Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam RACK7R5P9AHE najdete zde
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů
Obecná část
A. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA)
Bylo požádáno o výjimku z povinnosti předložit Závěrečnou zprávu z hodnocení dopadů regulace.
1. Zhodnocení platného právního stavu
Zákon o bankách v platném znění nedostatečně reaguje na aktuální turbulentní vývoj na finančních trzích v souvislosti se světovou finanční krizí. Přestože bankovní sektor v České republice lze považovat za zdravý a nezatížený toxickými aktivy, obtížná předvídatelnost dalšího vývoje celosvětové finanční krize vyvolává potřebu určité preventivní legislativní reakce. V platném právním stavu chybí zejména účinné nástroje umožňující přechod podniku problémové banky, popř. jejích závazků, na zdravou instituci, jakož i legislativní podpora realizace kroků směřujících k navýšení kapitálu problémové banky. V dosavadní právní úpravě není žádným způsobem ošetřeno případné zapojení státu do řešení situace banky v problémech, což může vyvolávat právní nejistotu při případných ad hoc přijímaných rozhodnutích. V neposlední řadě je určitým nedostatkem stávající právní úpravy neexistence plošného operativního nástroje ČNB pro případ ohrožení stability bankovního či finančního systému. Takový nástroj by měl spočívat v poskytnutí krátkodobých výjimek z dodržování regulatorních povinností stanovených obecně závaznými právními předpisy.
2. Hlavní principy navrhované právní úpravy, jejich odůvodnění a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Předkládaný návrh je preventivní reakcí na turbulentní vývoj na finančních trzích v souvislosti s celosvětovou finanční krizí. Ústředním motivem navrhovaných úprav je vytvoření či doplnění právního rámce pro situaci, kdy se jedna či více bank dostává do vážných problémů, které je třeba v zájmu zachování stability na finančním trhu a v zájmu zachování důvěryhodnosti bankovního systému rychle, transparentně a pokud možno s minimálními náklady řešit. Společným znakem předkládaných úprav je legislativní podpora realizace kroků směřujících k navýšení kapitálu banky v problémech nebo převodu jejího podniku, popř. pasiv, na zdravou instituci. Využití veřejných prostředků při těchto krocích není vyloučeno (za podmínek stanovených zvláštními zákony, jako jsou rozpočtová pravidla a zákon o nakládání s majetkem státu). Jedinou výjimkou, kde se v návrhu výslovně hovoří o ingerenci státu, představuje institut státem vlastněné „banky zvláštního určení“ (bridge bank) v novém § 16 odst. 5. To lze považovat za nezbytné pro případ, že by v inkriminované době neexistovala na trhu banka ochotná převzít podnik banky v problémech. Vedle banky zvláštního určení obsahuje návrh následující věcné změny:
· prodejem podniku „zbylá banka“ automaticky ztrácí licenci, což ale samo o sobě neznamená ukončení její nucené správy, je-li v ní zavedena; následně vstupuje do likvidace,
· změnu výčtu možných opatření k nápravě z taxativního na demonstrativní (neuzavřený), včetně výslovného zmínění nápravných opatření směřujících k zajištění likvidity banky,
· rozšíření nedostatků v činnosti banky o porušení opatření obecné povahy vydaného ČNB a o situace, kdy bezpečnost a stabilitu banky ohrožuje až souhrn určitých obchodů či transakcí,
· odchylky od úpravy zvyšování základního kapitálu v obchodním zákoníku pro případ, že účelem zvýšení je splnění regulatorních kapitálových požadavků, směrem k vyšší rychlosti celého procesu,
· zakotvení plošného regulatorního nástroje ČNB pro případ ohrožení stability systému ve formě opatření obecné povahy jakožto správního rozhodnutí sui generis (odlišuje se od ostatních navrhovaných změn v tom, že se netýká faktického řešení problematické situace konkrétní banky, ale obsahuje návrh plošného regulatorního nástroje, který by na přechodnou dobu 6 měsíců v čase „finanční krize“ umožnil ČNB operativněji regulovat podnikání bank, případně poboček zahraničních bank v tuzemsku),
