PID
UOHSX00NK0YX
Č. j.
ÚOHS-39387/2026/163
Sp. zn.
ÚOHS-R0139/2026/VZ
Datum, místo
29. 10. 2026, Brno
Rozhodnutí PŘEDSEDY Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 2. 9. 2026 navrhovatelem
Axiell s.r.o., IČO 24127582, se sídlem Na Radosti 106/64, Zličín, 155 21 Praha 5, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 2. 6. 2026 Mgr. Miroslavem Dubovským, advokátem, ev. č. ČAK 08212, se sídlem Panská 854/2, Nové Město, 110 00 Praha 1,
proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 18. 8. 2026, č. j. ÚOHS-29909/2026/500 vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0457/2026/VZ, ve věci návrhu ze dne 26. 6. 2026 na uložení zákazu plnění smlouvy na základě dílčí objednávky ze dne 11. 6. 2026, která byla akceptována téhož dne, uzavřené mezi zadavatelem
Moravské zemské muzeum, IČO 00094862, se sídlem Zelný trh 299/6, 602 00 Brno, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 7. 7. 2026 JUDr. Jaromírem Císařem, Ph.D., advokátem, ev. č. ČAK 07145, PORTOS, advokátní kancelář s.r.o., IČO 66229375, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4, a vybraným dodavatelem
Enlogit s.r.o., IČO 62241842, se sídlem Čajkovského 2514/16, 400 01 Ústí nad Labem,
vystavené na základě rámcové dohody „Rámcová dohoda o poskytování IT služeb ve vztahu k projektu NPO ‚Správa a evidence muzejních sbírek‘, registrační číslo projektu: CZ.31.2.0/0.0/0.0/22_034/0008308“, uzavřené dne 10. 6. 2026 na veřejnou zakázku „Rozvoj evidenčních systémů muzejních sbírek“, zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení o zahájení bylo odesláno k uveřejnění dne 16. 4. 2026 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 20. 4. 2026 pod ev. č. Z2026-020012 a v Úředním věstníku Evropské unie téhož dne pod ev. č. 268081-2026,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0457/2026/VZ, č. j. ÚOHS-29909/2026/500 ze dne 18. 8. 2026 p o t v r z u j i a podaný rozklad z a m í t á m.
Odůvodnění
I. SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ VEDENÉ ÚŘADEM PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE
1. Úřad obdržel dne 26. 6. 2026 návrh navrhovatele na uložení zákazu plnění smlouvy uzavřené na základě dílčí objednávky ze dne 11. 6. 2026, která byla akceptována téhož dne, vystavené pro vybraného dodavatele (dále jen „Objednávka č. 2“) na základě „Rámcové dohody o poskytování IT služeb ve vztahu k projektu NPO ‚Správa a evidence muzejních sbírek‘, registrační číslo projektu: CZ.31.2.0/0.0/0.0/22_034/0008308“ uzavřené dne 10. 6. 2026 mezi zadavatelem a vybraným dodavatelem (dále jen „Rámcová dohoda“), v otevřeném řízení „Rozvoj evidenčních systémů muzejních sbírek“, jehož oznámení o zahájení bylo odesláno k uveřejnění dne 16. 4. 2026 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 20. 4. 2026 pod ev. č. Z2026-020012 a v Úředním věstníku Evropské unie téhož dne pod ev. č. 268081-2026 (dále jen „zadávací řízení“). Dnem doručení návrhu bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“)[1] ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci návrhu na uložení zákazu plnění Objednávky č. 2. V návrhu navrhovatel namítal nezákonnost postupu zadavatele, neboť Objednávka č. 2 byla dle jeho názoru uzavřena v rozporu s § 246 odst. 1 písm. c) ZZVZ.[2]
II. NAPADENÉ USNESENÍ
2. Výrokem napadeného usnesení Úřad správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0457/2026/VZ zastavil podle § 257 písm. l) ZZVZ, neboť Úřad zjistil, že závazek z Objednávky č. 2 byl již splněn.
3. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že dne 29. 7. 2026 obdržel Úřad v reakci na usnesení č. j. ÚOHS-27036/2026/523 ze dne 28. 7. 2026 (dále jen „usnesení ze dne 28. 7. 2026“) od zadavatele sdělení, že Objednávka č. 2 byla splněna a plnění bylo dokončeno, což zadavatel doložil Akceptačním protokolem písemné dílčí objednávky č. 2 ze dne 11. 6. 2026 uzavřené na základě Rámcové dohody (dále jen „akceptační protokol“). Dne 31. 7. 2026 obdržel Úřad od zadavatele informaci o úhradě plnění Objednávky č. 2 spolu s fakturou ze dne 1. 7. 2026 a potvrzení o provedení platby ze dne 10. 7. 2026 (Úřadem označený jako převodní příkaz). Úřad konstatoval, že ověřil, že fakturovaná částka odpovídá sjednané ceně za plnění Objednávky č. 2. V návaznosti na tyto skutečnosti Úřad dospěl k závěru, že došlo ke splnění závazku vyplývajícího z Objednávky č. 2, neboť již nebylo možné o návrhu navrhovatele na uložení zákazu plnění Objednávky č. 2 meritorně rozhodnout. Úřadu proto nezbylo než zahájené správní řízení zastavit dle § 257 písm. l) ZZVZ.
III. Rozklad nAVRHOVATELE
4. Ze správního spisu vyplývá, že napadené usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 23. 8. 2026. Rozklad, který Úřad obdržel dne 2. 9. 2026, tak byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
5. Navrhovatel v první části rozkladu shrnul dosavadní postup zadavatele v zadávacím řízení na Rámcovou dohodu a postup Úřadu v rámci správního řízení. V návaznosti na to se navrhovatel domnívá, že existují pochybnosti o skutečném stavu plnění Objednávky č. 2. Dle navrhovatele zadavatel ve správním řízení nejdříve argumentoval důvody hodnými zvláštního zřetele v § 264 odst. 3 a 4 ZZVZ, kterými obhajoval nutnost upustit od uložení zákazu plnění Objednávky č. 2. Po výzvě Úřadu usnesením ze dne 28. 7. 2026 však zadavatel konstatoval, že Objednávka č. 2 byla splněna již 30. 6. 2026. Tento rozpor považuje navrhovatel za zavádějící.
6. Navrhovatel dále uvádí, že dle jeho zkušeností s realizací obdobných vývojových projektů se jeví jako jednoznačně nemožné, a to při nasazení jakkoliv velkých kapacit, aby veřejná zakázka byla splněna v řádu tří týdnů. Navrhovatel za přiměřenou dobu realizace obdobného řešení považuje nejméně jeden rok. Pokud by takového výsledku mělo být dosaženo v tak krátké době, jak tvrdí zadavatel, navrhovatel se domnívá, že nejpravděpodobněji bylo plnění protiprávně připravované již před uzavřením příslušných smluvních vztahů, nebo ve chvíli, kdy došlo k akceptaci plnění zadavatelem, nebylo plnění skutečně dokončeno.
7. Navrhovatel namítá, že po Úřadu vyžadoval, aby provedl důkladné ověření, zda byla Objednávka č. 2 skutečně splněna. Úřad však dle jeho názoru rozhodl pouze na základě zadavatelem předložených formálních dokladů. S tímto postupem navrhovatel nesouhlasí a považuje jej v rozporu se zásadou materiální pravdy v § 3 správního řádu, dle které má správní orgán zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Navrhovatel má za to, že Úřad na tuto zákonnou povinnost do velké míry rezignoval. Úřad měl dle navrhovatele po zadavateli vyžadovat předložení dalších důkazů o skutečném splnění Objednávky č. 2. Navrhovatel uzavírá, že dle jeho názoru bylo správní řízení zastaveno, aniž měl Úřad postaveno najisto, že pro takový postup byly dány zákonné důvody.
