Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam KORNDX4E2C5I najdete zde
IV.
Důvodová zpráva
I. Obecná část
Obecně
Ministerstvo dopravy zpracovalo na základě úkolu obsaženého v Plánu legislativních prací vlády na rok 2026 návrh zákona, kterým se mění zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „návrh zákona“).
Hlavním cílem předkládaného návrhu zákona je provést transpozici tří unijních směrnic, které jsou součástí tzv. balíčku námořní bezpečnosti, do právního řádu České republiky, a to
a) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3017 ze dne 27. listopadu 2024, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/18/ES, kterou se stanoví základní zásady pro vyšetřování nehod v odvětví námořní dopravy, a zrušuje nařízení Komise (EU) č. 1286/2011, (dále jen „směrnice (EU) 2024/3017“),
b) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3100 ze dne 27. listopadu 2024, kterou se mění směrnice 2009/21/ES o souladu s požadavky na stát vlajky, (dále jen „směrnice (EU) 2024/3100“) a
c) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3101 ze dne 27. listopadu 2024, kterou se mění směrnice 2005/35/ES, pokud jde o znečištění z lodí a zavedení správních sankcí za protiprávní jednání, (dále jen „směrnice (EU) 2024/3101“).
Dalším, již spíše dílčím, cílem předloženého návrhu zákona je odstranit drobné nedostatky identifikované v rámci aplikační praxe, a to pokud jde o a) doplnění chybějící skutkové podstaty přestupku za účelem vymáhání povinnosti provozovatele námořní jachty zabezpečit, aby při provozování námořní plavby byly na námořní jachtě stanovené listiny a deníky, b) doplnění možnosti Ministerstva dopravy coby Námořního úřadu (dále jen „Námořní úřad“) vydat provozovateli námořní jachty na jeho žádost osvědčení o bezpečném obsazení námořní jachty posádkou a c) doplnění postupu pro případ ztráty, zničení, odcizení nebo poškození průkazu způsobilosti dokládajícího oprávnění pro výkon zvláštní činnosti člena posádky námořní obchodní lodě nebo oprávnění pro výkon práce spojené s příslušnou funkcí člena posádky lodě anebo průkazu způsobilosti k vedení námořní jachty, a též pro případ změny jména, popřípadě jmen, nebo příjmení držitelů těchto dokladů (u držitelů průkazů způsobilosti k vedení námořní jachty též pro případ změny adresy pobytu).
Návrh zákona též reflektuje změny zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o rejstříku trestů“), provedené novelou tohoto zákona vyhlášenou ve Sbírce zákonů pod číslem 427/2023 Sb. Zohledňuje zároveň skutečnost, že rovněž právnické osoby mohou být trestně odpovědné, a doplňuje některá pravidla prokazování bezúhonnosti ve vztahu k trestným činům spáchaným v cizině.
Návrhem zákona dochází též k doplnění a jiným změnám přílohy zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o správních poplatcích“) v části týkající se správních poplatků a jejich sazeb v oblasti námořní plavby, a to s cílem a) zavedení nových správních poplatků, včetně jejich sazeb, za vybrané úkony, b) úpravy (zejména zvýšení) sazby vybraných správních poplatků tak, aby lépe odrážela náročnost provedení daných úkonů, ale též vývoj inflace od doby, kdy byla jejich stávající výše nastavena, c) vhodnějšího navázání konstrukce jednotlivých správních poplatků na přijetí žádosti o provedení úkonu (nikoliv na úkon jako takový), d) precizace formulace předmětu jednotlivých správních poplatků z hlediska jejího vhodnějšího provázání s odpovídající právní úpravou obsahující právní základ správní činnosti, která je předmětem zpoplatnění, tedy zákonem č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o námořní plavbě“) a e) provedení revize dotčených položek z hlediska zohlednění nové koncepce týkající se jejich struktury (členění položek na body, nikoliv písmena či odrážky).
Hodnocení dopadů regulace (RIA)
Podle Plánu legislativních prací vlády na rok 2026 je u předkládaného návrhu zákona uvedeno, že se hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace neprovede. Z tohoto důvodu nebyla v jeho případě zpracována závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace.
A) Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
A.1. Zhodnocení platného právního stavu
A.1.1. Zhodnocení platného právního stavu ve vztahu ke směrnici 2024/3017 (zjišťování příčin námořních nehod a mimořádných událostí)
Dne 6. prosince 2024 byla v Úředním věstníku Evropské unie vyhlášena směrnice (EU) 2024/3017. Při zohlednění preambule k této směrnici lze k důvodům a cílům pro její přijetí uvést následující skutečnosti.
Směrnice (EU) 2024/3017 reaguje na změny, k nimž došlo od doby přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/18/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se stanoví základní zásady pro vyšetřování nehod v odvětví námořní dopravy a kterou se mění směrnice Rady 1999/35/ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/59/ES. Od přijetí uvedené směrnice, která nastavila základní rámec regulace v dotčené oblasti, došlo předně k podstatným změnám na úrovni mezinárodního práva. Předpisy vydané Mezinárodní námořní organizací (IMO), na které tato směrnice odkazovala, byly zrušeny nebo změněny. Došlo rovněž k technologickému vývoji v dopravě a nabytí praktických zkušeností při aplikaci této směrnice. Bylo zjištěno, že přístup jednotlivých členských států Evropské unie není jednotný, a proto bylo vyhodnoceno jako žádoucí zpřesnit unijní právní úpravu rozsahu a postupů při vyšetřování námořních nehod.
Lze uvést, že cílem směrnice (EU) 2024/3017 je a) zvýšit bezpečnost námořní dopravy (zlepšením kvality a efektivity vyšetřování nehod a zjišťování jejich příčin, a tedy i posílením prevence budoucích nehod), b) podpořit ochranu mořského prostředí, c) harmonizovat a sjednotit postupy členských států Evropské unie (nastavením společných standardů, posílením vzájemné spolupráce a podporou vzájemného sdílení informací a zkušeností) a d) zajistit lepší provázanost unijní právní úpravy s dotčenou mezinárodně právní úpravou (například využitím mezinárodně právního definičního aparátu či některých mezinárodně právně zavedených postupů).
Za tímto účelem směrnice (EU) 2024/3017 a) rozšiřuje a zpřesňuje rozsah vyšetřování námořních nehod (nově vyšetřování zahrnuje i nehody některých menších plavidel), b) zavádí nové prvky do dotčených postupů a zpřesňuje pravidla pro zahájení vyšetřování, c) klade důraz na odbornou přípravu příslušných osob, sdílení informací a využívání analytických nástrojů a d) přispívá k větší transparentnosti a vyšší kvalitě výstupů (nová pravidla pro zpracování zpráv o námořních nehodách, nové oznamovací povinnosti a důraz na důvěrnost informací).
Zákon o námořní plavbě obsahuje právní úpravu zjišťování příčin námořních nehod a mimořádných událostí ve svých § 55a až 55h. Tato ustanovení zejména a) vymezují relevantní pojmy (včetně pojmu „vážná námořní nehoda“), b) vymezují případy, v nichž Námořní úřad provádí odborné zjišťování příčin námořních nehod nebo mimořádných událostí a stanoví lhůtu pro jeho zahájení, c) upravují povinnosti velitele a provozovatele námořní obchodní lodě plující pod vlajkou České republiky související se zjišťováním příčin námořních nehod nebo mimořádných událostí, d) upravují oprávnění zaměstnance Námořního úřadu pověřeného zjišťováním příčin námořních nehod nebo mimořádných událostí, e) zakotvují princip spolupráce Námořního úřadu s příslušnými orgány jiných států při zjišťování příčin námořních nehod a mimořádných událostí, f) upravují vyhotovování zprávy (a prozatímní zprávy) o výsledcích zjištění příčin námořní nehody nebo mimořádné události a její náležitosti a g) zakotvují notifikační povinnost Námořního úřadu vůči Evropské komisi v dané oblasti. Zákon o námořní plavbě rovněž obsahuje skutkové podstaty přestupků, prostřednictvím nichž je vymáháno plnění povinností provozovatele námořní obchodní lodě, velitele takové lodě a také vlastníka nebezpečné věci nebo znečišťující látky v souvislosti s námořní nehodou nebo mimořádnou událostí.
Stávající vnitrostátní právní úprava novým požadavkům unijního práva neodpovídá. Předně počítá s vyšetřováním námořních nehod pouze tehdy, týkají-li se námořních obchodních lodí, což je nadále nedostačující, neboť směrnice 2009/18/ES ve znění směrnice (EU) 2024/3017 (dále jen „směrnice 2009/18/ES v platném znění“) dopadá též na vybrané námořní jachty. Unijní právo, ani jím odkazované pokyny Mezinárodní námořní organizace (IMO), na rozdíl od zákona o námořní plavbě, nepracují s pojmem „vážná námořní nehoda“. Stěžejní pojmy „námořní nehoda“, „velmi vážná námořní nehoda“ a „mimořádná událost pak směrnice 2009/18/ES v platném znění vymezuje odlišným způsobem než zákon o námořní plavbě. Směrnice 2009/18/ES v platném znění již nadále nepočítá s prováděním předběžného šetření, počítá však naopak s celou řadou nových oprávnění osoby provádějící vyšetřování námořní nehody či mimořádné události, včetně možnosti využít při vyšetřování pomoci odborného konzultanta. Unijní právo též předpokládá, že postup vyšetřování bude probíhat v souladu s vymezenými pokyny vydanými Mezinárodní námořní organizací (IMO) a že příslušné úřady budou informovat o velmi vážných námořních nehodách prostřednictvím zvláštní informační platformy. Klade též zvýšené nároky na zajištění nezávislosti provádění vyšetřování. V neposlední řadě směrnice 2009/18/ES v platném znění po členských státech Evropské unie vyžaduje, aby byla bezpečnostní doporučení předložená příslušnými orgány náležitě zohledněna těmi, komu jsou určena, zejména s cílem předejít budoucím nehodám, a aby byla na jejich základě přijata náležitá opatření. Tyto (a další) požadavky stávající právní úprava obsažená v zákoně o námořní plavbě nezohledňuje. Revidovány by měly být i související stávající skutkové podstaty přestupků. Vnitrostátní právní úprava navíc vyžaduje i provedení drobných terminologických úprav.
Z těchto důvodů bylo vyhodnoceno jako nezbytné přistoupit ke změně zákona o námořní plavbě v uvedeném smyslu.
A.1.2. Zhodnocení platného právního stavu ve vztahu ke směrnici 2024/3100 (povinnostem státu vlaky)
Dne 16. prosince 2024 byla v Úředním věstníku Evropské unie vyhlášena směrnice (EU) 2024/3100. Při zohlednění preambule k této směrnici lze k důvodům a cílům pro její přijetí uvést následující skutečnosti.
Směrnice (EU) 2024/3100 přináší změnu dosavadní unijní právní úpravy obsažené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/21/ES ze dne 23. dubna 2009 o souladu s požadavky na stát vlajky. Reflektuje především přijetí novějších závazných standardů vydávaných Mezinárodní námořní organizací (IMO), zejména rezoluci IMO A.1070(28) přijatou dne 4. prosince 2013 o předpisu pro provádění nástrojů IMO. Členské státy Evropské unie by tak měly nadále plnit povinnosti státu vlajky jednotně a v souladu s aktuálními mezinárodními požadavky, což předpokládá, že budou průběžně promítat tyto závazné standardy do své správní a kontrolní praxe a zohledňovat výsledky auditů prováděných Mezinárodní námořní organizací (IMO) při organizaci vlastního dozorového systému.
Směrnice (EU) 2024/3100 rovněž klade větší důraz na skutečný (tedy nikoliv pouze formální) a aktivní výkon odpovědnosti státu vlajky, který musí být schopen průběžně ověřovat, že jeho lodě splňují požadavky mezinárodních úmluv v oblasti bezpečnosti, ochrany životního prostředí a pracovních podmínek námořníků. Posílení dozoru příslušného orgánu se má projevit především systematičtějším sledováním technického stavu lodí a zavedením systému jejich pravidelných inspekcí.
Směrnice (EU) 2024/3100 dále požaduje, aby příslušné orgány disponovaly odpovídajícími personálními, odbornými a organizačními kapacitami pro výkon funkcí státu vlajky. Je tak třeba zajistit, aby měly dostatek kvalifikovaných pracovníků (inspektoři musejí být odborně vyškolení a musí být zajištěno jejich průběžné vzdělávání) a zavedly účinné postupy pro výkon dozoru. V této souvislosti se očekává, že příslušné orgány budou využívat odborné podpory Evropské agentury pro námořní bezpečnost (EMSA).
Směrnice (EU) 2024/3100 reaguje též na technologický vývoj a podporuje přechod od papírové dokumentace k digitálním řešením s cílem usnadnit správu lodních dokumentů a zlepšit dostupnost informací pro příslušné orgány. V této souvislosti se předvídá, že příslušná osvědčení budou vydávána a uznávána v digitální podobě a že dojde i k využívání sdílené elektronické databáze mezi členskými státy Evropské unie, což má vést ke snížení administrativní zátěže na straně provozovatelů lodí i příslušných orgánů a k zajištění efektivní výměny informací mezi členskými státy Evropské unie, Evropskou komisí, Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost (EMSA) a dalšími subjekty podílejícími se na výkonu státního dozoru v dané oblasti. Současně je kladen důraz na význam systémů řízení kvality při výkonu odpovědnosti státu vlajky. Příslušné orgány by měly sdílet výsledky inspekcí a zjištěné nedostatky, využívat společné databáze, systematicky vyhodnocovat rizika, zavádět a udržovat systém řízení kvality založený na mezinárodně uznávaných standardech a využívat poznatky vzešlé z auditů prováděných Mezinárodní námořní organizací (IMO) a Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost (EMSA).
Lze shrnout, že cílem směrnice (EU) 2024/3100 je přispět k posílení systému dozoru státu vlajky (flag State) v návaznosti na vývoj mezinárodního práva v oblasti námořní plavby a přispět k digitalizaci v oblasti námořní dopravy. Oproti dosavadní unijní právní úpravě dochází k a) zohlednění novějších závazných standardů vydávaných Mezinárodní námořní organizací (IMO), b) posílení dohledu členských států Evropské unie nad plavidly plujícími pod jejich vlajkou, c) zavedení systému pravidelných inspekcí lodí, d) rozšíření požadavků na odbornou způsobilost a administrativní kapacity příslušných orgánů, e) podpoře digitalizace v oblasti námořní plavby (předpokládá se vydávání elektronických osvědčení a vedení společných databází) a f) zvýšení úrovně sdílení informací a důrazu na řízení kvality. Nová unijní právní úprava by přitom měla přispět k jednotnějšímu a účinnějšímu výkonu odpovědnosti států vlajky, ke zvýšení námořní bezpečnosti a zlepšení pracovních podmínek námořníků a též k posílení ochrany životního prostředí.
Zákon o námořní plavbě obsahuje právní úpravu, prostřednictvím níž je zajišťováno, aby námořní obchodní lodě plující pod vlajkou České republiky splňovaly požadavky mezinárodních úmluv v oblasti bezpečnosti, ochrany životního prostředí a pracovních podmínek námořníků. Loď musí být způsobilá k plavbě, jen tak může být zapsána do námořního rejstříku, přičemž právo plout pod státní vlajkou České republiky vzniká zápisem námořního plavidla do námořního rejstříku České republiky nebo na základě rozhodnutí Námořního úřadu o prozatímním povolení k plavbě pod státní vlajkou České republiky (vizte § 4 odst. 1 ve spojení s § 9 a 12 zákona o námořní plavbě). Námořní obchodní loď je způsobilá k plavbě, je-li projektována, postavena, udržována a provozována v souladu s požadavky kladenými na ni (mimo jiné) mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu a upravují oblast námořní plavby (vizte § 2 odst. 10 ve spojení s § 12 zákona o námořní plavbě). Soulad námořní obchodní lodě s požadavky mezinárodních smluv, které jsou součástí právního řádu a upravují oblast námořní plavby, (námořních úmluv) schvaluje Námořní úřad na žádost (vizte § 12b zákona o námořní plavbě). Je-li žádosti vyhověno, vydá Námořní úřad příslušná mezinárodní osvědčení, která jsou platná po dobu 5 let od jejich vydání (vizte § 12b odst. 7 ve spojení s § 12c zákona o námořní plavbě). Zákon o námořní plavbě taktéž počítá s prováděním pravidelných prohlídek námořních obchodních lodí, které jsou zapsány v námořním rejstříku a které plují pod vlajkou České republiky, a s povinností provozovatele lodě poskytnout v této souvislosti potřebnou součinnost (vizte § 12e zákona o námořní plavbě). Přestane-li loď splňovat požadavky námořních úmluv, Námořní úřad mezinárodní osvědčení odejme (vizte § 12g zákona o námořní plavbě). Platí též, že podle § 76 odst. 1 zákona o námořní plavbě vykonává státní dozor v námořní plavbě Námořní úřad. Odpovědnost státu vlajky je tak v rámci zákona o námořní plavbě naplňována prostřednictvím regulace a) registrace námořních obchodních lodí v námořním rejstříku, b) provozní způsobilosti lodě a schvalování souladu lodě s námořními úmluvami, c) pravidelných prohlídek lodí a d) výkonu státního dozoru v dotčené oblasti.
Stávající vnitrostátní právní úprava byla z hlediska naplnění požadavků směrnice (EU) 2024/3100 nicméně vyhodnocena jako pouze částečně vyhovující.
Zákon o námořní plavbě výslovně nepočítá s tím, že by v rámci schvalování souladu námořní obchodní lodě s požadavky námořních úmluv Námořní úřad vycházel (kromě dokladů předložených žadatelem) též ze skutečností předvídaných unijním právem, jako jsou vybrané údaje získané od příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie či známé Námořnímu úřadu z jeho úřední činnosti. Neobsahuje rovněž unijně stanovený požadavek, aby Námořní úřad (coby příslušný orgán) o provedení pravidelné prohlídky námořní obchodní lodě vyhotovil zprávu. Zákon o námořní plavbě nepočítá ani s tím, že by Námořní úřad stanovil lhůtu k nápravě nedostatků zjištěných při inspekcích (pravidelných prohlídkách) vyžadujících nápravná opatření. Nepočítá ani s tím, že by Námořní úřad vykonávající působnost příslušného orgánu podle směrnice 2009/21/ES ve znění směrnice (EU) 2024/3100 (dále jen „směrnice 2009/21 v platném znění“) zpřístupňoval stanoveným způsobem (prostřednictvím jednotného přístupového místa) unijním právem vymezené skutečnosti (údaje). A konečně zákon o námořní plavbě nereflektuje unijní požadavek na to, aby příslušné orgány kladly důraz na řízení kvality, tedy aby zavedly a udržovaly systém řízení kvality splňující stanovené požadavky, aby dohlížely na výkon činností osob vykonávajících státní správu v dotčené oblasti a aby se pravidelně podrobovaly auditu Mezinárodní námořní organizace (IMO).