· za účelem operativnosti zavedení nucené správy již nadále není potřeba splnění podmínky, že akcionáři neučinili potřebné kroky k odstranění nedostatků v činnosti banky (nadále tak bude stačit, že tyto nedostatky ohrožují stabilitu bankovního, resp. finančního, systému),
· rozhodnutí o jmenování (i odvolání) správce vykonávajícího nucenou správu podléhá klasickému dvojstupňovému správnímu řízení,
· odměna správce, jakožto zaměstnance ČNB, a jeho vztah k ČNB je vnitřní věcí ČNB, není proto nutné o nich hovořit v zákoně,
· zavedení výslovné povinnosti (pod hrozbou pokuty) vedoucích zaměstnanců banky a těch, kteří byli v těchto funkcích 2 roky nazpět, poskytnout správci na jeho žádost součinnost,
· byť již dnes správce rozhoduje o věcech v působnosti valné hromady, výslovně se dodává, že se valná hromada v nucené správě nekoná ani jako „auditorium“,
· správce bude potřebovat předchozí souhlas ČNB (ve správním řízení) jen k těm rozhodnutím v působnosti valné hromady, ke kterým jej potřebuje každá banka, resp. kde tak stanoví zákon,
· vedle vkladů by správce byl oprávněn zmrazit též plnění ze smluv vůči osobám se zvláštním vztahem k bance, aby mohl přezkoumat a případně napadnout oprávněnost právních titulů, z nichž tato plnění vznikají (ochrana před „tunelováním“),
· modifikuje se obecná úprava převzetí dluhu na základě dohody s dlužníkem podle občanského zákoníku tak, že není potřeba souhlasu věřitelů s převzetím závazků banky v problémech jinou bankou, čímž by měla být umožněna jedna z variant řešení metodou good bank x bad bank (k převodu majetku není zvláštní zákonná úprava potřeba),
· výslovně se stanoví, že protiplnění (kupní cena) za prodej podniku banky v nucené správě nebo jeho části musí vycházet z ocenění vyhotoveného oceňovatelem jmenovaným ČNB,
· stanoví se požadavky na ocenění i oceňovatele směrem k jejich objektivitě,
· prolamuje se povinnost ČNB odejmout v případě poklesu kapitálových požadavků pod 1/3 regulatorního minima licenci bance v nucené správě a bance zvláštního určení (aplikace ustanovení, které ukládá ČNB tuto povinnost, by mohla ohrozit dokončení sanační akce).
3. Hospodářský a finanční dopad
Navrhovaná změna zákona o bankách neklade přímé nároky na státní rozpočet. Eventuální účast státu na řešení problémové banky může takové nároky vyvolat, jde však o nejistou budoucí událost, tudíž nelze případné dopady kvantifikovat.
B. Zhodnocení souladu s ústavním pořádkem České republiky
Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Z ústavního pořádku České republiky nevyplývají žádná omezení týkající se navrhovaných regulatorních postupů a nástrojů.
C. Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami a právem Evropské unie
Návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.
Návrh zákona je v souladu s předpisy Evropské unie, s judikaturou soudních orgánů Evropské unie a s obecnými právními zásadami práva Evropské unie. Právo Evropské unie upravuje činnost bank především ve směrnici č. 2006/48/ES o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu.
D. Návrh, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení
Předložený návrh zákona reaguje na turbulentní situaci na finančních trzích. V zájmu připravenosti na případné mimořádné situace a v zájmu efektivity navrhovaných řešení je žádoucí, aby navrhovaná novela vstoupila v účinnost co nejdříve. Rizikem spojeným s pozdější účinností novely je právní nejistota při ad hoc přijímaných řešeních bez jednoznačné právní opory. Z tohoto důvodu se navrhuje, aby Poslanecká sněmovna vyslovila s návrhem zákona souhlas již v prvém čtení v souladu s ustanovením § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K článku I
K bodu 1 a 2 (§ 16 odst. 1)
V návětí odstavce dochází k drobnému legislativně technickému zpřesnění, na konci odstavce se doplněním jeho textu podporuje hladký průběh řízení o udělení předchozího souhlasu tím, že se přesně vymezuje okruh účastníků řízení (aby se postavení účastníka například nedomáhali akcionáři nebo věřitelé).
.
