Smlouvy Dotace Platy Úřady Zakázky Sponzoři & firmy Kauzy, analýzy
❤ Podpořte nás Přihlásit se Registrace

Elektronická knihovna legislativního procesu - textová podoba dokumentu

Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud

Celý záznam RACK98ZD9ZRX najdete zde


                Odůvodnění

Odůvodnění

A. Obecná část

V současné době je prováděcím právním předpisem k naplnění ustanovení § 17 odst. 6 zákona č. 111/1994, o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů („zákon o SD“) vyhláška č. 388/2000 Sb., o jízdních řádech veřejné linkové osobní dopravy, která nabyla účinnosti dne 10. 6. 2001 a za dobu své platnosti nebyla novelizována. Její obsah v zásadě vyhovoval potřebám dopravců, dopravních úřadů i cestující veřejnosti až do doby legislativních změn uskutečněných v posledních letech a souběžného postupného vývoje veřejných služeb v oboru osobní silniční dopravy. Tím začalo docházet k situacím, které již právní úprava nepředpokládala a musely být řešeny ad hoc výkladem.

Základním důvodem pro zpracování nového předpisu se stalo významné rozšíření obsahu celostátního informačního systému o jízdních řádech („CIS JŘ“) i na linky městské autobusové dopravy, provedené zákonem č. 194/2010 Sb., kterým byl novelizován zákon o SD. Dalším důvodem je úprava definice (dopravní) linky, provedená další novelou zákona o SD – zákonem č. 119/2012 Sb. – která fakticky umožňuje, resp. plně legalizuje provozování linek (či jejich spojů) nikoliv jako „pravidelných“, avšak přesto uskutečňovaných v souladu s jízdním řádem (spoje na objednávku cestujícího a spoje provozované jen za určitých vnějších podmínek). Návrh vychází rovněž z upraveného zmocnění obsaženého v poslední novele zákona o SD s účinností od 1. 5. 2013 (zákon č. 102/2013) a respektuje i další ustanovení nové právní úpravy (§ 17 zákona o SD) týkající se zveřejňování termínů změn jízdních řádů a možnosti rozhodnout o změně jízdního řádu i z důvodu plánované (dříve pouze neplánované) uzavírky pozemní komunikace.
Původně zvažovaná možnost novelizace platné vyhlášky č. 388/2000 Sb. se ukázala prakticky nerealizovatelná, neboť uvedené změny zákona o SD se projevily vždy na mnoha místech vyhlášky a ve značném rozsahu a výsledkem by byl nepřiměřený rozsah novelizačních ustanovení a celkové znepřehlednění předpisu pro jeho adresáty. Bylo proto přistoupeno ke zpracování vyhlášky v nové podobě, avšak s převzetím všech ustanovení, která zůstala aktuální a jejichž užívání se v praxi osvědčilo. Přitom byl kladen důraz i na úplný soulad se zákonem o SD, který v některých ustanoveních předcházející vyhlášky nebyl v plném rozsahu zajištěn.

Do plného souladu se smyslem ustanovení zákona o SD je upravena především doba platnosti jízdního řádu. Jako základní je chápána nyní i ve vnitrostátní dopravě jeho platnost po celou dobu platnosti licence, nikoliv jen na jeden rok. Dopravce si však bude moci v rámci této platnosti zvolit i platnost jinou, omezenou pouze zveřejněnými termíny změn jízdních řádů podle § 17 odst. 3 zákona o SD. Bude tak možné zpracovat jízdní řád jak na dobu jednoho roku jako dosud, tak na dobu kratší, ale pokud budou další termíny zveřejněny, tak i na dobu delší, v každém případě pak nejdéle do doby platnosti licence. Tato volba bude ponechána plně na vůli dopravce nebo bude vyplývat ze závazků z uzavřených smluv o veřejných službách v přepravě cestujících. Možnost zpracovávání a předkládání změn jízdních řádů nebude dotčena. Podrobněji je tato nová úprava komentována ve zvláštní části odůvodnění k § 2.

Novou zákonnou úpravou je umožněno provádění změn jízdních řádů mimo vyhlášené termíny i při plánovaných (dříve nelogicky jen neplánovaných) uzavírkách pozemních komunikací. Věcně se ovšem jedná o legalizaci současného stavu, neboť silniční správní orgány nebyly žádnými termíny vůči veřejné dopravě vázány a dopravní úřady přitom fakticky musely jejich rozhodnutí akceptovat. V souvislosti s tím je nově explicitně vyjádřena možnost schvalování jízdních řádů v definovaných případech a situacích jako dočasných s tím, že po uplynutí jejich platnosti znovu platí původní (trvalý) schválený jízdní řád.
Dosavadní vyhláška rozlišovala tři samostatné podoby jízdních řádů – pro vnitrostátní linkovou dopravu, městskou autobusovou dopravu a mezinárodní dopravu. Jízdní řády se schvalovaly ve stanovené podobě a v téže podobě vyvěšovaly na označnících zastávek a případně ve vozidlech.

CIS JŘ jako elektronický systém vyžaduje jednotnou datovou strukturu pro všechny datové zdroje. Jedině tak je zajištěna možnost poskytování nadstavbových služeb systému, jimiž je zejména vyhledání dopravního spojení při použití několika navazujících linek stejných či rozdílných dopravců a dopravních prostředků. Proto bylo nutné (dosud pouze formou nevymahatelného metodického pokynu) i pro jízdní řády linek městské autobusové dopravy stanovit stejné náležitosti a formát dat, jako pro ostatní linkovou dopravu. V této podobě je však často fyzicky nemožné jízdní řády zveřejňovat (vyvěšovat) na označnících zastávek. Důvodem je skutečnost, že zatímco naprostá většina linek regionální linkové dopravy obsahuje takový počet spojů, který může být zobrazen na jednom normalizovaném listu jízdního řádu (linek, jejichž jízdní řád musí být zobrazen na více než dvou listech, je jen velmi malé množství), u linek městské autobusové dopravy byly zjištěny případy, které by v této podobě obsahovaly jízdní řád až na šestnácti stránkách, přičemž obvyklý počet by činil dvě až čtyři.

Z uvedeného důvodu bylo nutné navrhnout v rámci zákonné úpravy řešení, které zajistí možnost praktické realizace povinností spojených s jízdními řády. V návrhu je proto předpokládána jednotná podoba jízdních řádů pouze pro jejich zpracování, a tím i předkládání a schvalování dopravními úřady, přičemž jen s dílčími a nevýznamnými odchylkami je možné tuto podobu přijmout i pro jízdní řády mezinárodní dopravy. Postoupením takto jednotně zpracovaných jízdních řádů do CIS JŘ je zajištěna potřebná datová báze pro jeho veškeré účely.

Ve způsobu povinného zveřejňování zjednodušených jízdních řádů na zastávkových označnících je ovšem účelné a prakticky i nezbytné zachovat pro městskou autobusovou dopravu zhruba status quo, který je pro tuto dopravu tradiční a plně vyhovuje potřebám cestujících. Musí proto dojít k definování možných odchylek podoby a obsahu zveřejněného jízdního řádu od jízdního řádu schváleného, se striktní podmínkou zachování plné konformity jejich věcné náplně.

V posledních několika letech se začaly zakládat a rozvíjet systémy integrovaných veřejných služeb v přepravě cestujících v okolí velkých měst i na krajských úrovních. Tyto systémy se vyznačují zapojením více dopravců a více provozovaných druhů dopravy do jednoho systému, včetně častějšího přesahu městských linek za hranice města. Taková vnější doprava zejména v blízkém okolí největších měst získává obecně znaky, které byly dosud charakteristické pro dopravu městskou, tj. větší počet souběžně provozovaných linek a vyšší počet provozovaných spojů za určité časové období. Z tohoto důvodu je umožněno využívat formu zjednodušených jízdních řádů i v systémech těchto integrovaných veřejných služeb v přepravě cestujících.

Všechny jízdní řády mohou být nově zveřejňovány jako souhrnné, společné pro více souběžných linek jednoho nebo více dopravců. Takové jízdní řády jsou jednoznačně pro cestující přehlednější, a jsou jimi proto pozitivně přijímány. Dále se nově umožňuje rozšířit obsah všech zveřejňovaných jízdních řádů o přípoje, tj. o rozšíření poskytovaných informací pro cesty s přestupem. V obou případech se jedná o rozšíření informační náplně o údaje, které ovšem nemohou být správními orgány schvalovány, neboť se dotýkají jiných subjektů, přičemž tato odchylka musí být právně umožněna.