Z těchto důvodů bylo vyhodnoceno jako nezbytné přistoupit ke změně zákona o námořní plavbě v uvedeném smyslu.
A.1.3. Zhodnocení platného právního stavu ve vztahu ke směrnici 2024/3101 (zabránění znečišťování mořského prostředí)
Dne 16. prosince 2024 byla v Úředním věstníku Evropské unie vyhlášena směrnice (EU) 2024/3101. Při zohlednění preambule k této směrnici lze k důvodům a cílům pro její přijetí uvést následující skutečnosti.
Směrnice (EU) 2024/3101 představuje významnou revizi směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/35/ES ze dne 7. září 2005 o znečištění z lodí a o zavedení sankcí za protiprávní jednání. Tato směrnice byla měněna již v roce 2009, a to směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/123/ES ze dne 21. října 2009, kterou se mění směrnice 2005/35/ES o znečištění z lodí a o zavedení sankcí za protiprávní jednání. Tehdejší změna přitom spočívala v doplnění dosavadní unijní právní úpravy o trestněprávní prvky, když nově vyžadovala, aby závažné případy znečištění z lodí byly postihovány nejen správními, ale i trestními sankcemi, a zavedla pravidla odpovědnosti fyzických i právnických osob za tato porušení.
Směrnice (EU) 2024/3101 reaguje zejména na a) vývoj mezinárodního práva, konkrétně na změny Mezinárodní úmluvy o zabránění znečišťování z lodí vyhlášené ve Sbírce mezinárodních smluv pod číslem 71/1995 Sb. (dále jen „mezinárodní úmluva MARPOL“), b) dosavadní zkušenosti s vymáháním stávající unijní právní úpravy a c) přijetí nové směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1203 ze dne 11. dubna 2024 o trestněprávní ochraně životního prostředí a o nahrazení směrnic 2008/99/ES a 2009/123/ES. Jejím cílem je přitom posílit prevenci a postih nezákonných vypouštění znečišťujících látek z lodí a vytvořit účinnější a jednotnější systém správních sankcí v celé Evropské unii.
Směrnice (EU) 2024/3101 především výrazně rozšiřuje okruh regulovaných znečišťujících látek. Zatímco dosud byla unijní právní úprava zaměřena především na látky podle příloh I a II mezinárodní úmluvy MARPOL, tedy na ropné látky (příloha I) a jedovaté kapalné látky volně ložené (příloha II), nově se rozšiřuje na všechny relevantní druhy znečištění upravené v přílohách I až V mezinárodní úmluvy MARPOL, tedy rovněž na škodlivé látky dopravované po moři v balené formě (příloha III), odpadní vody z lodí (příloha IV) a odpadky z lodí (příloha V) a nad tento rámec též na zbytek ze systému čištění spalin .
Směrnice 2005/35/ES ve znění směrnice 2009/123/ES a směrnice (EU) 2024/3101 (dále jen „směrnice 2005/35/ES v platném znění“) dále rozšiřuje a upřesňuje okruh osob odpovědných za protiprávní vypouštění znečišťujících látek, když ve svém čl. 1 odst. 1 uvádí, že „všechny společnosti nebo jiné právnické či fyzické osoby odpovědné za nezákonné vypouštění znečišťujících látek“ musí podléhat účinným, přiměřeným a odrazujícím sankcím. Ve svém čl. 4 odst. 2 pak ukládá členským státům Evropské unie zajistit, aby „jakákoli společnost nebo jiná právnická či fyzická osoba“, která se dopustí porušení, byla činěna odpovědnou.
Směrnice (EU) 2024/3101 rovněž reflektuje podstatnou změnu provedenou na úrovni unijního práva v dotčené oblasti, která spočívá v oddělení správně právní a trestně právní roviny odpovědnosti. Obsahuje tak nadále již pouze požadavky související se správní odpovědností a správními sankcemi za nedodržení stanovených povinností, zatímco trestně právní rovina je nadále upravena samostatně směrnicí (EU) 2024/1203, která bude do právního řádu transponována novelou zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jejíž návrh je aktuálně projednáván Poslaneckou sněmovnou jakožto sněmovní tisk č. 207.
Směrnice (EU) 2024/3101 zavádí též harmonizovaný systém správních sankcí a stanoví společná kritéria pro určování jejich druhu a výše, posiluje mechanismy monitoringu a přeshraniční spolupráce, upravuje ochranu oznamovatelů a zvyšuje požadavky na výměnu informací mezi členskými státy Evropské unie.
Stávající vnitrostátní právní úprava novým požadavkům unijního práva neodpovídá. Předně obsahuje pouze velmi obecnou a vágní povinnost zabránit znečištění mořského prostředí, navíc pouze pro velitele námořního plavidla (vizte § 33 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 33 odst. 2 zákona o námořní plavbě). To je zcela nedostačující, neboť nová unijní úprava dopadá na širší okruh adresátů. Je proto nezbytné do zákona o námořní plavbě zakotvit odpovídající povinnosti též pro další adresáty (provozovatele námořního plavidla a pro členy posádky jiné než velitel) a doplnit též na to navazující skutkové podstaty přestupků a sankce za jejich spáchání. Příslušnou vnitrostátní právní úpravu je třeba rovněž precizovat tak, aby zohledňovala rozšíření okruhu unijně regulovaných znečišťujících látek. Je třeba rovněž reagovat na unijní požadavek, aby při určování a uplatňování druhu a výše správní sankce pro osobu odpovědnou za jednání v rozporu se směrnicí 2005/35/ES v platném znění byly zohledněny vymezené skutečnosti, z nichž pouze některé jsou obsaženy již v současné právní úpravě zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů. A konečně zohlednit v právním řádu České republiky je nezbytné též unijní požadavek, aby oznámení o porušení směrnice 2005/35/ES v platném znění mohla být podávána prostřednictvím zvláštního kanálu zřízeného Evropskou komisí a aby tato oznámení byla přijímána a vyřizována v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie.
Z těchto důvodů bylo vyhodnoceno jako nezbytné přistoupit ke změně zákona o námořní plavbě v uvedeném smyslu.
A.1.4. Zhodnocení platného právního stavu ve vztahu k vydávání osvědčení o bezpečném obsazení námořní jachty posádkou
Z aplikační praxe vyplynula potřeba doplnit možnost Námořního úřadu vydávat na žádost provozovatele námořní jachty osvědčení o bezpečném obsazení námořní jachty posádkou. Obdobný doklad slouží v zahraničí k prokázání zajištění bezpečné plavby z hlediska dostatečného obsazení tohoto námořního plavidla posádkou. Podle stávající právní úpravy se nicméně údaj o bezpečném obsazení námořní jachty posádkou zapisuje pouze do rejstříkového listu. Provozovatelé některých (zejména větších) námořních jachet o vydání tohoto dokladu žádají, nicméně stávající právní úprava vydání tohoto dokladu výslovně nepředvídá. Stávající právní úprava tak byla vyhodnocena jako nedostatečná a je vhodné ji v daném smyslu doplnit.
A.1.5. Zhodnocení platného právního stavu ve vztahu k vymáhání povinnosti mít na námořní jachtě stanovené listiny a deníky
Stávající právní úprava neumožňuje vymáhat povinnost provozovatele námořní jachty zabezpečit, aby při provozování námořní plavby byly na námořní jachtě stanovené listiny a deníky. Uvedená povinnost je zakotvena v § 26 odst. 1 zákona o námořní plavbě, nicméně ve vztahu k porušení této povinnosti není konstruována potřebná skutková podstata přestupku, a tudíž ani odpovídající sankce (pokuta). Je proto vhodné stávající právní úpravu v daném smyslu doplnit.
A.1.6. Zhodnocení platného právního stavu ve vztahu k regulaci postupu pro případ ztráty, zničení, odcizení nebo poškození vymezených dokladů
Stávající právní úprava též neobsahuje regulaci postupu pro případ ztráty, zničení, odcizení nebo poškození průkazu způsobilosti dokládajícího oprávnění pro výkon zvláštní činnosti člena posádky námořní obchodní lodě nebo oprávnění pro výkon práce spojené s příslušnou funkcí člena posádky lodě anebo průkazu způsobilosti k vedení námořní jachty, ani pro případ změny jména, popřípadě jmen, nebo příjmení (případně též změnu adresy pobytu) držitelů těchto dokladů. Není nijak zakotvena povinnost držitelů uvedených dokladů oznámit uvedené skutečnosti, vybrané skutečnosti doložit ani kompetence Námořního úřadu vydat v takovém případě doklady náhradní. I v tomto ohledu byla stávající právní úprava vyhodnocena jako nedostatečná a je vhodné ji doplnit.
A.1.7. Zhodnocení platného právního stavu ve vztahu k požadavkům na bezúhonnost vybraných osob v oblasti námořní plavby a jejímu ověřování
Novelou zákona o rejstříku trestů vyhlášenou ve Sbírce zákonů pod číslem 427/2023 Sb. došlo s účinností od 1. ledna 2025 ke zrušení stávajícího Rejstříku trestů jako samostatné organizační složky státu a převedení kompetence vést evidence odsouzení, jiných skutečností významných pro trestní řízení a vybraných přestupků a poskytovat informace z těchto evidencí na Ministerstvo spravedlnosti. S touto změnou souvisí i změna terminologie užívané zákonem o rejstříku trestů, kdy například slova „evidence Rejstříku trestů“ byla nahrazena slovy „rejstřík trestů“ a slova „výpis z evidence Rejstříku trestů“ byla nahrazena slovy „výpis z rejstříku trestů“. Zákon o námořní plavbě uvedená nahrazovaná slovní spojení používá v ustanovení § 10a a § 11 odst. 3 písm. a) a je tak vhodné je nahradit slovními spojeními užívanými novou právní úpravou obsaženou v zákoně o rejstříku trestů.
Stávající právní úprava obsažená v zákoně o námořní plavbě v souvislosti s požadavky na bezúhonnost dále nezohledňuje, že rovněž právnické osoby mohou být trestně odpovědné. Není přitom obhajitelné, aby byla posuzována pouze trestní bezúhonnost fyzických osob tam, kde vybrané činnosti mohou vykonávat jak fyzické, tak právnické osoby.
Zároveň zákon o námořní plavbě nereflektuje novou úpravu obsaženou v zákoně o rejstříku trestů (ve znění jeho shora zmíněné novely), podle níž (mimo jiné) náležitosti žádosti o vydání výpisu z rejstříku trestů a způsob jejího podání stanovuje § 16a uvedeného zákona. Zákon o námořní plavbě tak obsahuje (již nadbytečně) speciální právní úpravu způsobu předávání žádostí o vydání výpisu z rejstříku trestů a výpisu z rejstříku trestů, což je třeba napravit.
Nedostatkem právní úpravy obsažené v zákoně o námořní plavbě je též skutečnost, že v některých případech nepamatuje na prokazování bezúhonnosti ve vztahu k trestným činům spáchaným v cizině.
A.1.8. Stávající právní úprava položek sazebníku správních poplatků v námořní plavbě
Stávající právní úprava obsažená v sazebníku správních poplatků, která se týká správních poplatků vybíraných v oblasti námořní plavby, byla ze strany předkladatele vyhodnocena jako nedostačující. Potřeba jejího doplnění byla identifikována v souvislosti s úkony Ministerstva dopravy coby Námořního úřadu předvídanými již stávající právní úpravou, které dosud zpoplatněny nebyly. Bylo rovněž vyhodnoceno, že je třeba změnit (zvýšit) některé stávající správní poplatky tak, aby lépe odrážely náročnost provedení daných úkonů, ale též vývoj inflace od doby, kdy byla jejich stávající výše nastavena. V návaznosti na potřebné doplnění a změny dotčených položek sazebníku správních poplatků je pak nezbytné provést jejich komplexní revizi, neboť a) správní poplatky nejsou vázány na přijetí žádosti o provedení úkonu, ale na úkon jako takový (například vydání dokladu), což neumožňuje vybrat správní poplatek v případě, že v daném správním řízení není žádosti vyhověno (a doklad není vydán), ačkoliv vedení takového řízení přináší na straně správního orgánu nezanedbatelnou administrativní zátěž, která může být (a bývá) dokonce větší než v případě vyhovění žádosti (vyhotovení odůvodněného rozhodnutí o zamítnutí dané žádosti), b) formulace předmětu jednotlivých správních poplatků není vždy vhodně provázána s odpovídající právní úpravou obsahující právní základ pro výkon správní činnosti, která je předmětem zpoplatnění (tedy zákonem o námořní plavbě), a c) právní úprava v nich obsažená nezohledňuje novou koncepci týkající se struktury jednotlivých položek sazebníku (členění položek na body, nikoliv písmena či odrážky).
A.2. Zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Současná právní úprava ve shora uvedených oblastech nemá zvláštní dopady z hlediska zákazu diskriminace ani na rovnost mužů a žen.
B) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
B.1. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
B.1.1. Zajištění transpozice směrnice (EU) 2024/3017 (šetření příčin námořních nehod a mimořádných událostí)
Navrhuje se provést transpoziční opatření ve vztahu ke směrnici (EU) 2024/3017 spočívající zejména v (ve)
a) novém vymezení námořní nehody, velmi vážné námořní nehody a mimořádné události v souladu s příslušnou rezolucí Mezinárodní námořní organizace (IMO),
b) dílčí změně terminologie nahrazující spojení „odborné zjišťování příčin námořních nehod a mimořádných událostí“ spojením „šetření příčin námořních nehod a mimořádných událostí“,
c) rozšíření právní úpravy šetření příčin námořních nehod a mimořádných událostí i na vybrané námořní jachty (dosud se tato právní úprava vztahovala pouze na námořní obchodní lodě),
d) vypuštění právní úpravy týkající se vážné námořní nehody a provádění jejího předběžného šetření,
e) doplnění a precizaci katalogu oprávnění osoby provádějící šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události, včetně možnosti využít při šetření pomoci odborného konzultanta,
f) zpřesnění povinností provozovatele a velitele námořního plavidla souvisejících s účastí námořního plavidla na námořní nehodě nebo mimořádné události,
g) zakotvení podrobnějších pravidel zaručujících nezávislost šetření příčin námořních nehod a mimořádných událostí (včetně nezávislosti na trestním řízení a řízení o přestupku),
h) zakotvení povinnosti Námořního úřadu postupovat při šetření příčin námořních nehod a mimořádných událostí v souladu s rezolucemi Mezinárodní námořní organizace (IMO),
i) doplnění možnosti Námořního úřadu zpracovat ve vymezených případech pouze stručnou zprávu o výsledcích šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události,
j) vypuštění právní úpravy obsahových náležitostí zprávy o výsledcích šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události (tato materie bude nadále upravena pouze prováděcím právním předpisem),
k) zakotvení kompetence Námořního úřadu uložit vlastníku, výrobci, provozovateli nebo veliteli námořního plavidla anebo dalším osobám dotčeným bezpečnostním doporučením obsaženým ve zprávě o výsledcích šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události přijetí opatření směřujícího k předcházení námořním nehodám nebo mimořádným událostem,
l) revizi a doplnění skutkových podstat přestupků v zájmu zajištění vymáhání povinností vybraných osob souvisejících s námořními nehodami a mimořádnými událostmi a
m) zakotvení povinnosti Námořního úřadu informovat Evropskou komisi o velmi vážných námořních nehodách prostřednictvím zvláštní informační platformy.
B.1.2. Zajištění transpozice směrnice (EU) 2024/3100 (povinnosti státu vlajky)
Navrhuje se provést transpoziční opatření ve vztahu ke směrnici (EU) 2024/3100 spočívající zejména v (ve)
a) doplnění právní úpravy týkající se schvalování souladu námořní obchodní lodě s požadavky námořních úmluv o pravidlo zohledňující unijní požadavek, aby příslušný orgán v rámci dotčeného řízení zohlednil vymezené údaje (zejména údaje získané z vlastních databází či údaje získané od příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor),
b) doplnění povinnosti Námořního úřadu vyhotovit o výsledcích pravidelné prohlídky námořní obchodní lodě zprávu,
c) doplnění možnosti Námořního úřadu uložit pro případ zjištění, že konstrukce námořní obchodní lodě, její vybavení nebo provoz není v souladu s požadavky námořních úmluv, opatření a lhůtu k odstranění zjištěných nedostatků,
d) zakotvení povinnosti Námořního úřadu zpřístupnit prostřednictvím jednotného přístupového místa vymezené doklady a údaje na unijní úrovni a
e) doplnění povinnosti Námořního úřadu zavést a udržovat systém řízení kvality splňující stanovené požadavky, dohlížet na výkon činností osob vykonávajících státní správu v oblasti námořní plavby a pravidelně se podrobovat auditu Mezinárodní námořní organizace (IMO).
B.1.3. Zajištění transpozice směrnice (EU) 2024/3101 (zabránění znečišťování mořského prostředí)
Navrhuje se provést transpoziční opatření ve vztahu ke směrnici (EU) 2024/3101 spočívající v
a) doplnění a zpřesnění stávající kusé a dosti vágní právní úpravy týkající se zabránění znečišťování mořského prostředí tak, aby dostatečně reflektovala mezinárodním právem rozšířený okruh regulovaných znečišťujících látek,
b) doplnění nových povinností provozovatele námořního plavidla a člena posádky plavidla jiného než velitele a doplnění a precizace stávající povinnosti velitele námořního plavidla směřujících k zabránění znečišťování mořského prostředí,
c) doplnění a precizace skutkových podstat přestupků za účelem zajištění vymáhání nových či zpřesněných povinností uvedených v písmeni b), jakož i sankcí za jejich spáchání,
d) zakotvení zvláštního pravidla týkajícího se zohledňování některých skutečností při určování výměry pokuty za vybrané přestupky týkající se znečišťování mořského prostředí v rozporu s mezinárodní úmluvou MARPOL a
e) umožnění podávání oznámení o porušení povinností týkajících se znečišťování mořského prostředí v rozporu s mezinárodní úmluvou MARPOL prostřednictvím zvláštního kanálu zřízeného Evropskou komisí a zajištění jejich příjímání a vyřizování v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie.
