Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                IV

2

o d ů v o d n ě n í
A) Obecná část
I. Zhodnocení platného právního stavu

Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, byla přijata v návaznosti na nový stavební zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Vyhláška stanovuje požadavky na vymezování ploch, na vymezování pozemků a stanovení podmínek jejich využití, umisťování staveb na nich a rozhodování o změně stavby a o změně vlivu stavby na využití území. Vyhláška obsahuje právní úpravu pro dvě odlišné problematiky, a to v části druhé pro vymezování ploch v územních plánech na jedné straně, a v části třetí a čtvrté pro vymezování pozemků a pro umisťování staveb územním rozhodnutím (popřípadě regulačním plánem, územním souhlasem) na straně druhé. Zatímco požadavky na vymezování ploch v části druhé představují samostatnou a nově formulovanou právní úpravu, část třetí a čtvrtá vyhlášky částečně nahradila ustanovení o územně technických požadavcích na stavby a na jejich umisťování obsažené v části první vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. Kromě úpravy některých pojmů byla některá zrušená ustanovení původní vyhlášky č. 137/1998 Sb. nahrazena ustanoveními vyhlášky č. 501/2006 Sb., přičemž některá ustanovení o územně technických požadavcích na stavby a na jejich umisťování zůstala v původní vyhlášce č. 137/1998 Sb., nedotčena, a to s ohledem na provázanost úpravy územně technických a stavebně technických požadavků. Jedná se zejména o ustanovení § 5, § 6, § 10, § 11, § 12, § 14 a § 60 citované vyhlášky.

II. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

Připravená nová vyhláška o technických požadavcích na stavby již nebude obsahovat žádné územně technické požadavky na stavby a na jejich umisťování. Vzhledem k tomu, že by bylo legislativně nepřípustné zachovat ustanovení o územně technických požadavcích na stavby a na jejich umisťování ve vyhlášce č. 137/1998 Sb., je nezbytné tuto situaci řešit a doplnit vyhlášku č. 501/2006 Sb. o příslušná ustanovení, která by byla jinak bez náhrady zrušena. 

V rámci návrhu novely jsou současně novelizována v nezbytném rozsahu i ustanovení vyhlášky, která se na základě zkušeností z praktické aplikace ukázala jako problematická, neúplná nebo neaplikovatelná bez možnosti příslušných výjimek.
Návrh vyhlášky nepředstavuje žádné další nároky na činnost stavebních úřadů, ani nepředstavuje žádné nároky na veřejné rozpočty. Hodnocení dopadů regulace (RIA) nebylo zpracováno vzhledem k tomu, že se jedná o legislativně technické úpravy vyhlášky, která upravuje požadavky urbanistické a územně technické na využívání území.

V souladu s přijetím nové vyhlášky o obecných technických požadavcích na stavby je nutné sledovat a následně provázat i okamžik účinnosti tohoto nového právního předpisu a novely vyhlášky č. 501/2006 Sb., a v návaznosti na to zrušení vyhlášky č. 137/1998 Sb. Důvodem je především obsahová provázanost těchto tří právních předpisů, kdy moment zrušení „staré vyhlášky“ a nabytí účinnosti „nové vyhlášky“ a novely vyhlášky č. 501/2006 Sb. by měl být totožný.
III. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy se zákonem

Navrhovaná novela vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, je plně v souladu se zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, především pak se zákonnými zmocněními k jejichž provedení byla vydána.

IV. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR a s mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána
Navrhované řešení je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána a s právními akty Evropských společenství.

V. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty a na podnikatelské prostředí ČR
Návrh novely předmětné vyhlášky nepředpokládá negativní hospodářský a finanční dopad na podnikatelské prostředí. Nepředpokládají se ani jiné negativní dopady, tj. na státní rozpočet ani na ostatní veřejné rozpočty.