Závěr rozkladu
8. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené usnesení zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
IV. Vyjádření zadavatele k rozkladu
9. Dne 11. 9. 2026 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k podanému rozkladu. Zadavatel předně uvádí, že dle jeho názoru postupoval Úřad správně, když napadeným usnesením správní řízení zastavil, neboť závazek z Objednávky č. 2 byl splněn, což zadavatel Úřadu doložil relevantními dokumenty. Zadavatel odmítá, že by v jeho procesní argumentaci byl rozpor. Dle jeho názoru totiž navrhovatel směšuje argumentaci předloženou pro případ věcného posouzení s pozdějším vyjádřením o stavu plnění smlouvy. Zadavatel zdůrazňuje, že Rámcová dohoda i jednotlivé dílčí objednávky byly od počátku uzavírány s termínem do 30. 6. 2026 z důvodu dotačních podmínek. K námitkám navrhovatele ohledně údajné nemožnosti realizace plnění ve stanoveném termínu zadavatel uvádí, že jde pouze o jeho subjektivní domněnky. Navrhovatel dle jeho názoru nepředložil skutková zjištění, nýbrž pouze hypotézy o předčasné přípravě plnění nebo o akceptaci nedokončeného plnění, aniž by je podložil jakýmikoli důkazy. Vzhledem k výše uvedenému zadavatel navrhuje napadené usnesení potvrdit a podaný rozklad zamítnout.
V. ŘÍZENÍ O ROZKLADU
10. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
11. V rámci správního řízení o rozkladu jsem dospěl k tomu, že je před vydáním rozhodnutí vhodné doplnit spis novými (podpůrnými) podklady, konkrétně zadávací dokumentací a přehledem podaných nabídek ze dne 18. 5. 2026 pořízených v zadávacím řízení na Rámcovou dohodu. Jelikož zadavatel odkazoval na své vyjádření k návrhu v řízení sp. zn. ÚOHS-S0431/2026/VZ ze dne 7. 7. 2026, přistoupil jsem rovněž k jeho zařazení do správního spisu. Vzhledem k výše uvedenému jsem následně určil účastníkům řízení usnesením č. j. ÚOHS-35683/2026/163 ze dne 30. 9. 2026 lhůtu, v níž byli oprávněni vyjádřit se ke všem podkladům rozhodnutí.
Vyjádření zadavatele
12. V návaznosti na posledně jmenované usnesení obdržel Úřad dne 7. 10. 2026 vyjádření zadavatele. Zadavatel v něm odkazuje na svá předchozí vyjádření v rámci správního řízení a opakuje, že je přesvědčen, že Úřad postupoval v souladu se ZZVZ, když správní řízení zastavil podle § 257 písm. l) ZZVZ. Zadavatel zdůrazňuje, že pokud by byl termín plnění skutečně nereálný, neobdržel by v zadávacím řízení na Rámcovou dohodu 13 nabídek dodavatelů. Naproti tomu navrhovatel nabídku do zadávacího řízení na Rámcovou dohodu nepodal a na podporu tvrzení nepředložil žádné důkazy, což dle zadavatele působí tendenčně a obstrukčně. Zadavatel trvá na tom, aby předseda Úřadu napadené usnesení potvrdil a rozklad navrhovatele zamítl.
Vyjádření navrhovatele
13. Dne 8. 10. 2026 obdržel Úřad rovněž vyjádření navrhovatele, v němž shrnuje dosavadní postup a své stanovisko. Nad rámec toho navrhovatel uvádí, že pokud předseda Úřadu hodlá rozhodnout o podaném rozkladu věcně sám, aniž by věc vracel k dalšímu projednání Úřadu, navrhuje, aby předseda před vydáním rozhodnutí nejprve řízení doplnil o další důkazy prokazující splnění Objednávky č. 2 např. printscreeny klíčových obrazovek hotového systému MES, zpřístupnění dema tohoto systému, předložení výkazů provedené práce, testovacích protokolů, předvedení funkčnosti údajně dodaných výstupů, e-mailové komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem, popř. výpovědí osob, které se na plnění podílely.
Stanovisko předsedy Úřadu
14. Po projednání rozkladu a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného usnesení, ta však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise, přičemž byl přijat závěr, že Úřad napadeným usnesením rozhodl správně a v souladu se zákonem.
VI. K námitkám rozkladu
15. V podaném rozkladu navrhovatel brojí proti zastavení správního řízení podle § 257 písm. l) ZZVZ, zejména namítá, že není postaveno najisto, že byl závazek z Objednávky č. 2 skutečně splněn a že Úřad postupoval v rozporu se zásadou materiální pravdy, pokud si od zadavatele nevyžádal další důkazy o jejím splnění.