K bodu 3 (§ 16 odst. 4 až 6)
Nový odstavec 4 konstatuje to, co lze dovodit výkladem již dnes, ale je nutné uvést explicitně z důvodu zařazení nového odstavce 5, a to že podnik banky lze převést jen subjektu s bankovní licencí, tj. jiné bance či pobočce zahraniční banky. Totéž platí i pro nájem podniku. Naproti tomu při prodeji části podniku lze akceptovat i nebankovního nabyvatele, jde-li o takovou část podniku, k jejímuž samostatnému provozování není bezpodmínečně nutná bankovní licence (např. provozování pronájmu bezpečnostních schránek). V případech zástavy podniku lze též akceptovat, aby osobou, v jejíž prospěch byla zástava zřízena, byl i nebankovní subjekt, nicméně při realizaci zástavy může být nabyvatelem podniku jen banka či pobočka zahraniční banky.
V odstavci 5 se zakotvuje řešení v bankovních kruzích známé jako koncept „bridge bank“. Charakteristickým znakem bridge bank je stoprocentní státní majetková účast a účelovost jejího založení za účelem (zpravidla přechodného) nabytí a provozování podniku banky v problémech. Bridge bank může nabýt podnik smlouvou jak přímo od banky (rozhodnutím její valné hromady), tak od správce v době nucené správy banky. Bylo nutné vypořádat se s požadavkem evropské směrnice na přijímání vkladů pouze na základě udělené licence. Původně zvažovaná koncepce přechodu licence z původní banky na bridge bank byla ze správně-právních důvodů odmítnuta. Proto se předpokládá, že ČNB v případě udělení předchozího souhlasu s prodejem podniku zároveň ve zjednodušené proceduře vydá bridge bank bankovní licenci v rozsahu činností původně povolených převádějící bance. Z důvodů očekávaných námitek proti mezinárodně užívanému výrazu „bridge bank“ byla pro tuto speciální banku zvolena legislativní zkratka „banka zvláštního určení“.
Odstavec 6 je zařazen z praktických důvodů. Ve vazbě na § 7a odst. 1 písm. b) nebude nutné administrativně odnímat licenci bance, která prodá svůj podnik, jelikož tato zanikne přímo ze zákona.
K bodu 4 až 7 (§ 26 odst. 1)
Doplnění návětí odstavce 1 písm. a) fakticky mění doposud taxativní výčet opatření k nápravě na demonstrativní obdobně jako tomu je např. v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. Úprava formulace bodu 1 nahrazuje obtížně uchopitelný pojem „operace“ konkrétnějšími pojmy. Doplnění bodu 6 v témže písmeni a písmene i) v odstavci 1 akcentuje typickou potřebu zajištění likvidity v době finanční krize. Nicméně upozorňujeme, že ČNB již delší dobu nevyužívá zákonné zmocnění v § 14 pro stanovení výše likvidních prostředků bank, resp. poboček zahraničních bank, a omezuje se pouze na kvalitativní požadavky na řízení rizika likvidity.
K bodu 8 a 9 (§ 16 odst. 3)
Do písmene c) v odstavci 3 se v návaznosti na nové oprávnění ČNB vydat v případě krize opatření obecné povahy (§ 26bb) doplňuje nový nedostatek v činnosti spočívající v porušení vydaného opatření obecné povahy bankou, které je adresováno. Rozšíření písmene d) v odstavci 3 umožní včasný zásah v případech, kdy transakce ještě neproběhla, nicméně bylo o ní již rozhodnuto. Rovněž odůvodňuje zasáhnout v situaci, kdy zájmy klientů ohrožuje až souhrn více transakcí (tj. není jednotlivá transakce, která by sama o sobě ohrožovala). Jde tedy o to, aby navrhovaná skutková podstata nedostatku v činnosti byla použitelná jak pro provedení či rozhodnutí o jednotlivém obchodě, tak pro více obchodů a stejně tak pro převod nebo převody finančních prostředků či jednotlivé transakce či více transakcí.
