Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

                IV.

Vyhodnocení meziresortního připomínkového řízení

	Resort
	Připomínka
	Vypořádání

	MF
	Na str. 1 ve druhém odstavci je řečeno, že cílem návrhu je zajistit péči v rámci objemu dnes vynakládaných veřejných prostředků. Z části „Dopady na státní rozpočet“ na str. 15 vyplývá, že dojde k nárůstu výdajů státního rozpočtu. V návaznosti na tabulku č. 2 "Odhad dnešních veřejných výdajů na dlouhodobou péči, 2009" na str. 4 požadujeme doplnit do materiálu bilance příslušných veřejných výdajů v letech 2010 a dalších (minimálně do roku 2013) a dále uvést i teoretické srovnání v příslušných letech s tzv. „nulovou“ variantou, vše s odpovídajícím komentářem. Ministerstvo financí bude ve svých následných stanoviscích podporovat řešení, které bude alespoň rozpočtově neutrální.
	Akceptováno, doplněno.

	MF
	Z pohledu Ministerstva financí považujeme za nedostatečně zpracovanou oblast financování dlouhodobé péče. Z materiálu můžeme pouze usuzovat, že by byl zvýšený nárok na státní rozpočet v oblasti příspěvku na péči ve výši do 3,5 mld. Kč. Materiál požadujeme doplnit tak, aby bylo jednoznačně zřejmé, jaké budou finanční toky. Přitom upozorňujeme, že nelze počítat se zvýšením výdajů státního rozpočtu v souvislosti s koncipováním dlouhodobé péče. 

	Akceptováno. Materiál upraven.

	MPO
	V předkládaném materiálu (str. 14 Dopady na finanční bilanci) se uvádí, že s ohledem na přesun osob z následné péče do domácí (cca 10000 osob) se předpokládá nárůst nákladů zdravotních pojišťoven o 1,5 mld. Kč, přičemž zdravotní pojišťovna uhradí za tuto péči 1500 Kč na osobu ročně. Není zřejmé, na základě jakých analýz dospěl předkladatel k uvedeným finančním částkám a zda budou dostatečné. 
Požadujeme, aby zpracovatel tyto údaje a informace vhodným způsobem upravil a doplnil. 
Doporučujeme případně vhodně upravit v souladu s výše uvedenou připomínkou i „Návrh řešení“ v části 6 - Financování dlouhodobé péče. 

	Akceptováno, doplněno.

	MV
	Požadujeme doplnit chybějící povinné pasáže zprávy RIA, a to konzultace s dotčenými subjekty včetně jejich průběhu a vyhodnocení, implementace a vynucování, stejně jako přezkum účinnosti. 

	Akceptováno, doplněno.

	MV
	K bodům 2.12 a 3.3:
Požadujeme odstranit rozpor mezi výše uvedenými body. V prvním z nich, stejně jako v bodě 4.8, je uvedeno, že Komise pro posuzování potřeby dlouhodobé péče rozhoduje, a to podle správního řádu. V bodě 3.3 je však výstup činnosti komise označen pouze za doporučení. 

	Akceptováno, vysvětleno.


	MV
	K bodu 3.2:
Požadujeme s cílem dodržení jednotné terminologie ve čtvrté odrážce slovo „vede“ nahradit slovem „spravuje“. Registr poskytovatelů dlouhodobé péče bude veden jako informační systém veřejné správy a ministerstvo bude jeho správcem ve smyslu zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy.

	Akceptováno, opraveno.


	MV
	Ke kapitole 4:
V této kapitole je popsáno řízení o přiznání statutu klienta dlouhodobé péče. Jedná se o řízení podle správního řádu, avšak návrh upravuje zvláštní postup. Na základě informace o potřebě dlouhodobé péče započne multioborový tým posuzovat sociální a zdravotní potřeby osoby a za tím účelem osobu kontaktuje. Podle bodu 4.5 musí osoba nebo její zákonný zástupce dát písemný souhlas k zahájení procesu hodnocení, aniž však je zřejmé, zda se tím myslí hodnocení prováděné multioborovým týmem nebo řízení vedené komisí pro posuzování potřeby dlouhodobé péče. Výsledkem postupu multioborového týmu je zřejmě pouze návrh komisi na přiznání statutu klienta dlouhodobé péče, přičemž by se zřejmě jednalo o postup podle části čtvrté správního řádu. Z § 44 ve spojení s § 27 odst. 1 písm. a) správního řádu lze dovodit, že žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení, podává zásadně osoba, o jejíchž právech a oprávněných zájmech má být rozhodováno. Tato osoba pak disponuje řízením, viz § 45 odst. 4, § 64 odst. 2 nebo § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu. Z návrhu vyplývá, že takové postavení by zřejmě namísto posuzované osoby měl multioborový tým, což považujeme za zcela nevhodné, protože správní orgán nemůže být v pozici žadatele, neboť nikdy není rozhodováno o jeho právech. Multioborový tým tedy může podat pouze podnět k zahájení řízení, případně podá návrh za posuzovanou osobu. Návrh se nijak nevypořádává s otázkou, jak postupovat v případě, kdy multioborový tým dospěje k závěru, že není dán důvod pro podání návrhu, avšak posuzovaná osoba s tím nesouhlasí, ačkoli ve své podstatě se jedná o rozhodnutí o jejích právech, neboť nepodání návrhu znamená nemožnost přiznání statutu klienta dlouhodobé péče a návrh může podat pouze multioborový tým.

	Akceptováno, opraveno.



	MV
	K bodu 5.8:
	Upozorňujeme, že má-li být uplatněn registrační princip, jde o rozhodnutí o právech fyzické nebo právnické osoby, a to není možné vydávat automaticky, pouze na základě toho, že subjekt je zapsán v jiných dvou registrech. Při automatickém zápisu do registru poskytovatelů dlouhodobé péče by mohl být zapsán i subjekt splňující podmínku, který však o takový zápis nestojí. Zápis do registru proto musí být prováděn na základě žádosti, která musí být přinejmenším formálně správná. Pak lze pro zápis do registru využít údaje z jiných registrů a evidencí.
Z výše uvedených důvodů pokládáme navržené znění po formulační stránce za ne zcela správné a text předmětného bodu proto požadujeme uvést v následujícím znění:
 „Bude veden elektronický registr poskytovatelů dlouhodobé péče; údaje z registru budou veřejnosti přístupné dálkovým přístupem. Oprávnění k poskytování dlouhodobé péče vzniká zápisem do tohoto registru. Podmínkou pro zápis bude, aby žadatel byl současně zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb a v národním registru poskytovatelů zdravotních služeb. Údaje z těchto registrů budou automaticky přebírány do registru poskytovatelů dlouhodobé péče.“.

	Akceptováno, opraveno.


	SMO ČR
	MPSV podporuje variantu č. 2, legislativní řešení problematiky dlouhodobé péče. Nebude se jednat o novou právní normu, nýbrž o změnový zákon, novelizující řadu stávajících právních předpisů, zejména zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a navrhovaný zákon o zdravotních službách, resp. v případě jeho nepřijetí zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.  
Svaz se ztotožňuje s důvody předložení věcného záměru i s nutností kodifikace dlouhodobé péče jako takové. Věcný záměr měl přinést odpověď na základní problémy dlouhodobé péče. Jde především o její udržitelné financování a kompetenční problematiku, neboť je tato oblast rozdělena mezi dva resorty –  ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo práce a sociálních věcí. Věcný záměr však nedává jasnou odpověď ani na jednu z uvedených základních otázek. Bod 3.2 věcného záměru, týkající se gesčních otázek, je nekonkrétní a rovněž bod 6, týkající se financování, není z pohledu měst a obcí kompletní. Například není z návrhu zcela jasné, jak budou dlouhodobou péči hradit nemajetní klienti. 

	
Vypořádáno.

	SMO ČR
	Města a obce ČR jsou dle věcného záměru „subjekty dlouhodobé péče“ (bod 3.1). V samostatné působnosti obce „vytváří podmínky pro poskytování dlouhodobé péče spoluprací s krajem na zpracování střednědobé krajské strategie v oblasti poskytování dlouhodobé péče a uspokojování potřeb prostřednictvím střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb“. Navrhujeme, aby bod 3.5, první odrážka, obsahoval způsob řešení případů, kdy kraj neakceptuje návrhy měst a obcí v oblasti dlouhodobé péče. 
	Obce v samostatné působnosti mají dle věcného záměru dále „spolupracovat s ostatními subjekty veřejné správy při zprostředkování pomoci vedoucí k poskytnutí služeb“. Toto ustanovení není zcela srozumitelné, navrhujeme, aby předkladatel aspoň příkladmo doplnil možné způsoby spolupráce, a co by mělo být jejím cílem. 
	Na obecním úřadu obcí s rozšířenou působností má fungovat tzv. multioborový tým (bod 2.9.), dále i MOT. Z věcného záměru není zřejmé, zda se má jednat o zaměstnance obecních úřadů, či zda jde o zvláštní orgán obcí s obecním úřadem s rozšířenou působností. V navrhovaném multioborovém týmu má být „komunitní sestra“. Navrhujeme, aby věcný záměr obsahoval definici tohoto pojmu. Předkladatel by měl v návrhu dále vysvětlit, jakým způsobem budou předmětné týmy vykonávat kontrolu, s kterou návrh počítá. 
	Multioborový tým má dle bodu 2.9 mimo poradenství a podpory zajišťovat hodnocení zdravotních a sociálních potřeb klientů dlouhodobé péče. Zástupce MOT má být zároveň členem Komise pro posouzení potřeby dlouhodobé péče. Není jasný způsob hodnocení potřeb (má být teprve stanovena metodikou). Je ale jasné, že půjde o komplexní a časově náročnou činnost, pokud má být posouzení validní. Jestliže bude třeba takto posoudit desetitisíce osob (na s. 13 se uvádí 36 000 osob, které by mohly získat statut klienta dlouhodobé péče), pak kapacity MOT na obcích s rozšířenou působností nemohou stačit. Hodnocení potřeb musí být navíc opakovaně aktualizováno v čase. Není jasná návaznost na posuzování vzhledem k přiznání příspěvku na péči. Jelikož bude většina klientů dlouhodobé péče také splňovat nároky pro přiznání příspěvku na péči, tak by se posuzování potřeby dlouhodobé péče mohlo efektivně  odehrávat již na této úrovni. Nedocházelo by tak duplikaci procesu hodnocení klienta pro získání příspěvku na péči a statutu klienta dlouhodobé péče. Muselo by však dojít k úpravě metodiky příslušným směrem. 
V bodu 5.10 jsou uvedeny další požadavky na MOT, a to zajištění edukace pečujících osob, průvodcovství klienta v systému dlouhodobé péče a depistážní činnost. Předpokládá se složení týmu ze sociálního pracovníka a komunitní sestry, případně pouze jednoho zdravotně sociálního pracovníka. Požadavky, které má MOT podle návrhu vykonávat, nebudou moci tyto týmy z kapacitních důvodů zajistit. 
Věcný návrh zákona neodpovídá na otázku, kým a jak bude předmětný tým na obecních úřadech s rozšířenou působností financován a jak ovlivní rozpočty měst a obcí. 

	Vypořádáno.


Akceptováno, doplněno.




Akceptováno, upraveno.


	SMO 
		Věcný záměr zavádí Komisi pro posouzení potřeby dlouhodobé péče. Z návrhu není jasný statut této Komise, ani to, zda se bude jednat o nový orgán nebo jde o součást Úřadu práce. V bodu č. 2.12 záměru je tato komise přiřazena Úřadu práce, avšak již v bodu č. 3.3 poskytuje Úřad práce toliko „zázemí pro činnost Komise“. Zároveň není jasné, jaký orgán bude rozhodovat o odvolání proti rozhodnutím Komise. Bod č. 4.11 hovoří o orgánu společně zřízenému oběma ministerstvy. Není jasné, jestli se bude jednat o nový orgán státní správy.
Věcný záměr nehovoří o individuálním plánu dlouhodobé péče pro každého klienta s takto získaným statutem (odpovědnost za vypracování a realizaci), bez kterého je naplnění účelu dlouhodobé péče, tedy celého návrhu, sporné.
Bod 5.1.2 a 5.11.3 hovoří o tom, že poskytování dlouhodobé péče v přirozeném prostředí má přednost před pobytovou formou dlouhodobé péče a je považováno za nejvhodnější způsob podpory a péče. Zatímco transformací lůžkového fondu lze ve velmi krátké době zvýšit kapacitu pobytové formy péče, vytvoření nových kapacit ambulantní a terénní péče, které jsou v současné době nedostatečné a regionálně velmi rozdílně pokryty, bude trvat dlouhou dobu. Lze tedy v první fázi předpokládat spíše opačný trend, pokud nedojde k dalším zákonným úpravám a opatřením, které budou podporovat rozšíření terénních a ambulantních služeb dlouhodobé péče. 

	
Akceptováno, doplněno. 





Vpořádáno.

	UZS ČR
	Zdůvodnění předloženého návrhu pouze odkazem na Koaliční smlouvu a Programové prohlášení vlády ze dne 4. srpna 2010, je nedostačující v rámci platných legislativních pravidel vlády. Předložený návrh musí obsahovat podrobnou analýzu platné právní úpravy se zdůvodněním potřeby nové právní úpravy. Nová právní úprava pak musí také obsahovat zcela konkrétní vyhodnocení vztahů k platným a pro ČR závazným dokumentům mezinárodního práva (lidská práva se vztahem ke zdraví, sociální práva, práva zdravotně postižených). Není možné pouze výčtově zmínit takové právní normy v důvodové zprávě s nic neříkajícím konstatováním, že návrh s nimi není v rozporu. Předložený návrh je z tohoto hlediska naopak velmi diskutabilní. 
Právní úprava formou nového speciálního zákona o dlouhodobé péči, která sleduje primárně komerční cíle, je v současnosti v ČR evidentně nepotřebná. Oba zaangažované resorty by naopak měly věnovat větší pozornost rozvoji ekonomických a odborných nástrojů při sběru a zpracování dat o nákladech, výdajích, dosahovaných výsledcích a tedy kvalitě, či řízení kvality péče a služeb. Základní otázkou přitom je charakter hospodaření (neziskovost) a veřejná kontrola. Jde tedy o to, zdali má být české zdravotnictví (sociální služby) řízeno penězi, spoléhat se, že kvalita bude rozvíjena cestou konkurence nebo věnovat pozornost modernizaci a kvalitě v rámci systémů veřejných služeb, které mají dostatečnou kontrolu nad dalším vývojem v souladu s lidskými právy. 
Vzhledem k tomu, že celá problematika je ze své podstaty hraniční s přesahem do více resortů, je třeba, aby věcný záměr zákona předpokládal úpravy souvisejících právních předpisů, přičemž v oblasti zdravotnictví by byla nezbytná např. úprava požadavků na registraci zdravotnických zařízení, odborné způsobilosti lékařských i nelékařských zdravotnických pracovníků a úprava seznamu výkonů; obdobně pak je nutné upravit i regulaci sociálních služeb. Zcela postrádáme popis, jakým způsobem se hodlá předkladatel vypořádat s rozpory se současnými systémy zdravotní péči a sociálních služeb. Hrozí tedy dvě rizika – jednak, že při nejasně stanovených hranicích nebude hrazena zdravotní péče, na kterou pacienti nárok mají (status klienta dlouhodobé péče snad nemá nic měnit na tom, že jsou zejména pacienti se svou chronickou chorobou!) jednak však hrozí při rozostření hranic i opačné riziko. Obáváme se, že namísto jedné neostré hranice mezi zdravotní a sociální péčí zde budeme mít neostré hranice nejméně dvě – mezi dlouhodobou a zdravotní péčí a dlouhodobou a sociální péčí, přičemž zřejmě nezmizí ani dosavadní neostrá hranice mezi sociální a zdravotní péčí, když i nadále zůstanou klienti sociálních služeb, kteří se klienti dlouhodobé péče nestanou a rovněž pacienti zdravotní péče budou i nadále mít své sociální potřeby i v případě, že jim statut klienta dlouhodobé péče přiznán nebude.
Doporučujeme proto nejprve zpracovat, ve shodě s legislativními pravidly vlády, řádnou analýzu současného stavu, zabývat se ve variantách všemi možnými řešeními a navrhnou systém ve shodě s doporučeními EU i OECD, která byla publikována v oblasti dlouhodobé péče. 


	


Akceptováno, doplněno.

