy
K bodu 127 (§ 83 odst. 3):
Navrhuje se rozšířit výčet informací, které jsou pojišťovny a zajišťovny povinny předkládat ČNB, o odkazy na nově zaváděná ustanovení upravující řízení rizik udržitelnosti, řízení rizika likvidity a analýzu scénářů změny klimatu. Cílem navržené úpravy je zajistit ČNB dostatečné informace pro výkon dohledu nad tím, jak pojišťovny a zajišťovny identifikují, posuzují, řídí a monitorují rizika související s udržitelností, riziko likvidity a dopady změny klimatu na svou činnost.
K bodu 128 a 129 (§ 83 odst. 5 a 9):
V návaznosti na vložení dvou nových odstavců do § 83 dochází k přečíslování stávajících odstavců. Z tohoto důvodu se upravuje související vnitřní odkaz na příslušný odstavec tak, aby odpovídal aktuálnímu členění ustanovení. Jedná se o legislativně technickou změnu, která nemá věcný dopad na práva ani povinnosti dotčených subjektů.
K bodu 130 (§ 83 odst. 10):
Nově vložený odstavec 10 upravuje lhůty pro předkládání zprávy a dalších informací ČNB, a to rozlišeně podle frekvence jejich vyžadování a typu předkládaných údajů, s cílem zajistit včasnost a pravidelnost plnění informačních povinností.
K bodu 131 (§ 83a odst. 1 úvodní část ustanovení):
V návaznosti na vložení dvou nových odstavců do § 83 dochází k přečíslování stávajících odstavců. Jedná se o legislativně technickou změnu.
K bodu 132 (§ 83b odst. 1):
Jedná se o legislativně technickou úpravu spočívající v aktualizaci odkazu v důsledku vložení nových odstavců do § 83 a navazujícího přečíslování odstavců tohoto ustanovení.
K bodu 133 (§ 83b odst. 2):
Navrhuje se upravit kritéria, podle nichž ČNB při uplatňování omezení informačních povinností upřednostňuje jednotlivé pojišťovny a zajišťovny. Namísto dosavadního kritéria „pojišťovny a zajišťovny s nejmenším tržním podílem“ se nově stanoví, že přednostně budou zohledňovány „malé a nepříliš složité tuzemské pojišťovny a malé a nepříliš složité tuzemské zajišťovny“. Změna vychází z principu proporcionality a lépe zohledňuje skutečný rozsah, složitost a rizikový profil činnosti dotčených subjektů.
K bodu 134 (§ 83b odst. 5 a 6):
Vkládají se nové odstavce.
Odstavec 5 stanovuje, že při posuzování možnosti omezit informační povinnosti vůči ČNB se u malých a nepříliš složitých tuzemských pojišťoven a malých a nepříliš složitých tuzemských zajišťoven nepoužijí vybraná kritéria uvedená v odstavci 4. Úprava vychází z principu proporcionality a zohledňuje skutečnost, že charakter, rozsah a složitost činnosti těchto subjektů jsou již zohledněny jejich zařazením do kategorie malých a nepříliš složitých pojišťoven a zajišťoven.
Odstavec 6 zavádí zvláštní úpravu pro kaptivní pojišťovnu a kaptivní pojišťovnu z třetího státu splňující zákonem stanovené podmínky, podle níž nebude povinna předkládat ČNB informace podle § 83 odst. 1 po jednotlivých položkách, jsou-li tyto informace předkládány častěji než jednou ročně. Cílem je snížit administrativní zátěž subjektů s omezeným a specifickým rozsahem činnosti při zachování dostatečného rozsahu informací potřebných pro výkon dohledu.
K bodu 135 [§ 85 písm. e)]:
V souvislosti s novelou zákona o účetnictví se navrhuje nahradit dosavadní povinnost „vedení účetnictví“ širším pojmem „plnění povinností souvisejících s účetnictvím“. Změna navazuje na novelu zákona upravujícího účetnictví a zajišťuje, aby předmět dohledu ČNB zahrnoval nejen samotné vedení účetnictví, ale také další povinnosti vyplývající z účetních předpisů, zejména v oblasti sestavování, zveřejňování a ověřování účetních dokumentů. Jedná se o zpřesnění právní úpravy reflektující současné pojetí účetních povinností.
K bodu 136 (§ 86 odst. 4):
Úprava akcentuje zásadu proporcionality při výkonu dohledu ČNB. Nově se zdůrazňuje, že přiměřenost výkonu dohledu se uplatňuje zejména ve vztahu k pojišťovnám a zajišťovnám označeným jako malé a nepříliš složité, u nichž má být při kombinaci nástrojů dohledu zohledněn jejich nižší rizikový profil a menší význam pro finanční stabilitu. Změna směřuje ke konzistentní aplikaci proporcionality při výkonu dohledu ze strany ČNB.
K bodu 137 (§ 86a odst. 3):
Doplněním odstavce 3 se konkretizují možná opatření, která může ČNB v rámci nápravy zhoršené finanční situace požadovat. Tato opatření směřují zejména k posílení připravenosti pojišťovny nebo zajišťovny čelit nepříznivému vývoji prostřednictvím aktualizace nebo realizace preventivního ozdravného plánu podle zákona upravujícího ozdravné postupy a řešení krize v pojišťovnictví, a dále k identifikaci příčin zhoršení situace a k přijetí odpovídajících nápravných kroků. Současně se umožňuje omezit určité finanční toky, například výplatu pohyblivých složek odměn či rozdělování výnosů, pokud by mohly negativně ovlivnit stabilitu subjektu.
K bodu 138 [§ 86c odst. 2 písm. a)]:
Ustanovení se doplňuje o rozšíření požadavků na přezkum řídicího a kontrolního systému ze strany ČNB o požadavky na způsobilost a bezúhonnost osob vykonávajících klíčovou funkci. Oproti dosavadní úpravě, která se obecně zaměřovala na rámec řídicího a kontrolního systému, se nově explicitně zdůrazňuje i personální dimenze tohoto systému.
K bodu 139 (§ 87a § 87b):
Nově vložený § 87a upravuje určení skupiny a ovládající osoby ve skupině složené z osob podléhajících jednotnému řízení.
Odstavec 1 zakotvuje oprávnění ČNB v roli orgánu dohledu nad skupinou po konzultaci s příslušnými orgány dohledu rozhodnout, že seskupení osob podléhajících jednotnému řízení představuje skupinu. Cílem je umožnit pružnou reakci na faktické uspořádání vztahů mezi osobami a zajistit, aby dohled nad skupinou odpovídal ekonomické realitě jejich řízení.
Odstavec 2 stanovuje povinnost členů skupiny určit bez zbytečného odkladu ovládající osobu a tuto skutečnost oznámit orgánu dohledu nad skupinou. Tím se posiluje odpovědnost členů skupiny za vlastní vnitřní uspořádání a současně se vytváří základ pro efektivní výkon dohledu nad skupinou, včetně plnění souvisejících povinností.
Odstavec 3 opravňuje ČNB po konzultaci s příslušnými orgány dohledu určit jinou ovládající osobu, než kterou zvolili členové skupiny, pokud by jejich volba představovala významnou překážku pro výkon dohledu nad skupinou.
Odstavec 4 upravuje situaci, kdy členové skupiny ovládající osobu neurčí; v takovém případě ji určí ČNB po konzultaci s příslušnými orgány dohledu.
Odstavec 5 zavádí povinnost ČNB alespoň jednou ročně přezkoumávat vhodnost určení ovládající osoby podle odstavce 2 až odstavce 4, a to alespoň jednou ročně. Pokud se ukáže, že stávající uspořádání již nevyhovuje požadavkům na výkon dohledu nad skupinou nebo na plnění povinností členů skupiny, může ČNB po konzultaci s příslušnými orgány dohledu určit jinou ovládající osobu.
Odstavec 6 stanoví kritéria, k nimž ČNB při určení ovládající osoby přihlíží, zejména se jedná o ekonomickou významnost jednotlivých členů skupiny, vyjádřenou například výší technických rezerv, objemem hrubého předepsaného pojistného a zajistného nebo počtem přidružených pojišťoven a zajišťoven.
Odstavec 7 upravuje oznamovací povinnost ČNB ve vztahu k přijatým rozhodnutím, která se sdělují členům skupiny a příslušným orgánům dohledu, čímž se zajišťuje transparentnost a koordinace výkonu dohledu v rámci Evropské unie i ve vztahu k členským státům.
Nově vložený § 87b zavádí pravidla k odstraňování překážek výkonu dohledu nad skupinou a vychází z potřeby zajistit, aby vnitřní uspořádání a struktura skupiny nebránily účinnému výkonu dohledu nad skupinou ze strany ČNB.
Odstavec 1 ukládá pojišťovací holdingové osobě a smíšené finanční holdingové osobě, jejichž ovládanou osobou je pojišťovna se sídlem v členském státě, nebo zajišťovně se sídlem v členském státě, povinnost nastavit vnitřní uspořádání a rozdělení úkolů mezi členy skupiny tak, aby bylo umožněno řádné plnění povinností podle této části zákona. Současně se stanoví požadavek, aby struktura skupiny nebránila účinnému výkonu dohledu, zejména s ohledem na koordinaci činností, předcházení konfliktům a prosazování skupinových zásad v celé skupině.
Odstavce 2 a 3 stanoví oprávnění ČNB zasáhnout v případě, že uvedené povinnosti podle odstavce 1 nejsou plněny. ČNB může uložit změnu vnitřního uspořádání nebo rozdělení úkolů mezi členy skupiny, uložit další vhodná opatření, a pokud struktura skupiny brání účinnému výkonu dohledu, rovněž změnu struktury skupiny. Cílem je zajistit kontinuitu a integritu výkonu dohledu nad skupinou a plnění skupinových povinností.
Odstavec 4 upravuje specifické případy skupinových struktur, které mohou fakticky znemožňovat účinný dohled nad skupinou nebo plnění povinností jejích členů. V takových situacích může ČNB uložit opatření směřující k nápravě, včetně požadavku na vytvoření pojišťovací holdingové osoby nebo smíšené finanční holdingové osoby se sídlem v členském státě, která bude vykonávat účinnou centrální koordinaci a rozhodující vliv v rámci skupiny.
K bodu 140 (§ 88 odst. 2 až 4):
Nově vložené odstavce stanoví výjimky z dohledové činnosti a přispívá k přiměřenému a efektivnímu výkonu dohledu nad skupinou ze strany ČNB.
Odstavec 2 stanovuje kritéria pro posouzení, zda má osoba zanedbatelný význam pro výkon dohledu nad skupinou, zejména s ohledem na její ekonomickou velikost, dopad na solventnost skupiny a míru rizik, která představuje. Úprava zajišťuje, aby rozhodování o vyloučení osoby z dohledu nad skupinou bylo založeno na objektivních a srovnatelných kritériích.
Odstavec 3 upravuje postup v případech, kdy by vyloučení osoby z dohledu nad skupinou vedlo k tomu, že ČNB přestane vykonávat dohled nad skupinou. V takové situaci je možné vyloučení pouze ve výjimečných případech a po konzultaci s Evropským orgánem dohledu a příslušnými orgány dohledu. Výjimečné případy mají upřesnit obecné pokyny Evropského orgánu dohledu. Cílem je zabránit oslabení dohledu nad skupinou a zajistit koordinovaný postup orgánů dohledu v případech s potenciálně významným dopadem.
