PID
UOHSX00NJEJN
Č. j.
ÚOHS-38778/2026/162
Sp. zn.
ÚOHS-R0145/2026/VZ
Datum, místo
27. 10. 2026, Brno
Rozhodnutí PŘEDSEDY Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 9. 9. 2026 zadavatelem
Fakultní nemocnice Plzeň, IČO 00669806, se sídlem Edvarda Beneše 1128/13, 301 00 Plzeň, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 23. 7. 2026 JUDr. Tomášem Tomšíčkem, advokátem, ev. č. ČAK 10451, se sídlem Vlastina 602/23, 323 00 Plzeň,
a rovněž o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 16. 9. 2026 vybraným dodavatelem
■ společníky společnosti „STIS – ERV FN Plzeň – TDS“, jimiž jsou
STIS stavební a inženýrská společnost, s.r.o., IČO 62582933, se sídlem Nad údolím 126/31, 147 00 Praha 4, a
Ekologický rozvoj a výstavba s.r.o., IČO 27504514, se sídlem nám. Československé armády 37, 551 01 Jaroměř,
kteří dne 20. 9. 2025 za účelem podání společné nabídky uzavřeli společenskou smlouvu, ve správním řízení zastoupeni na základě plné moci ze dne 11. 3. 2026 JUDr. Michalem Šilhánkem, advokátem, ev. č. ČAK 17953, se sídlem Tučapy 240, 683 01 Tučapy,
jehož dalším účastníkem je navrhovatel
SGS Czech Republic, s.r.o., IČO 48589241, se sídlem K Hájům 1233/2, 155 00 Praha 5,
které byly podány proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0500/2026/VZ, č. j. ÚOHS-31639/2026/500 ze dne 1. 9. 2026, vydanému ve správním řízení vedeném ve věci přezkoumání úkonů výše jmenovaného zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „FN Plzeň – výstavba pavilonu chirurgických oborů – výkon TDS“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 11. 8. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 12. 8. 2025 pod ev. č. Z2025-044881, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 12. 8. 2025 pod ev. č. 528037-2025, ve znění pozdějších oprav,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a podle § 152 odst. 6 písm. a) a § 90 odst. 1 písm. b) téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0500/2026/VZ, č. j. ÚOHS-31639/2026/500 ze dne 1. 9. 2026, r u š í m a věc v r a c í m Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Obdržením návrhu navrhovatele bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“ nebo „zákon“) ve spojení s ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.
2. Předmětem veřejné zakázky byly služby spočívající v provádění činnosti technického dozoru stavebníka (dále jen „TDS“) při realizaci veřejné zakázky na stavbu s názvem FN Plzeň – výstavba pavilonu chirurgických oborů“.[1] Předpokládaná hodnota veřejné zakázky činí 40 000 000 Kč bez DPH, jde tedy o nadlimitní veřejnou zakázku.
3. Podaným návrhem navrhovatel brojil proti rozhodnutí zadavatele o výběru ze dne 2. 6. 2026 (dále jen „rozhodnutí o výběru“) a oznámení zadavatele o výběru zaslané účastníkům zadávacího řízení dne 10. 6. 2026 (dále jen „oznámení o výběru“). Navrhovatel především namítal, že zadavatel nepřípustně rozšířil kvalifikační podmínku dle čl. 6.3 odst. 2 bodu 1) zadávací dokumentace a zvýhodnil vybraného dodavatele oproti ostatním účastníkům zadávacího řízení, když uznal členu jeho týmu, Ing. J. Š. (dále „Ing. J. Š.“) jako požadovanou zkušenost na pozici „Vedoucí týmu TDS“ na zdravotnické stavbě ve finančním objemu minimálně 300 mil. Kč bez DPH dokončené v posledních 15-ti letech před zahájením zadávacího řízení zkušenost na pozici „vedoucí projektu“ referenční zakázky „Oblastní nemocnice Jičín – Novostavba pavilonu ‚A‘ pro laboratoře a onkologii – zajištění výkonu TDS a BOZP včetně náhradního zdroje elektrické energie“[2] (dále jen „referenční zakázka“).
4. Zadavatel shledal dotčený kvalifikační požadavek za splněný, neboť na základě doložených podkladů (kterými byly smlouva na plnění referenční zakázky,[3] zpráva o hodnocení nabídek referenční zakázky[4] a informace poskytnuté od referenčního zadavatele v rámci emailové komunikace[5]) dovodil, že materiální obsah činnosti vedoucího projektu na referenční zakázce požadované zkušenosti odpovídá.
5. Navrhovatel však zadávací podmínku uvedenou v čl. 6.3 odst. 2 bodu 1) zadávací dokumentace vykládá tak, že je splněna pouze tehdy, pokud dodavatel doloží, že disponuje osobou s konkrétní zkušeností přímo na pozici vedoucího týmu TDS.[6]
II. Napadené rozhodnutí
6. Výrokem I napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky nedodržel pravidlo stanovené v § 39 odst. 4 zákona ve spojení se zásadou transparentnosti stanovenou v § 6 odst. 1 zákona, když učinil závěr o splnění podmínky technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. c) a d) zákona stanovené v čl. 6.3 odst. 2 bodu 1) zadávací dokumentace veřejné zakázky ve vztahu k členovi realizačního týmu vybraného dodavatele na pozici „Vedoucí týmu TDS“ spočívající v doložení referenční zakázky prokazující „zkušenost s řízením na pozici Vedoucí týmu TDS“ a rozhodl o výběru vybraného dodavatele na realizaci předmětu plnění veřejné zakázky, aniž by měl prokázáno, že vybraný dodavatel tuto podmínku naplnil, resp. aniž by disponoval informacemi a podklady, na jejichž základě by bylo možné učinit závěr o prokázání splnění dotčené podmínky vybraným dodavatelem, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr dodavatele a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.
7. Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele zrušil rozhodnutí o výběru a oznámení o výběru.
8. Výrokem III napadeného rozhodnutí Úřad zadavateli podle § 263 odst. 8 zákona až do pravomocného skončení správního řízení vedeného Úřadem uložil zákaz uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku.
