Č. j.: VZ/S196/02-151/5976/02-če
V Brně dne 18. prosince 2002
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve správním řízení zahájeném dne 31.10.2002 z vlastního podnětu podle 57 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 28/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb., zákona č. 39/2001 Sb., zákona č. 142/2001 Sb., zákona č. 130/2002 Sb., zákona č. 211/2002 Sb., zákona č. 278/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 424/2002 Sb., v návaznosti na § 18 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb. a zákona č. 226/2002 Sb., ve věci přezkoumávání rozhodnutí a úkonů zadavatele - statutární město Olomouc, Horní náměstí 1, 771 27 Olomouc, zastoupené Ing. Martinem Tesaříkem, primátorem města, učiněných ve veřejné zakázce "na získání úvěru", zadané písemnou výzvou ze dne 8.2.2000 jednomu zájemci k podání nabídky podle § 50 odst. 1 písm. b) zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb. a zákona č. 93/1998 Sb., rozhodl takto:
Zadavatel statutární město Olomouc porušil § 3 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb. a zákona č. 93/1998 Sb., v návaznosti na § 50 odst. 1 písm. b) téhož zákona tím, že uzavřel úvěrovou smlouvu, aniž by prokazatelným způsobem doložil, že subjekt, se kterým byla smlouva uzavřena, byl jediným zájemcem o veřejnou zakázku, který mohl plnění předmětné veřejné zakázky poskytnout.
Vzhledem k tomu, žeÚřad pro ochranu hospodářské soutěže nekvalifikoval zjištěné porušení zákona jako závažné, nelze podle § 62 odst. 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č. 28/2000 Sb., zákona č. 256/2000 Sb., zákona č. 39/2001 Sb., zákona č. 142/2001 Sb., zákona č. 130/2002 Sb., zákona č. 211/2002 Sb., zákona č. 278/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 424/2002 Sb., zadavateli - statutárnímu městu Olomouc uložit pokutu. Současně nelze podle ustanovení § 59 resp. § 60 posledně cit. zákona ani uložit opatření k nápravě, neboť předmětná veřejná zakázka je již zrealizována.
Odůvodnění
Statutární město Olomouc, Horní náměstí 1, 771 27 Olomouc, zastoupené Ing. Martinem Tesaříkem, primátorem města (dále jen "zadavatel"), jako dlužník, uzavřelo dne 29.3.2000 se společností STŘEDOMORAVSKÁ VODÁRENSKÁ, a. s., Olomouc (dále jen "STŘEDOMORAVSKÁ VODÁRENSKÁ"), jako věřitel, úvěrovou smlouvu na poskytnutí peněžních prostředků ve výši 200 mil. Kč, a to na podkladě písemné výzvy ze dne 8.2.2000 jednomu zájemci k podání nabídky, učiněné zadavatelem podle § 50 odst. 1 písm. b) zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákona č. 148/1996 Sb. a zákona č. 93/1998 Sb. Pozn.: Pokud ÚOHS dále uvádí odkaz na zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, jedná se vždy o znění zákona platného v době provedení úkonu orgánu dohledu nebo v době provedení jednotlivých úkonů zadavatele.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "orgán dohledu") obdržel dne 18.9.2002 podnět, ve kterém pisatel zpochybňuje správnost postupu zadavatele při uzavírání smlouvy o nájmu veřejného vodovodu a kanalizace v majetku zadavatele.
Orgán dohledu na základě přezkoumání vyžádané dokumentace zjistil skutečnosti, které ho vedly k zahájení správního řízení z úřední povinnosti, jehož jediným účastníkem je podle § 58 zákona zadavatel. Zahájení řízení oznámil orgán dohledu zadavateli dopisem ze dne 29.10.2002 a současně stanovil lhůtu, ve které se zadavatel mohl vyjádřit ke skutečnostem, které budou podkladem pro rozhodnutí.
Zadavatel ve svém stanovisku ze dne 11.11.2002 uvedl následující.