Odstavec 4 stanovuje povinnost ČNB pravidelně přezkoumávat rozhodnutí o vyloučení osoby z dohledu nad skupinou, a to alespoň jednou ročně. Pokud důvody, pro které bylo rozhodnutí o vyloučení vydáno, pominou, ČNB toto rozhodnutí zruší. Současně se upravuje povinnost informovat o této skutečnosti Evropský orgán dohledu a příslušné orgány dohledu. Úprava oznamovací povinnosti přispívá k transparentnosti a koordinaci postupu orgánů dohledu.
K bodu 141 (§ 88 odst. 9):
Nově vložený odstavec 9 stanoví, že ČNB může vyloučit poslední osobu držící účast z dohledu nad skupinou z důvodu jejího zanedbatelného významu podle odstavce 1 písm. b) pouze po předchozí konzultaci s Evropským orgánem dohledu a příslušnými orgány dohledu. Cílem je zajistit koordinovaný a obezřetný postup v případech, kdy se rozhoduje o vyloučení klíčového subjektu ze skupinového dohledu.
K bodu 142 (v části třetí hlavě I díle 2 se za oddíl 1 vkládají nové oddíly 2 a 3):
Oddíl 2 Malá a nepříliš složitá skupina
Ustanovení § 89aa stanoví podmínky pro označení skupiny za malou a nepříliš složitou skupinu.
V odstavci 1 se nově zavádí úprava podmínek, za nichž může být skupina označena jako malá a nepříliš složitá skupina. ČNB jako orgán dohledu nad skupinou tak může na základě žádosti přiznat tento status, pokud jsou splněna stanovená kvantitativní a kvalitativní kritéria. Zavedení kategorie malé a nepříliš složité skupiny umožňuje zohlednit specifika méně komplexních skupin a přizpůsobit výkon dohledu jejich charakteru. Současně se tím přispívá ke snížení administrativní zátěže u skupin s nižší mírou rizik, aniž by byla ohrožena stabilita pojistného trhu nebo účinnost dohledu vykonávaného ČNB.
Odstavec 2 stanoví výjimky z použití vybraných kritérií podle odstavce 1. Cílem je zabránit nepřiměřenému zatížení skupin nevhodnými kritérii a zajistit věcně odpovídající posouzení jejich velikosti a složitosti.
Odstavec 3 stanoví, že ČNB při posuzování splnění podmínek pro označení skupiny za malou a nepříliš složitou skupinu podle odstavců 1 a 2 vychází z údajů za dvě předchozí účetní období. V případě, že ČNB vykonává dohled nad skupinou po kratší dobu, posuzují se podmínky za předchozí účetní období. Úprava zajišťuje, aby posouzení splnění podmínek bylo založeno na dostatečně reprezentativním časovém období a reflektovalo stabilitu a vývoj skupiny. Zároveň umožňuje flexibilní postup v případě nově dohlížených skupin.
Odstavec 4 stanoví případy, ve kterých nelze skupinu označit za malou a nepříliš složitou, a to i při splnění kritérií podle odstavců 1 a 2. Cílem je vyloučit z režimu malé a nepříliš složité skupiny ty případy, kdy by takové označení nebylo přiměřené jejich složitosti nebo rizikovému profilu a mohlo by vést k oslabení účinnosti dohledu nad skupinou.
K § 89ab:
Odstavec 1 upravuje náležitosti žádosti o označení skupiny za malou a nepříliš složitou skupinu. Vedle obecných náležitostí obsahuje zejména údaje prokazující splnění podmínek podle § 89aa, prohlášení o absenci plánovaných strategických změn, informace o zamýšleném využití výjimek a identifikaci členů skupiny. Stanoví se, že žádost se podává pouze elektronicky. Úprava zajišťuje dostatečný rozsah informací nezbytných pro posouzení žádosti a současně přispívá k transparentnosti záměrů žadatele. Elektronická forma podání reflektuje potřebu efektivní komunikace s ČNB.
Odstavec 2 stanoví povinnost připojit k žádosti o označení skupiny za malou a nepříliš složitou skupinu doklady osvědčující splnění podmínek. Cílem je zajistit věcnou správnost a průkaznost podaných žádostí.
Odstavec 3 upravuje lhůtu pro rozhodnutí o žádosti do 2 měsíců ode dne zahájení řízení a zavádí se fikce vyhovění v případě, že ČNB nerozhodne ve stanovené lhůtě. Cílem je zajistit rychlé a efektivní rozhodování o žádostech a posílit právní jistotu žadatelů. Zavedení fikce rozhodnutí motivuje k včasnému rozhodování a zamezuje neúměrným průtahům.
Ustanovení § 89ac upravuje zánik označení malé a nepříliš složité skupiny.
Odstavec 1 stanoví oznamovací povinnost poslední osoby ve skupině, která je malou a nepříliš složitou skupinou, v případě, že skupina přestane splňovat podmínky pro označení za malou a nepříliš složitou skupinu, nesplňuje tyto podmínky nepřetržitě po dobu 2 let nebo naplní některou z podmínek vylučujících toto označení. Úprava zajišťuje, aby ČNB byla včas informována o skutečnostech, které mají vliv na trvání označení skupiny. Zavedení oznamovací povinnosti posiluje odpovědnost poslední osoby držící účast za sledování splnění stanovených podmínek.
Odstavec 2 zakotvuje oprávnění ČNB zrušit označení skupiny za malou a nepříliš složitou skupinu za určitých podmínek podmínky podle odstavce 1. Úprava umožňuje ČNB zasáhnout i bez iniciativy skupiny v situacích, kdy již nejsou splněny podmínky pro zachování označení, a zajistit tak odpovídající rozsah dohledu nad skupinou.
Odstavec 3 stanoví okamžik zániku označení skupiny za malou a nepříliš složitou skupinu, a to uplynutím účetního období, ve kterém bylo doručeno oznámení podle odstavce 1 písm. b) nebo c), nebo kdy nabylo právní moci rozhodnutí podle odstavce 2. Úprava zajišťuje právní jistotu ohledně okamžiku zániku označení a návaznost na účetní období, které je relevantní pro posuzování splnění podmínek. Cílem je stanovit jednoznačný a předvídatelný okamžik zániku označení skupiny.
Oddíl 3
Ustanovení § 89ad upravuje využívání výjimek malou a nepříliš složitou skupinou.
Odstavec 1 stanoví, že členové malé a nepříliš složité skupiny mohou využívat výjimky stanovené tímto zákonem nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie, pokud jim jejich využití ČNB nezakáže. Úprava vychází z principu proporcionality a umožňuje méně složitým a méně rizikovým skupinám využívat zjednodušený regulatorní režim. Současně ponechává ČNB možnost individuálně posoudit vhodnost využití těchto výjimek.
Odstavec 2 zakotvuje oprávnění ČNB zakázat využívání výjimky, pokud existují konkrétní skutečnosti nasvědčující tomu, že její uplatňování není s ohledem na rizikový profil malé a nepříliš složité skupiny vhodné. Úprava umožňuje pružně reagovat na individuální rizika skupiny a zabránit využívání výjimek v případech, kdy by mohlo dojít k oslabení dohledu nad skupinou nebo ke zvýšení rizik.
V odstavci 3 se specifikují případy, ve kterých se má za to, že využívání výjimek není vhodné, zejména pokud skupina neplní nebo pravděpodobně nebude plnit skupinový solventnostní kapitálový požadavek, pokud je neúčinný řídicí a kontrolní systém, nebo pokud dochází k významným změnám rizikového profilu. Cílem je zabránit uplatňování výjimek v situacích, kdy by mohly vést ke zhoršení finanční stability skupiny nebo ke snížení účinnosti dohledu.
Odstavec 4 stanoví povinnost člena malé a nepříliš složité skupiny do 1 roku ode dne označení skupiny za malou a nepříliš složitou skupinu oznámit ČNB v rámci zprávy pro orgán dohledu podle § 92q, které výjimky podle odstavce 1 využívá. Změnu rozsahu využívaných výjimek oznámí ČNB bez zbytečného odkladu. Cílem je zajištění aktuálnosti informací o rozsahu a způsobu uplatňování principu proporcionality. Cílem zavedení této povinnosti je umožnit ČNB efektivní výkon dohledu.
Ustanovení § 89ae upravuje využívání výjimek skupinou, která není malou a nepříliš složitou skupinou.
Odstavec 1 stanoví, že skupina, která není malou a nepříliš složitou skupinou, může za stanovených podmínek využívat výjimky určené pro malé a nepříliš složité skupiny, a to na základě povolení ČNB jako orgánu dohledu nad skupinou. Úprava vychází z principu proporcionality a umožňuje zohlednit individuální charakteristiky skupiny, která sice nesplňuje formální kritéria malé a nepříliš složité skupiny, avšak její rizikový profil může odůvodňovat využití některých výjimek.
Odstavec 2 stanoví, že ČNB povolí využívání výjimky určené pro malé a nepříliš složité skupiny na základě žádosti člena skupiny, a to tehdy, pokud je to vhodné s ohledem na povahu, rozsah a komplexnost rizik skupiny. Úprava zajišťuje, aby rozhodnutí o využití výjimky bylo založeno na posouzení skutečného rizikového profilu skupiny.
V odstavci 3 se stanovují náležitosti žádosti o povolení využívání výjimky určené pro malé a nepříliš složité skupiny. Žádost musí být podána elektronicky. Úprava zajišťuje, aby ČNB měla k dispozici všechny relevantní informace potřebné pro posouzení žádosti a jejího dopadu na rizikový profil skupiny.
Odstavec 4 ukládá povinnost přiložit k žádosti podle odstavce 3 doklady osvědčující vhodnost využívání výjimky určené pro malé a nepříliš složité skupiny s ohledem na rizikový profil skupiny. Je-li toho třeba pro vydání rozhodnutí, může ČNB žadatele vyzvat, aby opatřil další podklady pro vydání rozhodnutí; současně může z tohoto důvodu řízení nejvýše jednou přerušit. Úprava zajišťuje průkaznost tvrzení uvedených v žádosti a posiluje kvalitu a spolehlivost rozhodovacího procesu.
V odstavci 5 je stanovena lhůta pro vydání rozhodnutí o žádosti do 2 měsíců ode dne zahájení řízení. Stanovení lhůty zajišťuje včasné a efektivní rozhodování o žádostech.
Odstavec 6 umožňuje ČNB stanovit v rozhodnutí podmínky, za nichž může být výjimka určená pro malé a nepříliš složité skupiny využívána. Úprava umožňuje přizpůsobit využívání výjimky konkrétním okolnostem a omezit případná rizika.
Odstavec 7 umožňuje ČNB změnit nebo zrušit rozhodnutí o povolení využívání výjimky určené pro malé a nepříliš složité skupiny v případě změny rizikového profilu skupiny. Reaguje tak na dynamický charakter rizik a umožňuje přizpůsobit dohled aktuální situaci skupiny.
Odstavec 8 stanovuje oznamovací povinnost pro člena skupiny, která není malou a nepříliš složitou skupinou, a kterému ČNB povolila využívat výjimku určenou pro malé a nepříliš složité skupiny. Povolení zaniká v den následující po dni, v němž ČNB toto oznámení dojde. Cílem je zajistit informovanost ČNB a umožnění včasné reakce na změnu regulatorního režimu dotčeného subjektu.