16. K námitkám navrhovatele nejdříve konstatuji, že návrh navrhovatele směřoval k uložení zákazu plnění smlouvy – Objednávky č. 2. Při podání návrhu podle § 254 ZZVZ neexistuje žádná ZZVZ stanovená blokační lhůta, po kterou by zadavatel nebyl oprávněn realizovat plnění z této uzavřené smlouvy. Pokud tedy Úřad v průběhu správního řízení zjistí, že závazek ze smlouvy, proti níž návrh směřuje, byl již splněn, musí podle § 257 písm. l) ZZVZ správní řízení obligatorně zastavit. Jak správně uvedl Úřad v napadeném usnesení, je tomu tak proto, že zákaz plnění předmětné smlouvy již nelze účinně uložit. Pokračování ve správním řízení by bylo bezpředmětné, neboť není možné dosáhnout účelu, pro který bylo řízení vedeno. V přezkoumávaném případě zadavatel v průběhu správního řízení Úřad informoval, že závazek z Objednávky č. 2 byl již splněn. Úřad následně posoudil zadavatelem předložené podklady a na jejich základě správní řízení podle § 257 písm. l) ZZVZ zastavil. Vzhledem k námitkám navrhovatele je rozhodující posoudit, zda Úřad dostatečně a správně zjistil a posoudil skutkové důvody pro zastavení řízení.
17. Měřítko pro posouzení, zda byl skutkový stav zjištěn v dostatečném rozsahu, stanovuje zásada materiální pravdy v § 3 správního řádu, dle které správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Tato zásada je nezbytnou součástí každého rozhodovacího procesu, neboť ukládá Úřadu povinnost zjišťovat skutkový stav věci, jež je předmětem řízení. Bez náležitého zjištění skutkového stavu lze ve věci rozhodnout jen obtížně. Na druhé straně ustanovení § 3 správního řádu nevyžaduje zjištění stavu zcela bezbřeze, nýbrž postačí, pokud je zjištěn stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v nezbytném rozsahu dle § 2 správního řádu. Jinými slovy, materiální pravda není absolutní hodnotou. Správní orgán není povinen a ani oprávněn obstarávat libovolné množství podkladů, pokud již skutkový stav nevyvolává důvodné pochybnosti. Vzhledem k výše uvedenému jsem přistoupil k posouzení, zda Úřadem shromážděné podklady rozhodnutí postačovaly ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
18. Objednávka č. 2 byla uzavřena dne 11. 6. 2026 na základě Rámcové dohody. Z bodů 4.1 Rámcové dohody vyplývá, že podmínkou zaplacení sjednané ceny je řádně poskytnuté a akceptované plnění. V bodu 2.14 Rámcové dohody je dále uvedeno, že výstupem činnosti dodavatele bude též akceptační protokol. Dle článku 6 Rámcové dohody, pokud zadavatel (objednatel) nevznese žádné výhrady ani připomínky, považuje se dílo za schválené ze strany zadavatele. Smluvní strany se zavazují po akceptaci díla potvrdit akceptaci sepsáním akceptačního protokolu, jehož účinky nastávají podpisem smluvních stran. Z platebních podmínek v článku 5 téže dohody je pak zřejmé, že cena za řádně poskytnuté plnění je splatná na základě faktury, jejíž proplacení je opět podmíněno schváleným a v kopii přiloženým akceptačním protokolem.
19. Zadavatel na výzvu Úřadu sdělil, že Objednávka č. 2 byla splněna a předložil mu k prokázání splnění závazku z Objednávky č. 2 Rámcovou dohodou předpokládaný akceptační protokol. Plnění, které je dle něj předmětem akceptace, odpovídá plnění v Objednávce č. 2, tj. „provedení analýzy, návrhu, implementace, testování a nasazení změnových požadavků na CES (Centrální evidence sbírek), spočívajících koncepčním update systému, workflow procesů a souvisejících funkcionalit agendy A377 – Ochrana sbírek muzejní povahy“. Z akceptačního protokolu dále vyplývá, že akceptace plnění proběhla bez výhrad a protokol byl dne 30. 6. 2026 řádně podepsán oběma stranami. V závěru akceptačního protokolu v něm strany rovněž výslovně stvrzují předání předmětu plnění dle Objednávky č. 2. Zadavatel dále v souladu s Rámcovou dohodou předložil fakturu ze dne 1. 7. 2026 a potvrzení o provedení platby ze dne 10. 7. 2026. Jak správně uvedl Úřad v napadeném usnesení, fakturovaná částka 7 381 326,70 Kč vč. DPH odpovídá sjednané ceně za plnění v uvedené Objednávce č. 2.
20. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že zadavatel při zadání Objednávky č. 2 a jejím proplacení postupoval způsobem předvídaným v Rámcové dohodě. Rovněž jsem neshledal, že by některý ze zadavatelem předložených dokladů vzbuzoval pochybnosti o tom, že plnění z Objednávky č. 2 nebylo splněno. Naopak z nich jednoznačně vyplývá, že plnění bylo poskytnuto celé, bez výhrad a jako takové bylo vybraným dodavatelem fakturováno a zadavatelem následně zaplaceno. Mám za to, že Úřadem shromážděné podklady rozhodnutí naplňují požadavky § 3 správního řádu a jsou dostačující k přijetí závěru, že plnění z Objednávky č. 2 již bylo splněno.
21. Tvrzení navrhovatele, že zadavatel ve vyjádření k podanému návrhu ze dne 17. 7. 2026 argumentoval důvody hodnými zvláštního zřetele podle § 264 odst. 3 a 4 ZZVZ a následně Úřadu zaslal na výzvu sdělení, že Objednávka č. 2 byla již realizována, nepovažuji za rozhodující. Je zřejmé, že zadavatel použil tuto procesní argumentaci pro případ, že by Úřad zvažoval zneplatnění Objednávky č. 2 od samého počátku dle § 264 odst. 1 ZZVZ a rovněž pro zdůraznění významu plnění dle Rámcové dohody a komplexnosti a provázanosti jednotlivých realizačních objednávek (stejná procesní argumentace se ostatně objevila i ve vyjádření zadavatele ze dne 7. 7. 2026 v řízení o návrhu na uložení zákazu plnění samotné Rámcové dohody vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0431/2026/VZ).
22. Navrhovatel dále v podaném rozkladu s odkazem na (blíže nespecifikovanou) vlastní zkušenost tvrdí, že krátká doba určená pro realizaci Objednávky č. 2 vylučuje závěr o tom, že byla Objednávka č. 2 již splněna. S ohledem na tvrzení navrhovatele shrnuji, že Objednávka č. 2 byla uzavřena dne 11. 6. 2026 a akceptační protokol o jejím splnění byl podepsán dne 30. 6. 2026. Na první pohled se proto skutečně může jevit, že doba plnění mohla být nedostatečná. Je však nutné zohlednit, že zadavatel již od počátku předpokládal a avizoval krátkou dobu plnění Rámcové dohody a objednávek uzavíraných na jejím základě. V oznámení o zahájení zadávacího řízení na Rámcovou dohodu, jež bylo odesláno k uveřejnění dne 16. 4. 2026 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 20. 4. 2026 pod ev. č. Z2026-020012 a v Úředním věstníku Evropské unie téhož dne pod ev. č. 268081-2026 je shodně uvedeno, že „záměrem zadavatele je v termínu do 30. června 2026 dokončit informační systém nové generace pro evidenci sbírek muzejní povahy evidovaných dle zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů“. Obdobně je v bodu 4.1.1 zadávací dokumentace v zadávacím řízení na Rámcovou dohodu uvedeno, že „účelem této Veřejné zakázky je postupem dle ust. § 131 a násl. ZZVZ uzavření rámcové dohody, jejíž závazný návrh tvoří přílohu č. 1 ZD, s pěti (5) účastníky zadávacího řízení (…), a to na dobu určitou do 30. června 2026)“. Shodná informace se objevuje v bodu 4.2.1 téže zadávací dokumentace popisující předmět veřejné zakázky a obdobně v bodu 11.1 zadávací dokumentace, dle kterého „rámcová dohoda na plnění Veřejné zakázky bude uzavřena na dobu určitou, a to do 30. června 2026“. V neposlední řadě se hraniční datum plnění projevilo i v bodu 13.1 Rámcové dohody. Přestože je z něj patrné, že jednotlivé objednávky na základě Rámcové dohody mohou přesáhnout uvedenou dobu trvání Rámcové dohody, dá se předpokládat vzhledem k výše vymezenému předmětu veřejné zakázky, že doba plnění bude vyžadována do 30. 6. 2026. Z přehledu podaných nabídek ze dne 18. 5. 2026 je zřejmé, že do zadávacího řízení na Rámcovou dohodu podalo nabídku 13 dodavatelů. Lze si jen obtížně představit, že by 13 dodavatelů mělo zájem o plnění zakázky a podalo nabídku, pokud by byl termín plnění očividně nereálný. Nedospěl jsem ani k závěru, že by se zadavatel v reakci na podaný návrh navrhovatele snažil akceptaci plnění z Objednávky č. 2 „urychlit“, neboť termín plnění do 30. 6. 2026 byl ze strany zadavatele určen již dne 11. 6. 2026 v Objednávce č. 2.