	UZS ČR
	Dlouhodobá péče je definována v předloženém návrhu negativně, jako péče, do níž nepatří převážně zdravotní péče s minimální sociální komponentou nebo naopak převážně sociální péče s minimální zdravotní komponentou. 
Takovéto vymezení není dostačující ani pro rovinu diskusní – na vágnost návrhu, který souvisí zejména s neurčitostí předmětu úpravy, jsme již upozornili v úvodu. Pro účely zákona je nezbytné exaktní vymezení a zdůvodnění nového pojmu, či konceptu dlouhodobé péče v jeho převažujícím komerčním pojetí, resp. v pojetí, které izoluje oblast péče o zdraví chronicky nemocných od zdravotnického systému (byť s tímto pojetím, jak jsme již uvedli, nesouhlasíme). Použití nového pojmu „dlouhodobá péče“ proto vede k otázce, zdali nejde jenom o účelové obcházení stávajících pojmů zdravotní péče a sociální péče. Taková pojmová změna má důsledky ve vztahu ke kompetenčnímu zákonu č. 2/1969 Sb.[footnoteRef:1] Poněkud neurčitě deklarovaným účelem se zdá být snaha o tvorbu jiných finančních zdrojů - přímé platby příjemců služeb („klientů“), jiný systém (při)pojištění (?) pro dlouhodobou péči. To by představovalo naprosto zásadní změnu celého systému včetně mnoha stávajících součástí zdravotnických zařízení, systému péče o zdraví - léčebny dlouhodobě nemocných, části lůžkové kapacity nemocnic, odborné léčebné ústavy – patrně včetně psychiatrických léčeben (?!).  [1:  §§ 9. a 10, zákona 2/1969 Sb.: § 9 Ministerstvo práce a sociálních věcí je ústředním orgánem státní správy pro pracovněprávní vztahy, bezpečnost práce, zaměstnanost a rekvalifikaci, kolektivní vyjednávání, civilní službu, mzdy a jiné odměny za práci, důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění, nemocenské zabezpečení, sociální péči, péči o pracovní podmínky žen a mladistvých, právní ochranu mateřství, péči o rodinu a děti, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, a pro další otázky mzdové a sociální politiky. § 10 (1) Ministerstvo zdravotnictví je ústředním orgánem státní správy pro zdravotní péči, ochranu veřejného zdraví, zdravotnickou vědeckovýzkumnou činnost, zdravotnická zařízení v přímé řídící působnosti, vyhledávání, ochranu a využívání přírodních léčivých zdrojů, přírodních léčebných lázní a zdrojů přírodních minerálních vod, léčiva a prostředky zdravotnické techniky pro prevenci, diagnostiku a léčení lidí, zdravotní pojištění a zdravotnický informační systém. Dosavadní odst. (2) zrušen. (2) Součástí Ministerstva zdravotnictví je Český inspektorát lázní a zřídel.] 

Pokud by měla být dlouhodobá péče specifikována jako péče zdravotně-sociální, je třeba, aby byly přesně určeny meze péče sociální a meze péče zdravotní. Věcný záměr v oblasti zdravotní péče odkazuje na úpravu v navrhovaném zákoně o zdravotních službách – toto je však poněkud zavádějící, protože zákon o zdravotních službách jako dlouhodobou péči upravuje pouze dlouhodobou lůžkovou péči, ostatní druhy zdravotních služeb, jejichž poskytování by mohlo být uvažováno jako poskytování dlouhodobé péče, mohou být vymezeny např. jako péče domácí, příp. ošetřovatelská a paliativní.  Z tohoto pohledu však věcný záměr blíže problematiku neřeší. Je tedy zřejmé, že v rozporu jsou i jednotlivé současně projednávané legislativní návrhy; situace se proto jeví značně nepřehledně. Je proto jednoznačně nezbytné přesné definování a vymezení jasného rozsahu sociální a zdravotní péče, přičemž u zdravotní péče je třeba přesně stanovit druhy a podmínky zdravotní péče, které mohou být v rámci dlouhodobé péče poskytovány (viz dále).
S definicí dlouhodobé péče souvisí i koncepční pojetí týkající se následnosti jednotlivých segmentů péče o chronicky nemocné: není pravdou, že po akutní a následné (dokonce jen tříměsíční) péči následuje péče dlouhodobá (=ošetřovatelská, rehabilitační). Většinou následuje péče chronická, z níž jen malá část je péčí ryze ošetřovatelskou, dokonce snad jen paliativní. Pro zasvěcené odborníky je to samozřejmost, kterou není třeba zdůrazňovat, ale v návrhu toto schéma (akutní – následná - dlouhodobá) vyznívá jako dogma, ze kterého vychází i ekonomické kalkulace typu pro 170 000 klientů x 350 Kč denně x 365 dní = 21.717.500.000 Kč/rok. Pojišťovny by tak měli zaplatit 22 mld. jen za ošetřovatelskou péči a pomoci dofinancovat podfinancované sociální služby na úkor veřejného zdravotního pojištění.

	

Vysvětleno v rámci vypořádací porady. Připomínkový subjekt trvá na podrobném upravení v paragrafovém znění.

	UZS ČR
	Konkretizovat je potřeba nejen samotný pojem dlouhodobá péče, ale i jeho jednotlivé typy, např. co se rozumí pod pojmem  „preventivně rehabilitační péče“ nebo jaké konkrétní služby dlouhodobé péče budou poskytovány na akutních, RHB lůžkách a lůžkách následné péče? Upozorňujeme dále na problematiku chronické resuscitační péče -je-li v předloženém věcném záměru dlouhodobá péče třetí fází péče po péči akutní a následné, nelze kategorii těchto a podobných pacientů vynechat, jinak budou stále ošetřováni i mnoho let na drahém lůžku – OCHRIP, ač se zde ani po zákrocích moderní medicíny nepodařilo často po mnoholeté péči obnovit funkční schopnosti pacienta. 
Věcný záměr zákona o dlouhodobé péči neřeší současný stav poskytování, resp. neposkytování rehabilitační péče v pobytových zařízeních sociálních služeb. Preventivně rehabilitační péče je základním předpokladem efektivního poskytování zákona o dlouhodobé péči a náklady na ní nejsou ve věcném záměru zákonu promítnuty.
Věcný záměr zákona o dlouhodobé péči dále neřeší nutriční péči, přestože se ukazuje, že právě malnutrice je významným rizikovým faktorem v péči o chronicky nemocné. Náklady na nutriční péči nejsou ve věcném záměru zákona vůbec promítnuty!
Věcný záměr zákona o dlouhodobé péči se zcela okrajově a z našeho pohledu nedostatečně věnuje a dotýká problematiky paliativní péče, resp. péče o umírající a to jak v pobytových, ambulantní a terénních službách.  
Věcný záměr zákona o dlouhodobé péči zcela opomíjí absenci terénní hospicové péče, která je opět nutným předpokladem podpory osob a pečujících o setrvání v jejich přirozeném prostředí. Náklady na tento druh péče navrhovaný věcný záměr neřeší. 
Věcný záměr zákona o dlouhodobé péči uvádí podporu domácí péče a to až o 1,5 miliardy korun za předpokladu zvýšení podílu příjemců dlouhodobé péče, kteří zůstanou nebo se přesunou do domácího prostředí. Materiál však víceméně neobsahuje žádné informace o podpoře pečovatelské služby a ani osobní asistence.  Terénní zdravotní služby (domácí péče) a terénní sociální služby (pečovatelská služba a osobní asistence) spolu velmi úzce souvisejí. Pokud bude v rámci ČR dostupná pouze domácí péče a nikoliv pečovatelská služba a osobní asistence, pak půjde pouze o částečnou podporu neformální péče. Tyto dvě složky terénních služeb nelze oddělovat a je nutné je podpořit obě paralelně. Tyto typy péče (mimo jiné i vzhledem k diametrálně odlišným kvalifikačním nárokům) nutné i definičně odlišit. Považujeme proto za nezbytné popsat, jakým způsobem bude zajištěno významné zvýšení dostupnosti dlouhodobé péče a rozvoj terénních a ambulantních služeb a péče. Jakým způsobem budou motivovány pojišťovny k uzavírání jiných, podstatně širších smluv s agenturami domácí péče? Je rovněž nezbytné eliminovat negativní dopady z indukované domácí péče vůči praktickým lékařům ze strany pojišťoven. Bez těchto změn (u nichž není zřejmé, jak je předkladatel hodlá zajistit), nelze předpokládat, že bude pro předpokládaných 10 000 klientů dostupná domácí péče, resp. terénní zdravotně sociální služby. 

	
Vypořádáno, vysvětleno.











Vypořádáno.

	UZS ČR
	Z věcného návrhu zákona o dlouhodobé péči vyplývá, že do doby přiznání statutu klienta dlouhodobé péče se pohlíží na pacienta jako pacienta s potřebou akutní péče. Dobu pro poskytování akutní péče je vhodné omezit časově (s možnostmi výjimek a jejich kontrolních mechanismů), neboť řízení o přiznání statutu klienta dlouhodobé péče se může neúměrně prodlužovat z důvodů nedostatečné kapacity při vyřizování žádostí i přiznání statusu klienta dlouhodobé péče viz situace při přiznávání příspěvku na péči, dále z důvodů možných podání odvolání ve správním řízení, které opět může dobu přiznání výrazně prodloužit. V úvahu je nutné vzít i situaci, kdy pacient nebude chtít, aby byl převeden ze systému akutní péče do systému dlouhodobé péče, protože to pro něj bude znamenat vyšší finanční spoluúčast, než při poskytování akutní péče a bude řízení prodlužovat uměle.
K bodu 4.6. a 7.7.: Považujeme za nutné stanovit, kdo a kdy si lékařskou zprávu vyžádá (práva a povinnosti MOT, včetně termínů). Hodnocení sociálních potřeb MOT – jaký bude vztah mezi týmem a zdravotnickým zařízením? Jaká budou práva a povinnosti jednotlivých aktérů?  
K bodu 4.9: Mělo by být definováno,  co se rozumí pojmem „dočasný status klienta dlouhodobé péče“. Zda,  než bude rozhodnuto, bude péče poskytována a v jakém rozsahu a kdo jí uhradí. V případě, že klientovi nebude následně schválen statut klienta dlouhodobé péče, kdo již poskytnutou péči zaplatí? Pokud povinnost zaplatit již poskytnuté služby bude na samotném klientovi, jaká bude zajištěna vymahatelnost? Nebude to stejná situace jako neřešitelná vymahatelnost regulačních poplatků v nemocnici? Vše by mělo být ošetřeno v zákoně. Jestliže bude mít pacient do vydání rozhodnutí Úřadu práce „ dočasný statut klienta dlouhodobé péče“ nelze souhlasit s tím, že zdravotní pojišťovna je povinna na takového klienta pohlížet jako na pacienta s akutní potřebou zdravotní péče (do dlouhodobé péče nepatří osoby vyžadující akutní péči).
Body 4.8. a 4.9. jsou v rozporu, buď rozhoduje KPPDP nebo Úřad práce. 

	Vypořádáno. 











Vypořádáno. 





Akceptováno, upraveno.

	UZS ČR
	Multioborový tým je až příliš nadnesený název pro navrhované složení (2 pracovníci, navíc bez lékaře – lékařů různých odborností). Místní příslušnost pro MOT by znamenala, že jde o orgán veřejné správy. To ale z návrhu nevyplývá. Je nutné tedy vyjasnit, kdo bude „multioborový tým“ určovat, financovat, zřizovat. 
V této souvislosti upozorňujeme na stávající kvalifikaci sociálních pracovníků obcí - řada z nich nesplňuje bohužel ani základní vzdělání v oboru sociální práce, např. absolutorium střední školy sociálně-právní; jsou to často absolventi např. průmyslové školy apod., což se obchází jejich zařazováním na pozici úředník, referent apod., nikoliv sociální pracovník. Pokud nemají kvalifikaci v oboru sociální práce, těžko je k výkonu v MOT připraví krátkodobý kurz zaměřený na hodnocení potřeb klienta dle metodiky ICF. Členem týmu by proto měl být plně kvalifikovaný sociální pracovník, nejlépe specializovaný na zdravotně-sociální souvislosti, tedy UZS ČRzdravotně-sociální pracovník. Podotýkáme však, že v metodice ICF nejsou často řádně proškoleni ani kvalifikovaní zdravotně-sociální pracovníci; považujeme za nutné upravit i požadavky na jejich vzdělání. 
Má-li být multioborový tým tvořen pouze sociálním pracovníkem a komunitní sestrou, nemůže plně hodnotit potřeby klientů vyplývající z jejich zdravotního stavu a léčby, to smí činit jen lékař. Upozorňujeme, že v pětičlenné Komisi pro posuzování potřeby dlouhodobé péče bude zdravotní pojišťovna se svým jedním hlasem a jedním hlasem lékaře specialisty příslušného oboru, kterého bude nominovat, v menšině! Ostatní tři členové komise jsou ze sféry sociální! Zásadně trváme zachování parity obou resortů! Záměr, aby sociální pracovník a sestra posuzovali a hodnotili nález lékaře, neguje roli lékařů v systému primární péče, která by naopak z hlediska řízení dlouhodobé péče o chronicky nemocné měla být klíčová; zásadně nesouhlasíme s absencí lékařů (nikoli jednoho lékaře, ale lékařů různých odborností, jelikož chroničtí pacienti jsou typičtí multimorbiditou).
V současné době navíc není v ČR dostatečný počet kvalifikovaných osob, které mají být členy multioborového týmu v rámci obce s rozšířenou působností. Jejich absence by mohla vést k dysfunkci tohoto orgánu a způsobení celé řady následných a doprovázejících problémů. 
Úloha MOT a KPPDP se překrývá bez vymezení odpovědnosti. Zřízení KPPDP při Úřadu práce ČR vzbuzuje otázku souvislosti dlouhodobé péče a „úřadu práce“. Centralizace při ÚP ČR je nesmírná a již nyní v rozporu s komunitním charakterem dlouhodobé péče. 
Veřejná zdravotní pojišťovna je ze zákona správcem veřejného fondu zdravotního pojištění. Proto jen ZP je oprávněna rozhodovat o výdajích z tohoto fondu. Není přípustné, aby o výdajích ZFZP rozhodovala komise, byť by pojišťovna byla členem takovéto komise. Komise může přiznat občanovi statut klienta LTC, ale rozhodnutí o úhradě ze ZFZP je výhradně a ze zákona v kompetenci příslušné veřejné zdravotní pojišťovny. 
K 4.10. - Stanovení kvalifikačních požadavků metodikou není v souladu s pojetím práv a povinností v právním státě. 

	


Vypořádáno. Bude nutné řešit v zákoně o obcích.



























Akceptováno, upraveno.



	UZS ČR
	Je nutné vymezit roli a odpovědnost státu v rámci gesce příslušných ministerstev a roli a odpovědnost územních samosprávných celků, tj. zcela jasně stanovit systémy regulace, kontroly, institucionálních předpokladů sociálních služeb – především  statutu poskytovatelů, plánování kapacit, respektive stanovování minimálních kapacit, kontrolní činnost při financování. V tomto odkazujeme i na závěry analýz zpracovaných v rámci projektu ESF „Rozbor právního systému České republiky v oblasti sociálních služeb a jejich financování ve vztahu k právu Společenství v oblasti sociálních služeb v obecném zájmu“ v oblasti veřejné podpory.
Snaha registrovat PZSS jako ZZ oprávněné poskytovat zdravotní péči (v rámci LTC) je dostane do velmi nevýhodné pozice. Namísto nároku na smlouvu ze zákona se jako ZZ dostanou do konkurenčního prostředí s povinností absolvování výběrového řízení a s povinností splňovat věcné, technické a personální podmínky pro činnost ZZ, což pro ně bude znamenat značné vícenáklady. Protože ČR má nepochybně předimenzovaný lůžkový fond, odmítnou zdravotní pojišťovny nasmlouvat dalších 30 000 lůžek (podle návrhu se má z 60 000 lůžek v PZSS změnit na lůžka LTC).    25-30% z údajných 170 000 adeptů dlouhodobé péče znamená dokonce okolo 50 000 lůžek).

	

Vysvětleno v rámci vypořádací porady. Připomínkový subjekt trvá na podrobném upravení v paragrafovém znění.

	UZS ČR
	Je proto nutné stanovit síťotvorné mechanismy. Zejména je nutné stanovit atributy její dostupnosti závazným právním předpisem (dojezdová vzdálenost, kapacita na počet obyvatel apod.). Překlady do zařízení vzdáleného 100 km od bydliště pacienta a jejich sociálního zázemí, nejsou v souladu s cílem poskytovat péči v co možná nejpřirozenějším sociálním prostředí a s maximálním zachováním přirozených sociálních vazeb. 
Je deklarován záměr, aby péči museli zajistit obce s rozšířenou působností (3.6.). Není však ani naznačeno, jak to mají činit, jaké budou finanční toky, co mají dělat v případě, že nebude volná kapacita služby apod. 


	Vypořádáno.
 


	UZS ČR
	Poskytování a kvalitu služeb dlouhodobé péče ve zdravotnických zařízeních (akutní lůžka) kontroluje MPSV. Není však ani naznačeno, kdo by měl kontrolovat a odpovídat za kvalitu zdravotní péče v pobytových zařízeních dlouhodobé péče. Již nyní je zřejmé, že zdravotní péče poskytovaná poskytovateli sociálních služeb se stala „územím nikoho.“ Jsme svědky opakovaných zbytečných hospitalizací na akutních lůžkách pro nedodržování základních zásad ošetřovatelské péče ve stávajících zařízeních sociálních služeb /dehydratace, dekubitální sepse, těžké svalové kontraktury při imobilitě atd./. 
Odpovědné subjekty, audity a sankce musí být součástí zákonné regulace.
Je nutné v textu upřesnit, zda budou i pro dlouhodobou péči nadále využíván současný systém kontroly kvality sociálních služeb nebo zda se počítá (a jak) s jejich přepracováním v souvislosti s přijetím nového zákona.

	
Vypořádáno.