B) Zvláštní část

K čl. I
K bodu 1 - § 1 odst. 2

Úvodní ustanovení je doplňováno o úpravu rozsahu platnosti obdobně jako u vyhlášek upravujících obdobnou problematiku, např. § 2 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu nebo Čl. 2 vyhlášky č. 26/1999 Sb. hl.m.Prahy. Ustanovení řeší nejen uplatnění vyhlášky při činnostech a v postupu správních orgánů, ale rovněž upravují zvláštní postup při aplikaci části třetí zejména u změn staveb a změn užívání staveb a také u požadavků na pozemky veřejného prostranství. Právě u posledně jmenovaných případů nelze s ohledem na již existující charakter území nebo charakter zástavby předmětná ustanovení vyhlášky aplikovat stejně jako u nově vytvářených pozemků nebo nově umisťovaných novostaveb. 

K bodu 2 - § 7 odst. 2

Úprava doplněná do tohoto ustanovení souvisí se zrušeným ustanovením § 22 odst. 4. Ustanovení § 22 odst. 4 upravovalo požadavek na povinné vymezování pozemků veřejných prostranství ve stanoveném rozsahu a ve stanovených vzdálenostech. Zařazení této problematiky do části třetí je nesystémové, neboť se týká povinného vybavení příslušných ploch tak, aby nebyly úplně a bezezbytku zastavovány, aniž by byly zachovány plochy plnící funkci veřejných prostranství, které mají nejen vliv na urbanistickou hodnotu území, ale i na určitý komfort při užívání vymezených ploch veřejností. Navržené ustanovení proto při zachování původního cíle předcházet negativním důsledkům intenzivní zástavby a maximalistickému využití ploch jen pro stanovený účel stanoví pravidlo pro vytváření veřejných prostranství ve stanoveném rozsahu, což je v souladu s tradičními urbanistickými zásadami. 

K bodu 3 - § 20 odst. 2

Původní znění ustanovení § 20 odst. 2 vyhlášky stanovilo velmi tvrdé požadavky na možnost vymezování pozemků pro stavby v zastavěném území bez zřetele na jeho dosavadní charakter území, způsob jeho využití a charakter existující zástavby. Jiný způsob využití byl podmíněn pořízením územního plánu. Tato povinnost tak byla nepřímo směřována proti obcím, které dosud nemají požadovaný druh územně plánovací dokumentace, což představují zejména malé obce. V důsledku to znamená nejen vyloučení vymezování dalších pozemků pro zejména hospodářské funkce v zastavěném území, a to i v návaznosti na již existující stavby, ale je to současně požadavek na pořízení územních plánů a to i v územích, pro které to není nezbytně nutné. Navržená úprava umožňuje vymezovat pozemky a umisťovat další stavby s tím, že nesmí být snížena kvalita zdravého prostředí a musí být respektována hlavní funkce v zastavěném území obce, které představuje u obcí daného typu bydlení.

K bodu 4 - § 20 odst. 5 písm. c)

