Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam KORNDY2GNBC7 najdete zde


                IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA

OBECNÁ ČÁST

Úvodem
Ministerstvo dopravy předkládá k projednání návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále též „návrh zákona“ nebo „navrhovaná právní úprava“).
Návrhem zákona se navrhuje novelizace 
a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o silničním provozu“),
b) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) a
c) zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o odborné způsobilosti k řízení vozidel“).
Hodnocení dopadů regulace (RIA)
Podle Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2026 je u předkládaného návrhu zákona uvedeno, že se hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace neprovede. Z tohoto důvodu nebyla v jeho případě zpracována závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace.

A. 	Zhodnocení platného právního stavu, včetně zhodnocení současného stavu ve 	vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
A.1. 	Zhodnocení platného právního stavu 
A.1.1.	Přeshraniční informování a vymáhání v případě přestupků spáchaných s vozidly 	registrovanými v jiných členských státech Evropské unie
	Dne 13. března 2015 byla v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněna směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/413 ze dne 11. března 2015 o usnadnění přeshraniční výměny informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu (dále jen „směrnice (EU) 2015/413“). Cílem této směrnice bylo snížit beztrestnost zahraničních pachatelů dopravních deliktů v oblasti bezpečnosti silničního provozu a tím motivovat zahraniční řidiče k tomu, aby se dopouštěli méně deliktů a řídili bezpečněji. Celkovým cílem směrnice bylo zvýšení bezpečnosti silničního provozu. 
	Uvedená směrnice byla transponována do českého právního řádu, a to zejména v § 125j zákona o silničním provozu. Podle platné vnitrostátní právní úpravy zašle obecní úřad obce s rozšířenou působností podezřelému z přestupku, který má bydliště v jiném členském státě Evropské unie, spolu s oznámením o zahájení řízení nebo spolu s příkazem, který je vydáván jako první úkon v řízení, informační formulář. Tento postup se týká toliko přestupků, jejichž taxativní výčet zákon o silničním provozu uvádí. Informační formulář je zpracován v úředním jazyce členského státu Evropské unie, ve kterém má podezřelý bydliště, přičemž musí obsahovat předepsané obsahové náležitosti, zejména popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, označení přestupku, jehož znaky skutek vykazuje, a vymezení správních trestů, které lze za přestupek uložit. Vzor informačního formuláře je stanoven vyhláškou č. 31/2001 Sb., o řidičských průkazech a o registru řidičů, ve znění pozdějších předpisů. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností poskytují Ministerstvu dopravy vždy do 31. března údaje o počtu zahájených řízení, u nichž došlo k rozeslání informačních formulářů.
	V návaznosti na zkušenosti z aplikační praxe Evropská komise dospěla k závěru, že stávající znění směrnice (EU) 2015/413 neusnadňuje v požadované míře účinné vyšetřování dopravních deliktů v oblasti bezpečnosti silničního provozu, jichž se dopouštějí zahraniční řidiči, ani vymáhání peněžitých trestů a pokut. To má za následek nadále relativní beztrestnost zahraničních řidičů a negativní dopady na bezpečnost silničního provozu v Evropské unii. Kromě toho nejsou v souvislosti s přeshraničním vyšetřováním vždy dodržována základní a procesní práva zahraničních řidičů, zejména kvůli nedostatečné transparentnosti při stanovování výše peněžitých trestů a pokut a v rámci postupů pro uplatnění opravných prostředků. Z těchto důvodů Evropská komise navrhla významnou a rozsáhlou změnu pravidel obsažených ve směrnici (EU) 2015/413.
	Dne 30. prosince 2024 byla v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněna směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3237 ze dne 19. prosince 2024, kterou se mění směrnice (EU) 2015/413 o usnadnění přeshraniční výměny informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu (dále jen „směrnice (EU) 2024/3237“). Výše uvedená směrnice přichází s několika okruhy změn unijní právní úpravy:
a) oblast působnosti směrnice (EU) 2015/413 se rozšiřuje o další dopravní delikty v oblasti bezpečnosti silničního provozu s cílem řešit další případy nebezpečného a nezodpovědného chování, které pro účastníky silničního provozu představuje vážné riziko, a zajistit rovné zacházení s řidiči, 
b) rozšiřuje se rozsah informací poskytovaných dotčeným osobám (zejména osobám podezřelým ze spáchání dopravních deliktů v oblasti bezpečnosti silničního provozu) a stanoví se podrobnější požadavky na jejich překlady s cílem zajistit lepší ochranu základních a procesních práv dotčených osob, 
c) zavádí se postup vzájemné pomoci zaměřený na určení totožnosti dotčené osoby s cílem činit tyto osoby odpovědné za protiprávní jednání, 
d) stanoví se pravidla pro doručování oznámení o dopravním deliktu a následných dokumentů s cílem zajistit, aby tyto dokumenty skutečně obdržela dotčená osoba, a zabránit chybnému zahrnutí nezúčastněných třetích osob,
e) v případě, že není možné doručit písemnosti poštou, doporučenou zásilkou či doporučeným dopisem nebo rovnocennými elektronickými prostředky, umožňuje se příslušnému orgánu členského státu deliktu spolehnout se na příslušný orgán členského státu registrace nebo členského státu bydliště, že bude doručování písemností dotčené osobě provedeno, 
f) stanoví se zvláštní pravidla umožňující členským státům Evropské unie přeshraničně vymáhat správní rozhodnutí o pokutách za dopravní delikty a poskytovat vzájemnou pomoc pro účely tohoto vymáhání, a to s ohledem na významný problém spočívající v tom, že se nevymáhají sankce týkající se dopravních deliktů v oblasti bezpečnosti silničního provozu spáchaných zahraničními osobami a že k účinnému řešení tohoto problému nepostačuje rámcové rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. února 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut, v platném znění,
g) stanoví se povinnost podávání žádostí o poskytnutí údajů o registraci vozidel a výměny údajů v přeshraničních případech prostřednictvím jednotného elektronického systému, jenž představuje již existující technický rámec a jímž je vysoce zabezpečená softwarová aplikace Evropského informačního systému vozidel a řidičských oprávnění (dále jen „systém EUCARIS“), 
h) specifikují se povinnosti a pravomoci národních kontaktních míst s cílem zajistit, aby hladce spolupracovala se všemi příslušnými orgány zapojenými do vyšetřování dopravních deliktů v oblasti bezpečnosti silničního provozu, a
i) na jedné straně se rozsah informací, které členské státy Evropské unie předkládají Evropské komisi, rozšiřuje s cílem umožnit Evropské komisi analyzovat současný stav v členských státech Evropské unie a navrhovat iniciativy na solidním faktickém základě, na druhé straně se období pro podávání zpráv prodlužuje na 4 roky s cílem vyrovnat dodatečnou administrativní zátěž orgánů členských států Evropské unie a sladit podávání zpráv s harmonogramem hodnocení Evropské komise. 
	Výše popsané požadavky směrnice (EU) 2024/3237 je nutno při zohlednění jejích cílů transponovat do vnitrostátního právního řádu.  
A.1.2.	Rovnocennost řidičských oprávnění 
	Ustanovení čl. 6 odst. 4 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES ze dne 20. prosince 2006 o řidičských průkazech v platném znění umožňuje členským státům Evropské unie povolit na svém území řízení vozidel na alternativní pohon s maximální přípustnou hmotností vyšší než 3 500  kg, avšak nepřesahující 4 250  kg, která jsou určena pro přepravu zboží a jsou provozována bez přívěsu, držitelům řidičského průkazu skupiny B, jenž byl vydán nejméně před dvěma lety, a to při splnění dalších podmínek vymezených v dotčeném unijním ustanovení.  Tohoto fakultativního ustanovení Česká republika využila a dotčenou rovnocennost řidičských oprávnění zapracovala do § 81 odst. 4 zákona o silničním provozu. 	
	Dne 5. listopadu 2025 byla v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněna směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/2205 ze dne 22. října 2025 o řidičských průkazech, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1724 a směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2561 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES a nařízení Komise (EU) č. 383/2012 (dále jen „směrnice (EU) 2025/2205“). Přestože transpoziční lhůta směrnice (EU) 2025/2205 uplyne až dne 26. listopadu 2028, je zvláštní povinností členských států Evropské unie přijmout a zveřejnit předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 9 odst. 2 písm. j) a k) uvedené směrnice do 26. listopadu 2027.
	Evropská komise vychází z předpokladu, že větší přítomnost vozidel s alternativním pohonem je klíčem k ekologické transformaci. V dotčených ustanoveních směrnice (EU) 2025/2205 bylo zohledněno, že pro řidičské průkazy skupiny B a BE budou k dispozici nové modely vozidel sice s alternativním pohonem, ale také s vyšší hmotností. Držitelům řidičského průkazu skupiny B nebo BE by proto mělo být povoleno řídit motorová vozidla, a to pro účely přepravy osob i zboží, která jsou zcela nebo částečně poháněna alternativními palivy a jejichž maximální přípustná hmotnost přesahuje 3 500 kg, pokud mají v získané skupině řidičskou praxi.
	Výše popsaný požadavek směrnice (EU) 2025/2205 je nutno transponovat do vnitrostátního právního řádu.  
A.1.3.	Podmínky přístupu k provádění dopravně psychologického vyšetření a dopravně 	psychologického pohovoru, povinnosti při jejich provádění a důsledky 	porušení těchto povinností
	Právní úprava týkající se dopravně psychologického vyšetření je obsažena zejména v § 87a a 87b zákona o silničním provozu. Právní úprava týkající se dopravně psychologického pohovoru je obsažena zejména v § 102h téhož zákona. Dopravně psychologické vyšetření i dopravně psychologický pohovor je oprávněn provádět pouze dopravní psycholog, kterému Ministerstvo dopravy udělilo akreditaci. Pro udělení akreditace musí žadatel splnit zákonem stanovené podmínky, mezi něž patří mimo jiné absolvování akreditovaného magisterského studia v oboru psychologie, absolvování postgraduálního studia v oboru dopravní psychologie a alespoň tříletá praxe v oblasti dopravní psychologie. Současná právní úprava však neobsahuje bližší vymezení obsahu, rozsahu ani způsobu výkonu této odborné praxe. V praxi tak dochází k rozdílnému výkladu požadavků na její prokázání, a tím i k různé úrovni odborné připravenosti žadatelů o akreditaci.
Zákon dále upravuje některé základní povinnosti dopravního psychologa při provádění dopravně psychologických vyšetření. Stanovena je zejména povinnost vydat o výsledku dopravně psychologického vyšetření písemný posudek, zaslat jeho stejnopis obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností a vést evidenci o provedených vyšetřeních. Současně právní úprava vyžaduje předložení určitých podkladů (posudku o zdravotní způsobilosti a výpisu údajů z registru řidičů) pouze u některých skupin posuzovaných osob, což vede k rozdílnému rozsahu informací, které má dopravní psycholog při provádění jednotlivých vyšetření k dispozici.
Dosavadní právní úprava rovněž neobsahuje výslovné lhůty pro vydání posudku o výsledku dopravně psychologického vyšetření posuzované osobě ani pro vydání potvrzení o absolvování dopravně psychologického pohovoru. Přestože se jedná o dokumenty významné pro uplatnění práv dotčených osob a pro navazující správní postupy, jejich vydání není zákonem časově vymezeno.
Určité nedostatky vykazuje také právní úprava evidence vedené dopravními psychology. Zákon výslovně nestanoví, že součástí evidence mohou nebo mají být některé podklady, které dopravní psycholog při své činnosti využívá, zejména posudek o zdravotní způsobilosti nebo výpis údajů z registru řidičů. V praxi tak mohou vznikat pochybnosti ohledně rozsahu dokumentace, kterou je dopravní psycholog oprávněn a povinen uchovávat, a tím i ohledně možností následné kontroly správnosti postupu při provádění dopravně psychologického vyšetření nebo dopravně psychologického pohovoru.
Významným nedostatkem současné právní úpravy jsou rovněž omezené možnosti postihu porušení povinností dopravních psychologů. Podle platné právní úpravy lze na porušení povinností vztahujících se k výkonu činnosti držitele akreditace reagovat v zásadě pouze odnětím akreditace. Toto opatření představuje velmi závažný zásah do možnosti výkonu dané odborné činnosti, avšak právní úprava současně neumožňuje postih méně závažných porušení povinností mírnějšími prostředky. Stávající právní úprava navíc provádění dopravně psychologických vyšetření nebo dopravně psychologických pohovorů bez akreditace nikterak nepostihuje.
Aplikační praxe proto ukazuje potřebu zpřesnit podmínky pro získání akreditace, posílit kontrolovatelnost výkonu odborné praxe, doplnit pravidla pro vedení evidence a vydávání dokumentů souvisejících s dopravně psychologickými vyšetřeními a dopravně psychologickými pohovory a vytvořit odstupňovaný systém postihu za porušení zákonných povinností odpovídající závažnosti jednotlivých porušení.
A.1.4.	Psychická způsobilost řidičů vozidel s právem přednostní jízdy a učitelů autoškoly
	Platná právní úprava stanoví povinnost podrobit se dopravně psychologickému vyšetření pouze vybraným skupinám řidičů uvedeným v § 87a zákona o silničním provozu. Mezi osoby podléhající této povinnosti v současnosti nepatří řidiči vozidel s právem přednostní jízdy. Řízení těchto vozidel je přitom spojeno se specifickými nároky na psychickou způsobilost řidiče, zejména z hlediska schopnosti rychlého rozhodování, zvládání zátěžových či stresových situací a bezpečného řízení vozidla při výkonu zvláštních oprávnění vyplývajících z práva přednostní jízdy. 
Právní úprava současně obsahuje zvláštní požadavky na psychickou způsobilost některých osob působících v oblasti provozu na pozemních komunikacích, včetně učitelů autoškoly. V zákoně o odborné způsobilosti k řízení vozidel je jednou z podmínek pro vydání profesního osvědčení učitele autoškoly absolvování dopravně psychologického vyšetření s kladným výsledkem. Stávající znění této podmínky však vychází z vymezení dopravního psychologa, které neodpovídá současné právní úpravě obsažené v zákoně o silničním provozu, podle níž je dopravně psychologické vyšetření oprávněn provádět pouze dopravní psycholog akreditovaný Ministerstvem dopravy. Rozdílná terminologie obou právních předpisů může vyvolávat interpretační nejasnosti ohledně osoby oprávněné takové vyšetření provádět. Další nedostatek spočívá v samotném vymezení podmínky psychické způsobilosti učitele autoškoly. Současná právní úprava vyžaduje pouze absolvování dopravně psychologického vyšetření s kladným výsledkem, aniž by blíže specifikovala, co se považuje za kladný výsledek. Zákon rovněž nestanoví žádnou časovou podmínku vztahující se ke stáří posudku o výsledku dopravně psychologického vyšetření předkládaného při žádosti o vydání profesního osvědčení. V důsledku toho může být prokazována psychická způsobilost na základě posudku vyhotoveného s významným časovým odstupem od podání žádosti.
Současný právní stav tak vykazuje nedostatky jak ve vztahu k ověřování psychické způsobilosti osob řídících vozidla s právem přednostní jízdy, tak ve vztahu k právní úpravě psychické způsobilosti učitelů autoškoly. 
A.1.5.	Doba platnosti řidičských průkazů 
	Platná právní úprava stanoví v § 110 odst. 3 zákona o silničním provozu platnost řidičských průkazů pro skupiny AM, A1, A2, A, B a B+E v délce 10 let. Po uplynutí této doby je držitel řidičského oprávnění povinen požádat o vydání nového řidičského průkazu, přestože nedochází ke změně rozsahu jeho řidičského oprávnění ani k nové kontrole odborné nebo zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel.
Řidičský průkaz představuje veřejnou listinu osvědčující existenci a rozsah řidičského oprávnění a jeho pravidelná obměna je odůvodněna zejména potřebou zajistit aktuálnost a spolehlivost dokladu. Současně však každé skončení doby jeho platnosti vyvolává potřebu administrativního postupu spočívajícího v podání žádosti o vydání nového řidičského průkazu a jeho následném vydání příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností.
Významná část agendy související s vydáváním řidičských průkazů je tak tvořena právě výměnami z důvodu uplynutí doby jejich platnosti. Bylo by proto účelné prodloužit interval, ve kterém k výměně řidičských průkazů povinně dochází.
Dosavadní (stále platná) směrnice 2006/126/ES v platném znění sice stanoví pro řidičské průkazy skupin AM, A1, A2, A, B a B+E jako obecné pravidlo administrativní platnost v délce 10 let, současně však členským státům Evropské unie umožňuje stanovit delší dobu platnosti řidičského průkazu. Z hlediska práva Evropské unie tedy již dosavadní právní úprava nebrání tomu, aby členský stát Evropské unie zavedl patnáctiletou platnost řidičských průkazů pro uvedené skupiny vozidel. Oproti tomu směrnice (EU) 2025/2205, která zruší a nahradí směrnici 2006/126/ES, vychází při právní úpravě administrativní platnosti řidičských průkazů pro běžné skupiny vozidel z patnáctiletého období jako standardního řešení. 
A.1.6.	Užití důkazů z trestního řízení v řízení o odnětí řidičského oprávnění 
	Podle platné právní úpravy obsažené v § 94 odst. 1 zákona o silničním provozu obecní úřad obce s rozšířenou působností odejme řidičské oprávnění mimo jiné tehdy, pokud jeho držitel nesplňoval v době udělení řidičského oprávnění některou ze zákonných podmínek pro jeho získání. Jednou z těchto podmínek je odborná způsobilost k řízení motorových vozidel. V praxi nastávají případy, kdy vyjde najevo, že odborná způsobilost nebyla při udělení řidičského oprávnění řádně ověřena v důsledku podvodného jednání při zkoušce z odborné způsobilosti. 
V souvislosti s odhalováním takových případů bývá často vedeno trestní řízení, v jehož rámci jsou pořizovány a shromažďovány důkazy vztahující se k okolnostem získání řidičského oprávnění. Současná právní úprava však výslovně neupravuje možnost využití některých důkazních prostředků opatřených v trestním řízení, zejména záznamů pořízených při sledování osob a věcí, v následném správním řízení o odnětí řidičského oprávnění.
V důsledku toho dochází k situacím, kdy správní orgán disponuje informací o existenci relevantních důkazů svědčících o tom, že řidičské oprávnění bylo získáno podvodným způsobem a že odborná způsobilost nebyla řádně ověřena, avšak tyto důkazy nelze v řízení o odnětí řidičského oprávnění využít. Řízení o odnětí řidičského oprávnění se tak v praxi stává závislým na výsledku trestního řízení a jeho pravomocném skončení, přestože otázka splnění podmínek pro udělení řidičského oprávnění a otázka odpovědnosti za podvodné jednání představují odlišné právní otázky.
Potřeba výslovné zákonné opory pro využití některých důkazů z trestního řízení ve správním řízení byla zdůrazněna rovněž judikaturou Nejvyššího správního soudu. Současný právní stav tak vytváří překážku pro efektivní vedení řízení o odnětí řidičského oprávnění v případech, kdy existují důkazy o tom, že řidičské oprávnění bylo uděleno osobě, která nesplňovala zákonem stanovené podmínky.
A.1.7. 	Vymezení návykových látek
	Zákon o silničním provozu stanoví řidičům mimo jiné zákaz řídit vozidlo pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Současná právní úprava přitom používá v § 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu legislativní zkratku „jiná návyková látka“, jejíž obsah navazuje na dřívější terminologii obsaženou v odlišném zákoně.
S účinností k 1. lednu 2025 však došlo ke změnám v právní úpravě návykových látek. Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o návykových látkách“) nyní vedle návykových látek rozlišuje rovněž psychomodulační látky a zařazené psychoaktivní látky jako samostatné kategorie látek. Terminologie zákona o silničním provozu tak již plně nekoresponduje s terminologií užívanou v zákoně o návykových látkách.
	Rozdílné vymezení použitých pojmů může v aplikační praxi vyvolávat výkladové nejasnosti ohledně rozsahu povinností řidiče a navazujících oprávnění kontrolních a správních orgánů. Zejména může vznikat otázka, zda se právní následky spojované s řízením pod vlivem jiné návykové látky vztahují i na případy ovlivnění psychomodulačními nebo zařazenými psychoaktivními látkami, které nejsou formálně zařazeny mezi návykové látky. Obdobné nejasnosti mohou vznikat také ve vztahu k některým léčivým přípravkům, které mohou významně ovlivnit schopnost bezpečně řídit motorové vozidlo. Přitom právní úprava obsažená v zákoně č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, na léčivé přípravky výslovně pamatuje. 
Současný právní stav tak vykazuje terminologický nesoulad mezi zákonem o silničním provozu a zákonem o návykových látkách. Tento stav může komplikovat jednoznačnou aplikaci právní úpravy v případech, kdy je řidič pod vlivem látky negativně ovlivňující jeho schopnost řídit vozidlo, avšak její formální zařazení neodpovídá pojmosloví používanému zákonem o silničním provozu.
A.1.8.	Nejvyšší dovolená rychlost u obytných automobilů 
	Platná právní úprava obsažená v § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu stanoví pro motorová vozidla s maximální přípustnou hmotností převyšující 3 500 kg mimo obec nejvyšší dovolenou rychlost 80 km/h. Tento rychlostní limit se uplatní rovněž na obytné automobily s maximální přípustnou hmotností převyšující 3 500 kg, a to i při jízdě na dálnici nebo silnici pro motorová vozidla. Zákon tedy pro účely stanovení nejvyšší dovolené rychlosti nezohledňuje specifický charakter obytných automobilů a podřazuje je obecnému rychlostnímu režimu vztahujícímu se na motorová vozidla této hmotnostní kategorie.
Stávající rychlostní limit je pro využití obytných automobilů s maximální přípustnou hmotností převyšující 3 500 kg limitující zejména na dálnicích a silnicích pro motorová vozidla, které jsou stavebně a provozně určeny pro plynulou jízdu vyšší rychlostí. Obytné automobily přitom představují vozidla určená primárně k přepravě osob a k rekreačnímu využití, avšak v důsledku překročení hmotnostní hranice 3 500 kg se na ně uplatní stejný rychlostní limit jako na ostatní motorová vozidla s hmotností převyšující 3 500 kg.
V řadě evropských zemí však pro tato vozidla, zejména obytné automobily s maximální přípustnou hmotností převyšující 3 500 kg a nepřevyšující 7 500 kg, platí specifické rychlostní limity, kdy je jim především na dálnicích nebo obdobných komunikacích dovolena jízda vyšší rychlostí, zpravidla až 100 km/h.
Zahraniční právní úpravy tak dokládají, že u obytných automobilů uvedené hmotnostní kategorie je účelné přistoupit ke stanovení vyššího rychlostního limitu, a to pro jízdu na dálnici nebo silnici pro motorová vozidla.
A.1.9.	Jízda vozidel po chodnících při jejich údržbě
	Platná právní úprava obsažená v § 53 odst. 2 zákona o silničním provozu vychází z principu, že chodník a stezka pro chodce jsou určeny především pro pohyb chodců a ostatní účastníci provozu je mohou užívat pouze v zákonem výslovně stanovených případech. Výjimky ze zákazu jízdy po chodníku jsou omezeny na úzce vymezený okruh subjektů a situací.
V aplikační praxi však vznikají situace, kdy nelze některé činnosti související s údržbou chodníků vykonávat bez využití vozidla přímo na chodníku. Jedná se zejména o čištění chodníků, odklízení sněhu nebo jiné údržbové práce, při nichž je pohyb vozidla po chodníku součástí samotného výkonu údržbové činnosti. Současná právní úprava na tyto situace výslovně nepamatuje.
Vlastníci pozemních komunikací, jejich správci nebo osoby jimi pověřené tak musí v praxi využívat jiné právní instituty, které však nebyly vytvořeny primárně pro řešení pravidelných údržbových činností tohoto typu. Stávající právní stav proto nevytváří jednoznačný právní základ pro pohyb vozidel zajišťujících údržbu chodníků přímo po chodníku, přestože je takový pohyb v některých případech nezbytný k řádnému výkonu údržby pozemních komunikací.
Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že vozidla zajišťující údržbu jsou často vybavena zvláštním výstražným světlem oranžové barvy. Užívání tohoto výstražného světla samo o sobě nezakládá oprávnění k jízdě po chodníku ani nepředstavuje výjimku z pravidel provozu na pozemních komunikacích. Vozidla technických služeb proto ani při jeho užití nejsou oprávněna užívat chodník způsobem, který zákon výslovně nepřipouští. V aplikační praxi je sice jízda těchto vozidel po chodníku při výkonu údržbových činností zpravidla tolerována, avšak absentuje pro ni jednoznačný zákonný základ, což vede k právní nejistotě vlastníků pozemních komunikací, jejich správců i osob vykonávajících údržbu komunikací.
A.2. 	Zhodnocení současného stavu ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti žen a mužů
Současná právní úprava v oblasti řešené návrhem zákona nevyvolává zvláštní dopady z hlediska zákazu diskriminace ani na rovnost žen a mužů.