Zákonná možnost provozování veřejné linkové dopravy i jako dopravy zajišťované jen v případě, kdy jsou splněny určité podmínky včetně skutečné přepravní potřeby, a to v rozsahu celých linky, spojů nebo jejich částí, vyžaduje stanovit způsob zveřejňování tohoto způsobu provozu v jízdních řádech. Jsou proto rozšířeny definiční pojmy, vlastní obsah jízdních řádů a zavedeny nové v nich používané značky (piktogramy). Od provozování spojů (linek) na objednání územní samosprávné celky očekávají snížení nákladů na poskytování veřejných služeb v oblasti dopravy, resp. v některých případech vůbec možnost zajištění alespoň minimálního rozsahu přepravních služeb.
Další úpravy oproti předcházející právní úpravě byly provedeny na základě již několikaletých zkušeností dopravních úřadů, kterými se staly pro linkovou dopravu již po účinnosti předcházející právní normy namísto okresních úřadů nově krajské úřady. Dílčí úpravy vyplývají i ze zkušeností s dlouhodobou aplikací procesních ustanovení správního řádu na proces schvalování jízdních řádů. Dosud platná vyhláška byla zpracovávána před nabytím účinnosti zákona č. 150/2000 Sb., (od 1. 7. 2000), kterým teprve byl tento proces pravidlům správního řízení podřízen (do té doby byl výslovně z působnosti správního řádu vyjmut). Od uvedeného data postupovaly dopravní úřady v řízení o jízdních řádech podle tehdy platného správního řádu (zákon č. 71/1967 Sb.), nahrazeným od 1. 1. 2006 zákonem č. 500/2004 Sb.

V porovnání s dosud platnou právní úpravou nedochází k žádnému zatížení dopravců ani ke zvýšení administrativní náročnosti agend dopravních úřadů. Naopak, odstraněním každoročního povinného schvalování i stejných jízdních řádů může dojít k mírnému snížení zatížení obou stran správního procesu, určitě však dojde ke snížení kumulace schvalovací činnosti dopravních úřadů v závěru každého kalendářního roku. Uvolnění formy jízdního řádu městských linek a linek zahrnutých do integrovaných veřejných služeb v přepravě cestujících je provedeno jako možnost, která nebrání zveřejňování i těchto jízdních řádů ve schválené podobě. V městských dopravách budou již dříve zavedené formy využívány zřejmě v dosavadním rozsahu, v integrovaných systémech pak zejména podle představ organizátorů dopravy, kteří si jejich uplatňování zajistí u dopravců v rámci smluv o veřejných službách v přepravě cestujících. To platí i o jízdních řádech souhrnných, které budou věcně pravděpodobně vytvářeny zpravidla přímo organizátory dopravy.

Zhodnocení platného právního stavu a odůvodnění nezbytnosti jeho změny

Dosavadní znění prováděcí vyhlášky bylo v zásadě plně vyhovující do doby provedení úprav zákona o SD, k nimž došlo v posledních letech a které jsou specifikovány v předcházející části tohoto odůvodnění. Aby bylo možné tyto vesměs pozitivní úpravy uplatnit zejména v procesu zveřejňování jízdních řádů, bylo třeba přijímat takové výklady některých ustanovení vyhlášky, které plnou oporu v jejím textu neměly.

Navrhovaná změna je plně vyvolaná novelami nadřazeného právního předpisu. Primárně byla proto zvažována možnost novelizace dosud platné vyhlášky č. 388/2000 Sb., která by mohla být z hlediska legislativního procesu jednodušší. Tato možnost se však v průběhu zpracování ukázala jako velmi nepraktická. Jádro vyhlášky totiž spočívá v popisu náležitostí jednotlivých jízdních řádů a ve způsobu jejich zveřejňování. Právě tyto oblasti byly dotčeny novými skutečnostmi natolik, že vyžadují odlišnou formu technického popisu, která bude pro uživatele, tj. dopravce a dopravní úřady, přehlednější a umožní jim snadnější orientaci v jednotlivých ustanoveních. Dalším důvodem pro zpracování nového předpisu je i to, že do něho mohly být snadněji zapracovány nové možnosti, která nyní zákon o SD připouští a které budou využívány ze strany dopravců zřejmě postupně. Bylo tak přistoupeno ke zpracování vyhlášky v nové podobě, avšak s převzetím ustanovení, která zůstala aktuální a jejichž užívání se v praxi osvědčilo.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s právními předpisy

Navrhovaná vyhláška je prováděcím právním předpisem k zákonu o SD pro oblast jízdních řádů veřejné linkové dopravy a vedení CIS JŘ. Návrh nepřekračuje oblast působnosti zákona o SD a není v rozporu s jeho ustanoveními.

Předložený návrh vyhlášky plně odpovídá zákonnému zmocnění v § 17 odst. 6 zákona o SD – po nezbytném vymezení používaných pojmů (§ 1) upravuje vyhláška způsob zpracování jízdního řádu (§ 2), jeho obsah (§ 3 až 5), způsob jeho předkládání ke schválení (§ 6) a jeho uveřejňování (§ 7 a 8) a organizaci CIS JŘ (§ 9).

Předloženého návrhu vyhlášky se přímo dotýká tento právní akt Evropské unie v souvislosti s inteligentními dopravními systémy:

· směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU ze dne 7. července 2010 o rámci pro zavedení inteligentních dopravních systémů v oblasti silniční dopravy a pro rozhraní s jinými druhy dopravy.

Návrh tuto směrnici přímo neimplementuje, ale respektuje principy, které mají být na základě této směrnice v českém právním řádu implementovány. Jedná se dle článků 2 a 3 směrnice zejména o optimální využití dat o jízdních řádech a jejich bezplatné poskytování – prioritní oblast I, v jejím rámci pak specifikace prioritních akcí a) a c) – podrobněji viz též příloha I ke směrnici (řeší § 6 odst. 3 a § 9 odst. 8 návrhu vyhlášky).

Vyhlášky se dále okrajově dotýkají tyto právní akty Evropské unie v souvislosti s konstrukcí jízdních řádů a pracovního režimu řidičů a s označením zastávky a práv cestujících v autobusové dopravě:

· nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 ze dne 15. března 2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85, v platném znění (adaptováno v českém právním řádu zákonem o SD),

· směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2002/15/ES ze dne 11. března 2002 o úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě (implementována nařízením vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, ve znění nařízení vlády č. 353/2008 Sb.) a

· nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011 ze dne ze dne 16. února 2011 o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004.

Návrh sám o sobě však výše uvedené předpisy týkající se pracovního režimu řidičů a práv cestujících neimplementuje, pouze v § 2 odst. 4 písm. c) stanovuje zpracovat jízdní řád tak, aby jízdní doby odpovídaly pracovní době, době řízení, bezpečnostním přestávkám a době odpočinku předepsané příslušnými předpisy, a pro tzv. určené terminály (§ 2 odst. 11 zákona o SD) stanovuje příslušné označení zastávky (terminálu).

Návrhu vyhlášky se nedotýká judikatura soudních orgánů Evropské unie ani obecné právní zásady práva Evropské unie.

Návrhem vyhlášky není do právního řádu České republiky implementováno právo Evropské unie a návrh není v rozporu s právem Evropské unie, právními předpisy a ústavním pořádkem České republiky, ani se zákonným zmocněním k jejímu vydání.

Předpokládaný hospodářský a finanční dosah

V porovnání s dosud platnou právní úpravou nedochází ke zvýšení administrativní náročnosti agend dopravních úřadů, jsou naopak vytvořeny předpoklady pro možnost jejího mírného snížení v důsledku možného využívání delší doby, na kterou bude možné jízdní řády schvalovat. Nedochází k žádnému dalšímu zatěžování dopravců, jejichž činnost při přípravě a předkládání jízdních řádů ke schválení se nemění. Definováním výlukových jízdních řádů s vymezenou časovou platností rovněž se může mírně snížit administrativní zatížení dopravců i dopravních úřadů, když nebude třeba „řádné“ a platné jízdní řády znovu předkládat a schvalovat.

Navržená úprava umožní využít jednotným způsobem novou skutečnost vyplývající ze zákonné změny definice dopravní linky, tj. provozování spojů a linek na objednání cestujících nebo při splnění určitých podmínek. To může v některých případech znamenat úsporu veřejných prostředků, dílčí rozšíření nabídky přepravních služeb, ale v mnoha lokalitách i zajištění alespoň minimálních přepravních služeb vůbec, a to i pro dosud opomíjené skupiny cestujících. Rozhodnutí o využití těchto způsobů zajištění veřejných služeb v přepravě cestujících je však na jejich objednatelích, popř. dopravcích v případě komerční přepravy, a tak nelze finanční dosah konkrétně stanovit. Jde však o možnost pozitivního dopadu jak na veřejné prostředky, tak na náklady podnikatelů ve veřejné linkové dopravě.

Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace

Navrhovaná úprava se, vzhledem ke svému technickému charakteru, nijak nedotýká rovnosti subjektů práva, nerozlišuje jejich postavení, a nemůže tak způsobit diskriminaci určité skupiny osob.

Zhodnocení dopadů ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů

Navrhovaná úprava není v rozporu s ochranou soukromí a zákonem na ochranu osobních údajů.

