Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

쿐놡> ȖကșȑȒȓȔȕꗬÁ쁧Ѕደ¿ကࠀ窌橢橢嘐嘐Ѕ鸭㱲㱲裯̤*·ᣠᣠ♐"♲⚎⚎⚎⚢⚢⚢8⛚Ĕ⟮ä⚢宵Ǣ⣒⣒"⣴⣴⣴⧏⧏⧏墈墊墊墊墊墊墊$嶗ʲ恉¸墮ˁ⚎⼷⧏⧏⼷⼷墮⚎⚎⣴⣴Û孯㐭㐭㐭⼷Ę⚎⣴⚎⣴塚.㐭⼷墈㐭㐭Ů䬢ϸ儮⣴䍰﫵ݓǍくŠ会 塆宅0宵伺Ǵ愁ㆯŎ愁@儮儮 愁⚎凎ٸ⧏Ų⭁Ĉ㐭ⱉÔⴝȚ⧏⧏⧏墮墮㋽İ⧏⧏⧏宵⼷⼷⼷⼷愁⧏⧏⧏⧏⧏⧏⧏⧏⧏ᣠశ┖ĺĒЅVládní návrh
ZÁKON
ze dne 2012
o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST první
Změna trestního řádu
Čl. I

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/199l Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 283/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 587/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 45/2005 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 239/2005 Sb., zákona č. 394/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 321/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 90/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 135/2008 Sb., zákona č. 177/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 457/2008 Sb., zákona č. 480/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 52/2009 Sb., zákona č. 218/2009 Sb., zákona č. 272/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 163/2010 Sb., zákona č. 197/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 219/2010 Sb., zákona č. 150/2011 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 207/2011 Sb., zákona č. 330/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 348/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 459/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 43/2012 Sb. a zákona č. …/2012 Sb., se mění takto:

V § 11 odst. 1 se na konci písmene i) slovo „nebo“ zrušuje.
V § 11 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „ , nebo“ a doplňuje se písmeno k), které zní:

„k) proti tomu, ohledně něhož bylo trestní řízení pro týž skutek předáno do cizího státu, pokud mu byl pro tento skutek cizozemským soudem pravomocně uložen trest nebo ochranné opatření, které vykonává nebo již vykonal, nebo je nelze podle práva tohoto státu vykonat, nebo bylo cizozemským soudem pravomocně upuštěno od uložení trestu, anebo pravomocně rozhodnuto o zproštění obžaloby.“.
V § 11 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Trestní stíhání nelze zahájit a, bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno také, bylo-li soudem nebo jiným justičním orgánem členského státu Evropské unie nebo státu přidruženého mezinárodní smlouvou k provádění schengenských předpisů (dále jen „přidružený stát“) pro týž skutek vydáno rozhodnutí, kterým
a) byl osobě pravomocně uložen trest nebo ochranné opatření, které vykonává nebo již vykonala nebo je nelze podle práva tohoto státu vykonat, nebo kterým bylo pravomocně upuštěno od uložení trestu, nebo
b) byla osoba pravomocně zproštěna obžaloby, nebo které má účinky pravomocného zastavení trestního stíhání, ledaže
1. nevytváří ve státě, v němž bylo vydáno, překážku věci pravomocně rozhodnuté,
2. bylo vydáno výlučně z důvodu, že v jiném státě bylo zahájeno trestní stíhání proti téže osobě pro týž skutek,
3. bylo vydáno výlučně z důvodu, že skutek není trestným činem nebo že nespadá do pravomoci orgánů státu, který takové rozhodnutí vydal, nebo
4. bylo vydáno výlučně z některého z důvodů odpovídajících důvodům uvedeným v odstavci 1 písm. a) až e), i) nebo j).“.

Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 3 až 5.
V § 11 odst. 3 se za slova „odstavci 1“ vkládají slova „nebo 2“.
V § 11 odstavec 5 zní:

„(5) Ustanovení odstavců 2 a 3 se přiměřeně užijí i na rozhodnutí mezinárodního trestního soudu, mezinárodního trestního tribunálu, popřípadě obdobného mezinárodního soudního orgánu s působností v trestních věcech, které splňují alespoň jednu z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních , nejde-li o rozhodnutí vydané z důvodu nedostatku jeho působnosti nebo z důvodu nedostatečné závažnosti činu anebo nebezpečnosti pachatele.“.

V § 12 odst. 10 se za slova „se rozumí řízení podle tohoto zákona“ vkládají slova „a zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních“.
V § 30 odst. 2 se za slovo „vydal“ vkládají slova „příkaz k zadržení nebo“.
V § 36 odst. 4 se na konci písmene a) doplňuje slovo „nebo“.
V § 36 odst. 4 se na konci písmene b) čárka nahrazuje tečkou a písmena c) až f) se zrušují.
V§ 51b odst. 2 se na konci textu věty druhé doplňují slova „a jeho kopii zašle nejpozději do 30 dnů ode dne poučení Národnímu bezpečnostnímu úřadu“.
V § 65 odst. 4 se za slovo „orgánů“ vkládají slova „a národního člena Eurojustu“.

V § 72a odstavec 5 zní:
„(5) Doba trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto v řízení o dovolání (§ 265l odst. 4 a § 265o odst. 2), o stížnosti pro porušení zákona (§ 275 odst. 3), o návrhu na povolení obnovy řízení (§ 282 odst. 2 a § 287), po zrušení výroku o trestu nálezem Ústavního soudu (§ 314k odst. 1) nebo v řízení o výkonu trestu vyhoštění (§ 350c odst. 1), se posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení. Ustanovení věty první se užije obdobně na vazbu v řízení podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.“.

V § 73a odst. 1 se za slova „apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§ 402 trestního zákoníku),“ vkládají slova „agrese (§ 405a trestního zákoníku),“.
Za § 76 se vkládá nový § 76a, který včetně nadpisu zní:
„§ 76a

Příkaz k zadržení
(1) Je-li dán některý z důvodů vazby a nelze-li osobě podezřelé ze spáchání trestného činu doručit opis usnesení o zahájení trestního stíhání a takovou osobu nelze předvolat, předvést nebo bez odkladu zadržet, vydá soudce na návrh státního zástupce příkaz k jejímu zadržení.
(2) Příkaz k zadržení musí vedle údajů zajišťujících, že osoba, jež má být zadržena, nebude zaměněna s jinou osobou, obsahovat přesný popis důvodů, pro které se vydává. Připojí se k němu opis usnesení o zahájení trestního stíhání.

(3) Zadržení provedou na podkladě příkazu policejní orgány, které jsou též povinny, pokud je to třeba, vypátrat pobyt podezřelé osoby.
(4) Policejní orgán, který podezřelou osobu na základě příkazu zadržel, je povinen jí neprodleně doručit opis usnesení o zahájení trestního stíhání, vyslechnout ji a s protokolem o jejím výslechu a dalším důkazním materiálem předat státnímu zástupci tak, aby státní zástupce mohl případně podat návrh na její vzetí do vazby do 48 hodin od zadržení; jinak musí být taková osoba propuštěna na svobodu.

(5) Soudce, kterému byla zadržená osoba dodána, dále postupuje přiměřeně podle § 77 odst. 2.“.
V 83c odst. 2 písm. a) se za slovo „vydán“ vkládají slova „příkaz k zadržení,“.
V § 87b se odstavec 3 zrušuje.

Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 3.
V § 87b odst. 3 se část věty druhé za středníkem včetně středníku zrušuje.
V § 158e se odstavec 8 zrušuje.
V § 159a odst. 2, § 172 odst. 1 písm. d), § 179c odst. 2 písm. e) a § 223 odst. 1 se slova „odst. 1“ zrušují.
V § 172 odst. 2 písm. b) se za slovo „úřadem“ vkládají slova „anebo mezinárodním trestním soudem, mezinárodním trestním tribunálem, popřípadě obdobným mezinárodním soudním orgánem s působností v trestních věcech, i když nesplňují některou z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních,“.
V § 173 odst. 1 písm. d) se slova „navrhuje-li se předání trestního stíhání do ciziny, nebo“ zrušují.
V § 227 se číslo „3“ nahrazuje číslem „4“.
V § 327 odstavec 1 zní:
„(1) Soud může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku, jestliže odsouzený byl nebo má být
a) vydán do cizího státu nebo předán cizímu státu podle části páté hlavy druhé zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, nebo
b) vyhoštěn.“.

V § 327 se odstavec 2 zrušuje.
Dosavadní odstavce 3 až 5 se označují jako odstavce 2 až 4.

V § 327 odst. 2 se slova „podle odstavce 1 nebo k vyhoštění podle odstavce 2“ nahrazují slovy „nebo k vyhoštění podle odstavce 1“.
V § 327 odst. 4 se slova „odstavce 4“ nahrazují slovy „odstavce 3“.

§ 350h včetně nadpisu zní:
„§ 350h
Přerušení výkonu trestu vyhoštění a upuštění od výkonu trestu vyhoštění
(1) Předseda senátu může z důležitých důvodů na potřebnou dobu přerušit výkon trestu vyhoštění. Pominou-li důvody přerušení, předseda senátu přerušení odvolá.
(2) Doba, po kterou byl výkon trestu vyhoštění přerušen, se nezapočítává do doby výkonu trestu.
(3) Proti rozhodnutím podle odstavce 1 je přípustná stížnost.
(4) Od výkonu trestu vyhoštění nebo jeho zbytku soud upustí, jestliže po vyhlášení rozsudku, kterým byl tento trest uložen, nastaly skutečnosti, pro které trest vyhoštění nelze uložit. Je-li odsouzený ve vyhošťovací vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, vyrozumí předseda senátu o pravomocném upuštění od výkonu trestu vyhoštění příslušnou věznici.

(5) Proti rozhodnutí podle odstavce 4 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“.
V § 364a se za slova „cizozemským soudem“ vkládají slova „nebo mezinárodním trestním soudem, mezinárodním trestním tribunálem, anebo obdobným mezinárodním soudním orgánem s působností v trestních věcech“.
V části čtvrté se hlava dvacátá pátá včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 6 až 8c zrušuje.

ČÁST druhá
Změna zákona o daních z příjmů
Čl. II

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 111/1998 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 129/1999 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., zákona č. 170/1999 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 3/2000 Sb., zákona č. 17/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 72/2000 Sb., zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 340/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 117/2001 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 453/2001 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 50/2002 Sb., zákona č. 128/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 210/2002 Sb., zákona č. 260/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 575/2002 Sb., zákona č. 162/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č. 19/2004 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., zákona č. 49/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 280/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 360/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 676/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 530/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 552/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 203/2006 Sb., zákona č. 223/2006 Sb., zákona č. 245/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 29/2007 Sb., zákona č. 67/2007 Sb., zákona č. 159/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 482/2008 Sb., zákona č. 2/2009 Sb., zákona č. 87/2009 Sb., zákona č. 216/2009 Sb., zákona č. 221/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 289/2009 Sb., zákona č. 303/2009 Sb., zákona č. 304/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 346/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 353/2011 Sb., zákona č. 355/2011 Sb., zákona č. 370/2011 Sb. , zákonač. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 466/2011 Sb., zákona č. 470/2011 Sb. a zákona č. …/2012 Sb., se mění takto:
V § 3 odst. 4 písm. d) a v § 18 odst. 2 písm. d) se slova „smírného urovnání záležitosti před Evropským soudem pro lidská práva“ nahrazují slovy „urovnání záležitosti před Evropským soudem pro lidská práva na základě smíru nebo jednostranného prohlášení vlády“.

V § 3 se na konci odstavce 4 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno i), které zní:

„i) příjem plynoucí z titulu odškodnění přiznaného mezinárodním trestním soudem, mezinárodním trestním tribunálem, popřípadě obdobným mezinárodním soudním orgánem, které splňují alespoň jednu z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.“.

ČÁST třetí
Změna zákona o státním zastupitelství
Čl. III
Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění zákona č. 261/1994 Sb., zákona č. 201/1997 Sb., zákona č. 169/1999 Sb., zákona č.14/2002 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 310/2002 Sb., zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 630/2004 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 314/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 18/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 286/2009 Sb., zákona č. 303/2011 Sb. a zákona č. 459/2011Sb., se mění takto:
V nadpisu § 12i se slovo „Zpracovávání“ nahrazuje slovem „Zpracování“.
V § 12i se na konci odstavce 1 doplňují věty „Pro účely plnění úkolů v Eurojustu má přístup do centrální evidence stíhaných osob také národní člen Eurojustu. Pro účely plnění úkolů podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních lze údaje z centrální evidence stíhaných osob v nezbytném rozsahu poskytnout na vyžádání též Ministerstvu spravedlnosti“.
CELEX: 32009D0426
V § 19a odst. 1 větě první se za slovy „mimo území České republiky na dobu nejdéle“ číslo „3“ nahrazuje číslem „5“.
CELEX: 32009D0426
V § 19a odst. 2 se na konci textu věty třetí doplňují slova „; v případě dočasného přidělení k Eurojustu tak ministr spravedlnosti činí na návrh nejvyššího státního zástupce“.

ČÁST čtvrtá
Změna zákona o výkonu vazby
Čl. IV
V § 14 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění zákona č. 208/2000 Sb., zákona č. 52/2004 Sb. a zákona č. 539/2004 Sb., odstavec 3 zní:
„(3) U osob ve vazbě podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních stanoví podmínky pro uskutečnění návštěvy, kterými jsou zejména termín návštěvy, okruh osob a přítomnost orgánu činného v trestním řízení, předseda senátu. Jde-li o osobu v předběžné vazbě vykonávané v předběžném šetření nebo ve vazbě v rámci dočasného převzetí za účelem provedení úkonu přípravného řízení, stanoví tyto podmínky státní zástupce.“.
ČÁST pátá
Změna zákona o Rejstříku trestů
Čl. V
Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění zákona č. 126/2003 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 306/2009 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb. a zákona č. …/2012 Sb., se mění takto:
§ 4 zní:

„§ 4
Do evidence Rejstříku trestů se zaznamenávají též údaje o odsouzení

a) cizozemským soudem, jestliže o uznání rozhodnutí takového soudu rozhodl soud podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a uznané rozhodnutí bylo cizozemským soudem vydáno pro čin trestný i podle právního řádu České republiky,

b) mezinárodním trestním soudem, mezinárodním trestním tribunálem, popřípadě obdobným mezinárodním soudním orgánem (dále jen „mezinárodní soud“), které splňují alespoň jednu z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 písm. b) nebo c) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, pokud o uznání jeho rozhodnutí rozhodl soud podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních,

c) mezinárodním soudem, který splňuje alespoň jednu z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, pokud jde o odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo jiné osoby, která vykonává trest uložený takovým mezinárodním soudem v České republice.

(2) Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodne, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o jiném odsouzení občana České republiky soudem jiného než členského státu Evropské unie nebo mezinárodním soudem, který splňuje alespoň jednu z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 písm. b) nebo c) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, jestliže se toto odsouzení týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

(3) Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodne, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o jiném odsouzení osoby bez státní příslušnosti, která má na území České republiky povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby, která má sídlo v České republice nebo má na území České republiky umístěn podnik nebo organizační složku, anebo zde alespoň vykonává svoji činnost nebo zde má svůj majetek, jde-li o odsouzení cizozemským soudem nebo mezinárodním soudem, který splňuje alespoň jednu z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 písm. b) nebo c) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a jestliže se toto odsouzení týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

(4) Pokud byly do evidence Rejstříku trestů zaznamenány údaje o odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle odstavce 2 nebo 3 a soud podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí.

(5) Na rozhodnutí cizozemského soudu nebo mezinárodního soudu zaznamenaná do evidence Rejstříku trestů podle odstavců 1 až 3 se hledí jako na odsouzení soudem České republiky.“.

Poznámky pod čarou č.2 a 2a se zrušují.
V § 4a odst. 3 se slovo „může“ zrušuje“.
V § 4a odst. 3 se slovo „rozhodnout“ nahrazuje slovem „rozhodne“.
Na konci § 5 se doplňuje věta „Ministerstvo spravedlnosti zašle neprodleně Rejstříku trestů údaje uvedené v § 3 odst. 3 ohledně pravomocných odsouzení uvedených v § 4 odst. 1 písm. c) , v § 4 odst. 2 a 3 a v § 4a odst. 3.“.
V § 10 odst. 1 se písmeno d) zrušuje.
Dosavadní písmena e) a f) se označují jako písmena d) a e).

V § 10 odst. 1 závěrečné části ustanovení se slova „trestního řízení, pokud je k nim příslušné podle zvláštního zákona“ nahrazují slovy „ , pokud je k nim příslušné podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních“.
V § 10 odst. 3 větě první se za slovo „orgánům“ vkládají slova „a osobám“.
V § 10 odst. 3 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Rejstřík trestů vydá opis také na žádost mezinárodního soudu, který splňuje alespoň jednu z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, a jeho orgánů.“.

V § 10 odst. 5 se slovo „cizozemských“ zrušuje a za slovo „odsouzeních“ se vkládají slova „cizozemskými a mezinárodními soudy“.
V § 13 odst. 1 se slova „cizozemskými soudy“ zrušují a za slovo „odsouzení“ se vkládají slova „cizozemskými a mezinárodními soudy“.
V § 16a odst. 4 větě první se za slova „trestním řízení“ vkládají slova „nebo národnímu členovi Eurojustu“.

ČÁST šestá
Změna zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
Čl. VI
V § 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č.160/2006 Sb., se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2) Pro účely tohoto zákona se za úřední osobu považuje též úřední osoba cizího státu po dobu svého působení ve společném vyšetřovacím týmu na území České republiky, splňuje-li podmínky uvedené v § 127 trestního zákoníku.“.
CELEX: 32002F0465
ČÁST sedmá
Změna zákona o azylu
Čl. VII
Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb., zákona č. 217/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 519/2002 Sb., zákona č. 222/2003 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 57/2005 Sb., zákona č. 350/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č. 343/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 9/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 303/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb. a zákona č. 375/2011 Sb. se mění takto:
V § 3 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Za prohlášení o mezinárodní ochraně se dále nepovažuje projev vůle cizince podle odstavce 1, učinil-li cizinec toto prohlášení poté, co Česká republika obdržela žádost o jeho předání mezinárodnímu trestnímu soudu, mezinárodnímu trestnímu tribunálu, popřípadě obdobnému mezinárodnímu soudnímu orgánu, které splňují alespoň jednu z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.“.

V § 3f se na konci odstavce 2 doplňuje věta „To nebrání provedení předání cizince mezinárodnímu trestnímu soudu, mezinárodnímu trestnímu tribunálu, popřípadě obdobnému mezinárodnímu soudnímu orgánu, které splňují alespoň jednu z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.“.

ČÁST osmá
Změna zákona o cestovních dokladech
Čl. VIII
Zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění zákona č. 217/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 559/2004 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 384/2009 Sb., zákona č. 197/2010 Sb. a zákona č. 424/2010 Sb., se mění takto:
V § 6 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Podpis občana cestovní doklad nemusí obsahovat, je-li vydán podle § 17 odst. 11.“.
V § 15 odst. 1 se za větu první vkládá věta „Cestovní průkaz se vydá též občanovi, který nemá jiný cestovní doklad, jde-li o občana, který má být vydán nebo předán z cizího státu do České republiky, nebo o občana, který má být z cizího státu vyhoštěn a na kterého byl v České republice vydán příkaz k zadržení, příkaz k zatčení, příkaz k dodání do výkonu trestu, zatýkací rozkaz nebo evropský zatýkací rozkaz.“.
V § 17 odst. 11 se na konci textu věty druhé doplňují slova „, nebo v případech uvedených v § 15 odst. 1 větě druhé“.

ČÁST devátá
Změna zákona o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením
Čl. IX
V § 1 odst. 3 zákona č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 349/2005 Sb., se slova „soudu nebo tribunálu ustanoveného na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas a kterou je Česká republika vázána, nebo na základě rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem (dále jen „soudní orgán“)“ nahrazují slovy „trestního soudu, mezinárodního trestního tribunálu, popřípadě obdobného mezinárodního soudního orgánu, které splňují alespoň jednu z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen „soudní orgán“)“.

ČÁST desátá

Změna zákona o Policii České republiky

Čl. X

Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 150/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb. a zákona č. 459/2011 Sb., se mění takto:
V § 26 odst. 1 písm. g) se slovo „nebo“ zrušuje.
V § 26 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „ , nebo“ a doplňuje se písmeno i), které zní:
„i) byla dopadena na základě pronásledování podle § 92 prováděném příslušníkem zahraničního bezpečnostního sboru.“.
V § 26 se na konci textu odstavce 3 doplňují slova „; zajištění podle odstavce 1 písm. i) však nebude trvat déle než 6 hodin, pokud příslušný orgán cizího státu nepožádá o omezení osoby na svobodě za účelem vydání nebo předání, přičemž hodiny mezi půlnocí a devátou hodinou ranní se nezapočítávají“.
V § 34 se doplňuje odstavec 5, který zní:

„(5) Není-li věci vydané nebo odňaté k dalšímu řízení třeba, policista ji vydá osobě, o jejímž právu na věc není pochyb; jinak ji vrátí osobě, která ji vydala nebo které byla odňata.“.
Za § 34 se vkládá nový § 34a, který včetně nadpisu zní:
„§ 34a
Předběžné zajištění věci

Policista je oprávněn vyzvat osobu k vydání věci, pokud lze na základě zjištěných skutečností důvodně předpokládat, že o zajištění nebo předání takové věci požádá cizí stát.
Po předchozí marné výzvě k vydání věci podle odstavce 1 je policista oprávněn tuto věc odejmout.
O vydání nebo odnětí věci (dále jen „předběžné zajištění věci“) sepíše policista úřední záznam a osobě vystaví potvrzení.
Předběžné zajištění věci trvá nezbytně dlouhou dobu, nejdéle však 60 dnů.
O předběžném zajištění věci, o možnosti uplatnit na ni právo, jakož i o lhůtě podle odstavce 4 policie bez zbytečného odkladu vyrozumí cizí stát, v jehož zájmu byla věc předběžně zajištěna.
Nebrání-li tomu právní důvod, policie předběžně zajištěnou věc bez zbytečného odkladu vydá osobě, u níž byla zajištěna, nebo tuto osobu vyrozumí o možnosti věc převzít, pokud
cizí stát ve lhůtě podle odstavce 4 nedoručí žádost o zajištění nebo předání věci podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a

na věc neuplatní ve lhůtě podle odstavce 4 právo osoba jiná.

Jestliže na předběžně zajištěnou věc uplatňuje nárok osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy soudu a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních.
Pokud osoba, které má být věc vydána podle odstavců 6 nebo 7, přes opakovanou výzvu věc nepřevezme, s věcí se dále nakládá jako s věcí nalezenou podle občanského zákoníku.“.
V § 78 odst. 1 se za slovo „předává“ vkládají slova „národnímu členovi Eurojustu, Národnímu bezpečnostnímu úřadu,“.
CELEX: 32009D0426
V § 89 se za slovo „organizacemi“ vkládají slova „, s mezinárodními trestními soudy, mezinárodními trestními tribunály, popřípadě obdobnými mezinárodními soudními orgány, které splňují alespoň jednu z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 písm. b) a c) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních“.
V § 92 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní:
„(5) Nestanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného, je příslušník zahraničního bezpečnostního sboru oprávněn pokračovat v pronásledování osoby i na území České republiky. Pokud nestanoví mezinárodní smlouva něco jiného, příslušník zahraničního bezpečnostního sboru
je povinen neprodleně informovat policii podle odstavce 6 a uposlechnout jejích pokynů,
je povinen okamžitě na pokyn policie podle odstavce 6 zastavit pronásledování,
je povinen dodržovat právní předpisy České republiky,
je povinen na výzvu prokázat příslušnost k zahraničnímu bezpečnostnímu sboru,
je povinen používat jednoznačně rozpoznatelné označení příslušnosti k takovému sboru,
nesmí vstupovat do obydlí, nebo na jiná místa veřejně nepřístupná,
je v nepřítomnosti policisty až do okamžiku zajištění pronásledované osoby uvedené v § 26 odst. 1 písm. i) oprávněn omezit přiměřeným způsobem její osobní svobodu, prohlédnout osobu, zda u sebe nemá zbraň, a zbraň odejmout a v odůvodněných případech odejmout jinou věc.“.

Dosavadní odstavce 5 a 6 se označují jako odstavce 6 a 7.