9. Výrokem IV napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč.
10. Byť Úřad shledal, že nelze lpět na ryze formalistickém, doslovném výkladu označení pozice v jiném projektu, současně uvedl, že z předmětné zadávací podmínky nelze dovodit, že by za prokazatelnou „zkušenost s řízením na pozici Vedoucí týmu TDS“ bylo možné uznat i zkušenost s působením na pozici vedoucího projektu, neboť tato požadované zkušenosti z povahy věci neodpovídá. Z předmětné zadávací podmínky Úřadu nevyplývá, že by zadavatel připouštěl odborníka na problematiku TDS nahradit osobou v jemu nadřazené pozici či pozici, která se mohla výkonu TDS dotýkat pouze okrajově, když zadavatel v rámci uvedené zadávací podmínky nestanovil, že požaduje prokazatelnou zkušenost s řízením na pozici vedoucího týmu TDS nebo jiné širší (vyšší) pozici. Úřad nepopřel, že vedoucí projektu v praxi může vykonávat určitou kontrolní činnost nad týmem TDS, a v tomto smyslu tak nabýt i určitou „obecnou“ zkušenost v této oblasti, nicméně právě v uvedeném tkví dle Úřadu podstata problému, když z pozice vedoucího projektu jeho zkušenost s řízením týmu TDS jako takovým bude z povahy věci právě spíše jen okrajová, resp. povrchní. Úřad rovněž uznal, že vedoucí projektu sice působí na stavebních veřejných zakázkách jako manažer celého projektu, jenž nese odpovědnost za jeho celkové řízení a za celý realizační tým, nicméně právě v tomto ohledu je záběr jeho činnosti široký, a ve vztahu ke specializovaným činnostem toliko povrchní. Pokud byl zadavatel ochoten přijmout i zkušenost s obecnější činností, než je přímo „řízení na pozici Vedoucí týmu TDS,“ či pokud mu stačilo prokázat zkušenost s touto činností pouze okrajově, měl takto daný požadavek v zadávacích podmínkách výslovně naformulovat. Proto Úřad uzavřel, že zadavatel nemohl mít v šetřeném případě za prokázané, že vybraný dodavatel splňuje dotčené kritérium technické kvalifikace dle čl. 6.3 odst. 2 bodu 1) zadávací dokumentace.
III. Rozklad zadavatele
11. Dne 9. 9. 2026 Úřad obdržel rozklad zadavatele z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 1. 9. 2026. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.
12. Zadavatel v rozkladu namítá, že Úřad nesprávně a neúplně posoudil referenční zkušenost Ing. J. Š., kterou vybraný dodavatel předložil k prokázání kvalifikace člena týmu na pozici vedoucího týmu TDS. Podle zadavatele Úřad zjištěné skutečnosti vyhodnotil izolovaně a přehlédl jejich vzájemné souvislosti, čímž dospěl k chybnému závěru, že referenční pozice „vedoucí projektu“ neodpovídá požadavku na zkušenost s řízením týmu TDS. Zadavatel zdůrazňuje, že při posouzení kvalifikace nezkoumal formální název funkce, ale její skutečný obsah a rozsah odpovědnosti, přičemž z podkladů získaných od zadavatele referenční zakázky, příkazní smlouvy referenční zakázky a zprávy o posouzení nabídek referenční zakázky podle něj vyplynulo, že Ing. J. Š. nesl odpovědnost za plnění celé smlouvy, řídil a koordinoval všechny specialisty včetně osob vykonávajících TDS a vykonával tuto činnost na vedoucí úrovni.
13. Zadavatel dále namítá, že Úřad opomenul význam kvalifikačních požadavků, které musel vedoucí projektu v referenční zakázce splnit. Tato pozice byla podmíněna dlouholetou praxí při výkonu TDS a referenční zkušeností spočívající přímo ve výkonu TDS na zdravotnické stavbě. Vedoucí projektu na referenční zakázce tak nebyl obecným projektovým manažerem, ale odborníkem pro oblast TDS a faktickým garantem této odbornosti. Současně byl jediným členem týmu, který prokazoval kvalifikaci v oblasti TDS.
14. Podle zadavatele Úřad nesprávně ztotožnil funkci vedoucího projektu s rolí obecného projektového manažera a nevzal v úvahu specifika referenční zakázky, jejímž hlavním předmětem byly služby TDS a BOZP, přičemž další specializované činnosti tvořily méně významnou součást plnění. Pokud Ing. J. Š. řídil a koordinoval celý tým specialistů včetně týmu TDS, nesl za jeho činnost odpovědnost a současně disponoval odborností v oblasti TDS, pak tím prokázal i schopnost samostatně vést tým TDS. Okolnost, že část odborných činností mohla být vykonávána dalšími osobami, podle zadavatele nijak nezpochybňuje jeho zkušenost s řízením tohoto týmu; zadávací podmínka ostatně nepožadovala přímý výkon TDS, ale zkušenost s vedením osob, které TDS vykonávají.
15. Zadavatel tvrdí, že při posuzování technické kvalifikace měl být použit teleologický a materiální přístup odpovídající účelu kvalifikačního požadavku, jímž je ověření skutečných odborných schopností dodavatele. Účelem požadavku nebylo trvat na konkrétním názvu pozice, ale ověřit, že člen týmu disponuje zkušeností s odborným vedením týmu TDS. Zadavatel proto považuje za legitimní akceptovat referenci z funkce vedoucího projektu, jestliže její skutečný obsah zahrnoval odborné řízení a odpovědnost za tým TDS. Naopak neuznání takové reference by podle něj představovalo přepjatý formalismus a nepřípustně restriktivní výklad kvalifikačních podmínek odporující zásadě podpory hospodářské soutěže. Zadavatel zdůrazňuje, že neuznal jakoukoli nadřazenou manažerskou funkci, ale funkci zahrnující konkrétní zkušenost, která materiálně zahrnovala všechny podstatné prvky požadované zkušenosti vedoucího týmu TDS.
16. Zadavatel proto uzavírá, že Úřad nezohlednil všechny rozhodné podklady a nesprávně dovodil, že předložená reference prokazuje pouze obecné koordinační schopnosti. Podle zadavatele naopak prokazuje odbornou zkušenost s řízením týmu TDS v rozsahu odpovídajícím požadavkům zadávací dokumentace, a napadené rozhodnutí je proto založeno na neúplně zjištěném skutkovém stavu a nesprávném právním posouzení věci.
Závěr rozkladu zadavatele
17. Zadavatel žádá, aby předseda Úřadu zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil Úřadu k novému projednání a rozhodnutí.
Vyjádření navrhovatele k rozkladu zadavatele
18. Dne 17. 9. 2026 Úřad obdržel vyjádření navrhovatele k rozkladu zadavatele z téhož dne.
19. Navrhovatel tvrdí, že zadavatel ani v rozkladu neprokázal splnění kvalifikačního požadavku na prokazatelnou zkušenost s řízením na pozici „Vedoucí týmu TDS“ u Ing. J. Š. a nadále zaměňuje odbornou způsobilost pro výkon TDS, působení ve funkci vedoucího projektu a požadovanou zkušenost s řízením týmu TDS, která byla předmětem kvalifikační podmínky.
20. Navrhovatel zdůrazňuje, že zadávací dokumentace nepožadovala obecnou manažerskou zkušenost ani odpovědnost za celé plnění, ale konkrétní zkušenost získanou při řízení týmu TDS na referenční nemocniční stavbě. Souhlasí s tím, že není rozhodující samotný název pozice, avšak musí být prokázáno, že její faktická náplň odpovídala vedení týmu TDS. Z podkladů podle něj vyplývá pouze to, že Ing. J. Š. působil na referenční zakázce spíše jako koordinátor širšího týmu specialistů, zatímco osoby vykonávající TDS byly samostatně určeny a není doloženo, že by jejich činnost odborně řídil.