K bodu 10 (§ 26ba a 26bb)
Nový § 26ba zapracovává žádoucí odchylky od obecné úpravy obchodního zákoníku s cílem zachovat maximální transparentnost a férovost při navyšování základního kapitálu banky v případech, kdy k navýšení dochází za účelem nápravy nedostatku v činnosti spočívajícího v porušení § 12a odst. 1 nebo 2 (přičemž nezáleží na tom, zda je tak činěno z vlastní iniciativy banky, anebo na základě požadavku regulátora – jako opatření k nápravě). V případech, kdy motivem navýšení není náprava takového nedostatku (např. navýšení je potřebné k realizaci bankou zamýšlené úvěrové expanze), použije se obchodní zákoník bez zde stanovených výjimek. Cílem navrhované úpravy je zkrátit některé obecné lhůty a umožnit co nejrychlejší dodání reálných peněz do banky, která má problémy. Umožňuje se též úpis akcií v podobě kapitalizace pohledávky (to by mohlo být praktické v případě, že stát předtím poskytne bance v problémech návratnou finanční výpomoc či jiný druh úvěru).
Jednotlivá písmena představují odchylky od následujících ustanovení obchodního zákoníku:
písmeno a) - 204a odst. 5,
písmeno b) - § 204a odst. 2 písm. c),věta za středníkem
písmeno c) - § 203 odst. 1
písmeno d) - § 204a odst. 3
písmeno e) - § 184 odst. 4, § 181odst. 2 věta druhá)
písmeno f) - § 203 odst. 4
písmeno g) - § 204a odst. 2 písm. a)
písmeno h) - § 203 odst. 2 písm. e)
písmeno i) - § 204 odst. 2
písmeno j) - § 204 odst. 3
Písmeno k) je zařazeno v zájmu akcionářů za účelem zvýšení jejich informačního komfortu, aby již z pozvánky na valnou hromadu bylo patrné, že se aplikují výše uvedené modifikace obecného postupu zvyšování základního kapitálu.
V novém § 26bb se České národní bance svěřuje na omezenou dobu speciální regulatorní nástroj pro případ ohrožení stability bankovního nebo finančního systému. Zvláštní opatření stanovená pod písmeny a) až c) v odstavci 2 budou ukládána v režimu tzv. opatření obecné povahy (ve smyslu správního řádu).
Opatřením obecné povahy by například bylo možné dočasně změkčit určité regulatorní požadavky (samozřejmě jen pokud takové změkčení neodporuje požadavkům komunitárního práva) nebo naopak zakázat některé druhy operací či zvýšit periodicitu reportingu.
Okruh dotčených osob (u opatření obecné povahy správní řád nehovoří o účastnících řízení, jelikož řízení jako takové není vedeno) je opět přímo ze zákona z praktických důvodů omezen, stejně jako okruh účastníků řízení v ustanoveních § 16 a 26.
Opatření obecné povahy nejsou právním předpisem a stejně jako správní rozhodnutí podléhají soudnímu přezkumu ve správním soudnictví. Opatření má povahu krizového nástroje, a tudíž je vhodné jeho časové omezení. Navrhovaná maximálně šestiměsíční platnost je pro krizové opatření přiměřená a reálně umožňuje regulátorovi, aby v této lhůtě případně vydal právní předpis, který by natrvalo fixoval právní stav založený opatřením. Vzhledem k možné časové tísni (zejména ohledně počátku účinnosti opatření) se v odstavci 3 využívá možnost stanovená v § 173 odst. 1 správního řádu – tj. stanovit zvláštním zákonem (v tomto případě zákonem o bankách) účinnost opatření již před řízením o návrhu.
K bodu 11 a 12 (§ 28 odst. 1)
V odstavci 1 se napravuje určitá vada dosavadní právní úpravy, kdy již v prvním stupni je konstruována kompetence bankovní rady (bankovní rada poté rozhoduje o rozkladu proti vlastnímu rozhodnutí, což odporuje pojetí rozkladu jakožto opravného prostředku proti rozhodnutí prvoinstančnímu). Správce je přitom podle § 27 odst. 1 ustaven do funkce rozhodnutím o zavedení nucené správy. Odměna správce je potom vnitřní, pracovněprávní záležitostí České národní banky.
K bodu 13 (§ 28 odst. 3)
Nový odstavec 3 ukládá pod pohrůžkou pokuty povinnost součinnosti vedoucích zaměstnanců banky vůči správci. Cílem je eliminovat nepřátelské prostředí, do něhož se správce dostává, a umožnit mu řádný výkon jeho funkce. Tato povinnost se vztahuje i na osoby, které byly ve vedoucích funkcích v období 2 let před zavedením nucené správy. Zaměstnanci banky by potom měli se správcem spolupracovat v rámci běžného pracovněprávního vztahu.