23. Rovněž jsem posoudil, zda termín plnění Objednávky č. 2 odpovídá předpokládanému maximálnímu personálnímu zapojení. V části Objednávky č. 2 s názvem „Celková cena poptávaného plnění“ je uvedeno, že „celková cena nepřekročí částku 6 100 270,- Kč bez DPH, tj. 50 analytiků (707 MD, celkem 5660 hodin) a 60 vývojářů (922 MD, celkem 7374 hodin)“. Při započtení vymezené maximální časové dotace pro plnění Objednávky č. 2 vychází při osmihodinové pracovní době na jednoho analytika 14 dní práce a na jednoho vývojáře 15 dní práce. I při tomto maximu není vyloučeno, aby vybraný dodavatel splnil Objednávku č. 2 v požadovaném termínu.
24. V kontrastu s těmito závěry navrhovatel v průběhu řízení před Úřadem ani v řízení o rozkladu netvrdil prakticky žádné konkrétní skutečnosti, z nichž dovozuje, že plnění Objednávky č. 2 nebylo ukončeno. Skutková tvrzení navrhovatele jsou pouze obecná (s výjimkou namítaného rozporu ve vyjádřeních zadavatele, které jsem vypořádal výše). Pokud navrhovatel rozporuje Úřadem zjištěný skutkový stav a požaduje, aby Úřad z jeho domněnek vycházel, musí tvrdit konkrétní a dostatečně podrobné skutkové okolnosti. Úřad ani jeho předseda totiž nejsou povinni a ani oprávněni si za navrhovatele jeho argumentaci domýšlet. Obecnost rozkladové námitky se tak nutně promítá i do kvality a rozsahu jejího vypořádání. Jak je řečeno výše, v přezkoumávaném případě navrhovatel své domněnky opíral pouze o svou (blíže neurčenou) zkušenost s obdobnými projekty bez toho, aniž by alespoň rámcově sdělil, v jakých ohledech považuje dobu plnění za nereálnou nebo z jakého konkrétního důvodu je nemožné, aby Objednávka č. 2 již byla splněna. Nadto ani přesvědčivě netvrdí, že Objednávka č. 2 jednoznačně nebyla splněna, nabízí ji pouze jako jednu z možných alternativ (buď nebyla splněna nebo splněna byla, ale vybraný dodavatel si plnění připravil dopředu). Konkrétní důkazní návrhy pak navrhovatel přednesl až v řízení o rozkladu.
25. Za této situace považuji argumentaci navrhovatele za neurčitou a spekulativní. Proti obecným námitkám navrhovatele totiž stojí ucelené podklady rozhodnutí, z nichž byl zjištěn skutkový stav, o němž jsem neshledal důvodné pochybnosti (viz body 18 – 23 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Zdůraznil jsem již výše, že správní orgán není povinen a ani oprávněn obstarávat libovolné množství podkladů, pokud již skutkový stav nevyvolává důvodné pochybnosti. Jak potvrzuje i komentářová literatura „neměly by být prováděny důkazy, které jsou zjevně nadbytečné a které nejsou bezpodmínečně nutné. Určitá míra pochybností správnímu orgánu zůstává takřka vždy, neboť jsou to jedině účastníci, kteří znají přesně a úplně skutkový stav věci“[3]. Úřad je nadto vázán nejen zásadou materiální pravdy, nýbrž i dalšími zásadami činnosti správních orgánů, zejména zásadami proporcionality, rychlosti a hospodárnosti v § 6 správního řádu, které vyžadují, aby správní orgán postupoval bez zbytečných průtahů, volil pouze nezbytné procesní prostředky a účastníky řízení zatěžoval jen v rozsahu potřebném pro dosažení účelu řízení. Další dokazování navrhované navrhovatelem proto považuji za nadbytečné.
