Pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, neměl jsem samozřejmě žádné iluze o tom, že tento návrh bez dalšího se setká s většinovou podporou. Přesto musím vyjádřit zklamání nad přístupem některých diskutujících k tomuto návrhu, kteří vůbec přehlížejí věcný obsah a právnickou argumentaci, na které je tento návrh založen.
        Ve stanovisku vlády se říká: Navrhované založení právní fikce, že občan byl sice formálně v materiálech bývalé Státní bezpečnosti evidován, tato evidence však byla provedena neoprávněně, a nelze proto na občana vztahovat důsledky spojené s oprávněnou evidencí, odstraní současný stav, kdy je ve svých důsledcích na občana přenášena odpovědnost za zlovolné činy aparátu minulého režimu. Čili tady se klade právní problém, který není jenom právní, je to problém politický, je to problém i morální. V případech, kdy v soudním řízení je prokázáno, že ten či onen člověk nebyl evidován, a nelze tedy s ním spojovat důsledky, které spojuje lustrační zákon, má toto soudní rozhodnutí menší význam než to, co zanesla StB do spisu za starého režimu.
        Musím říci, že mě velmi nepříjemně překvapil velmi nekorektní způsob argumentace paní poslankyně Parkanové.
        ***
        Byli jsme společně ve Federálním shromáždění, kde se lustrační zákon projednával. Spor nebyl o to, zda ze spolupráce s orgány StB má nebo nemá být vyvozována právní odpovědnost a důsledky, ale jde o to, zda stačí pouhý zápis, aby tyto důsledky vyvozeny byly.
        To byla představa, která zvítězila, a tak byl formulován lustrační zákon, jemuž je vytýkáno, že vychází z principu kolektivní viny. A jestliže tedy tento stav je v určitých konkrétních případech korigován rozhodnutími soudu, potom máme za to, že tato rozhodnutí soudu mají menší význam než ony zápisy StB. Nevím, nakolik toto můžeme srovnat s principy ústavy, Listiny a s principy právního státu vůbec. A všichni, kdo argumentují proti tomuto návrhu, by se měli vyrovnat s mezinárodní kritikou, která z tohoto hlediska na náš právní řád právě v této oblasti byla a je vznášena.
        Zejména mně vadí velmi nekorektní argumentace proti tomuto návrhu, když se vytýká - a už jsem o tom záměrně sám předem mluvil - jako by toto mělo měnit archivní materiály. Toto archivní materiály vůbec nemění, ale zároveň tyto archivní materiály nejsou prosté archivní materiály. Jestliže Ministerstvo vnitra je žádáno o lustrační osvědčení, vychází z těchto archivních materiálů. To není potom záležitost archivnictví, to je záležitost speciálního zákona, z něhož jsou vyvozovány speciální důsledky.
        Tento návrh zákona tedy vůbec se nedotýká platnosti lustračních zákonů, protože většina ve sněmovně vyslovila souhlas se zachováním jejich platnosti. Tento návrh zákona má jenom vyvodit právní důsledky z toho, co učinily soudy demokratického právního státu, kterým se Československo stalo po 17. listopadu 1989 a Česká republika od 1.1.1993.
        Tyto věci bychom tedy měli mít na zřeteli. Nemyslím si, že Poslanecká sněmovna v tuto chvíli je přístupna subtilní právní argumentaci, pokud jde o nálezy Ústavního soudu. Podívejte se sami do návrhu tohoto zákona a zjistíte, že platí dva lustrační zákony. Pokud jde o jeden, Ústavní soud velmi omezil rozsah jeho působnosti, u druhého nikoli. Ale o to teď vůbec nejde. Tyto věci jsou prostě vhodné pro podrobnou právní argumentaci v ústavně právním výboru a doufám, že k této argumentaci dojde.