Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já bych chtěl ve svém vystoupení reagovat na tu pasáž projevu kolegy Payna, kde se zmínil o krvi a krevních derivátech. Sám patřím řadu let mezi dárce krve, což neříkám proto, abych se tím chlubil, ale proto, že jsem samozřejmě přemýšlel o tom, a patřil jsem zřejmě k té menší části dárců krve, kteří přemýšlejí, kam se jejich krev po darování děje.
        Samozřejmě vím, že není používána bezprostředně jenom k operacím, ale že může být zpracovávána a je zpracovávána na krevní deriváty a dále komerčně využívána. Myslím si ale, že je tady jeden základní rozdíl, který by měl být v této souvislosti připomenut. Totiž to, že jdu-li do nemocnice na transfúzní oddělení odevzdat patřičnou dávku své vlastní krve, je to záležitost mé dobrovolné dohody člověka žijícího, člověka, který buďto ví nebo chce-li může vědět, co se s takto darovanou krví děje, a je jen a jen na něm, jestli chce nebo nechce svou krev darovat, jestli chce být dárcem dobrovolným, čestným či jak to budeme nazývat. V tom spatřuji podstatný rozdíl, na rozdíl od diskuse o tkáních či jiných orgánech lidského těla zemřelých osob a myslím si, že by diskuse o krvi a krevních derivátech neměla být s tímto návrhem zákonem směšována. Děkuji vám za pozornost.