Upozornění: Text přílohy byl získán strojově a nemusí přesně odpovídat originálu. Zejména u strojově nečitelných smluv, kde jsme použili OCR. originál dokumentu stáhnete odsud
Celý záznam UVLMVGIKTRZ3 najdete zde
Ministerstvo spravedlnosti
Ministerstvo spravedlnosti
IV.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
Obecná část
Otázka odměňování státních zástupců a poskytování některých dalších náležitostí v souvislosti s výkonem funkce je upravena v zákoně č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 201/1997 Sb.“). Podle uvedené právní úpravy nemá státní zástupce, který není funkcionářem, nárok na žádné náhrady výdajů, ani naturální plnění, s výjimkou cestovních náhrad podle zákoníku práce.
Oproti tomu soudci náleží podle zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu (dále jen „zákon č. 236/1995 Sb.“) víceúčelová paušální náhrada výdajů na reprezentaci a odbornou literaturu ve výši 5, 5 % platové základny.
V oblasti justice je dlouhodobě pociťována určitá nerovnost ve vztahu k náhradám některých výdajů poskytovaným soudcům a státním zástupcům, a to zejména pokud jde o náhrady výdajů spojené se vzděláváním, neboť v této oblasti jsou nároky kladené na odbornost soudců a státních zástupců srovnatelné a státnímu zástupci, stejně jako soudci, zákon ukládá povinnost dbát soustavným vzděláváním o prohlubování svých odborných právních a dalších znalostí potřebných pro řádný výkon funkce.
Požadavek na zvyšování odbornosti státních zástupců spojený s požadavkem na jejich celoživotní průběžné vzdělávání spolu s rozšiřující se působností státního zastupitelství a probíhajícími změnami v právním řádu dotýkajícími se zásadním způsobem výkonu působnosti státního zastupitelství tak stále naléhavěji vyvolávají potřebu, aby i státním zástupcům byla přiznána náhrada sloužící zejména k nákupu odborné literatury ve stejné výši jako soudcům. Tato náhrada není navázána na odlišné nezávislé postavení soudce jako reprezentanta samostatné moci soudní, ale je spojena s potřebou celoživotního vzdělávání v oblasti justice, která nastává ve stejné míře jak u soudců, tak i u státních zástupců.
Z uvedených důvodů se navrhuje novelizace zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů.
Navrhované změny jsou odůvodněny potřebou, při zachování současné diferenciace ve výši 10% platového rozdílu mezi soudci a státními zástupci v neprospěch státních zástupců, vyrovnat alespoň částečně poskytování náhrad výdajů, které nejsou navázány výlučně na postavení soudců jako reprezentantů nezávislé soudní moci, ale jsou spojeny s potřebou vzdělávání, nebo se váží k vrcholnému postavení v rámci dané soustavy (soudů nebo státních zastupitelství).
Stávající, ani navrhovaná právní úprava nemá bezprostřední, ani sekundární dopady na rovnost mužů a žen a nevede k diskriminaci jednoho z pohlaví, neboť nijak nerozlišuje, ani nezvýhodňuje jedno z pohlaví, a nestanoví pro něj odlišné podmínky. Stávající i navrhovaná právní úprava má zcela stejné dopady na muže i na ženy.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s akty práva Evropské unie
Navrhovaná právní úprava je v souladu s Ústavou a s Listinou základních práv a svobod. Navrhovaná právní úprava není v rozporu s právem Evropské unie, ani s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, neboť danou problematiku neupravují.
Předpokládaný hospodářský a finanční dopad na veřejné rozpočty
Navrhovaná úprava si vyžádá určité finanční náklady spojené s částečným vyrovnáním náhrad poskytovaných soudcům a státním zástupcům (v absolutních částkách dostanou státní zástupci náhrady nižší, neboť mají nižší platovou základnu než soudci). Výše paušálních náhrad je odvozena od výše platové základny státních zástupců na příslušný kalendářní rok. Na rok 2008 byla platová základna pro státní zástupce stanovena na 51 162 Kč.
Platová základna pro státní zástupce na rok 2008 je ve výši 51 162 Kč.
počet
paušální náhrada v %
platová základna v Kč
výše paušální náhrady
roční náklady v tis. Kč
státní zástupci
1272
5,5
51 162
2814
42 952
Uvedené roční náklady se sníží přibližně o částku cca 3 - 5 mil. Kč, neboť v současné době je v rozpočtových prostředcích Ministerstva spravedlnosti vydělována samostatně částka určená na nákup odborné literatury pro státní zastupitelství, takže navrhovanou změnou dojde k přesunu této částky do prostředků určených na náhrady výdajů státních zástupců.
Celkový finanční dopad navrhované novely zákona lze odhadnout přibližně na 43 mil. Kč, uvedené finanční prostředky zajistí Ministerstvo spravedlnosti v rámci vlastní rozpočtové kapitoly.
Zvláštní část
K článku I – Změna zákona o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců
K bodu 1. (§ 2 odst. 2):
V souvislosti s navrhovanou úpravou je zapotřebí zakotvit poskytování některých náhrad výdajů státním zástupcům v obecném ustanovení § 2.