Zadavatel akceptuje, že smlouva o úvěru je úplatnou smlouvou, jejímž předmětem je finanční služba a jejíž rozsah je dán úhrnem úroků z úvěru. Současně však nesouhlasí s názorem, že v daném případě nebyly dány zákonné podmínky pro aplikaci ust. § 50 zákona. Pokud k použití mimořádného způsobu zadání veřejné zakázky musí být dány objektivní důvody, pak takovým důvodem byla existence smluv o nájmu, provozování a údržbě veřejného vodovodu a kanalizace (dále jen "nájemní smlouva"), uzavřená mezi zadavatelem a společností STŘEDOMORAVSKÁ VODÁRENSKÁ, ale i nájemní smlouva uzavřená mezi společností Vodohospodářská společnost Olomouc, a. s., Olomouc (dále jen "Vodohospodářská Olomouc"), a společností STŘEDOMORAVSKÁ VODÁRENSKÁ. Fakt, že orgán dohledu nezohlednil celý smluvní rámec, funkční propojení vodohospodářského majetku a důsledky, které z nich pro zadavatele vyplývají, způsobilo nesprávné posouzení postupu zadavatele.
Vodohospodářský majetek zadavatele provozně souvisí s vodohospodářským majetkem vlastněným společností Vodohospodářská Olomouc. Uzavřením smlouvy o nájmu mezi společnostmi Vodohospodářská Olomouc a STŘEDOMORAVSKÁ VODÁRENSKÁ vznikla nutnost smluvně upravit provozování majetku zadavatele, který je funkčně propojen s majetkem společnosti Vodohospodářská Olomouc. S ohledem na potřebu zajištění provozování obou vzájemně propojených a úzce souvisejících infrastruktur jediným provozovatelem, nezbylo zadavateli, než přistoupit dne 29.3.2000 k uzavření obdobné nájemní smlouvy se společností STŘEDOMORAVSKÁ VODÁRENSKÁ.
Provázanost nájemní smlouvy s úvěrovou smlouvou vyplynula z rozhodnutí zadavatele získat finanční prostředky z úvěru za takových podmínek, které nebylo možno na tehdejším trhu získat, tj. aby zadavatel nemusel poskytnout žádné reálné faktické zajištění přijatého úvěru, s výjimkou možnosti provést započtení oproti pohledávkám vzniklým zadavateli vůči poskytovateli úvěru. Zásadní povahy je také účelová vázanost poskytovaných finančních prostředků, garantující využití úvěru pouze na investice do vodohospodářského majetku zadavatele. Nemožnost uzavření nájemní smlouvy s jiným provozovatelem je dána objektivně. Stejně tak je objektivně dána účelová vázanost úvěrové smlouvy a její přímá vazba a nedělitelnost s nájemní smlouvou.
Nebylo tedy možné, aby zadavatel provedl posouzení nájemní a úvěrové smlouvy v rámci obchodní veřejné soutěže, jelikož bylo zejména z ekonomických a právních důvodů nezbytné, aby úvěrová smlouva korespondovala se smlouvou nájemní. Zadavatel nepovažuje za správné stanovisko orgánu dohledu ve věci absence zákonných podmínek pro postup podle § 50 zákona tím, že zadavatel sám způsobil nemožnost uzavření úvěrové smlouvy s jiným uchazečem. Tato možnost ovlivnit výběr dodavatele je totiž zadavatelům dána obecně. Již volbou parametrů požadovaného plnění zadavatel vymezuje okruh osob, které mohou zakázku realizovat. Ze zákona přitom nevyplývá omezení zadavatele v tom, jaké konkrétní požadavky na plnění veřejné zakázky bude mít.
Zadavatel nabídku předloženou společností STŘEDOMORAVSKÁ VODÁRENSKÁ posoudil a konstatuje, že podmínky úvěrové smlouvy, které byly sjednány, jsou výjimečně výhodné nejen vzhledem k provázanosti se smlouvou nájemní, ale rovněž po stránce ryze ekonomické. Zadavatel uvádí, že pokud by byla orgánem dohledu úvěrová smlouva považována za neplatnou, vznikla by zadavateli v souvislosti s opatřováním nových finančních prostředků značná škoda. Zadavatel předpokládá, že by se mu nepodařilo uzavřít novou úvěrovou smlouvu za tak výhodných podmínek, a jednalo by se tedy o nehospodárné nakládání s finančními prostředky, což je v rozporu se základním účelem zákona. Zadavatel se domnívá, že v souladu se zákonem uzavřel nejvýhodnější úvěrovou smlouvu, kterou za daných okolností a podmínek mohl uzavřít. Zadavatel orgánu dohledu navrhl ústní jednání, které by přispělo k posouzení správnosti aplikace § 50 zákona.
