Č. j.: R070/2006/02-16582/2006/300-Šp V Brně dne 15. září 2006
Ve správním řízení o rozkladu podaném dne 21. 6. 2006 společností
Sodexho Pass Česká republika a.s., se sídlem Na Královce 31, 101 00 Praha 10, ve správním řízení právně zastoupena na základě plné moci ze dne 16. 3. 2006 Dr. Pavlem Randlem, advokátem, se sídlem Jáchymova 2, 110 00 Praha 1,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 24. 5. 2006, č.j. S105/2006-10178/2006/530-LB, ve věci přezkoumání rozhodnutí zadavatele
Česká republika - Ministerstvo vnitra, Policie České republiky, Správa Východočeského kraje, IČ: 00007064, se sídlem Ulrichovo náměstí 810, 501 01 Hradec Králové, za něhož jedná plk. JUDr. Petr Přibyl, ředitel,
učiněných při zadání veřejné zakázky pod názvem "Dodávka stravenek k zajištění stravování pro policisty a zaměstnance Policie ČR Správy Východočeského kraje", zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo uveřejněno dne 6. 1. 2006 na centrální adrese pod ev. číslem 50015972 a v Ústředním věstníku EU pod ev. č. 2006/S 3 003682, jehož dalším účastníkem je
Emil Wurst, IČ: 12340120, se sídlem 17. listopadu 203, 530 02 Pardubice,
jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb., na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 24. 5. 2006, č.j. S105/2006-10178/2006/530-LB,
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
O d ů v o d n ě n í
I. Zadávací řízení a prvostupňové řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
Zadavatel - Česká republika Ministerstvo vnitra, Policie České republiky, Správa Východočeského kraje, IČ 00007064, se sídlem Ulrichovo náměstí 810, 501 01 Hradec Králové, zast. plk. JUDr. Petrem Přibylem, ředitelem (dále jen "zadavatel"), uveřejnila podle § 84 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 437/2004 Sb., zákona č. 60/2005 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb. a zákona č. 413/2005 Sb. (dále jen "zákon"), na centrální adrese dne 6. 1. 2006 pod ev. č. 50015972 a v Úředním věstníku Evropské unie pod ev. č. 2006/S 3-003682 oznámení otevřeného řízení za účelem zadání nadlimitní veřejné zakázky "Dodávka stravenek k zajištění stravování pro policisty a zaměstnance Policie ČR Správy Východočeského kraje". Pozn.: pokud je dále v textu uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění platné v době provedení úkonu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad" nebo "orgán dohledu") nebo v době provedení úkonů jednotlivých účastníků řízení.
Zadavatel přidělil dne 3. 3. 2006 veřejnou zakázku uchazeči Emil Wurst, IČ: 12340120, se sídlem 17. listopadu 203, 530 02 Pardubice (dále jen "vítězný uchazeč"). Téhož dne rozhodl zadavatel o vyloučení uchazeče Le Cheque Déjeneur s.r.o., IČ 62913671, se sídlem Kotorská 1599/16, 140 00 Praha 4, z otevřeného řízení, poněvadž tato nabídka nesplnila požadavky na způsob zpracování nabídkové ceny dle odst. 5 bodu 1 zadávací dokumentace. Proti rozhodnutí zadavatele o přidělení veřejné zakázky podal uchazeč Sodexho Pass Česká republika a. s., IČ 61860476, se sídlem Na Královce 31, 101 00 Praha 10-Vršovice, ve správním řízení právně zast. na základě plné moci ze dne 16. 3. 2006 Dr. Pavlem Randlem, advokátem, se sídlem Jáchymova 2, 110 00 Praha 1, dne 22. 3. 2006 námitky. Po posouzení oprávněnosti podaných námitek zadavatel svým rozhodnutím ze dne 30. 3. 2006 námitkám uvedeného uchazeče nevyhověl. Vzhledem k tomu, že výše zmíněný uchazeč Sodexho Pass Česká republika a. s., (dále jen "navrhovatel") nepovažoval rozhodnutí zadavatele o námitkách za učiněné v souladu se zákonem, podal dne 10. 4. 2006 písemný návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele u Úřadu.
