Vážený pane předsedající, dámy a pánové, se zájmem jsem vyslechla příspěvek pana poslance Kučery mladšího a musím říci, že jsem v něm zaslechla určitou výzvu. Výzvu v tom smyslu, že pokud krajina v předpokládaném Národním parku České Švýcarsko skutečně není ničena, vyhlášení národního parku není aktuální, protože ochrana přírody v této oblasti se nezhoršuje, naopak se stále zlepšuje, že v takovémto případě není potřeba národní park vyhlašovat, a bylo-li by tomu naopak, pan poslanec by byl jeden z prvních, kdo by hlasovali pro to, aby se národní park vyhlásil.
        Každý z nás má možná jiné zkušenosti. Několikrát jsem navštívila tuto oblast a musím říci, že pokud někdo chápe jako zlepšování ochrany přírody to, když jsou lesy káceny na holoseč, když dochází k téměř drancování vzrostlých lesů pouze z důvodů co možná nejvyššího hospodářského zisku, často se to stává v jarní době, kdy ze zalesněných skal stéká půda, která se tam již nikdy neobnoví, a tyto skály zřejmě zůstanou do budoucna navždy holé. Takovéto postupy jako nejlepší způsob ochrany přírody a krajiny nechápu, ale možná, že někteří poslanci na to mají jiný názor.
        Osobně jsem přesvědčena, že v tuto chvíli je jedna z posledních možností, kdy lze ještě vyhlásit Národní park České Švýcarsko, a to jedině ve velké variantě, protože to je v zásadě jediná varianta, která svou rozlohou odpovídá významu celé lokality tak, aby tato jedinečná přírodní památka alespoň částečně zůstala zachována. Bohužel od té doby, kdy se začalo poprvé mluvit o vyhlášení tohoto národního parku - a to je již několik let - se udělalo všechno pro to, aby se z této části přírody vytěžilo a vydrancovalo možná nejvíce.
        ***
        Z toho důvodu skutečně prosím, zvažte, zda jste ochotni a schopni zvednout ruku pro tento návrh zákona, protože pokud bychom ho chtěli schválit za pět nebo více let, nebude už co chránit. (Potlesk.)