Zadavatel dne 28.11.2002 doplnil dokumentaci o kopii výzvy ze dne 8.2.2000 jednomu zájemci k podání nabídky podle § 50 odst. 1 písm. b) zákona, adresovanou společnosti STŘEDOMORAVSKÁ VODÁRENSKÁ, s výzvou k podání nabídky na uzavření úvěrové smlouvy.
Zadavatel své vyjádření k zahájení řízení doplnil dopisem ze dne 12.12.2002, ve kterém dokládá výhodnost podmínek uzavřené úvěrové smlouvy kopiemi dokladů osvědčujících podle jeho názoru tuto skutečnost a to:
Přehledem indikativních nabídek bank zpracovaných pro společnost Vodohospodářská Olomouc ke dni 26.8.1999.
Rekapitulací nabídek poskytnutí úvěru, zpracovaný zadavatelem v měsíci listopadu 1999.
Z přehledu "indikativních nabídek" podle názoru zadavatele vyplývá, že ani jedna z nabídek uvedených v přehledu se nemohla v jakémkoliv z podstatných parametrů vyrovnat nabídce předložené zadavateli společností STŘEDOMORAVSKÁ VODÁRENSKÁ.
Po přezkoumání dokumentace o zadání veřejné zakázky a podání účastníka správního řízení orgán dohledu k případu uvádí následující rozhodné skutečnosti.
Orgán dohledu při šetření podnětu souvisejícího s uzavřením smlouvy o nájmu, provozování a údržbě veřejného vodovodu a kanalizace v majetku zadavatele, uzavřené zadavatelem dne 29.3.2000 se společností STŘEDOMORAVSKÁ VODÁRENSKÁ zjistil, že zadavatel současně se smlouvu o nájmu uzavřel dne 29.3.2000 se jmenovanou společností i smlouvu o poskytnutí úvěru na rozvoj vodovodu a kanalizace ve výši 200 mil. Kč na dobu dvaceti let od podpisu smlouvy, a to na základě písemné výzvy ze dne 8.2.2000 jednomu zájemci k podání nabídky podle § 50 odst. 1 písm. b) zákona (dále jen "úvěrová smlouva").
Zákon upravuje závazný postup zadavatelů veřejných zakázek směřující k uzavření smluv k jejich provedení (§ 1 odst. 1 písm. a) zákona). Podle § 2 písm. a) zákona se veřejnou zakázkou rozumí zakázka zadávaná mj. územním samosprávným celkem, jímž statutární město Olomouc nepochybně je.
Smlouva o úvěru (§ 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů) je úplatnou smlouvou, jejímž předmětem je finanční služba. V případě bankovních úvěrů není výší peněžitého závazku, který rozhoduje o způsobu zadání veřejné zakázky (§ 67 odst. 1 zákona), celková výše úvěru, ale pouze úhrn úroků z úvěru (popř. dalších poplatků) uhrazených zadavatelem za celou dobu splácení úvěru, neboť cenou za poskytnutou službu jsou úroky (poplatky), nikoliv jistina.
Orgán dohledu vlastním kontrolním výpočtem podle přílohy č. 2 úvěrové smlouvy zjistil, že výše úroků, tedy výše peněžitého závazku podle § 67 odst. 1 zákona, činí jen u první splátky úvěru ke dni 30.6.2004, kterou lze podle ve smlouvě stanoveného algoritmu matematicky určit, minimálně 9 255 tis. Kč. Podle § 3 odst. 2 zákona je zadavatel povinen, pokud výše budoucího peněžitého závazku ze smlouvy bez daně z přidané hodnoty, jde-li o nemovitost, s výjimkou nájmu, nebo o soubor strojů nebo zařízení tvořících samostatný funkční celek, přesáhne 20 000 000 Kč a v ostatních případech 5 000 000 Kč, vyhlásit obchodní veřejnou soutěž.