B.		Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, včetně dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu k rovnosti mužů a žen
B.1. 	Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
B.1.1. Rozšíření a zefektivnění přeshraničního informování a vymáhání v případě vybraných přestupků spáchaných s vozidly registrovanými v jiných členských státech Evropské unie
	V návaznosti na výše popsané cíle a požadavky směrnice (EU) 2024/3237 obsahuje návrh zákona pravidla transponující ustanovení této směrnice do českého právního řádu. 
	Ve středobodu navrhované právní úpravy je pojem „přestupek spadající pod přeshraniční informování“, jenž se navrhuje zavést a definovat v zákoně o silničním provozu i v zákoně o pozemních komunikacích. Půjde o přestupek, k jehož spáchání došlo s vozidlem registrovaným v jiném členském státě Evropské unie (popřípadě ve státě tvořícím smluvní stranu Dohody o Evropském hospodářském prostoru), přičemž přestupek spáchal buď řidič, nebo provozovatel vozidla. Půjde o vybrané, taxativně vymezené přestupky, které upravuje zákon o silničním provozu a zákon o pozemních komunikacích. 
	Oproti stávající právní úpravě obsažené v zákoně o silničním provozu dochází
a) k podstatnému rozšíření výčtu přestupků, na které se budou vztahovat postupy přeshraničního informování a vymáhání, přičemž nově jde nejen o vybrané přestupky v režimu zákona o silničním provozu (spočívající například v nedodržení bezpečné vzdálenosti, přejetí souvislé čáry, ujetí z místa nehody nebo v nedodržení pravidel na železničním přejezdu), ale také o vybrané přestupky podle zákona o pozemních komunikacích (spočívající v překročení největší povolené hmotnosti a v porušení zákazu nebo omezení tranzitní nákladní dopravy),
b) k výslovnému uvedení, že relevantní jsou nejen přestupky řidiče, ale i provozovatele vozidla (s tím, že dle zákona o silničním provozu jde o přestupky v rámci provozovatelem vozidla nesené objektivní odpovědnosti) a 
c)  ke změně pojetí, dle něhož se postupy přeshraničního informování a vymáhání nebudou vztahovat na situace, v nichž je podezřelým z přestupku osoba s bydlištěm v jiném členském státě Evropské unie, ale na situace, kdy ke spáchání přestupku došlo s vozidlem registrovaným v jiném členském státě Evropské unie. 
	Součástí postupů přeshraničního informování zůstane přikládání informačního formuláře k zákonem vymezeným písemnostem, nicméně se rozšiřuje jak okruh těchto písemností, tak rozsah údajů uváděných v informačním formuláři. 
	Informační formulář bude přikládán k první písemnosti zasílané provozovateli vozidla nebo řidiči v případě podezření ze spáchání přestupku spadajícího pod přeshraniční informování. Touto písemností bude příkaz vydávaný jako první úkon v řízení o přestupku, kterého se dopustil provozovatel nebo řidič vozidla, nebo oznámení o zahájení tohoto řízení. V případě přestupků podle zákona o silničním provozu může být informační formulář přikládán již k výzvě k uhrazení určené částky nebo k podání vysvětlení určené provozovateli vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku. 
	V informačním formuláři se objeví řada nových informací týkajících se například nepříznivých následků hrozících za spáchaný přestupek spadající pod přeshraniční informování nebo majících formu poučení osob podezřelých ze spáchání těchto přestupků. 
	Informační formulář nadále nebude zpracováván v úředním jazyce členského státu Evropské unie, ve kterém má podezřelý bydliště, ale v jazyce jiného členského státu Evropské unie, ve kterém je vyhotoveno osvědčení o registraci vozidla, přičemž dotčené osoby budou mít možnost vyžádat si překlad i v dalším, jimi uvedeném jazyce (musí však jít o úřední jazyk orgánů Evropské unie). 
	Za podstatnou změnu lze označit také skutečnost, že vedle informačního formuláře bude nutné překládat i části jiných písemností zasílaných podezřelým nebo obviněným z přestupku spadajícího pod přeshraniční informování, konkrétně půjde o
a) výrokovou část rozhodnutí o přestupku a jeho poučení, 
b) výrokovou část rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o přestupku a jeho poučení a
c) část jiné písemnosti v řízení o přestupku, která obsahuje údaje nezbytné pro uplatnění procesních práv obviněného z přestupku.
	Navrhovaná právní úprava výslovně stanoví pro účely řešení přestupků spadajících pod přeshraniční informování spáchaných v České republice nebo obdobných protiprávních jednání spáchaných v zahraničí postupy výměny údajů o vozidle, jeho provozovateli nebo řidiči. 
	Ministerstvo dopravy po obdržení požadavku obecního úřadu obce s rozšířenou působností požádá příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie o poskytnutí těchto údajů a obdržené údaje poskytne obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. 
	Pakliže Ministerstvo dopravy obdrží požadavek příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie o poskytnutí těchto údajů, bude jej řešit. V případě, že jde o zjištění totožnosti řidiče, ministerstvo se obrátí na obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu se nachází sídlo nebo pobyt provozovatele vozidla, s nímž došlo ke spáchání protiprávního jednání. Obecní úřad obce s rozšířenou působností následně zašle provozovateli vozidla výzvu ke sdělení skutečností potřebných k určení totožnosti řidiče podezřelého z protiprávního jednání spáchaného na území jiného členského státu Evropské unie. V této souvislosti také dochází k rozšíření stávající povinnosti provozovatele vozidla tak, aby měl povinnost sdělit totožnost řidiče nejen v případě přestupku spáchaného v České republice, ale i protiprávního jednání spadajícího pod působnost směrnice (EU) 2015/413 v platném znění v jiném členském státě Evropské unie. Navrhovaná právní úprava stanoví též důvody, pro které požadavku příslušného orgánu jiného členského státu na poskytnutí údajů o vozidle, jeho provozovateli nebo řidiči nebude vyhověno. 	
	Navrhovaná právní úprava dále stanoví postupy doručování písemností směřující k přeshraniční pomoci při výkonu této úřední agendy. 
	Obecním úřadům obcí s rozšířenou působností se přiznává možnost požádat Ministerstvo dopravy o dožádání příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie, aby podezřelému nebo obviněnému z přestupku spadajícího pod přeshraniční informování, který má sídlo nebo pobyt na území tohoto státu, doručil některý z dokumentů vymezených navrhovanou právní úpravou. Tato pomoc při přeshraničním doručování bude možná v případě, že obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností není adresa pobytu nebo sídla (popřípadě jiná adresa pro doručování) podezřelého nebo obviněného z přestupku známa, nebo se mu nepodařilo písemnost uvedené osobě doručit, popřípadě existují skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že se této osobě nepodaří písemnost doručit. Je-li některá z těchto podmínek naplněna, Ministerstvo dopravy požadavku obecního úřadu obce s rozšířenou působností vyhoví.
	Pakliže Ministerstvo dopravy obdrží dožádání příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie o doručení písemností vyhotovených tímto cizím orgánem, ministerstvo se obrátí na obecní úřad obce s rozšířenou působností. Navrhuje se, aby doručování zajistil obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu se nachází sídlo nebo pobyt podezřelého nebo obviněného z protiprávního jednání. 
	Za naprosto zásadní součást navrhované právní úpravy lze označit postupy přeshraničního vymáhání pokut uložených za přestupky spadající pod přeshraniční informování nebo za obdobná protiprávní jednání spáchaná v zahraničí.  
	Obecním úřadům obcí s rozšířenou působností se přiznává možnost požádat Ministerstvo dopravy o dožádání příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie, aby vymohl pokutu uloženou tímto úřadem za přestupek spadající pod přeshraniční informování. Ministerstvo dopravy požadavku obecního úřadu obce s rozšířenou působností vyhoví, pokud je rozhodnutí o přestupku vykonatelné, obsahuje stanovené náležitosti, jeho doručení je doložitelné a výše uložené pokuty přesahuje ekvivalent částky 70 EUR. Pokud Ministerstvo dopravy dožádá příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie o vymožení pokuty uložené obecním úřadem obce s rozšířenou působností, tato pokuta se již v rámci České republiky nevymáhá.
	Pakliže Ministerstvo dopravy obdrží dožádání příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie o vymožení pokuty za protiprávní jednání uložené tímto státem, ministerstvo se obrátí na celní správu. Navrhuje se, aby vymáhání zajistila celní správa postupem podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, (dále jen „daňový řád“), přičemž se za tímto účelem výslovně stanoví, že rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o protiprávním jednání nebo o pokutě je exekučním titulem podle daňového řádu. Návrh zákona rovněž stanoví výčet důvodů, pro které celní správa nepřistoupí k vymáhání cizí pokuty. Pokud celní správa pokutu za protiprávní jednání uloženou jiným členským státem Evropské unie vymůže, stane se příjmem státního rozpočtu.
	Ať již půjde o poskytování údajů o vozidlech, jejich provozovatelích a řidičích, doručování písemností směřující k přeshraniční pomoci nebo o přeshraniční vymáhání pokut, veškerá výměna údajů bude mezi správními orgány probíhat automatizovaně a v elektronické formě. Mezi Ministerstvem dopravy, obecními úřady obcí s rozšířenou působností a celní správou bude využit informační systém představující nadstavbu systému EUCARIS, zatímco mezi Ministerstvem dopravy a orgány jiných členských států Evropské unie bude využit systém EUCARIS. O zpracování údajů v rámci této výměny budou mít právnické osoby v pozici provozovatelů vozidel právo být informovány. V kontextu ústřední role Ministerstva dopravy při vnitrostátní i mezinárodní komunikaci a výměně údajů se navrhuje též označit toto ministerstvo za národní kontaktní místo podle směrnice (EU) 2015/413 v platném znění.
	Navrhovaná právní úprava rovněž stanoví povinnost obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, policie a Inspekce silniční dopravy každoročně poskytovat Ministerstvu dopravy vybrané údaje týkající se stanovených přestupků, pokut uhrazených za tyto přestupky a automatizovaných technických prostředků používaných bez obsluhy. Konkrétní výčet požadovaných statistických údajů stanoví vyhláška Ministerstva dopravy, k jejímuž vydání obsahuje navrhovaná právní úprava zákonné zmocnění. 
	Pro úplnost je vhodné uvést, že navrhovaná právní úprava vylučuje použitelnost stávající zvláštní právní úpravy týkající se doručování písemností v řízení o přestupku prostřednictvím veřejné vyhlášky, a to v rozsahu přestupků spadajících pod přeshraniční informování. Týká se to přestupků jak dle zákona o silničním provozu, tak dle zákona o pozemních komunikacích. 
B.1.2. 	Rozšíření rovnocennosti řidičských oprávnění pro skupiny vozidel B a B+E
	V návaznosti na výše popsaný cíl a požadavky čl. 9 odst. 2 písm. j) a k) směrnice (EU) 2025/2205 obsahuje návrh zákona pravidla transponující tato ustanovení směrnice do českého právního řádu. 
	Navrhuje se zavést rovnocennost řidičských oprávnění udělených pro skupinu B a pro skupinu B+E pro řidiče, kteří jsou držiteli těchto oprávnění po dobu minimálně 2 let. Díky této rovnocennosti bude možné řídit motorové vozidlo, jehož největší povolená hmotnost převyšuje 3 500 kg, ale nepřevyšuje 4 250 kg, pakliže je poháněno alternativním palivem (navrhovaná právní úprava tato paliva vymezuje). V případě řidičských oprávnění udělených pro skupinu B se rovnocennost nebude týkat motorového vozidla, které je obytným automobilem. 
	Navržená rovnocennost pamatuje i na jízdní soupravy. V případě řidičského oprávnění uděleného pro skupinu B bude bez dalšího připuštěna největší povolená hmotnost jízdní soupravy nepřevyšující 4 250 kg. Připuštěna bude i hmotnost převyšující 4 250 kg a nepřevyšující 5 000 kg, nicméně tato druhá možnost bude podmíněna držením řidičského oprávnění v rozšířeném rozsahu (v řidičském průkazu zaznamenaného prostřednictvím příslušného harmonizovaného kódu). Řidičské oprávnění v rozšířeném rozsahu se udělí žadateli o řidičské oprávnění, který absolvuje doplňovací zkoušku z praktické jízdy. Takovému žadateli bude moci být poskytnuta rovněž doplňovací výuka a výcvik. Navrhovaná právní úprava vymezuje též technické parametry jízdní soupravy, na které bude možné provádět doplňovací výcvik a doplňovací zkoušku. V případě řidičského oprávnění uděleného pro skupinu B+E bude připuštěno přípojné vozidlo, jehož největší povolená hmotnost nepřevyšuje 3 500 kg. 
B.1.3.	Zpřísnění podmínek přístupu k provádění dopravně psychologického vyšetření 	a dopravně psychologického pohovoru, povinností při jejich provádění a důsledků 	porušení těchto povinností
Navrhuje se zpřesnit podmínky pro udělení akreditace k provádění dopravně psychologického vyšetření. Dosavadní požadavek nejméně tříleté praxe v oblasti dopravní psychologie se nahrazuje požadavkem na výkon odborné praxe pod dohledem akreditovaného dopravního psychologa po dobu nejméně jednoho roku. Současně se předpokládá podrobnější vymezení rozsahu a způsobu výkonu této praxe v prováděcím právním předpise. 
Dále se zavádí povinnost oznámit Ministerstvu dopravy před zahájením výkonu odborné praxe totožnost osoby akreditovaného dopravního psychologa, pod jehož dohledem bude praxe vykonávána, a místo jejího výkonu. 
Navrhovaná právní úprava současně zpřesňuje pravidla vztahující se k provádění dopravně psychologických vyšetření a dopravně psychologických pohovorů. Rozšiřuje se povinnost předkládat dopravnímu psychologovi posudek o zdravotní způsobilosti a výpis údajů z registru řidičů na všechny případy dopravně psychologických vyšetření. Dále se stanoví lhůta pěti pracovních dnů pro vydání posudku o výsledku dopravně psychologického vyšetření a stejná lhůta pro vydání potvrzení o absolvování dopravně psychologického pohovoru. 
Výslovně se dále stanoví, že součástí evidence vedené o dopravně psychologických vyšetřeních a dopravně psychologických pohovorech budou také podklady, které byly při odborném posouzení použity, a to posudek o zdravotní způsobilosti a výpis údajů z registru řidičů. 
Za podstatnou součást navrhované právní úpravy lze považovat vytvoření samostatného systému přestupkové odpovědnosti za porušení povinností dopravních psychologů. Navrhuje se zakotvit nové skutkové podstaty přestupků vztahující se k provádění dopravně psychologických vyšetření a dopravně psychologických pohovorů a odstupňovat závažnost jednotlivých porušení prostřednictvím rozdílných sazeb pokut. Nejzávažnější porušení budou představovat výkon činnosti bez akreditace a porušení pravidel upravujících rozsah, obsah nebo způsob provádění dopravně psychologického vyšetření nebo pohovoru. Vedle toho budou postihována také porušení povinností souvisejících s vydáváním posudků a potvrzení a s vedením evidence. 
V návaznosti na zavedení přestupkové odpovědnosti dochází rovněž ke zpřesnění podmínek pro odnětí akreditace a pro opětovné udělení akreditace. Odnětí akreditace bude nově navázáno pouze na závažnější porušení zákonných povinností a současně se stanoví překážky pro získání akreditace osobami, kterým byla akreditace v minulosti odňata nebo které vykonávaly činnost dopravního psychologa bez příslušné akreditace. 
B.1.4.	Zavedení dopravně psychologických vyšetření řidičů vozidel s právem přednostní 	jízdy a upřesnění podmínky psychické způsobilosti učitelů autoškoly
Navrhuje se rozšířit okruh osob povinně podrobovaných dopravně psychologickému vyšetření. Psychická způsobilost řidičů vozidel s právem přednostní jízdy bude ověřována obdobným způsobem jako u dalších skupin řidičů, u nichž zákon vzhledem k povaze jimi vykonávané činnosti dopravně psychologické vyšetření již vyžaduje. Navrhovaná povinnost je spojena s faktickým řízením vozidla s právem přednostní jízdy, nikoli pouze s držením určité skupiny řidičského oprávnění. Současně se zachovává výjimka pro řidiče vozidel složek, u nichž je ověřování psychické způsobilosti zajišťováno v rámci jejich služebního nebo obdobného poměru. Vzhledem k tomu, že jde o novou podmínku výkonu činnosti, je navrhovaná právní úprava doplněna dvouletým přechodným obdobím, které umožní dotčeným osobám splnit novou povinnost bez nepřiměřených dopadů na zajištění výkonu činností spojených s řízením vozidel s právem přednostní jízdy a zohledňuje potřebnou kapacitu dopravních psychologů, kteří budou tato vyšetření provádět. 
Ve vztahu k učitelům autoškoly se navrhuje uvést podmínku psychické způsobilosti obsaženou v zákoně o odborné způsobilosti k řízení vozidel do souladu s právní úpravou obsaženou v zákoně o silničním provozu. Navržená změna váže splnění podmínky psychické způsobilosti na dopravně psychologické vyšetření provedené dopravním psychologem akreditovaným Ministerstvem dopravy. Současně se zpřesňuje obsah samotné podmínky psychické způsobilosti. Nově nebude postačovat pouze absolvování dopravně psychologického vyšetření s kladným výsledkem, ale bude vyžadováno, aby byla osoba podle posudku o výsledku dopravně psychologického vyšetření psychicky způsobilá. Dále se navrhuje stanovit, že posudek o výsledku dopravně psychologického vyšetření nesmí být ke dni podání žádosti o vydání profesního osvědčení starší než 18 měsíců. 
B.1.5. Prodloužení doby platnosti řidičských průkazů prokazujících oprávnění k řízení 	vybraných vozidel
	Navrhuje se prodloužit dobu platnosti řidičských průkazů vydávaných pro skupiny vozidel AM, A1, A2, A, B a B+E, a to z 10 let na 15 let. Navrhovaná změna se nedotýká samotného řidičského oprávnění ani podmínek pro jeho udělení, trvání nebo pozbytí. Nemění se ani rozsah oprávnění k řízení jednotlivých skupin vozidel. Předmětem změny je výhradně délka období, po jehož uplynutí je držitel řidičského průkazu povinen požádat o vydání nového řidičského průkazu.
Současně se stanoví, že prodloužená doba platnosti řidičských průkazů se uplatní pouze na řidičské průkazy vydané po nabytí účinnosti navrhované právní úpravy. Řidičské průkazy vydané přede dnem nabytí účinnosti této úpravy tak budou i nadále platit po dobu v nich vyznačenou.
B.1.6.	Umožnění užití důkazů z trestního řízení v řízení o odnětí řidičského oprávnění
Navrhuje se výslovně zakotvit možnost využít v řízení o odnětí řidičského oprávnění z důvodu nesplnění některé z podmínek při jeho udělení záznam pořízený při sledování osob a věcí, který byl opatřen v trestním řízení. Použití tohoto důkazního prostředku bude současně podmíněno souhlasem státního zástupce. Navrhovaná právní úprava tak vytváří potřebný zákonný základ pro využití důkazů, které mohou mít zásadní význam pro posouzení splnění podmínek pro udělení řidičského oprávnění.
B.1.7.	Redefinice návykových látek 
	Navrhovaná právní úprava reaguje na terminologický nesoulad mezi zákonem o silničním provozu a zákonem o návykových látkách, který vznikl v důsledku novelizace zákona o návykových látkách. Navrhuje se upřesnit vymezení legislativní zkratky používané zákonem o silničním provozu tak, aby odpovídala současné právní úpravě obsažené v zákoně o návykových látkách. Dojde tak k odstranění pochybností o tom, zda se povinnosti a zákazy stanovené zákonem o silničním provozu vztahují také na osoby ovlivněné psychomodulačními látkami nebo zařazenými psychoaktivními látkami.
Současně se navrhuje zohlednit v uvedené legislativní zkratce i léčivé přípravky, které mají podle příbalové informace výrazný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. 
B.1.8.	Zvýšení nejvyšší dovolené rychlosti u obytných automobilů
	Navrhovaná právní úprava vytváří zvláštní rychlostní režim pro obytné automobily s maximální přípustnou hmotností převyšující 3 500 kg a nepřevyšující 7 500 kg. Nejvyšší dovolená rychlost 100 km/h bude platit pro provoz na dálnicích a silnicích pro motorová vozidla, tedy na pozemních komunikacích určených pro plynulý provoz vyššími rychlostmi. Na ostatních pozemních komunikacích mimo obec i nadále zůstane zachována nejvyšší dovolená rychlost 80 km/h a v obci rychlost 50 km/h. 
B.1.9.	Umožnění užití chodníků vozidly při jejich údržbě 
	Navrhovaná právní úprava vytváří výslovný zákonný základ pro užití chodníku vozidlem vlastníka pozemní komunikace, jejího správce nebo osoby jimi pověřené při údržbě chodníku. Navrhovaná právní úprava je koncipována úzce a vztahuje se pouze na případy, kdy je pohyb vozidla po chodníku nezbytný pro vlastní výkon údržbové činnosti. Nezahrnuje proto běžnou dopravu pracovníků, materiálu nebo techniky, pokud samotný pohyb vozidla po chodníku není součástí prováděné údržby. Okruh oprávněných subjektů je omezen na vlastníka pozemní komunikace, jejího správce nebo osoby jimi pověřené, což odpovídá subjektům, které jsou za výkon údržby odpovědné. Současně je zachována základní zásada, že chodník zůstává primárně prostorem určeným chodcům. Řidič vozidla bude povinen dbát zvýšené opatrnosti a nesmí chodce ohrozit. 
B.2.	Zhodnocení navrhované právní úpravy ve vztahu k zákazu diskriminace a ve vztahu 	k rovnosti žen a mužů
Navrhovaná právní úprava nevyvolá žádné dopady na zákaz diskriminace ani na rovnost žen a mužů.