V § 92 odst. 6 se slova „odstavce 2 řídí služební funkcionář stanovený“ nahrazují slovy „odstavců 2, 3 a 5 řídí policista určený“.
ČÁST jedenáctá
Změna trestního zákoníku
Čl. XI
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 330/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb. a zákona č. 458/2011 Sb., se mění takto:

V § 8 odstavec 1 zní:

„(1) Podle zákona České republiky se posuzuje trestnost činu spáchaného v cizině cizím státním příslušníkem nebo osobou bez státní příslušnosti, která nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt, i tehdy, jestliže

čin je trestný i podle zákona účinného na území, kde byl spáchán,
pachatel byl dopaden na území České republiky, proběhlo vydávací nebo předávací řízení a pachatel nebyl vydán nebo předán k trestnímu stíhání nebo výkonu trestu cizímu státu nebo jinému oprávněnému subjektu a
cizí stát nebo jiný oprávněný subjekt, který žádal o vydání nebo předání pachatele k trestnímu stíhání nebo výkonu trestu, požádal o provedení trestního stíhání pachatele v České republice.“.
§ 10 se včetně nadpisu zrušuje.
V § 34 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena e) až g), která znějí:
„e) doba, po kterou nebylo možné pachatele v České republice trestně stíhat, jde-li o čin, jehož trestnost se posuzuje podle zákona České republiky na základě § 8 odst. 1,
f) doba od vydání příkazu k zadržení do jeho odvolání nebo do pozbytí jeho platnosti z jiného důvodu,
g) doba, po kterou bylo dočasně upuštěno od některých úkonů trestního řízení podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.“
V § 34 odst. 4 písm. a) se slova „zatýkacího rozkazu nebo evropského zatýkacího rozkazu“ nahrazují slovy „podáním žádosti o zajištění vyžádání osoby z cizího státu, vydáním evropského zatýkacího rozkazu“.
V § 88 odst. 4, § 366 odst. 2 písm. a), § 367 odst. 1 a 2 a v § 368 odst. 1 se za slova „apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§ 402),“ vkládají slova „agrese (§ 405a),“.
V § 92 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se obdobně užijí na započítání předběžné, vydávací a předávací vazby vykonané podle jiného právního předpisu do trestu uloženého pro týž skutek.“.
V § 94 se na konci textu odstavce 3 doplňují slova „, a jde-li o trest vyhoštění, doba, po kterou byl výkon tohoto trestu přerušen“.
V § 127 se na konci textu odstavce 3 doplňují slova „nebo pokud se souhlasem orgánů České republiky působí na jejím území; tento souhlas se nevyžaduje, jde-li o úřední osobu mezinárodního trestního soudu, mezinárodního trestního tribunálu, popřípadě obdobného mezinárodního soudního orgánu, které splňují alespoň jednu z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních“.
CELEX: 32002F0465
V části druhé hlavě XIII se za § 405 pod nadpis dílu 2 vkládá nový § 405a, který včetně nadpisu zní:

„§ 405a
Agrese
Kdo v postavení, které mu umožňuje vykonávat kontrolu nad některým státem nebo řídit jeho politické anebo vojenské akce, v rozporu s ustanoveními mezinárodního práva plánuje, připravuje, zahájí nebo provede útočný čin, který spočívá v použití ozbrojené síly takovým státem proti svrchovanosti, územní celistvosti nebo politické nezávislosti jiného státu nebo v použití ozbrojené síly takovým státem jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s Chartou Organizace spojených národů a který svou povahou, závažností a rozsahem zakládá zjevné porušení Charty Organizace spojených národů, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let nebo výjimečným trestem.“.
V § 418 odst. 1 se za slova „útoku proti lidskosti (§ 401),“ vkládají slova „agrese (§ 405a),“.

ČÁST dvanáctá
Změna zákona o životním a existenčním minimu
Čl. XII
Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění zákona č. 218/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 85/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb. a zákona č. 366/2011 Sb., se mění takto:

V § 7 odst. 5 se slovo „smírného“ zrušuje a za slova „před Evropským soudem pro lidská práva“ se vkládají slova „na základě smíru nebo jednostranného prohlášení vlády“.

V § 7 se na konci odstavce 5 doplňuje věta „Za příjem se dále také nepovažuje příjem plynoucí z titulu odškodnění přiznaného mezinárodním trestním soudem, mezinárodním trestním tribunálem, popřípadě obdobným mezinárodním soudním orgánem, které splňují alespoň jednu z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.“.

ČÁST třináctá
Změna zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim
Čl. XIII

Zákon č. 418/2011Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim se mění takto:
V § 1 odst. 2 se slova „a v řízení proti právnické osobě trestní řád“ nahrazují slovy „, v řízení proti právnické osobě trestní řád a v řízení o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních přiměřeně zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních“.
V nadpisu části páté se slova „právním styku s cizinou“ nahrazují slovy „řízení o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních“.
§ 42 zní:

„§ 42

Má-li právnická osoba sídlo na území České republiky, pro účely zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních se považuje za osobu, která je občanem České republiky nebo má na jejím území trvalý pobyt.
Ustanovení části páté hlavy VI dílu 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu ukládajícího peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění v České republice se užijí na rozhodnutí jiného členského státu směřující vůči právnické osobě, která má na území České republiky sídlo nebo majetek. Pravomocné rozhodnutí soudu České republiky ukládající peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění lze při splnění podmínek uvedených v části páté hlavě VI dílu 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních zaslat do jiného členského státu, o němž lze důvodně předpokládat, že na jeho území má tato právnická osoba sídlo nebo majetek.
Ustanovení části páté hlavy IX zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních se neužijí.“.
§ 43 až 47 se včetně nadpisů zrušují.

ČÁST Čtrnáctá

ÚČINNOST
Čl. XIV

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem šestého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

O b e c n á č á s t
Hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad (RIA) nebylo na tento návrh zákona aplikováno na základě bodu 3 části první (procesní pravidla) Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA), jež byly schváleny usnesením vlády č. 877 ze dne 13. srpna 2007, neboť se jedná o doprovodné změny doplňující obecný procesní právní předpis, pro který je stanovena výjimka.
Předmětný návrh zákona navazuje na návrh zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a zajišťuje nezbytnou provázanost jiných právních předpisů s tímto návrhem zákona (zejména pokud jde o trestní řízení, evidenci Rejstříku trestů, výkon vazby, azyl, cestovní doklady a policejní předpisy). Změnami jiných právních předpisů se reaguje na skutečnost, že nový zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních upravuje některé instituty odlišně od dosavadní právní úpravy, nebo obsahuje úpravu otázek dosud v právní úpravě komplexně neřešených – např. spolupráce s mezinárodními trestními soudy a tribunály.
Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Pokud jde o právní akty Evropské unie, dílčí implementaci Rozhodnutí Rady 2002/187/SVV o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti, jakož i Rozhodnutí Rady 2009/426/SVV ze dne 16. prosince 2008 o posílení Eurojustu, které mění Rozhodnutí Rady 2002/187/SVV, zajišťuje novela trestního řádu, zákona o Rejstříku trestů, zákona o státním zastupitelství a zákona o ochraně osobních údajů, v nichž se zakotvují některé dílčí pravomoci národního člena Eurojustu a upravuje se otázka přístupu subjektu údajů k osobním údajům zpracovávaným Eurojustem a procedura zjednání nápravy při jejich nepřesném zpracování.
V zákonu o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a v trestním zákoníku se zajišťuje dílčí implementace Rámcového rozhodnutí Rady 2002/465/SVV ze dne 13. června 2002 o společných vyšetřovacích týmech.
I když nejde přímo o implementační ustanovení, navrhovaný § 76a trestního řádu navazuje na doporučení vyplývající ze Závěrečné zprávy o čtvrtém kole vzájemných hodnocení „Praktické uplatňování evropského zatýkacího rozkazu a odpovídajících postupů předávání mezi členskými státy“ (dokument 8302/4/09 REV 4 CRIMORG 55 COPEN 68 EJN 24 EUROJUST 20) a doporučení č. 19 Hodnotící zprávy o České republice provedené v rámci čtvrtého kola vzájemných hodnocení „Praktické uplatňování evropského zatýkacího rozkazu a odpovídajících postupů předávání mezi členskými státy“ (dokument 15691/2/08 REV CRIMORG 194 COPEN 222 EJN 71 EUROJUST 95).
Pokud jde o mezinárodní smlouvy, skutková podstata trestného činu agrese nově navržená v § 405a trestního zákoníku (jakož i některá další dílčí ustanovení) reaguje na požadavky Římského statutu ze dne 17. 7. 1998, jehož smluvní stranou se Česká republika stala ke dni 1. 10. 2009 a který byl vyhlášen pod č. 84/2009 Sb. m. s. Jiné mezinárodní smlouvy se navrhované právní úpravy přímo netýkají.
S ohledem na skutečnost, že jde o doprovodné změny, nevyplývají z navrhované právní úpravy zvýšené finanční nároky - navrhovaný zákon nebude mít dopad ani na státní rozpočet, ani na ostatní veřejné rozpočty, ani na hospodářské subjekty, zejména malé a střední podnikatele.
Navrhovaná úprava není spojena se sociálními dopady, nedopadá na životní prostředí, nemá bezprostřední nebo sekundární dopady na rovnost mužů a žen a nevede k diskriminaci jednoho z pohlaví.

Z v l á š t n í č á s t

K části první – novela trestního řádu
K bodům 1 a 2 [§ 11 odst. 1 písm. i), j) a k)]
Jako další důvod nepřípustnosti trestního stíhání v České republice se do § 11 trestního řádu doplňuje skutečnost, že trestní řízení bylo předáno do jiného státu a v tomto předaném řízení byl dotčené osobě cizozemským soudem pravomocně uložen trest nebo ochranné opatření, jejichž výkon byl přinejmenším zahájen, nebo nastala skutečnost, která brání jejich výkonu v cizím státě, anebo pokud bylo cizozemským soudem v předaném řízení pravomocně upuštěno od uložení trestu, anebo bylo pravomocně rozhodnuto o zproštění obžaloby. Tento důvod nepřípustnosti trestního stíhání je doplňován v návaznosti na novou úpravu předání trestního řízení do cizího státu. Jeho znění je inspirováno formulací článku 54 Schengenské prováděcí úmluvy a článku 35 Evropské úmluvy o předávání trestního řízení z 15. 5. 1972 (č. 551/1992 Sb.) a vychází z toho, že mají-li orgány České republiky k cizozemským orgánům takovou důvěru, že jsou ochotny sdílet s nimi odpovědnost za provedení trestního řízení, a předají-li trestní řízení cizozemským orgánům, měly by respektovat výsledek trestního řízení v cizím státě alespoň u zde vymezených typů rozhodnutí a stanovených podmínek.
K bodu 3 (§ 11 odst. 2)
V návaznosti na článek 50 Listiny základních práv EU, článek 54 Schengenské prováděcí úmluvy a související judikaturu Evropského soudního dvora (rozhodnutí ve věcech C-187/01 a C-385/01 Gözütok a Brügge, C-469/03 Miraglia, C-436/04 Van Esbroeck, C-467/04 Gasparini a další, C-150/05 Van Straaten, C-288/05 Kretzinger, C-367/05 Kraaijenbrink, C-297/07 Bourquain, C-491/07 Turanský) se přesněji vymezuje, kdy se ve vztahu k rozhodnutím jiných členských států EU a tzv. přidružených států, jimiž jsou jiné než členské státy EU, které se mezinárodní smlouvou zavázaly k provádění schengenských předpisů (schengenskými předpisy se rozumí mezinárodní smlouvy o odstraňování kontrol na společných hranicích a s nimi související právní předpisy EU), tj. konkrétně Norsko, Island a Švýcarsko, uplatní důvod nepřípustnosti trestního stíhání spočívající v uplatnění překážky věci rozhodnuté (rei iudicatae). Současné znění § 11 odst. 4 trestního řádu je příliš široké a jeho aplikace může vést k tomu, že pachatelé trestných činů uniknou spravedlnosti (např. oproti článku 54 Schengenské prováděcí úmluvy odsuzující rozhodnutí v jiném členském státu EU vytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté bez ohledu na jeho reálnou vykonatelnost, nebo v rozporu se závěry rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C-469/03 Miraglia může překážku věci pravomocně rozhodnuté vytvořit i rozhodnutí justičního orgánu jiného členského státu EU o zastavení trestního stíhání pro neúčelnost z důvodu řízení vedeného v České republice). Ačkoli článek 58 Schengenské prováděcí úmluvy umožňuje přednostní použití širších vnitrostátních předpisů upravujících překážku věci pravomocně rozhodnuté vůči rozhodnutím cizozemských orgánů, je třeba předmětné ustanovení koncipovat tak, aby více odpovídalo článku 54 Schengenské prováděcí úmluvy a relevantní judikatuře Evropského soudního dvora a nastolilo rovnováhu mezi požadavkem, aby nikdo nebyl stíhán pro stejný skutek v několika státech proto, že využil práva volného pohybu, a požadavkem, aby pachatelé v důsledku využití práva volného pohybu neunikali spravedlnosti. Rozšířen byl též okruh států, na které se toto ustanovení vztahuje (dosavadní § 11 odst. 4 trestního řádu pomíjí přidružené státy).
K bodu 4 (§ 11 odst. 3)
Jde o legislativně technickou úpravu související s novou úpravou obsaženou v odstavci 2.
K bodu 5 (§ 11 odst. 5)
Jedním z projevů přenosu pravomocí ve smyslu čl. 10a Ústavy České republiky, k němuž v případě mezinárodních trestních soudů a tribunálů uvedených v § 145 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech dochází, jsou účinky rei iudicitae, které meritorní rozhodnutí těchto mezinárodních trestních soudů a tribunálů mají i ve vztahu k vnitrostátním jurisdikcím [srov. čl. 20 odst. 2 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu (č. 84/2009 Sb. m. s.), čl. 10 odst. 1 Statutu Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, čl. 9 odst. 1 Statutu Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu a čl. 7 odst. 1 Statutu Mezinárodního zbytkového mechanismu pro trestní tribunály]. Protože však mezinárodní trestní soudy a tribunály mají jen dílčí jurisdikci, která je omezena toliko na nejzávažnější zločiny podle mezinárodního práva a pouze na jejich nejvýznamnější pachatele, je nutno tyto účinky vyloučit v případech, kdy rozhodnutí mezinárodního trestního soudu nebo tribunálu je založeno na nedostatečnosti důvodů pro založení jeho jurisdikce (působnosti), včetně nedostatečné závažnosti činu nebo nebezpečnosti pachatele. V těchto případech se nemusí jednat o zločin podle mezinárodního práva, avšak může se jednat o trestný čin podle vnitrostátního práva, jehož vnitrostátní stíhání mezinárodní právo nevylučuje.
K bodu 6 (§ 12 odst. 10)
Ustanovení vychází z původního stavu před navrhovaným zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, tj. z používání trestního řádu na postupy mezinárodní justiční spolupráce, neboť právní styk s cizinou upravený v hlavě dvacáté páté trestního řádu byl ve smyslu § 12 odst. 10 trestního řádu považován za trestní řízení, resp. součást trestního řízení. Dochází-li k vyčlenění problematiky právního styku s cizinou z trestního řádu, tj. k úpravě mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech samostatným zákonem, je třeba řízení podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních do definice trestního řízení v § 12 odst. 10 trestního řádu doplnit.
K bodu 7 (§ 30 odst. 2)
Jde o změnu v souvislosti s navrženým § 76a tr.řádu. Vydání příkazu k zadržení by mělo mít podobný dopad ve vztahu k vyloučení soudce jako nařízení domovní prohlídky, vydání příkazu k zatčení nebo rozhodnutí o vazbě.

K bodu 8 a 9 (§ 36 odst. 4)
S ohledem na vyčlenění problematiky mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních z trestního řádu do samostatného zákona se zrušují ustanovení upravující otázku nutné obhajoby v těchto případech. Případy nutné obhajoby v řízeních ve věcech mezinárodní justiční spolupráce jsou komplexně upraveny v navrhovaném § 14 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.

K bodu 10 (§ 51b odst. 2)
Zakotvení navrhované povinnosti do trestního řádu bude znamenat sjednocení právní úpravy s úpravou obsaženou v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 11 (§ 65 odst. 4)
V návaznosti na požadavek Rozhodnutí Rady 2009/426/SVV ze dne 16. prosince 2008 o posílení Eurojustu, které mění rozhodnutí 2002/187/SVV, aby národní člen působící v Eurojustu požíval všech potřebných pravomocí pro efektivní výkon své činnosti v Eurojustu, se v navrhovaném § 29 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních výslovně upravuje jeho oprávnění nahlížet pro účely plnění svých úkolů v Eurojustu do trestního spisu. V navrženém ustanovení se zajišťuje provázanost úpravy trestního řádu s tímto oprávněním národního člena a zároveň se předchází výkladovým nejasnostem, zda lze národního člena v Eurojustu podřadit pod pojem „státní orgán“.
K bodu 12 (§ 72a odst. 5 )
S ohledem na vyčlenění problematiky mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních z trestního řádu do samostatného zákona je třeba doplnit toto ustanovení tak, že ustanovení trestního řádu upravující nejvyšší přípustnou dobu trvání tzv. „vyšetřovací vazby“ se nebude aplikovat na všechny druhy vazeb vykonávané osobou v řízeních podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (tj. zejména na vazbu předběžnou, předávací, vydávací a průvozní). Pokud jde o vazbu vykonanou dotčenou osobou v cizině v souvislosti s úkonem mezinárodní justiční spolupráce požadovaným Českou republikou (vydání, předání), posuzuje se samostatně z povahy věci (nejde o vazbu v České republice podle trestního řádu) a není zapotřebí výslovně stanovit, že se její délka nezapočítává do doby trvání vazby v trestním řízení v České republice.
K bodu 13 (§ 73a odst. 1)
S ohledem na mimořádně vysokou závažnost trestného činu agrese, jehož skutková podstata se nově upravuje v novele trestního zákoníku (viz níže), se navrhuje vyloučit i ve vztahu k tomuto trestnému činu možnost nahrazení vazby peněžitou zárukou.