Zhodnocení korupčních rizik

Návrhem nejsou upraveny činnosti či postupy orgánů veřejné moci, při kterých by mohlo docházet k jejich ovlivňování a k získání neoprávněné výhody či majetkového prospěchu.
B. Zvláštní část
K § 1
V úvodním ustanovení jsou definovány pojmy, které jsou ve vyhlášce dále používány na více místech. Dosavadní vyhláška definovala takto pouze časový údaj, tarifní vzdálenost, údaje o dopravci a označení linky. Definice časového údaje a tarifní vzdálenosti jsou jako vyhovující převzaty jen s dílčími úpravami, neměnícími jejich význam. U časového údaje se jedná současně o určité rozšíření jeho významu pro mezinárodní dopravu na hraniční přechody, které jsou do jízdních řádů zařazeny i v případech, kdy zde spoj nezastavuje, ale hraničním bodem pouze projíždí. Definice údajů o dopravci a označení linky jsou zahrnuty do ustanovení o obsahu jízdního řádu (§ 3), kde jsou věcně a pouze jednou použity.

Nově jsou definovány pojmy z tarifní oblasti, spoje na objednání, podmínečně provozované spoje a výlukový jízdní řád.

Proti dosavadnímu uvádění vzdálenosti pouze v naturálních délkových jednotkách (kilometrech), která je určující pro výpočet jízdného ve vzdálenostním tarifu, je ve vyhlášce rozšířena možnost pro uvádění údajů o pásmovém či zónovém tarifu včetně jejich modifikací (zónově-relační apod.), které jsou v současné době v souladu s cenovými předpisy využívány v systémech integrovaných veřejných služeb v přepravě cestujících a byly již v minulosti, mnohdy v nejjednodušší podobě zcela jednotného jízdného, využívány v systémech MHD. Je proto uvedeno, co se tarifním pásmem a tarifní zónou rozumí, přičemž pro účely jízdního řádu je podstatné, aby z jejich označení (uváděného dle § 3 odst. 1 písm. d), případně podle § 8 odst. 1 písm. d)) byla odvoditelná výše jízdného v každé přepravní relaci.
Nutnost doplnění nových pojmů o spoje na objednání a podmínečně provozované spoje vyplývá ze změny provedené zákonem č. 119/2012 Sb., kde v definici linky (§ 2 odst. 13 zákona o SD) již není obsaženo slovo „pravidelné“, což umožňuje provozovat linky, spoje nebo jejich části tehdy, nastanou-li určité okolnosti. U spojů na objednání se jedná o vznik přepravní potřeby potenciálního cestujícího, který uplatněním svého požadavku stanovenou formou a ve stanoveném časovém předstihu zajistí samo uskutečnění jízdy nebo variantní změnu trasy spoje obsaženého v jízdním řádu. Podmínečně provozované spoje jsou takové, které jsou zajištěny pouze tehdy, nastanou-li určité vnější skutečnosti, které cestující ovlivnit nemůže. Již v současné době jsou takto provozovány například spoje závislé na sjízdnosti komunikací v zimním období, avšak jsou zveřejňovány způsobem, který neumožňuje cestujícím získat relevantní informace včetně nalezení příslušného dopravního spojení. Nově by tato kategorie mohla zahrnovat např. provoz skibusů (provozovaných pouze za předpokladu dostatečného množství sněhu), vodáckých autobusů (provozovaných pokud vodní stavy umožňují splavnost vodního toku) a turistických autobusů a jízdních souprav (jezdících jen za příznivého počasí).

Výlukový jízdní řád je definován jako jízdní řád přechodný, který nahrazuje platný „řádný“ jízdní řád linky na stanovenou dobu, po jejímž uplynutí se obnovuje platnost tohoto dříve schváleného jízdního řádu bez dalšího administrativního opatření. Další podrobnosti k výlukovým jízdním řádům i k tomuto pojmu, který s výrazným věcným posunem nahrazuje dosud částečně užívaný, ale legislativně nezavedený pojem „objížďkový jízdní řád“ jsou obsaženy v textu k § 2.

K § 2

Způsobem zpracování jízdního řádu se rozumějí pravidla, která musí dopravce respektovat při tvorbě jízdního řádu, který je chápán v širším pojetí jako technologický předpis pro provozování dopravy na lince. Silniční linková doprava, na rozdíl od dopravy drážní, není významně ovlivněna kapacitou dopravní cesty s výjimkou zastávek. Není proto třeba zpracovávat komplexní „traťový“ jízdní řád a je možné uvažovat o parametrech každé linky téměř samostatně. Proto není ani podmínkou konstruovat jízdní řád nákresný (grafikon) a dopravce může v jednodušších případech pracovat jen s jednotlivými časovými údaji. Při jejich určení vychází přirozeně z prvotní potřeby zajištění přepravy cestujících v určitém časovém období a přepravní relaci. Tyto požadavky mohou být zjišťovány samotným dopravcem nebo mohou být formulovány v uzavřených smlouvách o veřejných službách v přepravě cestujících územními samosprávnými celky nebo organizátory dopravy (§ 6 odst. 2 zákona č. 194/2010 Sb.). Sestava jízdního řádu pak spočívá v koordinaci těchto požadavků s technickými, ekonomickými a personálními možnostmi dopravce. Přitom musí být respektovány dopravní a přepravní podmínky každého spoje, z nichž se provoz na lince skládá a z nichž vyplývá doba jízdy mezi jednotlivými zastávkami. Ve vnitrostátní dopravě musí být dále respektovány podmínky provozování dopravy, které jsou, resp. mohou být stanoveny v rozhodnutí o udělení, popř. změně licence. V mezinárodní dopravě, kde se jízdní řád předkládá současně se žádostí o udělení licence či povolení, takové omezení a priori neplatí. S ohledem na průběh připomínkového řízení je třeba na tomto místě připomenout, že žádnou zákonnou povinnost dopravce nelze prováděcím právním předpisem delegovat na jiné právnické osoby, např. organizátory veřejné dopravy.

Jednotlivá ustanovení § 2 stanoví konkrétně, které základní skutečnosti je třeba při zpracování jízdního řádu respektovat. V právním předpisu jsou obsaženy proto, aby bylo dopravním úřadům dáno ve správním řízení o schválení jízdního řádu oprávnění jejich naplnění zjišťovat (jako podklady řízení) a dopravcům byly vymezeny podmínky, jejichž nerespektování by mělo za následek neschválení jízdního řádu. Obecně vycházejí uvedené skutečnosti z jiných platných právních předpisů a jejich naplňování předchází i případným nepříznivým dopadům na ostatní silniční dopravu.

Součástí zpracování jízdního řádu je i určení doby jeho platnosti. Z dikce § 17 a 18 zákona o SD vyplývá, že je předpokládáno schválení jízdního řádu po udělení licence před zahájením provozu na lince a provádění změn v termínech zveřejněných Ministerstvem dopravy (dále jen „ministerstvo“). Dosavadní vyhláška tak bez výslovné právní opory omezovala ve svém § 2 odst. 3 platnost jízdního řádu do „konce platnosti“, k jehož stanovení ale nemá ministerstvo plné zákonné zmocnění. Tento model byl převzat z důvodu věcné návaznosti na celostátní drážní dopravu, kde se každoročně vydává jízdní řád nový. Dosavadní úprava tak omezovala platnost jízdního řádu veřejné linkové dopravy na období jednoho roku (resp. přesně 52 nebo 53 týdnů). Pro dopravu městskou se dovozovala možnost platnosti neomezené, ale pouze nepřímo z ustanovení § 4 odst. 1 písm. h) dosavadní vyhlášky, které umožňovalo konec platnosti na jízdním řádu neuvádět. Nově jsou uvedena ustanovení o platnosti jízdního řádu do plného souladu se zákonem o SD.

Obecně je platnost jízdního řádu vztažena pouze k platnosti licence. Dopravci se však ponechává možnost nechat si schválit jízdní řád na dobu odlišnou, jejíž konec ovšem nemusí být dán jen pravidelným prosincovým termínem změny jízdního řádu drážní železniční dopravy jako dosud, ale může být určen k jakémukoliv již ministerstvem zveřejněnému termínu. Tato doba tedy může být jak kratší než dosud, bude-li změna již předem předpokládána, nebo naopak delší, např. u linek bez vazby na železniční dopravu. Tato volba je ponechána plně na vůli dopravce nebo bude vyplývat ze závazků z uzavřených smluv o veřejných službách v přepravě cestujících. Je tak fakticky zrušena povinnost pravidelného každoročního předkládání všech jízdních řádů ke schválení, která byla založena pouze podzákonným právním předpisem, čímž může dojít k mírnému snížení kumulované administrativní zátěže dopravních úřadů v období ke konci kalendářního roku, kdy s respektováním správních lhůt některé z nich schvalují řádově stovky jízdních řádů k jednomu datu.