Obecně lze konstatovat, že pouze pokud existují objektivní důvody pro zadání veřejné zakázky výzvou jednomu zájemci k podání nabídky podle § 50 odst. 1 zákona, může být veřejná zakázka zadána tímto způsobem. Mezi tyto případy spadá podle § 50 odst. 1 písm. b) zákona (ve znění platném v době zadání veřejné zakázky) také situace, kdy plnění specializované veřejné zakázky může poskytnout pouze jediný zájemce o veřejnou zakázku. Zadat veřejnou zakázku výzvou jednomu zájemci podle § 50 odst. 1 písm. b) zákona by tedy bylo možné pouze tehdy, pokud by požadovanou službu mohl poskytnout pouze jediný zájemce, což v šetřeném případě nelze přijmout, neboť předmětem plnění je sjednání úvěru, tedy finanční služby běžně poskytované na trhu různými subjekty.
Naplnění zákonných podmínek pro aplikaci ustanovení § 50 zákona musí posoudit, a v případě následného přezkumu prokázat, zadavatel. V šetřeném případě použití způsobu zadání podle § 50 odst. 1 písm. b) zákona zadavatel odůvodňuje vzájemnou provázaností nájemní a úvěrové smlouvy a výjimečnou výhodností podmínek úvěrové smlouvy. Tyto důvody považuje zadavatel za natolik dostatečné, aby bylo možno zadat předmětnou veřejnou zakázku pouze jedinému zájemci.
Jak vyplývá z dokumentace a vyjádření zadavatele, jednání k uzavření obou smluv probíhala, jak je z data uzavření obou smluv (nájemní i o úvěru) zřejmé, současně ve vzájemné vazbě (viz čl. VII. úvěrové smlouvy). Tím, že se však zadavatel rozhodl obě smlouvy vzájemně "svázat", vytvořil si sám právní prostředí, které způsobilo nemožnost uzavřít úvěrovou smlouvu s jiným subjektem. Důvod pro postup podle § 50 odst. 1 písm. b) zákona není tedy objektivní, neboť výlučnost postavení společnosti STŘEDOMORAVSKÁ VODÁRENSKÁ jako nájemce a současně poskytovatele úvěru, způsobil svým postupem sám zadavatel tím, že s ním uzavřel nájemní smlouvu. Pokud zadavatel hodlal uzavřít obě smlouvy současně, nebylo vyloučeno, aby provedl výběr smluvního partnera podle zákona. V této souvislosti orgán dohledu podotýká, že i nájemní smlouva mezi společnostmi STŘEDOMORAVSKÁ VODÁRENSKÁ a Vodohospodářská Olomouc byla uzavřena až dne 29.3.2000 a zadavatel tedy nebyl postaven před skutečnost, že by funkčně navazující vodohospodářský majetek měl již stanoveného provozovatele, jak argumentuje ve svém ze dne 11.11.2002.
Je právem zadavatele, aby v podmínkách zadání veřejné zakázky stanovil podmínky (požadavky) pro požadované plnění veřejné zakázky, pokud nejsou v rozporu s ust. § 11 odst. 1 zákona. Zadavatel pak na základě hodnocení nabídek podle stanovených kritérií hodnocení, zohledňujících tyto požadavky, vybírá pro něj nejvhodnější nabídku. Jen na základě výsledku takového transparentního postupu je pak možno označit konkrétní podmínky nabídky jako "výjimečně výhodné" a ne tedy nepodloženým konstatováním této skutečnosti, bez možnosti přímé konfrontace podmínek s jiným nabízejícím subjektem, tak jak to v šetřeném případě provedl zadavatel.
Samotnou ekonomickou výhodnost uzavřené úvěrové smlouvy nelze rovněž akceptovat jako kvalifikovaný důvod pro zadání veřejné zakázky výzvou jednomu zájemci podle § 50 zákona. Výhodnost nabídky lze objektivně určit pouze hodnocením a porovnáním nabídek více uchazečů o veřejnou zakázku na základě stanovených kritérií hodnocení. Účastníkem výběrového řízení mohl být samozřejmě i nájemce (STŘEDOMORAVSKÁ VODÁRENSKÁ). Veškeré výhody uváděné zadavatelem jako argument pro výlučnost podmínek uzavřené úvěrové smlouvy, tj. výše úrokové sazby, způsob zajištění úvěru, absence záruk, doba splatnosti, prokazování využití účelově vázaného úvěru, by tak byly prokázány na základě transparentně provedeného zadávacího procesu v režimu odvislého od způsobu zadávání veřejné zakázky.