K bodu 143 a 144 (§ 89c odst. 3):
Navrhuje se, že nově ČNB konzultuje možnost povolení použití metody odpočtu agregovaných dat nebo kombinace metod při výpočtu skupinového solventnostního kapitálového požadavku nejen s ostatními orgány dohledu v kolegiu, ale i s osobou, která řídí skupinu. Dále se stanoví, že výpočet skupinového solventnostního kapitálového požadavku metodou odpočtu agregovaných dat může ČNB povolit pouze pojišťovně, zajišťovně, pojišťovací holdingové osobě, smíšené finanční holdingové osobě nebo holdingové osobě pojišťoven a zajišťoven ze třetího státu. Cílem je umožnit přiměřené a efektivní stanovení skupinového solventnostního kapitálového požadavku.
K bodu 145 [§ 89c odst. 6 písm. d)]:
Stanoví se, že ČNB pro účely výpočtu skupinové solventnosti určí způsob stanovení poměrného podílu drženého ovládající osobou v přidružených osobách také v případě, že se jedná o skupinu podle § 3 odst. 3 písm. k) bodu 5.
K bodu 146 (§ 89e nadpis paragrafu):
Dochází ke změně v nadpisu paragrafu z „Přidružené osoby z bankovního sektoru a sektoru investičních služeb“ na „Přidružené osoby z jiných finančních sektorů“. Cílem je zpřesnit název ustanovení tak, aby odpovídal jeho obsahu, a zajistit širší a konzistentní zachycení relevantních subjektů finančního sektoru.
K bodu 147 (§ 89e odst. 1):
Rozšiřuje se vymezení osob, jejichž účasti se zahrnují do výpočtu skupinového solventnostního kapitálového požadavku, a to odkazem na nový odstavec 3. Úprava reaguje na potřebu zohlednit širší okruh finančních institucí, které mohou být součástí skupiny. Dosavadní vymezení mohlo vést k výkladovým nejasnostem nebo k opomenutí některých relevantních subjektů.
K bodu 148 (§ 89e odst. 3 až 5):
Vkládají se nové odstavce.
Odstavec 3 vymezuje okruh osob, které tuzemská pojišťovna nebo tuzemská zajišťovna, která drží účast, zohlední pro účely výpočtu skupinové solventnosti příspěvek do použitelného kapitálu skupiny a do skupinového solventnostního kapitálového požadavku.
Odstavec 4 stanoví, že podrobnosti pro výpočet výše příspěvku podle odstavce 3 upraví ČNB vyhláškou. Úprava zohledňuje technickou a proměnlivou povahu výpočtu příspěvků jednotlivých subjektů a umožňuje stanovit detailní metodiku na úrovni prováděcího právního předpisu, který může pružně reagovat na vývoj regulatorních požadavků.
Odstavec 5 opravňuje ČNB v roli orgánu dohledu nad skupinou rozhodnout, že účast na vybraných osobách z jiných finančních sektorů podle odstavce 3 písm. a) až d) bude odečtena od použitelného kapitálu pro účely skupinové solventnosti osoby držící účast. Úprava reaguje na potřebu zajistit obezřetné zohlednění účastí, zejména v případech, kdy by jejich zahrnutí mohlo vést k nadhodnocení kapitálové pozice skupiny.
K bodu 149 (§ 89f odst. 1):
Rozšiřuje se vymezení osob, které se považují za pojišťovnu nebo zajišťovnu podléhající pravidlům stanoveným tímto zákonem pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku a podmínkám stanoveným pro použitelný kapitál, a to doplněním holdingové osoby pojišťoven a zajišťoven z třetího státu.
K bodu 150 (§ 89g odst. 2):
Podle nově vloženého odstavce 2 se pro účely úpravy odpočtu účasti doplňuje výjimka z postupu podle odstavce 1 pro případy, kdy by odečtení účetní hodnoty majetkové účasti na přidružené osobě vedlo ke zlepšení solventnostní pozice skupiny oproti stavu, kdy je tato přidružená osoba do výpočtu skupinové solventnosti zahrnuta. Navrhovaná úprava má zajistit, aby výpočet skupinové solventnosti věrně odrážel celkovou finanční situaci skupiny a naplňoval obezřetnostní cíle výkonu dohledu.
K bodu 151 (§ 90 odst. 2):
Rozšiřuje se množina odkazů, podle kterých se řídí pravidla pro určení kapitálu použitelného k plnění skupinového solventnostního kapitálového požadavku, o odkaz na § 78c, upravující dlouhodobé kapitálové investice.
K bodu 152 (§ 90 odst. 3 až 5):
Doplňují se nové odstavce.
Odstavec 3 stanoví, že ČNB jako orgán dohledu nad skupinou může pro účely výpočtu skupinové solventnosti metodou účetní konsolidace po konzultaci s ostatními dotčenými orgány dohledu povolit pojišťovně nebo zajišťovně držící účast použít zjednodušený přístup k účastem v přidružených osobách při splnění stanovených podmínek.
V odstavci 4 se ukládá pojišťovně nebo zajišťovně držící účast, které bylo ČNB povoleno použití zjednodušeného přístupu k účastem v přidružených osobách podle odstavce 3, povinnost pravidelně ověřovat, zda jsou i nadále splněny podmínky pro jeho použití. Současně se stanoví povinnost uvádět v rámci SFCR skupiny podle § 92l odst. 1 seznam přidružených osob, na které se zjednodušený přístup vztahuje, včetně informace o jejich velikosti. Cílem je zajistit průběžné posuzování významnosti těchto účastí, dostatečnou transparentnost vůči orgánům dohledu a včasnou identifikaci případů, kdy by použití zjednodušeného přístupu již nebylo odůvodněné.
Odstavec 5
Z důvodu zachování přiměřené obezřetnosti se nepoužije postup podle odstavců 3 a 4 pro účast v přidružené osobě, která je pojišťovnou z třetího státu nebo zajišťovnou z třetího státu, pokud nejsou k dispozici spolehlivé informace o kapitálovém požadavku uplatňovaném tímto třetím státem nebo solventnostní režim příslušného třetího státu není srovnatelný či prozatímně srovnatelný s režimem podle směrnice Solventnost II
K bodu 153 [§ 91a odst. 3 písm. c)]:
V § 91a odst. 3 písm. c) dochází ke změně odkazu v návaznosti na doplnění nových odstavců a související přečíslování v §92c. Jde o legislativně technickou úpravu.
K bodu 154 (§ 92 odst. 1):
Navrhovaná úprava reaguje na potřebu zpřesnit okruh osob, na které se vztahují požadavky na odbornou způsobilost a důvěryhodnost v rámci pojišťovacích holdingových a smíšených finančních holdingových osob, aby bylo zřejmé, že tento režim se vztahuje nejen na osoby ve vedení, ale i na osoby vykonávající klíčovou funkci. Cílem úpravy je posílit kvalitu řízení a kontrolních mechanismů u pojišťovacích holdingových osob a smíšených finančních holdingových osob tím, že se požadavky na způsobilost a důvěryhodnost výslovně vztáhnou i na osoby odpovědné za klíčovou funkci.
K bodům 155 a 156 [(§ 92a odst. 3 úvodní část ustanovení a § 92a odst. 3 písm. b)]:
Úprava v § 92a odst. 3 úvodní části ustanovení upřesňuje proces poskytování informací o významné koncentraci rizika na úrovni skupiny. Navrhovaná změna spočívá v doplnění povinnosti ČNB konzultovat při sledování koncentrace rizik nejen ostatní příslušné orgány dohledu, ale také osobu, která řídí skupinu. Zapojení osoby, která řídí skupinu, umožňuje lépe identifikovat relevantní zdroje a povahu rizik na úrovni celé skupiny, neboť tato osoba disponuje detailní znalostí struktury skupiny, jejích činností a vnitřních vazeb. Oproti původnímu znění tak dochází k posílení informační základny pro rozhodování ČNB.
Úprava v § 92a odst. 3 písm. b) rozšiřuje kritéria pro stanovení limitů významné koncentrace rizik. ČNB tak nebude při jejich určování omezena pouze na solventnostní kapitálový požadavek a technické rezervy, ale bude moci zohlednit i použitelný kapitál nebo jiná kvantitativní či kvalitativní kritéria vycházející z rizikového profilu skupiny. Úprava umožňuje lépe přizpůsobit nastavení limitů charakteru a míře podstupovaných rizik.
K bodu 157 (§ 92b odst. 3):
Nově vložený odstavec 3 reaguje na potřebu rozšířit dohled nad operacemi uvnitř skupiny i na transakce, do nichž jsou zapojeny jiné subjekty než pojišťovny nebo zajišťovny, pojišťovací holdingové osoby nebo smíšené finanční holdingové osoby. Ustanovení umožňuje ČNB v odůvodněných případech vyžadovat informace i o těchto operacích, a to prostřednictvím osoby, která řídí skupinu. Tím se posiluje schopnost ČNB komplexně posoudit možná rizika plynoucí z vnitroskupinových vztahů a transakcí. Cílem je zajistit úplnější přehled o operacích uvnitř skupiny a umožnit účinnější identifikaci a řízení rizik, která mohou vznikat i mimo úzký okruh regulovaných subjektů.
K bodu 158 (§ 92c odst. 1):
Navrhovaná úprava zpřesňuje a rozšiřuje vymezení řídicího a kontrolního systému na úrovni skupiny. Původní znění obecně stanovilo povinnost uplatňovat konzistentní systémy řízení rizik a vnitřní kontroly. Nová úprava výslovně určuje okruh subjektů, na které se skupinový řídicí a kontrolní systém vztahuje, reaguje na potřebu zachytit skutečné ekonomické a řídicí vazby uvnitř skupin, včetně složitějších struktur založených na společném řízení, a zajišťuje, aby systémy řízení rizik pokrývaly všechny relevantní subjekty a vztahy, které mohou mít vliv na rizikový profil skupiny.
K bodu 159 (§ 92c odst. 2 a 3):
Vkládají se nové odstavce.
Odstavec 2 zakotvuje konečnou odpovědnost statutárního nebo kontrolního orgánu ovládající osoby na úrovni skupiny za dodržování požadavků tohoto zákona. Současně se zachovává použitelnost § 7 odst. 1, tedy navrhovaná úprava nemá vliv na individuální odpovědnost jednotlivých pojišťoven a zajišťoven v rámci skupiny. Úprava posiluje odpovědnost vrcholových orgánů za fungování skupiny jako celku, aniž by docházelo k oslabení odpovědnosti na individuální úrovni.
Odstavec 3 zpřesňuje minimální rozsah systému řízení rizik na úrovni skupiny. Systém musí pokrývat nejen pojišťovací a zajišťovací činnosti, ale i další významné činnosti vykonávané v rámci skupiny, které mohou mít dopad na její rizikový profil. Zároveň se zdůrazňuje potřeba zohlednění všech relevantních rizik, včetně jejich vzájemných vazeb a provázanosti. Toto doplnění reflektuje skutečnost, že rizika na úrovni skupiny často nevznikají izolovaně, ale jsou výsledkem komplexních vztahů mezi jednotlivými činnostmi a subjekty ve skupině. Úprava přispívá k lepší identifikaci, měření a řízení rizik, včetně systémových a propojených rizik, a tím ke zvýšení odolnosti skupiny jako celku.