Ve skutečnosti se ovšem bude většina jízdních řádů v prosincovém termínu každoročně měnit jako dosud, a to s ohledem na již uvedenou věcnou vazbu na drážní dopravu, kde je k tomuto termínu nadále vydáván nový celostátní jízdní řád drah celostátních a regionálních. V něm však přesto na některých tratích nemusí docházet k časovým úpravám jízd vlaků. Dále existují linky silniční dopravy vůbec nenavázané na drážní dopravu, jako některé linky s převažujícím charakterem přepravy žákovské a dělnické, u nichž jsou časové údaje vázány např. na začátky a konce vyučování či pracovních směn, a dále všechny dálkové linky neprovozované na základě smluv o veřejných službách v přepravě cestujících.

Kdykoliv před ukončením platnosti schváleného jízdního řádu, dokud bude v platnosti licence na příslušnou linku, může dopravce zpracovat změnu jízdního řádu s platností od zveřejněného termínu, tj. jako dosud. Musí ji zpracovat vždy tak, aby mohla být předložena a schválena do ukončení platnosti dříve schváleného jízdního řádu, neboť bez něj linkovou dopravu provozovat nelze (§ 18 písm. c) zákona o SD). Změnu jízdního řádu zpracovává dopravce i při změně licence, pokud se jedná o takovou změnu licence, která si změnu jízdního řádu vyžaduje (např. změna trasy linky, počtu zastávek apod.).

Změny jízdního řádu se zpracovávají se všemi náležitostmi nového jízdního řádu a dopravce může zvolit i jeho platnost ve stejném rozmezí jako u jízdního řádu „nového“. Pro zjednodušení administrativního procesu je explicitně stanoveno, že změnou je dosavadní jízdní řád automaticky nahrazen, a není jej tak třeba rušit samostatným rozhodnutím nebo částí výroku rozhodnutí ve společném řízení, neboť současně může pro každou linku platit pouze jeden jízdní řád. Jedná se o současnou praxi, která je pouze vtělena do právního předpisu.

Podmínky zpracování jízdního řádu obsažené v odstavcích 4 a 5 jsou v zásadě převzaty ze současné úpravy, neboť reflektují obecné požadavky na bezpečnost a pravidelnost linkové dopravy s respektováním objektivních podmínek na jednotlivých dopravních trasách, linkách a spojích.

Nově je doplněn postup dopravce při uzavírkách a objížďkách na pozemních komunikacích a v případech krizového stavu, přičemž je uvažován stav po poslední novele zákona o SD, která umožňuje mimo vyhlášené termíny provádět změny jízdních řádů i v případech plánovaných uzavírek, které byly dosud zcela nelogicky z této možnosti vyloučeny. Navržená formulace vychází ze skutečnosti, že silniční správní orgány svým rozhodnutím často fakticky na přechodnou dobu mění obsah licence, aniž by tuto změnu mohl ve stejných termínech provést formálně stanoveným způsobem dopravní úřad. Pro tyto případy je dopravce ve vztahu k cestujícím vázán ustanoveními cenových předpisů a při objížďce trvající déle než 7 dnů je povinen stanovit nové tarifní vzdálenosti. Nastane-li taková situace, je prakticky vždy nutné upravit i časové údaje jízdy spojů dotčené linky, což nelze provést jinak, než jízdním řádem. Dopravci je proto dána možnost zpracovat na dobu, která je stanovena pro výluku či objížďku rozhodnutím příslušného správního orgánu, výlukový jízdní řád, který v těchto případech nemusí být v souladu s rozhodnutím o udělení licence. Po uplynutí této doby se automaticky obnovuje platnost dříve schváleného jízdního řádu. Stejné podmínky platí pro jízdní řád schválený postupem mimo správní řízení pro období, na které by byl vyhlášen krizový stav podle zákona č. 240/2000 Sb.

Zpracování výlukového jízdního řádu je umožněno při uzavírkách a objížďkách na pozemních komunikacích a v případech krizového stavu i v případech, kdy nedojde ke změně trasy a zastávek linky proti platné licenci, ale pouze ke změně časových údajů jízdního řádu. Takový výlukový jízdní řád je možné zpracovat i pro linky, které jsou jen nepřímo dotčeny dočasnou změnou navazující dopravy, ať již drážní nebo linkové, vyvolanou u drážní dopravy technickými nebo dopravními důvody, u dopravy linkové opatřeními na komunikacích. I v těchto případech se jedná o změnu časových údajů, která slouží k zachování dočasně narušených přepravních vazeb mezi časově a prostorově provázanými spoji (vlaky). V těchto případech se nejedná o vazbu na rozhodnutí správního orgánu nebo stav vyplývající z krizové situace, ale pouze o odbornou úvahu dopravce, případně respektování požadavku objednatele veřejných služeb v přepravě cestujících.

Jiné „dočasné“ (krátkodobé) jízdní řády nejsou přípustné. Pokud dopravce v městské autobusové dopravě požádá o změnu jízdního řádu například na období letních školních prázdnin, musí být po uplynutí jeho platnosti znovu předložen a schválen jízdní řád „celoroční“. O schválení obou takových jízdních řádů může ovšem dopravce požádat společně před začátkem prázdnin, a dopravní úřad pak rozhodne ve společném řízení jediným správním aktem.

Pro všechny uvedené případy dočasných opatření byl zvolen obecný název „výlukový jízdní řád“. Ten je již v současné době užíván téměř výhradně v dopravě městské (a zcela plně ve veškeré dopravě drážní), v silniční dopravě linkové se dosud v některých případech používá méně výstižný a mnohdy nepřesnější termín „objížďkový“. Za méně výstižný je třeba ho označit nejen z toho důvodu, že nikoliv každá výluka provozu je způsobena objížďkou (např. krizový stav), ale rovněž proto, že z důvodu uzavírky pozemní komunikace mohou být prováděna taková opatření, které jako „objížďku“ označit vůbec nelze (např. zkrácení linky). Pouhá změna časových údajů, která rovněž může být obsahem krátkodobě schváleného jízdního řádu, nemá pak s objížďkou společného vůbec nic (např. dočasné omezení maximální rychlosti na pozemní komunikaci při její opravě).
K § 3 a 4

Dosavadní právní úprava rozlišovala tři podoby jízdního řádu – pro linkovou dopravu, pro městskou autobusovou dopravu a pro mezinárodní linkovou dopravu, přičemž nerozlišovala mezi podobou jízdního řádu předkládaného ke schválení a podobou pro uveřejňování (prezentaci pro cestující veřejnost). V souvislosti s vytvářením integrovaných dopravních systémů, které charakterem poskytovaných přepravních služeb jsou bližší dopravě městské než linkové, a po zahrnutí jízdních řádů městské autobusové dopravy do CIS JŘ již toto dělení a způsob zveřejňování nevyhovuje. Je proto provedeno maximální sjednocení podoby jízdních řádů předkládaných ke schválení dopravním úřadům (popř. ministerstvu), v níž jsou pak jízdní řády obsaženy a pro veřejnost zpřístupněny v CIS JŘ. Z této jednotné podoby jsou pouze v nezbytném rozsahu, který vyplývá z odlišnosti správního řízení i charakteru provozu v mezinárodní dopravě, stanoveny v následujícím § 5 výjimky pro tento druh dopravy.

Podoba jízdního řádu pro schvalování poskytuje dopravní úřadům veškeré podklady pro řízení o jejich schválení, které se provádí podle zásad správního řízení pro každý případ žádosti dopravce samostatně (případně ve společném řízení po jejich spojení). Vychází ze současného provedení jízdního řádu linkové dopravy, který je užíván bez větších změn obsahu a vnější podoby již více než 60 let. Pro cestující využívající informační potenciál CIS JŘ umožňuje tato úplná podoba získání všech informací, které jsou pro každou linku dostupné, a to ve zcela jednotné formě. Zveřejňování jízdních řádů na označnících zastávek, případně na jiných místech, naplňuje pro cestující poněkud jinou funkci, kterou lze chápat jako operativnější. Jí je pak přizpůsobena podoba jízdních řádů, určená pro jejich zveřejňování, která je popsána v § 7 a 8.

Proti současnému obsahovému stavu jízdního řádu dochází pouze k následujícím změnám nebo úpravám.

U názvů zastávek je explicitně stanoveno uvedení všech zastávek v logickém uspořádání vždy tak, jak při jízdě jednotlivých spojů po sobě fyzicky následují. Znamená to, že u linek s variantními trasami ve smyslu platné licence může být některá zastávka uvedena i vícekrát. Jedná se pouze o zpřesnění, resp. kodifikování současného stavu. Dopravce není povinen všechny zastávky obsažené v licenci obsluhovat, pokud není tato podmínka v rozhodnutí o udělení licence výslovně obsažena. V jízdním řádu však i takové zastávky musejí být obsaženy, aby byla zachována nezbytná vazba mezi obsahem licence a jízdního řádu.

Nově je umožněno zapracování tarifních údajů zónového a pásmového tarifu s tím, že i pro linky, na nichž je takový tarif zaveden, je zachováno dosavadní povinné uvádění skutečné vzdálenosti v délkových jednotkách (kilometrech). Tento údaj má význam jak pro informování cestujících, tak i pro objednatele dopravy. Pro nadpis tarifních údajů zónového a pásmového tarifu je zavedena univerzální zkratka „TPZ“ ve smyslu „Tarifní Pásmo nebo Zóna“, neboť u některých linek není vyloučena i kombinace obou tarifů.

