Děkuji, paní předsedající. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím si, že je načase, abychom naši diskusi vrátili k předmětu, který projednáváme, abychom se přestali vzájemně napadat, reagovat jeden na druhého, protože zde mluvíme, mluvíme a mluvíme a Kosovo čeká na naši pomoc. Záměrně říkám - na naši pomoc, protože NATO, to jsme také my. Já jsem velice vděčný vládě, že přišla rychle a okamžitě v souladu s ústavou a našimi spojeneckými závazky se žádostí o souhlas sněmovny s operativním poskytnutím takové pomoci. O nic jiného se totiž nejedná.
        Ukončení genocidy v Kosovu a návrat vyhnaných lidí, to je těch, kteří to vůbec přežili, zjevně nebude možné bez pomoci mezinárodní komunity. Je nesporné, že genocidě a vraždění má právo a povinnost bránit každý. Já jsem skutečně hrdý na to, že jsem Čech, že jsem příslušníkem země, která je součástí jediné aliance, která je vůbec schopna takové obrany lidskosti.
        Myslím, že je zcela samozřejmé, že poslanci Unie svobody budou hlasovat pro navržené usnesení, proto tuto skutečnost zmiňuji pouze pro pořádek. Ale dovolte mi, abych se věcně vyjádřil k doplňku usnesení, který byl schválen na jednání zahraničního výboru.
        V bodě II - jak jsme to nazvali - Poslanecká sněmovna vyjadřuje plnou podporu akcím NATO při řešení situace v Kosovu. Chtěl bych zde uvést několik skutečností. V předkládací zprávě, kterou vláda samozřejmě podpořila svůj návrh usnesení, se praví doslova - na druhé straně nahoře - že vláda potvrdila svoji podporu akcím NATO. Udělala to vláda a já jí za to tleskám. Udělal to pan ministr obrany Vetchý na jednání se svými kolegy z Polska a Maďarska a já mu za to tleskám. A udělali to také předsedové zahraničních a branných výborů tří parlamentů - polského, maďarského a českého - 16. dubna ve svém prohlášení, ze kterého bych přece jen rád citoval. Zdůrazňuji, že pod prohlášením jsou podepsáni také poslanci této sněmovny, předseda zahraničního výboru kolega Zaorálek a předseda výboru pro obranu a bezpečnost kolega Nečas.
        V prohlášení se praví: "Vyjadřujeme naši plnou podporu vojenským akcím NATO v bývalé Jugoslávii namířeným k zastavení etnického čištění a genocidy albánského obyvatelstva režimem Slobodana Miloševiče. Rozhodně podporujeme síly NATO, mezinárodní organizace a všechny, kteří jsou ochotni přispět k vyřešení této krize. Naše země by měly použít všechny odpovídající prostředky, aby přispěly k vyřešení této situace v souladu s pěti požadavky NATO z 12. dubna 1999."
        Dámy a pánové, prosím vás, abyste skutečně důkladně zvážili, zda má nebo nemá Poslanecká sněmovna zůstat pozadu. Poslanecká sněmovna je sborem volených zástupců a má svůj mandát. A je to především mandát k odvaze být hlasem České republiky, samozřejmě spolu se Senátem.
        ***
        Já si myslím, že jakékoliv pochyby o postoji České republiky by mohly zanechat nenapravitelné škody nejen na naší důvěryhodnosti jako spojence, zastánce svobody a lidských práv, ale také především na našich duších, a ty jsou v naší moderní historii poškozené už dost.
        Vláda ve své předkládací zprávě věnuje také velkou část oné nepružné proceduře schvalování pobytu cizích - i spojeneckých - vojáků na území České republiky a vysílání českých vojáků do zahraničí. A já zde plně cítím s povzdechy vlády. Je mi trochu líto, že vláda přes určité dohody, staré několik týdnů, dosud nepřišla s návrhem na celkové obecné řešení toho problému a věřím, že to vládu v této chvíli mrzí. Okamžité řešení tohoto problému, a to pouze pro situaci v Kosovu, představuje onen návrh pod body III. a IV. usnesení navrženého zahraničním výborem. Myslím si, že pokud máme v této chvíli vládě uvolnit ruce a ušetřit si perverzní exhibice věčně včerejších poslanců, můžeme tak učinit právě podporou obou těchto bodů.
        Prosím proto ještě jednou o vážné zamyšlení nad těmito návrhy. Vláda České republiky by měla být schopna rozhodovat pružně a operativně, tak jako vlády našich spojenců v NATO. Bylo by smutné, kdybychom nepružným postojem k existujícím procedurálním blokacím nechali vzniknout dojmu, že se před svou odpovědností nakonec schováváme. My se totiž stejně neukryjeme, a hlava v písku podle mého názoru ještě nikdy řešením nebyla. Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)