	UZS ČR
	Za zcela zásadní považujeme, že veškeré předložené finanční analýzy jsou zatíženy velkým stupněm odhadu, počty osob zařazených do jednotlivých kategorií neodpovídají skutečnosti, protože kategorie se pronikají a je tedy velmi pravděpodobné, že osoby mohou být zařazeny vícekrát v různých skupinách. Finanční analýza  je  z uvedených důvodů zatížena velkým procentem nepřesnosti a nelze tedy validně posoudit dopady navrhované úpravy. Je neadekvátní, že finanční analýza vychází pouze z dat jedné zdravotní pojišťovny.
K předložené analýze dále podotýkáme, že plynulost přechodu pacienta do zařízení pobytových sociálních služeb je znemožněna nejen plnou kapacitou daných zařízení soc. služeb (např. DSZR apod.), ale i t.č. zcela nevhodným ustanovením novely zákona o sociálních službách, podle níž nemůže být zahájeno sociální šetření k PnP v době hospitalizace pacienta ve zdravotnickém zařízení. Podotýkáme, že se jedná o pacienty dlouhodobě hospitalizované v LDN, u kterých je předpoklad, že jejich zdravotní stav odpovídá dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu. Pokud je kapacita poskytovaných soc. služeb ve ZZ podle §52 zákona o sociálních službách plná, je situace pacientů neřešitelná, neboť zařízení sociálních služeb (např. DSZR) nepřijme žádost klienta bez přiznaného PnP! 
Ekonomické kalkulace, obsažené v návrhu se týkají pouze ústavní/rezidenční/pobytové péče, kromě udávaného navýšení nákladů na domácí zdravotní péči (která není jediná, která by v rámci dlouhodobé péče narostla); chybí další ekonomické dopady v ambulantní sféře. Navíc použité údaje nejsou přesné; v např. v OLÚ je 51.000, nikoliv 65.000 pacientů, LDN necelých 50.000, nikoliv 55.000. Nevíme, co představuje 12.000 „ jinde v datech nezachycených osob“. Pokud prosté vynásobení 170 000 osob x 365 dní x 350 Kč denně úhrady zdravotní péče činí 22 mld. Kč, pak odhad celkových veřejných nákladů okolo 30 mld. Kč svědčí jednoznačně o dalším zneužívání veřejného zdravotního pojištění ve prospěch sociálního resortu. Není ani jasné z čeho vyplývá kalkulace zdravotní péče v rámci dlouhodobé péčeTC 250 – 350 Kč denně, současná úhrada podle zák. č. 48/1997 Sb. a SZV je výrazně nižší. 
Pravdivým není ani údaj, že zdravotní pojišťovny hradí poskytovatelům pobytových sociálních služeb 0,7 mld. Kč, jen VZP ČR hradí ročně okolo 0,9 mld. Kč, za všechny ZP částka překračuje 1 mld. Kč ročně.
 Odhadovaný počet 170 000 klientů dlouhodobé péče je sice nižší, než původní tvrzení o 300 000 klientech, nadále však vzdálený realitě, protože je stanoven odhadem z počtu osob v PZSS v LDN a OLÚ a z pojištěnců v chronické ambulantní zdravotní péči. To jsou zcela nesourodé množiny, z nichž jen část splňuje kritéria dlouhodobé péče. To, co návrh zásadně (přes některé proklamace) neobsahuje, je jednoznačná definice dlouhodobé péče, vymezující klienty dlouhodobé péče proti ostatním klientům sociální péče (nejen služeb) a ostatním konzumentům zdravotní péče.
Jak již bylo uvedeno, představa, že se podaří 10 000 pacientů OLÚ a LDN propustit do domácí péče je nereálná. Pokud by to šlo, zdravotnická zařízení by je dávno propustila, protože jsou pro ně značným rizikem (po kontrole VZP ČR odmítá úhradu, a to i zpětně).
Stejně tak není věrohodné, že celých 50% klientů PZSS se změní na klienty dlouhodobé péče. Protože 50% klientů PZSS má stupeň závislosti 1-2, mnoho dokonce ani to ne, je tento odhad nereálně nadhodnocen.
Rovněž předpoklad, že cca 36 000 pojištěnců (pacientů) by bylo možné „odsunout“ z dosavadní následné péče, považujeme za nepodložený a chybný. 

	Vypořádáno, vysvětleno.
 

	UZS ČR
	Podstatná součást zdravotní péče o chronicky nemocné by touto cestou byla vyňata z resortu zdravotnictví a tím ze systému péče o zdraví. Samotnému zdravotnickému systému by se tak možná mohlo teoreticky „finančně ulevit“, tj. mohl by získat několik mld. Kč (i když ani to není zcela nepochybné, při koncepční vágnosti návrhu může nastat i efekt opačný – viz výše). To by mohlo vzbudit v očekávání zdravotnických zařízení předpoklad, že v budoucnu získají více finančních zdrojů. Na straně budoucích poskytovatelů by to mohlo vytvořit očekávání, že finanční zdroje pro jimi poskytované služby také významně vzrostou. Taková finanční zainteresovanost by mohla vést v praxi k účelově pojatým organizačním změnám. Z organizačního hlediska jde však o zásadní dezorganizaci stávajícího zdravotnického systému, která rozhodně není v souladu s mezinárodním diskurzem v této oblasti. Předmětem těchto diskusí je naopak integrace zdravotní péče o chronicky nemocné v rámci modelů řízení péče o chronicky nemocné. Takové modely jsou postaveny na principech koordinovaného a integrovaného přístupu, větší spolupráci praktických lékařů a specialistů v rámci systému primární péče, domácí péče, neformální domácí péče, vzdělávání ke zdraví, sdílení informací a koordinace také se sociální péčí.
Systém právních norem není možné utvářet tímto stylem, kdy jsou obcházeny přirozenoprávní principy mezinárodního a ústavního práva s cílem izolované tvorby právní úpravy v systému pozitivního práva. Právě tento evidentní záměr se nutně dostává do rozporu s celým systémem právního uvažování, morálně odpovědného a humánního přístupu a také potřebné ochrany práv pacientů (ochrany spotřebitele služeb). Tržnímu uspořádání a penězi řízenému modelu je zde dávána absolutní přednost. Navrhovatel sleduje cíl výrazné autonomie řízení systému dlouhodobé péče od veřejné a demokratické kontroly. Navrhovatelé si nechávají pouze vztah přístupu k veřejným finančním zdrojům. 
Komerční ziskové a veřejné neziskové služby by bylo vhodnější oddělit a tím chránit nízkopříjmové a střední příjmové skupiny před finanční exploatací ziskově zaměřených služeb v rámci dlouhodobé péče.  Modernizaci dlouhodobé zdravotní péče a sociálních služeb, provozovaných v neziskovém režimu, je zapotřebí věnovat pozornost včetně odpovídajících právních nástrojů. Poptávku po komerčních a ziskových službách lze realizovat v rámci nezávislého segmentu podobně jako např. v UK, kde vedle sebe působí systém Národní zdravotní služby a soukromé komerční aktivity. Příjemci komerčních služeb si dále platí veřejné služby, do nichž se tak mohou kdykoliv vrátit. To však jde o zásadní otázku potřebného oddělení veřejných a soukromých služeb. Směšování těchto dvou odlišných typů hospodaření totiž v praxi vede k nepřehlednému prostoru pro jednání jejich poskytovatelů. Tato otázka souvisí také se snahami o prolomení § 11 zákona 48/1987 Sb. Všichni pacienti by se stali rázem hříčkou ve vztahu k poskytovatelům služeb. Občan je totiž v roli pacienta snadno manipulovatelný a lze jej tak lehce přesvědčit o jeho potřebách včetně cen na jejich realizaci.
Financování dlouhodobé péče z příspěvku na péči, z 330 Kč za den (dostupné jen od části klientů) a z úhrady zdravotní pojišťovny podle dosavadních zkušeností hluboce nedosahující ani 100 Kč za den nemůže pokrýt náklady na péči ani ve srovnání s LDN s nejnižšími náklady. Pokud se nepočítá s navýšením těchto úhrad (tj. bez nároků na veřejné rozpočty), bude takovéto řešení dlouhodobé péče naprosto nezajímavé pro zdravotnická zařízení a bude překážkou pro transformaci části z nich na zařízení dlouhodobé péče. 
Předložený návrh neřeší otázky pravidel hospodaření poskytovatelů služeb (ziskovost, neziskovost), ale ani otázky sběru a zpracování potřebných dat, která by byla nutným východiskem pro další politická rozhodnutí ohledně financování těchto služeb (výše úhrad, analýzy nákladů, hodnocení efektivity, kvality), ale i z hlediska nutné evidence veřejné podpory (viz výše citovaná analýza). Tento návrh je koncipován v rámci současných politických představ škrtů veřejných prostředků a omezování veřejných služeb. Přesun financování služeb je naopak předpokládán na příjemce služeb. Zde jde evidentně o nejslabší část návrhu z hlediska jeho dlouhodobé udržitelnosti. Příjmy převažující části obyvatel klesají, ve společnosti dochází k růstu příjmových nerovností. Těžko tedy lze v takových ekonomických podmínkách reálně vytvářet systémy poskytování služeb, které vycházejí z předpokladu rostoucích dalších úhrad ze strany samotných příjemců služeb, či jejich příbuzných. 

	


Vypořádáno, vysvětleno. 

	UZS ČR
	Z návrhu vyplývá, že pouze ti z pacientů dnes dlouhodobě hospitalizovaných ve zdravotnických zařízeních, kteří se stanou klienty dlouhodobé péče, získají nárok na příspěvek na péči. Není řešeno zajištění ostatních pacientů. Přitom se počítá s nárůstem výdajů státního rozpočtu na příspěvek na péči o 2 - 3,5 mld. Kč. To i bez výše uvedeného výpadku je více, než předpokládaná úspora zdravotních pojišťoven. Z tohoto hlediska zamýšlený manévr postrádá smysl a opodstatnění. Obdobné snahy o přesuny finančních zdrojů mezi resorty zdravotnictví a sociálních věcí se odehrály po roce 1989 v ČR již několikrát. Vždy za těmito snahami byl záměr získat více prostředků pro zdravotnictví a přesunout finanční zátěž na resort sociálních věcí. Nyní je takový záměr navíc ještě v kombinaci s přímými platbami. Je tak zřejmé, že záměr sleduje jako primární cíl rozvoj podnikatelských, ziskově zaměřených, možností v oblasti dlouhodobé péče. O charakteru hospodaření poskytovatelů „dlouhodobé péče“ se v návrhu věcného řešení vůbec nehovoří.
Návrh věcného záměru se opakovaně odvolává na ústavou garantovanou ekvitu. Formulace, že „po ukončení následné péče budou mít potřební klienti nárok na příspěvek na péči“ dokazuje, že je nadále počítáno s protiústavní diskriminací hospitalizovaných osob. Pokud je klient pobírající příspěvek na péči hospitalizován, je mu příspěvek na péči, v rozporu s ústavou, odebrán. Hospitalizací se jeho závislost na pomoci druhých osob nijak nemění, přesto mu je zastavena výplata PnP. Po dobu hospitalizace se zastavuje řízení o přiznání PnP, což je rovněž protiústavní diskriminace. K provedení sociálního šetření v bydlišti není přítomnost klienta nezbytná, v řadě případů je navíc jednoznačně jisté, že se již domů nikdy nemůže vrátit. Je jen otázkou času, kdy se první takto diskriminovaný občan obrátí na Ústavní soud, přičemž o výsledku nelze pochybovat.
Ad 4.4.
Není řešeno, jakou podporu dostane „osoba potřebující podporu“, která nezíská statut klienta DP. 
Ad 5.6 Klienti dlouhodobé péče s přiznaným příspěvkem na péči v případě hospitalizace ve zdravotnickém zařízení poskytujícím akutní nebo následné lůžkové zdravotní služby předává část příspěvku na péči tomuto zdravotnickému zařízení na pokrytí zvýšené potřeby péče. Poskytování této péče kontroluje MPSV a její neposkytování může být sankcionováno.

	










Vypořádáno.



	UZS ČR
	Návrh uvádí navýšení výdajů z  veřejného zdravotního pojištění 1,8 . 2,8 mld. Kč. Neuvádí však žádné navýšení ze strany resortu sociální péče! Dlouhodobá péče má být kombinací zdravotní péče a sociálních služeb. Je nutné přesně stanovit mechanismus, aby zdravotní pojišťovny nebyly povinny hradit tu část dlouhodobé péče, která má sociální charakter. Takové nástroje návrh neobsahuje - ve smyslu výše uvedené argumentace je třeba přesně vymezit kompetence subjektů zajišťujících fungování  sociálních služeb a zdravotních služeb a způsoby jejich financování.
ad 3.9.
Povinnost zdravotní pojišťovny je nutné vztáhnout na celou zdravotní péči, nejen „ústavní ošetřovatelskou péči“. 

	

Vysvětleno v rámci vypořádací porady. Připomínkový subjekt trvá na podrobném upravení v paragrafovém znění.

	UZS ČR
	Upozorňujeme dále na rizika neuzavírání smluv o poskytování dlouhodobé péče ze strany zdravotních pojišťoven po registraci současných poskytovatelů pobytových sociálních služeb jako nestátní zdravotnická zařízení. V současné době je tato kontraktační povinnost daná zákonem. Doporučujeme, aby zdravotní pojišťovny měly tak povinnost uzavření nových smluv (u stávajících poskytovatelů), která by vyplývala přímo ze zákona.

Považujeme tedy za velice důležité nastavení takových pravidel a podmínek, které znemožní jednostranný restriktivní přístup ze strany zdravotních pojišťoven (jak vůči poskytovatelům, tak ošetřujících lékařů) a nepovede k ještě většímu prohloubení diskriminačního postavení mezi zdravotnickými zařízeními a poskytovateli pobytových služeb, resp. jejich pacienty/uživateli/pojištenci. Vyřešení tohoto problému považujeme za naprosto klíčové k fungování dlouhodobé péče v ČR 

Věcný záměr zákona o dlouhodobé péči neřeší případy, kdy klient umístěný v pobytových sociálních službách, jenž nebude mít status klienta dlouhodobé péče, onemocní akutním onemocněním, které sice nebude vyžadovat hospitalizaci, ale bude nutné poskytnout mu některé výkony zdravotní péče? Kdo bude tuto péči zajišťovat a jak bude hrazena? V současné době (dle Všeobecné zdravotní pojišťovny) není možnost provedení této péče např. agenturou domácí péče.

Není zřejmé, zda budou definovány nové výkony pro dlouhodobou péči, respektive, zda se bude jednat o novou odbornost. To by bylo v rozporu s principy veřejného zdravotního pojištění, kde jde o jeden výkon, ať je poskytován v jakémkoliv zdravotnickém zařízení. Zde jde o péči, která již svoji odbornost má.

	


Akceptováno. Bude řešeno přechodným opatřením.

	UZS ČR
	Záměr návrhu implementovat další přímé platby či spoluplatby ve skutečnosti výrazně mění podmínky stávající dostupnosti zdravotní péče pro nižší a střední příjmové skupiny. Případné další nové mechanismy pojištění pro dlouhodobou péči by také znamenaly zcela jinou situaci z hlediska pojištění tohoto rizika. Otázka segmentace pojistného rizika vede nutně také k logickému k požadavku na segmentaci zdrojů pro takové pojištění. To by v praxi celý systém administrativně zesložitilo a zvýšilo tak náklady na jeho provoz. Nehledě na to, že by v praxi znamenalo desintegraci přístupu.
Úhrada 330 Kč denně je pro současné pacienty následné péče při přechodu do dlouhodobé péče finančně neúnosná. Představuje částku převyšující průměrný důchod při zcela odlišné sociální situaci od klientů současných pobytových zařízení sociálních služeb. Aby mohl platit 330,-Kč denně, musel by mít důchod nejméně 10.700,-Kč, což většina důchodců nemá.  Na rozdíl od nich jde o osoby, u nichž je předpokládán a je nutné předpokládat návrat do normálního života, do domácí nebo obdobné péče, a tudíž nutnost financovat ze svého příjmu zachování alespoň svého bydlení včetně příslušných poplatků nezbytných i při neužívání svého bytu (nájemné, paušální platby za energie, vodné, stočné atd.). Navrhované řešení by z těchto osob při zlepšení zdravotního stavu učinilo bezdomovce. Sociální reforma II musí předcházet přijetí zákona o dlouhodobé péči; je nutné počítat s tím, že řada pacientů nebude mít finanční prostředky k zaplacení úhrady za stravu a pobyt. Je třeba si uvědomit, že např. klienti nastupující do domovů pro seniory z domova se mohli na tento nástup lépe připravit, včas si vypořádat svoje osobní záležitosti – např. prodat byt nebo ho pronajmout. Pacient dlouhodobě léčený ve zdravotnickém zařízení, který bude přecházet do systému dlouhodobé péče, tuto možnost nemá! 
Předkládaný materiál neřeší, jakým způsobem budou stanovovány ceny účtované poskytovateli dlouhodobé péče. 
	
Vypořádáno.
.

