Česká krajina má problém s vodou: při dešti odtéká příliš rychle, v suchu chybí. Stát na to reaguje dotacemi — podle registru dotací jich rozdělil 99,6 miliardy korun. Prošli jsme všech 178 794 plateb a porovnali je s tím, co si stát u těchto programů sám předsevzal. Ve stejném programu se cíle na zadržení vody plní z pětiny, cíle na hráze a zdi se překračují trojnásobně.
Voda z české krajiny mizí rychleji, než v ní stíhá zůstat. Stát se to snaží zvrátit penězi. Otázka, kterou jsme si položili, ale nezní „kolik“. Zní: co za ty peníze v krajině skutečně přibylo?
Odpověď je nepříjemná — a není nepříjemná proto, že by peníze mizely beze stopy. Vznikají konkrétní rybníky, tůně, hráze i městské projekty na zadržování dešťové vody. Nepříjemná je proto, že odpověď nezná ani sám stát. Nejvyšší kontrolní úřad to napříč osmi kontrolami z let 2019 až 2026 opakuje stále dokola: chybí ukazatele, podle kterých by šlo poznat, jestli se díky podpoře v krajině něco změnilo.
Začíná to už tím, že „peníze na vodu v krajině“ nejsou jeden program. Je to pět oddělených proudů — platby zemědělcům na hektar, evropský program na životní prostředí, národní programy obou ministerstev a pozemkové úpravy — které spolu nesdílejí ani ukazatele, ani společné měřítko úspěchu. Největší z nich, 42,7 miliardy korun, tvoří pravidelné roční platby zemědělcům za způsob hospodaření — ty se počítají na hektary, ne na projekty. Druhý, 37,2 miliardy z Operačního programu Životní prostředí, jsou naopak konkrétní stavby, o které se soutěží. Sečíst se dají, ale vypovídají o něčem jiném.
Nejsilnější zjištění se ukáže, až se rozepíší jednotlivé cíle, které si stát u těchto programů sám stanovil. V jednom programu na prevenci před povodněmi existují vedle sebe dvě větve. Ta, která má vodu v krajině zadržet, skončila u všech tří svých cílů hluboko pod plánem: objem zadržené vody na 22 procentech, dvě stavební položky na 14 a 37 procentech. Druhá větev, která staví podél toků, dva ze tří cílů naopak výrazně překročila — ochranné hráze a zdi na 303 procentech, rekonstruované úseky hrází na 387 procentech.
Neplní se právě to, co měří vodu. Plní se to, co měří stavby.
Rozpis všech ukazatelů →Že se postavilo víc hrází, než se plánovalo, samo o sobě problém není — hráze a zdi chrání lidi a majetek před povodní. Zajímavý je až ten kontrast. A ten se opakuje i jinde: to, kolik vody navíc pojmou malé nádrže, skončilo na 49 procentech plánu, plocha opatření pro vodní ekosystémy na 12 procentech, zprůchodnění řek pro ryby na 7 procentech. Nejpřekračovanějším ukazatelem u programu pro drobné vodní toky je naopak zatrubnění koryt na 451 procentech — tedy opatření, které tok schová do potrubí.
Když se cíl neplní, dá se s ním ještě něco udělat: snížit ho. U navazujícího programu prevence před povodněmi ministerstvo zemědělství stlačilo cílový objem zadržené vody z 68,83 na 5,41 milionu kubíků. Ke srpnu 2025 byl splněn na 0,42 procenta původní hodnoty a na 5,29 procenta té snížené. NKÚ to popsal bez obalu: cílové hodnoty se snižovaly zejména u podprogramů zaměřených na retenci vody, „aby bylo možné formálně vykázat jejich plnění“.
Kdo ty peníze dostává? Prvních devět příček žebříčku obsazují organizace státu a státní podniky — správci řek, lesů a chráněných území. Prvním nestátním příjemcem je až na desátém místě obec Rapotín se dvěma etapami obnovy řeky Desné do přírodě blízké podoby, první soukromou firmou je na sedmnáctém místě Kinský dal Borgo. Jedinou větví, kde stát ve větší míře platí soukromým vlastníkům, jsou rybníky: v padesátce největších příjemců je šest rybníkářských firem, všechny z téhož programu na obnovu a odbahnění rybníků.
Peníze také netečou rovnoměrně tam, kde by z hlediska vody pomohly nejvíc. Z protipovodňových opatření, která státní podniky Povodí postavily v letech 2010 až 2018, bylo 87 procent technických a jen 13 procent přírodě blízkých. Státní pozemkový úřad, který má nástroj na to, aby do krajiny vrátil meze, průlehy a tůně, vydal od roku 2013 téměř 80 procent svých volných peněz na polní cesty. A z patnácti miliard programu Nová zelená úsporám šlo na zadržování dešťové vody a zelené střechy zhruba jedno procento.
