Dámy a pánové, chtěl bych ve svém vystoupení reagovat na některé momenty, které do diskuse vnesl pan kolega Payne. Za prvé bych chtěl říci, že zcela nesprávně a nepřesně používal slovo genocida pro procesy, které probíhají na území Kosova. V právním ani věcném smyslu se o genocidu nejedná, a jestliže někteří činitelé NATO takto vystupují a užívají tento pojem, chtěl bych říci, že neexistuje - a konstatovali to i investigativní novináři, kteří se touto věcí zabývají - žádný důkaz, který by dokládal, že vojska SRJ nebo policie provádějí záměrně systematickou likvidaci obyvatel této oblasti. Přestože byla vydána, jak jsem informován, odměna 200 000 dolarů na poskytnutí takovýchto důkazů, tyto důkazy dosud prostě neexistují. Čili buďme přesní a držme se faktů.
        Dále bych chtěl upozornit na to, že autonomie nebyla nikdy zrušena, pouze byla zrušena část těch práv spojených s autonomií z roku 1974, která dávala této oblasti autonomní takřka charakter státu, republiky.
        Chtěl bych také upozornit na to, že neplatí ani legitimace pro úder, který Severoatlantická aliance provádí leteckou formou na území SRJ, totiž s tím, že má přivést Jugoslávce k podpisu textu z Rambouillet. Opakuji znovu, že v případě, kdy by šlo o vynucený podpis, článek 52 deváté vídeňské konvence o smluvním právu, činí takovouto smlouvu neplatnou, nulitní.
        Pokud jde o vypuzení některých ozbrojených složek, jejich potírání, chtěl bych upozornit kolegu Payna na mezinárodní právo válečné, jak se konstituovalo od doby Hugona Grozia. Stále platí a také bylo užito jako jeden z podpůrných argumentů pro vytváření poválečného uspořádání.
        Chtěl bych upozornit také na to - když mluví o problémech spojených s tímto multietnickým teritoriem - jak by asi reagovaly státy např. v západní Evropě na masové neplacení daní, a v případě, že někdo plní povinnosti a práva spojená se statutem občana, jestliže je mu vyhrožováno fyzickou likvidací, a také často k fyzické likvidaci dochází. To je problém, o kterém jsem v prvním vystoupení už hovořil.
        Když mluvil o nutnosti zasáhnout v případech takovýchto etnických konfliktů, proč tedy NATO nezasáhne v případě Kypru, kde se jednalo o konflikt mezi dvěma členskými státy aliance. Na Kypru došlo v roce 1974 k tomu - je to 25 let - že turecká vojska obsadila 40 % území tohoto státu, který nikoho neohrožoval. I když turecké obyvatelstvo tvořilo asi 18 % obyvatel, těchto 40 % území je okupováno dodnes a řečtí uprchlíci se stali cizinci ve vlastní zemi.
        ***
        V tomto případě NATO zapomnělo na svou humanitární myšlenku.
        Chtěl bych dále kolegu Payna upozornit na to, že rezoluce č. 1199 nezakládá žádné právo použití ozbrojené síly. Jestli hledá nějaký kořen všeho toho zla, které se stalo na území bývalé Jugoslávie, tak samozřejmě toto je spojeno s tím, že při rozpadu SFRJ byl uplatněn v tomto multietnickém prostředí západoevropský koncept státu. Státu, kde "nation" a "état" je vlastně jedno a totéž. To je koncept, který evidentně v tomto multietnickém prostředí selhává a který musí vést ke tříštění tohoto prostoru a ke kumulaci různých nenávistí, které, bohužel, eskalují dál.
        Chtěl bych ještě upozornit na jednu okolnost, a sice to, že Hippokratova přísaha sice zavazuje lékaře, ale bylo by dobré, kdyby se jí občas řídili i politikové. Zásada v Hippokratově přísaze je: první věc je neškodit. Neškodit, a právě operace, která byla dána do pohybu, přinesla více škody než užitku, nepomohla jedinému člověku, a možná snad prezidentu Clintonovi, protože se zapomnělo na aféru s Monikou Lewinskou.
        Chtěl bych říci na závěr kolegovi Paynovi: Mezinárodní právo platí. A jestliže se odvolává na Helsinskou konferenci, důležitá zásada, která je jasně zakotvena v Helsinské konferenci, je teritoriální integrita, nezpochybnitelnost hranic a teritoriální integrita, která nemá jen aspekty vnější, ale také vnitřní, takže neklamme se a vycházejme z daného stavu mezinárodního práva. Jestliže se dnes mluví o právu na humanitární intervenci, tak si položme otázku: kdo to bude posuzovat? Mezinárodní společenství je v tom pohledu, jak ho interpretují pánové Blair, Clinton a další, příliš často ztotožněné s pojmem "west". Ono se ostatně několikrát stalo panu Majorovi v době konfliktu v Perském zálivu, že se uřekl a místo "international community" užil vícekrát slovo "west".