21. K argumentaci zadavatele založené na kvalifikačních požadavcích referenční zakázky navrhovatel uvádí, že uvedené neprokazuje, jaké činnosti osoba skutečně vykonávala.
22. Zadavatel údajně podle navrhovatele místo důkazů předkládá pouze interpretační konstrukce založené na domněnkách o rozsahu vykonávané činnosti. Zadavatel ani v rozkladu nepředložil žádný nový přímý důkaz o tom, že Ing. J. Š. skutečně vykonával vůči týmu TDS vedoucí a odborně řídicí činnost.
23. Proto považuje závěry Úřadu za správné a uložené nápravné opatření za zákonné. Navrhovatel navrhuje zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí.
Vyjádření vybraného dodavatele k rozkladu zadavatele
24. Dne 18. 9. 2026 Úřad obdržel vyjádření vybraného dodavatele k rozkladu zadavatele z téhož dne.
25. Vybraný dodavatel se ve vyjádření plně ztotožňuje s rozkladem zadavatele a uvádí, že Úřad při posouzení věci nevyhodnotil správně všechny relevantní skutkové okolnosti. Zdůrazňuje, že při posouzení splnění kvalifikace není rozhodující formální název zastávané funkce, ale skutečný obsah vykonávané činnosti a odpovědnost dané osoby. Zadavatel podle něj postupoval správně, když si aktivně ověřoval náplň činnosti Ing. J. Š. u zadavatele referenční zakázky a vycházel i z dalších podkladů vztahujících se k referenční zakázce.
26. Vybraný dodavatel tvrdí, že Ing. J. Š. nebyl pouze obecným projektovým manažerem, ale osobou odpovědnou za plnění celé referenční zakázky včetně činnosti týmu TDS. Podle jeho názoru Úřad opomenul význam kvalifikace, kterou musel vedoucí projektu pro výkon své funkce splňovat a nesprávně pominul, že šlo o pozici s vyšší a širší odpovědností, než jakou představuje vedoucí týmu TDS. Jestliže Ing. J. Š. řídil celý tým zahrnující i osoby vykonávající TDS, jeho zkušenost podle vybraného dodavatele zahrnovala i zkušenost s vedením týmu TDS.
27. Dále uvádí, že opačný výklad zastávaný Úřadem je nepřípustně formalistický a nepřiměřeně restriktivní, neboť odmítá zkušenost osoby, jejíž činnost materiálně odpovídala požadavku zadávací dokumentace, pouze z důvodu odlišného označení funkce.
28. Vybraný dodavatel proto navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k novému projednání, případně rozhodnutí změnit.
IV. Rozklad vybraného dodavatele
29. Dne 16. 9. 2026 Úřad obdržel rozklad vybraného dodavatele ze dne 15. 9. 2026. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo vybranému dodavateli doručeno dne 1. 9. 2026. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.
30. Vybraný dodavatel v rozkladu předně namítá, že Úřad nesprávně právně posoudil referenční zkušenost Ing. J. Š., ačkoli skutková zjištění týkající se jeho skutečné role na referenční zakázce v zásadě nezpochybňuje. Zdůrazňuje, že zadavatel disponoval dostatečnými podklady pro posouzení kvalifikace, aktivně si ověřil obsah vykonávané činnosti u zadavatele referenční zakázky a své úvahy transparentně promítl do oznámení o výběru dodavatele. Podle vybraného dodavatele proto nelze dovodit porušení § 39 odst. 4 ZZVZ ani zásady transparentnosti.
31. Jádrem rozkladu je nesouhlas s výkladem kvalifikačního požadavku na zkušenost s řízením na pozici vedoucího týmu TDS. Vybraný dodavatel poukazuje na skutečnost, že právní předpisy nijak nedefinují pojem „vedoucí týmu TDS“ a ani zadávací dokumentace tento pojem (a činnosti, které musí tato osoba vykonávat) nijak blíže nespecifikovala. Proto je nutné hodnotit skutečný obsah vykonávané činnosti a odpovědnost za její řádný výkon. Odkazuje přitom na rozhodovací praxi Úřadu a jeho předsedy, podle níž je vedle obsahu referenční činnosti podstatným znakem také odpovědnost za její provádění[7] a dále na rozhodovací praxi, dle které nejasnosti zadávacích podmínek nelze vykládat k tíži dodavatelů.[8]
32. Podle vybraného dodavatele je v oblasti technického dozoru navíc běžné, že vedoucí týmu TDS plní převážně koordinační, kontrolní a řídicí funkci, zatímco jednotliví specialisté vykonávají dílčí odborné činnosti. Již samotné označení „vedoucí týmu“ v sobě totiž zahrnuje manažerskou, organizační a koordinační odpovědnost, kterou Úřad podle jeho názoru opomenul. Vybraný dodavatel tedy poukazuje na to, že podstatou vedoucí role tedy není osobní výkon všech odborných činností vykonávaných členy týmu, ale zejména koordinace, kontrola, organizace práce týmu a odpovědnost za jeho řádné fungování.
33. Vybraný dodavatel dále argumentuje, že účelem kvalifikačního požadavku bylo ověřit, zda navržená osoba disponuje manažerskou zkušeností v oblasti TDS a současně odbornou kvalifikací pro výkon této činnosti. Podle něj Ing. J. Š. oba předpoklady splňuje, neboť měl potřebnou autorizaci, odbornou praxi a v pozici vedoucího projektu řídil a koordinoval také činnost TDS. Skutečnost, že vedl širší tým zahrnující vedle TDS i další odbornosti, podle vybraného dodavatele neoslabuje jeho zkušenost s vedením týmu TDS. Vybraný dodavatel proto opakovaně zdůrazňuje, že pozice vedoucího projektu byla obsahově širší a odpovědnostně vyšší než pozice vedoucího týmu TDS, a zkušenost získaná na takové pozici tudíž minimálně naplňuje požadované kvalifikační minimum. Restriktivní výklad Úřadu, podle něhož by bylo možné uznat pouze zkušenost z formálně shodně označené pozice, považuje za formalistický, rozporný s účelem kvalifikace, zásadou podpory hospodářské soutěže i relevantní rozhodovací praxí.
Závěr rozkladu vybraného dodavatele
34. Vybraný dodavatel proto uzavírá, že Úřad vyložil zadávací podmínku nepřiměřeně restriktivně, nevycházel z jejího smyslu a účelu a nesprávně posoudil splnění technické kvalifikace. Navrhuje proto změnu napadeného rozhodnutí ve smyslu, že zadavatel postupoval při posouzení kvalifikace v souladu se zákonem, případně zrušení rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání.