B.1.4. Vydávání osvědčení o bezpečném obsazení námořní jachty posádkou
Navrženou právní úpravou dojde k doplnění chybějící pravomoci Námořního úřadu vydat na žádost provozovatele námořní jachty osvědčení o bezpečném obsazení námořní jachty posádkou.
B.1.5. Vymáhání povinností mít na námořní jachtě stanovené listiny a deníky
Za účelem zajištění vymáhání povinnosti provozovatele námořní jachty zabezpečit, aby při provozování námořní plavby byly na námořní jachtě stanovené listiny a deníky, se doplňuje (v současné době chybějící) potřebná skutková podstata přestupku a též sankce, kterou bude možno uložit za její spáchání.
B.1.6. Postup pro případ ztráty, zničení, odcizení nebo poškození vymezených dokladů
Doplňuje se též právní úprava postupu pro případ ztráty, zničení, odcizení nebo poškození průkazu způsobilosti dokládajícího oprávnění pro výkon zvláštní činnosti člena posádky námořní obchodní lodě nebo oprávnění pro výkon práce spojené s příslušnou funkcí člena posádky lodě anebo průkazu způsobilosti k vedení námořní jachty, a též pro případ změny jména, popřípadě jmen, nebo příjmení držitelů těchto dokladů (u držitelů průkazů způsobilosti k vedení námořní jachty též pro případ změny adresy pobytu). V této souvislosti se zejména zakotvuje povinnost držitelů uvedených dokladů v některých případech oznámit uvedené skutečnosti, vybrané skutečnosti doložit a též kompetence Námořního úřadu vydat v takovém případě doklady náhradní.
B.1.7. Požadavky na bezúhonnost vybraných osob v oblasti námořní plavby a její ověřování
V návaznosti na novelu zákona o rejstříku trestů vyhlášenou ve Sbírce zákonů pod číslem 427/2023 Sb. dochází též k přizpůsobení dotčených ustanovení zákona o námořní plavbě nové právní úpravě obsažené v zákoně o rejstříku trestů. Zohledňuje se dále skutečnost, že rovněž právnické osoby mohou být trestně odpovědné. Doplňují se též pravidla prokazování bezúhonnosti ve vztahu k trestným činům spáchaným v cizině.
B.1.8. Doplnění a jiné změny právní úpravy správních poplatků v námořní plavbě
Návrh zákona přináší též doplnění a jiné změny právní úpravy správních poplatků v oblasti námořní plavby. Dochází tak k a) zavedení nových správních poplatků včetně jejich sazeb, b) úpravě (zvýšení) sazby vybraných dosavadních správních poplatků a c) další potřebné revizi dotčených položek sazebníku správních poplatků.
B.2. Zhodnocení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
Na zákaz diskriminace a na rovnost mužů a žen nemá navrhovaná právní úprava žádný dopad.
C) Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Předkládaným návrhem zákona dochází především k zajištění slučitelnosti právního řádu České republiky s právem Evropské unie. V této souvislosti dochází k přijetí transpozičních opatření ve vztahu ke směrnici (EU) 2024/3017, směrnici (EU) 2024/3100 a směrnici (EU) 2024/3101. Neprovedení potřebných transpozičních opatření by mělo za následek veškerá rizika spojená s neplněním závazků plynoucích České republice z jejího členství v Evropské unii, zejména tedy zahájení procedur podle čl. 258 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Přijetí navrhované právní úpravy je nezbytné též z důvodu a) provedení potřebné aktualizace správních poplatků vybíraných v oblasti námořní plavby tak, aby lépe odrážely náročnost vybraných úkonů prováděných Námořním úřadem a aby v nich obsažená právní úprava byla přehlednější, jednoznačnější a srozumitelnější, b) potřebného doplnění pravomoci Námořního úřadu vydávat osvědčení o bezpečném obsazení námořní jachty posádkou, c) zajištění vymáhání jedné z důležitých povinností provozovatele námořní jachty (mít při provozování námořní plavby na námořní jachtě stanovené listiny a deníky), d) potřebného doplnění regulace postupu pro případ ztráty, zničení, odcizení nebo poškození průkazu způsobilosti dokládajícího oprávnění pro výkon zvláštní činnosti člena posádky námořní obchodní lodě nebo oprávnění pro výkon práce spojené s příslušnou funkcí člena posádky lodě anebo průkazu způsobilosti k vedení námořní jachty, a též pro případ změny jména, popřípadě jmen, nebo příjmení držitelů těchto dokladů (u držitelů průkazů způsobilosti k vedení námořní jachty též pro případ změny adresy pobytu) a e) přizpůsobení dotčených ustanovení zákona o námořní plavbě nové právní úpravě obsažené v zákoně o rejstříku trestů a zohlednění trestní odpovědnosti právnických osob.
D) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Nové povinnosti směřující k a) provozovatelům námořních plavidel a b) velitelům a jiným členům posádky námořních plavidel jsou do zákona o námořní plavbě doplňovány zejména z důvodu zajištění slučitelnosti vnitrostátní právní úpravy s právem Evropské unie. Zakotvení sankcí za účelem jejich efektivního vymáhání v souladu s požadavky unijního práva je nezbytné z hlediska zajištění závazků České republiky vyplývajících z jejího členství v Evropské unii.
Nová notifikační povinnost držitelů vybraných průkazů v oblasti námořní plavby a nová povinnost těchto osob ve vymezených případech tyto doklady odevzdat jsou do zákona o námořní plavbě doplňovány z důvodu nežádoucí absence regulace postupu v dotčených situacích. Na tyto povinnosti (stejně jako na stávající povinnost provozovatele námořní jachty mít na palubě námořní jachty stanovené listiny a deníky) jsou za účelem jejich efektivního vymáhání navázány příslušné skutkové podstaty přestupků a odpovídající sankce.
Lze konstatovat, že navrhovanou právní úpravou jsou plně respektovány příslušné ústavně právní meze, podle nichž zejména a) státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, b) působnost správního úřadu lze stanovit pouze zákonem, c) každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, d) povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod, e) zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností a f) daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.
E) Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právem Evropské unie
Cílem návrhu zákona je zajištění transpozice směrnice (EU) 2024/3017, směrnice (EU) 2024/3100 a směrnice (EU) 2024/3101 do vnitrostátního právního řádu České republiky.
Transpoziční lhůta směrnice (EU) 2024/3017 je stanovena do 27. června 2027.
Transpoziční lhůta směrnice (EU) 2024/3100 a směrnice (EU) 2024/3101 je stanovena do 6. července 2027.
Navrhovaná právní úprava je s těmito směrnicemi v souladu.
Předkládaný návrh zákona je též plně v souladu s právem Evropské unie, judikaturou Soudního dvora Evropské unie i obecnými právními zásadami práva Evropské unie.
F) Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, včetně zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod
F.1. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Navrhovaná transpoziční právní úprava obsažená v návrhu zákona upravuje materii dlouhodobě regulovanou mezinárodním právem a je s ním plně slučitelná.
F.1.1. Vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí
Směrnice 2009/18/ES navazuje především na Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982 (UNCLOS), která zakotvuje kompetence pobřežního státu a státu vlajky při vyšetřování námořních nehod a ukládá povinnost zajistit vyšetření závažných námořních nehod a incidentů. Odkazuje též na řadu právních aktů přijatých Mezinárodní námořní organizací (IMO).
Od vstupu této směrnice v platnost nicméně došlo k řadě změn mezinárodního regulačního prostředí i technologického vývoje. Některé mezinárodně právní akty byly zrušeny, změněny nebo revidovány. Směrnice 2009/18/ES odkazuje například na předpis IMO pro vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí přijatý rezolucí IMO A.849(20) ze dne 27. listopadu 1997, který byl zrušen předpisem o mezinárodních normách a doporučených postupech pro bezpečnostní vyšetřování námořních nehod nebo námořních mimořádných událostí přijatým rezolucí IMO MSC.255(84) ze dne 16. května 2008 a pokyny na pomoc vyšetřovatelům při provádění předpisu pro vyšetřování nehod přijatými rezolucí IMO A.1075(28) ze dne 4. prosince 2013. Uvedené pokyny IMO na pomoc vyšetřovatelům poskytují praktické rady pro systematické vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí a umožňují vypracování účinné analýzy a preventivních opatření. Nahrazují přitom společnou metodiku stanovenou v nařízení Komise (EU) č. 1286/2011 ze dne 9. prosince 2011, kterým se přijímá společná metodika vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí vypracovaná podle čl. 5 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/18/ES, a byly proto začleněny do směrnice 2009/18/ES v platném znění (nařízení (EU) č. 1286/2011 bylo zároveň zrušeno). Směrnice 2009/18/ES rovněž odkazuje na oběžník IMO MSC-MEPC.Circ.3 ze dne 18. prosince 2008 – Revidované harmonizované postupy pro podávání zpráv o námořních nehodách a mimořádných událostech, který byl nahrazen oběžníkem IMO MSC-MEPC. 3/circ.4/rev.1 ze dne 18. listopadu 2014. Tyto změny byly ve směrnici 2009/18/ES v platném znění reflektovány právě směrnicí (EU) 2024/3017.
F.1.2. Požadavky kladené na stát vlajky
Směrnice 2009/21/ES byla přijata s cílem posílit bezpečnost námořní dopravy a ochranu lidského života a životního prostředí v oblasti námořní plavby důrazem na dodržování povinností státu vlajky vyplývajících z Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982 (UNCLOS) a z dalších úmluv přijatých v rámci Mezinárodní námořní organizace (IMO), mezi něž patří a) Mezinárodní úmluva o bezpečnosti lidského života na moři (SOLAS), 1974, oznámená pod č. 52/1995 Sb., b) Protokol 1978 k Mezinárodní úmluvě o zabránění znečišťování z lodí (MARPOL), 1973, oznámený pod č. 71/1995 Sb., c) Mezinárodní úmluva o normách výcviku, kvalifikace a strážní služby námořníků (STCW), 1978, oznámená pod č. 53/1995 Sb., d) Mezinárodní úmluva o nákladové značce (Load Line), 1966, oznámená pod č. 129/1969 Sb. a e) Mezinárodní úmluva o vyměřování prostornosti lodí (Tonnage), oznámená pod č. 253/1995 Sb. Preambule směrnice 2009/21/ES výslovně odkazuje také na Úmluvu o práci na moři z roku 2006 (Maritime Labour Convention, MLC 2006) přijatou v rámci Mezinárodní organizace práce (ILO), která rovněž obsahuje povinnosti státu vlajky (tuto úmluvu nicméně Česká republika neratifikovala).
Směrnice (EU) 2024/3100 přitom reaguje na vývoj mezinárodního práva, k němuž došlo po přijetí směrnice 2009/21/ES, zejména na zavedení Kodexu pro provádění nástrojů IMO (IMO Instruments Implementation Code – III Code) přijatého rezolucí IMO A.1070(28) a na zřízení povinného auditu členských států Mezinárodní námořní organizace (IMO). Na úrovni práva Evropské unie tak došlo k přizpůsobení unijní regulace tomu, aby odpovídala současným mezinárodním standardům pro výkon pravomocí a plnění povinností státu vlajky, včetně požadavků na systém řízení kvality, inspekční činnost a dohled nad plavidly zapsanými pod vlajkou členského státu Evropské unie.
F.1.3. Zabránění vypouštění znečišťujících látek
Směrnice 2005/35/ES vychází především z Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982 (UNCLOS) a z Protokolu 1978 k Mezinárodní úmluvě o zabránění znečišťování z lodí (MARPOL), 1973, oznámenému pod č. 71/1995 Sb. Jejím účelem je zajistit účinné prosazování mezinárodních pravidel upravujících vypouštění znečišťujících látek z lodí a posílit ochranu mořského prostředí prostřednictvím harmonizovaného systému sankcí v členských státech.
Její změna provedená právě směrnicí (EU) 2024/3101 reaguje na významný vývoj mezinárodního námořního práva, zejména na změny provedené v mezinárodní úmluvě MARPOL, jimiž postupně došlo k rozšíření (co do rozsahu regulovaných znečišťujících látek i okruhu osob odpovědných za protiprávní vypouštění znečišťujících látek) a zpřísnění pravidel pro vypouštění látek z lodí do mořského prostředí.
F.2. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod
Obsah navrhované právní úpravy byl posouzen z hlediska slučitelnosti s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a byla identifikována navrhovaná ustanovení, o nichž lze uvažovat jako o ustanoveních, jichž se dotýká právní úprava obsažená v Úmluvě. Jako relevantní se jeví posouzení slučitelnosti navrhovaných ustanovení s právem na ochranu majetku ve smyslu Protokolu č. 1 Úmluvy a zásadou uložení trestu jen na základě zákona ve smyslu čl. 7 Úmluvy.
Právo na ochranu majetku (Protokol č. 1 Úmluvy)
Protokol č. 1 Úmluvy stanoví, že každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva (čl. 1 odst. 1). To nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut (čl. 1 odst. 2).
Návrh zákona rozšiřuje okruh přestupků (a též reviduje přestupky stávající) a stanoví sazby pokut, které se za jejich spáchání mohou uložit. Jde zejména o přestupky, jejichž skutkové podstaty jsou konstruovány tak, aby postihovaly porušení nových (či nově formulovaných povinností) zakotvených návrhem zákona v zájmu zajištění transpozice směrnice (EU) 2024/3017 a směrnice (EU) 2024/3101. Ve vazbě na nové přestupky jsou zároveň stanoveny sankce, a to jednak a) sankce zapadající do již zavedeného systému úpravy správního trestání, kdy je za porušení příslušné povinnosti možno uložit sankci vymezenou horní hranicí sazeb pokut, tak b) sankce konstruované tak, aby zohledňovaly zvláštní požadavky vyplývající z unijního práva (doplnění nového sankčního pásma vymezeného dolní i horní hranicí sazby pokuty, jakož i doplnění kritérií pro stanovení výměry pokuty). Výše sankcí odpovídá typové závažnosti jednání, která naplňují skutkové podstaty jednotlivých přestupků. Návrh zákona tak ctí zásadu přiměřenosti a je v tomto ohledu v souladu s čl. 1 odst. 1 a 2 Protokolu č. 1 Úmluvy.
Návrh zákona přináší též doplnění a změnu právní úpravy správních poplatků v oblasti námořní plavby, a to z důvodu provedení potřebné aktualizace správních poplatků tak, aby lépe odrážely náročnost provedení vybraných úkonů prováděných Námořním úřadem a aby v nich obsažená právní úprava byla přehlednější, jednoznačnější a srozumitelnější. I v této rovině navržená právní úprava ctí zásadu přiměřenosti a je v tomto ohledu v souladu s čl. 1 odst. 1 a 2 Protokolu č. 1 Úmluvy.
Zásada uložení trestu jen na základě zákona (čl. 7 Úmluvy)
Čl. 7 odst. 1 Úmluvy stanoví, že nikdo nesmí být odsouzen za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, nebylo podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestným činem. Rovněž nesmí být uložen trest přísnější, než jaký bylo možno uložit v době spáchání trestného činu. Podle čl. 7 odst. 2 Úmluvy tento článek nebrání souzení a potrestání osoby za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, bylo trestné podle obecných právních zásad uznávaných civilizovanými národy.
Při vědomí toho, že pro účely posouzení souladu návrhu zákona s Úmluvou lze nahlížet na přestupky jako na trestné činy, lze konstatovat, že nově formulované přestupky naplňují zásadu nullum crimen sine lege a nulla poena sine lege vtělenou do čl. 7 Úmluvy. Přestupky jsou formulovány jasným způsobem, takže adresát normy z ní může seznat, jaké konání či opomenutí způsobuje jeho deliktní odpovědnost, a působí do budoucna, nikoliv retroaktivně. I z tohoto pohledu je tedy návrh zákona v souladu s Úmluvou.
G) Zhodnocení předpokládaného hospodářského a finančního dopadu navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
G.1. Dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
V souvislosti s nově navrhovanou transpoziční právní úpravou dojde k dílčímu rozšíření agendy již dnes vykonávané v působnosti Námořního úřadu.
V oblasti vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí v návaznosti na transpozici směrnice (EU) 2024/3017 bude Námořní úřad nově šetřit příčiny širšího okruhu námořních nehod a mimořádných událostí (dotčená právní úprava bude totiž nově dopadat i na námořní nehody a mimořádné události týkající se vybraných námořních jachet). Nově bude též vést správní řízení k uložení opatření směřujícího k předcházení námořním nehodám nebo mimořádným událostem. Naopak snížení administrativní zátěže je spojeno se zrušením předběžného šetření vážných námořních nehod a s doplněním možnosti Námořního úřadu zpracovat ve vymezených případech pouze stručnou zprávu o výsledcích šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události.
V oblasti výkonu povinností státu vlajky v návaznosti na transpozici směrnice (EU) 2024/3100 bude Námořní úřad nově a) zpřístupňovat prostřednictvím jednotného přístupového místa Evropské unie vymezené doklady a údaje, b) povinně zohledňovat širší okruh skutečností v rámci provádění prohlídek a zkoušek, které jsou součástí postupu při schvalování souladu námořní obchodní lodě s požadavky námořních úmluv, c) vyhotovovat zprávu o výsledcích pravidelné prohlídky lodě, d) ukládat opatření k nápravě v případě zjištění nesouladu lodě s požadavky námořních úmluv (a lhůtu k jejich odstranění) a e) zavádět a udržovat systém řízení kvality výkonu státní správy v oblasti námořní plavby v souladu se stanovými požadavky. Tento nárůst agendy je však nutno vnímat pouze v teoretické rovině, neboť v prostředí České republiky v současné době není žádný adresát, na něhož by nově navržená právní úprava dopadala (v námořním rejstříku České republiky není zapsána žádná námořní obchodní loď spadající do působnosti této směrnice). Pokud jde o povinnost pravidelně se podrobovat auditu výkonu státní správy prováděnému Mezinárodní námořní organizací (IMO), k tomu dochází již v současnosti i bez výslovné vnitrostátní právní úpravy.