K bodu 14 (§ 76a)
Navrhuje se, aby v trestním řízení bylo možné vydat příkaz k zadržení podezřelého, kterému nelze pro jeho nedosažitelnost doručit opis usnesení o zahájení trestního stíhání. Dosavadní právní úprava (§ 76 odst. 1 tr. řádu) vychází z toho, že k zadržení osoby podezřelé dochází typicky na místě činu, nebo sice později, ale taková osoba je bez obtíží k dispozici orgánům činným v trestním řízení. Podmínkou zadržení podezřelé osoby je samozřejmě její fyzická dosažitelnost (ať již na základě předvolání k úkonu, předvedení nebo přistižení při činu). Na rozdíl od osoby obviněné, vůči níž lze za stanovených podmínek uvedených v § 69 vydat příkaz k zatčení, ale trestní řád nezná institut příkazu k zadržení podezřelého, kterého nelze předvolat či jinak zajistit jeho přítomnost při úkonech trestního řízení a u něhož míra důvodnosti podezření ze spáchání trestného činu je natolik vysoká, že je namístě zahájit trestní stíhání. K tomu může dojít až doručením opisu usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 2 tr. řádu, pokud nejsou splněny zákonné podmínky pro konání řízení proti uprchlému. Za situace, kdy opis usnesení o zahájení trestního stíhání nelze takové osobě doručit a nelze ji ani předvolat, předvést nebo bez odkladu zadržet, není možné vůči ní provádět úkony trestního stíhání. Po takové osobě lze sice pátrat prostředky uvedenými v zákonu č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, avšak tyto úkony se kvalitativně odlišují od úkonů, které policie provádí při plnění příkazu k zatčení, a tomu zpravidla odpovídá i délka doby, než se podaří takovou osobu zajistit pro trestní řízení.
Z uvedených důvodů se navrhuje, aby v případech, kdy je zcela zřejmé, že takové osobě bude po jejím zadržení sděleno obvinění a bude zahájeno trestní stíhání, bylo možné vydat příkaz k jejímu zadržení. Shodně, jako je tomu u příkazu k zatčení obviněného, bude vydání příkazu k zadržení podezřelého svěřeno do pravomoci soudce působícího v přípravném řízení. Příkaz provedou policejní orgány, stejně jako je tomu v případě vydání příkazu k zatčení obviněného. Ihned po zadržení bude takové osobě doručen opis usnesení o zahájení trestního stíhání a taková osoba bude vyslechnuta.
Absence navrhované úpravy příkazu k zadržení osoby je také velmi výrazně pociťována v oblasti mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních, a to zejména v následujících třech případech:
a) přeshraniční pronásledování,
b) rychlá reakce na zločiny,
c) pátrání po osobách za účelem omezení na osobní svobodě.
Ad a)
ࠀࠐࠜࠞࢆࢌࢎआ६৘৬ਘਢਤਦਬ඀ංᅔᆒዠዢᒶᒸᓈᓊᓐᓠᓢᕄᕆថធ᧺᧼ᩮ᪞᪠᫐᫜ᬮᬰᮎᮐᮼᯀᯂᯮᯰᱞᲐᲬᲮᲰ᳎᳦ᳮ��쳓쇈솺솶솶솶꾶뛈ꣁ뛁ꣁ뛁뚡뚨뚡뚨뚨뚨뚨ꣁ钘钶ᘆㅨ䴈ᔐ剨ぐᘀ器䝱愀ᡊᔌ泌戅ᘀ杸ᔌ周噳ᘀ杸ᔌ牨ጾᘀ♨癁ᘆ杸ᔌ恨㭌ᘀ杸ᔌ牨ጾᘀ杸ᘆ♨癁ᔌ杸ᘀ杸ᔐ牨ጾᘀ器䝱愀ᡊᘊ器䝱愀ᡊᘆ慨큍ᘆと䙶ᔌ뱨�ᘀと䙶ᘆ镨ｴᔌ뱨�ᘀ뱨�ᘆᑨ呤㠀ࠀࡢ࡮࢐८৘৮ਘਤਨਪਬᲮᲰᴨᷰᷲ℄ⅺⅼ␨▾úðëá�Ó팀Ó팀Î였Á밀¼섀¼밀¼Ѐ摧煖GЀ$摧煖G␈਀&䘋摧ণøЀ摧偒0ࠀ萑˄葠˄摧磭gЀ摧煖GЀ摧煖GЀ摧煖GЀ摧澼ßЀ摧澼ßЀ摧澼ßЀ2摧澼ßᔀᳮᳰ᳴ᴦᴨᶄᶔᶖᶢᷮᷰᷲὲᾴ⃼⃾ℂ℄℘ℴ⅜ⅠⅮⅺ↌⇔⇖⋌⌆⏔␘␦␴␶⨚⨲⨴⨶⪴⪶⬶⬸⭤⭦⯘��짒짃짃뚺뚲뛱뫱ꎩ쎩ꦜꦣ꧃쎖몉뙼陸ᘆ器䝱ᔌꩨ끤ᘀꩨ끤ᘊ吓愀ᡊᔙ퍨⍌ᘀ器䝱䈀ت䩡桰ÿᘊ퍨⍌愀ᡊᔌ杨팯ᘀ器䝱ᘊၨ䰷愀ᡊᔐ⵨啐ᘀ器䝱愀ᡊᘆ퀜ᘆ퍨⍌ᔐ牨ጾᘀ器䝱愀ᡊᘊ器䝱愀ᡊᔐ酨ᘀ器䝱愀ᡊᔓ酨ᘀ器䝱㔀脈䩡ᔌ읨朾ᘀ杸ᔌ遨ᘀ杸ᔌ䭨위ᘀ器䝱ᔌ牨ጾᘀ器䝱ᘆ杸ᘆ畨坐Ⰰ▾⚦❈⠪⥆⨴⨶⪶⬸⭦⭨⽎⽐へㄐㆊ㉂㍬㐔㐖㑆㡤ú切ú切ú切úðú切æáá�ú휀Ç␐਀&䘋萏˅萑﷉葞˅葠﷉摧ȴ^Ѐ$摧ᎏЀ$摧ຂЀ$摧¯Ѐ$摧ȴ^Ѐ摧䳓#Ѐ$摧煖GЀ$摧⃀%Ѐ摧煖Gᔀ⯘ⱸⲎⴞ⵮⵼ⶂ⸊⸚⹼⺾⼌⼎⽆⽌⽎ぶへマㄊㄌㄎㅸㆈㆊ㉀㉂㊺㍦㍨㍪㍬㍮㐐㐒㐔㐖㑄㑆�헙쯏뷄햹쮲쮫ꂧ鳋趕纆汵慥ᘆ轨訓ᔌ轨訓ᘀ轨訓ᔐ牨ጾᘀ艨茎愀ᡊᔐ艨茎ᘀ艨茎愀ᡊᔏ艨茎ᘀ艨茎㸀Īᔌ艨茎ᘀ艨茎ᔏ艨茎ᘀ艨茎㔀脈ᔌ剨봍ᘀ剨봍ᘆၨ䰷ᔌཨ꼀ᘀཨ꼀ᘆ剨봍ᔌ牨ጾᘀ艨茎ᔌ텨堯ᘀ♨癁ᘆ畨坐ᔌ㑨市ᘀཨ꼀ᔌ襨塭ᘀཨ꼀ᘆཨ꼀ᘊཨ꼀愀ᡊᘆ♨癁ᘊ器䝱愀ᡊᘊ퍨⍌愀ᡊᘊ䡨甅愀ᡊᘊၨ䰷愀ᡊᘊ㩨甠愀ᡊᔐ퍨⍌ᘀ퍨⍌愀ᡊ☀㑆㡢㡤㡦㣲㣺㤠㥈㥤㦊㦒㦔㦞㦠㦢㦤㧆㧈㧊㧌㨄㨈㨎㨐㨒㨔㨘㨾㩒㩔㩖㩜㪒㪔㪚䀚䀜䀢䀸䂸䂺䍠䍢䏾䐀䐂䑀䒪ퟞ쳐ퟐ쳐ퟐ뫃ꮱ몱몡銛銛蚌肺肺肺쎺硼흼Ãᘆၨ䰷ᘆ瑨ﴽᘊ器䝱愀ᡊᘊ表긪愀ᡊᘊ耥愀ᡊᔐ表긪ᘀ表긪愀ᡊᘊ彨愀ᡊᔓ䭨위ᘀ器䝱㔀脈䩡ᘊ繨艀愀ᡊᔐ䭨위ᘀ繨艀愀ᡊᔐ䭨위ᘀ器䝱愀ᡊᔐ牨ጾᘀ器䝱愀ᡊᘆ繨艀ᔌ牨ጾᘀ繨艀ᔌ牨ጾᘀ器䝱ᔌ恨㝜ᘀ恨㝜ᘆ⡨ݮᘆ鵨อᘆ恨㝜ᘆͨ�ᘆ轨訓ᔌ轨訓ᘀ轨訓⼀㡤㡦㦔㨄㨈㨖㨘㨾㩂㱲㱶㹎㹐㽨㽬䊚䊜䍢䐂䑀䑂䒬䕂䖂䙞óéÜ�Ü�äääääéä×Ѐ$摧夿܀␃愁Ĥ摧煖GЀ摧煖GЀ$摧煖GЀ$摧屠7␌਀&䘋萏葞摧ȴ^᠀䒪䒬䒰䕀䕂䖀䖂䙜䙞䛜䝢䝸䠄䠈䡤䣬䤐䤒䤖䤘䧤䧦䨺䨼䭆䭌䮐䱜䱨䱰䲈䲊䵂䵄么乊亴仐仒仔优会佞佦侪刦唸唼喞喠喰喼嗈�퓛퓐쟐쏔쏔꺵꺪꺪꺪꺵꺵꺵ꎪ龵龛钛鮟鮐薌邌ᔌ捨鉹ᘀ剨ぐᘆ剨ぐᘆɨ-ᔌ२䍻ᘀ२䍻ᘆ२䍻ᘆꡨ灤ᔌ蕨阬ᘀ鵨ਲᘆ鵨ਲᔌ赨噒ᘀ鵨ਲᔌ鵨ਲᘀ鵨ਲᔌ詨杴ᘀ器䝱ᘆ睨ᔐ鉨ᘀ푨ቇ愀ᡊᘆ푨ቇᔌ牨ጾᘀ쁨┠ᘆ쁨┠ᔌ㽨࡙ᘀ器䝱ᔐ牨ጾᘀ器䝱愀ᡊᔌ牨ጾᘀ器䝱ᘆ器䝱ᘊ器䝱愀ᡊ㐀䙞䤘䧦䨼䩬䭆䱪䲈䲊䳈䵂䵄乊仒仔伌伜侬僪úðÜ촀Í저ë봀È¸저³꬀¦ꄀЀ摧撨pЀ7摧撨p܀␃愁Ĥ摧撨pЀ$摧撨pЀ$摧偵W਀萏Ũꐓx葞Ũ摧㊝
Ѐ摧ȴ^฀萏ː萑ﺘꐓx葞ː葠ﺘ摧㊝
฀萏Ũ萑Ŝꐓx葞Ũ葠Ŝ摧㊝
Ѐ$摧ȴ^Ѐ$摧㊝
Ѐ$摧煖GЀ$摧䐃=ሀ僪冪刦哬哮喞圸埲埴堊塈塖塘塚潪煸煺爮úõõç切â�Ø찀Ì쀀¸꬀£ᴈ਀&䘋摧涉Xఀ萏Ʃ萑葞Ʃ葠摧ȴ^ᴈ਀&䘋摧䄦v⬌਀&䘋萑Ʃ葠Ʃ摧㜐L⬌਀&䘋萑Ʃ葠Ʃ摧涉XЀ摧╲ùЀ摧╲ùЀ摧╲ùЀ$摧㜐Lࠀ$옍踁؀摧۪hЀ摧笉CЀ摧撨pᄀ嗈嗊嗢嘒嘚嚚嚜囲围圲圶圸埰埲埴堊塖塚嫲嫴嬀嬂学孨洎洜洴滪滬漚漠潊潚潨潪潬煶煸熄熞熦熮熴燤燦燾爰�쳓쇈랻겳겨겨곈곈좡좡ꆚ곈覐薨薁薁蕽薁ᘆ⡨ݮᘆ鵨ਲᘆ鵨㱅ᔌ♨癁ᘀ♨癁ᔒ퉨섬ᘀ퉨섬ᜀ퉨섬ᔌ赨噒ᘀၨ䰷ᔌ㭨ࠧᘀၨ䰷ᘆ♨癁ᔌ퉨섬ᘀၨ䰷ᘆ퉨섬ᘆ牨拉ᘊ牨拉愀ᡊᔌꡨ灤ᘀꡨ灤ᘆၨ䰷ᔌၨ䰷ᘀၨ䰷ᔐ捨鉹ᘀ剨ぐ愀ᡊᘊɨ-愀ᡊᘊ剨ぐ愀ᡊᔐ牨ጾᘀ剨ぐ愀ᡊᔌ捨鉹ᘀ剨ぐᘆɨ-ᘆ剨ぐ⸀爮爰瑺瑼瑾璔瓠瓰祰秾糢級縂縸羘羪翂翺耈脪öñçÝ�Ð퀀Ë였Ë섀Ë밀·눀¦⬌਀&䘋萑Ʃ葠Ʃ摧㋿¤Ѐ摧㋿¤Ѐ摧㋿¤Ѐ摧㋿¤Ѐ$摧㋿¤Ѐ$摧㿋
Ѐ摧㿋
␈਀&䘋摧ণøЀ摧䇯\Ѐ摧䇯\Ѐ摧䇯\Ѐ摧䇯\Ѐ摧㋿¤Ѐ摧≥ýࠀ萑葠摧涉Xጀ爰爲爸猒猨獴珄珔珘珚珺理瑲瑶瑺瑼瑾璒瓠瓬瓮町畺疚痶盀盂瞦矦砀砂砐砒確碼碾磀磬磮磲礆礞礠祎祐祰秾穊穌穔퇘싋쮼뛂뛂뛂뛂뛂냂ꫂ뛂꓂颞銪銤诂纃ᘉ鵨ਲ㸀Īᔏ쭨ിᘀ屁㸀Īᔌ㑨市ᘀ荨ቑᘊ譨댠愀ᡊᘊ泌戅愀ᡊᘊꝨ愀ᡊᘊ鵨ਲ愀ᡊᘊ㕨G愀ᡊᘊ捨鉹愀ᡊᘊ뭨숺愀ᡊᘊｨꐲ愀ᡊᔐ牨ጾᘀ屁愀ᡊᘊ泌踥愀ᡊᔌｨꐲᘀ牨拉ᔌ鵨㱅ᘀ鵨㱅ᔌ٨쥺ᘀ牨拉ᔌ٨쥺ᘀ敨ﴢᘆ敨ﴢᘆ㩨甠ᘆ牨拉ᔌ牨ጾᘀ牨拉㄀穔穖笸笺糜糞糠糢糶紘級絖緖縀縂縔縶縸羘羨羪翀翺耆肪胚脊脚脠脴腠臚茰茲荔荪萖蒖蒨蓪�췔볃듲퓲쏍ꆨ벝躗躗芈蹼獼獼獼獭靼dᔐ牨ጾᘀըⰩ愀ᡊᘊ愀ᡊᔐ孨ľᘀｨꐲ愀ᡊᘊｨꐲ愀ᡊᘊ२礻愀ᡊᘊ챨씼愀ᡊᔐ牨ጾᘀｨꐲ愀ᡊᘊ泌踥愀ᡊᘆ쭨ിᔌ땨ᘀ屁ᔖ쭨ിᘀ쭨ി㘀脈⨾䌁ᑊᔏ쭨ിᘀݨ橳㸀Īᔌ쭨ിᘀ쭨ിᔓ쭨ിᘀ쭨ി㘀脈䩃ᘍ쭨ി㘀脈䩃ᘉ쭨ി㸀Īᔌ歿ᘀ쭨ിᔌ歿ᘀ屁ᘆᔌᘀᔏ쭨ിᘀ屁㸀Īᘉ鵨ਲ㸀Ī✀脪蒖蒪蓪蓶蟮蠀蠂蠌袖袘誒誔趸趺邪邬锎锐魦óéß휀Ò쨀Â뤀´됀´됀´됀«됀«ࠀ萑˄葠˄摧勀ÒЀ摧槠Üࠀ萏ѥ葞ѥ摧勀Ò਀&䘋摧勀Ò܀␃愁Ĥ摧槠ÜЀ摧氅␈਀&䘋
摧ণøЀ摧䎍Ѐ摧⤅,Ѐ摧⤅,Ѐ摧⤅,⬌਀&䘋萑Ʃ葠Ʃ摧㋿¤ጀ蓪蓲蓴蛒蜌蜎蜐蜼蜾蝮蟌蟬蟮蟶蠀蠂蠌誒誔誘誚贊趶趸趺釶鉆鎲鏐锐雸颞騊騨魦魨魪魬鰨鰪鰬鳀鳆鳮鴒鴞鴠齾��쫫싆뻆늸�ꦸꎲ骸�骸骓髙誸뢚突誸誚窚¸ᘍ�㔀脈䩡ᔐ㑨市ᘀ�愀ᡊᔐ�ᘀ�愀ᡊᔌ쁨퉒ᘀ�ᔐ쁨퉒ᘀ�愀ᡊᘊ畨坐愀ᡊᔐꝨᘀꝨ愀ᡊᘊꝨ愀ᡊᘊ�愀ᡊᘆ�ᘆ浨恾ᘆը齬ᔐ赨衃ᘀըⰩ愀ᡊᘊ덨笫愀ᡊᘊ愀ᡊᘊ泌戅愀ᡊᘊ흨蕙愀ᡊᔐ牨ጾᘀըⰩ愀ᡊᘊｨꐲ愀ᡊᘊ泌踥愀ᡊ⼀魦魨齾龀ꃤꃦꄶꆈꈌꏌꐚ꒒꒔Ꙩ꛾ꤘꤚꨚꬢ꯼꯾갔úñìââÖ츀â준É쐀¿뼀º쐀µЀ摧⾄ìЀ$摧桊`Ѐ$摧奄ËЀ摧悈bЀ$摧ѣÊ␈਀&䘋摧⡈$␌਀&䘋萏˅葞˅摧ȴ^Ѐ$摧⡈$Ѐ$摧瓵èЀ摧Ţࠀ萑˄葠˄摧勀ÒЀ摧槠Üᔀ齾龀龂龄龆ꁰꁸꁺꃤꃦꄴꄶꆈꆬꈊꈌꋼꌸꍼꎌꎚꏄꏨꏪꏮꐄꐖꐘꐚ꒐꒒꒔ꓼꖀꙦꙨ꛺꜠Ɦ꟢꠲ꡀꡆꢎ꣌ꣲꣴ꤄ꤐꤒꤖꤘ�죌뷁뛈닁늮늽늽좪좲솲좦늟늟钘钦覍覔覔Ꚕ钍钍ᔌ捨쨄ᘀ捨쨄ᘆ㩨甠ᔌ꽨茎ᘀ䡨̈́ᘆ䡨̈́ᔌ牨ጾᘀ䡨␨ᔌⱨ樏ᘀ䡨␨ᘆ뉨�ᘆ畨坐ᘆ表�ᘆ䡨␨ᔌᕨᘀᘆ捨쨄ᔌᘀᘆᘊ扨ଁ愀ᡊᘍ�㔀脈䩡ᔐ쁨퉒ᘀ�愀ᡊᘊ�愀ᡊᔐ聨ᘀ�愀ᡊᔐꝨᘀ�愀ᡊᘊꥨ눑愀ᡊ㌀ꤘꤚꨘꨤꨦꨴꨶꩆꩈ꩜꩞ꩠꩤꩰꪀꪂꪜꪮꬢꬾꭚ꭮ꭰꭴꮒ꯺꯼꯾값갔걞곾괊괌괖껊꼠꽴꾆꾌꾺끎끪넒녾놀놂놤놦놮�쫐뷁쪶뷁붶붲붲ꖪ鶪颪趔ᔐ牨ጾᘀ泌踥愀ᡊᔌ䡨̈́ᘀ๨搃ᘆ๨搃ᘉ葨㸀Īᔏ杨輣ᘀꕨ䀈㸀Īᘉɨ-㸀Īᔏ杨輣ᘀ葨㸀Īᘆ챨씼ᔌ葨ᘀ葨ᘆ葨ᔐ牨ጾᘀ葨愀ᡊᘊ葨愀ᡊᔐ牨ጾᘀ剨ぐ愀ᡊᔌཨᕝᘀ䩨恨ᔌཨᕝᘀ剨ぐᘆ♨捾ᘆ䑨쭙ᔌ䑨쭙ᘀ䑨쭙ᘆ捨쨄ᘊ䡨␨愀ᡊ㄀갔곾괌꾺놂놦놼뇦뇶뢄밶밸뻈뻊뻞뼦뼸쏐쓐úðæÜ휀Ò쨀Ò씀¼뜀²관¨ꀀ␈਀&䘋
摧ণøЀ摧⑜ïЀ摧⚤£Ѐ摧⚤£Ѐ摧⚤£ࠀ옍ꨁ؀摧恋Ѐ$摧僇␈਀&䘋摧ণøЀ摧㲚üЀ摧硛¦Ѐ摧◹Ѐ摧◹Ѐ摧䑈Ѐ摧偒0Ѐ摧⾄ìЀ摧⾄ìЀ摧⾄ìሀ놮놺뇆뇦뇲뇴뇶눠눤댈댞댬댲던덞뎈뎎뎸뎾돨돰됚될둊두둺뒀뒨뒮듘듞딈딎딸딾땨땮떘떞뗈뗎뗸뗾똨똮뙘뙞뚈뚎뚶뚼뛦뛬뜖뜜뜴뜶뜸랢럒럔렄렆롤뢂뢄룜뤔�������������������������웍싛랾웂돛¬ᔌ쩨㸁ᘀ䡨̈́ᘆ䡨̈́ᔌᡨୖᘀᡨୖᘆ써㕙ᘆᡨୖᔌ⭨씣ᘀ驨ﰼᔌ鍨㵸ᘀ驨ﰼᔌ驨ﰼᘀ驨ﰼᘆ驨ﰼᘆꑨꌦᘆᵨᘆ孨ꙸᘊ泌踥愀ᡊᔐ牨ጾᘀ泌踥愀ᡊᘊᵨ愀ᡊ䌀뤔뤤뤨뫊뫠묰뮀뮎뮔뮤뮴밆밮배밸밺밼뱆뱴벒볌볚뵜뵲뷂븒블븠븦븶빆뺘뻀뻂뻄뻆뻈뻊뻒뻜뻨뼦뼶뼸뿘뿚슰싞썐쎲쏎쏐좂좆죴죶�폚�폏폏폪폪�쿓폚싋슼늶Ɪꞣꞣꞣ鮟鯢ᔜ牨ጾᘀ器䝱㔀脈⩂愆ᡊ瀀ｨᘆ剨ぐᘆ屨ᘆ챨씼ᔌ�㌢ᘀᵨ㈺ᘆꑨꌦᘆ륨晲ᘊꑨꌦ愀ᡊᘊ륨晲愀ᡊᔐ牨ጾᘀꑨꌦ愀ᡊᘆ煨ᘆ驨ﰼᔌ쩨㸁ᘀ驨ﰼᘆ읨譐ᘆ홨쁞ᘆᘆ䡨̈́ᘆ㩨甠ᔌ쩨㸁ᘀ䡨̈́ᘆᡨୖᔌ쩨㸁ᘀᡨୖ㜀쓐절죴죶줎즼짊쿜쿞쿠쿸쿺큈큊큖큘툒퉶퍀÷ìâ�Ø�Ì쌀¾똀¶똀¶넀©ꐀЀ$摧㾮h␈਀&䘋 摧ণøЀ摧դ܀␃愁Ĥ摧դЀ摧դࠀꐓꐔ摧դ଀␃ጃ¤᐀¤愀̤摧殍$Ѐ摧偒0Ѐ摧☲Ѐ摧☲Ѐ摧☲਀␱㜀$␸䠀$摧煖G␈਀&䘋
摧ণøሀ죶준줌줎줚줬즺즼진짆질짨짰짲쩨쩪쬘쬚쭖쭸쮮춖춘춰춲춴췚츾칔칖캤컴켂켈켊켚켨켪쾤쾺쿖쿚쿞쿠쿪쿶��폭폭폏폏쯓쯓뿅얶얿얿꒭鮭覒綃ﱹøᘆ剨ぐᘊ剨ぐ愀ᡊᘊ㉨訦愀ᡊᔐ㉨訦ᘀ㉨訦愀ᡊᔐ٨쥺ᘀ㉨訦愀ᡊᔐ٨쥺ᘀ泌Ɫ愀ᡊᔐ٨쥺ᘀ⁨ᕵ愀ᡊᔐ٨쥺ᘀ�愀ᡊᔐ牨ጾᘀ�愀ᡊᘊ㩨甠愀ᡊᘊ�愀ᡊᘆ㩨甠ᘆ捨鉹ᔌ㉨訦ᘀ㉨訦ᘆᵨᘆ煨ᔌ२䍻ᘀ२䍻ᘆ२䍻ᘆ㉨訦ᔌ뱨�ᘀ㉨訦ᘆ䉨�ᘆ륨晲ⴀ쿶쿸쿺큊큒큔탺탼턮톎톐톾퇲툐툒툰툼퉄퉊튄튴튾팾퍀퍌퐦퐪퐬퐶퐺푮풘퓀퓈햀햂횀횄횆횾훀훚훠훢훦훪��탖탖쫜싆싆뻆뚺뛆뚯Ɜ슣鲣鲫鲣閣趑蚑肑wᔐ乨ԉᘀ퉨섬愀ᡊᘊ퉨섬愀ᡊᔌꁨ割ᘀꁨ割ᘆ表긪ᘆꁨ割ᔌ䴫ᘀ赨�ᔌ╨㼶ᘀ赨�ᘆꁨɩᘆꩨ숿ᘆ赨�ᔌ荨쭖ᘀ赨�ᘆ荨쭖ᘆ㥨䜎ᘆᘆ텨툿ᘆ깨栿ᘊ깨栿愀ᡊᘊ愀ᡊᘊ써㕙愀ᡊᘊ摨ᴅ愀ᡊᘊꡨľ愀ᡊᘊᵨ愀ᡊᘍ摨ᴅ㔀脈䩡ᘆ摨ᴅᔌ摨ᴅᘀ摨ᴅⴀ퍀퐬횆훚훢�����������úðëã�Ù준·ꨀª鴀谀က(옍씁؂萏˅萑ﻥ葞˅葠ﻥ摧悀ðఀ+萏͓萑﷉葞͓葠﷉摧ȴ^ఀ+萏͓萑﷉葞͓葠﷉摧悀ð⬒ഀࣆȀ͓࢘؆萏͓萑﷉葞͓葠﷉摧悀ð⬐਀&䘋萏͓萑﷉葞͓葠﷉摧悀ðЀ摧㾮hЀ7摧⒲Å܀␃愁Ĥ摧⒲ÅЀ摧犠RЀ$摧犠RЀ$摧⯥MЀ摧䊍Ýက훪훬��������������������������죑뫁솳꿑ꯑꟑꏑ鿑꿑邘龯薌賑텾톣龌龘窘颟ᘆᔌ牨ጾᘀ뉨씤ᔌ赨ᘀꝨᘆ깨栿ᘏ뉨씤䈀ت桰ÿᔌ楨ꄀᘀ楨ꄀᘆ楨ꄀᘆ섡ᘆŨ㵨ᘆꝨᘆ뉨씤ᔌꝨᘀ뉨씤ᔌꝨᘀ楨ꄀᔌꝨᘀ깨栿ᔐ牨ጾᘀ깨栿愀ᡊᔌ牨ጾᘀ깨栿ᔌ뉨씤ᘀ깨栿ᘆ赨�ᘆꁨ割ᘆ퉨섬ᘊ퉨섬愀ᡊᔐ乨ԉᘀ퉨섬愀ᡊᘊ表긪愀ᡊ⸀÷æ�Ù퐀Ï쨀Å쀀»똀¶똀¶똀¶글®글⠈਀&䘋摧䢩Ѐ(摧䢩Ѐ(摧i¡Ѐ摧i¡Ѐ$摧䢩Ѐ$摧⯥MЀ摧櫻0Ѐ$摧滥^ఀ+萏͓萑﷉葞͓葠﷉摧ȴ^⠈਀&䘋摧⒲Åࠀ(萑葠摧ȴ^⠈਀&䘋摧悀ð᐀틖쓈쓀떹떹뗀뗀뇀ꚪ龪鮪鞟鮟龗龓龏龓龏讓螟鎟鮟ᘆ퍨✟ᘆ畨坐ᘆ表긪ᘆᘆ楨ꄀᘆꥨ鑈ᔌꥨ鑈ᘀ赨�ᘆ텨툿ᔌꥨ鑈ᘀꥨ鑈ᘆ赨�ᘆ㩨甠ᔌ牨ጾᘀ赨�ᘆ䴫ᘆ幮ᔓﭨなᘀﭨな㘀脈䩃ᘆﭨなᘉ赨�㸀Īᘉ섡㸀Īᘉ⹨梅㸀Īᔏﭨなᘀ❨鱃㸀Īᔏﭨなᘀ幮㸀Īᔌ楨ꄀᘀ楨ꄀᘆ륨晲㔀杻流琉行見兀龜𢡄ﲪﳼ︠︢﹘�틖컞컊뿞뒸뒸낸뒸뢩뢴ꊴ�醚蒊葻낑ᔐ멨鐝ᘀ鵨儽帀Ɋᘊ鵨儽帀Ɋᔌᑨ呤ᘀ鵨儽ᔐ鵨儽ᘀ鵨儽帀Ɋᘆ뱨�ᘆh鑬ᔌ䍨սᘀ䍨սᔌᑨ䨥ᘀ๨酛ᘆ鵨儽ᘆ䍨սᔌᑨ䨥ᘀ䍨ս఍ܪ栖夀k䩡ᘆ牨孷ᘆ泌戅ᘆ鑨䄓ᘆᵨᘆ摨ᴅᘆ葨ᔌ뱨�ᘀ뱨�ᘆ䉨�ᘆ륨晲ᘆᘆ赨�ᔌꥨ鑈ᘀ赨�ᘆꥨ鑈⸀琉兀𢡄ﰲﳾúðæ�Ö턀Ñ턀É쐀¿먀µꐀက옍퀁萏ː萑ﺘ葞ː葠ﺘ摧ȴ^က옍栁萏ː萑ﺘ葞ː葠ﺘ摧㶝QЀ$摧ȴ^Ѐ$摧澼ßЀ(摧絃Ѐ(摧嬎⠈਀Ħ䘋摧ণøЀ摧絃␈਀&䘋摧ণø܀␃愁Ĥ摧夀kЀ摧澼ßЀ摧澼ßЀ摧澼ßЀ摧澼ßЀ$摧䢩ᄀﳾ︢ﾼĘŬŮ˜Ϧܾݢࠬ࠮ࢸࣆ෶ຶຸîä�Ú케é쨀Åº꬀¦ꄀ需Ѐ摧澼ßЀ$摧俇Ѐ摧ႸÿЀ7摧Ⴘÿ฀@萏Ũ萑ꐔ葞Ũ葠摧Ⴘÿ਀@萑ꐔ葠摧ႸÿЀ摧綅LЀ$摧綅L਀␱㜀$␸䠀$摧氀Ѐ摧睆ºЀ$摧睆ºЀ$摧ႸÿЀ$摧㶝Qက옍퀁萏ː萑ﺘ葞ː葠ﺘ摧ȴ^က﹘﹠﹢﹦ﻐﻤﻦﻰﻲﻶﾶﾺﾼ￘ￚ
þĀĖĘŬŮžƺǖȚȜɞʐ˖˜ϤϦӘՂׂטךبٸچڌھܸܾݠ���퇞웍떿떿떿떿ꚮ鲢趖障障螜綢ᔓ㱨ṡᘀ蕨䱽㘀脈䩃ᘊꕨ聊愀ᡊᔐ牨ጾᘀ蕨䱽愀ᡊᘊ㩨甠愀ᡊᘊ蕨䱽愀ᡊᘆ蕨䱽ᔏ㱨ṡᘀ蕨䱽㸀Īᔌ㑨市ᘀ鵨儽ᔓ䙨멷ᘀ䙨멷崀脈䩡ᘍ䙨멷崀脈䩡ᔌ䙨멷ᘀ䙨멷ᘆ䙨멷ᔌh鑬ᘀ롨０ᘊ鵨儽帀Ɋᔐɨ਺ᘀ鵨儽帀Ɋᔌ鵨儽ᘀ鵨儽ᔌ饨륥ᘀ鵨儽ᘆ鵨儽ᔌᕨᘀ鵨儽⸀ݠݢޔߐࢸࢺ஌௤௦ෲ෴๜ຐຶຸໂ໒໔༮༲༶༼༾ዢᖾᗀᗜᗞ᙮ ᚂᚄᚒᚖ᚜᚞ᚦ᝴៌ἮὈᾄ῜⇖��퇱웊룂듂냆꧂ꗂ鞞貓ꖂ둾뒥瞥炥炥¥ᔌ湡ᘀɨ-ᔌ침ﴔᘀɨ-ᘆ�칕ᔓ牨ጾᘀɨ-㘀脈䩡ᔌ㑨市ᘀ周ㄥᘆ周ㄥᔌ㑨市ᘀɨ-ᔌ뱨�ᘀɨ-ᘆɨ-ᔌ周䌮ᘀ屨艡ᘆ牨孷ᘆ㕨ꤊᔒ栆ᘀ屨艡㔀脈࡜ᘆ屨艡ᘆ䉨�ᔌ屨艡ᘀ屨艡ᘎ뱨�伀͊儀͊ᘆ왨耳ᘉ᭨㼺㔀脈ᔌ᭨㼺ᘀ᭨㼺ᘆ鵨อᘆ筨ᠲᘆ롨０ᔓ蕨䱽ᘀ蕨䱽㘀脈䩃⬀ຸ໔༮༾ᆌᆎዠዢᗀᗂᗞ᙮ ᚂᚄúÞ퀀À넀¥넀 鬀谀礀਀␱㜀$␸䠀$摧ⴂ⬈਀&䘋摧ȴ^ऀ搒Ũꐓ摧╔1Ѐ摧ⴂЀ摧ⴂЀD摧۪h଀D␃༃಄布಄愃̤摧慜䐏̤̀☊଀ᑆᄀ惼懼̤摧勀Ò⬐਀&䘋萏ܳꐓꐔ葞ܳ摧ਵ©ഀ␃ᄃ쒄ጂ¤怀쒄愂̤摧ȴ^ऀ搒Ũꐓ摧۪h⬒̀$☊଀Fༀ㎄ሇ桤ā帀㎄愇$摧涉XЀ摧慜฀ᚄᝄᥢᩴ᪈᪊᪖᪘᱌⇘⊬⋸⋺⋼⋾⌀⌂⌞⌠úíèØ저»묀í¯ꨀ¥ꔀ 鬀Ѐ摧㲙NЀ摧㲙NЀ摧澼ßЀD摧慜଀D␃༃帀愀̤摧۪hఀ+옍ก؃萏葞摧ⴂ⬐਀&䘋옍ก؃萏葞摧ⴂ܀␃愀$摧ⴂ܀␃愁Ĥ摧ⴂЀ摧ⴂЀ$摧ⴂ␈਀&䘋摧۪hЀ摧ⴂሀ⇖⇘∔⊎⊦⊬⋶⋸⋺⋼⋾⌀⌂⌌⌎⌐⌒⌜⌞⌠⌢⌰⌲⌾⍀⍂⍄⍪⎊␔␖␘␜␞␠␢�췔럂꾳ꢳꂤꢤ꾳隨銠ꃲ芋汸cᘐh歙㔀脈࡜憁ᡊᔖ牨ጾᘀh歙㔀脈⨾愁ᡊᔓ牨ጾᘀh歙㔀脈䩡ᔐ牨ጾᘀh歙愀ᡊᔌ詨㑡ᘀ剨ぐᘆሊᔓ牨ጾᘀ뱨�㘀脈䩡ᘆ剨ぐᘆ섡ᔌ뱨�ᘀ饨丼ᘆ䉨�ᘆ륨晲ᔔ찣ᘀ屨艡伀͊儀͊ᔔ屨艡ᘀ屨艡伀͊儀͊ᔌ୨ᘀ屨艡ᔌ周䌮ᘀɨ-ᘐɨ-㔀脈⨾愁ᡊᔌ㹨５ᘀɨ-ᔌ浨쬪ᘀɨ-ᘆ晨贯ᘆɨ-ᘉɨ-㸀Ī⌀⌠⌲⍂⍄␘␚␜␞␠␢␤␦␨␪␬␮␰␲␴␶␸␺␼␾⑀úêàà�Ð퀀Ð퀀Ð퀀Ð퀀Ð퀀Ð퀀Ð퀀Ð퀀܀␃愁Ĥ摧夀k⬈਀&䘋摧夀kЀ摧夀kЀ摧偒0਀␱㜀$␸䠀$摧澼ßЀ摧㲙NЀ摧㲙N᠀␢␦⑒⑔⑶⑸⒖⒘⒚Ⓠ㎸㎼㓦㓨㚰㛂㛄㛎㛐㛤㛦㛶㛸㜄㜆㟄㦞㪾㼼䀒䀖䁄䁆䁈䁊䁌䂘�싊떽ꊫꊜꊜꊒꊒꊒꊒꊒꊒꊈ獼嵩ᔖ蕨ꩍᘀᑨ呤㔀脈⨾愁ᡊᔓ蕨ꩍᘀሊ㔀脈䩡ᘐሊ㔀脈࡜憁ᡊᔖ蕨ꩍᘀᑨ呤㔀脈࡜憁ᡊᔓ蕨ꩍᘀᑨ呤崀脈䩡ᔓ蕨ꩍᘀᑨ呤尀脈䩡ᘊᑨ呤愀ᡊᔐ蕨ꩍᘀᑨ呤愀ᡊᔓ蕨ꩍᘀᑨ呤㔀脈䩡ᔏ驨�ᘀሊ㔀脈ᘉᑨ呤㔀脈ᔏ驨�ᘀᑨ呤㔀脈ᔚ驨�ᘀሊ㔀脈࠹䂁ᒈ䔀وᘔሊ㔀脈࠹䂁ᒈ䔀وᘔᑨ呤㔀脈࠹䂁ᒈ䔀وᘐᑨ呤㔀脈࡜憁ᡊᘐ㑿㔀脈࡜憁ᡊ␀⑀⑂⑄⑆⑈⑊⑌⑎⑐⑒⑔⑖⑘⑚⑜⑞①③⑤⑦⑨⑪⑬⑮⑰⑲⑴⑶÷÷÷÷÷ïïïïïïïïï܀␃愂Ȥ摧搔T܀␃愁Ĥ摧夀kᬀ⑶⑸⒘⒚Ⓠ➪Ⲟ㉰㑬㥜㱲㺔䀒䀔䀖䁊䁌䂘䃶䨂䨲宜富岀岰杊杼÷ïææææïïáæááæЀ摧搔Tࠀ萑˄葠˄摧搔T܀␃愁Ĥ摧搔T܀␃愂Ȥ摧搔Tᨀ䂘䃶䨂䨲䨴䩖䪢宜富岀岰愒愔憜憞扂扄挈挔杈杊杼松柸桤楲榐櫆櫚殺比毢汌汎泔泖泘泦注泲泴洂洄洆洈洊洞洠溺溼溾滌滖滶퇦퇦퇦쇊늸늸늸늸늸늸솸ꆨ骨骨骨醲釯ꇵõᔐ㭨陒ᘀᑨ呤愀ᡊᔐၨᘀᑨ呤愀ᡊᘍᑨ呤㔀脈䩡ᘍ周ㄥ㔀脈䩡ᔓၨᘀᑨ呤㔀脈䩡ᘊꅦ愀ᡊᔐꅦᘀꅦ愀ᡊᔐ蕨ꩍᘀꅦ愀ᡊᘍꅦ㔀脈䩡̝jᔀ蕨ꩍᘀᑨ呤 お唀Ĉ䩡ᘊ㭨ي愀ᡊᔐ蕨ꩍᘀᑨ呤愀ᡊᘊᑨ呤愀ᡊᔓ蕨ꩍᘀᑨ呤㔀脈䩡㔀杼泘洈溼溾滶燺燼爰玢玤珖礌祂翚耎臸臺臼舢軒鍲铴锴镮闤闰úõõõìõõõõõõõõìࠀ萑˄葠˄摧搔TЀ摧搔TЀ摧曲¡ᬀ滶燸燼爊爎爰玠玢玤玲玶珖礌礚礞礨礬示社祂穘穨筚翘翚翨翪翬耎臸臼舌舎舖舢舨航芒苒莈莜蜎蝌蠺衸譔譾變讐识谘賈賚跰跲踀踂踸踺軒軴탙뚽���뷠��ᔐ睨ꑎᘀᑨ呤愀ᡊᔙ蕨ꩍᘀᑨ呤䈀Ī䩡桰ᘊ艨�愀ᡊᘍ艨�㔀脈䩡ᔓ蕨ꩍᘀᑨ呤㔀脈䩡ᔐ牨줌ᘀᑨ呤愀ᡊᔐၨᘀᑨ呤愀ᡊᘍᑨ呤㔀脈䩡ᘍ周ㄥ㔀脈䩡ᔓၨᘀᑨ呤㔀脈䩡ᘊᑨ呤愀ᡊᔐ蕨ꩍᘀᑨ呤愀ᡊ㰀軴鄾醄鋨鋴鍰闰ؒܬܮଂଐ଒ଔୈഘപബഴശ൘༚༪༬ཐᄼᅌᅎᇲኞኬኰዤែោᠼᠾ᳊᳘᳜᳚ᴐ⁔⁢⁤⁦⁸ℤ⅖↤↨⊚�헱쟎뻎잴잴ꮴ잴ꮴ잴ꮴ잴ꮴꮜꮜ캴듇뒫쟎ꮴ貕貆ᘊ慨荐愀ᡊᔐ艨�ᘀ艨�愀ᡊᘍ艨�㔀脈䩡̝jᔀ蕨ꩍᘀᑨ呤 お唀Ĉ䩡ᔐ蕨ꩍᘀᑨ呤愀ᡊᔓ蕨ꩍᘀᑨ呤㔀脈䩡ᔐ乨⍝ᘀᑨ呤愀ᡊᘍ周ㄥ㔀脈䩡ᘍᑨ呤㔀脈䩡ᔓၨᘀᑨ呤㔀脈䩡ᔐ홨퍟ᘀᑨ呤愀ᡊᔌ홨퍟ᘀᑨ呤唃Ĉᘊᑨ呤愀ᡊᔐ睨ꑎᘀᑨ呤愀ᡊ㐀V současnosti je prakticky nereálné úspěšně dokončit přeshraniční pronásledování pachatele trestného činu z České republiky do cizího státu – tj. vrátit pachatele do České republiky. Pronásledované osobě přistižené při činu nebylo dosud doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, takže proti ní není možné vydat evropský zatýkací rozkaz. Tudíž nelze splnit podmínku, že zadržená pronásledovaná osoba je příslušnými orgány České republiky z cizího státu vyžádána cestou justiční spolupráce. Podle dosavadní právní úpravy tak má pachatel trestného činu poměrně snadnou možnost vyhnout se trestní odpovědnosti přejetím hranice, na které již nejsou žádné hraniční kontroly, ani není dána možnost je uzavřít.
Ad b)
Pachatelé závažných zločinů (vražda, loupež, znásilnění apod.) zpravidla nevyčkávají v místě svého trvalého pobytu, až jim policie doručí usnesení o zahájení trestního stíhání. Naopak velice často okamžitě po spáchání zločinu opouštějí území České republiky, neboť jsou si vědomi omezených možností českých orgánu činných v trestním řízení okamžitě reagovat. Přitom policie nezřídka má dostatek indicií k identifikaci konkrétního pachatele, ale nemá potřebné nástroje k tomu, aby osoba, jež uprchla přes hranice, byla navrácena do České republiky. V praxi se někdy tyto případy řeší za pomoci řízení proti uprchlému (v jehož rámci je vydán mezinárodní zatýkací rozkaz či evropský zatýkací rozkaz), nicméně se ukazuje, že jde o řešení, jehož uplatnění trvá nějaký čas, který dává pachateli prostor, aby nalezl úkryt v cizině, nezřídka ve státě s Českou republikou nespolupracujícím. Opatření proti prchajícímu pachateli má přitom smysl pouze, je-li realizováno okamžitě, maximálně v řádu hodin, tj. před tím, než pachatel dosáhne úkrytu (v nespolupracujícím státě).
Ad c)
Dalším případem, kdy je absence příkazu k zadržení osoby pociťována, je případ, kdy se pátrá po osobě důvodně podezřelé ze spáchání trestného činu za účelem jejího omezení na osobní svobodě. Vzhledem k tomu, že se takové osobě, která se úmyslně skrývá v cizím státě, nepodařilo doručit usnesení o zahájení trestního stíhání, nemůže být proti ní vydán příkaz k zatčení, mezinárodní zatýkací rozkaz ani evropský zatýkací rozkaz. Po takové osobě nelze podle dosavadní právní úpravy prakticky pátrat v cizině, neboť účelem pátrání je omezení osoby na svobodě, pro které může být podkladem pouze mezinárodní zatýkací rozkaz nebo evropský zatýkací rozkaz (které v tomto případě nelze vydat). V Schengenském informačním systému je možné pátrat po pobytu osoby pouze pro jiné účely než pro účely jejího vzetí do vazby (např. pro účely doručování), takže jej v tomto případě nelze využít.
Ve všech výše uvedených případech tak navrhovaná úprava příkazu k zadržení usnadní úspěšné vrácení podezřelé osoby do České republiky k trestnímu stíhání, neboť příkaz k zadržení bude podkladem pro vyžádání osoby z cizího státu (§ 79 ZMJS) a pro vydání evropského zatýkacího rozkazu (§ 193 ZMJS).
Navržená úprava odpovídá i většině právních úprav jiných členských států EU, kdy podle informací získaných prostřednictvím Eurojustu lze vydat evropský zatýkací rozkaz (na základě vnitrostátního příkazu k zadržení/zatčení osoby) bez oficiálního sdělení informace podezřelému o zahájení trestního stíhání nejméně v 16 státech (Finsko, Francie, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Švédsko, Velká Británie).