K bodu 160 (§ 92c odst. 5 a 6):
Vkládají se nové odstavce.
Odstavec 5 zavádí povinnost pojišťovny a zajišťovny držící účast, pojišťovací holdingové osoby a smíšené finanční holdingové osoby pravidelně sledovat činnosti přidružených osob. Důvodem je skutečnost, že tyto subjekty mohou významně ovlivňovat rizikový profil celé skupiny. Úprava zároveň zdůrazňuje princip proporcionality, když rozsah a intenzita sledování mají odpovídat povaze a míře rizik, která tyto přidružené osoby představují nebo mohou představovat.
Odstavec 6 stanoví, že pojišťovna a zajišťovna držící účast, pojišťovací holdingová osoba a smíšená finanční holdingová osoba musí mít písemnou koncepci na úrovni skupiny. Současně se ukládá povinnost zajistit, aby tyto koncepce byly nejen formálně sladěny s písemnou koncepcí na úrovni skupiny, ale také jednotně uplatňovány v praxi. Tím se předchází rozdílům v řízení a kontrole mezi jednotlivými entitami, které by mohly vést k neefektivnímu řízení rizik. Úprava podporuje konzistentní aplikaci pravidel a posiluje efektivitu skupinového řízení i dohledu.
K bodu 161 (§ 92c odst. 7):
Navrhovaná úprava představuje legislativně-technickou změnu spočívající v úpravě vnitřního odkazu na příslušný odstavec, a to v důsledku doplnění nových odstavců do § 92c.
K bodu 162 (§ 92c odst. 8):
Navrhovaná změna zpřesňuje obsah vlastního posouzení rizik a solventnosti na úrovni skupiny. Zatímco původní znění stanovovalo pouze obecnou povinnost provádět toto posouzení podle § 7c, nová úprava doplňuje, že posouzení se musí vztahovat nejen na pojišťovací a zajišťovací činnosti, ale i na další významné činnosti v rámci skupiny. Současně se stanoví povinnost zahrnout všechna relevantní rizika, včetně těch, kterým může být skupina teprve potenciálně vystavena, a zohlednit jejich vzájemnou propojenost. Úprava podporuje integrovaný přístup k řízení rizik, zohledňující nejen jednotlivé činnosti, ale i jejich vzájemné vazby.
K bodu 163 (§ 92c odst. 11):
Navrhovaná úprava představuje čistě legislativně-technickou změnu spočívající v úpravě vnitřního odkazu na příslušný odstavec, a to v důsledku doplnění nových odstavců do § 92c.
K bodu 164 (§ 92c odst. 12 až 14):
Vkládají se nové odstavce.
Odstavec 12 zpřesňuje požadavky na řídicí a kontrolní systém na úrovni skupiny, zejména pokud jde o jeho organizační uspořádání, jasnou a transparentní strukturu odpovědností a rozdělení povinností v rámci skupiny. Dále se doplňuje požadavek na aktivní předcházení střetům zájmů, popřípadě jejich účinné řízení. Cílem úpravy je posílit kvalitu řízení skupiny a omezit rizika vyplývající z nejasného vymezení odpovědností nebo ze střetů zájmů, čímž se přispívá k řádnému a obezřetnému fungování skupiny jako celku.
Odstavec 13 ukládá povinnost určit osoby odpovědné za jiné klíčové funkce na úrovni skupiny.
Odstavec 14 stanoví povinnost jednoznačně oddělit role a odpovědnosti vykonávané na úrovni skupiny od rolí a odpovědností vykonávaných na úrovni jednotlivých členů skupiny, pokud tatáž osoba působí ve vedení více subjektů ve skupině. Cílem je zajistit přehledné nastavení odpovědností a předcházet střetům rolí při řízení skupiny.
K bodu 165 (§ 92ca a § 92cb):
Ustanovení § 92ca zavádí povinnost vypracovat a průběžně aktualizovat plán řízení rizika likvidity na úrovni skupiny zahrnující analýzu likvidity v krátkodobém horizontu. Současně se ČNB umožňuje požadovat zahrnutí analýzy likvidity také ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, je-li to s ohledem na rizikový profil skupiny odůvodněné. Odkaz na § 7bb zajišťuje obdobné použití požadavků vztahujících se k plánu řízení rizika likvidity na individuální úrovni také na úrovni skupiny.
Ustanovení § 92cb rozšiřuje použitelnost § 98c a § 98d i na pojišťovny a zajišťovny s účastí na jiných osobách, jakož i na pojišťovací holdingové osoby a smíšené finanční holdingové osoby. Rozšířením okruhu dotčených osob se zajišťuje, že odpovídající pravidla dopadají na všechny relevantní subjekty, které mají vliv na fungování skupiny a její rizikový profil, a to bez ohledu na jejich právní postavení v rámci skupiny.
K bodu 166 (§ 92k odst. 1):
Navrhovaná úprava zpřesňuje rozsah zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu tak, aby již nezahrnoval četnost a lhůty poskytování informací, které předává tuzemská pojišťovna a tuzemská zajišťovna, která podléhá dohledu nad skupinou ČNB. Tyto náležitosti budou nově upraveny v odstavci 8, který stanoví samostatnou a komplexní úpravu pravidel pro předkládání informací ČNB.
K bodu 167 (§ 92k odst. 8):
Nový odstavec 8 zavádí samostatnou úpravu četnosti a lhůt pro předkládání informací ČNB podle § 92k odst. 1. Úprava nemění věcný rozsah povinností, pouze je koncentruje do jednoho místa, aby byla právní úprava lépe aplikovatelná v praxi a aby bylo zajištěno jednoznačné vymezení povinností vůči ČNB.
K bodům 168 a 169 (§ 92l odst. 1 věta první a poslední):
V § 92l odst. 1 větě první dochází v návaznosti na novelizované znění § 82 k aktualizaci a přečíslování odkazů na jednotlivé odstavce, aby odpovídaly novému systematickému členění. Tato úprava má čistě technický charakter, pouze zajišťuje soulad s novelizovaným zněním § 82. Současně se do textu doplňuje výslovná lhůta pro zveřejnění SFCR skupiny, a to do 24 týdnů po skončení účetního období. Úprava nemění věcný rozsah povinnosti zveřejnit zprávu, pouze zpřesňuje její časové vymezení a aktualizuje legislativní odkazy tak, aby byly v souladu s právem Evropské unie a novou strukturou zákona.
V § 92l odst. 1 věta poslední dochází v návaznosti na novelizované znění § 82 k aktualizaci a přečíslování odkazů. Požadavek, aby byla SFCR skupiny současně s jejím uveřejněním předávána ČNB, souvisí s implementací požadavků vyplývajících z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2859 (ESAP), které postupně zavádí evropské jednotné přístupové místo pro veřejně dostupné informace o finančních službách, kapitálových trzích a udržitelnosti. S ohledem na harmonogram použitelnosti příslušných ustanovení nařízení ESAP se pro tuto úpravu stanoví odložená účinnost k 10. lednu 2028.
K bodu 170 (§ 92l odst. 2 písm. b):
V návaznosti na novelizované znění § 82 dochází k přečíslování odstavců tak, aby odpovídaly novému členění. Jedná se o legislativně technickou změnu bez věcného dopadu.
K bodům 171 a 172 (§ 92l odst. 5 až 7):
Nahrazuje se odstavec 5, vkládají se nové odstavce 6 a 7.
Ustanovení § 92l odst. 5 stanoví povinnost zajistit audit rozvahy skupiny, která je zveřejněna buď jako součást samostatné SFCR podle odstavce 1, nebo jako součást společné zprávy podle odstavce 2. Cílem je posílit důvěryhodnost a ověřitelnost klíčových finančních údajů na úrovni skupiny a zajistit jejich nezávislé posouzení auditorem.
Ustanovení § 92l odst. 6 ukládá tuzemské pojišťovně držící účast, tuzemské zajišťovně držící účast, pojišťovací holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové společnosti povinnost předložit ČNB spolu se SFCR skupiny také samostatnou zprávu auditora obsahující popis povahy a výsledků provedeného auditu. Smyslem této úpravy je poskytnout ČNB ucelenou informaci o průběhu a závěrech auditu, a zvýšit tak transparentnost i dohledovou využitelnost předkládaných informací.
Ustanovení § 92l odst. 7 stanoví, že v případě, kdy je vyhotovena společná SFCR skupiny podle odstavce 2, se povinnosti podle § 83a uložené na individuální úrovni použijí obdobně.
K bodu 173 (§ 92m odst. 6 až 8):
Vkládají se nové odstavce.
Odstavec 6 upravuje postup ČNB v situaci, kdy pojišťovací holdingová osoba nebo smíšená finanční holdingová osoba neplní nebo přestane plnit podmínky podle § 87b odst. 1. V takovém případě podléhají dohledovým opatřením ČNB směřujícím k zajištění nebo obnovení kontinuity a integrity skupinového dohledu a k zajištění souladu s požadavky tohoto zákona. Cílem úpravy je poskytnout ČNB jasný právní základ pro zásah v případě narušení podmínek skupinového dohledu a umožnit včasnou nápravu zjištěných nedostatků. V případě smíšené finanční holdingové osoby se stanoví, že přijatá opatření musí zohledňovat dopady na finanční konglomerát jako celek a na regulované osoby podle zákona upravujícího finanční konglomeráty. Tím se reflektuje širší povaha těchto struktur a potřeba koordinovaného přístupu k dohledu.
Odstavec 7 stanoví minimální výčet opatření, která ČNB zajistí pro účely dohledu nad pojišťovacími holdingovými osobami a smíšenými finančními holdingovými osobami. Výčet opatření poskytuje ČNB flexibilní a účinné nástroje k výkonu dohledové činnosti a zahrnuje jak zásahy do výkonu akcionářských práv a majetkových účastí, tak opatření směřující k nápravě situace, včetně možnosti omezit distribuci výnosů nebo požadovat předložení plánu k obnovení souladu s právními požadavky. Součástí nástrojů je také možnost dočasně určit jiný subjekt ve skupině odpovědný za zajištění souladu.
Odstavec 8 upravuje postup ČNB v situaci, kdy se uvažované dohledové opatření dotýká osob se sídlem ve více než jednom členském státě. V takovém případě se stanoví povinnost ČNB před přijetím takového opatření konzultovat věc s ostatními dotčenými orgány dohledu a s Evropským orgánem dohledu. Konzultační mechanismus přispívá k předcházení nesouladu mezi jednotlivými dohledovými zásahy, posiluje spolupráci mezi orgány dohledu a podporuje jednotné uplatňování regulatorních požadavků.
K bodu 174 (§ 92o odst. 1):
Odstavec 1 upravuje zajištění účinného a rovnocenného skupinového dohledu ČNB v situacích, kdy dohled podle § 92n odst. 1 nelze vyhodnotit jako srovnatelný, nebo pokud Komise rozhodla, že dohled přestal být srovnatelný nebo prozatímně srovnatelný.