Vyjádření zadavatele k rozkladu vybraného dodavatele
35. Dne 23. 9. 2026 Úřad obdržel vyjádření zadavatele k rozkladu vybraného dodavatele z téhož dne.
36. Zadavatel se ve vyjádření plně ztotožňuje s rozkladem vybraného dodavatele.
37. Podle zadavatele je rozhodující, že Ing. J. Š. působil na referenční zakázce na straně stavebníka (příkazníka), byl odborně kvalifikován v oblasti TDS, na referenční zakázce řídil a koordinoval celý tým specialistů včetně osob vykonávajících TDS a nesl za činnost tohoto týmu odpovědnost. Zkušenost získaná na pozici vedoucího projektu proto podle zadavatele materiálně naplňuje, a dokonce přesahuje, požadavek na zkušenost s vedením týmu TDS.
38. Proto navrhuje napadené rozhodnutí změnit, případně zrušit a věc vrátit Úřadu k novému projednání.
Vyjádření navrhovatele k rozkladu vybraného dodavatele
39. Dne 23. 9. 2026 Úřad obdržel vyjádření navrhovatele k rozkladu vybraného dodavatele z téhož dne.
40. Navrhovatel namítá, že vybraný dodavatel neprokázal, že Ing. J. Š. na referenční zakázce skutečně vykonával řízení týmu TDS, a zaměňuje jeho odbornou způsobilost k výkonu TDS, působení ve funkci vedoucího projektu a požadovanou zkušenost s vedením týmu TDS.
41. Podle navrhovatele z dostupných podkladů plyne pouze to, že Ing. J. Š. koordinoval širší tým specialistů a nesl obecnou odpovědnost za plnění referenční zakázky. Neexistuje však důkaz, že osobám vykonávajícím TDS přiděloval úkoly, odborně řídil jejich práci nebo za ni nesl specifickou odpovědnost. Úřad proto správně rozlišil mezi obecnou projektovou koordinací a specializovanou zkušeností s řízením týmu TDS.
42. Navrhovatel dále namítá, že samotná širší odpovědnost plynoucí z pozice vedoucího projektu podle něj neprokazuje výkon požadované činnosti (tedy vedení týmu TDS) a kvalifikační požadavek nelze po podání nabídek extenzivně vykládat tak, aby zahrnoval i zkušenosti, které zadávací dokumentace výslovně nepožadovala. Stejně tak autorizace či odborná praxe Ing. J. Š. podle navrhovatele nedokládají, jakou funkci na referenční zakázce skutečně vykonával.
43. Navrhovatel proto uzavírá, že napadené rozhodnutí není formalistické, ale vychází z absence důkazů o splnění konkrétní kvalifikační podmínky, a navrhuje jeho potvrzení. Navrhovatel navrhuje zamítnutí rozkladu vybraného dodavatele a potvrzení napadeného rozhodnutí.
V. Správní řízení o rozkladech
44. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladech.
45. Rozklad zadavatele je veden pod sp. zn. ÚOHS-R0145/2026/VZ a rozklad vybraného dodavatele pod sp. zn. ÚOHS-R0147/2026/VZ. Vzhledem ke skutečnosti, že oba rozklady směřují proti témuž napadenému rozhodnutí, načež je o obou rozhodnuto v rámci jednoho rozhodnutí, byly oba rozklady projednány pod stejnou spisovou značkou, jmenovitě pod sp. zn. ÚOHS-R0145/2026/VZ. Nejedná se o spojení dříve samostatných věcí do společného řízení ve smyslu § 140 správního řádu, pročež byl tento úkon jen poznamenán do spisu.
Stanovisko předsedy Úřadu
46. Po projednání rozkladů a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení věci ve všech jejích vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad výroku napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat závěr, že napadené rozhodnutí není v souladu se zákonem.
K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí
47. V projednávané věci je řešena otázka, zda zadavatel u vybraného dodavatele provedl posouzení splnění podmínek účasti v souladu se zákonem, resp. v souladu se stanovenými zadávacími podmínkami. Konkrétně je mezi účastníky správního řízení sporné, zda zadavatel při výběru dodavatele správně posoudil splnění požadavku technické kvalifikace uvedeného v čl. 6.3 odst. 2 bodu 1) zadávací dokumentace, který zněl:
„1) Vedoucí týmu TDS:
– VŠ vzdělání;
– min. 5 let praxe při poskytování služeb TDS, z toho minimálně 3 roky v pozici Vedoucí týmu TDS;
– prokazatelná zkušenost s řízením na pozici Vedoucí týmu TDS na alespoň 1 výstavbě nebo rekonstrukci stavby určené pro zdravotnictví dle platné klasifikace staveb CZ – CC 126411 – budovy nemocnic a nemocnic s poliklinikou ve finančním objemu minimálně 300 mil. Kč bez DPH, která byla dokončena v posledních 15-ti letech před zahájením zadávacího řízení;
– doklad o autorizaci autorizovaného inženýra nebo autorizovaného technika (stavitele) v oboru pozemní stavby (IP00/ TP00/SP00) podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě podle uvedeného zákona, ve znění pozdějších předpisů (osvědčení o autorizaci vydané Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě podle uvedeného zákona nebo osvědčení o registraci pro výkon vybrané činnosti ve výstavbě);
– aktivní znalost českého nebo slovenského jazyka slovem i písmem alespoň na úrovni B2 dle Společného evropského referenčního rámce.“
(pozn.: tučné zvýraznění doplněno)
48. Pro úplnost nutno dodat, že čl. 6.3 odst. 2, který bod 1) čl. 6.3 odst. 2 zadávací dokumentace uvozoval, zněl:
„2) Seznam členů realizačního týmu dle ust. § 79 odst. 2 písm. c) a d) ZZVZ:
Dodavatel prokáže splnění této části technické kvalifikace doložením následujících členů týmu, kteří musí splnit níže uvedené minimální požadavky:“
(pozn.: tučné zvýraznění doplněno)
Z uvedeného jednoznačně plyne, že zadavatel prostřednictvím předmětné kvalifikační podmínky nestanovil přesný, vyčerpávající ani jediný přípustný popis referenční zkušenosti vedoucího týmu TDS, nýbrž pouze její minimální akceptovatelný standard.
49. Jádrem sporu bylo konkrétně posouzení zkušenosti člena realizačního týmu na pozici vedoucího týmu TDS „s řízením na pozici Vedoucí týmu TDS.“ Navrhovatel předmětnou zadávací podmínku vykládá tím způsobem, že je splněna pouze tehdy, pokud dodavatel doloží, že disponuje osobou s konkrétní zkušeností přímo na pozici vedoucího týmu TDS (byť teoreticky i jinak formálně označené, jak bylo již vysvětleno výše). Zadavatel a vybraný dodavatel naopak zastávají názor, že předmětná zadávací podmínka je splněna i tehdy, pokud dodavatel doloží, že disponuje osobou se zkušeností, která materiálně odpovídá danému požadavku, přičemž takovou může být za určitých podmínek i např. zkušenost z pozice širší (nadřízené), která tyto činnosti zahrnuje vedle jiných.