V oblasti týkající se zabránění znečišťování mořského prostředí v návaznosti na transpozici směrnice (EU) 2024/3101 bude Námořní úřad vést řízení o přestupcích, kterých se nově bude moci dopustit (vedle velitele námořního plavidla) též provozovatel námořního plavidla nebo člen posádky námořního plavidla jiný než velitel, nicméně nejde typově o novou agendu, přičemž zátěž spojenou s jejím výkonem lze označit rovněž za marginální.
V souvislosti s doplňovanou pravomocí Námořního úřadu vydávat osvědčení o bezpečném obsazení námořní jachty posádkou a vydávat náhradní doklady v případech ztráty, zničení, odcizení nebo poškození vybraných průkazů, a též pro případ změny jména, popřípadě jmen, nebo příjmení držitelů těchto dokladů (případně též pro změnu adresy pobytu), nedojde fakticky k nárůstu agendy.
Shora uvedenou úřední činnost bude jmenovaný správní orgán schopen pokrýt ze svých dosavadních personálních a rozpočtových zdrojů. Ministerstvo dopravy tak nepředpokládá v souvislosti se shora popsaným rozšířením jeho stávající působnosti negativní dopad na státní rozpočet.
Naopak příjmy nově plynoucí do státního rozpočtu lze očekávat v souvislosti s navrženým zakotvením nových správních poplatků či předvídaným navýšením sazby u správních poplatků dosavadních. Vzhledem k tomu, že většina sazeb za dotčené úkony je navýšena z původní výše správního poplatku o 30 až 50 %, lze odhadnout, že při srovnání s rokem 2025, kdy bylo vybráno na správních poplatcích celkem 2 145 200 Kč, mohou v následujících letech vybrané částky dosahovat až 3 500 000 Kč. Současně je zaváděno nové rozdělení sazeb správního poplatku pro zápis námořní jachty do námořního rejstříku podle délky trupu, a to s cílem zatraktivnit tento zápis zejména pro menší námořní jachty, jichž je aktuálně většina. Reálně lze přepokládat, že přijetí nově navržené právní úpravy povede ve střednědobém výhledu k vyššímu počtu námořních jachet zapsaných v námořním rejstříku České republiky, což zvýší příjem státního rozpočtu též v souvislosti s poplatkem za takové námořní plavidlo každoročně vybíraným podle nařízení vlády č. 412/2000 Sb., o poplatku za právo plout pod státní vlajkou České republiky.
Dopad na rozpočty územních samosprávných celků se nepředpokládá.
G.2. Dopad na podnikatelské prostředí
Nově navržená transpoziční právní úprava dopadá na podnikatele, kteří jsou provozovateli námořních plavidel. Současně však platí, že v námořním rejstříku České republiky není dlouhodobě zapsaná žádná námořní obchodní loď, a proto lze dopady navržené právní úpravy na české podnikatele považovat za marginální.
Právní úprava navrhovaná v souvislosti s transpozicí směrnice (EU) 2024/3017 by mohla nově dopadat na podnikatele provozující námořní jachty, které nejsou využívány pouze pro sportovní či rekreační účely. Návrh zákona u nich přepokládá poskytování součinnosti při šetření příčin námořních nehod nebo mimořádných událostí nebo zmírňování jejích následků.
Právní úprava navrhovaná v souvislosti s transpozicí směrnice (EU) 2024/3100 nevyvolá dopady na podnikatelské prostředí, jelikož se týká námořních obchodních lodí.
Dílčí dopady na podnikatelské prostředí vyplývají z právní úpravy navrhované v souvislosti s transpozicí směrnice (EU) 2024/3101, která rozšiřuje okruh zakázaných vypouštění znečišťujících látek z námořních plavidel do mořského prostředí a rozšiřuje též okruh osob odpovědných za jejich vypouštění. Tato právní úprava dopadá i na provozovatele jachet.
Dílčí dopad bude mít navržená právní úprava na podnikatele, kteří jsou provozovateli námořních jachet (provozovaných za účelem podnikání), rovněž v souvislosti se zavedením nových (případně zvýšením stávajících) správních poplatků.
H) Zhodnocení, zda navrhovaná právní úprava nezakládá veřejnou podporu
Navrženou právní úpravou není zakládána veřejná podpora ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie. Nedochází jí totiž k založení selektivního ekonomického zvýhodnění určitých podniků či odvětví dopravy ze strany státu.
I) Zhodnocení dopadů na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Navrhovaná právní úprava dopadá na provozovatele námořních plavidel a velitele a další členy posádky námořního plavidla.
V souvislosti s transpozicí směrnice (EU) 2024/3017 návrh zákona zpřesňuje a doplňuje povinnosti provozovatele a velitele námořního plavidla související se šetřením námořních nehod a mimořádných událostí nebo se zmírňováním jejich následků.
V souvislosti s transpozicí směrnice (EU) 2024/3101 dochází návrhem zákona k doplnění povinnosti provozovatele námořního plavidla a upřesnění povinnosti velitele námořního plavidla zajistit, aby z námořního plavidla nebyly vypouštěny vymezené znečišťující látky a aby nebylo jinak znečištěno mořské prostředí. Zároveň dochází k doplnění zákazu pro člena posádky námořního plavidla jiného než velitele vypouštět tyto látky či jinak znečišťovat mořské životní prostředí.
Nad rámec transpoziční právní úpravy dochází návrhem zákona k doplnění nové notifikační povinnosti držitele průkazu způsobilosti dokládajícího oprávnění pro výkon zvláštní činnosti člena posádky námořní obchodní lodě nebo oprávnění pro výkon práce spojené s příslušnou funkcí člena posádky lodě anebo průkazu způsobilosti k vedení námořní jachty pro případ vymezených skutečností a rovněž nové povinnosti těchto osob ve vymezených případech tyto doklady odevzdat.
Zakotvení uvedených povinností je nezbytné zejména z důvodu zajištění transpozice práva Evropské unie do právního řádu České republiky, případně též z důvodu žádoucího doplnění chybějící regulace postupů pro případ běžných životních situací.
J) Zhodnocení sociálních dopadů navrhované právní úpravy, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Navržená právní úprava nevyvolá žádné sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, ani dopady na ochranu práv dětí.
K dopadům navrhované právní úpravy na životní prostředí lze uvést následující.
Navrhovanou právní úpravou dochází zejména k transpozici směrnice (EU) 2024/3017, směrnice (EU) 2024/3100 a směrnice (EU) 2024/3101, jejichž společným cílem je zvýšení úrovně námořní bezpečnosti a posílení ochrany mořského prostředí. Podle preambulí těchto směrnic představuje ochrana mořského prostředí jeden z hlavních důvodů jejich přijetí a současně jeden z hlavních očekávaných přínosů.
Ačkoliv směrnice (EU) 2024/3017 (respektive směrnice 2009/18/ES v platném znění) přispívá k ochraně životního prostředí pouze nepřímo, je třeba zmínit, že posílením systému bezpečnostního vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí, zpřesněním pravidel pro jejich vyšetřování a využíváním získaných poznatků pro prevenci budoucích událostí napomůže předcházet nehodám, které mohou mít závažné důsledky pro mořské prostředí. Směrnice (EU) 2024/3100 (respektive směrnice 2009/21/ES v platném znění) má rovněž převážně preventivní charakter. Účinnějším uplatňováním požadavků kladených na námořní obchodní lodě příslušnými mezinárodními úmluvami by nicméně mělo dojít ke snížení rizika vzniku námořních nehod a mimořádných událostí, které mohou vést ke znečištění mořského prostředí. Nejvýznamnější přímé dopady na životní prostředí vyplývají ze směrnice (EU) 2024/3101, která rozšiřuje okruh znečišťujících látek, jejichž protiprávní vypouštění podléhá postihu, rozšiřuje i okruh subjektů, které lze za takové jednání postihnout, a současně posiluje systém správních sankcí za uvedené protiprávní jednání. To má vést přímo k zajištění vyšší úrovně ochrany mořského prostředí před znečištěním pocházejícím z provozu námořních plavidel.
Přijetím navrhované právní úpravy dojde k promítnutí uvedených směrnic do právního řádu České republiky, což přispěje k předcházení námořním nehodám a mimořádným událostem, důslednějšímu dodržování mezinárodních environmentálních standardů v námořní dopravě a k omezení znečišťování mořského prostředí. S přijetím návrhu zákona jsou proto očekávány pozitivní dopady na životní prostředí.
K) Zhodnocení dopadů ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Navrhovaná právní úprava předpokládá vedení správních řízení, a to zejména správních řízení o přestupcích spáchaných porušením nových (či zpřesněných) povinností provozovatelů námořních plavidel či velitelů a dalších členů posádky námořních plavidel zakotvených návrhem zákona v souvislosti s transpozicí směrnice (EU) 2024/3017 a směrnice (EU) 2024/3101. Vedení správního řízení je předpokládáno též v souvislosti s vydáváním osvědčení o bezpečném obsazení námořní jachty posádkou. Návrh zákona upravuje též postup Námořního úřadu při vydání náhradních dokladů v případech ztráty, zničení, odcizení nebo poškození průkazu způsobilosti dokládajícího oprávnění pro výkon zvláštní činnosti člena posádky námořní obchodní lodě nebo oprávnění pro výkon práce spojené s příslušnou funkcí člena posádky lodě anebo průkazu způsobilosti k vedení námořní jachty, a též pro případ změny jména, popřípadě jmen, nebo příjmení držitelů těchto dokladů (u držitelů průkazů způsobilosti k vedení námořní jachty též pro případ změny adresy pobytu).
Uvedený správní orgán bude zpracovávat osobní údaje osob zúčastněných na uvedených správních postupech v rozsahu nezbytném pro jejich vedení, přičemž jejich smyslem bude buď objasnit, zda byl spáchán přestupek, případně za takový přestupek uložit sankci, či vydat na základě žádosti uvedený doklad. Případné zpracování osobních údajů v rozsahu nezbytném pro činění dotčených správních úkonů je nezbytné a přiměřené sledovanému cíli. V rámci dotčených správních procesů bude postupováno podle dosavadních procesních pravidel, a též v souladu s právními předpisy o ochraně soukromí a osobních údajů.
Riziko zneužití osobních údajů nebo nechtěných zásahů do soukromí je tedy velmi malé.
L) Zhodnocení korupčních rizik
Předkladatel návrhu zákona má za to, že míra korupčních rizik je při zohlednění obsahu navržené právní úpravy a aplikaci obecných právních předpisů nízká. Jádrem návrhu zákona je přijetí nezbytných transpozičních opatření vůči směrnici (EU) 2024/3017, směrnici (EU) 2024/3100 a směrnici (EU) 2024/3101. Odchylky od obecné právní úpravy obsažené v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, se nepředpokládají. Drobná odchylka je navržena od obecné právní úpravy obsažené v zákoně č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, která spočívá ve výslovném doplnění 2 nových kritérií pro stanovení výměry pokuty za vybrané přestupky týkající se znečišťování mořského prostředí v rozporu s mezinárodní úmluvou MARPOL. Tato odchylka je odůvodněna transpozicí odpovídajícího požadavku uvedeného ve směrnici (EU) 2024/3101. Příznivý dopad lze spatřovat v umožnění podávání oznámení o porušení povinností týkajících se znečišťování mořského prostředí v rozporu s mezinárodní úmluvou MARPOL prostřednictvím zvláštního kanálu zřízeného Evropskou komisí a zajištění příjímání a vyřizování těchto opatření.
V souvislosti s přijetím návrhu zákona tedy nejsou očekávána zvýšená korupční rizika.
M) Zhodnocení dopadů na bezpečnost nebo obranu státu
Návrh zákona nepředpokládá žádné dopady na bezpečnost nebo obranu státu.
N) Zhodnocení dopadů na rodiny
Navržená právní úprava nevyvolá žádné dopady na rodiny, integritu či stabilitu rodiny, rodinnou harmonii, rovnováhu mezi prací a rodinou ani na mezigenerační a širší příbuzenské vztahy.
O) Zhodnocení územních dopadů, včetně dopadů na územní samosprávné celky
Navržená právní úprava není spojena s dopady na územní samosprávné celky ani s jinými územními dopady.
P) Zhodnocení souladu navrhovaného řešení se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy
Navržená právní úprava se, s drobnou výjimkou, zásad pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy nedotýká a není s nimi v rozporu.
Změny jména, popřípadě jmen, příjmení a adresy pobytu nebudou muset Námořnímu úřadu oznamovat a tyto změny ani dokládat ti držitelé dokladů v oblasti námořní plavby, kteří jsou subjektem údajů vedených v základním registru obyvatel, což je s uvedenými principy v souladu.
Q) Údaje o lobbování
Při přípravě navržené právní úpravy žádný lobbista ve smyslu zákona č. 168/2025 Sb., o regulaci lobbování, nelobboval.
II. Zvláštní část
K článku I (změně zákona o námořní plavbě)
K bodům 1 a 2 (poznámce pod čarou č. 1)
Dochází k úpravě poznámky pod čarou č. 1. Jednak se z ní se vypouští odkazy na právní předpisy Evropské unie, které již byly zrušeny, nebo již nejsou prováděny zákonem o námořní plavbě. Jde konkrétně o a) směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/33/ES ze dne 6. července 2005, kterou se mění směrnice 1999/32/ES, pokud jde o obsah síry v lodních palivech, b) směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/106/ES ze dne 19. listopadu 2008 o minimální úrovni výcviku námořníků, c) směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/35/ES ze dne 21. listopadu 2012, kterou se mění směrnice 2008/106/ES o minimální úrovni výcviku námořníků, a d) směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1159 ze dne 20. června 2019, kterou se mění směrnice 2008/106/ES o minimální úrovni výcviku námořníků a zrušuje směrnice 2005/45/ES o vzájemném uznávání průkazů způsobilosti námořníků vydaných členskými státy. Zároveň dochází k doplnění této poznámky pod čarou, a to především o odkazy na tři směrnice, které se návrhem zákona transponují do zákona o námořní plavbě, tedy směrnici (EU) 2024/3017, směrnici (EU) 2024/3100 a směrnici (EU) 2024/3101. Doplňuje se zároveň odkaz na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/993 ze dne 8. června 2022 o minimální úrovni výcviku námořníků (kodifikované znění), která nahradila směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/106/ES ze dne 19. listopadu 2008 o minimální úrovni výcviku námořníků, jakož i veškeré unijní předpisy tuto směrnici novelizující.
K bodu 3 (§ 7 odst. 5)
Navrhuje se vypustit nadbytečné a nestandardní ustanovení uvedené v § 7 odst. 5, a to včetně odkazu na příslušnou poznámku pod čarou. Správní úkony, které podléhají zpoplatnění, jsou explicitně vymezeny v jednotlivých položkách sazebníku poplatků tvořícím přílohu zákona o správních poplatcích a musí být vždy provázány s odpovídající právní úpravou obsahující právní základ pro jejich vybírání. Předmětné obecné ustanovení v zákoně o námořní plavbě, dle něhož se za úkony spojené s vedením (námořního) rejstříku platí správní poplatek, proto nemá žádné opodstatnění a navrhuje se jej zrušit bez náhrady.
K bodům 4 až 8 (§ 9 odst. 1, § 10a a § 11 odst. 3 a 4)
Stávající právní úprava podmínek pro zápis námořního plavidla do námořního rejstříku (vizte § 9 zákona o námořní plavbě) předpokládá, že podmínku bezúhonnosti pro účely provozování námořního plavidla musí splňovat pouze fyzické osoby, ať již v roli provozovatele námořního plavidla nebo členů jeho statutárního orgánu. Nepočítá se tak s tím, že by podmínku bezúhonnosti musela splňovat rovněž samotná právnická osoba, která je provozovatelem námořního plavidla. Uvedená skutečnost se odráží rovněž v ustanovení upravujícím způsob prokazování bezúhonnosti dotčených osob (vizte § 11 odst. 3 písm. a) zákona o námořní plavbě), které rovněž počítá pouze s doklady prokazujícími bezúhonnost fyzických osob. Navrhuje se proto stávající právní úpravu v daném smyslu doplnit.
Dále se navrhuje rozšířit pravidlo týkající se prokazování bezúhonnosti cizinců (fyzických osob), které variantně buď předloží doklad obdobný výpisu z rejstříku trestů státu, jehož jsou státním příslušníkem, nebo výpis z (českého) rejstříku trestů, v jehož příloze jsou tyto informace obsaženy (jde o občany členských států Evropské unie či Spojeného království Velké Británie a Severního Irska).
Doplňuje se rovněž způsob prokazování bezúhonnosti právnické osoby se sídlem na území jiného státu. Bude-li právní řád státu, v němž má taková právnická osoba své sídlo, upravovat trestní odpovědnost právnických osob, doloží se bezúhonnost takové osoby dokladem obdobným výpisu z (českého) rejstříku trestů vydaným tímto státem.
Zachovává se rovněž stávající pravidlo, podle něhož (nelze-li k žádosti přiložit vymezené doklady) lze bezúhonnost doložit čestným prohlášením, i pravidlo, podle něhož tyto doklady nesmí být starší než 3 měsíce. Možnost nahradit vymezené doklady čestným prohlášením je záměrně formulována obecněji než doposud. Podrobnější formulace by totiž zbytečně složitě musela postihnout všechny v úvahu přicházející hypotézy, tedy skutečnost, že a) dotčený stát ve věcech trestní odpovědnosti nevydává doklad obdobný výpisu z rejstříku trestů, b) dotčený stát oblast trestní odpovědnosti právnických osob vůbec nereguluje nebo c) žadatel nedoloží svoji bezúhonnost výpisem z (českého) rejstříku trestů. Obdobnou (značně liberální) právní úpravu přitom obsahuje například zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) (vizte jeho § 418c odst. 5), nebo zákon č. 468/2024 Sb., o integračním sociálním podniku (vizte jeho § 6 odst. 5). V obou případech je umožněno předložit čestné prohlášení, existují-li právní nebo jiné překážky předložení příslušného dokladu.
Dochází rovněž k úpravě terminologie dotčených ustanovení v návaznosti na změnu pojmosloví používaného v zákoně o rejstříku trestů provedenou novelou tohoto zákona vyhlášenou ve Sbírce zákonů pod číslem 427/2023 Sb. Tato novela s účinností od 1. ledna 2025 zrušila stávající Rejstřík trestů jako samostatnou organizační složku státu a převedla kompetence vést evidence odsouzení, jiných skutečností významných pro trestní řízení a vybraných přestupků a poskytovat informace z těchto evidencí na Ministerstvo spravedlnosti. S touto změnou souvisí i změna terminologie, kdy se například slova „evidence Rejstříku trestů“ nahrazují slovy „rejstřík trestů“ a slova „výpis z evidence Rejstříku trestů“ se nahrazují slovy „výpis z rejstříku trestů“.