Podrobnějším způsobem je stanoven způsob uvádění časových údajů, a to pro možnost zahrnutí spojů na objednání a spojů podmínečně provozovaných ve variantních trasách. V těchto případech může dojít k situaci, kdy pro některé zastávky nemůže být určen jednoduše čas příjezdu a odjezdu, který může být závislý na akceptaci objednávek či podmínek v předcházející části trasy. Je proto stanoven takový způsob, který zajišťuje nemožnost dřívějšího odjezdu za zastávky, při kterém by spoj cestujícímu ujel, a současně umožňuje zajištění časové vazby na přípojné spoje. Zároveň je vhodným způsobem cestujícímu poskytnuta informace o maximální době, o kterou se může skutečný čas lišit od uváděného minimálního časového údaje, rozhodného pro nutnost jeho příchodu na zastávku. Stanovená forma těchto informací umožňuje jejich využití i pro následné aplikace (vyhledání spojení).

Ruší se uvádění opatření pro přechod na letní a z letního času dosud platné pro linkovou dopravu. Při posledním zjišťování činil počet takových spojů na celém území státu pouze pět. Je proto vhodné, aby stejně jako dosud v dopravě městské, bylo ponecháno na vůli dopravce, zda příslušné opatření zapracuje do jízdního řádu při mírném snížení jeho přehlednosti (při roční platnosti zahrnutí až dvou dalších sloupců časových údajů pro spoje jedoucí v přechodových nocích), nebo je bude řešit způsobem obvyklým v městských dopravách, kde je počet takových spojů o mnoho řádů vyšší, tj. např. samostatnými informačními vývěskami.

Rovněž se ruší povinné uvádění údajů o smluvních přepravních podmínkách a tarifu. S ohledem na objem těchto informací, které z prostorových důvodů nemohou být na ploše jízdního řádu publikovány v použitelné podobě, byla tato dřívější povinnost fakticky odbývána pouhým odkazem na místo, kde jsou takové údaje zveřejněny. V současné době se pro publikaci takových údajů využívají prakticky možnosti elektronického dálkového přístupu. Možnost uvádění nejdůležitějších informací o smluvních přepravních podmínkách i tarifu v jízdních řádech je však nadále zachována.

Spoje linek, obsažené v jízdním řádu, jsou obecně v provozu po všechny dny jeho platnosti. Pokud takto provozovány nejsou, je časové omezení vyznačeno v záhlaví, a to značkami a symboly, které jsou obsaženy v bodu 1 přílohy č. 2. Kromě značek pro časový rozsah provozu spojů jsou v jízdních řádech používány další značky, a to pro omezené nebo zvláštní využívání spojů a zastávek a pro informace o poskytování přepravních a s přepravou souvisejících služeb. Podrobnosti k těmto značkám jsou uvedeny v komentáři k příloze č. 2.

Kromě vlastního obsahu jízdního řádu obsahuje vyhláška i určitá pravidla pro jeho vnější podobu a prostorové uspořádání obsažených údajů. Účelem těchto ustanovení je sjednocení formy, ve které jsou obsažené informace přenášeny k jejich adresátům.

Pro zjednodušení tabulky používaných značek (příloha č. 2) je obsaženo ustanovení o textových informacích uváděných v dolní části jízdního řádu, aby bylo patrné, ke kterým značkám musí být rozšiřující informace (kromě vlastního vysvětlení jejich významu) podávány. Příkladmo jsou uvedeny i ostatní kategorie textových informací, které je možné a vhodné na tomto místě uvádět.

K § 5

Předcházející § 3 a 4 určují jednotný obsah a vnější podobu jízdního řádu. V mezinárodní dopravě existují odlišnosti, které mají na výslednou podobu jízdního řádu určitý dopad, aniž by však znamenaly narušení strukturální jednoty těchto náležitostí. Je proto možné ustanoveními § 5 pouze dílčím způsobem doplnit a zpřesnit obsah některých údajů.

V mezinárodní dopravě je, na rozdíl od dopravy vnitrostátní, nejen možné, ale prakticky i velmi časté provozování jedné linky více dopravci. Cestující musí mít ovšem i v takovém případě k dispozici informaci, který dopravce provozuje určitý konkrétní spoj, a s nímž tak uzavírá přepravní smlouvu. To se prakticky děje v postačujícím rozsahu tak, že údaj v záhlaví jízdního řádu obsahují údaje o všech zúčastněných dopravcích s uvedením čísel spojů, které každý z nich zajišťuje.

Jízdní řád mezinárodní linky obsahuje časový údaj o překročení státní hranice i pro spoje, které zde nemají zastávku pro výstup či nástup cestujících, a to s použitím značky „CLO“. Jedná se o označení, které je v souladu s praxí užívanou i v jiných státech a které v mezinárodní dopravě, kde povolení neobsahuje konkrétní vymezení trasy linky jednotlivými pozemními komunikacemi, umožňuje dopravním úřadům zamezit dopravcům případné využívání hraničních přechodů, které nejsou svými parametry vhodné k využívání linkovou dopravou.

K § 6

Předcházející vyhláška umožňovala dopravním úřadům v ustanovení § 2 označeném jako „Způsob zpracování jízdního řádu a jeho změn“ stanovit dopravcům způsob a lhůtu předkládání jízdních řádů ke schválení. Změnou zmocňovacího ustanovení § 17 odst. 6 zákona o SD je nyní umožněno zapracovat do prováděcího předpisu ustanovení ke způsobu předkládání jízdního řádu v konkrétní podobě, a tím i jednotněji.

Je zakotveno předložení žádosti o schválení jízdního řádu správnímu orgánu v podobě, v níž byl podle předcházejících ustanovení zpracován (§ 2), a s údaji, které musí obsahovat (§ 3 a 4, event. § 5). Obecně se jedná o řízení o žádosti podle § 44 správního řádu, jehož dalšími ustanoveními se proces schvalování dále řídí. Žádost o schválení včetně přiloženého jízdního řádu se tak může předkládat v podobě hmotné s doručením osobním nebo prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb nebo v podobě elektronické s doručením do datové schránky správního orgánu nebo na elektronickou adresu se zaručeným elektronickým podpisem.

Z důvodu včasného poskytování informací obsažených v jízdním řádu je třeba jej zveřejnit s určitým předstihem před zahájením jeho platnosti, a proto musí i proces schválení proběhnout tak, aby řízení bylo ukončeno nikoliv až k datu zahájení platnosti jízdního řádu, nýbrž se zmíněným časovým předstihem. Předcházející vyhláška kromě stanovení lhůty v § 2 ukládala dopravním úřadům v ustanovení § 7, týkajícím se organizace CIS JŘ, postoupit schválený jízdní řád do CIS JŘ nejpozději 15 pracovních dnů před začátkem jeho platnosti. Časové určení ve vazbě na CIS JŘ se osvědčilo jako plně vyhovující, protože však CIS JŘ není jediným zdrojem pro získání informací o jízdních řádech, je nyní toto ustanovení obsaženo v části vyhlášky, která popisuje předkládání jízdního řádu.

V souvislosti se zařazením jízdních řádů městské autobusové dopravy, v níž dochází k častějším změnám, které nejsou nijak zákonem omezeny, se mírně zkracuje výše uvedená lhůta pro postoupení všech jízdních řádů do CIS JŘ z 15 pracovních na 15 kalendářních dnů. Zde je třeba poznamenat, že tato lhůta bude vždy kompromisem mezi žádoucí pružností dopravního systému reagovat na vzniklé přepravní potřeby a informační hodnotou při střednědobém plánování cest cestujícími ve veřejné dopravě. Protože se současně jedná o lhůtu pořádkovou, není vyloučeno, aby v ojedinělých a zvlášť zdůvodněných případech ji dopravní úřad nedodržel s vědomím možných důsledků pro cestující.

Pro postupování jízdních řádů do CIS JŘ je nezbytná zcela jednotná elektronická podoba, s exaktně definovaným datovým obsahem a datovou strukturou, a proto musí vyhláška obsahovat ustanovení, které tuto podobu zajišťuje. Dopravce proto musí dopravnímu úřadu kromě žádosti, jejíž obsah vychází ze správního řádu, předložit (tj. zaslat nebo dodat prostřednictvím elektronických prostředků či na elektronickém nosiči) i datovou, jednotně strukturovanou podobu. Zvolený formát i struktura musí umožňovat automatizované zpracování dat pro potřeby CIS JŘ uvedené v § 9. Ve skutečnosti u naprosté většiny dopravců bude existovat právě jen tato druhá podoba, v níž se jízdní řád v současné době již téměř výhradně za pomoci výpočetní techniky zpracovává a v které pak prostřednictvím datové zprávy bude doručena dopravnímu úřadu i žádost o schválení ve smyslu správního řádu. Vyhláška uvádí podobu fyzicky čitelnou s obsahem podle předcházejících paragrafů vyhlášky, získanou zpravidla konverzí z podoby elektronické, na prvním místě pouze z důvodu zachování zřetelné vazby na proces schvalování, který se řídí správním řádem.

