Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam RACK7A3JEAPB najdete zde
Předkládací zpráva k návrhu věcného
II.
Předkládací zpráva
k návrhu věcného záměru ústavního zákona o státním občanství České republiky a návrhu věcného záměru zákona o státním občanství České republiky
Návrh
věcného záměru ústavního zákona o státním občanství České republiky
a návrh věcného záměru zákona o státním občanství České republiky jsou předkládány na základě usnesení vlády České republiky č. 881 ze dne 13. 7. 2005, kterým bylo uloženo ministru vnitra zpracovat a vládě České republiky předložit věcný záměr zákona o nabývání
a pozbývání státního občanství České republiky. Návrh vychází z provedené analýzy efektivnosti a vývojových trendů právních vztahů v oblasti státního občanství České republiky.
S předkládaným návrhem věcného záměru zákona o státním občanství České republiky přímo souvisí cíl vlády České republiky č. 128 (07 – 35) - „Zvážení možnosti zjednodušení nabývání dvojího státního občanství“, vyplývající z jejího Programového prohlášení, pro jehož realizaci bylo stanoveno období do 31. 12. 2007.
Uvedený cíl vláda České republiky do svého programového prohlášení zařadila vzhledem k tomu, že zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státním občanství“), nabyl účinnosti dnem 1. 1. 1993 a v úpravě otázky nabývání dvojího státního občanství byl odrazem řešení státoobčanských otázek České republiky po rozpadu České a Slovenské Federativní Republiky a kontinuity v náhledu na zásadu zamezení vzniku dvojího státního občanství. Za dobu více než 14 let však vnitrostátní vývoj ve vnímání právních vztahů, týkajících se umožnění dvojího státního občanství, v kontextu mezinárodního vývoje doznal změn, o čemž kromě jiného svědčí i dílčí novely zákona o státním občanství, stejně jako přijetí zákona
č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 46/2006 Sb.
Účelem cíle vlády č. 128 je dosáhnout posunu v postavení bývalých státních občanů České republiky, žijících v zahraničí a pozbyvších státního občanství České republiky
(a jejich potomků), když se umožní nabytí státního občanství České republiky se současným zachováním dosavadního státního občanství. Přitom se předpokládá zjednodušení procesu při nabytí státního občanství České republiky těmito osobami. Dále za předpokladu, že cizinec (žadatel o udělení státního občanství České republiky) nebude povinen předkládat doklad o pozbytí svého dosavadního státního občanství, dojde pro cizince k podstatnému zjednodušení při dosažení cíle, tj. nabytí státního občanství České republiky, neboť mu odpadnou finanční náklady, časové problémy a věcné překážky spojené s obstaráním dokladu o pozbytí dosavadního občanství. Správní řízení k žádosti o udělení státního občanství České republiky se pro žadatele o udělení státního občanství České republiky současně zkrátí
o dobu, na níž je toto řízení přerušováno právě za účelem obstarání dokladu o pozbytí dosavadního státního občanství. Z pohledu bývalých státní občanů České republiky je také přihlíženo k tomu, že tito vesměs neztratili vazby k České republice a jejímu společenskému dění a pokud se již v rámci krajanské a jiné činnosti nepodílejí, tak by se v budoucnu rádi ve větší míře podíleli na politickém a společenském dění ve své původní vlasti, v jejíž prospěch mohou využít svých zkušeností a vzdělanostního potenciálu.
Současně s návrhem věcného záměru zákona o státním občanství České republiky je předkládán návrh věcného záměru ústavního zákona o státním občanství České republiky. Určitým nedostatkem současné právní úpravy je totiž skutečnost, že právní řad České republiky neumožňuje reagovat na situaci, kdy fyzická osoba dosáhne nabytí českého státního občanství udělením či prohlášením na základě podvodného jednání nebo uvedením nepravdivých údajů, které měly podstatný vliv na kladné rozhodnutí ve věci nabytí státního občanství České republiky. Právní úprava, která rezignuje na zrušení státního občanství v případech, kdy Listina o udělení státního občanství České republiky nebo osvědčení
o nabytí státního občanství České republiky prohlášením byly vydány na základě poskytnutých nepravdivých informací, zatajených skutečností, popřípadě falešných dokladů, je v dnešní době neakceptovatelná, a to nejenom z důvodů právních, ale také z důvodů ochrany zájmů českého státu a jeho závazků vůči Evropské unii, resp. demokratickým státům světa. Začlenění této právní úpravy do právního řádu České republiky plní i významnou preventivní funkci. Z tohoto hlediska je nutné přihlížet ke kontextu s Amsterdamskou smlouvou, ze které lze dovodit, že státní občanství členského státu Evropské unie a občanství Evropské unie je ve vztahu sounáležitosti, přičemž státní občanství členského státu je primární a občanství Evropské unie derivované, a tedy prostupnost těchto vazeb umožňuje požívání výhod unijního občanství prostřednictvím výhod občanství toho kterého členského státu Evropské unie. Podobně čl. 8 odst. 2 písm. b) Úmluvy o omezení případů bezdomovectví stanoví, že fyzická osoba může být zbavena státního občanství smluvního státu, bylo-li státní občanství získáno na základě nepravdivých údajů nebo podvodem. Pro aplikaci tohoto principu však Česká republika dosud nevytvořila ústavní předpoklady, a proto nemůže být v právním řádu České republiky uplatněn, přičemž současně je omezena realizace obsahu institutu státního občanství jako funkčního vztahu mezi státem a jeho státním občanem.