Původní znění ustanovení § 20 odst. 5 písm. c) požadovalo při vymezování stavebního pozemku, aby na něm bylo vyřešeno vsakování dešťových vod nebo jejich zdržení na pozemku o kapacitě 20 mm denního úhrnu srážek před jejím svedení do vodního toku či do kanalizace pro veřejnou potřebu jednotné či oddílné pro samostatný odvod dešťové vody veřejné dešťové nebo jednotné kanalizace. Bez ohledu na terminologickou nejasnost a nesoulad s pojmy zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích,) ve znění pozdějších předpisů, zakládá toto ustanovení vážný výkladový problém, a to zda se požadavek na vsakování nebo zdržení srážkových vod vztahuje na celou výměru pozemku. Protože příslušný poměr je upraven pouze u staveb pro bydlení v případě samostatně stojících rodinných domů, staveb pro rodinnou rekreaci, staveb řadového rodinného domu a bytového domu a z ustanovení není možná výjimka, je striktní aplikace stanoveného požadavku v případech umisťování staveb zejména v zastavěném území velmi problematická. Ustanovení nezohledňuje možnosti řešení zadržení srážkových vod jiným způsobem, ačkoliv je to v praxi obvyklé. Řešením pro všechny případy není ani možnost podle § 20 odst. 6 vyhlášky prokázat splnění uvedených požadavků regulačním plánem nebo dokumentací pro vydání územního rozhodnutí i s využitím dalších pozemků. Toto ustanovení řeší jen omezený rozsah případů nové výstavby současně s novou výstavbou příslušných zařízení nebo objektů, ačkoliv je to možné např. se souhlasem vlastníka nebo provozovatele kanalizace řešit již v rámci vybudovaných zařízení a objektů. 
Novelizované ustanovení vychází zásadně z toho, že zvláštní povinnost na vyřešení vsakování nebo zadržení srážkových vod se vztahuje pouze na zastavěné plochy a na zpevněné plochy neumožňující její vsakování. Přitom není důležité, jaké množství je nutné předepisovat zasakovat nebo zadržovat, důležité je nastavit vhodná opatření, aby užíváním zastavěných ploch, nebo zpevněných ploch podle jejich charakteru a účelu, nedocházelo ke smísení srážkových vod se závadnými látkami a bylo s nimi nakládáno tak, aby nedocházelo ke zhoršování odtokových poměrů 
K bodu 5 - § 22 odst. 3a 4
Ustanovení o vymezení nejméně jednoho pruhu veřejného prostranství pro pěší v minimální šířce 2 m umožňující bezbariérové užívání je v rozporu s ustanovením vyhlášky č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace ve znění vyhlášky č. 492/2006 Sb. (příloha č. 1 bod. 1.4.1, podle kterého musí mít chodníky šířku nejméně 1500 mm). Jestliže zvláštní právní předpis upravuje problematiku požadavků umožňující bezbariérové užívání komplexně, je uvedené ustanovení jeho nepřímou novelou, ačkoliv pro to neexistují racionální důvody. Z tohoto důvodu byla tato úprava z předmětná vyhlášky vypuštěna.

Požadavek ustanovení § 22 odst. 4 na pozemky veřejných prostranství je ve své podstatě v rozporu se zařazením do třetí části vyhlášky, protože klade požadavky na vymezování pozemků veřejných prostranství v souvislosti s vymezováním zastavitelných ploch, které je upraveno v Části druhé „Požadavky na vymezování ploch“, které se provádí v územních plánech. Stejně tak se prokázalo problematické uplatnění těchto požadavků pouze na veřejná prostranství užívaná osobami se sníženou schopností pohybu a orientace. To si pojmově odporuje s vymezením veřejné prostranství, které je veřejně přístupné a vždy musí zohledňovat požadavky na pohyb těchto osob. Z důvodu odstranění uvedené nesystematičnosti a problematičnosti vztahovat toto ustanovení na veřejná prostranství užívaná osobami se sníženou schopností pohybu a orientace se navrhuje řešení této problematiky úpravou § 7 odst. 2 vyhlášky. 
K bodu 6 - § 24 odst. 1

Úprava požadavků umisťování rozvodných elektrických vedení a vedení elektronických komunikací v zastavěném území „zpravidla“ pod zem je při použití této dikce neúčinná a ztrácí smysl. Proto se navrhuje vypuštění slova „zpravidla“, přičemž je v konkrétním případě možnost udělení výjimky, avšak po posouzení všech okolností a při zachování smyslu dané právní úpravy tak, jak to vyplývá z ustanovení § 169 odst. 2 stavebního zákona. Řešením podle povolené výjimky musí být dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na využití území po provedení příslušného řízení o výjimce a v souladu se závaznými stanovisky dotčených orgánů.

K bodu 7 - § 24a až 24e
§ 24a
Doplňuje se nové ustanovení, které je obsaženo v současně platném ustanovení § 5 vyhlášky č. 137/1998 Sb. Jsou zde stanoveny obecné požadavky na umisťování studní, a to i v návaznosti na příslušné zvláštní právní předpisy. Současně toto ustanovení stanoví i konkrétní parametry pro nejmenší vzdálenost studny od zdrojů možné znečištění. Tyto odstupové vzdálenosti jsou stanoveny podle jednotlivých druhů možného zdroje znečištění, a to pro málo prostupné prostředí nebo pro prostupné prostředí.