K bodu 14 až 17 (§ 29)
V těchto bodech jsou zakomponovány změny v institutu nucené správy.
O věcech v působnosti valné hromady namísto valné hromady rozhoduje správce, tudíž se vypouští v odstavci 1 z důvodu nadbytečnosti ustanovení o svolávání valné hromady správcem.
Nadále není nutné, aby všechna rozhodnutí v působnosti valné hromady činil správce s předchozím souhlasem ČNB (udělovaným ve správním řízení). Předchozí souhlas bude potřeba jen k těm, u nichž tak výslovně stanoví zákon (§ 16, § 29a).
Aby nebyla příliš dotčena majetková složka akcionářských práv, návrh výslovně stanoví, že akcionáři musí dostat šanci navýšit základní kapitál banky sami. Teprve pokud této možnosti nevyužijí, může být rozhodnutím nuceného správce vyloučeno jejich přednostní právo na úpis nových akcií (jde o speciální pravidlo k § 26ba odst. 1 písm. a)).
V odstavci 4 se zavádí pravomoc správce pozastavit plnění ve prospěch osob se zvláštním vztahem k bance (§ 19), aby bylo možné zabránit případnému předjednanému odlivu majetku banky ve prospěch spřízněných osob (tunelování). Ve lhůtě 6 měsíců správce ověří soulad právních aktů, na jejichž základě má dojít k plnění ve prospěch osob se zvláštním vztahem k bance, a to především s ustanovením § 12, a buď je napadne u soudu či jiného příslušného orgánu, anebo plnění poskytne.
K bodu 18 (§ 29a až 29c)
Ustanovení § 29a umožní realizaci konceptu good bank – bad bank (kdy se z původní banky stane „bad bank“) ze strany správce. Za účelem hladkého průběhu transakce je ze zákona eliminována povinnost souhlasu věřitelů stanovená v § 531 odst. 1 občanského zákoníku (je naprosto nereálné obstarávat si k transakci souhlas jednotlivých vkladatelů). Naproti tomu je z důvodu závažnosti transakce vyžadován souhlas ČNB.
Předpokládáme, že vyvedeny by zpravidla měly být všechny dluhy (ledaže by s opakem výslovně souhlasili dotčení věřitelé), protože jinak by mohlo být namítáno těžko ospravedlnitelné zvýhodňování jedné skupiny věřitelů vůči ostatním (zvláště též vzhledem k existenci pojištění vkladů). Nerovné zacházení s věřiteli by muselo být detailně právně ošetřeno a nikoliv ponecháno smluvní volnosti – toto řešení nabízí pouze insolvenční právo, do jehož sféry by však nucená správa zasahovat neměla (na banku s licencí se insolvenční zákon nevztahuje).
Spolu s dluhy je samozřejmě možné vyvést i část pohledávek nebo jiného majetku, třebaže o tom zákon výslovně nehovoří (tato možnost vyplývá z obecné právní úpravy).
Nový § 29b zakotvuje požadavek ocenění podniku banky při jeho prodeji v nucené správě, některé základní principy a postupy při ocenění a v neposlední řadě povinnost součinnosti osob, které mají u sebe věci a dokumentaci nebo disponují informacemi potřebnými k řádnému vypracování ocenění (nevyhovění bude sankcionováno pokutou).
V odstavci 2 se stanoví nároky na provedení ocenění podniku banky, jednak proto, že obecná úprava v zákoně č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů, není sama o sobě pro ocenění podniku banky v nucené správě dostačující (sám tento zákon potom ve svém úvodním ustanovení říká, že se použije pouze v případech, kdy tak stanoví zvláštní právní předpis), a jednak za účelem možné kontroly postupu oceňovatele ze strany České národní banky (viz § 29c odst. 6). Na postup oceňovatele se rovněž nevztahuje zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění zákona č. 322/2006 Sb.
