Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem končil ve svém vystoupení slovy, že přijímat takto oktrojovaný dokument není žádné velké štěstí, ale přesto se za to minimum přimlouvám. Někteří moji předřečníci by se zachovali čestněji a upřímněji, kdyby byli ještě otevřenější a neskrývali se jen za formální a procedurální důvody. Sleduji totiž proces přibližování k Evropské sociální chartě již dlouhou dobu v tisku. K tomu chci říci tři poznámky.
        Zásadní výhrady k turínskému dokumentu z roku 1961 vyjádřil svého času Václav Klaus, který chartu označil za "chybné vítězství evropské levice a uzákonění některých věcí, které ODS v žádném případě nesdílí", a tím vlastně předurčil postoj ODS. To se dnes v debatě víceméně promítá.
        Dále se kriticky vyjádřily pravicové politické strany třeba k článkům, že si každý má možnost svobodně volit práci, právo na bezpečné pracovní podmínky, spravedlivou odměnu, právo na sociální zabezpečení. To je druhá skupina problémů.
        Zásadní odpor konkrétně ODS vyvolává první článek, jenž jako cíl určuje dosažení plné zaměstnanosti.
        Já vyjádřím v závěru určité podezření. Jsme svědky nejen ping-pongu levice a pravice, možná v tomto případě zásadního, ale ještě něčeho jiného. Do NATO jsme se dostali, pod deštníkem NATO jsme, a protože se přibližujeme Evropské unii, mohou nám být evropští byrokraté "ukradeni".