	Úřad vlády ČR
Odbor kompatibility

	V návrhu chybí zmínka o přímo použitelných předpisech EU a o tom, že bude na ně odkázáno v úvodním ustanovení budoucího zákona. Jedním z důsledků přímo použitelných předpisů např. bude, že věcné dávky dlouhodobé péče spadající do působnosti přímo použitelných předpisů EU budou moci v ČR (instituce ČR budou plnit roli výpomocných institucí) čerpat i osoby zde pobývající, podléhající ovšem dle těchto předpisů EU předpisům jiného členského státu. V návrhu také chybí, v návaznosti na čl. 20 nařízení 883/2004, určení instituce, která bude rozhodovat o žádosti o povolení vycestovat do jiného členského státu za účelem čerpání dlouhodobé péče. 
Předkladatel by měl v návrhu uvést ty požadavky, které budou kromě potřeby dlouhodobé péče, podmínkami přidělení statusu klienta dlouhodobé péče. Bez rozvedení těchto podmínek nelze přesně posoudit soulad návrhu s předpisy EU, uvedenými ve výčtu shora. Z návrhu se dá dovozovat, že komponenta sociálních služeb je klientovi dlouhodobé péče poskytována na základě smlouvy o způsobu a rozsahu poskytování služeb sociální péče uzavřené s poskytovatelem a komponenta zdravotních služeb je poskytována pak na základě smlouvy mezi zdravotní pojišťovnou klienta a poskytovatelem (str. 23). Z toho by vyplývalo, že zdravotní komponentu lze poskytnout jen v režimu zdravotního pojištění. Upozorňujeme, že vzhledem na čl. 56 SFEU o volném pohybu služeb (ale i na právo každého na potřebnou zdravotní péči) nelze poskytovatelům dlouhodobé péče bránit v tom, aby mohla být zdravotní komponenta poskytována za úhradu i osobám, které nejsou pojištěnci zdravotních pojišťoven (resp. nejsou klienti dlouhodobé péče). Možnost poskytovat zdravotní komponentu výhradně na základě smlouvy mezi poskytovatelem a osobou by měla být zmíněna (např. v 3.7). Dále upozorňujeme, že někteří cizinci mají na základě sekundárního práva EU právo na rovné zacházení, pokud jde o dávky v nemoci, resp. na pomoc s hrazením zdravotní péče i mimo systém zdravotního pojištění (právo na bezplatnou zdravotní péči podle zákona o azylu, zákona o dočasné ochraně cizinců a zákona o pobytu cizinců). Takové osoby nemohou být nepřipuštěny, po tom, co skončilo poskytování „následné péče“ v důsledků zákonného omezení (3 měsíce), k čerpání dlouhodobé péče (a její zdravotní komponenty). 
Návrh věcného záměru zákona je s právem EU částečně slučitelný.

	

Vypořádáno. Podrobně bude řešeno s legislativou při tvorbě paragrafového znění.

	Úřad vlády
	
	


Nelze vypořádat. Vysvětleno v rámci vypořádací porady. 

	Úřad vlády
	
	

Akceptováno, doplněno.

	Úřad vlády
	
	
Akceptováno, doplněno.

	Úřad vlády
	
	

Akceptováno, vysvětleno.

	Úřad vlády
	
	Akceptováno, upraveno.

	Úřad vlády
	
	

Akceptováno.

	Úřad vlády
	
	
Akceptováno, doplněno

	Úřad vlády
	
	
Akceptováno, doplněno.

	Úřad vlády
	
	

Akceptováno, doplněno.

	Úřad vlády
	
	

Akceptováno, upraveno

	Úřad vlády
	
	

Vypořádáno, vysvětleno.













	Úřad vlády
	
	
Akceptováno částečně, doplněno.

	ČMKOS
	Českomoravská konfederace odborových svazů vnímá dlouhodobé problémy vyplývající z neřešení dlouhodobé péče a přivítala proto tuto diskuzi. Předložený věcný záměr však dle našeho názoru nedostatečně řeší danou oblast. Věcný záměr je jednoznačně podřízen finančním možnostem poskytování dlouhodobé péče, zatímco by prvotně měla být řešena možnost jak zkvalitnit a více zpřístupnit tuto péči a teprve následně se řešila její finanční náročnost. Z věcného záměru však mj. vyplývá, že je nutno zvýšit finanční spoluúčast osob, kterou se v podstatě stávající problémy mají vyřešit. S tím přístupem ČMKOS zásadně nesouhlasí.
V protikladu k tomuto přístupu je i skutečnost, že není pravděpodobně zřejmé, jaká je skutečná poptávka po dlouhodobé péči. Je to mimo jiné i jasný důkaz toto, že nejsou zpracovány potřebné analýzy současného stavu, které by poukázaly na problematická místa a bez kterých nelze nový, moderní systém vytvořit. Věcný návrh zákona v takovém případě nemůže zohlednit skutečnou situaci v této oblasti a být kvalitním základem při přípravu návrhu zákona.
Ve věcném záměru postrádáme řešení situace osob, které osobně poskytují dlouhodobou péči svým rodinným příslušníkům, což jim často neumožňuje, popř. jen s velkými obtížemi, vykonávat svoji původní profesi. Ohodnocení této péče, které by jim zajišťovalo důstojný život např. ve stáří, však předložený věcný návrh zcela opomíjí.
S touto problematikou úzce souvisí řešení obecné filosoficko-morálně-právní otázky, a to je rozpor mezi požadavkem primární péče ze strany rodiny o své příslušníky (v občanskoprávních vztazích vyjádřená vyživovací povinností do budoucna nejen v linii přímé, ale i v linii pobočné) a jak předložený materiál opakovaně zdůrazňuje, a poskytování péče jednotlivými (autorizovanými) poskytovateli s podporou státu, tj. z veřejných prostředků. V situaci, kdy se podpora rodin s dětmi ze strany státu snižuje (redukce sociální podpory obecně, nedostatek předškolních zařízení, zvyšování životních nákladů ve všech oblastech a další), lze do budoucna očekávat změnu chování obyvatelstva, který se může projevit i výrazným poklesem porodnosti. Ti, kteří na své rodičovské ambice nerezignují, budou v budoucnu v „nevýhodě“ oproti těm, kteří zcela záměrně a vědomě „riziko“ rodičovství nepodstoupí. A právě posledně jmenovaní pak budou přednostními příjemci péče včetně dlouhodobé péče s podporou veřejných financí, aniž k růstu společnosti, od níž budou vyžadovat péči, adekvátně přispěli.  Společnost, která neusiluje o vlastní přežití, je nezdravá společnost a nemá žádnou budoucnost. Máme za to, že předložený materiál tento trend dále prohlubuje.     
ČMKOS pokládá předložený materiál za pouhý příspěvek do odborné diskuze k  problematice dlouhodobé péče. Materiál, vedle neřešení základní filozoficko-právní otázky, jak je uvedeno výše, obsahuje stále ještě řadu neřešených konkrétních problémů, jako je např. neujasněná úloha ČSSZ, nedostatek terénních pracovníků, které navržený systém k řádnému fungování vyžaduje, výše finančních nákladů, které budou při změně celého systému vyžadovány a které jsou v materiálu silně podhodnoceny aj.
Na základě výše uvedeného proto ČMKOS nemůže souhlasit s tím, že předložený materiál má být chápán jako věcný záměr návrhu zákona. ČMKOS proto požaduje dopracovat věcný záměr o všechny aspekty dlouhodobé péče tak, aby byl vytvořen ucelený, plně funkční systém dlouhodobé péče. 

	
Nelze vypořádat.
Vysvětleno v rámci vypořádací porady. Připomínkový subjekt trvá na podrobném upravení v paragrafovém znění.

	ČMKOS + OSZSP ČR
	Z důvodové zprávy se dovídáme, že cílem návrhu je vytvořit podmínky pro uplatnění principů ekvity v oblasti zdravotních a sociálních služeb. Jen tato věta sama o sobě by si zasloužila hlubší pozornost. Na rozdíl od předkladatelů máme za to, že cílem návrhu zákona o dlouhodobé péči by mělo být vytvoření funkčního prostředí, kdy budou zajištěny potřeby zdravotně a sociálně znevýhodněných osob a zajištěn plnohodnotný život a společenské uplatnění fyzickým pečujícím osobám a zabezpečen provoz právnických pečujících osob, zařízení a institucí, provázány jejich činnosti tak, aby se vzájemně doplňovaly a navazovaly na sebe.  Jestliže zpracovatel má za cíl to, aby všichni občané měli v případě potřeby zajištěni adekvátní péči, mělo by to být vyjádřeno např. tak, že cílem je dosažení stavu, kdy ke zdravotním a sociálním službám bude mít každý rovný přístup. 
a) Předkladatel však říká jen to, že vytvoří podmínky pro uplatnění principů ekvity …, nikoli, že by cílem byl rovný přístup (ekvita?) k zdravotním a sociálním službám. Nic se také nedovídáme o tom, jaké, resp. které principy ekvity to jsou? 
b) Uvedený cíl považujeme za velmi nízký, neboť se domníváme, že podmínky pro to, aby se mohl uplatňovat rovný přístup, v naší společnosti vytvořeny (zatím) jsou. 
c) Je však pravdou, že současně předkládaná „reforma“ zdravotnictví vytváří podmínky pro nerovný přístup pacientů ke zdravotní péči (podle stavu jejich peněženek). Pak ale vytvoření podmínek pro uplatnění ekvity by bylo sice žádoucí, ale v rozporu se současnými kroky vlády a ministerstev práce a sociálních věcí zvlášť. 
d) Pouhé vytvoření podmínek pro uplatnění nepojmenovaných principů je příliš málo na to, aby byl vydán samostatný zákon. Princip rovnosti je zakotven v Ústavě a tato zásada musí prolínat celým naším právním řádem, nikoli o něm napsat zvláštní zákon.
	

Vysvětleno v rámci vypořádací porady. Připomínkový subjekt trvá na podrobném upravení v paragrafovém znění.

	ČMKOS + OSZSP ČR
	
Bohužel i další pokračování důvodové zprávy nás naplňuje obavami, o co ve skutečnosti autorům půjde, když největší důraz je kladen na přenesení tohoto procesu (jakého?, z textu vyplývá, že procesu vytvořit podmínky pro uplatnění principů ekvity)na úroveň územně samosprávných celků. To by znamenalo, že vytváření podmínek pro uplatnění principů ekvity v oblasti zdravotních a sociálních služeb bude přeneseno na ÚSC . Pak je tedy znovu nasnadě otázka, zda k přenesení vytvoření podmínek pro uplatnění principů je nutný zvláštní zákon?

	

Vysvětleno v rámci vypořádací porady. Připomínkový subjekt trvá na podrobném upravení v paragrafovém znění.

	ČMKOS + OSZSP ČR
	V závěrečné zprávě hodnocení dopadů regulace RIA je jako cíl návrhu uvedeno zajistit v rámci objemu dnes vynakládaných veřejných prostředků dostupnou a kvalitní dlouhodobou péči, poskytovanou efektivním způsobem v domácím i institucionálním prostředí. Nemůže souhlasit s takovým přístupem, kdy je nejprve dán objem finančních prostředků, a po té stanovit, jaká péče a komu bude poskytnuta. Způsob zadání úpravy společenských vztahů, kdy objem financí určuje potřeby lidí, považujeme za nešťastný. I při omezených finančních možnostech, které si velmi dobře uvědomujeme, by bylo seriozním stanovit nejprve potřeby a pak čestně přiznat, že peníze budou dostačovat na uspokojení pouze některých. Opačný postup, kdy se mají vytvořit podmínky pro to, aby dlouhodobou péči potřebovalo co nejméně lidí – viz důvod předložení návrhu, považujeme za dehonestující, netransparentní a nedůstojný a všechna tvrzení o ekvitě, otevřeném prostředí, apod. se ukazují jako lživá, když jediným reálným cílem je pod diktátem peněz omezení péče pro co nejméně lidí.

	

Vysvětleno v rámci vypořádací porady. Připomínkový subjekt trvá na podrobném upravení v paragrafovém znění.

	ČMKOS + OSZSP ČR
	Předkladatelé nedokázali přesvědčit o tom, že by se dokázali zhostit tak ambiciozního cíle, jako je zavedení uceleného systému zdravotních a sociálních služeb (viz str. 1 odst. 1). Spíše se skutečně jen odsoudili do role vykonavačů úkolu, aby v rámci objemu dnes vynakládaných veřejných prostředků … vytvořit podmínky pro to, aby dlouhodobou péči potřebovalo co nejméně lidí!
Celý věcný záměr je nekonzistentní, stejné argumenty, přínosy nebo rizika jsou na jedné stránce uváděny jako pozitivum, na stránce jiné jsou uváděny mezi negativy nebo nedostatky. 

	Vysvětleno v rámci vypořádací porady. Připomínkový subjekt trvá na podrobném upravení v paragrafovém znění.

	ČMKOS + OSZSP ČR
	O to, že předkládaný návrh není příliš promyšlený, svědčí až diletantský přístup k tak pro nově vytvářený systém závažné věci, jako je poptávka po druhu služeb dlouhodobé péče – viz str. 13: teprve po narovnání dnešních zásadních rozdílů ve spoluúčasti pacienta … bude možno zjistit, jaká je v jednotlivých regionech skutečná poptávka …! Není tedy jasné, z jakých a z jak relevantních analýz, výpočtů a údajů zpracovatelé návrhu vycházeli?!
	
Vysvětleno v rámci vypořádací porady. Připomínkový subjekt trvá na podrobném upravení v paragrafovém znění.

	ČMKOS + OSZSP ČR
	Se snahou, v rámci objemu dnes vynakládaných veřejných prostředků … vytvořit podmínky pro to, aby dlouhodobou péči potřebovalo co nejméně lidí! nekorespondují dopady preferovaného variantního řešení 2, které předpokládá významné zvýšení dostupnosti dlouhodobé péče, podporu vzniku nových profesí, zvýšení zaměstnanosti a podporu vzniku nového typu lůžkové péče. Zde není jasná logika - jak a čím dojde ke vzniku a zvýšení dostupnosti, profesí, typu, když se musíme pohybovat jen v rámci objemu dnes vynakládaných veřejných prostředků?
Na pováženou a za zamyšlení také stojí konstatování, že 
· zatímco zásadním nedostatkem současné situace je nedostatek koordinace služeb jednotlivých resortů, slabou stránkou předkládaného řešení je nutnost zajištění koordinace zdravotní a sociální péče
· zatímco teprve po narovnání dnešních zásadních rozdílů ve spoluúčasti pacienta … bude možno zjistit, jaká je v jednotlivých regionech skutečná poptávka, slabou stránkou a rizikem preferovaného řešení je možné dočasné lokální zhoršení dostupnosti péče.
	
Vysvětleno v rámci vypořádací porady. Připomínkový subjekt trvá na podrobném upravení v paragrafovém znění.

	ČMKOS + OSZSP ČR
	Od zcela nové právní úpravy dosud předpisy neupravené materie dlouhodobé péče očekáváme
· vymezení dlouhodobé péče vůči péči zdravotní a sociální, a to jak v důvodové zprávě v širším, spíše filosofickém pojetí, aby bylo možné posoudit, zda dikce právního textu odpovídá záměru regulace
· vymezení osob, kterým bude dlouhodobá péče určena
· určení péče, která je ve smyslu zákona považována za dlouhodobou
· popis systému – tedy vzájemných vazeb a vztahů mezi jednotlivými jejich účastníky
a až po té nastavení pravidel pro financování systému. 
Zdařile vytvořený systém může být při omezených možnostech financován omezeně, v případě sociálnějšího cítění ve společnosti (bude-li společenská objednávka), může být za čas financován více, ale systém by měl být stálý.

Ve shodě s předkladateli jsme přesvědčeni, že největším problémem z hlediska potřeb pacientů/klientů je ve skutečnosti „jen“ nedostatek koordinace služeb jednotlivých resortů, což je důsledek nedostatečně nastaveného systému. Ten však nejde odstranit pouhým zvýšením finanční účasti klientů/pacientů a jejich rodin a nastavením omezení úhrad z veřejného zdravotního pojištění dlouhodobě nemocným pacientům, což je podle našeho názoru tím hlavním důvodem pro zabývání se tzv. dlouhodobou péčí.
Proto z hlediska finančního a systémové nekoordinace péče, je za nejdůležitější považováno vybalancování podílu zdravotní a sociální péče v dlouhodobé péči. To však jsou pouze zástupnými problémy, které předkladatelé ve skutečnosti nehodlají řešit.
Dlouhodobá péče není totiž zvláštní v ničem jiném, než v tom, že je DLOUHODOBÁ.
Podle našeho názoru nejsou ani samotným autorům zřejmé všechny aspekty a potřeby nastavení jakého nového uceleného systému, po kterém volají a věcnému záměru zákona, natož jeho paragrafovaného znění.
Předložený materiál tak nezavádí a ani nemůže zavádět žádný nový ucelený systém, a tak se pouze snaží nastavit kvantitativní limity, od kterých nebude muset být potřebná péče hrazena z veřejných prostředků. 
Neboť se jedná o zásadní změnu způsobu po desítky let poskytované péče, požadujeme širší celospolečenskou diskusi o podstatě a důsledcích změn. Předložený návrh nepřináší systémově nic nového, a proto nevidíme důvod s ním souhlasit. Jako hospodárnější a efektivnější doporučujeme variantu 1.

	
Vysvětleno v rámci vypořádací porady. Připomínkový subjekt trvá na podrobném upravení v paragrafovém znění.