Ustanoveními § 6 je určeno, že v řízení o žádosti o schválení jízdního řádu se vlastní jízdní řád předkládá ve dvou obsahově shodných podobách. Pokud by tato podmínka nebyla naplněna, jednalo by se o vadu žádosti s důsledky podle správního řádu. Rozhodnutím o schválení jízdního řádu je – kromě jiného – správním orgánem deklarováno, že jsou splněny všechny náležitosti stanovené touto vyhláškou. Za tyto náležitosti je třeba považovat i vzájemný věcný (obsahový) soulad obou předložených podob jízdního řádu.

K § 7

Předcházející zákonné zmocnění umožňovalo stanovit prováděcím předpisem způsob vyhlašování a vyvěšování jízdních řádů. Nynější zmocnění označuje tento proces univerzálněji a přesněji jako zveřejňování a v tomto smyslu s ním vyhláška pracuje. Ustanovení § 7 navazuje na povinnost dopravce, kterou mu ukládá ustanovení § 18 písm. f) zákona o SD, tj. zveřejnit jízdní řád na označníku zastávky s výjimkou zastávek městské dopravy určených jen pro výstup. Tato forma zveřejnění je nadále nazývána vyvěšením. Zde bude vhodné do budoucnosti zvážit zákonnou úpravu v tom smyslu, aby ve výstupních zastávkách nemusely být jízdní řády vyvěšovány v žádném druhu dopravy.

Způsob zveřejnění jízdních řádů prostřednictvím CIS JŘ, kam jsou postupovány dopravními úřady dle ustanovení § 17 odst. 2 zákona o SD, je obsažen v § 9 návrhu vyhlášky.

Označníky zastávek jsou chápány jako dosavadní zákonný a tradiční „informační kanál“, jímž je cestující veřejnost seznamována s údaji jízdního řádu. Pro mezinárodní dopravu a dopravu vnitrostátní (zde s výjimkou linek, na které se vztahuje § 8) je plně zachována i současná vnější podoba vyvěšovaných jízdních řádů. Tou je „tabulková“ podoba, v níž byl schválen příslušným dopravním úřadem. Pro cestující se jedná o celostátně jednotnou podobu zažitou více než šedesáti roky užívání, pro dopravce je s takovým jediným provedením spojena snadná manipulace, kdy se ve fyzických výtiscích pouze nenáročným způsobem musí doplnit (zvýraznit) určitý údaj pro konkrétní zastávku a jinak může použít shodný tvar jízdního řádu pro celou linku. Zvýraznění názvu zastávky, v níž je jízdní řád vyvěšen, a případně směru jízdy u obousměrných jízdních řádů je nadále nezbytné s ohledem na obtížně vymahatelnou a jen na majitele označníku se vztahující povinnost vyvěšení názvu zastávky na označníku dle § 18 písm. f) zákona o SD. Vyznačení zastávky na jízdním řádu zůstává tak mnohdy jediným orientačním prvkem pro cestující bez místních znalostí.

Nově není vyhláškou stanoveno zveřejňování jízdních řádů ve vozidlech linek, které bylo v předcházející úpravě dopravcům ukládáno bez plné opory v zákoně, a nebylo tak nikdy vymahatelné. V minulosti bylo sice věcně naplňováno, neboť jízdní řád v jednotné fyzické podobě byl užíván nejen pro cestující na zastávkách, ale obvykle jako pomůcka i pro řidiče vozidel linkové dopravy, a byl tak bez dalších nároků automaticky ve vozidle linky umístěn. V současné době je však již i pro tento účel obvyklá pouze podoba elektronická, kdy data jízdního řádu jsou nahrána do odbavovacího a informačního systému vozidla. Kromě toho praxe ukázala, že informace o jízdním řádu linky nejsou v průběhu přepravy cestujícími vyžadovány. Přitom další vymahatelná informační povinnost dopravce ve vztahu k jízdním řádům je v přiměřeném rozsahu zajištěna ustanovením § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, které zůstává nedotčeno.

Jako možná věcná změna oproti schválené podobě je u všech vyvěšených jízdních řádů umožněno doplnění časových údajů o přípoje, které nejsou a nemohou být součástí jízdního řádu schváleného, neboť se týkají jiného druhu dopravy, jiných linek nebo jiných dopravců, a ten dopravce, který jízdní řád předkládá ke schválení ve správním řízení, tak za ně nemůže odpovídat. Věcně se tím může významně rozšířit okruh informací, které cestující potřebuje pro vykonání cesty složené z použití jízdy několika dopravními prostředky.

Zcela nově je zavedena možnost vyvěšování jízdních řádů souhrnných, obsahujících společně údaje o více linkách stejného nebo různých dopravců, vedených ve shodných nebo podobných trasách a zajišťujících tak shodné nebo velmi podobné přepravní potřeby. Bude-li souhrnný jízdní řád obsahovat všechny náležitosti schválených jízdních řádů, může je plně nahradit, v opačném případě by na označníku zastávky musely být k naplnění povinností dopravce vyvěšeny obě podoby.
K § 8
Z důvodů obsažených již v obecné části této důvodové zprávy je zřejmé, že v mnoha případech není vhodné, a někdy ani možné, používat úplnou formu schváleného jízdního řádu městské a nově i integrované dopravy pro vyvěšování na označnících, a to z důvodu rozsahu jejich údajů, z něhož vyplývá plošný rozsah neodpovídající možnostem umístění na prostorově omezených zařízeních označníků. Za definovaných podmínek je tak nutné umožnit omezení rozsahu těchto údajů, jak je uvedeno níže.
K procesu uveřejňování je třeba ještě podotknout, že v obou předmětných druzích dopravy, na které se ustanovení § 8 vztahuje, přebírají mnohdy část činností dopravců ve vztahu k plánování a přípravě provozu organizátoři dopravy, jejichž existenci a postavení vymezil zákon č. 194/2010 Sb. Touto činností ovšem nejsou nijak omezeny zákonné povinnosti dopravců, kteří nadále odpovídají za jejich naplnění dopravním úřadům, což platí jednoznačně i pro proces schvalování a uveřejňování jízdních řádů. Ani uveřejňování jízdních řádů na označnících zastávek tak nelze bez úpravy zákona na organizátory dopravy delegovat. Je ovšem třeba současně připomenout, že již od počátku platnosti zákona o SD není dostatečně vyjasněn vztah mezi majitelem označníku a ostatními jej využívajícími dopravci, který má pouze smluvní charakter. K tomu v poslední době přistupuje i snaha organizátorů dopravy o možnost technického zajišťování této činnosti pro celý integrovaný systém v jejich působnosti na obdobném smluvním základě. Tyto skutečnosti budou zřejmě v budoucnosti vyžadovat určité úpravy vyšších právních předpisů.

V uveřejňování jízdních řádů došlo již v minulosti k individualizaci jejich podoby, a to nejen u dopravy městské, kde to bylo právním předpisem výslovně umožněno, ale i v některých systémech (krajských) integrovaných dopravních systémů (integrovaných veřejných služeb v přepravě cestujících). Zde spíše zvykovým výkladem právní předpis předepisoval jednotnou (schválenou) podobu, při podrobnější analýze však bylo možné dospět k závěru o věcné, nikoli však vizuální konformitě obou provedení. Jak bylo možné ze zkušeností v městské autobusové dopravě předpokládat, nečiní taková individualizace, uplatněná v „rozumných“ mezích, žádné praktické problémy, neboť nesnižuje informační hodnotu publikovaného jízdního řádu. Jediným striktním požadavkem je zachování shodnosti údajů se schválenými jízdními řády, přičemž odpovědnost za to s ohledem na ustanovení zákona o SD však zatím zůstává na každém dopravci, bez ohledu na obsah smluv s objednateli dopravy. Grafická podoba jízdních řádů u těchto druhů dopravy není klíčová a pro její určité rozvolnění v jednotlivých samostatných městských či krajských systémech lze najít i věcné argumenty, související s lokálními rozdíly konkrétního uspořádání a organizace veřejných služeb v přepravě cestujících.

Ve vyvěšených jízdních řádech se připouští možnost uvádění zjednodušeného označení linky, pokud je obsaženo v rozhodnutí o udělení licence, nemusejí být uváděny zastávky předcházející zastávku, na které je jízdní řád vyvěšen, některé údaje mohou být uvedeny společně pro všechny linky v zastávce zastavující nebo nemusejí být uvedeny vůbec.