Jelikož má prodej podniku správcem charakter nekooperativního řešení (byť navenek se tváří jako kooperativní, jelikož správce jedná za banku ve smluvním vztahu), a nekooperativní prodej podniku má zároveň velmi blízko k vyvlastnění, je třeba ctít ústavní zásadu vyvlastnění „za náhradu“. Proto je stanovena náhrada i pro případy záporné hodnoty podniku, a to v symbolické výši 1 Kč (odst. 4). V případech kladné hodnoty podniku je samozřejmě třeba zaplatit férovou cenu, včetně obvyklého úroku za dobu ode dne účinnosti smlouvy do dne zaplacení.
Odstavec 3 zároveň vychází z legitimního předpokladu, že akcionáři banky v problémech nesmí profitovat z eventuální státní záruky a finanční výpomoci poskytnuté bance v problémech.
Osoba provádějící ocenění by měla být nestranná (zejm. bez konfliktu zájmů), fundovaná, trhem uznávaná a disponující odborným a technickým zázemím. Kompetenci k výběru takové osoby se navrhuje stanovit orgánu veřejné moci - České národní bance, která je určitou zárukou nestrannosti a objektivnosti. Při nutnosti dohody stran by více hrozilo prodlení při výběru oceňovatele. Nicméně strany dohody jsou též účastníky řízení a kandidáty na oceňovatele by tak mohly navrhovat či se k nim alespoň vyjadřovat.
Oceňovatel není, resp. nemusí být, znalcem ve smyslu zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění zákona č. 322/2006 Sb.
Česká národní banka též stanoví odměnu oceňovatele a je povinna se na jejím vyplácení podílet i finančně, pokud k tomu nepostačuje majetek banky, jejíž podnik je prodáván. Předpokládá se, že určité podmínky výkonu funkce oceňovatele budou stanovovat právě rozhodnutí o jeho jmenování nebo o jeho odměně.
V odstavci 7 je pamatováno na zakotvení povinnosti součinnosti odvolaného oceňovatele (opět pod výraznou pokutou) vůči oceňovateli novému.
V odstavci 8 je - z logiky věci - zakotveno použití § 29b a 29c i na případy, kdy je prodávána část podniku.
K bodu 19 až 21 (§ 30 odst. 1 a 2)
Vypouští se omezující podmínka pro zavedení nucené správy spočívající v nedostatečné reakci akcionářů na předchozí požadavky regulátora (vypuštění této podmínky může být praktické při rychlém a neočekávaném propuknutí nějakého závažného problému či krize).
Jelikož je Česká národní banka orgánem dohledu nad celým finančním trhem v ČR a jedním z cílů její činnosti je i stabilita finančního systému jako celku, je navrhováno, aby se podmínkou pro zavedení nucené správy v bance stalo i ohrožení stability finančního systému. Teoreticky totiž mohou nedostatky v činnosti konkrétní banky mít negativní dopady na jiné části finančního sektoru, než je bankovnictví.
Úprava informační povinnosti v odstavci 2 plyne z potřeby informovat v případech, kdy má být zavedena nucená správa v bance, která má pobočku na území hostitelského státu, orgány dohledu hostitelského státu o podstatných okolnostech souvisejících s nucenou správou. Takovou podstatnou okolností je nepochybně i případné omezení plnění vůči osobám se zvláštním vztahem k bance.
K bodu 22 (§ 33 odst. 2)
Drobná úprava v odstavci 2 reaguje na situaci, že licence banky může prodejem podniku zaniknout přímo ze zákona (§ 7a).
K bodu 23 (§ 34 odst. 3)
Navrhuje se poskytnout úlevu z povinnosti odejmout licenci pro případy nucené správy (aby byl správci poskytnut čas na přijetí případných levnějších a - především pro vkladatele - komfortnějších řešení) a ve vztahu k bridge bank (je třeba jí poskytnout čas na konsolidaci po převzetí „špatného“ podniku).
K článku II (účinnost)
Vzhledem k tomu, že je s ohledem na nejistotu ohledně dalšího průběhu a dopadů celosvětové finanční krize žádoucí doplnit potřebná ustanovení do zákona o bankách co nejdříve, navrhuje se účinnost nové právní úpravy dnem vyhlášení. Nová právní úprava nezasahuje do stávajících povinností regulovaných osob nebo orgánů veřejné moci, a proto absence legisvakanční lhůty nepředstavuje problém z hlediska jejich právní jistoty.
PAGE
1