Ve svém návrhu navrhovatel spatřoval zásadní pochybení zadavatele v tom, že hodnotil nabídku vítězného uchazeče, ačkoli nesplnil kvalifikaci, a měl být podle názoru navrhovatele dle § 39 odst. 2 zákona vyloučen zadavatelem z otevřeného řízení. Navrhovatel uvedl, že vítězný uchazeč má dle výpisu dat z registru živnostenského podnikání živnostenské oprávnění pouze ke koupi zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a k činnosti organizačních a ekonomických poradců. Navrhovatel upozornil, že podnikatel, který má živnostenské oprávnění k živnosti "koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej" je v rámci této živnosti dle platného znění ustanovení § 34 odst. 1 písm. b) zákona č 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), oprávněn též zprostředkovávat koupi a prodej zboží v jednotlivých případech, jen zůstane-li zachována povaha živnosti. Pokud spočívá podnikání vítězného uchazeče právě v poskytování stravenek, pak ustanovení § 34 odst. 1 písm. b) živnostenského zákona nelze použít, neboť se nejedná o zprostředkování v jednotlivých případech. Dosahuje-li vítězný uchazeč zisk ze zprostředkovatelské činnosti, potom je jeho živnostenské oprávnění pro podnikání spočívající v poskytování (distribuci) stravenek nedostatečné a podniká v rozporu se zákonem. Z výše uvedeného tedy navrhovatel vyvodil, že vítězný uchazeč nemá dostatečnou kvalifikaci k plnění veřejné zakázky.
Navrhovatel spatřoval pochybení též na straně "hodnotící komise", když si tato nevyžádala od vítězného uchazeče písemné zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny v souladu s § 61 odst. 1 zákona. Navrhovatel stejně jako další uchazeči nabídl cenu ve výši 64 000 000,- Kč, která se rovnala nominální hodnotě nakupovaných stravenek, avšak pouze vítězný uchazeč nabídl cenu ve výši 63 200 000,- Kč. Vzhledem k tomu, že nominální hodnota stravenek je vyšší než cena nabídnutá vítězným uchazečem, domníval se navrhovatel, že se jedná o mimořádně nízkou nabídkovou cenu ve vztahu k předmětu veřejné zakázky, které lze dosáhnout pouze při uplatnění záporné marže, a to i v situaci, kdy předpokládaná cena plnění byla zadavatelem stanovena na cenu ještě nižší. Závěrem navrhovatel uvedl, že vyšší počet provozoven uvedených v nabídce vítězného uchazeče je způsoben mimo jiné tím, že v celkovém počtu provozoven jsou některé provozovny uvedeny dvakrát a nebo zde mohou být uvedeny provozovny neexistující.
Na podkladě uvedeného návrhu zahájil Úřad ke dni 10. 4. 2006 správní řízení podle § 96 odst. 2 zákona o přezkoumání úkonů zadavatele. Za účastníky správního řízení označil Úřad zadavatele, navrhovatele a vítězného uchazeče.
Napadené rozhodnutí
Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 24. 5. 2006 rozhodnutí č.j. S105/2006-10178/2006/530-LB, kterým rozhodl, že se správní řízení zastavuje, neboť Úřad není příslušný k rozhodnutí o návrhu.
Úřad předně uvedl, že se v daném případě nejedná o veřejnou zakázku, a proto rozhodl o zastavení řízení pro věcnou nepříslušnost k rozhodnutí o návrhu. Na podporu tohoto závěru Úřad v odůvodnění citovaného rozhodnutí uvedl, že ustanovení § 6 zákona stanoví, že veřejnou zakázkou je zakázka na dodávky, služby nebo stavební práce, jejímž zadavatelem je osoba uvedená v § 2 a u níž předpokládaná cena předmětu veřejné zakázky přesáhne 2 000 000,- Kč. Veřejná zakázka se uskutečňuje za úplatu na základě písemné smlouvy s jedním nebo více vybranými uchazeči nebo zájemci. Pokud předpokládaná cena zakázky nepřesáhne 2 mil. Kč, nejedná se o veřejnou zakázku ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 zákona a zadavatel bude postupovat podle ustanovení § 6 odst. 3 zákona.