C. 		Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Předkládaným návrhem zákona dochází k zajištění slučitelnosti právního řádu České republiky s právem Evropské unie. Dochází k transpozici směrnice (EU) 2024/3237 a čl. 9 odst. 2 písm. j) a k) směrnice (EU) 2025/2205 do českého právního řádu. Neprovedení transpozice práva Evropské unie do vnitrostátního právního řádu by mělo za následek veškerá rizika spojená s neplněním závazků plynoucích České republice z jejího členství v Evropské unii, zejména tedy zahájení řízení podle čl. 258 Smlouvy o fungování Evropské unie. 
Ani další nedostatky stávající právní úpravy, popsané shora v části A této důvodové zprávy, nelze odstranit jinak než její změnou. Stanovených cílů nelze dosáhnout nelegislativními prostředky a přijetí návrhu zákona je tak nezbytné.

D.		Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
	Návrh zákona respektuje požadavky plynoucí z ústavního pořádku, zejména požadavek, dle něhož 
a) státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), 
b) povinnosti lze ukládat pouze zákonem (čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), 
c) zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností (čl. 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), 
d) každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké (čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a
e) působnost správních úřadů lze stanovit pouze zákonem (čl. 79 odst. 1 Ústavy). 
Lze konstatovat, že navržená právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, jakož i s ustálenou judikaturou Ústavního soudu.

E.		Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právem Evropské unie
	Cílem návrhu zákona je především plná transpozice směrnice (EU) 2024/3237 a čl. 9 odst. 2 písm. j) a k) směrnice (EU) 2025/2205 do právního řádu České republiky. Transpoziční lhůta směrnice (EU) 2024/3237 uplyne dne 20. července 2027, zatímco souladu s čl. 9 odst. 2 písm. j) a k) směrnice (EU) 2025/2205 má být dosaženo do 26. listopadu 2027. 
Z unijně právního hlediska je navrhovaná právní úprava relevantní rovněž ve vztahu k čl. 7 odst. 2 směrnice 2006/126/ES v platném znění a čl. 10 odst. 2 směrnice (EU) 2025/2205.
Navrhovaná právní úprava je se shora uvedenými unijními právními akty v souladu.
Předkládaný návrh zákona je plně v souladu s právem Evropské unie, judikaturou Soudního dvora Evropské unie i obecnými právními zásadami práva Evropské unie.

F. 	Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Problematika řešená navrhovanou právní úpravou není předmětem zvláštní právní úpravy mezinárodních smluv podle čl. 10 Ústavy České republiky, jimiž je Česká republika vázána.
Lze však poukázat na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, a to pokud jde o regulaci práva na ochranu majetku ve smyslu Protokolu č. 1 úmluvy a zásady uložení trestu jen na základě zákona ve smyslu čl. 7 úmluvy. Přitom je zohledněno, že pro účely posouzení souladu návrhu zákona s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod lze nahlížet na přestupky jako na trestné činy.  
Návrh zákona zakotvuje nové skutkové podstaty přestupků týkající se provádění dopravně psychologických vyšetření a dopravně psychologických pohovorů a stanoví sazby pokut, které lze za jejich spáchání uložit. Jde o přestupky, jejichž skutkové podstaty jsou konstruovány tak, aby dopadaly na porušení povinností zakotvených v zákoně o silničním provozu. Ve vazbě na nové přestupky jsou zároveň stanoveny sankce, kdy je za porušení příslušné povinnosti možno uložit pokutu vymezenou horní hranicí její sazby. Výše sankcí odpovídá typové závažnosti jednání, která naplňují skutkové podstaty jednotlivých přestupků. Návrh zákona tak ctí zásadu přiměřenosti a je v tomto ohledu v souladu s čl. 1 odst. 1 a 2 Protokolu č. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Lze též konstatovat, že nově formulované skutkové podstaty přestupků naplňují zásadu nullum crimen sine lege a nulla poena sine lege vtělenou do čl. 7 úmluvy. Tyto skutkové podstaty přestupků jsou formulovány jasným způsobem, takže adresát normy z ní může seznat, jaké konání či opomenutí způsobuje jeho deliktní odpovědnost, a působí do budoucna, nikoliv retroaktivně. I z tohoto pohledu je tedy návrh zákona v souladu s úmluvou. 

G. 		Zhodnocení předpokládaného hospodářského a finančního dopadu navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí České republiky
G.1. 	Dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
	 Návrhem zákona stanovené postupy přeshraničního poskytování údajů o vozidlech, jejich provozovatelích a řidičích, doručování písemností a vymáhání pokut předvídají rozsáhlou výměnu údajů mezi správními orgány. Tato výměna bude probíhat automatizovaně a v elektronické formě. Mezi Ministerstvem dopravy, obecními úřady obcí s rozšířenou působností a celní správou bude využit informační systém představující nadstavbu systému EUCARIS, zatímco mezi Ministerstvem dopravy a orgány jiných členských států Evropské unie bude využit systém EUCARIS. Ministerstvo dopravy počítá s jednorázovými náklady souvisejícími se zajištěním veškeré digitální výměny údajů v aktuálně odhadované výši 3 000 000 Kč. Uvedené peněžní prostředky budou vynaloženy na rozvoj stávajícího programového vybavení, které Ministerstvo dopravy coby národní kontaktní místo dle směrnice (EU) 2015/413 využívá, zejména na rozšíření jeho funkcionalit a propojení se systémem EUCARIS, jakož i na úpravu registru silničních vozidel, z něhož budou potřebné údaje čerpány. Odhadovaná výše nákladů však bude podléhat dílčí aktualizaci odvislé od finálního znění technických pravidel, která má Evropská komise vydat v podobě nařízení navazujícího na směrnici (EU) 2024/3237 (návrh těchto pravidel je aktuálně předmětem projednávání). Zmíněné náklady budou pokryty v rámci schválených výdajových rámců bez dodatečných nároků na státní rozpočet.
	Ministerstvo dopravy při výkonu role národního kontaktního místa bude zejména správcem informačního systému představujícího nadstavbu systému EUCARIS a bude zajišťovat potřebnou vnitrostátní i přeshraniční výměnu údajů, a to při využití svého přístupu k systému EUCARIS. Ministerstvo dopravy však nebude ve věcech přestupků rozhodovat, nebude nahrazovat působnost obecních úřadů obcí s rozšířenou působností ani celní správy, tedy nebude ani doručovat potřebné písemnosti ve správních řízeních či vymáhat uložené pokuty, přičemž výměna údajů bude zajištěna automatizovaně. Proto se přes významné změny právní úpravy nepředpokládá nutnost navýšení systemizovaných míst úředních osob v Ministerstvu dopravy pro výkon dotčené agendy. Tentýž závěr se týká také podstatných změn právní úpravy dopravních psychologů, na jejichž základě sice vzniká nová úřední agenda spjatá s vedením přestupkových řízení Ministerstvem dopravy, nicméně i výkon této agendy bude zajištěn v rámci stávajících personálních kapacit v Ministerstvu dopravy a bez dodatečných nároků na státní rozpočet.
	V případě dožádání Ministerstva dopravy příslušným orgánem jiného členského státu Evropské unie o vymožení pokuty za protiprávní jednání uložené tímto státem se Ministerstvo dopravy obrátí na celní správu, která bude pokutu v režimu daňového řádu nově vymáhat, ledaže bude naplněn některý z důvodů, pro které se dožádání nevyhoví. Je zřejmé, že tato právní úprava zakládá navýšení agendy celní správy. Při využití informačního systému představujícího nadstavbu systému EUCARIS, digitalizace, stávajících procesů a existujících personálních a materiálních kapacit se i v tomto případě nepředpokládá nutnost navýšení systemizovaných míst úředních osob v rámci celní správy ani vznik dodatečných nároků na státní rozpočet. 
	Pokuty uložené příslušnými orgány států deliktu za protiprávní jednání spáchaná v zahraničí, které (od provozovatelů či řidičů vozidel usazených v České republice) vymůže celní správa, se podle navrhované právní úpravy stanou příjmem českého státního rozpočtu. V této souvislosti lze očekávat nárůst příjmů státního rozpočtu. Na straně druhé však budou moct být pokuty uložené obecními úřady obcí s rozšířenou působností za přestupky spadající pod přeshraniční informování, které byly cizími subjekty spáchány v České republice, předány k vymáhání příslušným orgánům členských států registrace vozidla nebo bydliště pachatele a vymožené pokuty se stanou příjmem tohoto cizího státu. Je nicméně nutno podotknout, že vymahatelnost pokut v zahraničí, které uložily české orgány, byla doposud poměrně nízká (což je také obecně jedním z hlavních důvodů přijetí směrnice (EU) 2024/3237), a proto by přenechání výnosů z těchto pokut cizím státům nemělo zakládat výraznější výpadky příjmů pro české veřejné rozpočty. Ministerstvo dopravy nedisponuje potřebnými údaji, na jejichž základě by mohlo shora popsané dopady změny právní úpravy vymáhání pokut zodpovědně kvantifikovat.      
	Navrhovaná právní úprava dopadne na obce a částečně také na kraje v rozsahu výkonu přenesené působnosti související s řešením přestupků spadajících pod přeshraniční informování a vyřizováním dožádání příslušných orgánů jiných členských států Evropské unie stran obdobných protiprávních jednání. Tyto dopady jsou blíže popsány v kapitole O. obecné části této důvodové zprávy. Dílčí negativní dopad na obce a kraje může navrhovaná právní úprava vyvolat, pokud využívají vozidla s právem přednostní jízdy, jejichž řidiči budou muset absolvovat dopravně psychologické vyšetření. Ostatní navržené změny právní úpravy nemají na tyto subjekty přímý dopad.  
G.2.	Dopad navrhované právní úpravy na podnikatelské prostředí
	Dopad navrhované právní úpravy na podnikatelské prostředí lze označit za marginální. 
Pakliže se čeští podnikatelé nebo jejich řidiči dopustí protiprávního jednání spadajícího pod působnost směrnice (EU) 2015/413 v platném znění, budou ve výrazně širším rozsahu než doposud disponovat potřebnými informacemi v českém jazyce a zlepší se také doručování písemností v příslušných řízeních. Tento dopad nicméně vyplývá z transpoziční právní úpravy cizích států (států deliktu). Z navrhované právní úpravy vyplývá, že v případě absence dobrovolné úhrady pokuty uložené příslušným orgánem jiného členského státu Evropské unie bude tyto pokuty vymáhat celní správa, a lze předpokládat výrazně větší vymahatelnost pokut než doposud.  
Vykonávají-li dopravní psychologové při provádění dopravně psychologických vyšetření nebo dopravně psychologických pohovorů podnikatelskou činnost, dopadnou na ně nově formulované zákonné povinnosti a potenciálně i správní tresty v případě jejich porušení. 
Dílčí pozitivní dopady na podnikatelské prostředí vyvolá 
a) umožnění řízení motorových vozidel, jejichž největší povolená hmotnost převyšuje 3 500 kg, ale nepřevyšuje 4 250 kg, pakliže jsou poháněna alternativním palivem, a to na základě řidičských oprávnění udělených pro skupinu vozidel B a pro skupinu vozidel B+E, byla-li tato oprávnění držitelům udělena před alespoň 2 lety, a 
b) prodloužení doby platnosti nově vydaných řidičských průkazů prokazujících oprávnění k řízení skupin vozidel AM, A1, A2, A, B a B+E, a to z 10 let na 15 let. 

H.	Zhodnocení, zda navrhovaná právní úprava nezakládá veřejnou podporu
Navrhovanou právní úpravou není zakládána veřejná podpora ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie. Nedochází jí totiž k založení selektivního ekonomického zvýhodnění určitých podniků či odvětví dopravy ze strany státu.

I. 	Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy na práva a povinnosti fyzických a právnických osob
Zevrubné pojednání o dopadech navrhované právní úpravy na práva a povinnosti osob je obsaženo ve zvláštní části této důvodové zprávy i v kapitole B. nebo G.2. obecné části této důvodové zprávy.
Pokud jde o problematiku přeshraničního informování a vymáhání ve vztahu k přestupkům spáchaným v České republice nebo protiprávním jednáním v oblasti bezpečnosti silničního provozu spáchaným v zahraničí, osoby podezřelé nebo obviněné z těchto jednání budou disponovat v jazyce, jemuž rozumí, informacemi ve výrazně širším rozsahu než doposud. Tato informovanost umožní účinnější uplatňování procesních práv podezřelých nebo obviněných z takového jednání. Ve větší míře budou také úspěšně doručovány těmto osobám písemnosti ve správním řízení, přičemž doručování prostřednictvím veřejné vyhlášky bude v rozsahu přestupků spadajících pod přeshraniční informování vyloučeno. Provozovatel vozidla bude povinen určit totožnost řidiče i v případě, že s ním bylo spácháno protiprávní jednání v zahraničí. Dotčené osoby musí počítat také s tím, že v případě absence úhrady uložených pokut se zavádějí efektivnější prostředky k jejich vymožení. Právnické osoby coby provozovatelé vozidel budou mít právo na informace ohledně zpracovávání údajů, které se jich týkají. 
V oblasti dopravně psychologických vyšetření a dopravně psychologických pohovorů se navrhuje několik změn právní úpravy s dopadem na práva a povinnosti osob. Dosavadní požadavek nejméně tříleté praxe v oblasti dopravní psychologie se nahrazuje požadavkem na výkon odborné praxe pod dohledem akreditovaného dopravního psychologa po dobu nejméně 1 roku (podrobnější vymezení praxe bude ve vyhlášce Ministerstva dopravy), přičemž se zavádí notifikační povinnost vůči Ministerstvu dopravy před zahájením výkonu odborné praxe. Dále se zpřesňují pravidla provádění dopravně psychologických vyšetření a dopravně psychologických pohovorů, včetně vedení příslušné evidence. Zpřesňují se též podmínky pro odnětí akreditace a pro opětovné udělení akreditace k provádění dopravně psychologického vyšetření. Řidiči vozidel s právem přednostní jízdy budou mít povinnost absolvovat dopravně psychologická vyšetření, přičemž se však zavádí současně dvouleté přechodné období pro absolvování požadovaného vyšetření a z této povinnosti budou vyjmuti řidiči složek, u nichž je ověřování psychické způsobilosti zajišťováno v rámci jejich služebního nebo obdobného poměru (policie, celní správa, zpravodajské služby atd.). Podmínka psychické způsobilosti u učitelů autoškoly se upřesňuje. 
Další navržené změny právní úpravy vybraným osobám práva přiznávají či rozšiřují. Jde o
a) umožnění řízení motorových vozidel, jejichž největší povolená hmotnost převyšuje 3 500 kg, ale nepřevyšuje 4 250 kg, pakliže jsou poháněna alternativním palivem, a to na základě řidičských oprávnění udělených pro skupinu vozidel B a pro skupinu vozidel B+E, byla-li tato oprávnění držitelům udělena před alespoň 2 lety, 
b) prodlužuje se doba platnosti nově vydaných řidičských průkazů prokazujících oprávnění k řízení skupin vozidel AM, A1, A2, A, B a B+E, a to z 10 let na 15 let, 
c) zvyšuje se nejvyšší dovolená rychlost u obytných automobilů s maximální přípustnou hmotností převyšující 3 500 kg, ale nepřevyšující 7 500 kg, pro jízdu na dálnicích a silnicích pro motorová vozidla, a to z 80 km/h na 100 km/h, a
d) umožní se užití chodníků vozidly vlastníka pozemní komunikace, jejího správce nebo osoby jimi pověřené při údržbě chodníku s tím, že řidič vozidla bude povinen dbát zvýšené opatrnosti a nesmí chodce ohrozit.

J. 	Zhodnocení sociálních dopadů navrhované právní úpravy, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, dopadů na ochranu práv dětí a dopadů na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava nevyvolá žádné sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, dopady na ochranu práv dětí, ani dopady na životní prostředí.

K.	Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
	Návrhem zákona stanovené postupy přeshraničního poskytování údajů o vozidlech, jejich provozovatelích a řidičích, doručování písemností a vymáhání pokut předvídají rozsáhlou výměnu údajů mezi správními orgány, což může mít dopad na ochranu soukromí a osobních údajů. Tato výměna bude probíhat automatizovaně a v elektronické formě. Mezi Ministerstvem dopravy, obecními úřady obcí s rozšířenou působností a celní správou bude využit informační systém představující nadstavbu systému EUCARIS, zatímco mezi Ministerstvem dopravy a orgány jiných členských států Evropské unie bude využit systém EUCARIS.
	Zpracování osobních údajů se bude týkat provozovatelů vozidel a řidičů, a to za účelem řešení přestupků spadajících pod přeshraniční informování, doručování písemností a případného vymáhání pravomocně uložených pokut. 
	Zpracování navazuje na výměnu údajů prostřednictvím systému EUCARIS, registru silničních vozidel a související evidence obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, krajských úřadů a celní správy, k níž dochází již v současnosti (za stávající právní úpravy). Nejde o vytvoření zcela nového právního rámce zpracování osobních údajů, ale o rozšíření stávající vnitrostátní i přeshraniční výměny informací o nové postupy. 
	Cílem navrhované právní úpravy není zavedení odlišného nebo přísnějšího režimu vůči osobám usazeným v jiných členských státech Evropské unie, ale zajištění účinného řešení přestupků spadajících pod přeshraniční informování v přeshraničních případech. Postupy používané při zjišťování totožnosti provozovatele nebo řidiče, doručování písemností a dalších navazujících úkonech mají mít obdobné právní účinky jako ve srovnatelných vnitrostátních případech. Zpracování osobních údajů je nezbytné pro splnění cílů, jimiž je na straně jedné lepší informovanost a ochrana procesních práv podezřelých nebo obviněných a na straně druhé účinný postih pachatelů protiprávního jednání ohrožujícího bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Přiměřenost bude zajištěna omezením zpracování na zákonem stanovené účely, minimalizací rozsahu zpracovávaných údajů a řízením přístupových oprávnění podle působnosti jednotlivých orgánů.
	Mezi hlavní rizika patří neoprávněný přístup k osobním údajům, jejich zpřístupnění neoprávněným osobám, záměna osoby nebo vozidla, použití nesprávných nebo neaktuálních údajů, nepřiměřená doba uchovávání údajů a nekontrolované vložení osobních údajů do překladových nástrojů. K jejich omezení budou využívána zejména opatření v oblasti řízení přístupových oprávnění, autentizace uživatelů, šifrování datových přenosů, auditní dohledatelnosti provedených operací, kontroly oprávněnosti dotazů, aplikace pravidel pro opravu chybných údajů a lidské kontroly právně významných výstupů. Při využití překladových služeb budou zadávány pouze údaje nezbytné pro zajištění překladu a bude zajištěna kontrola srozumitelnosti výsledného překladu. Bude současně zhodnocena potřeba a rozsah posouzení vlivu na ochranu osobních údajů podle čl. 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), v platném znění, (dále jen „obecné nařízení o ochraně osobních údajů“). 
	Obecné nařízení o ochraně osobních údajů se netýká právnických osob a směrnice (EU) 2024/3237 zavedla do unijní právní úpravy nové pravidlo, dle něhož mají právnické osoby, které jsou držiteli, vlastníky nebo koncovými uživateli vozidel, na něž se vztahuje výměna údajů podle této směrnice, právo obdržet informace o zpracování svých údajů (čl. 7 pododstavec první směrnice (EU) 2015/413 v platném znění). Z tohoto důvodu stanoví navrhovaná právní úprava povinnost Ministerstva dopravy sdělit na žádost právnické osoby jako provozovatele vozidla, zda v souvislosti s výměnou údajů prostřednictvím dotčených informačních systémů zpracovává údaje vztahující se k této osobě. Zpracovává-li ministerstvo takové údaje, předá je žadateli. 
	