Vzhledem k nové úpravě obsažené v zákoně o rejstříku trestů (ve znění jeho shora zmíněné novely), podle níž (mimo jiné) náležitosti žádosti o vydání výpisu z rejstříku trestů a způsob jejího podání stanovuje § 16a uvedeného zákona, se navrhuje vypuštění věty druhé z § 10a zákona o námořní plavbě. Právě toto ustanovení totiž obsahuje speciální právní úpravu, což se nadále jeví jako nadbytečné. Podle § 16a odst. 2 zákona o rejstříku trestů platí, že opisy či výpisy určené orgánům veřejné moci a žádosti o ně se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup prostřednictvím referenčního rozhraní, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.
K bodu 9 (§ 11a)
Právní úprava obsažená v § 11a zákona o námořní plavbě představuje transpoziční právní úpravu ve vztahu ke směrnici 2009/21/ES, která je již z hlediska nové unijní právní úpravy obsažené ve směrnici (EU) 2024/3100 překonaná. Tuto právní úpravu tak návrh zákona nahrazuje právní úpravou reflektující nová unijní pravidla.
Nová podoba ustanovení § 11a představuje transpozici čl. 6 odst. 1 směrnice 2009/21/ES v platném znění, podle něhož (při zohlednění odst. 2 téhož článku) členské státy Evropské unie zajistí, aby nejpozději do 6. ledna 2031 byly v elektronické podobě zpřístupněny prostřednictvím jednotného přístupového místa zřízeného Evropskou komisí aktuální informace týkající se lodí plujících pod jejich vlajkou, kterými jsou a) zákonná osvědčení (konečná nebo prozatímní), včetně dat prohlídek a případných dodatečných a doplňujících prohlídek a auditů, a b) identifikace lodí, které během posledních dvanácti měsíců ukončily plavbu pod vlajkou dotčeného členského státu Evropské unie.
Navrhuje se proto stanovit, že Námořní úřad zpřístupní prostřednictvím jednotného přístupového místa předvídaného v čl. 6 odst. 2 směrnice 2009/21/ES v platném znění vymezeným osobám a) kopii mezinárodního osvědčení týkajícího se lodí plujících pod vlajkou České republiky, b) údaje o provedených pravidelných a jiných prohlídkách lodí plujících pod vlajkou České republiky a o státním dozoru vykonaném nad nimi a c) údaje o lodích, u kterých došlo v posledních 12 měsících k výmazu z námořního rejstříku.
K bodu 10 (§ 12b odst. 3)
V § 12b odst. 3 písm. d) zákona o námořní plavbě se reflektuje změna terminologie provedená v navržené právní úpravě. Dotčená transpoziční právní úprava bude konzistentně používat slova „šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události“, nikoliv (jako doposud) slova „odborné zjišťování příčin námořní nehody nebo mimořádné události“. Zároveň dochází ke zrušení již překonané legislativní zkratky zavedené v tomto ustanovení, která v normativním textu obsaženém v zákoně o námořní plavbě nemá praktické využití.
K bodům 11 až 13 (§ 12b odst. 4 a odst. 5)
Změny prováděné v ustanovení § 12b odst. 4 a 5 představují transpoziční opatření zejména ve vztahu k čl. 4 odst. 1 směrnice 2009/21/ES v platném znění.
Podle uvedeného unijního ustanovení členský stát Evropské unie před tím, než umožní provoz lodi, které bylo uděleno právo plout pod jeho vlajkou, zajistí, aby příslušná loď splňovala použitelná mezinárodní pravidla a předpisy, včetně bezpečnostních, sociálních a environmentálních norem. Důraz je přitom kladen na to, aby členský stát Evropské unie (případně jím uznaný subjekt jednající jeho jménem) ověřil záznamy o lodi týkající se bezpečnosti, a to s použitím zpráv o inspekcích státu vlajky a osvědčení, jsou-li k dispozici, obsažených v jeho vlastní databázi nebo v databázi informací o lodích uvedené v čl. 6a (pokud se členský stát rozhodl tuto databázi využívat).
Směrnice 2009/21/ES v platném znění dále ve svém čl. 4 odst. 1 požaduje, aby v případě potřeby dotčený členský stát Evropské unie konzultoval bývalý stát vlajky s cílem stanovit, zda byly odstraněny všechny vzniklé nedostatky či problémy týkající se bezpečnosti, které bývalý stát vlajky zjistil jako nedořešené.
V této souvislosti se navrhuje doplnit právní úpravu obsaženou v odstavci 4 týkající se postupu při schvalování souladu námořní obchodní lodě s požadavky námořních úmluv tak, aby bylo zřejmé, že Námořní úřad v jeho rámci zmíněné skutečnosti ověří. Stanoví se, že potřebné prohlídky a zkoušky (tedy nejen zkoušky, jak nevhodně stanoví stávající právní úprava), jimiž se ověřuje, zda jsou splněny podmínky pro schválení souladu lodi s požadavky námořních úmluv, Námořní úřad provede pouze v rozsahu, ve kterém není jejich splnění doloženo (vedle dokladů přiložených k žádosti rovněž) údaji známými Námořnímu úřadu z jeho úřední činnosti nebo vymezenými údaji získanými od příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie. Navrženým pravidlem bude zajištěno, že Námořní úřad dotčené skutečnosti včas (tedy v souladu s unijním právem ještě před tím, než bude umožněn provoz lodě pod vlajkou České republiky) ověří.
V odstavci 5 dochází k precizaci normativního textu tak, aby formulačně přesněji navazoval na příslušné unijní ustanovení (vizte čl. 4 odst. 1 větu poslední směrnice 2009/21/ES v platném znění). Dále se v dotčeném pravidle zohledňuje, že příslušná unijní právní úprava je relevantní též pro státy tvořící Evropský hospodářský prostor. Námořní úřad se tedy v dané věci (bude-li to nezbytné pro schválení souladu námořní obchodní lodě s požadavky námořních úmluv) bude obracet nejen na příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie, ale též na příslušný orgán státu tvořícího Evropský hospodářský prostor.
Pro úplnost se dodává, že databázi informací o lodích uvedenou v čl. 6a směrnice 2009/21/ES v platném znění se Česká republika rozhodla nevyužívat (jde o fakultativní ustanovení).
K bodu 14 (§ 12e odst. 3)
Podle čl. 4a odst. 2 písm. b) směrnice 2009/21/ES v platném znění přijmou členské státy Evropské unie veškerá opatření nezbytná k zajištění souladu lodí oprávněných plout pod jejich vlajkou s mezinárodními pravidly, předpisy a normami podle úmluv, včetně (mimo jiné) provádění inspekcí státem vlajky s cílem ověřit, zda je aktuální stav lodi v souladu s udělenými osvědčeními. Podle čl. 3 písm. k) směrnice 2009/2/ES v platném znění se přitom „inspekcí státu vlajky“ rozumí inspekce, která nevede k vydání osvědčení (nejde tedy o prohlídky a zkoušky prováděné v souvislosti se schvalováním souladu lodě s požadavky mezinárodních úmluv) a která se provádí za účelem ověření, zda je aktuální stav lodi a její posádky v souladu s udělenými osvědčeními (jde tedy zejména o pravidelné prohlídky ve smyslu § 12e zákona o námořní plavbě, případně též o prohlídky prováděné v rámci státního dozoru). Podle čl. 4a odst. 4 směrnice 2009/21/ES v platném znění přitom musí inspektor státu vlajky po dokončení inspekce státu vlajky vypracovat zprávu o jejím výsledku.
Stávající právní úprava počítá pouze s tím, že Námořní úřad o provedení pravidelné prohlídky učiní záznam na mezinárodním osvědčení (vizte § 12e odst. 3 zákona o námořní plavbě). Nepočítá nicméně s tím, že by zároveň vyhotovil o výsledcích pravidelné prohlídky lodě zprávu. V zájmu naplnění požadavku obsaženého v čl. 4a odst. 4 směrnice 2009/21/ES v platném znění se proto do dotčeného ustanovení doplňuje povinnost Námořního úřadu vyhotovit o výsledcích pravidelné prohlídky zprávu. Jde-li o prohlídku provedenou v rámci státního dozoru, vydává se podle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, protokol o kontrole, jenž je možné považovat za zprávu o jejím výsledku ve smyslu shora uvedeného ustanovení směrnice.
K bodu 15 (§ 12g)
Podle čl. 4a odst. 3 směrnice 2009/21/ES v platném znění členské státy Evropské unie zajistí, aby veškeré nedostatky vyžadující nápravná opatření, včetně bezpečnostních, sociálních a environmentálních záležitostí, které byly potvrzeny nebo zjištěny při inspekci státu vlajky, byly napraveny v odpovídající lhůtě stanovené státem vlajky.
Stávající právní úprava obsažená v § 12g počítá pro případ, že námořní obchodní loď přestane splňovat požadavky námořních úmluv, pouze s tím, že Námořní úřad mezinárodní osvědčení rovnou odejme. Neposkytuje tedy prostor tam, kde je to vhodné, pro odstranění zjištěných nedostatků před tím, než dojde k odnětí mezinárodního osvědčení, s nímž unijní právo počítá. Navrhuje se proto doplnit pravidlo, podle něhož v případě, že Námořní úřad při provedení pravidelné prohlídky, při výkonu státního dozoru nebo na základě informací získaných od příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor zjistí, že konstrukce lodě, její vybavení nebo provoz není v souladu s požadavky námořních úmluv, může podle potřeby a povahy zjištěných nedostatků uložit opatření k jejich odstranění, včetně odpovídající lhůty. Uvedené pravidlo počítá v dané věci s prostorem pro diskreci Námořního úřadu, přičemž stanoví i zmiňovaná kritéria potřebnosti a povahy zjištěných nedostatků, které Námořní úřad uváží. V případech, kdy zjištěné nedostatky například objektivně nebude možno odstranit, nebude Námořní úřad ukládat opatření k nápravě ve stanovené lhůtě. Půjde-li zároveň o kvalifikované nedostatky (nedostatky bezprostředně ohrožující život nebo zdraví osob, bezpečnost námořní plavby nebo mořské prostředí), přistoupí rovnou k odnětí mezinárodního osvědčení. Uloží-li však opatření a lhůtu k odstranění zjištěných nedostatků, přistoupí Námořní úřad k odnětí mezinárodního osvědčení teprve tehdy, pokud v této lhůtě k jejich odstranění nedojde.
K bodu 16 (§ 15 odst. 3)
V ustanovení § 15 odst. 3 se provádí drobná legislativně technická úprava v návaznosti na vložení nového odstavce 4 do § 11 zákona o námořní plavbě.
K bodu 17 (§ 24 odst. 1 písm. j))
Podle § 24 odst. 1 písm. j) zákona o námořní plavbě je provozovatel námořního plavidla povinen neprodleně oznámit Námořnímu úřadu účast lodi na námořní nehodě nebo mimořádné události a účast námořní jachty na námořní nehodě, při níž došlo ke škodě převyšující 200 000 Kč, a zajistit dokumentaci stavu v době námořní nehody, včetně důkazů a výpovědí svědků. Navrhuje se uvedenou povinnost reformulovat, a to v zájmu zajištění souladu vnitrostátní právní úpravy se směrnicí 2009/18/ES v platném znění.
Podle čl. 2 směrnice 2009/18/ES v platném znění se tato směrnice vztahuje na námořní nehody a mimořádné události týkající se (mimo jiné) lodí plujících pod vlajkou členského státu Evropské unie států, přičemž slovo „loď“ není možné vnímat v kontextu této směrnice úzce jako pouze „námořní obchodní loď“ ve smyslu zákona o námořní plavbě, ale šířeji jako „námořní plavidlo“ ve smyslu tohoto zákona. Námořní jachty nejsou výslovně vyňaty z působnosti uvedené směrnice, nicméně dle jejího čl. 2 odst. 2 písm. b) se směrnice nevztahuje na rekreační jachty.
Z uvedeného je zřejmé, že šetření příčin musí v souladu s unijním právem podléhat námořní nehody a mimořádné události týkající se nejen lodě (zde ve smyslu „námořní obchodní lodě“ podle zákona o námořní plavbě), ale též námořní jachty, přičemž vyjmout ze šetření příčin lze pouze námořní nehody a mimořádné události, které se týkají námořní jachty provozované a využívané pouze pro sportovní či rekreační účely (tato formulce se přitom inspiruje definicí obsaženou v § 33 písm. a) zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů). Výše škody, k níž došlo při námořní nehodě nebo mimořádné události námořní jachty, je přitom podle směrnice 2009/18/ES v platném znění irelevantní.
Navrhuje se proto konstruovat dotčenou povinnost provozovatele námořního plavidla tak, aby odpovídala unijnímu vymezení okruhu námořních nehod a mimořádných událostí, které jsou příslušné úřady povinny šetřit. Stanoví se proto obecně, že provozovatel námořního plavidla je povinen neprodleně oznámit Námořnímu úřadu účast námořního plavidla na námořní nehodě nebo mimořádné události. Vlastní vymezení pojmů „námořní nehoda“ a „mimořádná událost“ a rovněž vymezení okruhu námořních nehod a mimořádných událostí, jejichž příčiny bude Námořní úřad šetřit, pak bude v souladu se směrnicí 2009/18/ES v platném znění nově vymezovat § 55a a § 55b.
Část právní úpravy obsažené v § 24 odst. 1 písm. j), podle níž je provozovatel námořního plavidla rovněž povinen zajistit dokumentaci stavu v době námořní nehody, včetně důkazů a výpovědí svědků, se navrhuje vypustit, neboť tato povinnost je plně pokryta právní úpravou obsaženou v § 55c.
K bodu 18 (§ 24 odst. 1 písm. k))
Do ustanovení obsahujícího výčet povinností provozovatele námořního plavidla se navrhuje doplnit novou povinnost zajistit, aby z námořního plavidla nebyly vypouštěny ropné, jedovaté ani škodlivé látky, odpadní vody a odpadky v rozporu s mezinárodní úmluvou MARPOL ani materiál zbylý z čištění spalin vznikajících při provozu námořního plavidla a aby při tomto provozu nebylo jinak znečištěno mořské prostředí.
Doplnění uvedené povinnosti je navrhováno v zájmu zajištění transpozice směrnice 2005/35/ES v platném znění, která a) výrazně rozšiřuje okruh regulovaných znečišťujících látek, u nichž má být zabráněno jejich vypouštění z námořních plavidel, ale rovněž b) rozšiřuje a upřesňuje okruh osob odpovědných za jejich protiprávní vypouštění, když ve svém čl. 1 odst. 1 uvádí, že „všechny společnosti nebo jiné právnické či fyzické osoby odpovědné za nezákonné vypouštění znečišťujících látek“ musí podléhat účinným, přiměřeným a odrazujícím správním sankcím. Ve svém čl. 4 odst. 2 pak ukládá členským státům Evropské unie zajistit, aby „jakákoli společnost nebo jiná právnická či fyzická osoba“, která se dopustí porušení, byla činěna odpovědnou.
Z uvedeného je zřejmé, že povinnost směřující k zabránění znečišťování mořského prostředí vypouštěním vymezených látek musí být rozšířena i na další osoby, než je tomu doposud (stávající právní úprava příslušnou, byť obecněji formulovanou, povinnost vztahuje pouze na velitele námořního plavidla), tedy i na provozovatele námořního plavidla. Pro případ porušení této povinnosti se zakotvuje příslušná skutková podstata přestupku.
K bodům 19, 29 a 37 až 39 (§ 24 odst. 6 a 7, § 25 odst. 1, § 27 odst. 2, § 68a, § 78 odst. 2 a 3 a § 79 odst. 2 a 3)
Dochází k provedení legislativně technické úpravy v návaznosti na doplnění nové povinnosti provozovatele námořního plavidla v § 24 odst. 1 písm. k) a s tím souvisejícím posunem označení následujících pododstavců.
K bodům 20 a 21 (§ 30 odst. 3 a 4)
Z aplikační praxe vyplynula potřeba doplnit pravomoc Námořního úřadu vydávat na žádost provozovatele námořní jachty osvědčení o bezpečném obsazení námořní jachty posádkou. Údaje o bezpečném obsazení námořní jachty posádkou se nyní standardně zapisují do rejstříkového listu. Provozovatelé některých (zejména větších) námořních jachet však žádají i o vydání uvedeného osvědčení, neboť jim slouží jako potřebný doklad při plavbě v zahraničí. Stávající právní úprava nicméně pravomoc Námořního úřadu k vydání tohoto dokladu nepředpokládá, a proto se navrhuje její doplnění v uvedeném smyslu.
Zároveň se doplňuje zákonné zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu, který stanoví obsahové náležitosti osvědčení o bezpečném obsazení námořní jachty posádkou. Navržená úprava si vyžádá doplnění vyhlášky č. 278/2000 Sb., o námořním rejstříku a dokladech námořních plavidel, ve znění pozdějších předpisů.
K bodu 22 (§ 33 odst. 1 písm. h))
Podle § 33 odst. 1 písm. h) zákona o námořní plavbě je velitel námořní obchodní lodě povinen zabránit znečištění mořského prostředí. Podle § 33 odst. 2 je velitel námořní jachty povinen plnit povinnosti uvedené v odstavci 1 přiměřeně k provozu námořní jachty.
Z hlediska požadavků kladených na členské státy Evropské unie směrnicí 2005/35/ES v platném znění se tato úprava jeví jako nedostatečná, neboť je příliš obecná až vágní. Jak již bylo shora uvedeno, směrnice (EU) 2024/3101 výrazně rozšiřuje okruh regulovaných znečišťujících látek, u nichž má být zabráněno jejich vypouštění z námořních plavidel. Zatímco dosud byla unijní právní úprava zaměřena především na látky podle příloh I a II mezinárodní úmluvy MARPOL, tedy na ropné látky (příloha I) a jedovaté kapalné látky volně ložené (příloha II), nově se rozšiřuje na všechny relevantní druhy znečištění upravené v přílohách I až V mezinárodní úmluvy MARPOL, tedy rovněž na škodlivé látky v balené formě (příloha III), odpadní vody (příloha IV) a odpadky (příloha V) a nad tento rámec též na zbytky ze systému čištění spalin.