Zadavatel v zásadě směňuje peníze za jejich ekvivalent v podobě stravenek. "Nakupuje-li" zadavatel stravenky v určité jmenovité hodnotě za cenu nižší či rovnou jejich nominální hodnotě, realizuje poskytovatel zisk ze smluvního vztahu uzavřeného mezi ním a vybranými provozovateli stravování, nikoliv ve vztahu k zadavateli. V některých případech může poskytovatel požadovat provizi nad rámec nominální hodnoty stravenek. V takovém případě by předpokládanou cenou za předmět veřejné zakázky, tedy zadavatelem požadovanou službu zprostředkování stravování, byl součet provizí za zakoupené stravenky. Reálný výdaj finančních prostředků zadavateli vzniká až v okamžiku, kdy zadavatel stravenky poskytne svým zaměstnancům, a to za cenu nižší, než je jejich nominální hodnota. Část peněž tak zadavatel dostane od zaměstnanců přímo zpět. Zbývající část peněz je výdajem zadavatele vyplývajícím z pracovněprávního vztahu mezi ním a zaměstnancem. Uvedený vztah se řídí pracovněprávními předpisy (§ 140 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů), a proto výdaj zadavatele, který mu vzniká při prodeji stravenek zaměstnancům, nelze považovat za veřejnou zakázku, neboť jde o plnění v souvislosti s pracovněprávním vztahem, a nejedná se o nákup zboží, služeb či prací ve prospěch zadavatele.
Úřad tedy shrnul, že vítězný uchazeč ve své nabídce nabídl nabídkovou cenu ve výši 63 200 000,- Kč, tedy o 800 000,- Kč méně než činí nominální hodnota všech stravenek, které mají být zadavateli v rámci plnění předmětné veřejné zakázky poskytnuty, tj. 64 000 000,- Kč. Aby Úřad mohl o návrhu navrhovatele ze dne 7. 4. 2006 věcně rozhodnout, musel by se návrh týkat postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky (§ 94 odst. 2 písm. b) zákona). Z uvedeného zjištění však vyplývá, že ani předpokládaná, ani skutečná cena šetřené zakázky (tj. provize), nepřesáhne částku 2 000 000,- Kč. Nejedná se tedy o veřejnou zakázku podle § 6 odst. 1 zákona.
II. Námitky rozkladu
Dne 21. 6. 2006 podal navrhovatel proti citovanému rozhodnutí rozklad, ve kterém nesouhlasí s důvody pro zastavení správního řízení a k tvrzené nepříslušnosti orgánu dohledu k rozhodnutí ve věci. Uvádí, že Úřad vychází z mylného předpokladu, že stravovací poukázky představují ekvivalent peněz, a tudíž ve vztahu mezi zadavatelem a vydavatelem stravenek jde o finanční činnost. Jinými slovy uvádí, že vydavatel poskytuje zadavateli finanční službu spočívající ve vydávání platebních prostředků ve formě stravovacích poukázek a jejich směně za finanční prostředky zadavatele s tím, že k zaplacení za tuto službu dojde až po prodeji stravenek zaměstnancům.
Navrhovatel dále upozorňuje na absenci jednoznačné definice pojmu "finanční služba" v zákoně. V této souvislosti odkazuje na zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, a na zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, jež tento pojem používají v souvislosti se smlouvami o finančních službách s tím, že občanský zákoník tyto služby blíže nedefinuje. Ustanovení § 54 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty sice obsahuje výčet finančních činností, podle názoru navrhovatele však nelze nákup stravenek od vydavatelů pod žádnou z těchto činností podřadit. Svým charakterem by se předmět plnění veřejné zakázky nejvíce blížil znění ustanovení § 54 odst. 1 písm. d) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, s čímž však navrhovatel nesouhlasí a v tomto ohledu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci č.j. 9 Tz 219/2000.