Co z toho neplyne: že dotace na vodu nefungují. Na to data nestačí — registr dotací neobsahuje ani kubíky zadržené vody, ani hektary mokřadů. Plyne z nich něco jiného, a v jistém smyslu horšího. Stát u velké části těchto peněz nesbírá údaje, ze kterých by šlo jejich společný dopad na vodu v krajině vůbec spočítat — a podle NKÚ to nedělají ani resorty samy.
Největší proud — 43 % všech peněz — nejsou stavby, ale pravidelné platby zemědělcům podle obhospodařované výměry. Kdo hledá velké příjemce, tuto část v žebříčcích prakticky neuvidí. Více o jednotlivých proudech → · Jak jsme počítali →
V jednom programu stojí vedle sebe větev, která má vodu zadržet, a větev, která staví podél toků. První nesplnila ani jeden ze svých tří cílů. Druhá dva ze tří výrazně překročila.
U navazujícího programu prevence před povodněmi stlačilo ministerstvo zemědělství cíl na objem zadržené vody na necelou desetinu. Podle NKÚ proto, aby šlo plnění formálně vykázat.
Nový cíl je 7,9 % toho původního.
Ke srpnu 2025 nebyl splněn ani ten — plnění 5,29 %.
Ani u jednoho z pěti proudů peněz neexistují údaje, ze kterých by šlo dopad na vodu v krajině vyhodnotit. Chybějí u strategie ministerstva zemědělství, u plateb zemědělcům i u pozemkových úprav. Tři navazující programy pro dešťovou vodu mají navíc každý jinou sadu ukazatelů, takže je nelze porovnat.
Co k tomu zjistily kontroly →Zjištění vycházejí z kontrolních závěrů NKÚ. Procenta popisují plnění konkrétních ukazatelů vybraných programů — nelze je vztáhnout na všechny příjemce ani na celou analyzovanou částku. Podklady: kontrola 25/06 (PDF) · kontrola 25/08 (PDF) · kontrola 22/09 (PDF)
Nejde o jednu nepovedenou dotaci. Jde o způsob, jakým je celý systém nastavený. Stát dobře sleduje to, co se snadno spočítá — kolik projektů vzniklo, kolik metrů hráze se postavilo. Mnohem hůř vyhodnocuje, jestli se tím vyřešil problém, kvůli kterému peníze vydal.
Na vodu v krajině nesměřuje jeden program, ale pět oddělených kanálů ze dvou ministerstev, z národních peněz i z fondů EU. Každý má vlastní pravidla a vlastní ukazatele. Nikdo je neskládá dohromady, takže nelze říct, co dělá celá politika jako celek.
U dešťové vody to NKÚ doložil přímo: tři navazující programy měly tři různé sady ukazatelů, takže výsledky nejdou porovnat.
Více o pěti proudech peněz →Hráze, tůně a rybníky se dají spočítat. Změna v krajině — kolik vody zůstalo v půdě a v podzemní vodě — už mnohem hůř. Hotová stavba je výstup. Odolnější krajina je až výsledek.
Podle NKÚ nemá strategie ministerstva zemědělství do roku 2030 žádné ukazatele výsledku ani dopadu; jediné, které má, vyjadřují, kolik peněz se utratilo.
Zjištění kontroly 25/06 →U dvou programů prevence před povodněmi ministerstvo opakovaně snižovalo cílové hodnoty — podle kontrolorů zejména u těch podprogramů, které měly zadržovat vodu.
Důsledek je zrádný: ve výroční zprávě pak program vypadá lépe, přestože se v krajině nezměnilo nic. Původní cíl, jeho změna i skutečný výsledek by měly být vidět vedle sebe.
Jak se cíle měnily →Pozemkové úpravy jsou proces, při kterém stát může přeuspořádat zemědělskou krajinu — vytvořit meze, tůně, průlehy nebo polní cesty. Podle NKÚ z nich Státní pozemkový úřad od roku 2013 vydal téměř 80 % volných peněz na polní cesty.
Podobně u protipovodňové ochrany: z opatření postavených státními podniky Povodí v letech 2010—2018 bylo 87 % technických a jen 13 % přírodě blízkých.
Více o pozemkových úpravách →Peníze rozhodně nemizí beze stopy. Vznikají rybníky, nádrže, protipovodňová ochrana i městské projekty na zachytávání deště. Potíž nastává ve chvíli, kdy se zeptáme na výsledek celé politiky — zadržuje díky těmto investicím česká krajina víc vody?