Navrhuje se proto dotčenou povinnost velitele námořního plavidla precizovat tak, aby lépe odpovídala požadavkům unijního práva. Velitel námořního plavidla tak bude povinen zajistit, aby z námořního plavidla nebyly vypouštěny ropné, jedovaté ani škodlivé látky, odpadní vody a odpadky v rozporu s mezinárodní úmluvou MARPOL ani materiál zbylý z čištění spalin vznikajících při provozu námořního plavidla. Dotčená právní úprava přitom, stejně jako v současnosti, zakazuje jiné způsoby znečištění mořského prostředí, a nevyčerpává se tedy pouze transpozicí směrnice 2005/35/ES v platném znění. Pro případ porušení uvedeného zákazu se zakotvuje příslušná skutková podstata přestupku.
K bodům 23 a 24 (§ 43 odst. 10 a 11 a § 49 odst. 5 a 6)
Návrhem zákona dochází k doplnění chybějící regulace postupu pro případ ztráty, zničení, odcizení nebo poškození průkazu způsobilosti dokládajícího oprávnění pro výkon zvláštní činnosti člena posádky námořní obchodní lodě nebo oprávnění pro výkon práce spojené s příslušnou funkcí člena posádky lodě anebo průkazu způsobilosti k vedení námořní jachty, a též pro případ změny jména, popřípadě jmen, nebo příjmení držitelů těchto dokladů (u držitelů průkazů způsobilosti k vedení námořní jachty též pro případ změny adresy pobytu).
V této souvislosti se zakotvuje povinnost držitelů dotčených dokladů oznámit uvedené skutečnosti Námořnímu úřadu do 1 měsíce ode dne, kdy k nim došlo. Pro případ porušení této povinnosti se zakotvuje příslušná skutková podstata přestupku. Bude-li se jednat o případ změny jména, popřípadě jmen, nebo příjmení jeho držitele (případně též pro změnu adresy jeho pobytu), bude stanovena povinnost předložit zároveň doklady tuto změnu prokazující. Bude-li nicméně držitel průkazu způsobilosti subjektem údajů vedených v základním registru obyvatel, bude změna uvedených údajů pro správní orgán zřejmá právě z tohoto registru, přičemž v takovém případě není třeba vyžadovat ani splnění shora uvedeného oznámení ani předložení dokladů prokazujících příslušnou změnu.
Doplňuje se zároveň kompetence Námořního úřadu na žádost držitele původního průkazu vydat nový doklad s dobou platnosti odpovídající době platnosti původního dokladu a povinnost tohoto držitele ve vymezených případech odevzdat původní doklad ve stanovené lhůtě Námořnímu úřadu. Pro případ porušení této povinnosti se zakotvuje příslušná skutková podstata přestupku.
K bodu 25 (§ 55a až 55h)
Právní úprava týkající se zjišťování příčin námořních nehod a mimořádných událostí obsažená v § 55a až § 55h zákona o námořní plavbě byla podrobena komplexní revizi a byla přepracována tak, aby byl zajištěn soulad vnitrostátní právní úpravy s unijním právem, konkrétně pak směrnicí 2009/18/ES v platném znění. Namísto slov „zjišťování příčin námořních nehod a mimořádných událostí“ se rovněž navrhuje používat slov „šetření příčin námořních nehod a mimořádných událostí“, a to po vzoru jiných zákonů v oblasti dopravy a také směrnice 2005/35/ES v platném znění (byť směrnice používá v dané souvislosti slova „vyšetřování“).
K § 55a
Odstavec 1 nově vymezuje pojem „námořní nehoda“.
Při vymezení tohoto stěžejního pojmu vycházel předkladatel předně z čl. 2 směrnice 2009/18/ES v platném znění, podle něhož se tato směrnice vztahuje na námořní nehody a mimořádné události týkající se (mimo jiné) lodí plujících pod vlajkou členského státu Evropské unie, přičemž výslovně vyňaty z její působnosti jsou rekreační jachty.
Vymezení námořní nehody je proto nově konstruováno tak, aby zahrnovalo událost, k níž došlo v souvislosti s provozem námořního plavidla, nejde-li o námořní jachtu určenou a využívanou pouze pro sportovní nebo rekreační účely, a která má jeden z vymezených následků. V souvislosti s určením a využíváním námořní jachty se předkladatel inspiroval formulací obsaženou v § 33 písm. a) zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, ve znění pozdějších předpisů, vymezujícím pojem „rekreační plavidlo“.
Podle čl. 3 bodu 3 směrnice 2009/18/ES v platném znění se pojmy „námořní nehoda“, „velmi vážná námořní nehoda“, „námořní mimořádná událost“, ale též další pojmy mají používat v souladu s předpisem o mezinárodních normách a doporučených postupech pro bezpečnostní vyšetřování námořních nehod nebo mimořádných událostí na moři (Code of the International Standards and Recommended Practices for a Safety Investigation into a Marine Casualty or Marine Incident) obsaženým v příloze rezoluce IMO MSC.255(84) Výboru Mezinárodní námořní organizace (IMO) pro námořní bezpečnost ze dne 16. května 2008 v platném znění, (dále jen „předpis IMO pro šetření námořních nehod“).
Vymezení pojmu „námořní nehoda“ proto v této souvislosti zohledňuje též definici tohoto pojmu obsaženou v čl. 2 bodě 2.9 předpisu IMO pro šetření námořního nehod. Součástí nového vymezení dotčeného pojmu tak bude alternativní výčet následků události, k níž došlo v souvislosti s provozem námořního plavidla, mezi něž bude patřit a) smrt, vážné zranění nebo nezvěstnost osoby, b) zničení, ztráta, ztroskotání nebo opuštění námořního plavidla, c) poškození konstrukce námořního plavidla nebo jeho vybavení anebo poškození jiné věci, které může ohrozit bezpečnost námořního plavidla nebo osoby, d) srážka námořního plavidla s jiným námořním plavidlem nebo jiným pevným předmětem, nebo e) znečištění mořského prostředí.
Odstavec 2 nově vymezuje pojem „velmi vážná námořní nehoda“, a to rovněž v souladu s předpisem IMO pro šetření námořních nehod (vizte jeho čl. 2 bod 2.22). Velmi vážnou námořní nehodou bude míněna námořní nehoda, jejímž následkem je smrt osoby, zničení nebo ztráta námořního plavidla nebo vážné znečištění mořského prostředí.
Odstavec 3 nově vymezuje pojem „mimořádná událost“, a to v souladu s vymezením působnosti směrnice (EU) 2024/3017 zakotveným v jejím čl. 2 i předpisem IMO pro šetření námořních nehod (vizte jeho čl. 2 bod 2.10).
Pro doplnění se uvádí, že stávající vymezení pojmu „vážná námořní nehoda“ se bez náhrady vypouští, neboť směrnice (EU) 2024/3017 ani předpis IMO pro šetření námořních nehod tento pojem nepoužívá a s danou kategorií námořní nehody nepočítá ani nově revidovaná vnitrostátní právní úprava.
Odstavec 4 představuje transpoziční opatření ve vztahu k čl. 5 odst. 7 směrnice 2009/18/ES v platném znění, podle něhož věnují členské státy Evropské unie při rozhodování o tom, zda k námořní nehodě nebo mimořádné události, která se týkala lodě vyvázané nebo stojící na kotvě nebo lodě v doku a na níž měli účast pracovníci na pevnině nebo v přístavu, došlo „přímo v souvislosti s provozem lodě“, a zda tedy podléhá bezpečnostnímu vyšetřování, zvláštní pozornost tomu, zda se na prováděné činnosti podílely konstrukce lodě, její vybavení, postupy, posádka a řízení lodě a nakolik byly pro tuto činnost relevantní. Navrhuje se proto stanovit, že došlo-li k události s následkem vymezeným v rámci pojmu „námořní nehoda“ nebo „mimořádná událost“ na námořním plavidle u pobřeží nebo v přístavu s účastí osob, které nejsou členy posádky plavidla ani cestujícími, považuje se tato událost za námořní nehodu nebo mimořádnou událost, existují-li skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byla způsobena konstrukcí námořního plavidla nebo jeho vybavením anebo činností jeho posádky.
K § 55b
Odstavec 1 nově vymezuje okruh námořních nehod, jejichž příčiny bude Námořní úřad obligatorně šetřit, a to v souladu s čl. 5 odst. 1 směrnice 2009/18/ES v platném znění, podle něhož každý členský stát Evropské unie zajistí, aby orgán pro bezpečnostní vyšetřování provedl bezpečnostní vyšetřování po každé velmi vážné námořní nehodě, a) jejímž účastníkem je loď plující pod jeho vlajkou, a to bez ohledu na místo, kde k nehodě došlo, b) k níž došlo v jeho teritoriálním moři a vnitřních vodách vymezených v úmluvě UNCLOS bez ohledu na vlajku lodě nebo lodí zúčastněných na nehodě (což není z hlediska České republiky coby vnitrozemského státu relevantní), nebo c) která se dotýká významného zájmu členského státu Evropské unie bez ohledu na místo nehody nebo vlajku lodě nebo lodí zúčastněných na nehodě. Stanoví se proto, že Námořní úřad provádí šetření příčin velmi vážné námořní nehody, která a) se týká námořního plavidla plujícího pod vlajkou České republiky, nebo b) má za následek smrt nebo vážné zranění občana České republiky nebo se týká jiného významného zájmu České republiky.
Odstavec 2 představuje transpoziční opatření především ve vztahu k čl. 5 4 směrnice 2009/18/ES v platném znění. Podle čl. 5 odst. 4 směrnice 2009/18/ES v platném znění v případě námořní nehody nebo mimořádné události, na kterou se nevztahuje obligatorní povinnost orgánu pro bezpečnostní vyšetřování provést toto vyšetřování, tento orgán rozhodne, zda se provede bezpečnostní vyšetřování. Byť směrnice nestanoví kritéria pro toto rozhodování, navrhuje se ve vnitrostátní právní úpravě ponechat stávající kritérium využitelnosti výsledků případného šetření k předcházení námořním nehodám nebo mimořádným událostem. Stanoví se proto, že Námořní úřad může (je zde ponechán prostor pro správní uvážení) provést šetření příčin jiné než velmi vážné námořní nehody nebo mimořádné události, dojde-li k závěru, že výsledky tohoto šetření mohou být využity k jejich předcházení.
Odstavec 3 přebírá stávající pravidlo obsažené v § 55b odst. 3 zákona o námořní plavbě, podle něhož Námořní úřad zahájí šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 2 měsíců poté, kdy k námořní nehodě nebo mimořádné události došlo. Jde o naplnění požadavku obsaženého v čl. 5 odst. 8 směrnice 2009/18/ES v platném znění, podle něhož se bezpečnostní vyšetřování zahájí bez zbytečného odkladu poté, co došlo k námořní nehodě nebo mimořádné události, a v každém případě nejpozději dva měsíce po ní.
Odstavec 4 představuje aktualizaci stávající právní úpravy obsažené v § 55b odst. 5, podle níž Námořní úřad neprovede zjišťování příčin námořní nehody nebo mimořádné události, pokud jej v souladu s právem Evropské unie nebo v souladu s námořní úmluvou již provádí příslušný orgán jiného státu. Uvedené pravidlo je návrhem zákona precizováno tak, aby odkazovalo nikoliv obecně (vágně) na právo Evropské unie či námořní úmluvu, ale konkrétněji na směrnici 2009/18/ES v platném znění či předpis IMO pro šetření námořních nehod. Rovněž se jeví jako vhodné precizovat dané pravidlo v tom smyslu, že Námořní úřad neprovede šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události, provede-li jej nebo jej již provádí (tedy nikoliv jako doposud pouze tehdy, pokud jej již provádí) příslušný orgán jiného státu. Směrnice 2009/18/ES v platném znění sice připouští v čl. 7 provádění tzv. souběžných bezpečnostních vyšetřování týchž námořních nehod nebo mimořádných událostí, avšak pouze ve výjimečných případech. Navrhuje se takové duplicitní vyšetřování neumožnit, neboť jeho praktické využití lze považovat spíše za teoretické, zejména v prostředí České republiky coby vnitrozemského státu, pod jehož vlajkou neplují žádné námořní obchodní lodě.
K § 55c
Odstavec 1 přebírá stávající právní úpravu povinností provozovatele a velitele námořního plavidla souvisejících se zjišťováním příčin námořních nehod a mimořádných událostí a se zmírňováním jejich následků obsaženou v § 55c odst. 1 zákona o námořní plavbě. Dochází pouze k její precizaci a zohlednění čl. 13 písm. a) směrnice 2009/18/ES v platném znění, podle něhož členské státy Evropské unie přijmou opatření, kterými zajistí, že strany, jichž se týkají nehody nebo mimořádné události spadající do oblasti působnosti této směrnice, vynaloží veškeré úsilí k zachování všech informací, a to (mimo jiné) včetně informací ze zařízení VDR nebo S-VDR a dalších elektronických zařízení, které se vztahují k období před nehodou, během ní a po ní. Zařízením VDR se přitom podle čl. 3 bodu 7 směrnice 2009/18/ES v platném znění rozumí zařízení pro záznam údajů o plavbě vymezené v bodu 4.1 přílohy rezoluce IMO MSC.333(90) Výboru Mezinárodní námořní organizace (IMO) pro námořní bezpečnost ze dne 22. května 2012 v platném znění a doplněné příslušnými funkčními normami uvedené organizace platnými ke dni jeho instalace na námořním plavidle. Zařízením S-VDR se pak podle čl. 3 bodu 8 směrnice 2009/18/ES v platném znění rozumí zjednodušené zařízení pro záznam údajů o plavbě vymezené v bodu 4.1 přílohy rezoluce IMO MSC. 163(78) Výboru Mezinárodní námořní organizace (IMO) pro námořní bezpečnost ze dne 17. května 2004 v platném znění, a doplněné příslušnými funkčními normami této organizace platnými ke dni jeho instalace na palubě námořního plavidla. Navržená právní úprava tak vedle zařízení pro záznam údajů o plavbě výslovně zmiňuje i zjednodušené zařízení pro záznam údajů o plavbě.
Odstavec 2 přebírá v podstatě beze změny stávající pravidlo obsažené v § 55c odst. 2 zákona o námořní plavbě, podle něhož se povinnost spolupracovat s Námořním úřadem a příslušnými orgány (nově vyjádřeno vhodněji singulárem) pobřežního státu s cílem zmírnit následky námořní nehody nebo mimořádné události, zejména poskytnutím informací týkajících se nebezpečných věcí nebo znečišťujících látek, vztahuje i na vlastníka nebezpečné věci nebo znečišťující látky, která je v době námořní nehody nebo mimořádné události na palubě námořního plavidla.
K § 55d
Odstavec 1 představuje transpoziční opatření zejména ve vztahu k čl. 8 odst. 1, 2 a 4 směrnice 2009/18/ES v platném znění.
Podle čl. 8 odst. 1 směrnice 2009/18/ES v platném znění členské státy Evropské unie (mimo jiné) zajistí, aby vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí prováděli náležitě kvalifikovaní vyšetřovatelé, kteří jsou způsobilí v záležitostech týkajících se námořních nehod a mimořádných událostí. I dle odstavce druhého stejného článku mají mít vyšetřovatelé znalosti a praktické zkušenosti v oblastech patřících k jejich běžným vyšetřovacím povinnostem. Zároveň platí (vizte druhý pododstavec čl. 8 odst. 1), že orgánům pro bezpečnostní vyšetřování nesmí nic bránit v dočasném jmenování vhodných vyšetřovatelů s nezbytnými odbornými dovednostmi, kteří se budou účastnit bezpečnostního vyšetřování.
Návrh zákona proto stanoví, že šetření příčin jednotlivé námořní nehody nebo mimořádné události provádí státní zaměstnanec v Námořním úřadu nebo jiná fyzická osoba, kteří jsou k tomu písemně pověřeni Námořním úřadem. Zároveň se stanoví, že osoba provádějící šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události (ať již půjde o zaměstnance Námořního úřadu nebo jinou osobu Námořním úřadem pověřenou podle věty první) musí mít k tomu potřebné znalosti a praxi. Detaily těchto znalostí a praxe, vyžadovaných unijním právem, již vnitrostátní právní úprava obsahovat nemusí, jelikož splnění tohoto požadavku bude zajišťovat správní úřad (Námořní úřad).
Podle čl. 8 odst. 4 směrnice 2009/18/ES v platném znění členské státy Evropské unie v rámci svých právních systémů zajistí, aby měli vyšetřovatelé touto směrnicí taxativně vymezená oprávnění.
Výčet oprávnění osoby pověřené zjišťováním příčin námořní nehody nebo mimořádné události obsažený v současné době v § 55d zákona o námořní plavbě neodpovídá v plném rozsahu požadavkům směrnice 2009/18/ES v platném znění, byť řada oprávnění je již v platné vnitrostátní právní úpravě obsažena. S některými oprávněními stanovenými unijním právem tento vnitrostátní výčet vůbec nepočítá, jiná je třeba v souladu s uvedenou směrnicí zpřesnit či doplnit. Navíc zákon o námořní plavbě svěřuje tato oprávnění pouze zaměstnanci Námořního úřadu a nepočítá s tím, že Námořní úřad může pověřit jinou osobu prováděním šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události. Dotčený katalog oprávnění tak byl revidován a reformulován a doplněn tak, aby naplňoval požadavky stanovené v čl. 8 odst. 4 směrnice 2009/18/ES v platném znění.
Odstavec 2 představuje transpoziční opatření ve vztahu k čl. 8 odst. 1 pododstavci druhému směrnice 2009/18/ES v platném znění, podle něhož orgánům pro bezpečnostní vyšetřování nesmí nic bránit ve využívání konzultantů k poskytování odborného poradenství ohledně libovolných aspektů bezpečnostního vyšetřování.
Navrhuje se proto do zákona o námořní plavbě doplnit právní úpravu, která po vzoru obdobné právní úpravy obsažené již v současné době v zákoně č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů, (vizte jeho § 55a odst. 3) možnost využití konzultanta se znalostí speciálního oboru ve skutkově složitých případech umožní.
V zájmu transparentního přístupu v dané věci a vytvoření podmínek pro přínosnou činnost konzultanta z hlediska šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události se stanoví, že o přibrání odborného konzultanta se provede záznam do spisu o námořní nehodě nebo mimořádné události, do něhož bude konzultant moci se souhlasem osoby provádějící šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události a v rozsahu nezbytném pro výkon své funkce nahlížet. Konzultant bude též oprávněn být přítomen výkonu oprávnění osoby provádějící šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události. Zároveň se dodává, že do výkonu těchto oprávnění nesmí konzultant zasahovat.