S ohledem na výše uvedené považuje navrhovatel aplikaci ustanovení § 20 odst. 2 písm. b) zákona za nesprávnou, neboť nákupem stravenek zadavatel získává pouze poukázku, kterou lze směnit pouze u zákazníků vydavatele, a pouze za určitý druh zboží, přičemž tyto poukázky samy o sobě nepředstavují žádnou hodnotu, pokud jejich vydavatel není dostatečně solventní, aby zajistil jejich proplácení. K reálnému výdaji proto dochází podle názoru zadavatele již při nákupu stravovacích poukázek.
Ke stanovení předpokládané ceny veřejné zakázky na základě provize pak navrhovatel uvádí, že vydavatelé realizují svůj zisk zejména ze smluvních vztahů s obchodníky, kteří stravenky ve svých prodejnách akceptují a vydávají za ně zboží. Pro vydavatele je z obchodního hlediska důležité, aby co nejvíc zaměstnanců používalo jejich stravenky, neboť to zvyšuje motivaci u obchodníků akceptovat ve svých prodejnách tyto stravovací poukázky. Výše provize se tak s rostoucím objemem prodeje stravenek snižuje a někdy může být i záporná, stejně tak, čím je vyšší nominální hodnota stravenek, tím je provize nižší. Navrhovatel uzavírá, že stanovení předpokládané ceny veřejné zakázky na základě provize, by vedlo k situaci, kdy by se v podstatě na žádnou z veřejných zakázek na zajištění náhradního stravování formou stravovacích poukázek zákon nevztahoval, což je v rozporu se zásadou transparentnosti.
Vedle výše zmíněných námitek navrhovatel opakuje tvrzení a argumenty, která uvedl již ve svém návrhu ze dne 7. 4. 2006. Navrhovatel opětovně namítá pochybení zadavatele při hodnocení kvalifikace (resp. způsobilosti) vítězného uchazeče pro provedení veřejné zakázky. Navrhovatel má zato, že oprávnění k podnikání předložené jmenovaným uchazečem v nabídce k prokázání kvalifikace podle § 30 odst. 2 písm. c) zákona je nedostatečné pro podnikání spočívající ve vydávání (distribuci) stravenek. Své tvrzení opírá navrhovatel o vyjádření Odboru živností Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 6. 4. 2006. Navrhovatel je rovněž přesvědčen, že se v případě nabídkové ceny vítězného uchazeče jednalo o mimořádně nízkou cenu.
Vyjádření dalších účastníků řízení
Zadavatel se k podanému rozkladu vyjádřil dne 30. 6. 2006. Otázku příslušnosti Úřadu k rozhodnutí ve věci předmětné veřejné zakázky ponechává bez komentáře. V souvislosti s věcným obsahem rozkladu odkazuje na své předchozí vyjádření k podanému návrhu ze dne 24. 4. 2006 a na zprávu o dosavadních úkonech v předmětném zadávacím řízení z téhož dne.
K podanému rozkladu se vyjádřil také vítězný uchazeč, který po věcné stránce odkazuje na své stanovisko ze dne 16. 5. 2006 k oznámení o zahájení správního řízení a jeho doplnění ze dne 31. 5. 2006.
Závěr rozkladu
Navrhovatel se domáhá, aby odvolací orgán zrušil rozhodnutí zadavatele o přidělení veřejné zakázky ze dne 3. 3. 2006 a uložil zadavateli jako nápravné opatření provést nový výběr.
III. Řízení o rozkladu
Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle § 87 správního řádu a v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenované podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu napadené rozhodnutí přezkoumal v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.
Úřad tím, že svým rozhodnutím č.j. S105/2006-10178/2006/530-LB ze dne 24. 5. 2006 rozhodl, že se správní řízení zastavuje, neboť Úřad není příslušný k rozhodnutí o návrhu, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s odůvodněním napadeného rozhodnutí jsem se v plné míře ztotožnil.