Orgán dohledu, jak je uvedeno dále v odůvodnění, v rámci šetření ověřoval praxi v poskytování úvěrů právním subjektům. K argumentům zadavatele uvedeným v jeho dopise ze dne 12.12.2002 proto pouze konstatuje, že se jednalo, jak sám zadavatel v dopise uvádí, pouze o indikativní nabídky z období srpen 1999 a listopad 1999, zčásti učiněné jinému subjektu. Z uvedeného důvodu tyto nabídky nemohly nahradit regulérní zadávací proces, provedený v souladu se zákonem pro podmínky konkrétní veřejné zakázky zadané v březnu roku 2000.
Orgán dohledu nezpochybňuje vazbu nájemních smluv uzavřených mezi pronajímateli (zadavatel a společnost Vodohospodářská Olomouc) na jedné straně a nájemcem (společnost STŘEDOMORAVSKÁ VODÁRENSKÁ) na straně druhé, pokud bylo žádoucí, jak zadavatel uvádí ve svém stanovisku ze dne 11.11.2002, aby byl vodohospodářský majetek obou pronajímatelů jako funkčně propojený vodohospodářský celek provozován jedním provozovatelem, což má svou logiku, zvláště pokud dřívější provozovatel obou vodohospodářských majetků (společnost Vodohospodářská Olomouc) ukončil v tomto směru činnost. Prioritou při zadávání, resp. uzavírání smluvních vztahů však měla být skutečnost, že úvěrová smlouva je veřejnou zakázkou, jejíž plnění může poskytnout ne toliko jediný zájemce, a z této skutečnosti byl povinen zadavatel vycházet.
Zákon je třeba vykládat v souladu s účelem jemuž slouží, tj. mj. k vytvoření podmínek pro zajištění transparentnosti zadávacího procesu. Zadavatel si v šetřeném případě nejprve sám vytvořil právní omezení (nájemní smlouva) podmiňující poskytnutí úvěru, a teprve poté přistoupil k úvahám jaký způsob zadání veřejné zakázky v případě úvěrové smlouvy lze aplikovat. Tímto způsobem však vnímat ustanovení § 50 zákona jako výjimku při zadávání veřejných zakázek nelze. Zadavatel se vystavuje pochybnostem o tom, zda by řádně zvolený postup nevylučoval, že výsledek (výběr úvěrových podmínek z více nabídek) nebyl z hlediska ekonomického stejný nebo lepší. Jde samozřejmě o hypotetický předpoklad obtížně prokazatelný oběma směry. Postup zadavatele nebyl správný, neopíral se o výlučnost charakteru veřejné zakázky, ani o výlučnost situace, neboť ta byla připravena zadavatelem před vlastním aktem zadávání. Orgán dohledu v této souvislosti poznamenává, že při posuzování případu rovněž vycházel z právních stanovisek obsažených v rozhodnutích Vrchního soudu v Olomouci, např. č.j. 2 A 3/2002 - 75 (viz správní spis).
V rámci šetření předmětné veřejné zakázky (konkrétně výhodnosti poskytnutých úvěrových podmínek) orgán dohledu dotazem u několika subjektů poskytujících peněžní služby rovněž ověřoval, běžnou praxi v poskytování úvěrů právním subjektům. Na základě obdržených informací lze konstatovat, že podmínky úvěrové smlouvy jsou pro dlužníka (zadavatele), zejména co se týče výše úroků, a zajištění úvěru (tedy podstatných podmínek), skutečně velmi výhodné, resp. v případě ostatních podmínek minimálně standardní. Orgán dohledu k této skutečnosti přihlédl při posuzování míry intenzity porušení zákona zadavatelem.