V dané souvislosti se vychází z předpokladu, že Námořní úřad bude vést spis o námořní nehodě nebo mimořádné události, byť se nejedná o správní řízení podle části druhé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, pro které z § 17 odst. 1 věty první vyplývá, že v každé věci se zakládá spis. Podle § 177 odst. 2 správního řádu platí, že v případech, kdy správní orgán provádí úkony, na které se nevztahují části druhá a třetí tohoto zákona, postupuje obdobně podle části čtvrté. Podle § 154 (obsaženého právě v části čtvrté) správního řádu se pro postup podle části čtvrté přiměřeně použijí i další (než v tomto ustanovení výslovně uvedená) ustanovení tohoto zákona, pokud jsou potřebná. Právní úprava šetření příčin námořních nehod a mimořádných událostí předpokládá, že Námořní úřad bude v dané věci přijímat oznámení, zjišťovat skutkový stav věci, pořizovat různé záznamy a rovněž bude vypracovávat o výsledcích šetření zprávu. Mezi těmito dokumenty musí existovat evidenční vazba a bez vedení spisu (ve smyslu souboru dokumentů vztahujících se k jedné nehodě) by nebylo prakticky možné naplnit zákonné povinnosti Námořního úřadu. Povinnost vést spis v dané věci lze dovozovat u Námořního úřadu rovněž ze zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle jehož § 3 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 63 odst. 1 písm. a) veřejnoprávní původci povinně vykonávají spisovou službu ve smyslu § 2 písm. l), tedy činnost spočívající v zajištění odborné správy dokumentů vzniklých z činnosti původce, popřípadě z činnosti jeho právních předchůdců, zahrnující jejich řádný příjem, evidenci, rozdělování, oběh, vyřizování, vyhotovování, podepisování, odesílání, ukládání a vyřazování ve skartačním řízení, a to včetně kontroly těchto činností.
Odstavec 3 představuje transpoziční opatření ve vztahu k čl. 5 odst. 6 směrnice 2009/18/ES v platném znění. Podle čl. 5 odst. 6 uvedené směrnice platí, že při bezpečnostním vyšetřování se orgán pro bezpečnostní vyšetřování řídí pokyny Mezinárodní námořní organizace (IMO) na pomoc vyšetřovatelům při provádění vyšetřování nehod (jde o pokyny obsažené v příloze rezoluce Mezinárodní námořní organizace (IMO) A.1075(28) přijaté Shromážděním IMO dne 4. prosince 2013, v platném znění), přičemž vyšetřovatelé se mohou od těchto pokynů odchýlit, je-li to podle jejich odborného úsudku nezbytné k dosažení cílů bezpečnostního vyšetřování.
Návrh zákona proto stanoví, že Námořní úřad při šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události postupuje v souladu s příslušnou rezolucí Mezinárodní námořní organizace (míněny jsou zde právě shora uvedené pokyny na pomoc vyšetřovatelům při provádění vyšetřování nehod) a dodává se, že jiný postup je možný pouze tehdy, je-li to nezbytné ke zjištění příčin námořní nehody nebo mimořádné události. Nahrazuje se tak dosavadní právní úprava obsažená v § 55d odst. 2 zákona o námořní plavbě, podle níž technické postupy při zjišťování příčin námořních nehod a mimořádných událostí stanoví Společná metodika vyšetřování námořních nehod přijatá podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002 ze dne 27. června 2002, kterým se zřizuje Evropská agentura pro námořní bezpečnost. Tato metodika je již překonaná a uvedené nařízení již bylo zrušeno.
K § 55e
Odstavec 1 věta první představuje transpoziční opatření ve vztahu k čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/18/ES v platném znění, podle něhož členské státy Evropské unie zajistí, aby bezpečnostní vyšetřování byla nezávislá na trestních nebo jiných souběžných vyšetřováních prováděných za účelem určení míry odpovědnosti nebo zavinění.
Návrh zákona proto výslovně uvádí, že Námořní úřad provádí šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události bez ohledu na průběh a výsledky trestního řízení nebo řízení o přestupku.
Věta druhá a třetí v odstavci 1 představují transpoziční opatření ve vztahu k čl. 1 odst. 2 směrnice 2009/18/ES v platném znění, podle něhož není účelem námořního bezpečnostního vyšetřování určovat míru odpovědnosti nebo zavinění a z jeho nálezů nelze vyvozovat ani zavinění, ani odpovědnost.
Stanoví se proto, že Námořní úřad se při šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události nezabývá posuzováním odpovědnosti za trestný čin nebo přestupek a že příslušné orgány posuzují odpovědnost za trestný čin nebo přestupek bez ohledu na výsledky šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události.
Odstavec 2 představuje transpoziční opatření ve vztahu k čl. 1 odst. 2 větě druhé a čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/18/ES v platném znění, podle nichž členské státy zajistí, aby a) orgánům pro námořní bezpečnostní vyšetřování nebylo bráněno v tom, aby podávaly úplné zprávy o příčinách námořní nehody nebo mimořádné události, a b) orgány pro bezpečnostní vyšetřování byly schopny podat zprávu o výsledcích bezpečnostních vyšetřování bez pokynů nebo zásahů osob, organizací nebo stran, které mohou být výsledkem těchto bezpečnostních vyšetřování dotčeny.
Stanoví se proto, že do vyhotovení zprávy o výsledcích šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události nikdo nesmí zasahovat.
V odstavci 3 se přebírá stávající pravidlo obsažené v současné době v § 55e, podle něhož informace získané při šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události lze použít jen pro účely zpracování zpráv o výsledcích šetření jejich příčin. Toto pravidlo je zároveň doplněno o povinnost osoby provádějící šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události a též případně přizvaného konzultanta zachovat o všech informacích získaných při tomto šetření mlčenlivost. Uvedeným pravidlem je zajištěna transpozice čl. 9 směrnice 2009/18/ES v platném znění. Přestože dle směrnice je členským státům Evropské unie přiznána omezená možnost stanovit pravidla pro zpřístupnění záznamů pro jiné účely, než je bezpečnostní vyšetřování, navrhuje se stanovit striktněji, že údaje k jiným účelům vůbec zpřístupněny nebudou (což připouští čl. 9 odst. 4 této směrnice).
K § 55f
Odstavec 1 představuje aktualizaci pravidla obsaženého v současné době v § 55f zákona o námořní plavbě, podle něhož Námořní úřad spolupracuje při odborném zjišťování příčin námořních nehod a mimořádných událostí s příslušnými orgány členských států Evropské unie a s příslušnými orgány jiných států podle mezinárodní smlouvy. V dotčeném vnitrostátním pravidle dochází návrhem zákona pouze k drobné precizaci normativního textu a k aktualizaci odkazu na příslušný unijní akt (odkaz bude mířit ke přímo směrnici 2009/18/ES v platném znění) a též na příslušnou rezoluci Mezinárodní námořní organizace (IMO), podle nichž bude spolupráce v dané oblasti probíhat. Příslušnou rezolucí Mezinárodní námořní organizace (IMO) se zde přitom míní předpis o mezinárodních normách a doporučených postupech pro bezpečnostní vyšetřování námořních nehod nebo mimořádných událostí na moři (Code of the International Standards and Recommended Practices for a Safety Investigation into a Marine Casualty or Marine Incident) obsažený v příloze rezoluce IMO MSC.255(84) Výboru Mezinárodní námořní organizace (IMO) pro námořní bezpečnost ze dne 16. května 2008, v platném znění.
Takto obecně formulované ustanovení o spolupráci představuje základ pro aplikaci řady konkrétnějších ustanovení směrnice 2009/18/ES v platném znění, jakož i příslušných rezolucí Mezinárodní námořní organizace (IMO).
Odstavec 2 představuje transpoziční opatření ve vztahu k čl. 5 odst. 9 směrnice 2009/18/ES v platném znění, podle něhož orgán pro bezpečnostní vyšetřování v případě, že v průběhu bezpečnostního vyšetřování vyjde najevo nebo vznikne podezření, že byl spáchán trestný čin (vymezený směrnicí odkazem na příslušnou mezinárodní smlouvu), o tom informuje v souladu s vnitrostátním právem neprodleně orgány pro námořní bezpečnost daného členského státu (členských států) Evropské unie a kterékoli dotčené třetí země.
K § 55g
Odstavec 1 věta první a druhá představují převzetí stávajících pravidel obsažených v současné době v § 55g odst. 1 zákona o námořní plavbě. Stanoví se, že Námořní úřad zveřejní zprávu o výsledcích šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události do 1 roku ode dne, ve kterém došlo k námořní nehodě nebo mimořádné události, což odpovídá požadavku obsaženému v čl. 14 odst. odst. 1 a 2 směrnici 2009/18/ES v platném znění, podle nichž se na základě bezpečnostních vyšetřování vyhotoví a zveřejní zpráva o nehodě ve formátu stanoveném směrnicí, přičemž orgán pro bezpečnostní vyšetřování má vynaložit veškeré úsilí ke zveřejnění zpráv do 12 měsíců ode dne námořní nehody nebo mimořádné události. Stanoví se rovněž, že zpráva obsahuje bezpečností doporučení, pokud lze výsledky šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události využít pro jejich předcházení, což odpovídá jak stávající vnitrostátní, tak unijní právní úpravě.
Odstavec 1 věta třetí představuje transpoziční opatření ve vztahu k čl. 14 odst. 1 druhému pododstavci směrnice 2009/18/ES v platném znění, podle něhož se orgán pro bezpečnostní vyšetřování může rozhodnout zveřejnit pouze stručnou zprávu o bezpečnostním vyšetřování, pokud a) se bezpečnostní vyšetřování netýká velmi vážné námořní nehody nebo b) nálezy bezpečnostního vyšetřování nemohou vést k předcházení budoucím námořním nehodám nebo mimořádným událostem. Úřad tak bude moci ve stanovených případech zveřejnit pouze stručnou zprávu o výsledcích šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události.
Odstavec 2 představuje aktualizaci stávajícího pravidla obsaženého v § 55g odst. 2 zákona o námořní plavbě, a to v návaznosti na čl. 14 odst. 2 větu druhou směrnice 2009/18/ES v platném znění, podle níž pokud v případě velmi vážné námořní nehody nelze závěrečnou zprávu o nehodě v této lhůtě vydat, zveřejní se do dvanácti měsíců ode dne námořní nehody prozatímní zpráva o nehodě.
Směrnice 2009/18/ES v platném znění stanoví obsahové náležitosti pouze pro konečnou (nikoliv prozatímní či stručnou zprávu o výsledcích šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události), což předkladatel dovozuje z toho, že odkaz na přílohu I k uvedené směrnici obsahuje pouze její čl. 14 odst. 1 pododstavec první upravující právě konečnou zprávu, přičemž ani z názvu ani z obsahu této přílohy nelze dovodit jiný závěr (příloha I upravuje obsah zpráv o bezpečnostním vyšetřování). Na obsahové náležitosti prozatímní ani stručné zprávy tak unijní právo neklade (a ani vnitrostátní transpoziční právní úprava nebude klást) žádné požadavky. Navrhuje se nicméně normativní text (oproti stávajícímu pravidlu) do určité míry konkretizovat a uvést, že obsah prozatímní zprávy o výsledcích šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události odpovídá prozatímním výsledkům šetření jejích příčin získaným ke dni zpracování prozatímní zprávy.
Odstavec 3 přebírá (a terminologicky precizuje) dosavadní pravidlo obsažené v § 55g odst. 3 zákona o námořní plavbě, podle něhož Námořní úřad zašle kopii zprávy nebo prozatímní zprávy o zjištění příčin námořní nehody nebo mimořádné události Evropské komisi. Toto pravidlo je v souladu s čl. 14 odst. 3 směrnice 2009/18/ES v platném znění, podle něhož orgán pro bezpečnostní vyšetřování členského státu Evropské unie vedoucího vyšetřování zašle kopii závěrečné nebo prozatímní zprávy Evropské komisi. Z uvedeného vyplývá, že dotčená notifikační povinnost orgánu pro bezpečnostní vyšetřování nedopadá na stručnou zprávu. Právní úprava v odstavci 3 tak tuto zprávu z notifikační povinnosti Námořního úřadu rovněž vyjímá.
Odstavec 4 představuje transpoziční opatření ve vztahu k čl. 15 odst. 1 směrnice 2009/18/ES v platném znění, podle něhož členské státy Evropské unie zajistí, aby byla bezpečnostní doporučení předložená orgány pro bezpečnostní vyšetřování náležitě zohledněna těmi, kterým jsou určena, zejména s cílem předejít budoucím nehodám, a aby byla ve vhodných případech na jejich základě přijata náležitá opatření v souladu s právem Evropské unie a mezinárodním právem. Uvedený požadavek bude zajišťován prostřednictvím individuálního správního aktu (rozhodnutí Námořního úřadu). Návrh zákona tak stanoví, že obsahuje-li zpráva o výsledcích šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události bezpečnostní doporučení, může Námořní úřad uložit vlastníku, výrobci, provozovateli nebo veliteli námořního plavidla anebo dalším osobám tímto doporučením dotčeným přijetí opatření směřujícího k předcházení námořním nehodám nebo mimořádným událostem. Nebude-li příslušné opatření dotčenými osobami přijato, bude dotčená osoba odpovědná za spáchání přestupku (návrh zákona pro tento případ konstruuje příslušnou skutkovou podstatu přestupku i sankci za jeho spáchání).
Odstavec 5 zakotvuje zákonné zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu (vyhlášky), která stanoví obsahové náležitosti (konečné) zprávy o výsledcích šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události. Vyhláška nebude upravovat obsahové náležitosti prozatímní ani stručné zprávy o výsledcích šetření příčin námořní nehody nebo mimořádné události. Pro tyto zprávy nestanoví unijní právo žádné obsahové náležitosti (vizte k tomu vysvětlení shora k odstavci 2). Z návrhu zákona dochází rovněž k vypuštění stávající právní úpravy obsažené v § 55g odst. 4 stanovující obsahové náležitosti (konečné a prozatímní) zprávy o výsledcích zjištění příčin námořní nehody nebo mimořádné události. Tuto materii (a pouze ve vztahu ke konečné zprávě) napříště upraví pouze vyhláška. Upravovat ji rovněž na úrovni zákona vyhodnotil předkladatel jako zbytné.
K § 55h
Podle čl. 17 odst. 1 směrnice 2009/18/ES v platném znění se údaje o námořních nehodách a mimořádných událostech uchovávají a analyzují prostřednictvím evropské elektronické databáze vytvořené Evropskou komisí a nazvané Evropská informační platforma pro námořní nehody (European Marine Casualty Information Platform).
Podle čl. 17 odst. 2 směrnice 2009/18 v platném znění členské státy Evropské unie oznámí Evropské komisi oprávněné orgány, které budou mít k této databázi přístup.
Podle čl. 17 odst. 2a směrnice 2009/18/ES v platném znění členské státy Evropské unie oznámí prostřednictvím uvedené platformy veškeré námořní nehody a mimořádné události ve stanoveném formátu a při provádění bezpečnostního vyšetřování poskytnou údaje vyplývající z tohoto bezpečnostního vyšetřování v souladu se systémem této databáze. Uvedené unijní pravidlo předkladatel ve vazbě na čl. 17 odst. 3 směrnice 2009/18 v platném znění vykládá tak, že v případech, kdy členský stát využívá (až již obligatorně či z vlastního rozhodnutí) uvedené platformy k oznamování stanovených údajů, musí tak činit ve stanoveném formátu a v takovém případě musí tímto způsobem poskytovat i veškeré s vyšetřováním související údaje.
Podle čl. 17 odst. 3 směrnice 2009/18/ES v platném znění orgány pro bezpečnostní vyšetřování oznámí všechny velmi vážné námořní nehody prostřednictvím uvedené platformy, přičemž členské státy Evropské unie mohou rozhodnout o tom, že bude jmenován příslušný vnitrostátní orgán nebo orgány, které budou oznamovat všechny ostatní námořní nehody a mimořádné události, a tento orgán nebo orgány jmenovat. Uvedené unijní pravidlo předkladatel vykládá tak, že prostřednictvím uvedené platformy se obligatorně oznamují pouze údaje o velmi vážných námořních nehodách, pokud členské státy Evropské unie nerozhodnou jinak (Česká republika se přitom k tomuto rozhodla nepřistoupit).
Návrh zákona v této souvislosti (vizte odstavec 1) stanoví, že Námořní úřad oznamuje Evropské komisi údaje o velmi vážných námořních nehodách, jejichž příčiny šetří, prostřednictvím uvedené platformy a v rozsahu stanoveném směrnicí 2009/18/ES v platném znění. Uvedené pravidlo tak představuje transpoziční opatření ve vztahu k čl. 17 odst. 1, 2, 2a a 3 směrnice 2009/18/ES v platném znění a nahrazuje tak do značné míry stávající právní úpravu týkající se oznamování údajů o námořních nehodách a mimořádných událostech obsaženou v současné době v § 55h o námořní plavbě.
Odstavec 2 představuje převzetí stávajícího pravidla obsaženého v § 55h odst. 3, podle něhož zjistí-li Námořní úřad v souvislosti se zjišťováním příčin námořní nehody nebo mimořádné události, že je nutné v zájmu odvrácení nebezpečí dalších nehod učinit opatření na úrovni Evropské unie, bezodkladně o tom informuje Evropskou komisi. Toto pravidlo (po provedení drobných terminologických úprav) vyhovuje požadavku obsaženému v čl. 16 odst. 1 směrnice 2009/18/ES v platném znění upravujícímu systém včasné výstrahy.
K bodu 26 (poznámka pod čarou č. 37)
Poznámka pod čarou č. 37 odkazující na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002 ze dne 27. června 2002, kterým se zřizuje Evropská agentura pro námořní bezpečnost, se zrušuje. Odkaz na uvedené nařízení byl zakotven v § 55d odst. 2, jehož obsah je nahrazen zcela novou transpoziční právní úpravou. Původní pravidlo obsažené v § 55d odst. 2, podle něhož technické postupy při zjišťování příčin námořních nehod a mimořádných událostí stanoví Společná metodika vyšetřování námořních nehod přijatá podle uvedeného nařízení, je již překonané a uvedené nařízení již bylo zrušeno.