§ 24b

Návrh novely doplňuje nové ustanovení, které je obsaženo v ustanovení § 6 vyhlášky č. 137/1998 Sb. Toto ustanovení stanovuje obecné požadavky na umisťování žump a malých čistíren, a to i v návaznosti na příslušné zvláštní právní předpisy. Odstupové vzdálenosti žumpy nebo malé čistírny od studny individuálního zásobování vyplývají z ustanovení § 24a.
§ 24c

Vkládá se nové ustanovení, které je dnes obsaženo v ustanovení § 12 vyhlášky č. 137/1998 Sb. V tomto novém ustanovení je obsaženy obecné požadavky na oplocení pozemků se stavbami, které mohou nepříznivě ovlivňovat životní prostředí na jedné straně nebo kdy je nutné zamezit volný pohyb osob nebo zvířat nebo vstup nepovolaných osob do areálu těchto staveb. 

§ 24d

Návrh novely doplňuje do vyhlášky nové ustanovení, obdobné ustanovení § 60 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, které stanoví požadavky na umisťování staveb a zařízení pro informace a reklamu. V současné době neexistuje jiná obecná právní úprava technické regulace umisťování staveb a zařízení pro informace a reklamu. Nový stavební zákon nepřevzal možnost místní úpravy této problematiky obecně závaznou vyhláškou vydanou v samostatné působnosti obce (viz § 71 odst. 6 zákona č. 50/1976 Sb.). V praxi by byla absence obecné regulace významně pociťována, neboť stavební úřady nemají žádnou oporu pro své rozhodování a jen obtížně jsou aplikovatelné obecné principy při umisťování staveb, přičemž např. § 23 vyhlášky ani žádná potřebná ustanovení nemá. Požadavky na umisťování staveb a zařízení pro informace a reklamu sledují především ochranu veřejných zájmů zejména na bezpečnost provozu a vytváření prostor pro posuzování konkrétních případů s ohledem na architektonický a urbanistický charakter prostředí nebo krajinný ráz. Jsou stanoveny základní požadavky na stavby a zařízení pro informace a reklamu umisťované na budovách, na střechách a na oplocení s cílem, aby nebyl narušen architektonický charakter zástavby. 

§ 24e

V tomto nově vloženém ustanovení je obsažena úprava týkající se umisťování stavenišť. Tato úprava je nyní obsažena v ustanovení § 14 vyhlášky č. 137/1998 Sb. Jsou zde stanoveny základní zásady na zřizování staveniště a zvláštní požadavky při zřizování staveniště z hlediska památkové péče a ochrany životního prostředí. 
Současně jsou upravovány požadavky na ochranu inženýrských sítí a veřejných prostranství. Staveniště musí být zabezpečeno přístupovými cestami, které budou umožňovat dopravu materiálu. Při tom nesmí docházet k ohrožování a bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích a k jejich znečišťování. Při zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi je třeba vycházet z požadavků na bezpečnost pracoviště a z možných rizik, které vytvářejí různé druhy prací. Dále musí být zabezpečeno zneškodňování odpadních a srážkových vod ze staveniště tak, aby nedocházelo k průniku kontaminovaných vod do vod povrchových a podzemních.
K bodu 8 - § 25 odst. 4
Úprava vzdáleností mezi obytným domem a rodinným domem nebyla dosud předmětem právní úpravy. V praxi toto přináší značné a časté problémy a spory při nevhodném umísťování bytových domů v blízkosti rodinných domů, zvláště tam, kde jsou stanoveny plochy smíšené obytné, zahrnující pozemky staveb pro bydlení (§ 8 vyhlášky). Navržená právní úpravu tento problém řeší s tím, že stanoví pravidla pro odstupové vzdálenosti bytových domů a rodinných domů, bytových domů navzájem. Obdobně pak toto platí i pro stavby nebytové.
K bodu 9 - § 25 odst. 5
Ustanovení upravuje vzdálenost staveb garáží a dalších „doplňkových“ staveb na stavebním pozemku rodinného domu od společné hranice pozemků, při čemž v návaznosti na § 21 odst. 6, které upravuje možnost umisťování staveb na stavebním pozemku rodinného domu s využitím odkazu na § 103 a § 104 stavebního zákona, nebere v úvahu možnost udělení výjimky z § 21 odst. 6. V důsledku toho je možné na základě výjimky umístit na stavebním pozemku rodinného domu u jiné stavby (např. zemědělské stavby), u kterých není upravena minimální odstupová vzdálenost od společných hranic pozemků. Navrhuje se proto s použitím obecné formulace, která zahrnuje všechny doplňkové stavby související s užíváním rodinného domu a stavby umístěné na pozemku rodinného domu, upravit minimální odstupovou vzdálenost pro všechny potenciální stavby. Vždy však jde o stavby související a podmiňující bydlení.
K bodu 10 - § 25 odst. 6
Ustanovení, které umožňuje za určitých předpokladů umístit až na hranici rodinný dům, garáž a další stavby a zařízení související s užíváním rodinného domu, je obtížně vykladatelné, když je používán jako předpoklad pojem „hodnota“ zástavby. Tradičním vyjádřením požadavku na určitý soulad s architekturou, urbanistickým řešením apod. je pojem „charakter“ zástavby, který lépe vystihuje smysl a cíl uvedené obecné výjimky. 