IV. K námitkám rozkladu
K povaze stravovacích poukázek
Pokud jde o charakter právních vztahů souvisejících s nákupem stravovacích poukázek uvádím, že na zadavatele je třeba nahlížet i jako na zaměstnavatele, který je povinen poskytnout svým zaměstnancům stravování v souladu s § 140 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákoník práce"). Je na zaměstnavateli, jakou formu stravování pro své zaměstnance zvolí. Zaměstnavatel tak může zajistit svým zaměstnancům stravování například ve vlastní závodní jídelně, ale může ho zajistit také nákupem stravovacích poukázek s vyznačenou nominální hodnotou odpovídající českým korunám od jiných subjektů. Tyto stravovací poukázky potom prodává svým zaměstnancům za cenu rovnající se určité části jejich nominální hodnoty (např. požaduje od zaměstnance úhradu ve výši 40 % nominální hodnoty stravovací poukázky), případně je zaměstnancům poskytuje zdarma (tj. od zaměstnance nepožaduje úhradu žádnou). Rozdíl v nominální hodnotě stravovací poukázky a prodejní cenou pro zaměstnance, tedy částka, kterou zaměstnavatel přispěje na závodní stravování zaměstnanci, je až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu daňově uznatelným výdajem (§ 24 odst. 2 písm. j) bod 4. zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů). Tento příspěvek zaměstnavatel realizuje obvykle z fondu kulturních a sociálních potřeb nebo z jiných sociálních fondů, pokud si je vytváří, nebo z disponibilního zisku. Zadavatel tedy smění určité množství peněz za stravovací poukázky, zpravidla ve stejné nominální hodnotě, s poskytovatelem stravenek. Vlastní stravovací služby se pak realizují mezi zaměstnancem a stravovacím zařízením prostřednictvím směny stravovacích poukázek za naturální plnění. Poskytovatel stravovacích poukázek tyto pak zpětně vykupuje od poskytovatelů stravovacích služeb za cenu, která je v mnoha případech nižší než jejich nominální hodnota. Tímto způsobem si poskytovatelé stravovacích poukázek realizují zisk, případně jeho část.
Uznávám argument navrhovatele, že stravovací poukázky nelze vnímat jako prostředek k uskutečnění platebního styku či jako ekvivalent peněz, protože funkce stravovacích poukázek je omezena účelem, ke kterému slouží. Přesto je nepochybné, že stravovací poukázky, v případě vztahu v podrobnostech popsaného níže, jistou náhražku hotových peněz představují.
Bez ohledu na formální označení předmětu podnikání v živnostenském oprávnění vítězného uchazeče je tedy zřejmé, že poskytovatel stravenek plní vůči zadavateli pouze zprostředkovatelskou funkci. Svou činností, tj. vyhotovováním stravovacích poukázek, které zadavateli "prodává" (ne nutně za cenu rovnající se jejich nominální hodnotě), a uzavíráním smluv o poskytování stravování za stravovací poukázky s jednotlivými stravovacími zařízeními, umožňuje zadavateli jako zaměstnavateli, aby plnil své povinnosti vyplývající z pracovně právních předpisů. Vystupuje tedy jako prostředník vztahu mezi zaměstnavatelem a provozovateli stravovacích zařízení.
Jen pro úplnost uvádím, že nový zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, uvádí v § 7 odst. 1, že veřejnou zakázkou je zakázka realizovaná na základě smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejichž předmětem je úplatné poskytnutí dodávek či služeb nebo úplatné provedení stavebních prací. Při výkladu citované definice je třeba přihlédnout i k důvodové zprávě k tomuto zákonu, z níž vyplývá, že tato definice by nebyla naplněna, pokud by potencionální zadavatel poskytoval příjemci (potencionálnímu dodavateli) finanční prostředky, avšak tento příjemce by neposkytoval reciproční plnění zadavateli, nýbrž by tyto prostředky používal k plnění určitých funkcí ve veřejném zájmu, jejichž adresátem by byly třetí osoby.