	HK ČR
	Hospodářská komora České republiky navrhuje předkládaný materiál zásadně přepracovat ve smyslu níže uvedených návrhů:
I. Vytvořit úhradový kód zdravotních pojišťoven „Dlouhodobá péče“ a hradit dlouhodobou péči jako ošetřovací den,
II. Prostředky předkladatele určené jako příspěvek na péči pro klienty v dlouhodobé péči posílat z předkladatele zdravotním pojišťovnám,
III. Tzv. příspěvky pacienta řešit jako regulační poplatek,
IV. Umožnit zdravotnickým zařízením provozovat „plovoucí“ lůžkový fond zdravotnických (následných) a dlouhodobých lůžek,
V. Vyloučit jako způsob financování jakékoliv selektivní dotace, které deformují jakýkoliv trh a zvýhodňují vyvolané soutěžitele.
Odůvodnění:
Předkládaný materiál vytváří nový složitý systém nového druhu péče, který rozvrací stávající struktury a znesnadňuje poskytování péče pacientům. Zhorší se finanční situace poskytovatelů z důvodu existence 3 zdrojů financování s problematickou vymahatelností a nepropustitelností problematických klientů, což zvýrazní značná spoluúčast klienta. Z tohoto důvodu též navrhujeme zjednodušit jak financování, tak provozování systému dlouhodobé péče pro všechny zúčastněné subjekty.
Zvýší se administrativní náročnost provozu zdravotnických zařízení, respektive zařízení dlouhodobé péče, což s sebou opět nese zvýšení nákladů a zhoršení finanční situace poskytovatelů.
Umožnění existence dotací rozšiřuje prostor pro nekonkurenční jednání ze strany státní správy a samosprávy vůči jednotlivým poskytovatelům a rozšiřuje i možnosti korupce a upřednostňování politických zájmů na úkor zájmů občanů. V předkládaném materiálu zcela chybí vytváření trhu poskytovatelů dlouhodobé péče, vytváření konkurenčního soutěžního prostředí a ochrana jednotlivých soutěžitelů na trhu. 
	

Vysvětleno v rámci vypořádací porady. Připomínkový subjekt trvá na podrobném upravení v paragrafovém znění.

	HK ČR
	Připomínka k části – Dopady, kterých má být prostřednictvím této právní úpravy dosaženo str. 6
Navrhujeme čtvrtý bod přepracovat ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Potřebný počet požadovaných pracovníků musí být k dispozici již před nabytím účinnosti tohoto zákona a musí být dopředu zajištěno finanční krytí. 

	Vypořádáno. Bude řešeno v paragrafovém znění.

	HK ČR
	Připomínka k části – Dopady na dnešní pacienty hospitalizované ve zdravotnických zařízeních str. 14
Navrhujeme, aby předkladatel vypracoval tzv. Sociální reformu II. před připomínkovým řízením paragrafového znění tohoto materiálu. 
Odůvodnění:
Tato tzv. Sociální reforma II. musí být vypracována před připomínkovým řízením paragrafového znění návrhu zákona o dlouhodobé péči, aby všechny subjekty znaly veškeré podmínky poskytování této péče, tedy i finanční zabezpečení služeb pro sociálně slabé klienty. 


	
Akceptováno..

	HK ČR
	Připomínka k bodu 3.2 Ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví
Navrhujeme dotčený bod přepracovat ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
V tomto ustanovení chybí garance finančního zajištění systému dlouhodobé péče jak části sociální, tak zdravotní a to od počátku účinnosti tohoto zákona, respektive v přiměřeném období před samotnou účinností. 


	
Vypořádáno. Bude řešeno v paragrafovém znění.

	HK ČR
	Připomínka k bodu 3.4 Kraj v samostatné působnosti vytváří podmínky pro poskytování dlouhodobé péče 
Navrhujeme druhý bod přepracovat ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Pro zdravé, průhledné a dobré fungování systému jsou nutná jasná pravidla v oblasti financování. Formulace uvedeného typu zavedou do systému nerovnoměrné úhrady v různých regionech a pro různé poskytovatele v rámci jednoho regionu. Kromě nerovnováhy systému nelze opomíjet ani zvýhodňování jedněch poskytovatelů na úkor jiných, což je v rozporu s právem EU. Slovo „může“ v předkládaném materiálu vytváří živnou půdu pro korupci, klientelizmus, protekcionismus a zpochybňuje pravidelné finanční toky do systému. 


	

Vypořádáno. 

	HK ČR
	Připomínka k bodu 4. Proces přiznání statutu klienta dlouhodobé péče¨
Navrhujeme tento bod jasněji definovat.
Odůvodnění:
Kritéria přijetí musí být jasně a přesně definována, aby nedocházelo k odlišným výkladům Multioborových týmů. 


	
Částečně akceptováno, vypořádáno.


	HK ČR
	Připomínka k bodu 4.8
Navrhujeme tento bod přepracovat ve smyslu níže uvedeného ustanovení.
Odůvodnění:
Vzhledem k tomu, že podle předkládaného materiálu současně s přiznáním statusu klienta dlouhodobé péče zaniká povinnost zdravotně postižených hradit péči na zdravotních lůžkách, je nutné, aby s rozhodnutím o přiznání statusu musel být schválen i příspěvek na péči. Tímto krokem se ušetří státní administrativa a bude jasně definováno, kolik zařízení poskytujících dlouhodobou péči obdrží jakou úhradu a hlavně, že vůbec nějakou úhradu obdrží. 

	
Akceptováno, doplněno.


	HK ČR
	Bod 5. Navrhujeme dotčený bod přepracovat ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Předkládaný materiál neřeší ani nenavrhuje vytvoření „standardů dlouhodobé péče“, kterými by úvahy o poskytování péče měly začínat. Je třeba znát konkrétní obsah poskytovaných služeb k provedení kalkulací nákladů. 

	Vypořádáno. 

	HK ČR
	Bod 5. Navrhujeme dotčený bod přepracovat ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Je třeba vzít v úvahu, že přesun do domácí péče má často za následek zhoršení zdravotního stavu klienta, protože mu jeho rodina neposkytne potřebnou péči. Jsou lidé, kterým jde zejména o peníze, a příspěvek na péči a důchod příbuzného není nevýznamnou položkou. 

	
Vypořádáno.


	HK ČR
	Bod 5.3. Navrhujeme dotčený bod přepracovat ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Navrhujeme, aby definice zdravotních výkonů byla známa současně s připomínkováním paragrafového znění návrhu zákona, aby bylo možné posoudit životaschopnost systému v praxi, tj. zdali budou zařízení schopna požadované výkony provádět a zdali je jejich úhrada přiměřená. 
Dále navrhujeme zpracovat též systém úhrady léků pro pacienty v dlouhodobé péči. Předpokládané úhrady za dlouhodobou péči neposkytují při prvním posouzení prostor pro úhradu na náklady poskytovatele, ani neposkytují příliš prostoru pro úhradu na náklady poskytovatele, ani neposkytují příliš prostoru pro případnou spoluúčast klienta. 

	

Akceptováno.




	HK ČR
	Připomínka k bodu 6. Financování dlouhodobé péče
Navrhujeme dotčený bod upravit ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Předkládaný materiál neobsahuje žádné kalkulace, na základě kterých je možné zvažovat realizovatelnost navrhovaného materiálu. Předkladatel musí nutně provést tyto výpočty a předložit je k diskusi odborné veřejnosti, aby bylo možné odhadnout reálnost celého návrhu. Kalkulace musí existovat předem ke každé navrhované sociální službě, kterou bude dlouhodobá péče zahrnovat. 
Předkládaný materiál neřeší rozpor rozdílné sociální situace klientů ani rozdílnou výši „příspěvku na péči“ jednotlivých klientů s hodnotou poskytnutých sociálních služeb v dlouhodobé péči. 

	

Vysvětleno v rámci vypořádací porady. Připomínkový subjekt trvá na podrobném upravení v paragrafovém znění.

	HK ČR
	Připomínka k bodu 6.2
Navrhujeme upravit situaci při nepřiznání příspěvku.
Odůvodnění:
Není vyřešeno, jak bude financována dlouhodobá péče při nepřiznání příspěvku.

	
Vypořádáno. 

	HK ČR
	Připomínka k bodu 6.7.
Navrhujeme dotčený bod ujasnit ve smyslu níže uvedeného odůvodnění.
Odůvodnění:
Předkládaný materiál neobsahuje zdůvodnění, proč zdravotnické zařízení obdrží jen část příspěvku a pokud jen část tak, jak velkou. Není zřejmé, k čemu má sloužit zbytek příspěvku. 

	

Akceptováno,upraveno.

	Jihočeský kraj
	Uváděný cíl záměru zákona 
Pokud předkladatel uvádí, že současný objem veřejných prostředků dnes vynakládaných by měl zajistit dostupnou a kvalitní dlouhodobou péči jedná se o nereálný cíl. Nereálný z toho důvodu, že není v ČR dosud definována finanční udržitelnost poskytování sociálních služeb, samozřejmě ve vztahu k omezeným veřejným rozpočtům. Tabulka č.1, která uvádí počet potenciálních klientů dlouhodobé péče je zkreslující, pokud předpokládáme, že se již nebude jednat o klienta akutní či následné péče. Předkládaný materiál se nezabývá osobami, které jsou nezletilé a nejsou v péči jiných osob, tedy je poskytována pobytová sociální služba a zdravotní péče (ošetřovatelská, odbornost 913). Pokud předkladatel v tabulce č.2 uvádí odhad dnešních veřejných výdajů, je nutno podotknout, že Pnp je pouze příspěvkem, nikoliv částkou, kterou osoba uhradí poskytovanou sociální službu, již dnes občané ze svých příjmů (včetně úspor) hradí značnou část nákladů za poskytovanou péči. V textu je sice uvedeno, že odhad celkových nákladů je pro předkladatele obtížný, ale v současné době již lze zejména u pobytových sociálních služeb tyto náklady přesně vyčíslit. Je však nezbytné přesně vymezit akutní, následnou a dlouhodobou péči, která nemusí na sebe navazovat, ale je předpoklad, že klient se bude v rámci svých potřeb mezi touto péči v rámci jejího čerpání přesouvat a čerpat ji.

	
Nelze vypořádat.

	Jihočeský kraj
	Nedostatky dnešní organizace a financování dlouhodobé péče:
Předkladatel uvádí, že ze strany resortů nejsou služby sociální a zdravotní koordinované a roli koordinátora v současnosti nedokáže naplnit ani kraj či obec. Zde je nezbytné podotknout, že koordinátorem musí vždy být stát, tedy resortní ministerstva, tak aby byl vytvořen ucelený systém, MPSV tuto roli, kterou mu ukládá zákon č. 108/2006 Sb., § 96 neplní. Nedostatečná spolupráce MZ ČR a MPSV nevede v současné době k rozvoji a zkvalitnění služeb a velmi negativně se  projevuje ve financování nákladů spojených s ošetřovatelskou péčí. Velmi důležitá je finanční udržitelnost obou služeb, teprve poté lze stanovovat základní dostupnost služeb ze strany státu. Dostupnost lze chápat jako místní, časovou, ale i finanční. Nelze souhlasit s údaji v textu, kdy klient ve zdravotnickém zařízení hradí pouze regulační poplatek ve výši 60 (100) Kč denně. Tento klient, hradí náklady, které mu již vznikají v jeho přirozeném prostředí, tedy zpravidla doma, nebo v zařízení sociálních služeb. Cílem by mělo být, zabezpečení dostupné zdravotní péče v přirozeném prostředí osob, tedy podpora „domácí zdravotní péče“. Tuto podporu by měla zajišťovat zdravotní pojišťovna svým pojištěncům. Pokud bude podpora systému směřovat do institucí, bude vyvíjen tlak na obložnost lůžek a je zcela jedno zda lůžek zdravotnických (LDN, ONP, § 52) či lůžek u registrovaných poskytovatelů sociálních služeb.

	
V materiálu je uvedeno, že „největší důraz je kladen na maximální možné poskytování služeb v rámci dlouhodobé péče v přirozeném prostředí“. Z finančních důvodů bude pro klienta výhodnější zůstat v domácím prostředí, než usilovat o pobyt v zařízení bude-li mu zdravotní i sociální péče poskytována terénními pracovníky.


	Jihočeský kraj
	Rizika spojená s nečinností:
Je stále odkazováno na kvalitu života klientů a dostupnost péče pro klienty, pokud ale nebude provedeno vyhodnocení nákladovosti a účelnosti současných již poskytovaných služeb je zbytečné budovat nový systém. Tabulka č. 3 v navrhovaném textu není validní a porovnává různé typy služeb a různé, zcela odlišné typy poskytovatelů. V současné době lze již přesně porovnat náklady na ošetřovatelskou péči, která je indikovaná a je zcela jedno jestli v segmentu zdravotním nebo sociálním.
V současné době se vychází z trendů, které jsou uplatňovány nyní v Evropě, avšak rozsah služeb a jejich jednotlivých činností je přímo závislý na veřejných rozpočtech a nemalou měrou i na soukromých zdrojích.  Trendy uplatňované v zemích EU nelze vždy aplikovat a zavádět do systému, který musí zohledňovat finanční možnosti osob, obcí, krajů a zejména rozpočtů zdravotních pojišťoven a státního rozpočtu. 
Nelze zatím hovořit o efektivnosti a snižování nákladů, když v současné době nejsou ani analyzovány náklady, které lze považovat za zbytné, případně náklady, které bude nutné saturovat, aby nedošlo např. k situaci, kdy na základě nedostatečného ocenění vykonané práce bude nedostatek případně odliv kvalifikovaného personálu, což povede k výraznému snížení kvality v oblasti sociálně zdravotních služeb.
	
Nelze vypořádat.

	Jihomoravský kraj
	Z návrhu věcného záměru zákona není zcela jasný účel statutu „klienta dlouhodobé péče“. Není vymezeno, zda pouze tito klienti mohou využívat dlouhodobou péči a budou mít zdravotní služby hrazeny ze zdravotního pojištění a uživatelům služeb bez tohoto statutu nebude hrazena zdravotní a ošetřovatelská péče ze zdravotního pojištění. Rovněž není jednoznačné, zda v současných pobytových zařízeních sociálních služeb budou či nebudou hrazeny ošetřovatelské úkony ze zdravotního pojištění. Přiznání statutu „klienta dlouhodobé péče“ připomíná přiznání příspěvku na péči. Z uvedeného důvodu tedy není jasné, zda se nebude jednat o duplicitní posuzování zdravotního stavu. S ohledem na uvedenou skutečnost navrhujeme statut „klienta dlouhodobé péče“ v návrhu věcného záměru zákona blíže rozvést a způsob jeho přiznání upravit přímo v paragrafovém znění zákona, nikoli pouze metodikou MPSV tak, jak je v současnosti navrhováno. Případné nejasnosti při přiznávání tohoto statutu mohou vyvolat problémy např. při soudním přezkumu takových rozhodnutí.
	
Akceptováno, upraveno.

	Jihomoravský kraj
	Z návrhu věcného záměru zákona vyplývá možnost poskytování dorovnávací platby ze strany krajů na úhradu nákladů s poskytováním dlouhodobé péče u klientů, kteří nemají dostatečný příjem. Není však definováno, komu bude tato platba poskytována, zda bude hrazena přímo klientům či poskytovatelům, zda budou krajům na tyto platby poskytnuty nějaké finanční prostředky (např. v rámci rozpočtového určení daní). Rovněž doporučujeme obdobnou možnost dát i obcím z důvodu, aby i ony mohly být případně zapojeny do systému financování dlouhodobé péče.

	
Akceptováno, upraveno.

	Jihomoravský kraj
	V návrhu věcného záměru zákona se vůbec nepočítá se zvýšenými náklady současných poskytovatelů sociálních služeb, např. na další vzdělávání personálu, na vykazování poskytovaných úkonů, na případné změny materiálního a dispozičního řešení služeb.

	
Vypořádáno.

	Liberecký kraj
	Bod 2.9 - Věcný záměr zákona předpokládá vznik multioborového týmu pracující ve složení sociální pracovník a komunitní sestra. 
Věcný záměr zákona blíže nespecifikuje pojem „komunitní sestra“. 

	
Akceptováno, upraveno. 

	Liberecký kraj
	Bod 2.12 - Věcný záměr předpokládá vznik Komisí pro posuzování potřeby dlouhodobé péče při Úřadu práce ČR. Tato komise posoudí potřebu každého žadatele o statut klienta dlouhodobé péče. 
Jedná se o posílení byrokracie a umělé vytváření pracovních pozic na nově vzniklém Úřadu práce ČR. Především se jedná o zátěž pro klienta samotného, neboť bude procházet dvojím hodnocením – jedno hodnocení pro účely výplaty příspěvku na péči, další hodnocení pro účely dlouhodobé péče, přičemž obecným výsledkem je poskytování služeb. 

	
Akceptováno, bude upraveno v paragrafovém znění.

	Liberecký kraj
	Bod 2.13 - Věcný záměr zákona předpokládá, že poskytovatel dlouhodobé péče bude povinen plnit standardy kvality vycházející ze systémů sociálních služeb a služeb zdravotních. 
Standardy kvality sociálních služeb jsou v současné době upraveny zákonem o sociálních službách (č. 108/2006 Sb.), který jejich dodržování poskytovatelům sociálních služeb ukládá jako povinnost. Předkladatel blíže nespecifikuje, zda bude poskytovatel dlouhodobé péče povinen dodržovat zároveň standardy vycházející ze zákona o sociálních službách a standardy vycházející ze zdravotní oblasti či zda budou vytvořeny nové standardy obsahující podmínky obou oblastí tj. sociálních služeb i zdravotnictví. 