Nejzřetelnější odlišností uveřejňování schváleného obsahu je však možnost vytváření „zastávkových“ jízdních řádů, tj. jízdních řádů obsahujících (na rozdíl od schválených jízdních řádů „linkových“) časové údaje odjezdů pouze ze zastávky, na jejímž označníku jsou vyvěšeny. Pro zachování informační hodnoty pro cestující u takového jízdního řádu musí být ovšem stanoveny údaje, které musí dále obsahovat, a další pravidla, kterými se řídí uvádění časových údajů odjezdů z příslušné zastávky. To se týká zejména případů, kdy spoje linky za zastávkou, ve které je jízdní řád vyvěšen, nejsou vedeny po shodných trasách nebo neobsluhují všechny zastávky, např. z důvodu, že nedojíždějí až do cílové zastávky linky.

U městské autobusové dopravy provozované jen na území města je umožněno užívat v uveřejněných jízdních řádech zjednodušené názvy zastávek bez opakování názvu města. To ušetří prostor na vyvěšeném jízdním řádu a učiní ho přehlednější bez nebezpečí možnosti nesprávné interpretace takového neúplného názvu. Není ovšem možné toto zjednodušení připustit u linek, které hranice jednoho města přesahují, neboť by zde mohlo dojít k nepřípustné multiplicitě názvů.

Souhrnné jízdní řády, jejichž uveřejňování umožňuje ustanovení předcházejícího paragrafu, budou mít význam zejména v systémech integrovaných dopravních služeb, kde byla tato možnost ze strany organizátorů vyžadována již v minulosti, a to z důvodu častého souběhu linek s menším počtem spojů, které teprve ve svém souhrnu vytvářejí kvalitní přepravní spojení v určité relaci.

Nově nebyla do vyhlášky zahrnuta lhůta, v níž má dopravce na označníku zastávky vyvěšovat jízdní řád před začátkem jeho platnosti. Tato úprava nebyla v úplném souladu se zákonem o SD, který v § 18 písm. f) pouze stanovuje povinnost vyvěšení schváleného jízdního řádu.

K § 9

Proti současné úpravě nedochází k zásadním změnám v obsahu CIS JŘ neboť právní úprava pro jeho existenci a provoz i pro jeho nadstavbové složky (vyhledání přepravního spojení) se ukázala zcela funkční. Právě tato skutečnost vedla zákonodárce k rozšíření jeho obsahu i na linky městské autobusové dopravy (a dopravu drážní). Z připomínkového řízení však vyplynula nutnost doplnění některých ustanovení vztahujících se k veřejnému přístupu k informacím obsaženým v CIS JŘ. Proto byla precizována podoba obsažených jízdních řádů a doplněny povinností ve vztahu k jejich poskytování veřejnosti včetně možnosti dalšího zpracování.

Nově je jako samostatná část CIS JŘ chápán seznam zastávek. Nejedná se v tomto případě o nový „registr“ ve smyslu zákona č. 111/1999 Sb., který vymezuje obsah základních registrů, informačního systému základních registrů a informačního systému územní identifikace a stanoví práva a povinnosti, které souvisejí s jejich vytvářením, užíváním a provozem, nýbrž pouze o soubor údajů, nezbytných pro činnost CIS JŘ. Název zastávky je totiž klíčovým údajem pro elektronické systémy vyhledávání dopravního spojení. Proto je fixována taková jeho podoba, která tvoří obvykle na základě rozhodnutí dopravních úřadů o udělení licencí pevný datový údaj v CIS JŘ. Na základě výsledků připomínkového řízení je však zahrnuta možnost dopravního úřadu zařadit do seznamu novou zastávku (nebo změnit její název) ještě před vydáním rozhodnutí o udělení či změně licence.
V některých zastávkách jsou poskytovány (rozšířené) přepravní a další služby, včetně povinných služeb na určených terminálech ve smyslu čl. 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011. Údaje o těchto službách jsou v CIS JŘ významově spojeny s názvem zastávky.

Do seznamu zastávek se vkládají údaje v rámci CIS JŘ na základě oznámení místně a věcně příslušných dopravních úřadů. Rovněž údaje o poskytování (rozšířených) přepravních a dalších služeb, vztažené k názvu zastávky, se budou vkládat na základě oznámení těchto úřadů. Ty budou mít nyní více možností uvádět údaje o možnostech přestupu na jiné dopravní prostředky prostřednictvím nově zavedených značek (bod 3 přílohy č. 2). Z důvodu zachování přehlednosti jízdních řádů budou ovšem muset volit z použitelných značek takové, které jsou pro cestující nejvýznamnější.
Proces schvalování jízdního řádů u správních orgánů podle správního řádu probíhá nad podobou fyzicky čitelnou podle § 6 odst. 1 nebo 2. Do CIS JŘ jsou však správní orgány České republiky povinny postoupit schválené jízdní řády v elektronické podobě podle § 6 odst. 3, tj. v datovém formátu, které zveřejní ministerstvo. Schválený jízdní řád je takový jízdní řád, jehož schválení je provedeno pravomocným rozhodnutím. U výlukových jízdních řádů však mohou nastat takové časové okolnosti, které dovedou dopravní úřad k vydání předběžně vykonatelného rozhodnutí. I tento jízdní řád se postupuje do CIS JŘ, a je proto pro účely tohoto ustanovení vyhlášky pokládán za schválený. Vyhláška nyní ukládá postoupit schválené jízdní řády do CIS JŘ neprodleně, což nesouvisí s „předstihovou“ lhůtou podle § 6, ale znamená to pouze, že úkon „postoupení“ následuje bezprostředně po nabytí právní moci (předběžné vykonatelnosti) příslušného rozhodnutí.

Zvláštní ustanovení platí pro podobu jízdních řádů mezinárodních linek, na které nevydalo licenci (povolení) ministerstvo, tzn. že jejich jízdní řády jsou schvalovány orgány jiných států.

Jízdní řád je schvalován na dobu určitou a obsahuje proto vždy datum, do kterého platí. Po jeho uplynutí je z CIS JŘ automaticky vyřazen. Pozbude-li však z jakéhokoliv důvodu licence platnosti dle § 16 zákona o SD, končí tím (předčasně) i platnost jízdního řádu, aniž by bylo třeba samostatně o této skutečnosti rozhodovat. Aby takový jízdní řád byl odstraněn z CIS JŘ, je uložena správním orgánům povinnost takovou skutečnost oznamovat, a to opět neprodleně – v tomto případě v časové vazbě na okamžik, kdy se o takové skutečnosti dozví.

CIS JŘ je informačním systémem veřejné správy vedený v elektronické podobě a v něm obsažené datové údaje z něj mohou být získávány a dále zpracovávány. Proto je vyhláškou nastaveno zveřejňování těchto údajů poskytovaných správními orgány neprodleně a v podobě, která umožňuje jejich automatizované zpracování. Výjimkou jsou jízdní řády mezinárodních linek, schválené orgány jiných států, které se zveřejňují v podobě, ve které jsou postoupené ministerstvu.

Pro širokou veřejnost jsou elektronické údaje CIS JŘ interpretovány ve fyzicky čitelné jednotné podobě, která nerozlišuje linky mezinárodní, vnitrostátní a městské, linky zařazené nebo nezařazené do systémů integrovaných veřejných služeb v přepravě cestujících, ani linky provozované v čistém obchodním zájmu dopravců nebo provozované na základě smluv o veřejných službách v přepravě cestujících. Touto podobou je jízdní řád se všemi náležitostmi ve smyslu § 3 až 5 bez možnosti doplnění, úprav a zjednodušení obsahu nebo odlišení grafické podoby dle § 7 a 8. Tato podoba je v CIS JŘ generována z podoby elektronické podle § 6 odst. 3.

K § 10

Účinnost vyhlášky je v § 12 navržena tak, aby podle ní mohly být schvalovány jízdní řády na období 2014/2015, platné od 14. prosince 2014. Na dobu od navržené účinnosti do uvedeného data je vhodné upravit některá řízení přechodnými ustanoveními, neboť bez nich by od data účinnosti musela být použita výhradně.

Prvním z nich je obvyklé ustanovení týkající se řízení, která k datu účinnosti probíhají, čili byla zahájena podáním žádosti dopravce před účinností vyhlášky, ale nebyla ukončena nabytím právní moci příslušného rozhodnutí. S ohledem na obvyklé lhůty, v nichž bývá řízení o žádosti o schválení jízdního řádu ukončeno, se jedná o ustanovení prakticky nepatrného dosahu.

Významná jsou ustanovení dalších odstavců, která se týkají pouze vnitrostátní linkové dopravy. Po nabytí účinnosti nové vyhlášky budou v platnosti všechny jízdní řády schválené před tímto datem. Jízdní řády vnitrostátní dopravy v užším smyslu, tj. bez městské autobusové dopravy, jsou schváleny téměř bez výjimky do 13. prosince 2014. V období mezi nabytím účinnosti vyhlášky a koncem platnosti mohou být provedeny pouze jejich změny z důvodu veřejného zájmu nebo výluky, neboť již není vyhlášen termín, kdy mohou být prováděny změny bez nastání tohoto důvodu. Je účelné, aby takové změny platných jízdních řádů byly provedeny podle stejné právní úpravy, podle níž byly jízdní řády schváleny.