Navrhovaná úprava rozšiřuje věcný rozsah ustanovení tak, aby dopadalo i na pojišťovací holdingovou osobu nebo smíšenou finanční holdingovou osobu se sídlem v jiném než členském státě, která podléhá dohledu nad skupinou. Současně dochází k doplnění alternativního postupu, kdy vedle dosavadní aplikace ustanovení zákona lze využít také jeden z postupů stanovených v nově zařazeném odstavci 5. Cílem úpravy je zamezit regulatorním mezerám u skupinových struktur napojených na třetí státy, posílit účinnost skupinového dohledu v případech nesrovnatelného režimu třetího státu, zvýšit flexibilitu dohledu umožněním volby vhodného postupu a zajistit konzistentní zacházení s různými typy holdingových struktur v rámci pojišťovacích skupin.
K bodům 175 až 177 (§ 92o odst. 3 věta první, druhá a poslední):
V § 92o odst. 3 větě první se zpřesňuje postup, který může ČNB uplatnit v situaci, kdy nepostupuje podle odstavce 1 a současně není vykonáván odpovídající skupinový dohled. Nově se místo možnosti „nařídit“ umožňuje ČNB „uložit opatření“. Oproti dosavadní právní úpravě se rovněž vypouští oprávnění ČNB nařídit založení smíšené finanční holdingové osoby nebo pojišťovací holdingové osoby, které mají sídlo na území členského státu. Důvodem tohoto vypuštění je skutečnost, že tato pravomoc je nově systematicky zařazena a upravena v odstavci 5, který obsahuje komplexnější výčet možných opatření a postupů vůči skupinám s vazbou na třetí státy.
V § 92o odst. 3 větě druhé se nahrazuje výraz „Takový postup“ slovy „Takové opatření“, čímž sjednocuje terminologii s větou první.
Ustanovení § 92o odst. 3 věta třetí rozšiřuje informační povinnost ČNB, kdy je povinna o rozhodnutí o opatřeních kromě Komise informovat také Evropský orgán dohledu.
K bodu 178 (§ 92o odst. 4 a 5):
Vkládají se nové odstavce.
Odstavec 4 navazuje na úpravu podle odstavce 3 a stanoví cíle postupů, které ČNB uplatní při zajištění dohledu nad skupinou v případech, kdy nejsou splněny podmínky pro standardní výkon skupinového dohledu. Písmeno a) sleduje zajištění obezřetného posouzení kapitálové přiměřenosti skupiny, písmeno b) směřuje k identifikaci, sledování a omezení rizik vznikajících ze vztahů se subjekty ve skupině, včetně subjektů se sídlem mimo Evropskou unii, a k zamezení přenosu těchto rizik.
Odstavec 5 stanoví demonstrativní výčet dohledových opatření, které může ČNB uplatnit k zajištění účinného skupinového dohledu, transparentní struktury skupiny a ochrany finanční situace a solventnosti pojišťoven a zajišťoven ve skupině.
K bodu 179 (§ 92q):
Vkládá se nový § 92q.
Odstavec 1 upravuje povinnost tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny držící účast, pojišťovací holdingové osoby a smíšené finanční holdingové osoby předkládat ČNB jako orgánu dohledu nad skupinou pravidelnou zprávu na úrovni skupiny, a to jednou ročně do 24 týdnů ode dne skončení účetní období. Úprava reaguje na potřebu sjednotit a zpřehlednit pravidla pro pravidelné předkládání informací na úrovni skupiny a zajistit, aby ČNB měla k dispozici aktuální a komplexní údaje nezbytné pro výkon dohledu nad skupinou.
Odstavec 2 upravuje možnost předkládat se souhlasem ČNB společnou pravidelnou zprávu na úrovni skupiny, která zahrnuje jak informace na úrovni skupiny, tak informace o jednotlivých ovládaných osobách. Úprava reaguje na potřebu zjednodušit a zefektivnit reporting na úrovni skupiny, zejména v případech, kdy jsou informace o skupině a jejích členech úzce provázané. Současně se zachovává požadavek na plný rozsah informací, aby nedošlo ke snížení kvality podkladů pro dohled vykonávaný ČNB.
Odstavec 3 stanovuje, že před udělením souhlasu se společným předkládáním pravidelné zprávy ČNB jako orgán dohledu nad skupinou konzultuje členy kolegia orgánů dohledu a přihlédne k jejich názorům a případným výhradám. Cílem je zajistit koordinovaný a transparentní postup při rozhodování o společném předkládání zprávy.
Odstavec 4 upravuje postup v případě, kdy se kolegium orgánů dohledu shodne na předkládání společné pravidelné zprávy, a stanoví, že jednotlivé pojišťovny nebo zajišťovny předkládají tuto zprávu svým příslušným orgánům dohledu. Zároveň se vymezuje rozsah dohledu ČNB nad těmi částmi zprávy, které se vztahují k příslušné tuzemské pojišťovně nebo tuzemské zajišťovně.
Odstavec 5 opravňuje ČNB odejmout souhlas s předkládáním společné pravidelné zprávy v případě, že tato zpráva neobsahuje podstatné informace, jejichž poskytnutí vyžaduje od srovnatelných osob. ČNB může dotčené osobě uložit, aby tyto informace poskytla dodatečně. Cílem je zajistit úplnost a kvalitu informací předkládaných ČNB a zachovat efektivní výkon dohledu nad skupinou.
Odstavec 6 upravuje postup pro případy, kdy ČNB zjistí, že tuzemská pojišťovna nebo tuzemská zajišťovna, která je ovládanou osobou, porušila povinnost podle § 83 odst. 1 nebo 2 nebo § 83a odst. 1, nebo pokud ČNB vyzve dotčenou pojišťovnu nebo zajišťovnu k úpravě nebo objasnění společné pravidelné zprávy. ČNB o této situaci informuje kolegium. Pokud ČNB jako orgán dohledu nad skupinou obdrží srovnatelnou informaci od orgánu dohledu jiného členského státu, vyzve k úpravě nebo objasnění společné zprávy tuzemskou pojišťovnu držící účast, tuzemskou zajišťovnu držící účast, pojišťovací holdingovou osobu nebo smíšenou finanční holdingovou osobu.
K bodu 180 (§ 95 odst. 3):
Upravený odstavec 3 zakotvuje oprávnění ČNB nařídit tuzemské pojišťovně nebo tuzemské zajišťovně změnu auditora, pokud auditor nesplní svou zákonnou oznamovací povinnost vůči ČNB. Cílem je posílit řádný výkon dohledu a zajistit, aby osoby provádějící audit plnily povinnosti nezbytné pro včasnou identifikaci skutečností významných pro výkon dohledu.
K bodu 181 (§ 95a odst. 2):
Nově vložený odstavec 2 doplňuje oprávnění ČNB navýšit tuzemské pojišťovně nebo tuzemské zajišťovně solventnostní kapitálový požadavek v případě, kdy využívá přechodná opatření, bez jejichž použití by však solventnostní kapitálový požadavek neplnila a současně nesplní související informační povinnosti vůči ČNB. Cílem je podpořit řádné plnění povinností spojených s využíváním přechodných opatření a zajistit účinný výkon dohledu.
K bodům 182 až 184 (§ 95a odst. 3):
V § 95a odst. 3 větě první se upřesňuje způsob výpočtu navýšení solventnostního kapitálového požadavku doplněním odkazu na odst. 2.
V § 95a odst. 3 větě druhé se doplňuje, že navýšení solventnostního kapitálového požadavku je přiměřené rovněž neplnění požadavku podle odstavce 2.
K bodu 185 (§ 95a odst. 6):
V návaznosti na vložení nového odstavce 5 se rozšiřuje odkaz v navazujícím ustanovení z odstavců 1 až 4 na odstavce 1 až 5. Jde o legislativně technickou úpravu zajišťující, aby se režim navýšení solventnostního kapitálového požadavku pojišťovny nebo zajišťovny z třetího státu vztahoval rovněž na nově doplněný odstavec 5.
K bodu 186 (§ 97 odst. 3):
Navrhuje se změna odkazů takovým způsobem, aby správně reflektovala možnosti ČNB uložit nápravná opatření v případě, kdy je orgánem dohledu hostitelského členského státu, a o uložení předběžného opatření ji požádá orgán dohledu domovského členského státu pojišťovny z jiného členského státu nebo zajišťovny z jiného členského státu, a to pro jím označená aktiva.
K bodu 187 (§ 98 odst. 3):
Doplňuje se kritérium, podle kterého ČNB při rozhodování o prodloužení lhůty k obnovení plnění solventnostního kapitálového požadavku zohlední také průměrnou dobu trvání technických rezerv. Cílem je zajistit, aby rozhodnutí o prodloužení lhůty lépe odráželo charakter závazků pojišťovny nebo zajišťovny.
K bodu 188 (§ 98a odst. 2):
Ustanovení ukládá předložit plán krátkodobého financování bez ohledu na standardní lhůty pro výpočet minimálního kapitálového požadavku, pokud nastaly skutečnosti podle odstavce 1. Cílem je zajistit včasnou reakci na zhoršení finanční situace.
K bodu 189 (§ 98a odst. 4):
Ustanovení se doplňuje o podmínku, že postup ČNB při ukládání opatření k nápravě podle § 95 odst. 6 písm. b) a § 95 odst. 8 lze uplatnit pouze v případě, že ve lhůtě 2 měsíců od doručení informace o zhoršení finanční situace nebylo zahájeno likvidační řízení. Oproti dosavadní úpravě tak dochází k časovému vymezení této pravomoci a jejímu lepšímu provázání s postupy řešení úpadku pojišťovny nebo zajišťovny.
K bodu 190 (§ 98a odst. 5):
Nový odstavec 5 upravuje postup při přeshraniční spolupráci orgánů dohledu v případě omezení nebo zákazu volného nakládání s aktivy. Stanoví, že ČNB na žádost orgánu dohledu domovského členského státu přijme vůči dotčené pojišťovně nebo zajišťovně stejné opatření. Cílem je zajistit účinnou a koordinovanou aplikaci dohledových opatření v rámci Evropské unie a zabránit obcházení těchto opatření prostřednictvím přeshraničního působení.
K bodu 191 (§ 98c a § 98d):
K nově vloženému § 98c: Jedná se o ustanovení zaměřené na řešení zranitelností v oblasti likvidity za výjimečných okolností. Ustanovení posiluje pravomoci ČNB v oblasti dohledu tak, aby bylo možné včas identifikovat a účinně řešit rizika likvidity, která by mohla ohrozit ochranu pojistníků nebo stabilitu finančního systému.
Odstavec 1 zavádí povinnost ČNB informovat tuzemskou pojišťovnu nebo tuzemskou zajišťovnu o zjištěných významných rizicích v oblasti likvidity a současně ukládá dotčenému subjektu povinnost sdělit plánovaná opatření k jejich řešení. Cílem je zajistit včasnou komunikaci mezi dohledem a dohlíženým subjektem a podpořit preventivní řešení vzniklých rizik.
Odstavec 2 zakotvuje oprávnění ČNB uložit pojišťovně nebo zajišťovně posílení likviditní pozice v případě, že identifikovaná rizika nebo nedostatky v oblasti likvidity nebyly účinně odstraněny přijatými opatřeními podle odstavce 1.
Odstavec 3 stanoví se povinnost ČNB pravidelně přezkoumávat uložené opatření podle odstavce 2 a zrušit je, jakmile pojišťovna nebo zajišťovna přijme účinná opatření k odstranění zjištěných nedostatků.
Odstavec 4 svěřuje ČNB pravomoc přijmout mimořádná opatření k ochraně likviditní pozice tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny v případech, kdy významná rizika likvidity bezprostředně ohrožují ochranu pojistníků nebo stabilitu finančního systému.