Co (již) není sporné
50. Není již sporné, že Ing. J. Š. na referenční zakázce vykonával pozici vedoucího projektu. Navrhovatel sice v návrhu tvrdil, že ani toto není prokázané, ale Úřad se s touto námitkou neztotožnil, když dovodil, že skutečnost, že Ing. J. Š. na dané pozici skutečně působil, vyplývá ze zprávy o hodnocení a posouzení nabídek referenční zakázky, z příkazní smlouvy referenční zakázky i z e-mailové komunikace se zadavatelem referenční zakázky. V rozkladovém řízení navrhovatel tuto argumentaci opouští, resp. znovu v tomto ohledu již nic nenamítá. Z toho důvodu nemůže být správnost skutkových zjištění Úřadu předmětem přezkumu v řízení o rozkladu, neboť k tomu je třeba konkrétní námitky (§ 89 odst. 2 správního řádu).
51. Sporným také není, že pozice vedoucího projektu je obecně (a tak tomu bylo i v předmětné referenční zakázce) pozicí nadřízenou vedoucímu týmu TDS, neboť osoba na této pozici měla odpovědnost za činnost v rozsahu celé smlouvy, a tedy i celého týmu, resp. všech specialistů a týmů činných na projektu (tedy včetně týmu TDS). Osoba vykonávající funkci vedoucího projektu zpravidla stojí v řídicí hierarchii nad vedoucím týmu TDS. Řídí-li a koordinuje činnost celého realizačního týmu, zahrnuje tato činnost i řízení a koordinaci týmu TDS, který je součástí realizační struktury projektu. Je nicméně pravdou, že přímým výkonem TDS byly na referenční zakázce prokazatelně pověřeny jiné osoby (Ing. L. O., M. H. a Ing. T. P.). Dle tvrzení navrhovatele pak první z jmenovaných byl na referenční zakázce vedoucím týmu TDS.[9]
52. Jak uvedl Úřad, a jak také kvitují účastníci zadávacího řízení (včetně navrhovatele), při posuzování splnění požadavku na zkušenost s určitou pozicí je rozhodující skutečný obsah vykonávané činnosti, nikoliv pouze formální označení dané funkce. Akceptace čistě formálního přístupu založeného pouze na názvu pozice by vedla k přehlížení skutečného obsahu vykonávané činnosti. Pro posouzení splnění kvalifikačního požadavku je proto podstatné, jaké činnosti osoba na referenční zakázce fakticky vykonávala, nikoliv pouze to, jak byla její funkce označena. K tomu je třeba uvést, a ostatně to vyplývá i z rozhodovací praxe Úřadu, že při posuzování kvalifikace je třeba vycházet z reálného obsahu referenční zkušenosti a z účelu kvalifikačního požadavku, nikoliv z čistě formálních znaků předkládaných dokladů. Tato úvaha se neomezuje pouze na názvy funkcí, ale obecně na posuzování referencí a odborných zkušeností osob. Také správní soudy dlouhodobě odmítají přepjatý formalismus při posuzování kvalifikace. Smyslem technické kvalifikace je ověřit schopnost plnění veřejné zakázky, nikoli ověřovat shodu označení funkcí použitých v různých projektech.
K otázce materiálního naplnění kvalifikačního požadavku
53. V čem se účastníci řízení (resp. zadavatel a vybraný dodavatel na straně jedné a navrhovatel na straně druhé) a Úřad a jeho předseda již neshodují, je otázka, zda vybraným dodavatelem uvedený Ing. J. Š. se svou zkušeností z referenční zakázky splnil (minimální) požadavek zadavatele na zkušenost s výkonem funkce vedoucího týmu TDS, resp. zda činnosti, které na referenční zakázce fakticky vykonával jako vedoucí projektu, byly z hlediska požadované kvalifikace materiálně srovnatelné s činnostmi vedoucího týmu TDS.
54. Argumenty zadavatele a vybraného dodavatele lze zhruba shrnout takto:
Zadavatel nikde v rámci zadávací dokumentace nedefinoval, jaký konkrétní materiální obsah má mít zkušenost s řízením na pozici vedoucího týmu TDS.
Referenční zakázka byla zakázkou na služby, jejímž hlavním předmětem byl výkon TDS a dále BOZP.
Ing. J. Š. působil na referenční zakázce jako vedoucí projektu odpovědný za koordinaci a řízení celého realizačního týmu, jehož součástí byl i tým TDS. Osoby přímo vykonávající TDS, včetně vedoucího týmu TDS, se tedy nacházely v jím řízené organizační struktuře. Jelikož současně nesl odpovědnost za plnění smlouvy jako celek, zahrnovala jeho zkušenost rovněž odpovědnost za činnost týmu TDS, a to v širším rozsahu, než jaký byl požadován po vedoucím týmu TDS.
Kvalifikační požadavky pro vedoucího projektu na referenční zakázce zahrnovaly dlouholetou praxi při výkonu TDS a referenční zkušeností spočívající přímo ve výkonu TDS na zdravotnické stavbě.[10]
Vedoucí projektu na referenční zakázce byl jediným členem týmu, který prokazoval kvalifikaci v oblasti TDS – byl tedy faktickým garantem odbornosti TDS.
Od vedoucího týmu TDS se nutně neočekává fyzický výkon TDS, ale především organizace, koordinace, řízení a kontrola činnosti členů týmu TDS a odpovědnost za řádný výkon těchto činností.
Z uvedeného tedy šlo vyvodit závěr o materiálním překryvu mezi činnostmi vykonávanými Ing. J. Š. na referenční zakázce a zkušeností, která měla být ověřena předmětným kvalifikačním požadavkem.
Tyto závěry se opírají o zprávu o hodnocení a posouzení nabídek z referenční zakázky, smlouvu na plnění referenční zakázky a o vyjádření zadavatele referenční zakázky v rámci emailové komunikace.
55. S těmito úvahami je možné se ztotožnit. Naopak nelze souhlasit se závěry Úřadu uvedenými v bodu 80 napadeného rozhodnutí, že u vedoucího projektu vzhledem k širokému záběru jeho činnosti musí být jeho zkušenost s jednotlivými podřízenými činnostmi (jako právě s řízením týmu TDS) okrajová a povrchní. Takový závěr představuje pouze ničím nepodloženou domněnku. Samotná skutečnost, že osoba vykonává nadřízenou řídicí funkci, totiž nemusí nutně znamenat, že její zkušenost s řízením jednotlivých odborných týmů je menší či méně relevantní. Naopak je zpravidla spojena s odpovědností za koordinaci, kontrolu a řízení činnosti těchto týmů včetně jejich vedoucích pracovníků a lze důvodně předpokládat, že osoba v řídicí funkci musí do značné míry rozumět činnosti vykonávané jejími podřízenými.