K bodu 2. (§ 10a ):
K § 10a:
V navrhovaném ustanovení § 10a se nově upravují náhrady výdajů poskytované státním zástupcům, kde jim přiznává paušální náhrada ve výši 5, 5 % jejich platové základny, tj. ve stejné procentní (nikoli absolutní) výši jako u soudců. Tato náhrada má sloužit zejména na nákup odborné literatury, a případně též na reprezentaci. Jak již bylo uvedeno, cílem této úpravy je zakotvit obdobné (nikoli stejné) podmínky pro státní zástupce a soudce ve vztahu k potřebě se samostudiem vzdělávat, neboť požadavek na zvyšování odbornosti je shodný jak pro soudce, tak i pro státní zástupce. Dále se stanoví pravidlo pro zaokrouhlování této paušální náhrady. Pokud jde o paušální náhradu určenou zejména na odbornou literaturu, je nutno uvést, že státní zástupci mají uloženou stejnou povinnost se vzdělávat jako soudci, přičemž tato povinnost zajišťuje jejich řádnou odbornou způsobilost, která je vyžadována vzhledem k povaze jejich činnosti na obdobné úrovni jako u soudců, nikoli jako u jiných úředníků, neboť jejich postavení veřejného žalobce nelze ztotožňovat s postavením řadového úředníka. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že po státním zástupci je požadována obdobná míra znalostí jako po soudci, neboť dozoruje přípravné řízení trestní, podává obžalobu a následně přezkoumává rozhodnutí soudce za účelem zvážení, zda podá opravný prostředek. Zákony upravující postavení a zabezpečení státního zástupce mu tak v mnoha směrech přiznávají postavení odlišné od ostatních zaměstnanců v pracovním poměru, a to právě s ohledem na specifičnost jeho postavení veřejného žalobce.
Nelze odhlédnout ani od mezinárodních dokumentů zabývajících se postavením veřejného žalobce, zejména od Doporučení č. R(2000) 19 schválené Výborem ministrů Rady Evropy dne 6. 10. 2000 „k úloze veřejné žaloby v systému trestní spravedlnosti“. V uvedeném Doporučení se mimo jiné uvádí, že veřejní žalobci mají mít řádné podmínky pro výkon služby, mají mít zajištěné přiměřené ohodnocení a mají být přijata účinná opatření, aby jim bylo zajištěno náležité vzdělávání a odborná příprava. Uvedený dokument dále obsahuje řadu doporučení, jež mají zajistit státním zástupcům záruky pro řádný výkon jejich funkce veřejného žalobce. I na mezinárodním poli je veřejnému žalobci přiznáváno postavení sui generis, jež nelze ztotožnit s postavením řadového zaměstnance v pracovním poměru (např. Deklarace o postavení veřejného žalobce u stálého mezinárodního trestního tribunálu, Směrnice o úloze veřejných žalobců, OSN, Havana 1990, Standardy Mezinárodní asociace veřejných žalobců o profesionální odpovědnosti veřejného žalobce).
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších přepisů v § 38 odst. 1 ukládá zaměstnavateli povinnost vytvářet podmínky pro plnění pracovních úkolů zaměstnance vyplývající z pracovního poměru. Tyto podmínky nejsou v předmětném ustanovení blíže specifikovány, a proto se v ustanovení § 10a navrhuje speciální úprava v oblasti vzdělávání státních zástupců. Touto úpravou dojde k přesunu částky z rozpočtových prostředků Ministerstva spravedlnosti na nákup odborné literatury pro státní zastupitelství do prostředků určených na náhrady výdajů státních zástupců.
K bodu 3. (§ 12 odst. 2):
V uvedeném ustanovení se stanoví podmínky vzniku a trvání nároku na náhrady výdajů a podmínky krácení nároku na náhrady poskytované paušálně, a nikoli ve výši skutečně prokázaných výdajů. Náhrady upravené zákonem č. 201/1997 Sb. náležejí státnímu zástupci po dobu trvání funkce státního zástupce, je-li skutečně vykonávána, pokud není stanoveno jinak.
Pojem „dočasně nevykonávání funkce“ spojený s krácením paušálních náhrad je zapotřebí interpretovat obdobným způsobem jako u soudců podle § 35 odst. 3 zákona č. 235/1996 Sb. Spadá sem tedy jakékoli dočasné nevykonávání funkce z jakýchkoli důvodů, podstatné je to, že funkce není dočasně fakticky vykonávána. Může tedy jít např. o důležité osobní překážky v práci, o dočasné zproštění výkonu funkce, čerpání dovolené na zotavenou (za výkon práce je čerpání dovolené na zotavenou považováno pouze pro účely speciálních institutů v zákoníku práce, nikoli však již pro účely platové, tím méně pak pro účely poskytování specifických náhrad výdajů jako zcela samostatného nároku spojeného s vykonáváním funkce) atd.
K bodu 4. (§ 13 odst. 2):
Vzhledem k nové úpravě náhrad výdajů v zákoně č. 201/1997 Sb., je třeba upravit rovněž splatnost náhrad výdajů, jež by měla být měsíční ve stejném výplatním termínu jako plat.
K bodu 5. (§ 13 odst. 4):
V tomto ustanovení se upravuje otázka promlčení nároku na náhrady výdajů.
K článku II - Účinnost
Datum nabytí účinnosti je stanoveno s ohledem na délku legislativního procesu a s ohledem na potřebu ponechat alespoň minimální legisvakanční dobu.
3