Odstavec 5 stanoví podmínky pro využití krajního opatření spočívajícího v pozastavení práv pojistníků na výplatu odkupného. Současně se ukládá ČNB povinnost zohlednit jeho dopady a zveřejnit důvody uložení tohoto opatření.
Odstavec 6 upravuje důsledky uložení opatření spočívajícího v pozastavení práv na výplatu odkupného pro tuzemskou pojišťovnu nebo tuzemskou zajišťovnu, zejména zákaz provádění výplat akcionářům a dalších operací, které by mohly dále oslabit finanční situaci dotčené osoby.
Odstavec 7 stanoví časové omezení mimořádných opatření podle odstavce 4 na 3 měsíce. ČNB může toto opatření uložit znovu, jestliže důvody pro jejich uložení nadále trvají, a zrušit, jestliže tyto důvody pominou.
Odstavec 8 upřesňuje, že při ukládání mimořádných opatření ČNB vychází ze zjištění dohledové činnosti a z výhledového posouzení solventnosti a finanční situace dotčené pojišťovny nebo zajišťovny.
Odstavec 9 umožňuje ČNB za výjimečných okolností uložit opatření podle odstavce 4 rovněž pojišťovně nebo zajišťovně z jiného členského státu, pokud rizika v oblasti likvidity mohou významně ovlivnit tuzemský pojistný trh nebo jeho podstatnou část.
K nově vloženému § 98d: Jedná se o ustanovení reagující na potřebu posílit pravomoci ČNB v oblasti dohledu v případě mimořádných otřesů v sektoru pojišťovnictví. Ustanovení umožňuje přijímat opatření k ochraně finanční situace pojišťoven a zajišťoven a přispívá k zachování stability finančního systému.
Odstavec 1 zakotvuje oprávnění ČNB přijímat v období mimořádných otřesů v sektoru pojišťovnictví opatření k ochraně finanční situace pojišťoven a zajišťoven a k ochraně stability finančního systému.
Odstavec 2 stanoví oprávnění ČNB uložit tuzemské pojišťovně nebo tuzemské zajišťovně se zvlášť zranitelným rizikovým profilem dočasné omezení výplat, kapitálových operací a pohyblivých složek odměn za účelem zachování její finanční odolnosti.
Odstavec 3 upřesňuje kritéria, která ČNB zohlední při ukládání opatření podle odstavce 2, aby byla zajištěna jejich přiměřenost s ohledem na rizikový profil a finanční situaci dotčené osoby.
Odstavec 4 stanoví povinnost ČNB alespoň jednou za 3 měsíce přezkoumávat důvody pro trvání uložených opatření a zrušit je, jakmile tyto důvody pominou.
Odstavec 5 navrhuje ČNB omezit nebo pozastavit významné operace uvnitř skupiny podle § 92b odst. 1 včetně výplaty dividend uvnitř skupiny, pokud by mohly ohrozit solventnost nebo likviditu skupiny či jejích členů. Současně se upravuje konzultace tohoto postupu s příslušnými orgány dohledu s cílem zajistit koordinovaný výkon dohledu nad skupinou.
K bodu 192 (§ 100 odst. 2):
V návaznosti na novelu zákona o účetnictví dochází ke zpřesnění vymezení auditora, který nemůže být jmenován správcem nebo jeho zástupcem. Nově je výslovně odkazováno na auditora provádějícího audit účetní závěrky, a to v návaznosti na změny zákona o účetnictví.
K bodu 193 (§ 109a odst. 1):
Nově se stanoví povinnost ČNB informovat Evropský orgán dohledu také o zamítnutí žádosti o udělení povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti nebo o zastavení řízení o této žádosti, a to včetně identifikace žadatele a důvodů rozhodnutí. Cílem je posílit sdílení informací mezi orgány dohledu a zajistit větší transparentnost v oblasti povolovacích řízení.
K bodu 194 [§ 109a odst. 4 písm. k) až m)]:
Nově vloženými písmeny k) až m) se rozšiřuje rozsah informací, které ČNB každoročně oznamuje Evropskému orgánu dohledu. Nově se sledují údaje o využívání vybraných opatření proporcionality v členění podle typu dohlížených osob a skupin a údaje o ukládání dodatečných makroobezřetnostních opatření. Cílem je posílit transparentnost a umožnit lepší vyhodnocování dopadů regulatorních opatření v sektoru pojišťovnictví.
K bodu 195 [§ 109a odst. 5 písm. b)]:
Legislativně technická úprava textu bez věcného dopadu.
K bodu 196 (§ 109a odst. 6):
Rozšiřuje se okruh informací, které ČNB předává Komisi a orgánům dohledu ostatních členských států. Nově se povinnost sdílení informací vztahuje také na údaje podle odstavce 5 písm. b), nezbytné pro řádné fungování platformy pro spolupráci podle čl. 152b směrnice Solventnost II. Tím se posiluje informovanost a koordinace dohledu na úrovni Evropské unie.
K bodu 197 (§ 109a odst. 7 až 9):
Vkládají se nové odstavce.
Odstavec 7 stanoví povinnost ČNB informovat Evropský orgán dohledu o zjištění významných rizik v oblasti likvidity.
Odstavec 8 stanoví povinnost ČNB informovat Evropský orgán dohledu o uložení opatření k řešení rizik v oblasti likvidity podle § 98c odst. 4, pokud tato opatření směřují k ochraně stability finančního systému.
Odstavec 9 stanoví povinnost ČNB informovat Evropský orgán dohledu o uložení opatření pojišťovně nebo zajišťovně z jiného členského státu. Současně se vymezuje rozsah předávaných informací tak, aby Evropský orgán dohledu mohl posoudit odůvodněnost, přiměřenost a účinnost přijatého opatření.
K bodu 198 (§ 109aa odst. 2):
Navrhovaná úprava rozšiřuje okruh informací o rizicích, které ČNB poskytuje Evropskému orgánu dohledu a orgánu dohledu příslušného hostitelského členského státu, o rizika týkající se ochrany spotřebitele.
K bodu 199 (§ 109aa odst. 3):
Doplňuje se povinnost ČNB informovat o závažných a důvodných obavách v oblasti ochrany spotřebitele nejen orgán dohledu domovského členského státu, ale i Evropský orgán dohledu. Cílem je zlepšit koordinaci mezi orgány dohledu a zajistit efektivní řešení případů, kdy existují významné obavy o ochranu spotřebitelů a současně nedochází ke shodě mezi příslušnými orgány. Posiluje se tím i role Evropského orgánu dohledu jako mediačního a koordinačního orgánu.
K bodům 200 a 201 [§ 109b odst. 1 písm. c) až e)]:
Do výčtu účelů, pro které ČNB sděluje informace orgánům dohledu jiných členských států, se doplňuje písmenem e) nový účel, a to fungování platformy pro spolupráci. Doplnění reaguje na rozvoj evropského rámce dohledu, který nově klade důraz na využívání platforem pro spolupráci mezi orgány dohledu v přeshraničních případech. Tyto platformy slouží ke koordinaci postupu orgánů dohledu a ke sdílení informací v reálném čase.
K bodu 202 (109b odst. 4 až odst. 6):
Vkládají se nové odstavce.
Odstavec 4 upravuje informační povinnosti ČNB vůči Evropské radě pro systémová rizika (ESRB). Zavádí se povinnost poskytovat informace o uplatnění opatření k nápravě zranitelností v oblasti likvidity podle § 98c odst. 4.
Odstavec 5 ukládá ČNB povinnost informovat ESRB o uložení opatření podle § 98c odst. 9, včetně popisu uloženého opatření, doby jeho trvání a důvodů, které vedly k jeho uložení, včetně důvodů, proč ČNB považuje toto opatření za účinné a přiměřené vzhledem k jeho negativním vlivům na pojistníky.
Odstavec 6 zavádí povinnost poskytovat informace ESRB o počtu pojišťoven, zajišťoven a skupin, kterým uložila dodatečná makroobezřetnostní opatření.
K bodu 203 (§ 109d):
Navrhuje se upravit vnitřní odkaz v ustanovení § 109d tak, aby odpovídal aktuálnímu číslování § 82 zákona po provedených legislativních změnách. Jedná se o legislativně technickou změnu bez věcného dopadu.
K bodu 204 (V části třetí hlavě II se za díl 1 vkládá nový díl 2):
Díl 2 Výkon dohledu v případě významné přeshraniční činnosti
Cílem nově vloženého ustanovení § 109e je jasně definovat kritéria, kdy se přeshraniční aktivita stává z pohledu stability trhu významnou, a nastavit procesní mechanismy pro komunikaci a řešení případných neshod mezi ČNB a zahraničními orgány dohledu.
Odstavec 1 vymezuje pojem významné přeshraniční činnosti a stanoví kritéria pro její určení. Cílem je sjednotit posuzování případů, které vyžadují intenzivnější spolupráci mezi orgány dohledu.
Odstavec 2 stanoví postup pro případy, kdy ČNB považuje činnost pojišťovny nebo zajišťovny z jiného členského státu za významnou pro tuzemský trh. Cílem je zajistit informování orgánu dohledu domovského členského státu a podpořit koordinaci výkonu dohledu.
Odstavec 3 upravuje postup při rozdílném posouzení významnosti přeshraniční činnosti mezi ČNB a orgánem dohledu hostitelského členského státu, včetně lhůty pro vyjádření nesouhlasu. Cílem je podpořit efektivní spolupráci mezi dotčenými orgány dohledu.
Cílem nově vloženého § 109f je nastavit minimální věcný a časový rámec pro výměnu klíčových informací o finančním zdraví a řízení rizik dotčených pojišťoven nebo zajišťoven. Ustanovení dává ČNB jasný právní základ pro hlubší spolupráci, ať už v pozici domovského nebo hostitelského orgánu dohledu.
Odstavec 1 stanovuje ČNB povinnost spolupracovat s příslušným zahraničním orgánem dohledu vždy, když je naplněna definice významné přeshraniční činnosti.
Odstavec 2 definuje závazný minimální věcný rozsah, který tato posílená spolupráce musí zahrnovat. Konkrétně se jedná o řídicí a kontrolní systém, externí zajišťování služeb a distribuci, obchodní strategii a likvidaci škod a ochranu spotřebitele. Intenzita tohoto přezkumu musí být přímo úměrná rizikům spojeným s danou přeshraniční činností. Cílem stanovení tohoto povinného minima je sjednotit standardy dohledu v klíčových oblastech.
Odstavec 3 stanovuje pro ČNB oznamovací povinnost vůči hostitelskému orgánu dohledu. Pokud ČNB při kontrole tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny zjistí potenciální nedostatky v dodržování českých předpisů nebo závažné problémy v oblastech podle odstavce 2, které mohou mít vliv na její činnost v hostitelském státě, je povinna o tom hostitelský orgán dohledu.
Odstavec 4 ukládá ČNB povinnost pravidelného poskytování přesně definovaného balíčku informací hostitelskému orgánu dohledu. Tyto informace se předávají automaticky alespoň jednou ročně, nebo operativně na žádost hostitelského orgánu dohledu. Cílem je zajistit kontinuální přenos finančních dat, aby měl hostitelský stát stálý a garantovaný přehled o reálné kapitálové vybavenosti pojišťovny, která na jeho území působí.