V ústavní úrovni jsou dále předkládána navrhovaná řešení pro právní úpravu podmínek správní nebo soudní přezkoumatelnosti rozhodnutí vydaných v oblasti státního občanství České republiky (ze soudního přezkumu budou vyloučena pouze rozhodnutí, kterými nebylo vyhověno žádosti o udělení státního občanství České republiky, pokud důvodem nevyhovění bylo ohrožení svrchovanosti, bezpečnosti nebo demokratických základů České republiky).
Vládou České republiky nebyly usnesením vlády České republiky č. 881 ze dne 13. 7. 2005 uloženy žádné spolupracující ústřední orgány státní správy ani jiná ministerstva, které by se měly na přípravě předkládaných návrhů věcných záměrů podílet.
Oba věcné záměry byly do meziresortního řízení rozeslány dne 23. 7. 2007, meziresortní připomínkové řízení bylo ukončeno dne 24. 8. 2007 a dne 7. 9. 2007 byla uskutečněna porada k vypořádání uplatněných připomínek.
Vzhledem k závažnosti a poměrné složitosti navrhovaných řešení budoucí právní úpravy bylo na poradě k vypořádání připomínek uplatněných v rámci meziresortního připomínkového řízení rozhodnuto, že pro konečnou úpravu textu obou věcných záměrů, upravených podle výsledků připomínkového řízení, a odstranění existujících rozporů, proběhnou ještě individuální konzultace, a to se zástupci Ministerstva spravedlnosti, Nejvyššího správního soudu, Ministerstva zahraničních věcí, Veřejného ochránce práv, Zmocněnce vlády České republiky pro lidská práva, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Úřadu pro ochranu osobních údajů, Jihomoravského kraje a ministryně vlády České republiky MUDr. Džamily Stehlíkové. Tyto konzultace byly ukončeny ke dni 30. 11. 2007.
Návrh věcného záměru ústavního zákona o státním občanství České republiky je vládě České republiky překládán k projednání se dvěma věcnými rozpory, které se nepodařilo mezi předkladatelem věcného záměru a připomínkovými místy vyřešit. Rozpor vznikl k připomínce Ministerstva spravedlnosti, kterou namítá nevhodnost zvolené formy samostatného ústavního zákona k řešení navrhované regulace v ústavní úrovni. Obdobnou připomínku uplatnily rovněž Nejvyšší správní soud. Obě připomínková místa trvají na tom, že navrhované zásady mají být realizovány v rámci novelizace zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Další rozpor, který zůstává k projednání vládě České republiky, je připomínka vztahující se k úpravě neexistence právního nároku na udělení státního občanství České republiky, když Ministerstvo spravedlnosti, Nejvyšší správní soud a ministryně vlády MUDr. Džamila Stehlíková trvají na tom, aby navrhované řešení této problematiky vycházelo z omezení rozhodovacích pravomocí Ministerstva vnitra při posuzování každé z individuálních žádostí o udělení státního občanství České republiky
a stanovení práva na udělení státního občanství České republiky.
Návrh věcného záměru zákona o státním občanství České republiky je vládě České republiky předkládán bez rozporu.
Výsledky projednání připomínek, které byly připomínkovými místy označeny jako zásadní, včetně jejich obecného vymezení a způsobu vypořádání, jsou uvedeny v částech III/2. a IV/2.
V části IV/3. je uveden přehled výběru variantních navrhovaných řešení návrhu věcného záměru zákona o státním občanství České republiky jednotlivými připomínkovými místy. V přehledu je rovněž uvedena informace, ke kterému variantnímu řešení se přiklání Ministerstvo vnitra.
V části V je připojen statistický přehled udělení státního občanství České republiky za období let 1993-2006 a přehled nabytí státního občanství České republiky slovenskými státními občany podle zvláštních ustanovení zákona o státním občanství.
K Vašemu podpisu se spolu s 6 výtisky materiálu předkládá
· dopis předsedovi vlády, v němž ho žádáte o zařazení návrhu věcného záměru ústavního zákona o státním občanství České republiky a návrhu věcného záměru zákona o státním občanství České republiky k projednání vládě České republiky
· dopis předsedovi Legislativní rady vlády, jemuž zasíláte návrh věcného záměru ústavního zákona o státním občanství České republiky a návrh věcného záměru zákona o státním občanství České republiky spolu s žádostí o jejich projednání.
PAGE
1