K bodům 27 a 28 (nadpis pod § 61 a § 61 odst. 3)
Nově doplňovaný odstavec 3 představuje transpoziční opatření ve vztahu k čl. 4 směrnice 2005/35/ES v platném znění.
Do ustanovení obsahujícího právní úpravu služebních povinností člena posádky lodě (nově námořního plavidla) se navrhuje (vizte nový odstavec 3) doplnit zákaz vypouštět z námořního plavidla ropné, jedovaté nebo škodlivé látky, odpadní vody a odpadky v rozporu s mezinárodní úmluvou MARPOL anebo materiál zbylý z čištění spalin vznikajících při provozu námořního plavidla a obecně se též zakazuje jinak znečišťovat mořské prostředí. Pro případ porušení této povinnosti se zakotvuje příslušná skutková podstata přestupku.
Jak již bylo shora uvedeno, směrnice (EU) 2024/3101 a) výrazně rozšiřuje okruh regulovaných znečišťujících látek, u nichž má být zabráněno jejich vypouštění z námořních plavidel, a rovněž b) rozšiřuje a upřesňuje okruh osob odpovědných za jejich protiprávní vypouštění. Směrnice 2005/35/ES v platném znění ve svém čl. 1 odst. 1 uvádí, že „všechny společnosti nebo jiné právnické či fyzické osoby odpovědné za nezákonné vypouštění znečišťujících látek“ musí podléhat účinným, přiměřeným a odrazujícím správním sankcím. Ve svém čl. 4 odst. 2 pak ukládá členským státům Evropské unie zajistit, aby „jakákoli společnost nebo jiná právnická či fyzická osoba“, která se dopustí porušení, byla činěna odpovědnou.
U uvedeného je zřejmé, že povinnost směřující k zabránění znečišťování mořského prostředí vypouštěním vymezených látek musí být rozšířena i na další osoby, než je tomu doposud (stávající právní úprava příslušnou, byť obecněji formulovanou, povinnost vztahuje pouze na velitele námořního plavidla), tedy i na člena posádky námořního plavidla (jiného než velitele).
K bodu 30 (§ 75)
Nově doplňovaná právní úprava v odstavci 1 představuje transpoziční opatření ve vztahu k čl. 4b odst. 2, čl. 4c odst. 1, čl. 7 odst. 1 a čl. 8 směrnice 2009/21/ES v platném znění.
Podle čl. 4b odst. 2 směrnice 2009/21/ES v platném znění každý členský stát Evropské unie zajistí dohled nad činnostmi kontrolorů státu vlajky, inspektorů státu vlajky a dalších pracovníků, kteří jsou nápomocni při provádění prohlídek, a uznaných subjektů.
Podle čl. 4c odst. 1 směrnice 2009/21/ES v platném znění musejí pracovníci odpovědní za provádění prohlídek, inspekcí státu vlajky, auditů a ověřování lodí a společností nebo pracovníci, kteří tyto prohlídky, inspekce, audity a ověřování provádějí, absolvovat odbornou přípravu relevantní pro konkrétní prováděné činnosti.
Podle čl. 7 odst. 1 směrnice 2009/21/ES v platném znění členské státy Evropské unie přijmou nezbytná opatření k auditu Mezinárodní námořní organizace (IMO) týkajícímu se jejich správy, a to v souladu s cyklem přijatým v rámci této organizace. Členské státy Evropské unie rovněž zveřejní výsledky auditu v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy o zachování důvěrnosti.
Podle čl. 8 směrnice 2009/21/ES v platném znění každý členský stát Evropské unie zavede a udržuje systém řízení kvality vztahující se na operativní části činností správy prováděné státem vlajky. Tento systém řízení kvality musí být certifikován v souladu s použitelnými mezinárodními normami kvality, jako jsou normy ISO 9001. Unijní právo zde vymezuje (vizte čl. 8 odst. 1 druhý až pátý pododstavec dotčené směrnice), co musí uvedený systém řízení kvality obsahovat.
V zájmu naplnění shora uvedených unijních požadavků návrh zákona zakotví povinnost Námořního úřadu a) zavést a udržovat systém řízení kvality výkonu státní správy ve věcech námořní plavby podle směrnice 2009/21/ES v platném znění, b) dohlížet na činnost osob vykonávajících státní správu v uvedených věcech a c) pravidelně se podrobovat auditu výkonu státní správy v uvedených věcech prováděnému Mezinárodní námořní organizací (IMO) a jeho výsledky zveřejnit. Stanoví rovněž požadavek na to, aby tento systém splňoval požadavky harmonizované české technické normy upravující řízení kvality (ISO 9001) a aby obsahoval vymezené požadavky (jde o požadavky na vymezení práv, povinností a vzájemných vztahů osob vykonávajících státní správu ve věcech námořní plavby, jejich komunikaci, odbornou způsobilost, nezávislost a zabránění střetu jejich zájmů a vedení dokumentace).
K bodům 31 až 36, 40 až 48 a 50 až 57(§ 78 odst. 1 až 4 a 8 až 10 a § 79 odst. 1 až 4)
Navrhuje se doplnění nových a reformulace či nahrazení některých stávajících skutkových podstat přestupků, a to za účelem zajištění vymáhání a) povinností doplňovaných či upravovaných v zákoně o námořní plavbě v souvislosti s provedením transpozice směrnice (EU) 2024/3017 a směrnice (EU) 2024/3101, b) povinností vyplývajících z nové (a dosud chybějící) regulace postupů v běžných životních situacích, které nastávají na straně držitelů vybraných dokladů (například ztráty či zničení těchto dokladů), a c) dosud chybějící povinnosti provozovatele námořní jachty zabezpečit, aby při provozování námořní plavby byly na námořní jachtě stanovené listiny a deníky (povinnost uvedená v § 26 odst. 1 zákona o námořní plavbě, k níž však v současné době není konstruována potřebná skutková podstata přestupku, a tudíž ani odpovídající sankce). Prováděny jsou i formální změny související se specifikací adresátů některých skutkových podstat přestupků v pozici fyzických osob.
K bodům 49, 58 a 60 (§ 78 odst. 11, § 79 odst. 8 a § 79a odst. 3)
Návrh zákona stanoví sankce, které bude možno uložit za přestupky předvídané návrhem zákona. V souvislosti s tím dochází rovněž k aktualizaci (přeznačení) odkazů na příslušná ustanovení obsahující skutkové podstaty jednotlivých přestupků.
U přestupků, jejichž skutkové podstaty jsou v současné době obsaženy v zákoně o námořní plavbě, jsou stanoveny pouze horní hranice sazeb pokut. Správní tresty (pokuty), které bude možno ukládat za spáchání nově doplňovaných přestupků, jsou doplňovány do již existujícího systému správních trestů a jsou odstupňovány podle závažnosti přestupku. Využita přitom byla převážně již zákonem o námořní plavbě zavedená pásma výše pokut. Nové pásmo pokuty s dolní i horní hranicí sazby je doplňováno pro přestupky, jejich skutková podstata spočívá v jednání, které je třeba postihovat podle směrnice 2005/35/ES v platném znění. Podle čl. 8d odst. 2 směrnice 2005/35/ES v platném znění totiž členské státy Evropské unie nesmí za protiprávní jednání podle této směrnice stanovit či uplatnit takovou správní sankci, která by byly příliš nízká, a to v zájmu zajištění účinnosti, přiměřenosti a odrazujícího účinku těchto sankcí. Požadavku unijního práva směřující k tomu, aby nebyla stanovena příliš nízká pokuta, bude vyhověno právě stanovením minimální dolní sazby pokuty za dotčené přestupky.
Podle čl. 8d odst. 1 směrnice 2005/35/ES v platném znění členské státy Evropské unie pro to, aby byly sankce účinné, přiměřené a odrazující, zajistí, aby při určování a uplatňování druhu a výše správní sankce byly zohledněny všechny příslušné okolnosti protiprávního jednání, zejména
a) povaha, závažnost a doba trvání vypouštění,
b) míra zavinění nebo pochybení odpovědné osoby ve smyslu právního systému dotčeného členského státu Evropské unie,
c) škoda způsobená vypuštěním na životním prostředí nebo lidském zdraví, případně včetně dopadu vypouštění na rybolov, cestovní ruch a pobřežní komunity,
d) finanční způsobilost společnosti nebo jiné odpovědné právnické nebo fyzické osoby,
e) případný hospodářský přínos, který společnosti nebo jiné odpovědné právnické či fyzické osobě z protiprávního jednání vznikl nebo se očekává, že jí vznikne,
f) opatření přijatá odpovědnou společností nebo jinou právnickou či fyzickou osobou k zabránění vypouštění nebo zmírnění jeho dopadů,
g) úroveň spolupráce odpovědné společnosti nebo jiné právnické či fyzické osoby s příslušným orgánem, a
h) jakékoli předchozí protiprávní jednání týkající se znečištění z lodí ze strany odpovědné společnosti nebo jiné právnické či fyzické osoby.
Předkladatel je přesvědčen, že shora uvedené požadavky jsou z převážné části naplněny již stávající obecnou právní úpravou obsaženou v zákoně č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, zejména ustanoveními upravujícími určení druhu a výměry správního trestu (§ 37), hodnocení povahy a závažnosti přestupku (§ 38) a polehčujících a přitěžujících okolností (§ 39 a 40). Míra naplnění unijního požadavku spočívajícího v obligatorním zohlednění skutečností uvedených v čl. 8d písm. d) a e) směrnice 2005/35/ES v platném znění, tedy zohlednění finanční způsobilosti společnosti nebo jiné odpovědné právnické nebo fyzické osoby a též případného hospodářského přínosu, který společnosti nebo jiné odpovědné právnické či fyzické osobě z protiprávního jednání vznikl nebo se očekává, že jí vznikne, pouhým odkazem na obecnou právní úpravu obsaženou v zákoně o přestupcích nicméně může vzbuzovat pochybnosti. Ačkoliv správní orgány by při ukládání správní sankce měly zohledňovat majetkové poměry pachatele s ohledem na související a poměrně širokou judikaturou (vizte rozsudky Nejvyššího správního soudu 1 As 9/2008 – 133, 2 As 33/2006 – 102 a NSS 3 AFs 311/2021 či rozsudek Ústavního soudu ÚS Pl. ÚS 3/02), není tento požadavek upraven explicitně a záleželo by v tomto ohledu na praktické aplikaci tohoto požadavku správním úřadem v konkrétním případě. Ve vztahu ke zohlednění hospodářského přínosu vzešlého pachateli ze spáchaného přestupku je situace ještě více zpochybnitelná. V zájmu zajištění dostatečné transpozice uvedených unijních požadavků tak předkladatel přistoupil k zakotvení výslovného pravidla v daném smyslu do zákona o námořní plavbě.
Návrh zákona proto výslovně zakotvuje (vizte nově doplňovaný odstavec 3 v § 79a) zvláštní pravidlo pro určení výměry pokuty v tom smyslu, že Námořní úřad při určení výměry pokuty za vymezené přestupky (přestupky, jejichž skutková podstata spočívá v porušení povinností doplňovaných do zákona o námořní plavbě v souvislosti s transpozicí dotčené směrnice) přihlédne rovněž k majetkovým poměrům pachatele a k tomu, v jakém rozsahu na něj přešly výnosy, užitky a jiné výhody ze spáchaného přestupku.
Zavedení nových správních trestů v podobě zákazu činnosti se nenavrhuje. Horní hranice sazeb pokut odpovídá typové závažnosti jednání, která naplňují skutkové podstaty jednotlivých přestupků. Stanovené správní tresty, co do jejich druhu a rozpětí (výše), byly s ohledem na závažnost jednotlivých přestupků vyhodnoceny jako přiměřené.
Předkladatel vyhodnotil nezbytnost zakotvení skutkových podstat přestupků, které jsou obsaženy v předloženém návrhu zákona, podle Zásad tvorby právní úpravy přestupků. Na základě tohoto vyhodnocení dospěl předkladatel k závěru, že nejsou k dispozici takové nástroje, které jsou k dosažení daného cíle stejně vhodné nebo vhodnější a které současně představují méně intenzivní zásah do právního postavení adresátů navrhované právní úpravy. Navíc je závazkem České republiky coby členského státu Evropské unie plynoucím jí z čl. 22 směrnice 2009/18/ES v platném znění a čl. 8 odst. 1 směrnice 2005/35/ES v platném znění stanovit sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě těchto směrnic a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich provádění. Stanovené sankce přitom musí být účinné, přiměřené a odrazující. Z tohoto důvodu je nutno vnímat zakotvení příslušných skutkových podstat přestupků v navrženém rozsahu a navržené podobě do zákona o námořní plavbě za nezbytné.
K bodu 59 (§ 79 odst. 9 a § 79a odst. 2 až 5)
V souvislosti se zrušením několika pododstavců (písmen) v § 79 odst. 3 dochází rovněž k aktualizaci (přeznačení) odkazů na ustanovení § 79 odst. písm. q) (nově písm. n).
K bodu 60 (§ 79a odst. 2)
Nově doplňovaný odstavec 2 v § 79a představuje transpoziční opatření ve vtahu k čl. 10d odst. 2 směrnice 2005/35/ES v platném znění, který požaduje po členských státech Evropské unie zajistit, aby příslušné vnitrostátní orgány, které přijímají oznámení o porušení této směrnice předložená prostřednictvím kanálu zřízeného Evropskou komisí, tato oznámení vyšetřily, ve vhodných případech na ně reagovaly, včas poskytly zpětnou vazbu a zajistily následná opatření v souvislosti s těmito oznámeními, a to v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Transpozice uvedené směrnice je v českém právním řádu zajištěna zejména prostřednictvím zákona č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů, ve znění zákona č. 32/2025 Sb., (dále jen „zákon o ochraně oznamovatelů“). Tento zákon nicméně nepočítá s tím, že by oznámení o možném protiprávním jednání mohlo být podáno prostřednictvím (směrnicí 2005/35/ES v platném znění) předvídaného zvláštního kanálu. Ve svém § 7 odst. 1 počítá s tím, že takové oznámení je možno a) podat prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému, b) podat Ministerstvu spravedlnosti nebo c) vymezeným způsobem uveřejnit. Na popsaným způsobem přijaté oznámení jsou pak navázány konkrétní postupy vyřizování oznámení, včetně s tím souvisejících lhůt.
Návrh zákona proto v této souvislosti stanoví, že oznámení podle zákona o ochraně oznamovatelů o možném protiprávním jednání, které má znaky taxativně vymezených přestupků, lze podat rovněž prostřednictvím k tomu určeného kanálu pro oznamování spravovaného Evropskou komisí podle směrnice 2005/35/ES v platném znění. Jde přitom o přestupky spočívající v porušení povinností doplňovaných do zákona o námořní plavbě právě v souvislosti s transpozicí směrnice (EU) 2024/3101. Zároveň se stanoví, že takové oznámení se od okamžiku jeho předání státnímu zaměstnanci určenému Ministerstvem spravedlnosti, který vykonává jeho působnost podle zákona o ochraně oznamovatelů, považuje za oznámení podané Ministerstvu spravedlnosti podle uvedeného zákona. Navržená právní úprava žádoucím způsobem doplní obecnou právní úpravu obsaženou v zákoně o ochraně oznamovatelů a napojí postup při vyřizování oznámení o porušení povinností doplňovaných do zákona o námořní plavbě na obecný postup upravený zákonem o ochraně oznamovatelů. Dotčené oznámení tedy bude vyřizováno postupem stanoveným obecnou právní úpravou pro oznámení podaná Ministerstvu spravedlnosti.
K bodu 61 (§ 85)
V souvislosti s doplněním zákonného zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu, který stanoví obsahové náležitosti osvědčení o bezpečném obsazení námořní jachty posádkou (vizte § 30 odst. 4 návrhu zákona) a též v souvislosti s posunem ustanovení obsahujících zákonné zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu, k němuž dochází v § 11, 43 a 49, dochází k aktualizaci ustanovení obsahujícího zmocnění Ministerstva dopravy k vydání vyhlášky. Zároveň dochází k vypuštění odkazu na § 55h odst. 5 obsahující zmocnění pro vydání prováděcího právního předpisu, který stanoví rozsah údajů obsažených v oznámení o námořních nehodách a mimořádných událostech, které byly oznámeny Námořnímu úřadu a které Námořní úřad oznamuje Evropské komisi. Nově navrhovaná transpoziční právní úprava týkající se šetření příčin námořních nehod a mimořádných událostí s takovým zmocněním nadále nepočítá.
K článku II (změně přílohy k zákonu o správních poplatcích)
Návrhem zákona dochází k doplnění a jiným změnám sazebníku správních poplatků vybíraných v oblasti námořní plavby, a to s cílem a) zavedení nových správních poplatků včetně jejich sazeb za vybrané úkony, b) úpravy (zvýšení) sazby vybraných správních poplatků tak, aby lépe odrážela náročnost provedení daných úkonů, ale též vývoj inflace od doby, kdy byla jejich stávající výše nastavena, c) vhodnějšího navázání konstrukce jednotlivých správních poplatků na přijetí žádosti o provedení úkonu (nikoliv na úkon jako takový), d) precizace formulace předmětu jednotlivých správních poplatků z hlediska jejího vhodnějšího provázání s odpovídající právní úpravou obsahující právní základ pro výkon správní činnosti, která je předmětem zpoplatnění (tedy zákonem o námořní plavbě), a e) provedení revize dotčených položek z hlediska zohlednění nové koncepce týkající se jejich struktury (členění položek na body, nikoliv písmena či odrážky).
K článku III (účinnosti)
Navrhuje se, aby navrhovaný zákon nabyl účinnosti dne 1. července 2027. Datum 1. července je v souladu s požadavkem na jednotná data nabytí účinnosti právních předpisů podle § 9 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), ve znění pozdějších předpisů.
Odložená účinnost se navrhuje ve vztahu k právní úpravě obsažené v § 11a, která představuje transpozici čl. 6 odst. 1 směrnice 2009/21/ES v platném znění. Podle tohoto unijního ustanovení členské státy Evropské unie zajistí, aby nejpozději do 6. ledna 2031 byly v elektronické podobě zpřístupněny prostřednictvím jednotného přístupového místa zřízeného Evropskou komisí vymezené aktuální informace týkající se lodí plujících pod jejich vlajkou. Právě k uvedenému datu se proto navrhuje odsunout účinnost příslušné transpoziční právní úpravy.
2