Odstavec 5 zavádí obligatorní povinnost včasného varování. ČNB je povinna bez zbytečného odkladu informovat hostitelský orgán dohledu, pokud ve výhledu následujících 3 měsíců identifikuje zhoršování finanční situace tuzemské pojišťovny tuzemské zajišťovny, která vykonává významnou přeshraniční činnost, nebo reálné riziko, že tato pojišťovna nebo zajišťovna nedodrží solventnostní kapitálový požadavek nebo minimální kapitálový požadavek. Cílem notifikace je poskytnout hostitelskému orgánu dohledu maximální možný časový prostor pro případné spuštění krizových scénářů a přijetí mimořádných opatření.
Odstavec 6 zakotvuje povinnost ČNB vyhovět žádosti hostitelského orgánu dohledu o poskytnutí dalších specifických informací nad rámec odstavců 3 až 5. Pokud se tyto vyžádané informace věcně týkají solventnosti, vnitřního řízení nebo obchodního modelu dané pojišťovny či zajišťovny, ČNB je povinna je bez zbytečného odkladu poskytnout.
Nově vložený § 109g upravuje společné kontroly na místě v souvislosti s významnou přeshraniční činností.
Odstavec 1 dává ČNB v pozici hostitelského orgánu dohledu oprávnění iniciovat společnou kontrolu na místě v zahraniční pojišťovně nebo zajišťovně, pokud zjistí kritické ohrožení její solventnosti. Pokud ČNB této možnosti využije, musí takovou žádost řádně věcně odůvodnit. Odstavec 2 popisuje zrcadlovou situaci, kdy je ČNB oslovena jako domovský orgán dohledu, a toto ustanovení jí dává možnost žádost o společnou kontrolu do 1 měsíce ode dne doručení žádosti odmítnout s tím, že musí v odmítnutí uvést důvody.
Odstavec 3 upravuje situaci, kdy ČNB jako domovský orgán se společnou kontrolou souhlasí, ukládá se jí povinnost přizvat k účasti na této kontrole Evropský orgán dohledu. Cílem této povinné participace je zajištění maximální objektivity, metodické podpory a role nezávislého arbitra přímo při samotném výkonu kontroly na místě.
Odstavec 4 stanovuje společnou povinnost ČNB a dotčeného orgánu dohledu z jiného členského státu vyvodit do 2 měsíců od ukončení kontroly společné závěry a zohlednit je při následném rozhodování o nápravných opatřeních. Cílem je, aby kontrola na místě nezůstala bez reálného dohledu, ale vyústila v koordinovaný a právně závazný postup vůči pojišťovně nebo zajišťovně.
Odstavec 5 stanoví mechanismus, kdy není dosaženo dohody ohledně společných závěrů podle odstavce 4. ČNB je oprávněna eskalovat spor k Evropskému orgánu dohledu. Důvodem je existence pojistky proti patovým situacím. Pokud se ČNB rozhodne věc postoupit, musí tak učinit ve lhůtě 2 měsíců. Cílem je, aby spory netrvaly neúměrně dlouho. Ustanovení zároveň stanoví, že tento postup nijak neomezuje ČNB v povinnosti okamžitě jednat a přijmout naléhavá opatření k řešení kapitálové nedostatečnosti pojišťovny.
Odstavec 6 upravuje procesní postup pro případ, kdy je spor mezi příslušnými orgány dohledu předložen Evropskému orgánu dohledu. ČNB v takovém případě odloží přijetí konečných závěrů ze společné kontroly na místě do doby vydání rozhodnutí Evropského orgánu dohledu. Následně přijme své závěry v souladu s tímto rozhodnutím. Úprava sleduje zajištění jednotného a koordinovaného výkonu dohledu v rámci Evropské unie a předcházení rozdílným nebo vzájemně rozporným závěrům jednotlivých orgánů dohledu.
Odstavec 7 řeší situaci, kdy orgán dohledu domovského členského státu odmítne žádost ČNB o provedení společné kontroly na místě. ČNB je následně oprávněna obrátit se ve stanovené lhůtě 1 měsíc na Evropský orgán dohledu. Smyslem úpravy je poskytnout ČNB efektivní nástroj, jak se domoci součinnosti a informací v případech, kdy domovský stát bezdůvodně blokuje transparentní prověření pojišťovny nebo zajišťovny na svém území.
Nově vložený §109h upravuje fungování platforem pro spolupráci. Smyslem úpravy je posílení přeshraniční spolupráce a výměny informací v situacích, kdy pojišťovna nebo zajišťovna působící na základě svobody usazování či volného pohybu služeb vykazuje finanční potíže nebo jiná rizika, která by mohla ohrozit pojistníky v hostitelských členských státech.
Odstavec 1 zakotvuje oprávnění ČNB iniciovat zřízení platformy pro spolupráci u Evropského orgánu dohledu, vzniknou-li odůvodněné obavy z nepříznivých účinků na tuzemské pojistníky. Ustanovení definuje podmínky, za kterých může ČNB o zřízení platformy požádat. Tím se zajišťuje efektivní nástroj k ochraně českých klientů před riziky plynoucími z přeshraničního poskytování služeb.
Odstavec 2 vymezuje práva a povinnosti ČNB od okamžiku, kdy je platforma pro spolupráci zřízena. Stanoví se, že samotná účast ČNB na této platformě automaticky aktivuje režim posílené spolupráce v oblasti dohledu a povinnost intenzivní výměny informací s domovskými a hostitelskými orgány dohledu. Tento režim se uplatní bez ohledu na to, zda dotčená zahraniční pojišťovna nebo zajišťovna splňuje kritéria pro výkon tzv. významné přeshraniční činnosti. Zavedením tohoto pravidla se odstraňují administrativní bariéry a zrychluje se tok informací v krizových situacích. Ustanovení současně zakotvuje povinnost sdílet veškeré informace poskytované v rámci této spolupráce také s Evropským orgánem dohledu, což zajišťuje centrální přehled o vznikajících systémových rizicích na evropské úrovni.
Odstavec 3 upravuje situace, kdy se v rámci fungování platforem pro spolupráci zúčastněné národní orgány dohledu nedokážou shodnout na dalším postupu, na obsahu nápravných opatření, nebo kdy partnerský orgán vykazuje nečinnost vůči rizikovému subjektu. Pro tyto případy se ČNB dává do rukou procesní nástroj v podobě možnosti požádat Evropský orgán dohledu o součinnost při dosažení dohody, a to s využitím mechanismu urovnávání sporů podle čl. 19 odst. 1 nařízení (EU) č. 1094/2010. Cílem úpravy je odblokovat případné patové situace v mezinárodním dohledu a zajistit, aby vážné obavy z negativních účinků na pojistníky byly řešeny autoritativním zprostředkováním na unijní úrovni, pokud selže standardní bilaterální či multilaterální komunikace.
Odstavec 4 transponuje unijní požadavek na řešení situací, kdy existují závažné pochybnosti o dostatečnosti dohledu ze strany domovského státu. Pokud je ČNB vyzvána ze strany Evropského orgánu dohledu k provedení kontroly na místě u tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny, případně u pojišťovny nebo zajišťovny ze třetího státu, stanoví se jí povinnost takovou kontrolu neprodleně zahájit. Cílem je vynutit nápravu zjištěných nedostatků prostřednictvím společné kontroly na místě, k níž je ČNB povinna přizvat jak Evropský orgán dohledu, tak další dotčené zahraniční orgány dohledu. Procesně se přitom odkazuje na institut společných kontrol upravený v § 109cc odst. 4 až 6.
Odstavec 5 stanoví postup pro případ, kdy se ČNB a jiný příslušný orgán dohledu nedohodnou v rámci platformy pro spolupráci na sdílení informací nebo na poskytnutí informací nezbytných pro její řádné fungování. V takové situaci se ČNB umožňuje obrátit se na Evropský orgán dohledu se žádostí o pomoc při dosažení dohody podle čl. 19 odst. 1 nařízení (EU) č. 1094/2010. Cílem navrhovaného ustanovení je podpořit efektivní spolupráci mezi orgány dohledu a zajistit řádné fungování platforem pro spolupráci při přeshraničním výkonu dohledu.
Nově vložený § 109i upravuje lhůty a jazyk žádostí o informace.
Odstavec 1 stanovuje povinnost ČNB poskytnout na žádost orgánu dohledu hostitelského členského státu informace o činnosti tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny působící na území tohoto státu. Současně se stanoví lhůta 20 pracovních dnů pro poskytnutí požadovaných informací a požadavek, aby byly poskytnuty v úředním jazyce dotčeného členského státu nebo v jiném jazyce odsouhlaseném příslušným orgánem dohledu. Cílem je zajistit včasnou a efektivní výměnu informací mezi orgány dohledu v rámci přeshraničního výkonu dohledu.
Odstavec 2 upravuje postup pro případy, kdy požadované informace nejsou ČNB snadno dostupné a jejich shromáždění vyžaduje složitější proces. V takové situaci se lhůta pro poskytnutí informací prodlužuje o dalších 20 pracovních dnů. Úprava zohledňuje praktické obtíže spojené se získáváním některých údajů a současně zachovává předvídatelnost postupu pro spolupracující orgány dohledu.
Odstavec 2 zakotvuje oprávnění ČNB požadovat od orgánu dohledu domovského členského státu informace o činnosti pojišťovny nebo zajišťovny z jiného členského státu, která provozuje činnost v České republice. Ustanovení posiluje možnosti ČNB získávat informace nezbytné pro výkon dohledu nad činnostmi vykonávanými na území České republiky.
Odstavec 4 upravuje postup pro případ, kdy orgán dohledu domovského členského státu neposkytne ČNB požadované informace ve stanovené lhůtě 40 pracovních dnů. V takovém případě bude ČNB oprávněna obrátit se přímo na dotčenou pojišťovnu nebo zajišťovnu z jiného členského státu za účelem získání potřebných informací. Podmínkou je předchozí informování orgánu dohledu domovského členského státu. Cílem je zabránit situacím, kdy by nedostatek součinnosti mezi orgány dohledu mohl omezit řádný výkon dohledu.
Odstavec 5 stanovuje povinnost tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny, která provozuje činnost v jiném členském státě, poskytovat bez zbytečného odkladu informace o své činnosti orgánu dohledu hostitelského členského státu, pokud o ně tento orgán požádá. Účelem je podpořit účinný přeshraniční dohled a zajistit, aby orgány dohledu hostitelských členských států měly k dispozici informace potřebné pro plnění svých úkolů.
K bodu 205 (§ 113 odst. 3):
Navrhované ustanovení umožňuje ČNB uložit pojišťovně z třetího státu nebo zajišťovně z třetího státu opatření k nápravě spočívající v navýšení technických rezerv nebo ve změně metody jejich výpočtu, pokud není při jejich stanovení postupováno v souladu se zákonnými požadavky. Opatření sleduje zajištění dostatečné výše technických rezerv a ochranu pojistníků, pojištěných a dalších oprávněných osob.
K bodu 206 [§ 116 odst. 1 písm. a)]:
Jedná se o terminologické zpřesnění bez věcné změny. Dosavadní pojem „majetek“ se nahrazuje pojmem „aktiva“, který odpovídá terminologii používané v účetních předpisech. Současně se odkaz na „zákon upravující účetnictví“ nahrazuje obecným pojmem „účetní předpisy“, aniž by docházelo ke změně obsahu právní úpravy nebo způsobu ocenění aktiv a závazků.