K bodu 11 - § 25 odst. 7

Ustanovení § 25 odst. 6 vyhlášky je navrženo ke zrušení. Z vyhodnocení praktického použití striktního požadavku tohoto ustanovení v dosavadní praxi vyplývá, že je tento požadavek problematický a v některých případech je bez možnosti udělení výjimky neúměrně tvrdý (jedná se zejména o stavby, u kterých na sousedních pozemcích žádné stavby umístěny nejsou a nebudou, popř. u koncových staveb řadové zástavby). Vzhledem k tomu, že pochozí plochy rodinného domu jsou nedílnou součástí rodinného domu, což je potvrzeno rovněž ustanovením § 25 odst. 8 vyhlášky, dle kterého se vzájemné odstupy a vzdálenosti rodinných domů „měří na nejkratší spojnici mezi vnějšími povrchy obvodových stěn, balkónů, lodžií, teras“, ukázalo se předmětné ustanovení jako nadbytečné. Na dané případy se vztahuje ustanovení § 25 odst. 2 vyhlášky, ze kterého lze v odůvodněných případech udělit výjimku, což umožňuje optimální možnost posouzení a řešení každého konkrétního případu.

K bodu 12 - § 26

Ustanovení o možnosti udělení výjimek z taxativně uvedených ustanovení  vyhlášky je zpřesněno a doplněno o případy, které vyplývají z nově zařazených požadavků tak, jak je shora u jednotlivých paragrafů uvedeno. 
Nově jsou umožněny výjimky z požadavků na řešení stavebních pozemků včetně vsakování s možností řešit tyto jiným způsobem (např. v dohodě s vlastníky a provozovateli kanalizací). 
S ohledem na tradiční způsob výstavby a přesahy staveb zejména v řadové zástavbě na sousední pozemky, a to na základě dohody vlastníků sousedních staveb, je upravena možnost výjimky ze zákazu přesahu staveb na sousední pozemky. 
Novelou ustanovení § 24 odst. 1 bylo nastaveno pravidlo, že rozvodná energetická vedení a vedení elektronických komunikací se musí umisťovat vždy pod zem. Z tohoto ustanovení je pak novelou stanovena možnost udělení výjimky, a to v odůvodněných případech.
S ohledem na širokou dikci v ustanovení § 24 odst. 3 při zákazu umisťování garáží, odstavných a parkovacích stání v zastavěném území, je umožněna výjimka za předpokladu ustanovení § 169 odst. 2 stavebního zákona při zachování požadavků na ochranu životního prostředí. 
V současně platné právní úpravě nejsou stanoveny odstupy mezi stavbami pro bydlení v případě, že jsou v některé z protilehlých stěn okna obytných místností. V praxi toto činilo značné problémy. Z tohoto důvodu byl do § 25 vložen nový odstavec 4, který tuto problematiku řeší. Z toto ustanovení pak je možné v odůvodněných případech udělit výjimku.
K čl. II
Novelou vyhláška dochází k převzetí řady ustanovení vyhlášky o technických požadavcích na stavby do vyhláška č. 501/2006 Sb. a nestanovuje tak žádná nová práva nebo povinnosti. Zároveň je potřeba zajistit, aby tato vyhláška nabyla účinnosti ke stejnému dni jako nová vyhláška o technických požadavcích na stavby.

2
6