56. Nutno dodat, že souhlasit nelze ani s tvrzením navrhovatele, že neexistuje důkaz, že by Ing. J. Š. osobám vykonávajícím TDS na referenční zakázce přiděloval úkoly, odborně řídil jejich práci nebo za ni nesl specifickou odpovědnost. Z podstaty nadřízenosti pozice vedoucího projektu totiž plyne, že byl oprávněn koordinovat a řídit činnost jemu podřízených osob a současně nesl odpovědnost za řádné plnění jimi zajišťovaných částí zakázky, což ostatně potvrdil i zadavatel referenční zakázky. Nelze proto bez dalšího přijmout úvahu, že by vedoucí projektu stál zcela mimo výkon činností TDS realizovaných podřízeným týmem. Naopak lze důvodně předpokládat, že výkon jeho funkce zahrnoval minimálně koordinaci, kontrolu a dohled nad těmito činnostmi, neboť právě jejich prostřednictvím zabezpečoval plnění smlouvy jako celku.
57. Sám zadavatel přiznával, že obecně nemusí nutně platit, že vedoucí projektu má hlubokou znalost všech činností vykonávaných svými podřízenými, nicméně vždy je nutno přihlédnout ke konkrétním skutkovým okolnostem. I tato úvaha je obecně správná.
58. Úřadu je možno přisvědčit potud, že samotná obecná odpovědnost za realizaci projektu bez dalšího skutečně nemusí postačovat k prokázání zkušenosti s výkonem konkrétní odborné činnosti. Nelze tedy automaticky dovozovat, že každá osoba stojící v nadřazeném postavení vůči vedoucímu týmu TDS splňuje požadavek na zkušenost s řízením tohoto týmu. V tomto ohledu je závěr Úřadu v obecné rovině správný. Závěr Úřadu ale nelze přijmout v rozsahu, v němž staví na předpokladu, že zadavatel uznal referenci pouze na základě obecné odpovědnosti vedoucího projektu.
59. Zadavatel totiž přihlédl zejména k těmto dalším relevantním okolnostem:
Ing. J. Š. na referenční zakázce vykonával činnost spočívající v koordinaci a kontrole fungování TDS,
Ing. J. Š. jako vedoucí projektu nesl odpovědnost za realizaci celé referenční zakázky, jejímž předmětem byl výkon TDS (a dalších činností).
Samotné kvalifikační požadavky stanovené pro pozici vedoucího projektu na referenční zakázce předpokládaly předchozí zkušenosti v oblasti TDS. Zadavatel referenční zakázky v emailu ze dne 25. 5. 2026 uvádí: „zadavatel měl v zakázce jak osobu vykonávající TDS (ta byla hodnocená), tak člena týmu ‚vedoucí projektu‘, kterým mj. prokazoval dodavatel technickou kvalifikaci. “.
60. Ke skutečnosti, že Ing. J. Š. jako vedoucí projektu nesl odpovědnost za realizaci zakázky jako celku, lze dodat, že v nyní šetřené věci je významnou okolností, že předmětem referenční zakázky byl zejména TDS (vedle dalších činnosti), tedy nešlo o stavební zakázku, ale o zakázku na služby, konkrétně na výkon TDS, z čehož je patrné, že i náplň práce vedoucího projektu vyžadovala znalosti výkonu TDS. V tomto ohledu také Úřad věc nesprávně posoudil, když toto nezohlednil, jak je patrné např z bodu 80 napadeného rozhodnutí, kde uvádí, že „vedoucí projektu působí na stavebních veřejných zakázkách jako manažer celého projektu“ a „v tomto ohledu je záběr jeho činnosti široký, resp. ve vztahu ke specializovaným činnostem toliko povrchní“. Úřad tedy pozici vedoucího projektu referenční zakázky posuzoval jako vedoucího projektu na stavební zakázce, kde musí koordinovat velké množství specializovaných činností, zatímco referenční zakázka uvedená Ing. J. Š. byla zakázkou na služby, konkrétně (zejména) na výkon TDS. Zadavateli je tedy třeba dát za pravdu, že Úřad nesprávně ztotožnil funkci vedoucího projektu s rolí obecného projektového manažera a nevzal v úvahu specifika referenční zakázky, jejímž hlavním předmětem byly služby TDS a BOZP.
61. Přiléhavou lze shledat rovněž argumentaci vybraného dodavatele odkazem na rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0057/2025/VZ, č. j. ÚOHS-22069/2025/162 ze dne 16. 6. 2025, ze kterého vyplývá, že podstatným znakem referenční zkušenosti není pouze obsah vykonávaných činností, ale rovněž odpovědnost, kterou osoba za jejich výkon nesla. Pokud tedy Ing. J. Š. odpovídal za činnost týmu TDS a její řádné provádění v rámci realizace referenční zakázky, představuje tato skutečnost významný argument ve prospěch závěru, že jeho zkušenost byla materiálně odpovídající požadavku zadavatele.
62. Zadavatel v rozkladu důvodně poukazoval na skutečnost, že kvalifikační požadavky stanovené pro pozici vedoucího projektu na referenční zakázce nebyly obecně manažerského charakteru, ale předpokládaly konkrétní odbornou zkušenost v oblasti TDS, včetně požadavku dlouholeté praxe při výkonu TDS. Současně prostřednictvím Ing. J. Š. referenční dodavatel prokazoval splnění kvalifikace právě v této odborné oblasti. Ačkoli z kvalifikačních požadavků nelze bez dalšího dovozovat přesný obsah činností vykonávaných na dané pozici, je tato okolnost relevantní proto, že lze rozumně předpokládat, že požadovaná odborná kvalifikace věcně souvisí s činnostmi, které má daná osoba v rámci plnění zakázky vykonávat. Opačný závěr by totiž zpochybňoval samotný smysl a přiměřenost stanovených kvalifikačních požadavků. Zadavatel proto mohl oprávněně vycházet z toho, že osoba splňující požadavky na výkon funkce vedoucího projektu disponovala relevantní odbornou praxí v oblasti TDS a že její zkušenost nelze redukovat na čistě administrativní či obecně manažerskou činnost bez věcné vazby k výkonu technického dozoru stavebníka. Tento předpoklad by samozřejmě mohl být vyvrácen konkrétními zjištěními o skutečné náplni dané funkce, v nyní projednávané věci však nebyly zjištěny okolnosti, které by svědčily o tom, že by role vedoucího projektu byla od výkonu a řízení činností TDS fakticky odtržena.