26. Přestože považuji závěry Úřadu ohledně splnění Objednávky č. 2 za správné, musím konstatovat, že navrhovatel již v průběhu správního řízení před Úřadem tvrdil, že Objednávka č. 2 nebyla splněna nebo její plnění bylo připravováno již dopředu. V obecné rovině, pokud Úřad správní řízení zastavuje z procesních důvodů, není povinen se vypořádat s meritorními námitkami účastníků (např. z jakého důvodu by měl být uložen zákaz plnění veřejné zakázky). Námitky navrhovatele však rozporovaly existenci procesního důvodu zastavení, proto se s nimi měl Úřad v napadeném usnesení v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu vypořádat. Jelikož odůvodnění napadeného usnesení vypořádání těchto námitek navrhovatele neobsahuje, považuji jej v tomto dílčím aspektu za nedostatečně odůvodněné.
27. Výše specifikovaná vada napadeného usnesení však nemá vliv na jeho výrok, neboť námitky navrhovatele, které měly být vypořádány v odůvodnění napadeného usnesení, jsou shodné s námitkami rozkladovými, které jsem výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí posoudil jako nedůvodné a bez vlivu na závěr o důvodech zastavení řízení podle § 257 písm. l) ZZVZ.
28. V návaznosti na to konstatuji, že dvouinstančnost řízení před Úřadem zajišťuje nejen dvojí posouzení věci, ale je také cestou k nápravě a odstranění vad, které se vyskytly v řízení před prvním stupněm. To lze dovodit rovněž ze soudní judikatury (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 64/2007-98 ze dne 26. 3. 2008), dle níž tvoří rozhodnutí správních orgánů I. a II. stupně z hlediska soudního přezkumu jeden celek, přičemž je přípustné, aby nedostatky jednoho stupně mohly být zhojeny argumenty stupně druhého v situaci, kdy nedochází ke změně výroků napadeného rozhodnutí. Jinými slovy, je-li možné vady odstranit v řízení o rozkladu, nemá být věc bezdůvodně vracena správnímu orgánu I. stupně, neboť by to odporovalo požadavku hospodárného vedení řízení v § 6 odst. 2 správního řádu. Jelikož jsem dospěl k závěru, že vymezený nedostatek odůvodnění napadeného usnesení neměl vliv na jeho výrok, provedl jsem postupem souladným se zásadou procesní hospodárnosti ve smyslu § 6 odst. 2 správního řádu doplnění závěrů Úřadu tak, jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozhodnutí.
29. Po posouzení všech rozhodných skutečností jsem dospěl k závěru, že Úřad postupoval v souladu se ZZVZ a se správním řádem, když správní řízení podle § 257 písm. l) ZZVZ zastavil, neboť z nich plyne, že Objednávka č. 2 již byla splněna. Vzhledem k tomu bylo namístě rozklad navrhovatele zamítnout a napadené usnesení potvrdit.
POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Adresát/i:
1. JUDr. Jaromír Císař, Ph.D., advokát, PORTOS, advokátní kancelář s.r.o., Hvězdova 1716/2b,
140 00 Praha 4
2. Mgr. Miroslav Dubovský, advokát, Panská 854/2, Nové Město, 110 00 Praha 1
3. Enlogit s.r.o., Čajkovského 2514/16, 400 01 Ústí nad Labem
Vypraveno dne: viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění ZZVZ k okamžiku zahájení zadávacího řízení, a to vyjma ustanovení upravených zákonem č. 69/2025 Sb., a zákonem č. 238/2024 Sb. Postup ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.
[2] Pro procesní přehlednost dodávám, že podání navrhovatele ze dne 26. 6. 2026 zahrnovalo kromě návrhu na uložení zákazu plnění Objednávky č. 2 také návrhy na uložení zákazu plnění Rámcové dohody a dalších objednávek, které byly uzavřeny na jejím základě. Tyto další návrhy jsou součástí samostatných správních řízení a předmětem přezkumu nyní projednávaného případu vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0457/2026/VZ je pouze návrh na uložení zákazu plnění Objednávky č. 2.
[3] POTĚŠIL, Lukáš. § 3 [Zásada materiální pravdy]. In: POTĚŠIL, Lukáš, HEJČ, David, RIGEL, Filip, MAREK, David. Správní řád. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 51, marg. č. 4.
|