	
Nové standardy nebudou vytvořeny, kvalita poskytovaných služeb bude zajištěna v rámci stávajících zákonů. Poskytovatel povinné péče bude povinen plnit jak standardy soc. služeb, tak zdravotních služeb.

	Liberecký kraj
	Bod 3.2 - Věcný záměr zákona předpokládá, že MPSV ve spolupráci s MZ zřizuje a vede registr poskytovatelů dlouhodobé péče.
MPSV v současné době vede registr poskytovatelů sociálních služeb. Zavedení dalšího registru, který by byl navíc duplicitním ke stávajícímu, považujeme za zbytečně byrokratizující skutečnost. 


	
Akceptováno, nebude vytvářen nový registr.

	Liberecký kraj
	Bod 4.11 - Věcný záměr zákona předpokládá zřízení samostatného odvolacího orgánu společného pro MPSV a MZ. 
Jde o vytvoření nové instituce pod MPSV a MZ, což je znakem podpory byrokracie a je v plném rozporu s dokončením reformy veřejné správy, jejímž cílem je decentralizace nikoli centralizace. 

	
Bude řešeno standardním způsobem odvolacího mechanismu, nikoli vznikem nové instituce.

	Liberecký kraj
	Bod 5.1 - Věcný záměr zákona předpokládá, že  poskytování dlouhodobé péče v přirozeném prostředí prostřednictvím poskytovatelů dlouhodobé péče je vhodné doplnit aktivitami zaměřenými na osoby a blízké nebo asistenty sociální péče, kteří se podílejí na péči v rámci sdílené péče. 
Pojem sdílená péče není ve věcném návrhu zákona blíže specifikován. 

	
V bodě 2.5. je pojem sdílená péče vysvětlen.

	Liberecký kraj
	Bod 5.8 - Věcný záměr zákona předpokládá vedení registru poskytovatelů dlouhodobé péče. 
Věcný záměr zákona neuvádí, kdo bude správcem a provozovatelem registru poskytovatelů dlouhodobé péče a za jakých podmínek bude poskytovatel do tohoto registru zapsán. Jedná se o zavedení duplicitního registru vedle stávajícího registru poskytovatelů sociálních služeb, což je zbytečně byrokratické a zatěžující poskytovatele při dvojí, resp. v případě poskytování i zdravotní péče, trojí registrace. 

	
Nebude zaveden nový registr – poskytovatel dlouhodobé péče bude veden v registru poskytovatelů soc. péče a v registru poskytovatelů zdravotní péče.

	Liberecký kraj
	Bod 6.4 - Věcný záměr zákona předpokládá, že se poskytovatelé dlouhodobé péče budou účastnit se dohadovacího řízení o hodnotě bodu a podmínkách úhrady podle zákona č. 48/1997 Sb.
Věcný záměr zákona ukládá tímto další povinnosti poskytovatelům dlouhodobé péče, čímž dochází k administrativní náročnosti a posilovaní byrokracie. 

	
Nelze vypořádat. Bude jistě založena Asociace poskytovatelů dlouhodobé péče, jejíž zástupce se bude dohadovacího řízení účastnit.

	Liberecký kraj
	Bod 9 - V přechodných ustanoveních věcný záměr zákona uvádí, že návrh vychází především z možnosti usnadnění změny systému pro budoucí poskytovatele dlouhodobé péče. Dále proces tzv. doplnění registrace sníží jak administrativní, tak finanční prostředky potřebné k zajištění procesu „transformace“ poskytovatelů sociálních nebo zdravotních služeb (celých nebo pouze jejich částí) na poskytovatele dlouhodobé péče.
Navrhovaná řešení věcného záměru zákona neusnadní stávající systém, ba naopak jej zkomplikují, dojde k zásadnímu zvýšení administrativní zátěže jak pro uživatele, tak pro poskytovatele.

	
Akceptováno. Vypuštěn bod 9.1. z důvodu nesouladu terminologie.

	Moravskoslezský kraj
	K bodu 1.2. Navrhujeme v návrhu blíže vymezit, co se rozumí pojmem „oprávnění k poskytování dlouhodobé péče“.
Odůvodnění:
Z materiálu není zřejmé, zda oprávněním podle bodu 1.2. se rozumí tzv. doplnění registrace, příp. zda se u poskytovatelů počítá s nějakým dalším oprávněním, mimo registraci, nezávisle na dosavadní, apod. 
	Akceptováno, upraveno.

	Moravskoslezský kraj
	K bodům 2.9. a 2.12Z textu a obsahu těchto bodů je zřejmé, že nejsou shodně upraveny, neboť v bodě 2.9. je uveden jako součást týmu sociální pracovník, naproti tomu pak v bodě  2.12. uveden není a naproti tomu je uvedeno jen, že zde bude v komisi jeden zástupce z MOP (není však zřejmé, o člena z jakou profesí se jedná). 
Odůvodnění: 
Jsme toho názoru, že by jeden z členů komise KPPDP měl být vždy sociální pracovník. 

	Akceptováno, upraveno. 


	Moravskoslezský kraj
	K bodu 2.13. 
Navrhujeme zakotvit způsob kontroly plnění povinností a dodržování standardů kvality poskytování sociálně zdravotních služeb. Také je třeba nově nastavit způsob koordinace a povinné komunikace mezi jednotlivými subjekty poskytujícími sociální služby a zdravotní (popř. ošetřovatelskou) péči. Nejde zde přitom o vytvoření nových standardů kvality, ale o stanovení přesného rámce opírajícího se o právní úpravu, z něhož se při posuzování kvality bude vycházet.  
Odůvodnění:
Z návrhu není zřejmý způsob kontroly plnění povinností a dodržování standardů kvality poskytování sociálně zdravotních služeb. Bez kontrolních a povinných komunikačních a koordinačních mechanismů nelze vytvořit fungující systém. 
Zároveň je nutno trvat na povinnosti poskytovatelů dodržovat již zavedené standardy kvality sociálních a zdravotních služeb. V oblasti sociálních služeb je kvalita garantována zásadním kritériem č. 1 (příloha č. 2 k vyhlášce č. 505/2006 Sb.), které vyžaduje, aby měl poskytovatel „písemně zpracovány pracovní postupy zaručující řádný průběh poskytování sociální služby“. Poskytovatelé sociálních služeb pobytových zařízení podle § 48, 49 a 50 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, mají  pro zajištění odborné zdravotní péče zpracovány ošetřovatelské standardy a obecně poskytovatelé všech sociálních služeb mají povinnost mít zpracované pracovní postupy pro všechny zajišťované činnosti s ohledem na potřeby dotčených osob. Jestliže jsou tedy služby dlouhodobé péče určené osobám, které vyžadují komplexní sociálně zdravotní péči, poskytovatel musí mít zpracované pracovní postupy neoddělitelně jak pro zajištění sociální, tak zdravotní péče. Pracovníci mají dle pozic vymezené kompetence a v rámci jednotné ucelené péče v součinnosti naplňují požadavky standardů. Tzn. již dnes je z hlediska standardů v sociálních službách péče zajišťována komplexně. 

	

Vypořádáno. 

	Moravskoslezský kraj
	K bodu 3.3.
Navrhujeme, aby metodickou a sjednocovací činnost ve vztahu k MOP provádělo Ministerstvo práce a sociálních věcí, nikoliv Úřad práce České republiky. 
Odůvodnění: 
Metodickou a sjednocovací činnost pro účely MOT by mělo provádět Ministerstvo práce a sociálních věcí jako nadřízený orgán v rámci celého rezortu, neboť není obvyklé, aby metodickou činnost zajišťoval subjekt, který sám je prostřednictvím svých zaměstnanců součásti komise KPPDP nebo týmu MOP.

	

Akceptováno, upraveno.

	Moravskoslezský kraj
	K bodu 3.4.
V tomto bodě se mj. uvádí: „Kraj v samostatné působnosti vytváří podmínky pro poskytování dlouhodobé péče tím, že ze svého rozpočtu může poskytnout dorovnávací platbu na úhradu nákladů spojených s poskytování dlouhodobé péče u klientů, kteří nejsou schopni tyto náklady hradit z vlastních zdrojů. 
Návrh považujeme za nesystémový vzhledem ke skladbě příjmů krajů a ke skutečnosti, že kraj nemá zástupce v Komisi pro posuzování potřeb dlouhodobé péče.

	Vypořádáno.

	Moravskoslezský kraj
	K bodu 3.8.
V tomto bodě se mj. uvádí: „Osoby vyžadující dlouhodobou péči se podílejí na úhradě nákladů za poskytovanou dlouhodobou péči nad rámec zdrojů zajištěných příspěvkem na péči a nad rámec zdravotních služeb hrazených zdravotní pojišťovnou“.
Navrhujeme v zákoně jasně vymezit, co pro osoby vyžadující dlouhodobou péči v konečném důsledku znamená „nad rámec zdrojů zajištěných příspěvkem na péči a nad rámec zdravotních služeb hrazených pojišťovnou“. 
Odůvodnění: 
Z uvedené formulace vyplývá pouze to, že osoby vyžadující dlouhodobou péči se budou podílet na úhradě nákladů za dlouhodobou péči, není však zřejmá míra jejich podílu ve vztahu k péči zdravotní a péči sociální, tvořící v souhrnu péči dlouhodobou, kdy zdravotní péče je hrazena ze zdravotního pojištění a k úhradě sociální péče (sociální služby) slouží příspěvek na péči. Výše úhrady za ubytování a stravu je pak stanovena podle prováděcích předpisů k zákonu o sociálních službách.  


	
Akceptováno, doplněno.

	Moravskoslezský kraj
	K bodu 4.
Z návrhu není zcela zřejmé, zda bude nutné rozhodnutí KPPDP (např. ve formě oznámení) i u klientů dlouhodobé péče, kteří budou do tohoto statutu tzv. „překlopeni“ na základě zákonem stanovených kritérií automaticky (viz bod 9.2. návrhu), resp. zda se rozhodování KPPDP týká jen nových potenciálních klientů dlouhodobé péče, u nichž není ještě stanovena závislost na pomoci jiné osoby a nejsou tak příjemci příspěvku na péči, nebo u všech klientů. Navrhujeme blíže upřesnit. 

	
Vypořádáno.

	Moravskoslezský kraj
	K bodům 4.7. až 4. 11.
Navrhujeme jednoznačně vymezit práva klienta dlouhodobé péče a postupů v posuzování statutu dlouhodobé péče v návaznosti na řízení o přiznání příspěvku na péči, z hlediska zjednodušení řízení a posuzování. Dále je zapotřebí vymezení práv a povinností osoby s dočasným statutem klienta dlouhodobé péče. 
Pokud má mít osoba do doby rozhodnutí úřadu práce statut klienta dlouhodobé péče, a to prozatímně, pak musí být přesně vymezena práva a povinnosti, které jsou s tímto postavením spojeny, zejména ve vztahu k nárokům, např. na: 
· poskytování zdravotní péče akutní i kontinuální, 
· poskytování sociálních služeb. 
Je nutno stanovit, jakým způsobem bude v průběhu této doby zajištěno financování sociálních služeb poskytovaných těmto osobám v době do přiznání příspěvku na péči, nebo zda bude takové osobě příspěvek poskytován. 
Bez jasného vymezení práv a povinností osob včetně postupů v řízení by navrhovaná úprava postrádala svůj smysl a účel. 

Odůvodnění: 
Není zřejmé: 
· zda bude posouzení statutu osoby vyžadující dlouhodobou péči provedené komisí (v rozsahu sociálních a zdravotních potřeb) zároveň následně využito pro rozhodování o přiznání příspěvku na péči úřadem práce, tj. zda již (po posouzení KPPDP) nebude opětovně posuzována osoba z hlediska její závislosti na pomoci jiné osoby pro příspěvek na péči, protože v případě dalšího opětovného posuzování sociálních  potřeb klienta by nebyl naplněn předpoklad, že těmito navrhovanými změnami dojde ke snížení zátěže posuzujících orgánů a snížení počtu posouzení zdravotního stavu a sociálních potřeb pro různé dávky u různých subjektů,
· zda bude poskytován příspěvek na péči v době, kdy osoba bude mít statut dočasného klienta dlouhodobé péče (tj. v době, kdy ještě není rozhodnuto a není příjemcem příspěvku na péči, ale je komisí posouzen tak, že splňuje podmínky pro dlouhodobou péči a do doby rozhodnutí úřadu práce o příspěvku je na něj pohlíženo jako na osobu  - klienta dlouhodobé péče), 
· jaké sociální služby budou poskytovány, neboť je uvedeno jen u zdravotní pojišťovny, jak na takového klienta (dlouhodobé péče) bude pohlížet, u ostatních subjektů - poskytovatelů péče to není zřejmé.   

	


Vypořádáno.

	Moravskoslezský kraj
	K bodu 6
Navrhujeme blíže vymezit účast a způsob výpočtu spoluúčasti na financování dlouhodobé péče rodinnými příslušníky klienta dlouhodobé péče. 
Odůvodnění: 
Návrh předpokládá ve své části analytické, že financování dlouhodobé péče bude tzv. vícezdrojové, ale nejsou uvedeny ani předpoklady a mechanismy posuzování a stanovení výše spoluúčasti, ani mechanismy vymahatelnosti, apod. Klienti sociálních služeb nejsou zpravidla v takovém postavení ani kondici, že by sami požadovali spoluúčast blízkých osob na úhradě za poskytovanou péči zařízeními.  
	

Vypořádáno.

	Moravskoslezský kraj
	K bodu 6.7.
Navrhujeme sjednotit právní úpravu pokud jde o příspěvek na péči a možnost poskytování sociálních služeb v případě hospitalizace ve zdravotnickém zařízení.
Odůvodnění: 
Návrh počítá s tím, že u klientů dlouhodobé péče s příspěvkem na péči připadne v případě hospitalizace ve zdravotnickém zařízení část příspěvku na péči tomuto zařízení (není však zřejmé, jaké využití bude mít zbývající část příspěvku, zda se  tak počítá, že tato část bude poskytována na sociální služby). Podle současné právní úpravy však osobám s přiznaným příspěvkem na péči tento příspěvek po dobu hospitalizace nenáleží. Jedná se tedy o dvě odlišné úpravy, přičemž není důvod pro disproporci. 
	

Akceptováno,upraveno.

	Moravskoslezský kraj
	K bodu 9.1.
Navrhujeme blíže vymezit proces tzv. doplnění registrace.
Odůvodnění: 
V bodě 9.1. se hovoří o procesu tzv. doplnění registrace, kdy se dále blíže nespecifikuje, co „doplnění registrace“ znamená, tj. zda se jedná o jakousi „jednodušší“ registraci např. u stávajícího poskytovatele sociálních služeb po předložení oprávnění podle bodu 1.2., apod. 

	
Akceptováno, vysvětleno.

	Moravskoslezský kraj
	K bodu 9.2.
Navrhujeme sjednotit kritéria pro přechod osob do režimu dlouhodobé péče a kritéria pro přidělení statutu klienta dlouhodobé péče KPPDP. 
Dále navrhujeme vymezit, do jaké míry je orgán rozhodující o příspěvku na péči vázán doporučením KPPDP. 
Odůvodnění: 
Bod 9.2. předpokládá, že ode dne účinnosti zákona bude za klienta dlouhodobé péče považována osoba, která je příjemcem příspěvku na péči ve 3. a 4. stupni a je současně uživatelem sociální péče a zároveň její zdravotní stav vyžaduje systematické dlouhodobé poskytování zdravotní péče na základě posouzení ošetřujícího lékaře. Tzn. dochází zde k jakémusi automatickému nabytí statutu klienta sociální péče na základě splnění kumulativních podmínek. V jiné části návrhu (bod 4.8.) se však hovoří o tom, že KPPDP posoudí návrh a vydá rozhodnutí, zda osoba splňuje či nesplňuje podmínky pro přiznání statutu klienta dlouhodobé péče a přiznání příspěvku na péči, tj. jako by zde přiznání statutu klienta dlouhodobé péče nebylo závislé na přiznaném příspěvku na péči. Je zde tedy zřejmý nejednotný přístup k osobám vyžadujícím dlouhodobou péči a rovněž jsou zde z toho plynoucí rozdíly ve financování dlouhodobé péče ve vztahu k příspěvku na péči, kdy zároveň zde není ani jisté, zda příspěvku na péči bude na základě doporučení KPPDP přiznán. Navrhujeme proto sjednotit kritéria ve vazbě na příspěvek na péči. 
Z návrhu rovněž není zřejmé, do jaké míry je úřad práce vázán doporučením KPPDP při rozhodování o příspěvku na péči; nadto je třeba opět zmínit, že zde bude v podstatě dvojí posuzování zdravotního stavu, nejprve při rozhodování KPPDP o statutu klienta dlouhodobé péče a následně úřadu práce v případě příspěvku na péči, tj. bude zde oproti zamýšlenému cíli naopak docházet k opakovanému hodnocení stavu klienta či pacienta. 
	

Akceptováno, doplněno.

	Olomoucký kraj
	K návrhu řešení - bodu 2.12. a 4.11.
Věcný záměr předpokládá zřízení Komise pro posuzování potřeby dlouhodobé péče (KPPDP) jakožto kolektivního orgánu, u něhož však není zřejmý jeho statut - zda bude mít charakter správního orgánu, zda se bude jednat o stálý orgán apod. Stejně tak absentuje bližší vymezení odvolacího orgánu vůči KPPDP (jeho působnost a složení).

	
Akceptováno, doplněno.