Každý pruh je jeden konkrétní ukazatel, který si stát u svých programů sám stanovil. Svislá čára je 100 % slibu. Modré pruhy měří vodu a vodní život, oranžové stavby.
Ukazatele pocházejí ze čtyř různých programů, nejde tedy o srovnání uvnitř jednoho rozpočtu. Záměrně zde není nejvyšší vykázaná hodnota (796 % u „délky úpravy drobného toku“) — NKÚ sám uvádí, že ji příjemci počítali dvěma různými způsoby a že ukazatel neposkytuje objektivní informaci. Kompletní tabulky a zdroje →
plánovaného objemu zadržené vody u programu prevence před povodněmi. Ani po snížení cíle na desetinu není plnění vyšší než 5,3 %.
plánované plochy opatření, která mají zmírnit dopady změny klimatu na vodní ekosystémy.
protipovodňových opatření postavených státními podniky Povodí v letech 2010—2018 bylo technických, jen 13 % přírodě blízkých.
volných peněz Státního pozemkového úřadu jde od roku 2013 na polní cesty, nikoli na vodohospodářská a protierozní opatření.
z 15,7 miliardy programu Nová zelená úsporám skončilo u zadržování dešťové vody a zelených střech — 167,7 milionu korun.
Skutečný dopad na množství vody v krajině stát napříč programy nevyhodnocuje.
Podrobnosti a ukazatele →Hlídač státu není odbornou autoritou na hospodaření s vodou. Následující body proto nejsou naším názorem — jsou to doporučení a závěry Nejvyššího kontrolního úřadu z konkrétních kontrolních akcí. U každého bodu je uvedeno, ze které kontroly vychází.
Ne jen kolik nádrží se postaví, ale kolik vody má území navíc zadržet. Podle NKÚ takové ukazatele u klíčové resortní strategie zcela chybějí.
Podklad: NKÚ 25/06 ↗Když každý z po sobě jdoucích programů měří něco jiného, nelze porovnat ani množství zadržené vody, ani přínos podpory.
Podklad: NKÚ 25/08 ↗Snížení cílové hodnoty není výsledek. Původní cíl, jeho změna i skutečné plnění mají být vidět vedle sebe.
Podklad: NKÚ 25/06 ↗Hráze mají místo tam, kde chrání lidi. Krajina ale potřebuje i mokřady, tůně a zdravé toky — a těch vzniká zlomek.
Podklad: NKÚ 19/04 ↗Zákon uvádí vodohospodářská a protierozní opatření mezi cíli pozemkových úprav. NKÚ zjistil, že peníze jdou hlavně na cesty a že jejich účelnost stát nevyhodnocuje.
Podklad: NKÚ 23/31 ↗Analýza stojí na dvou různých typech zdrojů. Registr dotací říká, komu a na co peníze šly. Kontrolní závěry NKÚ říkají, co za ně vzniklo a jak byly programy nastavené. Objem peněz sám o sobě nedokazuje nic o účinnosti.
Vybrali jsme programy, jejichž předmětem je zadržování vody v krajině nebo péče o krajinu, a z registru dotací stáhli všechny jejich platby — nešlo o vzorek. U každého programu jsme ověřili, že počet stažených plateb odpovídá tomu, co registr hlásí. Nedohledatelných zůstalo 24 záznamů z více než 229 tisíc, tedy setina procenta.
Do analýzy nepatří vodovody a kanalizace, odstraňování povodňových škod, energetické úspory, odpady ani ochrana podél toků bez zadržení vody. Částky odpovídají poskytnuté dotaci, nikoli tomu, co bylo nakonec vyčerpáno; rok je rokem schválení, proto sahá období až do roku 2029.
Při zpracování jsme narazili na tři chyby v datech. Jeden ze zdrojů registru uváděl u evropských projektů z let 2007—2013 zhruba dvojnásobné částky — bez opravy by výsledek byl o dvanáct miliard vyšší. Stahování dat vracelo v jednom režimu část plateb dvakrát a jiné vynechávalo. A zemědělský fond mezi obdobími přejmenoval svá opatření, takže kdo hledá podle starých názvů, přijde o celý novější titul za deset miliard. Všechny tři jsou popsané a opravené.
Úplná metodika včetně toho, co z dat zjistit nelze →
Obsah byl generovaný AI, s použitím uvedených primárních zdrojů. Jednotlivá shrnutí, závěry a hodnocení byla generována AI. Nezapomeňte, že AI může dělat chyby.