L. 		Zhodnocení korupčních rizik navrhované právní úpravy 
	Navrhovaná právní úprava nevyvolává zvýšená korupční rizika. 
Autoritativní rozhodování o povinnostech v oblasti veřejné správy, tedy správní řízení, zakládá toliko právní úprava týkající se nově zavedených skutkových podstat přestupků souvisejících s prováděním dopravně psychologických vyšetření a dopravně psychologických pohovorů a udělování a odnímání akreditace k provádění dopravně psychologického vyšetření. Přestupková řízení bude vést toliko Ministerstvo dopravy, které bude postupovat podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“). Na vedení správního řízení týkajícího se udělování a odnímání akreditace se použije správní řád. Vymáhání pokut za protiprávní jednání spáchaná v zahraničí bude realizovat celní správa, která tyto činnosti typově vykonává již v současnosti, přičemž postupovat bude podle daňového řádu. Navrhovaná právní úprava nestanoví žádná procesní pravidla odchylná od pravidel obsažených v těchto obecných předpisech, z hlediska identifikovaných problémů z aplikační praxe je její přijetí nezbytné, je formulována jednoznačně a určitě a předpokládá se, že Ministerstvo dopravy a celní správa ji budou schopny bez problémů aplikovat. 
Pokud jde o zakotvení možnosti využít v řízení o odnětí řidičského oprávnění záznam pořízený při sledování osob a věcí, který byl opatřen v trestním řízení, významnou protikorupční garancí při realizaci této možnosti je její podmínění souhlasem státního zástupce. 

M.		Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy na bezpečnost nebo obranu státu 
Navrhovaná právní úprava nevyvolá žádné dopady na bezpečnost nebo obranu státu.

N. 	Zhodnocení dopadů navrhované právní úpravy na rodiny
Navrhovaná právní úprava nevyvolá žádné dopady na rodiny, integritu či stabilitu rodiny, rodinnou harmonii, rovnováhu mezi prací a rodinou ani na mezigenerační a širší příbuzenské vztahy.

O. 	Zhodnocení územních dopadů navrhované právní úpravy, včetně dopadů na územní samosprávné celky
	Již podle stávající právní úpravy obsažené v § 125j zákona o silničním provozu zasílá obecní úřad obce s rozšířenou působností osobě s bydlištěm v jiném členském státě Evropské unie, která je podezřelá z některého v tomto ustanovení uvedených přestupků, spolu s oznámením o zahájení řízení nebo spolu s příkazem, který je vydáván jako první úkon v řízení, informační formulář v úředním jazyce členského státu Evropské unie, ve kterém má podezřelý bydliště. Oproti stávající právní úpravě dochází navrhovanou právní úpravou k 
a) rozšíření výčtu přestupků, na které se budou vztahovat postupy přeshraničního informování a vymáhání,  
b) výslovnému vztažení uvedených postupů nejen na přestupky řidiče, ale i provozovatele vozidla, 
c) vazbě uvedených postupů na situace, v nichž ke spáchání přestupku došlo s vozidlem registrovaným v jiném členském státě Evropské unie, 
d) tomu, že vedle informačního formuláře bude nutné překládat i části jiných písemností zasílaných podezřelým nebo obviněným z přestupku spadajícího pod přeshraniční informování, přičemž rozsah údajů uváděných v samotném informačním formuláři se rozšíří, 
e) rozšíření přeshraniční výměny údajů o vozidlech, jejich provozovatelích a řidičích, včetně zjišťování totožnosti řidičů, kteří v jiných členských státech Evropské unie spáchali protiprávní jednání, 
f) doručování písemností podezřelým nebo obviněným v souvislosti s přestupky spáchanými v České republice nebo protiprávními jednáními spáchanými v cizině a
g) přeshraničnímu vymáhání přestupků či protiprávních jednání. 
	Shora popsané změny právní úpravy budou mít významné dopady na obecní úřady obcí s rozšířenou působností a částečně také na krajské úřady, pakliže bude vedeno řízení o odvolání proti rozhodnutí o přestupku. 
	V letech 2024 a 2025 bylo odesláno 12 144 informačních formulářů podle zákona o silničním provozu. S ohledem na rozšíření výčtu přestupků, na které se budou vztahovat postupy přeshraničního informování a vymáhání, lze očekávat nárůst v počtu přestupků, jimiž se budou dotčené úřady zabývat v režimu navrhované transpoziční právní úpravy. Na straně druhé v současnosti platí, že přibližně 96 % dosavadních přeshraničních dotazů vznesených obecními úřady obcí s rozšířenou působností se týká překročení nejvyšší dovolené rychlosti, a lze proto očekávat, že tato kategorie přestupků bude i nadále tvořit dominantní část agendy. Zřejmě nejvýznamnější nárůst v počtu přestupků řešených v režimu navrhované právní úpravy bude spojen s přestupky spočívajícími v překročení největší povolené hmotnosti zjištěnými vysokorychlostním kontrolním vážením. Řádově lze očekávat ročně stovky těchto přestupků s přeshraničním prvkem. Vedle nárůstu počtu řešených přestupků řešených v režimu navrhované právní úpravy dojde k navýšení rozsahu agendy vyřizované obecními úřady obcí s rozšířenou působností a krajskými úřady také v souvislosti s novými postupy, které budou realizovat, zejména pokud jde o zjišťování totožnosti řidičů, překlady rozšířeného informačního formuláře a částí dalších písemností, zasílání písemností vydaných příslušnými orgány jiných členských států Evropské unie a předávání pokut k přeshraničnímu vymáhání. 
	Shora popsanému nárůstu agendy se nelze vyhnout, jelikož jsou navrhovanou právní úpravou do vnitrostátního právního řádu prováděny požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady. Tato právní úprava nicméně není samoúčelná, jelikož směřuje na jedné straně k lepší informovanosti a ochraně procesních práv podezřelých nebo obviněných a na straně druhé má vést k účinnému postihu pachatelů protiprávního jednání ohrožujícího bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. 
	Ministerstvo dopravy bude usilovat, v souladu s požadavky unijního práva, o zajištění vyšší dostupnosti, aktuálnosti a kvality údajů vedených v registru silničních vozidel. Vyšší kvalita těchto údajů, automatizovaná výměna v systému EUCARIS a využívání informačního systému představujícího nadstavbu systému EUCARIS mají umožnit získání potřebných údajů v převážné části případů již v prvotní automatizované fázi bez nutnosti dalšího individuálního šetření. Na straně samospráv se přitom v této souvislosti nepočítá s nutností vynaložení peněžních prostředků na pokrytí jakýchkoli investičních nákladů (na pořizování či rozvoj informačních systémů). 
	Ministerstvo dopravy na své náklady zajistí překlad obecných textových částí informačního formuláře. Konkrétní údaje k případu pak doplní příslušné obecní úřady obcí s rozšířenou působností.
	Pokud jde o překlady informačního formuláře a zejména částí jiných písemností (typicky rozhodnutí o přestupku či rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o přestupku), pro jejich pořízení se předpokládá využití bezpečných jazykových nástrojů založených na umělé inteligenci, mezi něž patří také služby poskytované Evropskou komisí v rámci programu Digitální Evropa. Součástí těchto služeb je zejména nástroj eTranslation, který umožňuje automatizovaný překlad textů a dokumentů prostřednictvím strojového překladu založeného na dlouhodobě budovaných překladových datech Evropské unie. Služba je dostupná prostřednictvím webového rozhraní i aplikačního programového rozhraní. Tyto služby jsou určeny mimo jiné pro orgány veřejné správy členských států Evropské unie. Evropská komise uvádí, že služby jsou pro oprávněné uživatele poskytovány bezplatně. 
	Ministerstvo dopravy bude při výkonu dotčené agendy poskytovat příslušným úřadům i potřebnou metodickou podporu. 
	Dílčí negativní dopad na obce a kraje může navrhovaná právní úprava vyvolat, pokud využívají vozidla s právem přednostní jízdy, jejichž řidiči budou muset absolvovat dopravně psychologické vyšetření. 
	Ostatní navržené změny právní úpravy nemají na tyto subjekty přímý dopad.  

P. 	Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se zásadami tvorby digitálně přívětivé legislativy  
	Navrhovaná právní úprava ve velmi významné míře zohledňuje zásady pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy. Tyto zásady se promítly do změn právní úpravy vnitrostátní i přeshraniční digitální výměny údajů. 
	  Návrhem zákona stanovené postupy přeshraničního poskytování údajů o vozidlech, jejich provozovatelích a řidičích, doručování písemností a vymáhání pokut předvídají rozsáhlou výměnu údajů mezi správními orgány. Tato výměna bude probíhat automatizovaně a v elektronické formě. Mezi Ministerstvem dopravy, obecními úřady obcí s rozšířenou působností a celní správou bude využit informační systém představující nadstavbu systému EUCARIS, zatímco mezi Ministerstvem dopravy a orgány jiných členských států Evropské unie bude využit systém EUCARIS.
	Navrhovaná právní úprava tak plně respektuje princip budování přednostně digitálních služeb, dle něhož má být zejména pro vnitřní chod veřejné správy elektronická forma povinnou cestou pro zvýšení efektivity. Principy maximální opakovatelnosti a znovupoužitelnosti údajů a sdílených služeb veřejné správy jsou reflektovány tím, že primárně budou využívány údaje obsažené v registru silničních vozidel a v základních registrech a dále údaje z registrů jiných členských států Evropské unie, které Česká republika obdrží prostřednictvím systému EUCARIS. Pokud jde o princip konsolidace informačních systémů veřejné správy, navrhovaná právní úprava stanoví v § 125r odst. 1 zákona o silničním provozu jednoznačně účel dotčeného informačního systému, jímž je podávání požadavků mezi Ministerstvem dopravy, obecními úřady obcí s rozšířenou působností a celní správou a výměna údajů mezi těmito subjekty. Tím je determinován i druh údajů v informačním systému vedených. Současně se jednoznačně uvádí, že správcem systému je Ministerstvo dopravy, a taxativně jsou uvedeni i uživatelé tohoto informačního systému veřejné správy. Princip budování služeb propojených a využitelných v prostoru Evropské unie je do navrhované právní úpravy významně promítnut, jelikož se mají požadavky a dožádání mezi Ministerstvem dopravy a příslušnými orgány jiných členských států podávat a údaje se mají vyměňovat prostřednictvím systému EUCARIS, který budou využívat všechny členské státy Evropské unie. V rámci vnitrostátní komunikace bude přitom využíván zmíněný informační systém představující nadstavbu systému EUCARIS. Ochrana osobních údajů a soukromí je blíže popsána v kapitole K. obecné části této důvodové zprávy. Ministerstvo dopravy současně počítá s metodickou podporou dotčených úřadů při využívání informačního systému představujícího nadstavbu systému EUCARIS, čímž bude reflektován i princip uživatelské přívětivosti. 

Q. 	Údaje o lobbování  
	Při přípravě návrhu zákona žádný lobbista ve smyslu zákona č. 168/2025 Sb., o regulaci lobbování, nelobboval. 