K bodu 15 ( § 83c odst. 2 písm. a)
Za účelem naplnění nového příkazu k zadržení by měl mít policejní orgán možnost vstoupit do obydlí, jiných prostor a na pozemek shodně jako u osoby, na kterou byl vydán příkaz k zatčení nebo k dodání do výkonu trestu odnětí svobody
K bodům 16 a 17 (§ 87b odst. 3)
Ustanovení upravující některé otázky při přeshraničním sledování zásilky byla z trestního řádu přenesena do navrhovaného § 65 odst. 2 a 3 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, kam systematicky patří.
K bodu 18 (§ 158e odst. 8)
Ustanovení upravující některé otázky spojené s přeshraničním použitím agenta bylo z trestního řádu přeneseno do navrhovaného § 60 odst. 7 (skryté vyšetřování) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, kam systematicky patří.
K bodu 19(§ 159a odst. 2, § 172 odst. 1 písm. d), § 179c odst. 2 písm. e) a § 223 odst. 1)
Jde o legislativně technické úpravy navazující na vložení nového odstavce 2 do § 11.
K bodu 20 [§ 172 odst. 2 písm. b)]
Na rozdíl od mezinárodních trestních soudů a tribunálů uvedených v § 145 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, u nichž dochází k přenosu pravomocí ve smyslu čl. 10a Ústavy České republiky, a jejich meritorní rozhodnutí tedy mají účinky rei iudicatae, v případě mezinárodních trestních soudů a tribunálů uvedených v § 145 odst. 1 písm. b) a c) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních k takovému přenosu pravomocí nedochází, a jejich meritorní rozhodnutí proto automatické účinky rei iudicatae nemají (srov. čl. 9 odst. 1 Statutu Zvláštního soudu pro Sierra Leone nebo čl. 5 odst. 1 Statutu Zvláštního tribunálu pro Libanon). K meritorním rozhodnutím těchto mezinárodních trestních soudů a tribunálů je proto nutno přistupovat obdobně jako k meritorním rozhodnutím cizích států a v každém jednotlivém případě posoudit, zda dané rozhodnutí lze považovat za postačující (a to nejen formálně, ale i z hlediska faktického vykonání případně uloženého trestu). Zejména rozhodnutí založená na nedostatečnosti důvodů pro založení jurisdikce (působnosti) mezinárodního trestního soudu nebo tribunálu, včetně nedostatečné závažnosti činu nebo nebezpečnosti pachatele, v praxi nebude možné považovat za dostačující.
K bodu 21 ]§ 173 odst. 1 písm. d)]
Navržená změna navazuje na vytvoření nového institutu dočasného upuštění od trestního stíhání v navrhovaném § 108 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. V případě, že justiční orgán požádá cizí stát o převzetí trestního řízení, nově již nebude přerušovat trestní stíhání, ale rozhodne o dočasném upuštění od trestního řízení pro skutek, který je předmětem žádosti o převzetí trestního stíhání.
K bodu 22 (§ 227)
Jde o legislativně technickou úpravu navazující na vložení nového odstavce 2 do § 11.
K bodům 23 až 26 (§ 327)
Navrhovaná úprava sjednotí rozhodování o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku podle § 327 v případech, kdy má být odsouzený vydán do cizího státu, předán jinému členskému státu Evropské unie na základě evropského zatýkacího rozkazu nebo předán do Norska či Islandu na základě zatýkacího rozkazu, s rozhodováním v případech, kdy má být odsouzený vyhoštěn. Současně rozhodování o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku svěřuje v souladu s čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod soudu.
K bodu 27 (§ 350h)
Zavedení nového institutu přerušení výkonu trestu vyhoštění je navrhováno na základě poznatků z praxe, podle kterých trest vyhoštění v některých případech brání úspěšnému předvolání svědků z ciziny, pokud tito byli z České republiky vyhoštěni, a souvisí s navrhovaným ustanovením § 44 odst. 4 zákona o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech. Ve výroku usnesení o přerušení výkonu trestu vyhoštění bude vždy nutno specifikovat dobu, na kterou se výkon trestu vyhoštění přerušuje.
K bodu 28 (§ 364a)
Navrhované doplnění § 364a navazuje na navrhované změny § 4 zákona o Rejstříku trestů, které upravují podmínky a postup pro zápis rozhodnutí mezinárodních trestních soudů a tribunálů do evidence Rejstříku trestů. Bude-li možné tato rozhodnutí do evidence Rejstříku trestů zapisovat, je nutno umožnit i jejich zahlazení, neboť jinak by byli pachatelé trestných činů podle mezinárodního práva, jejichž stíhání a trestání je v působnosti mezinárodních trestních soudů a tribunálů, neodůvodněně znevýhodněni oproti pachatelům jiných trestných činů.
K bodu 29 (hlava dvacátá pátá)
S ohledem na vyčlenění problematiky mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních z trestního řádu do samostatného zákona se příslušná ustanovení hlavy dvacáté páté trestního řádu upravující tuto problematiku zrušují.

K části druhé – novela zákona o daních z příjmů
K bodu 1
Ustanovení § 3 odst. 4 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb. a obdobně i § 18 odst. 2 písm. d) tohoto zákona vymezují, co není předmětem té či oné daně z příjmu, a konkrétně že jím nejsou plnění z rozsudků ESLP a ze smírných urovnání stížností před ESLP. Od doby, kdy byla tato ustanovení doplněna, však vznikla třetí možnost uzavření věci před ESLP s finančním plněním ze strany státu, a sice tzv. jednostranné prohlášení vlády. Pamatuje na ně již Statut vládního zmocněnce pro zastupování ČR před ESLP, schválený usnesením vlády ze dne 17. srpna 2009 č. 1024 (čl. 6 odst. 4 statutu). Je proto vhodné upřesnit zmíněná ustanovení zákona č. 586/1992 Sb. tak, aby výslovně pamatovala i na jednostranná prohlášení vlády a vylučovala tak případné výkladové problémy

K bodu 2
Nad rámec mezinárodněprávních závazků se vstřícně k mezinárodním trestním soudům a tribunálům, resp. k obětem zločinů, jejichž stíhání a trestání je v působnosti mezinárodních trestních soudů a tribunálů, navrhuje vyloučit z předmětu daně z příjmů fyzických osob příjmy z odškodnění, o kterých rozhodly mezinárodní soudy nebo tribunály, s nimiž Česká republika spolupracuje. Zařazení mezi příjmy, které nejsou předmětem daně fyzických osob, vyplývá z určité podobnosti se spravedlivým zadostiučiněním přiznaným Evropským soudem pro lidská práva ve smyslu § 3 odst. 4 písm. d), byť v případě Evropského soudu pro lidská práva se navrhuje z předmětu daně vyloučit pouze zadostiučinění hrazená Českou republikou, zatímco v případě odškodnění přiznaných mezinárodními trestními soudy a tribunály se bude jednat o odškodnění hrazené buď přímo odsouzenými pachateli zločinů, jejichž stíhání a trestání je v působnosti těchto mezinárodních trestních soudů a tribunálů, anebo z příslušných fondů (např. Svěřenecký fond podle čl. 79 Římského statutu). Nejeví se totiž vhodným, aby Česká republika jakýmkoli způsobem snižovala odškodnění obětí nejzávažnějších zločinů podle mezinárodního práva.

K části třetí – novela zákona o státním zastupitelství
K bodům 1 a 2 ( § 12i)

Jde o změny navazující na úpravu působení národního člena v Eurojustu obsaženou v navrhované hlavě II části druhé zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.
V návaznosti na požadavek Rozhodnutí Rady 2009/426/SVV ze dne 16. prosince 2008 o posílení Eurojustu, které mění rozhodnutí 2002/187/SVV, aby národní člen působící v Eurojustu požíval všech potřebných pravomocí pro efektivní výkon své činnosti v Eurojustu, se v navrhovaném doplnění § 12i odst. 1 výslovně upravuje jeho oprávnění nahlížet do centrální evidence stíhaných osob (CESO) pro účely plnění úkolů v Eurojustu. I když národní člen působící v Eurojustu využívá svého postavení státního zástupce, není orgánem činným v trestním řízení a jeho oprávnění získávat údaje z CESO je třeba výslovně zakotvit.
Stejně tak je v praxi zapotřebí, aby údaje z CESO bylo možné poskytnout rovněž Ministerstvu spravedlnosti, které je potřebuje při plnění úlohy ústředního orgánu podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, např. pokud jde o závazky vyplývající ze zásady speciality (při vyžádání osoby z ciziny), anebo při vyslovování souhlasu s předáním odsouzené osoby do ciziny (tj. aby předáním odsouzené osoby nedošlo ke ztížení jejího trestního stíhání v České republice v jiné trestní věci).
K bodům 3 a 4 ( § 19 odst. 1, 2)
V navržené změně § 19a se přizpůsobuje nejvyšší délka dočasného přidělení státního zástupce k Eurojustu délce funkčního období národního člena, které činí 4 roky, může však být ještě delší v případě, že je národní člen zvolen prezidentem nebo viceprezidentem Eurojustu (národní člen je k Eurojustu vysílán v režimu dočasného přidělení). Upravuje se i způsob rozhodování o dočasném přidělení státního zástupce k Eurojustu způsobu jmenování státního zástupce národním členem tak, aby za účelem dosažení stejného cíle nemusely probíhat dvě odlišné procedury.
K části čtvrté – novela zákona o výkonu vazby
Pokud jde o zákon o výkonu vazby, který upravuje podmínky výkonu vazby v trestním řízení, uplatní se i na vazby vykonávané podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, neboť podle výkladové pravidla obsaženého v navrhovaném § 3 uvedeného zákona se řízení podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních považuje za trestní řízení.
V navrženém ustanovení § 14 odst. 3 upravujícím režim návštěv osob nacházejících se ve výkonu vazby podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních se nově sjednocuje povolovací režim návštěv v takových případech tak, že o nich zásadně rozhoduje předseda senátu, pouze v případě předběžné vazby v předběžném šetření nebo vazby v rámci dočasného převzetí osoby za účelem provedení úkonu přípravného řízení se toto oprávnění přiznává státnímu zástupci. Tím je respektován požadavek, aby o návštěvách rozhodoval ten justiční orgán, který je příslušný k vedení řízení (či jeho části) nebo k provedení úkonu v oblasti mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech, v jehož rámci byla osoba vzata do vazby.