K ceně zakázky
Jak již bylo nastíněno výše, poskytovatel stravovacích poukázek vystupuje jako prostředník ve vztahu mezi zadavatelem (v pozici zaměstnavatele) a stravovacími zařízeními. Charakter vztahu mezi zadavatelem a poskytovatelem stravovacích poukázek je nutné zohlednit i při posouzení ceny zakázky, kterou bude pouze rozdíl mezi nominální hodnotou stravovacích poukázek a cenou, za kterou je jejich poskytovatel zadavateli nabízí (provize). Cena, za kterou stravovací poukázky jejich poskytovatel nabídne zadavateli, by logicky měla být vyšší než nominální hodnota stravovacích poukázek, v praxi se však lze setkat i s tím, že tato cena je rovna nominální hodnotě či dokonce jí ani nedosahuje. V takových případech si poskytovatel stravenek realizuje zisk jiným způsobem, a to obvykle od poskytovatelů stravovacích služeb.
Z výše uvedeného proto uzavírám, že orgán dohledu za cenu zakázky správně považoval pouze rozdíl mezi nominální hodnotou stravovacích poukázek a cenou, za kterou je uchazeči zadavateli nabídli. Z podaných nabídek vyplývá, že v případech navrhovatele a uchazeče Accor Services CZ, s.r.o, se sídlem Kodaňská 1441/46, 101 00 Praha, činila nabídková cena 0,- Kč a v případě vítězného uchazeče "-800 000,- Kč". Ani v jednom případě tedy cena zakázky nedosáhla limitu uvedeného v § 6 odst. 1 zákona, který činí 2 000 000,- Kč. Z uvedeného důvodu konstatuji, že Úřad, kterému podle § 94 zákona přísluší dohled nad dodržováním tohoto zákona, není příslušný k rozhodnutí ve věci návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele, neboť se v daném případě nejedná o veřejnou zakázku. Jestliže zákon upravuje postup pouze při zadávání veřejných zakázek a dohled nad ním, nemůže Úřad o návrhu navrhovatele ze dne 7. 4. 2006 věcně rozhodnout, neboť se nejednalo o úkony zadavatele učiněné při zadání veřejné zakázky.
Pro úplnost uvádím, že povaha předmětné zakázky je svým charakterem podobná zakázkám na uzavření smlouvy o úvěru. I v tomto případě je cenou veřejné zakázky pouze úrok, tedy "cena peněz", a nikoli částka rovnající se peněžním prostředkům, které budou ve prospěch zadavatele poskytnuty věřitelem.
K pojmu "finanční služba" a dalším skutečnostem
S ohledem na skutečnost, že Úřad není příslušný k věcnému rozhodnutí o návrhu, nepřísluší mi ani vyjadřovat se k ostatním námitkám uvedeným v rozkladu, tedy k otázce splnění kvalifikačních kritérií vítězným uchazečem, rozsahu jeho živnostenského oprávnění či k otázce výkladu pojmu "finanční služba". Proto i skutečnost, že zadavatel postupoval při zadání zakázky v režimu zákona, ačkoli tak nebyl povinen, nemá vliv na zodpovězení otázky příslušnosti Úřadu k rozhodnutí, zda při zadání zakázky zadavatel činil úkony a rozhodnutí v souladu se zákonem.
V. Závěr
Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech jeho vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.
Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.
P o u č e n í
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 správního řádu dále odvolat.
Ing. Martin Pecina, MBA
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
1. Dr. Pavel Randl, advokát, se sídlem Jáchymova 2, 110 00 Praha 1
2. Ministerstvo vnitra, Policie České republiky, Správa Východočeského kraje, se sídlem Ulrichovo náměstí 810, 501 01 Hradec Králové, za něhož jedná plk. JUDr. Petr Přibyl, ředitel
Emil Wurst, se sídlem 17. listopadu 203, 530 02 Pardubice
spis.
Vypraveno dne: viz otisk razítka na poštovní obálce
|