ZVLÁŠTNÍ ČÁST

K čl. I bodu 1 (poznámce pod čarou č. 47 zákona o silničním provozu)
Navrhuje se v souladu s čl. 48 odst. 3 legislativních pravidel vlády doplnit poznámku pod čarou č. 47 o odkaz na směrnici (EU) 2024/3237. Tato směrnice bude totiž do českého právního řádu provedena i zákonem o silničním provozu.  
K čl. I bodu 2 (§ 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu) 
Navrhuje se upřesnit vymezení legislativní zkratky „jiná návyková látka“ užívané zákonem o silničním provozu. Tato legislativní zkratka nyní již nereflektuje terminologii zákona o návykových látkách, který vedle návykových látek rozlišuje také psychomodulační látky a zařazené psychoaktivní látky jako samostatné kategorie.
Rozdílné vymezení v jednotlivých právních předpisech může vyvolávat pochybnost, zda se povinnost podrobit se vyšetření a příslušné zákazy vztahují rovněž na řidiče ovlivněného psychomodulační nebo zařazenou psychoaktivní látkou. Takový výkladový stav je nežádoucí, protože rozhodující není formální zařazení látky v jiném právním předpisu, ale její schopnost ovlivnit rozpoznávací a ovládací schopnosti řidiče a tím bezpečnost provozu.
Navrhuje se proto v § 5 odst. 1 písm. g) uvést výslovný výčet těchto látek. Výčet zahrnuje návykové látky, psychomodulační látky a zařazené psychoaktivní látky podle zákona o návykových látkách. 
Současně se do tohoto výčtu zahrnují i léčivé přípravky, které mají podle příbalové informace výrazný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Legislativní zkratka „jiná návyková látka“ bude nově zahrnovat i tyto léčivé přípravky. Zákonem o silničním provozu tak bude výslovně zakázáno řízení pod jejich vlivem a důsledky plynoucí z porušení zákazu řídit vozidlo pod vlivem jiné návykové látky budou dopadat i na řízení pod vlivem těchto léčivých přípravků.
K čl. I bodu 3 (§ 10 odst. 4 zákona o silničním provozu)
Navrhuje se rozšířit povinnost provozovatele vozidla sdělit na výzvu údaje potřebné k určení totožnosti řidiče také na případy, kdy je tato součinnost vyžadována v souvislosti s protiprávním jednáním, které bylo spácháno na území jiného členského státu Evropské unie, a to v rozsahu protiprávních jednání obdobných přestupkům uvedeným v navrženém § 125j větě druhé zákona o silničním provozu.
Navrhovaná právní úprava vytváří vnitrostátní procesní základ pro vyřízení požadavku příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie na zjištění řidiče, který se v cizině dopustil protiprávního jednání. Navazuje na postup podle nově navrženého § 125m zákona o silničním provozu, podle něhož Ministerstvo dopravy požádá místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností o zaslání výzvy provozovateli vozidla. Bez rozšíření právní úpravy v § 10 odst. 4 by nebylo možné takovou výzvu zaslat v situaci, kdy se skutek nestal na území České republiky a nejde tedy o porušení zákona o silničním provozu.
K čl. I bodu 4 (§ 18 odst. 3 zákona o silničním provozu)
Navrhuje se umožnit jízdu obytných automobilů s maximální přípustnou hmotností převyšující 3 500 kg a nepřevyšující 7 500 kg po dálnici nebo silnici pro motorová vozidla rychlostí až 100 km/h.
Vzhledem k tomu, že se jedná o vozidla s maximální přípustnou hmotností převyšující 3 500 kg, vztahují se na ně nyní obecné rychlostní limity upravené v § 18 odst. 3, tj. na dálnici i silnici pro motorová vozidla smí jet rychlostí nejvýše 80 km/h. To je však pro využití těchto vozidel, která slouží pro přepravu cestujících, limitující, přičemž i vybrané zahraniční právní úpravy svědčí o možnosti navýšení stávajícího rychlostního limitu.
Navrhuje se proto vytvořit zvláštní rychlostní režim pro obytné automobily s maximální přípustnou hmotností převyšující 3 500 kg a nepřevyšující 7 500 kg. K prolomení stávajícího limitu dojde jen na dálnicích a silnicích pro motorová vozidla, kde bude těmto obytným automobilům umožněna jízda rychlostí až 100 km/h, avšak na ostatních pozemních komunikacích mimo obec se budou moct pohybovat i nadále pouze rychlostí nejvýše 80 km/h a v obci standardně rychlostí nejvýše 50 km/h.
K čl. I bodu 5 (§ 53 odst. 2 zákona o silničním provozu)
Dle platné právní úpravy jsou chodník nebo stezka pro chodce určeny především chodcům a jiní účastníci provozu na pozemních komunikacích je zásadně nesmějí užívat. V praxi však některé údržbové činnosti nelze vykonat bez nezbytného vjezdu a pohybu vozidla po chodníku. Samotné užití zvláštního výstražného světla oranžové barvy přitom takové oprávnění nezakládá.
Navrhuje se proto umožnit užití chodníku vozidlem vlastníka nebo správce pozemní komunikace nebo osoby jimi pověřené při jeho údržbě. Návrh reaguje zejména na čištění chodníků a odklízení sněhu, při nichž je pohyb vozidla vlastní součástí prováděné činnosti. 
Okruh vozidel, kterým bude umožněna jízda po chodníku, odpovídá skutečnosti, že údržbu zajišťuje vlastník pozemní komunikace, její správce nebo osoba jimi pověřená. Nestačí však, že vozidlo patří některému z těchto subjektů, neboť použití vozidla musí být při údržbě konkrétního chodníku nezbytné. Výjimka se proto nevztahuje na pouhou dopravu pracovníků nebo materiálu, není-li pohyb vozidla současně prostředkem vlastního výkonu údržbové činnosti.
Navrhovaná právní úprava přitom zachovává prioritu ochrany chodců. Řidič musí dbát zvýšené opatrnosti a chodce nesmí ohrozit. Z toho vyplývá, že chodník zůstává primárně prostorem pro pěší a jeho omezení smí trvat pouze po dobu a v rozsahu nezbytném pro splnění příslušného úkolu.
Z legislativně technického hlediska dochází k nahrazení stávajícího znění celého ustanovení § 53 odst. 2, avšak výjimky obsažené v tomto ustanovení zůstávají nedotčeny. Tzn. i nadále bude možné chodník užít vozidlem základní složky integrovaného záchranného systému, Inspekce silniční dopravy nebo obecní policie, a to za stávajících podmínek.
K čl. I bodům 6 a 7 (§ 81 odst. 4 a 5 zákona o silničním provozu)
	Přestože transpoziční lhůta směrnice (EU) 2025/2205 uplyne až dne 26. listopadu 2028, je zvláštní povinností členských států Evropské unie přijmout a zveřejnit předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 9 odst. 2 písm. j) a k) uvedené směrnice do 26. listopadu 2027. Proto je již do předloženého návrhu zákona potřebné zakotvit transpoziční právní úpravu vůči uvedeným unijním ustanovením, která povede k rozšíření stávajícího vymezení rovnocennosti řidičských oprávnění. Toto rozšíření dopadá na vozidla poháněná alternativním palivem, a to nejen na vozidla sloužící pro přepravu osob (jako doposud), ale i na vozidla sloužící pro přepravu nákladu. 
	Rovnocennost se týká řidičských oprávnění udělených pro skupinu B a pro skupinu B+E. Předpokladem jejího uplatnění je, že je řidič po dobu minimálně 2 let držitelem tohoto oprávnění. Díky této rovnocennosti bude moci řídit motorové vozidlo, jehož největší povolená hmotnost převyšuje 3 500 kg, ale nepřevyšuje 4 250 kg, pakliže je poháněno alternativním palivem (tedy používá alespoň zčásti jako palivo nebo zdroj energie elektřinu, vodík, stlačený nebo zkapalněný zemní plyn, včetně biometanu, zkapalněný ropný plyn nebo mechanickou energii ze zásobníku nebo zdroje ve vozidle, včetně odpadního tepla). V případě řidičských oprávnění udělených pro skupinu B se rovnocennost nebude týkat motorového vozidla, které je obytným automobilem. Pojem „obytný automobil“ definuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 ze dne 30. května 2018 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a č. 595/2009 a o zrušení směrnice 2007/46/ES, v platném znění, jako vozidlo kategorie M (motorové vozidlo konstruované a vyrobené především pro přepravu osob a jejich zavazadel) s obytným prostorem, který obsahuje alespoň sedadla, stůl, uspořádání pro spaní, které může být vytvořeno ze sedadel, zařízení pro vaření a skladové prostory.
	Navržená rovnocennost pamatuje i na jízdní soupravy. V případě řidičského oprávnění uděleného pro skupinu B bude bez dalšího připuštěna největší povolená hmotnost jízdní soupravy nepřevyšující 4 250 kg. Připuštěna bude i hmotnost převyšující 4 250 kg a nepřevyšující 5 000 kg, nicméně tato druhá varianta bude podmíněna držením řidičského oprávnění v rozšířeném rozsahu. Získání takovéhoto oprávnění upravuje zákon o odborné způsobilosti k řízení vozidel, do něhož navrhovaná právní úprava rovněž vstupuje. V případě řidičského oprávnění uděleného pro skupinu B+E bude připuštěno přípojné vozidlo, jehož největší povolená hmotnost nepřevyšuje 3 500 kg. 
K čl. I bodu 8 (§ 87a odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu)
Navrhuje se rozšířit výčet osob, u nichž se vyžaduje, aby se podrobovali dopravně psychologickému vyšetření. Nově se tato povinnost bude týkat i osob, které řídí vozidlo s právem přednostní jízdy. Tato povinnost je spojena s faktickým řízením takového vozidla, nikoli pouze s držením určité skupiny řidičského oprávnění. Zavedení předmětné povinnosti je odůvodněno tím, že řízení vozidel s právem přednostní jízdy je spojeno se specifickými nároky na psychickou způsobilost řidiče, zejména z hlediska schopnosti rychlého rozhodování, zvládání zátěžových či stresových situací a bezpečného řízení vozidla při výkonu zvláštních oprávnění vyplývajících z práva přednostní jízdy.
Dopravně psychologickému vyšetření se budou tito řidiči povinni podrobit před zahájením výkonu této činnosti, tj. předtím, než začnou vozidla s právem přednostní jízdy řídit, dále pak před dovršením věku 50 let a pak každých 5 let. 
Tato povinnost se však netýká dle výjimky uvedené v § 87a odst. 8 (po přečíslování dle navržené právní úpravy odst. 9) řidičů vozidel požární ochrany, řidičů vozidel policie, celní správy, Vězeňské služby České republiky, zpravodajských služeb a řidičů vozidel ozbrojených sil České republiky, neboť u těchto řidičů je jejich psychická způsobilost a schopnost řídit vozidlo za takovýchto náročnějších podmínek ověřována v rámci jejich služebního či obdobného poměru. 
Navržená změna představuje novou podmínku výkonu činnosti, a je proto doplněna přechodným ustanovením, které umožňuje po dobu dvou let řídit vozidlo s právem přednostní jízdy i bez splnění nové povinnosti, tj. absolvování dopravně psychologického vyšetření.
K čl. I bodům 9, 10 a 13 (§ 87a odst. 5 písm. c) a odst. 6 a 10 zákona o silničním provozu)
Navrhuje se upřesnit právní úpravu týkající se akreditace k provádění dopravně psychologického vyšetření.
Podle stávající právní úpravy je pro udělení akreditace k provádění dopravně psychologického vyšetření vyžadována praxe v oblasti dopravní psychologie v délce alespoň 3 roky. Zákon však nijak nespecifikuje požadavky na výkon této praxe, což vede k nejednotnému přístupu žadatelů o udělení této akreditace i úrovni jejich připravenosti na výkon odborné činnosti. Na druhou stranu se vyžadovaná délka praxe jeví jako příliš dlouhá, neboť ze zkušeností vyplývá, že důslednou a kvalitní přípravou lze požadované znalosti získat v mnohem kratší době.
Navrhuje se proto požadovanou délku odborné praxe zkrátit na 1 rok. Současně se však upřesňuje, že tato praxe bude muset být vykonávána pod dohledem psychologa, který je držitelem akreditace k provádění dopravně psychologického vyšetření, a dále bude prováděcím právním předpisem přesně stanoven rozsah a způsob výkonu této odborné praxe.
Dále se navrhuje zlepšit možnost kontroly, zda je odborná praxe skutečně vykonávána ve stanoveném rozsahu a stanoveným způsobem. Za tím účelem se zakotvuje povinnost osoby, která hodlá tuto odbornou praxi vykonávat, oznámit Ministerstvu dopravy před jejím zahájením jméno a příjmení dopravního psychologa, pod jehož dohledem ji bude vykonávat, a rovněž místo výkonu této praxe. Tím se odstraní nedostatky stávajícího stavu, kdy Ministerstvo dopravy získává informace o výkonu odborné praxe zpravidla až při posuzování žádosti o akreditaci.
K čl. I bodům 11 a 12 (§ 87a odst. 7 zákona o silničním provozu)
Podle platné právní úpravy je možné dopravního psychologa, který při výkonu činnosti porušuje zákonné povinnosti, postihnout pouze odnětím akreditace. K tomu musí Ministerstvo dopravy přistoupit vždy, pokud držitel akreditace porušil opakovaně nebo zvlášť závažným způsobem povinnost podle zákona o silničním provozu, která se vztahuje k činnosti držitele akreditace.
Podmínky pro uplatnění tohoto postihu jsou vymezeny velmi vágně, přičemž se na druhou stranu jedná o obligatorní postup Ministerstva dopravy, který k němu při naplnění uvedených podmínek přistoupit musí. Stávající právní úprava tak neumožňuje zvolit mírnější formu postihu, než je odnětí akreditace, a jejím nedostatkem je současně skutečnost, že nikterak nebrání po odnětí akreditace ihned požádat o udělení nové.
Navrhovanou právní úpravou proto dochází k zakotvení nových skutkových podstat přestupků, které budou dopadat na porušení povinností dopravních psychologů. Typovou závažnost těchto porušení budou odrážet sazby pokuty, které za tyto přestupky bude možné uložit.
Současně se navrhuje odnětí akreditace svázat jen se závažnějšími porušeními povinností dopravních psychologů, a to s odkazem na vybrané nově zakotvované přestupky (s vyšší sazbou pokuty). Bude se přitom jednat o možnost Ministerstva dopravy akreditaci odejmout, nikoli však obligatorní postup.
Dále bude výslovně upraveno, že akreditaci nelze udělit osobě, které byla v posledních 3 letech odňata z důvodu porušování povinností. Současně bude v zákoně uvedeno, že akreditaci nelze udělit osobě, která prováděla činnost dopravního psychologa, aniž by byla držitelem akreditace. Provádění činnosti dopravního psychologa bez akreditace bude nově přestupkem, přičemž v případě jeho spáchání bude jeho pachateli uložena pokuta, což bude překážkou pro udělení akreditace v následujících 3 letech.
K čl. I bodu 14 (§ 87b odst. 2 zákona o silničním provozu)
Vypuštěním odkazu pouze na osoby podle § 87a odst. 3 se rozšiřuje povinnost předložit posudek o zdravotní způsobilosti a výpis údajů z registru řidičů na všechna dopravně psychologická vyšetření. Dosavadní omezení vede k tomu, že u některých povinně vyšetřovaných osob dopravní psycholog nemá k dispozici stejný rozsah objektivních podkladů.
Výpis z registru řidičů poskytuje informace o řidičské historii a posudek o zdravotní způsobilosti informace o případných zdravotních omezeních. Zpřístupnění těchto podkladů při každém vyšetření podpoří úplnost odborného posouzení a sjednotí podmínky pro jednotlivé skupiny posuzovaných osob.
K čl. I bodu 15 (§ 87b odst. 3 zákona o silničním provozu)
Navrhuje se stanovit lhůtu pěti pracovních dnů pro vydání písemného posudku o výsledku dopravně psychologického vyšetření posuzované osobě. Stávající právní úprava výslovnou lhůtu pro vydání posudku posuzované osobě nestanoví. 
Navržená lhůta poskytuje dopravnímu psychologovi prostor pro řádné vyhodnocení vyšetření a současně chrání posuzovanou osobu před neodůvodněnými průtahy. Délka této lhůty je sladěna s povinností zaslat dokument příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, čímž vznikne jednotný časový rámec.
K čl. I bodu 16 (§ 87b odst. 3 zákona o silničním provozu)
Nahrazením slova „stejnopis“ slovem „kopie“ se zpřesňuje terminologie ve vztahu k dokumentu zasílanému příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Jde o terminologickou úpravu, která nemění samotnou povinnost dokument správnímu orgánu zaslat ani obsah tohoto dokumentu.
K čl. I bodu 17 (§ 87b odst. 4 zákona o silničním provozu)
Navrhuje se rozsah evidence o provedených dopravně psychologických vyšetřeních, kterou vede dopravní psycholog, rozšířit o kopii posudku o zdravotní způsobilosti a výpis údajů o posuzované osobě z registru řidičů. V praxi vznikají pochybnosti, zda je dopravní psycholog oprávněn a povinen tyto dokumenty uchovávat, protože zákon je dosud jako součást evidence jednoznačně neuvádí.
Bez uchování podkladů nelze při státním odborném dozoru spolehlivě ověřit, zda byly před vyšetřením předloženy a zda dopravní psycholog při odborném posouzení vycházel z potřebných údajů o zdravotní způsobilosti a řidičské historii. Výslovné zákonné vymezení proto posiluje právní jistotu jak dopravních psychologů, tak posuzovaných osob a orgánů vykonávajících státní odborný dozor.
Současně dochází k vypuštění zavedení legislativní zkratky pro „jméno“, neboť tato legislativní zkratka bude nově zavedena již v § 87a odst. 6.
K čl. I bodu 18 (§ 94 odst. 2 zákona o silničním provozu)
Navrhuje se výslovné zakotvení možnosti využít v řízení o odnětí řidičského oprávnění jako důkaz záznam pořízený při sledování osob a věcí, který byl opatřen v trestním řízení. 
Tato možnost je omezena na řízení o odnětí řidičského oprávnění vedené z důvodu podle § 94 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, tedy na situace, kdy držitel v době udělení řidičského oprávnění nesplňoval zákonné podmínky. Možnost využití tohoto záznamu je současně podmíněna souhlasem státního zástupce.
Navržená změna reaguje na praktické případy podvodného jednání při zkouškách odborné způsobilosti. 
Zákon o silničním provozu umožňuje řidičské oprávnění odejmout v případě, že jeho držitel nesplňoval při udělení řidičského oprávnění všechny podmínky stanovené pro udělení řidičského oprávnění. Jednou z těchto podmínek je i odborná způsobilost k řízení motorových vozidel. V případě podvodného jednání při zkoušce ověřující tuto odbornou způsobilost nebyla taková odborná způsobilost řádně ověřena a při udělení řidičského oprávnění tedy nebyla splněna jedna ze stanovených podmínek. Přestože je v řadě případů podvodné jednání řádně zdokumentováno a je předmětem trestního řízení, podle stávající právní úpravy nemůže obecní úřad obce s rozšířenou působností v řízení o odnětí řidičského oprávnění použít příslušný záznam z trestního řízení a bývá nucen vyčkat na pravomocné skončení trestní věci. Trestní řízení může trvat delší dobu a dotyčná osoba mezitím může řidičské oprávnění využívat, případně si nechat český řidičský průkaz vyměnit v jiném státě.
Navržená změna reaguje na judikaturu Nejvyššího správního soudu (zejm. rozsudek č. j. 7 As 17/2024-19), dle něhož je k možnosti využití takového záznamu ve správním řízení potřeba zákonná opora.
K čl. I bodům 19, 20, 24 a 28 (§ 94 odst. 5 a 6, § 113 odst. 3 a § 124 odst. 7 písm. b) zákona o silničním provozu)
	Jedná se o legislativně technické úpravy vyvolané přečíslováním odstavců v § 94.
K čl. I bodu 21 (§ 102h odst. 4 zákona o silničním provozu)
Navrhuje se stanovit lhůtu pěti pracovních dnů pro vydání potvrzení o absolvování dopravně psychologického pohovoru. Stávající právní úprava výslovnou lhůtu nestanoví.
Navržená změna odpovídá obdobné právní úpravě lhůty pro vydání posudku o výsledku dopravně psychologického vyšetření. Výslovná lhůta posiluje právní jistotu absolventa pohovoru a umožňuje účinně vymáhat splnění této povinnosti. Na její porušení navazuje nová skutková podstata přestupku podle § 125d odst. 3 písm. e).
K čl. I bodu 22 (§ 102h odst. 5 zákona o silničním provozu)
Navrhuje se rozšířit evidenci o provedených dopravně psychologických pohovorech o výpis údajů o posuzované osobě z registru řidičů. Výpis je podkladem vztahujícím se k řidičské historii osoby a jeho uchování umožní následně ověřit, z jakých údajů dopravní psycholog při pohovoru vycházel. Výslovné zařazení tohoto dokumentu do evidence současně odstraňuje pochybnost, zda jej lze pro tento účel uchovávat.
K čl. I bodu 23 (§ 110 odst. 3 písm. b) zákona o silničním provozu)
Navrhuje se prodloužit dobu platnosti řidičského průkazu vydávaného pro vybrané skupiny vozidel z dosavadních 10 let na 15 let.
Cílem navržené změny je snížení administrativní zátěže držitelů řidičských oprávnění i obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Navrhované prodloužení platnosti řidičského průkazu přitom nijak nemění podmínky řidičského oprávnění ani rozsah oprávnění k řízení jednotlivých skupin vozidel. Jedná se pouze o prodloužení administrativního cyklu obnovy tohoto dokladu. Tím se sníží četnost povinných výměn řidičských průkazů, omezí se administrativní zátěž držitelů řidičských oprávnění a sníží se počet žádostí o vydání řidičského průkazu a souvisejících správních úkonů na straně veřejné správy.
Z pohledu práva Evropské unie představuje navrhované prodloužení doby platnosti řidičského průkazu z 10 na 15 let přizpůsobení vnitrostátní právní úpravy novému evropskému rámci vymezenému směrnicí (EU) 2025/2205.
Dosavadní (stále platná) směrnice 2006/126/ES v platném znění stanoví pro řidičské průkazy skupin AM, A1, A2, A, B a B+E jako obecné pravidlo administrativní platnost v délce 10 let, současně však členským státům Evropské unie umožňuje stanovit delší dobu platnosti řidičského průkazu. Z hlediska práva Evropské unie tedy již dosavadní právní úprava nebrání tomu, aby členský stát Evropské unie zavedl patnáctiletou platnost řidičských průkazů pro uvedené skupiny vozidel.
Oproti tomu směrnice (EU) 2025/2205 vychází při právní úpravě administrativní platnosti řidičských průkazů pro běžné skupiny vozidel z patnáctiletého období jako standardního řešení. Navrhovaná změna tak směřuje k harmonizaci vnitrostátní právní úpravy s novou koncepcí unijního práva a k využití možnosti, kterou připouští již stávající směrnice.
Navržená změna se uplatní až na řidičské průkazy vydané po dni nabytí účinnosti této novely. Dle přechodného ustanovení pozbydou dříve vydané řidičské průkazy platnosti uplynutím doby, na kterou byly vydány.
K čl. I bodům 25, 27 a 32 (§ 124 odst. 2 písm. d) a odst. 5 písm. k) a § 125e odst. 1 zákona o silničním provozu)
	V návaznosti na zavedení nových skutkových podstat přestupků, které se týkají provádění dopravně psychologického vyšetření a dopravně psychologického pohovoru, je nutno stanovit správní orgán, jenž bude vést příslušná přestupková řízení. S ohledem na skutečnost, že Ministerstvo dopravy již v současnosti provádí státní odborný dozor nad dopravními psychology a také jim uděluje a odnímá jejich akreditaci k provádění dopravně psychologického vyšetření, navrhuje se přiznat kompetenci k projednávání dotčených přestupků Ministerstvu dopravy. 
K čl. I bodu 26 (§ 124 odst. 2 písm. j) zákona o silničním provozu)
	Podle čl. 3a směrnice (EU) 2015/413 v platném znění je povinností každého členského státu Evropské unie určit jedno nebo více národních kontaktních míst. Toto kontaktní místo je odpovědné za automatizovanou výměnu údajů o registraci vozidel, vyřizování příchozích a odchozích žádostí o vzájemnou pomoc za účelem zjištění totožnosti dotčené osoby, vyřizování příchozích a odchozích žádostí o vzájemnou pomoc za účelem doručení oznámení o dopravním deliktu v oblasti bezpečnosti silničního provozu nebo následných dokumentů dotčené osobě, vyřizování příchozích a odchozích žádostí o vzájemnou pomoc s cílem vymoci konečná správní rozhodnutí o pokutách uložených za dopravní delikty v oblasti bezpečnosti silničního provozu a za vzájemnou spolupráci národních kontaktních míst členských států Evropské unie. 
	Navrhovaná právní úprava přistupuje k provedení povinnosti České republiky určit národní kontaktní místo podle směrnice (EU) 2015/413 v platném znění, jímž bude Ministerstvo dopravy. Ministerstvo přitom fakticky vykonává tuto působnost již v současnosti. Ústřední role Ministerstva dopravy při vnitrostátní i mezinárodní komunikaci a výměně údajů je přitom jednoznačně vyjádřena i v jednotlivých níže uvedených ustanoveních navrhované právní úpravy. 
K čl. I bodům 29 až 31 (nadpis § 125d a odst. 3 a 6 zákona o silničním provozu)
Navrhuje se zakotvit nové skutkové podstaty přestupků vztahující se k činnosti dopravních psychologů podle zákona o silničním provozu, tj. k provádění dopravně psychologických vyšetření a dopravně psychologických pohovorů. 
Podle stávající právní úpravy je jedinou možnou reakcí na porušení povinností dopravního psychologa odnětí akreditace. Odnětí akreditace je však krajním opatřením a není přiměřené každému pochybení. Současně výkon činnosti dopravního psychologa bez akreditace není v zákoně výslovně postižen.
Navrhuje se proto zakotvit nové skutkové podstaty přestupků, které budou dopadat na porušení jednotlivých povinností dopravních psychologů a jejichž typová společenská škodlivost bude odlišena v sazbách pokut, které bude možné za tyto přestupky uložit.
Přestupek uvedený pod písmenem a) postihuje provádění dopravně psychologického vyšetření nebo pohovoru bez akreditace udělené ministerstvem. Účelem této skutkové podstaty je chránit výkon této odborné činnosti před neoprávněnými zásahy osob, které nesplňují zákonem stanovené podmínky odborné způsobilosti a jejichž odborná způsobilost nebyla posouzena v rámci řízení o udělení akreditace. Současně umožňuje postihnout případy, kdy osoba vystupuje jako dopravní psycholog nebo provádí úkony vyhrazené akreditovaným dopravním psychologům, aniž by k tomu byla oprávněna.
Přestupky uvedené pod písmeny b) a c) postihují porušení povinností týkajících se rozsahu, obsahu nebo způsobu provádění dopravně psychologického vyšetření nebo obsahu nebo způsobu provádění dopravně psychologického pohovoru. Jedná se o povinnosti, které tvoří vlastní odborný rámec těchto činností a zajišťují jejich jednotnou úroveň a odbornou kvalitu. Nedodržení těchto požadavků může vést ke zpochybnění správnosti závěrů vyšetření nebo průběhu pohovoru a oslabovat důvěru v systém posuzování psychické způsobilosti řidičů jako celek.
Přestupky uvedené pod písmeny d) a e) zajišťují vymahatelnost povinností souvisejících s vyhotovováním a předáváním posudku o výsledku dopravně psychologického vyšetření či potvrzení o absolvování dopravně psychologického pohovoru a s povinností zaslat posudek příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Smyslem navrhované právní úpravy je zajistit, aby informace rozhodné pro navazující správní postupy byly poskytovány bez zbytečných prodlev.
Přestupek uvedený pod písmenem f) postihuje porušení povinnosti vést evidenci v předepsaném rozsahu a způsobem stanoveným zákonem. Řádné vedení evidence představuje nezbytný předpoklad pro zpětnou kontrolu průběhu dopravně psychologického vyšetření nebo pohovoru, použitých podkladů i učiněných odborných závěrů. Vytváří podmínky pro výkon státního odborného dozoru nad činností akreditovaných osob a pro kontrolu dodržování zákonných povinností.
Dále se navrhuje stanovit sazby pokut, které bude možné za tyto přestupky uložit. Stanoveny budou pouze horní hranice sazeb pokut. 
Horní hranice sazby pokuty ve výši 500 000 Kč se stanoví pro nejzávažnější porušení povinností spočívající v neoprávněném výkonu činnosti dopravního psychologa bez akreditace a v porušení pravidel upravujících rozsah, obsah nebo způsob provádění dopravně psychologického vyšetření nebo obsah nebo způsob provádění dopravně psychologického pohovoru. Tato jednání zasahují samotnou odbornou podstatu posuzování psychické způsobilosti řidičů a mohou vést k vydávání odborných závěrů, jejichž správnost, objektivita nebo průkaznost může být zpochybněna. Z tohoto důvodu se tato jednání zařazují mezi nejzávažnější přestupky v dané oblasti.
Horní hranice sazby pokuty ve výši 50 000 Kč se navrhuje pro porušení povinností týkajících se vydávání posudku či potvrzení a evidenčních povinností. Přestože mají tyto povinnosti význam pro ochranu práv posuzovaných osob, vedení navazujících správních řízení a výkon státního odborného dozoru, typově nezasahují bezprostředně do odborného obsahu dopravně psychologického vyšetření nebo dopravně psychologického pohovoru ani do správnosti odborného závěru dosaženého při provádění dopravně psychologického vyšetření. Nižší horní hranice sazeb pokut proto lépe odpovídá povaze těchto převážně administrativních porušení.
Horní hranice sazby pokuty ve výši 100 000 Kč se zachovává u již existující skutkové podstaty přestupku, u níž došlo pouze k přečíslování odstavce, v němž je obsažena.
K čl. I bodu 33 (§ 125e odst. 3 zákona o silničním provozu)	
	Teprve novelou zákona o silničním provozu provedenou zákonem č. 130/2025 Sb. došlo nedávno k zakotvení odstavce 3 do § 125e zákona o silničním provozu. Jde o ustanovení obsahující zvláštní pravidlo oproti správnímu řádu, týkající se doručování do ciziny v případě řízení o přestupku podle zákona o silničním provozu. Tato zvláštní právní úprava se uplatní v případě, v němž se nepodaří adresátovi, jehož sídlo nebo pobyt, popřípadě jiná adresa pro doručování je v cizině, doručit písemnost. Řešení spočívá v jejím doručení, jakož i v doručení dalších písemností v tomto řízení, prostřednictvím veřejné vyhlášky, aniž by bylo nutno ustanovovat opatrovníka. Přestupkový orgán je však vždy povinen pokusit se vyrozumět adresáta vhodným způsobem o doručovaných písemnostech, budou-li jeho sídlo, pobyt, adresa pro doručování nebo elektronická adresa známy.
	Ve světle směrnice (EU) 2024/3237 se tato vnitrostátní právní úprava nezdá být udržitelná z hlediska své slučitelnosti s právem Evropské unie. Směrnice zavádí širokou a efektivní výměnu údajů o vozidlech, jejich provozovatelích a řidičích, počítá s přeshraniční spoluprací příslušných orgánů při doručování dotčených písemností a předpokládá i přeshraniční vymáhání uložených pokut. Zvlášť je třeba upozornit na čl. 5 odst. 6 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění, který počítá s tím, že dotčené zahraniční osoby mohou efektivně uplatnit své právo na opravný prostředek v přiměřených lhůtách odvíjejících se od data poštovního nebo elektronického odeslání či obdržení oznámení o dopravním deliktu nebo úředního rozhodnutí o odpovědnosti dotčené osoby. Právní úprava obsažená v § 125e odst. 3 zákona o silničním provozu však po nezdařilém pokusu o doručení písemnosti v řízení umožňuje její doručení prostřednictvím veřejné vyhlášky, aniž by se písemnost dostala do fyzické dispozice jejího adresáta. Takto může být doručen i příkaz vydávaný jako první úkon v řízení o přestupku nebo rozhodnutí o přestupku. Čl. 5a odst. 1 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění výslovně stanoví způsoby doručování vybraných písemností a uvádí přitom poštovní zásilku, doporučenou zásilku, doporučený dopis nebo rovnocenné elektronické prostředky. S tím však není doručování prostřednictvím veřejné vyhlášky slučitelné. Čl. 5f odst. 2 a 3 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění podmiňuje přeshraniční vymáhání uložených pokut tím, že byly dotčené osobě doručeny oznámení o dopravním deliktu i žádost o zaplacení pokuty za dopravní delikt, že tato osoba byla informována o opravných prostředcích proti správnímu rozhodnutí, kterým se ukládá pokuta za dopravní delikt, a že tyto prostředky měla možnost uplatnit. Doručování prostřednictvím veřejné vyhlášky by vzbuzovalo důvodné pochybnosti o splnění uvedených unijních požadavků. 	
	S celkovým cílem sledovaným unijní směrnicí a jejími jednotlivými požadavky není právní úprava doručování prostřednictvím veřejné vyhlášky slučitelná, a proto se navrhuje do § 125e odst. 3 doplnit větu, která vyloučí použitelnost právní úpravy doručování písemností v řízení o přestupku prostřednictvím veřejné vyhlášky v případě přestupku spadajícího pod přeshraniční informování. Pojem „přestupek spadající pod přeshraniční informování“ přitom zavádí a definuje navržený § 125j, přičemž tento pojem zahrnuje ta protiprávní jednání, jež spadají do působnosti směrnice (EU) 2015/413 v platném znění.
K čl. I bodu 34 (§ 125j zákona o silničním provozu) 
	Stávající ustanovení § 125j zákona o silničním provozu neodpovídá novým požadavkům vyplývajícím ze směrnice (EU) 2024/3237 a transpoziční právní úpravu k této směrnici je nezbytné podstatně doplnit o regulaci nových institutů a postupů, jež unijní právo stanoví.
	V § 125j se navrhuje zakotvit toliko definici nově zaváděného pojmu, jenž stojí ve středobodu vnitrostátní transpoziční právní úpravy vůči směrnici (EU) 2024/3237 a kterým je „přestupek spadající pod přeshraniční informování“. 
	Podle čl. 1 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění je jejím cílem zajistit vysokou úroveň ochrany všech účastníků silničního provozu v Unii usnadněním přeshraniční výměny informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu a usnadněním vymáhání sankcí, pokud byly tyto delikty spáchány s vozidlem registrovaným v jiném členském státě Evropské unie, než je členský stát, v němž k deliktu došlo. Čl. 2 odst. 1 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění pak stanoví taxativní výčet dopravních deliktů v oblasti bezpečnosti silničního provozu, na které se tato směrnice vztahuje. 
	Obě shora uvedená ustanovení směrnice (EU) 2015/413 v platném znění navržená definice pojmu „přestupek spadající pod přeshraniční informování“ reflektuje. Půjde tedy jednak o přestupek, k jehož spáchání došlo s vozidlem registrovaným v jiném členském státě, přičemž pojem „jiný členský stát“ označuje podle legislativní zkratky obsažené v § 3 odst. 4 zákona o silničním provozu jiný stát než Českou republiku, který je členským státem Evropské unie nebo smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru (v této důvodové zprávě se členským státem Evropské unie rozumí i smluvní stát uvedené mezinárodní dohody). A současně půjde o jeden z přestupků, jejichž taxativní výčet navrhovaná právní úprava stanoví. Tento výčet obsahuje 
a) vybrané přestupky, které vykazují znaky porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích, a
b) přestupky, kterých se dopustí provozovatel vozidla tím, že nezajistí, aby řidič nespáchal vybrané přestupky.   
	Přestupky, které vykazují znaky porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích, jsou v rámci dotčené definice vymezeny odkazem na příslušná ustanovení zákona o silničním provozu, která tyto přestupky konstruují, přičemž v případě přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) (tzv. zbytkové skutkové podstaty přestupku) je doplněn slovní popis povinnosti, která byla porušena. 
	Oproti stávající právní úpravě obsažené v § 125j zákona o silničním provozu tedy dochází ve světle směrnice (EU) 2024/3237
a) k podstatnému rozšíření výčtu přestupků, na které se budou vztahovat postupy přeshraničního informování a vymáhání,
b) k výslovnému uvedení, že relevantní jsou nejen přestupky řidiče, ale i provozovatele vozidla (v rámci jím nesené objektivní odpovědnosti dle § 125f zákona o silničním provozu) a 
c)  ke změně pojetí, dle něhož se postupy přeshraničního informování a vymáhání nebudou vztahovat na situace, v nichž je podezřelým z přestupku osoba s bydlištěm v jiném členském státě Evropské unie, ale na situace, kdy ke spáchání přestupku došlo s vozidlem registrovaným v jiném členském státě Evropské unie. 
	Je vhodné dodat, že čl. 2 odst. 1 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění stanoví výčet dopravních deliktů v oblasti bezpečnosti silničního provozu, na něž se tato směrnice vztahuje, které jsou jako přestupky obsaženy nejen v zákoně o silničním provozu, ale i v zákoně o pozemních komunikacích. Dle směrnice jde o delikty spočívající v použití přetíženého vozidla a nedodržení pravidel týkajících se omezení vjezdu vozidel, které jsou zohledněny v definici pojmu „přestupek spadající pod přeshraniční informování“, jenž se navrhuje zavést i v zákoně o pozemních komunikacích. 
K čl. I bodu 35 (§ 125k zákona o silničním provozu) 
	Podle již zmiňovaného a stávajícího ustanovení § 125j zákona o silničním provozu zasílá obecní úřad obce s rozšířenou působností osobě s bydlištěm v jiném členském státě Evropské unie, která je podezřelou z některého v tomto ustanovení uvedených přestupků, spolu s oznámením o zahájení řízení nebo spolu s příkazem, který je vydáván jako první úkon v řízení, informační formulář v úředním jazyce členského státu Evropské unie, ve kterém má podezřelý bydliště. 
	Shora popsaná stávající právní úprava ve světle směrnice (EU) 2024/3237 nadále neobstojí.
	Jak bylo výše uvedeno, dochází ke změně pojetí, dle něhož se postupy přeshraničního informování a vymáhání nebudou vztahovat na situace, v nichž je podezřelým z přestupku osoba s bydlištěm v jiném členském státě Evropské unie, ale na situace, v nichž ke spáchání přestupku došlo s vozidlem registrovaným v jiném členském státě Evropské unie. Tyto postupy výslovně dopadnou také na provozovatele vozidla v rámci jím nesené objektivní odpovědnosti dle § 125f zákona o silničním provozu. Součástí postupů přeshraničního informování zůstane přikládání informačního formuláře k zákonem vymezeným písemnostem, nicméně se rozšiřuje jak okruh těchto písemností, tak rozsah údajů uváděných v informačním formuláři. Informační formulář nadále nebude zpracováván v úředním jazyce členského státu Evropské unie, ve kterém má podezřelý bydliště, ale v jazyce členského státu Evropské unie, ve kterém je vyhotoveno osvědčení o registraci vozidla, přičemž dotčené osoby dokonce budou mít možnost vyžádat si překlad i v dalším, jimi uvedeném jazyce (musí však jít o úřední jazyk orgánů Evropské unie). Za podstatnou změnu lze označit také skutečnost, že vedle informačního formuláře bude nutné překládat i části jiných písemností zasílaných podezřelým nebo obviněným z přestupku spadajícího pod přeshraniční informování. 
	Navrhuje se, aby byl informační formulář přikládán k jednomu z níže uvedených 4 dokumentů:
a) k výzvě k uhrazení určené částky určené provozovateli vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku, 