K části páté – novela zákona o Rejstříku trestů
K bodu 1 (§ 4)
V odstavci 1 písm. a) se přebírá dosavadní právní úprava, pouze se upravuje odkaz s ohledem na skutečnost, že problematika mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních byla vyčleněna z trestního řádu do samostatného zákona.
Písmena b) a c) navazují na novou úpravu spolupráce s mezinárodními soudy a tribunály v části čtvrté zákona o mezinárodní justiční spolupráci. S ohledem na navrhované rozšíření možností spolupráce s mezinárodními trestními soudy a tribunály, včetně přebírání odsouzených osob, i na mezinárodní trestní soudy a tribunály podle § 145 odst. 1 písm. b) a c) zákona o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech je zapotřebí rozhodnutí těchto mezinárodních trestních soudů a tribunálů, pokud byla na území České republiky uznána českým soudem, zapsat do evidence Rejstříku trestů stejně, jako je tomu v případě odsouzení cizozemskými soudy uznanými na území České republiky. V případě mezinárodních trestních soudů a tribunálů uvedených v § 145 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech, tj. mezinárodních trestních soudů a tribunálů, ohledně nichž došlo k přenosu pravomocí ve smyslu čl. 10a Ústavy České republiky, se navrhuje automaticky, tj. bez návrhu Ministerstva spravedlnosti a rozhodnutí českého soudu, zaznamenávat v evidenci Rejstříku trestů jak odsouzení, která jsou vykonávána v České republice (v případě převzetí odsouzeného podle § 174 a násl. zákona o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech), tak odsouzení občanů České republiky a osob bez státní příslušnosti s trvalým pobytem v České republice těmito mezinárodními trestními soudy a tribunály. Díky přenosu pravomocí podle čl. 10a Ústavy České republiky zvláštní rozhodování o zápisu do evidence Rejstříku trestů totiž není zapotřebí.
Navrhované nové znění odstavce 3 doplňuje možnost zápisu do evidence Rejstříku trestů rovněž cizozemských odsouzení osob bez státní příslušnosti, které mají na území České republiky trvalý pobyt. Tato možnost dosud chyběla, přestože jinak je s těmito osobami v trestním právu zacházeno v mnoha ohledech obdobně, jako s českými státními příslušníky (srov. § 6 a § 7 odst. 2 trestního zákoníku), a je tedy i zájem na soustředění informací o trestní minulosti takových osob v České republice. Vzhledem k novému zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob se doplňují i právnické osoby, které mají sídlo v České republice nebo na území české republiky mají umístěn podnik nebo organizační složku, anebo zde alespoň vykonávají svojí činnost nebo zde mají svůj majetek.. Dále se s ohledem na navrhované rozšíření možností spolupráce s mezinárodními trestními soudy a tribunály i na mezinárodní trestní soudy a tribunály podle § 145 odst. 1 písm. b) a c) zákona o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech navrhuje v evidenci Rejstříku trestů zaznamenávat rovněž odsouzení občanů České republiky a osob bez státní příslušnosti s trvalým pobytem na území České republiky těmito mezinárodními trestními soudy a tribunály, avšak na rozdíl od mezinárodních trestních soudů a tribunálů uvedených v § 145 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech [srov. výše k odstavci 1 písm. c)] pouze na návrh Ministerstva spravedlnosti, o kterém rozhodne Nejvyšší soud, neboť v případě mezinárodních trestních soudů a tribunálů podle § 145 odst. 1 písm. b) a c) zákona o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech k přenosu pravomocí podle čl. 10a Ústavy nedošlo, a zvláštní rozhodnutí českého soudu je proto nezbytné.
Oproti stávající úpravě se v odstavci 4 navrhuje s ohledem na navrhované změny v možnosti zaznamenávat do evidence Rejstříku trestů rovněž odsouzení mezinárodními trestními soudy a tribunály rozšířit ustanovení o účincích cizozemských rozhodnutí zaznamenaných v evidenci Rejstříku trestů i na odsouzení mezinárodními trestními soudy a tribunály. Navrhovaný odstavec 4 je ve srovnání s dosavadním zněním rovněž formulován jednodušeji a jasněji.

K bodu 2 (poznámky pod čarou č. 2 a 2a)
V návaznosti na navrhované nahrazení hlavy XXV. trestního řádu zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních se navrhuje zrušit též poznámky pod čarou č. 2 a 2a, které odkazují na ustanovení hlavy XXV. trestního řádu.

K bodům 3 a 4 (§ 4a odst. 3)
Jedná se o legislativně technicko změnu, která novelizuje § 4a odst. 3, aby byla užita shodná formulace jako v nově formulované § 4 odstavce 2 a 3.
K bodu 5 (§ 5)
Navrhovaná změna souvisí s novelizačním bodem č. 1. Navrhuje se výslovně stanovit, jakým způsobem Rejstřík trestů získá údaje nezbytné pro provedení zápisu do evidence odsouzení, jde-li o odsouzení mezinárodním soudem nebo tribunálem, které nebylo v České republice uznáno, ale zapisuje se buď ze zákona [navrhované ustanovení § 4 odst. 1 písm. c), tj. jde-li o mezinárodní trestní soud nebo tribunál podle § 145 dost. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech], anebo na návrh Ministerstva spravedlnosti (navrhované ustanovení § 4 odst. 2, tj. jde-li o mezinárodní trestní soud nebo tribunál podle § 145 odst. 1 písm. b) nebo c) zákona o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech].
K bodu 6 [§ 10 odst. 1 písm. d)
Vzhledem k navrhovanému přesunu oprávnění ministra spravedlnosti upustit podle § 327 odst. 1 trestního řádu od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku i v případech, kdy má být odsouzený vydán do cizího státu nebo předán cizímu státu podle části páté hlavy druhé zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, na soud nebude ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) nadále zapotřebí.
K bodu 7 (§ 10 odst. 1)
Jde o opravu odkazu v návaznosti na vyčlenění problematiky mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních z trestního řádu do samostatného zákona.

K bodům 8 a 9 (§ 10 odst. 3)
V návaznosti na požadavek Rozhodnutí Rady 2009/426/SVV ze dne 16. prosince 2008 o posílení Eurojustu, které mění rozhodnutí 2002/187/SVV, aby národní člen působící v Eurojustu požíval všech potřebných pravomocí pro efektivní výkon své činnosti v Eurojustu, se v navrhovaném § 29 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních výslovně upravuje jeho oprávnění požadovat pro účely plnění svých úkolů v Eurojustu opis z evidence z Rejstříku trestů. V navrženém ustanovení se zajišťuje provázanost úpravy zákona o Rejstříku trestů s tímto oprávněním národního člena a zároveň se předchází výkladovým nejasnostem, zda lze národního člena v Eurojustu podřadit pod pojem „orgán“.
Nad rámec mezinárodněprávních závazků se vstřícně k mezinárodním trestním soudům a tribunálům uvedeným v § 145 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech navrhuje umožnit ve vztahu k těmto mezinárodním trestním soudům a tribunálům přímý styk, pokud jde o získávání informací z evidence Rejstříku trestů.
K bodům 10 a 11 ( § 10 odst. 5, 13 odst.1)
Jde o legislativně technické úpravy v návaznosti na nový zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.
K bodu 12 (§ 16a odst. 4)
Navržená změna reaguje na oprávnění národního člena působícího v Eurojustu požadovat opisy z evidence Rejstříku trestů (srov. bod 8) a upravuje způsob, jakým způsobem jsou mu opisy zasílány – jedním z preferovaných způsobů je jejich zaslání v elektronické podobě opatřené zaručeným elektronickým podpisem.
K části šesté – novela zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
Navržená změna implementuje čl. 3 Rámcové rozhodnutí Rady 2002/465/SVV ze dne 13. června 2002 o společných vyšetřovacích týmech, podle něhož „pokud jsou úředníci některého členského státu nasazeni v jiném členském státě, odpovídá jejich členský stát za jakoukoli škodu, kterou způsobí při své činnosti, v souladu s vnitrostátními právními předpisy členského státu, v němž jsou nasazeni. Členský stát, na jehož území je škoda uvedená v odstavci 1 způsobena, nahradí tuto škodu za podmínek platných pro škodu způsobenou jeho vlastními úředníky.“
V návaznosti na požadavky uvedeného článku je tak třeba rozšířit působnost tohoto zákona tak, aby bylo možné podle něj nahradit i škodu způsobenou úředními osobami jiného členského státu EU, pokud taková škoda vznikla při jejich působení ve společném vyšetřovacím týmu, pokud splňuje podmínky uvedené v § 127 trestního zákoníku – tj. pokud plní úkoly státu nebo společnosti a používá při tom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů a se souhlasem orgánů České republiky působí na území České republiky. Povinnost jiného členského státu k regresní úhradě vyplacené náhrady škody je upravena v navrhovaném § 188 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.

K části sedmé – novela zákona o azylu
Mezinárodní trestní soud nebo tribunál nemůže být původcem pronásledování ve smyslu § 2 odst. 9 zákona o azylu, v zájmu právní jistoty je nicméně žádoucí výslovně v zákonu o azylu uvést, že k prohlášení o úmyslu požádat o mezinárodní ochranu, pokud směřuje vůči mezinárodnímu trestnímu soudu nebo tribunálu, s nímž Česká republika spolupracuje podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, se nepřihlíží a že případný statut žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebrání provedení předání této osoby mezinárodnímu trestnímu soudu nebo tribunálu.
K části osmé – novela zákona o cestovních dokladech
K bodu 1 (§ 6 odst. 1)
Navrhovaná změna souvisí s možností vydat v určitých případech náhradní cestovní doklad i bez žádosti (novelizační bod č. 2).
K bodu 2 (§ 15 odst. 1)
V praxi se vyskytují případy, kdy občané České republiky, kteří mají být Policií České republiky eskortováni z cizího státu na území České republiky v rámci vydání (extradice), předání podle evropského zatýkacího rozkazu nebo převzetí (transfer) odsouzeného, nebo kteří mají být z cizího státu vyhoštěni do České republiky (zejména je-li na takové občany v České republice vydán příkaz k zatčení či příkaz k dodání do výkonu trestu) a kteří nemají platný cestovní doklad, odmítají spolupracovat se zastupitelským úřadem při vydávání náhradního cestovního dokladu (cestovního průkazu), zejm. odmítají podepsat žádost o vydání cestovního průkazu. Je proto žádoucí upravit možnost vydat takový náhradní cestovní doklad i bez žádosti občana, pouze na základě žádosti Policie České republiky zaslané zastupitelskému úřadu.
K bodu 3 (§ 17 odst. 11)
Navrhovaná změna souvisí s možností vydat v určitých případech náhradní cestovní doklad i bez žádosti (novelizační bod č. 2).
K části deváté – novela zákona o zvláštní ochraně svědka
V souvislosti s rozšířením možností spolupráce s mezinárodními trestními soudy a tribunály podle zákona o mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech i na mezinárodní trestní soudy a tribunály uvedené v § 145 odst. 1 písm. b) a c), s nimiž dosud spolupráce možná nebyla, se navrhuje rozšířit tyto možnosti i v oblasti zvláštní ochrany svědka a dalších osob. Jedná se pouze o rozšíření okruhu mezinárodních trestních soudů a tribunálů, na jejichž žádost lze takovou ochranu v České republice poskytovat, přičemž na postupech při posuzování těchto žádostí se nic nemění (tj. zejména nevzniká žádný závazek ochranu poskytnout).
K části desáté – novela zákona o Policii ČR
K bodům 1 až 3 a 8 a 9 (§ 26 odst. 1 a 3, § 92 odst. 5 a 6)
V souvislosti se zrušením dosavadního § 435 trestního řádu je vhodné upravit subsidiárně institut přeshraničního pronásledování. Přestože je tento institut v převážné míře upraven Schengenskou prováděcí úmluvou, jakož i bilaterálními smlouvami se sousedními státy o policejní spolupráci, je vhodné zapracovat do zákona o Policii ČR subsidiární úpravu z následujících důvodů: Případné změny Schengenské prováděcí úmluvy mohou v post-lisabonském režimu práva EU změnit dosavadní postavení této úmluvy jako mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu. Subsidiární úprava také může vyřešit některé otázky, které byly doposud dovozovány především výkladem. Jde zejména o možnost vést pronásledování i ze třetího státu (§ 92 odst. 5 termín „pokračovat“) – takže např. polská policie pronásledující pachatele z místa činu v Bogatynii (PL) přes Zittau (DE) bude výslovně oprávněna pokračovat v pronásledování do Hrádku nad Nisou (CZ).
Pronásledující příslušník zahraničního bezpečnostního sboru je oprávněn přiměřeně omezit osobní svobodu pronásledované osoby, pokud ji dopadne za nepřítomnosti českého policisty. Dále je oprávněn prohlédnout osobu kvůli zjištění, zda u sebe nemá zbraň, a zbraň jí odejmout. Je také oprávněn v odůvodněných případech odejmout jinou věc (například nebezpečnou látku jako je výbušnina nebo jed, nebo například věc, která by mohla být důležitá pro trestní řízení a kterou se osoba snaží zničit nebo znehodnotit). Tato oprávnění trvají do okamžiku převzetí této osoby českým policistou. K tomu by mělo dojít typicky ihned po příjezdu policie na místo dopadení, nebo po dopravení pronásledované osoby na místo označené policejním funkcionářem, který pronásledujícímu příslušníkovi zahraničního bezpečnostního sboru vydává pokyny. Policista může následně situaci řešit v rámci pravomocí stanovených zákonem o policii nebo trestním řádem (omezení osobní svobody, odnětí věci, odnětí zbraně atd.).
Dále se jednoznačně vymezuje právní titul k omezení svobody osoby dopadené na českém území v § 26 odst. 1 písm. i). Je nutné vycházet z toho, že přeshraniční pronásledování lze provést jak za účelem dopadení pachatele trestného činu, tak za účelem dopadení osoby, která porušila jiné předpisy, například neuposlechla pokyn k zastavení vozidla. Proto byla zvolena obecná úprava zajištění osoby podle zákona o Policii ČR. Zajištěním se stále rozumí pouze činnost českého policisty (příslušník zahraničního bezpečnostního sboru má pouze oprávnění přiměřeně omezit osobní svobodu dopadené osoby). V souladu s mezinárodní praxí trvá zajištění maximálně šest hodin, přičemž noční hodiny (ve kterých je snížena schopnost cizího státu požádat o vydání nebo předání osoby) se nezapočítávají.
Pronásledující příslušníci zahraničního bezpečnostního sboru musí informovat policistu určeného policejním prezidentem. Vzhledem k operativní a neplánované povaze pronásledování je nezbytné, aby policejní prezident určil příslušné policisty dlouhodobým pověřením (například vedoucí centra pro policejní spolupráci nebo jejich zástupce). Informování lze samozřejmě provést i cestou standardních kontaktních míst pro zajištění mezinárodní policejní spolupráce.
Kromě toho se nově mezi způsoby nasazení, které vyžadují stanovení řídícího policisty, zařazuje v zájmu právní jistoty také nasazení podle § 92 odst. 3 zákona o Policii ČR. Toto ustanovení reflektuje posílenou policejní spolupráci v rámci EU. Relevantní předpisy, například rozhodnutí Rady č. 615/2008/SVV o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti, v současnosti samozřejmě standardně vyžadují, aby cizí policista působil pod vedením policisty územního státu (srov. čl. 17 odst. 2 tohoto rozhodnutí). Jeví se ovšem vhodnější toto pravidlo vyjádřit výslovně, již proto, že tento způsob nasazení není vázán na existenci nějakého předpisu EU o policejní spolupráci. (Naopak zcela jiným případem je nasazení podle § 93 odst. 4, kdy je nutno vyjít vstříc dalším mezinárodním závazkům, kdy se například jurisdikce na palubě letadla mění před odletem, během letu a po přistání).
K bodu 4 (§ 34 odst. 5)
Navrhuje se výslovně upravit postup policie při vracení věcí vydaných či odňatých v souvislosti s přestupky podle § 34. Navrhovaná úprava vracení věci je daleko stručnější, což odpovídá povaze vnitrostátního řízení o přestupcích. Vychází se proto z úpravy již platné pro vracení věci správním orgánem rozhodujícím o přestupku, tedy z § 75 odst. 2 zákona č. 200/1991 Sb., o přestupcích, ve znění dalších předpisů. Postup policie při vracení věcí by neměl být svázán přísnějšími pravidly, než je postup správního orgánu, který ve věci následně rozhoduje.
K bodu 5 (§ 34a)
V souvislosti se zrušením § 441a trestního řádu je namístě upravit postup policie při nalezení věci, po které je vyhlášeno mezinárodní pátrání nebo u které lze jinak důvodně předpokládat zájem cizího státu o její zajištění a případně vydání. Tento vnitrostátní postup totiž není upraven mezinárodními smlouvami nebo právními předpisy EU, závaznými pro Českou republiku. Například článek 100 odst. 2 Schengenské prováděcí úmluvy (v rámci Schengenského informačního systému se provádí nejvíce pátrání) stanoví pouze, že orgán, který věc nalezl, se spojí s orgánem, který zadal její hledání, a dohodnou se na nezbytných opatřeních, která musí být v souladu s vnitrostátními předpisy státu, jehož orgán věc nalezl.
Ze zásady, že stát může zasahovat do práv osob jen v případech a způsobem, který mu zákony dovolují, tak vyplývá potřeba explicitní úpravy v českém právu. Zjistí-li podle dosavadní právní úpravy policejní orgán, že se po určité věci (zpravidla odcizené vozidlo) mezinárodně pátrá – zejména prostřednictvím SIS nebo Interpolu, provede předběžné zajištění podle § 441a tr. řádu. Jinak by mohl takovou věc zajistit pouze, pokud je zároveň vedeno trestní řízení v České republice, nebo pokud dotčený cizí stát předem zašle justičním orgánům ČR žádost o právní pomoc směřující k zajištění této věci, nebo požádá o uznání vydaného příkazu k zajištění této věci jako důkazního prostředku nebo za účelem jejího propadnutí či zabrání. Bez těchto podmínek je policejní orgán nucen na zajištění věci rezignovat. Tento závěr je podpořen i judikaturou Ústavního soudu (nález ÚS 87/97). Jinými slovy, zrušením § 441a tr. řádu by policejní orgán přišel o jediný fungující nástroj pro zajišťování věcí, po kterých se mezinárodně pátrá, protože souvisí s trestnou činností.
Úprava podává ucelený postup při předběžném zajištění věci. Pouhé použití českých procesních pravidel (např. ve vztahu k věci důležité pro české trestní řízení) by totiž nebylo bez problémů. V případě, že po věci vyhlásily v minulosti pátrání cizí orgány, je totiž často nutné zjistit dodatečné informace (zdali je věc skutečně odcizená, kdo je vlastník, zdali pátrání nebylo odvoláno atd.) a teprve potom zvolit příslušný postup. Činnost policie bude mít v prvé řadě povahu provizorní a zajišťovací, zákon ovšem upravuje i možnost definitivního rozhodnutí v případech, kdy o vlastnictví zajištěné věci nebudou pochybnosti. Nové ustanovení řeší pouze oprávnění k předběžnému zajištění věci a související postup Policie. Naopak beze změny zůstává úprava pátrání po věcech, včetně pravomocí k tomu používaných. Pouhý fakt, že věc je důležitá pro cizí stát (který po ní zpravidla vyhlásil pátrání), neodůvodňuje jinou úpravu oprávnění policie oproti případům vnitrostátního pátrání. Policie se o skutečnostech, které odůvodňují očekávání, že cizí stát požádá o zajištění a předání určité věci, zpravidla dozvídá z mezinárodních pátracích systémů. Mezi nimi hrají hlavní úlohu pátrací systémy Interpolu a SIS (Schengenský informační systém). „Věcí“ v mezinárodní policejní praxi zpravidla bývá vozidlo, ale není to jediný případ. Mezinárodní pátrání lze vyhlásit:
„• v rámci členských států připojených k SIS po odcizených, neoprávněně užívaných nebo pohřešovaných:
a. vozidlech s motorem o obsahu válců přesahujícím 50 ccm a registračních značkách;0
b. přívěsech a obytných přívěsech o pohotovostní hmotnosti přesahující 750 kg;
c. střelných zbraních;
d. bankovkách (evidovaných);
e. dále po odcizených, neoprávněně užívaných, pohřešovaných nebo zneplatněných dokladech, jako jsou pasy, osobní průkazy, řidičské průkazy, povolení k pobytu a cestovní doklady, a technických průkazech vozidel (vydaných i bianco);
f. po spuštění SIS II pak také po strojích a zařízeních, platebních prostředcích, lodích, lodních motorech, letadlech a kontejnerech
globálně pomocí e-ASF Interpolu po odcizených:
motorových vozidlech;
dokladech;
uměleckých předmětech.
V maximální míře, umožněné systematikou a terminologií zákona, se přebírá obecné znění dosavadního § 441a tř. řádu, jakož i věcně podobných ustanovení zákona o policii (zejm. § 34 a 37). Předpokládá se sice, že ve většině případů budou zajišťovány věci, po kterých se již pátrá (na základě záznamu v SIS nebo v informačním systému Interpolu nebo kvůli přímé žádosti zahraničního bezpečnostního sboru), nelze ale vyloučit ani případy, kdy bude možno zájem cizího státu na věci odůvodněně předpokládat na základě jiných okolností (např. při nálezu pozměněného nebo poškozeného dokladu vydaného cizím státem – kdy nemusí jít ani o podezření z trestného činu podle českého právního řádu, protože cizím dokladům se ochrana podle § 348 trestního zákoníku neposkytuje). Při zjištění okolností odůvodňujících očekávání, že o konkrétní věc bude mít zájem cizí stát, policie tuto věc zajistí. Přitom jejího držitele poučí podle § 13 zákona o policii o všech právech a povinnostech plynoucích z úpravy § 34a. O zajištění věci vyrozumí policie cizí stát (například při využívání Schengenského informačního systému se tak stane v souladu s příslušnými předpisy schengenského acquis prostřednictvím Národní centrály SIRENE). V informaci též oznámí lhůtu podle odstavce 4 s ohledem na možnosti uplatnění nároků na věc. V závislosti na důvodu, pro který se po věci pátrá, může cizí stát reagovat žádostí o právní pomoc (ve formě zajištění důkazu nebo ve formě zajištění majetku s cílem umožnit uložení nebo vykonání majetkového trestu), nebo tím, že uvědomí vlastníka věci nebo jeho totožnost oznámí české policii. Potřebné informace lze se zahraničním bezpečnostním sborem vyměnit vhodným způsobem v rámci policejní spolupráce (§ 80 zákona o Policii ČR).
Pokud byla v 60denní lhůtě podána žádost o právní pomoc, bude další právní režim vozidla upraven příslušnými trestněprávními předpisy pro poskytování právní pomoci. Pokud byl cizími orgány informován vlastník věci, musí uplatnit na věc nárok v téže lhůtě. Pokud byla totožnost vlastníka cizími orgány pouze sdělena policii, a orgány cizího státu nepožádaly o právní pomoc, policie požádá cizí stát o informování vlastníka vhodným způsobem (v rámci policejní spolupráce). V případě souběhu žádosti o právní pomoc a žádosti vlastníka o předání věci má samozřejmě přednost žádost o právní pomoc. To je dáno jak mezinárodně právními závazky České republiky, tak systematickým výkladem tohoto institutu jako potenciálního předstupně právní pomoci v trestních věcech - orgány cizího státu by mohly na svém území vlastníkovi věc, které je třeba pro trestní řízení, stejně odejmout, v mezidobí by ovšem hrozilo narušení důkazní hodnoty věci, její ztráta apod. Účelem ustanovení je umožnit vlastníkovi uplatnění nároku na věc právě v případech, kdy věc nepožadují cizí orgány činné v trestním řízení. Účelem rozhodně není trestní řízení narušovat například tím, že se věc použitá při trestném činu vrátí pachateli.
Lhůta, ve které musí cizí stát doručit žádost o právní pomoc směřující k zajištění (za účelem využití jako důkazu nebo za účelem propadnutí nebo zabrání) nebo předání věci podle právních předpisů o mezinárodní justiční spolupráci, je stanovena na 60 dnů. Tato délka je odůvodněna praktickými zkušenostmi - dosavadní lhůta 10 dnů je v praxi pro většinu států nepřiměřeně krátká. Pro prodloužení lhůty hovoří i systematické srovnání – lhůta, ve které musí cizí stát doručit žádost o vydání osoby, je 40 dnů. Zbavení osobní svobody je přitom nepoměrně větší zásah do lidských práv než omezení práva nakládat s věcí. Z dostupných informací plyne, že pokud jiné státy EU uplatňují lhůtu pro žádost o právní pomoc, pohybuje se zpravidla mezi 30 dny a 90 dny. Stejná lhůta je stanovena vlastníkovi věci, po které se pátrá za účelem jejího navrácení. Na tyto souvislosti a lhůtu podle odstavce 4 policie cizí orgán upozorní. Pokud se cizí stát ani osoba o věc ve stanovené lhůtě 60 dnů podle odstavce 4 nepřihlásí, lze věc vrátit tomu, u koho byla zajištěna, nebrání-li tomu nějaký právní důvod (například není-li věci potřeba pro trestní řízení v České republice nebo nejde-li o věc, jejíž držení je zakázáno). Jde o princip převzatý z § 37 odst. 3 zákona o policii.
Policie podle odstavce 7 zvažuje, zda o právu na vydání věci není pochyb, pouze pokud na věc uplatnila nárok osoba jiná, než ten, u něhož byla věc zajištěna. To plyne z předběžné povahy tohoto institutu, který není primárně určen k řešení vlastnických vztahů, ale k uplatnění zajišťovacích opatření z důvodů vzniklých v cizině, které bez následného vyjádření příslušných orgánů cizího státu české orgány ani nemusí v podrobnostech a v úplnosti znát. Vydání věci osobě, o jejímž právu na věc není pochyb, je institutem převzatým analogicky z ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 200/1991 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Pokud o věc nepožádá cizí stát formou právní pomoci, ale na věc uplatní právo více osob, přičemž o oprávněnosti jejich nároků jsou pochybnosti, předběžně zajištěná věc se svěřuje do úschovy soudu, který rozhodne v civilním řízení.
Osobu, která se má předběžně zajištěná věc vydat, ať již podle odstavce 6 nebo podle odstavce 7, policie vyzve k převzetí věci. Pokud k převzetí nedojde ani přes opakovanou výzvu (tj. osoba je vyzvána nejméně dvakrát), předběžně zajištěná věc přechází do režimu věci opuštěné a vztahuje se na ni úprava podle občanského zákoníku (§ 135 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Policie v takovém případě předběžně zajištěnou a nyní opuštěnou věc předá podle odstavce 8 příslušnému obecnímu úřadu. Doručení výzvy osobě, která se má věc vydat podle odstavce 6 nebo 7, bude možno v odůvodněných případech provést i vyhlášením na úřední desce.
K bodu 6 (§ 78 odst. 1)
V návaznosti na požadavek Rozhodnutí Rady 2009/426/SVV ze dne 16. prosince 2008 o posílení Eurojustu, které mění rozhodnutí 2002/187/SVV, aby národní člen působící v Eurojustu požíval všech potřebných pravomocí pro efektivní výkon své činnosti v Eurojustu, se v navrhovaném doplnění § 78 odst. 1 výslovně upravuje povinnost Policie ČR předávat národnímu členovi pro účely plnění jeho úkolů v Eurojustu potřebné informace, zejména z policejních databází. Dále se doplňuje Národního bezpečnostní úřad mezi orgány, kterým policie předává informace, které jsou nezbytné pro výkon jejich působnosti.
K bodu 7 (§ 89)
V souvislosti s rozšířením možností spolupráce s mezinárodními trestními soudy a tribunály podle zákona o mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech i na mezinárodní trestní soudy a tribunály uvedené v § 145 odst. 1 písm. b) a c), s nimiž dosud spolupráce možná nebyla, se navrhuje na tyto mezinárodní trestní soudy a tribunály rozšířit i možnost poskytnutí mezinárodní policejní spolupráce.
K části jedenácté– novela trestního zákoníku
K bodu 1 (§ 8 odst. 1)
V zájmu předcházení pochybnostem, k nimž v praxi v současnosti v některých případech dochází, se navrhuje v písmenu b) výslovně uvést, že uplatnění zásady subsidiární univerzality přichází v úvahu pouze v případě, že vydávací nebo předávací řízení skutečně proběhlo a že se nemuselo jednat pouze o vydání k trestnímu stíhání, ale rovněž o vydání k výkonu trestu odnětí svobody, pokud pachatel byl pro daný trestný čin již odsouzen. Navrhované znění tak lépe vyjádří subsidiaritu této zásady, kdy se nejedná o subsidiaritu vůči ostatním jurisdikčním zásadám, nýbrž o subsidiaritu vůči vydání (extradici), resp. předání podle evropského zatýkacího rozkazu. V případě, že pachatel byl v cizím státě již odsouzen, a cizí stát tedy původně žádal o vydání k výkonu trestu, není uplatnění zásady subsidiární univerzality v rozporu se zásadou ne bis in idem, neboť k výkonu toho trestu dosud nedošlo (právě proto cizí stát žádal o vydání) – srov. navrhované nové znění § 11 odst. 2 písm. a) trestního řádu.
Dále se s ohledem na obtíže, které se v praxi vyskytují při shromažďování materiálů nezbytných pro zahájení trestního stíhání, kdy cizí stát, pokud sám o provedení trestního stíhání v České republice nepožádal a úkony trestního řízení jsou činěny z úřední povinnosti v souladu se zásadou legality, ne vždy poskytne nezbytnou součinnosti (tj. cizozemskými orgány již shromážděné důkazy a další spisový materiál), navrhuje nově podmínit uplatnění subsidiární zásady univerzality rovněž žádostí cizího státu o provedení trestního stíhání v České republice (poté, co osoba nebyla vydána nebo předána). Navrhovanou změnou se nejen předejde marně činěným úkonům trestního řízení, které bez spolupráce cizího státu nemají naději na vyústění v zahájení trestního stíhání, ale zejména se předejde konfliktům jurisdikcí, pokud by osoba byla současně trestně stíhána ve více státech. Žádost cizího státu o provedení trestního stíhání v České republice může být současně žádostí o převzetí trestního řízení z cizího státu do České republiky, nikoli však nezbytně (ne všechny cizí státy institut předávání trestního řízení znají), a v praxi bude proto nutné každou takovou žádost pečlivě vyhodnotit podle jejího obsahu a případně mezi takovými žádostmi i rozlišovat.
K bodu 2 (§ 10)
Dosavadní ustanovení § 10 trestního zákoníku, přestože tradičně bylo obsaženo v trestním právu hmotném (srov. § 21 odst. 1 a 2 trestního zákona), je ve skutečnosti z hlediska svého obsahu ustanovením ryze procesně-právním, neboť se jedná o důvody nepřípustnosti vydání. Jeho zařazení do trestního zákoníku tedy není systematické [a je navíc duplicitní k § 393 písm. a) a § 411 odst. 6 písm. e), odst. 7 trestního řádu], a proto se navrhuje jeho přesun do návrhu zákona o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech [srov. § 91 odst. 1 písm. a) a § 205 odst. 2 písm. a), b)].
K bodu 3 (§ 34 odst. 3)
V souvislosti s navrhovanou úpravou subsidiární zásady univerzality podle § 8 odst. 1 se navrhuje rovněž nově upravit i otázku plynutí promlčecí doby v případech trestního stíhání na základě této zásady, neboť v praxi dochází k tomu, že trestní stíhání nelze provést, protože promlčecí doba již uplynula v době před podáním extradiční žádosti a v průběhu extradičního řízení v České republice, tj. v době, kdy se působnost trestního zákoníku na daný trestný čin ještě ani nevztahovala.
Stejně tak je zapotřebí zohlednit navrhovaný nový institut příkazu k zadržení (§ 76a trestního řádu) a skutečnost, že opis usnesení o zahájení trestního stíhání bude podezřelé osobě doručován až po jejím zadržení.
Dále se navrhuje účinky stavění běhu promlčecí doby logicky spojit i s navrženým novým institutem dočasného upuštění od některých úkonů trestního řízení podle § 108 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (tedy zjednodušeně řečeno, s předáním trestního řízení do ciziny).
K bodu 4 (§ 34 odst. 4)
Navrhovaná změna souvisí se změnou koncepce vyžádání z ciziny a nahrazení dosavadního institutu mezinárodního zatýkacího rozkazu žádostí podle § 79 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.
K bodu 5 (§ 88 odst. 4, 366 odst. 2 písm. a), § 367 odst. 1 a 2 a v § 368 odst. 1)
Navrhované změny souvisí se zavedením nového trestného činu agrese (novelizační bod č. 7).
K bodu 6 (§ 92 odst. 4)
Dojde-li k pravomocnému odsouzení osoby v České republice k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin, který byl v České republice stíhán na základě subsidiární zásady univerzality (§ 8 odst. 1) - tj. poté, co v České republice proběhlo vydávací nebo předávací řízení, a tato osoba nebyla vydána, resp. předána - měla by být předběžná, vydávací nebo předávací vazba vykonaná v takovém řízení v České republice, započtena do výkonu trestu, neboť se jedná o vazbu vykonanou pro týž skutek.
K bodu 7 (§ 94 odst. 3)
Navrhovaná změna souvisí se zavedením nového institutu přerušení výkonu trestu vyhoštění (§ 350h trestního řádu).
K bodu 8 (§ 127 odst. 3)
Navrhované doplnění definice úřední osoby implementuje článek 2 Rámcového rozhodnutí Rady 2002/465/SVV ze dne 13. června 2002 o společných vyšetřovacích týmech, podle něhož se po dobu působení ve společném vyšetřovacím týmu na území České republiky úředníci jiného členského státu EU považují s ohledem na trestné činy spáchané proti těmto úředníkům nebo těmito úředníky za úředníky České republiky. Vzhledem k tomu, že v tomto případě přiznává statut úřední osoby těmto úředníkům rámcové rozhodnutí a nikoli mezinárodní smlouva, je třeba v tomto smyslu doplnit § 127 odst. 3 trestního zákoníku. Navržené rozšíření definice úřední osoby se vztahuje i na další případy, jako je například nasazení příslušníka zahraničního bezpečnostního sboru na českém území podle zákona o Policii České republiky i v případech, kdy toto nasazení není upraveno mezinárodní smlouvou. Tito příslušníci nepochybně nepůsobí na českém území méně významně než zahraniční členové společného vyšetřovacího týmu.
Definice úřední osoby je dále modifikována ve vztahu k úředním osobám mezinárodních soudů a tribunálů. Protože úředními osobami mezinárodní organizace jsou i úřední osoby mezinárodních soudů a tribunálů uvedených v § 145 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech, které mohou za určitých okolností působit na území České republiky i samostatně a bez souhlasu orgánů České republiky [srov. § 148 odst. 2, čl. 54 odst. 2, čl. 57 odst. 3 písm. d), čl. 99 odst. 4 Římského statutu a čl. 115 Jednacího a důkazního řádu Mezinárodního trestního soudu], je nezbytné podmínku souhlasu ohledně těchto úředních osob vyloučit.
K bodu 9 (§ 405a)
Nová skutková podstata trestného činu agrese reaguje na přijetí definice tohoto zločinu podle mezinárodního práva v rámci revizní konference Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, která se konala ve dnech 31. 5. až 11. 6. 2010 v ugandské Kampale. Navrhované znění je oproti definici schválené na revizní konferenci zjednodušené a namísto obsáhlého, kazuistického výčtu jednání, kterými se lze zločinu agrese dopustit, blanketně odkazuje na mezinárodní právo, podobně jako tomu je např. ve skutkových podstatách trestných činů použití zakázaného bojového prostředku a nedovolené vedení boje (§ 411), válečná krutost (§ 412) nebo zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků (§ 415). Oproti dosavadním skutkovým podstatám trestných činů přípravy útočné války (§ 406), podněcování útočné války (§ 407) a styků ohrožujících mír (§ 409) se jedná o ustanovení širší, které nevyžaduje účast České republiky na útočné válce. Na rozdíl od trestných činů přípravy útočné války (§ 406), podněcování útočné války (§ 407) a styků ohrožujících mír (§ 409), které lze stíhat na základě zásady ochrany (§ 7 odst. 1), se nicméně nenavrhuje umožnění stíhání agrese na základě zásady univerzality (rovněž § 7 odst. 1), čímž bude šíře této skutkové podstaty vyvážena; mezinárodní právo ostatně státy k aplikaci zásady univerzality na zločin agrese nezavazuje.
K bodu 10 (§ 418 odst. 1)
Navrhovaná změna souvisí se zavedením nového trestného činu agrese (novelizační bod č. 7).
K části dvanácté novela zákona o životním a existenčním minimu -
Novelizace zákona o životním a existenčním minimu je vyvolána změnami provedenými v § 3 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