63. Jak v řízení také argumentoval zadavatel i vybraný dodavatel, podstatou funkce vedoucího týmu TDS není osobní výkon jednotlivých činností technického dozoru stavebníka, ale především řízení, koordinace, kontrola a odpovědnost za činnost týmu TDS. Pokud tedy Ing. J. Š. jako vedoucí projektu řídil a koordinoval celý realizační tým včetně týmu TDS a nesl odpovědnost za výsledky jeho činnosti, nelze mít za to, že by mu zkušenost s vedením týmu TDS chyběla. Rozsah jeho působnosti byl sice širší než působnost vedoucího týmu TDS, tato skutečnost však sama o sobě nevylučuje existenci materiálního překryvu mezi oběma pozicemi, nýbrž naopak nasvědčuje tomu, že zkušenost s řízením týmu TDS byla součástí jeho širší řídicí odpovědnosti.
64. Závěr o dostatečnosti předložené referenční zkušenosti lépe odpovídá teleologickému i prosoutěžnímu výkladu zadávacích podmínek. Smyslem posuzovaného kvalifikačního požadavku nebylo ověřit, zda osoba v minulosti působila pod konkrétním názvem funkce, ale zda disponuje zkušenostmi nezbytnými pro výkon funkce vedoucího týmu TDS. Bylo-li prokázáno, že Ing. J. Š. řídil celý realizační tým včetně týmu TDS, koordinoval jeho činnost a nesl za ni odpovědnost, odpovídá závěr o splnění kvalifikace vybraným dodavatelem účelu tohoto požadavku. Současně je třeba upřednostnit takový výklad zadávacích podmínek, který podporuje hospodářskou soutěž, pokud tím není dotčen jejich smysl a účel. Opačný výklad by bez dostatečného důvodu zužoval okruh kvalifikovaných dodavatelů na základě čistě formálního rozdílu v označení funkce, aniž by vypovídal o skutečné odborné způsobilosti dotčené osoby. V nyní projednávané věci přitom nebyla tvrzena absence požadované odbornosti či zkušenosti, ale pouze otázka, zda předložená reference vykazuje s požadavkem zadavatele dostatečný materiální překryv. Za situace, kdy zadavatel svůj závěr transparentně odůvodnil, opřel jej o relevantní podklady a existují rozumné a věcně obhajitelné důvody pro závěr o splnění kvalifikačního požadavku, není namístě přistupovat k posouzení kvalifikace přehnaně přísně a poměřovat ji podle marginálních rozdílů v označení či vymezení jednotlivých funkcí. To platí tím spíše za situace, kdy zadávací dokumentace nijak blíže nedefinovala pojem „vedoucí týmu TDS“ ani konkrétní činnosti, které musí taková osoba vykonávat. V takovém případě totiž zadávací dokumentace poskytuje výkladový prostor k tomu, aby pod zkušenost na pozici vedoucího TDS byla zahrnuta i zkušenost s vedením týmu TDS z vyšší úrovně, než je úroveň toho manažera, který bezprostředně řídí a kontroluje výkon činnosti TDS jednotlivými odbornými pracovníky.
65. V kontextu předešlého lze podotknout, že je na zadavateli, jak detailně své kvalifikační požadavky stanoví a jestli se mu do nich podaří účinně promítnout cíle, které sleduje. Pokud zadavatel stanoví, že vyžaduje zkušenost s vedením týmu TDS a nespecifikuje, v čem takové vedení má spočívat, může, ale také se musí spokojit s referencí, která dokládá zkušenost s vícero typy vedoucích činností, ať už jde o přímé, bezprostřední vedení odborných pracovníků (nižší management), anebo o vedení strategické, koordinační (vedení vyšší úrovně). Limitem je v tomto ohledu účel kvalifikačního kritéria. Nelze samozřejmě akceptovat zkušenost manažera, pod nějž vedení týmu TDS spadá jen formálně, ale který s tou problematikou má jen okrajové zkušenosti. O takový případ ve zdejším správním řízení nicméně zjevně nejde.
K dalším navrhovatelem namítaným skutečnostem
66. V návrhu navrhovatel kromě nesprávného posouzení kvalifikace zmiňoval i další pochybení zadavatele, o nichž se Úřad v bodu 91 a následujících napadeného rozhodnutí vyjádřil v tom smyslu, že je nepřehlíží, nicméně vzhledem k tomu, že Úřad již zrušil rozhodnutí a oznámení o výběru, považuje Úřad za nadbytečné se jimi blíže zabývat. Těmito „dalšími důvody“ bylo, že
zadavatel dle navrhovatele spolehlivě neprokázal ani to, že Ing. J. Š. v rámci referenční zakázky pozici vedoucího projektu skutečně vykonával, a že
zadavatel mezi přílohy (aktuálního) oznámení o výběru zařadil zprávu o hodnocení nabídek ze dne 8. 4. 2026, tedy zprávu o hodnocení nabídek, která byla vyhotovena již v souvislosti s předchozím rozhodnutím zadavatele o výběru vybraného dodavatele, které zadavatel zrušil.
67. Otázkou, zda Ing. J. Š. na referenční zakázce skutečně působil na pozici vedoucího projektu, se Úřad nicméně zabýval, přičemž uvedené shledal za dostatečně prokázané, když (v bodu 77 napadeného rozhodnutí) uvedl, že skutečnost, že Ing. J. Š. na dané pozici v rámci referenční zakázky skutečně působil, lze dovodit ze zprávy o hodnocení a posouzení nabídek referenční zakázky, příkazní smlouvy referenční zakázky a e-mailové komunikace se zadavatelem referenční zakázky.