	Olomoucký kraj
	K návrhu řešení - bodu 4. - Proces přiznání statutu klienta dlouhodobé péče
Navrhovaný způsob posuzování žadatele o dlouhodobou péči multioborovým týmem nedává odpověď na zásadní otázku, jaká bude právní obrana proti závěrům multioborového týmu, který představuje prvotní filtr při hodnocení sociálních a zdravotních potřeb potenciálního klienta dlouhodobé péče a jehož stanovisko v podobě návrhu na uznání (nebo neuznání?) statutu klienta je podkladem pro rozhodnutí KPPDP. Uvedená otázka vyvstává zejména s ohledem na vágně popsaný proces přiznání statutu klienta dlouhodobé péče, neboť není mimo jiné zřejmý postup v případě, kdy multioborový tým na základě příslušného hodnocení dospěje k závěru, že nejsou dány důvody pro uznání statutu klienta dlouhodobé péče. Zřejmě se předpokládá uložení povinností ošetřujícím lékařům, o nichž však v materiálu není dále zmínka. Co se rozumí podanou informací či vstupním místem? Nelze přistoupit na předpoklad, že stupeň dosaženého vzdělání a praxe pro činnost v KPPDP bude stanovena pouze společnou metodikou MPSV a MZ. 

	

Akceptováno, doplněno.



	Pardubický kraj 
	1.     Zákon nepovede k jasnému vymezení dlouhodobé péče, její optimalizaci apod., naopak povede k ještě větší roztříštěnosti a segmentaci mezi službami.
2. Zavedení zákona bude mít negativní dopad na poskytovatele služeb, neboť se zvýší množství regulací a požadavků, které budou muset plnit.
3.     Zákon povede k popření dosavadního dvacetiletého vývoje v oblasti sociálních služeb.
4. Předkládaný materiál neobsahuje dostatečné zdůvodnění potřebnosti zákona. Dle našeho názoru se jedná o nesystémové opatření, který současnou situaci ještě více nepřehlední. Současné průřezové problémy mezi zdravotnictvím a sociálními službami je možné řešit úpravou stávající legislativy. Návrh tuto možnost neanalyzuje ani neobsahuje. Jsou uvedeny tři nedostatečně zdůvodněné varianty řešení, které nejsou podloženy relevantními dostatečně zanalyzovanými údaji. Argumenty jsou spíše subjektivním hodnocením z pohledu zdravotnictví, bez znalosti praxe sociálních služeb. Celý návrh vyznívá účelově a zkresleně.
5.     Zákon řeší duplicitně problémy, které již jsou řešeny v rámci stávajícího zákona o sociálních službách.
6.     Materiál neobsahuje konkrétní řešení financování dlouhodobé péče. Mělo by být využito vícezdrojového financování sociálně-zdravotní péče.

	
Nelze vypořádat.

	Plzeňský kraj
	1. Z věcného záměru není zřejmý účel zákona, pokud zajištění péče jak sociální, tak i zdravotní již řeší stávající právní předpisy, není tedy vůbec zřejmé, co nového tento zákon přinese. Není ani jednoznačně stanoveno, v čem se dlouhodobá péče liší od sociálních služeb poskytovaných v rámci zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o sociálních službách), stejně tak, v čem se liší od péče poskytované dle zákona č. 20/1960 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů; definice dlouhodobé péče je přitom stěžejní pro tento věcný záměr zákona
2. K bodu 1.6 – stanoví právo klienta dlouhodobé péče na poskytnutí dlouhodobé péče – obsahem dlouhodobé péče jsou zdravotní a sociální služby, které potřebují osoby se sníženou soběstačností - na tuto péči mají nárok již teď dle stávajících právních předpisů.
3. K bodu 2.4. – povinnosti poskytovatele dlouhodobé péče zaregistrovat se v systému sociálním  na služby sociální péče a současně na poskytování zdravotní služby – administrativní zátěž pro poskytovatele sociálních a zdravotních služeb, není určeno, v jakém oboru mají být zdravotní služby poskytovány
4. K bodu 2.9. – definice MOT – MOT bude mimo jiné zajišťovat hodnocení zdravotních potřeb klientů dlouhodobé péče . Není uvedeno,  kdo bude určovat zdravotní potřeby klientů, v MOT chybí zdravotnický pracovník
5. K bodu 2.9. –  nesprávně použit termín „klient dlouhodobé péče“, pokud klientem dlouhodobé péče je dle bodu 2.1. osoba, které je poskytována dlouhodobá péče a má přiznán status klienta. Hodnocení zdravotních a sociálních potřeb je součástí procesu přiznání statutu klienta, u osob, které již status přiznaný mají je předpoklad, že jejich potřeby již určeny byly.
6. K bodu 2.13. – standardy kvality nejsou jednoznačně vymezeny, standardy zdravotních služeb nejsou v současné době stanoveny.
7. K bodu 3.2. – doplnit kompetencí MPSV: zpracovává a stanovuje za účasti krajů a poskytovatelů dlouhodobé péče národní střednědobou strategii v oblasti poskytování dlouhodobé péče (vyplývá i z odůvodnění, že MPSV má zejména funkci strategického ....orgánu).
8. K bodu 3.2. – měla by být konkretizována spolupráce mezi MPSV a MZ, konkretizovány činnosti jednotlivých resortů. 
9. K bodu 3.3. – proces přiznání příspěvku na péči i podklady pro rozhodnutí řeší zákon o sociálních službách, zde navržené využití doporučení KPPDP, by komplikovalo proces přiznání příspěvku na péči.
10. K bodu 3.3. – není řešena odpovědnost KPPDP – měla by být orgánem ÚP, který by měl její činnost řídit a zodpovídat za výsledky její činnosti. 
11. K bodu 3.5. – stanoveno, že obec pomocí MOT poskytuje informace o dlouhodobé péči – není uvedeno, komu tyto informace poskytuje a o jaké informace se jedná, ustanovení je nesrozumitelné
12. K bodu 3.7. – jsou stanoveny povinnosti poskytovatele dlouhodobé péče, např.  poskytovat informace pro účely informačního systému, ale není stanoveno, komu tyto informace poskytují
13. K bodu 3.7. -  povinnost uzavřít smlouvu se zdravotní pojišťovnou  na zajištění ošetřovatelské péče – druh a rozsah poskytované péče v registraci NZZ nelze registrovat jako ošetřovatelskou péči, nutno specifikovat dle stávající právní úpravy
14. K bodu 3.7. – stanovuje se povinnost poskytovatelů dlouhodobé péče poskytnout MOT dostatečnou součinnost pro hodnocení zdravotních a sociálních potřeb – není uvedeno co se tím myslí, znamená to, že mohou poskytnout např. informace ze zdravotnické dokumentace?
15. K bodu 3.8. – uvedena možnost sankcionovat osobu vyžadující dlouhodobou péči, pokud uvede nepravdivé údaje, nenahlásí změny, které souvisejí s jejich zdravotním stavem Není uvedeno do jakého časového horizontu tak musí učinit – není uvedena ani konkrétní sankce, ani kdo o ní rozhodne.
16. K bodu 3.8. – stanovena povinnost osob vyžadující dlouhodobou péči podílet se na úhradě nákladů za poskytovanou péči nad rámec zdrojů zajištěných příspěvkem na péči a nad rámec zdravotních služeb hrazených zdravotní pojišťovnou – není zřejmé jakou částkou se podílí – tedy zda hradí vše, co je nad rámec nebo nějakou část. Dle zákona o sociálních službách hradí úhradu za péči jen do výše příspěvku na péči – u klientů dlouhodobé péče by tak došlo k rozporu mezi tím, jak úhradu za péči stanovuje zákon o sociálních službách a jak ji bude upravovat zákon o dlouhodobé péči (bod 6.1. – stanoveno, že úhrady za sociální péči se řídí zákonem o sociálních službách). Stanovením povinnosti podílet se na úhradě nad rámec zdrojů z příspěvku na péči by klienti dlouhodobé péče byli znevýhodněni oproti osobám, kterým status klienta dlouhodobé péče nebyl přiznán nebo ho odmítly.
17. K bodu 4 – mělo by se jednat o řízení o přiznání statutu klienta dlouhodobé péče (ne o proces). Ze záměru není zřejmé, kdy dojde k zahájení řízení. Není jasné,  jak si předkladatel představuje aplikaci správního řízení na takto popsaný proces.
18. K bodu 4.1. – povinnost poskytovatele podat informace o potřebě dlouhodobé péče není nijak vymahatelná.
19. K bodu 5.1.3. – poskytovat dlouhodobou péči mohou FO a PO, které mají oprávnění k poskytování  zdravotních služeb v rámci dlouhodobé péče – nutno specifikovat viz bod 13.
20. K bodu 5.8. – bude veden elektronický registr – výstup registru poskytovatelů soc. služeb a národního registru poskytovatelů zdravotních služeb – národní registr poskytovatelů zdravotních služeb v současné době neexistuje.
21. K bodu 5.10.1. MOT provádí zajištění edukace pečujících osob blízkých – není zřejmé, jakým způsobem bude tyto osoby vzdělávat
22. K bodu 6.3. – povinnost hradit nad rámec – viz připomínka č. 16 k bodu 3.8.
23. K bodu 6.7. – stanoví povinnost klienta dlouhodobé péče, který má přiznaný příspěvek na péči předat, v případě hospitalizace ve zdravotnickém zařízení, část příspěvku na péči tomuto zařízení na pokrytí zvýšené potřeby péče, což je v rozporu se zákone o sociálních službách  – např. podle § 14a zákona o sociálních službách se příspěvek osobě, které je po celý kalendářní měsíc poskytována zdravotní péče formou ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu, nevyplácí – nemůže tak předat část příspěvku zdravotnickému zařízení.
24. K bodu 8.1. – opatření omezující pohyb osob upravuje i zákon o sociálních službách – mělo by být v souladu, aby zařízení sociálních služeb postupovala stejným způsobem u klientů dlouhodobé péče i u klientů, kteří status dlouhodobé péče přiznán nemají.
25. K bodu 9.2. – v souvislosti s navrhovaným jiným systémem úhrady pro klienty dlouhodobé péče a ostatní osoby, kterým je péče poskytována, by měla být dána možnost vyjádřit případný nesouhlas.      

	
1. Nelze vypořádat. Vysvětleno v rámci vypořádací porady. 



2.Vypořádáno.

3.Vypořádáno.


4. Akceptováno.
 
5. Akceptováno, upraveno.

6. Vypořádáno.


7. Vypořádáno.


8. Vypořádáno.
9. Vypořádáno.

10. Vypořádáno.

11. Vypořádáno.

12.Vypořádáno

13.Akceptováno, upraveno



14.Akceptováno, upraveno.


15. Vypořádáno

16.Vypořádánoí.








17. Akceptováno, doplněno.

18.Akceptováno, doplněno.
19.Vypořádáno.
20. Akceptováno, doplněno 
21. Vypořádáno.

22. Vypořádáno. 

23. Akceptováno, upraveno.

24.Vypořádáno.

25.Vypořádáno.

	Středočeský kraj
	1) Přestože může jít o dobrou myšlenku, nelze z věcného záměru poznat, jestli se finanční prostředky celkově ušetří nebo náklady vzrostou. 
2) Nejsou zpracovány odborné studie proveditelnosti (pokud ano, nejsou veřejně dostupné), ani nejsou známy náklady na zavedení tohoto institutu zejm. pak náklady současných poskytovatelů sociálních služeb, kteří poskytují služby podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Např. v návrhu se nepočítá se zvýšenými náklady současných poskytovatelů sociálních služeb na vzdělávání současného personálu, který se bude muset vyškolit v rámci zákona o zdravotních službách, stejně tak vzniknou další náklady s vykazováním poskytovaných úkonů, změna vnitřních směrnic, ale i materiální a dispoziční řešení současných služeb, které nemusejí být v souladu se zdravotnickými standardy. 
3) Současný návrh bude velkou zátěží pro současné poskytovatele sociálních i zdravotních služeb zejm. ve vztahu k nové legislativní úpravě, a to především z důvodu, že v jednom zařízení se bude postupovat podle dvou, resp. více legislativních úprav - zdravotní a sociální. Nutno podotknout, že současní poskytovatelé sociálních služeb již vynaložili velké množství času, energie, materiálních nákladů a finančních prostředků zejm. z veřejných rozpočtů a rozpočtů EU na zavádění standardů kvality či vzdělávání svých pracovníků. Tyto veřejné prostředky a úsilí přijdou navrhovanou legislativou vniveč. Návrh zákona spíše vytvoří ve zdravotnických a sociálních službách chaos a díky tomu se zhorší poskytovaná péče seniorům a osobám se zdravotním postižením. Současně zákon neodpovídá na základní argument navrhovatele, jak institut dlouhodobé péče zmírní generační dopady stárnutí obyvatelstva. 
4) Navrhovatel se rovněž nezabývá tím, zda se zruší tzv. maximální stropy úhrad v současných residenčních službách sociální péče (dle zákona č. 108/2006 Sb. a prováděcí vyhlášky č. 505/2006 Sb.) a jak konkrétně budou stanoveny úhrady za poskytnuté zejm. zdravotnické úkony (co bude standard/nadstandard či fakultativní doplatky). Může se tak rychle stát, že služby dlouhodobé péče budou pouze pro vysokopříjmové skupiny. 
5) Bod 5.6 – ambulantní péče je u klientů v 3. a 4. stupni závislosti těžko představitelná.
6) Dle návrhu lze předpokládat, že dojde k nárůstu  administrativy – nárůst dalších kontrol, posuzování (i duplicitního) apod. K návrhu věcného řešení problematiky dlouhodobé péče zatím neproběhla široká odborná diskuze. Jelikož se jedná o zásadní změnu současného systému sociálních služeb, je tato diskuze a následný konsenzus bezpodmínečně nutný. 
7) Navrhovatel se odvolává na potřebu zavedení nového legislativního institutu na základě tlaku EU a OECD, přesto ve věcném návrhu jasně neodůvodnil, v čem je současný stav v rozporu s evropským právem, nebo proč nelze upravit dílčí část zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů ve vztahu k financování zejm. z veřejného zdravotního pojištění u residenčních služeb sociální péče a zdrojům MZ ČR. Současně neodůvodnil rozpor s § 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, kde se již sociální služby poskytují individuálně, na základě potřeb, spíše to ukazuje na to, že ve zdravotnických zařízeních (např. LDN) není kvalita poskytovaných služeb tak vysoká, jako je v prostředí sociálních služeb.
8) Navrhovatel vůbec neoperuje s dopady, které mohou vzniknout na základě rušení sociálních služeb při transformaci na zařízení dlouhodobé péče. De facto to bude znamenat, že běžné domovy pro seniory se zruší, jelikož nebudou pro poskytovatele finančně lukrativní a změní se na nové typy sociálně-zdravotnických služeb, které budou poskytovány pouze klientům se statutem dlouhodobé péče. V návrhu není jasné, co se např. stane se současnými klienty sociálních služeb. Navrhovatel počítá s tím, že cca 30.000 z 60.000 současných klientů se přesune na lůžka dlouhodobé péče, ale v případě, že dojde k masivnímu rušení sociálních služeb, co se stane se zbylými 30.000 seniory a osobami se zdravotním postižením?
9) Přiznání statutu „klienta dlouhodobé péče“ prakticky připomíná proces příspěvku na péči. Dá se tedy uvažovat, zda se nejedná o duplicitní posuzování zdravotního stavu (případně závislosti). 