K části třinácté – novrla zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim
K bodu 1
Tato změna souvisí s navrženým zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Nestanoví–li zákon o trestní odpovědnosti právnických osob jinak, použije se trestní zákoník nebo jiný zákon vymezující trestné činy a odpovědnost za ně, v řízení proti právnické osobě trestní řád a v řízení o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních přiměřeně zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.
K bodům 2 a 3
Jde o legislativně technickou změnu, a to s ohledem na vyčlenění problematiky mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních z trestního řádu do samostatného zákona.
K bodu 4
Jde o legislativně technickou změnu, a to s ohledem na vyčlenění problematiky mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních z trestního řádu do samostatného zákona.

K části čtrnácté – Účinnost
Datum nabytí účinnosti předmětného zákona je stanoveno shodně s datem nabytí účinnosti návrhu zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.

V Praze dne 14. března 2012

RNDr. Petr Nečas, v. r.
předseda vlády

JUDr. Jiří Pospíšil, v. r.
ministr spravedlnosti

) příloha rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů z 25. 5. 1993, č. 827(1993)
) příloha rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů z 8. 11. 1994, č. 955(1994)
) příloha rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů z 22. 12. 2010, č. 1966(2010)
) příloha k Dohodě mezi Organizací spojených národů a vládou Sierra Leone o zřízení Zvláštního soudu pro Sierra Leone z 16. 1. 2002
) příloha k Dohodě mezi Organizací spojených národů a Libanonskou republikou o zřízení Zvláštního tribunálu pro Libanon [Dohoda byla vládou Libanonu podepsána dne 23. 1. 2007 a Organizací spojených národů dne 6. 2. 2007; o jejím vstupu v platnost dne 10. 6. 2007 rozhodla na žádost libanonské vlády Rada bezpečnosti Organizace spojených národů svou rezolucí z 30. 5. 2007, č. 1757(2007)]