b) k výzvě k podání vysvětlení určené provozovateli vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku, nelze-li provozovatele vozidla vyzvat k uhrazení určené částky, 
c) k příkazu vydávanému jako první úkon v řízení o přestupku, jehož znaky porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje, nebo
d) k oznámení o zahájení řízení o přestupku, jehož znaky porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje.  
	Navrhovaná právní úprava vychází z předpokladu, že porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích může být zjištěno principiálně buď při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích vykonávaném policií nebo prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, popřípadě může jít o přestupek spočívající v neoprávněném zastavení nebo stání. V prvním případě je řidič, který se přestupku dopustil, přímo identifikován, a, není-li věc vyřízena uhrazením pokuty uložené příkazem na místě, může být informační formulář přiložen k příkazu vydávanému jako první úkon v řízení o přestupku nebo k oznámení o zahájení řízení o přestupku. V případě přestupku zjištěného prostřednictvím automatizovaného technického prostředku, popřípadě přestupku spočívajícího v neoprávněném zastavení nebo stání, je zpravidla identifikovaný provozovatel vozidla, který je adresátem výzvy k uhrazení určené částky dle § 125h zákona o silničním provozu. Nelze-li však provozovatele vozidla k uhrazení určené částky vyzvat (z důvodu neplnění podmínek dle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu), vyzývá se k podání vysvětlení. Informační formulář se tedy v případě kontaktování provozovatele vozidla přiloží standardně k výzvě k uhrazení určené částky, a není-li to možné, k výzvě k podání vysvětlení. Je-li nejprve obecním úřadem obce s rozšířenou působností kontaktován provozovatel vozidla a posléze řidič, oběma je nutno zaslat s první doručovanou písemností i informační formulář. Pokud provozovatel určenou částku uhradí, řidič již kontaktován není a není mu zasílán ani informační formulář. Takto koncipovaná právní úprava provádí do vnitrostátního právního řádu požadavky především čl. 5 odst. 1 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění, dle něhož vydá příslušný orgán členského státu deliktu oznámení o dopravním deliktu informující dotčenou osobu o dopravním deliktu v oblasti bezpečnosti silničního provozu a případně o rozhodnutí zahájit následné řízení, rozhodne-li se takové řízení zahájit. 
	Požadavky čl. 5 odst. 2 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění (podrobně vymezené obsahové náležitosti informačního formuláře) transponuje do českého právního řádu navrhovaná právní úprava obsahových náležitostí informačního formuláře. Rozsah údajů uváděných v informačním formuláři bude širší než dle stávající právní úpravy. Nově se v něm bude například uvádět, je-li to relevantní, počet bodů, které lze za jednání řidiče zařazené do bodového hodnocení zaznamenat v registru řidičů, výše náhrady nákladů řízení o přestupku, údaje potřebné pro provedení platby určené částky či pokuty. Informační formulář bude též obsahovat poučení týkající se způsobu uplatnění procesních práv podezřelého nebo obviněného z přestupku, poučení o možnosti podání odporu proti příkazu nebo odvolání proti rozhodnutí o přestupku a poučení o dostupnosti pravidel ochrany údajů týkajících se podezřelých nebo obviněných. Bude v něm obsažen i odkaz na portál pro přeshraniční výměnu informací spravovaný Evropskou komisí. Ministerstvo dopravy počítá s tím, že v rámci jím vykonávané metodické činnosti přistoupí, v mezích navrhované právní úpravy, k usměrnění přesnějšího obsahu vybraných částí informačních formulářů vydávaných obecními úřady obcí s rozšířenou působností.  
	Vedle informačního formuláře bude nutné překládat i části písemností, které jsou podezřelým nebo obviněným z přestupku spadajícího pod přeshraniční informování zasílány, přičemž tyto překlady se k dotčeným písemnostem přiloží. Navrhovaná právní úprava tím transponuje čl. 5b směrnice (EU) 2015/413 v platném znění, jenž počítá i s překlady „nezbytných následných dokumentů“. Podle směrnice není nutné překládat části nezbytných dokumentů, které nejsou relevantní pro to, aby se dotčené osoby mohly seznámit s případem, který je proti nim vznesen, nicméně dotčená osoba musí být schopna obvinění porozumět a musí být schopna plně uplatnit své právo na obhajobu. Zatímco s podstatou případu se bude moci podezřelý nebo obviněný z přestupku seznámit díky údajům obsaženým v informačním formuláři, plné uplatnění práva na obhajobu si vyžaduje i překlad některých částí písemností zasílaných v řízení o přestupku spadajícího pod přeshraniční informování. Navrhovaná právní úprava proto počítá s tím, že překládat se bude
a) výroková část rozhodnutí o přestupku a jeho poučení, 
b) výroková část rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o přestupku a jeho poučení a
c) část písemnosti v řízení o přestupku, jiné než správního rozhodnutí, která obsahuje údaje nezbytné pro uplatnění procesních práv obviněného z přestupku (spojení „procesní práva“ zmiňuje i správní řád v § 7 odst. 1).
	 I v souvislosti s identifikací písemností nezbytných pro uplatnění procesních práv obviněného z přestupku počítá Ministerstvo dopravy s odpovídajícím metodickým usměrněním. 
	Informační formulář a překlady shora uvedených částí písemností se budou vyhotovovat v úředním jazyce jiného členského státu Evropské unie, ve kterém je vyhotoveno osvědčení o registraci vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku spadajícího pod přeshraniční informování. Tento požadavek je stanoven v čl. 5b odst. 1 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění. Odstavec 4 stejného článku směrnice však současně stanoví, že příslušný orgán členského státu deliktu umožní, aby dotčená osoba na vlastní žádost obdržela následné dokumenty v jednom dalším úředním jazyce orgánů Unie, jenž se liší od jazyka dokladu o registraci vozidla. Tento nový požadavek unijního práva je třeba rovněž transponovat do českého právního řádu. Zmiňuje-li navrhovaná právní úprava „úřední jazyk orgánů Evropské unie“, myslí se tím některý z jazyků uvedených v unijním nařízení č. 1 o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství vydaném v roce 1958 (nařízení od té doby početně novelizovaném). 
	Směrnice (EU) 2015/413 v platném znění současně v čl. 5b odst. 5 stanoví povinnost členských států Evropské unie zajistit, aby kvalita překladu oznámení o dopravním deliktu a následných dokumentů odpovídala alespoň kvalitě požadované podle čl. 3 odst. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU ze dne 20. října 2010 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení. Podle tohoto ustanovení překlad musí být dostatečně kvalitní pro zaručení spravedlivého řízení, zejména tím, že zajistí, aby se podezřelý nebo obviněný mohl seznámit s tím, co je mu kladeno za vinu, a mohl uplatnit své právo na obhajobu. Navrhovaná právní úprava proto stanoví, že informační formulář a překlady částí písemností musí být vyhotoveny tak, aby podezřelý nebo obviněný z přestupku porozuměl poskytovaným informacím a mohl uplatnit svá procesní práva. 
	Navrhovaná právní úprava pro úplnost též stanoví, že se informační formulář a překlady částí písemností v řízení o přestupku spadajícího pod přeshraniční informování nevyhotovují, je-li podezřelým nebo obviněným z přestupku spadajícího pod přeshraniční informování řidič s pobytem na území České republiky. Může totiž nastat situace, kdy bude sice přestupek spáchán s vozidlem registrovaným v jiném členském státě Evropské unie, ale jeho řidič bude mít pobyt v České republice. V takovém případě by však nedávalo smysl uplatňovat postupy přeshraniční výměny informací a přeshraničního vymáhání přestupků, s nimiž přichází směrnice.
K čl. I bodu 35 (§ 125l zákona o silničním provozu) 
	Již v současnosti obecní úřady obcí s rozšířenou působností žádají Ministerstvo dopravy o zprostředkování informací o vozidle, s nímž došlo ke spáchání přestupku spadajícího pod přeshraniční informování, nebo o jeho provozovateli. Právním základem těchto žádostí i poskytnutí údajů je § 5 odst. 8 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. 
	Bez dopadu do aplikační praxe se navrhuje včlenit právní úpravu poskytování údajů o vozidle a jeho provozovateli pro účely řešení přestupků spadajících pod přeshraniční informování do zákona o silničním provozu. Obecní úřad obce s rozšířenou působností požádá v případě potřeby Ministerstvo dopravy o zjištění údajů o vozidle, s nímž došlo ke spáchání tohoto přestupku, a o jeho provozovateli, přičemž ministerstvo bude předmětné údaje zjišťovat od jiných států prostřednictvím systému EUCARIS. „Případem potřeby“ se rozumí potřeba zjištění, zda došlo ke spáchání přestupku, nebo potřeba bližší identifikace vozidla nebo jeho provozovatele, typicky za účelem zaslání výzvy k úhradě určené částky nebo k podání vysvětlení určené provozovateli vozidla. Směrnice (EU) 2015/413 v platném znění v čl. 4 odst. 3 rozlišuje mezi 2 stadii zjišťování údajů, a to zjišťováním nejprve technických údajů za účelem ověření, zda byl s vozidlem spáchán dopravní delikt v oblasti bezpečnosti silničního provozu, a posléze, bylo-li spáchání deliktu ověřeno, zjišťováním osobních údajů dotčené osoby. Tuto vnitřní distinkci není nutno rozlišovat na úrovni zákona – směrnice zavazuje orgány členských států Evropské unie a v praxi bude takto postupováno. 
	Novinkou v navrhované právní úpravě je ustanovení, dle něhož obecní úřad obce s rozšířenou působností požádá v případě potřeby Ministerstvo dopravy o zjištění údajů o řidiči, který se dopustil přestupku spadajícího pod přeshraniční informování. Tento požadavek bude možné vznést tehdy, neodpovídá-li provozovatel vozidla za přestupek spadající pod přeshraniční informování z důvodu nesplnění některé z podmínek podle § 125f odst. 2 zákona o silničním provozu (například porušení pravidel má za následek dopravní nehodu a řidič od místa nehody ujel). V případě, kdy provozovatel vozidla nese objektivní odpovědnost podle § 125f zákona o silničním provozu, protiprávní jednání v režimu zákona o silničním provozu se vyřeší s ním – ať již úhradou určené částky nebo pokuty za spáchaný přestupek, ledaže provozovatel vozidla uvedl totožnost řidiče. Pakliže provozovatel vozidla odpovědný za protiprávní jednání není, řízení o přestupku by mělo být vedeno vůči řidiči. V této souvislosti pak obecní úřady obcí s rozšířenou působností požádají Ministerstvo dopravy o zjištění údajů o řidiči, přičemž ministerstvo bude předmětné údaje zjišťovat od jiných států prostřednictvím systému EUCARIS. Podle čl. 5d odst. 1 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění mohou členské státy Evropské unie za účelem úspěšného zjištění totožnosti osoby odpovědné za dopravní delikt v oblasti silničního provozu přijmout jakákoli opatření stanovená v jejich vnitrostátních právních předpisech, jako jsou opatření související s povinností držitele, vlastníka nebo koncového uživatele vozidla poskytnout součinnost při zjišťování totožnosti odpovědné osoby, za podmínky, že jsou dodržena základní a procesní práva podle unijních a vnitrostátních právních předpisů. 
 	Ministerstvo dopravy po obdržení požadavku obecního úřadu obce s rozšířenou působností požádá příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie o poskytnutí údajů o vozidle, jeho provozovateli nebo řidiči a obdržené údaje poskytne obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Výměna údajů mezi správními orgány bude probíhat automatizovaně a v elektronické formě s tím, že mezi Ministerstvem dopravy a obecními úřady obcí s rozšířenou působností bude využit informační systém představující nadstavbu systému EUCARIS (viz k tomu navržený § 125r odst. 1), zatímco mezi Ministerstvem dopravy a orgány jiných členských států Evropské unie bude využit systém EUCARIS (viz k tomu navržený § 125r odst. 2). 	
	Při podání požadavku příslušnému orgánu jiného členského státu Evropské unie bude Ministerstvo dopravy uvádět údaje uvedené ve směrnici (EU) 2015/413 v platném znění, čímž je pamatováno zejména na čl. 4 odst. 2 pododstavec druhý, čl. 4 odst. 7, čl. 5c odst. 6 a přílohu směrnice. Navrhovaná právní úprava na aplikaci směrnice v dané souvislosti výslovně odkazuje. 
	V návaznosti na užití systému EUCARIS může Ministerstvo dopravy poskytnout obecním úřadům obcí s rozšířenou působností sadu relevantních údajů o vozidle (například číslo VIN, tovární značka a obchodní označení nebo datum registrace), provozovateli vozidla (například jméno, příjmení, obchodní firma a poštovní a e-mailová adresa) a řidiči (například jméno, příjmení a poštovní a e-mailová adresa). Tyto údaje stanoví rovněž taxativně příloha směrnice (EU) 2015/413 v platném znění. 
K čl. I bodu 35 (§ 125m zákona o silničním provozu) 
	Zatímco navržený § 125l upravuje poskytování údajů o vozidle, provozovateli vozidla a řidiči obecním úřadům obcí s rozšířenou působností, navržený § 125m upravuje poskytování údajů o vozidle, provozovateli vozidla a řidiči příslušným orgánům jiných členských států Evropské unie. 
	Bude-li dotaz příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie učiněn ve vztahu k vozidlu či jeho provozovateli, Ministerstvo dopravy zajistí automatizovanou odpověď bez jakéhokoli zapojení obecních úřadů obcí s rozšířenou působností.
	Bude-li však dotaz příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie směřovat ke zjištění totožnosti řidiče, který spáchal přestupek spadající pod přeshraniční informování, zapojení obecních úřadů obcí s rozšířenou působností bude nezbytné (ledaže bude dán některý z důvodů pro nevyhovění požadavku příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie, které navrhovaná právní úprava taxativně vymezuje). V návaznosti na dotaz směřující ke zjištění totožnosti řidiče Ministerstvo dopravy požádá obecní úřad obce s rozšířenou působností o zaslání výzvy podle § 10 odst. 4 zákona o silničním provozu provozovateli vozidla. 
	Již podle stávající právní úpravy obsažené v § 10 odst. 4 zákona o silničním provozu jsou provozovatel vozidla a osoba, které provozovatel svěřil vozidlo, povinni na výzvu obecního úřadu obce s rozšířenou působností sdělit skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče podezřelého z porušení ustanovení tohoto zákona. Jelikož však toto pravidlo pamatuje toliko na porušení ustanovení zákona o silničním provozu, nedopadá na protiprávní jednání spáchané v zahraničí. Z tohoto důvodu je odlišným novelizačním bodem (doplňujícím znění § 10 odst. 4 zákona o silničním provozu) navrženo rozšíření informační povinnosti na identifikaci řidiče, který je podezřelý ze spáchání protiprávního jednání obdobného přestupku uvedenému v § 125j větě druhé (jde o přestupky spadající pod působnost směrnice (EU) 2015/413 v platném znění). Zůstává přitom zachováno pravidlo, dle něhož rozšířenou informační povinností není dotčeno ustanovení zvláštního právního předpisu upravující právo odepřít výpověď nebo podání vysvětlení. Stejně tak zůstává přestupkem podle § 125c odst. 2 a § 125d odst. 1 písm. e) zákona o silničním provozu, pokud provozovatel vozidla přikáže řízení vozidla nebo svěří vozidlo osobě, o níž nezná údaje potřebné k určení její totožnosti.  
	K učinění výzvy podle § 10 odst. 4 zákona o silničním provozu bude příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu se nachází sídlo nebo pobyt provozovatele vozidla, s nímž došlo ke spáchání protiprávního jednání. Navrhovaná právní úprava stanoví, že obecní úřad obce s rozšířenou působností po obdržení požadavku Ministerstva dopravy zašle výzvu podle § 10 odst. 4 zákona o silničním provozu provozovateli vozidla, popřípadě osobě, které provozovatel svěřil vozidlo. Obecní úřad obce s rozšířenou působností následně informuje ministerstvo o proběhlém šetření a o jeho výsledcích. 	
	Výše popsaný postup zjišťování totožnosti řidiče přes provozovatele vozidla se opírá o čl. 5c a (již výše zmiňovaný čl.) 5d směrnice (EU) 2015/413 v platném znění, jenž reguluje vzájemnou pomoc při zjišťování totožnosti dotčené osoby a vnitrostátní opatření usnadňující zjišťování totožnosti této osoby. 
	Podle čl. 5c odst. 8 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění může příslušný orgán členského státu registrace nebo členského státu bydliště poskytnutí informací o totožnosti dotčené osoby odmítnout, je-li dán některý z důvodů vymezených v tomto ustanovení. Většinu důvodů pro odmítnutí poskytnutí informací o totožnosti řidiče, který spáchal přestupek spadající pod přeshraniční informování, se navrhuje uvést v navrhované právní úpravě. Na některé důvody však návrh zákona rezignuje s ohledem na jejich nesmírně vágní uvedení ve směrnici (například pokud by poskytnutí požadovaných informací bylo „neslučitelné s povinnostmi členského státu registrace nebo členského státu bydliště podle článku 6 Smlouvy o Evropské unii a Listiny základních práv Evropské unie“). Lze předpokládat, že cíl sledovaný unijním normotvůrcem spočívající v zajištění co nejefektivnější a nejširší výměny informací o dopravních deliktech v oblasti silničního provozu je tím plně respektován (jde o dílčí výjimky z přeshraniční výměny přestupků, jež se navrhuje nevyužít).  
	Podle druhého pododstavce čl. 5c odst. 8 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění je příslušný orgán členského státu registrace nebo členského státu bydliště povinen informovat členský stát deliktu o uplatnění důvodu pro zamítnutí poskytnutí informací o totožnosti dotčené osoby nebo o tom, že není možné požadované informace shromáždit, přičemž v některých případech může rozhodnout, že neupřesní, který z důvodů zamítnutí uplatnil. S ohledem na tuto unijní regulaci navrhovaná právní úprava stanoví, že o nevyhovění požadavku příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie a o jeho důvodu Ministerstvo dopravy tento orgán informuje, přičemž jsou vymezeny důvody pro nevyhovění, o nichž Ministerstvo dopravy cizí orgán nemusí informovat. 
	V čl. 4 a 5c směrnice (EU) 2015/413 v platném znění jsou stanoveny lhůty pro realizaci jednotlivých postupů příslušných orgánů členských států Evropské unie. Z tohoto důvodu navrhovaná právní úprava obecně a jednotně stanoví, že úkony popsané v navrženém § 125m činí Ministerstvo dopravy a obecní úřad obce s rozšířenou působností bez zbytečného odkladu.   
K čl. I bodu 35 (§ 125n zákona o silničním provozu) 
	Směrnice (EU) 2024/3237 přichází se zcela novým požadavkem na poskytování vzájemné pomoci při doručování oznámení o dopravním deliktu a následných dokumentů. Tato unijní právní úprava je obsažena v čl. 5e směrnice (EU) 2015/413 v platném znění. Podle ní může příslušný orgán členského státu deliktu zasílat oznámení o dopravním deliktu nebo následné dokumenty dotčeným osobám prostřednictvím příslušných orgánů členského státu registrace nebo členského státu bydliště, a to v případech vymezených v tomto ustanovení. Je pak povinností členského státu registrace nebo bydliště zajistit, aby oznámení o dopravním deliktu a následné dokumenty byly doručeny.  
	Navržený § 125n upravuje doručování tuzemských písemností (písemností zpracovaných obecními úřady obcí s rozšířenou působností) příslušnými orgány jiných členských států Evropské unie.
	Obecním úřadům obcí s rozšířenou působností se tak přiznává možnost požádat Ministerstvo dopravy o dožádání příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie, aby podezřelému nebo obviněnému z přestupku spadajícího pod přeshraniční informování, který má sídlo nebo pobyt na území tohoto státu, doručil některý z dokumentů vymezených navrhovanou právní úpravou. Musí být však naplněna některá z alternativně vymezených podmínek uplatnění takového požadavku, které spočívají v tom, že obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností není adresa pobytu nebo sídla (popřípadě jiná adresa pro doručování) podezřelého nebo obviněného z přestupku známa, nebo se mu nepodařilo písemnost uvedené osobě doručit, popřípadě existují skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že se nepodaří písemnost doručit podezřelému nebo obviněnému z přestupku. Je-li některá z těchto podmínek naplněna, Ministerstvo dopravy požadavku obecního úřadu obce s rozšířenou působností vyhoví.
	Návrh zákona rovněž specifikuje, u kterých dokumentů lze cizí orgány dožádat o součinnost při doručování. Jde o
a) výzvu k uhrazení určené částky nebo k podání vysvětlení určenou provozovateli vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku spadajícího pod přeshraniční informování, 
b) informační formulář, nebo
c) písemnost v řízení o přestupku nebo překlad části této písemnosti. 
	Podle čl. 5e odst. 3 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění má členský stát registrace nebo členský stát bydliště zajistit, aby jejich příslušný orgán poskytl odpověď stran toho, zda bylo doručení úspěšné. Odpověď ohledně úspěšného doručení se považuje za doklad o doručení dokumentu. Z tohoto důvodu navrhovaná právní úprava stanoví, že se písemnost považuje za doručenou, potvrdí-li její doručení Ministerstvu dopravy příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie. O této skutečnosti ministerstvo informuje obecní úřad obce s rozšířenou působností.
K čl. I bodu 35 (§ 125o zákona o silničním provozu) 
	Zatímco navržený § 125n upravuje doručování tuzemských písemností příslušnými orgány jiných členských států Evropské unie, navržený § 125o upravuje doručování zahraničních písemností (písemností zpracovaných příslušnými orgány jiných členských států Evropské unie) obecními úřady obcí s rozšířenou působností.
	Navrhovaná právní úprava rovněž transponuje do českého právního řádu čl. 5e směrnice (EU) 2015/413 v platném znění. Podle ní může příslušný orgán členského státu deliktu zasílat oznámení o dopravním deliktu nebo následné dokumenty dotčeným osobám prostřednictvím příslušných orgánů členského státu registrace nebo členského státu bydliště, a to v případech vymezených v tomto ustanovení. Je pak povinností členského státu registrace nebo bydliště zajistit, aby oznámení o dopravním deliktu a následné dokumenty byly doručeny buď v souladu s jejich vnitrostátními právními předpisy, nebo, je-li to řádně odůvodněno, zvláštním způsobem požadovaným členským státem deliktu, není-li takový způsob s jejich vnitrostátními právními předpisy neslučitelný.
	Navrhovaná právní úprava proto stanoví postup v případě dožádání Ministerstva dopravy příslušným orgánem jiného členského státu Evropské unie o doručení písemností vyhotovených tímto cizím orgánem. Navrhuje se, aby doručování zajistil obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu se nachází sídlo nebo pobyt podezřelého nebo obviněného z protiprávního jednání. Pakliže příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie požádá o zvláštní způsob doručení jím vypracované písemnosti, Ministerstvo dopravy o tom příslušný úřad informuje. Obecní úřad obce s rozšířenou působností by měl postupovat podle vzneseného požadavku (na zvláštní způsob doručování), je-li řádně odůvodněn a není-li v rozporu se správním řádem.
	Jelikož čl. 5e odst. 3 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění stanoví povinnost členského státu registrace nebo bydliště zajistit, aby jejich příslušný orgán poskytl odpověď stran toho, zda bylo doručení úspěšné, navrhovaná právní úprava stanoví povinnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností poskytnout Ministerstvu dopravy údaje o doručování písemnosti (je-li doručení úspěšné, datum doručení a údaje o osobě, jež dokument obdržela; není-li doručení úspěšné, důvod, proč se písemnost nepodařilo doručit). Ministerstvo dopravy pak poskytne příslušnému orgánu jiného členského státu Evropské unie údaje o doručení zahraniční písemnosti.
	I v případě aplikace navrženého § 125n a 125o platí, že výměna údajů mezi správními orgány bude probíhat automatizovaně a v elektronické formě s tím, že mezi Ministerstvem dopravy a obecními úřady obcí s rozšířenou působností bude využit informační systém představující nadstavbu systému EUCARIS (viz k tomu navržený § 125r odst. 1), zatímco mezi Ministerstvem dopravy a příslušnými orgány jiných členských států Evropské unie bude využit systém EUCARIS (viz k tomu navržený § 125r odst. 2).
K čl. I bodu 35 (§ 125p zákona o silničním provozu) 
	Za nesmírně důležitou lze označit novou právní úpravu obsaženou ve směrnici (EU) 2024/3237, která se týká vzájemné pomoci při činnostech v oblasti vymáhání práva, upravené v čl. 5f směrnice (EU) 2015/413 v platném znění. Dosavadní unijní právní úprava regulovala primárně výměnu údajů o vozidlech a jejich vlastnících a provozovatelích mezi členskými státy Evropské unie a informování vlastníků, provozovatelů a osob podezřelých ze spáchání dopravního deliktu v oblasti bezpečnosti silničního provozu, zejména prostřednictvím informačního dopisu, nicméně nedopadala na problematiku usnadnění či zefektivnění přeshraničního vymáhání pokut uložených za uvedené delikty. 
	Čl. 5f směrnice (EU) 2015/413 v platném znění stanoví nejen obecnou povinnost členských států Evropské unie vzájemně si poskytovat pomoc při vymáhání práva v případě nezaplacení pokuty za dopravní delikt v oblasti bezpečnosti silničního provozu, ale stanoví i postupy pro toto vymáhání. Podle čl. 5f odst. 2 směrnice příslušný orgán členského státu deliktu může v případě nezaplacení pokuty za dopravní delikt a při splnění podmínek uvedených v odst. 3 téhož článku požádat příslušný orgán členského státu registrace nebo členského státu bydliště, aby byl nápomocen při výkonu správních rozhodnutí o pokutách za dopravní delikty v oblasti bezpečnosti silničního provozu. Podle čl. 5f odst. 4 směrnice jsou žádosti příslušných orgánů o výkon správních rozhodnutí činěny prostřednictvím národního kontaktního místa členského státu deliktu. Výkon rozhodnutí o pokutě za dopravní delikt se řídí podle čl. 5f odst. 7 směrnice právními a správními předpisy použitelnými v členském státě registrace nebo členském státě bydliště. Podle čl. 5f odst. 9 směrnice připadá peněžitá částka získaná na základě výkonu rozhodnutí o pokutě za dopravní delikt členskému státu registrace nebo členskému státu bydliště.
	Navržený § 125p upravuje vymáhání tuzemských pokut (uložených obecními úřady obcí s rozšířenou působností) příslušnými orgány jiných členských států Evropské unie.
	Obecním úřadům obcí s rozšířenou působností se přiznává možnost požádat Ministerstvo dopravy o dožádání příslušného orgánu jiného členského státu Evropské unie, aby vymohl pokutu uloženou tímto úřadem za přestupek spadající pod přeshraniční informování. Tato možnost bude podmíněna kumulativním splněním 4 podmínek:
a) rozhodnutí o přestupku je vykonatelné (ve smyslu § 74 správního řádu), 
b) rozhodnutí o přestupku obsahuje stanovené náležitosti (stanoví je § 93 zákona o odpovědnosti za přestupky),
c) doručení rozhodnutí o přestupku obviněnému je doložitelné (a to i včetně zohlednění pravidla nově navrženého v § 125n odst. 4 zákona o silničním provozu, dle něhož se písemnost považuje za doručenou, potvrdí-li její doručení Ministerstvu dopravy příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie) a
d) přesahuje-li výše pokuty ekvivalent částky 70 EUR (tento přepočet by měl být učiněn v okamžiku uplatnění požadavku vůči Ministerstvu dopravy).
	Při splnění všech shora uvedených podmínek Ministerstvo dopravy požadavku obecního úřadu obce s rozšířenou působností vyhoví.
	Navrhovaná právní úprava dále stanoví, že pokuta za přestupek spadající pod přeshraniční informování, o jejíž vymožení dožádalo Ministerstvo dopravy příslušný orgán jiného členského státu Evropské unie, se již v rámci České republiky nevymáhá. Jde o logický důsledek toho, že v případě dožádání cizího orgánu nelze současně tutéž pokutu za stejný přestupek vymáhat orgány České republiky. S ohledem na shora uvedené pravidlo uvedené v čl. 5f odst. 9 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění se rovněž navrhuje stanovit, že pokuta za přestupek spadající pod přeshraniční informování vymožená příslušným orgánem jiného členského státu Evropské unie je příjmem tohoto státu.
K čl. I bodu 35 (§ 125q zákona o silničním provozu) 
	Zatímco navržený § 125p upravuje vymáhání tuzemských pokut příslušnými orgány jiných členských států Evropské unie, navržený § 125q upravuje vymáhání zahraničních pokut (uložených příslušnými orgány jiných členských států Evropské unie) celní správou. 
	Navrhovaná právní úprava rovněž transponuje do českého právního řádu čl. 5f směrnice (EU) 2015/413 v platném znění. Podle čl. 5f odst. 6 směrnice příslušné orgány členského státu registrace nebo členského státu bydliště uznají bez jakýchkoli dalších formalit správní rozhodnutí o pokutě za dopravní delikt a neprodleně přijmou veškerá opatření nezbytná pro jeho výkon, pokud se tento příslušný orgán nerozhodne uplatnit některý z důvodů pro odmítnutí uznání nebo výkonu. Tyto důvody pak stanoví odstavec 8 stejného článku, přičemž dle odstavce 5 může dotčená osoba prokázat, že úhrada pokuty za dopravní delikt byla provedena, o čemž příslušný orgán členského státu registrace nebo členského státu bydliště neprodleně uvědomí příslušný orgán členského státu deliktu. Podle čl. 5f odst. 7 směrnice se výkon rozhodnutí o pokutě za dopravní delikt řídí právními a správními předpisy použitelnými v členském státě registrace nebo členském státě bydliště. Podle čl. 5f odst. 9 směrnice připadá peněžitá částka získaná na základě výkonu rozhodnutí o pokutě za dopravní delikt členskému státu registrace nebo členskému státu bydliště.
	Navrhovaná právní úprava proto stanoví postup v případě dožádání Ministerstva dopravy příslušným orgánem jiného členského státu Evropské unie o vymožení pokuty za protiprávní jednání uložené tímto státem. V takovém případě se Ministerstvo dopravy obrátí na celní správu, přičemž pojem „celní správa“ označuje dle legislativní zkratky zavedené v § 3 odst. 5 písm. b) zákona o silničním provozu Celní správu České republiky. Ministerstvo dopravy požádá celní správu, aby pokutu vymohla postupem podle daňového řádu, což odpovídá pravidlu obsaženému v čl. 5f odst. 7 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění. Současně je nezbytné stanovit, že vykonatelné rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie o protiprávním jednání nebo o pokutě je exekučním titulem podle daňového řádu, což odpovídá pravidlu obsaženému v čl. 5f odst. 6 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění.
	Návrh zákona stanoví na základě unijní právní úpravy obsažené v čl. 5f odst. 8 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění výčet důvodů, pro které celní správa nepřistoupí k vymáhání cizí pokuty. Významným korektivem redukujícím administrativní zatížení celní správy je požadavek na výši pokuty dosahující alespoň ekvivalentu 70 EUR. Dalším důvodem, jenž stojí za zmínku, je skutečnost, že uplynula lhůta pro placení pokuty, v důsledku čehož pokutu nelze podle daňového řádu vybrat a vymáhat – tato formulace navazuje na § 160 daňového řádu, dle něhož daň nelze vybrat a vymáhat po uplynutí lhůty pro placení daně, která činí 6 let, přičemž lhůta pro placení daně začne běžet dnem splatnosti daně (pod pojem daně je přitom třeba subsumovat, ve světle navrhované právní úpravy, i pokutu uloženou za protiprávní jednání). Prokáže-li obviněný z protiprávního jednání, že pokutu za toto jednání zaplatil, k vymáhání celní správou rovněž nedojde – celní správa bude povinna o uvedené skutečnosti informovat Ministerstvo dopravy, které dotčenou informaci poskytne příslušnému orgánu jiného členského státu Evropské unie, což odpovídá pravidlu obsaženému v čl. 5f odst. 5 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění.
	Pokud celní správa pokutu za protiprávní jednání uloženou jiným členským státem Evropské unie vymůže, stane se příjmem státního rozpočtu, a to přesto, že protiprávní jednání bylo spácháno v cizině a pokutu uložil cizí orgán. Jde o důsledek harmonizace vymáhání práva v případě nezaplacení pokuty za dopravní delikt v oblasti bezpečnosti silničního provozu napříč Evropskou unií, vyplývající zejména z čl. 5f odst. 9 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění.
	I v případě aplikace navrženého § 125p a 125q platí, že výměna údajů mezi správními orgány bude probíhat automatizovaně a v elektronické formě s tím, že mezi Ministerstvem dopravy, obecními úřady obcí s rozšířenou působností a celní správou bude využit informační systém představující nadstavbu systému EUCARIS (viz k tomu navržený § 125r odst. 1), zatímco mezi Ministerstvem dopravy a příslušnými orgány jiných členských států Evropské unie bude využit systém EUCARIS (viz k tomu navržený § 125r odst. 2).
K čl. I bodu 35 (§ 125r zákona o silničním provozu) 
	Navrhovaná právní úprava předpokládá v § 125l až 125q rozsáhlou komunikaci a výměnu údajů mezi vnitrostátními orgány i přeshraničně. Tato komunikace bude probíhat automatizovaně a digitálně, s využitím informačního systému ve správě Ministerstva dopravy a systému EUCARIS. První z uvedených systémů umožní podávání požadavků mezi Ministerstvem dopravy, obecními úřady obcí s rozšířenou působností a celní správou a výměnu údajů mezi těmito orgány. Druhý systém pak umožní podávání požadavků a dožádání mezi Českou republikou reprezentovanou Ministerstvem dopravy coby národním kontaktním místem podle směrnice (EU) 2015/413 v platném znění a příslušnými orgány jiných členských států Evropské unie a výměnu údajů mezi těmito subjekty. Povinnost využívat systém EUCARIS vyplývá z čl. 5g odst. 1 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění, dle něhož pro výměnu informací nebo poskytnutí vzájemné pomoci používají členské státy speciálně navrženou a vysoce zabezpečenou softwarovou aplikaci EUCARIS v její aktuální verzi. Tato aplikace by měla umožnit rychlou, nákladově efektivní, bezpečnou a spolehlivou výměnu konkrétních údajů mezi členskými státy Evropské unie a zvýšit účinnost vyšetřování dopravních deliktů v oblasti bezpečnosti silničního provozu.
	Je zřejmé, že v souvislosti se shora popsanou výměnou údajů o provozovatelích a řidičích vozidel dojde k jejich zpracovávání, s čímž jsou spjata práva fyzických osob coby subjektů údajů vyplývající z obecného nařízení o ochraně osobních údajů. Předmětné nařízení se však netýká právnických osob a směrnice (EU) 2024/3237 zavedla do unijní právní úpravy nové pravidlo, dle něhož mají právnické osoby, které jsou držiteli, vlastníky nebo koncovými uživateli vozidel, na něž se vztahuje výměna údajů podle této směrnice, právo obdržet informace o zpracování svých údajů (čl. 7 pododstavec první směrnice (EU) 2015/413 v platném znění). Z tohoto důvodu stanoví navrhovaná právní úprava povinnost Ministerstva dopravy sdělit na žádost právnické osoby jako provozovatele vozidla, zda v souvislosti s výměnou údajů prostřednictvím dotčených informačních systémů zpracovává údaje vztahující se k této osobě. Zpracovává-li ministerstvo takové údaje, předá je žadateli. Pokud jde o podrobnosti ohledně informování žadatelů, důvodů nevyhovění žádosti a vedení dokumentace, navrhuje se toliko učinit normativní odkaz na zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, jehož § 28 se použije obdobně.  
K čl. I bodu 35 (§ 125s zákona o silničním provozu) 
	Dle čl. 6 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění zašle členský stát Evropské unie Evropské komisi do 20. ledna 2029 a poté každé čtyři roky zprávu o uplatňování této směrnice. Směrnice pak v uvedeném článku stanoví poměrně rozsáhlý soubor statistických údajů, které se mají Evropské komisi poskytovat. Ministerstvo dopravy bude mít z úřední činnosti přístup k řadě těchto údajů, nicméně některými údaji týkajícími se spáchaných přestupků, pokut uhrazených za tyto přestupky a automatizovaných technických prostředků používaných bez obsluhy nedisponuje. Je proto nadále potřeba počítat s povinností každoročně poskytovat Ministerstvu dopravy vybrané údaje. Oproti stávající právní úpravě obsažené v § 125j odst. 3 
a) budou údaje poskytovat nejen obecní úřady obcí s rozšířenou působností, ale i policie (pojem „policie“ označuje dle legislativní zkratky zavedené v § 1 písm. e) zákona o silničním provozu Policii České republiky), a to s ohledem na přestupky projednané příkazem na místě, 
b) rozsah oznamovaných údajů se rozšíří tak, aby mohla Česká republika v plném rozsahu splnit svou notifikační povinnost vůči Evropské komisi (jejich přesný výčet stanoví vyhláška, k jejímuž vydání se navrhuje zakotvit zákonné zmocnění), a 
c) lhůta pro poskytnutí údajů za předchozí kalendářní rok bude zkrácena z 31. března na 5. ledna, neboť jednou za 4 roky musí být příslušná zpráva předána Evropské komisi již do 20. ledna a obdržené údaje bude muset Ministerstvo dopravy do tohoto termínu zkonsolidovat do souhrnné zprávy a zprávu předat Evropské komisi. 
K čl. I bodům 36 a 37 (§ 137 odst. 2 zákona o silničním provozu)
	Jedná se o legislativně technickou úpravu vyvolanou přečíslováním odstavců, zrušením jednoho zmocnění a doplněním nového zmocnění pro právní úpravu v prováděcích právních předpisech. Dotčeny jsou vyhlášky vydávané Ministerstvem dopravy.
	Ke změnám v dotčených ustanoveních dochází s rozdílnou účinností, na což reagují i změny odkazů, a to vždy s odpovídající účinností.