Jízdní řády městské autobusové dopravy mohou být měněny podle § 17 odst. 5 zákona o SD kdykoliv a jejich platnost v řadě systémů městské dopravy není navázána na datum celostátní změny jízdních řádů. Proto se na ně ustanovení odstavce 2 nevztahuje a všechny žádosti o jejich schválení podané po datu nabytí účinnosti této vyhlášky budou již projednávány podle nové úpravy.

U linek městské autobusové dopravy nebyla jednoznačně vyloučena možnost jejich schválení na delší dobu než jeden rok, případně i na dobu neurčitou (omezenou pouze platností licence). Není známo, zda a kolik takových linek skutečně existuje. Teoreticky nelze ani vyloučit, že mohlo dojít – zde spíše nedopatřením – k takovému schválení i u vnitrostátní linky, která nepatří mezi linky městské autobusové dopravy, a proto není toto ustanovení omezeno pouze na dopravu městskou. Z důvodu právní jistoty se výslovně stanoví, že platnost všech takto schválených jízdních řádů k určitému datu končí. Toto datum bylo však zvoleno s ohledem na situaci v dopravě městské tak, aby vytvořilo jednak dostatečný časový prostor pro změny postupné a současně bylo datem, k němuž ve značné míře ke změnám v tomto druhu dopravy dochází s ohledem na podstatnou změnu přepravních nároků v období letních školních prázdnin a čerpání dovolených. Tím je eliminována možnost zvýšeného administrativního zatížení dopravních úřadů pro městskou autobusovou dopravu.

K § 11

Pro jízdní řády veřejné linkové dopravy dosud platí vyhláška č. 388/2000 Sb., účinná od 10. 6. 2001, která nebyla novelizována. Postačuje tak zrušení tohoto dosud platného předpisu.

K § 12

Konkrétní datum nabytí účinnosti vyhlášky bylo zvoleno 1. září 2014. Ve vnitrostátní linkové dopravě jsou již nyní pro jízdní řád 2013/2014 stanovena data změn podle současné právní úpravy a poslední z těchto změn se uskuteční v neděli 31. srpna 2014. Vyhláška tak bude plně uplatnitelná již pro schvalování jízdních řádů pro období 2014/2015, které bude probíhat zhruba od začátku listopadu 2014. Případné změny jízdních řádů veřejné linkové dopravy (kromě dopravy městské) ve veřejném zájmu nebo výlukových jízdních řádů v období od 1. září do 13. prosince 2014 se budou řídit přechodným ustanovením podle § 10.

K příloze č. 1

Obsah tabulky je věcnou kodifikací současného stavu, založeného dosud respektovaným metodickým pokynem vydaným v roce 1994 ministerstvem pro dřívější okresní úřady. Přidělení unikátního čísla každé lince veřejné dopravy na území státu je jednou z podmínek funkce CIS JŘ.

I když ve vyhlášce vydávané na základě zmocnění zákona o SD nemohou být obsažena pravidla pro označování linek drážní dopravy (metra, tramvají, trolejbusů a lanovek) a případně dopravy vodní, stanovené číselné intervaly umožňují drážním správním orgánům (po dohodě s dopravními úřady) zahrnutí i těchto linek do shodného systému.

K příloze č. 2

Značky časového rozsahu spojů obsažené v bodě 1 dřívější vyhlášky jsou převzaty jen s jednou nevýznamnou změnou, kterou je – na základě připomínek z projednávání návrhu vyhlášky – rozšíření řady čísel tzv. negativní značky do 99 (dosud jen do 79). Jedná se o systém značek dlouhodobě používaný, kde žádná změna není nutná a naopak by byla z hlediska stability poskytovaných informací nežádoucí.

Pracovně bylo zvažováno přidělení některých čísel negativních značek pevnému významu (např.  s významem „nejede 24. 12.“). Vzhledem k tomu, že negativní značky nemohou být vzájemně kombinovány, a mohou tak být používány pouze samostatně nebo spolu s devíti pevnými značkami pro označení dnů, ve kterých spoj jede, nebylo by takové přiřazení účelné, neboť by bylo jen velmi málo využitelné. Je tak ponecháno na dopravcích, případně jejich zájmových sdruženích nebo na organizátorech, aby případně koordinovali použití těchto značek a používali je jednotně např. v určitém období či regionu.

Skupina „značek informativních“ obsažených v bodě 2 dřívější vyhlášky byla rozdělena do dvou skupin s výstižnějšími názvy (když určitou informaci poskytuje každá značka) a rozdílným charakterem. U dosud používaných značek byly jejich význam a umístění na ploše jízdního řádu pouze zpřesněny, nikoliv měněny, s výjimkou značek pro návaznosti a přípoje, které jsou nyní umístěny přímo u časových údajů spoje. Nové značky byly v některých případech doplněny podle již užívaných značek a významu v informačních materiálech mimo jízdní řády, některé jsou doplněny zcela nově.

Do bodu 2. jsou zařazeny značky pro omezené nebo zvláštní využívání spojů nebo zastávek. Jedná se o značky poskytující důležité informace vztahující se bezprostředně k přepravnímu procesu, které mají (s výjimkou zastávky na znamení) význam i pro algoritmy k vyhledání spojení. Nové značky v této skupině jsou pouze dvě – vztahují se k dopravě na objednání (značka pro „spoj jede jen na objednání“, resp. „spoj zastávku obsluhuje jen na objednání“) a k dopravě podmínečné (značka s analogickým významem). Značku „§“ („v označených zastávkách není povolen nástup cestujících za účelem přepravy do ostatních shodně označených zastávek“) je nově pomocí doplňujícího číselného indexu možné použít pro více samostatných prostorově souvisejících i nesouvisejících úseků na téže lince. Nutnost tohoto opatření, které je již v současné době zavedeno, avšak bez výslovného zmocnění, vyplynula z četnější aplikace naplnění ustanovení § 12 odst. 2 písm. a) zákona o SD v rozhodnutích dopravních úřadů o udělení licence v důsledku rozšiřování systému veřejných služeb v přepravě cestujících.

Do bodu 3. jsou nyní zahrnuty značky vztahující se k dalším přepravním možnostem a k poskytování doplňujících přepravních a ostatních služeb. Proti současnému stavu je nově doplněna značka  pro zastávky (terminály) na němž je poskytována pomoc osobám se zdravotním postižením a osobám se sníženou pohyblivostí podle čl. 12 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 181/2011. Rozšířen je sortiment značek, které informují o možnosti přestupu na jiný dopravní prostředek či o samotné existence jiného dopravního zařízení v blízkosti zastávky. Údaje o možnostech, které jsou jimi vyjádřeny, budou součástí seznamu zastávek podle § 9 odst. 2. Jak vyplývá z dikce tohoto ustanovení, není třeba použití těchto značek považovat za povinné v celém rozsahu. Bude na volbě dopravních úřadů, které z nich budou v konkrétních případech použity z hlediska optimálního rozsahu poskytovaných informací.

Další novou značkou doplněnou na základě výsledků připomínkového řízení je značka „p“ odkazující na textovou poznámku vztahující se pouze ke konkrétnímu spoji (spojům). Její umístění v záhlaví spoje lépe upoutá pozornost cestujícího k často důležité textové poznámce umístěné pod tabulkou časových údajů, než sama tato poznámka v množství textu často zanikající.

Značky pro návaznosti a přípoje  budou nyní umísťovány přímo u časového údaje spoje v zastávce, k níž se vztahují. Jejich dosavadní umístění v záhlaví spoje poskytované informace o celém spoji zatěžovalo, když mělo význam jen pro obvykle úzký okruh cestujících, využívajících tyto návaznosti zpravidla jen v jedné zastávce.

V rámci připomínkového řízení byly uplatněny požadavky na zařazení některých dalších značek. Při jejich posuzování se vycházelo z univerzálnosti použití na celém území státu a značky, jejichž význam je pouze lokální, do vyhlášky zahrnuty nebyly. Jelikož se jednalo povětšině o značky k linkám zahrnutým do systémů integrovaných veřejných služeb v přepravě cestujících, je možné jejich užití v uveřejňovaných jízdních řádech podle § 8.
Vypuštěna byla nevyužívaná alfabetická značka „IDS“ pro spoj v systému integrované dopravy (tento pojem již není v zákoně o SD obsažen, ale v jízdních řádech se prakticky ani dříve nevyskytoval) a značka  pro spoj se samoobslužným způsobem odbavování cestujících, která má význam pouze v dopravě drážní a v silniční dopravě byla nevyužita. Vypuštění této druhé značky umožní v uveřejňovaných jízdních řádech podle § 8 využívat tvarově podobnou značku pro systém návazné drážní dopravy v některých systémech integrovaných dopravních služeb (tzv. „esko“), která nebyla do vyhlášky zahrnuta z důvodu regionální výlučnosti, která ale přesto může mít svůj lokální informační význam.
PAGE  
15