PAGE

- PAGE 38 -

﷬ﷸӚܮ଀ଂୈഘ൘༚ཐᄼᇲኞዤ᳊ᴐ⁔⁸ℤ⅖╾▤⥺⦠ⷢúúú切ú切ú切ú切ñ切ú切ñ切ú切ñ切è切ñ切ñࠀ萑˄葠˄摧岂Üࠀ萑˄葠˄摧搔TЀ摧搔Tᬀ⊚⊜⊢⊤⍐␆╼╾▌▎▐▞■▤⥺⦈⦊⦌⦠ⷢⷰⷲⷴ⸠⿢⿤〴〶あいぎぐござ㓤㓶㙂㙄㙆㙘㾚㾠䀎䀦䀼䀾䁀䒒䒠䙢䛴�탗ퟞ쟞ퟞ��탗쟞늾늾ꢾꢡ飗颒銉잨늾힨鋇鋇菇ᘊ艨�愀ᡊᔐၨᘀᑨ呤愀ᡊᘊᑨ呤愀ᡊᔐ텨ᘀᑨ呤愀ᡊᘍ艨�㔀脈䩡ᔓၨᘀᑨ呤㔀脈䩡ᔖ蕨ꩍᘀᑨ呤㔀脈⨾愁ᡊᘐᑨ呤㔀脈⨾愁ᡊᔐ蕨ꩍᘀᑨ呤愀ᡊᘍ周ㄥ㔀脈䩡ᘍᑨ呤㔀脈䩡ᔓ蕨ꩍᘀᑨ呤㔀脈䩡ᔐ蕨ꩍᘀ艨�愀ᡊᔐ艨�ᘀ艨�愀ᡊᘊ繨其愀ᡊ㈀ⷢ⸠⿢⿤いざ㙄㙆㙘㾚㾜㾞㾠䀎䀼䁀䆢䙤䩖䪘仴佒刾埬埮塎塬娼ú切ú切ú切ú切ñ切ú切ú切ú切ñúè切ú切ú切úࠀ옍鰁摧搔Tࠀ萑˄葠˄摧搔TЀ摧搔Tᬀ䛴䛶䛺䛼䛾䜀䠆䠖䢢䣞䩔䩖䩤䩦䪖䪘䴺䵒仴低佒喲嗨嗪埬埮塎塬愦愨暢暤樴池瞌瞐矠矢砘禶禸禺禼禾秄秔秴�񃯎�늼죟죟벩����ꋈ邙馊肢肢�ᔓ湨ᘀᑨ呤㔀脈䩡ᘊ땷愀ᡊᔐ땷ᘀ땷愀ᡊᔐ땷ᘀ䥨聪愀ᡊᘍ䥨聪㔀脈䩡ᘐᑨ呤㔀脈⨾愁ᡊᔓ蕨ꩍᘀᑨ呤㔀脈䩡ᔖ蕨ꩍᘀᑨ呤㔀脈⨾愁ᡊᘊᑨ呤愀ᡊᔓၨᘀᑨ呤㔀脈䩡ᘍᑨ呤㔀脈䩡ᔐ蕨ꩍᘀᑨ呤愀ᡊᘊ퍨꘢愀ᡊᘊᙨㅉ愀ᡊᘊ艨�愀ᡊᘊᕨᄪ愀ᡊ⸀娼晤琒瞎瞐矠禸禺秴笜笺胞脢萾葮薤薦薨藢譂跦踾輪轠釆鋒霔鱚鱜ööññöööññöññññЀ摧搔Tࠀ萑˄葠˄摧搔Tᰀ秴穐穦窀窄窔窠竄笌笘笚笜笪第笺緌緎羚羜耲耴胞胤胬胮脜脠脢臺舦艺苨莴萸萼萾葌葎葮薤薨薲薶薸藂藢跦跰跴跶跺踀踄踾輦輸輼���퟇�쇇솸ꦯ��쟎ퟞퟞ컞ퟞퟞ퟇郇퟇ᔐ�両ᘀᑨ呤愀ᡊᔓ⹨㔖ᘀᑨ呤㔀脈䩡ᘊ譨戼愀ᡊᘊŨ紂愀ᡊᔐ⹨㔖ᘀᑨ呤愀ᡊᔐ⹨㔖ᘀᕨᄪ愀ᡊᘊᕨᄪ愀ᡊᘍᑨ呤㔀脈䩡ᔐ蕨ꩍᘀᑨ呤愀ᡊᘍ籨刍㔀脈䩡ᔓ蕨ꩍᘀᑨ呤㔀脈䩡ᔐ靨簠ᘀᑨ呤愀ᡊᘊᑨ呤愀ᡊᔐ湨ᘀᑨ呤愀ᡊ㠀輼輾轚轜轠遦遨釆銒鋐鋒鏮霔鱚鱜鲨ꄜꆄꆲꊮꋞꥄꥶꩲꪆꪎꫤ꿘꿨꿲뀮뀰남냜냴뎒뎔됔됾랺럸뾴뿬뿰쀆쀬쁮쁼사쇺숸왮욀웰웲잤잶쨄쨖컜컞킮킰탞�쳞쳃맞쏞�쳞쳃쳞쳃ꪰꪰꪰꪰꪰꪰꪰꪰꪰ꒰ꪰ꒰꒰ꪰꪰøᘊ镨弪愀ᡊᘊᑨ呤愀ᡊᔐ塨噈ᘀᑨ呤愀ᡊᔓ蕨ꩍᘀᑨ呤㘀脈䩡ᘐᑨ呤㔀脈⨾愁ᡊᔖ蕨ꩍᘀᑨ呤㔀脈⨾愁ᡊᘊと켸愀ᡊᔐ蕨ꩍᘀᑨ呤愀ᡊᘍ籨刍㔀脈䩡ᔓ蕨ꩍᘀᑨ呤㔀脈䩡ᘍᑨ呤㔀脈䩡㼀鱜鲨ꄜꆄꆲꊮꋞꥄꥶꩲꫤ꿘뀰남럺뾴엔쥬킰탠핎핰�úú切ñ切ñ切ñ切ñ切úññúúñá̀$☊଀᱆ሀᑤā᐀좤愀$摧搔Tࠀ萑˄葠˄摧搔TЀ摧搔Tᨀ탞탠펤펾핎핮핰힔힠ힾퟺ������������ﳀﳂﵼ٢ڼᆜᇜᇸሀᎺᐖ᧜᧪ṚṜ⃄⃆⃶⌜⌶⍬ⓞ╄▄▜헟쏌뫌뫦첱쳦꣦쳟쳦鿦鿦ᔐ㙨ᘔᘀᑨ呤愀ᡊᔐ씨ᘀᑨ呤愀ᡊᔐꑨݵᘀᑨ呤愀ᡊᔐ鉨ᘀᑨ呤愀ᡊᔐㅨ흺ᘀᑨ呤愀ᡊᔐ蕨ꩍᘀᑨ呤愀ᡊᔓ蕨ꩍᘀᑨ呤㔀脈䩡ᘍᑨ呤㔀脈䩡ᘊᑨ呤愀ᡊᔐ全茊ᘀᑨ呤愀ᡊᔓ全茊ᘀᑨ呤㔀脈䩡㸀Ƥଐᓪᮬ⃆⃶▞▾⣠⤺⥨ㄸ㬊ïïâ픀ââ찀Ì찀Ì찀Ç븀Ç븀Ç윀¾윀ࠀ萑˄葠˄摧搔TЀ摧搔Tࠀ萑Ũ葠Ũ摧搔T
਀&䘋搒ĔꐔÈ摧搔T
਀&䘋搒ĔꐔÈ摧搔T̀$☊଀᱆ሀᑤā᐀좤愀$摧搔Tᘀ▜▞▾☜☞♜♞⣠⣰⤂⤺⥨㬄㬆㬊㬪㾶㿦䎰䙐䙰䜢䞦䞨䞪䟚䡚䤂䤄䥾䦀䦎䦐䦮䦰䧘䧚䨦䫜䫞䫬䫮䬎仲仴伤伺헷헌샆뫆궳궧궧ꃭ駭馏ꝵᘍ䍨㙣㔀脈䩡ᔓ蕨ꩍᘀᑨ呤崀脈䩡ᔐ㑨市ᘀᑨ呤愀ᡊᔓ籨ᙗᘀᑨ呤㔀脈䩡ᘍᑨ呤㔀脈䩡ᘍ煨㔀脈䩡ᘊ䍨㙣愀ᡊᘊꡨ㬒愀ᡊᘍꡨ㬒㔀脈䩡ᘊ⭨挛愀ᡊᘊ器ḧ愀ᡊᘊ㱨譟愀ᡊᘐᑨ呤㔀脈⨾愁ᡊᔖ蕨ꩍᘀᑨ呤㔀脈⨾愁ᡊᘊᑨ呤愀ᡊᘊ周ㄥ愀ᡊᔓ蕨ꩍᘀᑨ呤㔀脈䩡ᔐ蕨ꩍᘀᑨ呤愀ᡊ⸀㬊㬪㾶㿦䎲䕠䞪䟚䦀䨦䫞䬎仴伤倊值埴崈崬柀柴梬椲檄檆款歐úúñúú切úúúñ切ñ切ú切ñ切ú切Ѐ摧捃6ࠀ萑˄葠˄摧ከ;ࠀ萑˄葠˄摧搔TЀ摧搔Tᨀ伺似但佰倈倊倘倚值冔冖哦哨唾啎埲崈崖崘崬敚敜柀柎柒柴梪梬棞椪椬椰椲檂檄歀歐歚歴췗쟗잾ힾ듧뒭힣韇蒍읻임瑻扫ᔐ敨呙ᘀᑨ呤愀ᡊᔐ湨ᘀᑨ呤愀ᡊᘍᑨ呤㔀脈䩡ᘐᑨ呤㔀脈⨾愁ᡊᔐ硨൨ᘀᑨ呤愀ᡊᔓ湨ᘀᑨ呤㔀脈䩡ᔖ睨睶ᘀᑨ呤㔀脈⨾愁ᡊᔓ敨턖ᘀᑨ呤㔀脈䩡ᘍᑨ呤崀脈䩡ᔓ蕨ꩍᘀᑨ呤崀脈䩡ᔐ씨ᘀᑨ呤愀ᡊᘊᑨ呤愀ᡊᔓ蕨ꩍᘀᑨ呤㘀脈䩡ᔐ蕨ꩍᘀᑨ呤愀ᡊᘍ煨㔀脈䩡ᔓ蕨ꩍᘀᑨ呤㔀脈䩡ᘊ䍨㙣愀ᡊᔐ蕨ꩍᘀ䍨㙣愀ᡊ☀歴歺殈殌氊氌氲沌洼派溢溦溰溴溶溸溾滂滼演漖漘濔瀖瀘瀨瀪灤灼灾炀焼煾熀熼狴狶狸猤猲猴獢玄玸珨珬珮珰璨���컨�볎냨꫎ꓨ馝馝跎粁ᘉ歿㘀脈̖jᘀ歿 お㘀脈ࡕᔖ牨ጾᘀᑨ呤㔀脈࡜憁ᡊᘆ셨⭜ᔌ셨⭜ᘀ셨⭜ᘊ셨⭜愀ᡊᘊ�뽳愀ᡊᔖݨᘀᑨ呤㔀脈⨾愁ᡊᘐᑨ呤㔀脈⨾愁ᡊᔐ�刦ᘀᑨ呤愀ᡊᔐ蕨ꩍᘀᑨ呤愀ᡊᘍᑨ呤㔀脈䩡ᔓ湨ᘀᑨ呤㔀脈䩡ᘊᑨ呤愀ᡊᔐ敨呙ᘀᑨ呤愀ᡊᔐ湨ᘀᑨ呤愀ᡊ 歐溦滂瀘瀪熀熂熼狴狶狸猰猲猴獤玂玄玺珦珨珪珬珮璨畢ú切ú切ú切úú切ééááÜ切ú휀Ò툀Ѐ/摧搔TЀ摧ȴ^Ѐ摧峁+܀␃愁Ĥ摧峁+܀␃愁Ĥ摧ȴ^ࠀ萑˄葠˄摧搔TЀ摧搔T᠀璨璪畢畤瘠瘢眪眬稲稴稶稸稼稾穂穄穈穊穎穐穜穞穠穤穨穪究穸穼穾窄窈窊窌쿕쿕쿫쿕쓕쿕¸ᔖ牨ጾᘀᑨ呤㔀脈࡜憁ᡊᘕ�뽳 ⵊ洀H渄H甄Ĉᘊ歿 ⵊ̓jᘀ歿 ⵊ唀Ĉ̏jᘀ륨桍唀Ĉᘆ륨桍ᘆ歿ᘉ歿㘀脈̖jᘀ歿 お㘀脈ࡕ℁畢瘠眪稴稶稺稼穀穂穆穈穌穎穠穢穤窄窆窈窊窌ú切úøøøøïøíøЀ摧ȴ^Āࠀ萘萙☛⍠ȤĀЀ/摧搔T᐀+《ἁ芰‮우⅁覰∅覰⌅覐␅覐┅°ᜀ쒰᠂쒰ం쒐ўKċزπϐϠϰЀАРарѐѠѰҀҐπϐϠϰЀАزȨǘǨРарѐѠѰҀҐπϐϠϰЀАРарѐѠѰҀҐπϐϠϰЀАРарѐѠѰҀҐπϐϠϰЀАРарѐѠѰҀҐπϐϠϰЀАРарѐѠѰҀҐπϐϠϰЀАРарѐѠѰҀҐĸŘǸȈȘɖɾ䡟Ё䡭Ѕ䡮Ѕ䡳Ѕ䡴ЅF怀￱Fဌ仸¡Normální␃愃̤䩃䡟Ё䡭Ѕ䡳Ѕ䡴ЅN䀁Nဌ仸¡Nadpis 1␆ጁ᐀㲤䀀&࠵䎁᱊䬀᱈伀Ɋ儀ɊV䀄Vᐌ夀kNadpis 4␃؃Ĥꐓðꐔ<♀愃̤࠵䎁᱊伀J儀J尀脈䩡Z䀅Zᐌ夀kNadpis 5␃ጃ᐀㲤䀀Ц②࠵㚁脈䩃䩏䩑࡜嶁脈䩡T䀆Tᐌ夀kNadpis 6␃ጃ᐀㲤䀀Ԧ②࠵䎁ᙊ伀J儀J尀脈䩡J䀇Jᐌ夀kNadpis 7␃ጃ᐀㲤䀀ئ②䩏䩑䩡P䀈Pᐌ夀kNadpis 8␃ጃ᐀㲤䀀ܦ②࠶侁J儀J崀脈䩡J䀉Jᐌ夀kNadpis 9 ␃ጃ᐀㲤䀀ࠦ②䩃䩞䩡J恁￲¡JČ仸¡Standardní písmo odstavce^i￳³^ԌNormální tabulka 嘺㐀ۖĀ̅혴ਁ氃愀϶0⁫￴Á0Ԁ仸¡Bez seznamu6䀟ò6仸¡Záhlaví
옍렂瀑ģH俾ĂHA仸¡Text paragrafu萑Ʃꐓð♀怅ꦄ@俾ʲ@?仸¡Paragraf␃ԁĤ␆ጁ䀀Ԧ②:࿾Ĳ:仸¡Oddíl␃ԁĤ␆ጁ䀀Ц②J俾ĒJ仸¡
Nadpis oddílu␃ԁĤ␆䀁Ц②࠵6࿾Œ6仸¡Díl␃ԁĤ␆ጁ䀀̦②F俾ĢF仸¡Nadpis dílu␃ԁĤ␆䀁̦②࠵:࿾Ų:仸¡Hlava␃ԁĤ␆ጁ䀀Ȧ②H俾łH仸¡Nadpis hlavy␃ԁĤ␆䀁Ȧ②࠵@俾ƒ@仸¡ČÁST␃ԁĤ␆ጁ᐀碤䀀Ħ②࠻H俾ŢH仸¡NADPIS ČÁSTI␃ԁĤ␆䀁Ħ②࠵<俾Ʋ<仸¡ZÁKON␃ԁĤ␆䀁&②࠵㮁脈N俾ǂN仸¡
nadpis zákona␃ԁĤ␆ጁ碤䀀&②࠵<俾Ƃ<仸¡ Parlament␅؁ĤꐓŨꐔðB俾ǒB:仸¡Text článku萑Ʃꐓð♀怅ꦄ<俾ʲ<仸¡Článek␃ԁĤ␆ጁ䀀Ԧ②2俾2仸¡CELEXꐓ<࠶䎁ᑊ2࿾Ȃ2仸¡funkce ␃ԁĤ②D࿾D仸¡ "Písmeno"!␅؁Ĥ萏Ʃ萑﹗葞Ʃ葠﹗L俾L仸¡Označení pozm.n.
"☊଀Ɇ᐀碤࠵R࿾R仸¡Text pozm.n.#☊଀͆ഀ߆꤁ā͓ༀ劄ᐃ碤帀劄X俾X<仸¡Novelizační bod$␅؁Ĥ☊଀цഀ׆Ā͓ጀᐁ碤z࿾z仸¡Novelizační bod v pozm.n.-%␅؁Ĥ☊଀ņഀ߆匁ă֊ༀ誄ᄅ즄ᏽ帀誄怅즄ýP俾P仸¡Nadpis pozm.n.&␃ԁĤ␆ᐁ碤愀Ĥ࠵䎁⁊8࿾ɲ8仸¡ Text bodu'☊ଂՆ䀀ࠦ>俾ʂ>仸¡Text písmene(☊ଁՆ䀀ܦL濾￲ʑL仸¡Odkaz na pozn. pod čarou⩈>䁑ʢ>夀kZákladní text 3*࠶P俾ʲP;仸¡
Text odstavce+☊଀Նഀ׆Ā͓ጀ碤᐀碤䀀ئL࿾L仸¡Text bodu novely,萏ȷ萑﷉葞ȷ葠﷉2䀩¢ˑ2仸¡
Číslo stránky4 ˢ4仸¡Zápatí
.옍렂瀑ģ`䀝˲`ČE仸¡Text pozn. pod čarou/옍꤁萏Ʃ萑﹗葞Ʃ葠﹗䩃H怦￲́HČ仸¡Značka pozn. pod čarou⩈6䀢6ဌ仸¡Titulek
1ꐓxꐔx࠵>俾Ƣ>仸¡Návrh2␃ԁĤ␆ᐁ䀀&②血(:࿾Ȃ:仸¡Podpis_3␃ԁĤ␆ጁ키愂ĤTC͂TЌ夀kZákladní text odsazený4萏ěꐔx葞ě@俾@仸¡VARIANTA
5␆ጁ碤᐀碤࠻䂁㲈D俾D仸¡VARIANTA - konec6࠻䂁㲈@俾đʲ@仸¡Nadpis paragrafu7࠵:俾ǡʲ:仸¡
Nadpis článku8࠵DPΒDЌ夀kZákladní text 29搒ǠꐔxL濾￲ΡL夀kText článku Char䩃䡟Ё䡭Ѕ䡳Ѕ䡴Ѕ@濾￲α@+夀kText odstavce Char䩃D濾￲ρD$祣Novelizační bod Char䩃~俾ϒ~>㲚ü#Styl bod + První řádek: 0 cm1 Char=萏Ĝꐔx葞Ĝ䩏䩐䩑䩡濾￲ϡ=㲚ü)Styl bod + První řádek: 0 cm1 Char Char1$䩃䩏䩐䩑䡟Ё䩡䡭Ѕ䡳Ѕ䡴ЅF濾￲ϱF懥n
Paragraf Char䩃䡟Ё䡭Ѕ䡳Ѕ䡴ЅH俾ЂHႸÿMSp-text@옍퀁萑ːꐔð葠ː䩡䡴ЉB濾￲БB偒0Text paragrafu Char䩃H䂙ТHЌC䟔Text bublinyB䩃䩏䩑䩞䩡N濾￲бNB䟔Text bubliny Char䩃䩏䩑䩞䩡^䂳т^ဌ䖝<ȠOdstavec se seznamemD␃ༀ킄市킄愂$⑭䩐䩡J⿾￲ёJČ/ᎏText pozn. pod čarou CharB性￲ѡBЌ曲¡Odkaz na komentář䩃䩡<䀞Ѳ<ЌH曲¡Text komentářeG䩃>࿾¢ҁ>G曲¡Text komentáře CharD䁪ѱѲDЌJ曲¡Předmět komentářeI࠵岁脈J濾￲ҡJI曲¡Předmět komentáře Char࠵岁脈䭐Ѓ!�뼏ÿȜ䍛湯整瑮呟灹獥⹝浸걬쮑썎ူﱈ䨭늜ࡀ잂잎粢죀⒙줖님喧퉌䉔₨氖�㮞狣᾽딇飃Ꞝ꽊䋲␫ᯫ嵇�伷귙襖᪁㰘ꕡ頏뫴벾㜨肇襉劚箥烦䱧㶲邎ὲ꒐㮝ȸ㗋♶ﶀ຀痍�醉䏉똃ᶰ㵘飹뒐㾺丶䪬ࡃ뎃鋀令쥆䈖쨮➹⻵⮤ꆉ姍哂᧹敞턵꠵⃞௲ኌ냃褌콟⁧ⴙ뿦鸻훛汙�늎粎帶仌￁怔㿵Ꮸ쳓孿ɿ䭐Ѓ!횥ÀĶ牟汥⽳爮汥葳쾏썪ర붅톃兽쏒┘⽶邥⽃綣缨≨�俛ۇ묊萈꧷︽议ᘠꪚ쌆䏢쬿㵶羿즂ꒅ▧嬈灸ꎆ�徵傼ꏑ촼ᬱ䢥ザን蠏俙劼䊮텤჉䫒�戴缤醧影ῗ麘䰶刖㟗깠ꢏ￉쎳찰侞翁ⲯ䗥渄鐷楌拤ꢡ뵓ꢐꩥỔ뗐隸﷖＀Ͽ倀͋ᐄ؀ࠀ℀欀陹茖言ᰀ琀敨敭琯敨敭琯敨敭慍慮敧⹲浸౬䷌쌊ဠꅽ遷㟙뭣䔨뉢껋䌀᪜읁튠�菣츷ᓟ鯕ോⱙޜ訍쵥蠮ⱼᮧ�᱈ⳅᗇᡸ듉ᎍ䧟珈絑픣薐떭⃝뗖픫�륞樤謽均폨⧷䗢⯫ਦ㠂ǽ䭐Ѓ!ǝھ᮹桴浥⽥桴浥⽥桴浥ㅥ砮汭姬潏㔜뼔객鞹⛬榻쪦癮䠛䛓淙轑᧞賯켛摸鍻෮䞵␤䅄儠三℈加焫ꜩ侊⠒⊂⯵泰쳏뎎㚓⍩ꂨ䡻�点囱탌ᄾ�禩⒈༾ቨ붶썫맾༕蕉鸳뚐┷믒寶說䱈감渪酻싪ᡡ矋䩸頒猛挑꼅尢Ј>ㆺ塛햬ព䱢༓㠥눆峛緑Ꜥ㵒㛾ꂞ랉玖㇩镠ꤨ簇ئޚ雉⟄뿗慼쇰嵞肣靔됉妏ϛƦᠿ宒䏊䬌ጅ꽭繦싞藚밅⶚떘疥훋୥붂썅葓芣뵩棟�庸힯헭程耆ώ떴钲㙩⯺仵덎누뮴暵䯢韴擦畮鴺⭦얓㔒ﬠ飘꿃雔຋胞븬蜹瑯믖旝漇ᙀ㲿澟㜭뱜䔁⚌獻绐ꌿ䁞鳆噭埂븀쭒㏠䐔ᅃ驡飅岛Ǵ솤⬌ₚ䴵ᣉ჻巖輜씄চ╞㒸蝣㥼ꐷ⇹௩ꪚ詞䔡㶞ﻺꏙ쏃㿛�玹ﭸ䭇姈覵낓㟩？菧麯﷞᪴쬯�ퟰ㾟کੂ쓍﷙῟翞鱗罇睼ʷ⺾꣰Ἄ飒瑈ᲅ嶠茞왢긪擤两抷愘幚麱ኄ堧ꥳ�酓뺃씲⎎蝇ᚸ⺼蒠Ŕ䴯㩮༂ㄢ둑ᑖ쀻칭蝙䪋氫幩㌥✏塉峍쩌嶸碫煷㞷ꅉ�袍쌎슉䤡䊈蹺ᇯꅒෝᵊ溻当쥰ેꃝ莨ꕩ虉퍄텬账⿁⫓솝軟뙭ꎯ朎婕遯᝽変妁쉃㌜쉞蔓⫣䎒댜솲振唕㤉ઘ貿䧫鸅ऎ꣣ဗꬩ峖ꀕ쥯審ꨘꕖ럛㓙酶텂⪽鞚�䛫丸낫騃敄믬ིᑂᶣꪮ�췜ﴐ縎지亾៮荗㑫䑴֚麈袙弊≞觜쇟趔ㄱڥ묊ꭓ驣꼼㍰锊狛문ෂ韉⫷绤䭝㫶廬㥕禳傤蜟娻뮞ќ캯砛䠐麗煍卾붜糿㹱鼮뻏켤オ栔话曘듛㭳㇯汥ꚠ岌Ꚗ雹ﾰ約퐘쵫鐱꜔㒱䞂춝쓀藁鬂䠵唾⃑⧂併ओ䙥鐺ฒ暍銸욶뎑ྩ똣䡺뚬恹鞇烴젨ꤘ獂춸ⴙɩ攧璶⌾먊ಽ몳�䛪匴ᴘ蕮�຀⼦荔싁킚⃘蝨쫀烋ꀑ썙ށሳ뭨Ὓ滥帱䬸줗܈횑�畇ꓣ嘼ᓦ竑惘ߐៈ굘귄즥ʾ鎷ꤸ껌౱�꽻ꗢ舼幧樂퍇░।栺굻拦䏓举�츘ꜘ痠箩챉롂낕｡擂夶⭦챗艍尺墁쾻臔䡔膵摥썃敌쀡촒쫉�댄閞ᔂ剤괬぀毼聒崝鋗飱꫸裒鶶쵽⥊⢟آ灑䚀≬ㅶ徸⪇Ꮸॐṗ⊦៨ꎸ훓匶煮鋎粮昳癰댜숴륙⧕枚薲芛졔�溁늕꽎䦊㏹ꕒ옜㏿ɾ့腋胶˅鴣洩ஏ焕䊨䑩뻽퓁蠎렖藧ࡩ렪㚵׿ퟙ淿姎☚ꤠ楶҈ﶅ䕈邂⠝♋建걀陝쬤餈⪈⮉⭓裶Ꮼ퐶瀵ử₊䷔줵胊᷁㾍㷷ꃋꡑ鲛빲锹�浻ﰎ鷓䶏偦귊ꛃ즡忭墈޴嶳껕쬷뷳겷麈떘赙⬼妀⭩敨ｩ⊒犜떫欕曅ᰮ煸捞Ⱈꈚ邑ϾΏ㸕徳㪆믤子簑탄⃄⁬쾪웙椂䜇㣐䇙䰛钚洵㫖ꭩ鯥᧵멷�옣鋖쒝꟟瘴鳑岜䬼杣瘖浬軇㔵詨탂㼸ᣌ飇杯꿥籚፴봜�☍䥌䰓뷰恊ꇨ☇‏ⷹ덇o䭐Ѓ!턍龐¶ě'桴浥⽥桴浥⽥牟汥⽳桴浥䵥湡条牥砮汭爮汥葳䶏숊ᐰ瞂漈퍯Ⴚ⚑裝귐ϔവ㼶儤긍ࠬ蜮빡榙鞻증挓�栱᪪㨈闩驱淁䂎ᙒ襎㯙끤艠澎朕䮑䴨␦⡒ㄮ犘✎鍊킜咊胹㢮辣ꌢ䆦믈䣐痷ꁽ鯱簁Ⓟ抽笐Õ阙驐돿㣽褚⽧ᘟ﹝䅑�օꈨ쳆⏠ꪛь寊몺�＀Ͽ倀ŋⴂ᐀؀ࠀ℀࿞﾿ᰀጀ嬀潃瑮湥彴祔数嵳砮汭䭐ȁ-!횥ÀĶİ牟汥⽳爮汥偳ŋⴂ᐀؀ࠀ℀欀陹茖言ᰀᤀ琀敨敭琯敨敭琯敨敭慍慮敧⹲浸偬ŋⴂ᐀؀ࠀ℀�밁뻷뤀ᘀ혀琀敨敭琯敨敭琯敨敭⸱浸偬ŋⴂ᐀؀ࠀ℀ഀ郑뚟ᬀ✀저 琀敨敭琯敨敭弯敲獬琯敨敭慍慮敧⹲浸⹬敲獬䭐؅ŝૃ㼼浸⁬敶獲潩㵮ㄢ〮•湥潣楤杮∽呕ⵆ∸猠慴摮污湯㵥礢獥㼢ാ㰊㩡汣䵲灡砠汭獮愺∽瑨灴⼺猯档浥獡漮数确汭潦浲瑡⹳牯⽧牤睡湩浧⽬〲㘰洯楡≮戠ㅧ∽瑬∱琠ㅸ∽此∱戠㉧∽瑬∲琠㉸∽此∲愠捣湥ㅴ∽捡散瑮∱愠捣湥㉴∽捡散瑮∲愠捣湥㍴∽捡散瑮∳愠捣湥㑴∽捡散瑮∴愠捣湥㕴∽捡散瑮∵愠捣湥㙴∽捡散瑮∶栠楬歮∽汨湩≫映汯汈湩㵫昢汯汈湩≫㸯겉곎괡��谾]ºęƞ̣̦谾鸀 ))))),ࠀᳮ⯘㑆䒪嗈爰穔蓪齾ꤘ놮뤔죶쿶훪﹘ݠ⇖␢䂘滶軴⊚䛴秴輼탞▜伺歴璨窌ËÍÏÐÒÕ×ØÚÜÝßàâãåçèëìïñôö÷ƿǁǃǄǆǈǊǋǍࠀ▾㡤䙞僪爮脪魦갔쓐퍀ﳾຸᚄ⌠⑀⑶杼ⷢ娼鱜㬊歐畢窌ÌÎÑÓÔÖÙÛÞáäæéêíîðòóõƾǀǂǅǇǉǌǎ #,ℓҕℓｴ肕8Ђ@ÿ肀÷ကༀȀ鋰ကࠀࣰĀĀༀ̀ヰༀЀ⣰ĀऀჰȀ਀ࣰԀༀЀ䋰ሀ਀ࣰĀ匀଀Ự뼀က쬀＀ࠀЀः㼀ăĀᄀӰĀ＀᫿؀言굊ࠛȀ؀謀굊ࠛȀ؀谀굊ࠛȀ؀贀굊ࠛȀ؀踀굊ࠛȀ؀輀굊ࠛȀ؀退굊ࠛȀ؀鄀굊ࠛȀ؀鈀굊ࠛȀ؀錀굊ࠛȀ؀鐀굊ࠛȀ؀销굊ࠛȀ؀阀굊ࠛȀ؀需굊ࠛȀ؀頀굊ࠛȀ؀餀굊ࠛȀ؀騀굊ࠛȀ؀鬀굊ࠛȀ؀鰀굊ࠛȀ؀鴀굊ࠛȀ؀鸀굊ࠛȀ؀鼀굊ࠛȀ؀ꀀ굊ࠛȀ؀ꄀ굊ࠛȀ؀ꈀ굊ࠛȀ؀ꌀ굊țȀ팀琀똀S Zꌀq堀t砀ttሀ|ᘀ|섀吀⤀Ö렀Ā輀ăᴀħ℀ħ㌀ħ䔀ħņ글ŉ؀ŭųų㠀Ƌ㼀ƌĀĀĀȀĀ̀ĀЀĀԀĀ؀Ā܀ĀࠀĀऀĀ਀Ā଀ĀఀĀഀĀ฀ĀༀĀကĀᄀĀሀĀጀĀ᐀ĀᔀĀᘀĀᜀĀ᠀ĀᤀĀ혀眀뤀S∀Zꘀq嬀t笀ttᔀ|ᤀ|윀圀ⰀÖ봀Ā鈀ă ħ␀ħ㘀ħ䠀ħņ눀ŉऀŭų豈ų㸀Ƌ㼀ƌĀȀ̀ЀԀ؀܀ࠀऀ਀଀ఀഀ฀ༀကᄀሀጀ᐀ᔀᘀᜀ᠀ᤀĀ䌀ᨀ⨀疀湲猺档浥獡洭捩潲潳瑦挭浯漺晦捩㩥浳牡瑴条ཱི涀瑥楲捣湯敶瑲牥耀Ā℘%考‱աㆀ㐷愠考′١㊀〰‷١㊀〰‹͡㎀愠耄㐳愠耂昳考‴͡㖀愠考‶١㞀〵欠ͧ㢀愠耉牐摯捵䥴ᩄĀഀȀᨀĀഀࠀᨀĀഀȀᨀĀഀᨀĀഀ܀ᨀĀഀ਀ᨀĀഀऀᨀĀഀ਀ᨀĀഀԀᨀĀഀᨀĀഀȀᨀĀഀЀᨀĀഀᨀĀഀȀᨀĀഀĀᨀĀഀ਀ᨀĀഀԀᨀĀഀఀᨀĀഀᨀĀഀऀᨀĀഀ଀ᨀĀഀ؀ᨀĀഀᨀĀഀᨀĀഀȀᨀĀഀ̀�%%᠀3ἀ3픀¡�¡�¡¡¡豈¡ࠀ¢က¢ᬀ¢␀¢㬀¢䌀¢一¢堀¢挀¢瀀¢輀¢需¢㠀¦䀀¦夀«戀«蘀Ī輀Ī騀ĪꀀĪ㤀ſ䈀ſ一Ƅ吀Ƅƈጀƌᔀƌᘀƌ᠀ƌᤀƌᬀƌᰀƌḀƌἀƌ㰀ƌ㼀ƌ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀ᰀ܀܀܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ㨀䜀숀
턀
縀蘀฀ἀሀ3ἀ3ﰀ4܀5猀8缀8蘀L踀L딀M쬀M찀N�N騀O글O餀QꘀQ℀T⸀Tꄀa글a᠀e␀e樀e礀e舀i谀in踀Ž嘀ƃ昀ƃꀀƄഀƇ섀Ƈ픀Ƈƈሀƌጀƌᔀƌᘀƌ᠀ƌᤀƌᬀƌᰀƌḀƌἀƌⰀƌ㜀ƌ㬀ƌ㰀ƌ㼀ƌ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀ᨀ܀̀܀ᨀ܀̀܀ᨀ܀̀܀̀Ȁ̀Ȁ̀Ȁ̀Ȁ̀܀̀܀Ȁ딀씀⤀㬀䬀䰀∀⌀␀─관¯관¯伀ķ伀ķ픀Ų픀Ų稀Ŷ稀Ŷ�Ƃ�ƂƂƂ̀Ƈ̀Ƈ렀Ƈ렀Ƈ猀ƈ猀ƈ茀ƈ言ƈ退ƈ鄀ƈ鈀ƈƈƈƈ切Ƌᄀƌጀƌጀƌᔀƌᘀƌᘀƌ᠀ƌᤀƌᬀƌᰀƌḀƌἀƌ⨀ƌⰀƌ㜀ƌ㨀ƌ㰀ƌ㼀ƌ̀܀̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ܀Ȁ܀Ԁ܀Ѐ܀ȀЀ܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ܀Ԁ܀Ԁ܀Ȁ딀씀⤀㬀䬀䰀∀⌀␀─관¯관¯伀ķ伀ķ픀Ų픀Ų稀Ŷ稀Ŷ�Ƃ�ƂƂƂ̀Ƈ̀Ƈ렀Ƈ렀Ƈ猀ƈ猀ƈ茀ƈ言ƈ退ƈ鄀ƈ鈀ƈƈƈƈሀƌጀƌጀƌᔀƌᘀƌᘀƌ᠀ƌᤀƌᬀƌᰀƌḀƌἀƌ㰀ƌ㼀ƌ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ѐ̀Ȁ̀܀Ѐ܀ȀЀ܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁ܀Ȁഀ㰀จ쨂氵￣／／／／／／／／ဏ츀델踄墵⍍Ā ध鉮∜Ā관�䘈仠ﾬ／／／／／／／／ဏ㈀륚Ӱ￺／／／／／／／／ဏ꜀㜕눕䑈５／／／／／／／／ဏ퀀㜛�ሀⓡĀ 》Ｌ／／／／／／／／ဏ଀载ﰵꃯ┕Āᴀ鑡遂쳙／／／／／／／／ဏ言읁汗￶／／／／／／／／ဏ가㌸⩝＠／／／／／／／／ဏἀ꼚끪�⮔⠀✀＀／／／／／ĀЀĀ̀ༀ킄ᄂ预ᗾ׆Āː帆킄怂预濾()耄᠊萏֠萑ﺘ옕ꀁ؅葞֠葠ﺘ梇䢈.舂᠊萏ࡰ萑ｌ옕瀁؈葞ࡰ葠ｌ梇䢈.耀᠊萏ୀ萑ﺘ옕䀁؋葞ୀ葠ﺘ梇䢈.耄᠊萏ฐ萑ﺘ옕ခ؎葞ฐ葠ﺘ梇䢈.舂᠊萏რ萑ｌ옕ؐ葞რ葠ｌ梇䢈.耀᠊萏Ꮀ萑ﺘ옕뀁ؓ葞Ꮀ葠ﺘ梇䢈.耄᠊萏 萑ﺘ옕老ؖ葞 葠ﺘ梇䢈.舂᠊萏ᥐ萑ｌ옕倁ؙ葞ᥐ葠ｌ梇䢈.᠀萏Ʃ萑﹗옕꤁؁葞Ʃ葠﹗.᠀萏Ʃ萑﹗옕꤁؁葞Ʃ葠﹗.ဗŨပ萏ː萑ﺘ葞ː葠ﺘ䩏䩑⡯蜀h蠀HĀ뜀ǰᜀ栀ᤀༀꂄᄅ预廾ꂄ怅预俾Պ儀Պ帀Պ漀(梇䢈o逗Ũပ萏ࡰ萑ﺘ葞ࡰ葠ﺘ䩏䩑⡯蜀h蠀HĀ꜀ǰᜀ栀ᔀༀ䂄ᄋ预廾䂄怋预俾Ŋ儀Ŋ漀(梇䢈逗Ũမ萏ฐ萑ﺘ葞ฐ葠ﺘ䩏䩑䩞⡯蜀h蠀HĀ漀Āᜀ栀ᔀༀᄐ预廾怐预俾ي儀ي漀(梇䢈逗Ũပ萏Ꮀ萑ﺘ葞Ꮀ葠ﺘ䩏䩑⡯蜀h蠀HĀ뜀ǰᜀ栀ᤀༀ肄ᄖ预廾肄怖预俾Պ儀Պ帀Պ漀(梇䢈o逗Ũပ萏ᥐ萑ﺘ葞ᥐ葠ﺘ䩏䩑⡯蜀h蠀HĀ꜀૰ᜀጀༀ킄ᄂ预ᗾ׆Āː帆킄怂预俾J倀J儀J帀J漀(-耗᠋萏֠萑ﺘ옕ꀁ؅葞֠葠ﺘ䩏䩑⡯Ā漀Āᜀ଀ༀ炄ᄈ预ᗾ׆Āࡰ帆炄怈预俾ي儀ي漀(耗᠋萏ୀ萑ﺘ옕䀁؋葞ୀ葠ﺘ䩏䩑⡯Ā뜀ǰᜀ଀ༀႄᄎ预ᗾ׆Āฐ帆ႄ怎预俾Պ儀Պ漀(o耗᠋萏რ萑ﺘ옕ؐ葞რ葠ﺘ䩏䩑⡯Ā꜀ǰᜀ଀ༀ낄ᄓ预ᗾ׆ĀᎰ帆낄怓预俾Ŋ儀Ŋ漀(耗᠋萏 萑ﺘ옕老ؖ葞 葠ﺘ䩏䩑⡯Ā漀Āᜀ଀ༀ傄ᄙ预ᗾ׆Āᥐ帆傄怙预俾ي儀ي漀(ဆ萏̑萑ﺘ葞̑葠ﺘ࠵漀(.耄ည萏ס萑ﺘ葞ס葠ﺘ梇䢈.舂ည萏ࢱ萑ｌ葞ࢱ葠ｌ梇䢈.耀ည萏஁萑ﺘ葞஁葠ﺘ梇䢈.耄ည萏๑萑ﺘ葞๑葠ﺘ梇䢈.舂ည萏ᄡ萑ｌ葞ᄡ葠ｌ梇䢈.耀ည萏Ᏹ萑ﺘ葞Ᏹ葠ﺘ梇䢈.耄ည萏ᛁ萑ﺘ葞ᛁ葠ﺘ梇䢈.舂ည萏ᦑ萑ｌ葞ᦑ葠ｌ梇䢈.᠆萏˅萑﷉옕씁؂葞˅葠﷉࠵㘀.ဃ萏ӝ萑ﺘ葞ӝ葠ﺘ⡯̀⠀⤀ĀЀƀ਀ༀ궄ᄇ预廾궄怇预蟾h蠀HȀĀ⸀ĀȀƂ਀ༀ綄ᄊ䲄廿綄怊䲄蟿h蠀HȀȀ⸀Āƀ਀ༀ䶄ᄍ预廾䶄怍预蟾h蠀HȀ̀⸀ĀЀƀ਀ༀᶄᄐ预廾ᶄ怐预蟾h蠀HȀЀ⸀ĀȀƂ਀ༀᄒ䲄廿怒䲄蟿h蠀HȀԀ⸀Āƀ਀ༀ분ᄕ预廾분怕预蟾h蠀HȀ؀⸀ĀЀƀ਀ༀ趄ᄘ预廾趄怘预蟾h蠀HȀ܀⸀ĀȀƂ਀ༀ嶄ᄛ䲄廿嶄怛䲄蟿h蠀HȀࠀ⸀ĀĀༀ厄ᄃ궄ᗼ׆Ā͓帆厄怃궄˼⸀ĀȀ̀ༀ斄ᄄ΄廽斄怄΄濽(()耄ည萏֠萑ﺘ葞֠葠ﺘ梇䢈.舂ည萏ࡰ萑ｌ葞ࡰ葠ｌ梇䢈.耀ည萏ୀ萑ﺘ葞ୀ葠ﺘ梇䢈.耄ည萏ฐ萑ﺘ葞ฐ葠ﺘ梇䢈.舂ည萏რ萑ｌ葞რ葠ｌ梇䢈.耀ည萏Ꮀ萑ﺘ葞Ꮀ葠ﺘ梇䢈.耄ည萏 萑ﺘ葞 葠ﺘ梇䢈.舂ည萏ᥐ萑ｌ葞ᥐ葠ｌ梇䢈.Ũဓ萏ː萑ﺘ葞ː葠ﺘ䩏䩐䩑䩞⡯ĀⴀĀᜀᤀༀꂄᄅ预廾ꂄ怅预俾Պ儀Պ帀Պ漀(梇䢈o耗ပ萏ࡰ萑ﺘ葞ࡰ葠ﺘ䩏䩑⡯蜀h蠀HĀ꜀ǰᜀᔀༀ䂄ᄋ预廾䂄怋预俾Ŋ儀Ŋ漀(梇䢈耗မ萏ฐ萑ﺘ葞ฐ葠ﺘ䩏䩑䩞⡯蜀h蠀HĀ漀Āᜀᔀༀᄐ预廾怐预俾ي儀ي漀(梇䢈耗ပ萏Ꮀ萑ﺘ葞Ꮀ葠ﺘ䩏䩑⡯蜀h蠀HĀ뜀ǰᜀᤀༀ肄ᄖ预廾肄怖预俾Պ儀Պ帀Պ漀(梇䢈o耗ပ萏ᥐ萑ﺘ葞ᥐ葠ﺘ䩏䩑⡯蜀h蠀HĀ꜀ǰĀ਀ༀꂄᄃ预廾ꂄ怃预蟾h蠀HȀ⸀ĀЀĀ਀ༀ�ᄅ预廾�怅预蟾h蠀HȀĀ⸀ĀȀĂ਀ༀ겄ᄈ䲄廿겄怈䲄蟿h蠀HȀȀ⸀ĀĀ਀ༀ粄ᄋ预廾粄怋预蟾h蠀HȀ̀⸀ĀЀĀ਀ༀ䲄ᄎ预廾䲄怎预蟾h蠀HȀЀ⸀ĀȀĂ਀ༀᲄᄑ䲄廿ᲄ怑䲄蟿h蠀HȀԀ⸀ĀĀ਀ༀᄓ预廾怓预蟾h蠀HȀ؀⸀ĀЀĀ਀ༀ버ᄖ预廾버怖预蟾h蠀HȀ܀⸀ĀȀĂ਀ༀ貄ᄙ䲄廿貄怙䲄蟿h蠀HȀࠀ⸀ĀȄഀༀ垄ᇾꦄᔁ׆Āť帆垄惾ꦄ漁(梇䢈()᠍萏Ʃ萑﹗옕꤁؁葞Ʃ葠﹗⡯蜀h蠀HȀĀ⤀ĀĄഀȘༀងᄁ垄ᗾ׆Āė帆ង态垄濾(梇䢈.᠍萏ͥ萑ﺘ옕攁؃葞ͥ葠ﺘ⡯蜀h蠀H̀⠀̀⤀ĀЀȀഀИༀ춄ᄄ预ᗾ׆ĀӍ帆춄怄预濾(梇䢈()᠍萏ص萑ﺘ옕鴁؇葞ص葠ﺘ⡯蜀h蠀H̀⠀Ԁ⤀ĀĀഀؘༀ鶄ᄇ预ᗾ׆Āޝ帆鶄怇预濾(梇䢈.᠍萏अ萑ﺘ옕ԁ؉葞अ葠ﺘ⡯蜀h蠀HȀ܀⸀ĀȀĀഀ࠘ༀ涄ᄊ预ᗾ׆Ā௕帆涄怊预濾(梇䢈.紋㖏✰؉磎ҳᯐᤷ᨟檯᨟檯 ᯐᤷᯐᤷᯐᤷᯐᤷ࠼Ȏ᨟檯 ᯐᤷᯐᤷᯐᤷ᨟檯 ଠ㈰ᖧᔷ㢬崳 þ㢬崳᨟檯 ᯐᤷ愝䊔᨟檯娲ྐྵᯐᤷέࣜ䆊埇᨟檯А̄̄̄퓐ɐh䳑#RebT♕␃䘘TXʐnⶑRepTe␘ਃ㵐昢‑牐祒∽敓業湔∽≕਍桖摩啗敳汘敳Āǅ︈