68. V bodu 93 napadeného rozhodnutí se Úřad vyjadřuje i k námitce navrhovatele ohledně nepřezkoumatelnosti a netransparentnosti postupu zadavatele spočívajícího v tom, že zadavatel mezi přílohy aktuálního oznámení o výběru zařadil starou zprávu o hodnocení nabídek. Tamtéž Úřad připomněl, že zákon nestanoví povinnost zadavatele vyhotovovat v rámci každého rozhodnutí o výběru novou (samostatnou) zprávu o hodnocení nabídek. Dle § 123 písm. a) zákona musí být zpráva o hodnocení nabídek součástí oznámení o výběru, pokud proběhlo hodnocení nabídek. Dále uvedl, že zadavatel je povinen vyhotovit novou zprávu o hodnocení nabídek pouze v případě, kdy po zrušení předchozího rozhodnutí o výběru došlo ke změně v hodnocení nabídek dle stanovených kritérií hodnocení, tedy například k novému přidělení bodů atd., k čemuž však v šetřeném případě nedošlo. Zadavatel ani neměl povinnost v oznámení o výběru objasňovat důvody, pro které nepřistoupil k vyhotovení nové zprávy o hodnocení, resp. pro které je jeho přílohou zpráva o hodnocení nabídek ze dne 8. 4. 2026, když je z obsahu tohoto oznámení zřejmé, že zadavatel neprováděl nové hodnocení nabídek, nýbrž pouze opětovně posuzoval prokázání kvalifikace vybraným dodavatelem, a že zpráva o hodnocení nabídek ze dne 8. 4. 2026 tak zůstala zjevně nadále aktuálním podkladem. Úřad tedy shledal, že pokud zadavatel k aktuálnímu oznámení o výběru jako přílohu přiložil (starou) zprávu o hodnocení nabídek ze dne 8. 4. 2026, lze rozumně dovodit, že ji v celém rozsahu považuje za podklad i pro aktuální rozhodnutí o výběru, přičemž není nezbytné, aby tato informace byla v oznámení o výběru výslovně uvedena. Uvedené posouzení je zcela správné, byť ho Úřad uvádí svými slovy pouze „na okraj“. Lze doplnit, že „ospravedlnění“ použití staré zprávy o hodnocení nabídek již zadavatel se stejnou argumentací uvedl v rozhodnutí o námitkách (III).[11]
69. Ačkoli tedy Úřad v napadeném rozhodnutí uvedl, že se dalšími argumenty navrhovatele vzhledem k tomu, že již uložil nápravné opatření z jiného důvodu, již blíže nezabýval, není toto vyjádření zcela přesné. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je totiž patrné, že se Úřad k oběma uvedeným dílčím otázkám vyjádřil a zaujal k nim jednoznačný právní názor, s nímž se předseda Úřadu ztotožňuje. Za této situace není důvod uvedené otázky znovu podrobně přezkoumávat či se od závěrů Úřadu odchylovat. V novém rozhodnutí proto Úřad tyto dílčí otázky může posoudit stejným způsobem jako v napadeném rozhodnutí, přičemž není důvod se od dosavadních závěrů v těchto otázkách odchylovat.
VI. Závěr
70. Na základě výše uvedeného lze shrnout, že zadavatel měl k dispozici dostatek podkladů pro závěr, že Ing. J. Š. splňuje předmětný kvalifikační požadavek. Z provedených zjištění totiž vyplývá, že Ing. J. Š. na referenční zakázce působil v řídicí pozici s odpovědností za celý realizační tým včetně týmu TDS, přičemž hlavním předmětem referenční zakázky byl právě výkon TDS. Současně Ing. J. Š. disponoval odbornou kvalifikací a zkušenostmi v oblasti TDS, prostřednictvím nichž dodavatel prokazoval kvalifikaci na referenční zakázce.
71. Není správný závěr Úřadu, že zkušenost Ing. J. Š. s řízením týmu TDS byla pouze okrajová či povrchní. Naopak, zadavatel mohl na základě zajištěných podkladů rozumně a obhajitelně dospět k závěru o existenci dostatečného materiálního překryvu mezi činnostmi vykonávanými Ing. J. Š. na referenční zakázce a zkušeností požadovanou pro pozici vedoucího týmu TDS. Úřad tedy z dostupných podkladů rozhodnutí učinil nesprávný skutkový závěr.
72. Úřad správně interpretoval stanovené kvalifikační kritérium pohledem jeho účelu (tj. že zadavatel požaduje osobu, která má zkušenost s činnostmi TDS, a to navíc v manažerské roli), nicméně posuzoval roli Ing. J. Š. na referenční zakázce příliš přísně, když bez přesvědčivých argumentů uzavřel, že jeho role byla výkonu TDS příliš vzdálená.
73. Z uvedených důvodů bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena Úřadu k novému projednání. V dalším řízení je Úřad vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí o rozkladu, a to zejména závěrem, že při posouzení předmětné referenční zkušenosti je třeba vycházet z jejího skutečného obsahu a rozsahu odpovědnosti. Osoba se zkušeností vedoucího projektu na referenční zakázce obecně může mít relevantní zkušenost s vedením týmu TDS. Ing. J. Š. ji s ohledem na skutečnosti zjištěné v tomto správním řízení měl, neboť řídil a nesl odpovědnost za plnění zakázky, jejímž významným obsahem byl právě výkon TDS.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Adresáti:
1. JUDr. Tomáš Tomšíček, advokát, Vlastina 602/23, 323 00 Plzeň
2. SGS Czech Republic, s.r.o., K Hájům 1233/2, 155 00 Praha 5
3. JUDr. Michal Šilhánek, advokát, Tučapy 240, 683 01 Tučapy
Vypraveno dne: viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Viz str. 3 zadávací dokumentace, 1. odstavec – položka 15 správního spisu.
[2] Jejímž zadavatelem byl Královéhradecký kraj, uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek pod ev. č. Z2020-044584.
[3] Položka 37 správního spisu.
[4] Položka 44 správního spisu.
[5] Položka 42 správního spisu.
[6] Byť nikoli nutně přímo takto pojmenované – navrhovatel uznává, že podstatný je materiální obsah činnosti, nikoli formální označení funkce, viz např. v bodu 8 jeho vyjádření k rozkladu zadavatele uvádí: „Navrhovatel netvrdí, že je nutná slovní shoda názvu pozice mezi současnou a dřívější zakázkou.“
[7] Konkrétně vybraný dodavatel uvádí rozhodnutí ze dne 16. 6. 2025, sp. zn. ÚOHS-R0057/2025/VZ, č. j. ÚOHS-22069/2025/162, kde je uvedeno: „Platí tedy, že vedle náležitého obsahu referenční činnosti je znakem takového blíže nedefinovaného stavbyvedoucího i odpovědnost za náležité provedení této činnosti.“
[8] Jako příklad uvádí rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0601/2022/VZ-08571/2023/500.
[9] Tuto skutečnost zmiňuje navrhovatel již v námitkách (které jsou přílohou návrhu, tedy 1. položky správního spisu) s tím, že uvedené zjistil z odpovědi zadavatele referenční zakázky na jeho žádost o informace.
[10] Viz např. bod 19 vyjádření zadavatele k návrhu: „Zadavatel na základě podkladů poskytnutých Královéhradeckým krajem zjistil, že Ing. [J. Š.] jako vedoucí projektu nesl odpovědnost i za činnost týmu poskytujícího TDS, že mu byly ostatní osoby vykonávající TDS odpovědné, a že kvalifikační předpoklady, které musel jako vedoucí projektu v rámci referenční zakázky splnit, se vztahovaly specificky k oblasti TDS — autorizovaný inženýr nebo autorizovaný technik v oboru pozemní stavby, minimálně 6 let praxe při výkonu Činnosti TDS a účast v obdobné funkci při výkonu TDS na zdravotnickém zařízeni v objemu minimálně 100 mil. Kč bez DPH, když tyto podmínky Ing. [J. Š.] splnil a prokázal.“ Uvedené v rámci řízení navrhovatel nerozporoval.
[11] Str. 3 nahoře.
|