K čl. II (přechodným ustanovením)
K bodu 1
Navržené přechodné ustanovení umožňuje po dobu dvou let ode dne nabytí účinnosti zákona řídit vozidlo s právem přednostní jízdy i bez nově požadovaného absolvování dopravně psychologického vyšetření. Smyslem navrženého přechodného ustanovení je zabránit tomu, aby nová povinnost znemožnila bezprostředně po nabytí účinnosti zákona výkon činnosti osobám, které dosud splňovaly všechny zákonné podmínky.
Přechodné období poskytne dotčeným řidičům časový prostor pro absolvování dopravně psychologického vyšetření, přičemž jeho délka zohledňuje odhadovaný počet osob, na které nová povinnost dopadne, a potřebnou kapacitu dopravních psychologů, kteří budou tato vyšetření provádět.
K bodu 2
Navržené přechodné ustanovení reaguje na skutečnost, že návrhem zákona dochází na straně jedné ke zkrácení délky odborné praxe, která je podmínkou pro udělení akreditace k provádění dopravně psychologického vyšetření, avšak na straně druhé se stanoví její obsah a rozsah, což dosud právním předpisem upraveno nebylo.
Jeho účelem je zabránit nepřiměřeným dopadům nové právní úpravy na osoby, které odbornou praxi vykonaly nebo do jednoho roku ode dne nabytí účinnosti zákona vykonají v souladu s dosavadní právní úpravou a oprávněně očekávaly, že tato praxe bude pro účely získání akreditace dostačující.
Navrhuje se proto, aby po přechodnou dobu jednoho roku ode dne nabytí účinnosti zákona byla za splnění podmínky odborné praxe považována i praxe vykonaná podle dosavadního znění § 87a odst. 5 písm. c). Těmto osobám tak nebude uložena povinnost absolvovat dodatečně odbornou praxi již podle nových pravidel.
Současně je dotčený režim časově omezen na jeden rok, aby byl zachován jeho výjimečný a skutečně přechodný charakter. Délka přechodného období byla zvolena s ohledem na skutečnost, že nová právní úprava stanoví odbornou praxi v rozsahu jednoho roku. Osoby, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona dosud odbornou praxi nevykonaly, tak budou schopny splnit nově stanovené požadavky ve stejné době, po kterou bude možné využít přechodný režim pro osoby, které vykonaly odbornou praxi nebo její část podle dosavadní právní úpravy. Po uplynutí této lhůty budou všichni žadatelé o akreditaci posuzováni podle jednotných a aktuálních podmínek stanovených zákonem.
K bodu 3
Navržené přechodné ustanovení výslovně stanoví, že řidičské průkazy vydané přede dnem nabytí účinnosti zákona pozbývají platnosti uplynutím doby platnosti v nich vyznačené. Prodloužení doby platnosti vybraných řidičských průkazů z 10 na 15 let se tak bude týkat až řidičských průkazů vydaných po nabytí účinnosti nové právní úpravy. Toto řešení zajišťuje právní jistotu držitelů řidičských průkazů i správních orgánů tím, že zachovává platnost údajů uvedených v již vydaných řidičských průkazech a vylučuje jakékoli pochybnosti o délce jejich platnosti, a předchází problémům, které by mohly nastat například při kontrolách v zahraničí.
K bodu 4
	Navržené přechodné ustanovení brání tomu, aby se na přestupky spadající pod přeshraniční informování, jak je vymezuje navrhovaná právní úprava v zákoně o silničním provozu, které však byly spáchány přede dnem nabytí její účinnosti (tedy před 20. červencem 2027), použily postupy podle nové právní úpravy. Navrhovaná právní úprava jednak podstatně rozšiřuje výčet přestupků, na které dopadne přeshraniční výměna údajů, doručování písemností a vymáhání pokut, a dále zavádí nová pravidla jak mezi dotčenými správními orgány, tak vůči osobám podezřelým nebo obviněným z přestupků. Na ty přestupky, které byly přede dnem nabytí účinnosti příslušných ustanovení zákona, tedy před 20. červencem 2027, vymezeny v § 125j zákona o silničním provozu, se použije postup stanovený v § 125j zákona o silničním provozu, ve znění účinném přede dnem 20. července 2027 (použijí se též další ustanovení tohoto zákona, včetně doručování prostřednictvím veřejné vyhlášky, jak jej upravuje § 125e odst. 3 zákona o silničním provozu, ve znění účinném přede dnem 20. července 2027). Na ty přestupky, které nebyly přede dnem nabytí účinnosti příslušných ustanovení zákona, tedy před 20. červencem 2027, vymezeny v § 125j zákona o silničním provozu, se postupy přeshraniční výměny údajů, doručování písemností a vymáhání pokut nikterak nepoužijí. 