10) Není zcela jasné, za jakým účelem je statut „klienta dlouhodobé péče“ vlastně přiznáván. Zda jen tito “uznaní klienti“ mohou využívat dlouhodobou péči a tudíž i mít zdravotní služby hrazeny ze zdravotního pojištění. Tento problém se bude týkat především terénních služeb (lze použít na jakékoliv formy poskytování sociálních služeb)
· nedostupnost např. „klasické“ pečovatelské služby v některých regionech – klienti bez uznaného statutu by rádi terénní dlouhodobou péči z tohoto důvodu rádi využili 
· uživatelům služeb bez statutu nebude hrazena zdravotní a ošetřovatelská péče ze zdravotního pojištění? Znamená to tedy, že např. v současných pobytových zařízeních sociálních služeb již nebudou hrazeny ošetřovatelské úkony ze zdravotního pojištění? Klient současného sociálního zařízení, který ošetřovatelskou péči bude potřebovat (ať  již v malém nebo větším rozsahu), bude muset žádat o přiznání „statutu“ a v případě jeho uznání požádat do poskytnutí služby v zařízení, které bude registrováno jako dlouhodobé péče?
11) Hodnocení zdravotních a sociálních potřeb klienta se podle tohoto věcného návrhu bude řídit jen metodikou vydanou MPSV ve spolupráci s MZ (viz str. 20 a 24 návrhu věcného záměru). Vzhledem k tomu, že o přiznání či nepřiznání statutu klienta dlouhodobé péče se bude v konečné fázi rozhodovat ve správním řízení, může dojít k problémům např. se správním soudem, protože metodika není pro rozhodování závazná (tím jsou pouze právní předpisy). Rovněž tento postup podle metodiky, která není přístupná veřejnosti, znemožní případným žadatelům (odvolatelům) se ve svých právech a nárocích orientovat.
12) Když někdo nebude mít na úhradu, bude řešeno v sociální reformě II /str. 15) – myslíme, že i toto mělo být řešeno  již tímto zákonem. Navíc na straně 21 návrhu je kraji v samostatné působnosti stanovena možnost poskytování dorovnávací platby na úhradu nákladů s poskytováním dlouhodobé péče u klientů spojených, kteří nemají dostatečný příjem. Obce budou zbaveny povinnosti přispívat na případná vlastní zařízení dlouhodobé péče? Pokud bude kraj ze svého rozpočtu dorovnávat platbu a úhradu nákladů s poskytováním dlouhodobé péče? Komu? Fyzickým osobám, poskytovatelům zřizovaným krajem, všem poskytovatelům? Jakou mírou? Kdo krajům poskytne finance na toto dorovnání. RÚD?
13) Kdo povede elektronický registr poskytovatelů dlouhodobé péče – zde není počítáno, že např. registry poskytovatelů sociálních služeb jsou na krajských úřadech. Jak to bude provázáno? Registr služeb dlouhodobé péče bude spravován MPSV (potažmo Úřady práce)? Jak mohou kraje zpracovávat střednědobé krajské strategie, když nebudou moci ovlivňovat rozsah dlouhodobé péče v kraji a její financování.
14) Proč bude Úřad práce prostřednictvím svých krajských pracovišť na ORP provádět metodickou podporu a kontrolu činností MOT? Kde je činnost krajů, resp. krajských úřadů? I vzhledem k plánovanému návrhu MPSV na povinnosti sociálního pracovníka obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů není jasné kdo bude metodicky vést ORP (zde jsou uvedeny krajské úřady) -  dojde k významnému prolínání, resp. duplicitě a zatížení ORP – viz návrh zákona o sociálních službách  § 92 a § 93! 
15) Návrhu jasně chybí definice jednotlivých budoucích služeb v oblasti dlouhodobé péče (pečovatelská služba apod.?). Jak se budou měnit služby pro osoby se zdravotním postižením, kde je často dnes již např. v chráněných bydleních kombinace klientů s nižším a vyšším stupněm závislosti. 
16) Budou muset Domovy seniorů a Domovy pro osoby se zdravotním postižením zaměstnávat lékaře?

	Nelze vypořádat.
Vysvětleno v rámci vypořádací porady. Připomínkový subjekt trvá na podrobném upravení v paragrafovém znění.

	Ústecký kraj
	Navrhujeme nulovou variantu. 

Variantu č. 1 nedoporučujeme z důvodu zvyšování kapacity sociálních služeb, zátěž na územně samosprávní celky.

Variantu č. 2 nedoporučujeme z důvodu vzniku korupčního prostředí rozhodováním komisí o stanovení statutu „klient dlouhodobé péče“. Je na svobodném rozhodnutí občana, jakou formu péče bude požadovat.

Odůvodnění:
Řešení problematiky podle nulové varianty nebude vyžadovat zásadní změny právních předpisů, není nutné přijímat samostatný zákon. 
Problematika zajištění dlouhodobé péče je řešena v zákoně č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a v souvisejících zákonech.
Podle ust. § 52 zákona o sociálních službách je možné poskytovat pobytové sociální služby ve zdravotnických zařízeních ústavní péče poté, kdy již není nutná péče zdravotní, se srovnatelnými platebními podmínkami jako péče v sociálních zařízeních tj. 330 Kč za poskytnutí stravy a ubytování včetně příspěvku na péči, pokud byl klientovi přiznán. O ukončení zdravotní péče rozhoduje lékař, je na zvážení klienta, zda přijme za stanovených platebních podmínek péči sociální. Podle ust. § 36 zákona o sociálních službách je naopak zajištěna v případě potřeby zdravotní péče pro osoby, kterým se poskytují pobytové služby v zařízeních sociálních služeb. Tuto péči hradí zdravotní pojišťovna. Zákon o sociálních službách vyjmenovává všechny formy poskytování sociálních služeb (pobytové, terénní a ambulantní) včetně jejich financování. Související právní předpisy stanoví výše platby za poskytovanou péči od klientů, pacientů i zdravotních pojišťoven, stanoví personální požadavky na péči ve zdravotnických i sociálních zařízeních. 
O regulaci, zda se jedná o poskytování zdravotní péče, či nikoliv rozhoduje ošetřující lékař potažmo revizní lékař zdravotní pojišťovny. Zájem zdravotnických zařízení registrovat lůžka podle ust. § 52 zákona o sociálních službách byl v našem kraji minimální, po důsledné kontrole ze strany zdravotních pojišťoven se však tento zájem zvýšil a zdravotnická zařízení se začínají do procesu pobytových sociálních služeb zapojovat. Doporučujeme, aby pojišťovny v těchto kontrolách pokračovaly a nutily zdravotnická zařízení k důslednějšímu plnění zákona o sociálních službách.

	

Vypořádáno.

	Kraj Vysočina
	Kdo a v jakém režimu bude vydávat oprávnění k poskytování dlouhodobé péče.
Přestože v bodu 5.8 (event. i 5.7) věcný návrh zákona naznačuje, že oprávnění se vydává automaticky zařazením do elektronického registru poskytovatelů dlouhodobé péče, domníváme se, že toto v praxi není možné. Někdo musí tento proces garantovat a být zodpovědný za vydávání těchto oprávnění, mimo jiné i z toho důvodu, že se předpokládají i změny a rušení tohoto oprávnění.
Domníváme se, že tento proces je nezbytné podřadit pod režim správního řádu a navrhujeme, aby tato agenda byla svěřena krajskému úřadu v přenesené působnosti, který má bohaté zkušenosti s rozhodováním o registraci zdravotnických zařízení i poskytovatelů sociálních služeb. Ostatně samotný návrh v tomto také nemá moc jasno – na jednom místě hovoří o „automatickém“ oprávnění,  v bodu 1.2 pak hovoří o „vydávání oprávnění k poskytování dlouhodobé péče a podmínkách pro výkon veřejné správy“ nebo v odůvodnění přechodných ustanovení hovoří o „jednotlivých kompetencích a povinnostech registračního orgánu poskytovatelů dlouhodobé péče“
B. Kdo bude kontrolovat dodržování standardů kvality poskytovateli dlouhodobé péče.
C. Kdo bude rozhodovat o správních deliktech.
V neposlední řadě lze v návrhu nalézt drobné rozpory v zakotvení kompetencí, proto navrhujeme tyto nepřesnosti upravit.
Návrh například neobsahuje avizované kompetence ČSSZ (viz bod 3.1.4), pokud se toto neskrývá pod činností lékařské posudkové služby apod. Dále se v bodu 3.5 hovoří o tom, že obec vytváří podmínky pro poskytování dlouhodobé péče tím, že poskytuje pomocí MOT informace o dlouhodobé péči – MOT však mají vzniknout pouze na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností (viz body 2.9 a 3.6).

	

Akceptováno, upraveno.










Vypořádáno.

	Kraj Vysočina
	- zda a v jakém smyslu se počítá s negativním vymezením působnosti zákona o sociálních službách,
- zda si vyžádá změnu nebo případně i zrušení některých druhů služeb sociální péče (zejména služeb dle § 48 – 50 - domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem či domovy pro osoby se zdravotním postižení, u kterých je již dnes vlastními zaměstnanci zajišťována ošetřovatelská péče, a dále služby dle § 52 poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče),
- zda se pro sociální služby v rámci poskytování dlouhodobé péče zavede nějaký nový druh služby či se využije stávajících druhů služeb sociální péče (v tom případě je ale nutné řešit i otázku, které služby sociální péče musí mít poskytovatel dlouhodobé péče registrované). 
Zatímco pro oblast zdravotních služeb poskytovaných v rámci dlouhodobé péče věcný záměr zákona jednoznačně stanoví, že se jedná o ošetřovatelské zdravotní služby (definice zdravotních výkonů bude stanovena v rámci vyhlášky č. 134/1998 Sb.), pro oblast sociálních služeb k tomuto v bodu 5.4 pouze neurčitě uvádí, že sociální služby v rámci poskytování dlouhodobé péče jsou služby sociální péče poskytované v souladu se zákonem o sociálních službách a prováděcí vyhláškou. Má to přitom význam např. pro posouzení, které základní činnosti musí být klientovi dlouhodobé péče poskytovány a zda mu vedle služeb dlouhodobé péče mohou být navíc samostatně poskytovány i stávající druhy služeb sociální péče od poskytovatelů, kteří nebudou mít oprávnění k poskytování dlouhodobé péče (tzn. služby bez ošetřovatelské péče, např. stávající pečovatelská služba apod.).
	
Vypořádáno.


	Kraj Vysočina
	Navrhujeme stanovit alespoň předběžnou účinnost připravovaného paragrafového znění návrhu zákona.

	Akceptováno, bude doplněno v paragrafovém znění (předpoklad rok 2013).

	Kraj Vysočina
	Zatímco věcný záměr na některých místech hovoří o smluvním poskytování dlouhodobé péče (viz např. bod 5.2 „Poskytování dlouhodobé péče je poskytování zdravotních a sociálních služeb individuálně smluvně dohodnutých s poskytovateli dlouhodobé péče v souladu s platnými právními předpisy.“), z dalších ustanovení plyne, že smlouva mezi poskytovatelem a klientem se vztahuje (a vymezuje) pouze na služby sociální péče (viz např. bod 6.1 nebo bod 3.7 třetí odrážka). 
Pokud skutečně má být dlouhodobá péče poskytována na smluvním základě, měla by předmětem úpravy být i ošetřovatelská péče.
	
 Akceptováno, upraveno.


	Kraj Vysočina
	Připomínka k bodu 2.9 a 2.10 
Navrhujeme upravit problematiku nahlížení do zdravotnické dokumentace klientů.
Připomínáme, že při hodnocení zdravotních potřeb klientů bude třeba nahlížet do zdravotnické dokumentace klientů (viz dále body 4.6. a 4.7.), je tedy třeba, aby nahlížení do dokumentace bylo umožněno pouze zdravotnickému pracovníkovi (v návaznosti na ustanovení zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, či připravovaného zákona o zdravotních službách).

	


Vypořádáno. 

	Kraj Vysočina
	Připomínka k bodu 2.12 
Navrhujeme upravit ustanovení týkající se složení komise pro posuzování potřeby dlouhodobé péče (KPPDP).
Připomínka navazuje na předcházející bod. Zástupci jednotlivých institucí by měli být zdravotnickými pracovníky, neboť se bude posuzovat zdravotní stav klienta.

	
Vypořádáno.

	Kraj Vysočina
	Připomínka k bodu 2.13 
Upozorňujeme na skutečnost, že v současné době nejsou standardy zdravotních služeb stanoveny.
Materiál upravuje zajištění standardů kvality bez bližší specifikace. Ve vazbě na bod 2.13 by měl návrh upravit, jakým způsobem budou v rámci organizací, které dnes působí v oblasti zdravotnictví, připraveni na zavedení standardů kvality, která jsou dnes zavedena v pobytových sociálních službách. 
Jelikož zčásti přejdou do dlouhodobé péče klienti sociálních služeb a zčásti pojištěnci, kteří jsou na zdravotnických lůžkách, jedná se o dvě oblasti s rozdílným systémem práce. Je proto třeba řešit, jakým způsobem se docílí toho, aby pro všechny klienty dlouhodobé péče byly dodržovány standardy a základní zásady zákona o sociálních službách (ve zdravotnických zařízeních např. chybí ergoterapie, volnočasové aktivity apod.).
	
Vypořádáno.


	Kraj Vysočina
	Připomínka k bodu 3.4 
Přestože bod 6 upravující financování dlouhodobé péče tuto možnost již neřeší, v bodu 3.4 je uvedeno, že kraj v samostatné působnosti ze svého rozpočtu může poskytnout dorovnávací platbu na úhradu nákladů spojených s poskytováním dlouhodobé péče u klientů, kteří nejsou schopni tyto náklady hradit z vlastních zdrojů.
Pokud tato možnost bude takto zakotvena, pak považujeme za nutné zmínit i podmínky a režim podpory (např. abychom se nedostali do režimu zakázané veřejné podpory). Dále jako prevenci nežádoucímu nárůstu potřeby dorovnávací platby navrhujeme pamatovat na případnou valorizaci ostatních zdrojů úhrad s ohledem na budoucí růst nákladů a inflaci.
	
Akceptováno, upraveno.

	Kraj Vysočina
	Připomínka k bodu 4.6 a 4.7 
Navrhujeme upravit problematiku nahlížení do zdravotnické dokumentace klientů.
Navazuje na připomínku k bodům 2.9 a 2.10.
	
Vypořádáno. 

	Kraj Vysočina
	Připomínka k bodu 9 
Má-li být skutečně ve smyslu bodu 9 napomoženo usnadnění změny systému pro budoucí poskytovatele dlouhodobé péče, kteří poskytují již v současné době sociální nebo zdravotní služby (proces tzv. doplnění registrace), a má-li být v budoucnu zajištěna adekvátní péče o stávající klienty vyžadující dlouhodobou péči, potom považujeme za nezbytné, aby se stávajícími poskytovateli služeb odpovídajících službám dlouhodobé péče měly zdravotní pojišťovny kontraktační povinnost. 
Co se týče dnešních poskytovatelů pobytových sociálních služeb, § 17a zákona č. 48/1997 Sb. stanoví, že za účelem zajištění věcného plnění při poskytování ošetřovatelské a rehabilitační zdravotní péče pojištěncům umístěným v zařízeních sociálních služeb s pobytovými službami uzavírají Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky a ostatní zdravotní pojišťovny zřízené podle zvláštního zákona zvláštní smlouvy s těmito zařízeními sociálních služeb. 
Příslušná zdravotní pojišťovna zvláštní smlouvu uzavře, pokud o to zařízení sociálních služeb požádá a současně prokáže, že ošetřovatelská a rehabilitační zdravotní péče bude poskytována zdravotnickými pracovníky zařízení sociálních služeb, kteří jsou způsobilí k výkonu zdravotnického povolání podle zvláštních právních předpisů. Požadujeme tedy obdobnou úpravu.

	

Akceptováno, bude doplněno v paragrafovém znění.


	Zlínský kraj
	K bodu 3.2. Registr poskytovatelů dlouhodobé péče 
Je zde uvedeno, že MPSV ve spolupráci s MZ zřizuje a vede registr poskytovatelů dlouhodobé péče. Z věcného záměru není zřejmé, kdo povede elektronický registr poskytovatelů dlouhodobé péče. Pokud krajský úřad rozhodne o registraci služby dlouhodobá péče, zda bude tato služba vedena v registru poskytovatelů sociálních služeb. Není zřejmé, součástí jakého registru bude dlouhodobá péče a zda budou 2 registry.

	
Nebude zaveden nový registr. Registr poskytovatelů je součástí informačního systému MPSV s provazbou na registr poskytovatelů zdravotních služeb MZ (dle připravovaného zákona o zdravotních službách).

	Zlínský kraj
	K bodu 3.4. Střednědobá krajská strategie a dorovnávací platba  
Prostřednictvím střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb by měly být plánovány sociální služby v kraji, nikoliv také zdravotně sociální služby, ve kterých by měl z podstaty věci fungovat odlišný režim (provozní, personální, finanční), než je tomu ve službách sociálních. 
Dorovnávací platba – není zřejmé, jakým způsobem by byla případně upravena a zjišťována skutečnost, zda mají být pokryty náklady na zdravotní péči či na sociální péči.  Poskytovaná zdravotní péče, kterou vyžaduje zdravotní stav klienta, je hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění, povinnost úhrady nelze ze zdravotních pojišťoven přesouvat na kraje.

	

Zdravotní péče bude hrazena ze zdravotního pojištění, jednalo by se pouze o dorovnání částky za poskytnutí sociální služby.

	Zlínský kraj
	K bodu 4.10.  Multidisciplinární komise
Ustanovení upravuje vzdělání členů multidisciplinární komise, aniž je z předchozích ustanovení zřejmé, o jaký orgán se jedná, jak se tvoří a jaké má pravomoci. 

	Akceptováno, bude doplněno v paragrafovém znění.


	Zlínský kraj
	K bodu 5.6. Formy dlouhodobé péče
Z praktického hlediska nedává smysl ambulantní forma poskytování dlouhodobé péče. U ambulantní formy péče se předpokládá, že klient do služby dochází. Pokud bude uživatel např. trvale upoutaný na lůžko, dlouhodobě nesoběstačný, není zřejmé, jakou kvalifikovanou ošetřovatelskou, zdravotní a sociální péči by mu ambulantní služba poskytovala. Pojmově není vymezeno ambulantní poskytování dlouhodobé péče v bodu 2. 

	Ambulantní formou dlouhodobé péče je myšlena zdravotní péče ve stacionářích

	Zlínský kraj
	K bodu  6.7. Předání příspěvku na péči zdravotnickému zařízení
V případě, že klient dlouhodobé péče s přiznaným příspěvkem bude hospitalizován na lůžku akutní či následné péče, měl by být v režimu jako všichni ostatní pacienti, kteří příspěvek na péči nemají. Na těchto lůžkách je poskytována výhradně zdravotní péče a nikoliv sociální, proto není důvod odevzdávat část příspěvku na péči zdravotnickému zařízení.

	Klasické zdravotnické zařízení nemůže poskytovat sociální péči, pokud bude poskytovat akutní péči pacientovi, tudíž nemá nárok na příspěvek na péči. (dle dikce zákona 108/2006 Sb.) Akceptováno, upraveno.





36