K bodu 207 (§ 116 odst. 3):
Navrhovaná změna rozšiřuje výjimku z povinnosti vstupu do likvidace tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny při odnětí povolení také na případy podle § 116 odst. 1 písm. f), což je přemístění sídla tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny mimo území České republiky.
K bodu 208 [§ 120 odst. 1 písm. a)]:
Důvodem navrhované úpravy je reakce na zavedení nových povinností, které do zákona o pojišťovnictví přinesla transpozice revidované směrnice Solventnost II. Cílem úpravy je doplnit do výčtu přestupků nové legislativní odkazy na nově zaváděné typy žádostí a oznámení související s proporcionalitou.
K bodu 209 [§ 120 odst. 1 písm. f)]:
Důvodem navrhovaného doplnění písmene f) je reakce na zavedení oznamovací povinnosti poslední osoby ve skupině, která je malou a nepříliš složitou skupinou, v případě, že skupina přestane splňovat podmínky pro označení za malou a nepříliš složitou skupinu.
K bodu 210 [§ 120 odst. 2 písm. e)]:
Navrhovaná úprava doplňuje odkazy na nově zaváděné oznamovací a informační povinnosti a zároveň se rozšiřuje stávající informační povinnost o povinnost oznamovací.
K bodu 211 [§ 120 odst. 2 písm. f) až l)]:
Vkládají se nová písmena.
K § 120 odst. 2 písm. f): Navrhovaná úprava zavádí skutkovou podstatu přestupku spočívající v nesplnění povinnosti vypracovat plán řízení rizika udržitelnosti.
K § 120 odst. 2 písm. g): Navrhovaná úprava zavádí skutkovou podstatu přestupku spočívající v nesplnění povinnosti vypracovat plán řízení rizika likvidity.
K § 120 odst. 2 písm. h): Navrhovaná úprava zavádí skutkovou podstatu přestupku spočívající v nesplnění povinnosti provést vlastní posuzování rizik a solventnosti.
K § 120 odst. 2 písm. i): Navrhovaná úprava zavádí skutkovou podstatu přestupku spočívající v nesplnění povinností zajistit vypracování dlouhodobých scénářů změny klimatu.
K § 120 odst. 2 písm. j): Navrhovaná úprava zavádí skutkovou podstatu přestupku spočívající v nesplnění povinností zajistit ověření svého řídicího a kontrolního systému nebo jeho části nebo vybraných informací uveřejňovaných v SFCR.
K § 120 odst. 2 písm. k): Navrhovaná úprava zavádí skutkovou podstatu přestupku spočívající v nesplnění povinností zajistit součinnost ověřovateli.
K § 120 odst. 2 písm. l): Navrhovaná úprava zavádí skutkovou podstatu přestupku spočívající v nesplnění povinností předložit ČNB zprávu o ověření řídicího a kontrolního systému.
K bodu 212 [§ 120 odst. 2 písm. m)]:
Navrhovaná úprava zavádí do výčtu ustanovení, jejichž porušení zakládá přestupek, nové odkazy týkající se informací předkládaných ČNB.
K bodům 213 a 214 [§ 120 odst. 2 písm. p)]:
Do skutkové podstaty přestupku se doplňuje porušení povinnosti postupovat v souladu se schváleným plánem řízení rizika udržitelnosti a se schváleným plánem řízení rizika likvidity, obdobně jako je tomu u schváleného ozdravného plánu a plánu krátkodobého financování.
K bodu 215 (§ 123 odst. 1):
Navrhovaná úprava rozšiřuje okruh případů, kdy se tuzemská pojišťovna nebo tuzemská zajišťovna nezrušuje s likvidací, také o přemístění sídla do jiného členského státu. Jedná se o případ zachování kontinuity společnosti, která pouze mění svůj domovský členský stát, proto není důvod, aby bylo přemístění sídla spojeno se vstupem do likvidace obdobně jako v případě fúze nebo rozdělení.
K bodu 216 (§ 124 odst. 2):
Navrhovaná změna reaguje na změny terminologie v právních předpisech upravujících účetnictví a audit. Dosavadní formulace se zpřesňuje tak, aby jednoznačně odkazovala na auditora provádějícího audit účetní závěrky. Současně se doplňuje časové omezení posledních 5 let, čímž se rozšiřuje okruh situací, ve kterých střet zájmů související s předchozím výkonem auditorské činnosti brání jmenování osoby likvidátorem. Cílem úpravy je posílit nezávislost a nestrannost likvidátora při výkonu jeho funkce.
K bodu 217 [§ 128 odst. 3 písm. c)]:
Doplnění písmene c) zpřesňuje dosavadní úpravu ve vztahu k auditorům provádějícím povinný audit pojišťoven a zajišťoven. Cílem je jednoznačně vymezit možnost sdílení informací s osobami vykonávajícími auditorskou činnost v rozsahu nezbytném pro řádný výkon jejich zákonem stanovených povinností.
K bodům 218 [§ 128 odst. 3 písm. c) a e)]:
Doplnění písmene e) umožňuje výměnu informací mezi ČNB a tuzemskými daňovými orgány. Tato změna reflektuje požadavky na spolupráci příslušných orgánů. Současně je zachována ochrana získaných informací, neboť jejich další použití podléhá souhlasu orgánu, od něhož byly tyto informace získány.
K bodu 219 (§ 128 odst. 8):
Nově doplněný odstavec 8 stanoví, že zveřejnění výsledků zátěžových testů prováděných ČNB a jejich předání Evropskému orgánu dohledu za účelem zveřejnění na úrovni Evropské unie není porušením povinnosti mlčenlivosti. Cílem je zajistit soulad s unijní právní úpravou a podpořit transparentnost dohledu nad pojišťovacím sektorem.
K bodu 220 (§ 136 odst. 1):
Navrhovaná úprava je legislativně technickou reakcí na věcné změny v textu zákona. V důsledku zavedení nových regulatorních požadavků, upřesnění dohledových postupů a nových povinností pro pojišťovny a zajišťovny vzniká v několika oblastech potřeba detailnějšího technického dopracování na úrovni sekundární legislativy. Cílem úpravy je rozšířit stávající zmocnění a doplnit nová zmocnění pro ČNB k vydání prováděcích vyhlášek.
K čl. II (Přechodná ustanovení):
Přechodná ustanovení reagují na potřebu zajistit kontinuitu uplatňování opatření proporcionality a dále se týkají úpravy časové struktury bezrizikové výnosové křivky, výpočtu technických rezerv a souvisejících pravidel a změn informačních povinností. Umožňují tak plynulý přechod na novou právní úpravu.
K bodu 1:
Navrhuje se přechodné ustanovení, které stanoví v řízeních vedených podle § 50d odst. 3 věty první, § 50h odst. 3, § 89ab odst. 3 věty první a § 89ae odst. 5 zákona (využívání opatření proporcionality) čtyřměsíční lhůtu pro vydání rozhodnutí. Tato úprava se použije na řízení zahájená na základě žádosti doručené ČNB do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Cílem je umožnit plynulý přechod na novou právní úpravu a poskytnout ČNB dostatečný časový prostor pro posouzení prvních žádostí podávaných podle nově zaváděných pravidel.
K bodu 2:
Navrhuje se přechodné ustanovení, které umožní tuzemským pojišťovnám a tuzemským zajišťovnám, jež ke dni 28. ledna 2025 využívaly postup odpovídající některé z výjimek podle § 50f odst. 1 zákona o pojišťovnictví, pokračovat v používání tohoto postupu po omezenou dobu i v případě, že nesplňují podmínky pro zařazení mezi malé a nepříliš složité tuzemské pojišťovny nebo zajišťovny. Cílem je zajistit plynulý přechod na novou právní úpravu a zabránit nepřiměřeným dopadům na subjekty, které uvedené postupy využívaly již před účinností zákona. Přechodné období je stanoveno do konce čtvrtého účetního období následujícího po nabytí účinnosti tohoto zákona, což dotčeným subjektům poskytne dostatečný časový prostor k přizpůsobení jejich činnosti novým požadavkům.
K bodu 3:
Navrhuje se přechodné ustanovení umožňující tuzemským pojišťovnám a tuzemským zajišťovnám se souhlasem ČNB využít mechanismus postupného zavádění bezrizikové výnosové křivky. Cílem je zmírnit dopady změn parametrů extrapolace bezrizikové výnosové křivky vyplývajících z nových unijních pravidel a umožnit pojišťovnám a zajišťovnám postupné přizpůsobení jejich výpočtů technických rezerv. Mechanismus je nastaven tak, aby změny byly zaváděny postupně v období let 2027 až 2031, přičemž od 1. ledna 2032 se již plně použijí konečné parametry extrapolace stanovené právní úpravou. Použití mechanismu podléhá předchozímu souhlasu ČNB.
K bodu 4:
Navrhuje se omezit možnost udělování nových souhlasů s použitím přechodné úpravy bezrizikové výnosové křivky po nabytí účinnosti zákona pouze na specifické případy převodu pojistného kmene nebo kmene zajišťovacích smluv. Cílem je zachovat kontinuitu regulatorního zacházení s převáděným kmenem v situacích, kdy převádějící pojišťovna nebo zajišťovna tuto přechodnou úpravu již využívala. Navrhovaná úprava zajišťuje, že přechodná úprava bude i nadále používána pouze v odůvodněných případech.
K bodu 5:
Navrhuje se zachovat možnost udělení souhlasu ČNB s použitím přechodného snížení technických rezerv i po nabytí účinnosti zákona v omezených případech převodu pojistného kmene nebo kmene zajišťovacích smluv. Souhlas lze udělit pouze tehdy, pokud byl na pojišťovnu nebo zajišťovnu v období 6 měsíců před jeho udělením převeden pojistný kmen nebo kmen zajišťovacích smluv a převádějící pojišťovna nebo zajišťovna na tento kmen využívala přechodnou úpravu bezrizikové výnosové křivky. Navrhovaná úprava tak neumožňuje nové rozšiřování využívání přechodného snížení technických rezerv, ale pouze zachování jeho účinků ve vztahu k již existujícím portfoliím, na která bylo toto opatření uplatňováno před převodem.
K bodu 6:
Navrhuje se zavést oznamovací povinnost pro pojišťovny a zajišťovny, které využívají vybraná přechodná opatření nebo mechanismy postupného zavádění podle směrnice Solventnost II. Účelem této povinnosti je zajistit, aby ČNB byla včas informována o situacích, kdy by pojišťovna nebo zajišťovna bez použití těchto opatření nesplňovala solventnostní kapitálový požadavek. V návaznosti na oznámení je ČNB oprávněna uložit dotčené pojišťovně nebo zajišťovně přijetí nezbytných opatření směřujících k splnění solventnostního kapitálového požadavku ke konci přechodného období.
K čl. III (Účinnost):
Účinnost zákona se navrhuje v souladu s transpozičním termínem směrnice na 30. ledna 2027. Výjimkou jsou pouze ustanovení čl. I bodu 120, 121 a 169, u kterých se účinnost odkládá vzhledem k návaznosti na účinnost předchozí novely zákona o pojišťovnictví související s fungováním jednotného evropského přístupového místa, a to na 10. ledna 2028.
65