K čl. III bodu 1 (poznámce pod čarou č. 1 zákona o pozemních komunikacích)
Navrhuje se v souladu s čl. 48 odst. 3 legislativních pravidel vlády doplnit poznámku pod čarou č. 1 o odkaz na směrnici (EU) 2024/3237. Tato směrnice bude totiž do českého právního řádu provedena i zákonem o pozemních komunikacích.
K čl. III bodu 2 (§ 43 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích)
	Z důvodů podrobněji vylíčených u shora popsané změny § 125e odst. 3 zákona o silničním provozu je nutno konstatovat, že s celkovým cílem sledovaným směrnicí (EU) 2024/3237 a jejími jednotlivými požadavky není slučitelná ani právní úprava doručování písemností v řízení o přestupku prostřednictvím veřejné vyhlášky v zákoně o pozemních komunikacích. Navrhuje se proto do § 43 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích doplnit větu, která vyloučí použitelnost právní úpravy doručování písemností v řízení o přestupku prostřednictvím veřejné vyhlášky v případě přestupku spadajícího pod přeshraniční informování. Pojem „přestupek spadající pod přeshraniční informování“ přitom zavádí a definuje navržený § 43e odst. 1, přičemž tento pojem zahrnuje ta protiprávní jednání, jež spadají do působnosti směrnice (EU) 2015/413 v platném znění.
K čl. III bodu 3 (§ 43e zákona o pozemních komunikacích)
	Jak bylo uvedeno u shora popsané změny § 125j zákona o silničním provozu, čl. 2 odst. 1 směrnice (EU) 2015/413 v platném znění stanoví výčet dopravních deliktů v oblasti bezpečnosti silničního provozu, na něž se tato směrnice vztahuje, které jsou jako přestupky obsaženy nejen v zákoně o silničním provozu, ale i v zákoně o pozemních komunikacích. Dle směrnice jde o delikty spočívající v použití přetíženého vozidla a nedodržení pravidel týkajících se omezení vjezdu vozidel, které jsou zohledněny v definici pojmu „přestupek spadající pod přeshraniční informování“, jenž se navrhuje zavést v zákoně o pozemních komunikacích. Těmto deliktům odpovídá přestupek jak řidiče, tak provozovatele vozidla, spočívající v překročení největší povolené hmotnosti vozidla nebo jízdní soupravy nebo největší povolené hmotnosti na nápravu nebo skupinu náprav, a dále také přestupek provozovatele vozidla, s nímž byl porušen zákaz nebo omezení tranzitní nákladní dopravy stanovené místní úpravou provozu na pozemních komunikacích. 
	V návaznosti na podřazení shora uvedených přestupků regulovaných zákonem o pozemních komunikacích pod pojem „přestupek spadající pod přeshraniční informování“ je rovněž nutno v zájmu transpozice směrnice (EU) 2024/3237 zajistit, že 
a) podezřelým nebo obviněným z přestupku bude zasílán v jazyce osvědčení o registraci vozidla informační formulář s předepsanými náležitostmi i překlady vybraných částí písemností v řízení o přestupku, 
b) vnitrostátně a potažmo přeshraničně (mezi členskými státy Evropské unie) dojde k výměně údajů o vozidle, provozovateli vozidla a řidiči v souvislosti se spáchaným přestupkem, 
c) dojde k přeshraničnímu doručování písemností v řízení o přestupku, 
d) dojde k přeshraničnímu vymáhání pokut uložených za přestupky, 
e) dojde automatizovaně a v elektronické formě k výměně údajů mezi Ministerstvem dopravy a obecními úřady obcí s rozšířenou působností prostřednictvím informačního systému představujícího nadstavbu systému EUCARIS,
f) dojde automatizovaně a v elektronické formě k výměně údajů mezi Ministerstvem dopravy a příslušnými orgány jiných členských států Evropské unie prostřednictvím systému EUCARIS, 
g) právnické osoby budou moci obdržet informace o zpracovávání údajů, které se jich týkají, a
h) Ministerstvo dopravy obdrží relevantní údaje nezbytné pro zpracování zprávy o uplatňování směrnice (EU) 2015/413 v platném znění pro Evropskou komisi. 
	Komplexní právní úpravu regulující shora uvedené otázky se navrhuje včlenit do zákona o silničním provozu. Nebylo by nikterak účelné uvedená pravidla duplicitně uvádět též v zákoně o pozemních komunikacích, a proto se navrhuje učinit na ně závazný odkaz s uvedením toliko dvou odchylek.
	První klíčovou odchylku od pravidel obsažených v zákoně o silničním provozu tvoří výčet písemností, k nimž budou obecní úřady obcí s rozšířenou působností přikládat informační formulář. V případě přestupku spočívajícího v překročení největší povolené hmotnosti zjištěného vysokorychlostním kontrolním vážením a v případě porušení zákazu nebo omezení tranzitní nákladní dopravy bude informační formulář zasílán v souvislosti se zahájením řízení o přestupku provozovatele vozidla a bude tedy přikládán buď k příkazu vydávanému jako první úkon v tomto řízení nebo k oznámení o jeho zahájení. V případě přestupku spočívajícího v překročení největší povolené hmotnosti zjištěného nízkorychlostním kontrolním vážením bude informační formulář zasílán v souvislosti se zahájením řízení o přestupku provozovatele vozidla i řidiče vozidla a bude tedy přikládán buď k příkazu vydávanému jako první úkon v tomto řízení nebo k oznámení o jeho zahájení. 
	Druhou dílčí odchylkou od pravidel obsažených v zákoně o silničním provozu je uložení povinnosti poskytování statistických údajů vedle policie a obecních úřadů obcí s rozšířenou působností rovněž Inspekci silniční dopravy, s ohledem na přestupky jí projednané příkazem na místě. 
	Pro úplnost lze dodat, že v § 43d zákona o pozemních komunikacích je již obsažena právní úprava zasílání informačního formuláře v přeshraničních situacích, která zůstává nedotčena a týká se jiného okruhu přestupků než navrhovaná právní úprava. Jde o přestupky spojené s úhradou časového poplatku a mýtného, přičemž tato právní úprava transponuje do vnitrostátního právního řádu požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/520 ze dne 19. března 2019 o interoperabilitě elektronických systémů pro výběr mýtného a usnadnění přeshraniční výměny informací týkajících se nezaplacení silničních poplatků v Unii, v platném znění, jež nebyla směrnicí (EU) 2024/3237 nijak dotčena.  

K čl. IV (přechodnému ustanovení)
	Navržené přechodné ustanovení brání tomu, aby se na přestupky spadající pod přeshraniční informování, jak je vymezuje navrhovaná právní úprava v zákoně o pozemních komunikacích, které však byly spáchány přede dnem nabytí její účinnosti (tedy před 20. červencem 2027), použily postupy podle nové právní úpravy. Na tyto přestupky se postupy přeshraniční výměny údajů, doručování písemností a vymáhání pokut nikterak nepoužijí. Použije se zákon o pozemních komunikacích ve znění účinném přede dnem 20. července 2027, včetně doručování prostřednictvím veřejné vyhlášky, jak jej upravuje § 43 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích, ve znění účinném přede dnem 20. července 2027.

K čl. V bodům 1, 2 a 4 (§ 19 písm. b) až e) a § 45b odst. 4 zákona o odborné způsobilosti k řízení vozidel)
	Navrhovaná právní úprava v § 19 písm. b) až e) a § 45b odst. 4 zákona o odborné způsobilosti k řízení vozidel navazuje na zavedení rovnocennosti řidičských oprávnění udělených pro skupinu B navržené v zákoně o silničním provozu. Jak bylo popsáno výše, tato rovnocennost umožní též řízení jízdní soupravy s motorovým vozidlem poháněným alternativním palivem, jejíž největší povolená hmotnost převyšuje 4 250 kg, ale nepřevyšuje 5 000 kg, což však bude podmíněno tím, že řidič takové soupravy bude držitelem řidičského oprávnění v rozšířeném rozsahu. 
	Navrhovaná právní úprava stanoví, že řidičské oprávnění v rozšířeném rozsahu se udělí žadateli o řidičské oprávnění, který absolvuje doplňovací zkoušku v rozsahu zkoušky z praktické jízdy. Takovému žadateli bude moci být poskytnuta rovněž doplňovací výuka a výcvik. 
K čl. V bodu 3 (§ 21 odst. 2 písm. c) zákona o odborné způsobilosti k řízení vozidel)
Navrhovaná právní úprava uvádí vymezení jedné z podmínek pro vydání profesního osvědčení učitele autoškoly do souladu s terminologií zákona o silničním provozu, v němž je právní úprava dopravně psychologického vyšetření primárně obsažena. 
Stávající znění předmětné podmínky vychází z vymezení dopravního psychologa jako osoby poskytující služby v oboru psychologického poradenství nebo právnické osoby, u níž je dopravně psychologické poradenství předmětem činnosti. Toto vymezení neodpovídá právní úpravě podle zákona o silničním provozu, který stanoví, že dopravně psychologické vyšetření je oprávněn provádět pouze dopravní psycholog akreditovaný Ministerstvem dopravy (tedy fyzická osoba). Navrhovaná změna proto odstraňuje nesoulad mezi oběma právními předpisy a jednoznačně navazuje podmínku psychické způsobilosti učitele autoškoly na dopravně psychologické vyšetření podle zákona o silničním provozu.
Současně dochází ke zpřesnění samotné podmínky psychické způsobilosti. Zatímco dosavadní právní úprava vyžaduje pouze absolvování dopravně psychologického vyšetření s kladným výsledkem, nově musí být dotčená osoba podle posudku o výsledku dopravně psychologického vyšetření psychicky způsobilá. Nestačí tedy, aby byla psychicky způsobilá s podmínkou. 
Dále se stanoví, že posudek nesmí být ke dni podání žádosti o vydání profesního osvědčení starší než 18 měsíců. Tato lhůta byla zvolena s ohledem na potřebu zohlednit aktuálnost výsledku dopravně psychologického vyšetření a současně poskytnout žadateli dostatečný časový prostor pro absolvování základního školení a zkoušky, což jsou další podmínky stanovené pro získání profesního osvědčení.
K čl. V bodu 5 (příloze č. 2 písm. f) zákona o odborné způsobilosti k řízení vozidel)
	Navrhovaná právní úprava v příloze č. 2 k zákonu o odborné způsobilosti k řízení vozidel navazuje na zavedení rovnocennosti řidičských oprávnění udělených pro skupinu B navržené v zákoně o silničním provozu. Tato rovnocennost umožní též řízení jízdní soupravy s motorovým vozidlem poháněným alternativním palivem, jejíž největší povolená hmotnost převyšuje 4 250 kg, ale nepřevyšuje 5 000 kg, což však bude podmíněno tím, že řidič takové soupravy bude držitelem řidičského oprávnění v rozšířeném rozsahu. 
	Jak bylo uvedeno výše, řidičské oprávnění v rozšířeném rozsahu se udělí žadateli o řidičské oprávnění, který absolvuje doplňovací zkoušku v rozsahu zkoušky z praktické jízdy. Takovému žadateli bude moci být poskytnuta rovněž doplňovací výuka a výcvik. Navrhovaná změna přílohy č. 2 vymezuje technické parametry jízdní soupravy, na které bude možné provádět doplňovací výcvik a doplňovací zkoušku. Tyto parametry reflektují parametry jízdní soupravy, kterou bude moci držitel řidičského oprávnění v rozšířeném rozsahu řídit s tím, že konstrukční rychlost motorového vozidla by měla být nejméně 100 km/h, přičemž není rozhodující, zda bude motorové vozidlo poháněno alternativním palivem. 

K čl. VI (účinnosti)
Navrhuje se, aby zákon nabyl účinnosti dnem 1. července 2027, a to s ohledem na předpokládanou délku legislativního procesu. Uvedené datum odpovídá tzv. jednotným datům účinnosti ve smyslu § 9 odst. 2 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), ve znění pozdějších předpisů. 
Pozdější účinnost se navrhuje výlučně u ustanovení, která transponují do vnitrostátního právního řádu příslušné směrnice Evropského parlamentu a Rady. Transpoziční lhůta směrnice (EU) 2024/3237 uplyne dne 20. července 2027, zatímco transpoziční lhůta vztahující se k čl. 9 odst. 2 písm. j) a k) směrnice (EU) 2025/2205 uplyne dne 26. listopadu 2027. Tomu odpovídají data účinnosti vybraných ustanovení navrhované právní úpravy. S ohledem na potřebu harmonizace postupů výměny údajů, doručování písemností a vymáhání pokut v rámci celé Evropské unie a uznávání řidičských průkazů v rámci ní není žádoucí, aby byla účinnost dotčených transpozičních ustanovení nastavena k dřívějšímu datu. 

 


2