Orgán dohledu nenařídil ústní řízení, jak ve svém stanovisku požadoval zadavatel, neboť správní spis obsahuje veškeré skutečnosti, které jsou pro posouzení postupu zadavatele významné, obsahuje v úplnosti veškeré listiny (úvěrová a nájemní smlouva, výzva jednomu zájemci), z nichž orgán dohledu při svém rozhodování vycházel a jež jsou podkladem, na jehož základě orgán dohledu v posuzované věci rozhodl. Na možnost nahlédnutí do spisu i na skutečnost, že orgán dohledu nebude nařizovat ústní jednání, byl zadavatel jako účastník řízení upozorněn v oznámení o zahájení řízení ze dne 29.10.2002. Ověření výhodnosti úvěrové smlouvy, resp. podstatných podmínek, orgán dohledu nemohl z objektivních důvodů učinit se zadavatelem, ale pouze vyžádáním stanoviska třetí osoby (v šetřeném případě subjektů nabízejících stejný produkt). V této souvislosti dále poznamenává, že je na správním orgánu, aby s přihlédnutím ke všem okolnostem věci posoudil, zda je vhodné, aby se konalo ústní jednání (§ 21 správního řádu). V šetřeném případě orgán dohledu rozhodl, jak je uvedeno výše.
Na základě posouzení výše uvedených skutečností orgán dohledu konstatuje, že zadavatel porušil ust. § 3 v návaznosti na § 50 odst. 1 písm. b) zákona tím, že při uzavírání úvěrové smlouvy nevyhlásil obchodní veřejnou soutěž, ačkoliv výše peněžitého závazku - úroků už jenom v případě první splátky přesáhla limit 5 000 tis. Kč, který je spodní hranicí pro tento způsob zadání. Zadavatel současně neprokázal, že poskytovatel úvěru se kterým uzavřel úvěrovou smlouvu, je jediným zájemcem poskytující plnění předmětné veřejné zakázky.
Dohled nad dodržováním zákona podle § 52 zákona spočívá mimo jiné v kontrole postupů zadavatelů při zadávání veřejných zakázek. Vzhledem ke zjištěnému porušení zákona a s přihlédnutím k tomu, že veřejná zakázka je již dokončena, nelze dosáhnout provedení nápravy tak, že by zadavateli bylo uloženo nové zadání veřejné zakázky, jelikož fakticky nelze ukládat plnění, které je neproveditelné, přičemž takovýto postup by zkomplikoval existující soukromoprávní vztahy zadavatele s uchazečem se kterým byla uzavřena smlouva. V takovém případě orgán dohledu postupuje podle části čtvrté hlavy IV. zákona.
Orgán dohledu po posouzení všech souvislostí však v šetřeném případě nekvalifikoval zjištěné porušení zákona jako závažné, neboť ve prospěch zadavatele zohlednil skutečnost, že podmínky úvěrové smlouvy jsou pro zadavatele (dlužníka), zejména co se týče výše úroků a zajištění úvěru, výhodné. Orgán dohledu, který ve svém názoru striktně vychází z obdržených stanovisek subjektů poskytujících stejné služby (viz výše), tedy akceptoval argument zadavatele o výhodnosti podmínek úvěrové smlouvy, byť ne jako důvod pro zadání veřejné zakázky podle § 50 zákona, nýbrž jako rozhodující důvod pro neuložení pokuty za zjištěné porušení zákona, neboť se domnívá, že bylo doloženo, že zadavatel se při uzavření úvěrové smlouvy choval ekonomicky. Přestože tedy došlo k formálnímu porušení zákona, intenzita porušení nedosáhla takové závažnosti a stupně, jak předpokládá ust. § 62 odst. 1 zákona, aby mohla být uložena pokuta.
V rozhodnutí orgán dohledu zohlednil nabytí účinnosti jednotlivých novel zákona o zadávání veřejných zakázek, neboť závazný postup zadavatelů musí být vždy posuzován podle zákona o zadávání veřejných zakázek účinného v době jejich zadání, avšak řízení před orgánem dohledu musí být posuzováno vždy podle předpisů platných v době rozhodování, neboť hlava III a IV části čtvrté zákona má charakter zvláštního procesního předpisu, kterým se Úřad pro ochranu hospodářské soutěže řídí, a na nějž přechodná ustanovení novelizací nedopadají.
Orgán dohledu posoudil celý případ a na základě všech uvedených skutečností rozhodl, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže - odboru dohledu nad zadáváním veřejných zakázek v Brně, Joštova 8. Včas podaný rozklad má odkladný účinek.
JUDr. Miroslav Šumbera
vrchní ředitel
Obdrží:
Statutární město Olomouc, Horní náměstí 1, 771 27 Olomouc, zast. Ing. Martinem Tesaříkem
|