湮㊠ЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅЅ梪였ЅЅЅЅЅЅЅЅ澊⭚ЅЅЅЅЅЅЅЅ㬰桂ЅЅЅЅЅЅЅЅbꦚЅЅЅЅЅЅЅЅ쑒ЅЅЅЅЅЅЅЅ蚮᪬ЅЅЅЅЅЅЅЅ 䱕ᅮĀ}ᑲĀ㓴‚Ā幱㟂Ā䔫䧭Āᄇ屦Ā园歬Ā㓶湌ᄇ屦澒盡ĀƘåƗⴂ䜵౭㹛㺨婼榠䑈俇絃䨻犂渨夿㬥 ᨠ
㊝
㛱
䉵
䵸
Ţ嘘༂㿋
⶝㠫娯形⨕矋૳䟔冃椿杫崏甠᪷㉻䛷礐ጨ᥼ᄁєդ⛟瑮❖愼ፀ 㣊"勲"廆"䳓#⡈$殍$ᗅ%⃀%ᛘ&ΐ'ヰ(⸠)篊)┐*㦗*㮪+峁+惣+⤅,拹,⩼-亃.疠.偒0櫻0╔1䤖1㨝2㾶2∲4翤4≗5姃5捃6屠7⌊9⡑9⧥9㾏:䲊:ከ;枠;䖝<䐃=栁=±?᫩?㨛?ࢥ@皳@᎔A嵜A䎷B笉C盅D☨EᔲF瘰FูG࿍G廣G煖G樂H䡀I㜐L綅L࠱M⯥M፻N㲙N狋N㽨O硺OⓠPↂQ㶝Q嵠Q百QർR㰾R犠RவTᏤTᬹT搔T殄T倭U᫘W䓚W䴜W偵WᱝX涉X东Y懘[睲[㠛\䇯\ȴ^滥^⪕_桊`繭`㥷a׹b㲋b帑b悈bᬫc縦c̎d᎘d俻e犹f璊g磭g۪h໭h㾮h䶹h༬j啶j猇j夀k翤k➫lᝤmሠn懥nؤoڻo㜋p撨p澗p೟q果tՈu›u䄦v䐒v筠v㬉y秹y⮳{弐|ȁ}婣~焚~◵㏆䪥橉ታ姿㱡䁾慜ຂຯ偡屯ᣒᠹ姗ุ䒶翛䎍⻸׿ᎏ☲㌧笺ૠ䇐僇幻弼杂杔秚⽦◹劳⍧恋᜔私稻㤷嬎祣狔⯉䢩氀眳羖ᝤᒡ礲䌧፟氅i¡仸¡曲¡Ṫ¢䀣¢獼¢⚤£䶜£㋿¤罻¤偝¥⋓¦硛¦繐§ਵ©乖©殐«Ճ⪈®䑷®¯ჲ°⟎°宒°撪°歉°ᆩ²䱛²₋³䚖³疦³䎼´甌´ۊµ矩µప·␊¸潂º睆º瞴¼൒½筥½珙¿㏬À廖À⇤ÁⳒÁ噳ÁᳩÂ㪻Â㾪Â⾛Ã㛂Ã毸Ã⒲Å㳌Å噇ÅыÇ㏶ÈЍÉ稆ÉѣÊ⌭Ê⩭Ë嚃Ë奄Ë碗Ë嗟Î㠰Ï᳧Ð䵡Ð㬻Ò㿑Ò勀Ò呴ÒᓠÓ⽧Ó䀒Ô嘲Ö敁Ö偙×ࣻØ⽘Ø授Ø䗫Ù加Ú捂ÚẓÛ岂Ü槠Ü罶Ü┇Ý䊍Ý旽ÝÀÞலÞ䉐Þ暠Þ␃ß澼ß䈝á䖂á↧âᛈã罙åⷣæ妍æ枵æ渔æ❱è瓵èྦྷé圉é柞é糨ê䈛ë奨ë汷ë漕ë⾄ì㔒í䭆î不îܟïᕱï⑜ï䄯ï熑ï㊏ð悀ð̲ò⧬ò䝟ò篳ò债ôṖö剤÷ণø埬ø╲ù㏗ù䐮ú䱿ú圄û㲚ü≥ý㵴ý捣þ槱þႸÿᔾÿ璕ÿ裯裱
Verze_sablony2.1䃿考袑袑袑袑밂 '(568;<>@MNQRVWXZ[`cejopqrstuvy{|}¡µ¼½ÃÆ㸀ƌ堀堀$堀,堀.堀4堀:堀>堀@堀D堀F堀H堀V堀X堀r堀t堀x堀~堀堀堀堀¢堀¤堀ª堀¬堀´堀¶堀¸堀¼堀¾堀È堀Î堀Ò堀Ü堀æ堀è堀ê堀ì堀î堀ð堀ò堀ô堀ú堀þ堀Ā堀Ă堀Ć堀Ď堀Ĝ堀Ģ堀Ĥ堀ŀ堀Ŋ堀Ţ堀Ų堀ƀ堀Ƃ堀Ǝ堀ǰ＀ǿ܀唀渀欀渀漀眀渀＀ǿࠀ＀ǿ＀ÿȀ＀ÿ＀ÿȀ＀ÿࠀ䜀逞Ȁ؂ԃԄ̂＄*䇠xী＀吀椀洀攀猀 一攀眀 刀漀洀愀渀㔀逞ȁԀąĂ؇Ԃ匀礀洀戀漀氀㌀逮Ȁ؋ȄȂȂ＄*䏠xী＀䄀爀椀愀氀㜀逮ȀԏȂЂȃ＄￡¬ी鼀䌀愀氀椀戀爀椀㔀逮Ȁ؋̄ЅȄ＄.寡`⧀＀ā吀愀栀漀洀愀㼀逽Ȁ̇ȉԂЂ＄*䏠xী＀䌀漀甀爀椀攀爀 一攀眀㬀逎ȁԀ圀椀渀最搀椀渀最猀䄀逞ȀԄԃ؄ȃ＄￠$B鼀䌀愀洀戀爀椀愀 䴀愀琀栀∀Ѐ焀衈쓰꤀欀Κ༧Ϋ鱧Κاᨀ8ﴀŏ✀저Ѐ̀찐8ﴀŏ✀저찀뤀$ჰꔀ쀆됇됀耀ሀ4✀ƈ✀ƈ贀욡PȀࠀ茳qჰ�￟ǽ䠈Xऀ￰ďĈ?＀ｿｿｿｿｿｿ歙㈀Āᄀ℀က܀砀砀ꀀ଀�＀ዿ⤀夀㨀尀䄀瀀瀀䐀愀琀愀尀䴀椀挀爀漀猀漀昀琀尀怀愁戀氀漀渀礀尀䰀一开娀欀漀渀⸀搀漀琀Ԁ一瘀爀栀ऀ氀琀爀攀猀氀漀瘀愀က吀爀愀渀琀椀渀漀瘀 怀爀欀愀䀀؀ഀఀĀఀȀఀ̀ఀЀఀԀఀ؀ఀ܀ఀࠀఀऀఀ਀ఀ଀ఀఀఀĆ藠俹ၨ醫✫�0ǌ °¼ÐÜĜĴ ŐŜ
żƈƔ
ƠƬƴƼǄӢ牶h瑬敲汳癯a8潄畫敭瑮瀠盹摯稠污鹯湥⃽慮騠扡潬䰠彎潫⁮敶穲⁥⸲1乌婟毡湯搮瑯牔湡楴潮訠狡慫6楍牣獯景⁴晏楦散圠牯d@ᰀꇕ@倀鍷ֲǍ@Ȁ䨤֬Ǎ@ሀ�ݓǍ'㣲俽Ć픂헍⺜ရ鞓Ⱛ껹0ðhp ¨°¸
ÀÒӢ卍⁐勈ˌÈ蠧သ牶hဌ敺v

!"#$%&'()*+,-./0123456789:;<=>?@ABCDEFGHIJKLMNOPQRSTUVWXYZ[\]^_`abcdefghijklmnopqrstuvwxyz{|}~ ¡¢£¤¥¦§¨©ª«¬®¯°±²³´µ¶·¸¹º»¼½¾¿ÀÁÂÃÄÅÆÇÈÉÊËÌÍÎÏÐÑÒÓÔÕÖ×ØÙÚÛÜÝÞßàáâãäåæçèéêëìíîïðñòóôõö÷øùúûüýþÿĀāĂăĄąĆćĈĉĊċČčĎďĐđĒēĔĕĖėĘęĚěĜĝĞğĠġĢģĤĥĦħĨĩĪīĬĭĮįİıĲĳĴĵĶķĸĹĺĻļĽľĿŀŁłŃńŅņŇňŉŊŋŌōŎŏŐőŒœŔŕŖŗŘřŚśŜŝŞşŠšŢţŤťŦŧŨũŪūŬŭŮůŰűŲųŴŵŶŷŸŹźŻżŽžſƀƁƂƃƄƅƆƇƈƉƊƋƌƍƎƏƐƑƒƓƔƕƖƗƘƙƚƛƜƝƞƟƠơƢƣƤƥƦƧƨƩƪƫƬƭƮƯưƱƲƳƴƵƶƷƸƹƺƻƼƽƾƿǀǁǂǃǄǅǆǇǈǉǊǋǌǍǎǏǑǒǓǔǕǖǗǘǙǚǛǜǝǞǟǠǡǢǣǤǥǦǧǨǩǪǫǬǭǮǯǰǱǲǳǴǵǶǷǸǹǺǻǼǽǾǿȀȂȃȄȅȆȇȈȊȋȌȍȎȏȐ�����ȗȘțRoot EntryąआÀ䘀㛠﫻ݓǍȚ̀1Tableǐ慁WordDocumentĂ 鸭SummaryInformation(ĂȁကDocumentSummaryInformation8ĂȉကMsoDataStoreꁀ㮝ݓǍ䍰﫵ݓǍRGAÎOÜUÝÕÄÒØË1ßIÒÌÍÏÄQ==2āꁀ㮝ݓǍ䍰﫵ݓǍItem
ĂÍPropertiesŕCompObjĂ
{ 戼区畯捲獥砠汭獮戺∽瑨灴⼺猯档浥獡漮数确汭潦浲瑡⹳牯⽧景楦散潄畣敭瑮㈯〰⼶楢汢潩牧灡票•浸湬㵳栢瑴㩰⼯捳敨慭⹳灯湥浸晬牯慭獴漮杲漯晦捩䑥捯浵湥⽴〲㘰戯扩楬杯慲桰≹匠汥捥整卤祴敬∽䅜䅐堮䱓•瑓汹乥浡㵥䄢䅐⼢>㼼浸⁬敶獲潩㵮ㄢ〮•湥潣楤杮∽呕ⵆ∸猠慴摮污湯㵥渢≯㸿਍搼㩳慤慴瑳牯䥥整⁭獤椺整䥭㵄笢䈳䔲〶㐴㌭䍄ⴵ䌴㙄䈭䄸ⵄ䙂㡃䅃䉃䘶ㄹ≽砠汭獮携㵳栢瑴㩰⼯捳敨慭⹳灯湥浸晬牯慭獴漮杲漯晦捩䑥捯浵湥⽴〲㘰振獵潴塭汭㸢搼㩳捳敨慭敒獦㰾獤猺档浥剡晥搠㩳牵㵩栢瑴㩰⼯捳敨慭⹳灯湥浸晬牯慭獴漮杲漯晦捩䑥捯浵湥⽴〲㘰戯扩楬杯慲桰≹㸯⼼獤猺档浥剡晥㹳⼼獤携瑡獡潴敲瑉浥>ਃआÀ䘀)潄畫敭瑮愠汰歩捡⁥楍牣獯景⁴潗摲㤠ⴷ〲㌰਀䴀坓牯䑤捯က圀牯⹤潄畣敭瑮㠮눹q